Střední vzdělání s MZ, čtyřletý maturitní obor 1. ročník

Anotace Tematický celek zaměřený na pravopisné jevy je zpracován do textového souboru, který lze použít pro více vyučovacích hodin k výkladu dané problematiky. Text seznámí žáky se základními pravopisnými pravidly. Tematické celky je vhodné doplnit materiály DUM k tomu určenými a zaměřenými. Autor

Mgr. Petra Hrnčířová

Období tvorby

Listopad 2012

Obory

Střední vzdělání s MZ, čtyřletý maturitní obor – 1. ročník

Tematická oblast

Český jazyk - pravopis

Klíčové pojmy Vyjmenovaná slova, předložky a předpony s/z, slabiky bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně, tvary zájmen mě/mně, zdvojené hlásky, pravopis číslovek, zkratky, značky, interpunkce, velká písmena Druh učebního materiálu

Výklad

Cílová skupina

Žák

Věková skupina

15 - 20 let

Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.

Základní pravopisná pravidla i/y  v předponě vždy: y  v kořeni slova se řídíme měkkými (i), tvrdými (y) a obojetnými hláskami (vyjmenovanými slovy) v příponě vždy: i (odchylka: -yně - soudkyně, hospodyně...).  koncovky podstatných jm., přídavných jm. zájmen a číslovek se řídí příslušným vzorem, slovesa mají v přítomném čase vždy: i, minulý čas se řídí shodou PŘ s PO

Vyjmenovaná slova být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, Přibyslav,

slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýtko, lýko, lyže, pelyněk, plyš

my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, Litomyšl

pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýřit se, čepýřit se

syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat

vy, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy-, vý-

brzy, jazyk, nazývat se, Ruzyně


Ú-Ů  ú - na začátku slov (úl), po předponě (bezúčelný) a na začátku 2. části složeniny, v citoslovcích, v cizích slovech (túra)  ů - uvnitř slova, v koncovkách podstatných jm. (psů) a přídavných jm. přivlastňovacích (bratrův) a v zakončení příslovcí (domů)  přípona: -ura se píše krátce (literatura, kultura...) předložky z/ze, s/se  ve spojitosti s 2. pádem: z (z města)  ve spojitosti se 7. pádem: s (s bratrem) - vzít s sebou x vrtět sebou, samo sebou v případech, kdy je nutno rozlišit směr: se stolu (z povrchu) x ze stolu (ze zásuvky) - bylo by správné i z, ale smysl se nerozliší předpony s-/se- z-/ze-, vz s-/se- při směru dohromady, shora dolů, s povrchu pryč + ustálené případy (skončit, strávit sdělit...)  z-/ze- při tvoření dokonavých sloves (zkontrolovat), ve smyslu: stát se nějakým, nebo dokončení děje + ustálené případy (zpět, způsob, zkoušet, zpívat, zkoumat...)  vz- směr vzhůru, pozor: vstát!, dále: vzpamatovat se, vzkázat, vzpomínat, vzpoura...  !nutno rozlišovat! - směna (bytu) x změna (bydliště), sběh (lidu) x zběh (vojenský) ... slabiky bě/bje, pě, vě/vje, mě/mně  bě/bje, vě/vje - podle předpony  pě - vždy  mě/mně - podle příbuzných slov tvary zájmen mě/mně  ve spojení s 2. a 4. pádem: mě (vedle mě, viděl mě)  ve spojení se 3. a 6. pádem: mně (mně se nechce, mluvil o mně) zdvojené hlásky  při odvozování předponami: rozzlobit, oddech, nejjasnější...  končí-li kořen -n + přípona -ní/-ny\= nn (kámen -kamenný, okn(o)-okenní...)  u slov odvozených příponami -íkl-ina/-ice – n (deník, cenina, vinice...)  u příd. jm., odvozených od názvů zvířat = n (havran-havraní, tuleň-tulení..,) pravopis číslovek  tečku píšeme za číslovkami řadovými (pátý - 5.)  tečku nepíšeme za číslovkami základními (pět - 5), za letopočtem (2004), za datem ve zlomku (27/6)  každou číslovku složeného číslovkového výrazu píšeme a skloňujeme zvlášť (tři sta padesát pět) x od složenek (dohromady)


zkratky, značky  ustálené zkratky z 1. písmena slova (p.-pan/í, a.s.-akciová společnost...) x ale pí- paní (p..í)-není zkráceno, ale vynecháno  ustálené zkratky slovních spojení (atd., aj., např., tzv....)  oficiální zkratky akademických a vědeckých titulů (MUDr., Mgr., Ing., JUDr., PhDr....) x neoficiálních zkratek (dr., ing...)  bez tečky - značky měr (m, cm, ks, Kč, kg, ...), chemické prvky (C-uhlík, H20...), iniciálové zkratky (ČR, OSN,CTK...)

Interpunkce - psaní čárky ve větě jednoduché I. Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu, tj. větné členy ve vztahu souřadnosti, nejsou – li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím. Jednotlivé složky takového několikanásobného větného členu jsou: 1. přiřazeny k sobě bez spojek: Např.: Mluvil pomalu, klidně, s pečlivou výslovností. 2. spojeny různými spojovacími výrazy: Např.: To je věc těžká, ba nemožná. 3. spojeny dvojitými spojovacími výrazy: Např.: Vyniká jak svědomitostí, tak houževnatostí. Pokud spojky a, i, ani, nebo, či vyjadřují jiný význam než pouhé sloučení, píše se před nimi čárka; např. Kouření je drogová závislost, a ne pouhý zlozvyk. Čárkou se neoddělují: a) složky několikanásobného větného členu spojené spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím: Dnes ani zítra nemohu přijít; podobně též jsou-li výrazy připojeny slučovací spojkou a ve spojení s vytýkacími příslovci nebo částicemi a také, a rovněž, a zároveň i aj.; např. Publikace podává popis, výklad a také hodnocení dynamických společenských procesů. b) členy ustálených spojení, jako křížem krážem c) přívlastky postupně rozvíjející, např. světová hokejová družstva d) nesouřadná, i když stejnorodá příslovečná určení, např. letos v zimě e) údaje místa a času v datech, např.; V Praze 9. května 1985.


II. Čárkou se oddělují větné členy i jiné výrazy jen volně připojené nebo do věty vložené. 1. Závazně se odděluje a) výraz, který tvoří s členem předcházejícím volné přívlastkové spojení. Je k němu buď prostě přiřazen, nebo je přístavkový vztah vyjádřen výrazem spojovacím. Do přístavkového spojení vstupuje jako jeho druhá složka slovo nebo spojení, které označuje aa) stejnou skutečnost jako předcházející člen: např. Maminka, chudák, zůstala na všechno sama. ab) výčet toho, co předcházející člen označuje souhrnně: Např.; Jenda, Mařka a Pepík. ac) shrnutí toho, co bylo v předcházejícím členu vypočteno: Např.; Vagony jsou určeny k přepravě uhlí, rudy, štěrku, prostě sypkých substrátů. ad) část celku označeného předcházejícím členem, která je uvedena jako příklad, hlavní složka atp.: Např.: Ve vodách, zejména v moři, se vznášejí miliony drobných živočichů. b) osamocená část výpovědi: ta je ba) ve větě zastoupena zájmenným výrazem: Např.: On neměl nikdy dost, ten chamtivec! bb) k větě připojena výrazem spojovacím: Např.: Rodiče nám pomohli, ale neochotně. c) vokativ Např.: Děti, pomozte babičce. d) volný přívlastek, vyjadřuje se nejčastěji přídavným jménem, někdy infinitivem: Např.: Okouzleně hleděl na Hradčany, kralující pražskému panoramatu. e) volný doplněk, vyjádřený podstatným jménem ve 4. pádě nebo v 1. pádě: Např.: Na kameni sedí pěnkava, hlavičku na stranu. f) citoslovce: Např.: Ach, jak je tu krásně!

2. Některé členy je možné čárkou oddělit, chápe-li pisatel informaci, kterou výrazy přinášejí, jen jako doplňující, dodatečně připojenou atp. zejména jde-li o výraz bohatěji rozvitý nebo rozšířený. Čárkou lze tedy oddělit: vsuvku, pokud si uchováme větnou povahu: Např.: Zašlete nám(,) prosím(,) svůj nejnovější ceník.; doplněk vyjádřený – přechodníkem: Např.: Zanechav za sebou doširoka otevřené dveře(,) vyšel do polí.; příčestím nebo jmenným tvarem přídavného jména: Např.: Požehnáním přátel provázená, odjela na venkov.; dodatkově připojený větný člen: Např.: Tatínka vzali četníci, kvůli letákům.


Psaní čárky v souvětí Čárkou v souvětí oddělujeme: 

souřadně spojené věty hlavní (VH), pokud nejsou spojeny spojkami a, i, ani, nebo ve významu slučovacím Př.: Začaly prázdniny, všichni spěchají na dovolenou. Chtěl bych se naučit hrát golf, chybí mi však potřebné vybavení. Mám k Praze vřelý vztah, neboť jsem se tam narodil. 

souřadně spojené věty vedlejší (VV), pokud nejsou spojeny spojkami a, i, ani, nebo ve významu slučovacím Př.: Zradil přítele, kterého znal odmalička, kterého si vždy vážil. Tvářil se, jako by o tom nevěděl, jako by se nic nestalo. Dobře mu bylo vždy tam, kde to znal, kde ho měli rádi. Pozn.: 1) Čárku píšeme i před spojkami a, i, ani, nebo, pokud mají jiný význam než slučovací, např.: Už byla tma, a děti se stále nevracely. (poměr odporovací) Zaspal jsem, a tak jsem přišel pozdě. (poměr důsledkový)  Čárku nepíšeme před vylučovacími spojkami nebo, či, pokud jde o výčet možností, např.: Odpoledne chodím na hřiště nebo se dívám na televizi. Dnes budu psát domácí úkoly nebo se učit.  věty hlavní (řídící) od vět vedlejších (závislých) Př.: Potkala muže, který jí byl sympatický. Vzal si dovolenou, aby mohli trávit celý týden spolu. Jestli budeme mít čas, o víkendu vás rádi navštívíme. Pozn.: 1) Je-li věta závislá vložena do věty řídící, oddělujeme ji od věty řídící čárkou z obou stran, např.: Vítr, který chvílemi sílil, byl velmi nepříjemný. Tam, kde cesta končila, stála neobydlená chalupa.  Před přirovnávacími spojkami než, jak, jako píšeme čárku pouze tehdy, když uvozují větu, ne slovní výraz, např.: Honza je starší, než je jeho bratr. X Honza je starší než jeho bratr. Je mokrý, jako by ho do vody hodil. X Je mokrý jako myš. 

Složitější typy souvětí píšeme takto: o Čárku dáváme před zesilující nebo vytýkací výraz (teprve, právě, jen, zvláště apod.), který stojí před spojovacím výrazem, např.: Rád sleduji historické filmy, zvláště když pojednávají o českých dějinách. Přišel jsem domů, právě když návštěva odcházela. o Setkají-li se ve větě dva spojovací výrazy, z nichž každý patří k jiné větě, píšeme obvykle čárku jen před prvním z nich, např.: Raději seděl u počítače, než aby se šel ven proběhnout. Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.

Nabídli nám, že když zaplatíme dovolenou už v březnu, dostaneme slevu.  Je-li mezi souřadně spojené věty vložena věta závislá, oddělujeme ji čárkami z obou stran. V tomto případě musí být čárka i před spojkami a, i, ani, nebo, či, např.: Věnoval se sportu, který tak miloval, a dosáhl mnoha úspěchů. Trval na tom, že večer určitě musím přijít, a na moje námitky nereagoval.  Infinitivní a přechodníkové konstrukce obvykle oddělujeme čárkou, např.: Vyhrát ty peníze, podniknu cestu kolem světa. Vytáhl mapu, nevěda kudy kam. Pozor !!! Infinitivní konstrukce se slovesy být/nebýt, mít/nemít čárkou neoddělujeme: Je co dělat. Mám co dělat. Velká písmena – základní pravidla Velké počáteční písmeno ve slově může znamenat: vlastní jméno, výraz úcty, začátek větného úseku, ustálenou zkratku, značku nebo zkratkové slovo. A. Vlastní jména Základní pravidla: V jednoslovných vlastních jménech se píše velké počáteční písmeno (Pavel, Klatovy), v cizích jménech se zpravidla dodržují zvyklosti původního jazyka (McDonald). V souslovných vlastních jménech se píše velké písmeno v prvním slově (Tichý oceán, Národní divadlo), je-li součástí sousloví vlastní jméno, píše se s velkým písmenem (Univerzita Karlova). Doplňující pravidla: V souslovných vlastních jménech užívaných pro osídlená místa (města a jejich části, vsi, sídliště aj.) se píše velké počáteční písmeno ve všech slovech kromě předložek (Janovice nad Úhlavou, Domažlické Předměstí, Malá Strana), bližší určení, stojí-li za základem názvu, zejména po předložce, se píše s velkým písmenem v prvním slově, ale dále jako když stojí mimo sousloví (Kostelec nad Černými lesy, Sídliště Českých legií). Stojí-li na začátku souslovného pojmenování obecné podstatné jméno, píše se s malým písmenem (mys Dobré naděje, nábřeží Kpt. Nálepky, ulice Národních mučedníků). Začíná-li takové bližší určení předložkou, píše se s velkým písmenem předložka a první následující slovo (ulice Pod Vrškem, náměstí Mezi Zahrádkami, dům U Tří lilií). Pokud však není užito předložky jako součásti názvu, ale její užití vyplývá z větné stavby, začíná písmenem malým (sejdeme se u Tří hvězd, seděli jsme u Hejtmana). Typy vlastních jmen podle pojmenované skutečnosti: o jména bytostí, osoby, rodná jména, příjmení, přídomky, přezdívky: Jan, Komenský, Havlíček Borovský, Svatý otec, Červená karkulka – Karkulka, náčelník Orlí péro; o příslušníci rodů, rodin, kolektivů: Přemyslovec, Novákovi; o příslušníci národů: Čech, Neslovan, Poloněmec, Chod, Žid - v etnickém smyslu; o obyvatelé míst: Evropan, Klatovan, Pardubičtí – ale pardubičtí hokejisté, Marťan – ale pozemšťan, nebešťan; o náboženské, mytologické a alegorické postavy: Bůh, Duch svatý, děd Vševěd, Rozum a Štěstí – pohádkové postavy; Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.

o o o o

o o

o o o

o o

o

o

o o

o o o o o

o

zvířata: Zrzečka, pták Ohnivák, kačer Donald; jména hvězdářská a zeměpisná: nebeská tělesa, souhvězdí a jejich části: Polárka, Severka, Slunce, Velký vůz – ale jitřenka, večernice, sluneční soustava, galaxie; světadíly, země, krajiny: Evropa, Klatovsko, Balkán, Blízký východ, Jižní Amerika – ale jižní Evropa; útvary členitosti zemského povrchu: (ostrovy, poloostrovy, horstva, hory, roviny, nížiny apod.): Havajské ostrovy, Balkánský poloostrov – poloostrov Balkánský, Vysoké Tatry, Českomoravská vrchovina, Prachovské skály, Třeboňská pánev; vodstva (tj. moře, jezera, řeky): Severní ledový oceán, Jaderské moře – moře Jaderské, Golfský proud, Máchovo jezero, řeka Svatého Vavřince, Niagarské vodopády; obce, městské čtvrti a oblasti, sídliště: Mariánské Lázně, (ale lázně Teplice), Domažlické Předměstí, Kostelec nad Černými lesy, slovo sídliště se píše s velkým písmenem, je-li součástí oficiálního názvu – Sídliště Míru, (ale sídliště Jihozápadní Město); ulice, náměstí, nábřeží, sady, pozemky: ulice Pod Vrškem, ulice Na Dlouhém lánu, náměstí Pod Kaštany, nábřeží Kapitána (Kpt.) Nálepky, pasáž Černá růže; stanice a zastávky prostředků hromadné dopravy: nádraží Praha-Smíchov, zastávka metra Náměstí Míru; stavby a jejich význačné části: zámek Kozel, Pražský hrad – Hrad, chrám sv. Jakuba – svatojakubský chrám (Svatý Jakub), Chrám sv. Víta – je ten na Hradčanech v Praze, jinak chrám svatého Víta, Bílý dům, Španělský sál Hradu; význačné a jedinečné přírodní jevy: Boubínský prales, Křížový pramen; oficiální jména významných institucí, organizací, jejich orgánů apod.: mezinárodní organizace: Organizace spojených národů, Rada bezpečnosti Organizace spojených národů, Severoatlantická aliance; státy a správní oblasti: Česká republika, Spojené státy americké, Spolková republika Německo, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Plzeňský kraj – správní jednotka, ale plzeňský kraj – krajina kolem Plzně; současné zastupitelské sbory a orgány států, oblastí, měst: Parlament České republiky, Senát, Spolkový sněm v Německu, Ministerstvo financí ČR (pokud užijeme jako neoficiální název druhový, píše se s malým písmenem, Kancelář prezidenta republiky, Městská rada v Klatovech, Obecní zastupitelstvo v …, Místní úřad v …; společenské organizace: Odborový svaz pracovníků ve vědě a výzkumu, Český červený kříž, Česká lékařská komora, Klub přátel poezie, Česká obec sokolská, Slavia Praha; vědeckovýzkumné, vzdělávací a kulturní instituce: Akademie věd České republiky, Univerzita Karlova – Karlova univerzita, České vysoké učení technické, Pedagogická fakulta UK, Střední průmyslová škola v Klatovech, Základní škola v …, Divadlo na Vinohradech, Divadlo hudby, Hudební divadlo v Karlíně, Česká tisková kancelář; organizace a sdružení pro výrobu, obchod, služby apod.: Česká spořitelna, lékárna U Jednorožce, restaurace U Hejtmana, koupaliště Džbán; zdravotnické a sociální instituce a organizace: Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou; jména dokumentů, slovesných a výtvarných děl, hudebních a jiných skladeb: Prodaná nevěsta dokumenty: Dekret kutnohorský – Kutnohorský dekret, Zlatá bula sicilská, Listina základních práv a svobod, Zákoník práce, Sbírka zákonů; jedinečné práce – články, učebnice, umělecká díla: Pravidla českého pravopisu, Babička, Legenda o svaté Kateřině, Bible kralická – Kralická bible, Symfonie č. 5, Má vlast, obraz Spící lodě; noviny, časopisy, pořady: Klatovský deník, Vesmír, Dobré jitro;


o o o o o o

různé typy výrobků: automobil Škoda Octavia, prací prášek Persil, cigareta Sparta – ale koupil si škodovku, pere v persilu, kouří sparty; dopravní prostředky – lodi, vlaky: loď Lidice, Brněnský drak (vlak); označení významných událostí a období: Den české státnosti významné dějinné události: Pražské povstání, Velká francouzská revoluce, ale druhá světová válka, napoleonské války; opakující se politické, obchodní a kulturní akce: Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, Dvacáté zimní olympijské hry – ale zimní olympijské hry, mistrovství světa; významné památné dny, svátky: Vánoce, Velikonoce – ale vánoční svátky, Nový rok – 1. leden, Štědrý den, Dušičky, ale advent, letnice; soutěže a jejich trofeje: Světový pohár ve sjezdovém lyžování; jména vyznamenání a cen: Řád bílého lva, Nobelova cena míru, ale medaile Za zásluhy.

o o o B. Vyjádření zvláštního vztahu k osobě nebo věci

Velké písmeno se píše: jako výraz úcty v dopisech u osobních a přivlastňovacích zájmen druhé osoby: Ty, Tebe, Tvůj, Váš, Vy… - velké písmeno píšeme vždy, ať píšeme jednotlivci nebo kolektivu (pouze v případě důvěrného dopisu – velmi osobního – se píše malé písmeno); v některých tradičních titulech: Jasnosti, Jeho Milost, Mistr Mikoláš Aleš (ale mistr Jan Hus – akademická hodnost, zkratka: M. Jan Hus), jako prostředek zdůraznění: on je Někdo, On a Ona, matka Vlast. C. Na začátku větných celků Velké písmeno se píše na začátku každého větného celku ukončeného tečkou, otazníkem nebo vykřičníkem, na začátku nadpisů, adres, apod. umístěných na samostatném řádku, i když mezi nimi není žádné interpunkční znaménko: Italská parlamentní delegace v Praze (novinový titulek); na začátku větného celku uvedeného uvnitř jiné věty jako přímá řeč, citát, heslo apod.: Mravní zásada Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem je snad nejodvážnějším příkazem křesťanství. Nejde-li o přímé citování, je možné po dvojtečce psát i písmeno malé, pokud je citát graficky odlišen, zejména uvozovkami (Pomyslil si: „můžeme to zkusit“.). Je však také možné nevětné celky oddělovat středníkem a psát je s malým počátečním písmenem; velké písmeno se pak píše jen na začátku větného celku. D. V ustálených zkratkách, značkách a zkratkových slovech


Zdroje: 

http://www.chmelkova.cz/cestina/vyjmenovana_slova/vs_prehled.htm

 

Mužíková, O., Markvartová, B.: Odmaturuj z českého jazyka. Brno : DIDAKTIS, 2002. ISBN 80-8628536-7 SOCHROVÁ, M.: Český jazyk v kostce. Havlíčkův Brod : Fragment, 1996. ISBN 80-7200-041-1.



HARTMANNOVÁ, V.: Pravidla českého pravopisu. OLOMOUC : Olomouc, 1998. ISBN 80-7182-073-3


Střední vzdělání s MZ, čtyřletý maturitní obor 1. ročník

Recommend Documents