Srovnávací pedagogika je multidisciplinární = opírá se zejména o poznatky: obecné pedagogiky dějin pedagogiky filosofie psychologie sociologie

Srovnávací pedagogika - relativně mladý vědní obor rozvíjen zejména ve 20. století - souvisí s globalizací světa – propojení zemí celého světa, hledání obecně platných principů, podobné politické, ekonomické a kulturní prostředí - sjednocení obsahu vzdělání a organizačních jednotek - není vědou normativní, ale deskriptivní: = pedagogika = normativní – má normy = srovnávací pedagogika = deskriptivní – popisná Předmět zkoumání: - je součástí pedagogických věd: ● zkoumá pedagogické jevy a fakta v politických, kulturních a sociálně ekonomických souvislostech ● porovnává shody a rozdíly ve dvou či více zemích ● usiluje o zobecnění ● cílem je zlepšit vzdělávání Srovnávací pedagogika je multidisciplinární = opírá se zejména o poznatky:  obecné pedagogiky  dějin pedagogiky  filosofie  psychologie  sociologie Funkce SP: » teoretická – odhalení zákonitostí » praktická – přispět k řešení pedagogických problémů » prognostická – prognóza budoucích trendů a tendencí v oblasti vzdělávání (prodlužování školní docházky) » mezinárodně integrativní – nástroj proti xenofobii a nacionalismu » propedeutická – příprava pedagogů, věda, která zkoumá vzdělávání učitelů Vzdělávací systémy vybraných zemí - v Evropě jsou systémy velmi různorodé – s odlišným pojmenováním, s odlišnou historií, od roku 1997 existuje Mezinárodní norma pro klasifikaci vzdělávání ISCED (od preprim. až po terciární školy) PREPRIMÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ = před zahájením povinné školní docházky = „předškolní výchova“ - dlouhá tradice mateřských škol, součástí jsou i tzv. „přípravné třídy“ pro děti se sociokulturní znevýhodněného prostředí (romské děti) - hlavní význam = příprava na školní docházku - 2004 povinnost mateřských škol pro zřizovatele – zajistit všem dětem vstoupit do MŠ PRIMÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ = první stupeň ZŠ – 1. – 5. ročník ZŠ

- v minulosti škola triviální (číst, psát, počítat), 1869 obecná (v každé obci, kde bylo více jak 40 dětí zřídit školu, z 6 let prodloužena na 8), národní (dnešní) - různý věk zahájení – u nás od 6 let (testy školní zralosti, možnost požádat o odklad docházky – posuzuje PPP), ve Švédsku např. od 7, v Lucemb. A S. Irsku od 4 let ZÁKLADNÍ VZDĚLÁVÁNÍ - je shodné s povinným vzděláváním - zahrnuje primární vzdělávání a tzv. nižší sekundární vzdělávání (u nás 1. + 2. stupeň ZŠ: 1. – 9. ročník) (nižší střední škola) - v roce 1976 – 8 tříd ZŠ + nutnost 2 roky ještě někam docházet, aby bylo základní vzdělání - 1990 – 8 tříd ZŠ (kdo chtěl, tak 9 let) - 1996 – 9 tříd ZŠ - v kvalitě primárního vzdělávání rozhoduje spíše obsah učiva, než délka vzdělávání, významná je samozřejmě osobnost učitele - v evropských zemích je zřejmá tendence zařazovat integrované předměty sdružující poznatky ze společenských a přírodních věd (u nás „vlastivěda“ a „prvouka“) Existují procedury pro výběr studentů na VŠ v Evropě: » směrné číslo – ministerstvo plánovalo počty zaměstnanců, které za 4 roky bude potřebovat – podle toho stanovilo ministerstvo kvótu školám, kolik můžou přijmout studentů - u nás již nefunguje, ale v jiných evropských zemích ano - u nás dnes řešeno přídělem peněz školám » přijímací zkoušky – na medicínu vždy a všude v Evropě - na umělecké školy vždy a všude v Evropě » osobní pohovor » losování Kritéria:  prospěch u maturity  prospěch na střední škole  pořadí ve škole na SŠ (ve třídě)  prestiž na SŠ  volba předmětů na SŠ  posudky ze SŠ  praxe  čekací doba (Německo) - počet vysokoškolsky vzdělaných lidí velmi roste Výuka cizích jazyků – ve všech evropských zemích nejméně jeden cizí jazyk - zpravidla ve věku 9 – 10 let - většina zemí má povinně 2 jazyky - EU předpokládá v budoucnu tři cizí jazyky Školské systémy vybraných evropských zemí NĚMECKO - povinná docházka od 6 let (1. kritérium)v délce 12 let (2. kritérium)  

předškolní výchova – nepovinná od 3 – 6 let primární vzdělávání – Grundschule – 1. – 4. ročník



sekundární vzdělávání – 3 typy: o hlavní škola – 5 let – všeobecné zaměření, příprava na praktické povolání o reálka – 6 let – příprava ke studiu o gymnázium – 5 – 13 ročníků, nižší a vyšší stupeň sekundární, volba rozšířené nabídky předmětů o existují i tzv. souhrnné školy vedeny snahou odstranit diferenciaci žáků – Gesamtschule - u všech typů je zajištěna prostupnost  vysoké školy – univerzity – většinou 4-leté - vysoké školy – 3-leté - odlišnost v jednotlivých spolkových zemích Prosociálnost = schopnost soužití s lidmi z jiné společenské skupiny (bohatí x chudí) RAKOUSKO - povinná školní docházka od 6 let v délce 9 let  předškolní výchova – nepovinná 3 – 6 let  primární vzdělávání (Grundschule) – 1 – 4. ročník (existuje i zvláštní škola)  sekundární – 3 typy o hlavní škola – 4 letá (měšťanská) – všeobecné zaměření, příprava na praktické povolání (děti ze soc. slabších rodin, z rodin dělníků, přistěhovalců apod.) o navazuje odborná nižší – 1 – 2 roky (1/5 žáků) o na to odborně vyšší stupeň 5 let s maturitou o na to nižší všeobecné, navazuje odborně na to vyšší všeobecné s maturitou – gymnázium, reálné gymnázium, hospodářské reálné gymnázium  terciární – podmínkou maturita, existují akademie, nástavby, odborné VŠ, univerzity, VŠ jsou dvoustupňové (3 + 2), platí školné (možnost navázat na doc. studium) ANGLIE - povinné vzdělávání od 5 let v délce 11 let  základní škola (primární) – 6 letá - nižší – věk 5 – 8 let - vyšší – věk 8 – 11 let  střední škola – 3 typy – splnění povinného vzdělání: o jednotná diferencovaná – věk 11 – 16 let (18 let) – nejmasovější o prostřední škola – věk 8 – 12 let - věk 9 – 13 let - věk 10 – 13 let  klasická střední – všeobecné vzdělání před vysokou školou  střední technická – zaměřená na průmysl, obchod, …  střední moderní – zaměřená prakticky o nezávislé školy soukromé – příprava na elitní školy V Anglii není oficiální povinnost získat osvědčení o SŠ vzdělání, jen pokud chce student dále pokračovat na VŠ  vysoké školy – studium strukturované o bakalář – studium 3 – 4 roky o magistr – 1 – 2 roky o doktorské studium – 2 – 3 roky I na veřejných VŠ se platí vysoké školné FRANCIE - povinná docházka od 6 let v délce 10 let



předškolní výchova – od 2 – 6 let - MŠ nepovinné, bezplatné  základní škola – 5 let - od 6 do 11 let  střední škola – 2 typy: o 4 letá neúplná sekundární „college“ - 3 cykly – pozorovací (není diferenciace) - centrální (volitelné předměty) - orientační - následuje zkouška a diplom o vyšší sekundární škola „lyceum“ - 3 typy: » všeobecné - prestižní » technologické » profesní – příprava k povolání V systému je snaha o vnitřní diferenciaci (pozorovací a orientační cyklus) Usilují o zvýšení prostupnosti  vysoké školy – univerzity – neplatí se školné - tzv. velké školy (VŠ) – ekonomické, technické - státní i soukromé – velmi drahé ŠVÉDSKO - povinné – od 7 let v délce 9 let - dvojkolejní systém – před ukončením přecházet na jiný druh školy  předškolní – MŠ od 3 – 7 let (postupně se stává povinná)  základní škola – od 7 let o nižší stupeň – 1. – 3. ročník o střední – 4. – 6. ročník 1 vyučující pro nižší a střední stupeň o vyšší stupeň – 7. – 9. ročník - na konci závěrečné zkoušky  střední škola – vyšší střední, přijetí bez přijímaček, 2 typy – dvouleté – k výkonu profese, 3 – 4 k přípravě na VŠ. Zvláštností je integrace (spojení podobných předmětů a učit je souběžně) některých předmětů.  vysoké školy – různá délka 1 – 5 let, postgraduální doktorské studium USA  předškolní – 64% populace, většina veřejných, matky s dětmi  základní a střední – celkem v délce 12 let, organizace odlišná podle státu, školství je decentralizováno  základní – 6 – 8 let, střední 4 – 6 let, dále pokračují na technických a učňovských institucích, 4letých college či univerzitách. Jednotlivé státy si stanoví kurikula na SŠ má každý student individuální stud. plán, jsou definovány výstupy – v M, jazyk, RŘ, společenské vědy, hodnocení A (výborně) a F (nedostatečně). Výběr školy obecně určují úřady podle bydliště.  soukromé školy – 24 % škol (10 % žáků)  církevní – nezávislé na státu (bez státních dotací)  na veřejných školách není povolena výuka náboženství, pouze základy religionistiky ve společenských vědách  domácí učení žáků – ve věku 5 – 17 let (2 %)  speciální školství – 96 % je integrováno do běžných škol - intenzivní zapojení rodičů do vzdělávacích programů

- používání technologií je běžné, 96 % veřejných škol má připojení na internet - učitelé ZŠ a SŠ – 4leté VŠ Mgr., obsah se různí, problém je kvalita učitelů  odborné a technické vzdělávání – širší příprava (ne zaměření na 1 obor), studenti je absolvují v postsekundární úrovni, je nabízeno mnoha institucemi  vysoké školství – bakalářské (nejčastěji 4 roky), magisterské (1 – 2, po Bc.), doktorské (5 – 7 let hned po Bc, studium je placené) Trendy vzdělávání v Evropě VYLOUČENÍ JAKÉKOLIV DISKRIMINACE - uplatňování principu „rovnosti šancí“: * přijímací zkoušky „směrná čísla“ * spor o školné na veřejných VŠ * integrace zdravotně znevýhodněných žáků - problém vnitřní a vnější diferenciace, jednokolejné a dvojkolejné školské soustavy (víceletá gymnázia), výchova k „prosociálnosti“ Stoupenci dualismu ve vzdělávání  výhody segregace: - lepší podmínky pro nadané žáky: » větší konkurence podobně schopných a motivovaných spolužáků » náročnější program a (kvalifikovanější učitelé – sporné) » vyšší úroveň didaktických prostředků Odpůrci dualismu ve vzdělávání  negativní důsledky segregace: » selekce žáků je v rozporu s demokratickými principy – zvýhodnění jedné skupiny znevýhodňuje druhou » sníží se spravedlivost přístupu ke vzdělávání » věk žáků k selekci je příliš nízký (cca 11 let) » diagnostika výběru je nedokonalá, žáci se dělí nikoliv podle studijních, ale spíše sociálních kritérií  jedná se o jednorázovou zkoušku  IQ není ukazatelem vrozených vloh s neměnnou hodnotou  zhorší se kvalita a efektivnost celého školského systému s negativním dopadem na základní školy, čtyřletá gymnázia a odborné školy Názor EU na diferenciaci žáků: - OECD považuje tento vývoj za regresivní, protože se neuplatňuje snaha poskytnou všem žákům dobrou kvalitu vzdělávání (neznamená stejnou kvantitu) - proto doporučuje: » zlepšit diagnózu na konci primárního stupně (zavést výstupní hodnocení) » vnitřně diferencovat výuku » podporovat integraci oproti segregaci » v EU převažují školy jednotné (integrované)

POŽADAVEK CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Předškolní výchova (preprimární instituce) – většina zemí EU uplatňuje vysokou docházku, mateřské školy buď bezplatné, nebo s příspěvkem rodičů - účelem opatření je příprava dětí na vstup do základní školy - v ČR podle zákona z roku 2004 je docházka do MŠ pro děti 5ti leté bezplatná Povinné vzdělávání - tendence k prodlužování - v EU délka povinného vzdělávání 8 – 12 let (v ČR 9 let), zahájení primárního vzdělávání v rozmezí 4 – 7 let Průchodnost školského systému Distanční vzdělávání, e-learning Tzv. „University třetího věku“ FINANCOVÁNÍ ŠKOLSTVÍ -

vyspělé země vynakládají průměrně asi 6,5% hrubého domácího produktu (HDP) ČR dlouhodobě pod 5% HDP

VĚTŠÍ ZAINTERESOVANOST VEŘEJNOSTI   

zapojení podnikatelské sféry zapojení rodičů (ne klient, ale partner školy) občanská hnutí – různé asociace a sdružení

Je třeba si více vážit národních vzdělávacích tradic:  J. A. Komenský, 17. století  Povinné veřejné šestileté vzdělávání od roku 1774  G. A. Lindner – autor evropských učebnic v 19. století  Kvalita středoškolské výuky v ČSR na počátku 20. století  Vysokoškolské vzdělávání učitelů na univerzitách od roku 1946 Učitelské vzdělávání v EU Ve 20. století důraz na výchovu a vzdělávání, změny zejména ve vzdělávání učitelů primárních škol:  prodloužila se délka přípravy učitelů  zvýšila se kvalita – původně vyšší sekundární úroveň, od 60. let na VŠ (Švédsko, Finsko od 70. let, Francie, Řecko od 80. let, Portugalsko, Itálie od 90. let) V Evropě je patrná tendence přibližovat vzdělání učitelů primárních škol vzdělávání učitelů škol sekundárních: – důvodem je zvyšování významu primárního vzdělávání – menší změny proběhly ve vzdělávání učitelů vyšších sekundárních škol – učitelé byli většinou již od 19. století vzděláváni na univerzitách – univerzity tradičně poskytovaly vědecké studium předmětů vyučovaných na středních školách – od 70. let se k odbornému vzdělání připojovalo pedagogicko-praktické vzdělání



důvodem byla změna sociálního složení středoškolských žáků a nutnost zvýšit vedle odborných znalostí předmětu i pedagogicko-psychologické dovednosti učitele

Způsoby organizace učitelského vzdělávání:  paralelní (integrovaný) model – pedagogické studium probíhá současně se studiem oboru (příkladem jsou pedagogické fakulty)  konsekutivní model – pedagogické studium na obor navazuje (většina zemí EU) – nejprve studují pečlivě obor poté studují pedagogiku - nevýhoda – dlouhá vědecká příprava Trendy v učitelském vzdělávání v EU:  učitelé připravováni na terciární úrovni  tendence k připojení k univerzitám (zvýšení vědecké úrovně učitelského vzdělání)  možnost dalšího studia a přechodu učitelů na vyšší stupeň  prodlužování délky studia – pro učitele primární školy minimálně 3-leté - pro učitele VVP na vyšší sekundární škole (SŠ) minimálně 4-leté  sjednocují se požadavky na přijetí do učitelského studia – většinou je nutné osvědčení o absolvování vyšší sekundární školy (nejméně 12ti letá školní docházka – my máme 13 let)  příprava učitelů se stává předmětem výzkumu  prohlubuje se význam pedagogické praxe během studia  je kladen důraz na větší odbornou specializaci učitelů (menší počet aprobačních předmětů)  zvyšuje se význam přípravy postgraduální Reformní pedagogické hnutí v 19. – 20. století Kritika nedostatků „tradiční školy“:  jednostranný intelektualismus  důraz na množství učiva (poznatkový encyklopedismus)  mechanický způsob učení, pamětní osvojování, verbalismus  formalismus, pedantismus, dril  pasivita a malá tvořivost žáků, nedocenění jejich zájmů, individuality, samostatnosti  nemožnost vzájemné spolupráce mezi žáky Hlavní směry alternativní pedagogiky: - nové pojetí výchovy a vzdělávání v USA PRAGMATICKÁ PEDAGOGIKA - zakladatelem – John Deset (1859-1952) Principy:  východiskem je pragmatická filosofie – hlavní kritérium každé teorie, nauky či víry jsou praktické důsledky pro člověka  myšlení a teorie jsou nástroje k ovládání světa kolem nás – instrumentalismus

 význam osobní zkušenosti – tu je třeba získat praktickou činností – platí i ve školní práci (význam společenského prostředí)  pedocentrismus – dítě je středem pozornosti - vše se má točit kolem dítěte Přínosy: » důraz na utváření osobní zkušenosti jedince vlastní aktivní činností, samostatnost, tvořivost » vyzdvižení významu společenského prostředí Nedostatky: » přílišný utilitarismus v pojetí výchovy a vzdělání, podcenění systematického osvojování zvláště teoretických poznatků DYNAMICKÁ PEDAGOGIKA - vznikla rovněž v USA - nazývá se též „pedagogika přizpůsobení“ - zakladatelem je americký psycholog E. L. Thorndike (1874-1949) Principy:  východiskem je behavioristická psychologie – chování člověka je jeho reakcí na podnět, v tom je základ adaptace jedince na prostředí  úkol výchovy – vyzbrojit jedince takovými vědomostmi, dovednostmi a návyky, které mu umožní bezkonfliktní přizpůsobení se prostředí Přínos: » rozpracování chování v návaznosti na teorii potřeb » poznatky o procesech učení Nedostatky: » redukce lidského chování na reakci na podnět, nedocenění vlastní aktivity jedince PEDAGOGIKA HODNOT - pedagogika kultury - vychází z německé klasické filosofie - zakladatelem německý filosof Wilhelm Dithley (1833 – 1911) - pro člověka je určující nikoliv to, co má společného se žicočichy, ale čím se liší Přínos: » kritika jednostranně naturalistických teorií » důraz na všeobecné vzdělání s jeho kultivujícím vlivem Nedostatek: » nedocenění přírodovědného vzdělání SOCIOLOGICKÁ PEDAGOGIKA - hlavní představitel francouzský sociolog Emil Durkheim (1858 – 1917) - zavádí pojem „socializace dítěte“ Principy:  cílem výchovy je zdokonalení společnosti, ne pouhého individua, dítě je třeba vychovávat především společenskou činností  výchova je metodická socializace a má vést mládež k solidárnosti se společenským celkem, do kterého se narodila

Přínos: » zdůraznění významu sociálního prostředí ve vývoji jedince i v podmínkách školní a mimoškolní práce Nedostatek: » nebezpečí jednostrannosti přecenění společenského prostředí » jak ve významu vývojového faktoru,tak i ve významu výchovného cíle » nebezpeční podcenění individuality jedince FAŠISTICKÁ PEDAGOGIKA - vznikla v Německu a Itálii s nástupem fašismu - představitelem německý pedagog Ernst Krieck (1882 – 1947) - krajní sociologická pedagogika ideologizace - hlavním principem výchovy je asimilace jedince danému společenství - té lze dosáhnout hlavně biologickým výběrem (rasovým) EXPERIMENTÁLNÍ PEDAGOGIKA (EMPIRICKÁ) – něco měřit - představitelem je francouzský experimentální psycholog a pedagog Alfred Binet (1857 – 1911) – vymyslel, jak měřit inteligenci - první standardizované testy inteligence (MV/FV x 100 = IQ) Principy:  odmítá zkoumání výchovného cíle, snaha přiblížit pedagogiku přírodním vědám v exaktnosti výzkumných metod, v měření a kvantifikaci  zkoumá duševní i tělesné schopnosti dětí, vyvinuty diagnostické metody Přínos: » pozdvihla úroveň vědecké práce v pedagogickém výzkumu, přispěla ke vzniku nových výzkumných a diagnostických metod Výhrady: » jednostranný pozitivistický přístup a jednostranný nativismus » experimentální pedagogika plní v podstatě úkoly pedagogické psychologie, vznik tzv. pedologie PSYCHOANALYTICKÁ PEDAGOGIKA - vznikla na základě hlubinné psychologie - zakladatelem vídeňský psychiatr (moravský rodák) Sigmund Freud (1856 – 1939) Principy:  hlavním motivem chování člověka jsou instinkty, zejména sexuální pud  energie pudů je zdrojem konfliktů s vnějším prostředím  potlačení pudů může vést k duševním poruchám  úkolem výchovy je nalézt správný poměr mezi povolením uspokojení pudů a jejich omezením - dalším představitelem je rakouský psychiatr Alfred Adler (1870 – 1937) – považoval za hlavní instinkt nikoliv sexuální pud, ale touhu po moci - výchova má především chránit dítě před vznikem pocitů méněcennosti

Přínos: » upozornění na komplikovaný vnitřní život dítěte, na význam pudů a instinktů a jejich uspokojování Kritika: » jednostranný naturalismus, přecenění vnitřních sil » koncepce postavená na zkoumání duševně nemocných pacientů Současné alternativní pedagogické směry MONTESSORIOVSKÁ PEDAGOGIKA - zakladatelem byla italská lékařka – Maria Montessori (1870 – 1952) – založila školky po celém světě Principy: » realizace svobody dítěte  „Každé dítě v sobě nosí svůj vlastní stavební plán a zároveň i vlastní síly pro svůj vývoj …“  Pomoz mi, abych to mohl udělat sám  aktivita vychovatele se má podřídit svobodnému rozhodování dítěte  důraz na rozvoj smyslů a pohybových dovedností  zaměření především na předškolní věk, v menší míře i školy základní a nižší střední (6. – 9. třída) DALTONSKÝ PLÁN - vzdělávací koncepce americké učitelky Heleny Parkhurstové (1886 – 1973) Principy:  reformní proud vycházející z principů Montessori uplatněný na americké střední škole  důraz na samostatnou a tvořivou práci žáků, respekt k jejich individualitě, podněcování svobodného rozvoje žákovy osobnosti  individuální studijní plán a individuální tempo, učitel – poradce  pravidelné kontakty i se žáky z jiných tříd Riziko: » přecenění žákovy samostatnosti WINNETSKÁ SOUSTAVA - podobná daltonskému plánu (USA): » samostatně uložené úkoly řešené vlastním tempem, individuálně, ve skupinách (podle zájmu žáků) i hromadně (při diskusích, shromážděních, dramatizaci) » vyšší míra socializace, důraz na žákovu samosprávu a sociální život školy Riziko: » nesourodé vědomosti, nesystematičnost

WALDORFSKÁ PEDAGOGIKA - zakladatelem chorvatský spisovatel, filosof a mystik (žil v Německu) Rudolf Steiner (1861 – 1925) - antroposofie – moudrost člověka - myšlenková koncepce usilující o mystický vhled po podstaty člověka a přírody (teosofie) – myšlení není závislé na smyslech, k metafyzickému poznání lez dojít duševním cvičením, meditací a koncentrací - dnes existují antroposofické společnosti léčebné a terapeutické, antroposofické školy (tzv. svobodné waldorfské školy) - antroposofie ovlivnila i výtvarný sloh, např. architekturu Principy:  výchova ve svobodě a ke svobodě  odmítnutí represí – minimum trestů, není zkoušení, ani klasifikace  individuální přístup k žákům  rozvoj nejen intelektu, ale celé osobnosti  velký důraz na osobnost učitele  periodizace vývoje člověka v sedmiletých cyklech  výuka v tzv. epochách, integrace učiva, důraz na estetickovýchovné předměty, cizí jazyky, eurytmie  význam spolupráce s rodiči žáků  i MŠ - propagátor – Václav Příhoda