JAROSLAV ZICH
.K
vysokoškolské činnosti spolupracujících p!;,.da209L1
pianistů
Záležitost,
stará: jde
o to,
které chceme věnovat pozornost, že studenti vysoké š k ol y,
je už ve l m i
ktefi se věnuji
zpěvu nebo některému instrumentálnímu oboru,
maji
povinnost
prav i de !ně vystupovat se svými výkony před veřej ností . necháme- I i pak z nich studenty pianisty, nl tak činit ve spo l uprác j s pianistou,
•.
Vy-
musi všichni ostat kter� je pedagogem
příslušné vysoké .školy a je právě t.akovou spolupraci pově. řen
•
Běžně se tato umělecká práce pokládá za tzv.
.
Mdoprovod•.
V� skutečnosti·jde však o práci daleko náročnější a je záslu : hou pracovníků brněnské Janáčkovy akademie múzických uměni, že ji už před lety začali char�kterizovat jako klavírní spo
l upr á c i . 3aké důležité rysy má tato práce? Především je třeba konstatovat,
že uvedeni pedagogové-pianisté mají na vysokých
, ,u měleckých školách výjimečné postavení. .a t o včetně divadelnich fakult,
Na žádné z nich,
neexistuje totiž případ,
že
by f aku lt a posílala svého pedagoga na p6dium, aby tam svým „výkonem
rep rezentova l
před veřejnosti vysokou školu.
le se s tímto faktem vyrovnávám� tak, že pedagogovo vy stoupen i jeho normální práce. k tomu dodat,
vé napěti.
Tak tomu z aj i s t é je,
jenže je n e �b ytn ě
aby prodělával
který nelítostně vyžaduje své.
spojeno se zvláštním napětím, dagog
tedy součásti
známé pódio
Spolu s prvním úderem do kláves se totiž začne
odvíjet čas, prodělává.
že se odvoláváme: na to,
je součástí výuky,
že ho tim nutime,
Obvyk
tzv.
je
že je neprodělává ani pe
hlavniho oboru. 5
t?
které žádný jiný pedagog ne
Zvlá ště poznamenejme,
s tude ntov a
A próvě
To už samo o sobě je dostat ečně pádn�m důvodem k tomu, aby se pianistická spolupráce těchto pedagogů rozebrala zvláště a hleděla se pf iměfeně začlenit do ostatnich pedago gických praci.
Tím se dostáváme k otázce,
jak je možno na
vysokých uměleckých školách jednotlivé výukové předměty ty povat.
Pokud jde o předměty vědeckého rázu,
stejně, kých,
lze je typovat
jak už je to dávno běžné na vysokých školách vědec
kde se předměty děli mj.
K přednáškám pak patří např.
est e t ika nebo psychologie, bo semináf es tetiky.
dějiny hudby,
k seminářům
t eorie skladby,
rozbor skladeb ne-
Pfedmě t y uměleckého rázu�se ovšem takto
charakterizovat nedají;
snad nejvhodnější je dělit příslušnou
výuku na hlavní a pomocnou. ku té umělecké práce,
na pfednáiky a semináře.
za hlavni lze pak považovat výu
jejimiž výsledky se bude st udent po ab
solvováni vysoké umělecké školy představovat veřejnosti. lem této výuky je tedy mist rovská umělecká práce. výuka skladby, režie,
dirigování,
zpěvu,
K ni patři
operniho herectví,
operni
choreografie a hry na kt erýkoli hudební nást roj.
Po
mocnou výukou je pak vše,
co znamená důleži tý předpoklad
samé práce umělecké.
tedy patří např.
skladby,
K ní
Cí
seminář
u dirigen tů sluchová analýza a hra partitur,
tzv.
obligátní klavír aj. Přijmeme-li toto děleni,
je výuka spolupracujících pe
dagogů-pianistů jasně výukou s požadavky mistrovskými, výukou hlavní.
Prot i
t omu lze ovšem namítnout,
že kone�né
slovo při hlavni výuce má vždy profesor studentova tzv. ního oboru.
hlav
Má tedy spolupracujici pedagog-pianist a pfi výuce
vůbec nějakou iniciativu? Domníváme se, upírali,
tedy
že kdybychom mu
ji
z�stali bychom lpět na praxi v�uky stfedoškolské.
t otiž t feba vycházet z toho, orgány vysloven požadavek, dent veden k samostatnosti.
Je
že už mnohokrát byl vedoucími
že na vysoké škole musí být stu Ten t o požadavek se zajist é net�
ká snad jen škol vědeck9ch, n9brž v plné, ne-li ještě větši míře škol uměleckých.
Přitom nejde naprosto jen o tzv.
sÓlis-
ti�kou činnost budoucího m� p�iklad pfí�o z praxé:
absolventa vysoké školy. Uveame k to je známo,
že orche�trálni hobojově
s6ló n� ·i�čátku volné věty Brahmsova hou�lóvěhó koncertu je po umělecké stránce roťné.
Lze oprávněně tvrdit,
tot6 s6Io s
že
zda hobojista pfe�nese
V kterékoli pedagogice najdeme,
vést k samostatnosti znamená ponechávat studentovi určit9
prostor - v
našem pfipadě uměleck� - k vlastni volbě. (Stra
nou ponechme, ho
vysoce ná
zda byl nebo nebyl sv9m pedag�gem hlavního
oboru veden k samostatnosti.
.
fakt,
dec��vě)
plnou uměleckou účinnosti�nebo riikbli, souvisi o
čividně s· t ím, že
tj.
(ale i technihky,
studijniho
že se tak stane roku.)
_
třeba až od posluchačova .
A to právě je onen prostor,
druhé-
který se
dOsledku toho ponechává i spolupracujicimu pianistovi.
v
kud tedy neulpíváme na středoškolské met odě výuky,
�e
uvedení
spolupracujici pianisti jsou pedagogy
iniciativou.
Pravý vysokoškolský pedagog t zv.
je pak podoben velicimu generálovi,
který
kolika hlavních - třeba v pěti nebo snad 9 nebo dokonce 12 se
jsou t aké závažné, řízení. bodů,
ale předpokládá,
je jasné,
s uměleckou
hlavního oboru
uvažuje pouze v ně šesti_
.
O body číslo 8,
bodech.
.
vůbec nestará , i když
že mu je vyřeší jeho pod
Dojde-li však k nějaké�nu přehmatu v některém
např.
v bodu číslo 4,
Po
z "jeho"
pak zasáhne s plnou vahou své au
tority a nekompromisně. Na hudebni fakultě pražské AMU byl toho druhu p � dagogem houslista prof. .dosud pamětnici, zblízka
kte�i měli po léta mo� nost pozorovat to
přímo na jeho práci se studenty.
stručně řečeno,
pedagog
chával dostatečnou dílčí a
t im
proti
i
Jarosláv Pekelský a jsou
hlavního
obo�u,
který by nepo
uměleckou iniciativu s �mu studentu
spolupracujícímu pianistovi,
vysokoškol-S'ké směrnici,
by postupova1 vlastně
tedy projevil nedostatek pocho-
.A;:-
peni pro důležitý rozdíl mezi školou střední a vysokou. Jak
tomu
tedy je s onou dilči uměleckou iniciativ�u stu
den t a a spolupracujiciho pedagoga-pianisty? Je zfejmě obou stranná.
Student mě zajisté svou iniciativu,
1
musí si však
zvyknout na to, že ji rovněž má jeho pianistický partner. Při výkonu se tedy vyskytnou místa, kde se student rozehraje plně podle svého uměleckého citěnLp�·ijdou však i jiná, kdy musí totéž dopřát svému klaví �nimu partneru. Znamené to tedy,
že
se nejen vyžívá svým vlastn.ím uměleckým cítěním, ale učí se i přizpůsobovat se plně cítění partnerovu.
Pouze při zachová
ni obou podmínek - tedy i druhé - lze totiž dosáhnout nejvyš ší umělecké hodnoty. K
povinnostem spolupracujícího pianisty náleží nejen
hrát klavírní party patřící do komorní hudby, ale také kla vírní_ výtahy orchestrální složky hudby. Tyto výtahy pf icháze ji v úvahu u skladeb, které skladatel �apsal pro.s616v9 ná stroj a orchestr (napf.
u
koncertů) a ovšem i u operních á
rií. Stručně řečeno jde o klavírní verzi orchestrálního ori ginálu.
Hrát ji je samozřejmě nutné,
neni-li orchestr k dis-
.
.
pozici, což je běžné právě na vysoké hudební škole. Je pocho. pitelné, že. při pořizování výtahu má být pokud možno úplně .
.
.
zachováno skladatelovo hudebni myšleni. Na druhé straně.je nezbytné dbát, aby v9tah byl pro piani�tu přijatelně hratel. ný. Někdy se stává, splněny,
že obě p6dminky nemoh�u být z�rove�
třeba jen na některých místech skladby. Protože
druhá musi být splněna v každém pfípadě, z�amena to, že riě jaký orchest�ělni postup, resp. nějak6� orchestrální složku . . nelze do_výta�� pfevz(t. V takovém případě je vhodně, poři .
zuje-li klavírní výtah _sám s kladatel·, neboi: te� nejlépe od _ _ hadne, kter9 postup, resp. kterou složku lze zjednodušit ne bo dokonce vynechat,
jinak fečeno, v čem konec konců lze výtah
oproti orches�r.álnímu originálu •ochudit•. V praxi se s tako vými případy také setkáme. Jako ukázku lze uvést z I.jednání Smetanovy Libuše takty 182 a n.
Pohl�d dq výtahu (upravil jej
s�m smetana) a do přislušných taktů partitury ukazuje, že šestnáctinový pohyb ve violách a prvnich violoncellech je ve výtahu jako nehratelný vynechán pfesto,
že z hlediska hudebni
ho myšlení jde o hlas, který na sudých taktových dobách vý• 8
znamně dopl�uje hlas �ekunda a někde se _pozoruhodn� podili na disonantnosti této vzrušené hudby,(viz n�pf. nony na tfeti čtvrti taktu 1831). ve volné větě II.
S
pa�alelni malé
ně č i m podobn9m se setkáme
houslového koncertu s.
Prok o f j eva .
Také
tento v�t�h upravil sém skladatel a n� někter�ch místech této
věty je.ke.klavíristovu partu připoJena pomocná osnova,_ve které jsou mal�mi notami zaznamenány �ěkteré orchestrální hlasy (většinou figurace),
které jsou pro p ian istu nehratelné.
J�ou tedy zaznamenány jen proto, aby čtená� not měl pfedsta vu,
_ jak orchestrální složka koncertu vypadá v úpl nosti.
patrno,
_
že jak· v p�ikladu ze smetany,
Je
tak z Prokofjeva je vy
necháni určité dílčí orchestrální složky vlastně
•autorizo
váno• sarn9m skladatelem. Pokaždé ovšem nevychází .upravovatel klavirniho výtahu takto pianistovi vstfi�.
MOže se tedy stát,
t ahu naide pianista �ista
.
bet nehr atelná. Má-li.
že v některém
vý
jen velmi obt í ž ně hratelné nebo v�
ď
skla atelovo hudební my � len í .
zůstat
po-
.
kud možn . o - tedy předevšim v rozhoduj icich rýsech - zachováno, učiní _pianista nejlépe,
nemOže-li taková mi�ta konzultovat pfí
mo s� s�ladatelem, poradí-li �e o nic� s:kól�gou z katedry
skladby. E xist uj i l i u dané skladby rózně zpracovaná vydáni -
klavirniho výtahu,
je také možno vy b r at .si �
ší. Takto postupovala např.
riich
nejvhodněj
jedna pianistka z pedagogického
sboru pr ažsk é hudební fakulty AMU, když měla za úkol hrát se studentem houslistou Brahmsův houslový koncert. Opatřila si J
k tomu dva rúzně zpracované výtahy, z větu a f inale,
z druhého pak volnou větu.
verzi sestavila
Poéme,
jednoho hrála·prvni Podobně si ze dvou
•konečnou• verzi Chaussonova houslového
když jej měla s našimi houslisty hrát na mezinárodní
houslově soutěži J. Th i baud a když k ni
v
v
Pafiži.
Byla pak pfekvapena,
pau ze soutěž��f i�el člen poroty,
h ousl i sta H. szeryng a ptal se jí, Chaussona hrála,
z
znám�
světov�
jaké edice klavírní part
že by si tuto edici rád opatřil, aby ji mohl
při své vlastni koncertní činnosti používat.
z našich úvah
je patrno, ·že činnost spoluprac·uj icího
�ianisty neni zdaleka tak jednoduchá, jsmé uvedli,
jak se něk d y sou d i . ·
Již
že v rámci v9uky je povinen vystupovat se stu
denty na veřejných koncertech pořádaných vysokou školou.:· Prá vě tak mus1 podávat v téže úrovni pianistické výkony na tzv. interpretéčnich seminářich,
a kde
které
j·sou rovněž součásti výuky
jsou výkony dokonce pfedmětem k�itiky,
strany přitomných studentů,
tak i pedagogů.
mu sta ro sti , které může pianista mít, i s notovým mateťiálem, o práci
velmi náročnou.
a
to jak ze
Přidáme-li k to
jak jsme výše uvedli,
je zajisté p atr no ,
že vcelku jde
Nabizi se t ed y otázka,
zda by neměla
být z h od noc ován � zvláštním zpósobem. U předmětů pat fic i ch do vědecké výuky se takové vyšši zhodnocování provádí, výuce
v
tzv . konzultacích:
pedagog má,
p očet hodin,
se násobí koefici�ritem 1,s,
a to při
které při této výuce takže má - li napf. 4
hodiny konzultaci, započítává se mu do 6vazku �· hodin. Je . .. . . snad. bez dalšiho patrno, že téhož koeficientu by mělo být '
použiváno u p e d ag og O pověfen�ch pianisticko� ·s�6lup�aci. bY: pedagog, . nách t�dně,
Pak
který se této s p o l upráci věnuje např. v 8 h od i . měl do úvazku započteno 12 h o d in . Z našeho roz
boru pian i sto vy spolupráce je snad dostatečně. patrno' . si toto zvláštní zhodnoceni opravdu zaslo u ži la ; ·
-
10
-
že by
