PŮVODNÍ PRÁCE
Spoluúčast zvířat na automobilových nehodách: je možné uvažovat o preventivních opatřeních? Makovický P. 1, Matlach R. 2, Makovický P. 3 Laboratórium veterinárnej histopatológie v Komárne, Slovenská republika vedúci: Ing. Peter Makovický, PhD. 2 Soudní znalec v oboru zdravotnictví, Liberec, Česká republika vedoucí: MUDr. Radek Matlach 3 Katedra biológie, Pedagogická fakulta, Univerzita J. Selyeho, Komárno, Slovenská republika vedúca katedry: PaedDr. Melinda Nagy, PhD. 1
SOUHRN V práci se věnujeme problematice spoluúčasti zvířat na automobilových nehodách. Jde o celosvětový problém i s podílem usmrcených, těžce, či lehce zraněných lidí, zvířat, včetně značného rozsahu materiálních škod. Důsledky je možné eliminovat jen aplikací účinných preventivních opatření. Pro jejich stanovení by měly být příčiny střetů zvířat s automobily zvláště zkoumané. Analýza by měla zahrnovat genezi nehody s definicí kritických bodů, které se primárně podepsaly pod její vznik včetně analýzy důsledků. Individuální přístup zahrnuje klasifikaci střetů v rámci terénu jednotlivých krajů, regionů, vesnic, měst a nakonec i mimoměstského silničního provozu. Další kategorií je typologie zvířat, podílejících se na nehodovosti. Tyto informace by měly být přednostně analyzované odborníkem s aprobací ve forenzní veterinární medicíně, veterinární patologii, anebo zemědělcem se specializací v myslivosti, eventuálně zoologem. V práci prezentujeme vlastní názory včetně diskuse na uvedené téma, zahrnující dvě kazuistiky. První pojednává o střetu psa s osobním automobilem a druhá o střetu mladého jelena s osobním automobilem. V obou případech došlo k úmrtí jedné osoby v důsledku traumat, které byly neslučitelné se životem. Ostatní členové posádky vozidla fyzická poranění neutrpěli. Pes a mladý jelen uhynuli na místě nehody. Automobily zůstaly po střetu značně poškozené. KLÍČOVÁ SLOVA automobil– dopravní nehody – preventivní medicína – silniční kolize – zvířata
SUMMARY Makovický P., Matlach R., Makovický P.: Spoluúčast zvířat na automobilových nehodách: je možné uvažovat o preventivních opatřeních? This work will deal with the important topic of animals involved in car accidents. It is a worldwide problem resulting in both human and animal fatalities and life changing injuries as well as significant damage to the vehicles involved. Such accidents can only be eliminated with effective preventative measures and therefore car accidents involving animals should be investigated. The analysis will identify the initial cause of the accident and the resulting consequences, paying specific attention to the critical points of the collision. Car accidents involving animals will be classified according to various parameters including typology of animal and road terrain. This information should be analysed by a specialist in forensic veterinary medicine, veterinary pathology, hunters or zoologist. In this report we will discuss two case studies. The first deals with a dog which was involved in a car accident and second with a deer. Both cases resulted in one human fatality, however, the remaining passengers did not sustain any physical injuries. In both cases the animals died at the scene of the accident and the cars suffered extensive damage. KEYWORDS car – traffic accidents – preventive medicine – road collisions – animals Pracov. Lék., 67, 2015, No. 3-4, s. 86–92 86
PRACOVNÍ LÉKAŘSTVÍ
2015, 67, č. 3–4
PŮVODNÍ PRÁCE
ÚVOD Automobilová nehodovost představuje jeden z vážných problémů i s podílem usmrcených, těžce či lehce zraněných lidí včetně značného rozsahu materiálních škod. Na internetových stránkách Policie České a Slovenské republiky je k nalezení mnoho srozumitelně vyčíslených údajů, přednostně se týkajících dopravní nehodovosti. Spoluúčast zvířat na automobilových dopravních nehodách eviduje v České republice Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., i se spuštěním internetových stránek, kde je možné dohledat i další doplňkové informace [10]. Tyto jsou velice nápomocné pro odbornou i laickou veřejnost a umožňují stanovit i preventivní opatření před střety zvířat s automobily. Máme přitom za opodstatněné, že se jedná o skupinu, která se intenzivním dopadem podepisuje pod statistiky nehodovosti na českých a slovenských silnicích. V odborné literatuře jsou v tomto slova smyslu k nalezení variabilní případy. Problematika se výrazně rozšiřuje, pokud bereme do úvahy hospodářská a divoce žijící zvířata [8, 24]. Tento typ střetů se uskutečňuje i v našich podmínkách (obr. 1). Veterinární medicína přitom dokumentuje mnoho případů s různým a variabilním stupněm traumat, ale s prioritou na zdravotní stav zvířat před odborným výkonem a po něm [14, 15, 21, 37, 42, 45, 48]. I tyto údaje svědčí o tom, že incidence kontaktu mezi zvířaty a automobily může být mnohem vyšší, než se předpokládá. Jsme přitom názoru, že mnoho střetů mezi zvířaty a automobily zůstává neevidováno, a to jak v prostředí vesnic, měst a nakonec i v mimoměstském silničním provozu. V tomto smyslu se jedná především o menší zvířata, pro která jsou tyto střety většinou letální, přičemž nedochází k poškození automobilu (obr. 2). Ne všechny případy však končí poškozením automobilu, eventuálně smrtí zvířat, ale střet může končit i smrtí člověka. Podle našeho názoru by se proto všechny reálně hlášené případy střetů zvířat a automobilů měly analyzovat individuálně. Analýza každého střetu by měla zahrnovat genezi nehody s definicí kritických bodů, které se primárně podepsaly pod její vznik, včetně analýzy důsledků. Tyto informace by měly být přednostně analyzované odborníkem s aprobací ve forenzní veterinární medicíně, veterinární patologii anebo zemědělcem se specializací v myslivosti, eventuálně zoologem. Výstupem by bylo širší spektrum opatření, z nichž část by se mohla dostat i do zákona o silničním provozu. V naší práci bychom rádi krátce informovali odbornou veřejnost o našich názorech na tuto problematiku, včetně prezentace dvou případů z naší praxe.
Obr. 1. Střet srny a osobního automobilu
A: Fotografie znázorňuje výsledek střetu srny s osobním automobilem přímo v terénu. B: I po relativně lehkém kontaktu bez újmy na zdraví řidiče i zvířete došlo k poškození automobilu. C: Detailní záběr na zlomený nárazník. D: Jiný detailní pohled na zlomený nárazník.
Obr. 2. Střety osobního automobilu a domácích zvířat
A: Pravděpodobný střet osobního automobilu a kočky na relativně úzké silnici v městě s rodinnými domky, které se nacházejí v těsné blízkosti při cestě. B: Pravděpodobně jde o střet osobního automobilu se dvěma kočkami najednou. Po periferii na krajnici cesty viditelných několik různě velikých talířků se zbytky mléka a chleba. Jde o městkou lokalitu s rodinnými domky v těsné blízkosti u silnice. C: Střet osobního automobilu s holubem domácím v centru města. D: Pravděpodobně jde o střet osobního automobilu s králíkem na silnici mimo město.
SOUBOR A METODIKA Uvádíme dva případy střetů zvířat a osobních automobilů s fatálními konci. První případ dokumentuje střet osobního automobilu se psem s výsledkem usmrcení spolujezdce na předním sedadle (vedle řidiče), ostatní střet přežili; pes byl na místě mrtvý. Druhý případ dokumentuje střet
2015, 67, č. 3–4
PRACOVNÍ LÉKAŘSTVÍ
87
PŮVODNÍ PRÁCE
mladého jelena a osobního automobilu s výsledkem usmrcení řidiče, ostatní střet přežili; mladý jelen uhynul na místě nehody.
VÝSLEDKY Případ 1 Matka spolu se svým mladším synem a jeho kamarádem jeli pro druhého (staršího) syna do sousedního města na nádraží. Během jízdy jim vběhl do cesty pes, kterému se řidička chtěla vyhnout, nicméně podle jejích slov došlo ke kontaktu se zvířetem, které přejela (mělo jí „nadzvednout přední část vozu“) a vozidlo se stalo neovladatelným. Pro původní úhybný manévr vozidlo pokračovalo vlevo mimo vozovku, kde narazilo na zděný mostek a otočilo se na střechu. Při nehodě zemřel její mladší syn, který seděl na místě spolujezdce vpředu a neměl připnutý bezpečnostní pás. Při rotaci vozidla si roztříštil horní zadní část lebky o madlo nad dveřmi spolujezdce. Druhý spolujezdec ani matka fyzická poranění neutrpěli. Matka utrpěla psychický šok, musela být hospitalizována na psychiatrickém oddělení a je trestně stíhána pro ublížení na zdraví z nedbalosti s následkem smrti (obr. 3). Případ 2 Muž byl opakovaně přesvědčován ženou a dcerami k návštěvě nákupního centra v nedalekém krajském městě. I přes svou původní nevůli se uvolil, že pojede, ale nechtěl řídit, nakonec ho žena spolu s dcerami přesvědčily, aby vozidlo i řídil. Během jízdy jim do cesty vběhl mladý jelen, který při střetu značně poškodil přední sklo a celou střechu vozidla. Řidič byl při nehodě usmrcen, ani jedné z žen se nestalo žádné fyzické trauma (obr. 4).
DISKUSE Světelná signalizace na obojku u volně pohybujících se psů by mohla pomoci v jejich identifikaci. Jsme taky názoru, že každý pes by měl absolvovat aspoň základní výcvik a byl tak ovládatelný majitelem. O výcviku by mohl podat informace každý klinický veterinář již krátce po narození psa při základních očkováních. Podle nás by domácí zvířata měla být pod kontrolou majitelů a zvláště se to týká psů. Ti by taky měli mít vlastní teritorium, kde se můžou volně pohybovat, eventuálně by se měli volně pohybovat na vyznačených místech, ale určitě by se neměli volně pohybovat v silničním provozu, i když tam zrovna žádný dopravní prostředek není. Pokud bereme v úvahu celosvětový odhad, že až 75 % psů se pohybuje volně bez kontroly [35], tak existují reálná rizika dalších střetů psů s automobily. V jedné starší práci z prostředí Pensylvánie byly analyzované důsledky střetů psů 88
PRACOVNÍ LÉKAŘSTVÍ
2015, 67, č. 3–4
Obr. 3. Kolize se psem
A: Pohled na dynamiku vzniku kolize, v dálce viditelné převrácené auto. B: Tělo mrtvého psa na krajnici. C: Dokumentace pro převrácené a poškozené auto na místě kolize. D: Prostor spolusedícího a řidiče i se zbytky krve dokazující značné trauma.
Obr. 4. A: Pohled na silnici z pohledu vzniku střetu.
B: Značně poškozený automobil s rozbitým čelným sklem a srolovanou střechou. C: Záběr na tělo po střetu uhynulého zvířete. D: Prostor řidiče i se známky krve, dokazující značné trauma.
(n = 600) a automobilů [28]. Z výsledků vyplývá, že častěji byli poraněni mladí psi. Lehké, povrchové rány utrpělo 31 % psů, zranění měkkých tkání utrpělo 27 % psů a poranění kostry bylo diagnostikováno u 87 % psů. Z pohledu orgánového postižení byla nejčastěji postiženým orgánem pánev a nejčastěji postiženým orgánem břišní dutiny byla játra. Podle pozorovaní Friedenberga et al. se častěji a opakovaně vyvíjejí záchvaty u psů, kteří již někdy překonali střet s automobilem [18]. Retrospektivní práce Barbosa a Schosslera uvádí, že nejčastějším důsledkem kolize domácích zvířat a automobilů jsou traumatické koxofemorální luxace [7]. Práce Rochlitza analyzuje příčiny střetů koček a automobilů u vzorku 66 koček [41]. Údaje
PŮVODNÍ PRÁCE
byly porovnány s kontrolní skupinou koček (n = 796), které nikdy nebyly účastníky automobilových dopravních nehod. Z výsledků vyplývá, že kočky, které přežily střety s automobily, byly mladší než kočky v kontrolní skupině. Dále byl zjištěn vztah mezi kočkami, které žily v blízkosti silničního provozu, a automobilovými střety. Jiná situace je z pohledu divoce žijící zvěři, která se pohybuje i na delší vzdálenosti, a může tak narazit na silniční provoz. Vzhledem k charakteru života volně žijících živočichů existuje jak spektrum podobností, tak odlišností ve srovnání s domácími zvířaty, a tím musí být analogicky odlišná i preventivní opatření [32]. Tyto odlišnosti jsou dané terénem a regionem. Budováním vysokých plotů vedle silnic, kde je frekventovaný pohyb divoce žijící zvěři, došlo k eliminaci nehodovosti tohoto typu [22, 40]. Podobné ploty ale vzhledem k terénu není možné všude postavit a někde by to mohlo poškozovat i život samotných zvířat. Řidiči mají k dispozici informace o časové a sezonní aktivitě divoce žijící zvěři, včetně výstražného dopravního značení, které upozorňuje na jich zvýšenou frekvenci pohybu. Například v Kanadě jsou u silnic s frekventovaným výskytem divé zvěři nainstalovány velké světelné značky, které aktuálně informují řidiče o situaci. Domníváme se, by ve vybraných oblastech měla být i u nás instalována podobná světlená signalizace. V případě sezonního pohybu malých živočichů kopou různé skupiny aktivistů žlaby u silnic a v určených intervalech jsou živočichové sbíráni a následně ručně přeneseni na druhou stranu silnice, což výrazně minimalizuje jejich ztráty na životech. Problémy se střetů automobilů a zvířat však mají i v jiných oblastech Severní Ameriky. Například v USA se v rozmezí let 1990–2000 porovnáním s předešlým obdobím zvýšilo procento střetů mezi divoce žijící zvěří a automobily více než dvakrát [47]. Studie, která analyzovala příčiny smrti kojotů prérijních v Arizoně, dospěla k závěru, že nejčastější příčinou jich smrti jsou střety s automobily [19]. V jiné studii z prostředí Austrálie bylo zjištěno, že nejčastější příčinou smrti ježury australské jsou střety s automobily [36]. Celosvětově denně umírá na silnicích v důsledku automobilových střetů tisíce malých živočichů charakteru obojživelníků, plazů, malých savců a ptáků [4, 17]. V Marylandu se v Baltimoru, což je nejlidnatější město tohoto státu, realizovala studie přednostně zaměřená na počty usmrcených koček v důsledků střetů s automobily [23]. Z průměrů období tří let vyplývá, že z ulic města bylo podle dokumentů ročně odstraněno v průměrů 2 721 mrtvých koček, ale autoři odhadují, že ve skutečnosti jich v ulicích města ročně v důsledků střetů s automobily zahyne až 5 000. Největší mortalita koček byla hlášená v místech s největší hustotou lidí. Roční ekonomic-
ké náklady v důsledku střetů zvířat a automobilů, zahrnujíc zdravotní a materiální škody, přesáhly v USA přes 1 bilion USD [30]. Vezmeme-li v úvahu, že většina zvířat, která tyto střety přežije, není ani ošetřena, můžeme předpokládat, že uvedené číslo představuje jen zlomek skutečné výše. Například ve studii, která v důsledku střetů s automobily zahrnuje 128 koček, je uvedeno 16 mrtvých a dalších 16 % koček s vyšším rizikem úmrtnosti v důsledku vzniklého traumatu. Ostatní kočky střety přežily. Poranění kostry bylo přítomny v 67 případech, neurologická symptomatologie v 29 případech a operace byla nevyhnutelná v 51 případech [43]. Součtem nákladů spojených s opravou vozidel a nákladů vynaložených na navrácení sražených zvířat do přírody by v České republice bylo nutno ročně vynaložit částku 4 581 miliónů Kč, přičemž z této částky připadá jen necelá třetina na náklady na opravu vozidel a zbytek je na náklady na navrácení zvířat do přírody [38]. Usmrcení lidí v důsledku střetů se zvířaty představuje menší číslo a naše případy jsou dokumentem dvou. V zahraniční literatuře najdeme v tomto smyslu další údaje. Studie zabývající se příčinami úmrtí lidí v důsledku střetů s automobily dokumentuje, že nejčastějším zvířetem fatálních střetů byl jelen [50]. V jedné studii, kde byla analyzována zranění způsobená zvířaty, se uvádí, že až v polovině traumat figurovali psi a v jedné čtvrtině koně [11]. Můžeme přitom pozorovat, že v některých zemích jsou statistiky lépe podchycené. V USA dochází každoročně přibližně k 1 milionu střetů automobilů a divoce žijící zvěří [13] a například jen v roce 1991 došlo k 538 000 střetům mezi jeleny a automobily [44]. Ve Švédsku bylo odhadnuto, že ročně dochází průměrně k 25 000 střetům mezi srnci a automobily a k 5 000 střetů losů s automobily [46]. Například v Litvě však bylo odhadnuto, že ročně dochází v průměru 913 střetům mezi zvířaty a automobily [6]. Vzhledem k demografickému terénu Litvy může čtenář jen polemizovat, zda jsou tato čísla skutečná nebo hluboce pod reálnými hodnotami. Porovnáním terénu a demografie evropských zemí spolu s počty domácích a divoce žijících zvířat a průměrnými počty automobilů na silnicích je možné odhadnout frekvenci těchto střetů i v Česku a na Slovensku. Podle statistických údajů došlo v České republice v roce 2012 v důsledku střetů s divoce žijícími a domácími zvířaty k 5 953 nehodám, z čeho bylo těžce zraněno 16 a lehce zraněno 160 osob. Nebyla usmrcena žádná osoba. V období 1993–2012 však bylo v důsledků střetů se zvířaty zaznamenáno 30 úmrtí lidí a z toho 23 po střetech s divoce žijícími zvířaty a 7 po střetech s domácími zvířaty [9]. Na Slovensku bylo na silnicích a železnicích v oblasti Národního parku Malá Fatra v průběhu 1997-2010 zaznamenaných 24 střetů s medvědy (n=25), při-
2015, 67, č. 3–4
PRACOVNÍ LÉKAŘSTVÍ
89
PŮVODNÍ PRÁCE
čemž v 19 případech došlo k usmrcení zvířete na místě, ev. v jeho těsné blízkosti, jedna končila vážným zraněním medvěda a zbývajících 5 sražených zvířat se nepovedlo dohledat [25]. Jiná práce z prostředí Národního parku Malá Fatra uvádí, že v letech 2005-2010 bylo dokumentováno 24 automobilových kolizí s vydrou říční, přičemž převážná část střetů se uskutečnila v blízkosti mostů a opěrných sloupů na místech vzdálených 20-120 m., od vodního toku [26]. V období 2001–2012 bylo na severu středního Slovenska zaznamenaných 6 případů automobilových kolizí rysa ostrovida [27]. Tyto údaje korespondují se zvýšeným rizikem kolizí mezi zvířaty a automobily v úsecích kolem jejich stanovišť [31]. Je přitom možné, že důvodem úbytku čolka horského v našich podmínkách jsou i automobilové kolize [34]. Dále pro zajímavost citujeme i méně tradiční případy ze zahraničí. Například případ z prostředí Saúdské Arábie uvádí kolizi velblouda a osobního automobilu [3]. Mimo čtyřletého dítěte s izolovanou frakturou lebky nepřežil tento incident nikdo další z posádky automobilu. V trvale zasněžených oblastech severního Švédska jsou sněžné skútry považovány za osobní automobily. Studie, která analyzuje střety losů se sněžnými skútry, uvádí v rozmezí let 1979–1980 celkem 200 raněných osob a v období 1973–1987 celkem 61 smrtelných zranění [12]. Jiný fenomén představují střety zvířat a automobilů ve městech a na vesnicích. Zvláště na vesnicích jsou domy zpravidla v blízkosti silnice, přičemž oplocení je často velice nedokonalé. Někde se stává téměř každý den, že se na silnici dostane drůbež a jiná domácí zvířata, která jsou pak příčinou automobilových nehod. Mnoho lidí se domnívá, že většina střetů se uskuteční na hlavních silničních komunikacích a vedlejší, popř. lesní silniční provoz je z tohoto pohledu více bezpečný. Nizozemští autoři zjistili, že mortalita jezevce lesního dosahuje po střetech s automobily vyšší čísla na vedlejších silničních komunikacích v porovnání s hlavními silnicemi [49]. Autoři navrhují více zvážit dopady výstavby nových vedlejších silnic v kontextu se životním prostředím a uplatnit přitom strategii, která je založená na konceptu tzv. omezených dopravních oblastí. My jsme názoru, že před každým zásahem do přírody za účelem stavby nových obytných ploch, domků, chat a silničních komunikací je důležité zvážit více skutečností, včetně skutečnosti rizik střetů zvířat s automobily. Další fenomén je jízda automobilem přes noc s reflektory, které dokážou oslepit divoce žijící zvěř a v důsledku střetu jsou ohroženy životy celé posádky automobilu. Vzhledem k fyzické síle těchto zvířat existuje také předpoklad mnohem většího hmotného poškození automobilů a náš druhý případ je toho 90
PRACOVNÍ LÉKAŘSTVÍ
2015, 67, č. 3–4
příkladem. V literatuře je uvedených mnoho variabilních preventivních opatření. Od základních charakteru použití bezpečnostního pásu, kterého nepoužití v našem prvním případě se s velikou pravděpodobností podepsalo pod smrt člověka. Nejčastější příčinou automobilových dopravných nehod je manévrování automobilu ve snaze vyhnout se střetu ze zvířaty [1]. Možno tady však jen polemizovat, kdy a za jakých podmínek je lepší narazit do zvířete, anebo se mu snažit vyhnout. Jedna z cest by mohla spočívat v instalaci senzorů do automobilů s celým spektrem úloh. Podle nás zvláště schopnost včas a efektivně podat jasný signál řidiči o neznámém objektu na silnici, dále možnosti automatické regulace světel s jejich tlumením, eventuálně opakovaným krátkým blikáním, pokud je objekt v dostatečné vzdálenosti a nakonec v schopnosti automatických brzd po detekci většího, volně se pohybujícího, nebo stojícího předmětu v bezprostřední blízkosti automobilu. Některé z uvedených senzorů jsou již deklarovanou součástí vybraných značek automobilů, ale autoři článku si především vhledem ke své odbornosti nedovolí hodnotit jejich účinnost. V jedné práci byla popsaná autonehoda, na které se podílel člověk i pes [5]. Při rekonstrukci nehody byla mimo jiného provedená i pitva psa. Podobná méně obvyklá spolupráce vyšetřovatelů a forenzního veterinárního experta by mohla odpovědět na některé otázky intenzity zranění u zvířat, a lépe tak ověřit, eventuálně vysvětlit mechanismus vzniku nehody a vznik traumat u člověka. Podle jedné švédské práce, která analyzovala nehodovost na silnicích, je nejúčinnější prevencí lepší světelné označení vozidel, zlepšení výuky s více praktickými hodinami v autoškolách a zlepšení odborné výuky přímo v praxi [16, 39]. Úprava krajiny s výstavbou širších zelených ko-
Obr. 5. Obr. 5 Bezpečná jízda – základ prevence všech typů nehod
PŮVODNÍ PRÁCE
ridorů nad samotnou silnicí sice není levné, ale je to metodicky použitelné řešení v některých terénech [2, 20, 33]. Základem minimalizace rizika na silniční komunikaci je podle nás především bezpečná jízda (obr. 5). Proces edukace s akcentem na dodržení bezpečnosti jízdy je zdůrazňován v našich podmínkách již jistou dobu. Krejčí [29] ve svém článku shrnuje preventivní závěry pojišťovny do několika bodů, které však řidiči velice dobře znají, a také uvádí, že pojišťovny detailněji nezkoumají příčiny srážek a netřídí nehody podle druhů zvířat, která je způsobila. Podle nás by tyto příčiny měly být analyzované odborníkem s aprobací ve forenzní veterinární medicíně, veterinární patologii, anebo zemědělcem se specializací v myslivosti, eventuálně zoologem. Analýzy by umožnily stanovit konkrétní a aplikovaná preventivní opatření. Pro tyto účely by mohl být vyhotovený samostatný formulář, který by mohli vyplnit příslušníci výjezdové policejní hlídky a dále ho samostatné evidovat v archivu.
ZÁVĚR Spoluúčast zvířat na automobilové nehodovosti na silnicích České a Slovenské republiky je zřejmě mnohem vyšší, než se předpokládá. Část nehod se pro zvířata končí fatálně a mnohé nejsou nikde evidované. Je potřeba individuálně přistoupit k preventivním opatřením střetů zvířat a automobilů ve vesnicích, městech a nakonec na mimoměstském silničním provozu. Navrhujeme, aby byly individuálně zkoumané příčiny všech střetů, a to odborníkem s aprobací ve forenzní veterinární medicíně, veterinární patologii, anebo zemědělcem se specializací v myslivosti, eventuálně zoologem. Vyhodnocená data z jednotlivých nehod by se následně promítla do podoby konkrétních preventivních opatření pro jednotlivé lokality v rámci země. Část výstupů by se mohla dostat i do zákona o silničním provozu. Tak by byla mnohem jednoduší i jejich kontrola. V konečném důsledku by tím mělo dojít k postupnému snižování automobilové nehodovosti za účasti zvířat ve vesnicích, městech, včetně úseků mimo městského silničního provozu.
LITERATURA 1. Abu-Zidan, F. M., Parmar, K. A., Rao, S. Kangaroo-related motor vehicle collisions. The Journal of Trauma, 2002, 53, 2, s. 360–363. 2. Andrews, A. Fragmentation of habitat by roads and utility corridors: a review. Australian Journal of Zoology, 1990, 26, 3–4, s. 130–141. 3. Ansari, S., Al Moutaery, K. An unusual cause of depressed skull fracture: case report. Surgical Neurology, 1999, 52, 6, s. 638–640.
4. Ashley, E. P., Robinson, J. T. Road mortality of amphibians, reptiles and other wildlife on the Long Point causeway, Lake Erie, Ontario. The Canadian Field-naturalist, 1996, 110, 3, s. 403–412. 5. Aquila, I., Di Nunzio, C., Paciello, O., Britti, D., Pepe, F., De Luca, E., Ricci, P. An unusual pedestrian road trauma: From forensic pathology to forensic veterinary medicine. Forensic Science International, 2014, 234, E1–E4. 6. Balciauskas, L. Distribution of species-specific wildlife-vehicle accidents on Lithuanian roads. Estonian Journal of Ecology, 2009, 58, 3, s. 157–168. 7. Barbosa, A. L. D., Schossler, J. E. W. Traumatic coxofemoral luxation in dogs and cats: retrospective study (1997–2006). Ciencia Rural, 2009, 39, 6, s. 1823–1829. 8. Bashir, M. O., Abu-Zudan, F. M. Motor vehicle collisions with large animals. Saudi Medical Journal, 2006, 27, 8, s. 1116–1120. 9. BESIP: Lesní zvěř a domácí zvířectvo – základní statistické ukazovatele ve formě komentovaných grafů. Ministerstvo dopravy: Praha 2013, s. 18. 10. Bíl, M. Srážky se zvěří na českých silnicích poprvé v přehledné mapě. Myslivost, 2014, 91, 3, s. 36. 11. Bjornstig, U., Eriksson, A., Ornehult, L. Injuries caused by animals. Injury-International Journal of the Care of the Injured, 1991, 22, 4, s. 295–298. 12. Bjornstig, U. Accidents in the north. Some aspects on snowmobile accidents and moose-car collisions. Arctic Medical Research, 1992, 51, S56–S58. 13. Conover, M. R., Pitt, W. C., Kessler, K. K., DuBow, T. J., Sanborn, W. A. Review of human injuries, illnesses and economic losses caused by wildlife in the United States. Wildlife Society Bulletin, 1995, 23, 3, s. 407–414. 14. Cunningham, S. M., Lindsey, K. J., Rush, J. E. Acquired Gerbode defect and third-degree atrioventricular block secondary to vehicular trauma in a dog. Journal of Veterinary Emergency and Critical Care, 2013, 23, 6, s. 637–642. 15. DePaula, K. M., DeLaforcade, A. M., King, R. G., Hugs, H., Boudrieau, R. J. Arterial thrombosis after vehicular trauma and humeral fracture in a dog. JAMA – Journal of the American Veterinary Medical Association, 2013, 243, 3, s. 394–398. 16. Drimaj, J. Mortalita živočichů na pozemních komunikacích Šumperska. Bakalářská práce, Mendelevova Univerzita v Brně, 2012, s. 78. 17. Forman, R. T. T., Lauren, E. A. Roads and their major ecological effects. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics, 1998, 29, s. 207–231. 18. Friedenberg, S. G., Butler, A. L., Wei, L., Moore, S. A., Cooper, E. S. Seizures following head trauma in dogs: 259 cases (1999-2009). JAMA – Journal of the American Veterinary Medical Association, 2012, 241, 11, s. 1479–1483. 19. Grinder, M., Krausman, P. R. Morbidity-mortality factors and survival of an urban coyote population in Arizona. Journal of Wildlife Diseases, 2001, 37, 2, s. 312–317. 20. Gunson, K. E., Mountrakis, G., Quackenbush, L. J. Spatial wildlife-vehicle collision models: a review of current work and its application to transportation mitigation projects. Journal of Environmental Management, 2011, 92, 4, s. 1074–1082. 21. Gutbrod, A., Kuhn, K., Wiestner, T., Kircher, P., Hurter, K. Repair of a canine patellar ligament rupture using the ComPact
2015, 67, č. 3–4
PRACOVNÍ LÉKAŘSTVÍ
91
PŮVODNÍ PRÁCE
UniLock 2.4/3.0 mm System. Schweizer Archiv für Tierheilkunde, 2013, 155, 9, s. 505–509. 22. Hedlund, J. H., Curtis, P. D., Curtis, G., Williams, A. F. Methods to reduce traffic crashes involving deer: what works and what does not. Traffic Injury Prevention, 2004, 5, 2, s. 122–131. 23. Childs, J. E., Ross, L. Urban cats: characteristics and estimation of mortality due to motor vehicles. AVMA – American Journal of Veterinary Research, 1986, 47, 7, s. 1643–1648. 24. Inbar, M., Shanas, U., Izhaki, I. Characterization of road accidents in Israel involving large mammals. Israel Journal of Zoology, 2002, 48, s. 197–206. 25. Kalaš, M. Doprava a jej vplyv na populáciu medveďa hnedého v širšej oblasti Národného parku Malá Fatra. Vlastivedný zborník Považia, 2011, 25, s. 206–213. 26. Kalaš, M. Dopravné kolízie s vydrou riečnou v širšej oblasti Národného parku Malá Fatra. Myslivost, 2011, 88, 4, s. 72–73. 27. Kalaš, M. Príspevok ku kolíziám rysa ostrovida (Lynx lynx) s automobilovou dopravou. In Kutal, M. Velké šelmy a jejich migrační koridory v Západních Karpatech: Malá fatra – Kysucké Beskydy – Moravskoslezké Beskydy – Javorníky. Hnutí DUHA Olomouc. 2012, s. 11–12. 28. Kolata, R. J., Johnston, D. E. Motor vehicle accidents in urban dogs: a study of 600 cases. JAMA – Journal of the American Veterinary Medical Association, 1975, 167, 10, s. 938–941. 29. Krejčí, J. Střety motorových vozidel se zvěří. Myslivost, 2011, 10, 88, s. 43. 30. Langley, R. L., Higgins, S. A., Herrin, K. B. Risk factors associated with fatal animal-vehicle collisions in the United States, 1995–2004. Wilderness & Environmenatl Medicine, 2006, 17, 4, s. 229–239. 31. Lao, Y., Zhang, G., Wu, Y. J., Wang, Y. Modeling animal-vehicle collisions considering animal-vehicle interactions. Accident Analysis & Prevention, 2011, 43, 6, s. 1991–1998. 32. Lima, S. L., Blackwell, B. F., DeVault, T. L., FernándezJuricic, E. Animal reaction to oncoming vehicles: a conceptual review. Biological Reviews of the Cambridge Philosophical Society, 2015, 1, 90, s. 60–76. 33. Litvaitis, J. A., Tash, J. P. An approach toward understanding wildlife-vehicle collisions. Environmental Management, 2008, 42, 4, s. 688–697. 34. Makovický, P., Kopecký, O., Makovický, P., Matlach, R. The using of skeletochronology as a screening method for age determination of Alpine newts (Mesotriton Alpestris): A technical report. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 2015, 63, 2, s. 439–446. 35. Massei, G., Miller, L. A. Nonsurgical fertility control for managing free-roaming dog populations: a review of products and criteria for field applications. Theriogenology, 2013, 80, 8, s. 829–838. 36. McOrist, S., Smales, L. Morbidity and mortality of free-living and captive echidnas, Tachyglossus aculeatus (Shaw) in Australia. Journal of Wildlife Diseases, 1986, 22, 3, s. 375–380. 37. Mendes, D. S., Arias, M. V. B. Spinal cord injuries in dogs and cats: prospective study of 57 cases. Pesquisa Veterinaria Brasileira, 2012, 32, 12, s. 1304–1312. 38. Mrtka, J., Borkovcová, M., Lipovská, Z. Výsledky dotazníkového šetření zabývajícího se mortalitou zvěře na pozemních komunikacích. Myslivost, 2013, 3, 90, s. 56.
92
PRACOVNÍ LÉKAŘSTVÍ
2015, 67, č. 3–4
39. Pinzke, S. Lundqvist, P. Slow-moving vehicles in Swedish traffic. Journal of Agricultural Safety and Health, 2004, 10, 2, s. 121–126. 40. Putman, R. J. Deer and road traffic accidents: options for management. Journal of Environmental Management, 1997, 51, 1, s. 43–57. 41. Rochlitz, I. Study of factors that may predispose domestic cats to road traffic accidents: Part 2. Veterinary Record, 2003 153, 19, s. 585–588. 42. Rochlitz, I. The effects of road traffic accidents on domestic cats and their owners. Animal Welfare, 2004, 13, 1, s. 51–55. 43. Rochlitz, I. Cinical study of cats injured and killed in road traffic accidents in Cambridgeshire. Journal of Small Animal Practice, 2004, 45, 8, s. 390–394. 44. Romin, L. A., Bissonette, J. A. Deer-vehicle collisions: status of state monitoring activities and migration effort. Wildlife Society Bulletin, 1996, 24, 2, s. 276–283. 45. Salci, H., Bayram, A. S., Celimli, N., Caliskan, G. U., Gorgul, O. S., Kramer, M. Evaluation of thoracic trauma in dogs and cats: a review of seventeen cases. Iranian Journal of Veterinary Research, 2010, 11, 4, s. 325–331. 46. Seiler, A. Trends and spatial patterns in ungulate-vehicle collisions in Sweden. Wildlife Biolology, 2004, 10, 4, s. 301–313. 47. Sullivan, J. M. Trends and characteristics of animal-vehicle collisions in the United States. Journal of Safety Research, 2011, 42, 1, s. 9–16. 48. Trindade, A. B., Basso, P. C., Goncalves, M. C., Lima, G. A., Gerardi, D. G., Beck, C. A. C., Contensini, E. A., Brun, M. V. Laparoscopic paracostal herniorrhaphy in a dog: case report. Arquivo Brasileiro de Medicina Veterinaria e Zootecnia, 2013, 65, 6, s. 1641–1646. 49. van Langevelde, F., van Dooremalen, C., Jaarsma, C. F. Traffic mortality and the role of minor roads. Journal of Environmenatl Management, 2009, 90, 1, s. 660–667. 50. Williams, A. F., Wells, J. K. Characteristics of vehicle-animal crashes in which vehicle occupants are killed. Traffic Injury Prevention, 2005, 6, 1, p. 56–59.
Práce nebyla podpořená žádným grantem a všechny nákladové položky byly hrazené autory. Do redakce došlo dne 23. 11. 2015. Do tisku přijato dne 7. 12. 2015.
Adresa pro korespondenci:
ng. Peter Makovický, PhD. Mikuláša Urbana 2019/7 945 01 Komárno Slovenská republika e-mail:
[email protected]
