Strakonice nejsou žádná díra
Režie: Kateřina Stieglerová, Eliška Králová Dramaturg: Michaela Grossová Scénárista: Jolana Krejčová Kameramani: Jakub Mikeš, Matěj Hájek
Scéna - Procházka 1.OBR. EXT. NÁDVOŘÍ HRADU
Procházka
2.OBR. EXT. NA HRÁZI U HRADU
Nalezení knihy
3.OBR. EXT. LAVIČKA NA NÁDVOŘÍ
Zkoumání knihy
Eliška, Michal a Káťa sedí na lavičce u hradu a čekají na Míšu s Jolčou. Po chvíli Míša s Jolčou doběhnou celé udýchané a řeknou.
Všichni jdou na procházku a dojdou k řece. Děti si sednou na hráz u řeky a povídají si Míša: Dneska jsem tu písemku z češtiny o škole. zas zkonila. Káťa: Hm, to já taky! Michal pozoruje Elišku a má ruce v Michal: Hej Eli, neztloustla si, jen tak kapsách. náhodou ? Káťa s Míšou stále sedí. Káťa: Heh, si vychytal! Eliška se prudce zvedne. Eliška: tss.. Něco bych ti řekla! Eliška odstrčí Michala a ten spadne na zeď. Michal se oboří na Elišku. Michal: Co děláš! Podívej cos…. Ještě to tu zbouráme! Michal udiveně kouká na díru. Všichni se jdou podívat. Eliška: No sakra, koukni na tu dţuznu ! Jolča se zadívá do otvoru. Jolča: Kdyby to byla jenom ta dţuzna, koukni, co je vevnitř! Míša: To je ale stará kníţka. Káťa:Michale vem ji, kouknem se dovnitř. Eliška:Ale pojďme na nádvoří, tam je větší klid a jsou tam lavičky. Michal vezme knihu a otvírá ji.
Děti se začnou prát o knihu a hádají se. Míša se zmocní knihy, ta jí vypadne z rukou a rozpadne se. Děti jdou sesbírat vypadlé stránky. Míša narazí na starou mapu. Všichni se kouknou co Míša našla. Z mapy se začne vynořovat neznámá postava.
4.OBR. EXT. NÁDVOŘÍ
Kouzelná mapa
Káťa: To by bylo, aby ty dvě neměli zpoţdění ! Míša: Sorry Jolča: Nestíháme. Míša: To je, ale horko. Eliška: Tak, co budem dělat ? Michal: Co kdyby jsme se šli kouknout k řece? Káťa: Tak jo.
Děti ustupují neboť z mapy se vynořuje vír s postavou Bavora.
Michal: Dyť je prázdná. Jolča: Ukaţ, dej to sem. Eliška: Dej mi to ! Káťa: No...Hezký, tak to pojďme aspoň sebrat. Míša: Ona není zas tak prázdná. Eliška: To je nějaká stará mapa, asi starejch Strakonic. Michal: Kdo to můţe bejt?
Scéna - Bavoři 1.OBR.INT. ČERNÁ KUCHYNĚ
Uvnitř hradu se děti upřeně dívají na černou kuchyni.Přichází Bavor s loučí a oboří se na děti.Děti se ukvapeně otáčí Děti ukazují na oblečení a šeptají Bavor udiveně pokyvuje hlavou Děti se rozhlíţejí kolem sebe
Bavor mezi ně vstoupí Děti jsou ustrašené a bojí se
Bavor pomalu ustupuje
Děti se rozhlíţí Jedno dítě ukazuje na klíče, které drţí Bavor Dítě si klepne do čela Děti si mnou ruce ,je jim zima Bavor je v činu předběhne.
Děti tleskají a křičí radostí. Bavor ukáţe prstem k východu
2.OBR.EXT. NÁDVOŘÍ
Bavor s dětmi je u Rumpálu a Bavor ukazuje na břit.
Bavor:Co tady děláte ? To byl náš hrad. Poslední prohlídka uţ dávno skončila. Děti : To je pěkná legrace. Oni se kvůli nám převlékají. Bavor: Znuvu se ptám , co tady děláte ? Děti :To je průšvih. Nikdo nikde. My jsme se opravdu ztratili. Děti : A vypadá to,ţe se zlobí. Děti : Co budeme dělat ? Bavor : Co si špitáte ? Děti: Promiňte prosím, my jsme se tady zamysleli u kuchyně. Děti : Říkali jsme si , jaké dobroty jste asi jedli . A naše skupina je pryč. Bavor : Ano. Sluţebnictvo nám připravovalo samé dobroty v černé kuchyni. A pak jsme hodovali v této jídelně Jelence. Děti : Krásný strop. To by se to jedlo. Děti,: Ale je zima. Co budeme dělat ? Děti : Hele ten má klíčů. Děti : Mám nápad. Děti: Hrad je pěkný,ale přenocovat tu nechceme.Je tu opravdovská kosa. Bavor: Vím, co byste chtěli, ale mám lepší nápad, neţ skončit za kráděţ v hladomorně. Kdyţ jste zmeškali prohlídku, tak nabízím svoje sluţby a provedu vás. Bude mi potěšěním. Děti: To je prima. Uţ nám není ani zima Bavor: A ven! Jdeme. Děti:To bylo rychlé. Děti:Co ty sliby. Bavor: To je náš hrad, naše chlouba ze 13. století. Museli jsme se chránit, v kaţdé době se krade a loupí. Víte vůbec , co je to uchránit takový majetek. Děti: Pojistit se ? Děti:Dát peníze do banky ? To raději ne.
3.OBR.EXT.PODHRADÍ
Babor si dupne a hrdě vysvětluje
Děti se k sobě nechápavě otáčí Bavor kroutí hlavou a rezolutně říká.
Děti: Jak říkala babička - do stroţoku. Nevím přesně , co to je, ale bylo to prý jistý. Bavor: Tak dost. Co to plácáte? Před nepřítelem - banka,stroţok? Něco dokonalého, jak se mu vysmát. Podařilo se - naše pýcha - břit. Děti:Břitva ? Bavor: Ne. Koukněte.Tady v příkopech tekla voda, ale to nestačilo.Je zde krásně,ale rovina a ţádný kopec. Děti: No a co ? Pár granátů a hotovo. Bavor: Mlč. V naší době se dobývalo pomocí dělových koulí. Udělali jsme věţ, a kde to bylo nebezpečné se věţ zkosilaprostě břit. A kdyţ nepřítel pálil, dělové koule sjely jako po másle. Děti: To bylo chytrý. Děti: Na to bys nepřišel
Bavor:Můţe to vidět jen u nás a u našich příbuzných na hradě Zvíkově. Děti: Říkám břitva - zasekneš a jedeš jako po másle, ale musíš přesně, jinak poteče krev. Bavor:Ale ještě jsme to pojistili. Naše poslední záchrana. Ale to musíme dovnitř. 4.OBR.INT.RYTÍŘSKÝ SÁL
Bavor s dětmi prochází místnostmi a vypráví.
Bolemila:Vítám tě můj muţi, koho nám to vedeš? Bavor: To jsou ztracení turisté. Zmeškali prohlídku, tak jsem jim nabídnul své sluţby. Bolemila:Jsi vţdy tak ušlechtilý! Bavor:Zde byly naše sály. Ţilo se zde dobře, ale přes všechny snahy v zimě bylo chladno. Děti:To jo, máte tu opravdu zimu. Nikča: To jsou ale krásná kamna. Takové by jsem chtěla mít doma. Bolemila:Ano, jsou kachlová. A vţdy, kdyţ je zima, tak mi v nich sluţebnictvo zatopí, jako právě dnes. Bavor:Proto si maltézší rytíři vystavěli později pohodlnější zámek.A teď vzhůru, ať vidíte naši poslední záchranu. .
5.OBR.INT.VSTUP DO RUMPÁLU
6.OBR.INT.SCHODIŠTĚ RUMPÁLU
Bavor a děti vstoupají na rumpál.Přicházejí k hladomorně.
Děti stoupají a utírají si pot.
Tu se objeví Bavor
7.OBR.EXT.RUMPÁL
Děti a Bavor jsou nahoře
Děti:To je ale díra. Děti:Asi studna. Bavor:Studna, kde by se tu vzala? Prostě hladomorna. Kdyţ někdo něco ukrad , tak šup tam s ním. Děti:Tak jsme mohly dopadnout i my. Děti: Pěkná poslední záchrana. Děti:Jak pro koho. Jednosměrka.Spustí se a zbydou jen kostičky. Bavor:Ne,to není ono.Jen vzhůru. Děti. Uţ se nám točí hlava. Bavor:Teď to přijde. Děti: Tak lez. Děti: Nemůţu. Děti: Tak se snaţ.Nemáš tolik jíst. Bavor: Vidíte.A to je ta naše poslední záchrana.Nikdo se do věţě nedostane. Děti:To je ale vychytávka. Děti:Ale já chci stejně nahoru. Děti: Nádherný rozhled a máme město jak na dlani.
Bavor: A tam je kapitulní síň. Zde jsme vítali naše hosty a nejvýznamnější bylo setkání s Maltézskými rytíři- Johanity Rytíř: Jsem zde, milý příteli. Vzpomínám na to jako by to bylo dnes, kdy jste nám předali váš hrad a my rozšířili a vystavěli pohodlnější zámek, starali jsme se o nemocné a stavěli špitály, u sv.Markéty a taky zde v kapitulní síni. Děti:Tu my známe. Tam chodíme na vánoční výstavy a líbí se nám betlém pana Malého. Děti :A pak se mi líbí ty chodby vedle. Samé hvězdičky, jako bych byla v nebi.
8.OBR.EXT.RUMPÁL
Děti ukazují na stůl. Bavor se uţ nadechuje , ale děti ho předběhnou.
Děti: Tu známe. Tam chodíme na vánoční výstavy a líbí se nám betlém pana Malého. Děti:A pak se mi líbí ty chodby vedle.Samé hvězdičky jako bych byla vţdy v nebi. Bavor: Ty myslíš ambity.Tam jsme s knězem vţdy odpočívali, ale hlavně rozjímali a přemýšleli, co se nám povedlo a co bude dál.Propojovaly náš hrad s kostelem. Děti: To je ten vedle, s tou věţičkou ? Bavor:Ano. Byl to dřív kostel sv.Vojtěcha, později svatého Prokopa. Děti:Na čem tam ten Pavel sedí? Děti:To já vím, je to medová kaše. Děti:To ses ale předvedl.Chacha. Děti:Nepletu. Babička nám o tom vyprávěla,ţe na zelený čtvrtek, to je o velikonocích, abys věděl, se chudým a poutníkům rozdávala medová kaše,rybička, chleba i pivčo. Děti:A to všechno zadarmiko. Bavor:Co je to zadarmiko? Děti: Prostě se za to neplatilo. Bavor: Ach tak. Ano zadarmiko. A tebe chválím, ţe si to tak dobře pamatuješ. Děti: Kdyţ tu mluvíme o jídle. Mám hlad jako vlk, a dnes se tu nic zadarmiko nepodává.Asi se rozloučíme. Děti:Pane Bavor, moc děkujeme,asi nám nikdo nebude věřit, kdo nás prováděl. Děti:Na shledanou. Bavor.Nemáte zač. Běţte sami. Já se ještě porozhlédnu.Cestu znáte.
Děti běţí dolu a Bavor se rozhlíţí. Děti jsou dole a mávají Bavorovi a křičí.
Děti:Děkujeme.Bez Vás bychom byli ztraceni.
Scéna - Fezy 1.OBR.EXT.U SLEPÉHO RAMENA
Děti si hrají u slepého ramena Na Ostrově. Eliška: Hahaha Děti: Čemu se chechtáš? Eliška: Hahaha Děti: Přestaň! Kačka ukazuje na pána. Eliška: No pčece tomu hašašírovi tamhle. Děti se otočí směrem k pánovi.
Děti mezi sebou hovoří.
Děti se kouknou na místo, kde byl pán a diví se, ţe tam pán není. Pán se objeví za jejich zády. Děti se leknou a váhavě zdraví. Fürth odpovídá.
Fürth se směje a děti stojí okolo něho.
Führt začne vyprávět.
Děti: A proč? Eliška: Podívej, co má ten hašašíra na hlavě. Děti: Coţe? Jak to mám vědět? Je to nějaký divný. Kačka: Hele, mám nápad. Pojďte se ho zeptat. Moţná,ţe to je módní hit. Děti: Co s tebou mám dělat, tak pojď Děti: Kam zmizel? Fürth: To jste se smáli mně? Děti: D d d d dobrý den. Fürth: Grüss Gott. Čemu jste se smáli? Děti: Promiňte. Nezlobte se ale té vaší parádě na hlavě. Fürth: Hahahaha. Co to máš ty na té hlavě? Kačka: Přece kšiltovku. Fürth: To se teď nosí? Kačka: No jasan. Fürth: No a za nás se nosily kloubouky a vyráběli jsme fezy. Děti:Cóóóţe fff….. Jakţe? Fürth: Začali jsme fezy vyrábět ve Strakonicích,já- Fürth, Zucker a Stein. Pravda je,ţe u nás se moc nenosil, ale vyváţeli jsme ho do Turecka, Maroka. A tam mají jiné náboţenství neţ u násislám. Děti:A co na tom? Führt:Oni se musí několikrát denně uklanět aţ k zemi. Eliška:Já se můţu také uklánět aţ k zemi. Führt:Tak to vyzkoušíme
Katka a Führt se uklání k zemi. Führtovi na hlavě zůstává a Katčina čepice padá k zemi. Führt.Vidíš. Proto jsme vyráběli fezy, čepice bez kšiltu a pěkně jsme ho ještě vyšili. Eliška:Já bych to vyřešila jednoduše. Katka obrací čepici dozadu a znova se ukloní. Děti obstoupí Führta začínají si s ním povídat. Děti:A kde se ten fez vyráběl? Fuhrt:To je ale dlouhé povídání. Děti: To nevadí. Fuhrt:Já si rád zazpomínám. Ale trochu se projdeme. 2.OBR.CESTA KOLEM TOVÁREN
Děti s Führtem jdou kolem ostrova a Füfrt vypráví a ukazuje jim jejich továrny.
Führt:Víte, já vám musím vysvětlit, kdo vlastně jsem. Já jsem ţid a ţidé museli ţít mimo města. Měli své místo-ghéto v Bezděkově a tam měli i svou synagogu. Děti: Co to je ? Führt:Kostel i škola dohromady. Nám ţidům bylo zakázáno pracovat, museli jsme podnikat nebo půjčovat peníze.Něco špatné pro něco dobré. Výborné podmínky vţdy ve Strakonicích měli soukeníci. I my v Bezděkově jsme vyráběli nejprve punčochy. A pak se stala taková příhoda. Strakonicemi projíţděl benátský kupec a ubytoval se v Bílé růţi a hledal šikovné mistry na výrobů fezů. Slovo dalo slovo a mistr Fialka to zkusil a osvědčil se, ale zakázka byla velká, tak poţádal nás. Můj otec Ignác Führt vystavěl továrny na ostrově . Byly krásné. A pak se přidali další ţidé bratři Weilové a Zucker.
Děti:Vy jste přidávali do vody cukr ? Führt:Ne. To byl podnikatel. Později se přidal i Stein, který si vystavěl i palác. Děti:A kdeţe jste to podnikali ? Na ostrově? Führt:Této části se říkalo Ostrov nebo také strakonické Benátky. Děti Benátky. To se ale měli, nemuseli jezdit do Itálie a mohli se vozit na gondolách.. Führt:To ne, ale řeka Otava zde vytvořila slepé rameno a oddělila od ostrova malé náměstí. My jsme vodu vyuţívali k praní vlny, ale i k pohonu strojů. Bylo to pěkné aţ do doby, neţ byly povodně, pak řeka ukázala svou sílu. Byl to ostrov ţidů a jejich továren. Kačka: Ale jak se ten fez vyráběl ? Führt: Pojďte, ukáţu vám můj dům a sedneme si na lavičku. 3.OBR.EXT.LAVIČKA U FÜHRTOVA DOMU
Děti a Führt projdou k domu a usedají na lavičku a Führt vypráví. Dan usíná při vyprávění a vše se mu zdá. Führt: Vše začínalo u oveček. Kačka: Proč u oveček? Daneček: Přemýšlej, co asi dávaj..? Kačka: Maso ? Daneček: Ty ses ukázala, přece vlnu ! Führt: Ano, vlna se spřádala, vyprala a přidávala se lidská moč. Kačka: Coţe ? Führt: Sbírala se do soudku v hostinci. Kačka: To muselo smrdět. Dan: Nojo, ţenská Führt:Splnilo to svůj účel, vlna se odmastila. A pak se upletl na plochých strojích hrubý fez, valchoval se. Eliška:To se po něm váleli.
Führt:Na takové valše se pral, obarvil se, dal se na formu, usušil, napařil, aby získal tvar a pak vyšil, zabalil a označil fezovkou. To je taková krásná nálepka, aby kaţdý věděl, kdo si ho objednal. Těţkou práci dělěli muţi, lehčí ţeny a děti.
Dan procitá a říká.
Anna:Taková čepice a tolik kolem toho cavyků. Dan To byla fuška. Katka: O čem to mluvíš?
Děti se loučí s Führtem a odchází. Dan: O ničem, ty bys to nepochopila.
4.OBR.CESTA OD FÜHRTOVA DOMU Děti se loučí s Führtem a odchází.
5.OBR.ODCHOD FÜHRTA DO JEHO DOMU
Führt mizí ve svém domě.
Scéna - Malé náměstí
Eliška: To jsme to přetáhli, ale stálo to za to. Děkujeme. Budeme muset přidat do kroku. Fuhrt.Byly to krásné časy.
1.OBR.EXT.MALÉ NÁMĚSTÍ
2.OBR.EXT.SILNICE U SV.MARKÉTY
3.OBR.EXT.LAVIČKA U MOR.SLOUPU
Na Malém náměstí sedlák veze na trakaři Dědek: Ty stará, kde to jsme? sele, babka za nim klopýtá. Babka: Já ti říkala zahni do prava, ne ty zahneš doleva! Tak to máš. Dědek: Děláš ze sebe chytrou viď? Ale co teď? Babo raď, nikde ani ţiváčka. U Markéty se objeví auto a projíţdí Babka: Hele, něco se řítí. A dost rychle. náměstím. Dědek s roztaţenýma rukama skočí do Dědek: Já ho zastavím! vozovky. Autu skřípají brzdy a řidič si ťuká na čelo. Řidič: Kam koukáš? Vţdyť jsem tě mohl zabít! Dědek: Jen jsem se chtěl zeptat, jsme na Malém náměstí? Řidič: Kde byste asi jinde měli být? Dědek: A ve Strakonicích? Řidič: Jseš fakt blázen, kde jinde asi. To víš, ţe ne ve Vídni. Dědek: Ustupuji Dědek se vrací k babce Dědek: Vidělas, co to přijelo za potvoru? Babka: Nevěřím svým očím. Dědek: Pojď, sedneme si na lavičku. Dědek a babka usedají na lavičku.
4.OBR.EXT.CESTA KE SV.MARKÉTĚ
Babka vstává a ukazuje na dlaţbu. Babka s dědkem jdou ke kostelu.
Dědek chytne babku a tancují
5.OBR.EXT.TRŢIŠTĚ
Dědek s babkou přicházejí na trţiště Babka se rozhlíţí po trţišti Oba se koukají na kostel a jdou dál
Dědek: Pamatuješ, jak jsme zde koupili čuníka? Babka: A vykrmili ho, a co bylo jitrnic. Dědek: Vţdycky tady byly dobytčí trhy. Babka: Bodéď. Vonělo to tady slámou. Dědek: On si řekne, kde jinde byste byli. Ale asi neví co nás zmátlo. Chytrák! Vţdyť je to tu všechno jiné. Dědek:Domečky byly malé s doškami a kolik lidí bydlelo v nich,jen honosný dům pana z Hodějova je stejný a pak tam bydlel Fürth. Babka: Ale co mě nejvíc zmátlo, je ten morový sloup. Dědek: Máš pravdu, ten stál přece na Velkém náměstí. Babka: Pamatuješ,jak jsme chodili po kočičích hlavách ? Dědek :Jakpak by ne, ale ţádná sláva to nebyla.Po tomhle se chodí lépe. Procházel se zde četník. Z hospůdek se linul zpěv. Babka : Někdy se i pěkně poprali Dědek : Tady byla naše hospůdka Modrá hvězda.A naproti Bílá růţe. Pořád je tak krásná, ale pro nás obyčejné. To nebylo. Babka: Sem jezdili z daleka nóbl lidi. Tancovalo se zde. Dědek: Pojď, dáme si taneček. Babka:Uţ dost, točí se mi hlava. Ty blázne starej. Babka : A tady jsem ráda nakupovala. Byl tady jeden obchůdek vedle druhého. Teď tu asi nic nekoupím. Babka :A v neděli jsem se vyparádila. Ráda jsem nosila ten vyšívaný šátek od maminky.
Dědek : Pamatuji. Moc ti slušel. A potom jsme šli do kostela. Babka:Ale pamatuješ, jak ještě před tím tu byl špitál.Čápovna se jmenoval. Vzpomínáš, jak se naše Anička ptala jestli jí tam čáp přinese bratříčka. Dědek:To jsme se nasmáli. Babka:A tady vedla stoka a po pohosluţbě jsme se šli projít na naše krásné Podskalí. 6.OBR.EXT.CESTA NA PODSKALÍ
Oba odcházejí směrem k Podskalí
Babka: Jak to tak vidím, dnes tady asi nepořídíme, tak se půjdeme projít na to Podskalí. Dědek:Dobrá, tak tedy jdem.
Scéna - Zámek 1.OBR.EXT.PŘED ZÁMKEM
Ţid a Převor se hádají.
Pán:Já se tady nebudu bavit s nějakým ţidem. Ţid si jen tak pro sebe říká a obrací se k Ţid:To je ale nafoukanec.O co vám jde Převorovi. veličenstvo? Pán přistoupí k ţidovi koktavě a rozčíleně Pán:O co?O co?Ještě se ptejte vy říká drzoune. Ţid:Já,ţe jsem drzoun a co jsem provedl? Pán se na ţida vrhá a začínají se prát.Z povzdálí si hrají děti a slyší křik. Nejprve se jen tak rozhlíţí a jeden na ně mává a potichu volá. Smích
Děti se snaţí oba muţe od sebe roztrhnout.Tahají je za kabáty.
Přistupují k oběma muţům. Převor se otočí zády skříţí ruce a dupne nohou Děti přistoupí k ţidovi a ptají se. Ţid se opráší a řekne.
Děti si prohlíţí palác. Převor rozlobeně rozráţí děti a chce se znovu prát. A ukazuje na palác.
Děti se v mísí do rozhovoru Převor napřahuje ruku Koukají na palác a pokyvují hlavou. Převor rozrazí děti.
Děti:Pojďte sem?! Rychle?! Koukněte oni na sebe křičí. Děti:A teď se perou jako my o přestávce. Děti:Ale teď to vypadá zle.Nikdo nikde.Musíme jít na věc. Pán:Nechte toho holoto.Kde se tady berete? Děti:Uţ jsme se na to nemohli koukat.Paní učitelka ve škole by nám řekla.Styďte se copak to tady vyvádíte za povyk.A teď se omluvte. Děti:Bude to!! Pán:Nikdy! Děti:O co jde? Ţid:Prostě závidí. Děti:A proč?A co? Ţid:Nám ţidům. Děti:Vy jste ten Zu Zu cker?Uţ jsem o vás slyšeli vy vyrábíte ty divné věci na hlavy. Ţid:Jo to jsou fezy, ale jsem Stein,ale mám továrničku tady.Dříve jsem ţil společně s ţidy v Bezděkově na proti.Bydlel jsem zde v malé chaloupce a kdyţ bylo dost peněz,tak jsme si vystavěl tento palác u své továrny. Děti:Překrásný palác,ale o co tu jde?
Převor:O tohle jde. Děti:Nechápem. Převor:Oni nechápou.Takový drzoun ţid který je méně cenný.On se opováţí vylézt z gétha. Děti:Krásný dům . Převor:Zmlkni!!A tenhle si postaví palác!! Děti:Krásny palác. Převor:Co se tady s vámi dohaduju.Já to tak nenechám.
2 děti se obracejí k Převorovi.
Děti:A kdo jste vy? Převor:Přece Převor-zastupuji zde slavný rod Maltézských rytířů,který vládne ve Strakonicích od 14.století.Hrad byl studený,tak jsme si vystaveli krásný zámek s krásným parkem dubovcem.Co lidí se zde promenádovalo.Kdyţ nám voda strhla kamenný most,tak jsme měli strach,ale vybudovali jsme moderní ţelezný obloukový most a druhý menší...
Ţid přistoupí a v mísí se do vypravování.
Ţid:A to je zase tak menší. Převor:U jeho továrny.Ale ta drzost on si vystaví palác.Říkám já to tak nenechám mě se ţid koukat do oken nebude,vystavím si zeď a to hned. Převor:A je tu zeď. Děti:To je děs no fůj! Ţid:To je hrůza odstraňte jí a to hned! Převor:Tůdle.A trochu to ještě vylepši. Převor:Udělam věţ-baštu-trucbaštu!!!
Převor zakroutí prstenem.
Převor znovu otáčí prstenem. Objeví se trucbašta. Dívá se na své dílo a obrací se pyšně k ţidovi. Děti přistoupí k ţidovi a hladí ho po kabátě se slovy. Ţid smutně odchází. Děti se baví v krouţku.
Děti z knihy vystoupí Děti se vrací do součastnosti a dívají se.
2.OBR.STROM U ZÁMKU
Převor:Tak a jsem spokojený.A máš to ty ţide. Děti:nic si z toho nedělejte palác máte pěknej,a ta jeho trucbašta se můţe někdy zbourat. Ţid:Prostě jsem jen ţid! Děti:Je mi ho líto. Proč se nemůţou domluvit. Děti: My se taky pořád hádáme děláme si trucy a občas se i poperem. A úplně zbytečně. Děti:Kdyţ půjde o tebe tak se budu prát vţdycky. Děti:I jdi ale děkuji.Ale ten pán to přehnal! A to se říká ţe dospělí jsou moudří.
Děti:Co to….Co to bylo. Děti:Nevim.Ale bylo to hustý . Děti:Kdyby věděli ţe to bylo zbytečný.Musim jít tak čau. Děti:Zatím. Ţid a převor na obláčku nad městem se Převor:Mají pravdu. dívají dalekohledem na město a usmířeně Ţid:Vidíš o trucbaště není vidu ani slechu. si povídají. Převor:I mosty nám zbouraly malý i velký.Můj park jeţiš a ten hluk. Ţid:Má továrna hrůza ,ale vidím ţe postavili novou a moderní, aspoň to.
Scéna - Velké náměstí 1.OBR.EXT.U SKATESHOPU
Hurvínek a Spejbl vybíhají z obchodu. Schovávají se za děti a prosí. Děti schovávají Hurvínka a Spejbla. Rozlobený pán běţí za nimi a hrozí.
Spejbl:Lidičky,lidičky.Pomoc Hurvínek:Schovejte nás. Prosím Pán:Kde jsou ty loutky? Děti:O čem to mluvíte? Pán:Ty drzouni jedni,chtěli mě určitě okrást.Pořád ze sebe dělali hloupatý,prý se jim tam narodil tatínek.Ňáká hospoda u Varousů.Chtěli určitě odvést pozornost.Já ty zlodějíčky znám. Děti:To snad ne.Ale my je stejně neviděli.
Pán se vrací do obchodu a děti jdou Hurvínek:Uţ můţu ven? kousek dál. Hurvínek vystrkuje hlavu a ptá se .
Děti se rozhlíţí a odvětí.
2.OBR.EXT.POD ŠTÍTEM
Hurvínek ukazuje na štít masných krámů
Děti:Uţ je klídek, Děti.Jo. Čistej vzduch. Hurvínek: To jsem si oddechl. Spebl:A co teprve já.Chtěl jsem ukázat Hurvínkovi , kde se narodil náš tatínek Skupa, neţ nás vyřezal v Plzni.Vyprávěl nám, ţe tu byla hospůdka u Varousů a maminka Jozífka zde porodila.A on znás udělá blázny a zloděje. Hurvínek:Málem nám srazil hlavu,jako tomu volovi támhle. Spejbl: Nebuď neslušný. Jakému volovi? Hurvínek:Koukni támhle. Spejbl:Ty si ale filuta.Co to vlastně je Děti:To jsou mastné krámy. Dříve prý tu prodávali…
Dítě se odmlčí a zaváhá Dítě:Asi řezníci maso Děti:Co asi, Kdyţ poráţí vola.Housky to asi nebudou 3.OBR.EXT.U SPOŘITELNY
Hurvínek se rozhlíţí a ukazuje na spořitelnu
To se mi líbí.Těch obrázků. Děti:Nám taky Spejbl: Pamatuješ Hurvajs, Jak nám tatínek vypravoval,jak se radní styděli, kdyţ přijel císař František Josef na návštěvu v roce 1905. Děti: Za co se styděli ? Hurvínek:Prý to byla taková barabizna, ţe jim málem spadla na hlavu, Tak to vyřešili jednoduše. Hodili na ní pytlovinu. Děti: Coţe ? Spejbl: To je pravda,aţ po té vystavěli tuto krásnou secesní spořitelnu.A ty obrázky navrhl M. Aleš a udělal je J. Bosáček. Děti: A já vím, ţe se zde narodil Šmininger a díky němu si můţeme půjčovat knihy v knihovně. Děti:To nemusím, teď si můţem půjčit CD.
4.OBR.EXT.SMĚREM K RADNICI
5.OBR.EXT.CESTA K SOKOLOVNĚ
Hurvínek se otáčí k radnici
Hurvínek utíká na stráţ, zastaví se u sokolovny a cvičí Spejbl se rozhlíţí Děti ho spatří.
Hurv.:Co to je ? Děti: Něco jako gramofonová deska. Hurv:A co ta krásná budova naproti? Děti:To je dřívější radnice.Stará shořela a tak se musela vybudovat nová. Děti:A je tam i náš znak. Děti:Teď je to škola. Hurvínek: Pryč od ní!! Spejbl.:Kde je? Děti: Co to tam dělá?
Hurvínek stále cvičí a doprovází to zvuky. Hurvínek:Ráz, dva, hačačá a hajajá 6.OBR.EXT.U SOKOLOVNY
7.OBR.EXT.NÁMĚSTÍ
8.OBR.EXT.ODCHOD
Spejbl a děti k němu přijdou a kroutí hlavou
Spejbl.: Co to předvádíš?
Hurvínek:V zdravém těle zdravý duch. Udrţuji si kondičku Děti:Proč? Hurvínek.: To je otázka. Vy snad necvičíte? Děti:Jo,v halách a né na ulici Spejbl si prohlíţí sokolovnu Spejbl.:To je krása Děti:Samé kudrliny, jako tvoje hlavička Spejbl:To vymyslela určitě dáma Secese. Krása. Hurvínek si hladí břicho Hurvínek: Já mam hlad a ţíţu. Spejbl se obrací k dětem Spejbl:Poraďte, kde se můţeme najíst? Děti s Hurvínkem a Spejblem scházejí na Děti: Pojďte. náměstí Spejbl:Ale mně tu stále něco chybí. Spejbl si ťukne do hlavy Spejbl:Uţ to mám. Morový sloup. Děti:To je pravda. Stál tu, ale za druhé světové války tu překáţel tak ho rozebrali a nyní je na Malém náměstí Hurvínek podupuje Hurvínek:Taťko, já to nevydrţím Děti ukazují na hospodu Děti:Jděte k Papeţi. Hurvínek: To nemuselo být, jíst u samotného papeţe Spejbl:Ale ne, ten vlastník se jmenoval Papeţ. Tam jedl i náš taťka Skupa Hurvínek a Spejbl se loučí a odchází Hurvínek:Díky za záchranu. Spejbl:A přijďte se na nás na oplátku podívat do Prahy. Děti mávají. Děti:Určitě! Buďte opatrní.
Scéna - Tyl a Čelakovský
1.OBR.EXT.CETSA PŘES MOST K PODSKALÍ
Tyl a Čelakovský vyskočí z knihy opráší se u řeky u hradu.Přátelsky se obejmou.
Tyl:Dobrý den,Františku. Čelak.:Pozdrav pánbůh,Josefe.Kde se tady bereš? Tyl:Ále,přijel jsem si zavzpomínat na staré dobré časy. Čelak.:Škoda, ţe nemá čas náš přítel Plánek.No,co se dá dělat. Tyl:Tak si zajdeme na našeho dudáčka? Na toho našeho strakonického dudáčka, kterého všichni Strakoňáci pili v hospůdce Oskořínce jiţ od roku 1649.
2.OBRA.EXT.U PIVOVARU 3.OBR.EXT.U OSKOŘÍNKY
Jdou k pivovaru a zhluboku se nadechnou. Dojdou k místu, kde dříve stávala Oskořínka a diví se. Kolem jde parta dětí.
Čelak.:Ach jak já miluji vůni piva.
Děti rádí pánům.
Děti:Jestli si chcete vyrazit s kopejtka tak můţete zajít na Zavadilku nebo na Ostrov.Ale jak vás tak pozoruju, tak to nebude nic moc pro vás. Čelak.:To snad není moţné. Oni ji opravdu zbořili.Nezbývá nám,neţ si sednout zde u lávky. Tyl:Ta tady přece také nebyla. Čelak.: Krásná ta řeka zlatonosná Otava a co perlorotek tu nalovili. Tyl:A i rybáři si přišli na své.Kdyţ nechytli mámě večeři,tak určitě chytli rýmu.
4.OBR.EXT.SCHODY U LÁVKY
Čelakovský ukazuje na schody u lávky a usedají.
Čelakovský a Tyl se rozhlíţí směrem k hradu a na řeku Otavu.
5.OBR.EXT.CESTA ZPĚT NA PODSKALÍ
Tyl:Ale vţdyť tu nic není.Snad nám ji nezbourali. Čelak.:Mládeţi,buďte tak hodní a povězte mi,co se stalo s hospůdkou Oskořínkou? Děti:Co ? O tom jsme nikdy neslyšely. Tyl:Jakto? Vţdyť to byla významná strakonická hospoda.
Tyl a Čelakovský se smějí.
Čelak.: Ale vţdy si zašli na pivíčko do Oskořínky.Vzpomínáš,jak zrovna v těchto místech byl Holzplac, kde voraři přesedali. Tyl:Vozili náklad aţ ze Šumavy do Prahy.Poslední vor vyplul myslím v roce 1963. Byla to těţká práce a odpočinek si zaslouţili.
Tyl pokyvuje hlavou.
Čelak.:Pamatuješ to jich vţdy bylo u Hurychů.Vozili všechno vejce,sůl,dobytek i kola,aby se mohli dostat zpátky. Tyl: To byly časy.Pojd' se projít půjdeme promenádou.Podskalí bylo krásné v kaţdém ročním období. Čelak: Co to proboha bylo? Jakési kolečkoboty? To jsou dneska vymoţenosti, jakoby lidé nemohli chodit po svých. Mladá dámo? Mohla byste mi podat mé nosoočky? Dívka: Co to tu plácáš dědo? Čelak: Pardon, nechtěl jsem Vás urazit, ale vy jste mi srazila mé nosoočky. Dívka: Kde ţijete? To jsou přeci prachobyčejné brýle a né ţádné nosoočky. Nedělejte si ze mě legraci!
Jdou podél řeky,v tom se kolem nich proţene dívka na kolečkových bruslích.Pánové se leknou a uskočí stranou. Čelakovskému spadnou brýle.
6.OBR.EXT.V ZAVADILCE
Dívka podá brýle.
Čelak: To bych si ani nedovolil. Děkuji. Takţe to jsou brýle? Dívka: Ano brýle,ale jak vás tak pozoruju, tak opravdu vypadáte jako z jiného světa.
Dívka odjíţdí a nechápavě kroutí hlavou. Čelakovský s Tylem jdou dál.
Čelak: Tak tahle krajina mi dala inspiraci pro napsání kníţky Pomněnky Vatavské
Čelakovský zavírá oči a cituje.
Čelak: (Citace) Tyl: To se ti váţně povedlo, ale čím dál víc mám chuť na pivko. A hele, támhle vidím nějakou hospodu, to bude asi ta Zavadilka, jak nám říkali děti. Snad nás zde obslouţí. Čelak: Je zavřeno, tak si dáme tahohubku. Tyl: Vzpomínám kdyţ jsme sedávali v hospůdce a jak tam bylo veselo, kdyţ začali hrát dudáci.
Čelakovský zaklepe na dveře hospody, ale nikdo neotevíral. Usedají a začínají kouřit.
Tyl si notuje píseň "V Strakonicích za oltářem" Čelakovský se přidává a potichu začínají znít dudy a Čelakovský a Tyl mizí v dáli.
Tyl: Byl jsem tím tak ohromen, ţe jsem napsal Strakonického dudáka
Scéna - Dudák 1.OBR.EXT. NA ŠIBENIČNÍM VRCHU
Děti jdou kolem šibeničního vrchu a zakopnou o spícího dudáka. Dudák procitne a překvapeně řekne.
Dítě1: Auu, no spát uprostřed cesty, to jsem teda ještě nezaţila. Dítě2: Není mu nic? Dudák: Co to tu vyvádíte? Sakra práce, uţ ani vyspat mě nikdo nenechá! Dítě3: No jistě, ještě dávejte vinu nám! Nevím, kdo leţí uprostřed cesty.
Děti se ho začnou vyptávat.
Dítě1:Tak k věci. Dítě2: Proč tu vlastně spíte? A kdo jste? Dudák: Já jsem Švanda Dudák. Čekám tu na víly, ale ještě tu nebyly, a proto jsem si odpočinul aţ jsem z toho usnul. Dítě3:Coţe?? Dítě2: Na víly? Dítě1: To jako z pohádky? Dudák: A viděli jste snad víly někde jinde neţ v pohádce? Ovšem ţe z pohádky! Čekám tu na ně, aby mi zaklely mé dudy a já mohl jít do světa vydělávat peníze. Dítě2: To mají tak velkou moc? Dítě1: Dokáţou okouzlit i basketbalový míč? Abych mohla dávat víc košů? Dudák: No, myslím si, ţe asi ne. Protoţe tu čekají jen na mě. Ale docela by mi prospěla změna. Dítě2: A jakou změnu by jste si představoval?
Dudák se zamyslí.
Dudák: Umíte si představit jaká je to nuda čekat tu takovou dobu pořád dokola?
Dítě2 se uchychtne a pošeptá dítěti1. Dudák směle odpoví.
2.OBR.EXT.NA MOSTĚ U HRADU
Dítě1: No zábava to asi nebude. Dítě3: Tak pojďte s námi. Ukáţeme vám něco, co vás bude bavit. Dítě2: Mám nápad co přesně vás zabaví. Dudák: Dobře, rád si s vám vyrazím. Děti: Uvidíte pěkný šrumec. Je tu dudácký festival.
Děti běţí k hradu. (Ukázky z dudáckého festivalu)
Scéna - Závěr 1.OBR.EXT.OD HRADU KE ŠKOLE
2.OBR.EXT. PŘED ŠKOLOU
Děti 1 běţí a v tom uvidí děti 2 s dudákem Děti1: Dělejte pojďte! Za chvíli zvoní ! a upozorní je. Děti2 ukazují na dudáka. Děti2:No jo,ale my tu nejsme sami. Děti1:To nevadí,tak ho vemte s sebou. Děti2 otráveně běţí s dudákem za dětmi 1. Děti 1 a 2 doběhnou ke škole. Děti2:Tyjo tak uţ jsme tady.To se teď budeme muset rozloučit s naším novým kámošem.
Bytosti se začnou objevovat za koulemi. Dudák vyndavá knihu.
Dudák:To nevadí,vţdy nás všechny můţete vidět v této knize přece,díky vám uţ je celá zaplněná.A nakonec si ještě všichni zazpíváme písničku.
Děti a bytosti se usmějí a jdou si stoupnout do amfitiátru. Děti začnou zpívat a bytosti začnou skákat zpět do knihy. Kdyţ děti dozpívají písničku tak zazvoní a všichni jdou směrem ke škole. Kniha zůstala leţet na zemi. Dítě vezme knihu. Dítě:Přece jenom Strakonice nejsou takovej zapadákov. A dítě odběhne za ostatními.A vrací se do školy.
