Střední škola gastronomie a služeb, Nová Paka, Masarykovo nám. 2 MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM

Střední škola gastronomie a služeb, Nová Paka, Masarykovo nám. 2

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM

Školní rok 2016 - 2017 1

Obsah Minimální preventivní program SŠGS Nová Paka ……………………………….. 3 Náplň práce školního metodika prevence …………………………………………. 5 Drogy ……………………………………………………………………………… 6 Cílové skupiny protidrogového programu ………………………………………… 9 Rozpoznání problémů s návykovými látkami ve školním prostředí ………………. 9 Témata protidrogové primární prevence v jednotlivých předmětech …………….. 13 Seznam materiálů k protidrogové prevenci ………………………………………. 13 Dotazník závislosti na návykových látkách ………………………………………. 15 Poruchy příjmu potravy ……………………………………………………………19 Rizikové sporty …………………………………………………………………… 22 Sekty ……………………………………………………………………………… 24 Sexuálně rizikové chování ………………………………………………………. 25 Šikana a agrese …………………………………………………………………… 28 Xenofobie a rasismus ……………………………………………………………. 32 Záškoláctví ………………………………………………………………………. 33 Intervence pedagoga – rizikové chování ve školním prostředí …………………. 34 Plán akcí na školní rok 2016/2017………………………………………………. 38

2

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM Minimální preventivní program je konkrétní dokument školy, zaměřený na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností, dále pak na vzdělávání a spolupráci pedagogických pracovníků, vzdělávání školního metodika prevence a v neposlední řadě na spolupráci s rodiči.

Školní metodik prevence sociálně-patologických jevů metodicky vede a koordinuje prevenci na škole. Metodik prevence: Ing.. Zuzana Šmiková E-mail: [email protected] Tel.: 608 579 787 Konzultační hodiny: Sudý týden: středa 11.30 – 12.30 h Lichý týden: pondělí: 8.00 – 9.00 h Ostatní dny po předchozí osobní či telefonické domluvě. Střední škola gastronomie a služeb Nová Paka je příspěvkovou organizací Královéhradeckého kraje. Škola má přibližně 400 žáků denního i dálkového studia, kteří navštěvují učební i studijní obory. Výchovná skupina, složená ze zástupců vedení školy, výchovného poradce a školního metodika prevence, úzce spolupracuje s učiteli teoretické výuky i učiteli odborného výcviku. Tato skupina koordinuje veškeré aktivity na SŠGS Nová Paka a podílí se na přípravě a následné realizaci Minimálního preventivního programu. 1. Vzdělávání v oblasti zdravého životního stylu - zpracováno do plánu třídnických hodin všech tříd - v hodinách občanské nauky, základů společenských věd, základů přírodních věd, nauky o výživě, psychologie, práva, tělesné výchovy … je tato problematika součástí výuky - v rámci účinného výchovného působení a osobního příkladu je většina pedagogického sboru nekuřácká - výuka je doplňována přednáškami zajímavých osobností na podporu životního stylu – sportovců, cestovatelů, metodiků či jinak úspěšných lidí - školní řád je upraven ve shodě s ochranou zdraví žáků i dospělých - absolvujeme akce nabízené nadřízenými orgány, PPP a jinými vzdělávacími a kulturními institucemi 2. Poradenská činnost - zajišťujeme žákům celoroční přístup k adresám a telefonním číslům všech dostupných středisek a institucí 3

- školní metodik prevence i výchovný poradce mají stanoveny konzultační hodiny pro práci s problémovými žáky - na chodbě školy je vytvořen koutek se schránkou důvěry „Ouško“, kde jsou zveřejňována aktuální témata a kde je anonymní formou reagováno na dotazy žáků - rodičům problémových žáků je poskytovaná poradenská služba 3. Pozornost rizikovým skupinám - třídní učitelé provádějí sociální rozbor své třídy a vytipují možné rizikové jedince a pravidelně ve spolupráci s výchovným poradcem a metodikem prevence sledují jejich chování - je realizován Program na podporu romských žáků - ve spolupráci se sociálním odborem MÚ je umožněno žákům ze sociálně slabších rodin zúčastnit se finančně náročných aktivit – lyžařského kurzu a sportovně turistického kurzu - školní metodik prevence a výchovný poradce ve spolupráci s vedením školy a třídními učiteli mohou uplatňovat přiměřené represivní nástroje pro ty, kdo podceňují či znevažují účinky drog včetně nikotinu a alkoholu na nedospělý organizmus 4. Volnočasové aktivity - žáci mají možnost sportovního vyžití v době mimo vyučování /tělocvična školy/ - žáci mají možnost zúčastnit se mezitřídních utkání ve sportovních hrách /volejbal, stolní tenis/ - žáci mají možnost aktivně se zapojit do reprezentace školy v rámci sportovních soutěží /fotbal, basketbal, florbal, stolní tenis, atletika …/ - ve spolupráci s učiteli teoretické a odborné výuky se žáci mohou účastnit reprezentace školy v rámci studijních i učebních oborů /módní přehlídky, soutěže kuchařů a cukrářů, pořádání rautů či jiných slavnostních hostin, soutěže pekařů a truhlářů, vyřezávání ovoce a zeleniny, barmanských soutěží…/ - žáci studijního oboru Hotelnictví i žáci ostatních učebních oborů se mohou účastnit mezinárodních projektů i dalších výjezdů v rámci spolupráce školy s ostatními školami v zahraničí Minimální preventivní program vychází z následujících platných předpisů v resortu školství, mládeže a tělovýchovy: - Zákon č. 61/2004 sb., o předškolním, základním, středním a vyšším vzdělávání (školský zákon) - Vyhláška č. 72/205 sb.,o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních - Strategie prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže v působnosti r resortu školství,mládeže a tělovýchovy (web MŠMT CR) - Metodický pokyn k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže, č.j. 14514/2000 51 - Metodický pokyn k prevenci sociálně patologických jevu u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení,č.j. 20006/2007-51 - Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení,č.j 28275/2000-22 - Metodický pokyn k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáku z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví, č.j. 10119/2002-14 4

- Spolupráce škol a předškolních zařízení s Policií ČR při prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže či na dětech a mládeži páchané, č.j. 25884/2003-24 - Metodický pokyn k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance, č.j. 14423/99-22 - Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT, č.j. 37014/2005-25

NÁPLŇ PRÁCE ŠKOLNÍHO METODIKA PREVENCE Čím se zabývá? Jaké úkoly plní? Které činnosti ve škole zajišťuje? - připravuje školní preventivní strategii - seznamuje se s metodickými pokyny a dalšími materiály potřebnými pro činnost metodika - studuje odborné materiály ohledně protidrogové prevence na školách - pracuje a osobně komunikuje se žáky a zajišťuje pro ně vzdělávací akce v rámci realizace školní preventivní strategie - koordinuje spolupráci pedagogických pracovníků a vedení školy při řešení výchovných problémů žáků spadajících do oblasti sociálně-patologických jevů - komunikuje osobně, telefonicky a elektronicky s rodiči problémových žáků a s rodiči, kteří si kontakt sami vyžádají S čím se na něho můžete obrátit? Které problémy spadají do jeho kompetence?

-

nezdravé vztahy v kolektivu třídy a mezi žáky experimenty žáků s návykovými látkami vandalismus, krádeže, ničení osobních věcí žáků ve škole fyzické a psychické ubližování a slovní napadání žáků ve škole i mimo ní projevy rasové a menšinové intolerance domácí násilí a sexuální zneužívání závislost na počítačových hrách a hracích automatech poruchy příjmu potravy další problémy ovlivňující vzdělávání a výchovu žáků CÍLOVÉ SKUPINY PROTIDROGOVÉHO PROGRAMU

Výchovný poradce - spolupracovat s vedením školy a ostatními pedagogickými pracovníky při odhalování poruch vývoje a poskytovat možnou odbornou pomoc při výskytu problémů - sledovat prostřednictvím třídních učitelů dodržování Školního řádu /zákaz kouření, požívání alkoholických nápojů a jiných drog ve škole, na DM a při akcích školy/ - doplňovat knihovnu s protidrogovou tematikou 5

- průběžně aktualizovat panel výchovného poradenství s aktuálními informacemi pro žáky a rodiče, pedagogické pracovníky - zveřejňovat kontaktní adresy protidrogových center - informovat žáky a rodiče o konzultačních hodinách výchovného poradce a školního metodika prevence - zajistit účast na seminářích a akcích PPP a následně zprostředkovat předání informací pedagogickým pracovníkům, případně rodičům a žákům - studovat odbornou literaturu - zajistit besedy pro žáky a učitele /s odborníkem v oblasti drog nebo zástupcem policie/ Třídní učitelé - sledovat a včas odhalovat poruchy vývoje, informovat o výskytu problémů výchovného poradce a školního metodika prevence, vedení školy - informovat žáky o zákazu kouření, požívání alkoholických nápojů a jiných drog ve škole a při akcích školy - při třídních schůzkách seznámit rodiče s nebezpečím drog, možnou pomocí ze strany školy - informovat žáky o volnočasových aktivitách - uplatňovat vhodnou a přiměřenou represi Učitelé teoretické i praktické výuky - spolupracovat se školním metodikem prevence, informovat ho o zjištěných problémech ve třídě v oblasti drog - vzdělávat se v oblasti zdravého životního stylu a protidrogové prevence /všichni učitelé dostali preventivní materiály/ - důsledně kontrolovat dodržování Školního řádu - sledovat a včas odhalovat poruchy vývoje a být nápomocen při zjišťování odborné pomoci při výskytu problémů - podle možnosti zařadit do tématického plánu předmětů hodiny s protidrogovou tematikou Vedení školy - dbát na dodržování Školního řádu ohledně zákazu požívání alkoholických nápojů, drog a kouření - dohlížet na uplatňování přiměřené represe - v rámci možnosti finančně přispět na zabezpečení přednášek - umožnit pedagogickým pracovníkům návštěvy seminářů a dalšího vzdělávání v dané oblasti - vytvořit optimální podmínky pro vzdělávací proces

DROGY Drogu lze chápat jako každou přírodní nebo syntetickou látku, která splňuje dva základní požadavky: 1. má tzv. psychotropní účinek, tj. ovlivňuje nějakým způsobem prožívání okolní reality, myšlení a chování 2. může vyvolat závislost Nejrozšířenějšími drogami v České republice jsou: - alkohol 6

- tabák - konopí - pervitin - kokain - tlumivé látky - opiáty - organická rozpouštědla - LSD a další halucinogeny - anabolika - hazardní hry, výherní automaty Pomocí drog se může člověk na nějakou chvíli změnit a to dvěma různými způsoby 1. povzbuzení – povzbuzovací látky způsobí, že tělo a mozek pracují rychleji, člověk má pocit, že má více energie a vydrží být déle vzhůru 2. uspání – drogy mají tlumivý účinek, člověk pracuje pomaleji Rizika společná většině návykových látek - vznik závislosti - nebezpečí sobě nebo okolí - otravy - trestná činnost - poškození tělesného a duševního zdraví - nepříznivé změny osobnosti - menší zájem o vzdělání a pracovní uplatnění - zhoršení rodinných a jiných mezilidských vztahů - více kázeňských problémů ve škole Alkohol - otrava – u dětí může nastat i po malých dávkách alkoholu - nebezpečné jednání pod vlivem alkoholu, zvýšené riziko sebevražd, slovní i fyzická agrese, trestná činnost - rychlejší rozvoj závislosti u dospívajících než v pozdějších letech - jaterní onemocnění a onemocnění trávicího systému - duševní nemoci – deprese - oslabení imunitního systému - zvýšení rizika nádorů hltanu, jícnu, žaludku, jater - riziko poškození plodu u těhotných žen Tabák - srdeční nemoci včetně srdečního infarkt - pokles tělesné výkonnosti - onemocnění dýchacího systému - riziko poškození dítěte u těhotných žen - nepříznivé účinky na pokožku obličeje - alergie na složky tabákového kouře, astma - onemocnění tepen dolních končetin - závislost na tabáku Drogy z konopí - poruchy paměti - duševní poruchy 7

- závislost - zvýšené riziko přechodu k jiným návykovým látkám - riziko zhoubných nádorů v oblasti dutiny ústní, hltanu a jícnu - úzkostné a jiné nepříjemné stavy - riziko dopravních nehod / i 24 hodin po vykouření jedné marihuanové cigarety/ Látky s budivým účinkem /pervitin, kokain/ - pod vlivem drogy nebo v důsledku duševní poruchy, kterou droga způsobila, může být postižený nebezpečný sobě nebo svému okolí - deprese, typicky po odeznění účinku drogy - smrtelná otrava v důsledku srdečního selhání, otoku plic - úzkostné stavy - větší náchylnost k nemocem - rychlý rozvoj závislosti - riziko poškození plodu u těhotných žen Tlumivé léky - nepříznivý účinek na paměť - riziko otrav - riziko vzniku závislosti - překrývání příznaků onemocnění, člověk nevyhledá odpovídající lékařskou pomoc, nemoc se zhorší Opiáty /heroin, kodein, morfin/ - velmi rychlý rozvoj závislosti - při kombinaci s jinými látkami /alkohol/ život ohrožují otravy - šok, alergická reakce - riziko smrtelných otrav /předávkování/ - kruté odvykací příznaky projevující se rozšířením zornic, husí kůží, zrychleným dechem i tepem, slzením, rýmou, průjmem, pocením, nechutenstvím, neklidem - riziko poškození plodu u těhotných žen Organická rozpouštědla - poruchy paměti - riziko vzniku závislosti - riziko přechodu k jiným návykovým látkám - smrtelné otravy, onemocnění jater a krvetvorby Anabolika /steroidy/ - změny osobnosti – podezíravost, sklony k násilí a násilná trestná činnost, násilí páchané bez výčitek svědomí - oslabení imunitního systému - ztráta přátel, zhoršení vztahů v rodině - nebezpečí přenosu infekce (žloutenka, AIDS/ - riziko mozkové mrtvice - zastavení růstu - poškození jater, cév a srdce Hazardní hry - rozvoj patologického hráčství 8

- zanedbávání zdraví, školy, rodiny i jiných důležitých hodnot - trestné činy - beznaděj, deprese, sebevraždy - duševní problémy u lidí v nejbližším okolí - vyšší riziko rozvoje závislosti na alkoholu a drogách Prevence Cílem prevence je zvýšení odolnosti dětí a mládeže vůči sociálně patologickým jevům. Úkolem primární prevence je vyloučení všech rizik a vlivů narušujících zdravý osobnostní a sociální vývoj mládeže. Účinná prevence musí ovlivnit chování ve smyslu podpory zdraví. Sekundární prevence směřuje k podchycení a nápravě prvních známek výskytu sociálně negativních jevů včetně zneužívání návykových látek. Ve školských zařízeních je optimální cestou prevence systematické a nenásilné působení pedagogických pracovníků, jednoznačnost jejich postojů a jejich osobní příklad. Efektivní je cesta posilování osobnosti mládeže, utváření postojů vedoucích ke zdravým rozhodnutím, uvědomění si odpovědnosti za zdraví své i ostatních, utváření kvalitních hodnotových žebříčků, nabízení pozitivních alternativ činností a chování, trénink v dovednostech odmítat nevhodné chování. Takový vliv má především rodina, ale i pedagogický pracovník

ROZPOZNÁNÍ PROBLÉMŮ S NÁVYKOVÝMI LÁTKAMI VE ŠKOLNÍM PROSTŘEDÍ Nejzávažnější známky užívání návykových látek - žák nebo student sám přiznává užívání drog - toxikologický nález drogy v moči - nález drog nebo pomůcek k jejich zneužívání /injekční jehly, speciální dýmky, obaly od léků, „psaníčka“…/ - jizvy po vpiších, např. v loketní jamce - známky intoxikace, žák působí dojmem, že je opilý, hovoří nezřetelně, je utlumený, zmatený - přátelé, často starší, berou drogy - ztotožňování se s drogovou kulturou, zastávání se drog, zájem o články o drogách - krádeže ve třídě nebo v domácnosti - útěky z domova Další známky užívání návykových látek - změna či ztráta kamarádů a přátel, náhlé vzdalování se normálním vrstevníkům - působí dojmem nezdravosti a neduživosti - zanedbávání péče o zevnějšek - náhlé zhoršení prospěchu a chování - neomluvené hodiny a pozdní příchody do školy - větší náladovost, podrážděnost, deprese - uzavírání se, tajnůstkářství - nepřiměřené zvýšení aktivity či nápadná netečnost - poruchy spánku nebo naopak nadměrná spavost - náhlé zhoršení chování, konfliktnost, agresivita 9

- horší soustředění a paměť - častější zdravotní problémy Doporučení pro pedagogy Vztah žáka k pedagogům bývá někdy ovlivněn tím, že pedagog dává známky, vyjadřuje se k vhodnosti dalšího studia apod. Přesto nejsou příklady důvěra k učitelům vzácné. Často se stane, že pedagog zjistí zhoršení prospěchu, má pocit, že není něco v pořádku, ale neví přesně co. Může se jednat o citový problém, vleklý rodinný konflikt, problémy s hazardní hrou nebo návykovými látkami a mnoho dalších. - často bývá vhodné se žákem pohovořit o samotě – takový rozhovor může proběhnout mezi žákem a třídním učitelem, učitelem, k němuž má žák důvěru, výchovným poradcem, školním metodikem prevence - informujte rodiče žáka a spolupracujte s nimi, bylo by chybou vytvářet se žákem tajné spojenectví proti rodičům a vážný problém před nimi tajit - pokud předpokládáte, že rodina společně se školou nejsou schopny problém vyřešit, nebo jestliže pokusy o takové řešení selhaly, hledejte další pomoc - další postup ve vztahu k žákovi, který má problém s návykovými látkami, záleží na tom, zda on a rodiče přijmou doporučení školy, případně léčebného zařízení. Taková doporučení mohou zahrnovat např. změnu přátel a způsobu trávení volného času, přijetí nějaké formy léčby, zvýšený dohled ze strany rodičů. V případě dobré spolupráce může být škola velkorysejší např. při stanovení termínu opravných zkoušek nebo posuzování předchozích kázeňských problémů, než je tomu u žáka, který nespolupracuje. Zároveň ale musí vytvářet tlak k pozitivní změně a chránit spolužáky problémového dospívajícího - škola by také měla zveřejnit mezi žáky i rodiči jasný zákaz kouření a přinášení alkoholu a drog do školního prostředí, včetně akcí, které škola pořádá. Uvedený zákaz by měl být soustavně prosazován. Postihy za jeho porušení by měly být předem dané, citelné, ale nikoliv nepřiměřené Doporučení rodičům Co je vhodné - když je dítě pod vlivem drog a hrozí otrava, neváhejte zavolat lékaře - lékaře volejte i v případě, že účinek drog odezněl, ale přetrvávají duševní problémy jako halucinace nebo pocity pronásledování - s dítětem pod vlivem drog nemá smysl se přít, vážný rozhovor odložte na dobu, až bude dítě střízlivé - nespoléhejte na zázračné okamžité řešení, ale spíše na dlouhodobou výchovnou strategii. Jejím základem je nepodporovat a neusnadňovat braní drog, naopak odměňovat každou změnu k lepšímu a povzbuzovat k ní - neztrácejte důvěru dítěte a naslouchejte mu. Vyslechnout dítě ale neznamená přistupovat na jeho stanovisko - naučte se s dítětem o alkoholu a drogách hovořit. Bude-li dítě drogu obhajovat, vyslechněte ho, ale opatřete si protiargumenty 10

- uvědomte si své možnosti. Dítě, které bere drogy nebo pije, bývá většinou nezralé a neschopné se o sebe postarat. Může pohrdat názory rodičů, ale většinou si nedokáže opatřit prostředky k životu. I v tom je vaše šance a síla. Cílem je, aby dítě pochopilo, že skutečná samostatnost předpokládá schopnost postarat se o sebe. U dětí, které dosáhly zletilosti, je tento bod zvlášť důležitý - vytvořte zdravá rodinná pravidla, dítě by mělo vědět, jaké předvídatelné důsledky bude mít jeho jednání - jestliže není dospívající ochoten ke změně, měl by nést důsledky - předcházejte nudě. Musíte počítat s tím, že může být nutné trávit v prvním období s dítětem mnohem víc času. Měli byste mít přehled, kde je, co dělá, zamyslet se nad jeho denním programem a životním stylem - pomozte mu odpoutat se od nevhodné společnosti. To má pro překonání problému často podstatný význam. Jestliže vám dítě tvrdí, že chce s lidmi, se kterými dříve bral drogy, jenom pobývat nebo povídat, buď lže nebo podceňuje nebezpečí. Někdy je možné uvažovat o změně prostředí - posilujte sebevědomí dítěte, je nutné oceňovat i drobné pokroky a změny k lepšímu. Je také třeba vidět i silné stránky dítěte, jeho možnosti a záliby, které má z předchozí doby a na které se dá navázat - spolupracujte s dalšími dospělými. Velmi důležitá je spolupráce v rodině. Rodiče by se měli ve výchově problémového dítěte dokázat domluvit. Jenom tak totiž nebude dítě uzavírat spojenectví s tím rodičem, který mu právě více dovolí. Důležitá je i spolupráce v rámci širší rodiny, spolupráce s léčebnými zařízeními, školou - buďte pro dítě pozitivním modelem. K tomu je nutné, abyste mysleli na své zdraví a svoji tělesnou a duševní kondici a abyste měli své kvalitní zájmy. Rodič upnutý pouze na problémové dítě je velmi snadno manipulovatelný a dá se lehce vydírat - neváhejte vyhledat profesní pomoc pro sebe, jestliže ji dítě odmítá Co je nevhodné - nepopírejte problém, zbytečně by se tak ztrácel čas a rozvíjela závislost na návykové látce - neskrývejte problém. Někdo se za takový problém stydí a tají ho. Měl by si naopak o problému s někým důvěryhodným a kvalifikovaným pohovořit - neobviňujte partnera. Na to, abyste si vyřizovali s druhým rodičem staré účty a navzájem se obviňovali, není vhodná doba. Minulost se změnit nedá, budoucnost ano - nezanedbávejte sourozence dítěte zneužívajícího alkohol nebo jiné drogy. Sourozenci problémového dítěte jsou více ohroženi, problémem v rodině trpí a vaši péči a váš zájem potřebují - nefinancujte zneužívání drog a neusnadňujte ho. S tím souvisí i to, aby rodina zabezpečila cenné předměty a nenechala se okrádat - nedejte se vydírat. Vyhrožování fetováním, útěkem, prostitucí nebo sebevraždou je častým a oblíbeným způsobem vydírání rodičů. Všechna tato rizika u závislých na drogách existují. Tím, že rodiče pod jejich tlakem ustupují, riziko nesnižují, ale zvyšují - nedejte se vydírat ani pochybnými známými dítěte, kteří na vás vymáhají peníze, jenž jim dítě údajně dluží. Z jiného telefonu, nežli je váš, ohlašte celou záležitost na policii a s policií spolupracujte - nevěřte tvrzení, že má dospívající drogy pod kontrolou, případně, že snižuje dávky a že drogu brzy vysadí. Buďte připraveni na to, že dříve či později pravděpodobně přijde krize - nebijte dítě pod vlivem návykové látky. Fyzické násilí nevede většinou k cíli, často jen v dítěti živí pocit ukřivděnosti, vede k sabotování snah rodičů a k útěkům - nespoléhejte na prarodiče. Nastěhovat dítě, které bere drogy, k babičce a dědečkovi má většinou nepředvídatelné důsledky. Prarodič bude okraden, možná i týrán a stav se bude 11

zhoršovat. Problém, který obtížně zvládáte vy, nezvládnou prarodiče - nedělejte zbytečně dlouho „dusno“. Parta a nevhodní přátelé by se tím stávali pro dítě ještě přitažlivější - nezabouchněte dveře na vždy. I když dítě odejde, je dobré být připraven mu pomoci, pokud přijme určité podmínky - neztrácejte naději. Vaším tichým spojencem je přirozený proces zrání Doporučení ke specializované léčbě Krátká intervence může proběhnout na úrovni školy a může být vysoce účinná. U části dospívajících však nepostačuje. Může se jednat o stav, který vyžaduje z různých důvodů intenzivnější léčbu. Pak bývá na místě doporučení ke specializované léčbě. Kdy doporučit specializovanou léčbu - jestliže krátká intervence stav dostatečně neovlivnila - jestliže jsou přítomna příliš velká rizika /sebevražedné tendence nebo pokusy, předávkování, vážné škody na tělesném zdraví apod/ - jestliže je postižený nebezpečný sobě nebo okolí z důvodu duševní nemoci - u dospělých v extrémně tíživé sociální situaci, kteří mají problém s návykovou látkou. Tam někdy nebývá realistické očekávat dostatečný efekt ani při ambulantní léčbě a může být proto vhodnější uvažovat o specializované léčbě ve vhodném ústavním zařízení Jak zvýšit pravděpodobnost přijetí doporučení ke specializované léčbě - dospívajícímu a jeho rodičům je možné doporučit specializované pracoviště - bývá vhodné vzbudit pozitivní očekávání a naději - zdůraznit, že pracovníci, zabývající se touto problematikou jsou vázáni povinnou mlčenlivostí - je vhodné ponechat prostor pro případné otázky týkající se různých aspektů specializované léčby - učitel by se měl vyhýbat výrazům jako alkoholik, toxikoman, feťák, gambler. Nebude tak vyvolávat zbytečný odpor - pro předání do ambulantního léčení je významným činitelem vzdálenost specializovaného pracoviště od místa bydliště dospívajícího. Čím menší vzdálenost, tím je většinou lepší dlouhodobá spolupráce. Pro léčbu návykových nemocí bývá většinou právě dlouhodobá spolupráce velmi podstatná Možní spojenci při časné intervenci na školách - dětský nebo dorostový lékař - dětský nebo dorostový psychiatr - Linka důvěry a podobná zařízení - LAXUS – sociální a zdravotní služby pro uživatele drog - Pedagogicko psychologické poradny - Střediska výchovné péče - Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy - Zařízení k ústavní péče - Policie – škola má ohlašovací povinnost

12

TÉMATA PROTIDROGOVÉ PREVENCE V JEDNOTLIVÝCH PŘEDMĚTECH - rodina a její význam - tělesná a duševní stránka osobnosti - mezigenerační a mezilidské vztahy - komunikace a zvládání problémových situací - pravidla slušného chování - zdraví a životní styl - smysl lidského života - vrstevnické skupiny, šikana, kyberšikana - rasy, etnika, národnosti - právní řád a právní ochrana občanů - trestní, rodinné a pracovní právo - trestní řízení, rozsudek - klasifikace drog - hlavní oblasti produkce návykových látek - vliv drog na osobnost člověka - druhy zneužívání a týrání - prevence a péče o drogově závislé - potravní řetězce - vliv racionální výživy na zdraví, jídelníček - poruchy příjmu potravy - výchova ke zdravému životnímu stylu SEZNAM MATERIÁLŮ K PROTIDROGOVÉ PREVENCI

Videokazety a DVD Drogy Řekni drogám ne! 13

Drogová problematika. Sexuální výchova Pozor droga C2H5OH Ještě něco o drogách Chceš zabít? Dříve než bude pozdě Jeden svět na školách Oči hadů Kouření není moderní Vzlety a pády. Ne alkohol. Toxikomanie Abeceda lidské sexuality Co je třeba vědět o sexu Antikoncepční metody Největší rodinná událost. Těhotenství a porod Knihy a příručky pro učitele Metodika protidrogové prevence pro pedagogy / Nováková/ Jak předcházet problémům s návykovými látkami na školách / Nešpor, Czémy, Pernicová/ Pedagogové proti drogám /program preventivních aktivit/ Prevence obchodu se ženami /Mezinárodní organizace pro migraci/ Prevence problémů způsobených návykovými látkami na školách /Nešpor, Czémy, Pernicová/ Slovník prevence problémů způsobených návykovými látkami pro rodiče a pedagogy /Nešpor, Provazníková/ Knihy a příručky Drogy – Jak vlastně vypadají /informační materiál/ Alkohol, drogy a vaše děti /Nešpor/ FIT IN 2001 /Nešpor/ Drogová pětiletka /Vacek/ Řekni drogám ne! Desatero protidrogové prevence Likvidační životní styl, anabolika, alkohol, nelegální drogy, kouření Tajná zpráva z planety X – Alkohol, drogy, hry a jóga /Nešpor/ Menšiny a migranti v České republice /Šišková/ Komerční sexuální zneužívání dětí. Násilí na dětech /Sborník 2001/ Mládež a kouření /Svobodová, Kozák/ Romantické období končí /Nešpor/ Kde se to v nás bere? /Day/ AIDS a my aneb co je třeba vědět o AIDS /Holub/ Moderní je být fit /Nešpor/ AIDS otázky a odpovědi /Brtníková/ Nebezpečná zóna AIDS /Salačová/ AIDS syndrom získaného selhání imunity /Syrůček/ Smrt jménem závislost /Vondrka/

14

DOTAZNÍK ZÁVISLOSTI Třída: Věk: Všechny následující otázky se týkají posledních dvanácti měsíců. Vyber tu z následujících odpovědí, která se nejvíc blíží skutečnosti, a zatrhni ji. „Droga znamená i alkohol nebo marihuana nebo kombinaci různých návykových látek. 1. Cítil jsi během posledních 12 měsíců silnou touhu nebo nutkání užívat drogu? a/ ne b/ někdy c/ často 2. Nedokázal jsi se ve vztahu k droze ovládat? /vzal sis ji tehdy, když to bylo nevhodné, nebo sis vzal víc, než jsi původně chtěl?/ a/ často b/ někdy c/ ne 3. Měl jsi tělesné potíže /„absťák“/ po vysazení drogy nebo jsi bral nějakou drogu nebo lék proto, abys potíže zmírnil? a/ ne b/ někdy c/ často 4. Zvyšoval jsi dávku, abys dosáhl účinku, původně vyvolaného nižší dávkou? a/ často b/ někdy c/ ne 5. Zanedbával jsi své záliby kvůli droze a potřeboval jsi více času k zotavení se z jejího účinku? a/ ne b/ někdy c/ často 6. Pokračoval jsi v užívání drogy přes škodlivé následky, o kterých jsi věděl? a/ často b/ někdy c/ ne Vyhodnocení: Spočítej odpovědi „často“ a odpovědi „někdy“. 0 1–2 3–6

nejedná se o závislost tento výsledek vyžaduje důkladnější vyšetření lékařem nebo odborným pracovníkem patrně se jedná o závislost

15

SLOVNÍĆEK SLANGOVÝCH VÝRAZŮ absťák Abstinenční syndrom nebo lépe syndrom z odnětí je stav, který nastává po přerušení užívání drog u závislých osob. Má složku psychickou a tělesnou, může být i smrtelný, zvláště po alkoholu, benzodiazepinech a barbiturátech. acid, kyselina LSD - halucinogenní látka, nejčastěji užívaná ve formě malého papírku (trip, papír, papírek, paper) napuštěného účinnou látkou áčko Alnagon, lék s obsahem codeinu apač Apaurin (jeden z firmních názvů pro Diazepam) bad trip, horor trip (z angličtiny špatný výlet) stav, kdy droga místo očekávaných účinků vyvolala nepříjemné pocity (strach, úzkost, nepříjemné halucinace, paranoia), charakteristický u halucinogenů bílej, hnědej heroin podle barvy - čistoty bouchnout si, šlehnout injekčně si aplikovat drogu si, nastřelit se, dát si braun, béčko, český látka pokoutně vyráběná nejčastěji z kodeinu, patří do skupiny opioidů (viz heroin heslo opioidy). Aplikuje se nitrožilně a poměrně rychle vyvolává závislost. V posledních letech byl v tuzemsku vyráběný "braun" do jisté míry zatlačen do pozadí importovaným heroinem buchna, braunka, injekční stříkačka pumpa, nástřelka, pichna, práskačka čaras druh hašiše, užívaný hlavně v Indii čistý ve spojení "být čistý" - tedy nebrat drogy, ve spojení „máš čistý“ = máš čisté injekční stříkačky čórka krádež (u závislých většinou motivovaná snahou opatřit si prostředky na drogu) dealer v prostředí drogové scény obchodník s drogami dělat peníze opatřovat si peníze na drogy, většinou nelegálně depka, déčko deprese diák Diazepam dojezd stav při odeznívání účinků drogy (většinou nepříjemný) efko, éčko, efo efedrin, výchozí látka pro výrobu pervitinu eso, esko Subutex – lék pro substituční terapii na bázi opioidů, často užívaný ilegálně; dříve také Solutan - lék, který obsahuje efedrin, což je výchozí látka pro výrobu pervitinu elpaso loupežné přepadení emko morfin

16

extáze, extoška, xtc, droga MDMA (extáze) ve formě tablet tableta, pilule, éčko, kolčo, kolečko, koule fetovat, smažit, frčet, být pod vlivem drogy, „fárat“ = také specifický výraz pro přehrabování fárat (ostravský slang) popelnic v důsledku intoxikace pervitinem fetky, smažky, uživatelé drog vysmaženci, toxíci, feťáci fetovat, smažit brát drogy flashback [čti flešbek] V překladu záblesk paměti. Jedná se o návrat stavu prožitého při intoxikaci s určitým časovým odstupem, obyčejně literatura uvádí 1 rok, může to však být i déle. gambler patologický hráč halušky, haluze, haldy halucinace (ostravský slang) hašiš, haš, shit [čti šit], zformovaná sušená pryskyřice ze samčích rostlin konopí čokoláda herák, héro, háčko, ejč, heroin eič, kedra, kedr houbičky, houby myšleno lysohlávky chemky suroviny pro výrobu drog, nejčastěji pervitinu joint, špek, brko marihuanová cigareta káčko 1- kodein 2- kontaktní centrum káčkaři pracovníci kontaktního centra, často i terénní pracovníci klepky, zob tablety s psychotropním účinkem koks, kokos, káčko, sníh, kokain cukr lovec lebek směs marihuany a hašiše marjána, ganja, hulení, marihuana, konopí tráva, zelí meťák metadon, opioid užívaný v substituční terapii materiál, matroš droga nádobíčko, vercajk, pomůcka k aplikaci drogy (injekční tříkačka, lžička, voda, vata apod.) nádobí nájezd stav po aplikaci drogy, nástup účinku drogy

17

nášleh, nástřel dávka drogy k injekčnímu podání nášňup, nášup aplikace drogy šňupnutím perník, peří, piko, péčko, pervitin pergo perníkář, pikař, péčkař uživatel pervitinu přešleh, přestřel předávkování psaníčko malá obálka s drogou připomínající velmi miniaturní dopis nebo obal na žiletku. Typický způsob, jak se dávky drogy (pervitin, heroin) distribuují. roháč, erko rohypnol rozdělat rozmíchat drogu před injekční aplikací řezat ředit drogu přidáváním neúčinných a často i zdraví ohrožujících látek sjet se aplikovat si drogu sjet lajnu, vyjet lajnu šňupnutí tvrdé drogy skunk [čti skank], vyšlechtěná marihuana (pěstovaná ve sklenících nebo v umělých podmínkách) skaňour smažba, jízda stav po užití pervitinu speed drogy se stimulačním účinkem (amfetaminy, pervitiny, atd.) speedball [čti spídból] heroin užitý společně s kokainem nebo s pervitinem stíha, stíhačka iracionální pocity pronásledování a ohrožení, příznak toxické psychózy nebo součást prožitku během intoxikace, např. pervitinem Subáč Subutex – lék pro substituční terapii na bázi opioidů, často užívaný ilegálně šmé, šméčko 1 - podraz, podfuk, nečestné jednání 2 - nekvalitní droga šutr, kámen, kedr, kedra heroin prodávaný ne jako prášek, ale ve formě malé hrudky téčko, techo toluen, organické rozpouštědlo teréňáci, streeti pracovníci terénních programů, kteří působí přímo na ulici trip, být na tripu, výlet stav po užití halucinogenů (nejčastěji ve spojení s užitím LSD) var proces pokoutní výroby drogy, často pervitin vařič člověk pokoutně vyrábějící drogy voblož, vobložit okrást někoho o peníze, materiál (drogu) vyhulenec člověk užívající ve větší míře marihuanu nebo hašiš

18

vykroucenec člověk pod vlivem pervitinu se specifickými "vykroucenými" pohyby zásek, zaseknout se, úlet, stav, kdy pod vlivem drogy (nejčastěji stimulantů nebo halucinogenů) člověk ulítnout na něčem delší dobu něco stereotypně dělá, např. prohrabává popelnice, rovná peněženku, češe se, hledí na nějakou budovu apod. zlatá (dávka, rána) dávka, kterou si závislý aplikuje k záměrnému předávkování a ukončení života

Zdroj: htpp://www.drogovaporadna.cz

PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY Jedná se o okruh onemocnění, kam patří mentální anorexie, mentální bulimie a také přejídání spojené s jinými psychickými poruchami, například se stresem. U poruch příjmu potravy (PPP) jsou typické obavy z tloušťky, manipulace s jídlem, sloužící ke snížení hmotnosti a zkreslené vnímání vlastního těla. Jde o psychická onemocnění. To znamená, že chování spojené s anorexií či bulimií není od určitého stádia nemocný člověk schopen ovládat a tedy se i sám bez pomoci druhých nemoci zbavit. Poruchy příjmu potravy jsou závažná psychická onemocnění, jsou léčitelné, ale čím dříve člověk léčbu vyhledá, tím větší má na uzdravení šanci. Nejčastěji se objevují během dospívání a rané dospělosti, ale můžou se rozvinout i v pozdějším věku nebo naopak v dětství. Tyto duševní poruchy jsou často spojené s depresí , úzkostí, sebepoškozováním a sociální izolací. Snižují kvalitu života postižených, jejich rodin i okolí, a vedou k obrovským výdajům na zdravotní péči. U žen ve věku 15-25 let, patří toto onemocnění mezi 4 nejčastější příčiny nemocnosti, trvalého postižení nebo dokonce smrti. Nedostatek informací, stud a strach ze stigmatizace brání ve vyhledání pomoci a výrazně snižuje šance na uzdravení, zvyšuje riziko chronického průběhu s opakovanou potřebou akutních ošetření. Vzdělání, prevence, včasná detekce a včasná intervence jsou pro minimalizaci škod působených PPP zásadní. Mentální anorexie      

Nemoc, která postihuje převážně dívky a mladé ženy. Onemocnět mohou však i dospělé ženy, chlapci a muži. Projevuje se chorobným strachem z tloušťky a přibývání na váze. Nemocné dívky odmítají jídlo, drží drastické diety a hubnou díky vyčerpávajícímu cvičení a zvracení. Jejich chování způsobené nemocí vede k podvýživě a řadě psychických obtíží. Bez léčby může anorexie ohrozit jejich život. U 0,3 až 1% mladých žen je diagnostikovaná anorexie.

19



Mentální anorexie má nejvyšší celkovou úmrtnost mezi psychiatrickými onemocněními. Riziko smrti je třikrát vyšší než u deprese, schizofrenie nebo alkoholismu a 12 krát vyšší než u běžné populace.

Mentální bulimie     

Bulimie bývá často pokračováním anorexie. Projevuje se hlavně záchvaty přejídání a zvracení, to může vést k trvalým zdravotním problémům. Nemocné dívky trpí častými depresemi a pocity viny. Myšlenky na jídlo, přejídání a zvracení se mohou stát jedinou náplní jejich života. Navenek může vypadat vše v pořádku. U 1 až 3% mladých žen je diagnostikována mentální bulimie.

Psychogenní přejídání    

   

Časté záchvaty "vlčího" hladu spojené s konzumací velkého množství jídla. Nepravidelná jídla, může být časté zahajování a přerušování diet. Spojené se sedavým způsobem trávení volného času (např. televize, počítač), malý fyzický pohyb a aktivita. Po záchvatech přejedení nejsou používány žádné způsoby ke kompenzaci zvýšeného kalorického příjmu (např. zvracení, extrémní sportovní aktivity, hladovění), to je hlavní rozdíl mezi přejídáním a bulimií. Zmatené povědomí o hladu a uspokojování hladu. Potlačování pocitů (jako zlost, vztek, smutek, radost). Bývá spojeno s nadváhou či obezitou (neznamená ale, že všichni lidé s nadváhou či obezitou trpí psychogenním přejídáním), ale objevuje si u lidí s normální hmotností. Psychogenním přejídání trpí as 3 % populace, podobně muži i ženy, může se rozvinout v jakémkoliv věku

I když člověk nesplňuje formální kritéria pro diagnostikování poruchy příjmu potravy, může mít zkušenosti s nezdravým jídelním chováním, které způsobuje značné utrpení a může být škodlivé jak pro fyzické, tak duševní zdraví. Takovéto problémové jídelní chování je v populaci rozšířenější než diagnostikované poruchy příjmu potravy. Poruchy příjmu potravy jsou komplexním onemocněním, jsou ovlivněny jak genetickými vlivy, tak sociálním prostředím a podmínkami (např. tlak na štíhlost, trauma, atd.). Nejsou pouhým důsledkem kulturních hodnot štíhlosti přestože tyto faktory určitou roli v rozvoji onemocnění hrají (rizikové faktory). Rizikové prostředí, co k nemoci přispívá: 

Důraz na dokonalou postavu, experimentování s dietami a extrémní studijní výkony v rodině vytvářejí rizikové prostředí. Navenek může jít o vzornou dívku, má výborné chování, snaží se druhé potěšit, dobře studuje, nepřipouští si problémy a zdá se, že svůj život zvládá. Je nejistá, sebekritická, perfekcionistka. Cítí se často bezcenná. Zabývá se příliš tím, co si o ní myslí ostatní. Snaží se pokud možno vyhnout všem emocím. 20



V době dospívání se většinou pozornost soustřeďuje na to, jakým způsobem je člověk vnímán svým okolím. V očích dívek to většinou znamená, jak vypadá. Snaha o „ideální vzhled" může vést k úpravám stravování a dietám. Diety v dospívání vedou k následným celoživotním problémům, většímu kolísání váhy a vyšší celkové hmotnosti ve srovnání s dívkami, které nikdy dietu nedržely. Experimentování s dietami dává člověku pocit, že něco ovládá a začíná se cítit dobře. Pak se ale strach ze ztráty kontroly a tloušťky může stát nejdůležitější věcí v životě.



Zaměření na vzhled a štíhlost je ve společnosti obecně propagováno, v lifestylových magazínech, v televizi, na internetu. V některých obchodech jsou prodávány velmi malé velikosti oblečení jako velikost XS. Reklamy na diety jsou jedním z nejlépe prosperujících odvětví. Je dobré si ale uvědomit, že mediální obraz bývá velmi zkreslený a od reality se liší.



Většina fotografií v časopisech je dodatečně retušována a upravena v počítači, to je celkem běžný proces, už to, jak scénu nasvítíme, z jakého úhlu fotíme, upravuje výsledný obrázek. Často jsou ale ženy na fotografiích zeštíhlovány, zvětšují jim prsa, vyretušují obličej, na fotkách je potom někdo jiný než ve skutečnosti. Vypadat tak ve skutečnosti je tedy nereálné.

Nemocná není od určitého stadia schopna své chování ovládat a sama změnit. Mentální anorexie a bulimie často kontinuálně přechází. Změněný vztah k jídlu:       

Držení diet (vynechávání snídaní, večeří, zakazování si stále víc druhů potravin). Hubnutí a skrývání se do volného oblečení. Vymlouvá se, aby mohla vynechat jídlo s rodinou, případně jí jen saláty a ovoce. Změna tempa u jídla (jí pomalu, malé kousky, je v napětí nebo naopak hltá). Srovnává se s ostatními, musí mít nejmenší porci, snadno se cítí přejedená. Časté přejídání, zvracení. Dívka své experimentování s jídlem tají, lže, schovává jídlo, po jídle odchází na toaletu.

Vztahy s blízkými, psychické potíže:       

Dívka se začíná stranit přátel, nechodí se bavit, a straní se i svých blízkých doma. Své aktivity omezuje jen na ty, které se týkají postavy nebo diet - hodně chodí, běhá, cvičí, ale ztrácí zájem o aktivity, které ji bavily dříve. Neví, že je nemocná. Nedokáže realisticky vnímat svou postavu, pořád si připadá silnější než ostatní dívky (i v případě podváhy), to nelze změnit rozumovým přesvědčováním. Je náladová, plačtivá, podrážděná. Každý drobný problém působí, jako by na ní ležela celá tíha světa. Nevěří si, stále je se sebou nespokojená. Špatně se ji učí, hůře se soustředí.

Tělesné potíže: 

Nadměrný úbytek či kolísání váhy. 21

   

 

Bolesti zubů a dásní, silná kazivost zubů díky špatné výživě. Vypadávání vlasů, křehkost nehtů, suchá kůže. Porucha menstruace – přísná dieta narušuje tvorbu ženských hormonů a přerušuje menstruační cyklus. Extrémní citlivost na chlad, díky ztrátě tuku tělo neudrží tělesnou teplotu. Dívky často nosí několik vrstev oblečení, aby se zahřály. Oblečením také zakrývají tvary svého těla, aby popřely svoji ženskost či domnělou tloušťku. Růst chloupků – v důsledku hormonálních změn se na pažích a nohách, i na trupu začínají objevovat nové chloupky. Při pravidelném zvracení se zakulacuje obličej. Dívky obávající se tloušťky, se kvůli tomu trápí ještě víc, ale díky zvracení se pohybují v bludném kruhu.

Zdroj: htpp://www. prevence-praha.cz RIZIKOVÉ SPORTY Rizikové sporty a rizikové chování v dopravě představují relativně nový jev v oblasti rizikového chování. Lze je charakterizovat jako záměrné vystavování zdravotnímu riziku nebo přímému ohrožení života v rámci sportovních aktivit nebo v dopravě. V přímém ohrožení není v těchto případech jen vlastní zdraví, ale také zdraví a život druhých, popřípadě jejich majetek.

Co jsou to extrémní sporty? Co extrémní sporty vystihuje?     

velké rychlosti, výšky, nebezpečí nebo velkolepé akrobatické kousky součástí těchto aktivit je právě to, že v účastnících zvyšují hladinu adrenalinu v krvi; toto označení je ale často chybné, protože výsledný psychický stav může být také výsledkem zvýšené hladiny hormonů endorfinu a serotoninu bývají také často spojeny s mladými lidmi, kteří se snaží dosáhnout limitů svého strachu a fyzických možností, posunujíce hranice daného sportu u mladší generace se projevují také v kultuře, včetně oblékání, módy a hudby

Proč účastníci milují extrémní sporty?    

tvrdí, že si absolutně užívají zlepšování svých psychických i fyzických možností snaží se stát mistry v přežití v nehostinných podmínkách často uváděným důvodem bývá také únik z každodenního stereotypu nebo prostě láska k divokému prostředí, kde se extrémní sporty většinou odehrávají mnoho účastníků také tvrdí, že se necítí být tradičními sportovci

Jsou extrémní sporty nebezpečné? Ano i ne. Samozřejmě při některých z nich hrozí riziko větší, u některých menší. Primárním cílem jejich aktérů je sice vzrušení a touha po zážitku a dobrodružství, ne ale za každou cenu. Mnoho z nich se spíše snaží buď odreagovat, odpočinout si, v dané oblasti dosáhnout určitého 22

mistrovství, posunout vlastní hranice strachu a možností. Rozhodně nejde o pouhé hazardování, vzrušení z rizika zranění nebo smrti. Za určitých podmínek může pestrá nabídka zajímavých a netradičních aktivit a extrémních sportů působit preventivně proti následkům rizikových aktivit - poskytne mladým potřebné vybití, zážitky, rozvoj jejich identity s mnohem menším rizikem zranění nebo dalších sociálně patologických jevů.

Na rozdíl od extrémních sportů zde v první řadě jde o vědomé hazardování, o skutečné a dostatečně vysoké riziko smrti nebo zranění. Je to jen jiná forma ruské rulety, při které se nebere ohled na běžné meze, zákony, vlastní ani cizí životy. Nejsou to jednotlivé vyhraněné disciplíny, spíše určité aktivity blízké kaskadérům, filmovým, počítačovým nebo komiksovým hrdinům, mnohdy ve spojení s alkoholem nebo i drogami. Účastnící těchto aktivit si své počínání často natáčejí, dokumentují a trumfují se odvážnějšími kousky. Všechny tyto aktivity jsou velmi nebezpečné a často končí tragicky nejenom pro samotné aktéry, ale i pro nevinné lidi, kteří byli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Pro aktéry těchto zábav je to dobrodružství, vzrušení, únik z nudy, vyhranění se proti "obyčejným" lidem. Mnoho z těchto aktivit je za hranicí zákona, velmi často přímo souvisí s kriminalitou mladistvých, drogami, apod. Patří sem mimo jiné:    

       

závody na motorkách nebo v autech za běžného provozu co možná největší porušení dopravních předpisů extrémní sjezdy na kolech např. do lomů, skoky na kolech běžně končící těžkými pády dříve popsané extrémní sporty, ovšem realizované s maximálním rizikem (skoky do neznámé vody sjíždění divoké vody za povodní, extrémní bivakování pod lavinovými svahy, horolezectví bez jištění, apod.) zkratování elektrického vedení (darkeři) přeskakování mezer mezi domy ze střechy na střechu polykání ohně, plivání ohně (hořlavina se nasaje ústy a pak se vystříkne přes hořící plamen) přebíhání před auty s cílem, kdo nejtěsněji přeběhne střílení a házení kamenů na jedoucí auta, vlaky, pokládání předmětů na koleje jízda mezi vagóny metra, tramvaje, jízda na zadním nárazníku tramvaje anonymní poplašné telefonáty krádeže pro zábavu, odstraňování vík od kanálů a mnoho dalších

Zdroj: htpp://www.urazydeti.cz

23

SEKTY Pojem sekta označuje náboženskou nebo politickou skupinu, která se odpojila od větší, zavedené skupiny. Takové sekty mohou mít s původní skupinou společné části zásad, víry a praktik, ale odlišují se doktrínou, která vedla k jejich oddělení. Silně centrálně vedené a organizované sekty mají přísné podmínky členství, kterými své členy úzce svazují. Jiné, s volnější organizací, mají spíše věřící, podporovatele a sympatizanty. Pro většinu sekt jsou charakteristické extrémní názory na život, společnost, vztah mezi lidmi, na chápání dobra a zla apod. Hlavní důvod, proč je náboženským sektám věnována pozornost, je potenciální nebezpečí plynoucí z psychické manipulace s jednotlivcem, které může být nebezpečné zejména pro mladého člověka. Sekty se vyznačují rozmanitým sociálně problémovým jednáním, v některých ojedinělých případech mají snahu zasahovat do fungování společnosti a dokonce některé sekty mají sklon k násilným jednáním v podobě hromadných sebevražd nebo i teroristických akcí.

Základní znaky a praktiky sekt při práci s lidmi:   







 

Absolutizace moci vůdce sekty. Cílevědomá regulace informací pro členy sekty. Respekt k autoritám není přijímán jako omezení vlastní vůle, ale většinou jako úleva. Většina lidí, která utíká k sektám, chce, aby za ně někdo rozhodoval. Rozhodování autority je proto bráno jako odnětí břemene rozhodování a odpovědnosti za své činy. Poslušnost je zcela dobrovolná, není přímo vynucována. Do této poslušnosti jsou členové sekty postupně vmanipulováni. Tím je zajištěna naprostá ovladatelnost členů, včetně jejich intimního života. Toto ovládání je paradoxně důvodem, proč se lidé k sektám připojují. Nemusejí se totiž v sektě o ničem rozhodovat a nést za své rozhodnutí odpovědnost. Sekta pomáhá členům k úniku od reality. Zbavuje nutnosti přemýšlet, zbavuje úzkosti ze svobody a odpovědnosti. Vysoká úroveň excitace (vybuzení, stimulace). Nadšení z práce v sektě se časem může vytratit. Proto je nahrazováno tvrdou disciplínou a morálkou. Disciplína a morálka jsou časem nahrazovány i vmanipulovaným strachem z exkomunikace do světa "nepřátel, zla, bezpráví apod.". Každé zaváhání o účelnosti setrvávat v sektě je prezentováno jako vážné provinění proti vůdci. Tento strach z viny je stále obnovován a permanentně udržován. Sekty cílevědomě budují ve svých členech představu nebezpečného nepřítele. Může jím být kdokoliv a cokoliv, co sektu neustále pronásleduje a z čeho je potřebné mít strach. V sektě je kreslen černobílý obraz, v něm vše dobré je v sektě, vše špatné se nachází mimo sektu. Členům sekty je vštěpována její výlučnost v řešení problémů. Sekta je tak nadřazena všemu. Není legitimního důvodu opustit sektu. Každému členovi sekty je vmanipulováno do mysli přesvědčení, že kdyby odešel, postihl by ho strašný trest.

24

Nebezpečí sekt: 



 





Společenská izolace členů sekt - okolí člověka, který je členem sekty, velmi často nelibě nese odcizení, rozvolnění vztahů a komunikační "zeď", která mezi ním a jeho nejbližšími vyrostla. Běžný je chlad v rodině a ztráta přátel. Členství v sektě často znamená také opuštění školy či zaměstnání a rezignaci na další odborný růst. Na druhé straně je třeba uvážit, že nezanedbatelné množství lidí právě o takovou izolaci stojí. Důvodem může být jak špatné rodinné prostředí, jemuž pak člen sekty touží utéci, či naopak příliš milující a omezující prostředí, od něhož se touží osvobodit, a tak se emancipovat. Především z hlediska izolace jsou sekty považovány za nebezpečné pro děti, které v jejich prostředí vyrůstají. Mohou být vystaveny důsledkům nábožensky motivovaného experimentování rodičů. Jiným nebezpečím při komunitním způsobu života rodičů může být pro dítě narušený model rodiny, neboť rodinnému životu komunita často příliš nepřeje. Sekta se zmocňuje majetku členů nebo jeho podstatné části a zneužívá jejich práce. Ohrožení zdraví a života - týká se například Svědků Jehovových, kteří zakazují transfuzi krve. Dodržování tohoto zákazu je velmi tvrdě vyžadováno nejen pro svědky, ale i pro jejich děti. Několik případů úmrtí či zanedbání léčby z tohoto důvodu bylo zaznamenáno již i v České republice. Kriminalita - v souvislosti s nejvážnějšími kriminálními činy je třeba jmenovat satanisty. Jejich nepříliš velká část je schopna i krvavých obětí. I u nás se našly doklady o mučení a zabití zvířat, které měly pravděpodobně rituální motiv.

Odchod ze sekty - je považován za jeden z nejvíce traumatizujících zážitků a někdy se neobejde bez psychiatrické pomoci.

Zdroj: http://www.sekty.cz SEXUÁLNĚ RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ Sexuálně rizikové chování je soubor projevů chování, které doprovázejí sexuální aktivity a současně vykazují rizika v oblasti zdravotní, sociální a dalších oblastech. Takové chování může být přitom ve společnosti relativně častým jevem (např. nechráněný pohlavní styk při náhodné známosti, promiskuitní chování nebo rizikové sexuální praktiky). Do této oblasti zařazujeme také kombinaci více typů rizikového chování (např. kombinaci užívání návykových látek a rizikového sexu) a také nové trendy zvyšující riziko především v oblasti sociální (např. zveřejnění intimních fotografií na internetu, jejich zasílání mobilním telefonem, či nahrávání na video). Takové aktivity totiž přinášejí vysoké riziko zneužití takového materiálu. AIDS, z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome, česky Syndrom získaného selhání imunity, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává nevyléčitelnou a smrtelnou. 25

Jak se virus HIV přenáší Virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 60o C, běžné dezinfekční prostředky, např. chlorové preparáty. Po zaschnutí virus HIV záhy hyne. Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, spermatu, poševním sekretu a v mateřském mléku. Aby došlo k infekci, musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. Jsou známy pouze tři způsoby přenosu infekce HIV: 1. Nechráněným pohlavním stykem Jde o nejčastější cestu přenosu. Vysoce riziková je kondomem nechráněná soulož do pochvy a konečníku s partnerem, u něhož si nejsme naprosto jisti, že je HIV negativní. Bez rizika není ani nechráněná soulož do úst (orální sex). Riziko je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu. Dostatečnou ochranu, i když ne stoprocentní, poskytuje pouze kondom (prezervativ). Přerušovaná soulož ani hormonální antikoncepce nepředstavuje vůbec žádnou ochranu před infekcí HIV a jinými sexuálně přenosnými infekcemi. Poševní pesar snižuje riziko HIV jen nepatrně. Riziko nákazy virem HIV dále zvyšuje přítomnost jiných sexuálně přenosných infekcí, oděrek a poranění v oblasti pohlavních orgánů. Vhodné je tedy používat při chráněném sexuálním styku zvlhčující prostředky, tzv. lubrikační gely. Je nezbytné používat lubrikační prostředky na bázi vodních roztoků. Lubrikační prostředky na tukové bázi totiž ochranné vlastnosti latexového kondomu narušují. Také při orálním sexu, tedy při dráždění pohlavních orgánů partnera ústy, nelze možnost nákazy vyloučit. Riziko se zvyšuje při kontaktu úst s ejakulátem (spermatem), poševním sekretem a zejména při styku s menstruační krví. Obdobně je tomu při výskytu jiných sexuálně přenosných infekcí u některého z partnerů. Ochranou je buď použití kondomu u muže, nebo alespoň zamezení styku s pohlavními sekrety jak u muže, tak u ženy. 2. Krevní cestou a) podáním infikované krve nebo krevních přípravků. V současné době je tento způsob přenosu v rozvinutých zemích, mezi které naše země patří, téměř vyloučen. V České republice jsou od roku 1987 všichni dárci krve kontrolováni, zda jejich krev není infikována virem HIV. Při drobných poraněních je nebezpečí nákazy virem HIV od infikovaného člověka nepravděpodobné, protože k infekci je třeba určité množství viru. Je však třeba se vyvarovat společnému užívání hygienických potřeb, jako kartáčku na zuby a žiletkám, stejně tak jako nedostatečně sterilizovaným nástrojům při provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing apod.). b) při injekčním užívání drog. Sdílení injekčních jehel, stříkaček i roztoku drogy může vést k infekci HIV u injekčních uživatelů drog, pokud je některý z nich nakažen virem HIV. V dnešní době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu v některých zemích jižní a východní Evropy. 3. Z matky na dítě Těhotná žena infikovaná virem HIV může nákazu přenést i na své dítě jak během těhotenství, 26

porodu tak i kojením. Dnešní medicína je schopna omezit riziko přenosu infekce HIV z matky na dítě asi o dvě třetiny a snížit nebezpečí zdravotní zátěže pro matku. Pokud se žena rozhodne těhotenství ukončit, je HIV pozitivita zdravotním důvodem k interrupci.

Jak se virus HIV se nepřenáší Při běžném společenském styku Například podáním ruky, používáním telefonního sluchátka, během společného pobytu v místnosti. Společným užíváním nádobí Nikdy nebyla prokázaná HIV infekce u členů domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydleli, ale neměli s ním sexuální styk a nesdíleli s ním injekčně drogy. Polibkem Sliny HIV pozitivního sice mohou obsahovat HIV virus, ale ve velmi malém množství. Navíc jsou ve slinách obsaženy látky, které virus ničí. Přenos HIV viru touto cestou nebyl nikdy prokázán. Za ne zcela bezpečné lze ovšem považovat tzv. „hluboké" neboli „francouzské" líbání, kdy může dojít k drobným poraněním v ústech. Objímáním Existují sexuální praktiky (např. tzv. „petting"), které lze označit z hlediska možností přenosu HIV jako nerizikové. Sem patří objímání, mazlení. V sauně, v bazénu Pokud ovšem někdo, jako staří Římané, nepoužívá těchto zařízení k sexuálním radovánkám. Hmyzem Nejpřesvědčivějším důkazem je, že i přes vysoký výskyt bodavého hmyzu v Africe se dosud nepodařilo prokázat přenos viru HIV po bodnutí hmyzem. Navíc bylo prokázáno, že se virus HIV nemnoží v zažívacím ústrojí hmyzu.

Prevence HIV/AIDS Protože se sexuálním životem bývají obvykle spojena určitá rizika je prevence HIV/AIDS spojena se změnami sexuálního chování. Kromě sexuální abstinence existují další dvě strategie účinné prevence HIV/AIDS: 

Vzájemná věrnost dvou sexuálních partnerů. Pokud dojde k porušení věrnosti, pak je třeba nejméně dva měsíce zůstat bez sexuálních styků nebo přejít k praktikám bezpečnějšího sexu, než HIV test vyloučí případnou HIV infekci.



Bezpečnější sex. Riziko infekce virem HIV nemusí vést k velkým úzkostem a omezením ani u lidí, kteří dosud nemají stálého partnera, pokud dodržují zásady bezpečnějšího sexu. Mezi ně patří důsledné použití kondomu a vhodného lubrikačního gelu při každé souloži do pochvy i konečníku. Bezpečnějším sexem rozumíme také provádění tzv. „nekoitálních praktik", (mazlení, tělesné dotyky a sexuální dráždění bez soulože) při nichž může rovněž dojít až k plnému sexuálnímu uspokojení bez přímého pohlavního styku. 27

Zdroj: http://www.aids-hiv.cz/ ŠIKANA A AGRESE Agrese (z latiny ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout) je v psychologicko-sociologickém pojetí takové chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Agrese může být obrácena i proti vlastní osobě (sebepoškozování, sebetrýznění, suicidální chování) Šikanu (pouze jednu z podob agresivního chování) můžeme definovat jako násilné ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který se nemůže této situaci vyhnout a není schopen se jí účinně bránit. U šikany jde o závažnou agresivní poruchu chování, u kterého dochází k porušování sociálních norem a které je spojeno s násilným omezováním základních lidských práv. Chování, v němž se objevují prvky šikany, lze sledovat už ve středním školním věku. Šikana má s rostoucím věkem stoupající tendenci a má většinou charakter fyzického násilí nebo vydírání. Základní definice: šikana je úmyslné a opakované fyzické i psychické ubližování slabšímu jedinci (skupině) silnějším jedincem (skupinou). Vymezení pojmu: Právní řád České republiky definici neuvádí. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vymezilo šikanu takto: "Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování a zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků." V zásadě se dá říci, že škádlení je zábavou pro obě zúčastněné strany. Šikanou se však baví jen agresor, šikanovaný se cítí zraněný a ponížený. Další znaky odlišující šikanu od škádlení:      

Šikana je záměrná Opakuje se (ne vždy) Většinou probíhá dlouhodobě Agrese je samoúčelná Útoky jsou obětem nepříjemné Projevuje se nepoměr sil

Osobnosti šikanujících dětí - agresorů - (ať už se navenek projevují jakkoli různě) mívají několik typických charakterových znaků:   

snaha dominovat a ovládat okolí kladný vztah k projevům agrese (tyto děti bývají většinou tělesně zdatné) sklony k sadismu, sobectví a sebestřednosti 28

 

nedostatek morálního cítění, absence pocitů viny, lítosti nedostatek sebereflexe (zasloužený trest vždy vnímají jako křivdu)

Typy iniciátorů šikanování 1. typ - hrubý, primitivní, impulsivní, se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy - narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Vnější forma šikanování. Šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k zastrašování ostatních. Specifika rodinné výchovy - častý výskyt agrese a brutality rodičů. 2. typ - velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu. Vnější forma šikanování. Násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků Specifika rodinné výchovy - časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky 3. typ - “Srandista”, optimistický, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný. Vnější forma šikanování. Šikanuje pro pobavení sebe i ostatních, patrná snaha vypíchnout “humorné” a “zábavné” stránky. Specifika rodinné výchovy - absence duchovních a mravních hodnot v rodině.

V případě oběti šikany se dají vysledovat určité rysy v chování a jednání těchto obětí, které agresoři umí velmi dobře vycítit a zcela efektivně využít pro své cíle:  



fyzická odlišnost (děti tělesně slabé, handicapované, obézní, děti s jinou barvou pleti) sociálně-ekonomická odlišnost (děti ze sociálně slabých rodin, které si nemohou dovolit koupit věci, které mají ostatní, nemohou trávit volný čas jako vrstevníci, nemohou se značkově oblékat) psychická odlišnost (viditelná bojácnost, nízká sebedůvěra, sebekritičnost, přecitlivělost, ale také různá míra inteligence - jak výrazně snížená, tak i vysoce nadprůměrná)

Pro správný přístup při vyšetřování šikany a jejím řešení je třeba zjistit, v jakém stádiu se šikany se skupina (třída) nachází. Zatímco první dvě stádia může řešit škola sama, v pokročilejších stádiích je nutné obrátit se na odborníky.

29

1. stádium: zrod ostrakismu Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje. 2. stádium: fyzická agrese a přitvrzování manipulace V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity - například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese. 3. stádium (klíčový moment): vytvoření jádra Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro“. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“. 4. stádium: většina přijímá normy Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení. 5. stádium: totalita neboli dokonalá šikana Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná. Prvním úkolem rodičů i učitelů je šikanu rozpoznat, být vnímaví k jejím nenápadným signálům. Většina obětí šikany se snaží svou situaci co nejdéle udržet v tajnosti, bojí se někomu svěřit. Důvody pro to mohou být různé (strach z odplaty agresorů, strach z reakce rodičů, stud dítěte za své postavení, ponížení, pocit, že mu nikdo nebude věřit, že ztratí své poslední kamarády, když bude žalovat apod.). Pokud tedy chceme zjistit, zda se dítě nestalo obětí šikany, musíme se na ně aktivně zaměřit. K podezření mohou vést jakékoli odlišnosti, změny v jeho dosavadním chování či v chování jeho blízkého okolí. Nepřímé ukazatele:

         

chování nebo vzhled dítěte strach jít ráno do školy záškoláctví opakované bolesti hlavy či břicha zhoršení prospěchu ve škole ztráta zájmu o učení porucha soustředění pobývání v blízkosti učitelů ustrašené vystupování pozdní návraty ze školy 30

       

návraty s poškozeným a ušpiněným oděvem dítě se vrací ze školy vyhladovělé modřiny, odřeniny bez věrohodného vysvětlení opakovaná ztráta peněz či osobních věcí dítě žádá o peníze pod různými záminkami špatné usínání, noční můry smutná nálada apatie, někdy naopak nezvyklá agresivita

Přímé ukazatele:

          

chování okolí vůči dítěti úmyslné ponižování hrubé žertování a zesměšňování nadávky neustálé kritizování a zpochybňování poškozování a krádeže osobních věcí poškozování oděvu výsměch pohrdání omezování svobody bití, kopání, jiné tělesné napadání

Psychické následky      

frustrace sociálních potřeb oběti snížená schopnost navazovat a udržovat vztahy nízké sebehodnocení (jedinec v minulosti vystavený šikaně neusiluje o lepší společenskou pozici, nýbrž má tendenci stát se outsiderem ve všech skupinách) špatný vztah ke škole a k lidem stálé napětí, špatná nálada a smutek úzkostné stavy, strach vedoucí k poruchám spánku, zvýšené únavnosti a neúspěchům ve studiu i v soukromém životě

Zdravotní následky     

úrazy způsobené vzájemným násilím (zlomeniny, pohmožděniny, otřesy mozku) totální vyčerpání organismu (pokud šikana trvá měsíce a roky) rozvoj psychosomatických onemocnění (např. astma, alergie, poruchy trávení, poruchy spánku, bolesti hlavy) zvýšený krevní tlak v důsledku vysoké hladiny stresových hormonů v krvi zvýšené riziko kardiovaskulárních nemocí v dospělosti

Sociální následky    

zhoršení prospěchu (jak u oběti, tak u agresora) členství v rizikových partách horší využívání vlastních (duševních) schopností - nízké vzdělávací ambice kriminální jednání 31



 

zvýšené riziko rozvoje dalších sociálně patologických jevů u agresorů v dospělosti (výrazně více konfliktů se zákonem, kriminalita, u děvčat krutost k vlastním dětem, prohloubení deficitu mravního a duševního vývoje, narušený charakter, antisociální postoje) ztráta iluzí o společnosti, která by měla každému člověku zajistit ochranu proti jakékoli formě násilí narušení mravních a morálních postojů

1. Odhad závažnosti - stádia onemocnění skupiny a rozpoznání, zda nejde o neobvyklou formu šikanování 2. Rozhovor s informátory a oběťmi 3. Nalezení vhodných svědků 4. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky 5. Ochrana oběti 6. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi 7. Výchovná komise 8. Rozhovor s rodiči oběti 9. Práce s celou třídou Zdroj: http://www.minimalizacesikany.cz/

XENOFOBIE A RASISMUS Jedná se o soubor projevů směřujících k potlačení zájmů a práv menšin.

Xenofobie Xenofobii charakterizují projevy odporu, nepřátelství, ale i nedůvěra ke všemu cizímu a strach ze všeho cizího. Konkrétním projevem je nepřátelství k lidem jiné barvy pleti, jiné národnosti, jazyka, náboženského přesvědčení, kultury, projevující se navenek odporem a nepřátelstvím vůči imigrantům, ale i cizincům s trvalým pobytem, uprchlíkům. Někdy je tento pojem užíván jako obecný termín pro rasismus, antisemitismus a nacionalismus. Stejně jako rasismus je předsudkem, který vytváří negativní názor bez jakékoliv znalosti nebo smyslu.

Rasismus Rasismus je základním východiskem odrůd tzv. pravicového extremismu a je založen na ideologii vycházející z biologické teorie zdůrazňující význam rasových znaků a rozdílů mezi rasami. Podstatu člověka spatřuje především v těchto znacích. Vychází z přesvědčení o nadřazenosti "bílé rasy" (často užší skupiny jejích příslušníků) nad ostatními druhy "méněcenných ras", o její předurčenosti k nadvládě. Nacionalismus podle tohoto politického směru je národ základní společenskou jednotkou. Proklamuje tzv. tradiční společenské hodnoty a jeho vymezení a odlišení od tzv. národní hrdosti, jejíž projevy jsou nazírány jako pozitivní společenské jevy a je s nimi tak i manipulováno, z něj činí nejproblematičtější odrůdu extremismu. Antisemitismus je specifickým projevem rasové nenávisti vůči Židům, k sionismu (judaismu). 32

Pravicový extremismus Pod pojmem pravicový extremismus rozumíme aktivity opravdu extremistické. Především se jedná o činnost různých skinheadských nebo původně skinheadských uskupení. Jejich ideologie se omezuje prakticky pouze na formulování xenofobních programů ve všech svých mutacích (rasismu, antisemitismu apod.) Myšlenkové rozpětí extrémně pravicových skupin je tedy poměrně chudé a rozdíly mezi jednotlivými seskupeními jsou spíše ve formě jak dosáhnout společných cílů a v jednotlivých atributech organizačně rituálního charakteru. Tyto rozdíly jsou při tom důležité z hlediska atraktivnosti pro členy stávající i potencionální. Iracionální vzorce chování, mýty a jen zasvěcencům známé rituály, které v pozadí běžné činnosti vytváří ovzduší tajemna, jsou totiž hlavními jednotícími prvky jednotlivých seskupení.

Intolerance Intolerance - je nesnášenlivost, nedostatek úcty k jiným způsobům chování a jednání, nedostatek respektu k jinému přesvědčení či víře než je naše. Projevuje se zákazem odlišných způsobů chování či názorů než jsou naše vlastní. Může také znamenat, že se s některými lidmi nezachází odpovídajícím způsobem (např. kvůli sexuální orientaci). Zdroj: htpp://www.prevence-praha.cz ZÁŠKOLÁCTVÍ Záškoláctví - je úmyslné zameškávání školního vyučování. Žák se z vlastní vůle, bez vědomí rodičů vyhýbá pobytu ve škole. Často má souvislost se školní neúspěšností žáka a tento jev má tendenci se prohlubovat. Záškoláctví má dvě základní formy - je buď impulsivní (dítě neplánuje, že nepůjde do školy), nebo je plánované (žák plánuje odchod ze školy pod různými záminkami). Záškoláctví je projevem asociálního chování, jedná se tedy o poruchu chování únikového typu vyvolanou třemi základními příčinami: 

negativním vztahem ke škole - mohou být vysoké požadavky školních povinností, menší rozumové nadání, ale naopak i mimořádné vědomosti a schopnosti, takže se dítě ve škole nudí, nebo silná a neopodstatněná neurotizace dítěte, jejímž důvodem je strach z nějakého vyučovacího předmětu a z jeho zkoušení, nespravedlivého hodnocení nebo z osobnosti učitele, či tresty za nesplnění očekávaného výkonu učitelem i rodiči, často i strach ze spolužáků v případě výskytu šikanování žáka ústící až do psychické poruchy školní fobie.



vlivem rodinného prostředí - příčinou jsou dysfunkční vztahy uvnitř rodiny, nezájem rodičů o dítě a jeho prospěch, ale i přehnaná péče a příliš vysoké nároky, nejednotnost rodičovské výchovy, přemrštěná přísnost, shovívavost, ale i lhostejnost.

33



trávením volného času - mezi příčiny záškoláctví často patří nevhodný a nekonstruktivní způsob trávení volného času způsobený negativním vlivem vrstevníků v partě, závislostním chováním projevujícím se zneužíváním drog a sháněním peněz na ně, ale i chudoba dítěte nebo rodiny způsobující obstarávání peněz nelegálním způsobem.

Možná řešení:    

zjistit důvody – vztah k vychovateli, dětem, vliv party vrstevníků, přetíženost apod., pokud je zapotřebí, snížit očekávání na výkon dítěte, rozložit učební zátěž, častěji kontaktovat rodiče a domlouvat společný postup na osobních schůzkách, pokud rodiče záškoláctví kryjí (což je trestný čin), domluvit se s lékařem a od rodičů vyžadovat omluvenky pouze na základě lékařského potvrzení.

Odstranění příčin může být dlouhodobý proces, který vyžaduje spolupráci všech zúčastněných. Každé dítě je jedinečná osobnost, která má své slabosti. Je nutné, abychom je pochopili a přizpůsobili svá očekávání a nárok Zdroj: Martínek, Zdeněk: Agresivita a kriminalita školní mládeže, Praha: Grada, 2009

INTERVENCE PEDAGOGA Rizikové chování ve školním prostředí Nevhodné chování, nespolupráce, slovní, případně fyzické útoky na vyučující

Nevhodné chování vůči vyučujícím se může vyskytnout v jakémkoliv věku, nejčastěji ale v období nástupu puberty a dále v dospívání. Obvykle mívá podobu odmítání spolupráce, nerespektování pokynů pedagoga, nevhodných poznámek a urážek či otevřeného konfliktu se slovními útoky, výjimečně se mohou objevit i útoky doprovázené fyzickým kontaktem.

Typ rizikového chování

Často je spouštěno prožitkem nespravedlnosti, nejistotou, přirozeným testováním hranic v kontaktu s autoritou či obranou vlastní integrity. Na tomto chování se do značné míry podílí přítomnost ostatních žáků s tím, že daný žák daným chováním získává pozornost a ocenění ve skupině. Může tím i získávat lepší pozici v rámci skupinové hierarchie. Ve většině případů se nejedná o dlouhodobý hostilní vztah k vyučujícímu, ale o určitou etapu ve vývoji jedince. Toto chování nebývá namířeno na osobu vyučujícího, ale spíše na roli, kterou ve škole zastává. Jedná-li se o dlouhodobý hostilní vztah konkrétního žáka vůči vyučujícímu nebo vyučujícím, může se jednat i o komplikovanou socializaci jedince či 34

o osobnostní rys nebo poruchu chování jako takovou. Jako nevhodné se jeví používání sousloví šikana učitele, jelikož šikana je jasně definovanou patologií vztahů ve skupině a nejčastěji se týká vztahů osob s rovnocenným postavením. Dané chování lze nazývat opakovaným ubližováním či opakovanými útoky a splňuje-li znaky šikany (viz příloha č. 6), pravděpodobně je dané chování určitým způsobem podporováno či tolerováno i ze strany některých pedagogů či vedení školy.

Určitá míra nerespektování vůle vyučujícího, nevhodného chování či vyvolávání konfliktů je přirozenou součástí vývoje jedince v období puberty a dospívání. U jednotlivých žáků se samozřejmě dané chování liší svou četností a intenzitou. Na nevhodné chování má vedle výchovného působení v rodině velký vliv také aktuální klima a výchovné působení ve škole. Častěji se vyskytuje ve školách či třídách, kde je vyžadována kázeň silou, zejména pomocí příkazů, zákazů a častým trestáním. Stejně tak je častým spouštěčem konfliktních situací nejistota v očekáváních a pravidlech, či nedůsledné vyžadování pravidel a netransparentní chování vyučujících.

Východiska

Jako významný rizikový faktor takového chování lze označit nejednotnou práci vyučujících se školním řádem. Žáci pak mohou považovat vyučujícího s liknavějším (v jejich očích tolerantním) přístupem za „hodného“ a vyučujícího, který vyžaduje plnění školního řádu, za „zlého“. Tím vzniká zbytečná polarizace, která může vést ke konfliktům s vyučujícím, který vyžaduje plnění ustanovení školního řádu. Extrémně rizikový faktor je pak používání urážek, zesměšňování a ponižování ze strany vyučujících. Toto se může obracet vůči vyučujícím, kteří nejsou třídou či jedincem vnímáni jako „silní“. Častým spouštěčem nevhodného chování žáků vůči vyučujícímu jsou kolegové, kteří pedagoga před třídou zesměšňují, devalvují jeho hodnotu či kritizují jeho práci. Stejně tak, když se kolegové nevymezí vůči nevhodnému chování žáků k některému kolegovi a nepodpoří ho, nevhodné chování se ve třídě fixuje a dále se může zintenzivňovat. V některých případech chování žáků může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu či činu jinak trestného. V tom případě je na místě spolupracovat s OSPOD či Policií ČR. 35

Střediska výchovné péče Školská poradenská zařízení Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji

Neziskové organizace zaměřené na vztahy ve třídě či práci s žáky s nevhodným chováním OSPOD Policie ČR

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Legislativní rámec, dokumenty

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů Metodické doporučení MŠMT pro práci s Individuálním výchovným programem v rámci řešení rizikového chování žáků, č. j. MSMT43301/2013 Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013-2018, MŠMT

Všeobecná nespecifická prevence stojí na principu vzájemného respektu, demokratické výchově a dodržování dohodnutých pravidel. Velmi účelné je nejen seznámení žáků se školním řádem, ale aktivní tvorba vztahových či komunikačních pravidel přímo ve třídě. Podílejí-li se žáci na tvorbě pravidel, lépe se s nimi identifikují a pravděpodobně je budou i dodržovat. Typ prevence V případě porušení pravidel nemusí být vyučující jediným „hlídačem specifická prevence x pořádku“, ale do diskuse vstupují i ostatní žáci. nespecifická Je-li v komunikaci se třídou přítomen respekt a vyučující se vyhnou prevence používání urážek a zesměšnění, výrazně se snižuje výskyt takového chování i u žáků. Je-li pedagogický tým jednotný ve vyžadování a dodržování pravidel, snižuje se výskyt osobních útoků na jednotlivé vyučující. Specifická forma prevence spočívá v podpoře kolegů a neřešení konfliktů 36

a nespokojenosti v týmu před žáky.

Nastavit jednotná pravidla komunikace ve třídě. Na projevy nevhodného chování vždy reagovat ve smyslu vyjádření postoje, ale nevyhrožovat okamžitým potrestáním. Výraznější konflikty neřešit ve třídě ale spíše v kabinetu bez „diváků“ ze třídy. Ptát se po motivech daného jednání. Do diskuse vtáhnout ostatní žáky s tím, co si o daném chování myslí, jak na ně působí. Vyhrotí-li se konflikt, tak jej spíše zklidňovat než jej eskalovat vyhrožováním. U opakovaných konfliktních situací kontaktovat rodiče a nabídnout jim spolupráci. Využívat individuální výchovné plány. Doporučené postupy Spolupracovat v týmu a využívat např. intervize, supervize, mentoring. a metody z hlediska Požádat o radu své kolegy, kteří danou situaci již řešili. Vstup jiného pedagoga do třídy. pedagoga V případě konfliktního vztahu s větší částí třídy je nutné spolupracovat s nezávislými odborníky (např. program SVP). V případě závažných projevů (především násilných) spolupracovat s OSPOD či Policií ČR. Obecně postupovat podle školního řádu a malé problémy netolerovat. V případě fyzického ohrožení je samozřejmě na místě odchod ze třídy, případně přiměřená obrana. Nevhodné přístupy: Moralizování, urážení, zesměšňování, vyhrožování, fyzická insultace. Okamžité vyhrožování tresty a zákonnými postihy bez snahy o zklidnění situace. Nezkoumání motivace žáka k určitému jednání, které se na první pohled může jevit útočné, ale nemusí takové být. Snaha silou donutit žáka k omluvě před třídou pomocí eskalace konfliktu. Rodiče vyrozumět v případě opakovaných verbálních či jiných útoků s nabídkou individuálního výchovného plánu.

Kdy, koho a v jakém případě vyrozumět – SVP, PPP, neziskové organizace, pokud je vhodné do řešení vtáhnout škála rizika ve odborníky na práci s kolektivem třídy. vztahu k typům prevence. OSPOD informovat o výchovných problémech, které se nedaří řešit s rodiči, případně se rodiče odmítají podílet na spolupráci. 37

Policii ČR vyrozumět v případě podezření ze spáchání trestného činu či činu jinak trestného.

Možnosti a limity pedagoga

Pedagog má možnost rozvíjet své kompetence a konkrétní dovednosti v rámci seminářů zaměřených na výchovné problémy ve třídě, podporu bezpečného prostředí a práci s pravidly. Stejně tak školy mají možnost rozvíjet svou schopnost pracovat týmově a podporovat loajalitu členů týmu. Limity pedagoga spočívají zejména v situaci, pokud mezi kolegy nepanuje týmová spolupráce, před žáky jsou řešeny rozpory týkající se týmu nebo přímo dochází k urážení pedagoga jeho kolegy před žáky. Časopis Školní poradenství v praxi Felcmanová , A., Čáp. D, Titěrová K., Vávrová P. (2013). Rodiče – nečekaní spojenci – jak rozvíjet partnerský dialog mezi školou a rodinou. Člověk v tísni.

Odkazy, literatura

Mertin, V., Krejčová, L., a kol. (2013). Problémy s chováním ve škole - jak na ně (Individuální výchovný plán). Praha: Wolters Kluwer Mertin, V. (2013). Výchova bez trestů. Praha: Wolters Kluwer

PLÁN AKCÍ – ŠKOLNÍ ROK 2016/2017 ZÁŘÍ Adaptační kurz – 1. ročník hotelnictví Sportovně turistický kurz v Chorvatsku – 3. ročníky Vážně i nevážně o sexu v dospívání: doc. Kamil Janiš – 1. a 2. ročník hotelnictví ŘÍJEN Kopidlenský kvítek – obor: cukrář, kuchař-číšník, pekař, krejčí Prezentace škol Trutnov – všechny obory LISTOPAD Prezentace škol Jičín – všechny obory Prezentace školo Turnov – všechny obory Prezentace škol Hradec Králové – všechny obory PROSINEC Vánoční výstava v SŠGS – všechny obory 38

LEDEN Kurz baristický – kuchař-číšník, hotelnictví Kurz studené kuchyně – kuchař-číšník, hotelnictví ÚNOR Barmanský kurz – kuchař-číšník, hotelnictví BŘEZEN Lyžařský kurz – 1. ročníky Kurz vyřezávání ovoce a zeleniny – kuchař-číšník, hotelnictví Cukrářský kurz – 1. ročník hotelnictví Kouzlení z perníku – obor cukrář, kuchař-číšník, pekař, krejčí DUBEN GASTRO Hradec Králové – kuchař-číšník, cukrář, pekař, hotelnictví Kurz ošetřování a čepování piva – kuchař-číšník, hotelnictví KVĚTEN Kurz someliérský – kuchař-číšník, hotelnictví Kytičkový den – všechny obory ČERVEN Slavnosti slunovratu – všechny obory Olympijský den ředitele školy – všechny obory

Minimální preventivní program byl projednán na poradě vedení školy dne: 5. 9. 2016

Vypracovala: Ing. Zuzana Šmiková školní metodik prevence

Schválil: Mgr. Petr Jaroš ředitel SŠGS Nová Paka

Nová Paka 2. září 2016

39