Střípky z našeho domova Leden 2016
Za Domov Velvary Bc. Ocásková Lucie, Dis.
Úvodní slova Následující řádky připravila paní Helena Burešová – klientka našeho domova. Co všechno nám přinesl nový rok 2016 Dne 11. 1. 2016 nás v kulturní místnosti domova navštívili studenti ZUŠ Velvary. Vystoupení bylo překrásné. Účinkovaly malé i velké děti, zpívaly i přednášely. Vystoupení bylo pro ně jistě náročné. Děkujeme. V pátek 15. 1. 2016 nás svou návštěvou potěšila paní Kratochvílová Anna a to za účelem trénování paměti. Povídali jsme si, vzpomínali na naše mládí a procvičovali naši paměť. Děkujeme i za dobré pohoštění. Každé úterý se od 9:00 hod. promítají v klubovně krásné staré i novější filmy. Schází se nás dost i lidé s vozíky. Myslím, že se nám toto setkání líbí. Středy využíváme k fyzickému cvičení, pěkně si protáhneme tělo. Děkujeme sestřičce Janičce, která nás vede, myslím, že je nám tam dobře. Všechny pátky jsou věnovány aktivizaci, setkáváme se v naší kuchyňce, kde hrajeme různé hry, chystáme výrobky na výstavy. Při této příležitosti si uvaříme kávu nebo čaj, myslím, že jsme všichni spokojeni.
Dále bych touto cestou chtěla poděkovat všem sestřičkám za práci, kterou zde vykonávají. Poděkování patří i do kuchyně, kde se pro nás velice dobře vaří. Jídlo je dobré a je ho dost. Další poděkování patří všem ženám do prádelny, dělají pro nás mnohé a jsou velice ochotné. Poslední poděkování patří našemu vedení, které se o nás pečlivě stará, panu řediteli, který vše organizuje.
Helena Buřešová, klientka Domova Velvary
V únoru oslaví narozeniny: Burešová Helena Dragounová Marie Kettner Vladislav Legdan Vasil Levá Eliška Poláková Milena Reichelová Marie Švecová Alenka Teska Josef
Všem srdečně blahopřejeme...
Zajímavosti Velvar a okolí Návštěva města Královské město Velvary vzniklo z trhové osady na soutoku Červeného a Bakovského potoka. Uprostřed náměstí Krále Vladislava stojí barokní Mariánské sousoší z let 1716–1719 se sochami sv. Václava, sv. Floriána, sv. Prokopa a sv. Šebestiána. Další barokní památkou na náměstí je radnice postavená P. I. Bayerem v r. 1698. Většina domů na náměstí, postavených po velkém požáru v r. 1531, má ale renesanční ráz. Dům čp. 8 zvaný Bártův z r. 1612 je dílem dalšího italského stavitele Santiniho Malvazione. Renesanční je i dům čp. 57 zvaný Reduta, v němž býval zájezdní hostinec, má mohutné bosované portály. Naproti přes náměstí u silnice na Černuc je další bývalá hospoda Panská, k níž se podle místní pověsti váže vznik písně Ó, Velvary, ó, Velvary, kde jsou mé tolary… Kostel sv. Kateřiny s mohutnou věží, která je dominantou celých Velvar, byl přestavěn v renesančním duchu v letech 1580–1604. Z původního gotického kostela se dochovala zřejmě někdejší kaple sklenutá žebrovou klenbou, sloužící dnes jako sakristie. V 90. letech 20. století byly v kapli objeveny zbytky pozdně gotických nástěnných maleb zobrazujících značně poškozené Ukřižování a postavy apoštolů.
Z náměstí se vydáme Pražskou ulicí k renesanční Pražské bráně, zbytku původního městského opevnění. Bránu postavili v 80. letech 16. století italští stavitelé Petr a Bartoň (Bartolomeo) Vlach. V Pražské ulici bychom neměli minout Městské muzeum v čp. 109, v němž najdeme řadu dokladů o životě v tomto městě a také galerii obrazů významného představitele francouzské malířské školy Jiřího (Georga) Karse (1880-1945), rodáka z Kralup nad Vltavou. Pražskou branou vyjdeme na předměstí a vydáme se k místnímu hřbitovu. Cestou mineme po levé straně konstruktivistickou budovu bývalé synagogy, postavené ve 30. letech 20. století pražským stavitelem A. Librou. Na této straně silnice naproti hřbitovu stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1730. Vynikající renesanční stavbou ve Velvarech je hřbitovní kostel sv. Jiří, postavený v letech 1613–1616 stavitelem Santinim Malvazione. Kostel nemá věž, pouze na hřebeni vysoké štíhlé střechy je sanktusová věžička. Interiér kostela je zaklenut valenou klenbou s hvězdovitým ornamentem tvořeným štukovými žebry. Na stropě se dochovaly zbytky maleb Sv. Jiří Drakobijce a znak císaře Matyáše. Vnitřní vybavení kostela vzalo z větší části za své působením vandalů. I proto si tento kostel vybral Jan Svěrák a natáčel v něm některé scény z vězeňské dílny pro film Tmavomodrý svět. Na průčelí kostela je umístěn renesanční náhrobek
stavitele Santiniho Malvazione. Na hřbitově u kostela je pohřben otec skladatele A. Dvořáka František, skladatelova sestra Jana, provdaná Straková a také zakladatel prvního dobrovolného hasičského sboru v Čechách Karel Krohn. Cestou zpět do města zahneme před Pražskou bránou vlevo a dojdeme do Malovar, které jsou staršího původu než samotné Velvary. Z původní zástavby se dochoval jen kostel Všech svatých ze 14. století s hřbitovem. V období josefínských reforem byl odsvěcen a sloužil jako skladiště, pak se opět vrátil k původnímu účelu, ale kvůli své odlehlosti byl často devastován. V současné době má novou střechu a fasádu. Od malovarského kostela se vrátíme na náměstí uličkou kolem domu, v němž se narodili hudební skladatelé Jan Koželuh (17381814) a Leopold Koželuh (1747–1818) a kolem budovy bývalého děkanství, dnes Domu s pečovatelskou službou, v jehož dvoře byl otevřen Areál volného času s možností odpočinout si v příjemném parkovém prostředí. A pokud budete na náměstí čekat na autobus, pak si vzpomeňte, že 9. října 1836 tu podobně jako vy, čekal na dopravu Karel Hynek Mácha. Tehdy došel, nebo spíš doběhl z Prahy do Velvar, odkud ho měl odvézt do Litoměřic advokát Duras. Místo dopoledne ale pan Duras odjížděl až o čtvrté po obědě. A vzpomínkou na Karla Hynka Máchu tedy návštěvu Velvar ukončíme. Zdroj: http://www.velvary.estranky.cz/clanky/navsteva-mesta.html
Prvorepublikoví herci a herečky – jejich životy, jejich osudy
Lída Baarová
Lída Baarová se narodila v rodině magistrátního úředníka Karla Babky jako Ludmila Babková. V roce 1924 začala navštěvovat reálné gymnázium po jeho absolvování přestoupila na konzervatoř, kde byla pouze rok a půl. V 17 letech ji filmaři zlákali, aby hrála ve veselohře ,, Kariéra Pavla Čamrdy ,,. Studenti konzervatoře měli zakázáno filmování a povolen byl jen kompars. Lída si zvolila pseudonym Baarová po příteli otce spisovatele J.Š.Baara. Film měl úspěch a Lída musela konzervatoř opustit. Šla z natáčení do natáčení, v letech 1931 - 1941 měla na svém kontě 31 celovečerních filmů. V roce 1934 si ji německá UFA vybrala do snímku ,,Barkarola,, do hlavní role. Film z ní přes noc udělal hvězdu. Opačné pohlaví vždy úplně uhranula svou krásou.
Měla i nabídku z Hollywoodu, kterou odmítla a ve stáří toho velmi litovala. Jako jedinou z českých hereček ji uvádí slavná Encyclopedia Britannica. Lída Baarová byla vyhledávanou představitelkou sličných dívek a mladých žen. Ve 30. letech natáčela v hitlerovském Německu a bulvární tisk tvrdil, že je milenkou tehdejšího německého ministra propagandy Josepha Goebbelse. Ona toto popírala, uváděla, že se s Goebbelsem pouze zná. Na příkaz samotného Hitlera však musela v srpnu 1938 zanechat kontaktů s Goebbelsem a v roce 1939 Německo opustila. Důvodem bylo, že se Hitler snažil udržet vztah Goebbelse a jeho ženy Magdy (na její žádost). Goebbels mu místo toho nabídl raději svou rezignaci a chtěl odejít do Japonska, ale Hitler toto nepřijal. Její krása jí byla osudnou a po 2. světové válce byla obžalována z velezrady a kolaborace. Ve vězení strávila 16 měsíců. Na Štědrý den 1946 byla propuštěna, když nebyla shledána vinnou a osobní vztah nespadal do doby zvýšeného ohrožení republiky. Provdala se za J. Kopeckého a v roce 1948 uprchli do Rakouska. Hrát nepřestala - Německo, Španělsko , Itálie. V roce 1966 se znovu provdala za lékaře Kurta Lundwalle a žila s ním v Salcburku. V roce 1972 manžel zemřel a od té doby žila sama.
O svém životě prohlásila: ,,Byla jsem pošetilá, blbá, slávou opilá a proti své vůli jsem se vlastně nepěkně zapletla do dějin.“ Lída Baarová zemřela 27.10.2000 osamělá a plná hořkosti v Salcburku. Pohřbená je v Praze. Filmografie: Kariéra Pavla Čamrdy - Viktorka Obrácení Ferdyše Pištory - členka Armády spásy Lelíček ve službách Sherlocka Holmese - královna Funebrák - Rozmarová Malostranští mušketýři - dr. Vernerová Šenkýřka U divoké krásy - Eva Růžové kombiné - prof. žena Zapadlí vlastenci - Albínka Okénko - Růžena Jsem děvče s čertem v těle - Irena Madla z cihelny - Madla Sedmá velmoc - Helena Její lékař - Vlasta Zlatá Kateřina - Lída Baby - automobilistka Pán na roztrhání - Eva a další...
Zdroje:
http://zivotopis.osobnosti.cz/lida-baarova.php https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%ADda_Baarov%C3%A1
