"
"
Střední třední průmyslová škola stavební v Opavě
"
Střední průmyslová škola stavební v Opavě +0,0
1. vydání, náklad 1000 ks Vydala Střední průmyslová škola stavební, Opava, příspěvková organizace, 2007
ISBN 978-80-254-0230-6
Obsah Slovo ředitele
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
VÝVOJ BUDOVY A AREÁLU ŠKOLY Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Dívčí měšanská škola
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Průmysová škola stavební . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
HISTORIE A SOUČASNOST ŠKOLY Předchůdci stavební školy
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51
Průmyslová škola stavební při n. p. ČSSZ . . . . . . . . . . . . . . 58 Vyšší průmyslová škola stavební - Průmyslová škola stavební - Střední průmyslová škola stavební . . . . . . . . . . . . . . 64 Studijní obory, řádné a mimořádné formy studia . . . . . . . . . . . 94 Kroužky a zájmová školní i mimoškolní činnost
. . . . . . . . . .
100
Obory vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
108
Materiálně technické zázemí školy a výuka
. . . . . . . . . . . .
115
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
125
Seznam pramenů a literatury, seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . .
126
Epilog
Slovo ředitele Střední průmyslová škola stavební se již stala nedílnou součástí opavského školství a zaujímá významné místo mezi středními školami. Mnoho desítek let žáci navštěvují historickou budovu v centru města. Každá generace studentů se zasloužila o zvelebení školy, její rozšíření. Nosným studijním oborem je pozemní stavitelství a geodézie. Bránu školy od roku 1953 opustilo více než 5 000 stavařů a geodetů a tím byl dán základ stavebnictví a geodézie v celém regionu (Opava, Bruntál, Jeseník, Šumperk).
10
V současné době je škola po celkové rekonstrukci a přiblížila se své původní podobě. Změny se dotkly nejen vnějšího vzhledu, ale úpravami prošly i jednotlivé učebny a přilehlé prostory. Při těchto proměnách se zvyšovaly nejen prvky funkčnosti a účelnosti, ale zároveň se kladl důraz na estetiku prostředí místa, ve kterém žáci tráví převážnou část dne. Také vybavení učeben doznalo značných změn. Jsou vybaveny moderní technikou, se kterou se žáci učí po celou dobu studia pracovat. Tato publikace si klade za cíl nejen dokumentovat veškeré proměny školy, ale má být také vzpomínkou pro všechny, kteří školu navštěvovali, působili na ní nebo jejich životní cesta s ní byla svázána. Náš dík patří všem, kteří přiložili ruku k dílu a jejichž zásluhou se SPŠ stavební stala důstojným místem pro vzdělávání mladých lidí. Ing. Pravdomil Gebauer
Vývoj ývoj budovy a areálu školy Úvodem
Areál Střední průmyslové školy stavební v Opavě se nachází v jihozápadní části vnějšího okraje historického jádra na Mírové ulici č. 3. Jeho dnešní podoba je výsledkem dlouhodobého procesu hledání dostatku relevantního prostoru pro zajištění úkolů, které na něj kladl aktuální uživatel. Základem celého komplexu je budova bývalé Dívčí měšanské školy Německého řádu, postavená v roce 1892. Její lokace do blízkosti okružní třídy města nebyla náhodná. 255,2
Řád německých rytířů, respektive opavská komenda, vlastnil okolní pozemky již od 13. století. Nedaleko na dnešním Bezručově náměstí stával až do počátku 20. století řádový hospodářský dvůr, od poloviny 17. století nazývaný Kliplák (podle řádového místodržitele Georga Wilhelma von Elkershausen Dvůt Kliplák na konci 19. století, v pozadí budova školy. Snímek z katastrální mapy z roku 1871 (vlevo), dodatečně červeně vyšrafována budova školy z roku 1892 (označeno kroužkem).
zvaného Klippel). Název dvora se později stal základem pro pojmenování ulice tzv. Kliplácká, později podle bývalého starosty města přejmenované na Rossyho a konečně dnes známé pod názvem Mírová.
13
Urbanistický vývoj Opavy ve druhé polovině 19. století byl spojen s tendencemi integrovat historická předměstí. Centrem zájmu bylo hlavně předměstí hradecké. Tam počátkem 70. let 19. století situoval svůj
inženýr Eduard Labitzký. V prostoru mezi
255,2
koncept urbanistického rozvoje Opavy městský
Tyršovou a Olomouckou ulicí mělo vyrůst jakési „Nové město opavské“. Důležitou roli v tomto
14
plánu hrála okružní třída města, která společně s navazující parkovou úpravou vymezovala staré město a od které se vedle ulic respektujících tradiční zemské cesty odvíjely paprskovitě i další nové ulice.
Snímek z Labitzkého konceptu rozvoje města Opavy z roku 1876.
Okružní třída vyhovovala svou strategickou polohou (a dosud jen lehce zastavěnou plochou) také nárokům četných nově budovaných školských zařízení, jejichž vznik byl podmíněn na straně jedné zvýšenými nároky na úroveň vzdělání ve společnosti, Učitelský ústav, dnes Mendelovo gymnázium.
na straně druhé vzrůstem významu
16
města po roce 1850, kdy se Opava
dnes střední zdravotnická škola) a obecné
stala centrem Rakouského Slezska
školy (1870, dnes zvláštní škola) – a dále
a jedním z menších lokálních center Vyšší reálka, dnes střední zdravotnická škola.
monarchie. Nové školní budovy,
budováním německého gymnázia (1870, dnes
a to jak veřejné, tak soukromé,
střední škola průmyslová a umělecká), tzv.
byly postupně situovány z valné
Josefské školy (1882, dnes vyšší hotelová
většiny právě na vnější i vnitřní
škola), učitelského ústavu (1899, dnes
straně okružní třídy města. Tento
Mendelovo gymnázium) a v neposlední řadě
trend zahájily stavby dvou škol při
matičního českého gymnázia (v místě dnešní
jihozápadním okraji historického
bytové zástavby).
jádra města – vyšší reálky (1859, Německé gymnázium, dnes střední strojní a umělecko-průmyslová škola.
pokračoval ve východní partii okružní třídy Josefská škola, dnes vyšší hotelová škola.
Matiční české gymnázium v místech dnešní bytové zástavby.
17
Dívčí ívčí měš měšanská anská škola Počátkem 90. let rozšířil řady investorů školních budov Řád německých rytířů, který v Opavě inicioval výstavbu 1,258 dívčí mm měšanky. 0,8 mm Ta navazovala na obecnou školu, kterou již půl století řád provozoval. Není jistě náhodou, že pro místo nové školy byly vybrány pozemky nacházející se v její blízkosti. Vypracování projektu bylo svěřeno známému vídeňskému architektovi Franzi Kachlerovi, jenž později navrhl také
18
výstavní budovu opavského uměleckoprůmyslového muzea. Zatímco muzeum pojal v dobových intencích sakralizace běžného života, tedy muzea jako chrámu vědy (užití prvků typických pro sakrální architekturu jako kopule, atrium aj.), jeho předchozí opavská realizace měšanské školy se 0,78 mm
od tohoto trendu odlišovala. Architekt Kachler pro školu zvolil podobu městského paláce, který více odpovídal charakteru a společenskému postavení investora. Budovu pojednal jako trojkřídlou s hlavním průčelím otevřeným do ulice, zatímco obě boční křídla zalomil do dvora. Uliční a západní křídlo je s ohledem na školní charakter objektu dvojtraktové.
19
0,15
Východní křídlo vyhradil
Fasádu druhého a třetího
vchodu, čímž se elegantně 1,258 mm
vyhnul problémům
spojeným s případným ústím vchodu na úzký
nadzemního podlaží 0,02
schodišti a hlavnímu
hladkých pilastrů 0,1256
s korintskými hlavicemi
zakončení, ve druhém nadzemním podlaží
koncipovaný rizalit. podlaží oddělovalo od
jsou půlkruhová pole slepá.
0,02
1,258 mm
Bosované první nadzemní
Okna vyšších mají půlkruhová
2-1-2. Středovou
část tvoří bohatě
na obdélném soklu.
pater rizalitu
na tři části v rytmu 0,1256
20
symetricky rozdělil
a rizalitu armovaný. zvýraznila dvojice
dostatek rozptylového a
Hlavní průčelí
řád, v nároží křídel
Střední části rizalitu
chodník ulice a získal shromaž ovacího prostoru.
rozčlenil vysoký
dalších pater kladí
Středovou část rizalitu
s puklicemi, které jsou
završuje trojúhelníkový
v rizalitu střídány
štít, položený na
triglyfy do podoby tzv. dórského kladí.
konzolové římse respektující celou délku rizalitu.
21
0,155
V ose štítu se v kruhovém poli nacházel řádový tlapatý kříž. Štít doplnily na vrcholu a po stranách palmetové akroterie. Fasáda krajních křídel je pojednána střídměji. Beze změny zůstává bosáž přízemí a armování nároží, průběžné kladí mezi přízemím a prvním patrem je bez triglyfů. Vyšší patra mají obdélná okna se šambránami a parapetními a nadokenními římsami,
22
korunní římsa je doplněná zubovcem. Budovu zastřešuje valbová střecha kromě rizalitu, který má vlastní pohledově převýšenou mansardovou střechu se dvěma kruhovými vikýři. Při krajích hřebenu se nachází štíhlá věžicová ratiště s makovicemi. Východní schodišové křídlo navrhl Kachler jako další rizalit, vyjma armování krajů, zcela odlišný od zbytku fasády. Použil zde pásovou rustiku namísto keramického obkladu a okna umístil v mezipatrech. Hlavní vstup opatřil portálem s edikulou a frontonem, prolomeným oknem schodiště.
23
Budova školy v 2. polovině 60. let 20. století.
Základní kámen byl slavnostně posvěcen dne 16. května 1891 opavským arciknězem a proboštem při chrámu Nanebevzetí Panny Marie Josefem Schumem. Prováděcí plány zhotovil známý opavský stavitel Josef Hruschka, který také výstavbu školy realizoval. Již následující rok byla škola dokončena a dne 27. srpna slavnostně vysvěcena za účasti představitelů řádu a státní správy a samosprávy. Z nich jmenujme alespoň zemského prezidenta Karla rytíře von Jäger, okresního školního inspektora Leopolda Rewiga a komtura a velkokapituláře Eduarda Gastona Pöttickha hraběte von Pettenegg.
25
Dne 12. září téhož roku vydala zemská školní rada povolení 1,258 mm
otevřít první, druhou a třetí
0,8 mm
třídu a v následujícím roce obdržela škola právo veřejnosti. Později, v roce 1907, bylo umožněno otevřít ještě čtvrtou
26
třídu. Po vypuknutí první světové války byla v objektu dočasně zřízena nemocnice pro raněné a pro potřeby školy musely být vyklizeny čtyři pokoje v klášteře sester. Již od roku 1916 však budova opětovně sloužila svému účelu.
Po vzniku Československa se klášterní měšanská škola potýkala s řadou komplikací. Budova i s pozemky byla v rámci záboru majetku habsburského rodu obstavena. V letech 0,78 mm
1920–1924 musela škola uvolnit část prostor pro potřeby obecní klášterní školy, která se ve své původní budově musela uskrovnit ve prospěch jiných občanských německých škol.
27
Stav budovy školy na konci 2. světové války.
Provoz školy si vyžádal v meziválečném období několik vnitřních adaptací. Byla zřízena školní kuchyně (1925) a šatny u tělocvičny. Koncem 30. let se kongregace sester Německého řádu neúspěšně pokusila otevřít v rámci školy soukromý učitelský ústav pro řádové kandidátky. Rozhodnutím říšského komisaře pro Sudetskou župu na jaře 1939 byla škola zestátněna a po neúspěšném pokusu převést ji do vlastnictví „Unterstützungsverein St. Elizabeth der Barmherzigen
28
Schwestern des ehemaligen Deutschorden“ (Podpůrný spolek sv. Alžběty sester bývalého Německého řádu) byla převedena do majetku města (1940). Do čela byl dosazen nový ředitel a posléze musel školu opustit také řeholní pedagogický personál. Dle svědectví pamětníků se budova načas stala sídlem reálného gymnázia. V závěru druhé světové války byla během jednoho ze spojeneckých náletů zasažena také budova školy (1944). Následný požár nejen zničil takřka veškeré vybavení, ale vážně poškodil nejméně z 65 % (některé odhady se pohybují dokonce kolem 80 %) celou budovu – zastřešení, klenby, stropy, omítky, fasádu apod. Škoda byla vyčíslena cca na 412 000 korun.
29
Průmyslová růmyslová škola stavební Těžké poškození budovy, přes poválečné provizorní zastřešení, neumožňovalo její využití bez zásadní rekonstrukce a bránilo tak realizaci různých úvah na využití objektu jako adaptace pro potřeby státní hospodyňské školy. Jako velice reálná cesta k opravě budovy se na konci 40. let 20. století ukázal záměr Československých stavební závodů (ČSSZ) umístit 255,2
sem stavební školu, včetně zázemí (učebny a internát). Byly zahájeny dílčí opravy, jako Plán poškození města
adaptace krovů a stropů. Po zřízení stavební průmyslovky v Ostravě (1951) a zrušení Průmyslové školy stavební při n. p. ČSSZ však ČSSZ od svého záměru upustily. V další rekonstrukci objektu mělo pokračovat ministerstvo národní obrany výměnou za uvolnění budovy školy na Jaselské ulici.
31
Zásadní obrat nastal až v roce 1953, kdy budovu pro potřeby vyšší průmyslové školy stavební získal KNV. 1,258 mm
Nedávno (1952) vzniklá škola prozatímně fungovala v prostorách několika jiných opavských škol a absence vlastní budovy limitovala její rozvoj. Ačkoliv původní termín adaptace byl plánován na léta 1954-1955, byla celá akce díky iniciativě pedagoga školy Ing. Ladislava Forejtka urychlena. Ing. L. Forejtek s žáky v rámci praktické výuky zaměřil stávající objekt, podílel se na zpracování projektu rekonstrukce, získal ke spolupráci na adaptaci Okresní
33
pod jeho vedením podíleli na stavebních pracích. 0,1256
32
stavební podnik v Opavě a konečně po zahájení adaptace se studenti
0,02
0,18 mm
1,258 mm
0,1256
0,02
Práce byly zahájeny dne 1. listopadu 1953. Již v následujícím roce byla rekonstrukce úspěšně dokončena a dne 5. září 1954 se konalo slavnostní otevření.
0,1
0,155
0,18 mm
Na adaptaci školní budovy navázalo doplnění areálu školy dalším zázemím. Bylo upraveno hřiště a k západnímu křídlu přistavěna nová 1,258 mm
1,258 mm
moderní tělocvična s kabinety a nářa ovnou, dále byt školníka a spojovací chodba. Autorem úprav byl opětovně Ing. L. Forejtek, mimo jiné též projektant zimních stadionů v Opavě a Pardubicích. Do provozu byla tělocvična uvedena dne 26. listopadu 1955, nicméně o dva roky později bylo nutné další rozšíření o novou nářa ovnu, kabinet a sklad tělesné výchovy a doplnění galerie v tělocvičně. V plánu byly také přístavby nových učeben a laboratoří, které nebyly z důvodu
0,1256
0,1256
34
neuvolnění investičních prostředků realizovány.
Postupné zvyšování počtu žáků si vyžádalo jak rozšíření kapacity školy, tak také řadu dalších provozních úprav. Jako ideální řešení kapacitních problémů byla zvolena již dříve plánovaná přístavba tzv. věže k tělocvičně, přesněji k její západní straně.
0,02
0,02
Realizována byla v rámci „Akce Z“ v letech 1962–1964. Škola tak získala čtyři nové učebny a kabinety – dnes tyto prostory slouží jako rýsovny, učebny výpočetní techniky a stavební laboratoř. Následně bylo přistoupeno k rekonstrukci kotelny (1965), výstavbě garáže pro dvě místa a nového plotu (1966).
35
0,155
0,155
Rostoucí zájem žáků o studium na střední průmyslové škole stavební postavil v roce 1,258 mm
1969 vedení školy před problém jak získat další učební prostory. Řešením se ukázalo prodloužení východního dvorního křídla o dvě okenní osy podle projektu Ing. Hradila. Před jeho realizací však byla nutná další rekonstrukce kotelny, realizovaná spolu s přístavbou úložiště
0,1256
36
topných olejů již v následujícím roce. Projekt přístavby byl realizován v roce 1972 opětovně v rámci „Akce Z“. Pro výuku byly získány tyto prostory – rýsovna,
0,18 mm
1,258 mm
0,1256 0,02 posluchárna fyziky a chemie a dřevodílna.
0,02
Zachováním Kachlerova architektonického řešení celá přístavba snadno zapadla do původního konceptu tak, že na první pohled není zřejmý její novodobý původ.
0,155
Autor: Lucie Michalíková, žákyně školy
55
2,200
Základem veškerého odborného školství je úzké sepětí mezi teorií a praxí.
Ani opavská stavební průmyslovka není a ani v minulosti nebyla v tomto směru výjimkou. V rámci zlepšování podmínek pro praktickou výuku se již koncem 60. let (1968) uvažovalo o výstavbě učeben praktického výcviku (včetně zázemí) podle projektu Ing. Špičky. V jádru dvoupodlažní objekt s jednopodlažními účelovými přístavbami v podobě křídel měl být v patře komunikačně spojen krytým průchodem s tzv. věží. Projekt nakonec nebyl realizován, snad z důvodů
38
upřednostnění adaptace východního křídla školy
39
aj. Naléhavá potřeba zázemí pro výuku odborného výcviku vyústila nakonec v letech 1973–1974 ve výstavbu jednoduchého jednopodlažního objektu podle projektu Ing. arch. Miroslava Holého. Později v roce 1982 bylo přistoupeno k další úpravě šaten a skladů praxe, které měly zajistit odpovídající zázemí pro studenty.
0,155
V roce 1975 byl upraven areál pro výuku branné výchovy (překážková dráha a vzduchovková střelnice) a učebna v přírodě. Současně byl adaptován objekt zahradního domku na svazáckou klubovnu, v roce 1994 přestavěn žáky školy na zařízení pro výuku odborné praxe.
Situační plán školy
Ve druhé polovině 90. let 20. století pokračovalo vedení školy v další optimalizaci podmínek praktické výuky. V letech 1997-1999 pod vedením svých pedagogů postavili žáci školy halu pro praktické vyučování. Hala je od ledna 2000 plně využívána pro odbornou praxi a pro předvádění nových technologií ve stavebnictví.
Po více než třiceti letech od generální rekonstrukce původní budovy bylo přistoupeno ke generální opravě fasády (1987). Tehdy byl
40
Legenda
41
keramický obklad ze západní boční strany uličního křídla sejmut a použit při
1
Původní budova měšanské školy, postaveno 1891-1892
obnově hlavní fasády náhradou za ohněm poškozené kusy.
2
Tělocvična školy se spojovací halou, kabinety, šatnami a bytem školníka, postaveno 1954 – 1956; spojovací chodba byla 1993 rozdělena na jednotlivé kabinety
systematické obnovy a dalšího rozšiřování stávajícího areálu školy. V letech
3
Kabinet tělesné výchovy, postaveno mezi lety 1956 – 1958
1992-1996 byly provedeny následující úpravy: zateplení tělocvičny, kabinetu
4
Nářaovna a garáž, postaveno 1958; garáž později připojena k nářa ovně
5
Budova tzv. věže, postaveno 1962 – 1964; později 2000 terasa adaptována na učebnu
počítačové sítě, nová střecha tělocvičny po havárii (1994), dispoziční úpravy
6
Garáže, postaveno 1966 společně s novým oplocením
budovy - vytvoření dvou učeben a soustředění kabinetů do jedné části budovy,
7
Východní křídlo budovy a kotelna pro lehké topné oleje, postaveno 1972; kotelna 1993 přeměněna na plynovou
8
Šatny a sklady praxe, postaveno 1973 - 1974
9
Původní zahradní domek, adaptován 1994
Po nástupu Ing. Pravdomila Gebauera do funkce ředitele bylo zahájeno období
a učeben (1992), plynofikace kotelny (1993), rekonstrukce elektroinstalace v celé budově školy, osvětlení tělocvičny, nové rozvody slaboproudu,
rekonstrukce bytu školníka a oplocení celého areálu (1995), rekonstrukce budovy klubovny a šaten, provedení elektrické zabezpečovací signalizace s napojením na pult centrální ochrany, přístavba skladu materiálu (1996).
10
Hala praktické výuky, postaveno 1998 - 1999 na místě původního skladu
11
Vstupní hala, postaveno 1999
0,155
Autorem projektu velkorysé vestavby je současný hlavní architekt města Ing. arch. Zdeněk Bendík. Současně s vestavbou získal dvůr školy novou dlažbu, jejíž 1,258 mm
klad respektuje půdorys vestibulu. Dále došlo k rekonstrukci a modernizaci šaten, byla provedena nová plynoinstalace v budově a přibyla krytá kolárna. O rok později proběhla adaptace terasy na čtvrtém podlaží jižní přístavby tzv. věže na druhou rýsovnu a celý objekt „věže“ byl zateplen novou fasádou. Za zmínku stojí také nová výmalba školy včetně nátěrů (2002).
0,1256
42
Na konci druhého tisíciletí (1999) se vybudováním vstupního vestibulu do prostoru dvorního traktu završil stavební vývoj areálu střední průmyslové školy stavební. Byla tak komunikačně spojena původní Kachlerova budova s objektem 0,02
tělocvičny. Díky kombinaci moderních architektonických prvků (nepravidelný půdorys, užití dovnitř klopené střechy, stanové střešní okno aj.) a materiálů včetně jejich barevnosti získala škola jak zajímavý vstupní prostor, tak i místo pro posezení a občerstvení.
43
0,155
55
V letech 2003 – 2004 proběhla rozsáhlá rekonstrukce střechy a fasády podle Kachlerovy původní dokumentace za finanční podpory
2,200
Moravskoslezského kraje. Záměrem investora byla restituce vzhledu za použití maximální míry autentických materiálů a technologií. Rekonstrukční práce byly rozděleny do dvou fází – v první byla adaptována střecha, rehabilitováno převýšené mansardové zastřešení rizalitu (včetně trojúhelníkového štítu, který zmizel při rekonstrukci budovy v 50. letech 20. století) a současně zde byla vybudována nová sborovna. Ve druhé fázi byla obnovena fasáda.
Důležitým momentem celé akce od počátku byla náhrada poškozeného keramického obkladu novým, který by svými vlastnostmi – tvarem, složením a designem – odpovídal původnímu. Speciální obklad nestandardního formátu a dobového designu s fasetami dodala divize Keramika Chlumčany firmy Lasselsberger a. s. Jeho užití vzhledem k neza-nedbatelné ploše (175 m2), kterou na fasádě obklad zaujímá, umožnilo dosáhnout původní historické a funkční kvality zcela v intencích Kachlerova 0,155
vidění a vnímání projektované stavby. Zdařilá rekonstrukce, která se za příkladný přístup k památkově chráněnému objektu těší uznání mezi odborníky památkové péče, byla oceněna také v kategorii Interiéry a fasády občanských a průmyslových staveb na jedenáctém ročníku renomované soutěže ve stavebnictví Taurus. Ta se konala v rámci mezinárodního stavebního veletrhu IBF v Brně.
45
Též při adaptaci střechy byly upřednostněny
doplnění terčíků také na průběžné kladí vnější fasády západního dvorního křídla a její obložení keramickým
původní technologie jako krytí plechů na latě oproti dnes většinou využívanému falcovanému krytí. Pro úplnost je třeba zmínit doplnění nápisu „stavební škola“ ve středním rizalitu, umístění slezské orlice v ose rehabi-
obkladem. Rekonstrukci realizovala stavební firma Slezské stavby Opava, přičemž pokrývačské a klempířské práce provedla opavská firma Richarda Mlýnka Mlýnka. . V poslední době byla věnována pozornost tělocvičně
litovaného štítu na místě někdejšího řádového kříže, restituci
školy, připomeňme rekontrukci šaten a sociálního
keramického obkladu na západní (boční) straně uličního křídla,
zařízení (2005) (2005), , přístavbu posilovny a renovaci tělocvičny (2006-2007).
Po II. světové válce se Hirschova zahrada ocitla v majetku města. Na konci 40. let 20. století, patrně v souvislosti s úpravou zahrady na přírodní 1,258 mm
sportovní areál křesanského sdružení mladých žen Y.W.C.A. (Young Women´s Christian Association) v Opavě, byly odstraněny zbytky pavilonu a snad i obě alegorie. Po zákazu činnosti sdružení Y.W.C.A. v Československu v roce 1951 bylo využívání hřiště umožněno opavské stavební průmyslovce, v jejímž užívání je dosud.
49
Poněkud nenápadnou, nicméně velmi zajímavou částí areálu školy je jeho nejjižnější část, 0,1256
48
vizuálně přístupná z uliční spojky mezi Otickou ul. a Bezručovým náměstím. Tvoří ji dvojice volejbalových hřiš s běžeckou tratí, zasazených v travnatém porostu a doplněných stromy. Travnatý porost a vzrostlé stromoví právem navozují dojem parku, protože se v těchto 0,02
místech nacházela část známé opavské barokní zahrady, podle pozdějších majitelů zváné Hirschova. Jejím jádrem byl zahradní pavilon tzv. Lusthaus
0,18 mm
1,258 mm
a sochařská výzdoba s náměty z antické mytologie. Podle nápisů na soklech se lze domnívat, že obě nám známé sochy – Únos Proserpiny a Herkules s Erymanthským kancem – tvořily část nedochovaného souboru alegorií, snad ročních období.
Detail soklu s torzem nápisu.
0,1256
0,02
0,1
0,155
