sport
rozhovor V minulém čísle udělil uznávaný trenér ing. Vladimír Mestenhauser několik rad ke zlepšení a zpevnění sedu. Tentokrát přinášíme rozhovor o způsobu jeho práce a o postřezích z práce s mladými jezdci. K dokreslení nás provede jeho výcvikovou hodinou.
JeÏdûní na ãemkoliv je o práci s tûÏi‰tûm Prozradil byste našim čtenářům, jak pracujete se svými nejmenšími svěřenci na zpevnění sedu? Máte nějaké svoje zlepšováky, nebo všeobecně známé, takové, jaké učili trenéři vás? SnaÏím se, aby kaÏdá lekce byla protkána ovûfiením ãi budováním rovnováhy, prohloubením a zpevnûním sedu. V‰e, co pouÏívám, je urãitû v‰eobecnû známé. Díky tomu, Ïe jiÏ tolik let kaÏdodennû trénuji mnoho jezdcÛ, jsem ale asi získal cit pro správné naãasování a dávkování jednotliv˘ch „ingrediencí“ a hlavnû pro okamÏik, kdy je neprodlenû nutné „zafiadit zpáteãku“. Pfii „zpevÀování sedu“ mne nikdy nezklamalo lonÏování bez tfimenÛ a otûÏí ve v‰ech chodech a s cviãením rukou a celé horní ãásti tûla. A pokud je tfieba stokrát zopakovat jezdci, Ïe má nûco nûjak udûlat, tak to prostû zopakuji. To je asi ten nejspolehlivûj‰í „zlep‰ovák“.
Jaký sed u svých svěřenců na parkuru upřednostňujete – pracovní nebo lehký? Nebo je to podle vás jedno? Lehk˘ sed je samozfiejmû ideálem. Moji svûfienci v nûm tráví velké procento ãasu bûhem vût‰iny lekcí. Cválat v celém parkuru ve stehenním sedu je v‰ak moÏné na ideálních ko-
Co je podle vás základem dobrého sedu? JeÏdûní na ãemkoliv je o práci s tûÏi‰tûm. Aby „jezdec“ mohl své tûÏi‰tû pfiizpÛsobovat obrovsk˘m zmûnám tûÏi‰tû konû, které nastávají pfii pohybu a hlavnû pfii skoku, musí b˘t ke koni „pfiidûlán“ tak, aby mu to nespotfiebovávalo
ních. Rozhodnû to ale nejde na tûch, jejichÏ jezditelnost není dokonalá, nebo se dokonce blíÏí nule. JestliÏe je parkur protkán dostateãnû dlouh˘mi distancemi, proã nezÛstat ve stehenním. Ale prudké obraty ãi ultra krátké distance takto odjezdit? To asi jen na „T“ koni v „L“ nebo „S“. Také záleÏí na ergonomii jezdce, eventuelnû na jeho „slab˘ch místech“. Nafiídit nûkte-
24
3/2009 Jezdectví
energii a koni to nezpÛsobovalo Ïádné komplikace pohybu. Jezdec musí b˘t v koni velmi „hluboko“, aby ho tento „neodzátkoval“ ani na sekundu. Nesmí ztratit moÏnost kontrolovat kaÏd˘ cvalov˘ skok.
r˘m jezdcÛm absolvovat cel˘ parkur ve stehenním sedu by mohlo b˘t bráno jako pokus o ublíÏení na zdraví. Ale kdo má k dispozici v˘bûr jezdcÛ s nohama modelek sedlajících „automaty“, urãitû udûlá nejlépe, kdyÏ stehenní sed programovû upfiednostní. V nûm jezdci nechají dûlat konû jejich práci a v˘sledky se dostaví. Proč je lepší začínat na ponym než na velkém koni? O tom uÏ bylo napsáno mnoho pojednání a je to téma minimálnû na dlouh˘ ãlánek. UÏ sa-
Nemá-li dítě jistotu, že svého poníka zvládne za každé situace, nedokáže-li „jít s pohybem“, neusedí-li pohyby hřbetu koně, nikdy nemůže jezdit uvolněně a s radostí. Takže se nenaučí sedět a jezdit správně.
motné vy‰lechtûní mal˘ch plemen koní bylo motivováno potfiebou získat vhodné partnery pro v˘cvik dûtí v jízdû na koni. Nemá-li dítû jistotu, Ïe svého poníka zvládne za kaÏdé situace, nedokáÏe-li „jít s pohybem“, neusedí-li pohyby hfibetu konû, nikdy nemÛÏe jezdit uvolnûnû a s radostí. TakÏe se nenauãí sedût a jezdit správnû.
Výcviková hodina
s ing. Vladimírem Mestenhauserem
Zatímco v únorovém čísle jsme porovnávali fotografie zachycující cvičence v extrému chyby proti dobrému stavu, tentokrát se pokusím z dostupných fotografií o peep–show zahrnující některé momenty výcviku.
Je‰tû neÏ se k fotografiím dostaneme, rád bych pfiedeslal, Ïe v˘cvik tûch nejmlad‰ích je nutné vést se zfietelem na budování uvolnûnosti. KaÏd˘ ‰patn˘ záÏitek, tedy i pád s dobr˘m koncem, posunuje cviãence o mnoho krokÛ zpût. Jako první prevence je management chovu. Poníci by mûli b˘t celoroãnû celé dny a klidnû i noci ve v˘bûzích v co nejvût‰ím poãtu a dostávat jen objemná krmiva a vodu. Jsou díky tomu samozfiejmû chlupatí a o‰kliví (jak je na fotkách zfiejmé), ale bûhem hodin si nepotfiebují vybíjet nashromáÏdûnou energii. Dal‰í pojistka je práce na lonÏi, kterou lze je‰tû znásobit pouÏitím prÛvleãek pro vyvázání, jedná-li se o úplného zaãáteãníka, ãi dítû se „sníÏen˘m prahem citlivosti na kritické chvíle“. Dal‰í stupeÀ jsou prvky „pasivní bezpeãnosti“, tedy tfiíbodová jezdecká pfiilba a chrániã pátefie. Prodejny jezdeck˘ch potfieb uÏ takto vybaví jakkoliv velké dûÈátko, coÏ povaÏuji za chvályhodné. Odpustit jim v‰ak nemohu, Ïe jsou schopni vnutit kaÏdému jezdecké termoboty, které jsou urãitû dobré k dálkov˘m vyjíÏìkám zasnûÏenou krajinou, ale pro intenzivní v˘cvik v hale se naprosto nehodí. To trenéfii trpí. Ale snad uÏ zima brzy skonãí. Na fotkách lze spatfiit dûÈátko se ‰pornami, jejichÏ pouÏití schvaluji jen s mírn˘m skfiípáním zubÛ, nutno v‰ak podotknout, Ïe ani ne tfiicetikilová osmiletá holãiãka se s nimi ke koni nepfiibliÏuje, a kdyÏ náhodou, tak pfies vrstvu zimních chlupÛ je poník necítí. Jak v‰ak Denis Soyer fiíká, „není umûní nepouÏívat ‰porny, kdyÏ je nemáte“. A nyní jiÏ k jednotliv˘m fotkám.
fitmin
Cvičení pažemi má mnoho způsobů od nejjednodušších po „stříhání“ před tělem…
… i za ním a obtížnost se dá stupňovat jako u všeho použitím klusu a později i cvalu. Když je jezdec ovládá s naprostou samozřejmostí, vydrží cválat jakkoli dlouho, aniž by se zadýchal, můžete si být jistí, že jste vybudovali dobré základy.
>> Jezdectví 3/2009
25
sport
rozhovor
Hluboký předklon na stranu sníží pozici kolena naprosto spolehlivě. Někteří se při něm bojí, pak je lepší poníka zastavit a kontrolovat. Ve cvalu bych to raději nedělal. Kdo to provádí úplně samozřejmě, určitě netrpí bázní. Tu odstraní i leh na záda.
Je to stejné, jako kdyÏ se dítû uãí na kole. Nejprve dostane plastovou tfiíkolku, kterou rodiãe tahají, pak kolobûÏku, pak malé kolo, a to je‰tû s tûmi boãními koleãky pfiimontovan˘mi na zadním kole... Neznám pfiípad, Ïe by rodiãe koupili dítûti velké kolo, na kterém nedo‰lápne do ‰lapek a nezmáãkne brzdy, ale velmi ãasto vidíme, jak i dnes rodiãe kupují mal˘m dûtem „béãkové“ poníky ãi dokonce velké konû. V domnûnce, Ïe v˘cvik „urychlí“. Pozdû pak zjistí, Ïe vlastnû proces v˘konnostního rÛstu své ratolesti jen zbrzdili.
skuteãnost zÛstala mediálnû zcela utajená, byÈ je dÛvodem pro to, aby díky ní pony sport nyní akceleroval svÛj rozvoj, neboÈ dokládá jeho obrovsk˘ pfiínos bûhem nûkolika málo let jeho oficiální existence.
Jsou nějaké kontrétní příklady dokládající toto tvrzení? Máme tu konkrétní pfiíklad z leto‰ní sezony. V uωím v˘bûru pro MEJ byli zafiazeni jak b˘valí „poníkáfii“, tak ti, ktefií zaãali jezdit aÏ na velk˘ch koních. Ale kvalifikaãní provûrkou pro‰li nakonec jen ti první, a to i pfiesto, Ïe „neponíkáfii“ byli vybaveni koÀmi zcela mimofiádn˘ch kvalit. Tato
Je nějaký zásadní rozdíl v péči o ponyho a velkého koně? Tûch rozdílÛ je mnoho. Shrneme-li je, lze charakterizovat pony oproti velk˘m koním jako „nenároãné“. Je obdivuhodné, jakou mají pony konverzi krmiv, jak na nû zapÛsobí byÈ i jen nepatrn˘ pfiídavek jádra. A kvalita rohoviny! Kování je v jejich pfiípadû témûfi nepotfiebné.
Veterináfi k nim vÛbec nemusí, staãí je navakcinovat, odãervit a upravit zuby. V boxu si vût‰inou udrÏují takov˘ pofiádek, Ïe jsou u o‰etfiovatelÛ oblíben˘mi miláãky nevyÏadujícími velkou práci.
V soutěži „handicap“ kolikrát sice dochází ke zvedání překážek pro vyšší kategorie pony, ale nikoliv už prodlužování vzdáleností v kombinacích a distancích. Připadá mi to jako organizované barování. A nějaký rozdíl v přípravě pony pro soutěže? Zcela opaãná situace je v‰ak v jejich v˘cviku. Pfii ‰lechtûní plemen pony (my‰leno v zahraniãí) bylo mimofiádnû dbáno na charakter a jezditelnost, takÏe obsedání a první krÛãky pod jezdcem jsou u pony remont naprosto jednoduché. Abychom si vychovali toho správného
Další stupínek je „kolotoč“. Někteří se točí jako „čamrda“, jiným to trvá. Někteří jsou ochotni se točit, jen když poník stojí, jiní i v klusu. To už ale musíte mít poníka, na kterém se dá „dříví štípat“ a nedělal bych to bez jeho vyvázání. Takže prostor pro zlepšování tu určitě je.
26
3/2009 Jezdectví
Poslední z fotografií, která je k dispozici, máme s cvičením rovnováhy v kleku. Zde se dá pokračovat ještě do stoje a také ve všech chodech. To jsme se však proklatě přiblížili k voltiži. Mým odedávným snem bylo, je a bude, abych voltižní družstvo v klubu měl a byl to další kamínek do mozaiky faktorů pomáhajících větším úspěchům, ale bojím se, že na to již nemám sílu. Rozhodně se nám na lonži nabízí i práce nad skokem – bez třmenů, otěží, se cvičením rukama. To už je ale trochu jiná kapitola, kterou můžeme používat u zkušenějších závodníků k případnému odstranění špatných návyků, či kompenzace alometrie a fotografie nemáme k dispozici.
pony-uãitele v‰ak doporuãuji, aby pony pro‰el minimálnû tfiílet˘m zodpovûdn˘m a správn˘m v˘cvikem pod zku‰enûj‰ím jezdcem. Dnes, díky hobby závodÛm, je na‰tûstí jiÏ moÏné, aby pony remonty absolvovaly pod dospûl˘mi i v˘cvik v závodûní ve v‰ech disciplínách. Závody pony však také vyžadují své... Velk˘ prostor pro pokrok zejména v pfiípravû pony pro ty nejtûωí soutûÏe u nás je je‰tû ve stavbû parkurÛ, kter˘ch se spoleãnû s velk˘mi koÀmi zúãastÀují i pony. V zahraniãí je to údajnû tak, Ïe pony (aÈ jiÏ pod dospûl˘mi jezdci, nebo pod dûtmi) startují buì na zaãátku, anebo na konci startovního pole, a jsou pro nû upraveny vzdálenosti v kombinacích a distancích (zkráceny). U nás je dokonce jako kvalifikace k úãasti na MEP vypsáno (mimo jiné) absolvování minimálnû dvou klasick˘ch soutûÏí do 120 cm. Kdo s pony do soutûÏe postavené pro velké konû nastoupí, vystavuje se riziku, Ïe si
pony odnese z kombinací a distancí natolik ‰patn˘ záÏitek, Ïe sen o ME se rozplyne. Jaká je nabídka sportovních pony v ČR? Je nutné si pro dobrého pony jezdit do zahraničí? O „nabídce“ sportovních pony, ãili hotov˘ch produktÛ pro okamÏité pouÏití k soutûÏím, si myslím, Ïe se zatím v âR nedá vÛbec mluvit. Jiná je uÏ situace v nabídce kategorií mlad‰ích pony a ta se urãitû bude postupem ãasu vylep‰ovat zejména díky produkci chovatelÛ a díky tomu, Ïe zaãíná b˘t k dispozici pro pfiipou‰tûní pfiedev‰ím ãerstvé sperma kvalitních plemeníkÛ a i do pfiirozené plemenitby se u nás dostali v˘borní hfiebci. To v‰ak samozfiejmû není fie‰ení pro rodiãe dûtí, které chtûjí s pony sportem teì hned zaãít. Tûm mnohdy nezb˘vá, neÏ do zahraniãí zajet. Jak je to nyní jednoduché… Îádné hranice, Ïádné papíry, Ïádní veterináfii, karanténa, clo… Co v‰e jsme museli podstou-
fitmin
>>
Jedna otázka v rozhovoru byla na citlivé téma stehenního sedu. Jak foto ukazuje, chyby v něm je třeba odstraňovat i u zkušených závodníků. Jezdkyně se dívá dolů místo daleko dopředu, má pozici ruky příliš dole a u těla, takže to kompenzuje ohýbáním zápěstí. Přitom pánev posouvá lehce dopředu a s tím souvisí držení holeně poněkud vzadu. Detailní záběr už se blíží optimu. Jezdectví 3/2009
27
sport
rozhovor
Tak, jak na jedné straně je třeba cvičit stehenní sed, nikdy není dost cvičením bez třmenů. Když cvičenec zvládne bez únavy práci ve všech chodech desítky minut, můžeme přikročit bez třmenů i k práci na kavaletách nejprve v klusu…
…a většinou hned i ve cvalu.
peramentu, vlastností atd., se dají s dûtiãkami ve v˘cviku dûlat úplné zázraky. Souãasnû mám ve v˘cviku i 18 velk˘ch koní, takÏe nepo-
A nějaký špatný zážitek? Tûch je bohuÏel také stále dost. Velmi tûÏce nesu, kdyÏ na oficiálních závodech pro pony
Nějaký zajímavý zážitek, který jste s poníkem zažil? Mám v tréninku 15 poníkÛ. Z nich jsou tfii „S“, ãtyfii „A“, zbytek „B“. Dvû poniãky ãekají hfiíbû a na pastvû máme dal‰í dva mladé poníky do tfií let. TakÏe o zajímavé záÏitky není nouze. Dennû mne práce s poníky víc a víc tû‰í, získávám stále nové zku‰enosti a hlavnû si poníkÛ stále více váÏím. Díky správnému „meneÏování“ poníkÛ od tûch nejmen‰ích po nejvût‰í, ale i v rámci kategorií dle jejich tem-
strádám porovnání a souãasnû moÏnost paralelního pouÏívání velk˘ch koní pro dûti. I to je velmi dÛleÏité. Dítûti na poníkovi „naroste hfiebínek“, tak hned dostane velkého konû a na nûm rychle „vystfiízliví“, tak ‰up zpátky na poníka pro opûtné získání jistoty. Úplnû nejzajímavûj‰í postfieh z posledních let je v tom, Ïe „B“ poníci, zejména ti konstituãnû silnûj‰í, jsou velmi vhodní i pro dospûlé jezdce, zejména ty, ktefií jsou na poãátku své kariéry, pfiipravují se na ZZVJ apod.
musejí moji svûfienci absolvovat nevhodnû postavené parkury. Nejãastûji to je obtíÏná trasa ãi nevhodné profily v první tfietinû parkuru, nesprávnû zvolené distance ãi vzdálenosti v kombinacích. A kdyÏ je v rozeskakování nebo parkuru na ãas trasa, kdy rozhoduje o vítûzství rovinová tfiída poníka a ne jezdecká vyspûlost dvojice. Setkal jsem se i s tím, Ïe v soutûÏi „handycap“, (coÏ je skvûlá pfiíleÏitost pro uspofiádání soutûÏí, kde není tolik závodníkÛ), sice dochází
No a pak už je třeba naskákat tisíce maličkých skoků, aby návyk byl dokonalý…
… a aby to pak na kolbišti vypadalo asi takto.
pit dfiíve! Ale pozor. Dovézt si ze zahraniãí hotového konû ani tak není Ïádná legrace. Nabídka je tam obrovská, a trefit toho správného, kter˘ bude fungovat a vydrÏí zdravotnû, to je jako v˘hra v loterii. O tom by mohl vyprávût uÏ mnoh˘ rodiã. Ale Ïe se i v˘hra podafií, to myslím potvrdí jiÏ velmi brzy pony jménem Night Shadow.
28
3/2009 Jezdectví
Chybou je, že v drezuře nestartují ti, kteří jezdí parkury. Přitom pro jejich jezdeckou vzdělanost je to velmi potřeba a v prvních letech pony sportu to bylo právě to, co vyprodukovalo tolik dobrých jezdců.
ke zvedání pfiekáÏek pro vy‰‰í kategorie pony, ale nikoliv uÏ prodluÏování vzdáleností v kombinacích a distancích. Pfiipadá mi to jako organizované barování. Stejnû tak barujeme ale ve v‰ech soutûÏích, kde se pouÏívají bariéry o prÛmûru 10 – 12 cm jako pro velké konû. A pfiitom by nebyl problém dát jako vrchní bariéru o prÛmûru 8 cm. Na druhou stranu nedovolujeme startovat v oficiálních drezurních soutûÏích vypsan˘ch pro velké konû (Z1, 2, 3, LO atd.) dûtem do 12 let, které mají jen pony licenci. Co by se komu stalo, kdyby dítû v této soutûÏi startovalo, kdyÏ se tam samo dobrovolnû pfiihlásí? Co říkáte na zvýšení obtížnosti mistrovských soutěží? Jsem z toho ne‰Èastn˘, pfiipadá mi to skliãující. Myslím si, Ïe v souãasném stadiu pony hnutí je to pfiedãasné. Pokud má nûkdo ambice úãastnit se MEP, které je na v˘‰ce pfiekáÏek 135 cm, pak musí závodit pfieváÏnû v zahraniãí a úãast na domácím ‰ampionátu mu z hlediska pfiípravy na ME nikterak nepomÛÏe. Na druhou stranu, chce-li nûkdo na MâR (a to chtûjí v‰ichni, je to celoroãní hnací motor v‰ech dûtí a mnohdy je‰tû vût‰í u rodiãÛ), tak musí mít k dispozici poníka schopného skákat standardnû 110, a spí‰ 120 cm. A pofiídit si takového poníka, to uÏ znamená mít za sebou ekonomicky velmi silného rodiãe. Tím jsme tedy odfiízli mnoho dûtí, jejichÏ rodiãe to neufinancují. Pfiipravili jsme se o mnoho potenciálních pracovních sil, kter˘ch se v na‰ich chovech a stájích kriticky nedostává. Dûti bohat˘ch rodiãÛ urãitû nebudou hledat práci jako pracovní jezdci. To byly skoky – a co drezura? V minulém ãísle jsme narazili na doufejme vyfie‰en˘ problém se sportovnû technick˘mi podmínkami ve star‰í kategorii dûtí, takÏe se snad opût doãkáme zájmu o soubûÏné jeÏdûní skokÛ a drezury u více dvojic. A nebudeme svûdky velmi nehezk˘ch jízd, pfii kter˘ch jen mimofiádn˘ skokov˘ talent poníkÛ zachrání ãisté konto a ãasto i zdraví dítûte. Stalo se mi, Ïe se na pony závody pfii‰la podívat rodina, ve které dvû generace jiÏ aktivnû jezdily, a rozhodovalo se o vstupu nejmlad‰í generace do pony sportu. Odjeli zdû‰eni, Ïe si nepfiedstavují, Ïe by se jejich vnuãka mûla takhle bezhlavû fiítit proti pfiekáÏkám. Skokové soutûÏe na styl se totiÏ vypisují jen ojedinûle, protoÏe nejsou erudovaní styloví rozhodãí. A ne‰Èastné v˘roky tûch nûkolika obûtavcÛ, ktefií se k rozhodování nechali pfiemluvit, zpÛsobily, Ïe zájem o tyto soutûÏe klesnul na minimum jak u dûtí, tak hlavnû u rodiãÛ a trenerÛ.
To zní velmi pesimisticky. Je nějaká šance na zlepšení? MoÏná, Ïe toto v‰e jsou jen moje osobní názory, se kter˘mi se ostatní neztotoÏÀují. MoÏná, Ïe se jiÏ pfiipravuje fie‰ení tohoto stavu, nevím. S nad‰ením jsem pfiivítal leto‰ní úpravu obtíÏnosti drezur u star‰í kategorie dûtí. Náprava stavu, kter˘ pfiechozí neuváÏené opatfiení zpÛsobilo, bude dlouhodobá, ale vûfiím, Ïe nastane. DÛleÏité je, Ïe pony sport Ïije v oficiální podobû snad uÏ ve v‰ech regionech a pfiinesl viditelné v˘sledky. Je docela moÏné, Ïe jeho rozkvût se nyní odehrává na Moravû, kam jsem letos nezavítal. Velmi optimistické teì pro mne je, Ïe se objevil nov˘ „tahoun“ Jan Matu‰ka, jehoÏ pfiínos pro celé pony hnutí je více neÏ hmatateln˘. Vynikající je, Ïe se objevují noví pofiadatelé pony soutûÏí disponující kvalitními podmínkami. Ov‰em zároveÀ se mi zdá velmi pfiekvapivé, Ïe se pony sportem zaãaly zab˘vat víceménû jednotlivci bez koÀafiské historie. Pokud se v‰ak nûkdo z nich dostal do tradiãních jezdeck˘ch center, byl záhy pfiesvûdãen, aby poníka prodal a zaãal na velkém koni. Chápu, Ïe je pro trenéry ãasovû nároãné stíhat jezdit na závody s velk˘mi koÀmi i poníky. Je to ale právû obrácenû. Ten, kdo trénuje na velk˘ch koních, vÛbec netu‰í, o co se pfiipravuje tím, Ïe se nevûnuje soubûÏnû poníkÛm. Jako by chtûl nûkdo uãit dûti na druhém stupni základní ‰koly, aniÏ by pfiedtím chodily do matefiské ‰kolky a na první stupeÀ základních ‰kol. ■ Zdena Motyginová Foto Magdaléna Straková
fitmin
Jezdectví 3/2009
29
