SPRÁVA knihovny A AKVIZIČNÍ STRATEGIE HIERONYMA BECKA

2. kapitola

SPRÁVA knihovny A AKVIZIČNÍ STRATEGIE HIERONYMA BECKA

VELIKOST KNIHOVNY A PROMĚNY JEJÍ VNĚJŠÍ PODOBY Až do nedávné doby nebylo možné o velikosti původní knihovny v Ebreichsdorfu říci nic určitého, přestože počet dochovaných knih ve švédských knihovnách poukazoval na to, že šlo o knihovnu rozsáhlejší. Teprve díky výběrovému soupisu knih z beckovské knihovny, který pořídil někdy na přelomu 16. a 17. století rožmberský archivář a knihovník Václav Březan147, v kombinaci s údaji o dochovaných exemplářích je možné se pokusit alespoň o kvalifikovaný odhad velikosti ebreichsdorfské knihovny. Takzvaný rožmberský soupis obsahuje záznamy o celkem 1237 knihách. Z původního katalogu beckovské knihovny, který měl Václav Březan k dispozici, však byla vypsána jen část. Prozrazují to nejen 147

Třeboň: Státní oblastní archiv (CR – z Rožmberka, 20a, fol. 91–116: Ex bibliotheca Ebrestorfiana … librorum … consignatio); VESELÁ, Lenka: Neznámý pramen k dějinám knihovny Becků z Leopoldsdorfu. In: Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků: Vzácné knihy jako švédská válečná kořist z třicetileté války. Národní knihovna České republiky, Praha 2008, s. 19–31.

83

rytir blok velky2 tisk.indd 83

30. 5. 2016 16:42:11

rytíř a intelektuál

některé doprovodné poznámky samotného Březana (například „I jiné těm podobné knížky k modloslužbě napomáhající“148), nýbrž též četné nálezy beckovských knih, které v rožmberském soupisu uvedeny nejsou nebo jsou jejich zápisy přeškrtnuty či nedokončeny. Extenzivní průzkum historických fondů švédských a dalších evropských knihoven odhalil celkem 150 dochovaných exemplářů z této knihovny, z nichž téměř polovina nebyla v Březanově soupisu zaznamenána. Pokud tedy Václav Březan z původního Beckova katalogu vypsal jen asi polovinu knih, lze se domnívat, že velikost ebreichsdorfské knihovny se na sklonku 16. století pohybovala okolo 2500 titulů. Přestože jde pouze o hrubý odhad, který mohou výrazně korigovat nové pramenné nálezy, knihovna Hieronyma Becka se podle všeho řadila ke středně velkým knihovnám po bok sbírek Reicharta Streuna, Viléma z Rožmberka či Christopha z Wolkensteinu. Pro ambiciózního rytíře a intelektuála Hieronyma Becka však velikost ani bibliofilské záměry nebyly při budování knihovny určujícím kritériem. Podívejme se nyní na jednotlivé aspekty správy ebreichsdorfské knihovny, které nám pomohou pochopit význam a funkci knihovny v myšlenkovém světě Hieronyma Becka z Leopoldsdorfu. Knižní vazby a exlibris Hieronyma Becka Druhá polovina 16. století patřila k obdobím intenzivního používání různých – často již velmi sofistikovaných podob – osobních exlibris. V českém prostředí patřily k nejznámějším soubory grafických, formátově odlišených exlibris Petra Voka z Rožmberka a Ferdinanda Hoffmanna z Grünpühelu, ovšem umělecky provedenými supralibros se mohli pochlubit i majitelé mnohem menších knihoven z městského a univerzitního prostředí.149 Na druhou Třeboň: Státní oblastní archiv (CR – z Rožmberka, 20a, fol. 100r). LIFKA, Bohumír: Exlibris a supralibros v českých korunních zemích v letech 1000 až 1900. Spolek sběratelů a přátel exlibris, Praha 1982; LEININGEN-WESTERBURG, Karl Erich: Deutsche und österreichische Bibliothekzeichen,

148

149

84


30. 5. 2016 16:42:11

správa knihovny a akviziční strategie hieronyma becka

stranu je nutné zdůraznit, že řada jinak velmi vážených aristokratů typu Viléma z Rožmberka nebo Ferdinanda II. Tyrolského supralibros ani grafické exlibris vůbec nepoužívala. Velmi střízlivý přístup k dobovému bibliofilství projevil také Hieronym Beck. Se supralibros se na jeho dochovaných knihách nesetkáváme vůbec a střídmá je rovněž forma jeho osobního rukopisného exlibris, které v nezměněné podobě – Hieronymj Beck à Leopoldstorf – po celý život zapisoval do dolního prostoru titulní strany knihy. Podobně strohé exlibris používali i Vilém z Rožmberka nebo Adam z Ditrichštejna, ti k němu ovšem připojovali alespoň jednoduché osobní heslo.150 Hieronym Beck své knihy prostřednictvím exlibris neoznačoval navíc ani důsledně. S jedinou výjimkou je nenajdeme například v knihách, které dostal darem, nebo v knihách pocházejících ze starší rodové knihovny, již zdědil po otci Marcusovi či jiných členech rodiny. Kupodivu však nejsou ani v některých exemplářích, které prokazatelně koupil sám.151 Hieronym Beck věnoval mnohem více pozornosti vazbám svých knih, opět však bez velkého bibliofilského zaujetí. S rafinovaněji zdobenou vazbou se v podstatě setkáváme jen v jediném a zároveň specifickém případě. Hieronym Beck nechal převázat rukopisný cestopis svého dědečka Konráda Becka z konce 15. století a tato vazba je mimořádným dokladem Hieronymova osobního a zároveň originálního přístupu k některým pro něj Exlibris: ein Handbuch für Sammler, Bücher- und Kunstfreunde. Reprint d. Orig.-Ausg. 1901. Zentralantiquariat, Leipzig 1982. 150 Vilém z Rožmberka používal heslo „Festina lente“, Adam z Ditrichštejna „Auxilium meum a Domino“, viz VESELÁ: Knihy na dvoře Rožmberků … s. 46–50; POLIŠENSKÝ: Hispanika mikulovské ditrichštejnské knihovny … s. 157. 151 Tyto knihy z beckovské knihovny lze pak identifikovat jen díky specifické vazbě (vazba typu C – viz část II: Katalog Beckiana). Tyto „bezpříznakové“ exempláře zaznamenal z větší části Otto Walde ve své kartotéce knižních proveniencí, uložené dnes v Univerzitní knihovně v Uppsale. Rukopisné exlibris Hieronyma Becka se nalézá ve 40 dochovaných exemplářích.

85


30. 5. 2016 16:42:11


významným literárním památkám. Více než výzdoba desek (mimochodem jde o nepříliš zdařilou nápodobu módních francouzských vzorů) je zajímavá vnitřní předsádka. Hieronym Beck do ní nechal vyhloubit dutinu, do níž byl umístěn – ve stylu náboženských relikvií – vous Konráda Becka.152 Do rukopisu navíc vložil list se svým záznamem o charakteru a obsahu rukopisu (viz obr. na s. 22 a 23). Podle Wolfganga Neubera tento unikátní projev respektu k rodinné literární památce svědčí o Hieronymově vědomém navazování na proces sebeuvědomění prostřednictvím literárního textu, který v této rodině zahájil před desetiletími právě Konrád Beck.153 Hieronym Beck sice ponechával stranou bibliofilské výzvy své doby, přesto však programově a důsledně usiloval o uměřenou vnější reprezentaci své knihovny prostřednictvím stylově a barevně jednotné podoby vazeb. Je možné, že se při projektování vnější podoby knihovny v Ebreichsdorfu inspiroval charakterem vazeb převažujících v knihovně jeho otce nebo se snad bezprostředně snažil na něj navázat. Tyto vazby byly, jak jsem se již zmínila, převážně polokožené či celokožené a světlé barvy a není vyloučeno, že v padesátých a snad i v šedesátých letech nechával Hieronym Beck své nové knihy svazovat do podobně vyhlížející vazby jako jeho otec (vazba typu B).154 Teprve později dospěl k vlastnímu originálnímu stylu, který však jednoduchostí a barvou vazeb stále navazoval na vizuální koncepci starší rodinné knihovny. Nové knihy nechával Hieronym Beck Kalocsa: Föszékesegyházi Könyvtár (Ms. 384), VIZKELETY, András: Beschreibendes Verzeichnis der altdeutschen Handschriften … s. 216–217 (vazbu datuje okolo roku 1600); SCHRÖDER, Stefan: Zwischen Christentum und Islam. Kulturelle Grenzen in den spätmittelalterlichen Pilgerberichten des Felix Fabri. Akademie Verlag, Berlin 2009, s. 85 uvádí rok vazby 1550. [Za konzultaci ohledně této vazby děkuji dr. Kamilu Boldanovi.] 153 NEUBER: Exscribo ergo sum … s. 123. 154 V Katalogu beckovské knihovny (části II – Katalog Beckiana) označena jako vazba B. Dokladem podobné vazby, ale již z akvizice Hieronyma Becka je například exemplář dochovaný v Uppsale, Uppsala: Carolinabiblioteket (Script. Lat.Fol. Livius 16. F. 6), Katalog Beckiana (6XXX 21). 152

86


30. 5. 2016 16:42:11


Obr. 11a: Vazba typu B.

vázat do světlé kůže doplněné kováním a slepotiskovou výzdobou na přední a zadní desce (vazba typu C). Nezlacený abstraktní dekor v orientálním duchu, v němž se střídaly ovály a kartuše se zavíjeným ornamentem (rollwerkem) nebo arabeskou, byl umísťován jak ve středové části, tak na nároží volného pole. Tento orientální styl výzdoby pronikl do Evropy z Orientu už na konci 15. století a o padesát let později jej používali knihaři již ve většině evropských zemí; oblíbený byl i ve Vídni či v rudolfinské Praze.155 Původ těchto vazeb je nutné hledat v některé z knihařských dílen ve Vídni, čemuž nasvědčuje jak poznámka 155

V Katalogu beckovské knihovny (části II – Katalog Beckiana) označena jako vazba C. VONDRÁČEK, Radim: Knižní vazba (styl a ornament). In: FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.): Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum střední Evropy. Správa Pražského hradu, Praha 1997, s. 342.

87


30. 5. 2016 16:42:12


Obr. 11b: Vazba typu C (Stockholm: Kungliga biblioteket).

88


30. 5. 2016 16:42:13


Obr. 11c: Varianty výzdoby vazby typu C.

v jedné z dochovaných knih, tak i papír s filigránem vídeňské provenience používaný na předsádkách těchto knih.156 Shodný maureskní vzor (ve zlacené podobě) se výjimečně objevuje i na méně častých pergamenových vazbách a zřejmě půjde o stejnou vídeňskou knihvazačskou dílnu jako v případě vazeb kožených (vazba typu D zdobená zlacením).157 Doloženy jsou rovněž zcela prosté pergamenové vazby bez zdobení doplněné pouze barvenou – nejčastěji červenou – ořízkou a textilními tkanicemi, z nichž některé zřejmě vznikly i v Linci (vazba typu D).158 Katalog Beckiana (1Theo 57), Strängnäs: Domkyrkans bibliotek (F 140). BRIQUET, Charles-Moise: Les Filigranes. Dictionnaire historique des Marques du papier III. Hacher Art Books, New York 1966, num. 8795–8796. Ve dvou případech se na papírovém přídeští objevuje odlišný filigrán s vyobrazením hada – tato varianta se v Briquetově příručce nevyskytuje, a její provenienci proto nelze blíže identifikovat, viz Katalog Beckiana (1XXX 2 a 1Theo 8). 157 Zdobená pergamenová vazba se dochovala na dvou exemplářích: Katalog Beckiana (1XXX 13) – Västerås: Stiftsbiblioteket; Katalog Beckiana (6Hi 142) – Berlin: Staatsbibliothek (Ms. Germ. qu. 85). 158 V Katalogu beckovské knihovny (části II – Katalog Beckiana) označena jako vazba D. Seznam knihvazačů v Linci uvádí BACHLEITNER , Norbert – EYBL, Franz M. –FISCHER, Ernst: Geschichte des Buchhandels in Österreich. Harrassowitz, Wiesbaden 2000, s. 41. 156

89


30. 5. 2016 16:42:15


Obr. 11d: Vazba typu D zdobená zlacením.

90


30. 5. 2016 16:42:15

SPRÁVA knihovny A AKVIZIČNÍ STRATEGIE HIERONYMA BECKA

Recommend Documents