Senioři a veřejné knihovny

Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav informačních studií a knihovnictví Studijní program: informační studia a knihovnictví Studijní obor: informační studia a knihovnictví

Kateřina Vojířová

Senioři a veřejné knihovny Bakalářská práce

Praha 2007-05-22

Vedoucí bakalářské práce:

Mgr. Marcela Buřilová

Oponent bakalářské práce: Datum obhajoby: Hodnocení:

2

3

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a ţe jsem uvedla všechny pouţité informační zdroje. V Praze, 22. května 2007

………………………….. podpis studenta

4

Identifikační záznam VOJÍŘOVÁ, Kateřina. Senioři ve veřejných knihovnách [Older people and public libraries]. Praha, 2007-05-22. 51 s., 11 s. příloh. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Marcela Buřilová.

Abstrakt Cílem bakalářské práce je analyzovat, popsat a vyhodnotit chování seniorů ve veřejných knihovnách, a to na příkladu Městské knihovny v Praze. Ve vybraných pobočkách této knihovny byl také proveden rozbor statistických ukazatelů a pozorování. – První kapitola se zabývá vymezením pojmu senior a jeho terminologií, krátce je popsán problém stárnutí a stáří, na který navazuje vývoj populace ve světě i v ČR a jeho důsledky. Dále je pojednáno o mezinárodních a národních programech stárnutí a aktivitách v oblasti vzdělávání. Druhá kapitola popisuje sluţby veřejných knihoven seniorům, informační potřeby seniorů a aktivity knihoven v oblasti stárnutí. Poslední kapitola je věnována představení Městské knihovny v Praze a analýze výsledků dotazníkového šetření a pozorování v jednotlivých pobočkách této instituce. [Autorský abstrakt]. Klíčová slova senioři, veřejné knihovny, knihovnické sluţby, informační potřeby, Městská knihovna v Praze, analýza

5

OBSAH PŘEDMLUVA ........................................................................................................................... 8 1

VYMEZENÍ POJMU SENIOR ....................................................................................... 10 1.1

Stárnutí a stáří ............................................................................................ 10

1.2

Psychologické a fyzické aspekty stárnutí ................................................... 12

1.2.1

Fyzické stárnutí ...................................................................................... 12

1.2.2

Psychické stárnutí................................................................................... 14

1.2.3

Sociální stárnutí...................................................................................... 14 Stárnutí populace ........................................................................................ 15

1.3 1.3.1

Stárnutí obyvatel ve světě ...................................................................... 15

1.3.2

Stárnutí obyvatel v České republice ....................................................... 16

1.3.3

Důsledky stárnutí populace .................................................................... 18

1.3.3.1

Ekonomické důsledky .................................................................... 18

1.3.3.2

Sociálně zdravotní důsledky .......................................................... 19

1.3.3.3

Sociologické a sociálně psychologické důsledky .......................... 19

1.3.3.4

Osobní důsledky stárnutí a stáří ..................................................... 19

Mezinárodní a národní programy stárnutí .................................................. 20

1.4 1.4.1

Mezinárodní programy stárnutí .............................................................. 20

1.4.2

Národní program stárnutí ....................................................................... 22

1.5

Příprava na stáří.......................................................................................... 23

1.6

Aktivity ve stáří .......................................................................................... 23 Celoţivotní vzdělávání ........................................................................... 24

1.6.1 2

VEŘEJNÁ KNIHOVNA A JEJÍ FUNKCE ..................................................................... 25 2.1

Veřejná knihovna a její cíle........................................................................ 25

2.2

Sluţby veřejných knihoven seniorům (a nejen jim)................................... 26

2.2.1

Donášková sluţba................................................................................... 26

2.2.2

Výběrové regály ..................................................................................... 26

2.2.3

Předčítání knih ....................................................................................... 27

2.2.4

Edukační a kulturní činnost.................................................................... 27

2.2.5

Niţší poplatky ........................................................................................ 27

2.2.6

Společné akce pro děti a seniory ............................................................ 27 Senioři a jejich informační potřeby ............................................................ 28

2.3 2.3.1

Četba ...................................................................................................... 28

2.3.2

Sociálně informační potřeba .................................................................. 29

6

Informace denní potřeby ........................................................................ 29

2.3.3

3

2.4

Senioři jako uţivatelé veřejné knihovny .................................................... 29

2.5

Aktivity knihoven v oblasti stárnutí ........................................................... 30

VYUŢÍVÁNÍ SLUŢEB VEŘEJNÉ KNIHOVNY SENIORY ........................................ 31 Charakteristika Městské knihovny v Praze ................................................ 31

3.1

Sluţby MKP pro seniory ........................................................................ 32

3.1.1

Dotazníkové šetření .................................................................................... 34

3.2 3.2.1

Výběr poboček MKP a jejich stručná charakteristika ............................ 35

3.2.2

MKP a senioři ........................................................................................ 37

ZÁVĚR .................................................................................................................................... 45 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY...................................................................................... 47 SEZNAM ZKRATEK .............................................................................................................. 51 PŘÍLOHY .................................................................................................................................. 1

7

PŘEDMLUVA S ohledem na dnešní demografický vývoj nejen v ČR, ale na celém světě, je nutné, aby jednotlivé zainteresované země začaly téma stáří a stárnutí lidské společnosti, kdyţ uţ ne řešit, tak alespoň projednávat. Narůstající počet lidí vyšších věkových kategorií se promítne do všech sfér lidské společnosti, a kdo jiný by měl na tuto situaci začít reagovat, neţ veřejné knihovny. Právě ony jsou komunikačním a informačním centrem jednotlivých měst. Toto velmi aktuální téma jsem si vybrala na základě své zvědavosti. Co se týká veřejných knihoven, je dnes velmi častým jevem, informovat o práci s dětským čtenářem a o sluţbách knihoven pro děti. Proto mě v souvislosti s tímto tématem napadlo, jaké jsou vůbec v českých veřejných knihovnách sluţby pro staré lidi. Zjistila jsem, ţe na toto téma u nás příliš odborných textů týkajících se knihoven neexistuje. A odtud byl jen krůček k tomu, pokusit se odhalit, jaké místo zaujímají senioři ve veřejných knihovnách. Rozhodla jsem se, ţe se pokusím stanovit, jak se senioři potýkají s novinkami ve veřejných knihovnách, a co vlastně automatizace knihoven pro seniory znamenala či znamená. Přemýšlela jsem, kde svůj výzkum zrealizuji a vzhledem k tomu, ţe dojíţdím do Prahy, stala se jasnou volbou největší veřejná knihovna v České republice - Městská knihovna v Praze. Ve své práci se nebudu zabývat jednou skupinou sluţeb pro seniory, a to senioři a surfování na internetu (hlavně kurzy, které pro seniory knihovny pořádají). Důvodem byla velká obsaţnost tohoto úzce profilovaného tématu. Hlavními zdroji informací pro tuto práci byly dokumenty zabývající se tematikou stárnutí a stáří, články v odborných periodikách a elektronické zdroje zabývající se touto tematikou. Zvláštní kategorii tvoří dokumenty týkající se Městské knihovny v Praze. Text této práce je uspořádán do tří hlavních kapitol. V první kapitole se zabývám nejprve vymezením pojmu senior a související terminologií, otázkami stárnutí a stáří, vývojem populace ve světě i v ČR a z něj vyplývající důsledky stárnutí, národní a mezinárodní programy stárnutí a aktivity v oblasti celoţivotního vzdělávání, které mají úzkou souvislost s veřejnými knihovnami. Druhá kapitola popisuje sluţby veřejných knihoven seniorům, informační potřeby seniorů a aktivity knihoven v oblasti stárnutí. Poslední kapitola je věnována představení Městské

8

knihovny v Praze a analýze výsledků dotazníkového šetření a pozorování v jednotlivých pobočkách této instituce. Tato práce má rozsah 51 stran, připojeno je 11 stránek příloh. Cituji podle norem ISO 690 a ISO 690-2, vybrala jsem si tzv. harvardský systém citování, seznam pouţité literatury je uspořádán abecedně podle příjmení autora. Na závěr bych chtěla poděkovat své vedoucí práce Mgr. Marcele Buřilové za cenné připomínky při výběru zaměření, pomoc při zpracování mé práce a za konzultace na dotazníku. Dále děkuji Mgr. Ludmile Fonferové za připomínky k dotazníku, Mgr. Jaroslavě Štěrbové za poskytnutí údajů o Městské knihovně v Praze a za moţnost provedení dotazníkového šetření v jednotlivých pobočkách, vedoucím poboček Bohnice, Břevnov, Korunní, Petřiny a Ústřední knihovny a všem knihovnicím v jednotlivých pobočkách za milé přijetí a pomoc při realizaci dotazníkového šetření.

9

1 VYMEZENÍ POJMU SENIOR 1.1 Stárnutí a stáří Ještě neţ se pustím do samotného vymezení pojmu senior jako takového, je nutné, abych vysvětlila dva velmi důleţité výrazy, které s tímto pojmem úzce souvisí – stárnutí a stáří. Pojmy stárnutí a stáří jsou si velmi podobné, ale přesto mezi nimi existuje určitý rozdíl a nelze je jen tak zaměnit. Pro základní orientaci mohu tyto termíny odlišit větou - stárnutí je proces, jehoţ důsledkem je různý stupeň stáří. Jedná se tedy o ontogenetické vývojové etapy v ţivotě člověka, které navazují na předcházející ţivotní fáze1. Stárnutí je závěrečnou fází lidského vývoje, a proto je nutné jej posuzovat jako neoddělitelnou součást celoţivotní proměny člověka. Zákonitosti, příčiny, mechanismy a projevy stárnutí zkoumá věda nazývající se gerontologie. „Ta také vypracovává vědecké podklady pro zdravé stárnutí a stáří“ [Zavázalová 2001, s. 7] a na poli národních a mezinárodních výzkumů se snaţí odhalit zákonitosti procesu stárnutí, vymezit společné rysy stáří a najít optimální řešení jeho bio-psychologických problémů. Jak uţ jsem dříve napsala, stárnutí je dlouhodobý proces - člověk přece nezestárne přes noc. Stejně důleţitý je také fakt, ţe stárnutí kaţdého jedince je individuální. Tak jako se kaţdý z nás odlišuje svou fyzickou podobou, tak i stárnutí kaţdého člověka nemá stejný průběh, a proto je velmi sloţité určit, kdy končí střední věk a začíná stáří. Nejběţnějším měřítkem stárnutí je chronologický (kalendářní) věk, který ne vţdy odpovídá věku biologickému (fyziologickému). Další pouţívanou mírou je sociální věk. Ten se „vztahuje ke společenskému očekávání chování, které je přiměřené určitému biologickému věku“ [Stuart-Hamilton 1999, s. 19]. Jde tedy o očekávání, která má společnost spojena s určitým věkem. Jaká je časová hranice, při které se člověk stává „starým“? A je vůbec moţné ji přesně určit? Jistě není bez zajímavosti tvrzení, ţe stáří je pojem relativní a pohled na to, jak je kdo starý, se mění s věkem. Jinak posuzuje člověk stáří, dokud je ještě „mladý“, jinak ve věku, kdy uţ se u něj začínají projevovat první příznaky stárnutí. V patnácti se na třicetiletého dívá jako na starce, ve třiceti se hranice stáří posouvá

1

Těmito vývojovými fázemi jsou období prenatální, novorozenecké, kojenecké, batolivý věk, předškolní věk, školní věk, pubescence (dospívání), adolescence (mládí), mladá dospělost, střední dospělost, zralá dospělost (presenium) a stáří [Švancara 1983, s. 17].

10

k padesátce a v padesáti je pro něj starým člověkem sedmdesátník. Proto je velmi obtíţné stanovit hranici stáří. Většina odborníků se shoduje na tom, ţe za začátek stáří neboli za tzv. mezní věk povaţuje hodnoty mezi šedesáti a pětašedesáti lety. Tato věková hranice je tradičně stejná ve většině západních zemí (v podstatě většinou odpovídá době povinného odchodu do důchodu). Odborníci ovšem nevychází pouze ze sociální tradice, přibliţně v tomto věku se totiţ začínají objevovat první evidentní fyzické a psychologické změny. Světová zdravotnická organizace například navrhla v 60. letech 20. stol. tyto věkové hranice pro období vyššího věku: rané stáří (starší věk) vymezené roky 60-74 a vlastní stáří (pokročilý, vysoký věk) týkající se věku od 75 let a více.2 [Zavázalová 2001, s. 12]. Mezi další členění stáří patří dělení na „mladší (65-75) a pokročilé stáří (75 a více), případně na vyšší věk (60-74 let), rané stáří (74-80 let), stáří (80-90 let) a dlouhověkost (nad 90 let)“[Knihovnické 1983, s. 21]. Mezi velmi zajímavé varianty rozdělující lidi starší 65 let patří rozlišení na kategorii třetího a čtvrtého věku. Třetí věk značí aktivní a nezávislý ţivot ve stáří, naproti tomu čtvrtý věk je obdobím, kdy se člověk stává závislým na druhých lidech. Já jsem se ve své práci rozhodla na základě těchto konvencí povaţovat za dolní hranici stáří 60. rok věku. Vlastní biologické stáří sice začíná kolem 70. roku ţivota, ale období mezi 60. a 70. rokem je jakýmsi přechodným obdobím mezi středním věkem a vlastním biologickým stářím. Nyní stojím před dalším problémem – jaké zvolit oslovení pro člověka nad 60 let? Důchodce, penzista, senior, starý či starší člověk, starý občan, geron, starší uţivatel nebo uţivatel vyšší věkové kategorie - kterému z těchto označení má člověk dát přednost? V dnešním světě, který tolik dbá na to, aby určitá skupina lidí nebyla diskriminována, se příliš slova starý člověk nebo starý občan „nenosí“, proto s nimi ani já nebudu vyjadřovat své myšlenky. Příliš pouţívané není ani slovo penzista, které má (podobně jako předchozí slova) v dnešní době příliš pejorativní význam. A slovo důchodce, které je odvozeno od sociálních dávek, tzv. důchodů, je v tomto případě zavádějící, protoţe důchodce je člověk pobírající důchod či rentu, ať uţ je jakákoli – tedy i důchod invalidní (ten můţe člověk získat na základě zdravotního postiţení ještě před dosaţením 60. roku věku). Další z termínů – geron, je termínem pouţívaným spíše v oblasti sociální gerontologie či psychologie a sociologie, a proto

2

Z posledního období pak vyčlenili období dlouhověkosti – od 90 let.

11

se pro mé účely také příliš nehodí. Ve své práci proto budu pouţívat slova senior, případně slovního označení starší člověk. V částech, které se týkají přímo knihoven, se můţe vyskytnout i označení uţivatel vyšší věkové kategorie nebo starší uţivatel.

1.2 Psychologické a fyzické aspekty stárnutí Existuje mnoho teorií, proč stárneme a já na tomto místě jen opravdu nastíním nejznámější a nejdůleţitější z nich: Mezi teorie známé mezi širokou veřejností patří teorie o působení zevních vlivů a ekologické teorie. Jejich hlavní tezí je fakt, ţe vnější prostředí má rozhodující vliv na to, jakým způsobem a jak brzo člověk začíná stárnout. Mezi tyto vnější vlivy patří škodlivé chemické látky v našem ţivotním prostředí, nevhodné potraviny a způsob našeho stravování, ţivotní styl a negativní psychosociální prostředí. Zajímavé je, ţe pokud by platila tato teorie, pak by za poslední století, kdy se výskyt výše uvedených vnějších vlivů zvýšil, nemohl vzrůst průměrný věk člověka. V tomto případě také musím přihlédnout k výraznému zlepšení v oblasti zdravotnické péče a prevence. Teorie genetického programu naznačují, ţe procesy stárnutí jsou předem naprogramované v našem genetickém kódu a nelze je tedy běţnými zásahy zvenku ovlivnit. Tyto teorie předpokládají, ţe po určitém dělení buněk náš genetický kód zabrání přenosu informace, aby se buňka začala opět dělit. To způsobuje smrt buňky. Imunologická teorie předpokládá, ţe čím je člověk starší, tím více se zhoršuje jeho schopnost nacházet geneticky vadný materiál, který si tělo samo vytváří. Díky tomu je aktivován autoimunitní systém, coţ dále oslabuje imunitní systém těla proti zásahům z vnějšku. Tento jev se nazývá „imunologický paradox stáří“.

1.2.1 Fyzické stárnutí Fyzické změny, které s sebou přináší proces stárnutí, jsou změnami nejviditelnějšími. Jedná se především o úbytek fyzických sil, zhoršení zdraví a častější výskyt nemocí3(především těch dlouhodobých). Otázkami fyzického aspektu

3

Senioři velmi často trpí polymorbiditou (=současný výskyt několika chorob současně), příznaky těchto nemocí jsou atypické, mnohdy nevýrazné, jedna nemoc často podnítí vznik nemocí dalších. Důleţitá je také podmíněnost zdravotní a sociální situace, zdravotně sociální homeostaze, coţ je vlastně podmíněnost zdravotní a sociální situace. Kaţdá nemoc změní sociální situaci člověka a zároveň kaţdá změna v sociální situaci často ovlivní zdravotní stav [Zavázalová 2001, s. 29]

12

stárnutí lidí se zabývá vědní disciplína geriatrie. „Je třeba si uvědomit, ţe úpadek funkcí nezačíná ve stáří, ale jiţ v rané dospělosti, kdy většina tělesných soustav vykazuje po třicátém věku kaţdoroční úbytek funkcí. Průběh této degradace je velmi pozvolný, a protoţe je většina tělesných soustav předimenzována, nezaznamená běţný pozorovatel aţ do šesté dekády ţivota ţádnou změnu“ [Stuart-Hamilton 1999, s. 23]. Proto stojí za úvahu, zda řada změn pozorovaných u staršího člověka není způsobena spíše nemocemi neţ stárnutím samým. Kaţdý člověk v průběhu ţivota prodělal několik nemocí a je velmi obtíţné vyloučit, ţe změny související se stárnutím jsou pouze nahromaděnými důsledky těchto nemocí. Stárnutí jednotlivých buněk těla má aţ ničivý účinek na fungování orgánových soustav. Například vylučovací soustava zpomaluje svou činnost, trávicí soustava je schopná vstřebat méně ţivin, dochází k úbytku svalové hmoty, dýchací soustava dokáţe zajistit přísun mnohem menšího mnoţství kyslíku, srdce ztrácí svou sílu a v důsledku zuţování a kornatění cév je k rozvodu stejného mnoţství krve potřeba více energie. Všechny tyto změny pak mají nepříznivý vliv na fungování mozku a tím i na psychiku člověka. Ovšem nejdůleţitějšími aspekty stárnutí, které velmi úzce souvisí s psychickou kondicí člověka a také s jeho sociálním statusem, je zhoršování funkce lidských smyslů. Jak jsem jiţ naznačila, zrak, sluch, chuť, čich a hmat jsou velmi důleţitými nástroji mozku při kontaktu s okolím, jejich zhoršení můţe mít za následek sociální izolaci jedince. Ačkoli jsou všechny tyto smysly pro jedince nepostradatelné, „oslabení ostatních smyslů (chuť, čich a hmat) zajímá psychology méně, neboť s činností psychiky nesouvisí tak úzce jako oslabení sluchu a zraku“[Stuart-Hamilton 1999, s. 33]. Zrakové a sluchové vjemy totiţ představují největší zdroj informací z vnějšího světa, ve kterém se jedinec pohybuje. Pokud hovoříme o oslabení zrakových vjemů, senioři velmi často trpí zhoršením akomodace4, která vede k presbyopii (vetchozrakosti, stařecké dalekozrakosti), dále seniory trápí ztráta zrakové ostrosti5. Existují studie, které potvrzují, „ţe zhruba 75 procent starších lidí potřebuje brýle a řada z nich nevidí dobře ani s jejich pomocí.“[Stuart-Hamilton 1999, s. 27]. Ovšem podle mého názoru je česká společnost na problémy se zrakem u seniorů připravena (pravděpodobně

4

Akomodace je schopnost oka zaostřovat na různé vzdálenosti. Zrakovou ostrost můţeme definovat jako schopnost vidět předměty v určité vzdálenosti.

5

13

proto, ţe v české společnosti stále více lidí v mladším věku potřebuje brýle) a bere je jako součást stárnutí. Větší potíţe nastávají, pokud má senior problémy se sluchem. Je dokázáno, ţe jen velmi mírné oslabení sluchu má velice nepříznivý vliv na sociální ţivot starého člověka. „Neslyšícím lidem se dostává pomoci od charitativních organizací méně často neţ nevidomým. Je tomu tak zřejmě proto, ţe nevidomí jsou odříznuti od světa, kdeţto neslyšící od lidí“ [Stuart-Hamilton 1999, s. 33]. Člověk, který neslyší tak dobře, se raději uchýlí k mlčení, neţ aby riskoval, ţe sklidí hněv či výsměch normálně slyšících jedinců. Ti většinou nevědí, jak by měli na člověka s postiţením sluchového orgánu reagovat. Většinou totiţ začnou zvyšovat hlas, aby je dotyčný „postiţený“ slyšel. Pokud ovšem tento člověk trpí presbyakuzí (tedy nedoslýchavostí stárnoucích), která je nejrozšířenějším typem oslabení sluchu u seniorů, pak je paradoxně nejvhodnějším způsobem, jak s ním komunikovat, šepot. Proto je velmi důleţité nezačít ihned křičet, ale zřetelně a pomalu vyslovit to, co má být vysloveno. Jinak se senior můţe ještě více stáhnout do své ulity, coţ můţe vnější a nezasvěcený pozorovatel pochopit jako projev nespolečenského chování či dokonce nástupu demence. Pokud reaguje na toto chování nevhodně, pak se senior straní společnosti ještě více a tento začarovaný kruh se uzavře.

1.2.2 Psychické stárnutí Stárnutí je také doprovázeno změnou inteligence, ve smyslu posouvání lidských schopností jiným směrem. Jedná se o převáţení krystalické inteligence nad inteligencí fluidní. „Krystalická inteligence udává mnoţství vědomostí získaných v průběhu ţivota“[Stuart-Hamilton 1999, s. 49]. Zatímco „fluidní inteligenci lze definovat jako schopnost řešit problémy, pro které neexistují řešení, k nimţ by bylo moţno dojít na základě vzdělání či zkušeností dané kultury“[Stuart-Hamilton, s. 50]. Tato změna se projeví tak, ţe senioři v porovnání s mladšími jedinci mnohem pomaleji řeší nové a neznámé situace. Naopak starší člověk zúročí po celý ţivot získané vědomosti a zkušenosti. V konečném důsledku tedy nedochází ke zhoršování inteligence, pouze se mění její povaha a mění se také způsob řešení situací.

1.2.3 Sociální stárnutí Jak jiţ bylo řečeno, otázka stárnutí se netýká jen fyzického stárnutí lidského těla, ale existuje také sociální stárnutí, na které má vliv především charakter a

14

uspořádání společnosti. K nejvýraznějším změnám dochází hlavně ve vyspělých zemích, kde je velký důraz kladen na ekonomickou aktivitu a především produktivitu, která určuje společenské postavení jedince. Největší hrozbou v této společnosti tak není nedostatečné hmotné zabezpečení seniorů, ale jejich degradace jako sociální skupiny. Ta v některých případech vede aţ k jejich segregaci ze společnosti. Proto je nezbytné vytváření nových rolí pro seniory a současně také výchova společnosti k úctě ke stáří a přijetí seniorů jako nezbytné součásti jakékoli společnosti.

1.3 Stárnutí populace 1.3.1 Stárnutí obyvatel ve světě Stárnutí celé společnosti se netýká jen České republiky, ale celého světa. V roce 1995 dosáhlo v Evropě 13,8 % osob vyššího věku neţ je 65 let, Evropa tak patřila mezi nejstarší kontinenty. Naopak mezi nejmladší kontinenty patřila Afrika, se svým počtem 3,2% obyvatel nad 65 let věku. A pokud bychom vzali v úvahu obyvatele světa jako celku, pak se blíţíme ke hranici demografického stáří, tj. ţe 7% obyvatel je ve věku nad 65 let.6 „V celosvětovém měřítku je tempo růstu populace nad 65 let třikrát vyšší neţ tempo růstu mladé generace do 20 let“ [Zavázalová 2001, s. 15]. Jiţ dnes je kaţdý desátý člověk na této planetě starší 60 let a do roku 2050 by to mohl být kaţdý pátý člověk. Současně také narůstá počet tzv. starších starých (hovoří se o termínu vnitřní nebo dvojité stárnutí), coţ jsou lidé ve věku nad 75 případně nad 80 let. Obecně lze dvacáté století z demografického hlediska nazvat revolucí v prodluţování lidského ţivota. Průměrné naděje na doţití se při narození zvýšila od roku 1956 o 20 let na současných 66 let a předpokládá se, ţe do roku 2050 se prodlouţí o dalších 10 let. Podle některých autorů to ovšem neznamená, ţe by se v tomto století nějak výrazně prodlouţilo období stáří, ale je to spíše výsledek minimalizace dětské úmrtnosti a zavedení povinného očkování. Odhaduje se, ţe v roce 2020 ve srovnání s rokem 6

„Demografické stáří je pojem, který udává podíl osob vyššího věku na celkovém počtu obyvatel“ [Zavázalová 2001, s. 13]. Demografické stárnutí lze měřit také různými indexy stáří, které nejčastěji udávají poměr poprodukční sloţky obyvatelstva ke sloţce dětské. Problém ovšem můţe nastat ve chvíli, kdy si člověk nedá pozor na různé věkové hranice, které se vyskytují jak u osob s vyšší věkovou hranicí (ta se pohybuje většinou kolem 60 a 65 lety) tak u tzv. dětské sloţky obyvatelstva. Například na mezinárodní úrovni se pouţívá index stáří definovaný jako počet osob ve věku nad 65 let na 100 dětí ve věku 0-14 let.

15

1996 vzroste světová populace nad 65 let o 82%, v rozvojových zemích o 110%, v rozvinutých o 40 %. Jak je vidět v předcházející větě, zvýšení bude největší a nejrychlejší v rozvojových zemích, kde se podíl starších osob zvýší do roku 2050 z 8% na 19%, zatímco podíl dětí poklesne z 33% na 22%. Tato změna s sebou přinese problémy týkající se zdrojů. Probíhající demografická proměna tak vyústí v situaci, kdy se v polovině století starší a mladí lidé budou rovnoměrně podílet na celkovém počtu světové populace. Očekává se, ţe se celosvětově do roku 2050 zvýší podíl lidí ve věku nad 60 let z 10% na 21%. V některých vyspělých zemích jiţ počet starších lidí převyšuje počet dětí a míry porodnosti se sníţily pod reprodukční úroveň.

1.3.2 Stárnutí obyvatel v České republice Pokud budeme sledovat proces stárnutí české populace v průběhu 20. století (viz Tabulka 1), pak musíme říci, ţe nejrychleji stárla naše populace v letech 19501970, a to z 12,4% na 18,3%, coţ znamená nárůst o 5,9 %.

Tabulka 1: podíl obyvatelstva vyššího věku a index stáří v ČR v letech 1900-1990 (převzato z [ZAVÁZALOVÁ 1989, s. 16])

Podle stupnice stáří OSN7 jsme poţadovaných 7% osob nad 65 let dosáhli jiţ mezi léty 1930 a 1950. Takţe pokud bychom vzali v úvahu doporučení dnešních odborníků, pak jsme se jiţ v roce 1950, kdy jsme překročili hranici 12%, měli 7

Velmi známou stupnicí demografického stáří je klasifikace OSN, která počítá s podílem lidí starších 65 let, a dělí se na tyto 3 stupně: první stupeň představuje mladé obyvatelstvo a je přiřazován k hodnotám do 4%, druhý stupeň tvoří rozmezí hodnot 4-7%, které odpovídá zralému obyvatelstvu a třetí stupeň přiřazuje k hodnotám nad 7% termín staré obyvatelstvo.

16

celostátně zabývat otázkou systému péče o staré občany a po roce 1961 se tato péče měla stát základním problémem zdravotnictví. Z čehoţ vyplývá, ţe od roku 1950 můţeme českou společnost označit jako starou. V období let 1970 aţ 1990 bychom mohli o české populaci tvrdit, ţe proces demografického stárnutí obyvatel relativně stagnoval. Ovšem pokud analyzujeme všechna data, můţeme říci, ţe docházelo k vnitřnímu stárnutí, tedy, ţe se zvyšoval počet lidí nad 75 let a nad 80 let. To mělo za následek nutné zvýšení zdravotní a sociální péče o tyto občany. Ve skupině nad 80 let se dokonce jejich počet zvýšil z 1,5% na 2,55%, coţ je přibliţně o dvě pětiny. „V roce 2000 pak bylo v ČR 1 893 792 obyvatel ve věku nad 60 let, coţ představuje asi 18,4% populace“[Národní 2005]. Podle prognózy Ministerstva sociálních věcí z roku 2002 bude podíl lidí starších 60 let v roce 2030 tvořit přibliţně 30% z celkové populace a „OSN odhaduje, ţe do roku 2050 stoupne podíl starších obyvatel České republiky na 40%“[Population 2002]. Na tomto modelu také můţeme demonstrovat rozdílnost skladby stárnoucího obyvatelstva z hlediska pohlaví. V České republice je ve stárnoucí populaci větší mnoţství ţen neţ muţů a ţenská populace je také obecně starší neţ muţská. V roce 2000 bylo u nás ve věku nad 60 let 15,3 muţů oproti 21,4% ţen (viz Tabulka 2). Je to dáno především niţší specifickou úmrtností ţen a tím i jejich vyšší střední délkou ţivota8. Ta dosahovala v roce 2000 při narození u muţů hodnot 71,65 let a u ţen 78,35 let. Pro zajímavost zde uvádím také průměrný věk, který v roce 2001 činil u muţů 37,4 let a u ţen 40,5 let.

8

Střední délka ţivota (neboli naděje na doţití) je statistický údaj udávající průměrný, tedy předpokládaný, věk, jehoţ dosahují členové dané populace. Vyjadřuje počet let, která v průměru ještě proţije osoba ve věku x. Nejčastěji se uvádí střední délka ţivota ve věku 0, tedy při narození [Úmrtnost 2004].

17

Tabulka 2 : vývoj podílu seniorské populace v ČR v období 1950-1990 a její projekce do roku 2003 (převzato z [Národní 2003] )

Jistě nesmím zapomenout na jeden ze základních rysů současného demografického vývoje u nás, kterým je pokles počtu obyvatel způsobený přirozeným úbytkem. Rok 2000 tak byl jiţ 7. rokem, kdy počet zemřelých převýšil počet narozených. Česká společnost se tak stejně jako ostatní země musí vypořádat se stárnutím svých obyvatel.

1.3.3 Důsledky stárnutí populace Obecně tedy mohu říci, ţe stárnutí obyvatelstva je důleţitým jevem v naší společnosti a nemůţeme si dovolit podceňovat, jaké důsledky pro nás z toho plynou. Podle Heleny Zavázalové a kol. [Zavázalová 2001, s. 20] můţeme důsledky stárnutí rozdělit na důsledky ekonomické, sociálně zdravotní, sociologické a sociálně psychologické a osobní (ţivotní problémy starých lidí).

1.3.3.1 Ekonomické důsledky K nejdůleţitějším ekonomickým aspektům patří nutnost tvorby vyššího HDP při relativně niţším podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva, zvyšování výdajů na sociální zabezpečení a na zdravotní péči. „Nejzávaţnější z ekonomických problémů je zajištění finančních prostředků na důchody a volba systému důchodového zabezpečení umoţňující vyrovnané hospodaření s jeho příjmy a výdaji“[Zavázalová 2001, s. 22].

18

Existují dva způsoby, jak zajistit potřebné mnoţství finančních prostředků. Prvním z nich je zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu a druhým je rozloţení financování důchodového zabezpečení mezi více opěrných bodů. Dnes se v tomto směru uplatňují tři cesty – státní povinné pojištění, zaměstnanecké důchodové pojištění a soukromé dobrovolné připojištění.

1.3.3.2 Sociálně zdravotní důsledky Ty vyplývají hlavně z vyšší nemocnosti starších a starých lidí, ze zvýšené potřeby a spotřeby sociální a zdravotní péče. Se zvyšujícím věkem vzrůstá polymorbidita (viz pozn. 1) a současně je pravděpodobný vyšší počet chorob se sklonem k chronicitě. „Ve věku nad 85 let jiţ prakticky nikdo není bez nějaké chronické nemoci a s věkem roste i riziko komplikací těchto nemocí“ [Zavázalová 2001, s. 23]. Nejzávaţnějším důsledkem tohoto jevu je sníţení soběstačnosti, které můţe vést aţ k bezmocnosti (nemocný člověk pak vyţaduje soustavnou péči buď od druhé osoby, nebo v některém z ústavních zařízení). „Prioritní finanční zabezpečení vyţadují hlavně primární zdravotní péče a terénní sociální sluţby“[Zavázalová 2001, s. 24].

1.3.3.3 Sociologické a sociálně psychologické důsledky Mezi tyto důsledky patří hlavně měnící se postoje a chování obyvatelstva, změny v charakteru rodiny, změny v moţnostech ekonomické aktivity a změny v bydlení. Právě proto je třeba vytvářet příznivé společenské a politické klima hlavně k řešení moţných mezigeneračních konfliktů. Dále je nutná potřeba výchovy k úctě ke stáří a příprava na stáří. Tyto jevy pak ve společnosti musí provázet větší sociální integrace starších občanů – podpora tvořivosti a různých forem vzdělávání generace třetího věku, …

1.3.3.4 Osobní důsledky stárnutí a stáří Mezi hlavní důsledky, se kterými se jedinec musí ve stáří potýkat, se řadí zhoršující se zdravotní stav, se kterým souvisí sníţení případně ztráta soběstačnosti, zajištění dostatečného mnoţství finančních prostředků, zabezpečení adekvátního bydlení, otázky všestranné aktivity a vyuţití volného času (utváření nových denních stereotypů po odchodu do důchodu). V neposlední řadě do této skupiny patří také

19

problémy psychologického rázu – především zvládání rizikových situací. Mezi ně můţeme zařadit adaptaci na odchod do důchodu9, úmrtí partnera, ztráta poslední blízké osoby či dlouhodobé rodinné konflikty. Stáří je také dobou zhodnocování jednotlivých fází lidského ţivota. I zde panuje výrazný rozdíl mezi pohlavími. Muţi spatřují ţivotní úspěšnost v závěru středního věku a v přechodu do důchodového věku. Soudí tak hlavně podle efektu své kariéry, hodnotí ţivot podle získání nebo ztráty svého pracovního zařazení a nově získaných hodnot ve svém sociálním postavení. Ţeny jsou naopak více vázány na osudy rodiny, hodnotí úspěch svých dětí a hůře snášejí odchod dětí do dospělého nebo samostatného ţivota.

1.4 Mezinárodní a národní programy stárnutí V předchozí části jsem se pokusila vysvětlit důsledky stárnutí obyvatel, nyní naváţu kapitolou zabývající se, jakým způsobem na tuto situaci reagovaly nebo reagují instituce na mezinárodním či národním poli (v rámci ČR).

1.4.1 Mezinárodní programy stárnutí Na poli mezinárodním byl mezníkem v oblasti stárnutí rok 1982, kdy se konalo Světové shromáždění pro problematiku stárnutí ve Vídni, v Rakousku. Výsledkem tohoto shromáţdění byl Vídeňský mezinárodní akční plán stárnutí (Vienna International Plan of Action on Ageing), který později téhoţ roku schválilo Valné shromáţdění OSN (rezoluce 37/51). Tento akční plán „směřuje k posílení schopnosti vlád jednotlivých států a občanské společnosti vypořádat se se stárnutím populace a oslovit rozvojový potenciál a potřeby seniorů. Podporuje také regionální a mezinárodní spolupráci. Zahrnuje 62 doporučení pro výzkum, shromaţďování a analýzu dat, přípravu a vzdělávání v těchto hlavních oblastech: zdraví a výţiva, ochrana starších spotřebitelů, bydlení a ţivotní prostředí, rodina, sociální zabezpečení, jistotu příjmu a zaměstnání a vzdělávání“ [Vienna 2003, volně přeloţeno]. Dalším podstatným krokem na mezinárodním poli bylo vypracování Zásad OSN pro seniory. Ty byly přijaty Valným shromáţděním OSN 16. prosince 1991(rezoluce 46/91) a nabádají vlády, aby zásady včlenily do svých národních 9

Pokud člověk na tuto fázi ţivota není připraven, můţe dojít k psychosomatickému šoku a dokonce je popisována i smrt z penzionování.

20

programů, kdykoli to jen bude moţné. „Celkem 18 zásad bylo seskupeno do pěti hlavních oblastí týkajících se především základních lidských práv a postavení seniorů: nezávislost, zapojení do společnosti, péče, seberealizace a důstojnost“ [Senioři 2002]. Protoţe se situace ve světě od roku 1982, kdy se konala první konference o stárnutí, změnila, bylo nutno revidovat Mezinárodní akční plán tak, aby odráţel nové celosvětové trendy. A tak se ve dnech 8. -12. dubna 2002 v Madridu konalo 2. světové shromáždění o stárnutí. Cílem bylo vytvořit společnost pro všechny věkové kategorie. Na seniory nesmí být pohlíţeno jako na zvláštní skupinu, protoţe stáří je nedílnou součástí lidského ţivota. Starší lidé jsou a budou pro společnost potřební a uţiteční, je však třeba změnit pohled společnosti na stáří, zejména ustálené, často aţ negativistické nahlíţení na seniory, a podporovat aktivní stárnutí přijetím politik zahrnujících opatření v různých oblastech. Na rozdíl od Mezinárodního akčního plánu z r. 1982 se nový Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí orientuje více na země rozvojové a země s transformující se ekonomikou. Obsahuje 117 konkrétních doporučení rozčleněných do tří prioritních směrů: senioři a rozvoj, uchování zdraví, tělesné a duševní pohody aţ do stáří, zajištění příznivého a podpůrného prostředí. Dokument se týká zejména těchto otázek: 





v oblasti staří lidé a rozvoj: - aktivní účast seniorů na ţivotě a rozvoji společnosti - práce a stárnoucí pracovní síla - rozvoj v zemědělských oblastech, migrace a urbanizace - přístup ke znalostem, vzdělání a výchově - mezigenerační solidarita - vymýcení chudoby - zajištění příjmu, sociální ochrana či sociální pojištění a předcházení chudobě - situace ohroţující seniory v oblasti uchování zdraví a tělesné a duševní pohody do stáří: - podpora zdraví a tělesné a duševní pohody během ţivota - univerzální a rovný přístup ke zdravotním sluţbám - senioři a HIV/AIDS - výcvik poskytovatelů péče a zdravotnického personálu - potřeby seniorů v oblasti duševního zdraví - senioři a zdravotní postiţení v oblasti zajištění příznivého a podpůrného prostředí: - bydlení a okolní prostředí - péče a podpora poskytovatelů péče - přehlíţení, zneuţívání a násilí 21

-

představy o stárnutí [Madridský 2002]

1.4.2 Národní program stárnutí V ČR se seniorské problematice začala více věnovat vláda a její ministerstva v souvislosti s Mezinárodním rokem seniorů vyhlášeným v roce 1999 OSN. Vznikla Národní koordinační rada, jejímţ cílem bylo podnítit občanskou iniciativu při organizaci akcí na mezinárodní, celostátní i místní úrovni týkající se seniorů. Na základě návrhu této rady vznikl v roce 2000 Poradní sbor k problematice stárnutí jako stálý poradní orgán Ministerstva práce a sociálních věcí. Základním úkolem Poradního sboru byla příprava Národního programu přípravy na stárnutí. Členy byli zástupci zainteresovaných ministerstev10 a zástupci organizací a sdruţení působících v oblasti péče o seniory a přední odborníci z oblasti sociální politiky. Nejprve byl formulován Návrh základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace v ČR, ten byl na konci roku 2001 schválen vládou a na jeho základě vznikl v roce 2002 Národní program přípravy na stárnutí na období let 2003-2007. „Cílem tohoto dokumentu je podpořit rozvoj společnosti pro lidi všech věkových skupin tak, aby lidé mohli stárnout důstojně, v bezpečí a mohli se i nadále podílet na ţivotě společnosti jako plnoprávní občané“ [Národní program 2003]. Národní program je koncipován pro celou společnost, tedy pro mladou, střední a seniorskou generaci. Mladá generace by se měla připravit na pozdější etapy svého ţivota a přijmout pozitivní přístup ke stáří zahrnující princip nediskriminace a solidarity. Střední generace jako nejpočetnější a ekonomicky aktivní populace by měla prosazovat a uskutečňovat politiku stárnutí a přípravu na stárnutí. Současně zodpovídá i za vlastní přípravu na stárnutí a stáří. A senioři samotní by měli přispívat ke změně vnímání stáří a stárnutí ve společnosti zejména svým vlastním aktivním přístupem. Program zpracovává 10 oblastí:  etické principy  přirozené sociální prostředí  pracovní aktivity  hmotné zabezpečení  zdravý ţivotní styl, kvalita ţivota 10

Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo obchodu a průmyslu, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy

22

 zdravotní péče  komplexní sociální sluţby  společenské aktivity 

vzdělávání

 bydlení V rámci těchto oblastí jsou představeny jednotlivé cíle, které jsou dále rozpracovány do podoby konkrétních opatření, za která odpovídají jednotlivá ministerstva.

1.5 Příprava na stáří Právě díky prodluţování střední délky ţivota je pravděpodobné, ţe člověk proţije asi 15 let svého ţivota v důchodovém věku. A tato doba by měla být proţita plnohodnotně a kvalitně. Většina lidí ve stáří provozuje stejné aktivity, které provozovali dříve, s ohledem na svůj zdravotní stav a moţnosti. Proto by se příprava na stáří měla stát součástí ţivota, stejně jako je stáří jeho součástí. „Příprava na stáří je rozlišována jako příprava dlouhodobá neboli celoţivotní, střednědobá (asi od 45 let věku) a krátkodobá (asi 2-3 roky před odchodem do důchodu)“[Zavázalová 2001, s. 78]. Jiţ ve středním věku je důleţité naučit se „zdravě stárnout“. Na stáří bychom se měli začít připravovat po 40. roce věku. Kvalitu ţivota, ale i průběh stáří ovlivňují ţivotní styl a zdravotní problémy, a proto by se příprava na zdravé stáří měla týkat dodrţování zdravého ţivotního stylu a podpory zdraví. Právě v dnešní uspěchané době je nutné se na stáří a především odchod do důchodu dobře přichystat. Pro většinu lidí ve středním věku je totiţ práce hlavním smyslem ţivota. Odchod do důchodu pak znamená změnu identity, ztrátu ţivotního smyslu a kontaktů. To ovšem neznamená konec světa a mnoha lidem se podaří najít nové způsoby seberealizace – většinou rozvíjí takové aktivity, na které při dřívějším pracovním vytíţení nebyl čas.

1.6 Aktivity ve stáří Pro celkovou duševní hygienu je proto nezbytně důleţité vytvoření programu pro volný čas. Udrţení a navázání nových kontaktů, podpora mezigeneračních vztahů a jakákoli aktivita dává ţivotu ve stáří smysl a naplnění. V rámci společnosti

23

je třeba zajistit moţnost vzdělávání, kulturního a sportovního vyţití a dostatečnou nabídku sluţeb.

1.6.1 Celoživotní vzdělávání V ČR se setkáváme s nejrůznějšími typy vzdělávání seniorů, v této kapitole jsem se snaţila nastínit jen jejich základní formy, které se týkají. V bývalé Československé republice se po konání Světového shromáţdění o stárnutí v roce 1982 uskutečnila řada akcí zaměřených na starší populaci, tak začali vznikat první akademie třetího věku, většinou z iniciativy a ve spolupráci s gerontologickými a geriatrickými pracovišti. Akademie třetího věku (A3V) je středně náročnou formou vzdělávacích aktivit pro seniory. Většinou je představují cykly přednášek obvykle s jednosemestrálním či více semestrálním trváním. Obsah těchto kurzů se přizpůsobuje místním potřebám, moţnostem a podmínkám. Mezi hlavní témata patří zdravotnictví a gerontologie (většinou zdravé stárnutí, předcházení chorobám, …), kultura a historie (často místa konání akademie), „hobby-aktivity“ (zahradničení, filatelistka, …) a cvičení a jóga. Povzbudivé výsledky s pořádáním A3V vedly k rozhodnutí uskutečnit náročnější formu vzdělávání, a to univerzitu třetího věku (U3V,UTV). První univerzita vznikla v Olomouci v roce 1986 a odpovědnost za odbornou úroveň převzala Univerzita Palackého. Univerzity třetího věku jsou u nás nejznámější typ vzdělávacích programů určených pro seniory. U3V jsou organizovány přímo na vysokých školách, ale po jejich absolvování senior neobdrţí vysokoškolskou kvalifikaci. Obsahově poskytují seniorům odborné poznatky na úrovni vysoké školy a studijní obory se většinou otvírají na základě profilace „mateřské vysoké školy“. Obdobou U3V jsou univerzity volného času. Odborné přednášky jsou prezentovány populární formou a studia se mohou účastnit zapsaní studenti (existuje také moţnost navštívit přednášky i bez zápisu). Hlavní rozdíl je ve skladbě studentů, těmi můţe být kdokoli, zatímco v případě U3V pouze senioři. Studium se také neváţe na předchozí vzdělání a cílem kurzů není zisk certifikátu. UVČ pak není vázána na VŠ a má většinou větší kapacitní moţnosti neţ U3V. Kluby důchodců (kluby aktivního stáří) se zaměřují především na organizování široce chápané zájmové činnosti důchodců – např. společné návštěvy kulturních akcí, poznávací zájezdy a exkurze a vzdělávací aktivity. Vzdělávací činnost má široký charakter, často ji představují jednorázové přednášky s besedami.

24

2 VEŘEJNÁ KNIHOVNA A JEJÍ FUNKCE V této kapitole se budu zabývat vztahem mezi veřejnou knihovnou a seniory. Nejprve proto zlehka připomenu, co to je veřejná knihovna, jaké jsou její hlavní funkce a jaké sluţby seniorům nabízí, poté naznačím, jaké jsou informační potřeby seniorů, a nakonec uvedu aktivity knihoven v oblasti stárnutí.

2.1 Veřejná knihovna a její cíle „Veřejná knihovna je organizace zřízená, podporovaná a dotovaná společností, a to buď prostřednictvím místní, regionální či národní správy nebo jinou formou společenské organizace. Zajišťuje přístup k vědění, informacím a uměleckým dílům prostřednictvím různých zdrojů a sluţeb. Je přístupná všem členům společnosti stejně, bez ohledu na rasu, národnost, věk, pohlaví, náboţenství, jazyk, invaliditu, ekonomické postavení, zaměstnání a dosaţený stupeň vzdělání“[Gill 2002, s. 11]. Mezi hlavní cíle veřejné knihovny, které se vztahují k informacím, gramotnosti a vzdělávání, podle Manifestu IFLA/UNESCO o veřejných knihovnách patří: 1.vytváření a posilování čtenářských návyků od raného dětství; 2.podpora samostatného sebevzdělávání i všech stupňů školského vzdělávání; 3.poskytování příleţitosti pro osobní tvůrčí rozvoj; 4.povzbuzování imaginace a kreativity dětí a mládeţe; 5.podpora uvědomělého přístupu ke kulturnímu dědictví a k hodnotám umění a pokroku vědy; 6.zajišťování přístupu ke všem kulturním formám prezentace reprodukčního umění; 7.podpora dialogu mezi kulturami a kulturní rozmanitosti; 8.podpora tradice lidové slovesnosti; 9.zpřístupňování všech druhů obecních informací; 10. poskytování informačních sluţeb místním podnikům, sdruţením a zájmovým skupinám; 11. podpora rozvoje informační a počítačové gramotnosti;

25

12. podpora a podíl na všech akcích a programech zabývajících se odstraňováním negramotnosti, resp. – je-li to třeba – podněcování takových aktivit [Gill 2002, s. 80].

2.2 Služby veřejných knihoven seniorům (a nejen jim) 2.2.1 Donášková služba Donášení knih do domu je sluţbou pomáhající lidem s pohybovými potíţemi, kteří nemohou docházet do knihovny, a přesto by si rádi přečetli knihy z jejího fondu. Tato sluţba musí být poskytována na základě důvěry, znalosti čtenářů a jejich preferencí. Knihovnice dochází jak do soukromých domů a bytů, tak do domovů důchodců či pečovatelských domů. Problém ovšem můţe nastat, ve chvíli, kdy si čtenář začne plést knihovnici s donáškovou sluţbou (léky, potraviny atd.). Důleţitá je také otázka oprávnění vstupu do bytu. Jiţ dnes se vyskytují podvodníci, kteří se vnutí do bytu s úmyslem odcizit peníze či cennosti a kteří napodobují například opraváře, pracovníky na odečet elektřiny atd. Mohlo by se stát, ţe se představí jako donášková sluţby knih z knihovny. Proto platí zásada poskytování těchto sluţeb na základě důvěry a nutností je také vytvoření jasných pravidel a postupů. Tuto sluţbu pak v mnoha regionech nemusí vykonávat jen knihovníci, ale knihovna se můţe obrátit o pomoc na pečovatelskou sluţbu nebo na dobrovolníky pro handicapované či staré občany. Například v knihovně v Kamenickém Šenově se o bezplatnou donášku vybraných knih starají místní skauti [O bezplatnou 2003].

2.2.2 Výběrové regály Výběrové regály jsou police, do kterých se vyčlení určitý druh literatury. V našem případě je třeba přihlédnout k niţším pohybovým či zrakovým schopnostem seniorů. Na tyto regály můţeme umístit oblíbené literární ţánry nebo knihy s velkým písmem. Někteří knihovníci zastávají názor, ţe takové vyčleňování není příliš dobré a seniorů by se toto „oddělování od ostatních čtenářů“ mohlo dotknout. Proto dávají přednost například regálům s dnes vrácenými knihami. Další moţností je například štítkem zřetelně označit knihy s velkým písmem, a pak je vrátit zpět do běţného fondu.

26

2.2.3 Předčítání knih Předčítání knih je sluţbou, která nemusí být realizována jen v knihovně, ale můţe se uskutečnit například v domovech důchodců či v pečovatelských domech. Zde je určitě vhodné počítat s rozdílnými zájmy seniorů, a proto je nutné vhodně zvolit knihu, ze které se bude předčítat. Předčítání knih bývá často v knihovnách spojováno s následnou literární přednáškou či besedou.

2.2.4 Edukační a kulturní činnost Dnes je v knihovnách nabízeno velké mnoţství výukových programů, často se zde pořádají také přednášky A3V nebo UVČ (viz kapitola vzdělávání), tréninky paměti nebo tzv. letní školy, které se u seniorů těší často velkému zájmu. Některé akce jsou pořádány zdarma, jiné zahrnují zaplacení symbolické částky jako zápisné. V knihovnách se často setkáváme také s poradenstvím pro seniory, které nabízí informace o právní pomoci, sociálních sluţbách a kulturních akcích. Díky nárůstu pouţívání informačních technologií pořádají některé knihovny školení pro práci s elektronickým katalogem nebo kurzy zaměřené na základy počítačové gramotnosti nebo kurzy internetu, které jsou velmi populární. Těmto kurzům o surfování na internetu se ve své práci nebudu věnovat (také proto, ţe toto téma by svým obsahem vystačilo na samostatnou bakalářskou práci). Programy jsou vedeny buď samotnými knihovníky nebo externími lektory či odbornými pracovníky daného oboru.

2.2.5 Nižší poplatky Některé knihovny nabízí seniorům částečné osvobození od poplatků. Často se lze setkat se sníţeným ročním poplatkem za registraci (knihovny se liší věkovou hranicí platnosti tohoto poplatku a jeho výší), coţ samozřejmě zvyšuje motivaci seniorů se do knihovny přihlásit. V některých menších knihovnách například neplatí senioři za zpozdné či za rezervaci knihy vůbec nebo jsou jejich poplatky sníţeny. A některé knihovny také prodluţují seniorům výpůjční dobu na určité dokumenty.

2.2.6 Společné akce pro děti a seniory Knihovny často pořádají či spolupořádají setkání dětí a seniorů. Vhodné jsou například akce „přiveďte vnoučata do knihovny“, které mohou být zakončeny

27

zajímavou přednáškou nebo předčítáním z kníţek. V některých knihovnách se také pořádají soutěţní dny (například v rámci Dne dětí, na začátku nebo na konci školního roku, …) nebo poznávací vycházky do okolí města nebo vesnice, ve které knihovna sídlí. Knihovny tak pomáhají vést k výchově k úctě ke stáří.

2.3 Senioři a jejich informační potřeby Pro seniory zatím představuje knihovna instituci, která převáţně slouţí k uspokojování čtenářských potřeb. Přesto bychom informační potřeby seniorů mohli zahrnout do tří hlavních oblastí: četbu, sociálně-informační oblast a informace denní potřeby.

2.3.1 Četba Četba knih je, jak jiţ jsem se zmínila na začátku této kapitoly, hlavním důvodem, proč senioři zatím navštěvují knihovnu. Starší stejně jako jakýkoli jiný uţivatel knihovny v podstatě četbou uspokojuje své psychické potřeby. Právě mezi základní psychické potřeby podle L. Vášové [Vášová 1995, s. 52] řadíme potřebu nových dojmů, potřebu bezpečí a jistoty, potřebu uznání a potřebu seberealizace. Podle mého názoru je u seniorů po odchodu do důchodu četba velmi často motivem seberealizace – senior díky dřívějšímu pracovnímu vytíţení ztratil schopnost se realizovat jinde neţ právě ve svém zaměstnání. „Četba můţe působit také jako psychologická odměna – odměnou pak je to, co uspokojuje“[Vášová 1995, s. 56]. Velmi důleţití jsou také psychoterapeutické účinky četby, kdy se čtenář vyrovnává s otázkami, které ho tíţí. Právě biblioterapie se uţívá v některých domovech důchodců, kde pomáhá udrţet kontakt seniorů se společností a udrţuje a podporuje jejich zájmy. Mezi další účinky četby patří účinky rekreační, které pomáhají odpoutat se od všedních starostí a navodit příjemné pocity. Pro naše účely je důleţitý také prestižní účinek, kdy čtením určité knihy senior potvrzuje svůj společenský status, který je po odchodu ze zaměstnání ohroţen. A nyní jen velmi stručně k tomu, co vlastně senioři čtou. Mezi nejvyhledávanější literární ţánry patří historické romány a cestopisy. Ţeny pak dávají přednost ţivotopisům a románům o mezilidských vztazích, zatímco muţi preferují detektivky, dobrodruţné romány a literaturu faktu. Z odborné literatury převaţují popularizované příručky o zahradnictví, ovocnářství, ručních pracích – tzv. hobby literatura a literatura ze zdravotnické osvěty. 28

2.3.2 Sociálně informační potřeba Tato potřeba sice nespadá přímo do pole působnosti knihoven, přesto ji knihovna můţe často naplňovat. Je totiţ uspokojována v osobním kontaktu lidí, kteří si například vypráví, co je nového, jaké dnes bylo počasí, jak se jim daří po zdravotní stránce atd. Toto „popovídání“ je velmi důleţitou součástí všedního ţivota. K uspokojování této potřeby pak dochází nejen v knihovně, ale také v obchodech, hromadných prostředcích nebo na jiných veřejných místech, kde se lidé mohou potkávat. Ovšem je velmi příjemné a ţádoucí, aby se právě knihovna stala místem, kde se lidé mohou potkat a „jen tak v klidu si popovídat“.

2.3.3 Informace denní potřeby Další část představují informace denní potřeby, kterými rozumíme důleţité a praktické informace pro denní ţivot z oblasti státní správy, sociálního zabezpečení, zdraví a zdravotnictví a další. Knihovna by měla svým uţivatelům informace z těchto oblastí poskytovat: to platí zejména pro uţivatele vyšších věkových kategorií, kteří se k těmto informacím často nedostanou včas.

2.4 Senioři jako uživatelé veřejné knihovny Seniory jakou uţivatele knihovny můţeme rozdělit do tří hlavních skupin: Senioři bez váţných zdravotních a sociálních problémů, kteří jsou se svou rodinou v úzkém kontaktu, ale v důchodu mají mnoho času, který potřebují naplnit vhodnou činností. Zde je důleţitá role knihovníka, který by měl těmto uţivatelům nabídnout vhodné knihy – jak beletrii, tak naučnou literaturu a měl by pomoci rozvíjet jejich koníčky. V tomto případě je nezbytné, aby byla knihovna dobře zásobena vhodnou hobby literaturou. Senioři v důchodovém věku, kteří stále pracují, studují či publikují. Této skupině seniorů není třeba věnovat nějakou zvláštní pozornost. Chtějí být obsluhováni jako ostatní uţivatelé a zvýšená pozornost a péče by se jich v tomto případě mohla dotknout. A potenciální uţivatele – to jsou senioři, kteří ještě do knihovny nechodí. Důleţité je zaměřit se na seniory, kteří nebydlí v okruhu rodiny, ţijí osaměle nebo v různých sociálních a zdravotnických zařízeních. Knihovník můţe těmto seniorům pomoci najít novou ţivotní perspektivu. Za tímto účelem by měla knihovny

29

spolupracovat s dalšími institucemi – např. s pečovatelskou sluţbou, domovy důchodců atd.

2.5 Aktivity knihoven v oblasti stárnutí První velkou aktivitou v oblasti stárnutí se na českém území stal seminář s názvem Knihovnické služby starým lidem a výchova k úctě ke stáří, který se konal ve dnech 27. - 29. 10. 1982 v Olomouci. Seminář reagoval na Světové shromáţdění ve Vídni (viz kap. Mezinárodní programy stárnutí) a pořádaly jej společně Státní knihovna ČSR, Matice slovenská a Okresní knihovna v Olomouci. Semináře se zúčastnilo přes šest desítek pracovníků knihoven a odborníci z oblasti gerontologie, kteří se neomezili jen na témata z oblasti knihovnických sluţeb, ale vše řešili v kontextu celospolečenské péče o starší lidi. Závěry z tohoto třídenního semináře můţeme shrnout do 6 hlavních doporučení11. Knihovny by měly: 1. zavádět, rozšiřovat a zkvalitňovat specifické sluţby pro vyšší věkovou kategorii 2. navazovat uţší kontakty s institucemi věnujícími se seniorům 3. rozvíjet práci seniorů s knihou 4. zaměřit svou činnost na přípravu na stáří 5. u ostatních uţivatelů prohlubovat úctu a kladný vztah ke stáří 6. zařadit témata týkající se seniorů i do výzkumných plánů a odborných studií Poté se v prostředí českých knihoven po celých třiadvacet let neuskutečnily ţádné podobné akce k seniorské tematice. Aţ v roce 2005 byl v Havlíčkově Brodě zorganizován seminář pro pracovníky knihoven s názvem Knihovny seniorům. Seminář se konal ve dnech 12. – 13. dubna v sále Staré radnice v Havlíčkově Brodě. Zaměřil se hlavně na vzdělávací programy knihoven pro seniory, které mohou ovlivnit smysluplnost a kvalitu jejich ţivota. Mezi hlavní témata patřily aktivizační programy pro seniory, univerzity třetího věku, programy celoţivotního vzdělávání, moţnosti financování vzdělávacích aktivit pro seniory a další. Snad jsou to první snahy v prostředí knihoven a snad i my si uvědomíme, ţe se s velkou pravděpodobností ocitneme na seniorské pozici, a pak budeme velmi rádi, ţe se naší problematikou někdo zabývá a ţe se ji snaţí řešit.

11

doporučení jsou uvedena ve zkráceném znění, ale hlavní smysl zůstává zachován

30

3 VYUŢÍVÁNÍ SLUŢEB VEŘEJNÉ KNIHOVNY SENIORY Pro svou práci jsem se rozhodla vyuţít moţnosti, které mi poskytuje studium v Praze a svá pozorování a dotazování jsem prováděla na vybraných pobočkách Městské knihovny v Praze (MKP), tedy největší veřejné knihovny v České republice. Nejprve několik slov o této knihovně, její historii a specifika, která svým uţivatelům poskytuje. Poté jiţ následuje popis dotazníkového šetření a jeho výsledky.

Obrázek 1: logo Městské knihovny v Praze

3.1 Charakteristika Městské knihovny v Praze Městská knihovna v Praze je první veřejnou knihovnou v tomto městě a byla zaloţena 1. července 1891. Po spojení Prahy a dalších třiceti měst v roce 1922 vznikla tzv. Velká Praha a v souvislosti s tímto krokem došlo také ke spojení knihoven těchto obcí a vytvoření jednotné plně centralizované „Knihovny hlavního města Prahy“. V letech 1925 aţ 1928 byla postavena na Mariánském náměstí nová budova knihovny, první účelová knihovnická stavba v Československu a zároveň jedna z nejmodernějších v Evropě. V době nacistické okupace došlo ke stagnaci činnosti, po únoru 1948 nastal v knihovně značný organizační chaos, který trval téměř do 90. let 20. stol. V druhé polovině 90. let dochází nejen k rekonstrukci budovy Ústřední knihovny na Mariánském náměstí, ale i k rekonstrukci pojetí sluţeb a k úplné automatizaci. Ta pokračuje na jednotlivých pobočkách. Dnes je MKP tvořena Ústřední knihovnou, 45 pobočkami a 3 pojízdnými knihovnami, z toho Ústřední knihovna a dalších 31 poboček je automatizovaných (seznam poboček MKP viz Příloha 2). 12 Pobočky jsou organizačně uspořádány do 6 obvodních knihoven13 a součástí knihovny je také Lidová univerzita.

12

všechna data jsou k 31. 12. 2006, pokud není uvedeno jinak Podle strategie MKP do roku 2005 je struktura sítě knihovny následující: páteřní síť, která představuje základní minimum pro fungování sítě MKP, je tvořena Ústřední knihovnou, 3 oblastními knihovnami a 21 spádovými knihovnami. Ty jsou dále doplněny o sluţby 20 satelitních knihoven a 3 bibliobusů, které vznikají na základě místních potřeb. 13

31

Knihovní fond MKP je tvořen 2 254 257 kj. V roce 2006 bylo vypůjčeno 7 200 183 kj., z toho 5 859 943 kj. v automatizovaných pobočkách. MKP evidovala na konci roku 2006 192 417 registrovaných čtenářů (164 347 v automatizovaných pobočkách), kteří tvoří 16,2% obyvatel hlavního města. Pro mou práci je důleţité také číslo 715, které se vztahuje k počtu kulturně-vzdělávacích akcí pro dospělé pořádaných touto knihovnou. Knihovna vyuţívá knihovnický systém Koniáš, který byl vyvinut pro potřeby této instituce. Podle MKP tvoří její knihovní síť tyto části: jednotlivé pobočky, bibliobusy, ústřední knihovna, lidová univerzita, knihovny pro děti, hudební úsek, divadelní úsek, informační středisko, artotéka a vzácné tisky.

3.1.1 Služby MKP pro seniory V této části práce se budu snaţit nastínit hlavní specifika, která knihovna poskytuje seniorům a nejen jim. Lidová univerzita je kulturním a vzdělávacím centrem MKP a začala zde působit v roce 1961 jako Lidová univerzita vědy, techniky a umění. Svou původně osvětovou činnost rozšířila o oblast kulturních a vzdělávacích aktivit. V současnosti můţeme ročně navštívit asi 80 různých typů pořadů. V rámci svých sluţeb nabízí „setkávání se zajímavými osobnostmi a erudovanými odborníky, informační, poradenskou činnost na lokální i regionální úrovni a aktuální zajímavé informace z oblasti společenských a přírodních věd a pronájem sálů“ [Městská 2006]. Hudební úsek je specializovaným úsekem Ústřední knihovny a je nejstarší a největší veřejnou hudební knihovnou na našem území. Nabízí půjčování hudebních materiálů (hudebniny, knihy, audio), poslech hudby různých ţánrů a mluveného slova na CD, magnetofonových kazetách a gramofonových deskách. Divadelní a filmový úsek MKP je samostatným specializovaným úsekem a od roku 1942 nabízí divadelní a filmovou knihovnu, jejíţ historický fond tvoří 60 000 svazků z oborů divadla, filmu, rozhlasu, televize, kostýmnictví a scénografie. Informační středisko poskytuje informace o Městské knihovně v Praze, dále informace faktografické, bibliografické a referenční a jeho sluţby jsou dostupné i bez čtenářského průkazu. Nabízí také speciální pomůcky nejen pro seniory – zvětšovací program pro slabozraké (Zoom Text Xtra), program pro zvětšování neskenovaného textu (Bizon) a další.

32

Artotéka je další ze specializovaných oddělení MKP, toto oddělení je zaměřeno na výtvarné umění. Uţivatel má k dispozici rozsáhlý fond literatury o výtvarném umění a o příbuzných oborech budovaný od roku 1978, dále informace o architektuře, výtvarném umění, fotografiích a uměleckých řemeslech. Součástí MKP je také Úsek vzácných tisků, který pečuje o vzácný a historický fond MKP. Také Studovna prágensií je specializovaným úsekem Městské knihovny v Praze určeným jejím čtenářům i návštěvníkům bez čtenářského průkazu, který shromaţďuje, uchovává a zprostředkovává pragensia, tj. informační materiály pojednávající monograficky nebo ve své části o Praze. Bibliobus neboli pojízdná knihovna je upravený autobus nebo skříňový nákladní automobil, který pravidelně zajíţdí na stálá stanoviště, kde vţdy několik hodin stojí a čtenáři si tak mohou vybírat knihy (poplatek za roční registraci je od 15 let 40 Kč a vlastní výpůjčky jsou zdarma). První pojízdná knihovna vyjela jiţ v roce 1939, poté bylo vozidlo zabaveno pro vojenské účely a od roku 1949 jiţ slouţí bibliobusy Praţanům dodnes. Pomáháme vám číst je projekt zaměřený na pomoc seniorům a slabozrakým. MKP a druţstvo Spektra v rámci tohoto projektu vybavily některé z poboček kompenzačními pomůckami, které umoţňují několikanásobně zvětšit různou předlohu. To je jistě velkou pomocí pro ty, kteří mají potíţe při čtení kníţek nebo při čtení písmen na obrazovce počítače. Kamerová televizní lupa je umístěna v těchto pobočkách: Holešovice, Korunní, Bohnice, Ďáblice, Opatov, Smíchov a Spořilov. Pokud v MKP dosáhne čtenář věku 70 let nebo je drţitelem průkazu ZTP či ZTP-P, můţe na vlastní ţádost poţádat o zdvojnásobení výpůjční lhůty u absenčních výpůjček (viz Knihovní řád). Důleţitou roli zde hraje fakt, ţe čtenář musí o tuto výhodu poţádat. Někteří uţivatelé MKP se totiţ touto „výhodou“ cítí být zaskočeni (jedna knihovnice mi dokonce přiznala, ţe vţdy pečlivě zvaţuje, kdy a komu tuto informaci sdělí, obávala se totiţ nepřiměřených a negativních reakcí). Na druhou stranu jsem zjistila, ţe většině lidí se tato sluţba MKP líbí a velmi jim usnadňuje ţivot – nemusí si totiţ chodit výpůjční dobu u knih tak často prodluţovat. Tímto zdvojnásobením totiţ vyroste výpůjční doba knih na 8 týdnů v automatizovaných pobočkách (a na dva měsíce v neautomatizovaných pobočkách), takţe senioři ve většině případů knihu stačí přečíst.

33

Velkou pomocí při orientaci v literárních ţánrech jsou štítky a piktogramy umístěné na hřbetu jednotlivých knih. Speciálně pro seniory je určen piktogram s brýlemi, který představuje knihy s velkým písmem. Jednotlivé knihy jsou pak umístěny v běţném fondu knihovny (viz výše v kapitole Senioři a VK). Jedna z poboček MKP sídlí spolu s Domovem Sue Ryder14 ve zrekonstruovaném Michelském dvoře. Pobočka byla zaloţena v roce 1999, pouhých půl roku po otevření Domova Sue Ryder. Navštěvují ji nejen klienti tohoto domova, ale uţivateli jsou obyvatelé ţijící v okolí Michle. Pobočka je tvořena jednou místností, takţe její fond není příliš rozsáhlý (asi na 100m2 se nachází přibliţně 15 tisíc svazků). Do knihovny se vchází přes galerii, ve které mohou uţivatelé zhlédnout kaţdý měsíc obnovovanou výstavu obrazů. Knihovna pomáhá organizovat různé akce pro seniory – například společná setkání seniorů s dětmi. Tato pobočka je díky svému zvláštnímu umístění součástí komplexu Domova Sue Ryder, takţe si spolu s ním můţe klást za cíl umoţnit důstojné stáří.

3.2 Dotazníkové šetření Své pozorování a dotazníkové šetření jsem realizovala v pěti pobočkách Bohnice, Břevnov, Korunní, Petřiny a Ústřední knihovna, od 16. dubna do 5. května, po předchozí domluvě s vedoucími poboček. Dvě základní podmínky pro zařazení osoby do výzkumu byl věk osoby, tedy šedesát a více let, a dále skutečnost, ţe osoba je uţivatelem MKP. Data pro pozdější zpracování jsem získala pomocí dotazníku (viz Příloha č. 1) a díky vlastnímu pozorování. Dotazník je tvořen otevřenými a uzavřenými otázkami. Vytipované osoby byly osloveny, zda by nevyplnily krátký dotazník. Byly jim předloţeny dvě moţnosti – samostatné vyplnění dotazníku nebo vyplnění pomocí dotazovatele, který by jim četl otázky a zapisoval odpovědi. Senioři, které jsem poţádala o jeho vyplnění, si většinou vybrali druhou moţnost, která pro ně byla rychlejší a jednodušší. V kaţdé pobočce jsem získala 20 relevantních dotazníků, které tvořily dohromady informace od 100 respondentů. Většina oslovených osob souhlasila s vyplněním dotazníku, několik seniorů se omluvilo, ţe nemají mnoho času nebo ţe jim to aktuální zdravotní stav nedovoluje. Pouze několik jedinců nechtělo mít 14

Mezinárodní charitativní nadace Sue Ryder, která po celém světě spravuje desítky podobných zařízení, byla zaloţena v roce 1953 Angličankou Sue Ryderovou, která celý ţivot zasvětila pomoci trpícím lidem. Praţský Domov Sue Ryder nabízí svou pomoc dlouhodobě nemocným a těţce tělesně postiţeným seniorům.

34

s dotazníkem nic společného. Podle mého názoru to můţe být do určité míry způsobeno tím, ţe Praţané čelí velkému mnoţství ţádostí o vyplnění dotazníku, zejména komerčního rázu. Tomu byl také přizpůsoben styl dotazníku.

3.2.1 Výběr poboček MKP a jejich stručná charakteristika Abych mohla v pobočkách MKP uskutečnit pozorování a šetření pomocí dotazníku, musela jsem si nejprve z poboček Městské knihovny v Praze vybrat. Jako optimální mnoţství jsem po dohodě s vedoucí práce zvolila 5 poboček. Poté jsem musela určit kritéria výběru – mezi hlavní kritéria patřila: automatizovanost pobočky, její bezbariérovost a dostupnost (dopravní obsluţnost) a její umístění v rámci Prahy. Jasným kandidátem byla Ústřední knihovna, která je největší knihovnou v síti MKP a tvoří základní sloţku její knihovní sítě. Další volby padla na pobočku v Bohnicích, která zastoupila knihovny v okrajovějších částech Prahy. Městská čtvrť v Bohnicích je známa svou sídlištní povahou a faktem, ţe tyto sídliště začínají pomalu stárnout (mladí lidé přesidlují do atraktivnějších částí Prahy). Další pobočku, Korunní, jsem zvolila v relativním středu Prahy, přesto mimo hlavní turistické lokality. Předposlední pobočka se do výběru dostala díky Mgr. Štěrbové z MKP, která mi ji doporučila. Pobočka v Petřinách byla nedávno automatizována, a přesto si uchovala svůj charakter. A poslední pobočka Břevnov byla vybrána, protoţe je v těsné blízkosti pobočky Petřiny (mě velmi zajímalo, které pobočce dávají uţivatelé Prahy 6 přednost) a leţí u dopravní tepny Břevnova, na Bělohorské ulici. Pobočka Bohnice sídlí v 2. patře bývalého kulturního domu a tento dům sdílí spolu s pracovním úřadem Městské části pro Prahu 8. Je otevřena kaţdý všední den kromě pondělí a navíc v sobotu dopoledne (viz Příloha 1). Pobočka je tvořena několika místnostmi, elektronický katalog je k dispozici také na několika místech. V oddělených místnostech je studovna s počítači a s internetem a rozsáhlý hudební úsek s poslechovými místy a s čítárnou. Součástí knihovny je i fonotéka, oddělení pro děti. A pro seniory a lidi se zrakovým postiţením je k dispozici kamerová lupa. Do této pobočky se uţivatelé dostanou ze stanice Krakov pomocí několika autobusových linek - č. 102, 127, 177, 186, 202. Vstup do pobočky Břevnov je přímo z hlavní ulice a uţivatel se ocitne v čítárně novin a časopisů, do které mají přístup i uţivatelé bez platného čtenářského

35

průkazu. Poté následuje oddělení pro dospělé s výpůjčním pultem a s informacemi15. V další místnosti je dětské oddělení a vše je zakončeno studovnou s počítači a internetem (další dva počítače s internetem jsou přímo v oddělení pro dospělé, stejně jako počítač s elektronickým katalogem, v pobočce jsou také poslechová místa). Pobočka má bezbariérový přístup a je otevřena od úterý do soboty (viz Příloha 3). Knihovna Břevnov je také velmi dobře dostupná pomocí tramvají č. 15, 22 a 25. Uţivatelé vystoupí ve stanici Marjánka (na Bělohorské ulici) a odtud se přímo po přibliţně 30 metrech ocitnou před vchodem do knihovny. Pobočka Korunní se nachází v dvoupatrovém domě v Korunní ulici a hned naproti ní je umístěna zastávka tramvají č. 10 a 16 s názvem Vinohradské vodárny, takţe tato knihovny je velmi dobře přístupná. V přízemí této pobočky je oddělení pro dospělé, které tvoří dvě velké místnosti. V první místnosti je výpůjční pult a beletrie, v druhé místnosti se nachází informační pult a několik počítačů s přístupem na internet, několik počítačů s elektronickým katalogem, počítač s kamerovou lupou, starší čísla časopisů a naučná literatura. Na ní navazuje částečně oddělená čítárna. V druhém patře se potom nachází dětské oddělení. Nejmenší pobočka Petřiny sídlí v ulici Mahulenina v malém domku se zahradou. Do této pobočky se uţivatel dostane pomocí tramvají č. 1, 2 a 18 a autobusů č. 179, 184 a 191 do stanice Petřiny a odtud je to pěšky asi 250 metrů ulicí U Petřin (knihovna je na roku ulice U Petřin a Mahuleniny ulice). Celou pobočku tvoří jen jedna místnost, ve které se nachází výpůjční pult, oddělení pro děti i dospělé, fonotéka, počítače s internetem a v rohu čítárna časopisů a novin. Pobočka je otevřena od úterý do pátku (viz Příloha 3). Velkou předností této pobočky je moţnost vyjít si s knihou ven a posedět na dřevěných lavičkách v zahradě. Ústřední knihovna je největší knihovnou v síti MKP. Sídlí na Mariánském náměstí a uţivatel má hned několik moţností, jak se k ní dopravit. Buď metrem „A“ na stanici Staroměstská nebo autobusem č. 207 či tramvajemi č. 17 a 18 do stejnojmenné stanice. Součástí knihovny je několik samostatných úseků – beletrie, naučná literatura, oddělení pro děti a mládeţ, hudební úsek, divadelní a filmový úsek, čítárna novin a časopisů a Informační středisko, které obsahuje pragenzijní úsek, studovnu Internetu a databáze. V suterénu jsou 2 sály a počítačová učebna, 15

Zajímavostí je zvláštní řazení beletrie. Čtenář, který přijde do této pobočky poprvé, se totiţ musí umět rychle zorientovat – beletrie nejprve logicky postupuje v regálech od A do J, ale od písmena K se pokračuje na druhé straně místnosti. Knihovníci zkoušeli různé typy řazení a tohle prý nejvíce vyhovovalo jak čtenářům, tak jim samotným.

36

kterou primárně vyuţívá LU k organizaci svých akcí. Knihovna je otevřena od úterý do soboty, čítárna od pondělí do soboty (viz Příloha 3). Uţivatelé mají moţnost obrátit se na pracovníky u několika informačních bodů, které jsou umístěny v kaţdém oddělení.

3.2.2 MKP a senioři Senioři většinou navštěvují knihovnu v dopoledních hodinách. Tehdy v knihovně není příliš lidí a oni si mohou bez potíţí vybírat knihy. Ještě silnější je tento popud v knihovnách, ve kterých je pohromadě oddělení pro děti i dospělé. V dopoledních hodinách je tak menší pravděpodobnost, ţe se v knihovně setkají s větším mnoţstvím dětí, které seniory většinou ruší. Nejvíce návštěv jsem zaznamenala do 12 hodiny, tedy do doby oběda. Z rozhovorů jsem vyrozuměla, ţe senioři často chodí v dopoledních hodinách nakupovat, takţe nejprve dorazí do knihovny pro „potravu duše“ a na zpáteční cestě domů se pak zastaví v obchodech pro „potravu těla“. Velký vliv na návštěvnost knihovny seniory má také roční období. Na jaře a v létě chodí senioři do knihovny méně, protoţe více času tráví venku. Velké procento seniorů má totiţ někde mimo Prahu chatu či chalupu po rodičích, do které v letních měsících jezdí. To jsou pak takzvaní sezónní návštěvníci knihovny, kteří ji pravidelně navštěvují aţ na podzimu a v zimě. Díky tomu, ţe během mého pozorování bylo na tuto roční dobu neobyčejné hezké a teplé počasí, jsem mnohokrát vyslechla tuto odpověď jako důvod, proč senioři chodí v letních měsících méně do knihoven. Většina z těchto lidí si přišla do knihovny ještě půjčit knihy, aby měli co dělat večer nebo kdyţ se nevydaří počasí. Knihy poté vrací do knihovny, kdyţ si jedou například do Prahy vyzvednout důchod nebo zkontrolovat byt či dům. Senioři často do knihovny dochází nejen za knihami, ale také popovídat si, případně se setkat se svými přáteli i s novými lidmi. Knihovna tak opravdu naplňuje jejich sociálně informační potřebu. Uvedu zde jeden příklad za všechny. V jedné pobočce se kaţdou středu setkávají dvě bývalé spolupracovnice z jednoho podniku. Sednou si spolu a proberou, co je nového, kaţdá se pochlubí, jakou novou knihu z jejich oboru v knihovně objevila a doporučí ji té druhé. Knihovna se pro ně stala místem společného setkávání. Zajímavým jevem je také společná návštěva manţelů, které jsem byla svědkem snad ve všech pobočkách.

37

Graf 1 : poměr zastoupení pohlaví v pobočkách MKP

Na Grafu 1 je vidět, ţe v pobočkách MKP, které jsem navštívila, je více ţen neţ muţů a to v poměru 2:1. Ovšem tento výrok je relativně známý. Mnohem zajímavější jsou ovšem příčiny této situace. Jedna z příčin můţe být demografická – tedy zjištění, ţe po celém světě i v ČR je v seniorské populaci více ţen neţ muţů (viz kapitola Stárnutí v ČR). Další hypotéza je prostá – ţeny dávají přednost klidnějším a fyzicky méně náročným činnostem. V knihovnách také bývá více knih, které svým profilem odpovídají spíše čtenářským potřebám ţen neţ muţů. Zde musím brát v úvahu, zda je tento fakt příčinou nebo důsledkem tohoto stavu (tedy zda je v knihovnách více knih pro ţeny, protoţe je pravděpodobnější, ţe do knihovny budou chodit spíše ţeny neţ muţi nebo zda je v knihovnách a priori více knih s ţenskou tematikou, a proto je muţi méně navštěvují). Podle Grafu 2 je vidět, ţe věková skladba seniorů je různá. Nejvíce seniorů dosahuje věku 70 aţ 80 let, a to jak u ţen, tak u muţů. Ve většině věkových kategorií převládají ţeny, pouze u nejstarší kategorie, u seniorů nad 81 let, tomu je přesně naopak. Obzvláště na poslední věkové kategorii jsem mohla ověřit tvrzení, ţe ne vţdy jde ruku v ruce věk kalendářní s věkem biologickým (viz kapitola Stárnutí a stáří). Všichni tito jedinci byli totiţ „na svůj věk“ neuvěřitelně vitální a podle biologického věku bychom je zařadili minimálně do kategorie 71-75 let a zdravotně na tom byli lépe neţ většina jejich vrstevníků. Tato věková skupina se také vzdělávala v době, kdy bylo méně vysokoškolsky vzdělaných ţen. Také je pravděpodobnější, ţe do knihovny dochází spíše lidé vysokoškolsky vzdělaní, kteří si utuţují profesní znalosti nebo mají ke knize „pouze“ kladný vztah. Další velmi výraznou charakteristikou je tvrzení, ţe ţeny nejvíce převládají nad muţi ve věkové

38

hranici 60 aţ 70 let. Hlavní příčinou je fakt, ţe muţi v této generaci podléhají

Graf 2 : věkové rozvrstvení seniorů podle pohlaví

civilizačním chorobám častěji neţ ţeny.16 S předchozím grafem úzce souvisí i Graf 3, který popisuje dosaţené vzdělání seniorů podle pohlaví.

Graf 3 : dosažené vzdělání seniorů rozdělené podle pohlaví

Na první pohled je zřejmé, ţe muţi i ţeny, kteří dosáhli základního vzdělání, nejsou častými uţivateli veřejné knihovny. Je to dáno především tím, ţe tito lidé se ţivili hlavně manuální prací a u většiny z nich se nevyvinul úzký vztah ke knize. Tito senioři nebyli zvyklí navštěvovat knihovnu a v pozdějším věku se to jiţ nenaučili. Výrazný rozdíl je u středoškolského vzdělání, kde ţeny jasně převaţují nad muţi. Dokonce se dostaneme na poměr 2:1, který je totoţný s celkovým poměrem

16

Mezi hlavní civilizační choroby dnes patří kardiovaskulární onemocnění.

39

zastoupení pohlaví (viz výše). U vysokoškolsky vzdělaných lidí mírně převaţují ţeny nad muţi. Z následného pozorování ovšem vyplynulo, ţe velké mnoţství muţů si do knihovny chodí přečíst pouze denní tisk. Pokud srovnám dosaţené vzdělání se snahou o další vzdělávání, je patrné, ţe lidé se základním vzděláním tvoří nejmenší mnoţinu dále se vzdělávajících seniorů (viz Graf č. 4). Za ním následují středoškolsky vzdělaní lidé. Ti se nejčastěji účastní různých programů v rámci vzdělávacích institucí – často právě v knihovnách. Nejvíce navštěvují různé vzdělávací kurzy vysokoškolsky vzdělaní senioři. I kdyţ velké mnoţství z nich se nezúčastňuje ţádných kurzů, většinou proto, ţe na ně nemají čas. Vyskytly se ale také odpovědi, ţe vysokoškolsky vzdělaní senioři tyto kurzy nenavštěvují, protoţe nejsou dostatečně prestiţní. Senioři, kteří se ţádné z těchto aktivit neúčastní, jsou většinou středoškolsky vzdělaní – zřejmě nepociťují potřebu se dále soustavněji vzdělávat a svůj volný čas vyplňují jinými aktivitami. Obecně lze říci, ţe nejvíce senioři navštěvují vzdělávací instituce, pak univerzity třetího věku, poté aktivity v klubech důchodců či podobných institucích a nakonec akademie třetího věku.

Graf 4 : vliv dosaženého vzdělání na další vzdělávání

Z Grafu č. 5 vyplývá, ţe senioři muţského pohlaví chodí do knihovny denně více neţ seniorky – senioři se často zajímají o denní tisk (viz výše). Jinak v tomto grafu převaţuje frekvence návštěv ţen nad frekvencí návštěvnosti knihovny u muţů. Většina ţen mi v pozdějším rozhovoru řekla, ţe by do knihovny chtěla chodit častěji, ale časové moţnosti jim to nedovolí - často se musí starat o domácnost a mnohdy hlídají svá vnoučata. Nejvíce navštěvují senioři knihovnu jednou za měsíc a to i

40

tehdy, kdyţ mají zdvojnásobenou výpůjční lhůtu na 8 týdnů (viz Sluţby MKP pro seniory). I kdyţ většina z nich přiznala, ţe jim tato výhoda velmi usnadňuje ţivot – nemusí si totiţ příliš hlídat, jak dlouho knihu mají a nemusí se tak bát poplatků z prodlení.

Graf 5 : srovnání frekvence návštěv u mužů a u žen ve věku nad 60 let

Zajímavý je také fakt, kolik poboček MKP senioři navštěvují – zda jsou věrni jedné pobočce, která jim vyhovuje nebo zda navštěvují poboček více (Graf č. 6). Tato informace souvisí s velikostí a s umístěním pobočky. Přestoţe Ústřední knihovna je největší knihovnou MKP, uţivatelé vyššího věku mají největší potřebu navštěvovat i jiné pobočky. Do určité míry je to dáno tím, ţe knihovna je v bezprostředním centru Prahy, takţe je hojně navštěvována a například nově nakoupené knihy jsou velmi rychle rozebrány a jsou na ně dlouhé čekací lhůty. To je také mimo jiné důsledek vysoké návštěvnosti studentů, hlavně ti ze středních škol potřebují načíst knihy z povinné literatury. Dalším důvodem můţe být hustá dopravní síť v centru Prahy, díky které senioři bydlící v jejím středu mohou bez problémů dojíţdět do několika poboček. V Ústřední knihovně je také největší počet počítačově gramotných seniorů (na pokročilejší úrovni), kteří se neváţí pouze na jednu pobočku, ale aktivně vyhledávají knihy v elektronickém katalogu a podle jejich dostupnosti si pro ně zajedou i do jiné pobočky. Pobočky Břevnov a Bohnice mají stejný podíl návštěvnosti, protoţe obě jsou srovnatelně velké a obě jsou relativně mimo střed Prahy. Velikost poboček je přímo úměrná velikosti stávajícího fondu a počtu nových knih. Tyto pobočky jsou proto velmi dobře zásobené, takţe uţivatelé v 75% navštěvují pouze je. Knihovna Korunní je zase blíţe centru a určitou roli zde hraje dopravní síť stejně jako v případě

41

Ústřední knihovny.

Graf 6 : počet jednotlivých poboček, které senioři navštěvují

No a nakonec nejmenší pobočka Petřiny, kde je také nejmenší výběr knih. Několik uţivatelů nebylo příliš spokojeno s počtem nových knih, kterých je podle nich na Petřinách relativně málo. Současně je knihovna ovlivněna blízkostí pobočky Břevnov a většina z 20% seniorů, kteří navštěvují 2 pobočky, označila jako druhou knihovnu právě pobočku v Břevnově. Na otázku, co si senioři představují pod pojmem automatizovaná knihovna, mi asi 2/3 osob odpověděly kladně, tzn. ţe mají určitou představu. Mezi nejčastější odpovědi patřily tyto: MKP, knihovna řízená pomocí počítačů a internetu, vše na počítači a já si mohu vyhledat, v které knihovně je jaká kniha, počítače místo klasických katalogů. Asi třetina seniorů neměla ţádnou představu a nebo na tuto otázku nechtěla odpovídat. S tímto dotazem souvisí také otázka, zda senioři pocítili při přechodu na automatizovaný systém nějakou změnu. Kolem poloviny dotázaných odpovědělo, ţe téměř ţádnou změnu nepocítili – byli to především ti, kteří nevyuţívají nových moţností, které jim automatizace přinesla. Jsou to především ti senioři, kteří si jednou za měsíc přichází pro své knihy, které si vyberou přímo z regálu, a pokud něco potřebují, zeptají se přímo knihovnic. Téměř 40% respondentů (viz Tabulka 3) odpovědělo, ţe do jisté míry pocítili určitou změnu – pro většinu z nich to znamenalo změnu k lepšímu, s příchodem počítačů se zrychlilo načítání knih určených k absenčním výpůjčkám a velká část s povděkem přijala fakt, ţe do automatizovaných poboček jim stačí pouze jeden čtenářský průkaz. Několik respondentů si stěţovalo, ţe s příchodem počítačů přišlo i odlidštění. Výbornou

42

ukázkou toho, jak se lze s tímto problémem vypořádat, je pobočka Petřiny, která v roce 2006 prošla automatizací, a přesto se ráz této knihovny téměř nezměnil – knihovnice jsou stále vlídné a zajímají se o uţivatele stejně jako před automatizací. Velkou výhodou této pobočky je ovšem velikost. Podle mého názoru je v této malé pobočce na udrţování dobrých vztahů s uţivateli přece jen více času. Vţdy ale záleţí na knihovnících a knihovnicích, zda si na své uţivatele udělají i při vší té práci čas. Poté následovala série otázek týkajících se vyuţívání informačních technologií v MKP seniory. otázky

10%

spíše ano 8%

9%

5%

2%

14%

70%

67%

27%

4%

2%

0%

19%

18%

8%

22%

33%

5% 84% 93%

3% 15% 7%

2% 1% 0%

10% 0% 0%

80% 0% 0%

určitě ano

elektronický katalog přístup ke zdrojům knihovny prostřednictvím www spokojenost se sluţbami změna při přechodu na automatizovaný systém pouţití elektronického konta důvěra v pracovníky knihovny korektnost pracovníků knihovny

4%

spíše ne 19%

určitě ne 59%

průměr

Tabulka 3 : odpovědi týkající se poskytovaných služeb a chování pracovníků knihoven

Zajímavé je, ţe elektronický katalog v knihovně pouţívá celých 10 % seniorů pravidelně, 8 % seniorů v něm vyhledává jen občas, podle toho, jak často potřebují najít nějaký dokument a téměř 60 % seniorů jej nevyuţívá (viz Tabulka 3). Toto číslo je ovšem nutno brát s rezervou, protoţe při dalším upřesňování některých otázek jsem zjistila, ţe relativně velké mnoţství seniorů se k pouţívání elektronického katalogu chystá. Tito senioři se učí počítačové gramotnosti buď doma nebo přímo v knihovně nebo navštěvují kurzy v jiné instituci. Nejvíce seniorů, kteří vyuţívali elektronický katalog, jsem vyzpovídala v Ústřední knihovně. Zajímavý námět jedné respondentky se týkal právě elektronického katalogu v Ústřední knihovně. Tato ţena podle vlastní zkušenosti katalog v hale sluţeb nevyuţívá, protoţe u počítačů v této místnosti umístěných lze pouze stát. Seniorka má pohybové potíţe a je odkázána na francouzské hole a je pro ni nemoţné zároveň stát a obsluhovat elektronický katalog na počítači. Proto by v centrální hale uvítala alespoň jeden elektronický katalog, u kterého by uţivatelé při práci mohli sedět. Zatímco elektronický katalog vyuţívá relativně vysoké procento seniorů, elektronické konto prostřednictvím internetu rozhodně nevyuţívá a zatím ani vyuţívat nechce či nemůţe 80% respondentů. Důvodem je fakt, ţe senioři ţijící sami 43

nemají doma počítač, případně internet a většinou se surfováním po internetu teprve začínají, takţe například blokace přes toto konto je pro ně ještě těţká operace. Ve většině poboček se ale našel respondent, který elektronické konto na internetu pravidelně pouţívá. V případě hodnocení poboček MKP samotnými seniory je výsledek jednoznačný. Většina – 67% seniorů je se sluţbami MKP spokojena, 27% má k sluţbám nějaké výhrady. Ty se většinou týkaly skladby knihovního fondu. Téměř 85% uţivatelů vyšší věkové kategorie pracovníkům knihovny důvěřuje a většina se vyjádřila v tom smyslu, ţe je s pracovníky knihovny spokojena. Téměř všichni se také shodli na tom, ţe knihovníci jsou k seniorům velmi korektní. Na závěr bych chtěla shrnout poznatky z vlastního pozorování a dotazníkového šetření. Na počátku výzkumu jsem měla pochyby, zda knihovny seniorům poskytují náleţité sluţby a zda jsou senioři se sluţbami spokojeni. Obecně lze říci, ţe Městská knihovna v Praze se seniorům věnuje – pořádá pro ně kurzy počítačové gramotnosti, kurzy surfování na internetu a spoustu přednášek a besed na zajímavá témata. Pobočky, ve kterých jsem realizovala své šetření, se snaţí svým seniorům poskytovat sluţby, jak nejlépe dovedou. Senioři tyto knihovny velmi rádi navštěvují a knihovna je pro ně často jedním z mála spojení s reálným světem okolo nich. Pro jednu část uţivatelů vyšších věkových kategorií automatizace v knihovně neznamenala téměř nic. Druhá skupina si automatizaci velmi pochvaluje – jsou to ti senioři, kteří si díky tomu vyhledávají knihy v knihovním katalogu a kteří se třeba díky tomu začali učit práci s počítačem. Těch v knihovně přibývá, a přestoţe jsou na začátku svého snaţení, takţe některé operace (včetně elektronického konta) jsou pro ně prozatím obtíţné, v budoucnosti se moţná stanou v rámci seniorů silnou skupinou. Byla jsem jimi mile překvapena a jistě by nebylo od věci tyto otázky poloţit seniorům v knihovnách za nějakou dobu a zjistit, co se změnilo.

44

ZÁVĚR „To add life to the years that have been addend to life17“ Organizace spojených národů

Toto motto, které uvozuje Zásady OSN pro seniory, zapadá do koncepce, kterou by se měly řídit knihovny. V dnešní přetechnizované a uspěchané době, která pro seniory nevytváří příliš přátelské prostředí, by se právě tyto knihovny měly znovu zamyslet nad konceptem poskytování sluţeb seniorům. Člověk v ţivotě prošel několika vývojovými fázemi, které formovaly jeho osobnost- od dětství, přes dospívání a dospělost, aţ ke stáří. Dětství je jedinou jistou fází ţivota, kterou jedinec musí projít. Zatímco v dřívějších dobách se lidé nedoţívali vysokého věku a pokud ano, objevovaly se u nich zdravotní problémy, které jim nedovolovaly vést kvalitní ţivot. Dnes je podle OSN pravděpodobné, ţe člověk stráví aţ čtvrtinu svého ţivota jako „senior“. Proto je naprosto nezbytné, aby tyto roky ţivota proţil jako plnoprávný člen společnosti. A nejen to, důleţité je, aby toto ţivotní období bylo naplněné. Proto je důleţité, abychom se jiţ dnes, kdy na nás důsledky stárnutí české i světové populace ještě nedoléhají, na tento jev připravili. Knihovny by na tuto situaci měly jednoznačně reagovat. V ČR se zatím na odborném knihovnickém poli na téma senioři příliš nediskutuje. Ovšem je nejvyšší čas s tím začít – je třeba pomoci menším knihovnám, které nemají ani finanční prostředky, ani dostatek času, aby se tímto tématem zabývaly. Proto je nutné vytvořit programy reagující na vznikající situaci, které by zohlednily nové potřeby a předcházely negativním vlivům. Jiţ dnes se knihovny snaţí zařazovat a rozvíjet sluţby pro seniory, ovšem zatím se tyto sluţby nestaly předmětem plánování. Zatím jsou senioři s jejich sluţbami spokojeni, ale je samozřejmě stále, co zlepšovat. Knihovny by se měly začít přizpůsobovat budoucímu většímu podílu seniorů, kteří jsou jejich uţivateli. Určitou roli hraje v tomto případě prostředí knihoven, které díky omezeným finančním prostředkům pravděpodobně ještě dlouho nebudou technicky připravené a lehce přístupné a dostupné. Právě proto je tak důleţitá role knihovníků, kteří svým

17

Volný překlad - nejen přidat ţivotu léta, ale létům ţivot [United 2000].

45

chováním a jednáním vytváří v knihovně určité prostředí a je na nich, jak se své role zhostí. Knihovny jsou místem setkání a plní v ţivotě seniorů velmi důleţitou úlohu – roli, kterou dříve zastávalo zaměstnání nebo rodina. A pro ty, kteří tyto hodnoty ztratili, by se knihovna měla stát místem jejich opětovného nalezení. Doufám, ţe tato práce přispěje k tomu, aby se nejen knihovnická veřejnost začala více zajímat o problematiku seniorů v knihovnách a aby se knihovny samotné začaly více zajímat o tuto stále narůstající skupinu svých uţivatelů.

46

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY  ČORNANIČOVÁ, Rozália. Vzdělávací programy pre seniorov u nás a v zahraničí. In PETŘKOVÁ, Anna (ed.) Aktuální problémy vzdělávání seniorů : sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí dne 29. 4. 1999. První vydání. Olomouc : Univerzita Palackého, 1999. s. 39-49. ISBN 80-244-0007-3.  Druhé světové shromáždění o stárnutí [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí, Odbor 71. Poslední aktualizace 18. 5. 2005 [cit. 2007-05-04]. Dostupné z WWW: .  GILL, Phil. Služby veřejných knihoven : směrnice IFLA/UNESCO pro rozvoj. Přeloţila Anna Malá. Praha: Svaz knihovníků a informačních pracovníků, 2002. 127 s. Aktuality SKIP, sv. 20. ISBN 80-85851-14-8.  Guidelines for Library Services to Older Adults. [online]. American Library Assotiation: Reference and User Services Assotiation. 1999. [cit. 2007-3-23]. Dostupné z WWW: .  HAVLASOVÁ, Jitka. Sluţby veřejných knihoven seniorům. Praha, 2004. 90 s. 20 stran příloh, 6 s. : grafy, tab., barev. fot. Oborová práce (DiS). Vyšší odborná škola informačních sluţeb v Praze.  United nation principles for Older persons [online]. United Nations. Division for Social Policy and Development. © 1999, 2000 [cit. 2007-05-10]. Dostupný z WWW: .  Knihovnické služby starým lidem a výchova k úctě ke stáří : sborník příspěvků a materiálů z celostátního semináře konaného ve dnech 27. - 29. 10. 1982 v Olomouci. 1. vyd. Praha: Státní knihovna ČSR, 1983. 180 s. Pouze pro interní potřebu knihoven, neprodejné.  Knihovní řád Městské knihovny v Praze. Městská knihovna v Praze. Vydání 2. Praha : Městská knihovna v Praze, 2006. 32 s. Dostupné také z WWW: .  Knihovny seniorům [elektronický zdroj]. Krajská knihovna Vysočiny. Havlíčkův Brod : Krajská knihovna Vysočiny, 2005, verze z 15. 05. 2006 [cit. 2007-02-10]. Dostupné z WWW: < http://www.kkvysociny.cz/akce/seminare/seniori/seniori.htm>.  KUŢELÍKOVÁ, Lucie. Senioři jako uživatelé knihoven v Městských knihovnách v obcích Klatovy a Sušice. Brno, 2004. 56 s. Bakalářská práce (Bc.). Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta. Ústav české literatury a knihovnictví. Kabinet knihovnictví. Dostupné také z WWW: .

47

 Městská knihovna v Praze [online]. Poslední aktualizace 7. 11. 2006. [cit. 2007-03-24]. Dostupné z WWW: <www.mlp.cz>.  Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí 2002 [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Poslední změna 18.5.2005 [cit. 2007-0414]. Dostupné z WWW: .  Národní program přípravy na stárnutí. [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Odbor 22. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002. Poslední aktualizace 6. 5. 2005 [cit. 2007-04-07]. Dostupné z WWW: .  Návrh základních principů Národního programu přípravy na stárnutí populace v České republice [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální sluţby. Odbor 22. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, poslední aktualizace 9. 5. 2005 [cit. 2007-04-18]. Dostupné z WWW:.  O bezplatnou donášku knih, kterou si vybrali… Ikaros [online]. 2003 [cit. 2007-05-11]. Dostupné z WWW: . ISSN 1212-5075.  Population Ageing 2002 [online]. United Nations. Population division. Department of Economic and Social Affairs, 2002. [cit. 2007-04-15]. Dostupné z WWW: .  RABUŠIC, Ladislav. Časové dimenze vstupu do důchodu. In RABUŠIC, Ladislav (ed.) Česká společnost a senioři : sociální, ekonomické a politické aspekty demografického stárnutí české společnosti: texty celostátní konference konané 16. - 17. října [1997] v Brně. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 187 s. ISBN 80-210-1729-5.  RABUŠIC, Ladislav. O postavení seniorů v České republice; nemoc, osamělost a chudoba? In PETŘKOVÁ, Anna (ed.) Aktuální problémy vzdělávání seniorů : sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí dne 29. 4. 1999. První vydání. Olomouc : Univerzita Palackého, 1999. s. 17-30. ISBN 80-244-0007-3.  Senioři : zásadní mezinárodní a národní dokumenty týkající se seniorů [online]. Czech Helsinky Comittee=Český helsinský výbor, © 2002-2007 [cit. 2007-04-14]. Dostupný z WWW: .  Strategie městské knihovny v Praze do roku 2005 [online]. Praha : Městská knihovna v Praze, 1996, červen 1996 [cit. 2007-04-10]. Dostupné z WWW: .

48

 STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. 319 s. ISBN 80-7178-274-2.  ŠIPR, Květoslav. Od akademií univerzitám 3. věku. In Deset let vzdělávacích aktivit pro seniory: (sborník příspěvků z odborného semináře se zahraniční účastí) : [Olomouc 17- 18. října 1996/ editor Univerzita Palackého – Univerzita 3. věku]. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1997. s. 11-15. ISBN 80-7067-824-0.  ŠTĚRBOVÁ, Jaroslava. RE: vojirova katerina – pobocky [elektronická pošta]. Message to: Vojířová Kateřina. 14 listopadu 2006 [cit. 2007-05-14]. Osobní komunikace.  ŠVANCARA, Josef. Psychologie stárnutí a stáří: určeno pro posluchače fakulty filozofické. 2. přeprac. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983. 111 s.  The Ageing of the World‘s Population [online] United Nations. Population Division. Department of Economic and Social Affairs. Last updated 15 January 2005 [cit. 2007-04-17]. Dostupné z WWW: .  Úmrtnost : základní ukazatele. Demografie [elektronický zdroj]. © 20042006 [cit. 2007-03-15]. Dostupné z WWW: . ISSN 1801-2914.  VÁŠOVÁ, Lidmila. Úvod do bibliopedagogiky. Praha: Institut sociálních vztahů, 1995. 189 s. Knihovnictví. ISBN 80-85866-07-2.  VIDOVIĆOVÁ, Lucie, RABUŠIC, Ladislav. Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí v pohledu české veřejnosti: zpráva z empirického výzkumu. Brno: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2003. ISBN 80-239-1351-4.  Vienna International Plan of Action on Ageing [online]. United Nations. Division for Social Policy and Development. Last updated 15 January 2003. [cit. 2007-04-14]. Dostupné z WWW: .  Nejedlý, Václav a kol.Výroční zpráva MKP za rok 2005. Vyd. 1. Praha: Městská knihovna v Praze, 2006. 52 s. Dostupné také z WWW: . ISBN 80-8504153-7.  WILKINSON, M. A.; ALLEN, B. What are users' views on seniors in the public library. Library and informationscience research. 1991, Vol. 13, issue 2, s. 103-130. ISSN 0740-8188.  WILKINSON, M. A.; ALLEN, B. What do our "senior citizens" want from public libraries : survey of 500 public library users, in two library systems in Ontario. Canadian Library Journal. April 1990, vol. 47, s. 105-10. ISSN 0008-4352.

49

 Zásady OSN pro seniory [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Odbor 71. Poslední aktualizace 11. 5. 2005 [cit. 2007-04-13]. Dostupné z WWW: .  ZAVÁZALOVÁ, Helena a kol. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0326-8.

50

SEZNAM ZKRATEK A3V – akademie třetího věku CD – Compact Disc ČR – Česká republika HDP – hrubý domácí produkt IFLA – International Federation of Library Associations LU – Lidová univerzita MKP – Městská knihovna v Praze OSN – Organizace spojených národů UNESCO – United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization UTV/U3V – univerzita třetího věku UVČ – univerzita volného času ZTP/ZTP-P – zdravotně tělesně postiţený

51

PŘÍLOHY Seznam příloh Příloha 1 : dotazník ........................................................................................................... 2 Příloha 2 : adresář knihoven MKP .................................................................................... 3 Příloha 3 : seznam vybraných pobočeka jejich provozní doba ......................................... 7 Příloha 4 : seznam tabulek ................................................................................................ 9 Příloha 5 : seznam grafů ................................................................................................. 10 Příloha 6 : seznam obrázků ............................................................................................. 11

1

Příloha 1

2

Příloha 2 Adresář knihoven MKP Stav k 24. 4. 2007 Aktuální změny jsou vystaveny v síti Internetu na domovské stránce Městské knihovny v Praze: http://www.mlp.cz [AK] - automatizovaná knihovna; [BB] - knih. přístupná bezbariérově (s invalidním vozíkem) [IN] - Internet; [K] – kopírování; [F] - fonotéka (půjčování CD, magnetofon. kazet, gramodesek) V červenci a srpnu platí v síti MKP letní provozní doba.

ŘEDITELSTVÍ, 115 72 Mariánské nám. 1, Praha 1, , tel. 222 113 111, fax 222 328 230 [01] ÚSTŘEDNÍ KNIHOVNA Mariánské nám. 1/98, 115 72 Praha 1 – Staré Město informace o sluţbách 222 113 338, 222 328 208; Informační středisko 222 113 371, vrátnice 22 113 260, tel. 222 113 111 (provolba) [AK] [IN] [F] [BB] Výpůjční doba: Výpůjční sluţby, Informační středisko Út, St, Čt, Pá 9 - 20, So 10 - 17 Čítárna novin: Po, Út, St, Čt, Pá 9 - 20, So 9 – 17 (v době od 12:30 do 13 hod. je uzavřen divadelní a filmový úsek, od 12 do 13 hod. studovna Internet - databáze)

OBVODNÍ KNIHOVNY A JEJICH POBOČKY [03] – číslo knihovny

PRAHA 1 (pobočky v Praze 1 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 1, 2 a 3) [03] Hradčany, Pohořelec 25/111, Praha 1 - Hradčany, tel. 220 516 532; kn. pro dosp. a děti Výpůjční doba: Po, St, Čt 12 - 18, Út, Pá 9 - 15 hod. [F] [08] Školská 30/1267, Praha 1 - Nové Město, tel. 222 231 350; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út, St, Čt, Pá 9 – 19, So 9 - 15 hod. [AK] [IN] [F] [K] [BB] také zde sídlí vedení Obvodní knihovny pro Prahu 1, 2 a 3 - tel. 222 230 347

PRAHA 2 (pobočky v Praze 2 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 1, 2 a 3) [51] Dittrichova 2/1543, Praha 2 - Nové Město, tel. 224 916 521; knihovna pro dospělé a děti. Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [BB] [04] Ostrčilovo nám. 1/518, Praha 2 - Nusle, tel. 224 936 492; autom. knih. pro dosp. a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 – 15 hod. [AK] [IN] [BB] [65] Záhřebská 20/158, Praha 2 - Nové Město, tel. 222 512 812; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [F] [BB]

PRAHA 3 (pobočky v Praze 3 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 1, 2 a 3) [66] Chmelnice, Koněvova 217/2597, Praha 3, tel. 284 824 939; autom. knih. pro dosp. a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [15] Ţiţkov, Husitská 70/110, Praha 3 - Ţiţkov, tel. 222 783 203; autom. knih. pro dosp. a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [F]

PRAHA 4 (pobočky v Praze 4 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 4, 11 a 12) [60] Krč, Štúrova 64/1282, Praha 4 - Krč, tel. 241 713 274; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [24] Michle, Michelská 7/1, Praha 4 - Michle, tel. 244 029 142; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [BB]

3

[41] Novodvorská 151/1013, Praha 4 - Novodvorská, tel. 241 493 592; knih. pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St 12 - 19, Čt 9 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [43] Pankrác; 5. května 32/1043, Praha 4 - Pankrác, tel. 241 403 631; knihovna pro dospělé Výpůjční doba: Po, St 13 - 19, Čt 12 - 18, Út, Pá 9 - 15 hod. [43d] Pankrác; Na Veselí 5/542, Praha 4, tel. 241 403 975; knihovna pro mládeţ a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 12 - 15 hod. [AK] [IN] také zde sídlí vedení Obvodní knihovny pro Prahu 4, 11 a 12 [45] Spořilov, Postupická 7/2932, Praha 4 - Spořilov, tel. 272 774 534; knih. pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [K] [F] [25] Vikova 4/1223, Praha 4 - Pankrác, tel. 241 442 797; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [F]

PRAHA 5 (pobočky v Praze 5 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 5, 13 a 16) [62] Barrandov, Wassermannova 16/926, Praha 5 - Barrandov, tel. 251 811 080 Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [BB] [30] Cibulka, Musílkova 68/325, Praha 5 - Cibulka, tel. 257 217 138; knihovna pro dospělé Výpůjční doba: Út 12 - 18, Čt 9 - 11,30, Pá 9 - 15 hod. [30d] Cibulka, Musílkova 62/335, Praha 5 - Cibulka, tel. 257 216 658; knihovna pro děti Výpůjční doba: Po, St 12 - 18, Čt 12 - 15 hod. [F] [33] Košíře, Erbenova 2/794, Praha 5, tel. 257 323 124; knih. pro děti (a zatím také pro dospělé) Výpůjční doba: Po, St, Čt 12 - 18, Út, Pá 9 - 15 hod. [48] Na Skalce 29/972, Praha 5 - Smíchov, tel. 251 564 025; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Po, St, Čt 12 - 18, Út, Pá 9 - 15 hod. [29] Smíchov, nám. 14. října 15/83 (objekt Smíchovské trţnice), Praha 5 - Smíchov, tel. 222 315 600; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út, St, Čt, Pá 9 - 19, So 9 - 15 hod. [AK] [IN] [F] [K] [BB] také zde sídlí vedení Obvodní knihovny pro Prahu 5, 13 a 16 - tel. 222 318 866

PRAHA 6 (Obvodní knihovna pro Prahu 6 a 7) [35] Břevnov, Bělohorská 56/1666, Praha 6, tel. 233 355 147; kn. pro dosp. a děti [AK] [IN] Výpůjční doba: Út, St, Čt, Pá 9 - 19, So 9 - 12 hod. [F] [K] [BB] také zde sídlí vedení Obvodní knihovny pro Prahu 6 a 7 - tel. 233 354 679 [37] Dědina, Vlastina 13/887, Praha 6 - Dědina, tel. 233 310 462; knihovna pro dospělé a děti, Výpůjční doba: Po, St, Čt 12 - 18, Út, Pá 9 - 15 hod. [BB] [38] Dejvice, Čs. armády 29/963, Praha 6, tel. 233 344 591; 233 342 905; vchod z ul. Nár. obrany Výpůjční doba: odd. pro dospělé: Po 12 - 19, Út, St, Čt 9 - 18, Pá 9 – 15 hod. odd. pro děti: Po, St, Čt 12 - 18, Út, Pá 9 - 15 hod. [K] [BB] [42] Petřiny, Mahulenina 31/1185, Praha 6 - Petřiny, tel. 235 358 670; knih. pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [F] [BB]

PRAHA 7 (Obvodní knihovna pro Prahu 6 a 7)

4

[05] Holešovice, Ortenovo nám. 37/1505, Praha 7, tel. 266 712 131; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [F] [K] [BB] [39] Letná, M. Horákové 56/387, Praha 7, tel. 233 376 174, 233 379 186; knih. pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [IN] [AK] [F] [K] [BB – odd. pro děti]

PRAHA 8 (pobočky v Praze 8 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 8, 9 a 14) [52] Bohnice, Těšínská 4/600, Praha 8, tel. 233 555 745, 233 559 753; knih. pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út, St, Čt, Pá 9 - 19, So 9 - 12 hod. [AK] [IN] [F] [K] [BB] také zde sídlí vedení Obvodní knihovny pro Prahu 8, 9 a 14 [88] Ďáblice, Burešova 2/1661, Praha 8, tel. 286 586 421, 286 886 424; knih. pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St 12 - 19, Čt 9 - 19, Pá 9 - 15, So 9 - 12 hod. [AK] [IN] [BB] [07] Kobylisy, Klapkova 26/3, Praha 8 – Kobylisy, tel. 284 681 472, knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: pro dosp.: Po, St, Čt 12 – 18:30, Út, Pá 9 - 15; pro děti: Po, St, Čt 12 – 18:30

PRAHA 9 (pobočky v Praze 9 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 8, 9 a 14) [54] Prosek, Měšická 3/806, Praha 9 - Prosek, tel. 286 881 064; kn. pro dospělé a děti [F] [K] Výpůjční doba: Út 9 - 19, St 12 - 19, Čt 9 - 19, Pá 9 - 15, So 9 - 12 hod. [AK] [IN] [BB] [10] Vysočany, Zbuzkova 34/285, Praha 9 - Vysočany, tel. 283 893 593; Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [BB]

PRAHA 10 (pobočky v Praze 10 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 10 a 15) [18] Korunní, Korunní 68/2160, P 10 – Vinohrady, tel. 224 257 661, 271 740 435 pro dosp. a děti Výpůjční doba: Út, St, Čt, Pá 9 - 19, So 9 - 15 hod. [AK] [IN] [F] [K] [BB] [61] Malešice, Hostýnská 520, Praha 10 - Malešice, tel. 274 776 438; knih. pro dospělé a děti Výpůjční doba: Po, St, Čt 12 - 18, Út, Pá 9 - 15 hod. [IN] [56] Ruská 192/1455, Praha 10 - Vršovice, tel. 272 736 457; pro dosp. a děti [IN] [F] [K] [BB] knihovna prochází generální stavební rekonstrukcí [70] Skalka, Rubensova 2/2237, Praha 10 - Skalka, tel. 274 810 707; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [19] Vršovice, Charkovská 18/441, Praha 10, tel. 271 743 392; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [F] [K] [BB] [47] Zahradní Město, Topolová 2961, Praha 10, tel. 272 651 427; knihovna pro dospělé a děti, Výpůjční doba: Po, St, Čt 12 - 18, Út 9 - 16, Pá 9 - 15 hod.

PRAHA 11 (pobočky v Praze 11 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 4, 11 a 12) [89] Jírovcovo nám. 1/1782, Praha 11, tel. 271 913 593; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St 12 - 19, Čt 9 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [BB] ] [K] [58] Opatov, Opatovská 14/1754, P 11, tel. 272 918 759; kn. pro dosp. a děti, artotéka [F] [BB]

5

Výpůjční doba: Út, St, Čt, Pá 9 - 19, So 9 - 15 (studovna také Po 9 - 19) [AK] [IN] [K]

PRAHA 12 (pobočky v Praze 12 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 4, 11 a 12) [27] Modřany, Vazovova 3229, Praha 12 - Modřany, tel. 241 761 258; knih. pro dospělé a děti Výpůjční doba: odd. pro dospělé: Po 13 - 19, St, Čt 12 - 18, Út, Pá 9 - 15 hod. [IN] [BB] odd. pro děti: Po 13 - 18, St, Čt 12 - 18, Út, Pá 9 - 15 hod. [BB]

PRAHA 13 (pobočky v Praze 13 jsou součástí OK pro Prahu 5, 13 a 16) [81] Luţiny, Archeologická 1/2256, Praha 13, tel. 235 514 523; knihovna pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út, St, Čt, Pá 9 - 19, So 9 - 12 hod. [AK] [IN] [F] [K] [84] Stodůlky, Kovářova 4/1615, Praha 13 - Stodůlky, tel. 235 522 504; knih. pro dospělé a děti Výpůjční doba: Po, St, Čt 12 - 18, Út, Pá 9 - 15 hod. [F]

PRAHA 14 (pobočky v Praze 14 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 8, 9 a 14) [87] Černý Most, gen. Janouška 2/1060, Praha 14 - Č. Most, tel. 281 918 142; pro dosp. a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [IN] [BB] [13] Hloubětín; Poděbradská 4/489, Praha 14 - Hloubětín, tel. 281 869 082; knih. pro dosp. a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod.[AK] [IN] otevřena 24. 4. 2007

PRAHA 15 (pobočky v Praze 15 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 10 a 15) [21] Hostivař, Herbenova 27/738, Praha 15 - Hostivař, tel. 274 862 784; knih. pro dospělé a děti Výpůjční doba: Út 9 - 19, St, Čt 12 - 19, Pá 9 - 15 hod. [AK] [F] [BB]

PRAHA 16 (pobočky v Praze 16 jsou součástí Obvodní knihovny pro Prahu 5, 13 a 16) [31] Velká Chuchle, Starochuchelská 7/20, Praha 16, tel. 257 940 489; knih. pro dospělé a děti Výpůjční doba: Po 13 - 18, St, Čt 12 - 18 hod. [99] pojízdná knihovna, Ruská 192/1455, Praha 10, tel. 272 731 693 – 3 bibliobusy, 12 stanic: Braník (Pha 4), Černý Most (Pha 14), Čimice (Pha 8), Horní Měcholupy - Petrovice (Pha 15), Jinonice (Pha 5), Karlín – 2 stanic (Pha 8), Košík (Pha 15), Michle (Pha 4), Modřany–Baba II (Pha 11), Podolí (Pha 4), Vršovice – Ruská (Pha 10) Internet pro registrované čtenáře – 174 PC je ve 46 knihovnách a v bibliobusu č. 3 (není pouze v knihovně Hradčany a Dejvice)

LIDOVÁ UNIVERZITA (kulturní a vzdělávací centrum MKP) - přednášky, semináře, kulturní a vzdělávací akce - Mostecká ul. 26, Praha 1 - Malá Strana, tel. 257 532 908; 257 532 013 pronájem sálů – budova ÚK, Mariánské nám. 1, Praha 1 - Staré Město, tel. 222 113 420

6

Příloha 3 Bohnice Dospělí, Děti, Fonotéka, Čítárna, Hudební, Poslechová místa Těšínská 4/600 , adresa Praha 8 telefon 233 555 745 e-mail [email protected] kopírka A3, A4 V pobočce je umístěna kamerová lupa >>

Automatizovaná , Internet , Bezbarierová Běţná otev. doba Po Zavřeno Út 09:00 - 19:00 St 09:00 - 19:00 Čt 09:00 - 19:00 Pá 09:00 - 19:00 So 09:00 - 12:00

Břevnov Dospělí, Děti, Fonotéka, Čítárna, Poslechová místa Bělohorská 56/1666 , adresa Praha 6 telefon 233 355 147 e-mail [email protected] kopírka A3, A4

Automatizovaná , Internet , Bezbarierová Běţná otev. doba Po Zavřeno Út 09:00 - 19:00 St 09:00 - 19:00 Čt 09:00 - 19:00 Pá 09:00 - 19:00 So 09:00 - 12:00

Korunní Dospělí, Děti, Fonotéka, Čítárna

Automatizovaná , Internet , Bezbarierová

adresa Korunní 68/2160 , Praha 10 telefon 224 257 661, 271 740 435 e-mail [email protected] kopírka A3, A4 V pobočce je umístěna kamerová lupa >>

Běţná otev. doba Po Zavřeno Út 09:00 - 19:00 St 09:00 - 19:00 Čt 09:00 - 19:00 Pá 09:00 - 19:00 So 09:00 - 15:00

Petřiny Dospělí, Děti, Fonotéka Automatizovaná , Internet , Bezbarierová adresa Mahulenina 31/1185 , Praha 6 Běţná otev. doba telefon 235 358 670 7

e-mail [email protected] kopírka A3, A4

Po Út St Čt Pá So

Zavřeno 09:00 - 19:00 12:00 - 19:00 12:00 - 19:00 09:00 - 15:00 Zavřeno

Ústřední knihovna Dospělí, Děti, Mládeţ, Fonotéka, Hudební, Poslechová místa adresa Mariánské nám. 1/98 , Praha 1 telefon 222 113 555 e-mail [email protected] kopírka A3, A4 Více informací o Ústřední knihovně najdete zde >>

Čítárna adresa telefon e-mail kopírka

Mariánské nám. 1/98 , Praha 1 222 113 338, 222 328 208 [email protected] A3, A4

8

Automatizovaná , Internet , Bezbarierová Běţná otev. doba Po Zavřeno Út 09:00 - 20:00 St 09:00 - 20:00 Čt 09:00 - 20:00 Pá 09:00 - 20:00 So 10:00 - 17:00 Běţná otev. doba Po 09:00 - 20:00 Út 09:00 - 20:00 St 09:00 - 20:00 Čt 09:00 - 20:00 Pá 09:00 - 20:00 So 09:00 - 17:00

Příloha 4 Tabulka 1: podíl obyvatelstva vyššího věku a index stáří v ČR v letech 1900-1990 (převzato z [ZAVÁZALOVÁ 1989, s. 16]) ................................................................... 16 Tabulka 2 : vývoj podílu seniorské populace v ČR v období 1950-1990 a její projekce do roku 2003 (převzato z [Národní 2003] ) .................................................................... 18 Tabulka 3 : odpovědi týkající se poskytovaných sluţeb a chování pracovníků knihoven ........................................................................................................................................ 43

9

Příloha 5 Graf 1 : poměr zastoupení pohlaví v pobočkách MKP ................................................... 38 Graf 2 : věkové rozvrstvení seniorů podle pohlaví ......................................................... 39 Graf 3 : dosaţené vzdělání seniorů rozdělené podle pohlaví.......................................... 39 Graf 4 : vliv dosaţeného vzdělání na další vzdělávání ................................................... 40 Graf 5 : srovnání frekvence návštěv u muţů a u ţen ve věku nad 60 let ........................ 41 Graf 6 : počet jednotlivých poboček, které senioři navštěvují ....................................... 42

10

Příloha 6 Obrázek 1: logo Městské knihovny v Praze ................................................................... 31

11