Spontánní štěstí
Spontánní štěstí MUDr. Andrew Weil Přeložila Petra Jelínková
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Weil, Andrew Spontánní štěstí / Andrew Weil ; [z anglického originálu ... přeložila Petra Jelínková]. -1. vyd. v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2014. -- 256 s. Název originálu: Spontaneous happiness ISBN 978-80-87249-98-7 (brož.) 613 * 613.86 * 615.8 * 615.851 * 17.02 - péče o zdraví - zdravý životní styl - duševní zdraví - alternativní medicína - psychoterapie - životní harmonie - populárně-naučné publikace 613 - Hygiena. Lidské zdraví [14]
Andrew Weil Spontánní štěstí Spontaneous Happiness Copyright © Andrew Weil, 2011 Translation © Petra Jelínková, 2013 Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2014 ISBN 978-80-87249-98-7
Obsah Úvod ................................................................................................ XI ČÁST PRVNÍ: TEORIE .................................................................... 1 KAPITOLA PRVNÍ:
Co je duševní pohoda? ....................................................................... 3 KAPITOLA DRUHÁ:
Epidemie deprese ............................................................................. 15 KAPITOLA TŘETÍ:
Potřebujeme nový přístup k duševnímu zdraví .................................. 39 KAPITOLA ČTVRTÁ:
Propojení východní a západní psychologie ........................................ 59 DRUHÁ ČÁST: PRAXE ................................................................. 71 KAPITOLA PÁTÁ:
Jak dosáhnout optimální duševní pohody pomocí péče o tělo ........... 73 KAPITOLA ŠESTÁ:
Jak dosáhnout optimální duševní pohody pomocí tréninku mysli ................................................................................ 135
IX
Spontánní štěstí KAPITOLA SEDMÁ:
Světské duchovno a duševní pohoda ............................................... 179 třetí ČÁST: JAK TO VŠE SPOJIT ................................................................... 211 KAPITOLA OSMÁ:
Osmitýdenní program pro dosažení optimální duševní pohody ...... 213 Poděkování ...................................................................................... 243 Dodatek A – Protizánětlivá dieta ..................................................... 245 Dodatek B – Doporučená literatura a zdroje ..................................... 251 O autorovi ...................................................................................... 255
X
Úvod
N
a začátku sedmdesátých let jsem žil v Kolumbii, kde jsem zkoumal využití léčivých a psychoaktivních rostlin. V průběhu pobytu jsem se několikrát vydal na výlet do departmentu Vaupés v povodí Amazonky navštívit indiánský kmen Kubeo. Abych se tam dostal, musel jsem jet z hlavního města Bogoty ve výšce asi dva tisíce pět set metrů nad mořem do města ležícího v nižších, teplejších oblastech východních plání a odtud letět nákladním letadlem do příhraničního městečka Mitú v deštném pralese. Odtamtud se jelo půl dne motorovým člunem do vesnice Kubeo. Klima bylo neuvěřitelně horké a vlhké a ve vesnici byla jen omezená nabídka jídla a pití. Když jsem nevedl rozhovory s indiány Kubeo, nedoprovázel je na procházkách po pralese, trávil jsem celé hodiny v houpací síti pod moskytiérou a většinu času jsem snil o ledově vychlazených nápojích. Nemohl jsem přestat myslet zejména na svůj nejoblíbenější juice bar na Sedmé avenue v centru Bogoty a na lahodné, ledové nápoje, které tam prodávali, míchané z čerstvého jak známého, tak exotického ovoce. Zvlášť jednomu jsem nedokázal odolat, pokud jsem se ocitl poblíž: jugo de maracuyá, tedy mučenkové šťávě, v níž bylo právě tolik XI
Spontánní štěstí
cukru, aby se vyrovnala přirozená trpkost, a zároveň správné množství ledové tříště. Byl bych za ni dal cokoliv, když jsem polehával zpocený a vyprahlý v houpací síti uprostřed džungle, kde nebylo k pití nic kromě vlažné převařené vody, čaje a hustého, kyselého nápoje chicha připomínajícího pivo, který indiáni vyráběli ze škrobové hlízy – a podávali také vlažný. Kdybych si tak mohl dát tu ledovou šťávu tady a teď, přemýšlel jsem, to bych byl naprosto šťastný. Když se schylovalo k odjezdu, začal jsem být návštěvou juice baru posedlý. Představoval jsem si, že hned, jakmile se dostanu do Bogoty, nasednu do taxíku a pojedu tam. Co si však dám jako první? Mám rovnou začít svým vysněným mučenkovým nápojem nebo nechám očekávání a potěšení gradovat a pustím se napřed do osvěžující mangové tříště? Nebo snad začnu ananasovo-kokosovým koktejlem? Během plavby po řece, celou zdánlivě nekonečnou noc v zapadlé noclehárně v Mitú, v nákladním letadle (bez dveří) a při dlouhé jízdě do Bogoty, jsem nedokázal přemýšlet o ničem jiném než o štěstí, které mě čeká. Když silnice začala ve východním předhůří And stoupat a blížil jsem se k náhorní plošině hlavního města, mé nadšení začalo slábnout. Mé fantazie narušila realita. Během cesty bylo čím dál chladněji a než jsem přijel k okraji města, octnul jsem se ve studené, vlhké mlze, která Bogotu často zahaluje. Toužil jsem po ledově vychlazeném nápoji, když jsem byl v džungli a nemohl ho mít. Teď, když jsem ho měl na dosah, už mi nebylo horko, nebyl jsem tak vyprahlý a zdaleka jsem po něm tolik netoužil. Když jsem přijel, mnohem víc mě zajímalo, že se budu moct ubytovat v hotelu a převléknout do teplého oblečení, než to, že bych měl jít do juice baru. A jak jsem viděl, že možnost uspokojení mizí, mé zklamání bylo ještě umocněno tím, že jsem si uvědomil bláhovost svých fantazií a tendencí dovolit si být šťastný pod podmínkou, že dostanu něco, co tady a teď není. XII
Úvod
Harvardský psycholog Daniel Gilbert1 se více než deset let zabýval zkoumáním toho, jak mizerně lidé dovedou předvídat, které budoucí události jim přinesou pocit štěstí. Zjistil, že máme sklony přehlížet, jak budoucí kontext – v mém případě změna podnebí – znehodnotí možný pocit štěstí spojený s cílem, o nějž usilujeme – u mě osvěžující jugo. Věda zde potvrzuje odvěkou radu svatých a moudrých: pocit duševního blaha musí pocházet zevnitř, protože dosažení vnějších cílů je obvykle doprovázeno zklamáním. Je zřejmé, že je dnes mnoho lidí nešťastných. Velice často slýchám slova „mám depresi“ – od pacientů, přátel, kolegů, známých i cizích lidí – a i já sám jsem je nejednou pronesl. Co tím však lidé myslí, když říkají, že mají depresi? Pro některé to není nic jiného než způsob, jak popsat špatný den nebo rozmrzelost z počasí či prohry oblíbeného sportovního týmu. Jiní přiznávají, že trpí chronickou duševní chorobou, mnohdy zcela zneschopňující. Mezi tím leží široké spektrum negativních nálad a emočních stavů jako smutek, pesimismus, neschopnost zažívat radost nebo udržet si zájem o potenciálně radostné a naplňující aspekty života. Kmen slova deprese znamená stlačit dolů. Mít depresi znamená mít skleslou náladu a sklíčené pocity. Kdo nebo co ten pokles způsobuje? A jak můžeme definovat „pokles“ bez vztažení k něčemu jinému? Co je emočním ekvivalentem mořské hladiny, od níž změříme vyšší nebo nižší stav? Je nám lépe, když se držíme přibližně na této hladině, nebo máme usilovat o to, abychom se udrželi nad ní? Tyto otázky ve mně vzbuzují hluboký zájem, jednak kvůli mé trvalé snaze vyrovnat se s měnícími se konturami vlastních emocí, jednak proto, abych pochopil, proč v dnešní době tolik lidí zakouší stavy deprese. Kromě toho si nejsem jistý, jak zodpovědět otázku „Jsi šťastný?“, kterou často slýchám. „Šťastný“ znamená „spokojený“, „radostný“, „blažený“ nebo prostě John Brockman: „The Science of Happiness: A Talk with Daniel Gilbert” http:// www.edge.org/3rd_culture/gilbert06/gilbert06_index.html
1
XIII
Spontánní štěstí
„ne smutný“. Jak šťastný by měl člověk být? Existují sebehodnotící nástroje, které vám pomohou určit úroveň pocitu štěstí, připadá mi však frustrující odpovídat na takové otázky a nezdají se mi užitečné. Najdete také řadu knih, které nabízejí způsoby, jak dosáhnout štěstí, a neméně publikací o depresi a jejím léčení (ať s oblíbenými léky jako Prozac, nebo bez nich). Tato kniha je však jiná. Je o duševní pohodě a vychází z nové nauky o integrativním duševním zdraví, z oboru, na jehož rozvíjení jsem se podílel. Integrativní duševní zdraví je postaveno na obecnější filozofii integrativní medicíny (IM), která v první řadě klade důraz na vrozenou schopnost lidského organismu k seberegulaci a uzdravení. IM vnímá tělo a mysl jako neoddělitelné: jako dva póly lidského bytí. Bere v potaz všechny aspekty způsobu života, které ovlivňují zdraví a rizika onemocnění. Využívá také všech dostupných metod, jak si udržet zdraví a podpořit uzdravení – jak konvenčních forem léčby, tak těch „alternativních“, jejichž účinnost je vědecky prokázána. Zdraví chápu jako dynamický stav celistvosti a rovnováhy, který nám umožňuje pohybovat se životem a nepodlehnout selháním naší vlastní fyziologie a neutrpět žádné újmy způsobené potenciálně škodlivými vlivy, s nimiž se setkáváme. Pokud jste zdrávi, můžete být vystaveni bakteriím, aniž byste se nakazili, nebo alergenům, aniž byste trpěli alergickými reakcemi, a toxinům, aniž by vám ublížily. Zdravý člověk má navíc zásobu energie, která mu umožňuje plně se zapojit do života. Neodmyslitelnými kvalitami zdraví jsou odolnost a energie. Když popisuji zdraví jako „dynamické“, myslím tím, že se neustále proměňuje a umožňuje organismu nacházet nové konfigurace rovnováhy s tím, jak se mění vnější a vnitřní podmínky. Fyziologové používají termín homeostáze, který označuje dynamickou samoregulaci živých organismů. Díky ní si naše těla dovedou zachovat relativně stálou teplotu, hladinu krevního cukru, chemii tkání a tak dále, a to navzdory nejrůznějším změnám prostředí a nároků. Jestliže se mysl a tělo vnímají jako dva aspekty XIV
Úvod
jediné reality našeho bytí (což považuji za smysluplný a prospěšný přístup), pak musí být homeostáze také nezbytná pro optimální duševní zdraví. Prostřednictvím analogií z fyziologie a za pomoci principů integrativní medicíny se pokusím zodpovědět otázky, které jsem nadnesl dříve v tomto úvodu. Dovolte mi začít uvedením několika nových objevů o fungování lidského srdce. V průběhu dějin se v nejrůznějších kulturách lidé dívali na srdce jako na sídlo emocí. Náš jazyk tyto asociace odráží (vzpomeňte na fráze jako hřeje to u srdce, zlomené srdce, bolavé srdce nebo chvějící se srdce). Psaná čínština a japonština mají tentýž znak pro označení srdce a mysli 2. Silné emoce často vnímáme v hrudi, nejspíš proto, že nepřetržitá hormonální a nervová komunikaci mezi srdcem a mozkem propojuje činnost těchto orgánů. Když jsem se na lékařské fakultě učil provádět tělesné vyšetření, učili mě nejprve změřit pacientovi puls počítáním tepů na vřetenní tepně na zápěstí. Také mě učili určovat, zda je tep pravidelný nebo nepravidelný, a v případě, že je nepravidelný, pak jestli je „pravidelně nepravidelný“ (jako u benigní formy předčasných stahů – extrasystol) nebo „nepravidelně nepravidelný“ (jako u fibrilace síní, závažnějšího onemocnění). Většina pacientů, které jsem vyšetřil, měla pravidelný puls v rozmezí sedmdesát až osmdesát úderů za minutu. Zdravé srdce jsem začal vnímat jako živoucí metronom odtikávající dokonale pravidelné intervaly a věřil jsem, že příliš rychlý či pomalý tep nebo ztráta pravidelného rytmu značí, že srdce není v dobré kondici, a může to znamenat ohrožení zdravotního stavu. To bylo koncem šedesátých let. Mnohem detailnější analýzy elektrokardiogramů od té doby odhalily překvapivou skutečnost: zdravé srdce netluče jako mechanické hodiny nebo metronom. Intervaly mezi údery se naopak ve své délce mírně liší a co víc, variabilita srdečního tepu je jednou ze zásadních charakteristik zdravého srdce. Kardiologové dnes vědí, 2
V čínštině xin, v japonštině šin nebo kokoro XV
Spontánní štěstí
že ztráta variability tepu je ranným znakem nemoci.3 Je-li intenzivní, je to neblahá prognóza pro zotavení z infarktu. Také jsme objevili způsoby, jak udržet a podpořit variabilitu srdečního pulsu u zdravých jedinců, a to za pomoci cvičení, omezení stresu a působení na psychiku i tělo. Možná se divíte, proč zdravé srdce tluče v proměnlivých intervalech. Já to vnímám jako znamení odolnosti a pružnosti v reakci na momentální změny ve zbytku těla. Extrémní hodnoty pulsu jsou pochopitelně abnormální a nezdravé. Avšak „normální“ a „zdravý“ neznamená „statický“. Na této stěžejní funkci lidského těla vidíme existenci a význam dynamické změny, která je charakteristickým projevem zdraví. I lidské emocionální stavy se mění, od extrémně negativních k extrémně pozitivním. Na jednom konci je naprostá skleslost, kdy je každodenní zkušenost natolik bolestivá, že se jako jediná volba jeví sebevražda. Na tom druhém je tak intenzivní extatická blaženost, že nelze věnovat pozornost základním tělesným potřebám. Příklady prvního typu se vyskytují hojně, nejspíš takové nešťastníky také znáte. Příklady druhého typu dnes nejsou tolik obvyklé, pročítal jsem však historické záznamy o několika takových, například o Ramakrišnovi Paramahansovi (1836–1886), slavném indickém svatém muži. Prožil většinu života ve stavu „božského opojení“, kdy putoval, tančil a zpíval v extázi4 a zcela 3
E. Kristal, M. Raifel, P. Froom, J. Ribak: „Heart Rate Variability alth and Disease“, Scand Environ Health, sv. duben 1995, str. Dále také: J. M. Karemaker a K.I. Lie (ed.): „Heart Rate Variability: tale of Health or Disease,” European Heart, sv. 21, March 2000, str. Informace online: http://www.heartmath.org
in He85–95. a Tell435–7.
E. Kristal, M. Raifel, P. Froom, J. Ribak: „Heart Rate Variability alth and Disease“, Scand Environ Health, sv. duben 1995, str. Dále také: J. M. Karemaker a K.I. Lie (ed.): „Heart Rate Variability: tale of Health or Disease,” European Heart, sv. 21, March 2000, str. Informace online: http://www.heartmath.org
in He85–95. a Tell435–7.
4
XVI
Úvod
zanedbával své tělo. Obyčejní lidé ho měli za šílence a nepřežil by, kdyby se o něj nepostarali jeho žáci. Jistě se shodneme, že takové extrémy negativních či pozitivních nálad nejsou ani normální, ani žádoucí, přetrvávají-li delší dobu. Je však možné, že nám naznačením hranic emocionální škály pomohou objevit neutrální středobod emocionálního zdraví? Hned vám přiznám, že tento středobod nepovažuji za štěstí. Nemyslím si ani, že je to nálada, kterou bychom měli mít po většinu času. Už jsem zmínil, že si nejsem jistý, co znamená být šťastný, zejména pokud se zamyslím nad původním významem slova. Anglický výraz pro štěstí, happiness, je odvozen od výrazu happ, staroseverského kořene, který označuje „úspěch“ či „štěstěnu“ a má blízko k výrazům „happenstance” (náhoda) a „happening” (dění, událost). Naši předkové očividně pohlíželi na šťastnou náhodu jako základ štěstí a zdroj tohoto tolik vyhledávaného pocitu položili mimo naši kontrolu, do říše náhody, což dle mého názoru není zrovna šťastná pozice. Štěstí, které vychází z vyhrané sázky nebo jiné šťastné náhody, je dočasné a nezmění „nastavení” naší emocionální škály. Jak navíc všichni zjišťujeme, štěstěna je vrtkavá. Pokud na ní postavíme své nálady, upisujeme se k propadům stejně silným, jako jsou vrcholy. Přitom si všímám, že mnoho lidí hledá štěstí „někde venku“. Představují si, že k nim přijde, když získají vyšší plat, nové auto, nového milence či milenku, sklenici osvěžující šťávy nebo něco jiného, co si přejí, a nemají. Má vlastní, mnohokráte opakovaná zkušenost je taková, že skutečná emocionální odměna je obvykle mnohem menší než to, co si představujeme. Všechna doporučení v této knize vám pomohou vytvořit si vnitřní stav duševní pohody, který je relativně odolný vůči krátkodobým životním výkyvům a nezávislý na tom, co máte, nebo naopak nemáte. Už jsem řekl, že štěstí nepovažuji za základní čáru nebo normální náladu. Než mě nařknete, že jsem vás oklamal, když jsem vás nalákal ke čtení XVII
Spontánní štěstí
této knihy vábivým titulem, dovolte mi vysvětlit, proč jsem zvolil právě slovo „spontánní“. Totéž slovo jsem použil v názvu své předchozí knihy Spontánní uzdravení, kde mělo vybudovat důvěru ve vrozenou schopnost těla udržovat se, ozdravovat se, regenerovat a přizpůsobovat se zraněním a ztrátám. Nazývám tyto procesy „spontánními“, abych naznačil, že jsou přirozené, vyvěrají z vnitřních příčin a fungují nezávisle na vnějších silách – což je důležitý biologický fakt, který lékaři ani pacienti mnohdy nechápou a nedoceňují. Myšlenka sebeuzdravení je základním principem integrativní medicíny a ve své práci se na ni soustředím již dlouho. Jsem přesvědčen, že kdyby lidé více důvěřovali potenciálu těla uzdravit sebe sama a kdyby lékaři více respektovali, že příroda léčí svojí vlastní silou, bylo by třeba mnohem méně nákladných zdravotnických služeb a zásahů. Fakt spontánního uzdravení není výmluvou a neznamená, že nemáte dělat maximum pro to, abyste výběrem uvážlivého životního stylu své zdraví podpořili, a neznamená ani to, že by přiměřená lékařská péče byla nepotřebná. Tento výraz má prostě přitáhnout pozornost k tomu, že uzdravení je vrozená schopnost organismu zakořeněná v přirozenosti. Když spojuji slova „spontánní“ a „štěstí“, žádám vás tím, abyste se kriticky zamysleli nad převládajícím zvykem, kdy pozitivní emoce zakládáme na vnějších vlivech. Zkuste o štěstí raději uvažovat jako o jednom z mnoha druhů nálad, jež máme k dispozici, pokud přijmeme zdravou rozmanitost emocionálního života. Osobně se domnívám, že onou neutrální pozicí na spektru nálady – jak já říkám „emocionální hladinou moře“ – není štěstí, ale spíše spokojenost a klidné přijetí situace, které je cílem mnoha druhů duchovní praxe. Z této perspektivy je možné přijímat život v jeho celistvosti, jak to dobré, tak to špatné, a vědět, že všechno je v pořádku, tak, jak by mělo být, a to včetně vás a vašeho místa ve světě. Toto přijímání kupodivu neplodí pasivitu. Zjistil jsem, že nejvýkonnější a nejtvořivější, XVIII
Úvod
pokud jde o pozitivní změny, jsem právě v tomto rozpoložení – energie normálně vynaložená na odvracení frustrace z odporu či strachu ze selhání je místo toho směřována přesně tam, kam má jít. Od chvíle, kdy se mi podařilo se do takového bodu dostat, jsem si jist, že právě tam si přeji být častěji. Tohle jsou některé hlavní principy, z nichž vychází mé pojetí emoční pohody: • J e normální a zdravé zažívat celou škálu nálad a emocí, jak pozitivních, tak negativních. • Příliš mnoho lidí dnes prožívá nebo jsou u nich diagnostikovány depresivní stavy. • Někdy může být normální, zdravé a dokonce produktivní prožít čas od času mírnou či středně těžkou depresi, jestliže je součástí spektra proměnlivých emocí. Není však normální ani zdravé, pokud takové rozpoložení přetrvává déle nebo pokud člověk trpí vážnější depresí. • Středobod emoční rozmanitosti byl v naší společnosti zatlačen příliš hluboko do negativní zóny. Příliš mnoho z nás zažívá smutek a nespokojenost. • Je nereálné chtít se cítit neustále šťastný. • Štěstí vychází spontánně ze zdrojů uvnitř nás samých. Hledat jej vně je kontraproduktivní. • Je žádoucí rozvíjet spokojenost a klidnou vyrovnanost jakožto neutrální středobod emoční rozmanitosti. • Je žádoucí a důležité rozvíjet větší flexibilitu emocionálních reakcí na pozitivní i negativní aspekty života a dění. • Je možné zvyšovat emoční odolnost a posunout své emoční nastavení kladným směrem. XIX
Spontánní štěstí
• N ejběžnějším formám deprese lze předcházet nebo je možné je lépe zvládat využitím komplexního přístupu integrativního duševního zdraví. • Dosáhnout optimální duševní pohody je stejně důležité jako udržovat si optimální tělesné zdraví. Tyto principy nejsou pouze mými názory, každý z nich se opírá o stále narůstající množství pečlivého vědeckého výzkumu. Pokud vám tyto principy vyhovují, vyzývám vás, abyste četli dále. V první kapitole této knihy představím duševní pohodu, cíl vaší cesty a roli, kterou v ní hraje štěstí. Druhá kapitola je přehledem o depresi a obsahuje i mé vysvětlení příčin její současné epidemie. Třetí kapitola zkoumá limity biomedicínského modelu, jenž nyní v psychiatrii převládá, především to, jak se mu nedaří pomáhat nám s prevencí deprese, účinně ji v naší populaci léčit nebo zlepšovat celkovou duševní pohodu. Také se podělím o své nadšení z rozvíjejícího se oboru integrativního duševního zdraví a vysvětlím, jak se jeho pojetí příčin deprese liší od biomedicínského modelu. Čtvrtá kapitola přináší důkazy o tom, jak je možné účinně propojit strategie východní a západní psychologie pro optimální emoční pohodu a jak lze čerpat ze starodávných tradic a zároveň i současné neurovědy. V druhé části knihy vám dám konkrétní doporučení. Kapitola pátá přináší obsáhlý seznam terapií orientovaných na tělo, které podporují duševní pohodu. Šestá kapitola se zaměřuje na způsoby, jak přeškolit svou mysl a jak o ni pečovat tak, aby se podařilo změnit mentální návyky, které podkopávají emoční odolnost a strhávají nás do negativních nálad. XX
Úvod
Sedmá kapitola upozorňuje na to, jak je důležité věnovat se netělesným rozměrům našeho prožívání – říkám tomu světské duchovno – pro dosažení optimální duševní pohody. Závěrečná kapitola slouží jako detailní průvodce, který vám pomůže využívat těchto strategií k naplnění vašich individuálních potřeb. Ať jste náchylní k depresi, nebo ne, má doporučení vám pomohou vybudovat si silnější emoční pozitivitu a odolnost a prospějí obecně vašemu zdraví a spokojenosti. Vynasnažil jsem se předložit vědecké podklady pro má doporučení tak, aby jim rozuměl i laik. Čtenáři, kteří by se rádi dozvěděli více poznatků a detailů o výzkumu zabývajícím se lidskými emocemi, najdou v poznámkách pod čarou v průběhu celé knihy klíčové odkazy na lékařskou literaturu. Dodatek na straně 273 vás nasměruje na další zdroje poznatků a informace, které vás podpoří na cestě k optimální duševní pohodě. Tento úvod bych rád uzavřel osobním ujištěním. Ať bojujete vy nebo vaši blízcí s depresí, ať hledáte ve svém životě více štěstí, nebo se zkrátka chcete cítit lépe v náročných a sužujících chvílích, věřím, že doporučení na následujících stránkách vám pomohou. Všechna jsou založena na solidních vědeckých poznatcích a mé vlastní čtyřicetileté klinické praxi. Věnujte jim chvíli a uveďte je do praxe ve vlastním životě. Skutečně se můžete cítit lépe – mnohem lépe – než nyní. S radostí vás na vaší cestě budu provázet.
XXI
ČÁST P RVNÍ
TEORIE
K A PI TO L A P RV N Í
Co je duševní pohoda?
N
etvrdím, že jsem dosáhl ideální duševní pohody. Vlastně si spíše myslím, že je to celoživotní úkol. Pro mě je to dlouhodobý proces, který vyžaduje uvědomění, vědomosti a praxi. Vím ovšem, jaké to je těšit se dobrému duševnímu zdraví, a to mě motivuje, abych ve svém snažení pokračoval, a rád bych se o některé ze svých zkušeností podělil s vámi. Ve chvílích, kdy se věci daří, nebo se naopak vůbec nedaří, si hluboce uvědomuji, že všechno je, jak má být, a že moje názory na situaci nejsou podstatné. Takové uvědomění je osvobozující. Umožňuje mi to cítit se příjemně a držet se v blízkosti emoční hladiny moře, v zóně spokojenosti a klidu, kterou jsem zmínil v úvodu. Dovolte, abych vám o dvou takových okamžicích povyprávěl. V červnu 1959 jsem byl v období několika týdnů před a po maturitě na střední škole ve Philadelphii spontánně šťastný. Ne tak v obvyklém významu toho slova, šlo spíše o hlubší vědomí toho, že jsem v pořádku, na dobré cestě a dělám to, pro co jsem byl stvořen. Toho jara se mi velice dařilo. Měl jsem skvělé kamarády, dobře jsem vycházel s rodiči, cítil jsem náklonnost a podporu vynikajících učitelů, byl jsem připravený odejít z domova a těšil jsem se na to, viděl jsem před sebou spoustu příležitostí k cestování, dobrodružství, učení a objevování. Byl jsem se sebou spokojený. Měl jsem mnoho důvodů ke štěstí v tom klasickém smyslu, štěstěna 3
Spontánní štěstí
se na mě usmívala, ten hlubší pocit však vycházel z vědomí, že jsem tím, kým mám být, že mám veškerou výbavu, abych proplouval světem a překonal jakékoliv nástrahy, na které bych mohl narazit. Myslel jsem si, že mi ten pocit vydrží napořád. Uchoval jsem si ho po řadu dnů a občas se vrací. Kdykoliv ho zažívám znovu, jsem za něj vděčný. O sedmačtyřicet let později, koncem července 2006, mě nezvykle brzy ráno probudil telefonát z mého letního sídla v Britské Kolumbii. Můj kolega lékař, Dr. Brian Becker, mi oznámil, že náhlá povodeň zdevastovala mou usedlost v poušti poblíž arizonského Tucsonu. Má první otázka zněla „Je někdo zraněný?“, a značně se mi ulevilo, když jsem slyšel, že oba dva lidé, kteří tam přebývali, vyvázli se zdravou kůží, když se uprostřed noci přehnal čtyřmetrový příval vody. Nejhůře byla zasažena budova, kde se nacházela moje pracovna. V následujících hodinách a dnech jsem se dozvěděl, že jsem přišel o všechny své dokumenty i většinu soukromých písemností a knih. Povodeň odnesla fotografie a vzpomínkové předměty, z nichž některé jsem měl ještě ze školy, nábytek, osobní věci po mé nedávno zesnulé matce i mnohé moje oblíbené rostliny. I když mě ztráta těchto věcí rozesmutnila, překvapivě jsem byl s tím vším smířený. Ke zděšení mé partnerky, která si nedokázala představit, že by tváří tvář takovým zprávám zůstala klidná, jsem odmítnul odjet do Arizony. Necítil jsem potřebu přihlížet úklidu a vyhodnocování škod. Dokázal jsem se zbavit lpění na majetku a opět, tentokrát za okolností, o nichž by se dalo předpokládat, že mě docela zarmoutí, mě spontánně zaplavil pocit, že všechno je, jak má být, že na mém názoru nesejde a že jsem emočně svobodný. Podobné zážitky mi dodávají pocit emoční pohody, především jejích hlavních složek, jimiž jsou odolnost a vyrovnanost. Už jsem je dříve zmínil jako určující charakteristiky zdraví, které umožňují organismu 4
Co je duševní pohoda?
vyrovnat se s potenciálně nebezpečnými vlivy a vyhnout se zranění či újmě. V říši emocí odolnost umožňuje odrazit se od ztrát a neúspěchů a neutápět se v náladách, v nichž nechcete zůstat. Představte si elastický pásek, který můžete zkroutit a natáhnout, ale vždycky se má tendenci se vracet do původního tvaru. Pokud si vypěstujete emoční odolnost, nemusíte se bránit opodstatněnému smutku. Naučíte se, že nálady jsou dynamické a pružné a brzy se vrací do neutrálního rovnovážného bodu, do zóny spokojenosti, pohodlí a klidu. Když se zeptám, co si lidé představují jako obraz spokojenosti, obvykle jmenují něco na tento způsob: • dítě, které líže kornout zmrzliny • polehávání na gauči po skvělé slavnostní večeři ve společnosti rodiny a přátel • kráva pasoucí se na pohádkově krásné louce se svěží zelenou trávou • pes, který leží před krbem a nechává se hladit od svého páníčka Já bych je nazval spíše obrazy uspokojení, dočasnými reakcemi na naplnění potřeb nebo příjemných tužeb. Spokojenost, dle mého, více souvisí s tím, že se cítíte vyrovnaně a dobře sami se sebou a s tím, co máte, bez ohledu na uspokojování tužeb a potřeb. Spokojenost je dlouhodobá. Nesete si ji s sebou. Lao-c‘ to (jako obvykle) přesně vyjádřil několika slovy: „Kdo má spokojenost v sobě, ten zůstává spokojený”. Pozoruhodným aspektem tohoto stavu mysli je, že nevzbuzuje pasivitu (což západní kritici často východním filozofiím přisuzují). V obou případech, v roce 1959 a 2006, a kdykoliv, kdy se ten pocit, že je vše na světě v pořádku, vrátil, mě popohnal k faktickým činům a zlepšil mou výkonnost. Tvrdím proto, že schopnost cítit se spokojeně je základním stavebním kamenem emoční pohody. 5
