STRUKTURA PODNIKOVÝCH AKTIV (REÁLNÁ A FINANČNÍ) A STRATEGIE FINANCOVÁNÍ

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o.

Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor:

Účetnictví a finanční řízení podniku

STRUKTURA

PODNIKOVÝCH

AKTIV

(REÁLNÁ A FINANČNÍ) A STRATEGIE FINANCOVÁNÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Autor:

Vedoucí bakalářské práce:

Ivana Zpěváková

Ing. František Kalouda, MBA, CSc.

Znojmo, duben 2009

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o.

Akademický rok: 2008/2009

ZADANÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Autor

Ivana Zpěváková

Bakalářský studijní program

Ekonomika a management

Obor

Účetnictví a finanční řízení podniku

Název tématu: Struktura podnikových aktiv (reálná a finanční) a strategie

financování

Zásady pro vypracování: 1. Definujte cíl a předmět BP a rozhodující podmínky ovlivňující její zpracování. 2. Popište současný stav předmětu řešení v aplikačním podniku a identifikujte kritické oblasti vyžadující korekce v podobě výsledků BP. 3.

V odborné literatuře vyhledejte stanoviska k výše uvedeným kritickým oblastem a zhodnoťte míru jejich shody či rozdílnosti.

4.

Na základě popisu současného stavu a informací z odborné literatury formulujte vlastní stanovisko k předmětu řešení BP.

Rozsah práce:

50

Seznam odborné literatury: 1. KEŘKOVSKÝ, M., VYKYPĚL, O. Strategické řízení: teorie pro praxi. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. ISBN 807179-578-X 2. KOVANIC, P., KOVANICOVÁ, D. Poklady skryté v účetnictví, díl I. 5. vyd. Praha: Polygon, 1998. ISBN 8085967-73-1 3. KOVANIC, P., KOVANICOVÁ, D. Poklady skryté v účetnictví, díl II. 3. vyd. Praha: Polygon, 1997. ISBN 8085967 4. RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza. Metody, ukazatele, využití v praxi. Praha: Grada Publishing, 2007. ISBN 97880-247-2481-2 5. SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-892-4 6. WÖHE, G. Úvod do podnikového hospodářství. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-014-1

Datum zadání bakalářské práce: Termín odevzdání bakalářské práce:

leden 2009 duben 2009

L. S.

Ing. František Kalouda, MBA, CSc. autor

vedoucí bakalářské práce

Prof. PhDr. Miroslav Foret, CSc.

Anotace Předmětem bakalářské práce „Struktura podnikových aktiv (reálná a finanční) a strategie financování" je vymezení základních položek majetkové a kapitálové struktury podniku a vymezení jejího optima, které je nezbytné pro sledování vrcholového cíle podniku, tj. dlouhodobé maximalizace zisku. Praktická část práce je zaměřena na analýzu v reálně existujícím podniku, zejména na hodnocení rentability, aktivity, zadluženosti a likvidity. Cílem práce je, za pomoci použitých metod zjistit, zda má majetková a kapitálová struktura zkoumané společnosti vhodnou úroveň, případně poukázat na existenci problematických oblastí v majetkové a kapitálové struktuře, nalezení možných „slabých míst" a vypracování doporučení k jejich odstranění.

Klíčová slova Majetková struktura, kapitálová struktura, finanční analýza, aktiva, pasiva

Annotation The goal of the submitted thesis: "Structure of the enterprise assets and strategy of the finance" is to define the basic items of the property and capital structure of the enterprise and to define its optimum, which is essential for the following of the main target of the enterprise, i. e. long-term maximizing profit. Practical part of the thesis is focused on analysis in real-existing enterprise, particularly on evaluation of return on assets, profitability, indebtedness and liquidity. With help of those defined methods this project pursues to show complete information about the financial management of the company, identify prospective problems and conclude suitable solutions.

Keywords Property structure, capital structure, financial analysis, assets, liabilities

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně pod vedením Ing. Františka Kaloudy, MBA, CSc., a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy a vnitřními normami SVŠE Znojmo.

Ve Znojmě, dne 10. 4. 2009

autor

PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Františku Kaloudovi, MBA, CSc., za velmi přínosnou metodickou pomoc, spolupráci, odborné vedení a konzultace při vytváření této bakalářské práce. Dále děkuji své rodině za podporu a trpělivost.

OBSAH ÚVOD

8

1 FINANČNÍ ŘÍZENÍ

9

2 MAJETKOVÁ A KAPITÁLOVÁ VÝSTAVBA PODNIKU

11

2.1 Majetková a kapitálová struktura podniku 2.1.1 Majetková struktura podniku 2.1.2 Kapitálová struktura podniku 2.2 Optimalizace majetkové struktury 2.2.1 Zásady řízení podnikových aktiv 2.2.2 Optimální majetková struktura 2.2.3 Obratový cyklus peněz 2.2.4 Čistý pracovní kapitál 2.3 Optimalizace kapitálové struktury 2.3.1 Působení finanční páky 2.3.2 Náklady na kapitál 2.3.3 Strategické finanční rozhodování 2.4 Finanční řízení podniku 2.4.1 Obecné členění druhů financování 2.4.2 Financování z odpisů 2.4.3 Externí zdroje financování 2.4.4 Alternativní formy financování 2.4.5 Pravidla financování 2.4.6 Zásady řízení podnikových pasiv 2.4.7 Finanční analýza

11 11 13 16 16 17 18 19 20 21 21 22 23 24 25 25 26 27 28 29

3 ANALÝZA REÁLNÉHO PODNIKU

31

3.1 Charakteristika podniku 3.2 Analýza majetkové struktury podniku 3.2.1 Horizontální analýza majetkové struktury 3.2.2 Vertikální analýza majetkové struktury 3.3 Analýza kapitálové struktury podniku 3.3.1 Horizontální analýza kapitálové struktury 3.3.2 Vertikální analýza kapitálové struktury 3.3.3 Ukazatele aktivity 3.3.4 Ukazatele zadluženosti 3.3.5 Ukazatele rentability 3.3.6 Ukazatele likvidity 3.3.7 Analýza čistého pracovního kapitálu 3.3.8 Bankrotní modely 3.3.9 Bonitní modely

31 33 33 34 38 38 39 40 42 45 48 50 53 57

ZÁVĚR

59

POUŽITÉ ZDROJE SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ

8

ÚVOD Podnik je ekonomicko–právní subjekt, který tvoří jednu ze základních forem uspořádání ekonomiky. Smyslem podniku je organizování lidské činnosti v daném okruhu uspokojování cizích potřeb tak, aby byly současně uspokojeny i potřeby podnikatele. Vrcholovým cílem podnikání je dlouhodobá maximalizace zisku.

K úspěšnému provozování své činnosti potřebuje podnik prostředky, jejichž konkrétní složení se označuje jako majetek podniku, což je podíl jednotlivých složek aktiv. Na jejich opatření potom musí mít finanční zdroje (vlastní nebo cizí), označované jako podnikový kapitál. Vhodná majetková a kapitálová struktura je jedním ze základních procesů finančního rozhodování.

Předmětem této bakalářské práce je majetková a kapitálová struktura podniku a strategie financování. První část pojednává o majetkové a kapitálové struktuře podniku a strategickém řízení v teoretické rovině. Zde byly použity poznatky čerpané z odborné literatury. Ve druhé části práce jsou

tyto teoretické poznatky využity při zkoumání

majetkové a kapitálové struktury v konkrétním podnikatelském subjektu.

Ke zvolení právě tohoto podniku vedly zejména následující důvody: •

dobrá znalost prostředí

•

vztah ke zkoumaných skutečnostem

•

snadný přístup k potřebným informacím

•

osobní zainteresovanost

•

možnost případně využít závěry práce v praxi.

Cílem práce je, za pomoci použitých metod zjistit, zda má majetková a kapitálová struktura zkoumané společnosti vhodnou úroveň, případně poukázat na existenci problematických oblastí v majetkové a kapitálové struktuře, nalezení možných „slabých míst“ a vypracování doporučení k jejich odstranění.

9

1 FINANČNÍ ŘÍZENÍ Centrálním cílem každého podnikatelského subjektu je dosažení zisku. Zisk se dociluje uspokojováním zákazníkových potřeb, v centru pozornosti podniku je tedy obchod, tedy zákazník s jeho zájmy, požadavky a potřebami. Na základě pojetí podniku jako prostředku k dosažení zisku a pojetí podniku jako prostředku k uspokojování potřeb zákazníků můžeme dojít ke dvěma zdánlivě protikladným tezím: -

dominantním cílem je dosahovat zisk na základě uspokojování poptávky, tj. upřednostňování krátkodobých zisků před dlouhodobým

-

dominantní cílem je uspokojovat poptávku, a tím dosahovat zisk, tj. upřednostňování dlouhodobého zisku před krátkodobým

K naplnění tohoto hlavního cíle slouží jako základní metoda identifikace finanční strategie podniku a následné finanční plánování, které má za cíl identifikovat budoucí stav financí podniku. Finanční strategie vychází hlavně z identifikace investiční strategie, která vychází především z postavení podniku na trhu a dále pak z vývoje celého trhu. Schopnost identifikovat výhodnou investici s kladnou čistou současnou hodnotou a možností ji realizovat, patří k základním atributům vedoucím k maximalizaci tržní hodnoty firmy.

Při vlastním strategickém finančním řízení podnik řeší různé dlouhodobé rozhodovací situace v souladu se základním finančním cílem podnikání, ale také s přihlédnutím k různým omezujícím podmínkám. Jedná se především o proces výběru optimální varianty získávání podnikového kapitálu, jeho alokaci do jednotlivých forem majetku, jeho produktivního využívání a rozdělování dosaženého výsledku hospodaření s cílem maximalizovat tržní hodnotu firmy.

Finanční rozhodování podniku by mělo při jednotlivých rozhodovacích procesech probíhat v následujících etapách:1

1

•

vymezení konkrétního finančního problému a stanovení finančního cíle,

•

analýza jednotlivých informací pro rozhodování,

•

výběr nejvhodnějšího kritéria,

HRDÝ, M. Strategické finanční řízení a investiční rozhodování. 1. vyd. Praha: Bilance, 2008. ISBN 80-86371-50-6, str. 9

.

10

•

výběr optimální varianty dle nejvhodnějšího kritéria,

•

ověření vybrané varianty z hlediska zadaného cíle.

Mezi základní dlouhodobé rozhodovací procesy zahrnujeme: •

rozhodování o velikosti podnikového kapitálu,

•

rozhodování o struktuře podnikového kapitálu,

•

rozhodování o struktuře podnikového majetku,

•

investiční rozhodování,

•

rozhodování o rozdělování výsledku hospodaření po zdanění,

•

rozhodování o fúzích, likvidacích a zániku podniku.

Na první pohled by se mohlo zdát, že pro zhotovování výrobků je nejdůležitější prováděcí (výkonná) práce, ať už ruční nebo strojová. Její využívání však v podniku nevzniká samo od sebe, ale musí být někým naplánováno, organizováno a řízeno. Je výsledkem řídící (dispozitivní) činnosti. Vzhledem k odlišným podmínkám v každém jednotlivém podniku musí být dosaženo vyvážené kombinace výrobních podnikových faktorů, tzn. pracovních výkonů, dlouhodobého majetku a materiálu. To je rozhodujícím předpokladem pro vytvoření optimální majetkové a kapitálové struktury podniku.

Bylo by však chybou domnívat se, že optimální majetková a kapitálová struktura je běžným jevem v každém okamžiku existence podniku. Naopak jedná se o jakýsi ideální stav, o jehož dosažení vedení podniku usiluje a k němuž v průběhu podnikání směřuje.

Avšak rozhodujícím pro naplnění základního finančního cíle podnikání je investiční rozhodování spojené s dlouhodobým financováním a optimalizací finanční struktury podniku.

Pokud hovoříme o finančním řízení a investičním rozhodování, není možné opominout dva základní atributy, které je provázejí, tj. atribut rizika a časové hodnoty peněz. Platí obecně známá zásada, že peníze získané bez rizika mají pro podnikatelský subjekt větší hodnotu než stejné peníze získané s rizikem a také, že peníze, které má podnikatelský subjekt k dispozici ihned, mají pro něj peníze větší hodnotu než stejné peníze získané v budoucnosti.

11

2 MAJETKOVÁ A KAPITÁLOVÁ VÝSTAVBA PODNIKU Úkolem finančního řízení je především získávat peněžní prostředky na běžný provoz a růst podniku, investovat volné peněžní prostředky tak, aby majetek podniku rostl, udržovat celkovou finanční rovnováhu podniku a zabezpečovat tak jeho úspěšný rozvoj.

2.1 Majetková a kapitálová struktura podniku Aby podnik mohl provozovat svou činnost a zabezpečit svůj růst, potřebuje k tomu finanční zdroje, které přeměňuje v majetek. Statický přehled o majetku podniku a jeho finančním krytí se nazývá rozvaha (bilance) podniku. Na její levé straně je zachyceno konkrétní složení majetku podniku, tj. aktiva a na pravé straně všechny kapitálové zdroje, tj. pasiva. Tento dvojí pohled na jednu věc se nazývá bilanční princip a rovnost úhrnu majetku a zdrojů jeho financování bilanční rovnice (aktiva = pasiva)2.

2.1.1 Majetková struktura podniku Majetkem podniku chápeme souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání3. Statický pohled na něj a jeho strukturu poskytuje levá strana bilance, označovaná jako aktiva.

Tabulka č. 1 Majetková struktura podniku A. Dlouhodobý majetek A.I Dlouhodobý nehmotný majetek A.II Dlouhodobý hmotný majetek A. III Dlouhodobý finanční majetek B. Oběžný majetek B.I. Zásoby B.II. Dlouhodobé pohledávky B.III. Krátkodobé pohledávky B.IV. Krátkodobý finanční majetek C. Časové rozlišení Pramen: vlastní vyobrazení autorky dle: Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.

2

SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-892-4, str. 117

3


12

Tvoří jej dvě základní skupiny prostředků. První skupinou je dlouhodobý majetek, v rozvaze je označen jako stálá (fixní) aktiva. Druhou skupinou je oběžný majetek, v rozvaze je označen jako oběžná aktiva. Zvláštní skupinu tvoří přechodná aktiva, což jsou položky přechodného charakteru mezi majetkem a náklady nebo výnosy. V rozvaze jsou aktiva řazena vzestupně podle likvidnosti a podle skupin majetkových složek.

Stálá aktiva Stálá aktiva (někdy označována jako fixní, dlouhodobá aktiva, případně investiční majetek) jsou taková, která slouží podniku po dobu delší než jeden rok, nespotřebovávají se najednou, ale postupně, a tvoří podstatu jeho majetkové struktury. Charakteristika předmětů, které podnik může nebo musí do dlouhodobého majetku zařadit je stanovena předpisy. Představují nejméně likvidní složku majetku.

Dlouhodobý hmotný i nehmotný majetek může být neodpisovaný, jehož hodnota v čase naopak roste (např. pozemky a umělecká díla). Neodpisuje se též finanční majetek. Druhou skupinu tvoří majetek odpisovaný, to znamená, že se postupně opotřebovává a úměrně tomuto opotřebení je hodnota majetku přenášena ve formě odpisů do nákladů podniku.

Dlouhodobý finanční majetek představuje aktiva, která podnik pořizuje nebo vlastní za účelem získat z něj ekonomický prospěch (bez ohledu na formu dlouhodobého finančního majetku). Patří sem zejména majetkové účasti, realizovatelné cenné papíry, dlouhodobé vklady, půjčky poskytnuté podnikům ve skupině apod.

Oběžná aktiva Oběžná aktiva jsou v podniku zastoupena v různých formách: ve věcné podobě jako zásoby materiálu, nedokončená výroba, polotovary, hotové výrobky nebo zboží, v peněžní podobě jako hotovost na pokladně, na účtech v bankách, pohledávky a krátkodobý finanční majetek. Představují majetek, který má proměnlivý charakter, tzn. že během hospodářského cyklu mění svoji formu. Rychlost přeměny forem oběžných aktiv závisí zejména na povaze činnosti podniku (např. v obchodě trvá přeměna několik dní, ve výrobě několik týdnů). Čím je rychlost obratu větší, tím větší zisk tento majetek přinese. Proces této přeměny nepřesahuje jeden rok.

13

Součástí oběžného majetku podniku jsou zásoby, jejichž množství se v čase neustále mění (nákup materiálu, výdej zboží ze skladu, prodej výrobků) a tím se mění i potřeba pracovního kapitálu k jejich financování. Patří k nejméně likvidní složce oběžných aktiv. Předpokladem úspěšnosti výrobní, obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti je optimální úroveň zásob – co se týče množství, tak i struktury. Výše zásob je závislá na velikosti firmy, předmětu činnosti, charakteru technologického postupu, situaci na trhu surovin atd. Základní klasifikace zásob rozlišuje čtyři skupiny: materiál, zásoby vlastní výroby, zboží a opravné položky k zásobám.

Druhou významnou skupinu oběžných aktiv tvoří pohledávky, které se v rozvaze vyskytují ve dvou podobách – dlouhodobé a krátkodobé. Pro správné zařazení pohledávek není směrodatná sjednaná doba splatnosti při jejím vzniku, ale zbývající doba splatnosti. Pohledávky s dobou splatnosti kratší než jeden rok jsou považovány za krátkodobé, s dobou splatnosti přesahující jeden rok jako dlouhodobé. V obou skupinách jsou nejčastěji zmiňovány pohledávky z obchodního styku, pohledávky ke společníkům, stát – daňové pohledávky a jiné pohledávky.

Poměrně různorodou skupinu oběžných aktiv představuje krátkodobý finanční majetek, nabývající podob peněz v hotovosti, na účtech v bankách nebo krátkodobých cenných papírů.

Přechodná aktiva Přechodné účty aktiv se používají při účetní závěrce a slouží k objektivnímu vykazování výše majetku k ročnímu uzávěrkovému dni. Zahrnujeme zde časové rozlišení - náklady a příjmy příštích období, dohadné položky aktivní, kurzové rozdíly aktivní.

2.1.2 Kapitálová struktura podniku Každý podnik se musí rozhodovat, jakou strukturu majetku zvolí a z jakých zdrojů a jakým způsobem prostředky pro financování tohoto majetku získá. Kapitálovou strukturou podniku se rozumí struktura zdrojů (původ, pramen), z nichž majetek podniku vznikl4. Statický pohled na tyto zdroje poskytuje pravá strana bilance, označovaná jako pasiva.

4


14

Tabulka č. 2 Kapitálová struktura podniku A. Vlastní kapitál A.I Základní kapitál A.II Kapitálové fondy A. III Rezervní fondy, nedělitelný fond, ostatní fondy ze zisku A.IV. Výsledky hospodaření minulých let A.V. Výsledek hospodaření běžného účetního období B. Cizí kapitál B.I. Rezervy B.II. Dlouhodobé závazky B.III. Krátkodobé závazky B.IV. Bankovní úvěry a výpomoci C. Časové rozlišení Pramen: vlastní vyobrazení autorky dle: Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.

Vlastní kapitál Vlastní kapitál získal podnik od svých majitelů a nebo vydělal svou podnikatelskou činností. Je hlavním nositelem podnikatelského rizika a jeho podíl na celkové kapitálu je proto ukazatelem finanční jistoty a nezávislosti podniku. Výše vlastního kapitálu se mění v závislosti na výsledku hospodaření – dosáhne-li podnik zisku a celý jej nespotřebuje, vlastní kapitál se zvyšuje, potýká-li se podnik se ztrátou, vlastní kapitál klesá. Vlastní kapitál zahrnuje zejména následující složky: Základní kapitál, který je tvořen peněžními a nepeněžními vklady společníků do společnosti. Kapitálovým společnostem (tj. společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti) zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, předepisuje povinnost vytvořit při zakládání společnosti povinnou minimální výši základního kapitálu. Zároveň také vymezuje podmínky zvyšování a snižování základního kapitálu. V případě zvyšování základního kapitálu se může jednat buď o efektivní navyšování (tj. vklady dalších společníků nebo zvýšení vkladu stávajících společníků) nebo o deklaratorní navýšení (to znamená přesuny jednotlivých již existujících položek vlastního kapitálu, např. z nerozděleného zisku). Základní kapitál se snižuje například tehdy, došlo-li k takové ztrátě, kterou nelze uhradit z rezervního fondu nebo ji nelze převést do dalšího roku. Kapitálové fondy jsou tvořeny z peněžních a nepeněžních vkladů, které nezvyšují základní kapitál, a které plynou do podniku zvnějšku (dotace do vlastního kapitálu, přijaté dary

15

atd.). Patří sem i emisní ážio, tj. rozdíl mezi tržní a nominální cenou akcie, případně vkladů do základního kapitálu upisováním nových akcií. Fondy ze zisku se tvoří buď přímo ze zákona (zákonný rezervní fond, nedělitelný fond) nebo je jejich tvorba závislá na rozhodnutí podniku, tj. řídí se podle právního charakteru podniku stanovami, rozhodnutím valné hromady, společenskou smlouvou apod. (statutární fondy, ostatní fondy). Výsledek hospodaření minulého období má podobu buď nerozděleného zisku minulých let nebo neuhrazené ztráty minulých let. Je to ta část zisku po zdanění, která není vyplácena vlastníkům, ale zůstává v podniku pro budoucí podnikání. Zisk minulého období zvyšuje vlastní kapitál, neuhrazená ztráta minulého období vlastní kapitál naopak snižuje. Výsledkem hospodaření běžného období chápeme čistý výsledek hospodaření, tj. vykázaný zisk nebo ztráta po zdanění daní z příjmu.

Cizí kapitál Vložil-li kapitál do podniku věřitel, jedná se o cizí kapitál. Je důležitým zdrojem financování většiny podniků. Cizí kapitál je závazkem (dluhem) podniku, který podnik musí v určené době splatit. Cenou za užívání cizího kapitálu je úrok a ostatní výdaje spojené s jeho získáním, např. bankovní poplatky, provize. Přesto je cizí kapitál obvykle levnější než kapitál vlastní, přitom všeobecně platí, že krátkodobý kapitál je levnější než dlouhodobý. Důvodů pro použití cizího kapitálu je několik: •

podnikatel přechodně nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy jej potřebuje (např. při nákupu strojů),

•

použitím cizího kapitálu nevznikají jeho poskytovateli žádná práva v přímém řízení podniku,

•

použitím cizího kapitálu zvyšuje rentabilitu podniku, neboť je většinou levnější než kapitál vlastní.

Proti většímu použití cizího kapitálu však stojí skutečnost, že cizí kapitál zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu. Pro většinu českých firem externí zdroje financování znamenají bankovní úvěr, krátkodobé dodavatelské úvěry, závazky k zaměstnancům a státu.

Cizí kapitál zpravidla klasifikujeme jako rezervy, dlouhodobé závazky (doba splatnosti přesahuje jeden rok), bankovní úvěry a výpomoci (se splatností do jednoho roku nebo nad 16

jeden rok) a krátkodobé závazky. Krátkodobé závazky představují dlužné částky dodavatelům za výrobky a služby, nevyplacené mzdy, zálohy přijaté od dodavatelů, nezaplacené daně a pojištění atd. Pro podnik mají výhodu v tom, že představují jakési bezúročné odložené platby (oproti využití bankovního úvěru, za který podnik musí úrok hradit).

Přechodná pasiva Stejně jako v případě aktiv, i u pasiv existují dvě skupiny položek, které se používají při účetní závěrce a slouží k objektivnímu vykazování zdrojů krytí k uzávěrkovému dni. Patří sem časové rozlišení, které zahrnuje výdaje a výnosy příštích období, a dohadné účty pasivní, představující dluhy, které se sice váží k danému období, ale není známa jejich přesná výše.

2.2 Optimalizace majetkové struktury Majetkově – finanční rovnováha je předpokladem podnikatelské činnosti a základem úspěšnosti podniku. Každý podnik proto stojí před otázkou, jak vytvořit a udržovat správný vztah mezi majetkem a používaným kapitálem. Majetkově-finanční stabilita podniku je významným ukazatelem obchodní zdatnosti manažerů. V případě optimalizace majetkové struktury podniku je nutno dodržovat určitá kritéria, mezi nimiž přední místo zaujímají tyto faktory: •

výnosnost (rentabilita) položky aktiv, do níž se investuje,

•

riziko, vyplývající z dané položky aktiv, tj. míra nejistoty, že prostředky do ní investované se mohou v průběhu doby znehodnotit, případně že očekávaný ekonomický prospěch položkou ztělesněný se neuskuteční,

•

likvidnost dané položky aktiv, tj. schopnost přeměnit ji na peníze.

2.2.1 Zásady řízení podnikových aktiv Při řízení podnikových aktiv (při řízení majetkové struktury podniku) je nutno dodržovat určité zásady a kritéria, a to jak pokud jde o jejich celkovou výši, tak i složení. Celková výše aktiv je závislá na řadě faktorů, z nichž hlavní jsou: •

povaha činnosti podniku a její rozsah. Technicky náročnější činnosti (vysoký podíl práce složitých strojů a zařízení, složitá a nákladná technologická zařízení) si vyžaduje

17

větší rozsah celkových aktiv a v jejich rámci vyšší podíl dlouhodobých hmotných aktiv. Tak je tomu např. v chemickém průmyslu, v energetice, hutích atd. •

stupeň využití aktiv. Čím vyšší je využití disponibilních aktiv, tím méně aktiv je třeba na stejný objem výkonů a naopak.

•

cena aktiv.

2.2.2 Optimální majetková struktura Majetková struktura závisí na technické a technologické náročnosti výroby (v jakém odvětví či oboru ekonomické činnosti podnik působí), na stupni rozvinutosti peněžního a kapitálového trhu v regionu, kde daný podnik působí, a v neposlední řadě na konkrétní ekonomické situaci a finanční politice podniku. Převažuje-li v podniku dlouhodobý majetek, hovoří Wöhe5 o podnicích investičně intenzivních. Jedná se např. o elektrárny, hutě, automobilky. Převažuje-li oběžný majetek, hovoří o podnicích provozně intenzivních (např. potravinářské podniky, obchodní podniky, banky).

Optimální výše dlouhodobého majetku O optimální výši dlouhodobého majetku podnik v podstatě rozhoduje od svého založení a později v plánování investiční činnosti. Rozhodujícími kritérii pro posuzování investice jsou její výnosnost (rentabilita), rizikovost a doba splacení. Je nutno brát v úvahu odlišnou povahu jednotlivých složek dlouhodobého majetku a dlouhodobých investic a správně určit a informačně zabezpečit vhodné metody pro měření ekonomických přínosů jednotlivých variant. V neposlední řadě je nutné mít na paměti, že se jedná o dlouhodobá rozhodnutí, jejich důsledky se projeví v delším časovém horizontu, takže jejich kvantifikace se děje v podmínkách značné nejistoty.

Optimální výše oběžného majetku Stanovení optimální výše oběžného majetku je jedním z úkolů řízení. Za jeho optimální výši se považuje taková výše, která dokáže zabezpečovat normální chod podniku s co nejnižšími náklady. Pro správné řízení oběžných aktiv je nutné rozlišovat dvě jejich složky: •

5

pohledávky a zásoby,

WÖHE, G. Úvod do podnikového hospodářství. 1. vyd. Praha: C. H. Beck. 1995. ISBN 80-7179-014-1, str. 151

18

•

tzv. likvidní oběžná aktiva, zahrnující peněžní prostředky (hotovost, běžné a krátkodobé termínované vklady na bankovních účtech) a krátkodobé obchodovatelné cenné papíry.

Likvidní (pohotová) oběžná aktiva musí podnik v přiměřené míře udržovat proto, aby si zajistil potřebnou likviditu a snížil riziko vyplývající z insolvence. Cena, kterou tak podnik platí za udržování této složky oběžných aktiv, představuje ušlý zisk, kterého by bylo možno dosáhnout tím, že prostředky do nich vložené by bylo možno investovat do výnosnějších složek aktiv6.

2.2.3 Obratový cyklus peněz Optimální výši oběžného majetku lze podle Synka7 stanovit pomocí obratového cyklu peněz. Obratový cyklus peněz (OCP) je doba, která uplyne od platby dodavatelům materiálu, do inkasa hotovosti za prodej výrobků z materiálu vyrobených. Charakterizuje dobu, po kterou jsou peněžní prostředky podniku vázány v oběžném majetku. Skládá se z doby obratu zásob (DOZ), z doby obratu pohledávek neboli doby inkasa (DI) a z doby odkladu plateb (DOP). Obratový cyklus peněz se vypočte jako součet doby obratu zásob a doby inkasa a odečte se doba odkladu plateb. Doba obratu zásob je průměrná doba od nákupu materiálu do prodeje výrobku (součet dob obratu materiálu, nedokončené výroby a dokončené výroby) a vypočte se podle vzorce:

DOZ = (zásoby/tržby) x 360

Doba inkasa pohledávek je doba, která uplyne od fakturace výrobku nebo služby do dne inkasa. Vypočte se takto: DI = (pohledávky/tržby) x 360

Doba odkladu plateb je doba mezi nákupem materiálu a práce a platbou za ně. Tato doba snižuje dobu obratového cyklu peněz a vypočte se podle vzorce:

DOP = (dluhy dodavatelům/tržby) x 360

6

KOVANICOVÁ, D. a kol. Finanční účetnictví v kontextu souč. vývoje. 1. vyd. Praha: Polygon, 1997. ISBN 80-85967-51-0, str. 368

7


19

Obratový cyklus peněz je tedy prvním činitelem, který určuje kapitálovou potřebu peněz pro financování oběžného majetku. Druhým činitelem jsou jednodenní náklady na prodané zboží. Ty lze vypočítat z celkových nákladů, zjištěných jako součet nákladových položek ve výkazu zisku a ztrát dělených 360. Kapitálovou potřebu na oběžný majetek vypočteme jako součin obratového cyklu peněz a celkových jednodenních nákladů. Z výše uvedeného vyplývá, že čím kratší je obratový cyklus peněz, tím podnik potřebuje méně provozního kapitálu. Obratový cyklus peněz může podnik s ohledem na vztahy s dodavateli a odběrateli zkrátit jednak prodloužením doby odkladu plateb nebo zkrácením doby inkasa. Pokud to dovoluje výrobní cyklus, lze do určité míry zkrátit dobu obratu zásob zkrácením doby zásobování, výroby, expedice atd.

2.2.4 Čistý pracovní kapitál Přebytek oběžného majetku nad krátkodobým cizím kapitálem je označován jako čistý pracovní kapitál (net working capital). Představuje tu část volných prostředků, která zůstává podniku k dispozici po úhradě všech svých krátkodobých závazků. Kladný čistý pracovní kapitál (tj. přebytek krátkodobých aktiv nad krátkodobými pasivy) je jedním ze znaků dobré finanční situace podniku. Opačná situace (tj. přebytek krátkodobých pasiv nad krátkodobými aktivy) vede ke vzniku nekrytého dluhu.

Obrázek č. 1: Čistý pracovní kapitál Stálá aktiva

Vlastní kapitál

Kapitál dlouhodobý

Cizí kapitál dlouhodobý Oběžná aktiva

ČPK Cizí kapitál krátkodobý

Pramen: vlastní vyobrazení autorky dle: KOVANIC, P., KOVANICOVÁ, D.: Poklady skryté v účetnictví, díl II. 1. vyd. Praha: Polygon, 1995. ISBN 80-901778-4-0

Tento ukazatel je výjimečný tím, že bezprostředně souvisí s běžným, krátkodobým financováním (tedy s financováním oběžného majetku). V anglické literatuře se tato činnost označuje jako „working capital management“, tj. řízení pracovního kapitálu a zahrnuje dvě základní úlohy:

20

•

určení optimální výše každé položky oběžných aktiv (jejich vhodné struktury) a stanovení jejich celkové (přiměřené, potřebné) sumy,

•

výběr vhodného způsobu financování oběžných aktiv8.

Celková vázanost kapitálu ve věcných formách oběžných aktiv se nazývá kapitálovou potřebou. Úkolem finančního řízení je vybírat a získávat pro uspokojení potřeby oběžných aktiv vhodné vlastní a cizí zdroje a v případě přebytku peněžních prostředků vyhledávat výnosnější alternativní formy jejich umísťování (např. do krátkodobých cenných papírů, do finančních investic aj.), vždy však s ohledem na zajištění likvidity podniku.

2.3 Optimalizace kapitálové struktury Majetková struktura má výrazný vliv na kapitálovou strukturu – významným faktorem je zejména odvětví, ve kterém podnik provádí svou aktivitu. Co se týká celkové výše kapitálu, ta závisí především na velikosti podniku, stupni mechanizace, rychlosti obratu kapitálu a organizaci odbytu. Podnik by měl disponovat takovou výší kapitálu, kterou potřebuje. Pokud má podnik kapitálu víc, znamená to, že ho využívá nehospodárně, protože náklady dlouhodobého kapitálu jsou obvykle vyšší než výnosy z oběžného majetku a takový podnik označujeme za překapitalizovaný. Překapitalizování sice snižuje riziko platební neschopnosti, ale současně i rentabilitu podnikání. Je-li naopak výše kapitálu nižší, vyvolává to poruchy v chodu podniku a hovoříme o podniku podkapitalizovaném. K tomuto jevu dochází, pokud růst majetku není kryt odpovídajícími finančními zdroji (část dlouhodobého majetku je financována krátkodobým kapitálem). Je to sice levnější způsob financování, ale vysoce rizikový, protože krátkodobý kapitál se musí splatit dříve, než dlouhodobý majetek vytvoří potřebnou výši zdrojů. Výše uvedené souvislosti lze ilustrovat následujícím vztahem:

(VLASTNÍ KAPITÁL + DLOUHODOBÉ ZDROJE) / STÁLÁ AKTIVA > 1 = PODNIK JE PŘEKAPITALIZOVÁN

(VLASTNÍ KAPITÁL + DLOUHODOBÉ ZDROJE) / STÁLÁ AKTIVA < 1 = PODNIK JE PODKAPITALIZOVÁN

8

KOVANIC, P., KOVANICOVÁ, D. Poklady skryté v účetnictví, díl II. 3. vyd. Praha: Polygon, 1997. ISBN 80-85967, str. 259

21

Jaký je tedy optimální poměr mezi vlastním a cizím kapitálem? Je odvislý zejména od činnosti podniku, respektive od odvětví, ve kterém podnik funguje (např. v průmyslových podnicích převládá vlastní kapitál, v obchodních podnicích je obvyklý poměr přibližně 50:50). Důležitými faktory, ovlivňujícími poměr mezi cizím a vlastním kapitálem je také struktura majetku (dlouhodobý majetek je zpravidla kryt vlastním kapitálem nebo dlouhodobým cizím kapitálem), výnosnost podniku (čím vyšší je výnosnost podniku, tím vyšší úrokové zatížení je podnik schopen unést), úroková míra a v neposlední řadě postoj vlastníka a manažerů podniku k riziku.

2.3.1 Působení finanční páky Výše zadluženosti podniku kromě jiného závisí na ceně kapitálu a na výši generovaného zisku. Cizí kapitál se obecně považuje za levnější díky působení daňového štítu = úroky z cizího kapitálu jsou součástí nákladů a náklady snižují zisk, ze kterého se platí daň, úroky proto snižují daňové zatížení podniku9. Cizí kapitál zároveň zvyšuje rentabilitu vlastního kapitálu působením finanční páky. Má-li působit finanční páka pozitivně, je nutné dodržet podmínku: úroková míra < rentabilita celkového kapitálu

Pozitivní působení finanční páky se projevuje jen do určité optimální výše zadluženosti podniku, od které se začínají zvyšovat náklady na kapitál (a tím i věřitelské a investorské riziko). Pokud cizí kapitál na sebe nestačí vydělat (podnik za něj platí více než z něj získá) a musí na něj doplácet vlastní kapitál, pak finanční páka působí negativně. Podnik s negativní finanční pákou je považován za nedostatečně rentabilní.

2.3.2 Náklady na kapitál Teoreticky lze podle Synka10 stanovit optimální míru zadluženosti jako minimum celkových nákladů na podnikový kapitál. Celkové náklady na kapitál se vypočítají takto:

K0 = ki . (1-tc) . CK/K + ke . VK/K , kde K0 = náklady na celkový kapitál v % ki = náklady na cizí kapitál před zdaněním zisku v % 9

SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-892-4, str. 126 SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-892-4, str. 71

10

22

tc = míra zdanění zisku v % ke = náklady na vlastní kapitál po zdanění zisku v % K = celkový kapitál (celková tržní hodnota podniku) v Kč VK = vlastní kapitál v Kč CK = cizí kapitál (cizí zdroje) v Kč Přičemž náklady na vlastní kapitál ke se vypočítají následovně:

(Dividenda/cena akcie) + míra růstu dividend

V praxi je vzhledem k neustále se měnícím podmínkám velmi obtížné stanovit přesnou cenu jednotlivých druhů kapitálu. Jednou z možností, kterou lze při rozhodování o složení kapitálu využít, je odborný odhad. Volba strategie dlouhodobého financování je vedle nákladů na kapitál ovlivňována situací na kapitálovém trhu a přístupem vlastníků a manažerů k finančnímu riziku, majetkovou strukturou podniku a v neposlední řadě daňovou a odpisovou politikou státu11.

2.3.3 Strategické finanční rozhodování Z hlediska finančních cílů je finanční rozhodnutí procesem výběru optimální varianty získání finančních prostředků a jejich užití. Předpokladem správného finančního rozhodování je znalost situace na finančních trzích, které jsou pro podnik místem získávání kapitálu. Finanční rozhodování se uskutečňuje v krátkodobém a dlouhodobém časovém horizontu. Krátkodobé se týká především běžného financování, dlouhodobé je zaměřeno na rozhodování o způsobu zvyšování stávajícího kapitálu v důsledku investování. Podle způsobu financování podnikových aktiv rozlišujeme tři základní strategie financování: •

konzervativní strategie – využívá dlouhodobý kapitál k financování oběžných aktiv a krátkodobý kapitál k financování nepředvídaných výkyvů oběžných aktiv. Tento způsob je nejméně rizikový, a proto vhodný pro podniky nacházející se ve fázi stagnace. Nutno však podotknout, že se jedná o strategii nejdražší,

•

agresivní strategie – využívá k financování trvale vázaných oběžných aktiv krátkodobý cizí kapitál. Tato strategie může být prospěšná pro podnik nacházející se

11

HRDÝ, M. Strategické finanční řízení a investiční rozhodování. 1. vyd. Praha: Bilance, 2008. ISBN 80-86371-50-6, str. 23

23

ve fázi růstu. Pokud jsou však krátkodobým cizím kapitálem financování stálá aktiva, dochází k porušení zlatého bilančního pravidla, •

umírněná strategie – trvalá aktiva jsou financována dlouhodobými zdroji, kolísající aktiva zdroji krátkodobými.

2.4 Finanční řízení podniku Účetnictví je těsně spojeno s finančním řízením podniku. Finanční řízení je bez účetnictví nemyslitelné, neboť se neobejde bez informací předkládaných účetnictvím ve formě rozvahy, výsledovky a výkazu cash flow. Finanční manažer musí vědět, jak interpretovat finanční údaje uložené v účetních výkazech, aby mohl aktiva a pasiva účinně řídit. Při vymezení pojmu finančního řízení lze konstatovat, že jeho těžiště spočívá v rozhodování o tom, jak získat kapitál, do jakých aktiv ho alokovat a jak rozdělovat zisk. Jedná se ovšem pouze o základní stavební kameny finančního řízení, z nichž každý představuje celou řadu rozhodovacích úloh. Blíže můžeme strukturovat složky finančního řízení do úloh, které představují: •

volbu optimální finanční struktury s přihlédnutím k nákladům na získání různých druhů kapitálu, k době jejich splatnosti, k finančnímu riziku a s přihlédnutím ke struktuře aktiv,

•

volbu optimální struktury aktiv a výběr vhodné formy financování krátkodobého majetku (zásob, pohledávek a peněžních prostředků),

•

zajištění finančních zdrojů pro založení podniku či pro jeho další rozvoj (emise akcií, vydání obligací, získání bankovních či obchodních úvěrů aj.),

•

investování finančních zdrojů do dlouhodobého majetku či do investic (např. formou vkladů či podílů v jiných společnostech apod.).

Pojmy financování a investice spolu úzce vzájemně souvisí, neboť použití finančních prostředků předpokládá, že jsou k dispozici a tedy jejich předchozí zajištění. Nemá význam plán investic, pokud nemohou být plánované investice financovány. Na druhé straně nemá pro podnik praktickou cenu opatřování finančních prostředků, pokud pro tyto prostředky nemá výnosné použití. Použití prostředků předpokládá zásadně opatření těchto prostředků; po opatření prostředků musí zásadně následovat jejich použití12.

12

WÖHE, G. Úvod do podnikového hospodářství. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-014-1, str. 411

24

2.4.1 Obecné členění druhů financování Rozumíme-li pod pojmem financování obstarávání kapitálu, jsou v něm zahrnuty všechny druhy opatřování kapitálu13. Existuje několik kritérií, podle kterých můžeme financování v podniku klasifikovat.

Členění podle právního postavení vkladatele kapitálu Podle právního postavení vkladatele kapitálu rozlišujeme financování vlastní a cizí. Při vlastním financování jde o přísun vlastního jmění, které ručí za závazky a zahrnuje tedy kapitálové vklady a financování z vlastního kapitálu. Při financování cizím jde o přísun věřitelského kapitálu. Pro většinu podniků externí zdroje financování představují bankovní úvěry, krátkodobé dodavatelské úvěry, závazky k zaměstnancům či státu.

Členění podle původu kapitálu Podle původu kapitálu dělíme financování na vnitřní a vnější. Vnější financování znamená, že kapitál do podniku plyne zvenčí, tedy nepochází z podnikové činnosti. Pocházejí-li finanční prostředky z podnikové činnosti (obratu), hovoříme o vnitřním financování. To je tedy opatření finančních prostředků obratem určitých majetkových složek s cílem získat nové majetkové složky. Vnitřní financování znamená, jak píše ve svém díle Synek, „použití zisku k dalšímu rozvoji podniku. Pro podnik je to hlavní způsob rozmnožování majetku. Jeho hlavní předností je to, že snižuje potřebu úvěrů a tím snižuje závislost na věřitelích a zpevňuje finanční situaci podniku“14. Při vnitřním financování podnik nezískává peněžní prostředky prostřednictvím finančního trhu, ale využívá disponibilních prostředků, které byly vytvořeny samotným podnikem. Podnik tak může volit jednu ze dvou variant, a to samofinancování (dochází ke zvýšení vlastního kapitálu), nebo financování z rezerv (dochází ke zvýšení cizího kapitálu). U financování z tvorby rezerv dochází ke krácení vykazovaného zisku. Podnik tak na určitou dobu zamezuje odlivu peněz jednak do státní pokladny a jednak vlastníkům. Tvorbu a výši rezerv je třeba odvozovat od současných, známých skutečností, které již nastaly, nebo které lze na základě známých skutečností očekávat (např. tvorba rezerv na záruční opravy je vázána na objem prodaných výrobků v daném období a na základě předchozích zkušeností). 13


14


25

Samofinancování přináší podniku řadu výhod, spočívajících především v tom, že podnik nemusí hradit úrok ani splátky jistiny, navíc prostředky ze samofinancování nejsou účelově vázány a tudíž je podnik může použít i k financování rizikových investic. Důležitým faktem je, že podnik samofinancováním posiluje vlastní kapitál, a tak při případných budoucích problémech s likviditou může situaci snadněji vyřešit pomocí krátkodobého financování cizím kapitálem (věřitelé se při poskytování úvěru zaměřují na kapitálovou strukturu a posílení vlastního kapitálu zvyšuje hodnocení úvěrové spolehlivosti). Nelze však opomenout jednu zásadní nevýhodu samofinancování – při rozhodování o užití finančních prostředků je třeba přihlížet ke všem možnostem investování, tj. i k těm mimo podnik. To znamená, že ne vždy je investice do vlastního kapitálu tou nejvýnosnější investicí. Nepřinášejí-li investice v rámci podniku takové výnosy jako investice mimo podnik, měl by být zisk raději vyplacen a použit na investice mimo podnik. V opačném případě podniku vznikají náklady tím, že nebyla využita alternativa vyššího zisku.

2.4.2 Financování z odpisů Na rozdíl od tvorby rezerv, odpisy nezvyšují bilanční sumu podniku, není vázán žádný dodatečný kapitál. Jsou vyjádřením postupného snižování hodnoty dlouhodobého hmotného majetku. Do účtu zisku a ztrát vstupují jako náklad, ale realizací prodeje výrobků se částky odpisů do podniku vrací. Finanční účinek odpisů tudíž spočívá především v přeměně jednotlivých forem aktiv, to znamená, že části málo likvidních stálých aktiv (např. strojů) se pomocí odpisů převádějí na likvidnější aktiva (hotové výrobky). Výhodou odpisů je, že představují stabilní příjem, ale jejich akumulování je zdlouhavé. Postačují na prostou reprodukci podniku, ale nedokáží zajistit jeho rozvoj.

2.4.3 Externí zdroje financování Důležitým zdrojem financování většiny podniků je cizí kapitál (cizí zdroje), který je závazkem (dluhem) podniku15. Obchodní (dodavatelské) úvěry Jde o finanční prostředky, které mohou plynout z odkladu plateb závazků. Obchodní úvěry jsou základním zdrojem financování krátkodobých potřeb a pro financování rozvoje podniku nemají zvláštní význam.

15

SYNEK M. a kol. Podniková ekonomika. 1 vyd. Praha: C. H. Beck, 1999. ISBN 80-7179-228-4, str. 124

26

Bankovní úvěry Jedná se o finančně úvěrové bankovní produkty, které z hlediska klienta představují získání finančních prostředků a různých forem záruk vydaných bankou. Krátkodobé a dlouhodobé úvěry, poskytované na financování daného účelu, a to jak provozního, tak investičního charakteru, členíme na: •

kontokorentní úvěr je nejčastější formou krátkodobého bankovního úvěru. Klient může přecházet na svém běžném účtu do záporného zůstatku, a to až do výše dohodnutého úvěrového rámce,

•

eskontní úvěr spočívá v odkupu směnek bankou před dobou jejich splatnosti a ta klientovi vyplatí směnečnou částku sníženou o diskont,

•

negociační úvěr je modifikací eskontního úvěru pro zahraniční obchod,

•

akceptační úvěr je poskytován tak, že banka akceptuje klientem vystavenou směnku ve prospěch jeho věřitele,

•

avalový (ručitelský) úvěr je v principu shodný s akceptačním úvěrem s tím rozdílem, že banka se za svého klienta zaručí formou avalu na směnku,

•

termínované půjčky, označované jako investiční úvěry, jsou nejčastěji poskytovány na rozvoj dlouhodobého majetku,

•

hypoteční úvěr je účelový úvěr k financování pořízení nemovitosti, který je zajištěn zástavním právem k nemovitosti.

2.4.4 Alternativní formy financování Klasické formy financování nejsou dostatečnými zdroji financování rozvoje podniku, proto by měly být doplňovány pružnějšími formami16: •

leasing je formou pronájmu, při níž nájemce zboží postupně splácí pronajímateli pevně stanoveným nájemným a úrokem. Je tedy účinným nástrojem využívání majetku po určitou dobu, aniž by se stal podnikovým vlastnictvím. Vlastníkem majetku je pronajímatel (většinou leasingová společnost), nájemce je po dobu trvání leasingové smlouvy uživatelem dané věci. Z ekonomického hlediska je leasing forma financování dlouhodobých potřeb podniku cizím kapitálem. Předmětem mohou být jak věci movité, tedy stroje a výrobní zařízení, dopravní prostředky, tak i věci nemovité,

16

SYNEK M. a kol. Podniková ekonomika. 1 vyd. Praha: C. H. Beck, 1999. ISBN 80-7179-228-4, str. 26

27

•

faktoring je novější formou financování. Jde o odkup pohledávek faktorem (faktoringovou firmou), který nese riziko jejich nedobytnosti a stává se tak institucí financující podnik, které své pohledávky odprodal. Hlavní výhodou je, že dodavatel nemusí vázat své finanční prostředky v pohledávkách, čímž se zvyšuje jeho likvidita. K nevýhodám faktoringu patří závislost na vzniku pohledávky z obchodního styku, vysoké náklady a potíže s vymáháním pohledávek,

•

forfaiting je variantou financování v zahraničním obchodě. Představuje financování klienta formou odkupu středně a dlouhodobých zajištěných pohledávek, které mu vznikají jako vývozci v důsledku vývoz na úvěr. Banka – forfaitér při odkupu vyplácí ihned klientovi částku pohledávky sníženou o diskont, přičemž přebírá vždy i riziko jejich případného nezaplacení. Jeho výhodou je, že zabezpečuje financování pohledávek s delší dobou splatnosti, uzavření takového kontraktu je většinou velmi rychlé a odpadá při něm kontrola úvěruschopnosti. Je ovšem poměrně drahým nástrojem financování,

•

rizikový kapitál je poskytován jak nově vzniklým podnikům, tak již fungujícím pro jejich další rozvoj. Jedná se o přímou investici finančních prostředků fondem rizikového kapitálu nebo přímo investorem. Za vložené prostředky získá investor majetkový podíl s právem rozhodovat o zásadních otázkách podniku. Investor však nemusí přinášet podniku jen finanční prostředky, ale také zkušenosti, znalost dané oblasti a problematiky, obchodní kontakty, informace o trhu apod.,

•

franchising je formou sdružování podniků. Na základě smlouvy poskytuje jeden subjekt druhému právo užívat své obchodní jméno, značku, logo nebo jinou charakteristiku. Příjemce franchisy přitom neztrácí svou samostatnost. Franchising představuje dlouhodobou, smluvně uzavřenou vertikální spolupráci mezi nezávislými subjekty. Přináší výhody oběma stranám. Příjemci umožňuje větší růst, než kdyby se o rozvoj pokoušel sám. Poskytovateli šetří počáteční kapitál, provozní náklady a získává další příjmy.

2.4.5 Pravidla financování Chce-li podnik zachovat finanční stabilitu, měl by dodržovat určitá pravidla. Tato pravidla financování vycházejí z dané kapitálové potřeby a stanovují zásady, které prostředky

28

financování je třeba použít ke krytí kapitálové potřeby17. V dané souvislosti jsou především důležitá následující pravidla:

Pravidlo vertikální kapitálové struktury se týká skladby kapitálu a říká, že k financování podniku musí přispívat jeho vlastníci stejným dílem jako věřitelé. Tedy vztah vlastního a cizího kapitálu by měl být 1 : 1, což představuje stupeň zadlužení.

Stupeň zadlužení = cizí kapitál x 100 vlastní kapitál

Pravidlo horizontální kapitálové struktury vystupuje ve dvou podobách: •

zlaté pravidlo financování vychází ze shody mezi dobou, během níž jsou vázány peněžní prostředky v majetku, a dobou, během níž je kapitál získaný pro jejich krytí k dispozici. Podle tohoto pravidla by měla být životnost aktiv a pasiv vzájemně sladěna (např. dlouhodobý majetek s dobou životnosti 5 let by měl být financován zdroji s dobou splatnosti právě 5 let),

•

zlaté bilanční pravidlo říká, že dlouhodobý majetek by měl být financován dlouhodobými zdroji, tedy vlastním a dlouhodobým cizím kapitálem. Krátkodobý majetek by měl být financován zdroji krátkodobými.

2.4.6 Zásady řízení podnikových pasiv Správná struktura pasiv je jedním z hlavních faktorů , které rozhodují o celkové finanční stabilitě podniku, jeho prosperitě a míře dosahované výnosnosti, v krajním případě i o jeho přežití. Mezi hlavní zásady řízení podnikových pasiv literatura uvádí:

17

•

diverzifikovat zdroje,

•

dodržet základní kritéria pro výběr zdrojů,

•

zohlednit daňová hlediska, tj. posoudit daňová hlediska použití příslušného zdroje,

•

zvážit vliv zamýšleného způsobu financování na tržní hodnotu podniku,

•

brát v úvahu ekonomické a právní podmínky,

•

neopominout vlastní, vnitřní ekonomické podmínky,

•

respektovat povahu činnosti podniku, její rozsah apod.,

•

usilovat o zajištění kontroly nad svým podnikem.


29

Vhodnou kombinací uvedených kritérií lze dosáhnout optimální, ekonomicky efektivní finanční struktury podniku. I když optimální složení finanční struktury podniku je velmi obtížně definovatelné, lze je obecně vymezit jako strukturu pasiv, která zajišťuje, že náklady na její vytvoření (tj. cena příslušných zdrojů) jsou minimální. Zároveň se požaduje, aby riziko s touto strukturou spojené bylo v souladu s očekávaným vývojem podnikového zisku18.

2.4.7 Finanční analýza Své místo v hodnocení ekonomické situace podniku našla finanční analýza z důvodu vysoké proměnlivosti ekonomických dat, jejich obtížného zpracování, neexistence obecně platných hodnot ukazatelů a teoretických modelů prosperujících firem. Je pojímána jako metoda hodnocení finančního hospodaření podniku, při kterém se získaná data třídí, agregují, poměřují mezi sebou navzájem, kvantifikují se vztahy mezi nimi a určuje se jejich vývoj. Tím se zvyšuje vypovídací schopnost zpracovávaných dat, zvyšuje se jejich informační hodnota19.

Zjištění finančního postavení podniku pomocí finanční analýzy probíhá v několika na sebe navazujících etapách. Úvodní je analýza výkazů, která spočívá v provedení dílčích rozborů položek především rozvahy a výkazu zisků a ztrát. Jde o: •

zjištění absolutní výše bilančních položek, které umožní náhled na celkový finanční objem podniku,

•

vertikální rozbor, nebo-li zjištění podílů položek na celkové sumě,

•

horizontální rozbor, mapující vývoj jednotlivých položek v časové řadě.

Na základě analýzy výkazů je možné dále sestavit soustavu poměrových ukazatelů. Tyto můžeme klasifikovat podle charakteristik, jimiž se ověřuje finanční zdraví podniku: •

schopnost podniku splácet své závazky v době jejich splatnosti (ukazatel likvidity, nebo-li platební schopnosti),

•

výnosnost obratu prostředků, vypovídající o schopnosti využívat majetek podniku (ukazatel aktivity),

•

finanční stabilita (ukazatel finanční závislosti, nebo-li zadluženosti).

18

KOVANICOVÁ, D. a kol. Finanční účetnictví v kontextu souč. vývoje. 1. vyd. Praha: Polygon, 1997. ISBN 80-85967-51-0, str. 349

19

SEDLÁČEK, J. Finanční analýza podniku. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1830-6, str. 3

30

Poměrové ukazatele jsou nejoblíbenější a také nejrozšířenější metodou finanční analýzy, neboť umožňují

získat rychlý a nenákladný obraz o základních finančních

charakteristikách podniku. Jsou ovšem jen pomocníkem analýzy a interpretace jevů, jejich výpočtem však analýza nekončí, naopak spíše začíná. Lze je chápat jako určité síto, jež zachytí oblasti vyžadující hlubší analýzu.

Způsobem, jak získat celistvější pohled na finanční zdraví podniku, je využití soustav ukazatelů. Často se používají jednorozměrné modely, u nichž se vybírají určité poměrové ukazatele, jejichž hodnota se transformuje na body a poté je vypočítán jednoduchý, resp. vážený součet (Quick test Petera Kralicka) nebo vícerozměrné modely, pro jejichž konstrukci se nejčastěji používá diskriminační analýza (Z-skore, Taflerův model).

Na závěr je třeba říct, že není žádoucí brát výsledky klasické finanční analýzy jako absolutně správné. Při poznávání firmy je třeba vždy kombinovat řadu metod a správně posuzovat jejich vypovídací schopnost. Ucelenější pohled na finanční zdraví podniku lze získat například porovnáním vypočítaných hodnot s odvětvovými průměry.

31

3 ANALÝZA REÁLNÉHO PODNIKU Získané teoretické poznatky byly v další části práce aplikovány na konkrétní společnost. Postupně byla provedena analýza absolutních ukazatelů (horizontální a vertikální analýza), analýza poměrových ukazatelů (analýza aktivity, zadluženosti, rentability a likvidity), analýza čistého pracovního kapitálu a bankrotní/bonitní modely (Z-skore, Taflerův bankrotní model, IN01 a Quick test Petera Kralicka). Při konkrétních výpočtech bylo čerpáno z následující literatury: KALOUDA, F. Základy firemních financí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-4106-4. MRKVIČKA, J., KOLÁŘ P. Finanční analýza. 2. přepr. vydání. Praha: ASPI, 2006. ISBN 80-7357-219-2. SEDLÁČEK, J. Finanční analýza podniku. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1830-6.

3.1 Charakteristika podniku V rámci praktické aplikace metod finanční analýzy bylo použito reálných údajů podniku, jehož identita není z důvodu respektování dohody s jeho zástupci zveřejněna. Z tohoto důvodu byla také data této společnosti upravena v tom smyslu, aby nebylo možné identifikovat danou společnost a také nejsou doloženy účetní výkazy za jednotlivé roky jako příloha této práce. Společnost byla založena v roce 1990 jako společnost s ručením omezeným, základní kapitál dosahuje 3,000.000,-- Kč. Hlavním předmětem podnikání je výroba chleba, běžného a jemného pečiva a jejich polotovarů, cukrárenských výrobků a jejich polotovarů a jejich prodej. Podnik zaujímá okrajové místo na trhu, z toho důvodu se kromě standardních druhů pečiva zaměřuje na konkrétní speciální výrobky, vyžadované odběrateli, ať se jedná o BIO pečivo, sladké pečivo (zákusky) nebo speciální druhy běžného pečiva. Podnik od svého založení působí na trhu a doposud nevykazoval žádné významnější problémy. Podnik disponuje rozsáhlou sítí vlastních prodejen, v posledním období se zaměřuje na kavárenský styl obsluhy a tomu přizpůsobuje své zařízení a vybavení.

32

Hlavními zákazníky podniku jsou především odběratelé z řad řetězců a dále významné procento odběratelů tvoří maloprodej ve vlastní síti maloobchodních prodejen.

Tabulka č. 3 Hlavní ukazatele hospodaření

ukazatel (v tis. Kč) výnosy celkem náklady celkem HV před zdaněním vlastní kapitál

2 005 290 542 285 003 5 539 14 177

2 006 337 847 333 612 4 235 17 643

2 007 365 577 367 161 -1 584 16 326

index 2007/2005 125,83% 128,83% -128,60% 115,16%

Pramen: finanční výkazy podniku

Graf č. 1 Hlavní ukazatele hospodaření (v tis. Kč)

Pramen: údaje z tab. č. 3

Výnosy i náklady vykazují ve sledovaném období rostoucí tendenci, na přelomu let 2006 a 2007 se velmi výrazně projevil nárůst cen vstupních surovin (zejména mouky), což bylo hlavní příčinou, že se společnost ocitla v roce 2007 ve ztrátě.

Tab. č. 4 Podíl obchodní marže a přidané hodnoty na tržbách za prodej zboží Ukazatel (v tis. Kč) obchodní marže tržby za prodej zboží přidaná hodnota výkony a tržby za prodej zboží Pramen: finanční výkazy podniku

2 005 24 499 113 482 71 431 287 720

33

2 006 30 636 129 463 89 715 336 647

index 2007/2005 2 007 137,44% 33 672 125,76% 142 711 133,55% 95 396 126,32% 363 440

Graf č. 2 Podíl obchodní marže na tržbách za prodej zboží

100% 90% 80% 70% 60% tržby za prodej zboží 50%

obchodní marže

40% 30% 20% 10% 0% 2 005

2 006

2 007


Graf č. 3 Podíl přidané hodnoty na výkonech a tržbách za prodej zboží

100% 90% 80% 70% 60% výkony a tržby za prodej zboží

50%

přidaná hodnota

40% 30% 20% 10% 0% 2 005

2 006

2 007


3.2 Analýza majetkové struktury podniku

3.2.1 Horizontální analýza majetkové struktury Horizontální analýza představuje, o kolik se změnily jednotlivé položky finančních výkazů v čase. Změny mohou být vyjádřeny v absolutních číslech (tj. rozdíl hodnot běžného a předchozího období) nebo v procentuálním vyjádření.

34

Celková aktiva společnosti vykazují rostoucí tendenci v období 2005 – 2007, výrazný nárůst v roce 2006 lze vysvětlit nárůstem pohledávek z obchodních vztahů a zásob v důsledku rozšíření výrobních kapacit v roce 2005, a s tím souvisejícím nárůstem tržeb.

Tab. č. 5 Horizontální analýza majetkové struktury (analýza absolutních změn)

Položka

2005 v Kč

2006 v Kč

2007 v Kč

2006 v Kč

2007 v Kč

AKTIVA

66 926

79 142

80 736

12 216

1 594

Dlouhodobý majetek

35 471

37 307

35 358

1 836

-1 949

629

597

493

-32

-104

nehmotný goodwill

0

0

0

0

0

hmotný

33 282

35 165

33 335

1 883

-1 830

finanční

1 500

1 500

1 500

0

0

60

45

30

-15

-15

29 800

40 139

43 874

10 339

3 735

5 566

6 795

8 302

1 229

1 507

21 448

30 015

32 349

8 567

2 334

2 786

3 329

3 223

543

-106

1 655

1 696

1 504

41

-192

oceň. rozdíl k nab. majetku Oběžná aktiva zásoby pohledávky krátkodobý fin. majetek Časové rozlišení Pramen: finanční výkazy podniku

3.2.2 Vertikální analýza majetkové struktury Vertikální analýza představuje procentní rozbor základních účetních výkazů v daném období. Jejím cílem je zjistit, jak se jednotlivé části podílely na celkové bilanční sumě majetkové i kapitálové. Postup je takový, že jednotlivé položky v účetním období vztahujeme k celkové bilanční sumě. Vertikální rozbor je vyjádřen v procentech. Majetková struktura (strana aktiv) hodnotí složení stálých a oběžných aktiv, podle kapitálové struktury (strana pasiv) se vyhodnocují zdroje financování. V letech 2006 a 2007 vzrostl podíl oběžných aktiv na celkových aktivech, což je způsobeno zejména růstem pohledávek a mírným nárůstem zásob. Podíl oběžných a dlouhodobých aktiv je celkem vyvážený, firma by ale měla směřovat ke stavu, kdy je podíl oběžných aktiv nižší než dlouhodobých.

35

Tab. č. 6 Vertikální analýza majetkové struktury

Položka AKTIVA Dlouhodobý majetek

2005 v Kč

2006 v Kč

2007 v Kč

2005 v %

2006 v %

2007 v %

66 926

79 142

80 736

100%

100%

100%

35 471

37 307

35 358

53%

47%

44%

629

597

493

1%

1%

1%

0

0

0

0%

0%

0%

hmotný

33 282

35 165

33 335

50%

44%

41%

finanční

1 500

1 500

1 500

2%

2%

2%

nehmotný goodwill

Oc. rozdíl k majetku Oběžná aktiva zásoby

60

45

30

0%

0%

0%

29 800

40 139

43 874

45%

51%

54%

5 566

6 795

8 302

8%

9%

10%

21 448

30 015

32 349

32%

38%

40%

2 786

3 329

3 223

4%

4%

4%

Časové rozlišení 1 655 Pramen: finanční výkazy podniku

1 696

1 504

2%

2%

2%

pohledávky krátkodobý fin. majetek

Graf č. 4 Struktura aktiv v posledním období

2%

44%

Dlouhodobý majetek Oběžná aktiva

54%

Časové rozlišení


Stálá aktiva Hlavní složkou stálých aktiv majetku společnosti jsou stroje a zařízení, inventář, a dále dopravní prostředky. Dlouhodobá aktiva (majetek) zaznamenala v roce 2006 mírný nárůst, který lze přičítat uskutečněným investicím do nově otevřených prodejen. Mírný pokles v roce 2007 představuje pouze snížení hodnoty stálých aktiv vlivem odpisů dlouhodobého majetku, zejména z investic, uskutečněných v předcházejících dvou letech.

36

Graf č. 5 Struktura stálých aktiv v posledním období

0% 4%

nehmotný

2% 0%

goodwill hmotný finanční oceň. rozdíl k nab. majetku 94%


Oběžná aktiva Oběžná aktiva vykazují ve sledovaném období růst, zejména dochází k růstu pohledávek z obchodních vztahů a zásob. Výrazným faktorem je zejména platební morálka odběratelů této společnosti a růst zásob v nově otevřených prodejnách.

Graf č. 6 Struktura oběžných aktiv v posledním období

9% 19%

zásoby pohledávky krátkodobý fin. majetek

72%


37

Pohledávky z obchodního styku Jak již bylo řečeno, drtivou většinu zákazníků společnosti tvoří velké společnosti z řad řetězců. Z toho vyplývá, že platby za zboží jsou prováděny téměř výhradně prostřednictvím faktur. Pouze mizivé procento maloodběratelů platí v hotovosti. Jestliže jsou tedy peněžní prostředky pouze malou částí oběžného majetku firmy, o to významnější složkou jeho struktury jsou pohledávky. Stejně jako v případě zásob i o pohledávkách se dá říci, že jejich vývoj kopíruje vývoj tržeb. Výrazný nárůst pohledávek z obchodního styku v roce 2006 byl způsoben především rozšířením výroby a tím i prodeje, dále poskytnutím zvýhodněných platebních podmínek odběratelům, v důsledku silného konkurenčního tlaku velkých společností, a tolerancí výkyvů v úhradách jejich závazků. Společnost v roce 2007 vybraným zákazníkům prodloužila lhůty splatnosti, což se v důsledku projevilo dočasným nedostatkem finančních prostředků. Při této příležitosti je třeba zmínit zvyšující se procento nebonitních pohledávek.

Graf č. 7 Vývoj stavu pohledávek Vývoj pohledávek 35 000 30 000 25 000 20 000 pohledávky 15 000 10 000 5 000 0 2 005

2 006

2 007


Zásoby Zásoby tvoří významnou složku oběžného majetku. Protože se jedná o společnost, zabývající se výrobou, ale i nákupem a dalším prodejem, jedná se o zásoby zboží, materiálu a surovin. Zásoby mají rostoucí tendenci v souladu s růstem tržeb.

38

Graf č. 8 Vývoj stavu zásob Vývoj zásob 9 000 8 000 7 000 6 000 5 000

zásoby

4 000 3 000 2 000 1 000 0 2 005

2 006

2 007


3.3 Analýza kapitálové struktury podniku

3.3.1 Horizontální analýza kapitálové struktury Tab. č. 7 Horizontální analýza kapitálové struktury (analýza absolutních změn)

Položka

2005 v Kč

2006 v Kč

2007 v Kč

2006 v Kč

2007 v Kč

PASIVA

66 926

79 142

80 736

12 216

1 594

Vlastní kapitál Cizí zdroje

14 177 50 436

17 643 60 532

16 326 62 719

3 466 10 096

-1 317 2 187

rezervy závazky

0 46 659

0 57 412

0 57 860

0 10 753

0 448

3 777 2 313

3 120 967

4 859 1 691

-657 - 1 346

1 739 724

úvěry Časové rozlišení Pramen: finanční výkazy podniku

Vlastní kapitál byl ve sledovaném období posilován kumulací dosaženého zisku. Příčinou poklesu v roce 2007 je samozřejmě dosažená ztráta, ve které se podnik ocitl. Z tabulky je zřejmé, že podíl cizích zdrojů je výrazně vyšší než je podíl vlastního kapitálu na celkových pasivech. Toto způsobuje vysoký stav závazků. Ze srovnání výše pohledávek a závazků je patrné, že pohledávky tvoří jen zhruba polovinu závazků. Je to pro firmu stav nepříznivý, protože hrozí nebezpečí nedostatku finančních prostředků.

39

3.3.2 Vertikální analýza kapitálové struktury Tab. č. 8 Vertikální analýza kapitálové struktury Položka PASIVA Vlastní kapitál Cizí zdroje rezervy závazky úvěry Časové rozlišení Pramen: finanční výkazy podniku

2005 v Kč 66 926 14 177 50 436 0 46 659 3 777 2 313

2006 v Kč 79 142 17 643 60 532 0 57 412 3 120 967

2007 v Kč 80 736 16 326 62 719 0 57 860 4 859 1 691

2005 v % 100% 21% 75% 0% 70% 6% 3%

2006 v % 100% 22% 76% 0% 73% 4% 1%

2007 v % 100% 20% 78% 0% 72% 6% 2%

Graf č. 9 Struktura pasiv v posledním období

2% 20%

Vlastní kapitál Cizí zdroje Časové rozlišení

78%


Vlastní kapitál Vlastní kapitál byl ve sledovaném období ovlivněn kumulací dosaženého zisku a v roce 2007 dosaženou ztrátou vlivem výrazného nárůstu cen vstupů.

Cizí zdroje Závazky z obchodního styku Závazky z obchodních vztahů v letech 2005 – 2007 mají rostoucí tendenci, výrazněji jejich výše vzrostla v roce 2006 zejména vlivem rozšíření vlastních prodejen a tím zvýšenou potřebou zboží, energií

atd. a také prodloužením lhůt splatnosti odběratelům, a tím

přechodnému nedostatku finančních prostředků. 40

Dlouhodobé bankovní úvěry Meziroční pohyby výše dlouhodobých bankovních úvěrů odpovídají jejich postupnému splácení (2006) nebo navýšení (2007).

3.3.3 Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity měří efektivnost činnosti podniku a využití zdrojů podle rychlosti obratu vybraných položek rozvahy, zabývají se především oběžnými aktivy a krátkodobými závazky. To znamená, že vyhodnocují dobu obratu zásob, pohledávek a závazků. Graf č. 10 Vývoj aktivity společnosti (ve dnech)

90,00 80,00 70,00 60,00 50,00

2005

40,00

2006

30,00

2007

20,00 10,00 0,00 doba obratu celkových aktiv

doba obratu zásob

doba obratu pohledávek

doba obratu závazků


Doba obratu zásob Doba obratu zásob vyjadřuje dobu, po kterou se v zásobách váže kapitál. Jinými slovy, udává průměrný počet dnů, po něž jsou zásoby vázány v podnikání do doby jejich prodeje (v případě zboží) nebo do doby jejich spotřeby (v případě materiálu a surovin). Doba obratu zásob = (zásoby / tržby) x 360 Tab. č. 9 Doba obratu zásob 2 005 5 566 113 482 6,90

Zásoby (v tis. Kč) Tržby (v tis. Kč) Doba obratu zásob (ve dnech) Pramen: finanční výkazy podniku

41

2 006 6 795 129 463 7,24

2 007 8 302 142 711 8,18

Ve sledovaném období doba obratu zásob kolísá v rozmezí 6 – 9 dní, což odpovídá hodnotám obvyklým pro tento druh odvětví v České republice.

Doba inkasa pohledávek Doba inkasa pohledávek udává, kolik dní jsou aktiva reproduktivně vázána ve formě pohledávek, to znamená, vyjadřuje dobu, po kterou musí podnik čekat, než obdrží platby od svých odběratelů, tj. na jakou dobu jim poskytuje obchodní úvěr.

Doba inkasa pohledávek = (pohledávky / tržby) x 360 Tab. č. 10 Doba inkasa pohledávek

Pohledávky (v tis. Kč) Tržby (v tis. Kč) Doba inkasa pohledávek (ve dnech)

2 005 21 448 113 482 22,89

2 006 30 015 129 463 26,98

2 007 32 349 142 711 26,34


Doba inkasa pohledávek ve sledovaném období kolísá mezi 22 -27 dny a odpovídá smluvní době splatnosti faktur se zohledněním tolerance platebních výkyvů odběratelů.

Doba odkladu plateb Doba odkladu plateb vyjadřuje dobu, která uplyne mezi nákupem materiálu a služeb a platbou za ně, jinými slovy udává dobu, po kterou podnik využil obchodní dodavatelský úvěr. Doba odkladu plateb = (krátkodobé závazky / tržby) x 360

Tab. č. 11 Doba odkladu plateb

2 005 46 659 113 482 20,89

Krátkodobé závazky (v tis. Kč) Tržby (v tis. Kč) Doba odkladu plateb (ve dnech)

2 006 57 412 129 463 26,33

2 007 57 860 142 711 24,64


Doba odkladu plateb ve sledovaném období dosahuje hodnot 20 – 26 dnů a kopíruje dobu splatnosti pohledávek – úzce s tím souvisí. Vzhledem k tomu, že firma má nedostatek hotových prostředků je placení závazků zcela závislé na platební morálce odběratelů.

42

Relativní vázanost stálých aktiv, relativní vázanost aktiv Ukazatelé relativní vázanosti stálých aktiv a relativní vázanosti celkových aktiv podávají informaci o tom, kolik dní trvá, než se hodnota aktiv, která jsou k dispozici pro podnikání, vrátí zpět formou tržeb a výkonů. Jsou tedy měřítkem celkové produkční efektivnosti.

Relativní vázanost stálých aktiv = (stálá aktiva / tržby) x 360 Tab. č. 12Relativní vázanost stálých aktiv

Stálá aktiva (v tis. Kč) Tržby (v tis. Kč) Relativní vázanost st. aktiv (ve dnech)

2 005 35 471 113 482 112,5

2 006 37 307 129 463 103,7

2 007 35 358 142 711 89,2


Relativní vázanost aktiv = (aktiva / tržby) x 360 Tab. č. 13Relativní vázanost aktiv 2 005 66 926 113 482 212,3

Aktiva (v tis. Kč) Tržby (v tis. Kč) Relativní vázanost aktiv (ve dnech)

2 006 79 142 129 463 220,1

2 007 80 736 142 711 203,7


Oba ukazatele mají klesající tendenci. Výjimku tvoří pouze výkyv v roce 2006 u relativní vázanosti celkových aktiv, který byl pravděpodobně ovlivněn výrazným nárůstem oběžných aktiv. Lze tedy konstatovat, že podnik expanduje, aniž by zvyšoval finanční zdroje.

V této souvislosti je třeba upozornit na riziko interpretace ukazatele relativní

vázanosti stálých aktiv zejména při mezipodnikovém srovnávání, neboť v případě, že se v čitateli uvádí zůstatková hodnota stálých aktiv, ukazatel se s počtem let zlepšuje zcela automaticky, bez zásluhy podniku. Ukazatel je navíc ovlivněn přijatou odpisovou politikou podniku. Podnik, který zvolí metodu zrychlených účetních odpisů, bude za jinak stejných podmínek vykazovat jiné hodnoty než podnik, který používá rovnoměrné odpisování.

3.3.4 Ukazatele zadluženosti Ukazatelé zadluženosti vyjadřují vztah mezi cizími zdroji a vlastním kapitálem. Pojem zadluženost vyjadřuje skutečnost, že podnik používá k financování svých aktiv cizí zdroje. Hlavním motivem financování svých činností cizími zdroji je relativně nižší cena ve 43

srovnání se zdroji vlastními. Ukazatele zadluženosti tedy měří rozsah, v jaké je podnik financován cizím kapitálem.

Graf č. 11 Vývoj zadluženosti společnosti

5,00 4,50 4,00 3,50 3,00

2005

2,50 2,00

2006 2007

1,50 1,00 0,50 0,00 finanční páka

zadlužení vlastního kapitálu

věřitelské riziko


Celková zadluženost Ukazatel celkové zadluženosti je také někdy označován jako ukazatel věřitelského rizika (Debt Ratio). Věřitelé preferují nízký ukazatel zadluženosti, zatímco vlastníci se snaží o využití pozitivního efektu finanční páky, aby znásobili své výnosy. Světový průměr ukazatele celkové zadluženosti se pohybuje mezi hodnotami 0,3 – 0,6. Vyšší hodnoty ukazatele, pokud by nebyly provázeny růstem rentability a zvýšením objemu zisku, by byly rizikem pro současné a budoucí věřitele.

Podobnou vypovídací schopnost má zadlužení vlastního kapitálu – také roste s tím, jak roste podíl dluhů v kapitálové struktuře podniku. Hodnota ukazatele větší než 0,3 charakterizuje příznivou finanční situaci a lze z ní usoudit, zda společnost dosahuje dostatečně velký zisk. Celková zadluženost = cizí zdroje / celková aktiva Zadlužení vlastního kapitálu = cizí zdroje / vlastní kapitál Finanční páka = celková aktiva / vlastní kapitál

44

Tab. č. 14 Ukazatele zadluženosti 2 005 14 177 50 436 66 926 75,36 355,76 472,07

Vlastní kapitál (v tis. Kč) Cizí zdroje (v tis. Kč) Celková aktiva (v tis. Kč) Celková zadluženost (v %) Zadluženost vlastního kapitálu (v %) Finanční páka (v %) Pramen: finanční výkazy podniku

2 006 17 643 60 532 79 142 76,49 343,09 448,57

2 007 16 326 62 719 80 736 77,68 384,17 494,52

Vývoj zadluženosti podniku vykazuje rostoucí trend, svého maxima dosáhly hodnoty ukazatele celkové zadluženosti v roce 2007, a to vlivem dosažené ztráty a nárůstem krátkodobého bankovního úvěru. Dále se mírně zvýšily závazky z obchodních vztahů.

Dlouhodobé krytí stálých aktiv Ukazatel dlouhodobého krytí stálých aktiv bývá interpretován také jako ukazatel kapitalizace podniku. Jsou-li hodnoty vyšší než 1, znamená to, že podnik má kapitálu více než potřebuje a jeho využití je nehospodárné, protože náklady dlouhodobého kapitálu jsou obvykle vyšší než výnosy z oběžného majetku. Překapitalizování sice snižuje riziko platební neschopnosti, ale současně i rentabilitu podnikání.

Tab. č. 15 Kapitalizace společnosti

ukazatel (v tis. Kč) vlastní kapitál dlouhodobé zdroje stálá aktiva překapitalizace (nad 1,00)

2 005 14 177 23 874 35 471

2 006 17 643 24 391 37 307

2 007 16 326 24 119 35 358

1,07

1,13

1,14

index 2007/2005 115,16% 101,03% 99,68% 106,54%


Bylo zjištěno, že hodnoty kapitalizace mají rostoucí tendenci a přesahují hodnotu 1, z čehož lze usuzovat , že podnik je překapitalizován.

Úrokové krytí Ukazatel úrokového krytí (Interest Coverage), tj. poměr mezi EBITem a nákladovými úroky poskytuje informaci o tom, do jaké míry jsou úroky kryty celkově vyprodukovaným ziskem. Dává tedy informaci o tom, kolikrát se může snížit zisk než se podnik stane neschopným platit své náklady na cizí kapitál. Protože úroky jsou pro daňové účely

45

odpočitatelnou položkou, není schopnost podniku platit úroky ovlivněna mírou zdanění. Jako doporučovaná hodnota se uvádí 6.

Úrokové krytí = EBIT / nákladové úroky Kde EBIT = hospodářský výsledek před zdaněním + nákladové úroky Tab. č. 16 Úrokové krytí 2 005 5 805 266 21,82

EBIT (v tis. Kč) Nákladové úroky (v tis. Kč) Úrokové krytí

2 006 4 574 339 13,49

2 007 -1 169 415 x


S výjimkou roku 2007 sledovaný podnik generuje dostatečný zisk na krytí nákladových úroků. Trend úrokového krytí sice vykazuje klesající tendenci, ale pokud bude i v následujících letech vykazovat takto vysokých čísel, nemusejí mít věřitelé důvod k obavám.

3.3.5 Ukazatele rentability Rentabilita (výnosnost) představuje skupinu ukazatelů, poměřujícím zisk podniku s jinými veličinami. Pomocí rentability se hodnotí úspěšnost firmy při dosahování stanovených cílů, je to měřítko schopnosti podniku dosahovat zisku použitím investovaného kapitálu. Graf č. 12 Vývoj rentability společnosti

12,00 10,00 8,00 6,00 2005

4,00

2006

2,00

2007

0,00 -2,00 -4,00 rentabilita dl.majetku

ROA - rentabilita společnosti

ROS - rentabilita tržeb


46

rentabilita spol. před zdaněnín

Rentabilita celkového kapitálu (ROA) Ukazatel rentability celkového kapitálu vyjadřuje zhodnocení aktiv, vložených do podnikání bez ohledu na to, z jakých zdrojů byla financována a bez ohledu na daňové zatížení.

Rentabilita celkového kapitálu (ROA) = EBIT / celková aktiva

Kde EBIT = hospodářský výsledek před zdaněním + nákladové úroky Tab. č. 17 Rentabilita celkového kapitálu ROA 2 005 5 805 66 926 27 651 8,67

EBIT (v tis. Kč) Celková aktiva (v tis. Kč) Dlouhodobé závazky (v tis. Kč) ROA (v %)

2 006 4 574 79 142 27 511 5,78

2 007 -1 169 80 736 28 978 -1,45


Z tabulky je zřejmé, že vývoj rentability podnikatelské činnosti podniku má klesající tendenci, záporné hodnoty v roce 2007 jsou způsobeny tím, že se podnik dostal do ztráty.

Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) Ukazatel rentability vlastního kapitálu podává informaci o tom, kolik korun zisku po zdanění bylo vyprodukováno z jedné koruny vlastního kapitálu.

Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) = hospodářský výsledek po zdanění / vlastní kapitál Tab. č. 18 Rentabilita vlastního kapitálu ROE 2 005 4 235 14 177 29,87

HV po zdanění (v tis. Kč) Vlastní kapitál (v tis. Kč) ROE (v %) Pramen: finanční výkazy podniku

47

2 006 3 466 17 643 19,65

2 007 -1 316 16 326 -8,06

Vzájemný vztah mezi ROE a ROA (index finanční páky) Vztah mezi rentabilitou vlastního kapitálu a rentabilitou celkového kapitálu zachycuje důležitou skutečnost, zda podnik dokáže využívat cizí zdroje na financování ve svůj prospěch. Pokud je míra zisku na jednotku vlastního kapitálu nižší než míra zisku na jednotku kapitálu celkového, tj. ROE < ROA, znamená to, že je cizí kapitál tak drahý, že si na sebe nedokáže vydělat a vlastní kapitál na něj musí doplácet. Pokud je situace opačná a míra zisku na jednotku vlastního kapitálu je vyšší než míra zisku na jednotku celkového kapitálu, tj. ROE > ROA, znamená to, že cizí kapitál nejen pokryl všechny své náklady, ale přispěl i ke zvýšení hodnoty vlastního kapitálu. V případě rovnosti ukazatelů, to znamená ROE = ROA, nemá finanční struktura žádný vliv na změny hodnoty vlastního kapitálu.

Tab. č. 19 Vzájemný vztah mezi ROE a ROA 2 005 29,87 8,67 3,45

ROE (v %) ROA (v %) ROE / ROA

2 006 19,65 5,78 3,40

2 007 -8,06 -1,45 5,56


Graf č. 13 Porovnání vývoje vztahu ukazatelů ROE a ROA

35,00 30,00 25,00 20,00 15,00

ROE (v %)

10,00

ROA (v %)

5,00 0,00 -5,00

2 005

2 006

2 007

-10,00

Pramen: výpočty z tab. 19

Při analýze vypočtených dat bylo zjištěno, že ve sledovaném období, s výjimkou roku 2007, přispělo použití cizího kapitálu k posílení vlastního kapitálu (hodnota ROE byla vyšší než hodnota ROA).

48

Ukazatele rentability naznačují vlastníkům společnosti v analyzovaném období celkový pokles úspěšnosti hospodaření. Na zřeteli by měli mít rovněž rostoucí míru celkového zadlužení. Bude tedy záležet na dalším vývoji a především na schopnosti společnosti splácet své závazky. Jeden z nejdůležitějších ukazatelů rentability ROE naznačuje především vlastníkům společnosti hodnocení úspěšnosti. Z výše uvedených výpočtů je zřetelný pokles hodnot tohoto ukazatele. Vzhledem k sledovanému období a zmíněnému financování růstu podniku, rozšiřování výroby a prodeje atd., by se tato situace dala označit za alarmující pouze v případě, že by tento trend pokračoval dále. Bude tedy záležet na vývoji v následujícím období.

3.3.6 Ukazatele likvidity Trvalá platební schopnost podniku je jednou ze základních podmínek úspěšné existence podniku a pravděpodobnost jejího zachování je součástí posouzení finančního zdraví podniku. Ukazatele likvidity zobrazují schopnost podniku splácet krátkodobé závazky. Přínosnější pro podnik je provádění detailní analýzy vývoje likvidity v kratších časových intervalech. Pro tyto ukazatele jsou dány doporučené hodnoty.

Tab. č. 20 Vývoj likvidity společnosti ukazatel okamžitá likvidita pohotová likvidita hrubá likvidita

2 005 0,12 1,04 1,28

2 006 0,10 0,99 1,19

2 007 0,10 1,03 1,27

index 2007/2005 83,33% 99,04% 99,22%


Běžná likvidita Běžná (hrubá) likvidita vyjadřuje, kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobá pasiva, jinými slovy, kolikrát je podnik schopen uspokojit své věřitele, pokud by veškerá svá oběžná aktiva přeměnil na peníze. Doporučená hodnota se pohybuje v rozmezí 2 – 2,5. Je nutné však brát v úvahu strukturu pohledávek a zásob, neboť v nich mohou být zahrnuty nedobytné pohledávky a neprodejné zásoby, čímž by se vypovídací schopnost ukazatele značně snižovala. Podnik s nevhodnou strukturou oběžných aktiv by se při vysoké hodnotě běžné likvidity mohl ocitnout v obtížné finanční situaci.

49

Likvidita III. stupně = (likvidní aktiva + krátkod. pohledávky + zásoby) / krátkod. pasiva Tab. č. 21 Běžná likvidita 2 005 2 786 20 842 5 566 22 785 1,28

Likvidní aktiva (v tis. Kč) Krátkodobé pohledávky (v tis. Kč) Zásoby (v tis. Kč) Krátkodobá pasiva (v tis. Kč) Dlouhodobá (běžná) likvidita

2 006 3 329 29 243 6 795 33 021 1,19

2 007 3 223 31 405 8 302 33 741 1,27


Pohotová likvidita Ve snaze odstranit nevýhody a zkreslení předchozího ukazatele, ukazatel pohotové likvidity (Acid Test Ratio) nezahrnuje do výpočtu zásoby. Výrazně nižší hodnota ukazatele pohotové likvidity ve srovnání s běžnou likviditou svědčí o velkém podílu zásob v oběžných aktivech. Doporučená hodnota je rovna 1.

Likvidita II. stupně = (likvidní aktiva + krátkodobé pohledávky) / krátkodobá pasiva Tab. č. 22 Pohotová likvidita 2 005 2 786 20 842 22 785 1,04

Likvidní aktiva (v tis. Kč) Krátkodobé pohledávky (v tis. Kč) Krátkodobá pasiva (v tis. Kč) Krátkodobá (pohotová) likvidita

2 006 3 329 29 243 33 021 0,99

2 007 3 223 31 405 33 741 1,03


Okamžitá likvidita Ukazatel okamžité likvidity měří schopnost podniku uhradit právě splatné závazky. Doporučená hodnota se pohybuje v rozmezí 0,2 – 0,5.

Likvidita I. stupně = likvidní aktiva / krátkodobá pasiva Tab. č. 23 Okamžitá likvidita 2 005 2 786 22 785 0,12

Likvidní aktiva (v tis. Kč) Krátkodobá pasiva (v tis. Kč) Okamžitá likvidita Pramen: finanční výkazy podniku

50

2 006 3 329 33 021 0,10

2 007 3 223 33 741 0,10

Graf č. 14 Vývoj likvidity společnosti

1,4 1,2 1 2005

0,8

2006

0,6

2007

0,4 0,2 0 okamžitá likvidita

pohotová likvidita

hrubá likvidita


Z grafu je zřejmé, že ukazatele okamžité a hrubé likvidity jsou nižší než je doporučená minimální hranice. Jak už bylo uvedeno, signalizuje to nebezpečí, že se firma může dostat do finančních potíží.

3.3.7 Analýza čistého pracovního kapitálu Ukazatelé čistého pracovního kapitálu mají úzkou vazbu na ukazatele likvidity. Jejich cílem je vyjádřit a poměřit vnitřní potenciál podniku, tj. schopnost vytvořit z vlastní hospodářské činnosti finanční přebytky, použitelné k financování potřeb (např. k úhradě závazků). Čistý pracovní kapitál představuje přebytek oběžného majetku nad krátkodobým cizím kapitálem, to znamená, tu část volných prostředků, která zůstává podniku k dispozici po úhradě všech krátkodobých závazků. Čistý pracovní kapitál by měl být kladný, aby byl podnik schopen hradit krátkodobé závazky, ale ne příliš vysoký, aby nesnižoval rentabilitu.

Čistý pracovní kapitál (ČPK) = celková oběžná aktiva – krátkodobá pasiva

Tab. č. 24 Čistý pracovní kapitál 2 005 29 800 22 785 7 015

Oběžná aktiva (v tis. Kč) Krátkodobá pasiva (v tis. Kč) Čistý pracovní kapitál (v tis. Kč) Pramen: finanční výkazy podniku

51

2 006 40 139 33 021 7 118

2 007 43 874 33 741 10 133

Hodnocený podnik po celé sledované období udržuje kladný čistý pracovní kapitál (přebytek krátkodobých aktiv nad krátkodobými pasivy). Je však žádoucí, aby tento přebytek byl v likvidní formě, což v tomto podniku dodržováno není.

Graf č. 15 Vývoj ukazatelů oběžného majetku a samofinancování

40 000 35 000 30 000 krátkodobý finanční majetek

25 000

zásoby 20 000

krátkodobé pohledávky krátkodobé závazky

15 000

čistý pracovní kapitál

10 000 5 000 0 2 005

2 006

2 007


Graf č. 16 Vývoj ukazatelů majetku a cizích zdrojů

70 000 60 000 50 000 dlouhodobý majetek

40 000

oběžná aktiva cizí zdroje

30 000

bankovní úvěry a výpomoci 20 000 10 000 0 2 005

2 006

2 007


52

Graf č. 17 Zlaté pravidlo financování oběžného majetku

45 000 40 000 35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 5 000 0 2 005

2 006

oběžný majetek

2 007

krátkodobé závazky


Z uvedeného grafu je možné odvodit, že společnost uplatňovala ve sledovaném období umírněnou až konzervativní strategii financování. Dlouhodobé zdroje využívá ke krytí stálých aktiv.

V teoretické části jsou zmíněna pravidla financování a nyní je možné konstatovat, jak jsou tato pravidla dodržována v podniku. Dlouhodobý majetek není financován pouze pomocí dlouhodobých vlastních zdrojů, ale také pomocí dlouhodobých zdrojů cizích. Pravidlo vertikální kapitálové struktury, týkající se vztahu vlastního a cizího kapitálu, který představuje stupeň zadlužení, ve sledované společnosti dodrženo není. Vzhledem k podílu cizích zdrojů na celkových pasivech společnosti je nutno konstatovat, že věřitelé přispívají na financování podnikové činnosti podstatně větší mírou než vlastníci. Ve sledovaném období došlo k velkému zadlužení společnosti.

Společnost využívá k financování svého rozvoje především klasických forem financování, z uvedených alternativních zdrojů využívá pouze leasing. Z dostupných informací vyplývá, že společnost prozatím neuvažovala při financování svých investic o faktoringu či forfaitingu jako o možných zdrojích financování. Rovněž nežádala o prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie.

53

Obratový cyklus peněz a jeho vliv na potřebu ČPK Obratový cyklus peněz je doba mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobků. Vypočítá se součtem doby obratu zásob, doby inkasa pohledávek a odečtením doby odkladu plateb.

Obratový cyklus peněz = doba obratu zásob + doba inkasa pohl. – doba odkladu plateb

Tab. č. 25 Obratový cyklus peněz

Doba obratu zásob (ve dnech) Doba inkasa pohledávek (ve dnech) Doba odkladu plateb (ve dnech) Obratový cyklus peněz (ve dnech)

2 005 6,90 22,89 20,89 8,90

2 006 7,24 26,98 26,33 7,89

2 007 8,18 26,34 24,64 9,88


Obratový cyklus peněz společně s jednodenními provozními náklady umožňuje podniku určit kapitálovou potřebu peněz pro financování oběžného majetku.

Potřeba ČPK = obratový cyklus peněz x jednodenní provozní náklady

Tab. č. 26 Potřeba ČPK 2 005 8,90 791,68 7 045,95

Obratový cyklus peněz (ve dnech) Denní provozní náklady (v tis. Kč) Potřeba ČPK (v tis. Kč)

2 006 7,89 926,70 7 311,66

2 007 9,88 1 019,89 10 076,51


Rostoucí výše kapitálové potřeby v průběhu sledovaného období je způsobena rostoucími jednodenními provozními náklady, jejichž nárůst je odpovídající vzhledem k růstu tržeb. Snížení kapitálové potřeby na oběžný majetek by mohlo být dosaženo prodloužením doby odkladu plateb, případně snížením doby inkasa pohledávek.

3.3.8 Bankrotní modely

Bankrotní modely představují jakési systémy včasného varování, neboť podle chování vybraných ukazatelů indikují případné ohrožení firmy. Cílem analýzy je předvídat, jak se bude firma v nejbližších třech až pěti letech vyvíjet a poukázat s časovým předstihem na

54

případné ohrožení finančního zdraví, předvídat vážnější ekonomické potíže, či dokonce bankrot firmy. Za jeden z nejznámějších je považována Altmanova formule bankrotu.

Altmanova formule bankrotu (Z-skore, Z-funkce) Altmanova formule bankrotu

slouží k predikci možného bankrotu podniku. Vychází

z předpokladu, že před tím, než dojde k bankrotu, objevují se v podniku určité anomálie. Je to hlavně rozdílný vývoj vybraných finančních ukazatelů. Z-skore je určitým doplňujícím faktorem při finanční analýze. Pro společnosti s ručením omezeným se počítá podle vzorce:

Z = 0,717 x1 + 0,847 x2 + 3,107 x3 + 0,420 x4 + 0,998 x5 Kde: x1 – čistý pracovní kapitál / celková aktiva x2 – hospodářský výsledek po zdanění / celková aktiva x3 – EBIT / celková aktiva x4 – vlastní kapitál / cizí zdroje x5 – tržby / celková aktiva Dle výše uvedeného vzorce o dobré finanční situaci podniku svědčí hodnoty Z-skore vyšší než 2,9. Pokud se hodnoty pohybují v rozmezí 1,2 < Z ≥ 2,9, jedná se o šedou zónu nevyhraněných výsledků a v případě, že hodnoty jsou ≤ 1,2, je podnik ohrožen vážnými finančními problémy.

Tab. č. 27 Altmanova formule bankrotu 2 005 7 015 66 926 4 254 5 805 14 177 50 436 113 482 0,10 0,06 0,09 0,28 1,70 2,22

Čistý pracovní kapitál (v tis. Kč) Celková aktiva (v tis. Kč) HV po zdanění ( v tis. Kč) EBIT Vlastní kapitál (v tis. Kč) Cizí zdroje (v tis. Kč) Tržby (v tis. Kč) X1 X2 X3 X4 X5 Z Pramen: finanční výkazy podniku

55

2 006 7 118 79 142 3 466 4 574 17 643 60 532 129 463 0,09 0,04 0,06 0,29 1,64 2,04

2 007 10 133 80 736 -1 316 -1 169 16 326 62 719 142 711 0,13 -0,02 -0,01 0,26 1,77 1,92

Hodnoty Z-skore se pohybují ve sledovaném období v průměrných hodnotách tzv. šedé zóny nevyhraněných výsledků, tudíž pro naše účely neprůkazný výsledek finanční situace podniku. Pouze můžeme konstatovat, že v dohledné době podniku bankrot nehrozí. Altmanův model předpovídá bankrot podniku přibližně na dva roky dopředu, s nižší přesností pak na dobu pěti let. Nevýhodou tohoto modelu je, že byl konstruován na americké podniky. Proto nemusí být jeho vypovídací schopnost v našich podmínkách zcela přesná.

Tafflerův bankrotní model

Pro ověření výsledků možného rizika bankrotu byla proto zjišťována celková finanční situace sledovaného podniku pomocí ještě jednoho bankrotního modelu, a to Tafflerova bankrotního modelu, který je definován následujícím vzorcem:

T = 0,53 x A + 0,13 x B + 0,18 x C + 0,16 x D Kde: A – hospodářský výsledek před zdaněním / krátkodobá pasiva B – oběžná aktiva / cizí kapitál C – krátkodobá pasiva / celková aktiva D – tržby / celková aktiva

Tab. č. 28 Taflerův bankrotní model 2 005 66 926 5 539 22 785 50 436 29 800 113 482 0,24 0,59 0,34 1,70 0,54

Celková aktiva (v tis. Kč) HV před zdanění ( v tis. Kč) Krátkodobá pasiva ( v tis. Kč) Cizí zdroje (v tis. Kč) Oběžná aktiva (v tis. Kč) Tržby (v tis. Kč) A B C D T Pramen: finanční výkazy podniku

56

2 006 79 142 4 235 33 021 60 532 40 139 129 463 0,13 0,66 0,42 1,64 0,49

2 007 80 736 -1 584 33 741 62 719 43 874 142 711 -0,05 0,70 0,42 1,77 0,42

Po výpočtu hodnot Tafflerova bankrotního modelu bylo zjištěno, že dosahují kladných hodnot, tzn. je platebně schopný a je nepravděpodobné, že by se během jednoho roku měl dostat do úpadku.

IN01 Inka a Ivan Neumaierovi sestavili čtyři indexy, které umožňují posoudit finanční výkonnost a důvěryhodnost českých podniků. Index důvěryhodnosti IN95 je pokusem najít postup, který by umožnil odhad posouzení finančního rizika českých podniků z pohledu světových ratingových agentur. Tyto agentury své postupy hodnocení přísně utajují, navíc při svých hodnoceních vycházejí z mezinárodních účetních standardů. Dle názoru autorů indexu je index IN95 schopen využít vstupů z českých účetních výkazů a navíc zahrnout zvláštnosti ekonomické situace v ČR. (vybrat pramen). Index IN99 akcentuje pohled vlastníka a vyjadřuje kvalitu podniku z hlediska jeho finanční výkonnosti. IN01 je spojením obou výše uvedených indexů a vznikl diskriminační analýzou vzorku 1915 podniků z průmyslu, rozdělených na skupinu 583 podniků tvořících hodnotu, skupinu 503 podniků v bankrotu nebo těsně před bankrotem a 829 ostatních podniků. Index IN01 se vypočítá podle rovnice:

IN01 = 0,13 x A + 0,04 x B + 3,92 x C + 0,21 x D + 0,09 x E kde, A = aktiva / cizí kapitál B = EBIT / nákladové úroky C = EBIT / celková aktiva D = celkové výnosy / celková aktiva E = oběžná aktiva / krátkodobé závazky a úvěry

Výsledná klasifikace firmy se provede podle následující tabulky:

Pokud IN >1,77 0,75 < IN < 1,77 IN < 0,75

podnik dosahuje kladné hodnoty ekonomického zisku (tvoří hodnotu) „šedá zóna“ podnik netvoří hodnotu, ale také není bankrotující existence podniku je ohrožena (spěje k bankrotu)

57

Tab. č. 29 IN01 2 005 66 926 50 436 5 805 22 785 266 29 800 290 542 1,33 21,82 0,09 4,34 1,31 2,428

Celková aktiva (v tis. Kč) Cizí kapitál (v tis. Kč) EBIT Krátkodobá pasiva ( v tis. Kč) Nákladové úroky (v tis. Kč) Oběžná aktiva (v tis. Kč) Celkové výnosy (v tis. Kč) A B C D E IN01

2 006 79 142 60 532 4 574 33 021 339 40 139 337 847 1,31 13,49 0,06 4,27 1,22 1,952

2 007 80 736 62 719 -1 169 33 741 415 43 874 365 577 1,29 -2,82 -0,01 4,53 1,30 1,084


Z vypočítaných hodnot je patrné, že v letech 2005 a 2006 je podnik prosperující, tzn. dosahuje kladné hodnoty ekonomického zisku, v roce 2007 se ocitl v tzv. „šedé zóně“, nicméně i přes dosaženou ztrátu se nedostal do hodnot alarmujících, tzn. nepředpokládá se blížící se bankrot.

3.3.9 Bonitní modely

Bonitní modely se snaží pomocí jednoho syntetického ukazatele (jednoho koeficientu) vyjádřit finanční situaci, resp. pozici firmy. Z časového hlediska je lze zařadit do analýzy „ex post“, která je orientována retrospektivně a vede k poznání příčin, jež podnítily současnou situaci firmy. Například Quick test Petera Kralicka, který poskytuje možnost s poměrně velmi dobrou vypovídací schopností ohodnotit analyzovanou firmu. Při jeho konstrukci bylo využito ukazatelů, které nesmějí podléhat rušivým vlivům a navíc musí vyčerpávajícím způsobem interpretovat informace z účetních výkazů.

Quick test Petera Kralicka

Quick test Petera Kralicka je považován za model s relativně spolehlivou vypovídací schopností. Při jeho konstrukci byl vybrán z každé ze čtyř základních oblastí ukazatelů (stability, likvidity, rentability a hospodářského výsledku) jeden ukazatel tak, aby byla zabezpečena vyvážená analýza jak finanční, tak i výnosové stability. 58

Finanční stabilita A = kvóta vlastního kapitálu = vlastní kapitál / celková aktiva B = doba splácení dluhu z CF = (cizí zdroje – krátk. finanční majetek) / bilanční CF Kde bilanční CF = hospodářský výsledek za účetní období – daň z příjmu + odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku – saldo přechodných účtů aktiv + saldo přechodných účtů pasiv (bilanční CF se používá místo klasického CF z důvodu dodržení pravidla srovnatelnosti, tj. aby byl porovnáván stavový údaj se stavovým a nikoliv s tokovým, kterým je klasické CF).

Výnosová stabilita C = rentabilita celkového kapitálu (ROA) = EBIT / celková aktiva D = cash flow v % tržeb = celkový cash flow / tržby Tab. č. 30 Quick test Petera Kralicka 2 005 66 926 5 805 14 177 50 436 8 820 2 786 47 650 113 482 21,18 2 5,40 3 2,5 8,67 3 2,46 4 3,5 3

Celková aktiva (v tis. Kč) EBIT Vlastní kapitál (v tis. Kč) Cizí zdroje (v tis. Kč) Bilanční CF Celkový CF Cizí zdroje – likvidní aktiva Tržby (v tis. Kč) A (v %) Body B Body Finanční stabilita C (v %) Body D (v %) Body Výnosová stabilita Kralicek – celková stabilita Pramen: finanční výkazy podniku

59

2 006 79 142 4 574 17 643 60 532 7 231 3 329 57 203 129 463 22,29 2 7,91 3 2,5 5,78 4 2,57 4 4 3,25

2 007 80 736 -1 169 16 326 62 719 4 387 3 223 59 496 142 711 20,22 2 13,56 4 3 -1,45 5 2,26 4 4,5 3,75

ZÁVĚR V rámci analýzy majetkové a kapitálové struktury sledovaného podniku bylo zjištěno, že v majetku převládá oběžný majetek nad majetkem dlouhodobým. Lze tedy usuzovat, že se jedná o firmu provozně intenzivní. Majetek podniku je tvořen z větší části majetkem oběžným, jeho nejvýznamnější složkou jsou pohledávky. Významnou část oběžných aktiv dále tvoří zásoby. Zkoumaný podnik je výrobní a obchodní společností, a jako takový je nucen udržovat z provozních důvodů vysoký stav zásob. Podíl oběžných a dlouhodobých aktiv je celkem vyvážený, firma by ale měla směřovat ke stavu, kdy je podíl oběžných aktiv nižší než dlouhodobých.

Kapitál podniku má následující strukturu: dlouhodobý cizí kapitál je tvořen zejména dlouhodobou půjčkou, dále leasingem na nákup dopravních prostředků. Krátkodobý cizí kapitál je tvořen krátkodobým kontokorentním úvěrem a obchodním úvěrem, poskytovaným dodavateli formou odložené splatnosti faktur. Vlastní kapitál se skládá zejména ze základního kapitálu a nerozděleného zisku minulých let. Pomocí výpočtu obratového cyklu peněz byla vypočítána kapitálová potřeba pro financování oběžných aktiv. Bylo zjištěno, že rostoucí výše kapitálové potřeby v průběhu sledovaného období byla způsobena zejména rostoucími jednodenními provozními náklady, jejichž nárůst je odpovídající vzrůstající tendenci tržeb. Snížení kapitálové potřeby na oběžný majetek by mohl management podniku dosáhnout prodloužením doby odkladu plateb, snižováním doby obratu zásob a snižováním doby inkasa pohledávek. Vzhledem k současné situaci na trhu je však pro sledovaný podnik nereálné tohoto docílit.

Ukazatele rentability naznačují vlastníkům společnosti v analyzovaném období celkový pokles úspěšnosti hospodaření. Na zřeteli by měli mít rovněž rostoucí míru celkového zadlužení. Bude tedy záležet na dalším vývoji a především na schopnosti společnosti splácet své závazky. Jeden z nejdůležitějších ukazatelů rentability ROE naznačuje zřetelný pokles hodnot tohoto ukazatele. Vzhledem ke sledovanému období a zmíněnému financování růstu podniku, rozšiřování výroby a prodeje atd., by se tato situace dala označit za alarmující pouze v případě, že by tento trend pokračoval dále. Bude tedy záležet na vývoji v následujícím období.

60

Jako podprůměrné byly hodnoceny ukazatele likvidity. Vzhledem k vysokému stavu pohledávek by se měl podnik zaměřit na vymáhání pozdě placených pohledávek, případně přistoupit k sankcím za pozdní úhrady tak, aby se zlepšila platební morálka odběratelů.

Při výpočtů zadluženosti bylo zjištěno, že vypočítané hodnoty přesahují číslo 1, tudíž lze usuzovat na překapitalizaci. Jak již bylo řečeno, znamená to, že podnik má kapitálu více než potřebuje a jeho využití je nehospodárné, protože náklady dlouhodobého kapitálu jsou obvykle vyšší než výnosy z oběžného majetku. Překapitalizování sice snižuje riziko platební neschopnosti, ale současně i rentabilitu podnikání. Byla ověřena také schopnost podniku generovat dostatečný zisk pro krytí nákladových úroků. Pokud nebude nadále trvat trend roku 2007, nemusejí se věřitelé obávat, že by podnik nesplatil své závazky.

S využitím bankrotních modelů bylo hodnoceno riziko úpadku sledovaného podniku, které se ukázalo jako nízké. S využitím bonitního modelu Quick testu Petera Kralicka byla prostřednictvím finanční a výnosové stability posuzována celková stabilita podniku. Ta byla zhodnocena jako dobrá, v roce 2007 spíše špatná. Jak již bylo řečeno, rozhodující bude vývoj v dalším období. Předběžné výsledky z roku 2008 naznačují, že podnik bude ziskový. Dá se předpokládat, že trend z roku 2007 se tedy nebude opakovat.

Na základě provedené analýzy lze doporučit managementu firmy, aby podnikl kroky, které povedou k lepšímu využívání vlastního kapitálu (volných finančních prostředků) a cizího kapitálu (obchodních úvěrů od dodavatelů). V oblasti hospodaření s oběžným majetkem je žádoucí, aby se management zaměřil na efektivní vymáhání pozdě placených pohledávek (např. formou sankcí za pozdní platby).

Lze konstatovat, že z dlouhodobého hlediska je majetková a kapitálová struktura podniku stabilizovaná a vytváří dobré východisko pro dosažení hlavního cíle podniku – dlouhodobé maximalizaci zisku.

61

POUŽITÉ ZDROJE HRDÝ, M. Strategické finanční řízení a investiční rozhodování. 1. vyd. Praha: Bilance, 2008. ISBN 80-86371-50-6 KALOUDA, F. Základy firemních financí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-4106-4. KEŘKOVSKÝ, M., VYKYPĚL, O. Strategické řízení: teorie pro praxi. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2002. ISBN 80-7179-578-X. KOVANIC, P., KOVANICOVÁ, D. Poklady skryté v účetnictví, díl I. 5. vyd. Praha: Polygon, 1998. ISBN 80-85967-73-1. KOVANIC, P., KOVANICOVÁ, D. Poklady skryté v účetnictví, díl II. 3. vyd. Praha: Polygon, 1997. ISBN 80-85967. KOVANICOVÁ, D. a kol. Finanční účetnictví v kontextu současného vývoje. 1. vyd. Praha: Polygon, 1997. ISBN 80-85967-51-0-. MRKVIČKA, J., KOLÁŘ P. Finanční analýza. 2. přepr. vydání. Praha: ASPI, 2006. ISBN 80-7357-219-2. SEDLÁČEK, J. Finanční analýza podniku. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1830-6. SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-892-4. WÖHE, G. Úvod do podnikového hospodářství. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-014-1.

Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.

62

SEZNAM TABULEK Tab. č. 1 Majetková struktura podniku Tab. č. 2 Kapitálová struktura podniku Tab. č. 3 Hlavní ukazatele hospodaření Tab. č. 4 Podíl obchodní marže a přidané hodnoty na tržbách za prodej zboží Tab. č. 5 Horizontální analýza majetkové struktury Tab. č. 6 Vertikální analýza majetkové struktury Tab. č. 7 Horizontální analýza kapitálové struktury Tab. č. 8 Vertikální analýza kapitálové struktury Tab. č. 9 Doba obratu zásob Tab. č. 10 Doba inkasa pohledávek Tab. č. 11 Doba odkladu plateb Tab. č. 12 Relativní vázanost stálých aktiv Tab. č. 13 Relativní vázanost aktiv Tab. č. 14 Ukazatele zadluženosti Tab. č. 15 Kapitalizace společnosti Tab. č. 16 Úrokové krytí Tab. č. 17 Rentabilita celkového kapitálu ROA Tab. č. 18 Rentabilita vlastního kapitálu ROE Tab. č. 19 Vzájemný vztah mezi ROE a ROA Tab. č. 20 Vývoj likvidity společnosti Tab. č. 21 Běžná likvidita Tab. č. 22 Pohotová likvidita Tab. č. 23 Okamžitá likvidita Tab. č. 24 Čistý pracovní kapitál Tab. č. 25 Obratový cyklus peněz Tab. č. 26 Potřeba čistého pracovního kapitálu Tab. č. 27 Altmanova formule bankrotu Tab. č. 28 Taflerův bankrotní model Tab. č. 29 IN01 Tab. č. 30 Quick test Petera Kralicka

63

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Hlavní ukazatele hospodaření Graf č. 2 Podíl obchodní marže na tržbách za prodej zboží Graf č. 3 Podíl přidané hodnoty na výkonech a tržbách za prodej zboží Graf č. 4 Struktura aktiv v posledním období Graf č. 5 Struktura stálých aktiv v posledním období Graf č. 6 Struktura oběžných aktiv v posledním období Graf č. 7 Vývoj stavu pohledávek Graf č. 8 Vývoj stavu zásob Graf č. 9 Struktura pasiv v posledním období Graf č. 10 Vývoj aktivity společnosti Graf č. 11 Vývoj zadluženosti společnosti Graf č. 12 Vývoj rentability společnosti Graf č. 13 Porovnání vývoje vztahu ukazatelů ROE a ROA Graf č. 14 Vývoj likvidity společnosti Graf č. 15 Vývoj ukazatelů oběžného majetku a samofinancování Graf č. 16 Vývoj ukazatelů majetku a cizích zdrojů Graf č. 17 Zlaté pravidlo financování oběžného majetku

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1 Čistý pracovní kapitál

64

STRUKTURA PODNIKOVÝCH AKTIV (REÁLNÁ A FINANČNÍ) A STRATEGIE FINANCOVÁNÍ

Recommend Documents