Stalking nebezpečné pronásledování

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Stalking – nebezpečné pronásledování

Bakalářská práce

Autor: Marek Bednář

Bankovní management

Vedoucí práce: PhDr. Ing. Viktor Červený

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Praze dne 26. 4. 2010

Marek Bednář

2

Poděkování: Rád bych poděkoval vedoucímu své bakalářské práce, PhDr. Ing. Viktoru Červenému, za ochotnou pomoc při formování této bakalářské práce.

3

Anotace práce: Tato bakalářská práce je zaměřena na problematiku nebezpečného pronásledování neboli stalkingu a jeho dopad na společnost. První kapitola je věnována definici stalkingu. Další kapitola přibliţuje proces a fáze stalkingu. Ve třetí kapitole se dozvíme o aktérech stalkingu a jejich rolích v pronásledování. V následující kapitole jsou popsány důsledky stalkingu. Poslední kapitola obsahuje rady, jak se stalkingu bránit a jaká můţe být jeho prevence. Klíčová slova: Stalker, stalking, obtěţování, pronásledování, sledování, slídění, psychický nátlak, cyber prostor, chat, Internet,

4

Anotace práce – anglická verze: Summary of the Thesis This thesis is focused on the issues of dangerous persecution – known as „stalking“ – and its impact on society. The first chapter deals with the definition of stalking, the second one zooms the process and the stages of stalking. In the third chapter we will learn about the actors and their roles in stalking process. The fourth chapter describes the consequences of stalking. The last chapter contains advices how to prevent from and how to resist stalking.

5

Obsah: 1.

Úvod ..................................................................................................................... 7

2.

Definice a historie Stalkingu ................................................................................ 8 2.1. Definice ............................................................................................................ 8 2.2. Motivy pronásledování: .................................................................................... 9 2.3. Historie ........................................................................................................... 10

3.

Proces stalkingu.................................................................................................. 15 3.1. Ukázkové případy vzniku stalkingu ............................................................... 15 3.2. Typické fáze stalkingu .................................................................................... 18

4.

Rozbor aktérů stalkingu ..................................................................................... 20 4.1. Pachatelé stalkingu ......................................................................................... 20 4.2. Rozčlenění pachatelů podle rizika nebezpečí ................................................. 24 4.3. Charakteristika oběti stalkingu ....................................................................... 26 4.4. Falešné oběti stalkingu ................................................................................... 27

5.

Důsledky stalkingu ............................................................................................. 30 5.1. Stalking a legislativa ....................................................................................... 32 5.2. Komu se svěřit ................................................................................................ 35 5.3. Efektivita trestněprávních opatření ................................................................. 36 5.4. Krizový intervenční tým pro stalking a domácí násilí .................................... 37

6.

Prevence stalkingu.............................................................................................. 38

7.

Závěr................................................................................................................... 40

8.

Seznam literatury................................................................................................ 41 8.1. Knihy: ............................................................................................................. 41 8.2. Internetové zdroje: .......................................................................................... 41

9.

Přílohy ................................................................................................................ 42 9.1. Příloha číslo 1: Chat – stalking ....................................................................... 42 9.2. Příloha číslo 2 – fotografie stalkerů ................................................................ 44 6

1. Úvod Téma stalking – nebezpečné pronásledování je společností v naší zemi vnímáno jako zcela nové téma. Avšak ve světě je jiţ známější a zmiňovanější a to zejména v médiích. Není to však neznámé téma odborníkům – psychologům, psychiatrům, právním činitelům a podobně. Bohuţel procento případů pronásledování se neustále zvyšuje. Zejména média, zabývající se kriminalitou na ně čím dál víc poukazují ve spojitosti s těmi nejhoršími delikty. Ze zkušenosti vím, ţe někteří lidé přesto ani nevědí, co konkrétně si pod tímto pojmem představit. Tím vznikají otázky: „ Je to či není dobře?“, „Měla by se tato problematika lidem více osvětlit?“. Obsah této práce je zaměřen na to, aby veřejnost byla s problémem stalkingu obeznámena, jelikoţ je moţné, ţe jsme se s ním setkali ať uţ přímo či nepřímo. Kaţdý by měl být obeznámen s tím, co slovo stalking znamená a co si pod ním představit. Mou snahou bude vysvětlení, kde a u koho se můţe oběť stalkingu s pronásledováním setkat, co všechno můţe pronásledování doprovázet, jaké mohou být jeho důsledky a jak se mu efektivně bránit, zda existuje i nějaká právní pomoc. Popíši také osobnosti stalkerů a jejich typologii. Toto téma je čím dál více aktuální. Zajímá mě obor psychologie a téma stalking do něj zapadá. Je velice rozmanité a dá se na něho pohledět hned z několika úhlů. V mé práci bych rád popsal tuto problematiku, tak aby byla srozumitelná široké veřejnosti, vzhledem k tomu, ţe stalking se týká všech lidí bez ohledu na postavení, pohlaví, vyznání nebo národnosti. Cílem je také dokázat, ţe se proti pronásledování lze bránit a ţe nemusí vţdy končit tragédií.

7

2. Definice a historie Stalkingu 2.1.

Definice

Kaţdému z nás je jistě příjemné, kdyţ se o nás někdo zajímá, obdivuje nás nebo nám lichotí, ale vše má své hranice. Jak zareagovat ve chvíli, kdy se dvoření stane nezdravým zájmem? Situace, kdy se pozornost, náklonnost mění v nepřetrţité sledování, slídění či dlouhodobý teror, při němţ můţe jít dokonce i o ţivot, má své pojmenování: stalking. Anglický výraz "stalking" původně znamenal v řeči lovců „stopováním uštvat lovenou zvěř k smrti“. V současné terminologii můţeme slovo "stalking" přeloţit jako: sledování, hon či lov. Oblast psychiatrie či kriminologie chápe pojem stalking jako úmyslné pronásledování a obtěţování jiné osoby, ať uţ veřejně známé či neznámé, nevyţádanou a nechtěnou pozorností. Pachatel oběť pronásleduje častým dopisováním, telefonováním či psaním zpráv SMS. Cílem je dostat se do blízkosti pozorované osoby. Oběť stalkingu trpí sníţenou kvalitou ţivota, je suţována kaţdodenním strachem o svou bezpečnost či o bezpečnost svých blízkých. Stalking představuje závaţné psychické následky pro oběť – deprese, nespavost, úzkostné stavy, stres – tyto následky mohou vyústit aţ k sebevraţedným myšlenkám oběti. Lidé, kteří ţijí ve stresu, ţe je čtyřiadvacet hodin denně někdo monitoruje a kdykoliv na ně můţe zaútočit, ztrácejí schopnost normálně fungovat a reagovat. Pronásledování můţe trvat dlouhou dobu. Nemusí být pronásledována pouze cílová osoba, ale i její příbuzní. Pronásledovatel, agresor – stalker je osoba, kterou naplňuje týrání druhých. Rozpoznat tuto zmíněnou osobu nemusí být vůbec jednoduché“ popisuje psycholoţka Ludmila Čírtková. Vyskytují se také případy, kdy se to ani nepodaří. Agresorem můţe být společensky zcela normální, nenápadná osoba, která však trpí poruchou osobnosti. Jde o osoby psychicky labilní, mnohdy se podceňující, agresivní, nejisté ve společnosti, narcistické, ţárlivé nebo i chorobně zamilované. Stalkeři bývají často bývalí partneři, přátelé, kolegové z práce. Oběť stalkera znát také nemusí, je moţné, ţe se s ním setkala náhodně. Běţně se setkáváme s malíři pokojů, s opraváři či poslíčky. Mnohdy si oběť takového člověka nepamatuje avšak ve stalkerovi mohla zanechat hluboký dojem. Právě tato skupina představuje velké nebezpečí. Po zkušenostech s případy rozlišujeme pachatele podle skupin:

8

1)

oběť pachatele zná a ví, o koho jde – v tom to případě se můţe jednat o

bývalého či stávajícího partnera (partnerku), přítele, ale také např. kolegu ze zaměstnání. Oběť zná agresora. Agresor se oběti identifikuje. 2)

oběť pachatele zná, ale neví, ţe právě tato osoba je agresorem – v tom to

případě můţe jít o tytéţ osoby, avšak v tomto případě se agresor oběti neidentifikuje a oběť netuší, ţe agresorem je bývalý přítel nebo soused apod. 3)

oběť pachatele nezná, můţe se jednat např. o obtěţování celebrity - notoricky a

veřejně známé osoby jedním z obdivovatelů apod. Takovému člověku stačí nepatrný impuls, například úsměv nebo dobře míněné slovo, to si můţe pachatel vyloţit po svém a nabýt dojmu spřízněnosti s obětí. 1

2.2.

Motivy pronásledování:

Existují tyto motivy pronásledování: -

vyhledávání blízkosti, kontaktu s pronásledovanou osobou – asi 30% případů1

-

získání kontroly nad ţivotem oběti – víc neţ 35% případů1

-

zničit psychické i fyzické zdraví oběti1

Tyto motivy mohou být vyvolány následujícím příkladem: Hlavním cílem namlouvání je získání vytouţeného partnera. Poznáme člověka, který nás něčím osloví a stává se pro nás zajímavým. Chceme se s ním poznat, hovořit s ním, seznámit se. Aby k seznámení došlo, přemýšlíme, co pro to musíme udělat. Obklopujeme objekt pozorností, zájmem. Snaţíme se získat náklonnost námi obdivované osoby ať uţ verbálním či neverbálním způsobem. Dbáme na svůj vzhled, kterým na sebe chceme upozornit. Sympatie dáváme najevo například pozváním na večeři, či malým dárkem potencionálnímu partnerovi. Ovšem namlouvání nemusí být vţdy úspěšné. Pokud rituály k seznámení selţou, dostaví se zklamání. Přijdou výčitky, smutek a prázdnota i uraţená pýcha a poníţení. Veškerá snaha vyšla vniveč. Trpká událost neúspěchu bývá ještě horší, jestliţe si naše vyvolená/vyvolený najdou někoho jiného, poté se dostaví pocit ţárlivosti. Většina z nás něco podobného uţ zaţila. Zklamání, rozchod, odmítnutí.

1

ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Moderní psychologie proprávníky. Praha : GradaPublishing, 2008. Stalking, s.

1-150. ISBN 978-80-247-2207-8

9

Psychicky stabilní jedinci se s nastolenou situací vyrovnají, po nějaké době smutnění si naleznou jiný objekt zájmu a snaţí se dál. Ne všichni jsme stejní. Mezi námi ţijí také psychicky labilní osobnosti. Jsou to ti, kteří se s odmítnutím nevyrovnají snadno nebo dokonce vůbec. Takový člověk neúspěch těţce nese, nemůţe se smířit se skutečností. Na objekt své touhy byl velice silně vázán, pravděpodobně ani nepředpokládal neúspěch, nabyl dojem, ţe ona osoba je jediná a patří jen jemu. Jednání takto narušeného člověka mohou být různá. Situaci nepřijme taková, jaká je, negativní záţitky si nepřiznává a jím ţádanou osobu stále vyhledává a dvoří se jí. Pronásledovaná oběť je tímto chováním znepokojena, uţ jednou dala pronásledovateli najevo své nesympatie, ale toto jednání se minulo úspěchem. Začíná pronásledování. 2

2.3.

Historie

Pojem stalking neboli pronásledování či také „milostné pronásledování“ pouţil francouzský psychiatr Clérambault. (Čírtková, 2008) Ve druhé polovině 20.století se ustanovuje pojem „stalking“. Stalking neboli nebezpečné pronásledování je problém zkoumaný z psychiatrického hlediska jiţ od 18. Století. Stalking je v trestně právní sféře označován za zločin 90. let 20. století. V těchto letech se odborníci začínají o tento fenomén zajímat na základě skutečných případů. Nejprve byla pozornost upřena na prominenty – známé osobnosti, které byli svými obdivovateli, pronásledovateli obtěţovány. Posléze se objevily i případy obyčejných lidí. Nárůst těchto případů, především jejich tragických konců a zájmu médii se stal stalking jedním z hlavních témat politiky a legislativy. V polovině 90. let přijaly USA, Austrálie a Velká Británie tzv. anti-stalkingové zákony. Brzy tyto státy následovaly i státy evropské. Mezi prvními Belgie, Nizozemsko, Rakousko a Německo. Stalking byl uznán trestným činem.

2

BRAN, Nicol. Stalking. London : Reaktion Books, 2006. Stalking and love, s. 101-127. ISBN 978-1-

86189-289-8

10

2.3.1. Zabývají se odborníci stalkingem až v poslední době? Jak jiţ bylo na začátku zmíněno, je tento pojem stále více tématem dnešní doby, avšak podobný jev je v oblasti psychiatrie znám uţ delší dobu. V 18. století se psychiatři Pinel a Esquirol zabývali popisem a objasněním tzv. erotomanie. Erotománie byla popsána jako patologické vazby na jinou osobu projevující se jako umanutý obdiv či erotická náklonnost. Erotománii přiřazovali spojitost s dalšími mániemi např.: pyrománií nebo kleptománií. Ve 20. století se tomuto problému dále věnovali uznávaní psychiatři. Lze zmínit jeden z prvních případů stalkingu – erotomanie. Případ pronásledování anglického krále Jiřího IV. Francouzkou. Ţena byla přesvědčena, ţe ji král miluje. Zdrţovala se v blízkosti Buckinghamského paláce a čekala i na „malý projev lásky“, kterým pro ni znamenal například pohnutí záclony v okně. Jedním z významných psychiatrů byl i francouzský psychiatr De Clérambault. De Clérambault se zabýval i jinými motivy erotomanie neţ doposud byly láska, sexualita či erotika. Upozornil na roli pýchy, přeceňování se, narušení kontaktu s realitou. Ve 2. polovině 20. století se o erotománii začínají odborníci zajímat, jako o váţnější problém spojený s kriminalitou. Pozornost na sebe přitáhl případ atentátu na prezidenta Reagana. Pachatel podnikl atentát na prezidenta, aby si ho všimla herečka Jodie Foster, do které byl zamilován. V posledních letech je stalking rozšířen právě díky rozvoji techniky a dnešních vymoţeností, jeţ usnadnil cestu pronásledování. Stalkeři neboli pronásledovatelé mají tak více moţností, jak se svou obětí spojit. Kromě sledování objektů, posílání dárků či dopisů, lze vyuţít mobilní telefon na zasílání zpráv sms, či stálé volání, internet a s ním e-mailovou adresu. Hitem posledních měsíců se staly různé seznamovací a komunikační servery. Příkladem můţe být facebook.com – mezinárodní, lidé.cz., líbím se ti.cz – domácí. Chcete se seznámit? Nebo popovídat si s přáteli, či vyjádřit svůj názor? Nalistujete na internetu z těchto stránek a vytvoříte si svůj profil, stránku, kde představíte sami sebe – můţete vkládat své fotografie, rozepsat se dopodrobna o svých zálibách, činnostech, povaze, orientaci i o důvěrných informacích jako je věk, jméno, e-mailová adresa, telefonní číslo či adresa bydliště. Zveřejníte svůj profil a uţ jen čekáte, kdo vás osloví. Moderní moţnost seznámit se, s kýmkoli odkudkoli. Zvláště pro mladší ročníky je to druh skoro neomezené zábavy. Avšak kaţdá věc má svá pozitiva i negativa. Toto virtuální místo je velice příhodné pro psychicky labilní jedince, pedofily, obchodníky s bílým masem a v našem případě stalkery. Zde má 11

stalker moţnost si svou oběť vybrat a dozvědět se o ní veškeré informace pod zástěrkou důvěryhodného přítele.. Je pro něho pak snadné svou oběť sledovat. Zná jméno, bydliště, denní návyky, zkrátka vše, co můţe vyuţít ve svůj prospěch. Zná svou oběť dokonale a to je nebezpečné pro pronásledovaného, ten nemusí mít ani tušení, kdo je jeho trýznitel. (viz příloha 9.1)

2.3.2. Cyberstalking - („kybernetický lov“) Zvláštní podoba stalkingu, je charakterizován jako stalking v kybernetickém prostoru, pronásledování pomocí internetu. Zahrnuje zasílání obtěţujících e-mailů, negativní zprávy o oběti v různých chat-roomech, prezentace oběti na různých servrech, vyhroţování prostřednictvím internetů, zasílání virů, odcizování elektronických dat. Pomocí internetu lze oběť dlouhodobě, anonymně deptat. Normální stalking a cyberstalking se od sebe diametrálně neliší. Pronásledovatelé bývají povětšinou muţi a ţeny oběti. Cyberstalkeři se ve většině případů znají nebo znali s obětí. Můţe se jednat i o bývalé partnery. Nevyţádaný kontakt pomocí internetu můţe patřit k lehčím formám stalkingu nazývanému jako obtěţování. Hrubé vyhroţování, ničení majetku a fyzické násilí patří k těţším formám. Telefonování oběti je známo v 85 % případech, zasílání SMS v 47%, zasílání e-mailů 35%. Ničení majetku 26%, vniknutí do bytu oběti 18%. (zdroj Čírtková, 2008)1

2.3.3. Cyberstalker a jeho motivace – Cyberstalkeři, lovci v kyberprostoru Kybernetičtí lovci (cyberstalkers nebo obecněji stalkers, stalkeři) pouţívají k získávání kontaktů různé promyšlené postupy a pomocí nich si vybírají své oběti v chat roomech, diskusních fórech, prostřednictvím e-mailů, spamováním (mnohonásobným zasíláním nevyţádané pošty), obtěţováním v ţivém – online rozhovoru nebo i slovesným napadáním (tzv. flaming), případně zanecháváním nepřístojných vzkazů v návštěvních knihách, 1


1-150. ISBN 978-80-247-2207-8

12

zasíláním virů apod. Charakteristická je pro stalkery, resp. cyberstalkery, jejich vytrvalost a systematičnost. Postavy a charaktery těchto „lovců“, které jsou často smyšlené, a o to nebezpečnější, poukazují skutečně na ty nejhorší typy lidí pohybující se v prostředí Internetu. Přestoţe je jich mezi uţivateli sítě menšina, můţeme se s nimi skrytě i přímo setkat i my. Cyberstalker můţe získat informace o své oběti z reálného světa, například od starého kamaráda či kamarádky, spoluţáka nebo seznamovacích portálů. Většinou však svou oběť ve skutečném světě osobně nezná a je moţné, ţe ji ani nikdy nepotkal. Svůj cíl si můţe vybrat jen na základě toho, jak ho daná osoba zaujme, podle fotografie na profilové stránce oběti nebo také svou zranitelností a ovladatelností. Je pravděpodobné, ţe se pokusí naplánovat kontakt se svou obětí přístupem k telefonním číslům, pouţitím e-mailu apod. Motivací, která podporuje stalking, je snaha o získání moci nad obětí, a to především pomocí strachu. Jeho převaha spočívá ve znalosti oběti a v podrobných informacích o ní. Shání je proto, aby jeho vyhroţování a hrozby vypadaly realističtěji a aby mohl postupně u oběti vyvolávat stále větší strach. Schopnost vyděsit a následně kontrolovat oběť roste právě s mnoţstvím informací, které stalker o oběti získá. Stalkeři pouţívají telefonní čísla, adresy, ale i osobní koníčky a záliby k tomu, aby zaútočili na soukromí svých obětí. Najde slabé stránky oběti a citlivá místa, která pak pouţijí k týrání, zastrašování. 3

2.3.4. Online přátelství? Ano, či ne? Všechno má svá pro a proti. I v online prostředí lze najít opravdové přátele stejně jako ve skutečném světě. Můţeme se třeba seznámit i se svým budoucím partnerem. Při seznamování si osvojujeme komunikační dovednosti. Je také moţné se od druhých dozvědět spoustu nových a zajímavých informací. Nejsou vyloučeny pozitivní stránky kyberprostoru. Zvláště pro ostýchavé lidi bez sebedůvěry je seznámení přes internet jednodušší způsob. Nelze však opomenout, ţe také v této kategorii můţeme narazit na stalkera nebo stalker na svou oběť. My i naši přátelé se můţeme – jak v běţné osobní komunikaci, tak i skrz Internet – dokonce bavit i vzájemným popuzováním, jemnými uráţkami, vyprávěním vtipů nebo nadávkami. Nemusí nám to vadit, protoţe se známe a na takové komunikaci jsme se případně i dohodli. Víme ale, ţe pokud zajdeme příliš daleko, přítel nám to dá najevo, na nás je se pak omluvit. Taková komunikace není míněna váţně, coţ neplatí u stalkera.

13

3

BOCIJ, Paul. Cyberstalking : Harassment in the Internet Age and how to protect your family. 2004. Westport :

Praeger Publishers, 2004. What is Cyberstalking?, s. 1-33. ISBN 0-275-98118-5

2.3.5. Chat Chatování je způsob komunikace přes internet. Chatovat lze v různých chatroomech. Chatroomy mohou být rozděleny podle typu předmětu komunikace či podle věkových kategorií. Výhodou této vymoţenosti je rozebrat s lidmi témata, co nás zajímají, seznamovat se s lidmi stejného věku, se stejnými zájmy atd. Nevýhodou je, ţe si člověk nemůţe být nikdy stoprocentně jistý, s kým vlastně hovoří. Případný pachatel můţe vystupovat jinak neţ v reálném ţivotě, nebo se případně můţe vydávat i za někoho jiného. Chatování nemusí být bezpečný způsob komunikace, přes naše IP adresy nás dokáţe stalker vystopovat.

2.3.6. Obrana proti stalkerovi Kdyţ uţ dojde k nechtěnému seznámení s pronásledovatelem, který si svou oběť uţ předem prověřil, je třeba se bránit. Můţe nebo také vůbec nemusí znát svou oběť v reálném ţivotě. Oběť nebude určitě souhlasit s uráţkami nebo jiným trýzněním. Nová zkušenost oběť vyděsí, nastane panika a strach. V takové mířetak negativní zkušenost je velmi nepříjemná. Právě na to stalker čeká. Strach oběti mu činní potěšení. Co můţeme udělat pro to, abychom předešli výše uvedeným situacím? Neexistuje univerzální rada, jak se této situaci vyhnout nebo jak udělat celé věci přítrţ. Kaţdý člověk je jiný a na kaţdého něco jiného také platí, tak je tomu i u stalkerů. Přesto můţe pár následujících rad postiţeným pomoci. Člověk by měl být při komunikaci velmi opatrný: ne kaţdý je tím, za koho vydává. Pokud se rozhodneme zaloţit jakýkoli vztah, je důleţité svůj protějšek co nejlépe poznat. Pečlivě si všímat zálib a zájmů dotyčné osoby. Poznat jeho reakce v určitých situacích, názory, způsob chování ve společnosti a v soukromí. Dobré je se i dozvědět, jaké vztahy měl dotyčný před námi. Prvotně je ovšem nutné vytyčit si hranice s ohledem na komunikaci. Pokud se pronásledování jiţ projeví, je nutné neodpovídat a nijak nereagovat na posměchy a hrozby. Pokud se jedná o cyberstalking, můţeme upozornit na tyto hrozby a posměchy příslušného administrátora chatu, pokud je to moţné. Můţe to pomoci i jiným uţivatelům, resp. potenciálním obětem. 14

Za univerzální by mělo téţ platit, vyhnout se rozdávání osobních kontaktů – upravit si osobní profil na internetu a všechny důvěrné informace odstranit. Ignorovat, příp. zablokovat jakéhokoliv uţivatele, který nás obtěţuje. I na tyto situace lze aplikovat heslo: ,,Štěstí přeje připraveným“.

3. Proces stalkingu Jak uţ bylo řečeno v předešlých kapitolách, stalkingem neboli pronásledováním můţe být postihnuta jakákoli osoba. Muţ či ţena bez rozdílu společenského zařazení, sexuální orientace, barvy kůţe a podobně. Nemůţeme odhadnout, jestli právě my budeme obětí stalkingu nebo zda se s ním setkáme ve svém okolí. Podnět k pronásledování můţe být také různý a my můţeme a nemusíme být jeho příčinou.

3.1.

Ukázkové případy vzniku stalkingu

3.1.1. Ex-partner Představme si případ dvou lidí. Říkejme jim Petr a Jana. Jana zjistí, ţe vztah s Petrem uţ není to pravé, rozhodne se s ním rozejít. Rozchod je bouřlivý, Petr se s rozchodem nechce smířit. Janě dává za vinu ztroskotání vztahu. Neustále ji volá, píše dopisy, e-maily, usiluje o kontakt a hlavně o obnovení vztahu. Chce mít nad bývalou partnerkou absolutní dohled. Ona na kontakty nejprve reaguje, cítí se provinile, ţe vztah ukončila ona. Snaţí se Petrovi vysvětlit situaci a celý rozchod. Bohuţel si počíná špatně, čím víc udrţuje kontakt se svým trýznitel, tím více mu dává naději. Agresivita stoupá, Petr začíná svou oběť osobně pronásledovat, záměrně ji potkává na místech, kde se Jana zdrţuje, čeká na ni před bytem, v místě jejího zaměstnání. Sám zanechá svého zaměstnání jen, aby měl Janu na očích. Monitoruje ji 24 hodin denně. Jana je mezitím ve značném stresu. Má narušené své soukromí, nemůţe udělat ani krok, aby neměla Petra v zádech, sleduje ji na kaţdém kroku. Jeho vzkazy ji obtěţují a ona neví jak to skončit. Stále však nemá strach, ţádné výhrůţky ji zatím nepotkaly. Navzdory tomu se snaţí jít dál, jednoho den si vyrazí s kolegou na večeři. To značně pobouří Petra, nejenţe je přítomen v restauraci, co nejblíţe jejich stolu, ale po nějaké době si zhrzený 15

milenec neodpustí uštěpačnou poznámku o své bývalé. Přede všemi ji začne pomlouvat a uráţet, tak aby to Janin kolega slyšel. Petr se nemůţe smířit s novým přítelem Jany. Z naléhavých a prosebných SMS zpráv se vyvinou výhruţné s velice silným agresívním charakterem. Svou moc a zlobu se snaţí demonstrovat, poničí Janě automobil. Oběť začíná mít strach, není schopna odhadnout, co bude následovat. Výhrůţky se stupňují, Jana dostává najevo, ţe kdyţ se nevrátí a Petrově vůli se nepodvolí, bude s ní zle. Ţena se stále k expartnerovi nechce vrátit. Jednoho dne se hrozby stanou skutečností. Petr Janu napadne a způsobí jí těţká zranění. Po dlouhém léčení fyzického zdraví je nutno, aby se podrobila i dlouhodobému léčení v rukách psychiatra.

3.1.2. Neznámý pronásledovatel Na dalším případě, byť odlišným, lze demonstrovat stejné fáze. Představme si případ instalatéra Karla a zákaznice Marie. Karel je psychicky labilní samotář. Jednoho dne Marie zavolá instalatérskou sluţbu, jelikoţ se stane nehoda s potrubím. Návštěvu instalatéra Karla bere jako samozřejmou věc. Pro Karla návštěva znamená něco jiného, něco víc a to hned po jeho příchodu. Marie se mu líbí, pohledná ţena, podle vybavení bytu i ţena úspěšná a podle všeho i svobodná. Ţena muţe na první pohled velmi zaujala. Kromě své práce ji stačí sledovat po celou dobu své návštěvy. Snaţí se navázat přátelskou konverzaci, ale Marie ho moc nevnímá. Povaţuje Karla za bezvýznamného instalatéra. Kdyţ je práce hotová odchází, zákaznice zaplatí a tím povaţuje celé setkání za skončené. Muţ je ovšem pln vzrušení ze setkání s ţenou jeho snů, pln očekávání a nadějí. Nejprve si netroufá sám svou vyvolenou oslovit, čas od času zastaví u jejího domu, čeká, zda ji neuvidí. Touha je však velmi silná, opatří si tedy na ţenu kontakt. Začne ţeně psát SMS zprávy ve znění typu, jak se jí daří a co dělá a zda si ho pamatuje. Marie je zmatená, nemá tušení, kdo se s ní snaţí navázat rozhovor, na otázku jestli si pamatuje telefonujícího člověka, odpoví, ţe neví. Optá se tedy, s kým mluví, ale její otázka nedostane odpovědi. Za krátkou dobu Marie dostává do práce i do bytu různé květiny a malé dárky. Začíná mít obavy, neví kdo je její ctitel, co se ani nechce představit. Karel začíná být nespokojen, jelikoţ jeho vyvolená ho nepoznává. Svou oběť se rozhodne pronásledovat na kaţdém kroku. Sleduje ji z práce domu a naopak, na nákupech, na schůzkách a podobně. Přesně uţ zná její návyky i denní program. Jednoho dne se rozhodne ţenu oslovit v nákupním centru, při „náhodném“ setkání. Přiblíţí se k Marii a pozdraví ji, ta ho ale skoro nevnímá. Člověka, který ji spravoval potrubí, si uţ nepamatuje, byl to pro ni jen 16

obyčejný instalatér, kterého si prostřednictvím společnosti objednala. Nezaujal ji, uţ si na něj nepamatuje, proto polohlasem odsekne odpověď a dál se věnuje nakupování. To Karla rozzlobí, uvědomí si, ţe ţena jeho city neopětuje. Negativní stránku věci si snaţí, ale vysvětlit jako pozitivní událost, má za to, ţe oběť ho tímto chování svádí, chce, aby ji nadále dobýval. Kontaktuje oběť stále častěji, SMS zprávy i dopisy mívají uţ naléhavější charakter. Ţeně z ničeho nic začnou chodit zprávy typu: „Jaká je ta polévka, co právě jíš?“ či „to jsou krásné šaty, co sis vybrala!“. Marie je velice zneklidněna, nemá ţádné soukromí, někdo ji sleduje, má strach, co je to za člověka. Chování pronásledovatele se stupňuje, vzkazy za dveřmi bytu nestačí a tak se vloupe i do bytu oběti. Tento příběh můţe skončit několika způsoby, Marie se můţe bránit tím, ţe nepozorovaně změní místo bydliště, zaměstnání i kontakty na sebe. Je také moţné, ţe agresivita Karla se bude stupňovat, poničí své oběti majetek a pokusí se ji napadnout, v té chvíli bude muset zasáhnout policie a podobně. Oba příběhy se od sebe navzájem v detailech liší, avšak svou podstatu a fáze pronásledování mají stejné. Prvotní je seznámení nebo nějaký podnět třeba i nechtěný, pro zalíbení se obdivovateli. Ve skrze stalkeři chtějí být zpočátku přátelští, chtějí se zalíbit kořisti. Bohuţel zde platí rčení: „Co nejde po dobrém, půjde po zlém“, i kdyţ zlo nemusí být chápáno v pravém slova smyslu jako vyhrocený případ. Zlem můţeme mínit i nechtěné pronásledování. Nicméně pokud oběť dá najevo své nesympatie, nemusí tento projev stalker pochopit a je vyburcován k dalšímu jednání. Ve fázi pokročilého pronásledování je třeba na kontakty stalkera nereagovat, je třeba ho absolutně ignorovat. Jakýkoli projev kontaktu ze strany oběti je nebezpečný, stalker ho chápe jako naději, kterou mu oběť dává. Veškeré hmotné důkazy by si měl pronásledovaný člověk schovávat, ve chvíli, kdy půjde své trýznění ohlásit policii. Důleţité je nepodceňovat chování pachatele.

3.1.3. Stalker žena Jak uţ bylo řečeno, nejen muţi jsou stalkery, stalker můţe být i ţena. I kdyţ větší procento pachatelů zahrnuje muţe, nelze opomenout ţeny. Právě ty jsou ve svém pronásledování poměrně nebezpečné, jsou důsledné a cílevědomé, za kaţdou cenu se snaţí, dosáhnout svého. Často se mohou vydávat za oběť. Podle mého názoru se společnost snaţí něţné pohlaví omlouvat, být k němu shovívavější. Je znám případ ţeny, od které odešel manţel. Začala svého ex-manţela pomlouvat, nejen mezi přáteli, ale také v jeho zaměstnání. 17

Zahrála to tak přesvědčivě, ţe okolí raději dalo za pravdu nebohé ţeně, a to tedy i tím spíš ve chvíli, kdy se začala vydávat za těţce nemocnou. Jako nástroj pronásledování vyuţila i své děti, kterým hrozila, ţe spáchá sebevraţdu, pokud se manţel nevrátí. Další případ se týká zcela náhodného setkání dvou mladých lidí. Na diskotéce obtěţoval jeden mladík slečnu, jiný byť ji neznal, se z dobré vůle dívky zastal. Slečna si svou záchranu vyloţila jinak, začala ji povaţovat za projev lásky. Od té doby doslova visela na svém zachránci. Neustále ho pronásledovala. Nejhůře pak reagovala, pokud spatřila v blízkosti mladíka jinou slečnu. Své konkurentce vyhroţovala, sprostě ji nadávala a mladíkovi dělala ţárlivé scény. Na svou stranu strhla i svou matku, kterou dokonale zmanipulovala pro své činy. (fotografie stalkerů viz příloha 9.2)

3.1.4. Pronásledování více osob Například pronásledovatel celebrit, ten je schopen pronásledovat třeba dvě a více. V tomto případě je nutno poukázat také na domácí násilí. Je znám případ despotického otce, který tyranizovat svou manţelku i děti. Celé rodinné neštěstí došlo tak daleko, ţe děti byly odebrány rodičům a umístěny do dětských domovů. Muţ se pak mstil pronásledováním všech osob, které byly v případu zainteresovány a dle jeho mínění „mohli“ za umístění jeho dětí do domova.

3.2.

Typické fáze stalkingu

Základní fáze stalkingu se projevují jako: -

Pokusy o kontakt pomocí komunikačních prostředků

-

Vyhledávání fyzické blízkosti, slídění + vtaţení dalších osob

-

Nátlak a psychické deptání

-

Samotné fyzické napadení

Dnešní doba ulehčuje práci stalkerům. Díky vyspělé komunikační technice jako je internet, mobilní telefon a podobně, má pronásledovatel mnoho jednoduchých, levných prostředků, jak svou oběť sledovat. V další fázi pronásledovatel svou oběť sleduje, čeká na ni před domem, před místem zaměstnání, objevuje se na místech, kde oběť tráví volný čas a podobně. Svou 18

cílovou osobu si pachatel také rád fotografuje. Stalker také můţe do celého procesu zmanipulovat i osoby z okolí oběti. Tento styl je označován jako stalking by proxy. Můţe se vydávat za skutečnou oběť nebo okolí přesvědčovat, ţe to s obětí myslí dobře a tak uskutečňuje různá setkání, okolí domlouvá oběti, aby se nebránila a podobně. Také sem nespadá jen vyhroţování, zastrašování atd. Patří sem také pomluvy. Pomlouvá oběť, objednává jménem oběti například nějaké zboţí nebo sluţby, zveřejňuje telefonní číslo oběti či adresu například v různých inzerátech nebo je vyvěšuje na internetu. Můţe jít také o ničení osobního majetku oběti, například poškrábání laku karosérie automobilu, posprejování fasády domu, poničení zahrady atd. Někteří stalkeři také vnikají do bytu oběti za účelem odnést si suvenýr, nejčastěji kousky prádla, osobní potřeby, fotografie. Vynalézavost nezná mezí. V dalším případě můţe jít třeba jen o bušení na okna či kopání do dveří. Pronásledování zahrnuje i daleko těţší delikty, jako fyzické napadení oběti, její poranění nebo sexuální ataky včetně znásilnění. Bohuţel můţe být ještě hůř, pachateli můţe jít v konečné fázi o těţké ublíţení na zdraví ba dokonce o usmrcení. Stalkeři rádi dávají předem vědět, co chystají. Je i moţné, ţe oběti popíše celý plán svého činu. V tuto chvíli bývá většinou pozdě začít se bránit. Pokud oběť na výhrůţky a předešlé pronásledování nereagovala, měla by celou akci ohlásit nejpozději ve chvíli, kdy dojde například k atakům na její majetek. Někteří stalkeři se neuchylují ke všem fázím, zůstávají pouze při distálním stalkingu, tj. psaní SMS zpráv a vzkazů bez fyzického kontaktu, tací mohou měnit svou cílovou oběť. K proximálnímu stalkingu se pak uchylují jedinci, potřebující kontrolu a moc nad pronásledovanou osobou.

19

4. Rozbor aktérů stalkingu 4.1.

Pachatelé stalkingu

Pronásledování je ovlivněno daleko více osobností pachatele neţ vnějšími faktory. Například chování oběti má na spuštění pronásledování nepatrný nebo ţádný vliv. Vědci poukazují na problém vnímání vztahových vazeb pachatele. Podle odborníků je spouštědlem uţ problém v raném dětství, kdy si člověk utváří základní vazby na matku. Pokud je uţ v tomto choulostivém období v rodinných vztazích problém a nejistota, je pravděpodobné, ţe člověk si důsledky ponese celý ţivot. V pozdějším věku se můţe objevit citová ambivalence, nejistota, agresivita a neschopnost řešit závislost ve vztahu s partnerem. Podle psychologických studií je zjištěno, ţe existují i významné odlišnosti v osobnostech obou pohlaví. Podstatná odlišnost se týká schopnosti řešit problémy. Ţeny dokáţou ve vztahu řešit problémy s nadhledem. Muţi tuto schopnost postrádají a snáze se uchylují k obtěţujícímu chování. „Muţi se častěji uchylují k obtěţujícímu chování, protoţe neumí řešit vztahové problémy jiným způsobem. Ţeny naopak volí pronásledování zcela programově a kontrolovaně. Ţeny se většinou uchylují k obtěţování prostřednictvím SMS, dopisů, telefonátů, kdeţto nebezpečného pronásledování se dopouštějí výhradně muţi,“ uvádí Markéta Vitoušová. Ať jsou stalkeři jakéhokoliv pohlaví, pocházejí z nejrůznějších společenských vrstev. Neplatí domněnka, ţe se stalking týká jen sociálně slabších vrstev. Ve skutečně se vyskytuje napříč společenskými skupinami, nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci. Jedno ovšem mají stalkeři společné: za své chování necítí ţádnou odpovědnost a ospravedlňují ho tím, ţe je jejich oběť vyprovokovala nebo ţe jde o osudovou lásku. Odhaduje se, ţe 2 aţ 8 % obyvatel se stává obětí stalkingu. Můţe se jednat o muţe, ale také o ţeny. 74% obětem je 18-39 let, kdyţ začínají být obětí stalkingu. 87% stalkerů jsou muţi. (zdroj Čírtková, 2008) Většina psychologických studií se zaměřuje na psychologii pachatele a na utřídění pronásledovatelů do určitých skupin. Skupiny byly vytvořeny podle několika důleţitých kritérií, kterými jsou typ oběti, předcházející vztah k oběti, motivace a osobnost pronásledovatele. Díky těmto poznatkům, bylo vytvořeno Ronaldem M. Holmsem šest následujících skupin: 4

20

-

Pronásledovatel celebrit

-

Pronásledovatel ex-partnera

-

Pronásledovatel politiků

-

Pronásledovatel z vášně – sexuální motivace, stěhuje se od oběti k oběti

-

Pronásledovatel ze zištné motivace – pronásleduje účelově, hrozí fyzickým násilím

-

Pronásledovatel zhrzený a odmítnutý v lásce

4.1.1. Pronásledovatel celebrit Tento jev je vyčleněn jako samostatná oblast. Zájem o tento fenomén podnítil případ mladé herečky z USA, která se stala obětí vraţdy stalkera. Oběť netušila, jak její pronásledovatel vypadá, tím pádem se nemohla ani případně bránit. Pronásledovatel nejprve herečku zahrnoval dopisy romantického charakteru, avšak kdyţ herečka natočila milostnou scénu, dopisy dostaly jiný ráz, obdivovatel přitvrdil. Pronásledovatelé celebrit často mění svůj cíl zájmu, nějaký čas obdivuje tuto celebritu a za nějakou dobu zase jinou. Je moţné, ţe jich vystřídá více, stává se, ţe pronásleduje i dvě celebrity najednou. Pronásledovatel chápe mediálně známou osobnost jako autoritu či osobu, ke které můţe vzhlíţet. Touţí po kontaktu se silnou osobností. Podle výzkumu tito lidé v dětství trpěli ztrátou nebo dlouhodobým odloučení od blízké osoby. Oběti „celebrity stalkerů“ jsou častěji moderátoři nebo osobnosti, které se s pravidelností objevují na televizní obrazovce. Stalkingem jsou daleko častěji postihovány celebrity s kladnou rolí, usměvavé, milé a přátelské. Naopak televizní hrdinové s negativní povahou jsou postihováni méně. 5

4

BOON, Julian; SHERIDAN, Lorraine. Stalking and psychosexual obsession : psychological perspectives for prevention, policing, and treatment. New York : Wiley, 2002. 248 s. ISBN 0-47149-459-3 5

HOFFMAN, Jens. Stalking. Heidelberg : Springer, 2006. Prominentenstalking, s. 91-99. ISBN 3-540-25457-9

21

4.1.2. Pronásledování ex-partnerem Pronásledování ex-partnerem zahrnuje 50% všech případů pronásledování. Zde se nachází riziko fyzického násilí. Bývalý partner bývá více násilný neţ pachatel neznámý. Pronásledování partnerem můţe předcházet domácí násilí. (Čírtková, 2008)1

4.1.3. Umanutý, poblázněný obdivovatel Výskyt umanutého, poblázněného obdivovatele zahrnuje 18% všech případů pronásledování. (Čírtková, 2008)1 S věkem pachatele rozlišujeme dva podtypy – mladý obdivovatel a obdivovatel středního věku. V tomto případě nehrozí riziko fyzické agrese. Pronásledovatel usiluje o kontakt se svým cílem. Svůj terč zná jen letmo. Oběť není obětí v pravém slova smyslu, je spíše idolem. „Poblázněný obdivovatel“ patří mezi měkčí variantu stalkingu, nemá potřebu svému idolu ubliţovat. Nejde mu ani o kontrolu nad ţivotem oné osoby, ani o pomstu. Touţí po romantickém vztahu. U mladého obdivovatele se doporučuje poradenství s psychologem a podniknout citlivé kroky v léčbě. S obdivovatelem středního věku by se mělo postupovat stejně, plus doporučit odloučení, oddělení od obdivované osoby například jiným zaměstnáním.

4.1.4. Fixovaný pronásledovatel s psychickými poruchami Můţeme rozlišit dva podtypy podle nebezpečnosti. Méně nebezpečný pronásledovatel má zájem o ţeny, se kterými přichází profesně do styku – kolegyně. Je přesvědčen, ţe má reálnou moţnost na ideální vztah s obětí a myslí si, ţe oběť touţí po tom samém. Stále je však schopen reálně uvaţovat a je si vědom svého jednání. K výhruţkám se neuchyluje. Doporučuje se přerušit všechny kontakty s obětí.

1


1-150. ISBN 978-80-247-2207-8

22

Fixovaný pronásledovatel se zvýšenou nebezpečností trpí závaţným psychickým narušením. Pravděpodobně uţ se dříve ocitl u psychiatra. V jeho anamnéze bývají sexuální nápadnosti a agresivní projevy. Oběť trpí ústavným obtěţováním. V pronásledování je nevypočitatelný. Oběti bývají atraktivní osobnostně silní jak muţi, tak i ţeny. Doporučuje se, odborné psychiatrické vyšetření a důsledné přerušení všech kontaktů s obětí.

4.1.5. Sadistický pronásledovatel Sadistický pronásledovatel zahrnuje 12% případů.(Čírtková, 2008) Vţdy jde o velmi váţnou situaci, jelikoţ pronásledovatel je nebezpečný. Pachatel má potřebu svou oběť zcela monitorovat, mít celý její ţivot pod kontrolou. Vůči oběti střídá nálady a jednání s nimi spojené. Jednou je laskavý, jindy zastrašuje projevy násilí. Pomoc psychiatra v tomto případě potřebuje i oběť. Doporučuje se oběť izolovat a utajit místo pobytu, pracoviště atd. Pachatel má nutkání cílovou osobu vyhledávat a začínat znovu a znovu s terorem. Sadistický pronásledovatel vystupuje na první pohled jako milý a zábavný společník. Vzbuzuje v oběti a v jejím okolí příjemný dojem. Je zábavný, inteligentní a výřečný. Jeho povaha se však diametrálně liší, je egocentrický, záludný, arogantní a povrchní. Naprosto postrádá smysl empatie a nikdy nepociťuje vinu nad svými činy. Bývá upjatý jen sám na sebe bez jakékoliv zodpovědnosti. Sadistický stalking je vyhnán do extrému a představuje vleklé problémy, dlouhodobé pronásledování, které můţe vyústit v tragický konec případu. Pachatelé jsou většinou muţi. Tento druh stalkingu nejvíce vystihuje svou definici: pronásledování loveného objektu a jeho uštvání. Stalker má nutkání mít svou oběť stoprocentně pod dohledem. Většinou má spadeno na úspěšnou, milou, přátelskou, veselou oběť. Jenom takovýto člověk mu stojí za zničení. Vztah mezi obětí a stalkerem je většinou povrchní. Znají se letmo, pronásledovatel působí na první pohled hlavně ze začátku přátelsky. Začátek pronásledování spočívá v zanechávání drobných vzkazů v práci či na e-mailu. Pachatel chce na sebe upozornit. Další průběh můţe představovat zanechávání vzkazů či maličkostí v uzavřeném voze nebo za dveřmi bytu a rozšiřování negativních správ a pomluv oběti ve společnosti. Do celého procesu jsou mnohdy zavlečeni známí, přátelé a příbuzní sledované osoby. Cílem je předmět zájmu vyčerpat a odebrat jí veškerou ţivotní energii, psychicky ji zlomit a dát najevo svou sílu a moc. Později se vzkazy mění ve výhrůţky a můţe jít o nechtěná setkání, ničení majetku a podobně. Stalker dokazuje, ţe na něho nikdo nemá. 23

Konfrontace a zákazy kontaktu s obětí se míjí účinkem. Jediná naděje pro oběť je dostat se z dosahu stalkera.

4.2.

Rozčlenění pachatelů podle rizika nebezpečí

Vědci rozlišují pachatele stalkingu také podle rizika nebezpečnosti. Zabývají se otázkami, zda se pronásledování bude stupňovat, zda bude pachatel svoje činy opakovat, jak dlouho bude trvat pronásledování, jak silně ohroţuje oběť po psychické i sociální stránce. Na základě těchto otázek vzniklo pět tipů stalkerů:6 -

Odmítnutý pronásledovatel

-

Hledač intimity

-

Nekompetentní nápadník

-

Zlostný pronásledovatel

-

Predátorský pronásledovatel

4.2.1. Odmítnutý pronásledovatel Bývá člověk, který je zklamán a rozhořčen nad koncem vztahu s obětí. Vztah mohl být různého charakteru, například milenecký, intimní. Pronásledovatel se s koncem nehodlá smířit a snaţí se vztah obnovit nebo se alespoň pomstít z odmítnutí. V tomto případě hrozí riziko napadení, psychického a sociálního poškození oběti. Pronásledovatel oběti vyhroţuje, zastrašuje ji. Je moţné, ţe bude pronásledování opakovat i vůči nové oběti.

4.2.2. Hledač intimity Touţí navázat vztah s vyhlédnutou obětí. Je přesvědčen, ţe osoba, která ho zaujala, bude jeho city opětovat. Pokud se setká s odmítnutím, nepochopí to. Představí si odmítnutí jako pozitivní motiv. Oběť se s pronásledovatelem zná jen málo. Do této skupiny patří

6

MULLEN, Paul E.; PATHÉ, Michelle; PURCELL, Rosemary. Stalkers and their victims. Cambridge :

Cambridge University Press, 2000. 310 s. ISBN 0-521-66950-2.

24

pronásledovatelé celebrit. Tito stalkeři touţí po uznání a pochopení svou obětí. Tito lidé vedou samotářský ţivot a nebývají agresívní. Zde nehrozí závaţnější rizika napadení ani poškozování oběti.

4.2.3. Nekompetentní nápadník Pronásledovatel je člověk, který se špatně začleňuje do společnosti a nenavazuje sociální vztahy. Nemají povětšinou úspěch u druhého pohlaví. S vyhlédnutou osobou touţí navázat sexuální vztah nebo románek. V tomto případě není závaţněji zastoupeno riziko napadení ani poškozování oběti. Takovýto druh má nezvyku vyhroţovat a své chování opakovat vůči jiné osobě.

4.2.4. Zlostný pronásledovatel Cítí se být obětí on sám. Svou pravou oběť povaţuje za svého trýznitele. Za osobu, která ho nějakým způsobem poškodila, zranila či zradila. Svou oběť pronásleduje z pomsty za domněle utrpěnou újmu. Je zde riziko, ţe své oběti bude vyhroţovat, psychicky i sociálně ji poškozovat.

4.2.5. Predátorský pronásledovatel Tento druh pachatele často útočí, je agresívní. Jeho chování má sexuální podtext. Toto chování je blízké sexuálním deviantům. Postupuje systematicky, sbírá veškeré informace o oběti. Dává jí najevo svou přítomnost různým stylem. Svou oběť permanentně sleduje. Tito pachatelé bývají i voyeuři. Baví se představou napadení oběti. Proto je zde velké riziko napadení. Svou oběť rád psychicky a sociálně poškozuje, vyhroţuje jí a zastrašuje.

25

4.3.

Charakteristika oběti stalkingu

Oběť stalkingu můţe být kdokoliv. Nezáleţí na věku, pohlaví ani na sexuální orientaci či vzhledu. Různé můţe být i sociální a kulturní postavení. Většinou se obětí stává svobodný člověk. Zranitelný je i člověk krátce po rozchodu. Obětí se ve většině případů stává také člověk se submisivním a pasivním chováním, který není schopen dát patřičně najevo svůj nezájem. Jsou to v podstatě lidé dobří, kteří si nechtějí dělat nepřátele, chtějí být s kaţdým v dobrém přátelském vztahu. Oběť se během stalkingu cítí ohroţená. Většina těchto lidí se nejprve snaţí se stalkingem vyrovnat sama. Netouţí po odvetě, pomstě či trestním stíhání svého trýznitele. Touţí pouze o urovnání nastolené nepříjemné situace a o návrat klidu do svého soukromí. Stalking se v mnohém liší od jiných psychických traumat. Není moţné přesně určit začátek pronásledování a jeho spouštědla. Počátek můţeme určit od chvíle, kdy se oběť cítí být ohroţena. Oběť také obtíţně rozlišuje neškodné projevy od těch zvláště nebezpečných. Chování stalkera je nevypočitatelné, nelze odhadnout vývoj jeho počínání. Vzhledem k tomu, ţe oběť se v této strachem doprovázené situaci nemůţe vyznat, není schopna se ani adekvátně bránit proti případnému napadání. Je nucena pouze vyčkávat, jak dalece se situace vyvine.

4.3.1. Spirála stalkingu Spirála stalkingu obsahuje tyto tři fáze jednání stalkera: První: zasílání SMS, dopisů, e-mailů, časté telefonáty. Vyvolávají strach a obavy oběti, tyto faktory přináší značný stres. Druhá: situace se na krátkou dobu uklidňuje. Oběť se začne se situací vyrovnávat, strach a stres se pomalu vytrácí. Bohuţel ne na dlouho, po nějaké době se obtěţování opakuje a znásobuje. Oběť se opět ocitá ve strachu a stresu také z toho, ţe nabude dojmu, ţe tato situace nemá konce. Je suţována naprostou bezmocí. Třetí: Oběť trpí obavy o sebe sama. Podléhá bezmoci. Nemůţe nic dělat, jen čekat, co se příště stane a zda konání stalkera bude přitvrzeno. Stalker ovládá ţivot oběti. Velký problém je uznání pronásledované osoby jako oběti. Její postavení bývá zpochybňováno. Chování oběti je povaţováno za přehnané. Stalkeři si počínají chytře, své chování odůvodňují jako projev lásky, která není pochopena.

26

Proto mívají lidé pochopení pro pronásledovatele. Nevěří, ţe údajná láska se záhy mohla změnit v neutuchající zášť. Z tohoto důvodu se povaţuje obtěţování za privátní záleţitost, kterou si aktéři musí urovnat sami. Stalkeři se před ostatními vydávají za oběť, které bylo ublíţeno. Oběť stalkingu nemá moţnost se sama rozhodovat o sobě a o svém ţivotě, raději se straní svému okolí. Pronásledování můţe narušit její stávající vztahy a dobré jméno. Je chycena v pomyslné pasti stalkera.

4.4.

Falešné oběti stalkingu

Falešné neboli nepravé oběti stalkingu není doposud objasněné téma. Tento pojem zahrnuje lidi, kteří se vydávají za oběti trestného činu, ačkoli jimi doopravdy nejsou. Taková osoba se před policií a dalšími prezentuje jako oběť, kdyţ neexistuje ţádný čin ani pachatel, který by tento čin spáchal. Do této kategorie spadají buď psychicky labilní osoby anebo ti, kteří proţili nějaké zásadní psychické trauma. Se svým problémem se nemohou nebo nechtějí vypořádat běţnou cestou. Ze zkušeností odborníků jsou známy fiktivní případy obětí znásilnění, loupeţných útoků, sexuálního zneuţívání a různých finančních podvodů. Osoby z této kategorie chtějí svým jednáním na sebe upozornit, získat pozornost svého okolí a někdy i médií, jejich cílem můţe být také nějaká finanční „satisfakce“ či finanční zvýhodnění z lítosti okolí. Do této oblasti lze zařadit také osoby tvrdící, ţe se staly oběťmi únosů mimozemšťanů atd. Tito lidé si neuvědomují, jakou škodu mohou svým chováním způsobit. Zneuţívají času policejních a dalších orgánů. Znevýhodňují pravé oběti, kterým nemusí být později vůbec uvěřeno. Stává se, ţe svou utkvělou představou poškozují sami sebe i nevinné lidi, kteří jsou podezírání z důvodu nařčení takto pomatené osoby. Mohou šířit i paniku. Byť je toto odvětví zatím nedostatečně prozkoumáno, lze však utvořit dvě skupiny podle uvědomění si reality. První skupina jsou tedy lidé chápající realitu, vědí přesně, co konají a jejich jednání je cílené. Druhá skupina jsou ti, kteří mají vnímání reálného světa narušené. Jsou skutečně přesvědčeni, ţe jsou oběťmi. Příkladem cíleného jednání a vydávání se za oběť můţe být případ ţeny, která se domnívala, ţe její muţ má poměr se svou sekretářkou. Aby své manţelství zachránila, vymyslela si napadení. Na policii vypověděla, jak byla večer při cestě z práce pronásledována a nakonec napadena neznámým pachatelem, jeţ jí přivodil drobná zranění, která mohla dokázat. Plán podezíravé manţelky vyšel. Její choť měl o ní takový strach, ţe ji nespustil z 27

očí. Jezdil s ní do práce, z práce a trávil s ní veškerý čas. Jakmile jeho zájem upadl, ţena opět začala tvrdit, ţe ji někdo pronásleduje, začala si psát sama výhruţné dopisy. Zašla ještě dál, kdyţ byl muţ na sluţební cestě, v noci vyšla na zahradu a střelila do vzduchu, sousedé zavolali policii. Ţena jim řekla, ţe se k ní někdo vloupal. Na tento popud policisté nainstalovali kamery v zahradě. Klec spadla ve chvíli, kdy si ţena pokládala za dveře vzkaz a přitom ji natočila jedna z kamer. Později se ke všemu doznala.1

4.4.1. Nové poznatky v této oblasti Podle empirických zkušeností rozřadili vědci falešné oběti do několika skupin podle motivů konání: Falešné oběti vydávající se za oběti stalkingu – tito lidé mají ve své povaze narcismus. Po rozchodu s partnerem se cítí poníţeni a tak se snaţí mstít falešným obviněním. Aţ 2,5% případů. (zdroj Čírtková, 2008)1 Duševně narušení – takzvané oběti jsou přesvědčeni, ţe je někdo pronásleduje. Výskyt se odhaduje na 70% všech falešných obětí. (zdroj Čírtková, 2008)1 Bývalé oběti stalkingu – osoby, které se psychicky nevyrovnali s újmou, kterou prodělali ze skutečného stalkingu. Tito lidé nemají potřebu se stavět do role oběti, avšak jsou senzitivní a přecitlivělí a zájem druhé osoby se jim můţe vybavit jako další pronásledování. Téměř 7,5% případů. (zdroj Čírtková, 2008)1 Umělé oběti – vydávají se za oběť záměrně. Snaţí se na sebe strhnout pozornost okolí. Odhaduje se 20% případů falešných obětí. (zdroj Čírtková, 2008)1 Simulující oběti stalkingu – jako umělé oběti se vydávají za oběti záměrně. Nechtějí však pozornost okolí, ve smyslu uznání či litování. Svými činy se snaţí ze svého postavení získat finanční či jiné výhody. Kdo je nejčastěji fiktivním pachatelem? Fiktivními pachateli mohou být bývalí milenci, osoby úspěšné sociálně na výši, pohledné, finančně zajištěné. Podle výzkumů je velice často označován za fiktivního pachatele člověk ve vedoucí pozici. Například šéf a podřízený. Poměrně často se setkáme z falešných obvinění ze sexuálního harašení. Motivy mohou být různé. Závist, pomsta, potřeba získání úcty, výhod a podobně. 1


1-150. ISBN 978-80-247-2207-8

28

Exemplární případy lze shlédnout i ve filmových příbězích. V jednom kriminálním příběhu byl případ ambiciózní ţeny, jeţ chtěla získat místo svého nadřízeného. Neustále nevinného muţe obviňovala z pronásledování. To jí ovšem stále nestačilo. Jednoho dne se uchýlila k zásadnímu řešení. Zamkla se se svým šéfem v jeho kanceláři, roztrhala si šaty, rozcuchala vlasy a začala křičet o pomoc. Ostatní zaměstnanci zaznamenali křik, otevřeli dveře od kanceláře a zjevil se jim pohled na polonahou, ubrečenou kolegyni. Závěr byl jasný, nadřízený se pokusil o znásilnění byť tomu tak nebylo. Vzhledem k této události, předchozímu fiktivnímu pronásledování a ne zrovna bílé pověsti obviněného muţe byla výpověď jediným řešením. V tomto příběhu ţena dosáhla hned několika cílů. Pomstila se za přísný pracovní řád nadřízeného. Došla povýšení, tudíţ lepšího finančního obvinění, ale také pozornosti okolí. Příběh měl naneštěstí pokračování, ztráta zaměstnání pro muţe byla velkou ranou v jeho uţ tak neúspěšném ţivotě. Uţ tak špatný psychický stav zaznamenal změnu, kterou uţ nemohl zvládnout. Uchýlil se ke krajnímu řešení, svou ex-podřízenou ubodal při cestě z práce. Toto byl smyšlený příběh z televize, není však vyloučeno, ţe tento příběh se můţe stát trpkou realitou.

4.4.2. Jak reagovat na odhalení falešné oběti Jestliţe se policie, či psychologická poradna s takovým případem setká, neměli by hned takového člověka odbýt s výrokem, ţe je lhář. Jistě takové zjištění není příjemné, hlavně ve chvíli, kdy na případ byli nasazeni další lidé, ale mělo by se brát v potaz, ţe tento člověk je narušený. Jde o osoby strádající, které potřebují odbornou pomoc. V těchto případech by smyšlená obvinění měla být vnímána jako volání o pomoc. Je nutné s touto osobou udrţovat důvěryhodný vztah a snaţit se ji směřovat k odborné pomoci.

29

5. Důsledky stalkingu „Dva tragické případy z poslední doby skončily vraţdou. Začíná se opět hovořit o zanesení stalkingu jako samostatného zločinu do trestního zákona. Pětadvacetiletá ţena, kterou v půlce dubna zastřelil přímo na parkovišti před nákupním centrem v Praze Štěrboholích její bývalý přítel, byla podle zjištění Práva před vraţdou obětí jeho pronásledování. Muţ krátce po činu spáchal sebevraţdu. Policie prověřuje, zda se nedalo neštěstí zabránit. Ţena se totiţ kvůli dotírání svého ex-partnera na policisty obrátila“ napsal deník Právo. „Tragicky dopadl i loňský případ dvojice kolegů z ruzyňského letiště. Třiadvacetiletá Michaela Malinká hledala před dotíráním svého kolegy Petra Hanuše pomoc u policie i v médiích. Nepomohla jí ani televizní reportáţ odvysílaná ještě předtím, neţ ji Hanuš 17. července před domem umlátil uříznutou větví. Před měsícem ho praţský městský soud poslal za vraţdu na 15 let do vězení. Rozsudek ale není pravomocný, protoţe státní zástupce se proti výši trestu odvolal. Pro Hanuše ţádá 20 let“. Napsal Josef Koukal. Novink.cz : krimi [online]. 5.5. 2008 [cit. 5.5. 2008]. Novinky.cz. Dostupné z WWW: <novinky.cz>7 Takto zveřejnila média zprávy tragických důsledků pronásledování - stalkingu. V rámci České republiky jiţ policisté zaznamenali několik stalkingových zločinů, které skončily smrtí oběti. Článek se také dále zmiňuje, ţe 10% obyvatel je v tuto dobu postiţeno stalkingem, z toho 2% skončí smrtí obětí. 7 Případ třiatřicetileté zaměstnankyně ruzyňského letiště, jeţ zabil její bývalý kolega, se dostal do podvědomí široké veřejnosti. Pachatel pronásledoval oběť více neţ dva roky. Začínal klasickým postupem, posílal dárky, poté výhrůţné SMS zprávy i dopisy, v další fázi jí zničil auto. Ţena vyhledala policii, ta ovšem vraţednému útoku nedokázala zabránit, byť bylo proti muţi vzneseno obvinění a byl odsouzen k veřejně prospěšným pracím. Tento krok se minul účinkem, muţ ţenu zabil dřív, neţ začalo plnění trestu. Byl odsouzen na 15 let vězení. Matka zavraţděné ţeny se nehodlala s bezmocí státních orgánů smířit, zaţalovala český stát za to, ţe nedokázal její dceru dostatečně ochránit. Ţalobu také podal soudní znalec-psychiatr, který byl napaden svým pacientem s mačetou v ruce. 7 7

KOUKAL, Josef. Novinky.cz : krimi [online]. 5.5. 2008 [cit. 5.5. 2008]. Novinky.cz. Dostupné z

WWW: <novinky.cz>

30

Přestoţe několikrát upozorňoval na moţné nebezpečí, policie mu nedokázala pomoci. Znalec utrpěl váţná zranění a jen zázrakem unikl smrti. Bohuţel 2% končí smrtí, ale důsledky stalkingu nemusí být třeba smrt nebo fyzické násilí. Pronásledování má velký dopad na psychické zdraví pronásledovaného člověka. Z narušené psychiky můţe takový člověk trpět i neduhy týkající se i zdraví fyzického. Z nadměrného stresu oběť trpí poruchou koncentrace, podráţdění, depresí, nespavostí spojenou s opakujícími se nočními můrami, častými migrénami, ţaludečními obtíţemi a podobně. Bohuţel nastanou i případy, kdy deprese překročí svou hranici, vyčerpaná osoba pak sahá po krajním řešení, kterým můţe být i sebevraţda. Stalker nemusí ani sám fyzicky zasáhnout a přitom můţe svou „kořist“ připravit o ţivot. Také v případě, ţe se oběť nepokusí si vzít ţivot, můţe jednání stalkera mít závaţné neblahé účinky na zdraví dotyčné osoby. Z permanentního stresu se mohou vyklubat závaţnější fyzická onemocnění do budoucna. Je dokázáno, ţe stres ovlivňuje i bujení rakovinotvorných buněk. Stres popsal poprvé Hans Selye 1949 – poukazuje na obranyschopnost organismu jako reakci na psychickou zátěţ. Stav stresu se projevuje v symptomech tzv. adaptačního syndromu, který je popsán ve třech fázích. Fáze poplachová – narušení klidu psychického stavu, je doprovázeno nervozitou a zvýšením sekrece hormonů z dřeně nadledvinek. Fáze rezistence – organismus se snaţí na zátěţ a nadměrný stres zvyknout. Fáze vyčerpání – organismus se uţ nedokáţe dále vyrovnávat se stresem, dochází k selhání, jehoţ následky mohou ohrozit zdraví i ţivot postiţeného jedince. Člověk postihnutý stalkingem se často nevyhne ani změně vlastní osobnosti. Stává se uzavřenějším, nedůvěřuje lidem ve svém okolí jako dříve, trpí strachem a podezíravostí. Zpočátku se nesnaţí navazovat nové vztahy, jakéhokoli charakteru. Tento stav můţe trvat velmi dlouho. Nicméně uţ bude vţdy opatrnější v navazování nových vztahů. Radši se zdrţuje v prostředí, které zná. Nevyhledává nová prostředí, jelikoţ trpí úzkostnými představami a strachem z velkého počtu lidí. Není schopen uvaţovat o své budoucnosti, mít své cíle a plány. Vyhýbá se místům, lidem, věcem, událostem, které mohou připomínat dobu stalkingu. Projeví se ztráta zájmu o aktivity, koníčky či jiný druh zábavy. Vyhýbá se konfrontací s nervozitou spojenými, nepříjemnými situacemi. Oběť trpí pocity odcizení od ostatních. Odmítá mluvit o stalkingu, snaţí se vytěsnit nechtěné myšlenky a zapomenout. Vědci rozlišují dvě skupiny traumat. Trauma vyvolané člověkem a trauma způsobené jinak například technické, přírodní katastrofy. Druhá skupina se rozděluje dále na dvě části, trauma typu jednorázové události a opakující se, nahromaděné události. Do opakujících se událostí lze zařadit například sexuální zneuţívání, mučení či fyzické násilí. 31

Dle jedné z mnoha studií lze trauma z pronásledování přirovnat k traumatu osoby, jeţ proţila leteckou katastrofu.

5.1.

Stalking a legislativa

Legislativa byla v tomto problému sterilní. Nebezpečné pronásledování nebylo v České republice zahrnuto do právního řádu. Trestní zákon byl v tomto případě prakticky bezmocný. Zákoník nebezpečné pronásledování neznal jako pojem ani jako trestný čin. Aţ do poslední doby bylo téma stalkingu zlehčováno. Nebralo se jako důleţité a uţ vůbec nebylo povaţováno jako bezprostřední ohroţení. Teprve po dramatických zkušenostech bylo jasné, ţe takhle to dál nešlo. Policie v České republice neměla dostatek informací o těchto formách obtěţování, neexistovaly instrukce ani metodické pokyny, jak v těchto případech postupovat. Z toho vyplynulo, ţe policie nemusela vzniklé nebezpečí správně vyhodnotit a podle toho postupovat. Také ani neuměla kvalifikovaně poradit oběti. Jestliţe došlo k pronásledování, znaky trestného činu se naplnily pouze s dalšími projevy útočníka. To znamená, ţe pronásledovatel musel provézt takový čin, co by se dal trestně stíhat. Z pohledu občanskoprávního by se pak mohlo jednat o porušování práva na ochranu osobnosti. Z pohledu trestního zákona mohlo jít například o trestný čin omezování osobní svobody nebo porušování domovní svobody, také například o týrání osoby ţijící ve společném bytě nebo domě. Některé z uvedených trestných činů mohou být právě stalkingem doprovázeny, avšak stalking jako takový samostatně trestný nebyl. To znamenalo, ţe by pachatele stalkingu nebylo moţné postihnout podle jiných ustanovení trestního zákona. Stalker mohl být odsouzen např. za trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, pomluvu, omezování osobní svobody, vydírání, porušování domovní svobody za podmínek uvedených v ustanoveních. Došlo-li v důsledku stalkingu k újmě na zdraví nebo smrti, pak byl moţný postih za ublíţení na zdraví nebo za vraţdu. Vláda a odborníci byli společně pro zakročení v tomto směru. Lidé z organizace na pomoc obětem stalkingu Bílý kruh se zasazovali, aby stalking jako takový, byl trestným činem. „Pronásledování se týká aţ deseti procent lidí a ve dvou procentech z toho dojde k vraţdě. Pokud to nebude trestný čin, nejsou oběti chráněny,“ uvádí prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová. Také policejní psycholoţka Ludmila Čírtková se přikláněla k názoru, ţe by si stalking samostatnou právní úpravu zaslouţil. „Jsem přesvědčena, ţe ano,“ 32

říká jasně. Argument, ţe slídění lze postihovat v rámci jiných skutkových podstat, Čírtková neuznává. „Jeho podstata nespočívá v tom, ţe někdo na ulici někoho přepadne a začne ohroţovat, ale v tom, co se dělo předtím. Nová skutková podstata by vyhmátla jádro problému, ţe totiţ někdo dlouhodobě, systematicky, úmyslně obtěţuje druhého, a to způsobem, ţe u něj vyvolává strach třeba i o ţivot,“ vysvětluje. Výbor pro prevenci domácího násilí uvítal souhlasné stanovisko ústavně právního výboru sněmovny k návrhu ministerstva spravedlnosti zavést novou skutkovou podstatu trestného činu nebezpečného pronásledování (stalkingu) do nového trestního zákoníku. Především jde o případy, kdy násilí v partnerském souţití nekončí rozchodem a bývalý partner dlouhodobě pronásleduje oběť i nadále. Vládou schválená novela trestního zákona obsahovala pouze skutkovou podstatu nebezpečného vyhroţování, která by měla postihnout nejtěţší a nejextrémnější případy nebezpečného pronásledování. Jedná se o dlouhodobé pronásledování, které se projevuje především tím, ţe pachatel vytrvale vyhledává osobní blízkost oběti, nebo ji sleduje, vytrvale ji za pouţití prostředků elektronické komunikace, písemně nebo jinak kontaktuje, omezuje oběť v jejím obvyklém způsobu ţivota, zneuţívá osobních údajů oběti za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu, vyhroţuje ublíţením na zdraví nebo jinou újmou oběti i osobám blízkým. Pokud by toto jednání bylo způsobilé vzbudit v oběti pronásledování důvodnou obavu o ţivot a zdraví své či osob oběti blízkých, měl by podle návrhu ministerstva spravedlnosti být pachatel potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na šest měsíců aţ tři roky bude pachatel potrestán, pokud tento čin spáchá vůči dítěti nebo těhotné ţeně. Pronásledováním nemusí trpět jen ta daná osoba, ale i další. Jedná se zejména o děti, které pronásledováním velice trpí. Přítomnost dětí při domácím násilí má traumatický dopad na jejich psychiku a duševní rozvoj. Při rozhodování o kontaktu dětí s rodičem by soudy v Česku měly brát v potaz, zda se tento rodič dopouštěl domácího násilí v rodině, či zda se ve vztahu po rozvodu rodičů nevyskytuje jev tzv. pronásledování. Vzhledem k tomu, ţe pronásledování můţe jít ruku v ruce s domácím násilím, tak při svěřování dítěte do výchovy či úpravě styku s rodiči by se mělo postupovat podle toho, aby se co nejvíce omezila moţnost přítomnosti dítěte při násilí mezi rodiči. Kontakt dětí s násilným rodičem by měl probíhat za přítomnosti třetí osoby odborníka v neutrálním prostředí. V případě násilného chování ze strany rodiče by měl být styk dítěte s ním přerušen, protoţe oběť domácího násilí můţe být mediací traumatizována. Výbor pro prevenci domácího násilí doporučil zakotvení nové sociální sluţby utajeného pobytu v azylových domech pro oběti domácího násilí do novely zákona o sociálních sluţbách. Výbor doporučuje vzdělávat pracovníky sociálně právní 33

ochrany dítěte a další profesionály, kteří by měli respektovat zájem dítěte a právo na utajený pobyt oběti domácího násilí. Boj rodičů za právo na styk s dítětem je často doprovázen přehlíţením práv a potřeb dítěte. Zájem a práva dítěte však mají přednost před prosazováním práv rodiče. Často se zapomíná na základní východisko Úmluvy o právech dítěte o tom, ţe právo dítěte na styk s oběma rodiči má zůstat právem, nikoliv povinností dítěte. Styk s dítětem by se neměl vynucovat za kaţdou cenu i proti vůli dítěte, zejména pokud k tomuto odmítání mohou vést objektivní důvody, například bylo-li dítě svědkem násilí mezi rodiči. Pronásledováním potaţmo domácím násilím můţou trpět i další rodinní příslušníci, senioři. Pro násilného člověka mohou představovat přítěţ. Oběť, které se chtějí za cokoliv pomstít (například za neúspěch v osobním ţivotě), která je překáţka v ţivotě pronásledovatele nebo snadný cíl pro demonstrování síly a moci nad obětí.

5.1.1. Nový trestní zákoník Veřejnost se dočkala, 1. 1. 2010 začal platit nový trestní zákoník, upravený po 61 letech. Zavádí nové pojmy, druhy trestných činností a upravuje jejich trestní sazby. Nový kodex obsahuje i speciální paragraf pro stalking neboli úporné pronásledování jednoho člověka jiným. Nyní za pronásledování (stalking=slídění), a to i prostřednictvím mobilu či emailu, hrozí aţ 3 roky vězení. Zákon číslo 40/2009 Sb. (§ 354) říká: "kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, ţe vyhroţuje ublíţením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým, vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje, omezuje jej v jeho obvyklém způsobu ţivota, nebo zneuţije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu, a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho ţivot nebo zdraví či o ţivot a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody aţ na jeden rok nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na šest měsíců aţ tři roky bude pachatel potrestán, spáchá- li uvedený čin vůči dítěti nebo těhotné ţeně, se zbraní nebo nejméně se dvěma osobami."8

8

Stalking.estranky [online]. 2010 [cit. 2010-04-06]. Za pronásledování a šikanu aţ na 3 roky do vězení!.

Dostupné z WWW: <stalking.estranky.cz>

34

5.1.2. Stíhání stalkingu ve světě V roce 1990 přijaly USA, Austrálie a Velká Británie tzv. anti-stalkingové zákony. Brzy tyto státy následovaly i státy evropské. Mezi prvními byla Belgie, Nizozemsko, Rakousko a Německo. Stalking byl uznán trestným činem. K rozmachu stalkingu přispěla především rozvinutá, moderní, komunikační technika, jeţ velmi usnadňuje práci pronásledovatelům. V ČR se stalking stíhá od roku 2010.

5.2.

Komu se svěřit

Pokud se člověk stane obětí stalkingu, je postihnut pronásledováním, neměl by si tento fakt nechávat pro sebe. Je důleţité se s tímto zásadním problémem někomu svěřit a to nejlépe odborníkům. Řešením je vyhledat psychiatra, psychologickou poradnu nebo organizaci, jeţ se stalkingem zabývá. Taková organizace v České republice existuje, jmenuje se Bílý Kruh Bezpečí. 9

5.2.1. Bílý Kruh Bezpečí „Poskytuje odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem a svědkům trestných činů, včetně morální a emocionální podpory.“ Takto charakterizuje svou činnost občanské sdruţení na svých internetových stránkách www.bkb.cz . Tato organizace se zasazuje o uvedení stalkingu jako trestného činu. Spolupracuje s kvalifikovanými odborníky, dalšími institucemi, policí a s národními organizacemi. Tato organizace se aktivně snaţí nejen pomáhat obětem, ale zároveň seznámit společnost s medializovanými problémy, týkajících se trestné činnosti a zaškolovat odborníky ve všech důleţitých, zasahujících sférách, například policejní příslušníky a podobně. Bílý kruh bezpečí poskytuje odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem trestných činů včetně morální a emocionální podpory.

9

Poradna Bílého kruhu bezpečí Praha (U Trojice 2, 150 00 Praha 5, Tel.: 257 317 100, www.bkb.cz)

35

Ve velmi závaţných případech spojených s násilným trestným činem nabízí doprovod obětí, případně pozůstalých k soudu, návštěvu v nemocnici, výjimečně i v bydlišti. Pořádá víkendové psychorekondiční pobyty pro oběti násilné trestné kriminality. Prostřednictvím svého Zpravodaje, letáků a spolupráce se sdělovacími prostředky informuje veřejnost, orgány státní správy a samosprávy o aktuálních problémech obětí trestné činnosti a moţnostech jejich řešení. Bílý kruh bezpečí vznikl v roce 1991 se svým působištěm v České republice. Svoje zájmy nyní sdruţení zformulovalo do projektu s názvem Nejste na TO samy(i)! Tento počin má za cíl pomoci nejzranitelnějším obětem trestných činů. Odborníci zatím vytipovali čtyři skupiny. V první jsou děti a mládeţ a to nejen jako oběti, ale i jako svědci či nepřímí účastnici. Další dvě kategorie představují oběti znásilnění a stalkingu, v poslední skupině jsou zahrnuti pozůstalí po obětech trestných činů. Všechny tyto skupiny vyţadují individuální přístup. Během několikaměsíčního projektu by se maximální mnoţství policistů mělo naučit, jak těmto lidem pomáhat a jak jejich situaci řešit. Celý Projekt je hrazen ze soukromých zdrojů. Financuje ho diplomatický sbor cizinců působících v České republice. Projekt byl jiţ spuštěn na území hlavního města Prahy, v Ostravě a podobně. Do projektu je především zainteresovaná policie. Snahou policistů bude obětem nejen pomáhat, ale připravit pro ně i takzvaný individuální bezpečnostní plán. Se sdruţením spolupracují renomovaní psychologové a psychiatři například policejní psycholoţka doc. PhDr. Ludmila Čírtková CSc., která se mimo jiné zaslouţila i o napsání příruček z kriminalistiky a psychologie. Pobočky sdruţení lze vyhledat v Praze, Brně, Ostravě, Liberci, Plzni, Olomouci i Pardubicích. S Bílým Kruhem Bezpečí také úzce souvisí tísňová linka DONA s telefonním číslem 251 511 313, na které jsou odborníci schopni pomoci poradit lidem v ohroţení v jakoukoli denní, či noční dobu. DONA linka patří mezi pracoviště akreditované Českou asociací pracovníků linek důvěry.

5.3.

Efektivita trestněprávních opatření

V zemích, kde byly zavedeny anistalkingové zákony byly vypracovány studie, podle nichţ se dala určit efektivita potrestání stalkerů. Odborníci se domnívali, ţe úspěšnost bude vyšší. Například v USA uvedlo jen nepatrné procento obětí, ţe potrestání pachatele přispělo k ukončení pronásledování. Jako daleko účinnější se ukázalo přímé oslovení stalkera policií, anebo jeho krátkodobé zadrţení. Podle studií z Velké Británie pomohlo uţ samotné vyhroţování o podání trestního oznámení. Aby se dosáhlo největší efektivity, musí být 36

intervence a prevence multioborová, je nutná kombinace právních, sociálních a poradenských sluţeb, terapeutických postupů. Spolupráce policie s psychology, psychiatry je přu řešení stalkingových případů nezbytná. Univerzální postup a řešení neexistuje, proto je dobré mít individuálně ke kaţdému případu rozvinutý informační management, jelikoţ informovanost i o nejmenších detailech vede k úspěchu. Na základě souboru informací je moţné udělat dostačující kvalifikovaný úsudek o průběhu pronásledování. Vyšetřovatelé musí brát v potaz, nejen jaké události se staly, ale jaké se stát mohou, aby mohli co nejlépe předvídat vývoj situace. Všeobecně se klade velký důraz i na úplně první kontakt pachatele s obětí. K úspěšnému řešení případů se stala kriminologická analýza, která vznikla na základě dřívějších případů. Z těchto poznatků odborníci vyvodili závěry: Ve 25 % případů předcházel partnerským vraţdám kontakt s policií. V 90 % případů se vraţda odehrála do 48 hodin po odstartování závaţného konfliktu. (zdroj Čírtková, 2008)1 Obsahem závaţných konfliktů jsou spory finanční, o péči o děti, o oznámení o rozchodu. Pachatelé většinou nemají ţádné osoby, se kterými by mohli o svých problémech hovořit, někomu se svěřit. K intervenci ze strany policie musí dojít ihned po oznámení. K odvrácení nebezpečí ze strany pachatele také slouţí soustavná komunikace s pachatelem.

5.4.

Krizový intervenční tým pro stalking a domácí násilí

Zde je zahrnut soubor zásad a principů pro řešení případů stalkingu: Spolupráce a interdisciplína: postiţená osoba je v prvním kroku nejprve důkladně vyslechnuta. Společné definice a postupy: rozdělení aktivit podle oboru se stejným cílem. Specialisté na problematiku: spolupráce s psychiatry a psychology, specializované týmy. Krizová linka: zřízení speciální linky, jeţ se zabývá pouze případy stalkingu. Školení policistů: jen důkladně vyškolený a informovaný policista můţe efektivně konat svou práci. Povinnost evidence – je nutno evidovat všechny případy stalkingu. Spádová příslušnost: příslušnost policistů řešit tyto případy. Priority: ochrana oběti a dopadení pachatele. Vědecký doprovod. K eliminaci stalkingu také přispívá ofenzivní a defenzivní strategie. Ofenzivní strategie jsou postupy veden přímo proti pachateli. Pachatel je s nimi přímo konfrontován. Do ofenzivní strategie spadají právní a policejní postupy. Defenzivní strategie je nepřímo vedená k pachateli. Tato strategie zahrnuje například nainstalování alarmu v bytě oběti a podobně. 1


1-150. ISBN 978-80-247-2207-8

37

6. Prevence stalkingu Primárně je důleţitá prevence stalkingu. „Vybírejte pečlivě“ radí PhDr. Petr Šmolka. Pokud jde o výběr partnera je opravdu nutno poznat co nejlépe svůj protějšek neţ se s ním rozhodneme navázat hlubší vztah. Ruce pryč bychom měli dát od člověka přehnaně citlivého, ješitného nebo agresívního. Jakékoli negativní jednání by mělo být varující. Náš partner by měl být jedinec v ţivotě úspěšný v sociální sféře, s velkým okruhem zájmů a s mnoha přáteli. Psychicky silný a stabilní člověk má předpoklady pro to, zvládnout případný rozchod bez nadbytečných nepříjemností a hysterických výstupů po rozchodu. Pokud dáváme obdivovateli najevo nezájem nebo se rozhodneme současný vztah ukončit je nutno udělat to důsledně. Přesně a jasně vyjádřit nezájem o společnost obdivovatele, či ex-partnera. Musíme vymezit pojmy a definitivní hranice kontaktu. Rozhodně se protějšku nesnaţíme nic ulehčovat, mohl by naše gesta lítosti pochopit jako šanci a naději do budoucnosti. Měli bychom se vyhnout i slibům typu „kdyţ budeš chtít, zajdeme na oběd“, „můţeš mě kdykoli navštívit“, „ozvi se, kdyţ budeš potřebovat pomoct s čímkoli“. Ţádné sliby, i kdyţ se cítíme provinile vůči druhé osobě. Je třeba být ve svém stanovisku pevní, rázní. Je moţné, ţe po nějaké době po rozchodu či odmítnutí se s daným člověkem setkáme a zajdeme třeba na ten oběd. Ovšem zezačátku nepřipadá v úvahu a protějšek by to měl jasně pochopit. Jestliţe selţe prevence a pronásledování začíná, lze se zachovat různě. Oběť by rozhodně neměla na pokusy o kontakt reagovat. V případě, ţe zvoní telefon, kde číslo pronásledovatele oběť rozpozná nebo přijde textová zpráva, neodpovídat. Moţné řešení je také upozornit agresora, ţe cílová osoba je zadaná, i kdyby nebyla. Demonstrovat to můţe poţádáním dobrého přítele o doprovod do společnosti, na nákupy atd. O pronásledování by měla oběť informovat svoje okolí, přátele a rodinu. Během této doby je také vhodné změnit kaţdodenní stereotypní návyky. Například nakupovat v jiném obchodě, chodit z práce jinou cestou, parkovat na jiných místech. Dobré je se vybavit i pro případ napadení pepřovým sprejem nebo alarmem. V pokročilé fázi pronásledování, kdy má oběť strach z výhrůţek, by se neměla zdrţovat sama mimo byt, především ne za tmy. Pokušení stalkera o fyzický kontakt bude větší v místech, kde můţe být se svou obětí sám. Kdyţ selţou všechny opatření a agrese narůstá, odborníci radí postiţeným změnit místo bydliště, třeba i do jiného města, změnit pracoviště, telefonní číslo, emailovou adresu a všechny nové kontakty svěřit jen hrstce opravdu dobrých přátel a upozornit je, aby kontakty 38

dále nešířili. Telefonní číslo nadále nezveřejňovat třeba v inzerátech, vyhýbat se volání na bezplatná čísla. Při objednávkách nenechávat si zásilky zasílat na svou adresu, popřípadě zaloţit si P. O. Box. Všechny důkazy o pronásledování by si měla oběť pečlivě uschovat. Policie bude moci s důkazy disponovat a pronásledovatele náleţitě potrestat. Psycholog pak podle písemných a verbálních projevů můţe sestavit psychologický profil pachatele, který můţe přispět k dopadení stalkera. 1

1


1-150. ISBN 978-80-247-2207-8

39

7. Závěr Ve své práci jsem se snaţil objasnit pojem stalking jako novodobý problém široké veřejnosti, který přímo souvisí s rozvojem techniky a internetu. Cílem mé práce bylo popsat pachatele a průběh pronásledování. Snaţil jsem se vysvětlit typologii pachatelů a obětí, kterou objasnilo jiţ mnoho odborníků, průběh stalkingu, moţné příčiny vzniku pronásledování. Tyto body mi pomohli, abych se mohl zabývat vyjádřením důsledků jednání pachatelů a jejich řešením, jeţ mi pomohlo v konkretizování poradenství a prevence stalkingu. Jsem také rád, ţe jsem se při studiu podkladů pro tuto práci dozvěděl, ţe i v našem státě se jiţ platný nový zákon, který trestá bezohledném slídění a trýznění obětí. Pokusil jsem se, aby má práce byla přehledným průvodcem v oblasti stalkingu. Díky mnoha informacím, se kterými jsem se setkal, věřím, ţe pokud bych se teď se stalkingem setkal, ať uţ přímo nebo nepřímo, budu se umět zorientovat a potenciální oběti poradit, nejen jak postupovat při zpětném nalezení klidu a vlastního soukromí, ale jak stalkerovi obtěţování zarazit.

40

8. Seznam literatury 8.1.

Knihy:

1. Bohumila Baštecká, Petr Goldmann: Základy klinické psychologie, Portál 2001 2. Dr. Alfred J. Bierach: Varovné signály duše, Alternativa 1995 3. Paul Bocij: Cyberstalking, Praeger Publishers 2004 4. Julian Boon, Lorraine Sheridan: Stalking and psychosexual obsession, Wiley 2002 5. Mary P. Brewster: Stalking – Psychology, risk factors and law, CRI 2003 6. Ludmila Čírtková: Moderní psychologie pro právníky, Grada Publishing 2008 7. Miroslav Dufek: Soudní psychiatrie, Orbis 1976 8. Dr. Jens Hoffman: Stalking, Springer 2006 9. Paul E Mullen, Michelle Pathé, Rosemary Purcel: Stalkers and their victims, Cambridge University Press, 2000 10. Bran Nicol: Stalking, Reaktion Books 2006 11. Daniela Vizinová, Marek Preiss: Psychické trauma a jeho terapie, Portál 1999

8.2.

Internetové zdroje:

12. http://www.bkb.cz 13. http://cms.e-bezpeci.cz/content/view/23/63/lang,czech/ 14. http://www.novinky.cz/krimi/139145-stalking-konci-i-vrazdami-v-zakone-presto-neni.html 15. http://psychoporadna.cz/cz/clanky/stalking---pronasledovani/321.html 16. http://www.stalking.estranky.cz 17. http://www.trosky.cz/stalking/stalking.htm

41

9. Přílohy 9.1.

Příloha číslo 1: Chat – stalking

9.1.1. Tabulka číslo 1 – ukázka chatu

Zdroj: http://cms.e-bezpeci.cz/content/view/44/38/lang,czech/

42

9.1.2. Tabulka číslo 2 – stupně chování a motivace

43

9.2.

Příloha číslo 2 – fotografie stalkerů

Často nám média představují stalkera jako osobu, uţ na první pohled identifikovatelnou jako nebezpečnou. Tato mylná informace neplatí, stalkeři jsou většinou úplně normální všední lidé.

Stalker, jeţ pronásledoval herečku Umu Thurman

Stalkerka, jeţ pronásledovala zpěváka Karla Gotta

44

Stalking nebezpečné pronásledování

Recommend Documents