Střípky z našeho domova Únor 2016
Za Domov Velvary Bc. Ocásková Lucie, Dis.
Úvodní slova Následující řádky připravila paní Helena Burešová – klientka našeho domova. Měsíc únor nám přinesl mnoho zajímavých akcí, kterých se rádi účastníme. Cvičíme, promítáme si filmy, nejraději však chodíme do naší kuchyňky, kde si uvaříme či upečeme něco dobrého ke kávě a čaji. Dne 12. 2. 2016 nás navštívila paní Kratochvílová z Městské knihovny Velvary, s níž trénujeme paměť. Dne 24. 2. 2016 nás svou návštěvou potěšila paní Štýbrová, taktéž z Městské knihovny Velvary, s kterou jsme si četli a vyprávěli na téma: „Únorová literární výročí“. V pondělí 29. 2. 2016 jsme měli v kulturní místnosti překrásné pěvecké vystoupení. Tuto akci si pro nás připravili senioři z Centra seniorů Mělník, kteří vystupují jako pěvecký sbor, s názvem Cesmína. Překrásně hráli a zpívali staré trempské písně. Bylo to velice pěkné, moc se nám to všem líbilo. Dále bych chtěla touto cestou opět poděkovat všem zaměstnancům Domova Velvary, kteří se o nás pěkně starají. Nyní se připravujeme na Velikonoční prodejní výstavu, která je pořádaná Středočeským krajem. Helena Buřešová, klientka Domova Velvary
V březnu oslaví narozeniny: Jordáková Marie Lípa Stanislav Podracká Miluše Potluková Bohumila Razáková Jindřiška Supek Josef Záhrubská Hana Zázvorková Libuše
Všem srdečně blahopřejeme...
Zajímavosti Velvar a okolí Velvary a 2. sv. Válka Vojenská opevnění ŘOP 1938-39 Popis úseku A1 Velvary Pražská čára v roce 1937 začínala na severu úsekem A-1. Celý úsek byl vytyčen jako dvousledový. První dva objekty úseku A-1 byly postaveny na pravém břehu Vltavy proti obci Vepřek. Do roku 1938 to byly jediné objekty Pražské čáry na pravém břehu Vltavy.
K nim v roce 1938 přibyly pevnůstky úseku 111. Ale zpět k roku 1937. Úsek A-1 pokračoval na levém břehu dvěma sledy objektů údolím Bakovského potoka k obci Sazená, odsud pak k Chržínu. Podél Bakovského potoka se pak táhly dva sledy objektů k Velvarům. Zde se již údolí potoka doširoka rozevíralo. Velvary obcházela linie objektů po jejich severní straně a táhla se směrem k Ješínu. Sledovala zde tok Červeného potoka. V tomto mělkém údolí potok odděloval první od druhého sledu. U Ješína úsek končil a navazoval na něj úsek A-9. Výstavba úseku A-1 byla zadána 26.4.1937. Firma „Zdeněk Lakomý, architekt a stavitel, Praha XII“ vybetonovala první pevnůstku (č.73) 8.6.1937, poslední (č.2 a 5) 18.11.1937. Výstavba probíhala směrem od Ješína na sever k Vltavě. Celkem bylo vybudováno 76 objektů, z toho 2 atypické. Objektů typu A bylo 67,typu B byly 3 a typu D 4 objekty. Náklady na výstavbu dosáhly 2 247 320,50 Kč. Vojenský stavební dozor zajišťoval škpt. pěch. Ladislav Kotaška od pěšího pluku 5. Sídlem VSD byly Velvary. V úseku A-1 kromě typizovaných objektů byly vybudovány i dva objekty atypické. Jedná se o č.24a a č.25a. Tyto všeobecně známé objekty se nacházejí v obci Sazená. Pevnůstka č.24a označená jako typ Z1 je v budově mlýna č.p. 37. V tomto případě bylo
upuštěno od umístění normálního kulometného postavení v horním patře mlýna a po dohodě projektantů ŘOP s VSD bylo rozhodnuto o výstavbě pevnůstky přímo v budově. Výstavba proběhla dodatečně v únoru až březnu 1938. Objekt měl být situován v suterénu s výstřelem ve výši sklepního okna. Po přeměření teoretického výstřelu bylo vzhledem k povaze terénu za mlýnem rozhodnuto stanoviště umístit ve zvýšeném přízemí zadní části mlýna. Pevnůstka byla proto podepřena betonovým sloupem ukotveným v betonové patce ve sklepě. Měla dva vchody – zevnitř mlýna a z pavlače z boku budovy. Na rozdíl od ostatních byl tento řopík vybaven příkopovým periskopem s výhledem pod střílnu. S majitelem mlýna p. Emilem Šedivým byla uzavřena nájemní smlouva na tuto část mlýna na 30 let, do 29.2.1968. Za války byla pevnůstka zazděna nebo zabetonována. Nynější stav lze těžko určit, jedná se o soukromý dům. Druhý objekt s č.25a a označením Z2 byl postaven na návsi v Sazené. Stojí na místě bývalé hasičské zbrojnice. Jedná se o objekt se čtyřhranným půdorysem se střílnami v protilehlých stěnách. Objekt byl kamuflován střechou do podoby obyčejného stavení s obecní váhou. Ta byla přistavěna z boku vedle jedné střílny. I tento objekt byl za války zabetonován a v tomto stavu je dodnes. Mimo oba atypické objekty byl další zajímavostí úseku A-1 úmysl postavit objekt č.4 jako objekt pro protitankový kanon. Zbraň měla
postřelovat zářez železniční trati Ústí nad Labem – Praha u obce Vepřek. Kvůli sporné bojové hodnotě tohoto objektu bylo nakonec od výstavby upuštěno. Poslední dochovaný řopík s č.48 stojí u železniční vlečky ve Velvarech. Blízkost kolejí ho uchránila před odstřelem, byl pouze zabetonován. Stojí v rohu soukromého pozemku. Ostatní pevnůstky úseku A-1 byly zlikvidovány. Po první vlně odstřelů v roce 1939 sice zůstalo větší množství řopíků stát zabetonovaných (č.6, 24, 26, 36, 49, 50, 54, 57, 63), ale ani ty nakonec nepřežily druhou vlnu likvidací v letech 1942 a 1943. Do současnosti se kromě několika stanovišť zcela zahlazených dochovaly pozůstatky objektů v tradiční podobě jam se záhozy. Zde je třeba zmínit, že likvidace opevnění v úseku A-1 si vyžádala i lidskou oběť. Při odstřelu pevnůstky č.56 u Velvar byla12.7.1939 usmrcena třináctiletá Věra Němcová. Byla zasažena podle četnického hlášení „železnými dvířky krytu“. Více informací v publikaci R. Láška „Opevnění z let 1936 – 1938 v okolí Prahy“. Na závěr je třeba dodat, že 10.5.1938 bylo v úseku A1 provedeno vytyčení stanovišť pěti pěchotních srubů. Zřejmě se ale jednalo spíše o ukázku práce v terénu pro členy jugoslávské vojenské delegace než o aktuální potřebu těchto prací. S výstavbou těžkého opevnění se na Pražské čáře počítalo až ve čtyřicátých letech. To je ale již jiná historie Zdroj:http://www.velvary.estranky.cz/clanky/velvary-a-2.-svet.-valka/vojenske-opevnenirop-1938-39.html
Prvorepublikoví herci a herečky – jejich životy, jejich osudy
Vlasta Burian
Vlasta Burian se narodil v tehdy českoněmeckém Liberci v rodině krejčího. Už jako dítě se v otcově dílně seznamoval s lidmi, kteří toužili po divadle a poslouchal jejich příběhy z amatérského divadelnictví. Po přestěhování do Prahy-Žižkova pozoroval svět plný hospůdek a komiků z šantánů a kabaretů, od kterých se mnohému naučil. Vystupoval na večírcích pro kamarády, kde imitoval a improvizoval různá kabaretní čísla. Když ho jednou uviděl jeho otec, který chtěl mít ze svého syna obchodníka, svolil a Vlasta mohl jít k divadlu. Dělal několik odborných škol, včetně obchodní školy, ale vždy odsud odešel.
Nebyl studijní typ. Druhou jeho zálibou byla kopaná a záhy se stal oblíbeným brankářem. Nejprve zkoušel štěstí ve velkých divadlech na Vinohradech a ve Švandově divadle, ale všude byl jen jedním z členů sboru.. Potom si ho všiml Karel Hašler a zajistil mu angažmá v kabaretu Rokoko, kde se stal miláčkem publika a seznámil se tu se svým prvním partnerem, klavíristou Daliborem Ptákem, se kterým se proslavil parodií italských oper. Jen zmínka k tomu, že všichni se museli učit texty, scénáře, jen on nemusel. Improvizoval. Proto jej také poměrná většina kolegů - herců neměla ráda. Za 1. světové války byl povolán do armády, odkud dezertoval, potuloval se po českém venkově a živil se svými výstupy. Potom se vrátil do Prahy. Roku 1925 založil vlastní divadlo, vytvořil kolem sebe skoro stálý soubor herců, a proslavil se jako král komiků, ale s řadou chyb a nedostatků. Zatímco na jevišti vystupoval jako lidový bavič, v soukromí byl ješitný, nafoukaný, dětinský, despotický a rád si potrpěl na komfort a uniformy. Základem jeho komiky byla improvizace jak na divadle, tak i v rozhlase a ve filmech. Natočil celkem 4 němé filmy (Tu ten kámen, Falešná kočička, Lásky Kačenky Strnadové a Milenky starého kriminálníka), ale teprve ve zvukovém filmu se mohl plně prosadit.
Jeho filmy vycházely z her, které hrál na divadle a ve filmech vystupoval si i zazpíval, protože do každého filmu napsali autoři hudby písničku přímo Burianovi na tělo. Exceloval nejen ve filmech, napsaných přímo pro něj, ale i v klasických dílech jako byl například Revizor A. P. Čechova nebo román Ignáta Hermanna U snědeného krámu, kde uplatnil nejen komiku, ale objevil se tu i jako charakterní herec. Nejčastěji filmoval s režisérem Martinem Fričem a scénáristou Václavem Wassermannem Ve 40. letech natočil své nejlepší filmy jako např. katakomby, Baron Prášil a Přednosta stanice. Hrál dokonce v Národním divadle roli principála v Prodané nevěstě, stal se miláčkem českého publika, ale vše mělo i stinnou stránku, protože musel čelit tlaku nacistů. Roku 1945 byl zatčen pro údajnou spolupráci s Němci a mnohdy vykonstruované procesy se táhly celých 5 let. Teprve roku 1950 mohl vystoupit na pódiu kladenského divadla potom přešel do karlínského divadla. Návrat před filmovou kameru umožnil stárnoucímu a nemocnému komikovi režisér Oldřich Lipský trapnou rolí kostelníka ve filmu Slepice a kostelník. Potom natočil ještě několik snímků jako byla pohádka Byl jednou jeden král (jediný společný film V. Buriana a Jana Wericha), ale už to nebyl Burian, kterého znali fanoušci z dob jeho největší slávy.
Po smrti Vlasty Buriana bylo natočeno několik střihových filmů (např. Král komiků) a byly vydány reedice desek s písničkami z jeho filmů. Filmografie: Čertův mlýn U pokladny stál... Ducháček to zařídí Tři vejce do skla Revizor Anton Špelec, ostrostřelec Funebrák Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa To neznáte Hadimršku On a jeho sestra Milenky starého kriminálníka Falešná kočička aneb Když si žena umíní Tu ten kámen a další...
Zdroje:
http://www.csfd.cz/tvurce/1445-vlasta-burian/ http://www.osobnosti.cz/vlasta-burian.php
