Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra správní vědy, správního práva a finančního práva
Bakalářská práce
Státní správa na úseku jména a příjmení
Dagmar Kočí 2007/2008
Čestné prohlášení: „Prohlašuji tímto, že jsem bakalářskou práci na téma: Státní správa na úseku jména a příjmení, zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny“.
…………………………… Dagmar Kočí
Poděkování Děkuji vedoucí bakalářské práce doc. JUDr. Soně Skulové, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady a podněty, které mi byly dobrou pomocí při vypracování této práce. 2
OBSAH Název kapitoly
strana
1. Úvod a cíl práce
5
2. Vnitřní správa
7
2.1 Vývoj vnitřní správy
7
2.2 Vývoj matrik na úseku jména a příjmení
8
3. Právní úprava na úseku matrik, jména a příjmení
10
4. Výkon státní správy na úseku matrik, jména a příjmení
14
4.1 Matriční úřad
15
4.2 Úřad s rozšířenou působností
16
4.3 Krajský úřad
16
4.4 Ministerstvo vnitra
16
5. Jméno, popřípadě jména
18
5.1 Zápis jména, popřípadě jmen do knihy narození
19
5.2 Prohlášení o volbě a užívání druhého jména
20
5.3 Užívání české podoby cizojazyčného jména
21
5.4 Jméno uvedené v jiném než českém jazyce
21
5.5 Užívání jména osob, které se hlásí k jiné než české národnosti 22 5.6 Volba jména pro osvojené dítě 6. Příjmení
22 23
6.1 Příjmení žen
23
6.2 Užívání více příjmení
25
6.3 Užívání příjmení po uzavření manželství
26
6.4 Příjmení dítěte
26
7. Změna jména a příjmení
28 3
7.1 Změna příjmení za trvání manželství
29
7.2 Místní příslušnost ve věci změny jména nebo příjmení
29
7.3 Náležitosti žádosti o změnu jména nebo příjmení, včetně příloh
30
7.4 Pravomocná rozhodnutí cizího státu ve věci změny jména nebo příjmení
31
7.5 Změna příjmení po rozvodu manželství
31
8. Správní poplatky na úseku matrik, jména a příjmení
33
9. Přestupky na úseku matrik, jména a příjmení
35
10. Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění některé zákony související s registrovaným partnerstvím
38
11. Závěr
39
12. Cizojazyčné resumé
42
13. Použitá literatura
45
14. Přílohy
48
14.1 Příloha č. 1 Nejčastější dětská jména v České republice 1999-2007
48
14.2 Příloha č. 2 Prohlášení o volbě druhého jména pro nezletilého
4
49
1. Úvod a cíl práce Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolila téma „Státní správa na úseku jména a příjmení“, a to zejména vzhledem k zajímavosti tématu, jeho důležitosti ve vztahu ke každému jednotlivci, šířce možností a variant užívání jména a příjmení, a v neposlední řadě také ke svému pracovnímu zařazení matrikáře. Přesto, že funkci matrikáře vykonávám necelé čtyři roky, ve své bakalářské práci se snažím nastínit základní pohled na výkon státní správy na úseku jména a příjmení, poukázat na různé možnosti užívání jména a příjmení a na některé zkušenosti z praxe. Cílem mé práce je především vystihnout stávající situaci v oblasti státní správy na úseku jména a příjmení a upozornit na některé problémy právní úpravy, na některé požadavky občanů, popřípadě fyzických osob, které nejsou v souladu se stávající právní úpravou, právě ve věci jména a příjmení. Práce je rozdělena do čtrnácti kapitol, které postupně přibližují výše uvedené téma, včetně kapitol souvisejících, jako je cizojazyčné resumé, seznam použité literatury a přílohy. První kapitola „Úvod a cíl práce“ vystihuje zvolené téma a stanovuje cíle mé bakalářské práce. Stručně charakterizuje jednotlivé kapitoly práce. Kapitola druhá „Vnitřní správa“ přibližuje jak vývoj a obsah vnitřní správy, tak také vývoj matrik, jména a příjmení, které jsou právě součástí vnitřní správy. Třetí kapitola „Právní úprava na úseku matrik, jména a příjmení“ vymezuje stávající platnou právní úpravu v České republice v této oblasti. Kapitola čtvrtá „Výkon státní správy na úseku matrik, jména a příjmení“ charakterizuje jednotlivé orgány státní správy, jejichž činnost v oblasti matrik, jména a příjmení, je výkonem přenesené působnosti. V kapitole páté „Jméno, popřípadě jména“ je konkrétně popsán význam jména, možnosti jeho zápisu do matriční knihy, volby jména popřípadě druhého jména, užívání české podoby cizojazyčného jména, užívání jména uvedeného v jiném než českém jazyce, užívání jména osob jiné než české národnosti a volba jména pro osvojené dítě.
5
Šestá kapitola „Příjmení“ charakterizuje samotný vznik příjmení, tvorbu příjmení v souladu s pravidly českého pravopisu, možnost užívání více příjmení, způsoby užívání příjmení po uzavření manželství a užívání příjmení dítěte po uzavření manželství rodičů dítěte. Kapitola sedmá „Změna jména a příjmení“ charakterizuje možnosti změny příjmení za trvání manželství, uznávání cizozemských rozhodnutí o změně jména nebo příjmení a možnost změny příjmení po rozvodu manželství. Kapitola také popisuje určení místní příslušnosti matričního úřadu k vyřízení žádosti o změnu jména nebo příjmení a předepsané náležitosti takové žádosti, včetně příloh k žádosti. Osmá a devátá kapitola bakalářské práce popisuje bezprostředně související agendy ve věci matrik, jména a příjmení, jako jsou správní poplatky a přestupky na tomto úseku. Desátá kapitola „Vládní návrh na vydání zákona, kterým se mění některé zákony související s registrovaným partnerstvím“ seznamuje s některými navrhovanými změnami v oblasti matrik, jména a příjmení, v souvislosti s právě připravovaným Vládním návrhem č. 395/0 ze dne 18.01.2008 na vydání zákona, kterým se mění některé zákony související s registrovaným partnerstvím. Tento návrh zákona je v současné době projednáván Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky. „Závěr“, jedenáctá kapitola, celou práci uzavírá mým hodnocením dané situace v oblasti matrik, jména a příjmení. Současně jsou připojeny některé z námětů, zejména k diskusi na dané téma. Vzhledem k šíři daného tématu je práce psána tak, aby především nastínila základní pravidla ve věci matrik, zejména tedy jména a příjmení. Obzvlášť některé možnosti a varianty, ať už užívání jména či příjmení nebo jejich změn, které nejsou mezi veřejností příliš rozšířeny a mnozí o možnosti jejich využití ani nevědí.
6
2. Vnitřní správa 2.1 Vývoj vnitřní správy Jedním z tradičních odvětví správního práva je právě vnitřní správa. Obsah vnitřní správy se vyvíjel postupně, spolu se společensko-politickým uspořádáním našeho státu. Vnitřní správa byla dříve označována také jako správa policejní a dělila se na pět základních skupin: správu financí, správu zahraniční, správu vnitřní, správu justice a správu obrany. Do vnitřní správy byly zahrnovány veškeré oblasti veřejné správy, které nebyly jinak zařaditelné. Například byla pod vnitřní správu zařazována i pečovatelská správa, jako správa zdravotnictví. Postupem času se jednotlivá specializovaná odvětví státní správy začala z vnitřní správy vyčleňovat. Jednalo se zejména o správu zemědělství, zdravotnictví, školství, dopravy a podobně. Z vnitřní správy byla rovněž vyčleněna i správa policejní. V současné době pod vnitřní správu zařazujeme: •
územní členění státu,
•
státní symboly,
•
evidence a sčítání obyvatel,
•
archivnictví,
•
právo sdružovací,
•
právo shromažďovací,
•
státní občanství,
•
cizinecké a azylové právo,
•
matriky,
•
zbraně a
•
ochrana veřejného pořádku.
Oblast vnitřní správy je upravena velkým množstvím právních předpisů, s relativně častými změnami. Pro každý ze shora uvedených úseků vnitřní správy zpravidla existuje speciální právní úprava.1
1
Jurníková, J., Skulová, S., Průcha, P., Havlan, P., Kadečka, S., Kolman, P., Kliková, A. Správní právo – zvláštní část, multimediální učební text. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2004, s. 9
7
Matriky spolu s úpravou jména a příjmení, jakož i úprava státního občanství jsou tradičním odvětvím vnitřní správy, navazující v některých ohledech na právo rodinné.
2.2 Vývoj matrik na úseku jména a příjmení Matriky, jakož i jméno a příjmení, prodělaly dlouhý historický vývoj. Jejich základ a počátky lze najít již ve středověku. Ke státním zásahům do vedení matrik došlo koncem 18. století. Mezi první právní úpravy můžeme zařadit: • Patent z roku 1776 (zdůrazňuje veřejný zájem na úpravě jména a příjmení). • Všeobecný občanský zákoník z roku 1811 (nabývání jména). • Dekret dvorské kanceláře z 5.6.1826 (změna jména). Tyto právní předpisy, převzaté z doby rakousko-uherské monarchie, platily až do roku 1950. Vedení matrik však bylo nejednotné. V českých zemích vedly matriky státem uznané církve, naproti tomu na Slovensku byly zavedeny civilní matriky již od 1.10.1895. Skutečným historickým mezníkem ve vedení matrik se tedy stal 1. leden 1950, kdy vstoupily v platnost tři úzce spolu související zákony: •
Zákon č. 268/1949 Sb., o matrikách, včetně Vyhlášky č. 1225/1949 Ú.l.I., kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách.
•
Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném.
•
Zákon č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních.
Těmito zákony byly realizovány zásady Ústavy 9.května (Ústava ČSR přijatá Národním shromážděním 9. 5. 1948), jako je například stejné postavení muže a ženy v rodině a ve společnosti, odstranění rozdílu mezi manželskými a nemanželskými dětmi. Současně byla zavedena obligatorní civilní forma občanského sňatku a civilní matriky,církevní matriky se staly majetkem státu a přešly do správy státu. Těmito předpisy byla odstraněna dřívější roztříštěnost a nejednotnost matričních předpisů. Mezi další změny v oblasti právních předpisů je třeba zařadit Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině a dále také Vyhlášku č. 22/1977 Sb., kterou se
8
vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů je v platnosti dodnes. Tyto zákony, samozřejmě ve znění pozdějších předpisů, upravovaly matriky, jméno a příjmení až do roku 2001. Současná právní úprava, platná od 01.07.2001, na úseku matrik, jména a příjmení je popsána v následující kapitole.
9
3. Právní úprava na úseku jména a příjmení Jméno, popřípadě jména, a příjmení, patří vedle dalších základních identifikačních znaků každé jednotlivé fyzické osoby k těm nejvýznamnějším a nejčastěji užívaným rozlišovacím prvkům individua. Vzhledem k významu, který jméno, popřípadě jména a příjmení má pro konkrétní osoby, je jménu a příjmení poskytována i zvýšená ochrana. Ta je zakotvena především v Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kde je stanoveno, že každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.2 Jméno je také chráněno zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví, že každá fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.3 Dalším významným zákonem v této oblasti je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který v souladu s právem Evropských společenství a mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, zabezpečuje ochranu osobních údajů
zejména
při
jejich
zpracování,
shromažďování,
uchovávání
a poskytování, mezi něž jméno, popřípadě jména a příjmení patří. Jméno, popřípadě jména a příjmení patří k základním znakům pro identifikaci osoby, což plyne také ze zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (dále jen zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Zákon o evidenci obyvatel upravuje vedení informačního systému evidence obyvatel, který patří mezi základní informační systémy veřejné správy. Účelem tohoto systému je zpracování údajů, shromažďování a poskytování těchto údajů oprávněným uživatelům. Informační systém evidence obyvatel vede údaje o obyvatelích
2
Čl. 10 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů 3 § 11 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
10
České republiky a cizincích s povolením k pobytu na území České republiky a cizincích, kterým byla na území České republiky udělena mezinárodní ochrana formou azylu nebo doplňkové ochrany. Na tento informační systém evidence obyvatel navazují další informační systémy vnitřní správy, jako je například informační systém občanských průkazů a cestovních dokladů. Údaje z těchto informačních systémů jsou využívány při výkonu státní správy na úseku matrik a naopak, matriky jsou také jedním ze zdrojů těchto informačních systémů. V právním řádu České republiky je užívání, jakož i možné změny jména a příjmení upraveno zejména zákonem č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o matrikách). Zákon o matrikách nabyl účinnosti dne 01.07.2001, s výjimkou ustanovení § 6 odst. 2 zákona o matrikách, které nabylo účinnosti dne 01.01.2006. Toto výše uvedené ustanovení se váže k vedení matričních událostí, matričních skutečností, změn a oprav pomocí výpočetní techniky. Zákon o matrikách je rozdělen do pěti částí: ČÁST PRVNÍ - matriky, jméno a příjmení (obsahuje ustanovení § 1 - § 96), HLAVA I – matrika (§ 1 - § 60), Díl 1 – obecná ustanovení (působnost na úseku matrik, matriční úřad, úřad s rozšířenou působností, krajský úřad, zápisy do matričních knih,sbírka listin, matrikář, příslušnost matričního úřadu k zápisu matriční události), Díl 2 – zápisy narození, uzavření manželství a úmrtí (kniha narození, kniha manželství, kniha úmrtí, doba uložení matriční knihy a sbírky listin), Díl 3 – matriční doklad, potvrzení o údajích z matriční knihy a doslovný výpis z matriční knihy, Díl 4 – doklady potřebné k uzavření manželství, Díl 5 – zvláštní matrika, Díl 6 – vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství, Díl 7 – vymezení některých pojmů a postupů matričních úřadů (zápis do matriční knihy, dodatečný zápis do matriční knihy, dodatečný záznam do matriční knihy, oprava zápisu v matriční knize, uzavření zápisu, dodatečného zápisu, dodatečného záznamu v matriční knize, obnovení matriční knihy a sbírky listin), HLAVA II – jméno a příjmení (§ 61 - § 79), 11
Díl 1 – jméno, Díl 2 – příjmení, Díl 3 – změna jména a příjmení, HLAVA III – ustanovení společná, přechodná, zmocňovací a závěrečná (§ 80 - § 96), ČÁST DRUHÁ – změna zákona o rodině (§ 97), ČÁST TŘETÍ – změna zákona, kterým se mění a doplňují některé zákony na úseku všeobecné vnitřní správy (§ 98), ČÁST ČTVRTÁ – zrušovací ustanovení (§ 99), ČÁST PÁTÁ – účinnost (§ 100). Prováděcím předpisem k zákonu o matrikách je vyhláška č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách. Tato vyhláška upravuje jednotlivé postupy matričních úřadů při výkonu zákona o matrikách. Přílohou č. 1 výše uvedené vyhlášky jsou stanoveny matriční úřady a vymezeny jejich správní obvody a přílohou č. 2 jsou stanoveny vzory matričních tiskopisů. Důležitým právním předpisem v dané oblasti je také zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o rodině), a to zejména v otázkách dohody o užívání příjmení po uzavření manželství, upuštění jednoho z manželů, který přijal příjmení druhého manžela, od užívání společného příjmení manželů pro rozvodu manželství a také dohoda o užívání příjmení při uzavření manželství, jež se může vztahovat i na děti těchto rodičů. Se zákonem o matrikách souvisí také nový zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon o registrovaném partnerství), který nabyl účinnosti 01.07.2007. Rovněž tak prováděcí vyhláška č. 300/2006 Sb., kterou se provádí zákon o registrovaném partnerství a kterou se mění vyhláška č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách. Vzhledem k tomu, že jméno, popřípadě jména a příjmení patří k základním lidským právům, k jejich změně může dojít, nestanoví-li zákon o matrikách nebo zákon o rodině jinak, pouze na základě rozhodnutí, vydaného vždy na základě žádosti o změnu jména nebo příjmení dané osoby, popřípadě zákonných zástupců dané osoby. V takovýchto případech se postupuje v souladu s procesním předpisem, zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu (dále jen správní řád). 12
V souvislosti se změnou jména nebo příjmení je třeba zmínit také zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o správních poplatcích), který mimo jiné stanovuje výši správního poplatku v případě podání žádosti o změnu jména nebo příjmení. Na úseku matrik, jména a příjmení jsou zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích) v § 42c vymezeny přestupky dané oblasti. V zákoně o přestupcích je vymezeno, kdo a v jakém případě se přestupku na úseku
matrik, jména
a příjmení dopouští, včetně výše pokuty, kterou je možno za takový přestupek uložit.
13
4. Výkon státní správy na úseku matrik, jména a příjmení Matrika je státní evidencí narození, uzavření manželství, registrace partnerství a úmrtí fyzických osob na území České republiky a narození, uzavření manželství a úmrtí, k nimž došlo v cizině, jde-li o státní občany České republiky.4 Úkony, které zabezpečují vedení této státní evidence jsou výkonem státní správy. Působnost na úseku matrik je svěřena podle § 2 zákona o matrikách matričním úřadům, kterými jsou obecní úřady, městské úřady, v hlavním městě Praze úřady městských částí, v územně členěných statutárních městech úřady městských obvodů nebo úřady městských částí a pro území vojenských újezdů újezdní úřady,5 dále to jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností (dále jen úřad s rozšířenou působností), krajské úřady, v hlavním městě Praze a ve městech Brně, Ostravě a Plzni magistráty těchto měst (dále jen krajský úřad) a ministerstvo. Působnost těchto úřadů je výkonem přenesené působnosti. Seznam matričních úřadů v České republice a vymezení jejich správních obvodů je přílohou č. 1 prováděcí vyhlášky č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách. Ve věci stanovení matričních úřadů pomocí prováděcí vyhlášky k zákonu o matrikách, byl
skupinou senátorů podán Návrh na zrušení některých
ustanovení zákona č. 301/2000 Sb.,
o matrikách, kde bylo poukázáno
na rozpor s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (dále jen Ústava). Senátoři poukázali na ustanovení čl. 100 odst. 1 Ústavy, kdy územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu a zákon stanoví, kdy jsou správními obvody. Dále na ustanovení čl. 105 Ústavy, na základě kterého lze výkon státní správy svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon. Nálezem Ústavního soudu ze dne 18. dubna 2001 č. Pl. ÚS 55/2000 nebyl tento názor potvrzen, neboť ustanovení výše uvedených článků Ústavy bylo dodrženo obecnou úpravou. 4
§ 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 5 § 35 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů
14
Tuto obecnou úpravu vyjadřuje ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o matrikách, kde je stanovena působnost na úseku matrik s odkazem na vymezení správních obvodů prováděcí vyhláškou Ministerstva vnitra. A pak také v kontextu s ustanovením § 64 odst. 1, 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o obcích), který zakotvuje institut pověřeného obecního úřadu, který je orgánem obce, vykonávající přenesenou působnost pro více obcí ve správních obvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními zákony, kdy sídla a správní obvody jednotlivých pověřených obecní úřadů stanoví prováděcí právní předpis. Tímto prováděcím předpisem podle ust. § 2 odst. 1 písm. a), podle § 96 písm. a) zákona o matrikách je prováděcí právní předpis, který vydává Ministerstvo vnitra. Obsahem tohoto prováděcího právního předpisu není obecná právní úprava, ale její aplikace, což představuje vymezení jednak sídla a také správních obvodů jednotlivých obecních úřadů, vykonávajících působnost na úseku matrik.
4.1 Matriční úřad Matriční úřad zejména vede matriční knihy a sbírky listin; a to pro obec, v níž má sídlo a pro obce, které patří do jeho správního obvodu, pro území vojenského újezdu. Matriční úřad v hlavním městě Praze, jakožto i ve statutárních městech, vede matriční knihy a sbírky listin pro městskou část nebo městský obvod, v němž má sídlo a také pro další městské části nebo městské obvody, které patří do správního obvodu daného matričního úřadu. V případě matričních událostí a skutečností, které nastaly u občanů České republiky v cizině, vede agendu matričního úřadu Úřad městské části Brnostřed (dále jen zvláštní matrika). Vedle těchto zákonem o matrikách vymezených povinností matriční úřady plní také další úkoly, vyplývající z jiných zákonů. Jedná se například o provádění vidimace a legalizace, provádění určování otcovství souhlasným prohlášením rodičů, vydávání osvědčení o tom, že jsou splněny podmínky pro uzavření církevního sňatku, plní úkoly na úseku občanských průkazů.
15
4.2 Úřad s rozšířenou působností Úřad s rozšířenou působností zejména provádí kontrolu vedení matričních knih a sbírek listin u všech matričních úřadů ve svém územním obvodu. Tuto kontrolu je nutné provádět nejméně jednou ročně. Mezi další povinnosti úřadu s rozšířenou působností patří provádění ověřování matričních dokladů, jakož i vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství a potvrzení o údajích zapsaných v matriční knize, které byly vydány matričními úřady v rámci správního obvodu úřadu s rozšířenou působností. Dále také vede a aktualizuje sbírku listin a druhopisy matričních knih vedených do 31. prosince 1958 rovněž pro matriční úřady zařazené do správního obvodu úřadu s rozšířenou působností. V souladu s vyhláškou č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách, úřad s rozšířenou působností ověřuje odbornou způsobilost zaměstnance obce zařazeného do matričního úřadu v jeho správním obvodu – zkouška matrikáře. Mezi povinnosti vymezené jiným zákonem, než zákonem o matrikách, patří například povolení, aby prohlášení jednoho ze snoubenců, že vstupuje do manželství, učinil jeho zástupce.
4.3 Krajský úřad Stejné povinnosti jaké má úřad s rozšířenou působností vůči matričním úřadům svého územního obvodu má i krajský úřad ve vztahu k úřadům s rozšířenou působností ve svém správním obvodu. To platí i u povinnosti vymezené jiným zákonem, než zákonem o matrikách. Navíc je krajský úřad odvolacím orgánem ve věci správního řízení na úseku matrik, jména a příjmení pro všechny matriční úřady svého správního obvodu.
4.4 Ministerstvo vnitra Ministerstvo vnitra České republiky je ústředním správním úřadem pro výkon působnosti právě v oblasti vnitřní správy.6 Úkoly v oblasti matrik, jména
6
§ 12 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů
16
a příjmení a státního občanství plní odbor všeobecné správy jako odborný útvar ministerstva. Mezi základní úkoly odboru všeobecné správy patří metodická, kontrolní a legislativní činnost (vydává metodické pokyny, provádí kontrolu, zajišťuje přípravu
a ověření zvláštní odborné způsobilosti7 při správě matrik a státního
občanství, plní funkci odvolacího orgánu právě v případech, kdy v matričních věcech rozhodoval krajský úřad atd.).
7
Zákon č. 321/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
17
5. Jméno, popřípadě jména Jak již bylo uvedeno výše, jméno je jedním ze základních identifikačních znaků každého jednotlivce. Ze zákona o matrikách vyplývá, že každý občan má právo, ale i povinnost užívat jméno, popřípadě jména, jež jsou uvedena v jeho matričním dokladu – rodném listu. Tato povinnost platí výslovně při užívání jména v úředním styku, tedy při jednání před orgány veřejné moci. V úředním styku lze jméno prokázat také jinými doklady, například občanským průkazem nebo cestovním pasem. Rozdílná situace ovšem nastává, pokud někdo užívá mimo úřední styk jiné jméno, než to, které má uvedeno ve svém rodném listě. V tomto případě se může jednat například o přezdívku, umělecké jméno nebo zdrobnělinu jména. Užívání takového jména v tomto případě není v rozporu se zákonem o matrikách. Zákonem o matrikách je negativně vymezeno, jaká jména nelze do matriční knihy zapsat. Jedná se o jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Dále osobě mužského pohlaví není možné zapsat jméno ženské a naopak (existují také neutrální jména, která je možné použít jak pro ženské, tak i mužské pohlaví). Matriční úřad nemůže zapsat jméno, pokud je mu známo, že takové jméno již užívá žijící sourozenec, pokud mají sourozenci společné rodiče. Mezi neoblíbenější dívčí jména za posledních devět let patří jména Tereza a Kateřina, u chlapeckých jmen jsou to Jan a Jakub (viz. příloha č. 1). V poslední době se objevují také jména zvláštní, jména cizí, zejména pokud je jeden z rodičů cizincem. Mezi taková cizí jména patří například dívčí jména Charlotta, Ketty, Aileen, mezi chlapecká jména například Kevin, Justin a Nathan. Inspirace jmény známých osobností je v České republice spíše výjimkou. Pokud vzniknou pochybnosti o správné pravopisné podobě jména a nelze-li vyjít z dostupných pomůcek, je povinností občana předložit stanovisko znalce z tohoto oboru. Na základě takového odborného posudku může dojít k zápisu jména. Mezi nejuznávanější odbornici na danou problematiku v České republice patří PhDr. Miloslava Knappová, Csc. Její publikace „Jak se bude vaše dítě jmenovat?“ je zřejmě nejčastěji používanou publikací jak matrikáři, tak také rodiči právě při výběru jména.
18
5.1 Zápis jména, popřípadě jmen do knihy narození Jméno, popřípadě jména lze v souvislosti se zápisem o narození dítěte, zapsat na základě souhlasného prohlášení rodičů o zvolení jména. Z této základní zásady ovšem existují tyto výjimky: a) Není-li jeden rodič znám, pak dojde k zápisu jména, popřípadě jmen pouze na základě prohlášení matky. V tomto případě se může jednat o svobodnou matku, bez uvedení otce dítěte. b) Pokud je jeden z rodičů zbaven rodičovské zodpovědnosti popřípadě je-li mu výkon rodičovské povinnosti pozastaven, nebo je-li zbaven způsobilosti k právním úkonům, zapíše se jméno, popřípadě jména do knihy narození na základě prohlášení druhého rodiče. Taková situace musí být vždy podložena pravomocným rozhodnutím. c) Je-li u jednoho z rodičů omezena způsobilost k právním úkonům, jméno, popřípadě jména jsou zapsána do knihy narození na základě prohlášení druhého rodiče. Zákon o matrikách přitom nespecifikuje, zda je či není rozhodné, z jakého důvodu a v jakém rozsahu byla způsobilost k právním úkonům omezena. I toto omezení způsobilosti k právním úkonům musí být doloženo pravomocným rozhodnutím. Do knihy narození mohou být zapsána i dvě jména, která nesmí být stejná. Dítěti, které není občanem České republiky a jehož rodiče nemají státní občanství České republiky, lze zapsat i více jmen. Pokud se jedná o dítě, které je státním občanem České republiky
a současně státním občanem jiného
členského státu Evropské unie, lze užívat jméno, popřípadě jména, v podobě odlišné od právního řádu České republiky, které je ovšem v souladu s právním řádem členského státu Evropské unie. Doklad o souladu s právním řádem členského státu Evropské unie musí předložit zákonný zástupce, popřípadě zákonní zástupci dítěte. Na základě jejich žádosti je možné povolit změnu jména, popřípadě jmen dítěte. V praxi to znamená, že při zápisu narození je jméno zapsáno v souladu s právním řádem České republiky, a po povolení změny jména v souladu se zákonem o matrikách je zapsáno jméno odpovídající cizozemské právní úpravě. Tato situace plyne z rozsudku Soudního dvora Evropských společenství C-148/02 Garcia Avello v. Belgian State ve věci změny příjmení nezletilých dětí majících dvojí státní občanství.
19
Do knihy narození není možné zapsat jméno, popřípadě jména pokud se rodiče na jménu, popřípadě jménech dítěte nedohodnou nebo je neurčí, a to do jednoho měsíce od narození dítěte. Dále pokud rodiče určí dítěti jméno, popřípadě jména, které nelze v souladu se zákonem o matrikách zapsat, nebo pokud rodiče nejsou známi. Ve všech těchto případech matriční úřad učiní oznámení soudu o takové skutečnosti a jméno, popřípadě jména zapíše až na základě rozhodnutí soudu. V praxi je situace taková, že v zápise narození je uvedeno jméno „neurčeno“. Taková situace je velmi složitá až nepříjemná, zejména po tu dobu než dojde k rozhodnutí soudu o určení jména dítěte.
5.2 Prohlášení o volbě a užívání druhého jména Prohlášení o volbě druhého jména a jeho užívání je v zákoně o matrikách zakotveno nově, a to především z důvodu četných požadavků občanů a také z poznatků dosavadní matriční praxe. Ze zákona o matrikách plyne povinnost užívat v úředním styku dvě jména, pokud jsou zapsána v rodném listu. Ten, kdo má v matriční knize zapsáno jméno jedno, může před matričním úřadem prohlásit, že bude užívat jména dvě. Toto prohlášení lze učinit před matričním úřadem podle místa trvalého pobytu občana, nebo před matričním úřadem, v jehož knize narození je jméno zapsáno. V případě nezletilého, toto prohlášení učiní jeho zákonní zástupci. Je-li nezletilý starší 15 let, je nutné k prohlášení připojit jeho souhlas (viz. příloha č. 2). Na uvedené prohlášení o volbě druhého jména se vztahuje správní řád, pokud se však žadateli vyhoví v plném rozsahu, nevystavuje se správní rozhodnutí. Velmi důležitou skutečností v případě prohlášení o volbě druhého jména je to, že takovéto prohlášení lze učinit pouze jednou a nelze jej vzít zpět. Na tuto skutečnost by měl být každý občan matričním úřadem upozorněn. Prohlášení o zvolení jména, popřípadě jmen musí splňovat předepsané náležitosti dle zákona o matrikách, včetně stanovených příloh k tomuto prohlášení.8 Pokud se jedná o zápis narození státního občana České republiky v cizině, může být v cizozemském matričním dokladu uvedeno více jmen. V tomto
8
§ 67 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
20
případě může občan prohlásit, které z těchto jmen bude užívat, popřípadě která dvě z těchto jmen bude užívat. Další situace nastává v případě zápisu narození v matriční knize k 31. prosinci 1949, kdy mohla být v matriční knize zapsána dvě jména nebo i více jmen. Tady platí, že v úředním styku je povinnost užívat jméno uvedené na prvním místě, není-li některé ze jmen označeno za hlavní. V tomto případě je možné učinit prohlášení o užívání druhého jména, tedy jména, které je již v matriční knize zapsáno. Jestliže je v matriční knize zapsáno více jmen, prohlášením lze určit, které jméno bude užíváno jako druhé.
5.3 Užívání české podoby cizojazyčného jména V případě, kdy má občan v matriční knize narození zapsáno jméno v cizojazyčné podobě, může užívat jméno v podobě české.9 K užívání české podoby cizojazyčného jména není potřeba povolení. Pouze je nutné tuto skutečnost oznámit matričnímu úřadu, v jehož knize narození je jméno, popřípadě jména, zapsáno. Toto oznámení lze učinit pouze jednou a nelze jej vzít zpět, pro českou podobu jména samozřejmě platí obecné zásady zákona o matrikách pro zápis jména do matriční knihy.
5.4 Jméno uvedené v jiném než českém jazyce Možná je i zcela opačná situace než je popsána situace v podkapitole 5.3. Zákonem o matrikách je jednoznačně stanoveno, že matriční doklady jsou vydávány v českém jazyce. Ovšem na základě žádosti fyzické osoby, které se zápis týká, může být v matričním dokladu jméno, popřípadě jména, uvedeno podle původního zápisu, tedy v jiném než českém jazyce.10 Zcela záměrně je zde uvedeno „fyzické osoby“, tedy ne jen občana České republiky, ale i cizince. Možná právě cizince, kteří často žádají, aby byl uveden v jejich rodném listě cizojazyčný tvar jména. Jedná se o původní zápisy do matričních knih zejména z období let druhé světové války, kdy byly matriční knihy vedeny zejména v němčině, popřípadě v jiném jazyce.
9
§ 63 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 10 § 26 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
21
5.5 Užívání jména osob, které se hlásí k jiné než české národnosti Občanům, kteří se hlásí k jiné než české národnosti a jejichž jméno, popřípadě jména jsou v matriční knize zapsána v jiném než českém jazyce, je umožněno na základě prohlášení užívat jméno, popřípadě jména právě v jazyce národnostní menšiny. Tato skutečnost je dána ustanovením čl. 11 odst. 1 Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin a ustanovením § 7 zákona č. 273/2001 Sb., o právech národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle těchto dokumentů mají příslušníci národnostních menšin právo na užívání svého jména a příjmení v jazyce národnostní menšiny.11
5.6 Volba jména pro osvojené dítě Proces osvojení dítěte je velmi složitou a zejména citlivou záležitostí. Vzhledem k tomu je zákonem o matrikách umožněno osvojitelům zvolit souhlasným prohlášením osvojenci jiné jméno, popřípadě jména, než to, které má zapsáno v matriční knize. Toto prohlášení musí být učiněno do 6 měsíců od právní moci rozsudku o osvojení, nejpozději však do dosažení zletilosti osvojence. Pokud je osvojenec starší 15 let, je nutné připojit k prohlášení jeho souhlas. Na jméno, popřípadě jména, takto zvolené nemá v rámci právní jistoty vliv případný zánik nebo zrušení osvojení. Velmi vhodná se mi zdá možnost učinit takové prohlášení před kterýmkoliv matričním úřadem.12
11
Metodický pokyn MV ČR č.j.: VS-75/60/2-2005 § 66 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 12
22
6. Příjmení Tak jako v případě jména i příjmení, které má občan uvedeno v matričním dokladu, má právo ale i povinnost užívat v úředním styku.13 I tady platí, že užívání například uměleckého příjmení mimo úřední styk není v rozporu se zákonem o matrikách. Příjmení původně vzniklo jako druhé osobní jméno vzhledem k postupnému růstu počtu obyvatel. Sloužilo tedy k rozlišení osob se stejným jménem. Po 18. století se funkce jména a příjmení vyměnily, to znamená, že příjmení se stalo identifikačním znakem prvořadé důležitosti a rodné jméno až znakem druhořadým. Příjmení naznačuje příslušnost ke konkrétní rodině a rodu, zatímco jméno je blíže určuje, odlišuje od sebe jednotlivé příslušníky rodiny označené stejným příjmením. Proto jsou příjmení dědičná, zatímco jména se volí pro každého jedince při jeho narození nově.14
6.1 Příjmení žen Příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice.15 Tedy ženská příjmení jsou přechylována pomocí koncovky –ová. Přitom je nutné zdůraznit, že pro přechylování ženských příjmení neexistuje žádná právní opora, tedy neexistuje žádný jazykový zákon o češtině. Existuje pouze spisovná norma, která
není
právně
závazná,
přesto
je
však
společensky
uznávána
a respektována. Původní ustanovení zákona umožňovalo ženám užívat příjmení, které pravidlům české mluvnice neodpovídá, pouze ukládá-li to mezinárodní smlouva. Konkrétně se zde jednalo o Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin. V praxi to ovšem znamenalo, že většina žen se přihlašovala k nějaké národnostní menšině
právě proto, aby mohla užívat
příjmení v mužském tvaru. Tento jev byl samozřejmě nežádoucí,
a proto
zákonem č. 165/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách,
13
§ 68 zákona č. 301/2001 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 14 Knappová, M., Naše a cizí příjmení v současné češtině. Liberec: Vladimír Tax AZ KORT, 2002, s. 34 15 § 69 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
23
jménu a příjmení, a o změně některých souvisejících zákonů, došlo k novelizaci zákona o matrikách.
V období před účinností výše uvedené
novely zákona o matrikách, vznikl i spor o zápis příjmení matky manžela, která je cizinkou, při zápisu uzavření manželství. Tento spor byl vyřešen až rozhodnutím Nejvyššího správního soudu: „Zákon o matrikách ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí žalovaného, ve svém ustanovení § 69, zařazeném do Hlavy II Jméno a příjmení, dílu 2 Příjmení, říká, že příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice. Ukládá-li to mezinárodní smlouva, uvede matriční úřad na žádost nositelky příjmení v matričním zápisu vedle příjmení ženy podle pravidel české mluvnice i toto její příjmení ve formě, která pravidlům české mluvnice neodpovídá; z těchto dvou forem příjmení může nositelka příjmení užívat jen jednu formu, kterou si zvolí při podání žádosti, a ta se uvede v matričním dokladu. Ve stejném dílu i hlavě zákona o matrikách je zařazeno i ustanovení § 68, podle něhož má občan právo i povinnost užívat v úředním styku příjmení, které je uvedeno v matričním dokladu vydaném z matriční knihy vedené matričním úřadem. Na tomto místě je třeba podotknout, že výše uvedená citace ustanovení § 69 zákona o matrikách je tím zněním zákon, o jehož aplikaci na popsaný skutkový stav soud rozvažoval. Ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s. totiž říká, že soud při přezkoumávání rozhodnutí žalovaného vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Argumentace stěžovatele poukazující na odst. 1 a následující ustanovení je proto zcela nepřípadná, když § 69 se na jednotlivé odstavce rozčlenil až po novele provedené zákonem č. 165/2004 Sb., tj. s účinností od 16.04.2004 (žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno 19.11.2003).“ 16 Nyní zákon o matrikách umožňuje ženám, na základě žádosti, při zápisu uzavření manželství uvést příjmení, které bude žena užívat po uzavření manželství, v mužském tvaru. Také ženám, jejichž příjmení je v matriční knize zapsáno v souladu s pravidly české mluvnice, lze uvést jejich příjmení v mužském tvaru. Ovšem jde-li o: a) cizinku,
16
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.12.2005, sp.zn. 4 As 52/2004
24
b) občanku, která má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině, c) občanku, jejíž manžel je cizinec, d) občanku, která je jiné než české národnosti. Rovněž při zápisu prohlášení o registrovaném partnerství lze na základě ženy, jíž se prohlášení týká, uvést její příjmení v knize registrovaného partnerství, v mužském tvaru, jde-li o: a) cizinku, b) občanku, která má bydliště v cizině, c) občanku, jejíž partnerka je cizinka, nebo d) občanku, která je jiné než české národnosti. Na základě žádosti rodičů, lze při zápisu narození dítěte ženského pohlaví, uvést příjmení v mužském tvaru. Obdobně lze na základě žádosti rodičů uvést příjmení dítěte ženského pohlaví v mužském tvaru, je-li příjmení dítěte v matriční knize zapsáno v souladu s pravidly české mluvnice. Ovšem i tady je to možné za podmínky jde-li o dítě, které je: a) cizincem, b) občanem, který má trvalý pobyt v cizině, c) občanem, jehož jeden z rodičů je cizincem, d) občanem, který je jiné než české národnosti. Pokud jde o zápis úmrtí ženy cizinky, příjmení v mužském tvaru se do matriční knihy zapíše, pokud je matričním dokladem popřípadě jinou veřejnou listinou prokázáno jeho užívání.
6.2 Užívání více příjmení Zákonem o matrikách je taxativně vymezeno, v jakých případech může občan užívat více příjmení. Jedná se o situaci, kdy občan nabyl více příjmení podle dříve platných předpisů
a je oprávněn podle zákona o matrikách
je užívat; pokud občan při uzavírání manželství prohlásí, že bude užívat příjmení druhého snoubence užívajícího více příjmení a toto příjmení bude jejich společným; pokud občan při uzavírání manželství prohlásí, že spolu se společným příjmení bude užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí; pokud jde o příjmení dítěte po rodičích, jenž jsou oprávněni užívat více příjmení.
25
Od užívání více příjmení lze upustit prohlášením. Za trvání manželství je možné takové prohlášení učinit pouze souhlasným prohlášením manželů. Jestliže manželství trvá, nelze upustit od společného příjmení, pokud při uzavírání manželství občan prohlásil, že bude užívat společné příjmení a na druhém místě uvádět příjmení předchozí.
6.3 Užívání příjmení po uzavření manželství O užívání příjmení po uzavření manželství jsou snoubenci povinni učinit souhlasné prohlášení, tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině. Mohou užívat příjmení jednoho z nich, jež bude jejich příjmením společným. Taková volba užívání příjmení po uzavření manželství je tradiční, zpravidla jde o volbu příjmení ženicha, jež se stává příjmením společným. Je ovšem také možné zvolit společným příjmením, příjmení ženy. Právní úprava odpovídá ústavně zaručené rovnosti muže a ženy.17 Snoubenci si také mohou ponechat každý své dosavadní příjmení. V tomto případě je ovšem nutné dohodnout se, které z jejich příjmení bude příjmením společných dětí. Poslední možností ve volbě příjmení při uzavření manželství je situace, kdy budou snoubenci užívat příjmení společné a muž nebo žena bude užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí. Tuto možnost v praxi využívají při uzavření manželství zejména ty ženy, které mají z dřívějšího manželství nebo partnerského vztahu již starší dítě, které užívá stejné příjmení jako matka.
6.4 Příjmení dítěte Příjmení dítěte narozeného po uzavření manželství jeho rodičů, nese společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich, tak jak bylo určeno v dohodě při uzavření manželství. Pokud se ovšem jedná o dítě, jehož příjmení takto určeno nebylo a jehož rodiče mají různá příjmení, je nutné, aby se rodiče dohodli o příjmení dítěte a oznámili to matričnímu úřadu. Jestli-že se ovšem rodiče o příjmení dítěte nedohodnou, určí příjmení dítěte soud. Z vlastní praxe mohu uvést příklad, kdy došlo k popření otcovství k již narozenému dítěti a následnému určení otcovství jiným mužem. Ovšem při určení otcovství se rodiče právě nedohodli na příjmení dítěte, takže o jeho
17
Holub, M., Nová, H., Zákon o rodině a předpisy souvisící. LINDE Praha, a.s., 1998, s. 20
26
příjmení musí rozhodnout soud. K pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci určení příjmení dítěte ovšem dosud nedošlo, takže dítě, které má nyní již 14 let, má vystaveno rodný list s příjmením „neurčeno“. Paradoxně, i v takovém případě, je nutné dodržet zákon o matrikách, a v úředním styku užívat příjmení uvedené v rodném listě. Navíc v brzké době, při dovršení 15-ti let, bude muset být vydán dítěti první občanský průkaz, a to právě s příjmením „neurčeno“. Pokud rodiče uzavřou manželství až po narození svého dítěte, ponese dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti. Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé před matričním úřadem souhlasně prohlásit, že příjmení určené pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě.18
18
§ 39 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů
27
7. Změna jména a příjmení Jelikož jméno a příjmení patří k základním lidským právům, může ke změně jména nebo příjmení dojít jen na základě projevu vůle, tedy žádosti jednotlivce, nestanoví-li zákon o matrikách nebo zákon o rodině jinak. Zákon o matrikách vymezuje možnosti povolení změny příjmení, jde-li o příjmení hanlivé, směšné, nebo je-li pro to vážný důvod. Otázka vážnosti důvodu pro změnu příjmení je na zvážení správního orgánu. Dále zákon o matrikách jednoznačně uvádí, v kterých případech není možné povolit změnu jména. Tady je vymezení obdobné jako u volby jména, například není možné povolit změnu jména na jméno zkomolené, zdrobnělé, jméno osoby mužského pohlaví na změnu jména ženského pohlaví atd. Jméno nebo příjmení nelze povolit, pokud by taková změna byla v rozporu s potřebami a zájmy nezletilého. Pro posouzení takové situace má možnost si správní orgán vyžádat stanovisko např. dětského lékaře, školy. Nově zákon o matrikách umožňuje změnu příjmení u fyzické osoby, u které probíhá změna pohlaví. Na základě žádosti a potvrzení zdravotnického zařízení, je možné povolit změnu jména a příjmení na jméno a příjmení neutrální (například jméno Jindra, René, a příjmení Bártů, Dolejší). Rovněž nově je možné povolit změnu jména nebo příjmení fyzické osobě, jež není občanem České republiky, má ovšem povolen trvalý pobyt na území ČR.19 Zákon o matrikách výslovně neřeší změnu příjmení u osob s dvojím státním občanstvím. Konkrétně se může jednat o dítě, které má možnost užívat příjmení podle práva a tradice druhého členského státu. S ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropských společenství ve věci změny příjmení nezletilých dětí majících dvojí státní občanství, a povahu primárního práva Evropského společenství a z něj vyplývající princip jeho aplikační přednosti před právem národním je povinností správních orgánů postupovat v intencích tohoto rozsudku.20 V tomto případě se tedy postupuje v souladu se zákonem
19
Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů 20 Metodický pokyn Ministerstva vnitra, VS-381/60/2-2004, Soulad české právní úpravy s rozsudkem Soudního dvora Evropských společenství, ze dne 16.12.2004
28
o matrikách, který umožňuje povolit změnu příjmení, je-li pro to vážný důvod. K žádosti je nutné doložit doklad o umožnění užívání příjmení podle práva a tradice druhého státu. Obecně se při řízení ve věci změny jména nebo příjmení postupuje v souladu se správním řádem, nestanoví-li zákon o matrikách jinak.
7.1. Změna příjmení za trvání manželství Zvláštní pozornost je věnována změně příjmení za trvání manželství. K takové změně může dojít pouze na základě souhlasu obou manželů. Vychází se při tom z obecných ustanovení zákona o rodině, v tomto případě § 8, z něhož mimo jiné vyplývá, že manželé (snoubenci) při uzavírání manželství musí mj. prohlásit, jaké příjmení budou nadále užívat. Vzhledem k tomu, že musí jít vždy o dohodu, je logické, že je stejným způsobem postupováno i při případné změně příjmení.21 V případě, kdy mají manželé společné příjmení a je-li povolena změna příjmení jednomu z nich, automaticky se vztahuje změna příjmení i na druhého manžela a jejich nezletilé děti. Pokud mají manželé příjmení různá, může být povolena změna příjmení na příjmení jednoho z nich, opět je nutný souhlas obou manželů. Další variantou změny příjmení manželů je situace, pokud mají manželé příjmení různá a změna příjmení jednoho z manželů, jehož příjmení má i nezletilé dítě manželů, se samozřejmě vztahuje i toto dítě. Jestliže mají manželé společné příjmení a jeden z nich na druhém místě užívá příjmení předchozí, může být povolena změna pouze toho společného příjmení.
7.2. Místní příslušnost ve věci změny jména nebo příjmení Věcně příslušný ve věci změny jména nebo příjmení je jednoznačně matriční úřad. Místní příslušnost je dána místem trvalého pobytu žadatele, u nezletilých dětí místem trvalého pobytu dítěte. V případě, kdy žadatel nebo dítě nemá na území České republiky trvalý pobyt, rozhoduje ve věci změny jména nebo příjmení příslušný matriční úřad podle posledního trvalého pobytu 21
Henych, V., Zákon o matrikách, jménu a příjmení s poznámkami a souvisejícími předpisy. IFEC s.r.o. Praha, 2002, s. 182
29
žadatele nebo dítěte. Pokud žadatel nebo dítě nemá ani takový pobyt, místně příslušný pro vydání rozhodnutí ve věci je Úřad městské části Praha 1. Žádost o povolení změny jména nebo příjmení může být ze závažných důvodů postoupena matričnímu úřadu, u kterého je proveden v matriční knize zápis jména nebo příjmení, které má být změněno. Otázka posouzení závažnosti důvodu je opět na správním orgánu, jako jednoznačný závažný důvod byl měla být posuzována například změna jména nebo příjmení dítěte v případě osvojení.
7.3 Náležitosti žádosti o změnu jména nebo příjmení, včetně příloh Žádost o změnu jména nebo příjmení musí obsahovat předepsané náležitosti, stanovené zákonem o matrikách. Musí tedy obsahovat: a) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, datum a místo narození, případně datum a místo uzavření manželství, partnerství žadatele, b) rodné číslo, c) místo trvalého pobytu žadatele, popřípadě nezletilého dítěte, d) jméno, popřípadě jména, nebo příjmení, které si žadatel zvolil, e) jméno, popřípadě jména, příjmení, popřípadě rodné příjmení, datum a místo narození manžela, popřípadě nezletilých dětí, vztahuje-li se změna jména, nebo příjmení i na tyto fyzické osoby, f) údaj o státním občanství žadatele, nebo nezletilého dítěte, g) odůvodnění.22 K takovéto žádosti o změnu jména nebo příjmení musí být přiloženy zákonem o matrikách stanovené přílohy: a) rodný, popřípadě oddací list žadatele, nebo nezletilého dítěte, popřípadě doklad o uzavřeném partnerství, b) jde-li o osoby rozvedené, pravomocný rozsudek o rozvodu manželství, c) jde-li o osoby, jejichž partnerství zaniklo, úředně ověřený výpis z knihy registrovaného partnerství o tom, že partnerství bylo zrušeno rozhodnutím soudu, anebo úmrtní list zemřelého partnera, d) jde-li o osoby ovdovělé, úmrtní list, 22
§ 75 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
30
o změně některých
e) doklad o místu trvalého pobytu na území České republiky, f) doklad o státním občanství, g) souhlas fyzické osoby starší 15 let, jde-li o změnu jejího jména, popřípadě jmen a příjmení.23 V případě změny jména nebo příjmení pro nezletilé dítě, musí být k žádosti přiložen písemný souhlas druhého rodiče, nebo pravomocné rozhodnutí soudu nahrazující výše uvedený souhlas. Pokud tento souhlas není učiněn před matričním úřadem, je nutné podpis druhého rodiče na žádosti úředně ověřit. Vzhledem k tomuto výčtu předepsaných náležitostí žádosti, včetně nutných příloh,
se mi zdá vhodnější předložit žadateli předepsaný tiskopis, který
všechny tyto náležitosti a seznam příloh obsahuje k jeho vyplnění.
7.4 Pravomocná rozhodnutí cizího státu ve věci změny jména nebo příjmení Zákon o matrikách řeší také možnost, kdy dojde ke změně příjmení za trvání manželství s cizincem. Jedná-li se o změnu příjmení, kdy měl občan na území cizího státu trvalý pobyt, pak je taková změna platná bez dalšího i na území České republiky. Pokud ovšem občan na území cizího státu trvalý pobyt neměl, pak je tato změna příjmení platná na území České republiky po uznání platnosti ministerstvem vnitra. Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, jsou rozhodnutí o změně jména nebo příjmení vydaná cizím státem platná i pro orgány v České republice. Tato situace také jednoznačně plyne z článku 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
7.5 Změna příjmení po rozvodu manželství Zákonem o rodině je dána možnost do jednoho měsíce po nabytí právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že manžel, který přijal příjmení druhého manžela, po rozvodu manželství přijímá opět své dřívější příjmení, nebo že upouští od užívání společného příjmení vedle příjmení dřívějšího. Takové přijetí dřívějšího příjmení je právem, nikoliv
23
§ 76 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
31
o změně některých
povinností rozvedeného manžela. Příjmení dítěte zůstává po rozvodu rodičů beze změny. V případě, kdy rozhodnutí o rozvodu manželství bylo vydáno soudem v cizině a je-li alespoň jedním z účastníků řízení státní občan České republiky, je třeba takový rozsudek uznat v České republice na základě zvláštního rozhodnutí,24 nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak. Uznání takového rozhodnutí přísluší Nejvyššímu soudu České republiky. Právní účinky takového rozhodnutí nastávají až po nabytí právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o uznání cizího rozhodnutí.25
24
§ 67 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů 25 Metodický pokyn Ministerstva vnitra, VS-281/60/2-2004, Oznámení o přijetí dřívějšího příjmení, ze dne 6.6.2005
32
8. Správní poplatky na úseku matrik, jména a příjmení Správní poplatky jsou upraveny zákonem č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Jednotlivé položky pro stanovení výše správního poplatku jsou uvedeny v příloze zákona o správních poplatcích, v sazebníku. Předmětem poplatků je správní řízení upravené zvláštním právním předpisem a další činnost správního úřadu související s výkonem státní správy.26 Fyzická nebo právnická osoba, jenž podala žádost popřípadě jiný návrh k provedení nějakého úkonu správnímu úřadu; popřípadě osoba, v jejímž zájmu nebo věci byl úkon proveden, je označována jako poplatník. Správní poplatky na úseku matrik, jména a příjmení jsou rozděleny do několika položek sazebníku. Uvádím správní poplatky, týkající se zejména jména a příjmení: Položka 3 b) Vydání stejnopisu rodného, oddacího nebo úmrtního listu
Kč 100
(předmětem poplatku není vydání prvního rodného, oddacího nebo úmrtního listu) Položka 11 Vydání povolení změny a) příjmení hanlivého, výstředního, směšného, zkomoleného,cizojazyčného nebo na dřívější příjmení •
Kč 100
Položka 11 písm. a) se vztahuje i na povolení změny příjmení dítěte svěřeného do náhradní rodinné péče na příjmení poručníka nebo pěstouna, na společné příjmení poručníků nebo pěstounů anebo příjmení dohodnuté pro jejich vlastní děti, pokud poručníky nebo pěstouny jsou prarodiče nebo sourozenci rodičů nezletilých dětí.
b) jména nebo příjmení v ostatních případech
Kč 1000
Osvobozena od poplatku je změna příjmení v případě prohlášení rozvedeného manžela při prohlášení, že opět přijímá své dřívější příjmení nebo své rodné příjmení. Dále pokud rozvedený manžel upouští od užívání příjmení 26
§ 2 odst. 1 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
33
společného vedle příjmení dřívějšího. Tyto skutečnosti musí být ovšem oznámeny matričnímu úřadu do jednoho měsíce od nabytí právní moci rozsudku o rozvodu. Poplatku dále nepodléhá změna nebo oprava jména a příjmení osvojených dětí, změna nebo oprava zápisů v matrice v důsledku nesprávných nebo neúplných údajů. Od poplatku je osvobozena také změna jména a příjmení, v případě změny pohlaví osoby. V poznámce sazebníku je dále uvedeno, že v případě změny příjmení manželů, rodičů nebo rodiče a jejich nezletilých dětí na společné příjmení, je vybírán pouze jeden poplatek. Rovněž tak v případě změny příjmení více nezletilých dětí téhož rodiče, je vybírán jeden poplatek. Výše správních poplatků na úseku matrik, jména a příjmení se mi zdá přiměřená, i osvobození od poplatku je odůvodnitelné.
34
9. Přestupky na úseku matrik, jména a příjmení Přestupky na úseku matrik, jména a příjmení jsou vymezeny v § 42c odst.1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. V témže paragrafu odst. 2 uvedeného zákona je stanovena možnost správního orgánu uložit pokutu za spáchání přestupku na úseku matrik, jména a příjmení, do výše 5 000 Kč. Přestupkem se obecně rozumí takové zaviněné jednání, které nějakým způsobem porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je výslovně v zákoně o přestupcích nebo v jiném zákoně jako přestupek označeno. Vedle těchto základních znaků přestupku je nezbytnou podmínkou také skutečnost, že se přestupku dopustila odpovědná osoba, tedy osoba starší patnácti let v době spáchání přestupku a osoba příčetná. Za přestupek lze uložit sankce vymezené zákonem o přestupcích nebo jiným zákonem. V souladu se zákonem o přestupcích lze uložit napomenutí, pokutu, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Pokud k nápravě postačí samotné projednání přestupku, může správní orgán v rozhodnutí o přestupku upustit od uložení sankce. Není-li v zákoně o přestupcích nebo v jiném zákoně stanoveno jinak, v řízení o přestupcích se postupuje v souladu se správním řádem. Přestupku na úseku matrik, jména a příjmení se dopustí ten, kdo a) úmyslně zničí, poškodí nebo zneužije rodný, oddací nebo úmrtní list, osvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství a osvědčení o tom, že snoubenci splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství, b) nesplní oznamovací povinnost matričnímu úřadu při narození, úmrtí nebo uzavření manželství stanovenou zákonem o matrikách nebo úmyslně uvede při plnění oznamovací povinnosti nesprávné údaje, c) úmyslně neužívá při úředním styku jméno, popřípadě jména nebo příjmení, která jsou uvedena v rodném nebo oddacím listu vydaném matričním úřadem v České republice nebo jiným příslušným úřadem.27 V případě nesplnění oznamovací povinnosti matričnímu úřadu při narození, úmrtní nebo uzavření manželství podle § 42c odst. 1 písm. b), stačí k naplnění skutkové podstaty přestupku prokázání zavinění z nedbalosti. Ovšem 27
§ 42c odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
35
v ostatních případech, tedy pokud se jedná o naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 42c odst. 1 písm. a) a c), je třeba prokázat obviněnému z přestupku „úmysl“ zavinění. Takový přestupek je velmi těžko prokazatelný, a to zejména vzhledem ke specifikaci právě toho „úmyslného“ například zničení, poškození nebo zneužití matričního dokladu, jména popřípadě jmen nebo příjmení. K odpovědnosti za přestupek stačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.28 Zákon o přestupcích rozlišuje přestupky spáchané z nedbalosti a přestupky spáchané úmyslně. Přestupek je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel: a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí nebo b) nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. A naopak přestupek je spáchán úmyslně, jestliže pachatel: a) chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem nebo b) věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, byl s tím srozuměn. Matriční a jiné doklady jsou například běžným používáním nebo překládáním poškozeny, může dojít i ke zničení v případě nějaké nehody, nebo dokonce ke ztrátě dokladu. V těchto případech se samozřejmě nejedná o úmyslně spáchaný přestupek. V běžné praxi se tedy tyto přestupky v podstatě neřeší, právě vzhledem k výše popsané situaci, prokázání „úmyslu“. Většinou se poškozený nebo zničený matriční doklad obnoví vystavením nového matričního dokladu, po uhrazení správního poplatku. Na druhou stranu je pravdou, že někteří lidé si matričních dokladů v dnešní době zřejmě moc neváží, protože je mají opravdu ve velmi špatném stavu, mají-li je vůbec. Také neustále roste počet nově vydaných matričních dokladů právě z důvodu ztráty, odcizení nebo poškození. V tomto případě žadatel
28
§ 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
36
zaplatí podle zákona o správních poplatcích pouze správní poplatek ve výši 100 Kč, což pro mnohé není vysoká částka. Myslím, že by v zákoně o přestupcích měly být tyto přestupky, které jsou uvedeny v § 42c odst. 1 písm. a) a c) ještě rozlišeny na přestupky spáchané úmyslně a přestupky spáchané z nedbalosti. V návaznosti by bylo vhodné odstupňovat výši možné pokuty.
37
10. Připravovaná novela zákona, kterým se mění některé zákony související s registrovaným partnerstvím V současné době je Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky projednáván Vládní návrh č. 395/0 na vydání zákona, kterým se mění některé zákony související s registrovaným partnerstvím. Jedná se celkem o dvanáct zákonů, které souvisí s institutem registrovaného partnerství. Mezi nimi je také zákon o matrikách. Ve věci jména a příjmení se například jedná o těchto navrhovaných změnách: a) Občan, který je příslušníkem národnostní menšiny, může
požádat
o uvedení jména, popřípadě jmen, v jazyce národnostní menšiny znaky přepsanými do podoby, ve které se zobrazují v informačních systémech veřejné správy. b) Povinnost fyzické osoby užívat jméno, popřípadě jména, a příjmení, popřípadě více příjmení, jak jsou uvedena v matričním dokladu, v úředním styku. Úředním stykem je vymezeno jednání před orgány veřejné moci, Českou národní bankou, Veřejným ochráncem práv, Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, státními fondy a zdravotními pojišťovnami. c) Při zápisu manželství uzavřeného na území cizího státu je možné na základě žádosti občana uvést jeho jméno a příjmení i příjmení manžela v podobě uvedené na cizozemském matričním dokladu. Tato možnost se vztahuje také na manželství uzavřená na území cizího státu přede dnem 1. července 2008. Dále je v mnoha případech v zákoně o matrikách navrhována změna výrazu „občan“ na výraz „fyzická osoba“. Zejména vzhledem k situaci, že užívání jména a příjmení podle zákona o matrikách se v některých případech vztahuje nejen na občany České republiky, ale i na cizince.
38
11. Závěr Výkon státní správy na úseku jména a příjmení je vymezen právními předpisy České republiky a také mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Tyto mezinárodní smlouvy jsou součástí právního řádu České republiky. Pokud vznikne rozdíl mezi ustanovením obsaženým v zákoně a ustanovením obsaženým v mezinárodní smlouvě, je nutné použít ustanovení mezinárodní smlouvy. Pouze v intencích těchto právních předpisů je možné postupovat při výkonu státní správy na úseku jména a příjmení. Jméno a příjmení patří k těm nejvýznamnějším a nejčastěji užívaným znakům každé fyzické osoby. Proto také rozhodnutí při volbě jména a příjmení, jeho užívání a případné změny jména a příjmení jsou jednoznačně svěřeny konkrétní fyzické osobě o jejíž jméno nebo příjmení se jedná, popřípadě zákonným zástupcům. Vždy jde o projev svobodné vůle. V mezích právní úpravy na úseku jména a příjmení je tedy možné volit jméno, popřípadě jména a příjmení; užívat českou podobu cizojazyčného jména; užívat jméno v jiném než českém jazyce; užívat jméno osob, které se hlásí k jiné než české národnosti; užívat více příjmení; užívat takové příjmení, které neodpovídá pravidlům české mluvnice atd. Rovněž tak při projevu vůle fyzické osoby či zákonných zástupců fyzické osoby může dojít ke změně jména či příjmení. Všechny tyto možnosti jsou dány zákony České republiky či mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána. Některé z nich jsou nastaveny obecně, jiné jsou naopak vymezeny zcela konkrétně a ne každý může těchto možností využít, neboť v mezích právní úpravy jsou pro některé nedosažitelné. Podle mého názoru mezi nejdiskutovanější možnost ve věci příjmení jednoznačně patří užívání příjmení ženy v mužském tvaru, které neodpovídá pravidlům české mluvnice, tedy příjmení bez koncovky –ová. Na základě četných připomínek a návrhů byla tato možnost do zákona o matrikách zakotvena. Je tedy možné takové příjmení užívat, ovšem za splnění zákonem stanovených podmínek. Samotná přípona
–ová u ženských příjmení má
v češtině dvě důležité funkce. První z nich je jednoznačné rozlišení pohlaví osoby. Pokud je totiž v českém textu uvedeno např. M.Morgan, automaticky se
39
předpokládá, že jde o muže a dochází tak k zaměňování ženy za muže. Druhou důležitou funkcí přípony –ová je fakt, že umožňuje ženské příjmení v českém textu skloňovat. Čeština totiž důsledněji než jiné slovanské jazyky uplatňuje protiklad mezi gramatickou kategorií mužského a ženského rodu i při užívání příjmení. V cizině je tato situace řešena například užíváním zkratky Mr., Ms., Mrs. nebo Frau, Herr. Užívání příjmení ženy v mužském tvaru je tedy možné, a to na základě žádosti nositelky příjmení v případě splnění alespoň jedné ze zákonných podmínek. Tato možnost je zcela určitě využívána, zejména právě ženami, které jsou cizinkami, jejichž manžel je cizinec, nebo jedná-li se o ženu žijící nebo pracující v cizině. Myslím, že tady je zcela na místě užívání příjmení ženy bez koncovky –ová. Další zajímavou možností ve věci užívání jména je užívání dvou a více jmen. Užívání dvou a více jmen je obvyklé zejména v cizích zemích, v České republice je tato možnost volby druhého jména dána právě zákonem o matrikách s účinností od 01.07.2001. Prohlášení o užívání dvou jmen je možné učinit i osob narozených před tímto datem. Domnívám se, že v České republice v praxi těchto prohlášení moc není. V matričním obvodu Hustopeče byla v období let 1953 až 1997 vedena matrika narození, kdy v obci fungovala porodnice. Z praxe lze potvrdit, že zápisů prohlášení o volbě druhého jména není mnoho. I když jak z důvodové zprávy k zákonu o matrikách vyplývá, doplnění zákona o matrikách o možnost volby druhého jména byla zahrnuta na základě četných požadavků fyzických osob. V některých případech se může jednat například o vazby ke svým předkům, kteří také užívali dvě jména, nebo vazby k jinému státu, kde je více jmen běžně používáno. Samozřejmě, že může jít také o jakousi trendovou záležitost, kdy je možné zvolit druhé jméno třeba jen proto, aby byl člověk více atraktivní, zajímavý. Na druhou stranu, spousta občanů o možnosti volby druhého jména ani neví. I v těchto případech je maximálně zohledněno právo občana svým vlastním rozhodnutím, které vyjádří v příslušném prohlášení, určit, zda bude užívat jedno či dvě jména. Myslím, že mezi nejzávaznější možnost ve věci jména a příjmení určitě patří změna jména nebo příjmení. Jedná se o složitou záležitost a je třeba vždy zvážit všechny důvody a také možné následky, které tato změna žadateli přinese. V případě užívání příjmení hanlivého nebo směšného je podání žádosti o změnu příjmení pochopitelná. V ostatních případech, při uvedení vážných 40
důvodů, které vedou žadatele k takovému kroku, je třeba žádost posuzovat individuálně. Ve věci změny jména nebo příjmení je vedeno správní řízení v souladu se zákonem o matrikách. Výsledkem správního řízení je pak rozhodnutí ve věci změny jména nebo příjmení. Celkově hodnotím právní úpravu ve věci matrik, jména a příjmení jako zcela vyhovující. Zejména pokud hovoříme o zákonu o matrikách účinném k 01.01.2001, který nahradil dosavadní právní úpravu, jež byla velmi kusá a nepřehledná, obsahovala řadu novel. V mnoha případech byly povinnosti fyzickým osobám ukládány vyhláškou, nikoliv zákonem. Zákonem o matrikách také došlo ke zpřehlednění a spojení právní úpravy vedení matrik a právní úpravy užívání a změny jména a příjmení. Jelikož pro vedení matrik nejsou v rámci Evropské unie stanovena jednotná pravidla, právní úprava vedení matrik je plně ponechána v pravomoci národních orgánů jednotlivých zemí. Výkon matriční agendy a užívání a změny jména a příjmení obcemi, tedy samosprávou, je v souladu s článkem 4 odst. 1 Evropské charty místní samosprávy, který vymezuje rozsah místní samosprávy. Stanoví, že základy pravomoci a odpovědnost místních orgánů jsou dány ústavou nebo zákonem. Umožňuje také, aby místním orgánům mohly být v souladu s právem svěřeny pravomoci a odpovědnost pro speciální účely.
41
12. Cizojazyčné resumé Concerning name and surname is defined by legal rule sof the Czech Republic and also by international agreements are the part of law of the is obliged to. These international agreements are the part of law of the country. If there is a difference between the law and international agreement it is necessary to use the law of an international agreement. Only in accordance with this it is possible to proceed in state control in the field of the name and surname. The name and surname are the most significant and most used characteristics of aech person. Therefore the right choice of name and surname and its possible changes depend on specific person who is bearing the name, in some cases to the parents. It is always an act of the will. In accordance with legal modification of name and surname it is possible to choose the name, use foreign names in Czech versions, use different names, use names of foreign nationalities, use more than one surname, and also such surnames which are not in accordance with the rules of Czech grammar etc. The change of a name can occur if a physical person wishes so or if it is the will of parents. All those possibilities are stated in the laws of the Czech Republic or international agreements which the country is obliged to. All the alternatives are either general or specific and not available for anybody. In my opinion, one of the most controversial alternatives of surnames is explicitely the one of woman´s surname in men´s modification which is not in acordance with the rules of Czech grammar, the surname without -ová ending. On the basis of numerous comments and proposals this alternative was added into the law of registers. These surnames are able to be used providing the legal conditions. The ending -ová itself in Czech has two important functions. One of them is to differentiate the sex of a person. If there appears in a Czech text the name for instance M. Morgan, we consider the person to be of a male sex, it can happen that the sexes will be confused. Another important role of the ending is possibility of declension. Czech has more contradictions between male and female genders than any other slavonic language, which holds true in case of surnames. Abroad this is solved by using abbreviations like Mr., Ms., Mrs. or Frau, Herr. Using surnames for women in male´s form is possible if
42
she asks for it in the case it is legal. This alternative is mainly used by women from abroad, whose husband is a foreigner or if the woman lives or works abroad. I think it is correct to use surname without – ová ending. Another interesting alternative is using two or more surnames. It is typical principally in foreign countries. In the Czech Republic you can have two names – the Law of registers established on July 1st, 2001. Two names can also have people who were born before this date. I estimate that there are not many people who asked for the second name in the Czech Republic. In the register district of Hustopeče there were in years 1953 – 1997 the register records about people´s birthdays. It was in time when there was a maternity hospital in the town. We know on the basis of practice that not many records about the choice of second name are known. It is obvious from the Law of registers that the amendment to the law was passed concerning possibility to choice the second name. It was put into effect because of many citizens´ requests. In some cases people can be closely related to their ancestors who also had two names or it can be typical to use two names in some countries. There may appear such cases like choosing the second name due to the fact that people want to be attractive or interesting. On the other hand some of the citizens even do not know anything about the right to have second name. It is mainly the person´s right to decide in the matter of one or two names. I consider that the most serious aspect concerning names is the changing of either a name or a surname. That is a complicated process and it is inevitable to consider all possible reasons and consequences which will be caused by the change. It is logical that a person will ask for a diffferent name in the case of a pejorative or a ridiculous surname. In other case the requests must be experted separately. It can be carried out because of serious reasons. The change of name or surname is discussed at the authority in accordance with the Law of registers. The decision is definite. Generally I appreciate a legal amendment of names and surnames and I am in accordance with it. Principally the Law of registers effective since July 1st, 2001 by which an old law was replaced. Originally it was very brief, chaotic and it also included many amendments.
Because there are no unique rules within the European union the legislation is a privilege of national bodies in countries themselves, in 43
this example the legislation of registers. The change of name or surname by local authorities is in accordance with article 4, paragraph 1 of European charter of local authorities, there is stated in it that the competence and responsibility of
local authorities is given by the
constitution or the law. In this context the local authorities are charged by legislation and responsibility in a special way.
44
13. Použitá literatura Právní předpisy a mezinárodní akty (zdrojem informační systém „ASPI“): •
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
•
Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů
•
Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin
•
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 268/1949 Sb., o matrikách, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů
•
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu
•
Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů
•
Zákon č. 321/2002 Sb., o úřednících samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
45
•
Zákon č. 273/2001 Sb., o právech národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Vyhlášky (zdrojem informační systém „ASPI“): •
Vyhláška Ministerstva vnitra č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
•
Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 22/1977 Sb., kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách, ve znění pozdějších předpisů
•
Vyhláška ministerstva vnitra č. 1225/1949 Ú.l.I, kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách, ve znění pozdějších předpisů
Judikatura (zdrojem informační systém „ASPI“): •
Nález Ústavního soudu č. 55/2000 Sb. ze dne 18.04.2001 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů
•
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.833/2006 Sb. ze dne 18.12.2005 ve věci Zápisu příjmení podle cizozemského matričního dokladu
Metodické pokyny Ministerstva vnitra ČR: •
Metodický pokyn MV ČR č.j.: VS-281/60/2-2004 ze dne 06.06.2005: Oznámení o přijetí dřívějšího příjmení
•
Metodický pokyn MV ČR č.j.: VS-273/60/2-2007 ze dne 16.07.2007: Změna rodného příjmení
•
Metodický pokyn MV ČR č.j.: VS-381/60/2-2004 ze dne 16.12.2004: Soulad české právní úpravy s rozsudkem Soudního dvora Evropských společenství
•
Metodický pokyn MV ČR č.j.: VS-320/60/2-2005 ze dne 13.04.2006: Zápis jména, popř. jmen a příjmení při narození dítěte a při uzavření manželství státního občana České republiky a současně státního občana jiného členského státu EU 46
•
Metodický pokyn MV ČR č.j.: VS-75/60/2-2005 ze dne 04.07.2005: Uvádění jmen fyzických osob, které se hlásí k jiné než české národnosti
Literatura: •
HENYCH, V., Zákon o matrikách, jménu a příjmení. Praha: Nakladatelství IFEC s.r.o., 2002
•
HOLUB, M. a NOVÁ, H., Zákon o rodině a předpisy související. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1998
•
KNAPPOVÁ, M., Jak se bude vaše dítě jmenovat? Praha: Nakladatelství AV ČR Academia, 1999
•
KNAPPOVÁ, J., Naše a cizí příjmení v současné češtině. Liberec: VLADIMÍR TAX AZ KORT, 2002
•
ČERVENÝ, Z. a ŠLAUF, V., Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisejících předpisů. Praha: LINDE Praha, 2007
•
JURNÍKOVÁ, J., SKULOVÁ, S., PRŮCHA, P., HAVLAN, P., KADEČKA, S., KOLMAN, P., KLIKOVÁ, A., Správní právo – zvláštní část, multimediální učební text. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2004
Ostatní literatura: •
Důvodová zpráva k zákonu č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (zdrojem informační systém „ASPI“)
•
Sněmovní tisk 395/0 ze dne 18.01.2008: Novela zákona související s registrovaným partnerstvím
On-line zdroje: www.psp.cz www.mvcr.cz www.czso.cz www.epravo.cz
47
14. Přílohy 14.1 Příloha č. 1 – Nejčastější dětská jména v České republice 1999-2007 Příloha č. 1 Strana 1/1
Nejoblíbenější dívčí jména 1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Tereza
Tereza
Tereza
Tereza
Tereza
Tereza
Tereza
Tereza
Tereza
2.
Kateřina
Kateřina
Kateřina
Kateřina
Kateřina
Kateřina
Eliška
Adéla
Karolína
3.
Michaela
Kristýna
Anna
Natálie
Natálie
Eliška
Adéla
Kateřina
Natálie
4.
Nikola
Michaela
Nikola
Adéla
Adéla
Adéla
Natálie
Natálie
Anna
5.
Kristýna
Nikola
Kristýna
Barbora
Nikola
Anna
Anna
Anna
Eliška
1.
Nejoblíbenější chlapecká jména 1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
1.
Jan
Jan
Jan
Jan
Jakub
Jan
Jan
Jakub
Jan
2.
Jakub
Jakub
Tomáš
Jakub
Jan
Jakub
Jakub
Jan
Jakub
3.
Tomáš
Tomáš
Jakub
Tomáš
Tomáš
Tomáš
Tomáš
Tomáš
Tomáš
4.
Martin
Martin
Martin
Martin
Martin
Martin
Adam
Ondřej
Adam
5.
Michal
Lukáš
Petr
Filip
David
Ondřej
Ondřej
Lukáš
Ondřej
Zdroj: Český statistický úřad: Nejčastější dětská jména v České republice 1999-2007
48
14.2 Příloha č. 2 – Prohlášení o volbě druhého jména pro nezletilého Příloha č. 2 Strana 1/2 Městský úřad Hustopeče Správní odbor - matrika Dukelské nám. 2/2 69317 Hustopeče
V Hustopečích dne: …………………...
Prohlášení o volbě druhého jména pro nezletilého v souladu s ustanovením § 62, odst. 3, zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů
Údaje o nezletilém: Jméno a příjmení: ……………..…………………………………………………...…………….. Datum a místo narození: .…………..…………………………………………….…..………….. Rodné číslo: .………………………….…………………………………………………………. Doklad totožnosti (OP popř. CD) číslo: ………..……………… vydán dne: …….….…………. vydán kým: ……………………………………………….………………..…………………….
Prohlašovatelé, zákonní zástupci nezletilého:
Jméno(a) a příjmení otce: ………………………..………..……………………………………... Datum narození: …………………………………………………………………………………. Trvalý pobyt: …………………………………………………………………………………….. Doklad totožnosti (OP popř. CD) číslo: …………………….…… vydán dne: .……….……..… vydán kým: ………………………………………………………………..……………………...
Jméno(a), příjmení matky: ……………………………………………………………................. Rodné příjmení matky: ……………..……………..…. Datum narození: …….…...……………. Trvalý pobyt: …………………………………………………………………………………….. Doklad totožnosti (OP popř. CD) číslo: ………………………… vydán dne: …….…………… vydán kým: ……………………………………………….………………..…………………….
49
Příloha č. 2 Strana 2/2 Prohlašujeme, že pro naše dítě volíme jako druhé jméno, jméno: ……………….…………………..……... Bereme na vědomí, že podle ustanovení § 63, odst. 2, zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, lze toto prohlášení učinit pouze jednou a nelze jej vzít zpět.
…………………………… podpis otce
…………………………… podpis matky
Vyjádření nezletilého staršího 15-ti let: Souhlasím – nesouhlasím s volbou druhého jména: ……………………………………….. (nehodící se škrtněte)
……………………………….. podpis nezletilého
Přílohy: • rodný list nezletilého • rodné listy zákonných zástupců, popřípadě jejich oddací list • písemný souhlas nezletilého staršího 15-ti let s úředně ověřeným podpisem (v případě, že toto prohlášení nebylo učiněno před matričním úřadem osobně) • prohlášení druhého rodiče s úředně ověřeným podpisem (v případě, že toto prohlášení učinil před matričním úřadem pouze jeden zákonný zástupce)
Prohlášení ověřila: Dagmar Kočí, matrikářka
50
