STŘEDOVĚKÁ LITERATURA
Dr. Hana Melounová
Raná středověká literatura - vychází z křesťanství, z přesvědčení o závislosti člověka na boží vůli - nejvýznamnější knihou – Bible - převážně latinská Centra středověké vzdělanosti – kláštery Knihy vznikají v tzv. sciptoriích (dílny středověkých knižních umělců). Donátor – osoba, která si objednala knihu, iluminátor – knihu ilustroval (iniciály, miniaturní obrázky), skriptor (písař) Knihy – podoba kodexu (ne svitek), psány na pergamen (vydělaná oslí, jehněčí a telecí kůže) husím brkem, palimpsest – pergamen, ze kterého byl vyškrabán původní text a byl znovu použit, od 14. st. pergamen vytlačován papírem - lit. žánry: - duchovní epika (legendy – vyprávění o životě svatých) - duchovní lyrika (žalmy, písně, modlitby) - náboženská dramata (mystérie – pašijové hry, miracula – zázračné hry)
Středověké skriptorium
Iluminátor a písař
Iniciály
Vrcholný středověk - do literatury pronikají národní jazyky - laicizuje se (zesvětšťuje) Žánry: 1. Hrdinská epika - ideál středověkého šlechtice, oslava jeho ctností – věrnost králi, šíření a obhajoba křesťanství, úcta k ženě, povinnost ochraňovat chudé, vdovy, sirotky, statečnost - později dobrodružství, exotika (vliv křížových výprav) Píseň o Rolandovi (Francie, 11. st.) Píseň o Cidovi (Španělsko, 12. st.) Tristan a Izolda (Francie, 12. st.), vychází z keltských pověstí Píseň o Nibelunzích (Německo, 13. st.) Slovo o pluku Igorově (Rusko, 12. st.) Alexandreida (Francie, Německo, 12. a 13. st.), Alexandr Makedonský zobrazen jako ideální středověký rytíř a vojevůdce
2. Dvorská lyrika - vniká v jižní Francii, milostná poezie, rytíř usiluje o přízeň vznešené paní, které chce sloužit, láska není naplněna – žena je většinou vdaná za jiného - autoři a interpreti – básníci z povolání, obvykle chudí rytíři, putovali od hradu k hradu, nevyjadřují osobní prožitek, trubadúři, žakéři, truvéři – Francie, minesängři – Německo
Česká středověká literatura Znaky Literatura vzniklá na našem území psaná staroslověnsky, latinsky, česky Převládá verš nad prózou Převládají náboženská témata Není kladen důraz na námětovou původnost – důležité je zpracování tématu Památky se často zachovaly pouze ve zlomcích nebo opisech Často neznámý autor Často neznáme přesný název díla - označujeme podle místa vzniku nebo nálezu (Hradecký rukopis), podle domnělého autora (Kristiánova legenda), incipitem – první slova drobnějších skladeb (Vítaj, králu všemohúcí)
Raný středověk Staroslověnské období (9. st.) Počátky literatury na našem území jsou spojeny s šířením křesťanství. 863 – na pozvání knížete Rostislava přicházejí na Velkou Moravu věrozvěstové Konstantin a Metoděj Šíří křesťanství jazykem lidu srozumitelným – staroslověnštinou (základem slovanské nářečí z okolí města Soluň), přeložili do ní náboženské a bohoslužebné texty, sestavili písmo – hlaholici (z řecké abecedy), později zjednodušena na cyrilici – základ azbuky. R. 869 odcházejí do Říma, aby obhájili své učení proti trojjazyčníkům (pouze latina, řečtina, hebrejština jsou bohoslužebné jazyky), Konstantin vstupuje do kláštera – jméno Cyril, Metoděj se vrací na Velkou Moravu. Proglas - veršovaná předmluva k překladu evangelií, autoři K. a M., obhajoba staroslověnštiny jako bohoslužebného jazyka Panonské legendy: Život Konstantinův - autorem asi Metoděj, životopis, obrana staroslovenštiny, Život Metodějův - autor asi M. žák, jednodušší
Hlaholice
Konstantin a Metoděj
Cyrilice - Proglas
Hlaholice
Zápas staroslověnštiny s latinou (10. st.)
885 – smrt Metoděje, vyhnání jeho žáků z Velké Moravy, část odchází do Čech 10. st. – staroslověnština a latina existují vedle sebe, v 11. st. vítězí latina Sázavský klášter (zal. 1032) – poslední útočiště staroslověnštiny, 1. opat Prokop Staroslověnské legendy – o sv. Václavovi a sv. Ludmile Latinské legendy – stejné téma, nejvýznamnější Kristiánova legenda (konec 10. st.) – Život a utrpení svatého Václava a svaté Ludmily, babičky jeho
Latinské období (11. – 13. st.) Legendy – o sv. Vojtěchovi, Prokopu, Václavovi Homiliáře – soubory kázání Kroniky – chronologiké zachycení historických událostí Kosmas – Chronica Boemorum (Kronika česká) Autor: Kosmas – kanovník svatovítské kapituly, vzdělaný, zcestovalý Jazyk: bohatá latina, citáty z Bible, antické literatury, české výrazy (bohemismy) Forma: próza, prokládána verši Obsah: české dějiny od nejstarších dob do Kosmovy smrti (1125), není zcela objektivní – nezmiňuje se o staroslověnštině, Sázavském klášteře, 3 části: Bájné vyprávění starců (pověsti – o praotci Čechovi, dívčí válce, založení Prahy…) Věrné vyprávění starců (vyprávění současníků) Co sám viděl a slyšel
Význam: nejvýznamnější památka latinské literatury na našem území, první vylíčení českých dějin, zdroj pro další autory (tzv. Dalimil, A. Jirásek, I. Olbracht, V. Vančura)
Pokračovatelé Kosmovi: Kanovník vyšehradský, Mnich sázavský, Vincentius, Jarloch
Počátky literatury psané česky Glosy – první česká slova v latinských textech, vpisky, interlineární (mezi řádky), marginální (za okrajem), v Kosmově kronice, latinském slovníku Mater verborum První česká věta – v zakládající listině litoměřické kapituly (poč. 13. st.), týká se darování pozemku Duchovní písně: Hospodine, pomiluj ny (konec 10. st.), staroslověnské prvky, zpívána při slavnostních příležitostech Svatý Václave, vévodo České země (12. st.), původně 3 sloky, dnes 9, svatováclavský chorál, nejznámější česká duchovní píseň
Glosa chrami - Mater verborum
Vrcholný středověk (14. st.) Rozvoj česky psané literatury (1. pol. 14. st.) - období vlády posledních Přemyslovců, roste význam šlechty, do literatury pronikají světská témata, roste význam česky psané literatury 2 linie: - směřující k výlučnosti (pro nejvzdělanější čtenáře) - směřující k demokratizaci (pro širší okruh čtenářů) 1. latinská literatura Legendy – o sv. Prokopu, sv. Anežce Kroniky: Petr Žitavský – Chronicon Aulae Regiae (Zbraslavská kronika) Jindřich Řezbář – Chronicon domus Sarensis (Kronika Žďárského kláštera), spojuje osud kláštera s historií celé země 2. česká literatura a/duchovní lyrika – Kunhutina modlitba, Spor duše s tělem, duchovní písně Buoh všemohúcí, Jezu Kriste, ščedrý kněže
b/ světská epika - v tomto období nejvýznamnější Alexandreida (přelom 13. st. a 14. st.) - určena pro nejvzdělanější čtenáře, zachovaly se pouze zlomky (3 000 veršů, asi 1/3) Autor: neznámý, asi vyšší šlechtic Žánr: rytířský epos Jazyk: bohatá čeština Forma: pravidelný verš, narušen gnómickým trojverším (gnóma – poučení) Téma: není původní, vychází z latinské a německé předlohy, život Alexandra Makedonského, zobrazen jako ideál středověkého panovníka a šlechtice, jeho osud od narození až do předčasné smrti, zamyšlení nad pomíjivostí slávy, téma uzpůsobeno českým poměrům (podobnost s osudem Přemysla Otakara II., panoši s českými jmény)
Kronika tak řečeného Dalimila (1310 – 1314) - pro širší okruh čtenářů Autor: neznámý, pravděpodobně nižší šlechtic, ne Dalimil (omyl ze 17. st.) Žánr: veršovaná kronika Forma: nepravidelný verš Jazyk: jednodušší čeština Téma: dějiny české země od rozchodu národů po zmatení jazyků až do nástupu Jana Lucemburského na český trůn, čerpá z Kosmovy kroniky, pověstí, klášterních zápisků, není spolehlivým historickým pramenem, vlastenecká, protiněmecká, velmi oblíbená
Dalimilova kronika
Literatura za vlády Karla IV. (2. pol. 14. st.) Období hospodářského a kulturního rozvoje, Praha – centrum světové říše, kulturní styky s celou Evropou 1344 – povýšení pražského biskupství na arcibiskupství 1348 – založení pražské univerzity Karel IV. – Vita Caroli (Život Karlův) – vlastní životopis, psán latinsky, přeložen do češtiny Převažuje česky psaná literatura, prohlubuje se její diferenciace Legenda o svatém Prokopu – pro širší čtenářský okruh, jednoduchá čeština, vlastenectví, život sv. Prokopa od narození do smrti, zdůrazňuje jeho chudobu a vzorný život v klášteře Život svaté Kateřiny – pro nejvzdělanější čtenáře, bohatý jazyk – vrchol staročeštiny, exotické téma, spojuje mystiku s erotikou, krásu s krutostí Mastičkář – zlomek velikonoční hry, scéna ze středověkého trhu, 3 Marie nakupují masti pro balzamování mrtvého Kristova těla, obhroublý jazyk, zesměšnění Bible, kritika šarlatánství
Satiry – kritizují nedostatky společnosti prostřednictvím zesměšnění, vrchol demokratické linie literatury Satiry Hradeckého rukopisu - neznámí autoři, patrně i měšťané, kritika světských nedostatků i církve Desatero kazanie božie – veršované kázání, námětem jsou přestupky proti jednotlivým přikázáním, 3 příklady hříšníků, hřeší všichni, autor jim hrozí peklem Satiry o řemeslnících a konšelích – 7 drobných satir, kritika okrádání zákazníků, opilství, bití žen, hry v kostky
Žákovská (vagantská poezie) poezie - autoři univerzitní studenti, vtip, ironie Píseň veselé chudiny – o studentské bídě Podkoní a žák – satira ze středověké krčmy, spor panského sluhy a univerzitního studenta o to, kdo se má lépe, konči rvačkou Svár vody s vínem – co lepší a pro život prospěšnější, řeší opilý mistr – obojí je dobré, když je správná míra a vhodné okolnosti
Literatura doby husitské a předhusitské (konec 14. – pol. 15. st.) - reaguje na rostoucí rozpory ve společnosti a na poměry v církvi (snaha o získání bohatství a světské moci), vychází z Bible, žádá návrat k původním křesťanským ideálům - čeština, prostá forma, jednoduchý jazyk Žánry: - kázání - kroniky - traktáty (učená pojednání, převážně o náboženských otázkách) - duchovní písně Husovi předchůdci - většinou kazatelé, svým působení připravili podmínky pro vystoupení J. Husa Matěj z Janova - univerzitní mistr, autor latinských traktátů, neměly širší ohlas Konrád Waldhauser – německý kazatel, v Praze na pozvání Karla IV., kázal německy a latinsky, působil hlavně na měšťany a studenty, chtěl napravit společnost shora Jan Milíč z Kroměříže – český kazatel, radikální, vzdal se majetku, vliv na chudinu, pro něj zbudována Betlémská kaple
Tomáš Štítný ze Štítného – jihočeský zeman, jeho dílo není původní – volné překlady, kompilace, psal srozumitelně o složitých náboženských otázkách, na příkladech vysvětloval náboženské pojmy Knížky o obecných věcech křesťanských – sborník traktátů o zásadách křesťanského života
Tomáš Štítný ze Štítného
Betlémská kaple
Mistr Jan Hus (1370 – 1415) - spojuje učenecký a lidový proticírkevní proud, předchůdce evropské reformace, ovlivněn názory anglického reformátora Johna Wicllifa, kněz, univerzitní mistr, rektor univerzity, zasloužil se o přijetí Kutnohorského dekretu (1409), kazatel v Betlémské kapli, upálen v Kostnici De ecclesia (O církvi) – latinsky, nejdůležitější spis, kritika papeže, hlavou církve je Kristus, příslušníkem církve ten, kdo nehřeší, lid nemá poslouchat špatné kněze Knížky o svatokupectví – kritika prodávání odpustků, kupování kněžských hodností, vybírání poplatků za církevní úkony, bohatství církve, nemravného života kněží Výklad Viery, Desatera a Páteře – úvahy o morálce, vychází ze základů křesťanství Listy z Kostnice – dopisy, nahrazovaly kázání
Jan Hus
Literatura období husitských válek Ktož jsú boží bojovníci – husitský chorál Žižkův vojenský řád – vojenská taktika, přísná kázeň Vavřinec z Březové – Husitská kronika – latinsky
Literatura doby polipanské - po r. 1434 Petr Chelčický - zeman, odsuzoval násilí (i husitské války), hlásal pokoru, chudobu, odpůrce vyššího vzdělání, z jeho názoru vychází Jednota bratrská (založena r. 1457) O trojím lidu – traktát, kritizuje rozdělení společnosti na stavy, podle Bible jsou si všichni rovni Sieť viery pravé – traktát, alegorie – síť (církev) se trhá množstvím ryb (hříšníků), nejhorší jsou 2 velryby (papež a císař)
