Střední Asie
Kurs pro obor Rozvojová studia UP Olomouc Slavomír Horák http://slavomir.horak.euweb.cz
Program kursu • 22.11. 2007 – Historický vývoj ve Střední Asii – Analýza vnitropolitického vývoje Střední Asie z hlediska jednotlivých států (Kazachstán)
• 23.11.2007 – Analýza vnitropolitického vývoje Střední Asie z hlediska jednotlivých států (Kyrgyzstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Turkmenistán)
• 6.12.2007 – Společnost ve Střední Asii (islám, zvyky etiketa, lidská práva, média, migrace, postavení žen) – Role NGO
• 7.12.2007 – Afghánistán – historický vývoj, – Afghánská společnost (rozpor mezi tradicí a modernitou) – konflikt v Afghánistánu a jeho důsledky
Literatura ke Střední Asii • Obecná Literatura – Allworth, E. : Central Asia. 130 Years of Russian Dominance, New York, 1994 – Gleason, G.: Markets and politics in Central Asia: structural reform and political change. Routledge/Curzon, London, 2003. – Horák, S.: Střední Asie mezi východem a západem. Karolinum, Praha, 2005. – http://stredniasie.zde.cz/ - odkazy na významné stránky – Nations in Transit 2006: Democratization in East Central Europe and Eurasia. Rowman & Littlefield Publishers, Inc., Freedom House New York, Washington, Budapest, Bucharest, Belgrade, Kiev, Warsaw, 2005, http://www.freedomhouse.org – Roux, : Dějiny Střední Asie. Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2006. – Soucek, S.: A History of Inner Asia, Cambridge: Cambridge University Press, 2005. – Олкотт, М. Б.: Второй шанс Цетральной Азии. Центр Карнеги, Москва, Carnegie Endowment for International Peace, Washington, 2005. www.carnegie.ru (angl. originál)
Vymezení Střední Asie • Střední Asie (Центральная Азия – současná ruská literatura) : Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán • Central Asia širší pojetí (Roux): výše uvedených 5 států + Afghánistán a Ujgursko (Sin-ť-jang) • Средняя Азия (Srednjaja Azija i Kazachstan sovětská literatura) : 4 státy + Kazachstán
Historický vývoj Střední Asie
Stručná chronologie viz: http://slavomirhorak.euweb.cz/centralasia.htm
Historický vývoj Střední Asie – dopad do současnosti - „historické dostihy“ o nejstarší hlavní město - Kuljob 2700 let, Oš 3000, Istarafšón 2400 let,
- Podpora archeologických výzkumů (Uzbekistán, snaha dokázat nejstarší dějiny Střední Asie) - Analogie – Turecko, Afghánistán, Írán, Evropa aj.
Mongolská říše
Středověké dějiny Střední Asie • Největší sláva národa – Uzbekistán – Amír Timur – Tádžikistán – Ismoil Somoni – Kyrgyzstán – Manas – Turkmenistán – Oghuzz Chan, Sultan Sandžar
Amir Timur
Sámánovská říše
Mongolské dědictví
Bucharský emirát • 1784 – emirát, Mangitovci • Buchoro-i Šaríf (svatá Buchara)
Chivský a Kokandský chanát
Porobení Střední Asie úpadek národů • • • •
Dobytí Střední Asie Ruskem (Geokdepe) Ruská koloniální správa ve Střední Asii Likvidace místních kultur Džadídisté – protirusifikační hnutí, národní obrození
Národní obrození ve Střední Asii - Čokan Valichanov
Bolševická revoluce a formování současné Střední Asie
Kazachstán Analýza vnitropolitického vývoje v letech 1991-2007
Administrativní uspořádání
Kazachstán – regionální členění • Sever – Rusové, těžba surovin, průmysl, vazba na Rusko • Západ – Kazaši, naleziště ropy a zemního plynu, vazba na evropské Rusko • Jih – pouště, zemědělství (bavlna), konzervativní region (Turkestán), vazba na Uzbekistán) • Jihovýchod – Almaty, Rusové, obchodní centrum, vazba na Rusko, Čínu a zbytek Střední Asie • Východ – Semipalatinsk, vysoká urbanizace, Rusové (kazašský venkov), vazba k Rusku/Sibiř)
Kazachstán – sociální dělení • Džüzy – Kazašský chanát (Hordy) – Ulu, Orta, Kiši – Do určité míry vliv na politiku (slábnoucí) – Výrazněji se projevuje na jihu Kazachstánu
Kazachstán 1991-1995 • • • •
Prozápadní a demokratická iluze Přetrvávající sovětský administrativní systém Politická mobilizace obyvatelstva Hledání modelu socálně-ekonomického a politického vývoje • 1990 – volby do Nejvyššího sovětu Kazašské SSR (1/4 křesel alokována pro komunistickou stranu a společenské organizace), volba prezidenta parlamentem (Nursultan Nazarbajev) • 1991 – prezidentské volby (jediný kandidát, 98,78% hlasů) • 1993 – nová ústava, prezidentský systém (ze 177 poslanců Mažilisu Nazarbajev kontroloval jmenování 42)
Kazachstán 1995 - 1999 • 1995 – krize vztahů mezi prezidentem a parlamentem (rozpuštění), svolání Národního shromáždění (nemá oporu v ústavě), referendum o prodloužení mandátu prezidenta do r. 2000 • Upevnění personifikované moci – Ústavní posílení pravomocí prezidenta (možnost vydávat výnosy s platností zákonů, právo veta v zákonodárném procesu, faktická neodvolatelnost prezidenta) – 1998 – prodloužení prezidentského mandátu na 7 let (poslanci na 6 let), odstranění věkového limitu pro prezidenta, zrušení 2 funkčních období
• Prohlášení „zvláštní cesty“ Kazachstánu k demokracii (asijský model vývoje – „nejprve ekonomika, poté politika“) • Růst konfrontace moci a opozice Opoziční činitelé (Kažegeldin)
• Definitivní otevření Astany jako nového hlavního města Kazachstánu
Kazachstán - Astana
Kazachstán 1999-2001 • Dočasná stabilizace – Stabilizace elity – „prezidentské svatby“ s Kygyzstánem
• Rychlé ekonomické reformy, nastartování růstu ekonomiky (spojeno také s růstem cen energetických surovin) • Růst vlivu „byznys elity“
Kazachstán 2001 - 2004 • Aktivizace vnitřních bojů mezi elitou • Růst vlivu některých členů „rodiny“ prezidenta • Proprezidentské strany – sjednocení Otanu • „Řízená“ opozice režimu • Sjednocení opozičních sil (Demokratická volba Kazachstánu – Galymdžan Džakijanov, Muchtar Abljazov)
Kazachstán 2005-2007 • Záhadná úmrtí některých bývalých prominentů režimu • Omezení přístupu k médiím pro opozici • Zdánlivá politická liberalizace v regionech (volba akimů) • Konsolidace proprezidentských politických stran (Dariga Nazarbajeva, Nur-Otan) • Jednobarevný parlament v roce 2007 • Druhá vlna vnitřních rozbrojů mezi elitami „rodina“ (Rachat Alijev, manžel Darigy N.; Timur Kulibajev – manžel DInary N.
Shrnutí • klanová struktura – džüzy – Velká, Střední, Malá Horda • president Nazarbajev – Starší Horda, přesun hlavního města země do Astany (Akmola, Celinograd), faktické doživotní jmenování 2000, jeho „Rodina“ kontroluje velkou část eonomiky • největší podíl Rusů v celé Střední Asii, ruští Kazaši • významné nerostné bohatství – ropa, zemní plyn – problematika ropovodů, v rámci regionu poměrně vyspělá ekonomika • velmocenské ambice v rámci regionu (integrační projekty)
Kyrgyzstán Analýza vnitropolitického vývoje v po roce 1991
Kyrgyzstán – obecné předpoklady • Regionální členění (sever – jih, levé křídlo, pravé křídlo, ičkilik) – často na virtuální úrovni, velký vliv na psychologii politika v Kyrgyzstánu • Výrazný podíl Rusů (ruština oficiální jazyk) – inteligence, odliv ruské populace • Stoupající podíl čínských přistěhovalců • Uzbecká menšina ve Fergánské kotlině – hrozba mezietnických sporů) • Slabá ekonomika – – – –
nevýznamné nerostné bohatství snaha o orientaci na obchod a turistiku energetika (vodní elektrárny) nedaří se přilákat zahraniční investory (kromě Kazachstánu, Ruska a Číny)
Kyrgyzstán – formování státu 19911995 •
1990 – zvolení prezidenta Akajeva (nebyl prvním tajemníkem KS Kyrgyzstánu), výměna elit (k moci přišly severní elity) –
•
Charakteristika Akajeva – – – – – –
• •
•
Vágní formulace prezidentských pravomocí (dekrety s platností zákona)
1993 – přijetí ústavy –
• •
Akademická půda Silná rusifikace Liberální přístup Zpočátku menší zapojení do klanových vazeb (keminský okres) Manželka Marjam (Talasský region), známá s Čingizem Ajtmatovem Přisouzení vůdčí role (Kyrgyz č. 1)
Ideologické tendence – umírněný nacionalismus (obava ruské populace), demokratizace Říjen 1991 – volba prezidenta Akajeva (všeobecné volby, jediný kandidát) –
•
Situace – léto 1990 – konflikt v Oši a Üzgenu
poměrně vyvážená struktura tří článků moci (Žogorku Keneš)
Důraz na demokratizaci, liberalizaci ekonomiky (vstup do WTO) Boj mezi severními a jižními elitami (Absamat Masalijev) – separatistické tendence na jihu Velký rozvoj občanské společnosti (stovky NGO) – příliv rozvojové pomoci
Kyrgyzstán 1995 - 2000 • Konsolidace režimu Akajeva – Volby prezidenta 1995 – vyškrtnutí několika prezidentských kandidátů (z formálních důvodů), volby jinak proběhly transparentně (závěry OBSE) – Rozšiřování prezidentských pravomocí (změny ústavy 1996) – Volby prezidenta 2000 – zjevná diskriminace několika kandidátů – Boj o právo na kandidaturu Akajeva v prezidentských volbách v roce 2000 (role Ústavního soudu Čolpon Bajekova)
• Fragmentovaný parlament – Formování politických stran (vůdcovský princip, regionální ukotvení), nezávislí kandidáti v parlamentu (vesměs proakajevská klika)
Kyrgyzstán v letech 2000-2005 • Rostoucí odpor vůči Akajevovi (zakládání občanských sdružení) • Rostoucí vliv „rodiny“ Akajeva (Marjam Akajeva – fond „Meerim“, zeť Adil Tojgonbajev – kazašský obchodník) • Růst role NGO – podpora politických stran, masmédií aj.), vliv na politiku • Roztříštěná opozice – nebyla schopna představit vlastního kandidáta • Události v Ak-suu 2002 – Azimbek Beknazarov, výrazný propad popularity Akajeva
Tulipánová revoluce 2005 • Dlouhodobé příčiny – Nesoulad demokratického snažení s klanovou politikou – Rostoucí moc prezidenta a jeho rodiny – Slabá ekonomika – prezident nedokázal zvednout životní úroveň obyvatelstva – Katastrofální růst korupce a klientelismu – Rostoucí závislost na mezinárodní pomoci – Slabá vymahatelnost práva (velké množství zákonů) – Růst opozičního potenciálu – masová opozice, formální opozice, „kuchyňská“ (intelektuálská) opozice, opozice „uražených“
• Krátkodobé příčiny – Konsolidace opozice 2004 – Demokratický svaz Kyrgyzstánu (Kurmanbek Bakijev) – Vliv NGO – podpora nejrůznějších demokratizačních grantů – Opoziční média – Chyby Akajeva (potlačování opozice)
Kyrgyzstán v letech 2005-2007 • Rozdělení vítězného tábora – „tandem“ Bakijev – Kulov (rozpad podzim 2006) – Boj o ústavu (listopad – prosinec 2006), definitivní text ústavy říjen 2007 – Růst vlivu Bakijeva a koncentrace moci v jeho Administraci (analogie Akajevovi?) – Fragmentace parlamentu (volby v prosinci 2007 – prezidentská strana Ak Džol)
• Neřešení sociálně-ekonomických problémů – Korupce, klientelismus – Chudoba – Zadlužení země (debata o vstupu do HIPIC)
Uzbekistán Analýza vnitropolitického vývoje po roce 1991
Etnohistorické regiony Uzbekistánu • Střed (Samarkand, Buchara) – kulturní a náboženská centra, Bucharský emirát, Tádžikové, sovětské i postsovětské elity (Šaraf Rašidov, Islom Karimov) • Taškent – industrializace, tradiční obcohdní centrum Střední Asie, centrum ruské populace (sídlo Turkestánské gubernie), boj o Taškent mezi Kokandem a Bucharou v 19. století • Fergána – Kokandský chanát, hustě osídlená oblast, intenzivní zemědělství (etnické menšiny Uzbeků), význam islámu (konzervativní region). • Jih – Kaškadarjinská a Surchandarijská oblast (zaostalé regiony, nehrají v politice prakticky žádnou roli. • Chórezm – tradiční centrum Chíva, silná regionální identita (Ičan Kala), v uzbecké politice relativně slabá role • Karakalpakstán – autonomní republika, odlišný etnický a jazykový původ, vazba spíše na Kazachstán
Geopolitika Uzbekistánu • Velká hra o středoasijské chanáty v 19. století • Taškent – centrum ruské správy ve Střední Asii • Sovětské období (Uzbecká SSR z roku 1924 – rozhraničení Střední Asie), značný v politice Moskvy na úkor okolních států • Postsovětský Uzbekistán – Uzavřenost země – Klíčová poloha ve Střední Asii (tranzit) – Geostrategický zájem velmocí (Rusko, USA, Čína, Turecko)
Zmatek pozdní sovětské moci 1983-1991 • • • • •
1983 – z. Šaraf Rašidov, samarkandsko-džizzakský klan 1986 – bavlníkový skandál 1986-1989 – vláda Rafiqa Nišanova (fergánské klany) 1989 – pogromy Meschetinských Turků, nástup Isloma Karimova Charakteristika Karimova: – Schopný ekonom – Vynikající cit na kádry – Schopnost balancovat různé zájmy
• Pozdně sovětské ideologické tendence: – Nacionalismus – uzbečtina, uzbecké obrození, intelektuálové, hnutí Birlik, Erk (Muhamamd Sólih) – Islámský směr - hnutí Adolat, muftí Muhammad Sadyk Muhammad Jusuf) – Karimov přejal nacionalistickou doktrínu a potlačil islámský směr
Uzbekistán – konsolidace moci Karimova • Podzim 1991 – volba prezidenta Karimova, protikandidát Muhammad Sólih • 1993 - Odstavení zjevně opozičních stran – Birlik, Erk • 1995 – referendum o prodloužení mandátu prezidenta do roku 2000. • 2000 – prezidentské volby (formální kandidát Abdulhafiz Džalolov) • 2002 – změna ústavy, prodloužení prezidentského mandátu na 7 let (vč. současného prezidenta) • Leden 2007 – formální ukončení pravomocí prezidenta • Prosinec 2007 – prezidentské volby (nová kandidatura Karimova na 1. funkční období) • Slabá role parlamentu (Olij Madžlis) – slabé politické strany (Milli Tiklaniš, UzLiDeP, Lidově-demokratická strana Uzbekistánu, Fidokorlar aj.)
Dynamika klanů v Uzbekistánu • 90. léta – tradiční regionální klany – Samarkandský (Ismoil Džurabekov, vazba na Afghánistán) – Taškentský (premiér Šukrulló Mirsaidov protivník), „podnikatel“ Timur Alimov (od 90. let) – Fergánský (likvidace)
• Další významné funkce – Boj siloviků - KGB/SNB (Rustam Inojatov) versus ministerstvo vnitra (Zakir Almatov, Taškent) +Kadyr Guljom (ministerstvo obrany)
• Odstranění nejvlivnějších lidí: – odstranění Džurabekova (čestný důchod, dočasný růst vlivu Alimova – 1998-1999) – Odstranění Almatova (Na léčení)
• Růst vlivu „rodiny“ prezidenta (cca od r. 2000) – Gülnara Karimova – skandál s firmou Coca-Cola (Mansur Maksúdí) – Sadyk Safajev (ministr zahraničí)
Opoziční strany a hnutí • • • • • • • •
Birlik (Jednota) – Abdurahim Polat Erk (Svoboda) – Muhammad Sólih Güneš Uzbekiston (Slunečný Uzbekistán) Ozod dehkonlari (Svobodní rolníci) Hizb-ut-Tahrir Islámské hnutí Uzbekistánu Islámské hnutí Turkestánu Akromíja
Charakteristika islámských proudů • Islámské hnutí Uzbekistánu (Turkestánu) – – – – –
spojení s Tálibánem podpora al-Qáidy Vůdcové Tóhir Juldoš (do r. 2001 Džuma Namangání) dnes základny v Pákistánu obchod s narkotiky
• Hizb-ut-Tahrír – – – –
mírné prostředky, vznik chalífátu, celosvětová organizace možnost prolínání struktur letáky, vydavatelská činnost malé buňky, izolované od sebe
• Akromíja – odštěpení od Hizb-ut-Tahrír – specifika Fergány – události v Andižanu 2005
Ideologie • Amir Timur – patron moderního Uzbekistánu • sekularismus • demokracie – „vlastní cesta“ s ohledem na národní tradice • mustaqillik (nezávislost) • vatančilik (státnost) a özbekčilik (uzbectví) • dostliq, tynčlik (přátelství, mír) • stát s velkou budoucností • specifická cesta k tržní ekonomice
Shrnutí • klanové struktury, klasické sociální vazby – mahallová struktura, na špici prezident Karimov a jeho rodina, autoritářské tendence – Andižan 2005. • demografická situace – Fergánská kotlina (sociální napětí nezaměstnanost) • islám – nejvyšší podíl reálných muslimů, možnost radikálních skupin, protestní hlasy proti režimu • silné etnické menšiny – Tádžikové (Buchara, Samarkand), Rusové – Taškent, dosud se neukázalo jako významný problém • významný hospodářský potenciál – zemědělství, nerostné bohatství, avšak státem a klanovými strukturami dirigovaná ekonomika, vytěsnění zahraničních investorů • velmocenské ambice v rámci regionu – možnost rozpoutání konfliktu v zájmu zachování moci
Tádžikistán Analýza vývoje po roce 1991
Regionalizace Tádžikistánu „Leninobod vládne, Kuljób chrání, Karategin obchoduje, Pamír tančí“. • •
• • • •
Významná regionalizace v XIX. století (begství Bucharského emirátu) Severní oblasti (Leninabad/Chodžent) – velký podíl uzbeckého obyvatelstva, vazba na Uzbekistán - Samarkand), mocenská základna vedení sovětského Tádžikistánu od 40. do poloviny 90. let XX. Století (Bobodžon Gafurov), průmyslová základna Centrum – Dušanbe, v minulosti spíše Hissórské klany (vazba na Uzbekistán), subjekt tádžické politiky (kdo ovládne hlavní město) Kuljób – silovici, agrární region (bavlna), hranice s Afghánistánem, nejednotnost Garm a Karategin – malý přístup k moci, maloobchod, malé, ale dynamické skupiny, střední intelektuálové (univerzity, Akademie věd), po roce 1989 se odsud formovaly nacionalistické a islámské proudy Pamír – specifický region (pamírské národy), malé klany, vzdělaná elita (pohraniční region SSSR, investice do vzdělání, podíl v KGB (střední kádry), vazba na souvěrce v Afghánistánu
Občanská válka v Tádžikistánu • Příčiny: – Regionalizace země – přeskupení moci mezi regiony – Vykradení skladů sovětské armády – Kriminalizace politiky (vojenští velitelé) – Růst nacionalistických i ismámských nálad v zemi
Občanská válka 1992-1997 • 1992 – pokus Karateginu a Garmu o převzetí moci (pod hesly demokratizace) • Květen 1992 – vláda národního usmíření – – – – –
islamisté + nacionalisté neschopnost vyrovnat se s ekonomickým propadem 1992 Růst radikálních tendencí Chaos a počátek násilných střetů (září 1992) Negativní přijetí populací v Dušanbe
• Nástup kontraelity na podzim 1992 – Listopad – volba předsedy Nejvyššího sovětu Tádžikistánu (Emómali Rahmónóv) – Růst moci polních velitelů – Sangak Safarov – Prosinec 1992 dobytí Dušanbe
Občanská válka v Tádžikistánu 1993-1997 • Střídavé střety v Karateginu, Garmu a v jižních oblastech (desítky tisíc uprchlíků) • Hlavní štáb opozice v Afghánistánu (podpora ze srtany Ahmada Šáha Mascúda), Spojená tádžická opozice (sjednocení) • Růst moci Kuljóbu – postupné vytlačení polních velitelů ze správy země • Zhoršení ekonomické situace – rozmach obchodu s narkotiky • Mírová vyjednávání (1994-1997) – snahy o mírová vyjednávání – vedoucí představitelé Saíd Abdulló Núrí (opozice) a Rahmónóv (vláda, přezdívka „mírotvorec“) – Aktivizace zahraniční politiky Moskvy vůči Střední Asii (Primakov) – Růst Tálibánu v Afghánistánu
Konsolidace moci Rahmónova • • • • •
1993 – smrt Sangaka Safarova 1994 – ústava Tádžikistánu, zavedení funkce prezidenta 1995 – zvolení Rahmónóva prezidentem 1997 – podpis mírové dohody (ideologie „mírotvorce“) 1997-2003 – odstranění všech vlivných polních velitelů – upevnění moci státu (hrozba „afghánizace“ Tádžikistánu)
• 1999, 2006 – volby prezidenta, přesvědčivé vítězství Rahmónóva • Změna ústavy v referendu v roce 2003 – tj. v současnosti běží 1. funkční období • Zúžení mocenské elity na oblast Dangary - „rodina“ prezidenta
Rodina Rahmónova • • • • • • • •
Sofina Rahmónóva – vnučka, vlastní druhý největší televizní kanál v zemi Ozoda Rahmónóva – starší dcera, její muž pracoval od r. 2001 ve Světové bance a zprostředkovával kredity banky Tádžikistánu. Pracovala na velvyslanectví Tádžikistánu v USA, převody rodinných financí Firuza Rahmónóva – žena syna šéfa tádžických železnic a majitelka řady luxusních butiků a dalších obchodů v Dušanbe Hasan Sadullojev – bratr ženy Rahmónóva, Orion Bank a korporace Ismoil Somoni – XXI století, podniky s bavlnou, vliv v TadAZu, cementárny, imunitu mu zachovává ministr bezpečnosti Abdurahimov Hajriddin Nuriddin Rahmónóv – starší bratr prezidenta, bývalý traktorista, hlavní poradce prezidenta k vnitřní politice (tj. kádry), Amiršo Miralijev – gubernátor Chatlonské oblasti (překupnictví, znásilňování dívek, přivlastnění si řady podniků v Chatlonu, kádrový pán), od roku 2006 státní poradce prezidenta pro kádry (Administrace prezidenta) – DOPLNIT (ověřit) Abdudžabbor Azizov – poradce pro kádrovou politiku, jeho sestra se stala předsedkyní oblastního soudu, další sestra náměstek ministra Další vlivná osobnost: Mahmadsaid Ubajdullójev (Parcharská skupina) – primátor Dušanbe, předseda horní komory parlamentu, části akcií TadAZu, rozdělování zahraničních úvěrů, dvojka tádžického režimu
Ideologie • Rahmónóv – mírotvorce, učitel, historik, první prezident • Obnovení lidových tradic – svatby, náboženské obřady • Obnovení tádžické kultury – zvláště v letech 2006-2007, derusifikace jmen • Árianismus – rok árijské kultury (2006) • Ismoil Sómóní
Dangara
Shrnutí •
silný klanový faktor – Regionální klany – „Dangarizace“moci v rukou prezidenta a jeho poradců
•
občanská válka (1992-1997) – snaha o přerozdělení ústřední moci – vláda neměla pod kontrolou některé regiony
• •
přeprava drog z Afghánistánu – ne zcela spolehlivě hlídané hranice (z ruské i tádžické strany) slabé hospodářství – – – –
•
nízké investice nestabilní prostředí následky války zaměření na energetiku – výstavba přehrad
Silná vazba na Rusko – pracovní migrace – ruská vojenská základna
Turkmenistán
Regionalizace Turkmenistánu • Achalský region – centrální, Achal Tekke,koncetrace bohatství a elit, Ašchábád/Ašgabat • Balkánský region – Jomudi, kazašská menšina (Bekdaš), ropa a zemní plyn, vazba na Kaspické moře (Ázerbajdžán, Rusko) • Severní region (Dašoguz) – uzbecká menšina, oddělen od zbytku Turkmenistánu, zemědělská až pouštní oblast • Jihovýchod – Mary, Lebap – kmen Ersary, Salor, Saryk, zemní plyn (Döwletabad, Yolotan, pravý břeh Amudarji) • Neobsazený střed – bývalá oáza Darwaza, Erbent
Formování turkmenského režimu • •
1986 – Saparmurat Nijazov jmenován 1. tajemníkem ÚV KS Turkmenské SSR Osobnostní charakteristiky: – Velmi bojácný (loajalita Moskvě), nesamostatnost, čekání na rozkazy shora, „malost“ vůči nadřízeným kompenzoval vůči podřízeným (zde rovněž požadoval bezvýhradnou autoritu – Víra ve vlastní schopnosti (i nadpřirozené) – Achal Tekke – sirotek (otec neznámý, matka patrně zemřela v roce 1948 při zemětřesení, žena Ruska), neukotvenost v turkmenské společnosti – Pozice „Turkmena č. 1“
• • •
Nezávislost 28.10.1991 – dlouho váhal s vyhlášením, nebyl si jistý reakcí Moskvy 1991-1994/5 – strach z návratu Sovětského svazu (velmi loajální politika vůči Rusku) Od pol. 90. let – definitivní utvrzení vlastní samostatnosti – Posilování kultu osobnosti – Izolovanost režimu (obrana proti případným výpadům)
Formování politického systému
• • • • •
„V přechodném období se vždy objevuje silná osobnost. Tak tomu bylo s De Gaullem, Bismarckem, Atatürkem. Kromě toho existuje psychologie národa a místní specifika. Turkmeni vždy něco uctívali, nejprve oheň, později islám a poté Marxe… Lidé musejí v něco věřit.“ (Saparmyrat Türkmenbašy). Formálně demokratická ústava – prezidentská republika Preference turkmenského etnika (jedině Turkmen se může stát prezidentem Halk Maslahaty – orgán nad výkonnou, zákonodárnou i soudní mocí (tvoří jej poslanci parlamentu – Medžlisu, „lidoví zástupci“, členové kabinetu, soudci, prokurátoři, hakimové regionů aj.), cca 2500 členů Výrazné pravomoci prezidenta – roku 1999 byl Türkmenbašy jmenován doživotním prezidentem ze strany Halk Maslahaty, členové společenských organizací Další společenské organizace – Demokratická strana Turkmenistánu (Ondžyk Musajev), Rada stařešinů, Celonárodní hnutí Galkynyš (Humanitární asociace Turkmenů světa, Svaz veteránů, Svaz žen, mládežnická organizace Magtymkuli)
Politický vývoj • Červen 1992 – inaugurace prezidenta • Prosinec 1992 – první zasedání Halk Maslahaty (10 let prosperity Turkmenistánu) – bezplatná voda, plyn, elektřina, sůl • Prosinec 1993 – prodloužení mandátu prezidenta do roku 2002 (stvrzeno referendem v lednu 1994) • Prosinec 1995 – Neutralita Turkmenistánu • Prosinec 1999 – Saparmurat Türkmenbašy jmenován doživotním prezidentem • Září 2001 – přijetí Ruhnámy jako svaté knihy Turkmenů (viz dále ideologie) • Listopad 2002 – „atentát“ na prezidenta, velké čistky • 21. prosinec 2006 – smrt Türkmenbašyho
Elity • Tradiční nadvláda Achal Tekke – státní znak, státní svátky (Geokdepe) • Další kmeny – mírně odstředivé tendence, změna toponymických jmen • Rusifikovaní Turkmeni („Euroturkmeni“) • Výrazná loajalita vůči autoritám
Elity v době Türkmenbašyho • Postupné zúžení turkmenské elity • Odstavení řady „opozičních“ činitelů – – – –
Emigrace (Avdy Kulijev, 1992), Čestné důchody Velvyslanecké posty Později již pouze čistky s dlouholetými tresty (20 a více let) – 1996-97 (ministerstvo vnitra), 2002 (KNB), 2005 (Gurbanmuradov, Saparov), 2006 (generální prokurátorka)
• Na konci vlády Türkmenbašyho zbyly pouze dvě hlavní mocenské struktury: – Ochranka prezidenta (s klienty v silových ministerstvech) – Administrace prezidenta (Rusové) – Prezident disponoval vynikajícím kompromatem na všechny osoby
Turkmenistán v roce 2007 • •
Úzká elita Turkmenistánu Gurbanguli Berdymuhammedov – Dlouholetý ministr zdravotnictví, stomatolog – Větší ukotvení v tradiční společnosti - původ z Geokdepe
• • • • • • • •
Změna ústavy – přizpůsobení Berdymuhammedovi Alternativní volby prezidenta Kumulace moci prezidenta – předseda Halk Maslahaty, olympijského výboru, Humanitární asociace Turkmenů světa apod. Likvidace silových ministrů (Redžepov) Retradicionalizace elity – opora na vlastní region Snaha o reformy – na papíře, nejsou potřebné kádry (školství, zdravotnictví) Ideologie – pokračování některých tradic z období Türkmenbašyho (úcta k Ruhnamě) Kult Berdymuhammedova – portréty Berdymuhamemdova, oslavy 50. let, vystoupení na Valném shromáždění OSN a setkání ve světě, velký architekt
Ideologie režimu • •
Demokracie se specifickými prvky – silná prezidentská moc (paternalismus), nutná podmínka transformace společnosti, která byla ničena ruskou a sovětskou tradicí po 120 let. 3 sloupy ideologie – – – –
•
Ruhnama (svatá kniha Turkmenů) Garašsyzlyk (nezávislost) Baky Bitaraplyk (věčná neutralita) Tyto tři sloupy vedou zemi ke zlatému věku Turkmenů (Altyn Asyry)
Základní prvky ideologie – – – – –
Etatismus. Role státu při transformaci ke „spravedlivému uspořádání“ s důrazem na výraznou roli hlavy státu jako „Otce národa“ – tj. faktický kult osobnosti. Nacionalismus. Oficiálně prohlašovaná podpora turkmenských tradic, zavádění turkmenštiny na všechny vzdělávací a administrativní stupně a s tím související podpory türkmenčiliku (turkmenství), které spočívá v propagandě specifičnosti turkmenského národa. Archaizace. tradiční mocenské struktury Turkmenů (Halk maslahaty nebo Rada stařešinů). „turkmenizace“ společnosti, státní správy, školství a dalších oblastí, snaha o asimilaci jiných národnostních skupin. Jednota. rozbití archetypizované struktury turkmenské kmenové společnosti Výlučnost. specifický model turkmenského státu.
Kult osobnosti • • • • • • • • • • • • •
Prosinec 1991 - Zákon o ochraně cti a důstojnosti presidenta.Duben 1992 - Vyhlášení kultu osobnosti Saparmyrata Nijazova. 1993 - Halk maslahaty přiznal Nijazovovi čestné příjmení Türkmenbašy (Otec Turkmenů). Duben 1994 - Zavedení každodenní přísahy věrnosti presidentovi. Červen 1996 – mešita Saparmyrata Hodži v Geok Depe byla vyhlášena Mekkou Turkmenů. 1996-1999 – Snaha hledat mezi předky Türkmenbašyho Proroka Muhammada, později Alexandra Velikého. Prosinec 1999.- Volby do parlamentu. Halk maslahaty jmenoval presidenta Nijazova doživotním presidentem Turkmenistánu. Květen 2001 - Celosvětová humanitární asociace Turkmenů navrhla udělit presidentovi Türkmenbašymu čestný přídomek Beýik (Veliký). Květen 2001 - Tiskový mluvčí presidenta Kakamurat Ballyjev a novinář Odejev navrhli prohlásit Türkmenbašyho Prorokem v souvislosti s vydáním svaté knihy Ruhnama. Září 2001 – schválení Ruhnámy I. díl Duben 2002 - Schválen zákon o vojenských hodnostech, který zavedl pro presidenta funkcí maršála turkmenské armády. Červenec 2002 - Zavedeny nové názvy měsíců roku, které připomínají presidenta a historii Září 2005 – schválení druhého dílu Ruhnámy
Dynamika kultu osobnosti • • • • •
Prezident Türkmenbašy Doživotní prezident Prorok Bůh??
Další prvky ideologie a kultu osobnosti • • • • • • • •
Přísaha Kalendář Dny v týdnu Životní cyklus Názvy potravin Televize Bankovky Hymna
Názvy měsíců 1. Turkmenbašy 2. Bajdak (Vlajka) 3. Nouruz 4. Gurbansoltan 5. Magtymkuli 6. Oguz 7. Gorkut 8. Alp Arslan 9. Ruhnama 10.Garašsyzlyk 11.Sandžar 12.Bitaraplik
Přísaha Turkmenů "Turkmenistáne, milovaná vlasti, můj rodný kraji, v srdci a v mysli jsem vždy s Tebou. Ať mi odpadne ruka za nejmenší zlo, které Ti učiním. Ať mi upadne jazyk za nejmenší klevetu proti Tobě. Kdybych zradil milovanou vlast, Velikého Saparmurata Türkmenbašyho, svatého vzoru Tvého, nechť se mi zastaví dech."
Architektura • Monument nezávislosti • Arka Neutrality • Památník zemětřesení v Ašgabatu
Nezávislost a Neutralita
Türkmenbašy
