STAVEBNÍ VÝVOJ HRADU A ZÁMKU V ROUDNICI NAD LABEM

STAVEBNÍ VÝVOJ HRADU A ZÁMKU V ROUDNICI NAD LABEM Vypracoval: David Mikoláš Datum: 11. 8. 2011

V Roudnici nad Labem se nachází hrad i zámek? Ano i ne, zní odpověď. Nad řekou se majestátně tyčící raně barokní zámek pravděpodobně není třeba dlouze představovat. Ale co ten hrad? A přece tady je! Lze ho spatřit, respektive to, co z něj zůstalo zachováno, právě v útrobách zmiňovaného zámku. Archeologové, kastelologové i historikové se z této architektonické vzácnosti radují, turisté obdivují, i když zatím jen příležitostně. Kdy tedy roudnický hrad vznikl? Kdo ho založil? Jak se stavebně vyvíjel? Tyto a další otázky se pokusíme zodpovědět v následujícím pojednání.

Základní kámen položen… Stavba roudnického hradu byla zahájena v 80. letech 12. století. Více méně se na této dataci shodují jak Dobroslav Líbal a Dobroslava Menclová, tak i náš současný přední kastelolog Tomáš Durdík. Slůvkem „snad“ o této době uvažuje i František Alexander Heber. Jako stavitel se uvádí pražský biskup a později též český kníže Jindřich Břetislav (†1197), syn Jindřicha, bratra krále Vladislava II., a jeho manželky Markéty. Domníváme se tak, neboť v jedné jeho listině z roku 1184, pojednávající o směně biskupských statků s Jiřím z Milevska prostřednictvím Heřmana, arcidiákona bechyňského, se Roudnice poprvé připomíná slovy „curia nostra“, v další listině z roku 1194 již podruhé a mnohem určitěji co „curia episcopalis que dicitur Rudnice“. Latinský název curia se obvykle překládá jako dvorec, avšak tímto názvem se také běžně označují císařské falce.

Podoba hradu Hrad byl vystavěn v pozdně románském slohu. Stavba navazovala na architekturu jižní Francie, vykazovala prvky francouzských donjonů a jejím vzorem byl bezesporu knížecí palác Pražského hradu. Podobu hradu známe díky dvěma pramenům, a to jednak na základě jeho zbytků pojatých do architektury severního křídla barokního zámku, jednak podle tří dochovaných plánů hradu z konce 16. a z 2. poloviny 17. století.

1

Nejstarší zachovaný půdorysný plán z poslední čtvrtiny 16. století, jenž byl nalezen v třeboňském archívu a jenž byl nepochybně pořízen pro Viléma z Rožmberka, zachycuje první patro hradu, mající půdorys obdélníka. V rozích a na dvou stranách vybíhalo sedm věžic, které procházely celým prvním poschodím. Polohopisný plán města Roudnice od Francesca Carattiho z roku 1656 znázorňuje stejnou půdorysnou dispozici. Plán Antonia Porty z roku 1672 již zachycuje stavbu z velké části odbouranou - zbyly tři věžice, východní část hradu chybí. Na druhou stranu přízemní velký sál byl zakreslen ještě v neporušeném stavu.

Lokace a dispozice hradu Jindřicha Břetislava Hrad byl postaven na svahu asi 20 m nad hladinou řeky Labe. Na západě ho chránila přirozená roklina, jíž sestupovala cesta dolů k říčnímu brodu. Na východě odděloval staveniště hluboký příkop, spadající na severní straně dnešního zámku dolů k řece. Hrad obdélného půdorysu o rozměrech 39,10 x 15,00 m byl svou delší stranou situován od východu k západu. Jak opukové zdi, tak u oken pískovcové kvádry na sebe byly vázány velmi kvalitní maltou. Síla zdí dosahovala v základech 1,90 m, u zdí do dvora 1,45 m, u zbývajících 1,75 m. Všechna čtyři nároží byla zpevněna třičtvrtěkruhovými věžicemi o průměru 6,80 m, dvě půlkruhové věžice se tyčily v severním průčelí a jedna půlkruhová věžice v západním průčelí. Věžice východního průčelí není doložena. Věžice byly ve spodní části zesíleny ústupky, minimálně do prvního poschodí vyzděny kamennými kvádry 40 - 50 cm vysokými a uvnitř vylity směsí kamení a malty bez vynechání jakékoli vnitřní dutiny. V koruně byly opatřeny cimbuřím. Jednopatrový objekt hradu byl krytý pravděpodobně sedlovou střechou. V západních dvou třetinách přízemí se nacházel částečně podsklepený velký sál, 27 m dlouhý a 11,50 m široký, v podélné ose rozčleněný na dvě lodi čtyřmi 1,59 m vysokými sloupy se střídavě oblými a osmihrannými dříky, krychlovými hlavicemi a obráceným krychlovým hlavicím podobnými patkami, které nesly půlkruhové klenební pásy, zpevňující deset polí křížové klenby a opírající se ve zdech o ploché úseky říms. Klenby byly vyzděny z lomového kamene do šalovaných skruží a zality kvalitní maltou, v níž po odstranění šalování zůstaly na klenebních prsou otisky prken. Sál byl osvětlován šesti úzkými pravoúhlými okénky s široce dovnitř rozevřenými špaletami. V prvním patře lze předpokládat obdobný slavnostní sál. Obytné místnosti byly umístěny v přízemí i v prvním patře východní třetiny budovy. Podle síly zdí a situování věžic byl hrad namířen proti možným útokům ze severu od řeky. Na jihu předpokládáme hospodářská stavení chráněná zdí a později i vodním příkopem.

2

Stavební akce pod taktovkou gotiky Za biskupa Jana IV. z Dražic (†1343) byl hrad směrem k východu rozšiřován francouzskou (avignonskou) stavební hutí mistra Viléma o gotické přístavby. Labe překlenul kamenný most (1333 - 1338), toho času třetí v Čechách. Arcibiskup Arnošt z Pardubic (†1364) započal se stavbou věže kruhovitého půdorysu o průměru 15 m a síle zdí 3 m, která na východě ukončovala nyní už 64 m dlouhou stavbu hlavního paláce. Hrad byl obehnán novou kamennou hradbou, na jihu, ve středu hradby, byla vybudována brána s padacím mostem, který přemosťoval vodní příkop vyhloubený na jižní a východní straně hradeb. Arnoštův nástupce Jan Očko z Vlašimi (†1380) dokončil budování hradních přístaveb. Nově vybavil komnaty, dobudoval velkou věž, v níž zřídil kapli, zasvěcenou Máří Magdaléně, sv. Vítu, Václavu, Vojtěchu a Zikmundovi. Z kaple pochází votivní obraz Jana Očka z Vlašimi od neznámého mistra patřícího do okruhu pražského dvorského umění, pořízený kolem roku 1370. Za úřadu Jana Očka z Vlašimi byla v podstatě ukončena stavební epocha hradu, jenž v rukou pražských arcibiskupů zůstal do roku 1421, respektive 1431, kdy ho v tu dobu již deset let z církve exkomunikovaný, zadlužený a spíše na Helfenburku u Úštěka pobývající Konrád z Vechty zastavil i se zbývajícím panstvím za 4 000 kop grošů českých Janu Smiřickému ze Smiřic. Po několika porážkách katolické Jednoty zelenohorské (1467), v jejímž čele stál Zdeněk ze Šternberka, švagr a následný správce statků popraveného Jana Smiřického, přešel pobořený hrad do majetku českého krále. Ten ho často zastavoval příslušníkům šlechty.

Veskrze jen nejnutnější opravy Nezbytné stavební rekonstrukce hradu byly zahájeny v roce 1471, kdy jej držel Ješek Svojanovský z Boskovic. Ve stejném duchu pokračovali po roce 1504 také Břetislav, Jindřich, Vilém a Václav Švihovští z Rýzmberka, kteří opravili věžice, pokoje, zdi a jiné stavební části, a po roce 1540 také Karel Dubanský z Duban a na Liběšicích. V roce 1550 povolil král knížeti Janu Kryštofu z Tarnova prostavět 3 000 kop. Tato suma však byla do roku 1556 překročena o 2 904 kop. Hrad byla opraven opět jen v nejnutnější míře. Na východní straně hradního nádvoří vznikla kromě menších staveb jednopatrová budova s renesančními arkádami v poschodí, čítající 22 pokojů. Podle Carattiho plánu navazovala pravoúhle na starý hrad (jeho věž) a směřovala k jihu.

3

Renesanční éra pána červené růže Roku 1577 získal hrad do skutečného vlastnictví Vilém z Rožmberka (†1592), přestal být tedy královskou zástavou. Starou stavbu začal postupně upravovat. Exteriér nechal v duchu renesance ozdobit vížkami, arkýři, členěnými a profilovanými štíty, na věž u vstupní brány byl umístěn orloj. K bráně vedl nejprve pevný a pak zvedací most. Největší Vilémovou stavební investicí bylo vybudování velkých sklepů jako základů pro plánovanou novou budovu na západní straně nádvoří. Přestává se užívat název hrad, napříště se uvádí jako zámek. Nechyběla zde ani alchymistická laboratoř, v níž pracoval Angličan Claudius Sirri.

Lobkowiczká zakázka u italských barokních architektů Paní Polyxena z Pernštejna, vdova po Vilému z Rožmberka, se v listopadu 1603 znovu provdala za Zdeňka Vojtěcha Popela z chlumecké linie Lobkowiczů (†1628). Věnem mu mimo jiné jmění přinesla Roudnici. V letech 1611 - 1614 vystavěli manželé nad někdejšími rožmberskými sklepy nákladem 3 006 kop jednopatrovou budovu o patnácti pokojích s malovanými stropy a velkém dvořanském sále v přízemí. Jejich jediný syn, Václav Eusebius z Lobkowicz (†1677) učinil rozhodnutí přebudovat rodinné sídlo. Nejprve uvažoval pouze o přestavbě staré zámecké budovy. Roku 1652 pověřil Václav Eusebius úpravami italského stavitele Pietra Colomba, o rok později povolal architekta Francesca Carratiho, jenž nejdříve pokračoval v renovacích, ale současně pracoval na dvou velkých plánech - jeden podle skutečného stavu a druhý jako návrh, jak by celé město mělo být přestavěno a upraveno. Carrati tak vlastně vytvořil první regulační plán Roudnice. Nový zámek navrhl jako čtyřkřídlou budovu s arkádami v nádvoří. Z Carratiho plánu byla zrealizována jen malá část. Vedle dosavadního zámeckého areálu byly směrem k východu vybudovány pouze hluboké klenuté sklepy s dvěma podlažími, které byly roku 1665 provizorně zastřešeny krytinou ze slámy. V Carratiho práci pokračoval další Ital Carlo Orsolini. Přepracoval plány a započatou stavbu, jež se stala základem východního křídla budoucího nového zámku, spojil pravoúhle se starou gotickou věží. Tím vznikla východní část severního křídla projektovaného zámku. Roku 1668 přichází architekt Antonio Porta, který Václavu Eusebiovi předložil další projekt zámku. Jako poradce si Porta přizval dalšího známého císařského architekta Carla Luraga. Definitivní rozhodnutí o podobě zámku padlo v roce 1672. Stavba byla Portou dokončena roku 1684. Starý hrad se všemi svými budovami z různých slohových období byl zbourán až na zbytky románských sklepů a přízemí s věžicemi v severním křídle, které bylo zvenčí zakryto nárožním balkónem. Do zdiva nové budovy byla též pojata část gotické věže. Nový monumentální zámek měl tři obytná křídla postavená kolem téměř čtvercového dvora s kašnou o rozměrech 58,5 x 54,0 m, spjatá na jižní straně spojovacím krčkem se schodišti zvnějšku krytými a do nádvoří prolomenými arkádami. V ose jižního křídla je vstupní brána, nad níž se zvedá dole čtyřboká a nahoře osmiboká věž ukončená lucernou. Mohutná bloková obytná křídla mají rustikované sokly a fasádu členěnou vysokým pilastrovým řádem s červenobílým

4

koloritem. K oběma severním a k jihozápadnímu nároží přiléhají celkem tři terasy. Valbové a sedlové střechy jsou zvenčí podepřeny mohutnými volutovými konzolami. Obytná křídla mají čtyři podlaží, přičemž východní a západní je podsklepeno. Architektonicky nejreprezentativnější je první patro, kde byly knížecí pokoje a ve východním křídle kaple a v západním slavnostní sál. Obě tyto prostory výškově prostupovaly druhým patrem až ke krovu. Do roku 1697 vystavěl Porta v zámeckém areálu ještě jízdárnu, špýchar a pivovar. O vnitřní vybavení 183 zámeckých místností a sálů a založení zámeckého parku se zasloužil Ferdinand August z Lobkowicz (†1715). V 80. letech 17. století nechal provést štukovou výzdobu stropů některých salónů a kaple, jejíž klenba, rozčleněná na 16 polí, byla vyzdobena freskami, ilustrujícími první věty modliteb Otče náš a Zdrávas Maria. Fresky i další obrazy v kapli maloval Ital Francesco Marchetti. Slavnostní sál byl vyzdoben štukami a snad i nástropní freskou, kterou známe ze skic malíře Jana Jiřího Pitzy. Interiérové zařízení dokončil Filip Hyacint z Lobkowicz (†1734). Během válek o rakouské dědictví (1742) byl zámek zpustošen pruskými vojsky, ve válce sedmileté (1756 - 1763) byl do něj umístěn špitál císařské armády a východní křídlo zachvátil požár. Josefa Františka Maxmiliána z Lobkowicz (†1816) tak koncem 90. let 18. století čekalo nové zařizování a upravování místností. Vybudoval i zámecké divadlo.

Pohnuté 20. století Lobkowiczové zámek v Roudnici nad Labem vlastnili až do roku 1948, kdy byl zestátněn. Dlužno ještě říci, že v době okupace byl obsazen nacisty, kteří sem umístili školu Hitlerjugend, a v roce 1945 byl využíván jako internační tábor a velení posádky Rudé armády. Sbírky a ostatní mobiliář byly po roce 1951 převezeny na tři desítky různých památkových objektů v Čechách. V letech 1958 - 2009 sídlila na zámku Vojenská hudební škola Víta Nejedlého (od roku 1991 Vojenská konzervatoř), kam se přestěhovala po předchozím pětiletém působení v Liberci. Významnějších oprav se zámek dočkal v letech 1957 - 1964, kdy došlo k opravě fasád a k instalaci energetických rozvodů. V 90. letech 20. století, po restitučním řízení, kdy byl zámek opět navrácen Lobkowiczům, prošla opravou střecha, v roce 2004 věž a v roce 2008 byly místnosti stavebně upraveny do původního stavu a celý zámek vymalován. Rekonstrukce a úpravy zámku pokračují i v současnosti a pro veřejnost je objekt přístupný v návštěvních hodinách.

5

Shrnutí stavebního vývoje Biskupský hrad (falc) v Roudnici nad Labem byl vybudován v pozdně románském slohu Jindřichem Břetislavem po roce 1182. Po Přimdě a Praze je třetím nejstarším hradem u nás a zároveň nejstarším českým hradem, jenž nevznikl stavební činností českého panovníka. Pozn.: Přimda je sice nejstarším, v torzu dochovaným hradem na území České republiky, nicméně v pomezním hvozdu jej dal vystavět v rozporu s tehdejším řádem markrabě sousední severní marky a pán Chebska Děpold II. z Vohburgu. Nejednalo se tedy o příslušníka české šlechty. Ve 14. století byl hrad rozšířen o gotické přístavby a velkou kruhovou věž s kaplí. Za arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi byla jeho stavební epocha v podstatě ukončena. V rukou pražských arcibiskupů setrval do roku 1431, kdy ho Konrád z Vechty zastavil Janu Smiřickému ze Smiřic. Roku 1467 dobyl hrad na vůdci Jednoty zelenohorské Zdeňkovi ze Šternberka český král Jiří z Poděbrad. Až do roku 1577, kdy jej odkoupil Vilém z Rožmberka, pak byl královskou zástavou. V 2. polovině 15. a v 1. polovině 16. století byl hrad pouze v nejnutnější míře udržován a opravován. Za polského knížete Jana Kryštofa z Tarnova vznikla po polovině 16. století na východní straně hradního nádvoří, kromě menších staveb, jednopatrová budova s renesančními arkádami v poschodí. Vilém z Rožmberka nechal hrad renesančně ozdobit vížkami, arkýři, členěnými a profilovanými štíty, na věž u vstupní brány nechal umístit orloj. Největší Vilémovou stavební investicí bylo vybudování velkých sklepů jako základů pro plánovanou novou budovu na západní straně nádvoří. V prvním desetiletí 17. století vystavěli manželé Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz a Polyxena z Pernštejna nad někdejšími rožmberskými sklepy jednopatrovou budovu o patnácti pokojích s malovanými stropy a velkém dvořanském sále v přízemí. Jejich syn Václav Eusebius učinil definitivní rozhodnutí směsici starší zástavby - až na zbytky románských sklepů, přízemí s věžicemi a dolní část okrouhlé gotické věže strhnout a na jejím místě v letech 1652 - 1684 vybudovat monumentální trojkřídlí raně barokní zámek se spojujícím schodišťovým krčkem na jižní straně. V dalších desetiletích se Lobkowiczové soustřeďovali na výzdobu a výbavu interiérů.

6

Použitá literatura ANDĚL, Rudolf a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Praha: Svoboda, 1984, s. 404-410. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002, s. 482-483. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005, s. 40-41. HEBER, Franz Alexander. České hrady, zámky a tvrze II. - Severní Čechy. Praha: Argo, 2006, s. 350. HLAVÁČKOVÁ, Miroslava. Roudnice nad Labem a okolí. Roudnice n. L.: KZM, 2006, s. 9-61. MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 79-82. NERUDA, Jan ed. Podřipsko - Průvodce. Roudnice n. L.: Vlastivědný spolek Říp, o. s., 2009, s. 14-16 a 96-99. OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ [CD-ROM], s. v.

7

Příloha Držitelé Roudnice nad Labem Držitel

Jméno

V držení

Biskupství pražské

Jindřich Břetislav Daniel II. Ondřej Pelhřim z Vartenberka Budilov Jan II. z Dražic Bernhard Kaplíř ze Sulevic Mikuláš z Riesenburka Jan III. z Dražic Tobiáš z Bechyně Řehoř Zajíc z Valdeka Jan IV. z Dražic Arnošt z Pardubic

1182 - 1197 1197 - 1214 1214 - 1224 1224 - 1226 1226 1226 - 1236 1236 - 1240 1240 - 1258 1258 - 1278 1278 - 1296 1296 - 1301 1301 - 1343 1343 - 1344

Arcibiskupství pražské

Arnošt z Pardubic Jan Očko z Vlašimi Jan z Jenštejna Olbram ze Škvorce Zbyněk Zajíc z Házmburka Albík z Uničova Konrád z Vechty

1344 - 1364 1364 - 1379 1379 - 1396 1396 - 1402 1403 - 1411 1412 - 1413 1413 - 1431

Jan ze Smiřic

1431 - 1453

Zdeněk ze Šternberka

1453 - 1467

Šlechta

Purkrabí (správce)

Poznámka

Vilém

Aleš z Malikovic Václav z Mačovic

Roku 1421 byl dán pro přihlášení se ke čtyřem artikulím pražským papežem do klatby. Zřekla se ho svatovítská kapitula i všechno kněžstvo věrné katolické církvi. Nejprve roku 1431 zástavní cena 4 000 kop grošů českých, po smrti Konráda z Vechty vlastnictví.

Václav z Valtířova

8

Král český

Jiří z Poděbrad

1467 - 1471

Šlechta

Ješek Svojanovský z Boskovic Jan a Jindřich Svojanovští z Boskovic Půta Švihovský z Rýzmberka Břetislav, Jindřich, Vilém a Václav Švihovští z Rýzmberka Burian Trčka z Lípy a Lipnice Vilém Švihovský z Rýzmberka Václav Haugvic z Biskupic

1471 - 1497

Obec

Roudnice nad Labem

1524 - 1540

Šlechta

Karel Dubanský z Duban a na Liběšicích Oldřich Dubanský z Duban a na Liběšicích Jan Kryštof z Tarnova Konstantin, kníže ostrožský

1540 - 1542 1542 - 1544 1544 - 1567 1567 - 1570

Januš, kníže ostrožský Vilém z Rožmberka

1570 - 1577 1577 - 1592

Polyxena z Pernštejna, vdova po Vilémovi

1592 - 1635

Václav Eusebius z Lobkowicz

1635 - 1677

Stát

ČLDR, ČSSR, ČSFR, ČR

1948 - 1992

Rodina

Lobkowiczové

Jan z Řešic Vítek z Mladé Zikmund z Blatna

po roce 1471 královská zástava

1497 - 1504 1504 - 1513 1513 - 1522 1522 - 1524 1524

1992 - dodnes

Oldřich Dubanský Zbyněk Zálužský Jan Vodochodský z Bramova Jaroslav Pečkovský z Benže Petr Hostakovský z Arklebic David Rytter z Grossotynku Mikuláš Kotulínský z Kotulína

skutečné vlastnictví, nikoli jen královská zástava

1603: sňatek se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkowicz ve vlastnictví Lobkowiczů až do roku 1948, pak zestátnění (1941 - 1945 zabrán nacisty, 1945 Rudou armádou) 1992: restituce, 2009: předáno Lobkowiczům k užívání po vyklizení Vojenské konzervatoře Martin Lobkowicz

9

Obrazová dokumentace

Obr. 1: Perspektivní rekonstrukce románské falce.

Obr. 2 (nahoře): Zachovaná část románské falce (po 1182), přízemí.

Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 81.

Obr. 3 (dole): Situace hradu podle plánu Francesca Carattiho z počátku 2. poloviny 17. stol. Na severu románská falc (po 1182) rozšířená k východu v polovině 14. stol., s hospodářskými budovami v předhradí. Zastavěná plocha dnešního zámku vyznačena tečkováním.

Obr. 4: Situace zámku se zbytkem falce (po 1182) a jejím rozšířením v polovině 14. stol. V podhradí kostel sv. Václava (1310) s Mosteckou branou a kamenným mostem (po 1333) podle plánů a zaměření Ing. Bř. Tolmana z roku 1909. Most stržen 1634, Mostecká věž byla zbořena 1652. Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 80.

Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 80.

10

Obr. 5: Situace hradu a jeho okolí na plánu z 2. poloviny 17. stol., do něhož je vkreslen plán severního křídla z roku 1590. Čárkovaně obrys dnešního zámku, gotického mostu přes Labe a uvažované úpravy zástavby před hradem.

Obr. 6: Zbytek plné věžice v jihozápadním nároží biskupské falce.

Obr. 7: Románský sloupek ve velké přízemní síni biskupské falce.

Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 81.

Zdroj: MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady I. Praha: Odeon, 1976, s. 81.

Zdroj: DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002, s. 483.

11

Obr. 8: Ideální rekonstrukce hradu pořízená na konci 19. století.

Obr. 9: Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi, před rokem 1371, Národní galerie v Praze.

Zdroj: HLAVÁČKOVÁ, Miroslava. Roudnice nad Labem a okolí. Roudnice n. L.: KZM, 2006, s. 11.

12

Obr. 10: Veduta města Roudnice nad Labem, 1712. Zdroj: HLAVÁČKOVÁ, Miroslava. Roudnice nad Labem a okolí. Roudnice n. L.: KZM, 2006, s. 11.

13

Velký sál v přízemí biskupské falce, stav květen 2010 Foto 1 (vlevo nahoře): Otisky prken na klenebních prsou, které na nich po odstranění šalování zůstaly. Foto 2 (vlevo dole): Půlkruhový pás klenebního pole, opírající se ve zdi o plochý úsek římsy. Foto 3 (uprostřed nahoře): Čtvercové klenební pole. Foto 4 (uprostřed dole): Sloupek s oblým dříkem a krychlovou hlavicí. Foto 5 (vpravo nahoře): Sloupek s osmihranným dříkem, krychlovou hlavicí a obrácené krychlové hlavici podobnou patkou. Foto 6 (vpravo dole): Jedna ze dvou lodí velkého přízemního sálu osvětlovaná úzkým pravoúhlým okénkem s široce dovnitř rozevřenými špaletami. Autor fotografií: David Mikoláš

14

Lokace fragmentů románské biskupské falce v tělese zámku Foto 1 (vlevo nahoře): Západní křídlo zámku v pohledu z Hlásky. Foto 2 (vpravo nahoře): Balkon s terasou ukrývající pozůstatky biskupské falce. Foto 3 (vlevo dole): Balkon s terasou ukrývající pozůstatky biskupské falce v pohledu od náměstí. Foto 4 (vpravo dole): Část severního křídla a balkon s terasou ukrývající pozůstatky biskupské falce v pohledu od Masarykova mostu. Autor fotografií: David Mikoláš

15

Zámecká budova, stav prosinec 2009 Foto 1 (vlevo nahoře): Pohled na zámek od jihu přes park Maxe Dvořáka. Vpravo nároží zámecké jízdárny, dnes galerie. Foto 2 (vpravo nahoře): Jižní arkádové schodišťové křídlo s věží. Foto 3 (vlevo dole): Mohutné volutové konzole, zvenčí podpírající střechy. Foto 4 (vpravo dole): Znak rodu Lobkowiczů umístěný nad hlavním vchodem v zámecké věži. Původně byl kolorován. Autor fotografií: David Mikoláš

16

Zámecká budova Foto 5 (vlevo): Zámecká věž opravená v roce 2004. Foto 6 (vpravo): Vchod v ose severního křídla. Původně měl být hlavním vchodem, v průběhu stavby však došlo k rozhodnutí umístit dvě hlavní schodiště do bočních křídel a nenarušovat tak obytný trakt v prvním patře. O tom, že vchod měl být významný, svědčí i výzdoba portálu sloupky s hlavicemi, které nesou bustu ženy a muže. Autor fotografií: David Mikoláš

17