Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. Žalm 89:15
Dobrý den přátelé, setry a bratři, naši čtenáři,
OBSAH:
přinášíme vám únorové číslo Sborového zpravodaje pražské AS. Úvodník Info z center
str. 2- 3 str. 3
Vyučování Právo a spravedlnost str. 4- 7 Přelomové období
str. 7- 9
Já a Armáda spásy (3. pokračování)
str. 9 -14
Pozvánka nejen na únor
str. 14
Snažil jsem se (text písně)
str. 15
Není nutno, aby bylo příliš veselo, jenom nesmí býti smutno, natož aby se brečelo... Věříte, že toto vyznávají v KC v Praze 3?
str.2
Máme nového prezidenta. Před druhým kolem jsem se nemohl rozhodnout, koho z oněch dvou kandidátů vybrat. Je před námi úplně jiná doba než doposud. Procházíme přelomem mezi něčím, co bylo, a tím, co bude. Každé takové období provází zmatek a chaos. Oba kandidáty jsem si dokázal představit, jak se v takové době dokážou pohybovat a také ten zmatek dost často vytvářet. Media jednala během voleb tak, jako by tím největším vítězem ve volbách měla být ona. A nějakou dobu to tak i vypadalo. Dokázala rozvášnit národ a rozdělit ho na dvě poloviny. Dokonce i křesťany. Nakonec i ona musela uznat porážku. Líbí se mi slova, která napsal v jednom svém článku Rick Joyner: „Mít autoritu s Bohem je mnohem lepší, než vyhrát volby, či zaplnit Nejvyšší soud lidmi, kteří sdílejí naše hodnoty nebo cokoli jiného, co bychom mohli na zemi dělat. Bůh nám dal Zemi, ale největší chybou člověka je myslet si, že bychom mohli řídit věci bez něho. Nejdůležitější projev oddanosti, kterou nyní můžeme projevit, je rozhodnutí, že půjdeme hledat jeho pomoc ve všem, co děláme, hledat tedy Pomocníka ve všech věcech“ (překlad H. Skrhková).
Čas, v němž žijeme, můžeme přirovnat k době, o které se mluví v knize Daniel: „...Mnozí budou zmateně pobíhat, ale poznání se rozmnoží" (Dan 12,4). Lidé zmateně pobíhají tehdy, když zjistí, že věci jsou jinak, než jsou zvyklí. Zmatek a chaos vzniká, když přestanou fungovat pravidla. Když padnou opory, o které se opírám, když začne praskat základ, na kterém stojím. V mém věku se mi již nechce pobíhat sem a tam a navíc zmateně. Věřím, že ani vám. Nevím, jak to budete řešit vy, ale já se postavím na pevnou skálu, která odolá všem zemětřesením. Pro mne tou skalou je Kristus a spolu s králem Davidem mohu říct: „Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese“ (Žalm 62,3). Tak se postavím na tuto skálu a s jistotou zůstanu stát i v neklidných dobách, kterým možná nebudu rozumět. A co vy? I vy můžete přijít ke Kristu a požádat ho, aby on byl vaším pevným základem a hradbou. Možná máte pochybnosti. Věříte, že Bůh je, ale o Kristu pochybujete. I s tímto můžete předstoupit před Boha a upřímně říct „Bože, ty víš, jak to je v mém srdci. Pokud je to o Ježíši všechno pravda a on je Spasitel, prosím, dej mi víru a lásku k němu.“ Věřte, že obojí vám Bůh s láskou dá. Přejeme nám všem, abychom stáli vždy na neotřesitelném základě, jímž je Kristus. S jeho láskou Josef a Stáňa.
INFO Z PRAHY 3
PŘEHLED AKTIVIT Trénink paměti v AJ
Pravidelně se scházejí 3 skupiny klientů, průměrně se setkání účastní 9 osob. Zpěv Jedná se o skupinový program, který je nejnavštěvovanější. Pravidelně dochází cca 18 lidí. Paní klavíristka Hejzlarová je dlouhodobě nemocná, zastupuji ji Alena Adamcová. Prosíme o modlitby za obě dvě. Ruční práce S vedením ručních prací nám pomohla paní Jendřejčíková, vyráběli jsme ozdoby z papírových proužků.
Počítač Kromě klientů KC stále častěji projevují zájem o tento program kolemjdoucí, kteří si povšimnou nabídky na vývěsce.
str. 3
Právo a spravedlnost v církvi. 1. Úvod 2. Jakým způsobem vykonávat právo 3. Kdo je oprávněn vykonávat právo 1. Úvod Přísloví 21,3: Prosazovat spravedlnost a právo je před Hospodinem výbornější než oběť. Věřím tomu, že celá Bible je stále platná. Proto věřím, že stále platí i tyto verše. Na začátku se na chvíli zastavím u obou pojmů. Právo a spravedlnost. Právo je také v některých překladech (BK) překládáno jako soud. Se spravedlností si často nevíme rady, protože nám někdy splývá s ospravedlněním. Spravedlivý je ten, kdo koná spravedlnost. Ospravedlněn je ten, kdo je někým před soudem očištěn. My jsme očištěni – ospravedlněni z milosti (stáváme se spravedlivými skrze víru v Ježíše Krista, ne proto, že jsme byli skutečně spravedliví). Neznamená to však, že automaticky jednáme spravedlivě. Místo „prosazovat spravedlnost a právo“ bychom také mohli použít obrat „prosazovat spravedlivý soud“ nebo „spravedlivě věci rozsoudit“. Vím, že bychom to mohli rozebírat mnohem více, ale nejde zde o nějakou hlubokou studii, spíše bychom měli pochopit, jak nakládat s právem a spravedlností v našich životech a v církvi. Také proč je to pro věřící a církev tak důležité. Prosazování práva se řídí platnými zákony nebo pravidly. Každé pravidlo a zákon se dá vysvětlit a použít různým způsobem. Proto je důležité prosazovat právo spravedlivě.
Člověk je neustále zaměřen především na sebe.
str.4
Proto většinou
Nejsme schopni přijmout rozsouzení, které ukazuje na naši vinu. Také máme problém posuzovat věci objektivně, vždy jsme velmi ovlivněni svým pohledem, postojem, zájmy, zkušenostmi. Proto naše rozsouzení nebývají spravedlivá. Z těchto důvodů můžeme vidět a slyšet o mnoha soudních rozhodnutích,která nejsou
„fér“, nebo vnímáme, že jsou zmanipulovaná, kauzy byly vedeny cíleně jedním směrem a pod. Vnímáme, že se právo nedodržuje, protože neplatí pro všechny stejně. To vede k celkové nedůvěře k právnímu systému a ve spravedlivý soud. Čím více se tato nedůvěra bude šířit, tím více poroste bezzákonnost mezi lidmi a může dojít k tomu, že si každý bude dělat to, co sám uzná za správné, a bude brát právo do svých rukou. To nevede k ničemu jinému než ke zmatku (každý má svoji pravdu) a k porušení práv druhých (a bude ji prosazovat za každou cenu). Jednou bude platit toto a hned zas pravý opak a pod. V knize Soudců je tento stav i zdůvodněn: „Izrael byl tenkrát bez krále. Každý si dělal to, co chtěl.“ Pokud taková situace trvá dlouho, pak lidé sami začnou volat po někom, kdo se ujme vlády pevnou rukou a zajistí záchranu nastolením práva, byť by to znamenalo diktát. Svět a hlavně Evropa se dostává do této situace díky tomu, že víc a více odmítá tvůrce spravedlivého řádu a toho, kdo vše udržuje v chodu. Sami se zbavují Krále a každý si pak čím dál tím více dělá, co chce. Církev však svého Krále má. Má Krále, jehož trůn je podepřen spravedlností a právem a před ním jde milosrdenství a věrnost. Kde jinde by měla být lidem zjevena spravedlnost a naplňování práva než v církvi? Bude to jedna z věcí, po které budou lidé v následujících letech toužit, kterou budou hledat. Pokud bude církev prosazovat spravedlnost a právo, bude světlem, které přitáhne mnohé. Pokud ne, lidé ji budou míjet, protože nebude jiná než svět, kterému nevěří. Již jsem napsal, že právo a dokonce i to, co je spravedlivé a nespravedlivé, se dá vykládat různě. Pro církev platí, že spravedlivé je Boží právo – soud. Církev má své právo, „kánon“, a tím je Boží slovo, Bible. Spravedlnost je naplněna vírou. Pokud věřím, toužím uplatnit Boží věci, tedy i jeho právo. V tom je uplatňování spravedlnosti. 1 Korintským 6,1-5: Jak to, že se někdo z vás opovažuje, má-li spor s druhým, jít k pohanským soudcům místo k bratřím? Což nevíte, že Boží lid bude soudit svět? Jestliže budete soudit svět, nejste snad schopni rozsuzovat takové maličkosti? Nevíte, že budeme soudit anděly? Tím spíše věci všedního života! Máte-li spory o tyto všední záležitosti, proč se obracíte k těm, kdo nemají s církví nic společného? K vašemu zahanbení to říkám. Cožpak není mezi vámi nikdo rozumný, kdo by dovedl rozsoudit spor mezi bratřími? V církvi jsme si po mnohá léta zvykli na to soudit svět kolem nás. Předchozí verše sice mluví o tom, že budeme svět soudit, to ale musíme vědět, co znamená soud podle Božích měřítek. Jinak se stává naše souzení arogantním. Boha předchází milosrdenství a věrnost. Boží milosrdenství i věrnost jsou obsahem Boží spravedlnosti. Pokud přichází Boží soud, ne proto, aby člověka zabil, zničil, ale aby ho napravil. Boží soud přichází k nápravě člověka a lidí jako celku. Teprve až když je jasné, že změna neproběhne, přichází konečný rozsudek, který svou str. 5
dodat, že Bůh je velmi trpělivý, mnohem trpělivější než my lidé. Bohu stačí pokání člověka k tomu, aby změnil jeho budoucnost. Vždy si připomínám nejen to, jak Bůh jednal se mnou, ale i příběh krále Achaba (2. Královská 21,17-29): I stalo se slovo Hospodinovo k Elijáši Tišbejskému: "Vstaň a jdi vstříc Achabovi, králi izraelskému ze Samaří. Je právě v Nábotově vinici; šel tam, aby ji zabral. Promluv k němu: 'Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a teď si zabíráš.' Ohlas mu: 'Toto praví Hospodin: Na místě, kde psi chlemtali krev Nábotovu, budou psi chlemtat i tvoji krev.'" Achab řekl Elijášovi: "Přece jsi mě našel, můj nepříteli?" On řekl: "Našel, protože ses zaprodal a dopouštíš se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Hle, praví Hospodin, uvedu na tebe zlo, vymetu ty, kdo přijdou po tobě, vyhladím Achabovi toho, jenž močí na stěnu, a v Izraeli zajatého i zanechaného. A dopustím na tvůj dům totéž, co na dům Jarobeáma, syna Nebatova, a na dům Baeši, syna Achijášova, za urážku, jíž jsi mě urazil a svedl k hříchu Izraele." Také o Jezábele promluvil Hospodin: "Jezábelu sežerou na valech Jizreelu psi. Kdo zemře Achabovi ve městě, toho sežerou psi, a kdo zemře na poli, toho sežere nebeské ptactvo." Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena. Jednal velice ohavně tím, že chodil za hnusnými modlami; páchal všechno to, co Emorejci, které Hospodin před Izraelci vyhnal. Jakmile Achab uslyšel tato slova, roztrhl svůj šat, přehodil přes sebe žíněné roucho, postil se a spával v žíněném rouchu a chodil zkroušeně. I stalo se slovo Hospodinovo k Elijášovi Tišbejskému: "Viděl jsi, že se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, nedopustím to zlo za jeho dnů, ale uvedu je na jeho dům za dnů jeho syna." Říkám si, jak bych já jednal s Achabem, králem, který dělal vše spíše proti Bohu, kdybych viděl, že se pokořil. Asi bych mu řekl, že mu nevěřím, nebo že je už pozdě za to, co všechno zlého udělal. Bůh však tak nejedná. Vždy vidí možnost změny, a to je pro Boha to nejdůležitější. V tom spočívá Boží spravedlivý soud. Všimněme si toho i na jiných případech, například v knize Zjevení: když dochází k Božímu soudu s lidmi a zemí, čeká Bůh, jestli budou lidé činit pokání. Ale nečinili. Zjevení 9,20-21: A přesto se ostatní lidé, kteří v těch pohromách nezahynuli, neodvrátili od výtvorů svých rukou; nepřestali se klanět démonům a modlám ze zlata, stříbra, mědi, kamene i dřeva, které jsou slepé, hluché a nemohou se pohybovat; neodvrátili se od svých vražd ani čarování, necudností ani krádeží. Stále tu byla šance na změnu. Na to, abychom mohli být těmi, kdo soudí svět, musíme umět rozsoudit nejdříve věci mezi sebou v církvi. U Petra čteme: 1. Petrův 4,17: Přišel totiž čas, aby soud začal od domu Božího. Jestliže začíná od vás, jaký bude konec těch, kteří se Božímu evangeliu vzpírají? Soud musí začít od církve. To znamená, že Bůh bude jednat s církví tak, aby se mohla očistit, pokořit. Aby se naučila, co znamená právo, spravedlnost, milosrdenství a věrnost. str. 6
s Beránkem Božím. Aby také mohla být světlem světu a přitahovat k němu jeho zatím ztracené děti. Bude to dělat svým Duchem, svým slovem i skrze bratry a sestry. K tomu potřebujeme také vědět jak toto právo spravedlivě vykonávat v církvi a kdo ho může vykonávat. Odpověď najdeme v samotném Písmu. (Příště 2. část: Jakým způsobem vykonávat právo) Josef Knoflíček
PŘELOMOVÉ OBDOBÍ
V posledních dnech jsem si přečetl článek Davida Louly z roku 2010, který vyšel v The Morning Star (1). V něm David mimochodem píše: „Budeme si muset zvyknout, že už to nikdy nebude tak, že by nám nějaká forma (zvěstování evangelia – pozn. zpravodaje) vydržela padesát let a byla stále účinná...satan ví, jak málo času mu zbývá. Proto také, jakmile křesťané vyrukují s novým, satan rychle vytváří ve společnosti imunitu vůči nové formě evangelizace. Proto musíme být vždy o krok, dva napřed. Evangelium je stále stejné, ale obal, ve kterém ho lidem podáváme, musí být nový a krásnější.“ Když jsem nad těmi slovy přemýšlel a ne se vším souhlasil (i když s naprostou většinou ano), dovedlo mne to znovu k mému vidění a opět jsem dostal krátké slovo spojené s obrazem. Věřím, že to bylo z Ducha svatého. Tady je jeho reprodukce. V listopadovém čísle zpravodaje jsem psal o slově od Pána. Jedna z věcí, kterou jsem tam popisoval,
byla o lidech na náměstích, v metru, v obchodech, kteří se bavili o Kristu nebo ho chválili. Tehdy jsem doslova psal: „Mám mnoho svých dětí, které připravuji pro tyto dny. Někteří mne ještě neznají, ale dám se jim poznat a oni povstanou.“ Někteří mne neznají znamená, že většina těch, které připravuje, ho zná. Když jsem si to uvědomil, uviděl jsem naší zemi z velké výšky a na ní malé skupinky lidí. Vypadalo to jako malé flíčky na mapě. To byli ti, kteří se pravidelně scházejí v církvi. Pak jsem, ale viděl obrovské množství teček po celé zemi. Pán ke mně v duchu promluvil: „To jsou ti, kteří ve mne uvěřili, ale z nějakého důvodu odešli z církve, nebo stojí na jejím okraji.“ Bylo jich mnohem a mnohem více než těch, kteří tvořili flíčky na mapě. Někteří byli odvedeni nevěřícími partnery, jiné vyhnalo pokrytectví, jiné zlákal svět, mnozí prošli osobními zraněními a nedůvěrou. Odešli, ale tito všichni než odešli, uvěřili str.7
ale z nějakého důvodu odešli z církve, nebo stojí na jejím okraji.“ Bylo jich mnohem a mnohem více než těch, kteří tvořili flíčky na mapě. Někteří byli odvedeni nevěřícími partnery, jiné vyhnalo pokrytectví, jiné zlákal svět, mnozí prošli osobními zraněními a nedůvěrou. Odešli, ale tito všichni než odešli, uvěřili a vyznali Ježíše jako Pána ve svém životě. I když nezůstáváme věrni, on zůstává (2 Timoteovi 2,13). On je ten, který hledá zbloudilé ovce a nezapomíná na ně. Dnes žijeme v přelomové době. Nic již nebude fungovat stejně jako doposud. Všimněme si, jak rychle se posunuje situace. Jak jsou bořeny sloupy a základy, na kterých lidé doposud stáli. Nelze se spolehnout na nic. Reklama vám lže do očí – a je to v pořádku. Finanční společnosti vás veřejně a bezostyšně okrádají, a přitom vám říkají, že z lásky k vám vlastně pomáhají. Nic se neděje. Nikdo není schopen zasáhnout, i když se ví, že to je veřejné okrádání nebo podvod. Prostě mají na to „nějakou kličku“. Je zde viditelná snaha vyvolávat chaos. Pokud by byla zrušena amnestie, vznikne nesmírný chaos v procesech, na soudech, policii. (Mimochodem ne nadarmo se říká: „Zloděj křičí: Chyťte zloděje!“) Jsou odebírány jistoty. Dnes se nemůžeme spolehnout na nic. Zákony a nařízení, které se dnes přijímají, nemusejí zítra platit. Reformy může příští vláda zrušit. Všichni všechno ví a snaží se každému mluvit do jeho života a práce. Ve velkém se přijímají zákony a vyhlášky pro jiné zákony a vyhlášky. str. 8
Jako věřící se v tom všem nedokážeme orientovat. Modlíme se za vládu, za požehnání pro náš národ a spíše vidíme, jak to jde z kopce a chce se nám zlořečit a nadávat spíš než žehnat. Jiní z nás v tom zase vidí blížící se konec nebo svolávají „oheň z nebe“ na politiky a vůbec na všechny a na všechno. Židům 12,26 -27: Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: `Ještě jednou otřesu´ nejen `zemí´, nýbrž i `nebem´. Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné. Bůh několikrát zaslibuje, že otřese ještě jednou nebem i zemí. Ještě jednou znamená také, že před tím posledním otřesením byly i další. Nacházíme se právě v tom, kdy Bůh otřásá vším, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné. Stát na zemi nebo někde v budově v době většího zemětřesení je hrozně nepříjemný pocit. Neděsí vás ani tak praskající zdi, jako to, že se vám pod nohama třese země nebo podlaha. To vás děsí k smrti. Bůh třese a všechno, na čem spočívá lidská jistota, padá. Zůstane pouze neotřesitelné. A neotřesitelné je pouze to, co je Boží. Aby zůstala pouze jedna jistota. On. Tak i křesťanům se začne rozpadat vše, co není postavené na Kristu. Práce, služba, vztahy, rodiny. Aby zůstalo pouze neotřesitelné. Pouze tak budeme moci obstát v tom, co bude přicházet. Nebude fungovat žádná forma křesťanství. Bude fungovat pouze upřímný osobní vztah s Bohem. Toto Boží zemětřesení odstraní z jeho dětí to, co je stahovalo a odvádělo od něho k světu.
Proto se mnoho z těch, kteří odešli z církví, navrátí do vztahu s ním. Mnozí po velkých rodinných zemětřeseních, kdy je opustí partneři, kteří je stahovali, kdy budou přicházet o „dobrou“ práci, pro kterou neměli čas na vztah s Bohem apod. V očích okolního světa to budou životní pohromy, ale pro ně se to stane požehnáním. Najednou se budou objevovat a budou plni ohně, zapáleni Duchem svatým. Budou si dobře vědomi toho, že se již nechtějí vrátit do toho vězení, ve kterém tak dlouho byli. Budou to přepálené kameny. Ten nejlepší stavební materiál pro Pána. To jsou ti, které má Bůh připravené a ještě nejsou vidět. Budou jako pochodně, od kterých budou chytat ti, kteří v církvích již jen doutnají. Vrátím se k začátku článku, kde píši, že ne se vším souhlasím, co David napsal. Myslím si, že co se týče evangelizace, nebude fungovat žádná forma. Ani stará, ale ani nová. Nepotřebujeme být o krok, dva napřed. Evangelium je moc ke spasení – MOC je lidem vůní k životu nebo k smrti. Evangelium je samo o sobě mocné. Nepotřebuje formy. Často je tou formou změněna vůně a oslabena jeho moc. To, čím Bůh otřásá, je vše, co stojí na lidském díle, a to se týká i evangelizace. Ti, které Bůh připravuje, nebudou hledat nové formy. Oni sami budou evangeliem. Tím, jak bude jejich život radikálně proměněn. Budou plní pokoje a radosti, přestože projdou osobními zemětřeseními. Budou pravdiví a plní víry, skrze kterou bude Bůh dělat mnoho zázraků. A to mezi všemi těmi lidmi ze „světa“, kteří je znali. Boží zemětřas otřese i těmi náhražkami, které satan vydával za pravdu. Satan je vrah a lhář, proto se ve světě nebude nacházet pravda a ryzost. Jen u Božích dětí. To bude to, co bude lidi přitahovat na církvi příštích let. Pravdivost, ryzí láska a radost s pokojem. Praha leden 2013
JK
ARMÁDA A JÁ (3.část)
Začít pracovat jako vedoucí noclehárny v Havířově bylo pro mne obrovskou Boží školou. Bylo to pro mne službou Pánu a Pán se také o mne a Stáňu staral. Do té doby, než jsem začal pracovat v noclehárně, mne Bůh vyučoval především přímo sám svým Duchem. Nyní nastalo nové období, začal to dělat skrze jiné lidi a situace. Chtěl, abych vedl a učil druhé, ale také již nešlo o mne, ale o lidi kolem mne.
str.9
Učil jsem se žít Boží věci společně s ostatními. Byla to pro mne obrovská změna. Doposud jsem byl sám se sebou a Duchem svatým. Teď do toho přibyli manželka, tři synové, zaměstnanci a naši uživatelé. Bylo to sice šokující, ale přitom krásné. Krásné čtyři roky života. Byla to doba, kdy mne mnozí vyučovali mnoha Božím principům, abych po deseti letech přišel na to, že s Bohem se můžeme smát, nesouhlasit, hádat se, plakat, vylévat si hořkost, užívat si, jen ho nemůžeme uzavřít do nějaké škatulky nebo principu. Bůh je svrchovaný a není možné Ho cele pochopit. Ve chvíli, kdy se zaměříte na Boží principy, začne uhasínat váš osobní vztah. Budete žít z principů a pro principy, byť Boží, ale bez vztahu. Bez toho tak důležitého osobního a živého vztahu s ním. Je dobré si tyto principy vyslechnout a uložit si je někde v paměti, ale ne si je postavit jako to, čeho chci dosáhnout a podle čeho budu jednat. Jako cíl. Nebezpečí je v tom, že se mi to stanou léčkou. Začnu dodržovat principy, ve svých očích porostu (možná i v očích okolí), ale začnu vybočovat z Boží milosti. Stanu se samospravedlivým. Vlastně již nebudu potřebovat Boží milost. Začnu žít: něco za něco, Bože. Problém je v tom, že to nevidím a myslím si, jaký skvělý křesťanský život žiji. str. 10
Některé situace, do kterých jsem se dostal, se staly pro mne určitou zkušeností pro budoucnost. Bůh chtěl, abych jimi prošel. Pokud o nich zde budu psát, pak je prosím neberte jako princip, nebo něco, co je vždy závazné. Ve vaší situaci může Bůh jednat úplně jinak a z jiných důvodů. A hlavně, věci se musí s Bohem prožít. Nestačí je znát. Hned na začátku se mne Bůh snažil vyvést z křesťanské naivity. V některých oblastech se o to stále musí snažit znovu a znovu. Díky mu za to. Ještě toho roku, kdy jsem nastoupil, přišla za mnou jedna z kolegyň pracujících v azylovém domě. Přišla se poradit (byli jsme členové jedné církve). Bylo jí líto jednoho muže, který musel kvůli alkoholu opustit azylový dům, tak mu poskytla ubytování u ní doma. To bylo obrovské porušení předpisů v AS. Navíc ta setra žila sama, tak to bylo i „nevhodné“ pro osamělou sestru. Neměl jsem žádné pastýřské zkušenosti, jen jsem věděl, že to není správné. Snažil jsem se najít spravedlivé a správné řešení. Řekl jsem ji po pravdě, jak to vidím, jak z hlediska pravidel v AS, tak z biblického hlediska. Pak jsem ji řekl, že to nemohu jako jeden z vedoucích nechat jen tak, ale musím to řešit. Dal jsem jí však možnost, aby to řekla svému vedení dříve, než bych to musel ohlásit já.
Dal jsem jí na to dva dny. Po dvou dnech přišel šok. Přijel za mnou Přemek Kopeček s tím, co mě to napadlo schvalovat pracovnici, aby si někoho z klientů nastěhovala domů. Zůstal jsem jako opařený. Snažil jsem se to uvést na pravou míru, ale marně. Ona to oznámila řediteli s tím, že se se mnou radila a já jí to schválil. Několikrát jsem dostal otázku, jestli vím, co jsem udělal za chybu. Tenkrát jsem přikývl, ale popravdě teprve nedávno, kdy jsem se dostal do podobné situace tady v Praze, jsem si uvědomil, kde jsem udělal chybu. Pravděpodobně ovšem jinou než tenkrát myslel Přemek. O tom však na jiném místě. Jako křesťané si myslíme, že všichni naši bratři a všechny sestry budou vždy jednat čestně, pravdivě a Božím způsobem. Není tomu tak. I naši sourozenci procházejí vývojem a růstem. Košile je nám bližší než kabát. Je dobré si uvědomit včas, že nejsme dokonalí a stále s něčím ve svém charakteru bojujeme. Všichni. Nebude nás tolik bolet zklamání. Lidé se někdy přicházejí poradit, ale vlastně radu nechtějí. Chtějí jen potvrdit své rozhodnutí. Je to převážně v případech, kdy sami vědí, že jejich jednání nebo rozhodnutí není podle Božích norem. Možná je na to již upozornil někdo ze sourozenců, oni však přesto chtějí prosadit to svoje, jen hledají nějakou
a o kterou by si to své rozhodnutí mohli opřít. Stačí jakékoli trošku sympatizující slovíčko z rozhovoru s vámi, aby věc postavili tak, že vy to schvalujete nebo že jste to dokonce tak doporučili. Pak se nestačíte divit, na co všechno se odvolávají, že jste jim „potvrdili“. Stává se to velmi často. Poznáte to podle několika věcí. Když za vámi takový člověk přijde, většinou vám začne pochlebovat. Slyšel, o vaší moudrosti, poznání ... Vždy začnu být ostražitý, když tak někdo začíná. Dalším znamením je, že i když mu řeknete, že jeho rozhodnutí není správné, stále ho dále obhajuje a zdůvodňuje. Vrací se k němu. To je známkou toho, že přišel s hotovou věcí a je rozhodnutý. Člověk, který chce poradit, se tak nechová. Co s tím? Někdy se jasně zeptám, o co mu vlastně jde a proč přišel za mnou. Často se pak člověk urazí a odejde. Někdy jen najdu v Bibli, co o tom říká Bůh a nic víc. Nechám ho s Božím slovem a jeho odpovědností za svůj život. Když zjistím, že se jedná o tento problém, snažím se vždycky rozhovor co nejdříve ukončit. Je to ztráta času a celé se to stejně obrátí nakonec proti vám.
autoritu, která by jim to potvrdila
str.11
Bůh naplnil dvě věci, které mi sám od sebe řekl dříve, než jsem vůbec o Armádě spásy věděl. Bylo to v době, kdy jsem byl ještě sám. Jedné noci jsem se probudil. Bydlel jsem v hotelové ubytovně. Duch mne vedl k tomu, abych se modlil za Boží tým, který mi Bůh dává. Modlil jsem se tak dlouho, až jsem věděl, že modlitba byla vyslyšena a potvrzena. Nevěděl jsem však, co to mělo znamenat. V té době mi taky Duch svatý řekl, že budu spravovat třímilionový rozpočet. Já jsem přitom byl sám, živil jsem se malováním obrázků a tak tak jsem vyžil. Do církve jsem chodil nepravidelně, podle toho, kde jsem zrovna bydlel. Asi za rok a půl jsem byl na Silvestra pozván do církve, a tam se hovořilo o tom, že je možné začít dělat křesťanské rádio. Nadchlo mne to. Říkal jsem si, to bude ono. Boží tým, tři miliony. Za osm měsíců jsem vedl noclehárnu, která měla v té době rozpočet dva miliony sedm set tisíc korun, na další rok jsme měli tří milionový rozpočet. Co ale bylo důležité, byl tým. Skvělý tým bratrů. Byl to skutečně Boží tým. Věděl jsem, že je to právě ten „vymodlený“ tým. Netrvalo dlouho a začali jsme se pravidelně scházet na modlitbách. Modlili jsme se ráno, když se střídala směna, ale také jsme se jednou týdně scházeli všichni. Bylo nás celkem šest.
Každému z nás šlo o ty, kteří str. 12
využívali služeb noclehárny. Šlo nám především o jejich spasení. Díky této jednotě v týmu se násobilo požehnání, které jsme měli. Po zkušenostech s vedením různých týmů jsem přesvědčen, že stojí za to raději počkat a budovat jednotu, než pracovat v nejednotě. Bůh ti sice požehná i jako jednotlivci, ale pokud to musíš táhnout s týmem, kde není jednota, je to dřina a trápení. Pokud nejde zbudovat jednotu, je lepší tým rozpustit a sestavit nový. Díky jednotě se nám podařilo dost rychle vytvořit pravidla, podle kterých jsme se po celou dobu řídili. Myslím, že byla jednoduchá a především jich bylo pár, ale musela se dodržovat. Tím, že jich bylo jen pár, přešly nám všem do krve. Nikdy jsem neřešil žádný vážný problém s nedodržením pravidel některým zaměstnancem. Pro mnohé bylo toto místo jediným místem, které pro ně bylo domovem. Vytvářet domov, pokud to je v takových podmínkách možné, bylo základem. A většina lidí se tak na noclehárně i cítila. Ještě i dnes Bohu děkuji za takový tým. Díky za Vladka, Standu, Milana, Tomáše, Leoše a Láďu. Každý den jsme pracovali na terénních úpravách kolem noclehárny. Bylo potřeba areál oplotit, zasadit živý plot a mnoho dalších věcí. Chlapi měli na noclehárně stále dost práce, a tak mnozí nemuseli přes den odcházet. Rádi zůstali pracovat. Měli jídlo, teplo
a nocleh zdarma, i nějakou odměnu. Při práci čas rychle utíkal a přiblížily se první Vánoce. Šest z těch, kteří pomáhali, zůstali na noclehárně stabilně i přes den. Byla to jediná noclehárna, která fungovala celodenně. S pracemi jsme se přesunuli dovnitř. Vymalovali jsme celou noclehárnu a začali s vánoční výzdobou. Přišly moje první Vánoce v Armádě spásy. Něco speciálního. Byly to pro mne i první Vánoce se Stáňou a s dětmi. A taky v podstatě i moje, protože jsem mnoho let žádné Vánoce neslavil. Dřív byly pro mne spíše problém. Teď to bylo jiné. Museli jsme to vše skloubit. Stáňa dělala na noclehárně dva dny před Štědrým večerem dekoraci, já jsem Štědrý den strávil nakupováním a navážením jídla. Nejtěžší bylo se shodnout, jak to budeme dělat v rodině. Nakonec jsme měli tři oslavy. Nejdříve odpoledne doma se syny, pak na noclehárně také se syny a později večer u Stániných rodičů. Začala doba Štědrých dnů nebo večerů v Armádě spásy. Od té doby jsme pouze jednou strávili Štědrý den nebo večer mimo Armádu spásy. V jídelně byly připravené vánočně vyzdobené stoly, měli jsme i krátký program a hodně návštěv. Přišla nás pozdravit Philippa Smallová, tehdejší sborová důstojnice v Havířově, Milan Bureš s rodinou – tehdy můj přímý nadřízený a samozřejmě
Přemek
a
Marta
kpt. Philippa Smallová, sborová důstojnice v Havířově - Vánoce 1998
Mé první Vánoce na noclehárně - i s dárkem od chlapů
Myslel jsem si, že lidi by již raději chtěli začít jíst, než si stále s někým tisknout ruce. Aspoň jsem pár takových poznámek zaslechnul. Zdání klame. Bylo to právě toto, co si odnášeli z toho večera a vzpomínali na to i po čase. Uprostřed večeře přišel muž středního věku, kterého právě na Štědrý den propustili z vězení. Dojel do Havířova, ale neměl kde bydlet. Někdo mu řekl o noclehárně. Byl úplně mimo z toho, do čeho přišel. Shodou okolností právě u našeho stolu byla jedna židle volná a připravené talíře. Byl to malý div, protože nás tam bylo hodně přes třicet. Jakoby to čekalo na něho. Zůstal pak na noclehárně celý další rok. Nikdy na tento večer nezapomněl. Po večeři jsme rozdali dárky a kolem osmé večer jsme se s rodinou začali loučit, abychom se přesunuli ke Stániným rodičům. Tam nás čekala další večeře. Během Vánočních svátků byla noclehárna otevřená celodenně pro každého, kdo přišel. Byly to vždycky skutečně svátky. To období mezi svátky a Silvestrem bylo něco jiného. (pokračování příště) JK
POZVÁNKA NEJEN NA ÚNOR
KC PRAHA 3, BISKUPCOVA 36 Srdečně Vás zveme na následující setkání, která se uskuteční v KC Armády spásy, Biskupcova 36, Praha 3: Čtvrtek 28. února od 9.00 hodin setkání při příležitosti Světového dne modliteb. Téma, které si pro nás tentokrát připravily sestry z Francie, nese název "Byl jsem cizí a přijali jste mě." Programem nás bude provázet paní Jana Kubaňová a duchovní zamyšlení přednese pan Mgr. David Hron, farář CČSH. Čtvrtek 21. března od 9.00 hodin přednáška pana Mgr. Benjamína Železníka na téma "Putování tučňáků - úděl a život tučňáků císařských" Čtvrtek 28. března od 9.00 hodin Hod Beránka. Čtvrtek 25. dubna od 9.00 hodin přednáška lesníků ze společnosti Lesy hl. města Prahy o včelách. Těšíme se na Vás!
Snažil jsem se (text písně) Snažil jsem se stvořit absolutní krásu Maloval jsem nocí maloval jsem dnem maloval jsem vášní maloval jsem snem Však zůstalo jen pár fleků od barevných palet a štětců Místo krásy má duše byla plátnem prázdnoty
Ref: Tvůj dotyk mění v krásu Všechno je živé kolem nás Poznat tebe, znamená poznat lásku poznat smysl života poznat to, že krása je v nás Jen v tobě důvěru mám
Snažil jsem se napsat dokonalou moudrost psal jsem citem psal jsem myslí psal jsem rozumem ze vší síly Však zůstalo jen pár kaněk, zmačkaných papíru, poznámek Místo moudrosti Má duše byla knihou pošetilých hloupostí
Najednou jsem slyšel Tvůj něžný hlas Miluji těm, když zlobíš i když spíš Miluji tě, když pracuješ I když lenošíš Chci být tvým srdcem, tvou myslí a celou silou Chci být s tebou, tou knihou živou, krásným plátnem duše tvé
PROGRAM SBORU V ÚNORU 2013 Modlitby: PO-PÁ 08:00 hod.–09:00 hod. Sbor Lidická 18, Praha 5 – suterén Bohoslužby: NEDĚLE 08:30 hod. Azylový dům B. Bureše, Tusarova 60, Praha 7 NEDĚLE 10:00 hod. Komunitní centrum AS Biskupcova 36, Praha 3 NEDĚLE 16:00 hod. Sbor Armády spásy Lidická 18a, Praha 5 (prosím, zvoňte) Skupinky: ÚTERÝ 13:00 hod. Biskupcova 38, Praha 3 STŘEDA 10:30 hod. Sbor Armády spásy Lidická 18a, Praha 5 ČTVRTEK 17:00 hod. Azylový dům B. Bureše Tusarova 60, Praha 7 Mimořádné akce: PONDĚLÍ 11. A 25. V 16.30 HOD. - PŘEDNÁŠKY " DĚJINY CÍRKVE I. a II." STŘEDA 27. V 17.00 HOD. VYUČOVÁNÍ PRO MÍSTNÍ DŮSTOJNÍKY A SLUŽEBNÍKY SBORU
Adresa sboru: Lidická 18a, Praha 5, 150 00 Telefon: 773770223, 773770222 e-mail :
[email protected] [email protected] www.armadaspasypraha.cz
