STRÁŽŽÁK. Jan Hloušek Lída Hauznerová. Štěpánka Koutníková. Pavel Visternicean. Alexandra Jurisová. Tereza Jandáková. Manina Pascan

STRÁŽŽÁK Jan Hloušek Lída Hauznerová Štěpánka Koutníková

Pavel Visternicean Alexandra Jurisová

Tereza Jandáková Manina Pascan Nikola Štěrbová

OBSAH Úvodník ……………………………………………………….……….3 Představení autorů časopisu ………………………………………..4 Vznik měsíce ……………………………………………………...…..6 Proč má Saturn prstence? ………………………………………..….6 Jak vzniklo Pluto ………..……………………………….…………….7 Sibiř, co moţná ještě nevíte z besedy s cestovatelem ……..……..7 Tech up …………………………………………………………………8 Otázky a odpovědi pro 1. Třídu ZŠ Stráţ nad Nisou ………..….…9 Rozhovor s vedoucí paní kuchařkou ……………………………....10 Rozhovor s Elenitou Pascan……………………...…………………10 Co je to štěstí? ……………………………………..…………………11 Pay sec cup ………………...…………………………………………11 Pohádka ………...…………………………………………………..…12 Ţivot v naší škole……………………………………………………...20 Kalendář akcí na 2. pololetí 2015 …………………………………..21 Perličky ……………………………………..…………………………22 Den učitelů ……………………………………………………………23 Sudoku ……………….……………………………………………….23 Fotografická soutěţ …………………………….……………………23 Jede, jede poštovský panáček ………………..……………………24

ÚVODNÍK

Milé čtenářky a čtenáři, vítáme Vás na stránkách prvního čísla školního časopisu Stráţţáku, který je dílem ţáků druhého stupně naší základní školy. Za cíl této verze časopisu si naši mladí redaktoři vzali mj. informovat o dění ve škole, prostřednictvím interview seznamovat čtenáře se zaměstnanci i ţáky školy, zveřejnit některá zajímavá školní dílka, nabídnout něco k pobavení a ponaučení nebo dát příleţitost skrytým talentům. Cílem jejich práce je ale i smysluplné a často i zábavné trávení volného času v novém podnětném kolektivu, moţnost uplatnit svou invenci a nápady, naučit se něco nového a uţitečného a moţná nalákat ke spolupráci další zájemce z řad spoluţáků. Přály bychom si, aby si kaţdý našel to, co ho zajímá. A novému časopisu přejeme, aby si nacházel stále více čtenářů. Mgr. Jindřiška Trčálková a Mgr. Petra Červenková

Představení autorů časopisu Máš nějaké zvíře? Měla jsem 19 koček a 3 psy.

Alexandra Viktorie Jurisová Jaké máš ráda písničky? Smutné. Jaký předmět tě nejvíce baví? Matematika, fyzika a jazyky. Líbí se ti Brad Pitt? NEEEEEEEEEEE! Tvé oblíbené jídlo? Cokoliv kromě masa a ryby. Čím bys chtěla být, aţ vyrosteš? Učitelkou v zahraničí. Jak se jmenuje tvůj nejoblíbenější zpěvák? Já. Co tě nejvíce baví? Psaní příběhů.

Štěpánka Koutníková Jaký je tvůj oblíbený styl hudby? Sad songs. Co tě přivedlo k tomu, ţe jsi vstoupila do redakční rady? Myslela jsem, ţe se naučím pracovat s dalšími funkcemi počítače.

Lída Hauznerová Jak tě baví škola? Jak který předmět. Co tě baví ve škole za předměty? Baví je silné slovo, ale mám ráda fyziku a i hudební výchovu. Líbí se ti styl Nightcore? Jasně, je to můj nejoblíbenější styl a hudba je ještě lepší!!!

Jan Hloušek

Tereza Jandáková

Co tě přivedlo k tomu, ţe jsi vstoupil do redakční rady? Zvědavost zkusit něco nového, co by mě mohlo bavit a baví.

Jak trávíš volný čas? Spánkem. Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo? Tousty.

Kde strávíš přes dennejvíce času ? Ve škole, doma, na trénincích a zápasech fotbalu.

Jaký styl hudby máš ráda? Pop, indie.

Jaký je tvůj nejoblíbenější styl hudby? Nightcore a sad songs :)

Jaký sport máš ráda? Hokej.

Petra Červenková Co na naší škole učíte? Učím matematiku, informatiku, anglický jazyk a letos i tělesnou výchovu. Jaký je Váš oblíbený předmět? To je těţké říci. V tuto chvíli asi informatika. V této části časopisu se Vám představila první pětice odváţlivců, kteří se podílí na tvorbě školního časopisu. V příštím vydání se pečlivě budeme věnovat další pětici. Máte se na co těšit.

VZNIK MĚSÍCE Autor textu: Nikol Baierová, 6. třída Dříve si lidé mysleli, ţe planety a planetky naší Sluneční soustavy stvořil BŮH, a my si dnes povíme o vzniku Měsíce: Jednoho dne se sešlo několik bohů, nikdo přesně neví kolik, a řekli si, ţe k Zemi stvoří planetku se jménem Měsíc. Ale nevěděli, jak by měl vypadat! Dlouho, dlouho nad tím přemýšleli, aţ jeden z nich řekl: „Mohl by být zelený.“ Bůh se ho snaţil vytvořit, ale Slunce jej vţdy přesvítilo. Další navrhl: „Mohl by být černý.“ Ale černý Měsíc na noční obloze byl aţ moc černý. A další, ţe by mohla být dobrá ţlutá, ale ţlutý Měsíc i Slunce, to přeci nejde. Ještě dlouho nad tím přemýšleli, aţ se nakonec shodli na šedé barvě. A kdyţ jej jeden večer zkusili pustit na oblohu, byla to nádhera. Šedý Měsíc osvětloval ţluté Slunce. A tak končí náš krátký příběh.

PROČ MÁ SATURN PRSTENCE? Autor textu: Lída Hauznerová, 6. třída Za dávných časů vládl kosmickému prostoru vládce galaxie. Měl mnoho synů. Kaţdému synovi přidělil druţinu, aby mu na pouti vesmírem nebylo samotnému smutno. Jedním ze synů byl Slunce. Slunce byl oblíbeným synem vládce galaxie, a proto mu otec přidělil tuto druţinu: Merkura, Venuši, Zemi, Marse, Jupitera, Saturna, Urana, Neptuna a Pluta. Slunce se o své druhy velmi dobře staral, ti mu byli věrní a poloţili by za něj ţivot. Druţina putovala po celém vesmíru, avšak jednu z dlouhých cest nepřeţil jeho oblíbený druh. Jmenoval se Pluto. Byl Slunci velmi oddaný a byl velmi obětavý. Dokázal druţinu udrţet v poslušnosti. Avšak jeho smrtí druţina řádu a respektu pozbyla. Za tím vším stál Saturn. To on byl zdrojem všeho zlého. Naváděl ostatní druhy,aby se odvrátili od Slunce a poslouchali spíš jeho bratry. Kdyţ se toto dostalo ke Slunci, nechal spoutat Saturna kamennými obručemi. Avšak potom se i sám Slunce začal protivit svému otci, vládci galaxie. Ten rozhořčen pýchou a drzostí svého syna, zaklel jej do velké ţhavé koule a jeho druhy do planet. Ale aby se na Saturnovu zradu nezapomnělo, musí kolem něj za trest dodnes obíhat kousky kamenů, kterým lidé říkají SATURNOVY PRSTENCE.

JAK VZNIKLO PLUTO Autor textu: Jan Hloušek, 6. třída

Jednoho vesmírného dne se Uran a Neptun dohadovali, protoţe se nudili. Potřebovali bychom někoho do třetice, řekl Uran. Dobrý nápad, ozval se Neptun. Poprosíme Slunce, jestli by k sluneční soustavě nemohla patřit ještě jedna planeta. Tak se zeptali. Slunce souhlasilo, ale s jednou podmínkou, aby stvořilo další planetu, museli by Uran a Neptun dát část ze své planety. Oba tedy dali tedy kousek. Slunce ty dva kusy spojilo a za chvilku tu byla další planeta. Planeta, které říkáme Pluto.

Sibiř je bohatá na nerostné suroviny ( zemní plyn, ropa, ţelezná ruda, zlato).

Sibiř, co moţná ještě nevíte z besedy s cestovatelem... Na přátelství musíte vypít spoustu vodky. Při procházce tajgou můţete potkat medvěda hnědého nebo tygra. Pokud plánujete navštívit Sibiř, nezapomeňte repelent. Na komáry narazíte na kaţdém kroku. V zimě se zde pohybuje teplota okolo -40° C. Většina území je pokryta tajgou, tundrou a četnými mokřady. Jen stěţí projedete Sibiří autem, protoţe je tam velké mnoţství baţin. Napsala Štěpánka Koutníková

Napříč Sibiří vede nejdelší ţelezniční trať. Transsibiřská magistrála vede z Moskvy do Vladivostoku a měří 9 288km.

Tech up

Autor textu: Jiří Ihňato, 8. třída

V rámci tohoto projektu střední a vyšší školy zvou ţáky 8. a 9. tříd, aby je seznámily s výukou. My jsme byli na Tech upu jiţ třikrát. Poprvé v Hanychově, kde jsem se seznámili s ovládáním číslicově řízených strojů a s navrhováním domů na počítači ve 2D a 3D. Podruhé jsme šli na Střední školu stavební a strojní, zde jsme se naučili pájet a zopakovali jsem si návrhy domů. Třetí a zatím poslední návštěva se uskutečnila opět zde na Střední škole stavební a strojní. Tentokrát jsme si pomocí pájení vyrobili zkoušečku a dozvěděli jsme se mnoho o potrubí, které jsme také svářeli Projekt se mi líbí a je pro mě zajímavý.

Tech up pro holky a pro kluky z naši třídy probíhá pokaţdé jinak.

Otázky a odpovědi pro 1.třídu ZŠ Stráţ nad Nisou Anketu zpracoval: Jan Hloušek 1. Baví tě škola? 26 baví a 0 nebaví 2. Koho baví český jazyk? 24 baví a 2 nebaví 3. Navštěvovali jste naši školku? 18 ano, 6 ne a 2 se zdrţeli hlasování :) 4. Chutnají ti obědy v naší jídelně? 25 chutná a 1 nechodí

Anketu si Honza připravil sám. S focením mu pomohla paní učitelka Lenka Janoušková.

ROZHOVOR S PANÍ VEDOUCÍ KUCHAŘKOU GABRIELOU BARTOŠOVOU Autorky textu: Štěpánka Koutníková, Lída Hauznerová Připálila jste někdy něco? No ani ne. Jaké je vaše nejoblíbenější jídlo? Švestkové knedlíky s mákem. Baví vás tato práce? A proč? Ano moc. Protoţe je tvůrčí a je zábavná. Vadí vám, kdyţ někdo nedojí jídlo? No trošku mě to mrzí, ale v podstatě je to kaţdého rozhodnutí jestli to sní nebo nesní. Chtěla jste být vţdycky kuchařkou? No asi od čtrnácti let. Jaké jídlo vaříte nejradši? Svíčkovou. Jaké nejsloţitější jídlo jste vařila? Všechna jídla jsou sloţitá. Chtěla byste vařit s Pohlreichem? Ano. Vaříte ráda nová jídla? Velice ráda zkouším něco nového. Co se děje se zbytky jídel? To jsi odváţí paní kuchařka pro zvířátka. Rozhovor s Elenitou Pascan napsala Manina Pascan a Tereza Jandáková Po čem je ti nejvíc smutno z Rumunska? To je asi samozřejmost že, nejvíc se jí stýská po rodině a kamarádech. Ale dozvěděli jsme se že, i po tradicích a svátcích které se v Rumunsku slaví. Máš tady už kamarády? Má ale má jich málo. Za krátkou dobu, co tu je, poznala jen málo dětí. Rozdíl mezi českou a rumunskou školkou? V české školce se mi líbí, protože se víc vyrábí a chodí ven.

Co je to štěstí? Autorka textu: Aneţka Urbánková Štěstí je pouze relativní pojem. Kaţdý z nás si pod ním představuje něco jiného pro někoho je štěstí, ţe má úplnou rodinu nebo dobrou práci, pro jiného je to třeba samozřejmost. Pro někoho znamená štěstí mít velké bohatství, pro jiného je to zbytečnost. Já si myslím, ţe pro kaţdého člověka je největším štěstím, kdyţ je zdravý, má kolem sebe lidi, kteří ho mají rádi a našel si smysl svého ţivota, tedy něco, co ho baví a těší. Štěstí je tak trochu náhoda, ale můţeme mu vyjít vstříc, pokud si včas uvědomíme, co musíme udělat. Pro mě je největším štěstím, ţe ţiji v báječné rodině, na kterou se mohu vţdy spolehnout a mám dobré kamarády, se kterými si rozumím. Doufám, ţe si najdu dobrou práci, která se mi budeš líbit a která mě uţiví, abych se mohla věnovat cestování, které mě baví. Pak budu moci hovořit o velkém štěstí.

PAY SEC CUP Autorka textu: Petra Červenková Od 1. 9. 2014 jsou ţáci 6. třídy naší školy pod názvem Šesťáci zapojeni do projektu Pay Sec Cup vyhraj zájezd do Říma, vědomostní soutěţe pro třídní kolektivy. V průběhu 1. pololetí plnili ţáci rozličné úkoly: vyhledávali data na internetu, dále je zpracovávali, pořizovali fotografie a pracovali s nimi. V současné době běţí jiţ 5. kolo soutěţe, které je vyřazovací. Šesťákům se zatím podařilo umístit na 72. místě z moţných 177 tříd. I nadále se budeme společně snaţit o co moţná nejlepší výkony vedoucí k vysněné cestě do Říma.

… ta stará dřevěná a zaprášená bedna leţela na hnědé vysoké skříni. Byla by to úplně obyčejná bedna, prolezlá červotočem, s pavučinou, ve které marně čekal pavouček Joţínek na cokoliv k snědku. „Je tu ještě jedna bedna. Mám ji vyhodit?“ zeptal se pan školník paní ředitelky. „A je v ní něco?“ ozvalo se odněkud z dálky. Školník Jenda zatřásl bednou. „Au!“ ozvalo se z ní. „Jo, asi nějaký harampádí,“ odpověděl školník a postavil bednu na zem. „Dobře, tak já se do ní podívám hned, jak vyřídím jeden telefon. Sabina Jonášová základní škola Stráţ nad Nisou dobrý den. Mohla bych mluvit s panem Malým? Má u nás zítra začít s přestavbou naší školní půdy…“ „ehm, ehm. Hep čík!“ kýchl si skřítek a začal se drbat ve vláskách. „Fuj, co je tady najednou prachu?“ divil se. „Jé! Já mám na hlavě bouli! Co se to děje? Uţ je rok 2034? Uţ mám vstávat?“ ptal se skřítek sám sebe. „Hele klid. To bude dobrý. Je teprve rok 2014,“ odpověděl mu s ledovým klidem pavouček Joţínek. „Co tady děláš? To je můj pelíšek!“ začal se rozčilovat skřítek a hrozit pavoučkovi prstem. „Hele klid. Já z tebe taky nejsem nadšený. Právě jsi mi svou horní nohou roztrhl pavučinu!“. „Tak aby bylo jasno. Tady bydlím já! Takţe si sbal ty svoje provázky a utíkej pryč, neţ se ještě víc rozzlobím!“ hrozil mu opět prstem skřítek. Joţínek si zívl. „ Hm, rád bych. Ale zavřenou bednou se utíká pryč špatně.“ „Co mi tím chceš jako číst?“ skřítek byl rudý vzteky. „Jsi trochu nerváček, co?“ ušklíbl se Joţínek. „Hele klid, aţ nás vynesou na smetiště, půjdeme si kaţdý po svém.“ „Na jaké smetiště? O čem to mluvíš?“ „Tahle půda se bude přestavovat. Uţ odsud vynesli ty nohatý velikáni spoustu zajímavých hejblátek. Zaslechl jsem, ţe tu budou bourat stěny místností, opravovat a vyměňovat střešní okna a podlahu, nějaká aktivní tabule tady bude na zdi, aby se tady mohla učit ajnličtina,“ vysvětloval pavouček. Skřítek rázem zapomněl na zlost. „Coţe? Jaká aktivní tabule a ajnličtina? Tady se vţdycky učila jen Ruština a tabule byla vţdycky tako černá. Vozil jsem se na ní nahoru a dolů. Byla prima! Co s ní udělali?“ „Nechceš mi říct, jak se jmenuješ?“ odbočil od tématu pavouček. „Třeba si ještě budeme rozumět.“ „Já jsem Damiánek,“ řekl malý muţíček. Přitom se uklonil a před pavoučkem smekl svou zelenou čepičku. „Mně maminka říkala Joţínku, neţ mě opustila“. Ozvalo se zaskřípání. „Ta bedna nejde otevřít, pane školníku. Můţete mi pomoci?“ zavolala paní ředitelka na školníka. „Hned jsem u vás,“ ozval se silný hlas…

 Mgr. Aneta Hlubučková uč. .

Pan školník přiběhl za paní ředitelkou celý udýchaný. „Tak kdepak je ta potvůrka? zeptal se školník Jenda. Paní ředitelka ukázala prstem do rohu místnosti. „Já mám s sebou takový parádní klíče, kterýma otevřu všecko,“ zasmál se. Bedna odolávala školníkovým klíčům. Cvak se ozvalo aţ na třetí pokus. „Áááááááááááááá!“ zaječela ředitelka Jonášová. „Pavouk!“ vykřikla zase a rychlostí tryskového letadla vyskočila na ţidli. Paní zástupkyně, Štěpánka Vozková, udělala rychlé tři krůčky zpět. „Takovej malej pavouček paní ředitelko, je to neškodnej kříţák,“ uklidňoval ji školník. Hned jak se otevřela bedna, vzal Joţínek nohy na ramena a byl pryč. To pro případ, ţe by ho chtěla paní ředitelka něčím klepnout nebo po něm hodit botou.

 Tomáš Radostný 7.tř. „A hele, je tu ještě někdo,“ povídá Jenda. Paní ředitelka sundala botu z nohy, připravená zaútočit na dalšího vetřelce. Čekala dalšího členovce z řádu pavouků. „Ten je pěknej, kde se tady vzal?“ divil se školník a vyndal ze staré bedny skřítka se zelenou čepičkou. Damián dělal, ţe je sádrový trpaslík. Ani se nepohnul, nemrknul, stál jako sloup. Srdíčko mu bušilo strachy, bál se, ţe se prozradí. „Co s ním uděláme? Mám ho dát dolů ke vchodovým dveřím? Postavil bych ho do trávy, tam mezi ty kachny obecný,“ ţertoval školník. „Je váţně hezký, vypadá jako ţivý. Venku by ho byla škoda, mohl by ho někdo rozbít. Dejte ho zatím do třídy k sedmákům, popřemýšlím, co s ním uděláme. Třeba by mohl být maskot školy,“ Usmála se.

 Vít Pěnkava 7.tř. „...jaký maskot, copak já jsem nějaký mama...skot? Nebo co to ti dva povídali?“ Damiánek se třásl strachy a hlavou mu běţelo, kam ţe ho to nesou. „Táák paní ředitelko, dejte mi ho, krasavce, postavím ho tady na tu poličku.“ Pak uţ se jen ozvalo bouchnutí dveří a Damiánek slyšel, jak se vzdalují kroky. „Joţínku...“ šeptal Damiánek. „Joţínku, kdepak jsi, strašně se bojím.“ Ale Joţínek se neozýval. Damiánek tak strávil svou první noc úplně sám a z toho všeho nakonec usnul. „Crrrrrrrrrrrrrrrr“ ozvalo se školní zvonění...

Mgr. Miluška Kodatová uč. Skřítek sebou trhl a rychle se posadil. Rozhlíţel se kolem sebe a přemýšlel, kde jen ten zvuk uţ slyšel. „Uţ to mám! To je školní zvonění! Začne vyučování! Hurá! Zase uvidím děti“, radoval se. Do třídy se začali hrnout sedmáci, očividně nadšený, ţe uţ to zase začalo… Damián zase „zkameněl“. „Zase ta škola, to zas bude otrava… Vítečku, nevíš, kdy zas budou nějaký prázdniny?“ zeptal se znuděně Jarda Kadeřábek Vítka Pěnkavy. „To si počkáš hochu, 28. září vychází na neděli, to uţ jsem dnes ráno zjišťoval…“ odpověděl ještě znuděněji. Jarda protočil panenky a naštvaně si sedl do lavice a kopl do tašky. Skřítka stojícího na poličce si kluci zatím nevšimli. Damián vyuţil příleţitosti a pomaloučku se snaţil dostat pryč z dohledu.

 Mgr. Aneta Hlubučková uč.

Do třídy vešla paní učitelka Martina Bestová. „Vítám vás zase ve škole,“ řekla s úsměvem. „Uţ jste si všimli, jakého tu máte pidimuţíka trpaslíka?“ ţertovala, a při tom otvírala okno. „A je ţivý!“ vykřikli Tomáš s Pepánkem Havrdou současně. Paní učitelka jen kroutila hlavou a ťukala si na čelo. „Já ho viděl, jak dělá malé krůčky ke kytce, aby se schoval,“ přesvědčoval ji Tomáš. Já taky.“ Přidal se Pepa. Paní učitelka natáhla ruku k Damiánkovi a poklepala ho po hlavě. Tntntn, ozvalo se dunění. „Je sádrovej, říkala jsem to,“ odvětila s velkým smíchem. „Ještě asi spíš, po těch prázdninách“, dodala, otočila se, a šla pryč. I ostatní děti, které uţ byly ve třídě se rozesmály. Tomáš a Pepík se na sebe naštvaně podívali. „Já to viděl, ţe se hejbe.“ „Já taky!“ Šeptnul Havrda. „Hele! Je pryč!“ rozkřikl se Víteček a ukazoval prstem na prázdnou poličku. „A běţí támhle ke dveřím!“ přidal se Jarda. Všichni byli v tu ránu na nohou. Damián zazmatkoval, přestal být kamenný a pelášil ven ze třídy. „Chyťte ho!“ zvolali všichni a utíkali ven ze třídy za skřítkem.

 Karolína Šourková 6.tř. Damián vběhl na chodbu a prchal ke schodům. Snaţil se dostat z dohledu dětí. Kdyţ byl na prvním schodu, sáhl do pytlíčku, který měl připevněný k opasku a vyndal zelený prášek. Posypal se jím a v tu chvíli se stal neviditelným. Byl celý udýchaný. Musel se zastavit, aby mohl popadnout dech. Kdyţ si odpočinul, vydal se směrem dolů, do přízemí. „Musím si pospíšit, musím se někam schovat,“ povídá si. Za pár minut přestane kouzlo účinkovat. Znovu se ozval zvonek. „Do třídy, děti, do třídy,“ volala na ně paní učitelka Kodatová. Marek, Renata, Maruška a Lukáš hráli fotbálek v přízemí. „Jooooo,“ odseknul Marek Nagy a pomalu se plouţil s ostatními ke třídě. Damiánovi přišel ten velký kluk prima a rozhodl se jít podívat do třídy šesťáků.

 Mgr. Aneta Hlubučková uč. Začalo vyučování. Damián pozoroval vše, co bylo ve třídě. Třída se za těch 130 let, co spal, změnila k nepoznání. „Co to proboha je?“ divil se skřítek a přitom se díval na veliký obdélník visící na zdi. Týýt. Ozvalo se. Velká černá bedna pod stolem se rozsvítila. „Zapni, prosím, interaktivku Pavle.“ Ten namířil ovladač a hned potom se rozzářil ten obdélník na zdi. „Ha!“ lekl se malý muţík. „Oni uţ umí taky čarovat! Tady uţ nebudu ani vteřinu!“ A snaţil se zase zmizet, protoţe kouzelná bylina přestala účinkovat. Jenţe… v tu chvíli spadla Radkovi z ruky učebnice českého jazyka a spadla skřítkovi přímo na hlavu…

 Lída Hauznerová 6.tř.

„Ouvej,“ vykřikl skřítek. Zatemnilo se mu před očima, protože ho učebnice českého jazyka přimáčkla k podlaze. „Neubližujte mi, tahle škola se před mnoha lety stala mým domovem, mám to tady rád…,“ koktal skřítek, „všechno vám povím - jak to vlastně začalo, proč tu jsem a co všechno umím.“ Všichni žáci mlčeli a nemohli uvěřit tomu, co se zde odehrává. První se vzpamatovala paní učitelka Kodatová, pohladila skřítka po vláskách, vzala si ho do ruky a pofoukala mu bouli na hlavě. Damián se přestal bát a pomalu začal svému okolí důvěřovat.

 Anežka Urbánková 8. tř. Rozhlédl se a uviděl spoustu nedočkavých tváří, které se k němu seběhly. „Jmenuji se Damiánek a je mi 257 let,“ řekl malý mužík a uklonil se. „A co tady děláš?“ zeptal se Pavel Visternicean, který byl nejvíc zvědavý. „Jo, vyprávěj. Nás to moc zajímá,“ vložil se do toho zbytek dětí ze šesté třídy. Damiánek se nadechl a spustil.

 Michaela Linková a Patricie Zítková „Před 127 lety jsem žil v blízkosti jednoho starého domu tady v Habendorfu. U toho domu rostla veliká lípa,“ vyprávěl skřítek. „Počkej, počkej! Kde že si bydlel?“ divila se Katka. „V blízkosti jednoho domu, v lípě,“ odpověděl. „Ale já mysleta ten Heb nebo Hab…,“ nemohla si vybavit ten název Katka. „V Habendoru. Dřív se Stráž nad Nisou jmenovala Habendorf,“ doplnila jí vědomosti paní učitelka Kodatová. „Tak, tak,“ navázal na ni skřítek. „Já jsem žil a bydlel v té staré lípě. Mou prací bylo starat se o ni, aby dobře rostla. V létě dávala stín pocestným a včeličkám. Na jaře jsem ukazoval cestu k rozkvetlým kvítečkům. Dával jsem pozor, aby je dobře opylovaly a ani zrnko pylu nezůstalo v květech. Jinak by bylo v zimě málo medu, a ten já miluju. Včeličky mi ho vždycky dávaly do malého soudečku. V zimě pak…“ „A co bylo dál?“ přerušila jeho vyprávění o včeličkách a medu Štěpánka Koutníková. Nezajímalo jí to. Chtěla vědět hned, proč je ve škole. „K tomu stromu začala chodit ta ustaraná paní, co v domě bydlela. Byla mooooooc krásná, měla takové dlouhé vlasy a …,“ zasnil se opět skřítek. „Ale proč si teda tady?“ přerušila jeho vyprávění zase Štěpánka. „Nech ho mluvit nebo se nic nedozvíme,“ obořil se na ni Pavel a pobídl malého mužíka k dalšímu vyprávění. „Ta paní byla moc hodná, pomáhala nemocným lidem uzdravit je, sbírala a sušila bylinky, vyráběla všelijaké voňavé mastičky a vodičky,… ale jak říkám, smutná byla a nešťastná. Měla doma kluka zlobivce zlobivýho. Nikoho nenechal na pokoji. Střílel po dětech kamínky z praku, přetrhával žížaly ve vzduchu nebo jim dokonce ukusoval zadečky! Takový to bylo…“ Skřítek se na chvíli odmlčel a zamyslel, nechtě říct žádné sprosté slovo. „Prase,“ dokončil jeho myšlenku Marek. Všichni vybuchli smíchy. „Hami hami, to musela být dobrota,“ ukazoval Pavel, jak se asi jedí žížalí zadečky.

 Mgr. Aneta Hlubučková

„Tak jsem si jednoho dne vlezl do jeho aktovky a nechal se odnést do školy, abych věděl, jak se chová i tam. Já vám viděl věcí, panečku. Chlapec všem škodil. O jedné dlouhé přestávce šly všechny děti ven na zahradu, kromě něho. Měl trest za to, ţe píchl Marušku Vaněčkovou špendlíkem do…“ Skřítek se zase odmlčel a hledal vhodné slovo. Marek se opět nadechl, chtěl dokončit i tuhle skřítkovu větu. Ale paní učitelka byla rychlejší a dala mu před pusu ruku. Všem bylo jasné, co chtěl říct. „Jo jo, tam tam ji píchnul, chuděru,“ smál se skřítek s dětmi. „Vyskočil jsem z aktovky a spustil na něj. Proč to děláš? Jak by se ti líbilo, kdyby to ostatní děti dělaly tobě?“ Hoch se zamračil a odvětil: „Co je ti do toho? Kdo si myslíš, ţe jsi? A co děláš v mé tašce? Na to, jaký si prcek si teda troufáš!“ hrozil mu pěstí kluk. „To je moje věc, do toho se mi nepleť.“ odsekl jsem mu naštvaně. „Fajn, dokud mi ty neřekneš, proč jsi tady, tak já ti neřeknu, proč to dělám,“ dohadoval se se mnou. „Je mi líto tvojí maminky. Copak sis vůbec nevšiml, jak se trápí? Kvůli tobě?“ „Je mi to jedno!“ zavrčel na mě. „A pak si uţ toho moc nepamatuju. Něčím mě polil, já jsem usnul, a kdyby mě neprobudil školník, tak spím ještě, kdo ví jak dlouho…“ „ A co bylo pak s tím klukem?“ optala se paní učitelka. Damián jen pokrčil rameny. „Já ho viděl, před chvílí stál tady u dveří a poslouchal, o čem si povídáte,“ ozvalo se tenounkým hláskem z dálky. „Joţínku, kamaráde, tady si!“ přivítal ho skřítek.

 Michaela Linková a Patricie Zítková Děti se podívaly tím směrem, kam mával Damián. „Co to je?“ polekala se Veronika a utekla se schovat za piano. „To jsem rád, ţe tě zase vidím! To je můj kamarád Joţínek,“ představil pavoučka skřítek dětem. „No mám dost. Ţivej mluvící skřítek a pavouk. To aţ řeknu doma, tak mi zakáţou počítačový hry, abych nezblbnul ještě víc,“ zamumlal si sám pro sebe Honza Hloušek a otřel si pot z čela. „Pojď sem a řekni nám, co jsi viděl,“ prosil ho skřítek. Pavouček Joţínek zavrtěl hlavou, ţe nepůjde. „Proč?“ divil se skřítek. „Já se bojím,“ šeptnul. „A čeho?“ divily se děti. „Toho velkýho vzadu.“ „Klídek, to je Marek. Nemusíš se ho bát, je to prima kluk,“ uklidňoval ho opět skřítek, „pojď mezi nás.“

 Štěpánka Koutníková, Veronika Melicharová „Ve škole řádí duch!“ šeptal stále pavouček. „Kdyţ jsem byl malý pavouček, bydlel jsem s maminkou na půdě. Varovala mě, abych nikdy nechodil dolů, ţe tam ţijou obři, kteří by mě mohli zašlápnout. Jednou jsem ji ale neposlechl a sešel dolů z půdy. Uviděl jsem veliký obry, kteří pobíhali po chodbě. Tak jsem šel ještě o patro níţ a tam byli menší obři. Dnes vím, ţe to byly děti. Vlezl jsem do čtvrté třídy a rozhlíţel se kolem sebe. Ve třídě byl jeden kluk, jmenoval se David. Neměl připraveno na hodinu učení, myslím, ţe měli ruštinu. Jenom otravoval ostatní a flusal po nich papírky. Pak si všimnul mě. Hodil mě do hliněnýho slona, co se sušil na skříni jako nějaká ozdoba a odnesl mě s ním do sklepa k vypalovací peci na keramiku. Chtěl mě upálit, jako nějakou čarodějnici!“ zlobil se ještě dnes pavouček. Zachránil jsem se, protoţe se mi podařilo utýct chobotem toho slona ven,“ vyprávěl rozčileně. „Proto je dnes z něho duch! A patří mu to!“ dupl si zadní noţičkou.

Lukáš Janus

„To se ti jenom něco zdálo, duchové neexistujou!“ povídá mu Tomáš Vele. „A jak to víš?“ zeptal se ho hlubokým hlasem Marek. „Tak já vám to povím děti. Uţ 130 let tady po škole David bloumá. Začarovala ho jedna víla. Po tom, co tě uspal Damíku, provedl další lumpárnu. Objevila se víla a přikázala mu, ţe se musí napravit a odčinit všechny svoje hříchy, jinak nebude mít klid a bude muset navţdycky strašit. Na nápravu svých chyb má čas uţ jen do konce tohohle školního roku. Pak uţ mu nic nepomůţe. Jenţe on místo nápravy navádí některý děti, aby ve škole zlobily.“ „Ale prosím tě, ţe tomu věříš,“ přerušila ho Verča. Přestala se bát a vrátila se ke skupince.

 Štěpánka Koutníková, Veronika Melicharová, Tomáš Vele, Pavel Visternicean „Támhle jé! Zase nás poslouchá!“ rozkřikl se najednou Joţínek a ukázal přední noţičkou ke dveřím. Všichni naráz otočili hlavu tím směrem. Hahahahahááááááááá! Buch! Ozval se smích jakoby z dálky a hned po tom rána dveřmi jako z děla. Všichni se lekli. Slyšeli smích, ale nikoho nezahlédli. „Nikoho nevidím“, povídá paní učitelka. „Já taky ne,“ přidávaly se děti jedno po druhém. Jen Damián neřekl nic. Byl úplně bledý. „Co se ti stalo? Bojíš se?“ zeptal se Marek skřítka. „Opatrně děti. Pořád má u sebe tu uspávací vodičku. Má ji přivázanou k opasku. Kdo ví, co by se stalo, kdyby vás polil!“ varoval je. „To zvládneme! Rychle! Běţí ke schodům! Za mnou!“ zavelel Joţínek. V tu chvíli napadlo Lídu: „Počkejte! Toho kluka vidí jen Damián a Joţínek! Jak ho chcete chytit?“ Trrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr. Ozval se z chodby zvonek. Hodina českého jazyka skončila. „Zajímavá hodina…,“ hodnotila pro sebe ironicky paní učitelka. „Uvařím si kávu, abych se vzpamatovala,“ uvaţovala opět sama pro sebe a odešla do sborovny celá zadumaná. „Auuuuuuuuuu!!!“ ozvalo se z chodby. „Něco mě kouslo do prstu, auuu, to to bolí!“ stěţoval si jeden čtvrťák a poskakoval bolestí dokolečka. Děti ze šesté třídy se vyhrnuly na chodu, aby zjistily, co se stalo. Útočníka nikdo nezahlédl. „Hele!“ vykřikl Pavel a ukazoval prstem na zem. Leţel tam maličký zápisníček. Byl plný jmen. „To je zápisník toho kluka. Píše si do něj jména všech, kterým udělal nějakou lumpárnu,“ vysvětloval pavouček. „Jsou tu i naše jména!“ listovala zápisníkem Lída. „A tady jsou jména sedmáků! Hele třeba tady! Vítek Pěnkava, Monika Kříţová, Nela Říhová a Josef Havrda! A ještě u nich nejsou fajfky, jako u ostatních! Co to asi znamená?“ přemýšlela Katka. „Teprve jim nějakou lumpárnu provede! To je jasný!“ ťukla jí do hlavy Maruška. Musíme je varovat!“ rozhodli se všichni naráz.

 Jan Hloušek, Lída Hauznerová ková

a Karolina Šour-

Všichni se rozeběhli do schodů, brali je nahoru po dvou, aby byli v prvním patře u sedmáků co nejrychleji. „Ale jak je budeme varovat?“ staral se Marek. „No jak. Normálně!“ odpověděla udýchaně Maruška. Vrazila do dveří a zakřičela na celou třídu: „Hej, poslouchejte! Musíme vám něco důleţitého říct!“ křičela dál. Vyděšená Markéta jí chtěla říct, co jako leze k nim do třídy a ječí tady jako Viktorka u splavu, uţ uţ se nadechovala, jenţe Veronika byla rychlejší, neţ její myšlenky. „Ve škole je duch! A chce vám udělat nějakou lumpárnu!“ varovala je. „Co to blábolíš?“ vyhrkla Markéta, která úplně zapomněla, co chtěla původně říct. „Ve škole je duch David! Slyšeli jsme ho! A na chodbě jsme našli jeho zápisník s vašimi jmény. Má na vás políčeno, dejte si pozor!“ přesvědčovala je dál Veronika. „Jsou tam jména Pepy, Vítka, Nely a Moniky,“ přidal se Marek. „Coţe?“ vyhrkli všichni čtyři najednou. „Co to plácáte? Jaký duch? Od kdy existují duchové, kteří mají zápisník?“ snaţila se racionálně uvaţovat Monika.

 Monika Kříţová a Michaela Linková „Co je? Co je to tady za hluk? Šesťáci! Co tady děláte? Mazejte dolů!“ rozzlobila se na ně paní učitelka Bestová, která měla právě dozor na chodbě. „Chodit o malé přestávce mimo patro, kde mají šesťáci třídu, je zakázané.“ „Přijďte o velké přestávce ven, řekneme vám víc,“ zakřičela ještě Maruška. „Maruno, co je?! Co tady ještě děláš? Mazej dolů!“ přikázala znovu paní učitelka. Šestáci raději utekli, aby to ještě neslízli. Druhá vyučovací hodina byla pro šesťáky a sedmáky nekonečná. Nikdo se na vyučování nesoustředil. Jedni přemýšleli, co je to za blbost, ţe je ve škole duch, co to na ně ty malý šesťáci „šijou“ za kulišárnu, beztak si z nich chtějí jen vystřelit… Šestka uvaţovala, co všechno je potřeba říct, aby na nic nezapomněli, aby se nestalo neštěstí… Po zvonění se všichni nahrnuli do šatny, přehodili bačkory za boty a mazali ven. „No tak povídejte,“ vyzvala je nedůvěřivá Míša. „Chystá se na vás něco špatnýho! Uvidíte! Ten duch si vás zapal do notýsku!“ ujišťovala ji Maruška. „Co to kecáš za blbosti?! nevěřila jí Markéta. „Ten duch se jmenuje David. Viděl ho Damián s Joţínkem!“ „A to je zas kdo?“ zeptali se nevěřícně všichni sedmáci. „No přece skřítek s pavoučkem!“ vysvětloval Marek. Sedmáci vyprskli smíchy. Hahahahaha…. Hihihi… smáli se. „Uţ nechoďte na sluníčko, poslední dobou hodně pálí a vám to neprospívá!“ Mávli nad nimi rukou a odešli. Neuvěřili jim. Jen Vítkovi a Tomášovi to dál vrtalo hlavou. „Hele, to asi bude ten skřítek, co byl u nás ve třídě a pak zmizel,“ řekli si mezi sebou. Začalo zvonit a všichni museli zpátky do třídy. V sedmé třídě začala hodina českého jazyka. Opakoval se pravopis vyjmenovaných slov… „Vyjmenovaná slova po „s“ nám řekne Monika Kříţová,“ vyvolala ji paní učitelka Hlubučková a přitom zapisovala do třídní knihy. „Syn, sytý sýr…“ spustila Monika. „Ano, správně Moni“, přikyvovala hlavou paní učitelka. Kdyţ Monika domluvila, zvedla oči od třídní knihy a chtěla ji pochválit. Jenţe… ona na místě neseděla. „Kde je Monika? Nehlásili jste, ţe chybí! A kdo odpovídal za ní?“ chtěla se začít zlobit paní učitelka.

„Já jsem tady!“ divila se Monika a nevěřícně se dívala po třídě. Všichni ţáci se otočili k místu, kde sedávala Monika. Nebyla tam, ale bylo jí slyšet…

 Mgr. Aneta Hlubučková Hahahaha… ozval se smích odněkud z dálky. „To je ten duch!“ lekly se děti. David posypal Moniku práškem neviditelnosti.

 Alexandra Jurisová „Tak, Moniko, přestaň uţ s těmi hloupostmi,“ usmála se, i kdyţ poněkud křečovitě, paní učitelka Hlubučková. „Chápu, ţe je po Vánocích a do školy se Vám nechtělo, ale,….. ţe zrovna ty, taková hodná holka, se bude o hodině schovávat, kdyby si vlezl pod lavici Tomáš nebo Vítek s Járou, snad bych se tomu ani nedivila…..!“ vedla si dál svou paní učitelka. „Ale, …… paní učitelko…..hepčííííííí…., já jsem tady…….hepčíííííí,“ ozval se vystrašený hlas Moniky. Monika silným kýcháním prášek ze sebe setřásla a kouzlo přestalo fungovat. Celá třída mlčela, nikdo ani nešpitnul, všichni nevěřícně zírali, jak se Monika před nimi pozvolna objevuje. Škoda jen, ţe toto neviděla paní učitelka, ta se zrovna koukala z okna, protoţe se silně rozchumelilo. „Tak to jsem ráda, ţe jsi uţ konečně vylezla,“ řekla stroze paní učitelka. „Jeţíšmarjá,“ špitla Markéta směrem k Míše, „ta Maruna snad fakt nekecela.“ Míša jen nevěřícně koulela očima. Hodina proběhla v naprosté tichosti, aţ se paní učitelce nechtělo věřit, ţe zrovna sedmáci budou po prázdninách takhle v klidu. Zvonění rozřízlo hrobové ticho ve třídě. Děti se seběhly k Monice a chtěly vědět, co se stalo. „Ty krááááso, to bylo hustý“, zahulákal Pavel Bárta. „Jak si to udělala?“ křičeli všichni na Moniku. „Co blbnete, já vůbec nevím, co se stalo“, odpovídala Monika na dotazy. „Najednou mě začaly pálit oči a svrbět celé tělo….a pak uţ nic nevím, jen jsem pochopila, ţe mě nevidíte.“ „Tak to ne, musíme se sejít s někým ze šesťáků“, rozhodla odhodlaně Nela Říhová. „Hele, počkejte, nikomu to moc neříkejte, copak vám nedošlo, ţe kdyţ zjistíme, co se tady děje, ţe to můţeme nějak vyuţít v náš prospěch?“ přemýšlel nahlas Vítek. A uţ se mu honilo hlavou, jaká by to byla legrace, kdyby o hodině začali všichni mizet nebo kdyby dostal doma zaracha a mohl by klidně jít ven a nikdo by si toho vůbec nevšimnul. „Tak hele, po obědě se domluvíme, co budeme dál dělat a …..“, nestačil dokončit větu. „Pěnkavo, nemáš uţ být ne svém místě?“ „Je uţ dávno po zvonění!“ ozval se hlas paní učitelky. „Tak ve dvě, jo?“ špitnul ještě Vítek směrem k Saše.

 Mgr. Miluše Kodatová

Ţivot v naší škole Autorka textu: Mgr. Štěpánka Vozková

První pololetí, zakončené pololetními prázdninami a na ně navazujícími jarními prázdninami, uteklo jako voda a jiţ jsme vykročili do pololetí druhého. Ve škole se naplno rozeběhly školní soutěţe, olympiády, projekty atd. V lednu a v únoru proběhla ve škole školní kola Olympiády z českého jazyka, Olympiády z anglického jazyka, Olympiády z ruského jazyka, Olympiády ze zeměpisu, Olympiády z biologie a školní kolo recitační soutěţe. Ze školních kol těchto soutěţí postoupili nejúspěšnější ţáci do okresních kol, která probíhají v únoru a v březnu. Ve čtvrtek 12. 2. se konalo okresní kolo Olympiády z českého jazyka, ve kterém nás reprezentovali Martina Shonová a Jiří Ihňato, ţáci 8. třídy. Martina Shonová obsadila v okresním kole krásné druhé místo a bude naši školu reprezentovat v kole krajském, které se koná 9. 4. 2015 v Liberci. Dále se v únoru koná okresní kolo Olympiády ze zeměpisu, kde školu budou reprezentovat Lída Hauznerová, Monika Kříţová, Jiří Ihňato, Aneţka Urbánková a okresní kolo Olympiády v anglickém jazyce, kterého se zúčastní Manina Pascan a Alexandra Viktorie Jurisová. Školního kola recitační soutěţe se zúčastnilo celkem 29 ţáků z prvního a druhého stupně školy. Ţáci soutěţili celkem ve čtyřech kategoriích. Okresní kolo se bude konat v březnu. Okresní kola dalších olympiád proběhnou v průběhu měsíce března a dubna. Začátkem února se konal karneval pro ţáky 1. stupně, který jako kaţdý rok připravili ţáci 9. třídy. Deváťáci připravili celkem 15 stanovišť s nejrůznějšími doprovodnými soutěţemi. Nechyběla ani promenáda v maskách a následně nelehký úkoly a to vyhodnocení tří nejkrásnějších masek z kaţdé třídy. V pátek 20. 2. se konal projektový den s názvem „Facebookový den“ určený pro ţáky 5.– 9. třídy. Snahou tohoto projektu bylo, aby si všichni ţáci uvědomili, co je to Facebook, jaké jsou jeho nástrahy, jak ho bezpečně pouţívat, jaký můţe být dopad nerozváţných facebookových statusů. Ţáci si vyzdobili obyčejná bílá trička svými „statusy“. S tričkem zacházeli stejně jako s facebookovou zdí, zůstali v tričku po celou dobu vyučování. Spoluţáci i učitelé viděli, jak si své tričko=facobookovou zeď popsali. Snad ţáky tento projekt ţáky upozornil na potřebu obezřetně zacházet se svým soukromým, se svými názory a myšlenkami. Snad jim ukázal, ţe facobooková zeď je „zrcadlem“, které si můţe prohlédnout „celý svět“. Protoţe se blíţí masopust a Velikonoce, začíná koncem února projekt České tradice a zvyky určený pro ţáky 1. stupně. Pro ţáky jsou připravené „postní pátky“ (místo neděle), kdy se ţáci blíţe seznámí s českými tradicemi a zvyky. Černá neděle (ve škole pátek 20. 2.) lidé si v době půstu odkládali pestrobarevné oblečení a oblékali se do tmavých šatů. Ve škole si oblékneme něco černého. Praţná neděle (ve škole pátek 27. 2.) nazývá se podle tradičního pokrmu „praţmy“, coţ je pokrm z nedozrálého obilí. Ke svačině si upraţíme „popcorn“. Kýchavá neděle (ve škole pátek 6. 3.), kolikrát člověk v tuto neděli kýchne, tolik let bude ještě na ţivu. Uděláme si červený (nastydlý) nos. Druţebná neděle (ve škole pátek 13. 3.) tuto neděli bylo moţno porušit jinak přísný půst, mládeţ se scházela a veselila za vsí, pekly se koláče. Ve škole si uděláme společnou svačinu a dobroty nabídneme spoluţákům na jednom velkém stolku. Smrtná neděle (ve škole pátek 20. 3.), starý zvyk vynášení „Smrtky“ Morany ze vsi, vítání jara. S ţáky si vyrobíme Moranu a průvodem ji půjdeme hodit do Nisy. Květná neděle (ve škole pátek 27. 3.) připomíná vjezd Krista do Jeruzaléma a vítání jej květy. Ve škole se nazdobíme květy, nebo si něco květovaného oblékneme. Mgr. Štěpánka Vozková

KALENDÁŘ AKCÍ NA 2. POLOLETÍ 2015 Měsíc únor

Den 25.2.2015

Akce Drátkování 2- tvoření pro seniory pod vedením Mgr. J. Trčálkové

16:00-18:00 31.3.2015 březen

15:30-18:00 7.3.2015 13:00 - 16:00 10.4.2015

duben

10:00 - 17:00 15.5.2015 15:30 -16:30 21.5.2015 15:30 -16:30 28.5.2015 15:30 -16:30 4.6.2015 červen

Keramická sobota - tvoření pro žáky 3. třídy a jejich rodinné příslušníky

Den otevřených dveří v MŠ

13:00 - 16:30 24.4.2015

květen

Velikonoční dílničky - tvoření, vystoupení žáků, prodej keramických výrobků

15:30 - 16:30 11.6.2015 15:30 - 16:30

Zápis do MŠ - v kanceláři MŠ projekt Předškolák pro budoucí prvňáčky -1. lekce projekt Předškolák pro budoucí prvňáčky – 2. lekce projekt Předškolák pro budoucí prvňáčky – 3. lekce projekt Předškolák pro budoucí prvňáčky – 4. lekce projekt Předškolák pro budoucí prvňáčky – 5. lekce

PERLIČKY

Autoři textu: různí experti z naší školy Při hodině ČJ měli ţáci napsat synonymum ke spojení NEGATIVNÍ ODPOVĚĎ. vymysleli NEMOC DOBRÁ odpověď, NEHEZKÁ odpověď, NETĚŠIVÁ odpověď nebo POCHMURNÁ odpověď. Dále měli vytvořit slova sloţená s první částí STARO…. Vzniklo STAROBINEC, nebo s první částí VELE vzniklo VELEBNOST. U zahraničních ţáků vzniklo roztomilé synonymum na ČETNÉ KOMPLIKACE - PRŮŠVICH. Při skloňování nepravidelných podstatných jmen vznikly komické nápady, jako hleděla na ně VYTŘEŠTĚNÝMI OČI nebo VYTŘEŠTĚNÝMI OČMI. Při hodně MA ţáci dostali návodnou otázku: „Kdyţ umíme sečíst čísla přirozená, tak umíme sečíst i čísla jaká?” NADPŘIROZENÁ V hodině RJ výčtu rodinných příslušníků jsme vedle mámy, pápy zaznamenaly

DEN UČITELŮ Víš, ţe 28. 3. 2015 budeme slavit Den učitelů? Máme pro tebe soutěţ. Napiš nám jaký předmět by se měl na naší škole vyučovat a proč. Fantazii se meze nekladou. Nezapomeň se podepsat. Odměna tě nemine!

1

6

9

5

4

2

3

4

9

8

7

3

4

1

6

5

9

6

7

5

2

8

3

9

8

2

9

1

4

7

3

7

4

8 5

5

3 4

SUDOKU

4 3 7

čísla 1-9 a nezapomeňte, ţe do ţádného

6

5

1

1

7

7

Zkuste vyluštit naše sudoku. Doplň

3

3x3. Mnoho zdaru!

9

skrze hledáček fotoaparátu? Tady jsou témata:



Březen za kamna vlezem.



Dubnový sníh rodí trávu.

Pošli

fotografie

na

[email protected].

mailovou

adresu:

Nejlepší

fotografie

budou uveřejněny v příštím čísle a jejich autoři budou odměněny.

do

ţádného

číslo. Stejné pravidlo platí i na čtverec

Rád fotíš? Jsi expert, který si uţívá kaţdou chvíli

Únor bílý pole sílí.

ani

sloupce nesmíš zapsat dvakrát stejné

FOTOGRAFICKÁ SOUTĚŢ



řádku

JEDE, JEDE POŠTOVSKÝ PANÁČEK...

Autoři textu: Lída Hauznerová, Štěpánka Koutníková, Jan Hloušek, Připravili jsme pro tebe čtyři soutěţní úkoly. Jejich řešení můţeš vhodit do našich boxů. Nezapomeň se podepsat a uvést třídu. Mnoho zdaru přejí redaktoři Stráţáčku! 1.

Napiš kompletní adresu budovy pošty ve Stráţi nad Nisou.

2.

Napiš, kolik poštovních schránek se nachází ve Stráţi nad Nisou.

3.

V kolik hodin se tyto schránky vybírají?

4.

Vybarvi pošťáka Lojzu.

To je pošťák Lojza.