Prolog Únor 1829
N
a hradě vládlo ticho a klid. Krajina za oknem – kopce, údolí, lesy i jezero – se zahalila do těžkého sněhového
hávu. Seděl se skloněnou hlavou ve zbrojnici, jednom ze svých útočišť, a soustředil se na čištění zbraní, které ten den použil, když počasí jemu a jeho věrným umožnilo vyjít na chvíli ven. Ulovili dost zvěře, aby vydrželi celý týden, možná déle. Přinášelo mu to malé zadostiučinění. Dokáže opatřit alespoň maso. Dolehl k němu zvuk odhodlaných kroků a všechna spokojenost byla rázem pryč. Vystřídalo ji... Nenapadal ho ten správný výraz pro směsici zlosti, beznaděje a strachu. Do místnosti vešla jeho matka. Ani nezvedl hlavu. Zůstala stát na konci stolu, u kterého seděl. Vycítil její upřený pohled, ale dál nevzrušeně skládal pušku, již čistil. Matce povolily nervy jako první. Práskla otevřenou dlaní do stolu a zasyčela: „Přísahej, že to uděláš! Vydáš se na jih a zmocníš se jedné ze sester Cynsterových. Přivezeš ji sem, abych mohla dokonat svoji pomstu.“ Dával si s odpovědí načas. Uchýlil se k pomalosti, jíž obvykle zastíral svou pravou povahu, aby mohl lépe ovládat ostatní. Avšak v tomto případě měla navrch matka a její intriky, jimž nedokázal vzdorovat. Ocitl se v její moci. A to mu působilo palčivou bolest. 7
V_rukou_vikomta.indd 7
8.10.2015 15:25:23
S T EPH A NIE L AUR ENSOVÁ Neustále ho soužily pochybnosti a nedopřávaly mu pokoje. Mohl by si dřív všimnout matčiných intrik, kdyby věnoval víc pozornosti jejím řečem? Dokázal by proti nim včas zakročit? Určitě ano. Matka kuje pikle už dlouho, zášti a nevraživosti je plná až do morku kostí, a on je dost starý, aby se pozastavil nad jejím chováním. Otec ji nikdy neviděl takovou, jaká doopravdy je. Nechal se ošálit její půvabnou tváří, maskou tak neproniknutelnou, že za ni hladce schovala svou hořkost. On sám tajně doufal, že otcova smrt zbaví její srdce žluči. Místo toho se v něm objevil mnohem prudší jed. V době dospívání si až příliš zvykl na její záchvaty zlosti a přestal je vnímat. A jak se zdá, teď za to spolu s ostatními zaplatí. Avšak na pokání či vzájemné obviňování je pozdě. Zvedl hlavu, aby se jí mohl podívat do očí. Dával si pozor, aby se mu ve tváři nepromítlo nic z toho, co cítí. Chvíli na ni hleděl a pak krátce přikývl. „Ano, udělám to,“ přinutil se vyslovit to, co chtěla slyšet. „Přivezu ti jednu ze sester Cynsterových, aby ses mohla pomstít.“
8
V_rukou_vikomta.indd 8
8.10.2015 15:25:23
1. kapitola Březen 1829 Wadham Gardens, Londýn
S
otva Heather Cynsterová vstoupila do salonu lady Herfordové, okamžitě věděla, že z jejích nejnovějších plánů, jak ulovit vhodného manžela, nic nebude. Hned se k ní totiž otočila tmavovlasá hlava s účesem podle poslední módy, jak se na správného hejska patří, a pár pichlavých očí ji doslova přišpendlil na místě. „Hrome!“ Zaskřípala zuby, ale dál se statečně usmívala, jako by si nevšimla, že na ni zírá nejpřitažlivější muž v místnosti. Schválně těkala pohledem kolem sebe. Na Breckenridge se nepověsila jedna, ale hned tři okouzlující ženy a všechny škemraly o jeho pozornost. Upřímně si přála, aby ho zaujaly, a modlila se, aby v něm zvítězil zdravý rozum a předstíral, že ji nevidí. Ona to určitě tak udělá. Raději se zaměřila na překvapivě početné hosty, které lady Herfordová pozvala na svůj večírek. Heather se přinutila pustit Breckenridge z hlavy a zvážila svoje možnosti. Většina hostů je starší než ona – přinejmenším dámy. Některé zná, jiné ne. Zato by ji udivilo, kdyby některá z přítomných dam nebyla vdaná. Anebo vdova. Popřípadě zůstala na ocet jako ona. Večírky lady Herfordové se staly doménou především vysoce urozených, ale také znuděných matron, které shánějí zábavnější společnost, než jakou jim poskytují jejich většinou o hodně starší a usedlí manželé. Takové ženy nemusejí být nutně nevěrnice, ale nevinné také nebudou. Nicméně zmíněné dámy již obdařily 9
V_rukou_vikomta.indd 9
8.10.2015 15:25:23
S T EPH A NIE L AUR ENSOVÁ své chotě dědicem, nebo hned dvěma, a mnohé jsou na světě o hodně déle než pětadvacetiletá Heather. Krátce se rozhlédla kolem sebe a s radostí vzala na vědomí, že většina přítomných mužů je starších než ona – něco kolem třicítky. Jsou vkusně a draze oblečení a mají styl. Dobře, že se sem vydala. Je to její první zkušenost svého druhu, protože tohle setkání je na hony vzdálené těm, která probíhají v nablýskaných tanečních sálech a jídelnách. Roky v nich hledala svého hrdinu – muže, v jehož přítomnosti se jí podlomí kolena a v jehož náruči najde dokonalé manželské štěstí –, když nakonec zjistila, že v těchto kruzích se nepohybuje. Mnozí aristokraté, kteří by jí vyhovovali v každém ohledu, totiž neměli o sladká mladá neviňátka zájem a radši trávili večery ve společnosti, jaká se scházela u lady Herfordové, aby si užili zakázaných neřestí – třeba hazardních her a přízně žen. Její hrdina – pevně věřila, že někde existuje – bude nejspíš členem nějaké nepolapitelné skupiny mužů. Vzhledem k tomu, že on za ní nejspíš nepřijde, odhodlala se po dlouhých a vzrušených diskusích se svými sestrami, Elizabeth a Angelikou, jít mu vstříc. Musí ho najít a ulovit, pokud to bude třeba. Vlídně se usmívala a po několika nevysokých schůdcích sestoupila do salonu. Přepychová vila lady Herfordové byla postavena docela nedávno v severní části Primrose Hillu – dost blízko Mayfairu, aby se tam dalo dojet kočárem, což musela brát Heather v úvahu, když přišla sama. Byla by radši, kdyby jí někdo dělal společnost, ale její sestra Eliza, jen o rok mladší, zato stejně znechucená nedostatkem ctitelů, s ní jet nemohla. Bylo by podezřelé, kdyby obě ve stejný večer rozbolela hlava. Zato jí dopomohla k útěku. A tak Eliza tančí na plese lady Montagueové, zatímco o Heather se všichni domnívají, že ukázněně leží v posteli s migrénou. Navenek sebevědomá a klidná se proplétala davem a vzbuzovala náležitou pozornost, přestože předstírala, že si ničeho nevšimla. Cítila, jak zvědavé oči spočívají na přiléhavé róbě barvy jantaru, zdůrazňující tělesné křivky. Šaty měly srdcový 10
V_rukou_vikomta.indd 10
8.10.2015 15:25:23
V
RUKOU V I KOM TA
BR ECK ENR IDGE
výstřih a krátké nabírané rukávky. Protože panoval nezvykle teplý večer a venku na ni čekal kočár, přehodila si přes holá ramena jen medově zbarvený šál s třásněmi. Vzhledem k věku si mohla dovolit odvážnější šaty. Byť neodhalovaly tolik jako jiné modely, přitahovaly pohledy mnohých mužů. Jeden z nich, o něco odvážnější než ostatní, se odtrhl od hloučku svých společníků obdivujících jakési dvě dámy a zastoupil jí cestu. Zůstala stát a povýšeně povytáhla obočí. Usmál se a uctivě se jí uklonil. „Slečna Cynsterová, pokud se nemýlím?“ „Přesně tak, pane. S kým mám tu čest?“ „Miles Furlough, má drahá.“ Napřímil se a pohlédl jí do očí. „Jste tu poprvé?“ „Ano.“ Rozhlédla se kolem sebe. Schválně se chovala značně sebevědomě. Přišla sem s odhodláním si vybírat – ne že si někdo vybere ji. „Zdá se, že je tu živo.“ Obklopoval je šum vzrušených hlasů a vypadalo to, že stále stoupá. Znovu se podívala na Milese a zeptala se: „Tolik lidí se tu schází běžně?“ Furlough zkřivil rty v úsměvu, o kterém si nebyla jistá, jestli se jí líbí. „Myslím, že brzy zjistíte...“ Zalétl pohledem kamsi za její záda. Pochopila, že něco není v pořádku, a po zádech jí přeběhl mráz. Vzápětí ji někdo popadl za loket. Polilo ji horko a zatočila se jí hlava. Mimoděk zadržela dech. Nemusela se ani podívat, aby věděla, že Timothy Danvers, vikomt Breckenridge – její úhlavní nepřítel –, se rozhodl nebýt rozumný. „Furloughu,“ ozval se nad její hlavou hluboký hlas, který na ni měl jako obvykle zneklidňující vliv. Ignorovala mrazení v zádech a úkosem se podívala na muže, který měl tu drzost se jí dotknout. „Breckenridgi,“ ucedila káravě. Nic nenaznačovalo, že má ze setkání radost – právě naopak. Snažila se potlačit jeho domýšlivost, ale nevěnoval tomu pozornost. Nejspíš si toho ani nevšiml. Nespouštěl Furlougha z očí. 11
V_rukou_vikomta.indd 11
8.10.2015 15:25:23
S T EPH A NIE L AUR ENSOVÁ „Pokud nás omluvíte, starý brachu, je zde záležitost, kterou chci se slečnou Cynsterovou probrat. Jistě chápete.“ Furloughův výraz naznačoval, že se necítí povinen mu ustupovat, avšak neměl na vybranou, protože Breckenridge zde platil za všeobecného oblíbence. „Samozřejmě.“ Podíval se na Heather a usmál se. Tentokrát mnohem upřímněji a trochu žalostně. „Slečno Cynsterová, kéž bychom se setkali za příhodnějších okolností. Možná příště.“ Kývl jí na pozdrav a zmizel v davu. Heather si podrážděně povzdechla. Ale dřív než stačila Breckenridge zahrnout výčitkami, sevřel její loket ještě pevněji a začal se s ní proplétat mezi lidmi. Svým počínáním ji ohromil. Pokusila se mu vymanit. „Co to...?“ „Jestli v sobě máte kousek pudu sebezáchovy, nebudete dělat povyk a necháte se doprovodit ke dveřím.“ Šikovně s ní manévroval ke vchodu, který nebyl daleko. „Pusťte mě!“ poručila mu tiše přes zatnuté zuby. Dostrkal ji ke schodům vedoucím ze salonu. Využil okamžiku, kdy stála o stupínek před ním, a zašeptal jí do ucha: „Co tu k čertu děláte?“ Bylo slyšet, že i on je bez sebe zlostí a stěží se ovládá. Tón jeho hlasu v ní probudil nefalšovaný strach. Dřív než se ho stačila zbavit, s ní pokojně a beze spěchu kráčel mezi lidmi ve foyer. „Ne – ani se neobtěžujte mi odpovídat.“ Ani se na ni nepodíval. Oči měl jen pro otevřené vstupní dveře. „Je mi jedno, jaký hloupý nápad jste si vzala do hlavy. Vy totiž odcházíte. Okamžitě.“ Zdravá, celá a nedotčená, dodal v duchu. „Nechápu, jakým právem mi přikazujete, co mám dělat!“ Její hlas vibroval stěží potlačovanou zuřivostí. Takovou ji znal – špatná nálada ji přepadla pokaždé, když se ocitl poblíž. Za normálních okolností by se jí vyhnul na sto honů, ale momentálně neměl na vybranou. „Umíte si představit, jak by se mnou zatočili vaši bratranci – o bratrech nemluvě –, kdyby zjistili, že jste byla v tomto doupěti neřesti, já to věděl a nezakročil?“ 12
V_rukou_vikomta.indd 12
8.10.2015 15:25:23
V
RUKOU V I KOM TA
BR ECK ENR IDGE
Popuzeně si odfrkla a pokoušela se mu nenápadně vykroutit. Marně. „Jste stejně nesnesitelný jako oni. Vyložený tyran. Mohl byste je poslat do háje!“ „Jednoho možná, ale všech šest? Myslím, že to by nešlo. Seznam lidí, které bych svou lhostejností rozzlobil, je moc dlouhý. To si od vás radši nechám vynadat. Nezpůsobí mi to tolik bolesti.“ „Přeháníte! Dům lady Herfordové se dá stěží označit za doupě neřesti.“ Schválně se ohlédla do salonu. „Neděje se tam nic, proti čemu by se dalo něco namítat.“ „V salonu ne. Alespoň zatím. Nikde jinde jste nebyla. Kdybyste zašla dál do domu... Věřte, že doupě neřesti je zcela výstižný popis.“ „Ale...“ „Ne.“ Vyšli před vilu, kde naštěstí nikdo nebyl. Konečně dívku pustil a podíval se na ni. Dopřál si pohled na dokonale oválný obličej s šedomodrýma očima, které se v téhle chvíli podobaly bouřkovým mračnům. Rámovaly je vějíře tmavě hnědých řas. Přestože nyní jsou tyhle oči tvrdé jako křemeny a metají blesky a smyslná ústa jsou pevně sevřená, pro pěkné tvářičky, jako je tato, se od úsvitu věků vedou války. Je to obličej plný života, smyslných příslibů a horko těžko potlačované energie. K tomu si přimyslete postavu spíše štíhlou než oblou, přesto s křivkami na správných místech, a elegantní pohyby probouzející myšlenky, které je v jeho případě lepší nezkoumat. Jediný důvod, proč se na ni po příchodu do salonu všichni nevrhli, byl ten, že zůstali ohromeně zírat. Furlough se vzpamatoval jako první, proto ho předběhl. Cítil, jak mu tvrdnou rysy. Musel se opanovat, aby nezatnul ruce v pěst a nevypnul se nad ní v marné snaze nahnat jí strach. „Vracíte se domů a hotovo.“ Dotčeně přimhouřila oči. „Jestli se mě k tomu pokusíte přinutit, začnu ječet.“ Přestal se ovládat a sevřel prsty. Podíval se jí do očí a prohlásil: „Zkuste to a já vás praštím do té vaší pěkné bradičky. Až mi padnete k nohám, řeknu, že jste omdlela, nacpu vás do kočáru a pošlu domů.“ 13
V_rukou_vikomta.indd 13
8.10.2015 15:25:23
S T EPH A NIE L AUR ENSOVÁ Vytřeštila zrak, ale zastrašit se nedala. „Toho byste se neodvážil.“ Ani nemrkl. „Tak to zkuste.“ Heather zaváhala. Právě v tom je s Breckenridgem ta potíž. Člověk neví, co myslí vážně. Má líbivý obličej řeckého boha s vysokými lícními kostmi a štíhlými tvářemi a výraznou hranatou bradou. Je zvyklý zachovávat si mírně nadřazený aristokratický výraz a nehnout ani brvou, takže se dá těžko odhadnout, co se mu právě honí hlavou. Ani oříškově hnědé oči s těžkými víčky neposkytují žádné vodítko. Vypadá jako elegantní hejsek, kterému záleží jen na tom, aby se dobře pobavil. Vše, čím disponuje, jeho ledabylý postoj jenom umocňuje – od dokonale střiženého oblečení, které zvýrazňuje jeho urostlou postavu, po nenucenou a sebejistou mluvu. Ale ji neoklame. Věděla, že to, co jí předvádí, je pouze hezká fasáda. Podívala se mu do očí – a zjistila, že svoje slova myslí vážně. Udělal by přesně to, co řekl. A ji by tím úplně znemožnil. „Jak jste se sem dostala?“ Neochotně mávla rukou ke špalíru čekajících kočárů, které lemovaly chodník ve Wadham Gardens, kam až oko dohlédlo. „V kočáře svých rodičů. A než mi začnete kázat o tom, jak je nebezpečné cestovat sama v noci přes Londýn, chtěla bych vás upozornit, že kočí i komorník slouží naší rodině po celá desetiletí.“ Upjatě přikývl. „Doprovodím vás k němu.“ Znovu ji vzal za loket. Vyškubla se mu. „Neobtěžujte se!“ Přepadlo ji zoufalství. Věděla, že nahlásí jejím bratrům, že ji našel u lady Herfordové, a jednou provždy tím pohřbí její plán, který zpočátku vypadal tak nadějně. Dala průchod svému hněvu tím, že se na něho zle podívala. „Deset metrů zvládnu ujít sama.“ V tu chvíli si připadala jako nešťastná malá holčička, proto vyštěkla: „Prostě mě nechte na pokoji!“ Zvedla hlavu, otočila se na podpatku a hrdě kráčela ze schodů. Mířila ke kočáru svých rodičů. V nitru se chvěla. Připadala si jako trucovité dítě – a stejně tak bezmocná. Takhle se cítí pokaždé, když s Breckenridgem zkříží zbraně. 14
V_rukou_vikomta.indd 14
8.10.2015 15:25:23
V
RUKOU V I KOM TA
BR ECK ENR IDGE
Zamrkala, aby potlačila slzy vzteku. Věděla, že ji sleduje, a tak si narovnala záda a dál pokračovala v chůzi. Breckenridge ze stínů verandy sledoval, jak se prokletí jeho života hrdě nese do bezpečí. Nechápal, proč ze všech urozených žen upoutala jeho pozornost zrovna Heather Cynsterová, a aniž o tom má tušení, omotala si ho kolem svého půvabného prstu. Horší je, že s tím nemůže nic dělat. Je jí dvacet pět, zatímco on je o deset let a milion nocí starší. Určitě v něm vidí protivného bratrance, anebo ještě hůř – mravokárného strýčka. „Báječné,“ zamumlal, zatímco sledoval, jak nebojácně odchází. Jakmile bude pryč... vydá se pěšky domů. Noční vzduch mu pročistí hlavu a přinejmenším se zbaví nepříjemných pocitů, které má s touto dámou neoddělitelně spojené – osamělosti, pocitu prázdnoty a promrhaného času. Jeho život mu připadá bezcenný, anebo spíše nedoceněný – méně hodnotný, než by mohl být. Skutečně nemá zájem na ni myslet. Uvnitř jsou dámy, které by se o něho popraly, avšak jejich laciné úsměvy a slastné vzdechy pro něho nic neznamenají. Prchavé, bezvýznamné, iluzorní vztahy. Zanechávají v něm pocit lacinosti, připadá si zneužitý. Nenaplněný. Všiml si, jak se dívčiny plavé vlasy lesknou v měsíčním světle. Poprvé se s ní setkal před čtyřmi lety na svatbě své nevlastní matky Caroline, která si brala Michaela Anstruther-Wetherbyho, bratra Honorie, vévodkyně ze St. Ives a hlavy rodu Cynsterů. Manžel Honorie, Ďábel Cynster, je Heatheřin nejstarší bratranec. Ačkoliv Heather poprvé spatřil v onen slunečný den v Hampshiru, její bratrance znal víc než deset let. Pohybovali se ve stejných kruzích, a než se oženili, sdíleli tytéž zájmy. Z řady kočárů stojících vlevo od domu jeden vyjel. Breckenridge pohlédl tím směrem a shledal, že se koně sotva vlečou. Nato se podíval doprava, kudy kráčela Heather. „Deset metrů?“ Spíš padesát. „Kde má sakra ten kočár?“ Sotva mu ona slova splynula ze rtů, kočár s ploužícími se koňmi Heather dostihl. 15
V_rukou_vikomta.indd 15
8.10.2015 15:25:23
S T EPH A NIE L AUR ENSOVÁ A zpomalil. Dvířka se otevřela a vyhrnul se z nich muž. Druhý seskočil z kozlíku, kde seděl vedle kočího. Dřív než se Breckenridge stačil nadechnout, muži se protáhli kolem kočáru a vrhli se na Heather. Jeden z nich jí zacpal ústa, aby nemohla křičet, popadli ji a naložili do vozu. „Hej!“ zařval Breckenridge spolu s kočím, který stál se svým povozem o kus dál. Ale to už únosci stačili nasednout a kočí práskl do koní. Breckenridge seběhl ze schodů a slepě se hnal za vozidlem, které mizelo za prvním nárožím. Přiřítil se ke kočáru, jehož kočí na únosce kurážně křikl spolu s ním. Nyní ohromeně seděl na kozlíku a třeštil oči před sebe. Breckenridge se k němu vyhoupl a chopil se opratí. „Dovolte. Jsem rodinný přítel. Pojedeme za ní.“ Kočí se kvapně vzpamatoval a předal mu opratě. Breckenridge tiše zaklel, pobídl koně a šikovně vymanévroval ze stísněného prostoru na silnici. Pak práskl bičem. „Mějte oči na stopkách!“ vyzval kočího. „Nemám ponětí, kam mají namířeno.“ „Ano, pane...“ Kradmo se na něho podíval. „Vikomt Breckenridge. Znám Ďábla a Gabriela.“ Ostatní také, ale tahle jména budou stačit. Muž přikývl. Otočil se k lokajovi, který stál vzadu na stupátku. „Jamesi, sleduj levou stranu, já si vezmu pravou. Jestli je neuvidíme, musíš na rohu seskočit a rozhlédnout se.“ Breckenridge se soustředil na koně. Naštěstí ulice zely prázdnotou. Odbočil stejným směrem jako kočár. Všichni tři napínali zrak, neboť ulice byla jen spoře osvětlená. „Tamhle jsou!“ ozvalo se zezadu. „Míří na hlavní!“ Poděkoval Jamesovi za jeho ostříží zrak. On sám jen tak tak zahlédl zadek kočáru. Pobídl koně do rychlejšího klusu a na příští křižovatce na poslední chvíli uviděl, že stíhaný kočár odbočuje doprava. „Ach,“ hlesl kočí. Vikomt se na něho spěšně podíval. „Co je?“ „Právě odbočili na Avenue Road. Navazuje na ni Finchley Road.“ 16
V_rukou_vikomta.indd 16
8.10.2015 15:25:23
V
RUKOU V I KOM TA
BR ECK ENR IDGE
Která přechází v Great North Road. Kočár míří na sever. „Možná se chtějí schovat v nějakém domě, který tam stojí.“ I Breckenridge to napadlo, ale na druhou stranu pronásledují cestovní kočár, a ne městskou bryčku. Odbočil s vraníky na Avenue Road. „Tamhle jsou!“ vykřikl kočí. „Ale mají pořádný náskok.“ Vzhledem k tomu, že koně pocházeli z chovu Cynsterových, Breckenridge neměl strach, že by jim došly síly. „Hlavně je nesmíme ztratit z dohledu.“ Což se snáze řekne, než udělá. Vraníkům sice síly nedošly, zato se mezi ně a pronásledovaný kočár vklínil pomalý povoz. V úzkých uličkách rychle se rozrůstající metropole ho nebylo kde předjet. Viděli, že kočár skutečně míří na Great North Road, ale když se dostali k Barnet Hillu, ztratili ho z dohledu. Vikomt v duchu zaklel. Zajel s koňmi na dvůr Barnet Arms, známého zájezdního hostince. „Porozhlédněte se tady. Pokuste se zjistit, jestli je někdo nezahlédl, nebo tu nepřepřahali koně.“ Muži seskočili na zem a odběhli. Vikomt se obrátil na čeledíny, kteří se přišli postarat o vraníky. „Potřebuju lehký cestovní kočár a ty nejlepší z vašich tahounů. Kde máte pána?“ O půl hodiny později se loučil s kočím a Jamesem. Našli několik lidí, kteří kočár zahlédli. Krátce se prý zastavil u Žezla a koruny, aby přepřáhli koně. Potom pokračovali v cestě po silnici vedoucí na sever. „Tady máte.“ Breckenridge podal kočímu vzkaz, který napsal, zatímco na něho čekal. „Odevzdejte ho lordu Martinovi, jak nejdřív to půjde.“ Martin Cynster byl Heatheřin otec. „Jestli nebude z nějakého důvodu k zastižení, předejte ho některému z bratrů slečny Cynsterové, v krajním případě St. Ivesovi.“ Věděl, že Ďábel je ve městě, zato neměl potuchy, kde by mohli být ostatní. „Spolehněte se, pane.“ Kočí převzal vzkaz a zvedl ruku na pozdrav. „Hodně štěstí, pane. Doufám, že ty darebáky brzo dostihnete.“ I Breckenridge v to doufal. Sledoval, jak se muži vyhoupli na kozlík a vraceli se do Londýna. Na něho čekal objednaný kočár 17
V_rukou_vikomta.indd 17
8.10.2015 15:25:23
S T EPH A NIE L AUR ENSOVÁ s párem grošáků, které majitel půjčoval jenom zřídka. Koně nervózně přešlapovali a dva čeledíni je přidržovali u hlav. „Jsou plní energie, pane,“ varoval ho štolba. „Dlouho nebyli venku. Pořád pánovi říkám, že by se měli tu a tam proběhnout.“ „Já se o to postarám.“ Vikomt se vyhoupl na kozlík. Rychlí koně jsou to, co právě potřebuje. Chopil se otěží a kývl na čeledíny. „Pusťte je!“ Sluhové poslechli a uskočili stranou. Grošáci zabrali. Breckenridge je vyvedl ze dvora a pak je nechal cválat do táhlého stoupání. Zpočátku koně vyžadovali jeho plnou pozornost, ale pak nasadili plynulé a rytmické tempo. Provoz na silnici byl malý, a tak se jim nikdo nepletl do cesty. Alespoň měl čas přemýšlet. Vzhledem k tomu, že měl na sobě večerní oblek, byl rád, že panuje teplá noc. Potýkal se s vědomím, že kdyby ho nebylo, nemuselo se nic stát. To on trval na tom, aby Heather opustila vilu lady Herfordové. Dokonce ji ani nedoprovodil ke kočáru. Kdyby nedbal na její námitky, neskončila by v rukou únosců a nečelila by nedůstojnému zacházení. Samozřejmě za to zaplatí, o to se postará. Což ale nijak neumenšovalo jeho strach či pocit viny. Nedokázal se vyrovnat s vědomím, že se kvůli němu dívka ocitla v nebezpečí. Chtěl ji chránit, a místo toho... Semkl rty, zaskřípal zuby a dál hnal koně tmou. Nechali ji spoutanou a s roubíkem v ústech, dokud se kočár nedostal na opuštěnou silnici. V okamžiku, kdy ji před vilou lady Herfordové naložili do kočáru, jí utáhli přes obličej pruh plátna. Pohotově jí svázali ruce i nohy, aby se nemohla bránit. Útočníci nebyli jediní, kdo jí dělal společnost. V kočáře na ni čekala rozložitá silná ženská s připraveným roubíkem, který vyměnila místo plátna. Jakmile Heather dostatečně znehybnili a umlčeli, posadili ji na sedadlo po směru jízdy vedle ženy. 18
V_rukou_vikomta.indd 18
8.10.2015 15:25:23
V
RUKOU V I KOM TA
BR ECK ENR IDGE
Sami se uvelebili proti nim. Jeden z nich jí řekl, aby se uklidnila a nevyváděla, že se brzy všechno dozví. Vyhověla jim. A nejen kvůli tomuto slibu. Vzala v úvahu i to, že se jí nepokusili nijak ublížit, ani jí nevyhrožovali. Kromě toho věděla, že nemá na vybranou. Ale mohla přemýšlet a spekulovat. Ne že by přišla na něco užitečného. Co o svých únoscích ví? Jenom to, že jsou tři, když nepočítá kočího, a odvážejí ji z Londýna někam na sever. Usoudila tak z několika známých míst, která se jí podařilo zahlédnout. Zrovna ujížděli po Great North Road, když hubenější a vyšší z mužů, ten s vlnitými vlasy barvy myšího kožichu a ostrými rysy, prohlásil: „Když budete rozumná a budete se chovat slušně, rozvážeme vás. Široko daleko nikdo není a ještě dlouho nikde nezastavíme. Když začnete křičet, nikdo vás neuslyší, a jestli se v téhle rychlosti pokusíte vyskočit z kočáru, zlomíte si nohu, pokud ne rovnou vaz. Takže jestli jste ochotná klidně sedět a poslouchat, rozvážeme vás a řekneme vám, co se děje a bude dít. Nuže?“ Významně povytáhl obočí. „Co si vyberete?“ V příšeří, které v kočáře panovalo, mu neviděla do očí, ale otočila hlavu jeho směrem a přikývla. „Chytré děvče,“ pochválil ji a nebyla v tom ani špetka sarkasmu. „Povídal, že vám to dobře myslí.“ Kdo to povídal? Hubeňour se sklonil k jejím nohám, a pak se zarazil. Podíval se na ženu. „Radši bys to měla udělat ty.“ Napřímil se a natáhl se po provazu, kterým měla dívka spoutaná zápěstí. Heather se udiveně zahleděla na ženu, jež cosi zabručela a pak se nacpala mezi sedadla. Zašátrala pod jejími hedvábnými sukněmi, aby povolila pruh plátna omotaný kolem kotníků. Dívka si v tu chvíli uvědomila, že jim záleží na její cudnosti. Únosci se drží etikety, co jim tahle prazvláštní situace dovolí. Nikdy by ji nenapadlo, že se zločinci chovají tak gentlemansky. Jakmile měla nohy volné, žena znovu usedla vedle ní. „Roubík taky?“ zeptala se hubeňoura. Podíval se na Heather a přikývl. „Musíme jí poskytnout tolik 19
V_rukou_vikomta.indd 19
8.10.2015 15:25:23
S T EPH A NIE L AUR ENSOVÁ pohodlí, kolik je za daných okolností možné. Není nutné, aby ho měla. Ledaže je hloupější, než si myslíme.“ Heather otočila hlavu, aby ženě umožnila přístup k uzlu na jejím zátylku. Sotva jí látka spadla z obličeje, olízla si rty a zahýbala čelistí. Hned se cítila o hodně lépe. Zahleděla se na hubeňoura. „Kdo jste a kdo vás poslal?“ Ušklíbl se a v šeru se zablýskly bílé zuby. „Zdá se, že trochu předbíháte, slečno. Asi bych vám měl napřed vysvětlit, že nás poslali, abychom unesli jednu ze sester Cynsterových. Vás nebo některou jinou. Sledovali jsme vás všechny víc než týden, ale žádná jste nikam nešla sama. Až dnes večer vy.“ Hubeňour naznačil uctivou poklonu. „Jsme vám za to vděční. Už jsme si začínali myslet, že se budeme muset uchýlit k nějakému drastickému opatření, abychom se vás zmocnili. Nicméně teď vás máme a slušelo by se vás upozornit, že jakýkoliv pokus o útěk je předem ztracený. Nikdo vám nepomůže, protože jsme si vymysleli historku, která nás opravňuje vás tak trochu omezit na svobodě. Cokoliv uděláte nebo řeknete, jenom potvrdí naše slova a lež získá na hodnověrnosti.“ „Co je to za historku?“ zeptala se. Bylo vidět, že Hubeňour – rozhodla se, že mu tak bude říkat – ví, o čem mluví. Nezdálo se, že blafuje. K její smůle ji unesli darebáci, kterým to pálí. Hubeňour se usmál, jako by chtěl její domněnku potvrdit. V hlase mu zaznívala spokojenost. „Je to prosté. Poslal nás pro vás váš poručník, abychom vás přivedli zpátky. Drží vás zkrátka, a tak jste mu utekla do Londýna. Měli jsme vás vypátrat a odvézt domů.“ Dramaticky se odmlčel, vytáhl z kapsy složený papír a zamával jím. „Tady máme jeho plnou moc učinit vše, co bude třeba, abychom vás v pořádku předali do jeho péče.“ Zamračila se. „Mým poručníkem je otec a ten by vám takové svolení nedal.“ „Jenže vy už nejste slečna Cynsterová, nýbrž slečna Wallaceová, a váš poručník, sir Humphrey, vás chce mít u sebe, kam právoplatně náležíte.“ „Kde to je?“ Doufala, že jí prozradí, kam ji vezou, ale Hubeňour se jenom usmál. 20
V_rukou_vikomta.indd 20
8.10.2015 15:25:23
V
RUKOU V I KOM TA
BR ECK ENR IDGE
„Však to dobře víte. Nemusíme vám to připomínat.“ Zmlkla a zamyslela se nad jejich plánem. Hledala nějakou slabinu nebo způsob, jak zjistit víc, ale nic nenašla. Má jedinou naději – že se setká s někým, kdo ji zná od vidění. Bohužel šance, že někoho takového potká na venkově koncem března, kdy v Londýně začíná společenská sezona, není vysoká. Podívala se na ženu po svém boku. Hubeňour jako by vycítil, čím se v duchu zabývá, ukázal na ni hlavou a prohodil:. „Tohle je Marta, služebná sira Humphreyho. Má dohlédnout na vaše řádné chování.“ Ušklíbl se. „Nespustí vás z očí. Bude na vás dohlížet v situacích, kdy se nehodí, abychom já nebo tady Cobbins prodlévali po vašem boku.“ Usoudila, že čas na řádné chování, jak se vyjádřil Hubeňour, právě nastal. Kývla hlavou na ženu vedle sebe. „Těší mě, Marto.“ Potom se otočila k podsaditému muži vedle Hubeňoura, který se choulil v rohu kočáru. „Cobbinsi.“ „A vy jste?“ Tázavě ukázala bradou na Hubeňoura. Zazubil se. „Klidně mi říkejte Fletchere, slečno Wallaceová.“ Heather prolétlo hlavou několik výrazů, které by byly mnohem výstižnější, ale spokojila se s pouhým přikývnutím. Opřela se o polstrování a zatvářila se lhostejně. Vycítila, že Fletcher očekává, že začne protestovat, a možná dokonce prosit o milost. Popřípadě ho bude přesvědčovat, že jeho počínání nemá smysl. Avšak věděla, že především nemá význam se k něčemu takovému snižovat. Ani ten nejmenší význam. Čím víc přemýšlela o tom málu, co jí Fletcher prozradil, tím víc si byla jistá, že tohle je ten nejpodivnější únos, o jakém kdy slyšela. Tedy ne že by vyslechla podrobnosti nějakého pokusu o únos, ale připadalo jí zvláštní, že s ní jednají tak ohleduplně a... uvážlivě. Znepokojivě klidně a sebevědomě. Fletcher, Cobbins ani Marta neodpovídali popisu obyčejného únosce. Pravda, nejsou urození, ale ani nepatří mezi lůzu. Jsou slušně a nenápadně oblečení. Marta je sice jako hora, ale klidně by mohla dělat komornou nějaké dámě, která žije po větší část roku na venkově. Cobbins sice působí rezervovaně a díky šedému oblečení splývá s pozadím, ale nevypadá jako pobuda, 21
V_rukou_vikomta.indd 21
8.10.2015 15:25:23
S T EPH A NIE L AUR ENSOVÁ jehož najdete v každé putyce. Klidně by věřila tomu, že má před sebou nějaké bohaté venkovské zemany, kteří se nechali najmout na špinavou práci. Ať už je do Londýna poslal kdokoliv, dobře je na cestu připravil. Vymyslel jednoduchý, avšak účinný plán. Ocitla se v situaci, kterou těžko zvrátí ve svůj prospěch. Ale to neznamená, že jim neuteče. Třeba se jí to podaří. Avšak dřív než se odhodlá k činu, musí se o tomto podivném spiknutí dozvědět co nejvíc. Neměli unést konkrétně ji, ale kteroukoliv z nich – ji, Elizu nebo Angeliku. Možná by se spokojili i s některou z jejích sestřenic – Henriettou nebo Mary –, jež k nim také patří. Nenapadalo ji, proč by po nich někdo bažil – snad s výjimkou výkupného. Ale kdyby to byl tenhle případ, proč ji odvážejí z Londýna? Proč ji vezou k nějakému muži? Nemohla se zbavit dojmu, že Fletcher říkal pravdu. Ty tři a kočího si někdo najal. Týden je sledovali. To nevypadá na náhodnou akci, jejímž účelem je získat peníze. Ovšem pokud nejde o výkupné, o co tedy? A pokud se jí podaří utéct, aniž by zjistila odpověď, bude se nad ní a jejími sestrami dál vznášet hrozba? V High Barnetu zapřáhli čerstvé koně a pak svižně projeli Welham Greenem a Welwynem. Na kraji nevelkého města kočár zpomalil. Fletcher se naklonil a podíval se z okénka. „Knebworth.“ Opřel se a upřeně se zahleděl na Heather. „Tady přenocujeme. Budete rozumná a budete držet jazyk za zuby? Anebo vás máme spoutat a navykládat hostinskému tu naši báchorku?“ Pokud by to udělali a její rodina se ji vydala hledat, což se stane – Henry, jejich starý kočí, už určitě všechny zburcoval –, a majitel zdejší hospody ji znal jako slečnu Wallaceovou, nejspíš by se o ní ani nezmínil. Podívala se na Fletchera a zvedla bradu. „Budu rozumná.“ Usmál se, ale spíš povzbudivě než vítězoslavně. „Tak se mi to líbí.“ Heather si v duchu povzdechla. Nedostatek Fletcherovy samolibosti dokazuje, že je inteligentní. Možná kdyby udělala 22
V_rukou_vikomta.indd 22
8.10.2015 15:25:23
V
RUKOU V I KOM TA
BR ECK ENR IDGE
pořádnou scénu, třeba by zavolali místního konstábla, kterého by dokázala přesvědčit, aby si ověřil, zda její únosci říkají pravdu. Bohužel by tím veřejně ohrozila svou pověst. Zejména poté, co by vyšlo najevo, že toho večera vstoupila do pikantního světa salonu lady Herfordové. Ale především – a to je nejdůležitější! – dokud bude hrát roli, již pro ni vymysleli, nebude jí hrozit žádné nebezpečí do chvíle, než se dostanou k člověku, který je pro ni poslal. Do té doby by měla zjistit, co se skrývá za tímto podivným únosem. A pak použít veškerý svůj důvtip a utéct.
23
V_rukou_vikomta.indd 23
8.10.2015 15:25:23
