Číslo projektu
CZ.1.07/1.5.00/34.0581
Číslo materiálu
VY_32_INOVACE_DEJ-1.MA-14-Holocaust
Název školy
Střední odborná škola a Střední odborné učiliště, Dubno
Autor
Mgr. Alena Šimonovská
Tematická oblast
Dějepis
Ročník
1.
Datum tvorby
16.8.2012
Anotace
Materiál je určen k probrání učiva a uvědomění si, kam může vést rasismus a diskriminace.
Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora
= Šoa (hebrejsky neštěstí, zničení) systematické a
státem provozované pronásledování a hromadné vyvražďování osob označených jako Židé (ale i Romové a další „nevhodní“) Hitler – označil Židy jako nečistou rasu a původce
Co?
Proč?
zla, příčinu první světové války atp. - jejich systematické vyvražďování = „konečné řešení židovské otázky“ V době druhé světové války, protižidovské zákony a
opatření už po nástupu Hitlera k moci (1933) Koncentrační tábory v Německu a jím podmaněných
územích, hl. Polsko (největší – Auschwitz = Osvětim)
Kdy?
Kde?
Definuje Židy a vylučuje je na okraj společnosti Povinné označení Davidovou hvězdou Zřizování ghett Postupné vylučování ze škol Ztráta zaměstnání Zabavování majetku Vyhrazené prostory na veřejných místech Zákaz vycházení Nucené práce a koncentrační tábory
Experimenty, jak co „nejefektivněji“ (rychle, úsporně,
ve velkém) likvidovat „nevhodné“ osoby Např. používány výfukové plyny z aut, zastřelení Vyvinut cyklon B – nasypán do „sprch“ – smrt udušením – vybudována krematoria – spálení těl Při použití krystalů v Osvětimi každých 24 hodin zabito desítky tisíc lidí Během války zemřelo kolem 6 mil. Židů – mnoho na důsledky hladu a nemocí
„Během procesu vykřikl prokurátor: "Zabil jste tři a půl miliónu lidí!" Požádal jsem o slovo a opravil ho: "Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl miliónu." V sále se okamžitě ozval hluk a prokurátor křičel, že bych se měl stydět za svůj cynismus. Ale já jsem neudělal nic jiného, než že jsem upřesnil nesprávné číslo. *** "Tak strašné rozkazy! Jak jste mohl...! To je obludné... Ty děti. Ty ženy... Je vůbec možné, že jste nic necítil?" S únavou jsem odpověděl: "Tuto otázku mi kladou neustále." "A co obvykle odpovídáte?" "To se dá těžko vysvětlit. Zpočátku jsem měl nepříjemný pocit, ale ten se postupně docela ztratil. Myslím, že to bylo nutné. Jinak bych nemohl pokračovat. Pochopte mě, bral jsem židy jenom jako jednotky, ale nikdy ne jako lidské bytosti. Soustředil jsem se na technickou stránku svého úkolu." A po chvilce jsem dodal: "Tak jako letec, který shazuje na město bomby." Prohlásil rozzlobeně: "Jeden letec nikdy nevyhladil celý národ." Úryvek z knihy Smrt je mým řemeslem (autor: Robert Merle)
V době začátku války 10-letá dívka z Frankfurtu Po Hitlerově vítězství (1933) emigrace s rodinou do
Amsterdamu Od r.1942 v Nizozemsku deportace židů,rodina Frankových nucena ukrývat se od 12.6.1942 do 1.8.1944 v zadním traktu domu Na základě udání celá rodina transportována do koncentračního tábora, rodina rozdělena Rodina rozdělena, 1945 Anna umírá v Bergen-Belsenu na tyfus Během pobytu v zadním traktu si Anna vedla deník
obr1
Vydán po válce otcem Anny, Otto Frankem Úryvek:
„Pátek 21. července 1944
Milá Kitty, teď už jsem plná naděje, teď to konečně jde všecko dobře. Ano, opravdu, jde to dobře! Báječné zprávy! Na Hitlera byl spáchán atentát, a tentokrát ho neprovedli ani židovští komunisté nebo angličtí kapitalisté, nýbrž ryzí Germán, německý generál, který je hrabě a kromě toho ještě mladý! „Božská Prozřetelnost“ führerovi zachránila život a on z toho bohužel, bohužel vyklouzl jen s několika šrámy a popáleninami. Pár důstojníků a generálů z jeho nejbližšího okolí bylo zabito nebo zraněno. Hlavní pachatel byl podle stanného práva zastřelen.“
1945 Anna umírá v Bergen-Belsenu na tyfus
*19. květen 1909, Londýn „britský Schindler“
1939 – zachránil 669 dětí
z území ČSR před transportem
Film (3:31 min.) obr2
Obr1: Wikipedia. http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/4/47/Anne_Frank.jpg. 16.8.2012.
Obr2: Wikipedia, the free encyclopedia. http://en.wikipedia.org/wiki/File:Winton_Nicholas_4647.jpg. 16.8.2012.
J. & J. Kuklíkovi. Dějepis pro gymnázia a střední školy 4. Praha: SPN, 2002. ISBN 80-7235-175-3.
