Filozofie křesťanského středověku Dr. Hana Melounová
Středověk / 5. – 15. st. n. l. / Křesťanství se utvářelo pod vlivem zjednodušené antické filozofie a židovského mesionaismu. Základní myšlenky – už konec antiky, r. 313 – Milánský edikt, Konstantin I. - oficiální náboženství v Římě, zpočátku světový názor nejchudších a nejprostších, nepotřebuje zdůvodnění, pouze víra v učení zjevené Bohem, je názorově nevyhraněné. Vznik církve – potřeba sjednocení a kodifikování víry, vzniká ortodoxie (pravověří) a heretika (kacířství). Základy ortodoxie: 1. Raně křesťanská literatura – zjevení 2. Bible 3. formulace Vyznání víry (325 – Nikejský koncil) 4. Vytvoření teologie (nauka o Bohu) 5. vytvoření křesťanské filozofie – snaha rozumově odůvodnit víru
Názorový obsah:
- představa jednoho Boha, který stvořil svět z ničeho - upřednostňování věčného života před světským (učení o duši, o spáse) - motiv kristologický
Peridizace 1. Patristika (1. – 8. st.) -
apologetika (1. – 2. st.)
-
dogmatika (3. – 5. st.)
-
systematika (5. – 8. st.)
2. Scholastika (9. – 15. st.) -
raná (9. – 12. st.)
-
vrcholná (13. st.)
-
pozdní (14. – 15. st.)
Patristika (1. – 8. st. n. l) - patrés eclésiae – otcové víry, svatí, vytvářeli základy křesťanské kultury a/Apologetika (1.-2. st.) Apologetové (obhájci) - obhajovali křesťanství před pohany, narození Krista považují za zlom v dějinách, vše před tím hodnotí záporně Tertullianus - víra nepotřebuje zdůvodnění, vyhlášení neslučitelnosti víry a rozumu „Věřím, protože je to nesmyslné.“
b/ Dogmatika (3. – 5. st.) dogma – zjevená pravda, základ křesťanské víry potřeba zdůvodnit křesťanství, vytváření křesťanské filozofie, čerpá z novoplatonismu Sv. Augustýn (Augustin Aurelius) - nejvýznamnější filozof období patristiky, víru nadřazuje rozumu, svět je Bůh, člověk ho může poznat prostřednictvím své víry, poznání Boha – smysl života, Bůh je věčný, život a člověk pomíjivý „Věř, abys rozuměl, abys poznal.“ Základní dogmata:
- trojjedinost Boha - dědičný hřích - vykoupení - právo církve střežit božské učení na zemi
c/ systematika (5. – 8. st.)
Scholastika (9. – 15. st.) - scholastici – učitelé filozofie na církevních školách, latina - vědecký jazyk celé Evropy, filozofie – služka teologie, pouze zdůvodňuje víru a/ raná (9. – 12. st.) hlavní problém – spor o obecné pojmy – univerzálie realisté – obecné pojmy skutečně existují, jsou před věcmi, mají vyšší platnost než jednotlivosti (člověčenskost by existovala i bez člověka) nominalisté (nomen – jméno) – obecné pojmy jsou po věcech, neexistují skutečně, ale pouze v našem intelektu
Sv. Anselm „Věřím, abych rozuměl.“ - realista, pokusil se dokázat boží existenci – existuje pojem absolutně dokonalé bytosti, proto musí existovat Bůh, později vyvrátili jeho odpůrci – může existovat představa dokonalého ostrova, ale to neznamená, že existuje
Petr Abélard - francouzský filozof, pokusil se o smír ve sporu o univerzálie – obecné pojmy jsou ve věcech, propracoval scholastickou metodu síc et nón (ano a ne) – shromáždil rozpory v církevním učení a pokusil se je odstranit
b/ vrcholná (13. st.) období křižáckých výprav, do Evropy pronikají arabské vlivy, existují 2 pravdy (náboženské a filozofické), to umožňuje nezávislý rozvoj filozofie – Sorbonna – Avicenna, Aveorres
Tomáš Akvinský (1225-74) - nejslavnější křesťanský filozof, italský dominikán, pokusil se uspořádat a zdůvodnit křesťanská dogmata, vytvořit ucelený pohled na svět a člověka založený na náboženské víře, k jeho učení (tomismu) se vrací církev dodnes, (novotomismus – snaží se sjednotit poznatky vědy s náboženskou představou světa) 34 spisů – Suma teologická (filozofie a teologie) Suma proti pohanům (apologetika) - snažil se o řešení vztahu víry a rozumu – existují 2 pravdy – přirozené a zjevené (mají vyšší platnost, odpovědi na všechny otázky, v Bibli) Důkazy boží existence – na základě božské aktivity – 1. hybatel, 1. příčina, absolutně nutná bytost, dokonalá bytost, řídí přírodu
c/ pozdní /14. – 15. st./ - kritika tomismu, prvky novověkého myšlení Roger Bacon - anglický františkán, kritizuje scholastickou metodu, požaduje návrat ke zkušenosti (empirismus), řeší hlavě otázky poznání (nejdůležitější – matematika), prohlášen za kacíře, uvězněn, „Jules Verne středověku“
Vilém Occam - anglický filozof, nominalista, teologie jako věda s přesnými důkazy není možná, protože Boha neznáme z vlastní zkušenosti, církev se má zaměřit na duchovní působení Occamova břitva – metoda logické úspornosti, používaná do současnosti (pokud existuje více řešení, je nejlepší akceptovat to nejjednodušší, je zbytečné shromažďovat nadbytek teorií)
