Spolupráce policie a neziskového sektoru proti kyberzločinu v praxi

Spolupráce policie a neziskového sektoru proti kyberzločinu v praxi Senátor Miroslav Antl: Dobrý den všem, vítám vás svým jménem a jménem Ústavně-právního výboru horní komory českého parlamentu a Národního centra bezpečnějšího internetu. Dokonce je to naše 6. Konference. Ono je to možná tím, že jsem ve funkci teď již opakovaně 7. rokem, takže by to mělo pokračovat i nadále. Vy, kdo jste byli na naší konferenci, tak určitě znáte už i ta témata, která projednáváme. Tentokrát je tématem spolupráce policie a neziskového sektoru proti kyberzločinu v praxi. Vzhledem na zaměření Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR jsme vždy řešili právní úpravu nejen v ČR, ale i ve světě, resp. v zahraničí. Řešili jsme možnou legislativu a samozřejmě podněty i k nápravě nežádoucích paragrafů. Jinak jsme se vždy věnovali, a to pravidelně, i ochraně dětí před nástrahami a nebezpečím internetu. Vy, kdo chodíte pravidelně, tak víte, že jsme tady měli konference s názvem Prevence internetové kriminality a dětské oběti v ČR, technologie, edukace, legislativa zase ve vztahu prevence internetové kriminality ve vztahu k dětem. Ostatně i panel, když se podíváte do pozvánek, resp. do programu této konference, zní Pomoc ohroženým kyberzločinem, zejm. dětem a rodičům. A vystoupí zde i zástupci linek důvěry o závažných problémech uživatelů internetu a spolupráce při jejich řešení. Pro nás tematickou samozřejmostí jsou narůstající problémy ve společnosti. A jedním z nich je nepochybně online kriminalita, kterou jsme zase opakovaně dali přímo do názvu našich konferencí společných s Národním centrem bezpečnějšího internetu. A bylo to Online kriminalita, prevence a legislativa, mezinárodní hlediska apod. A letos jsme neváhali dát přímo do názvu "kyberzločin". Už se ten název ustálil a je zcela nepochybné, že vždy s novou terminologií přichází i další rozvoj toho nežádoucího jevu. Takže tady máme panel naší konference, který zní Online nástroje proti kyberzločinu. A je to zase o spolupráci pro vyšší bezpečnost internetu. Tento panel doplní tematicky, dívám-li se do programu, navazující samostatný blok, Právní a politické aspekty bezpečného internetu zaměřený na trendy v ochraně osobních údajů. Předpokládám, že uvítám bývalého opakovaného předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů, doktora Igora Němce. Pak další téma, Nové právní úpravy a organizační opatření pro účinnější vyšetřování online kriminality, které je vlastně stěžejním tématem této konference. A tady jsem rád, že se osobně mohl dostavit a dostavil pan plukovník Mgr. Karel Kuchařík, kterého všichni znáte. Jinak formy internetové kriminality ve světle soudních rozhodnutí by nám měl přiblížit pan Mgr. Michal Píš, což je státní zástupce z Městského státního zastupitelství v Brně, který se speciálně v rámci celého resortu státního zastupitelství věnuje této problematice. A byl mi doporučen jednak Pavlem Zemanem, kterého jste měli možnost tady také vidět, i Lenkou Bradáčovou, která se rovněž omluvila z našeho dnešního setkání. A těšíme se i na jeho vystoupení. Spolupráce krajů pro posilování prevence a bezpečnosti na internetu by nám měl objasnit pan hejtman Kraje Vysočina doktor Jiří Běhounek. A vy už z programu víte, že se za chvilku budeme zabývat nejen mezinárodní spoluprací proti kyberzločinu a jejími výsledky, ale přímo i aktuálním stavem online kriminality ve světě. A v tuto chvíli tu vítám vzácného hosta z USA, pana Petera Travena, který je zástupcem FBI, doufám, že i pro ČR. Vítejte, prosím o potlesk.

A ještě bych dodal, že kybernetické hrozby a bezpečnost mezinárodně bude řešit i Radek Nezbeda, který sedí po jeho levici, je z Policie ČR. A jinak každoročně, abych vám přiblížil to, co dělá i Senát Parlamentu ČR, resp. "můj", avšak jsem hrd a pyšen na to, že můj Ústavně-právní výbor, tak my spolupracujeme skutečně velmi s Národním centrem bezpečnějšího internetu. A to nejen tím, že se schází v Zeleném salonku Kolowratského paláce pravidelně poradní sbor Národního centra bezpečnějšího internetu. Vy, kdo tam docházíte, tak víte, že je to jednání, které má skutečně význam a přínos, což je vždy důležité. Ale my tam každoročně losujeme výherce soutěže pořádané Národním centrem bezpečnějšího internetu. A pokřtili jsme tam v minulosti, když říkám tam, tak znovu v Zeleném salonku Kolowratského paláce, knihu Bezpečnost dětí na internetu, rádce zodpovědného rodiče, což je jakási rukověť pro rodiče, učitele a lidi, kteří pracují s dětmi. O rok později jsme tam pokřtili další knihu, zase vydanou ve spolupráci s Národním centrem bezpečnějšího internetu. Je to kniha Hustej internet. Já jsem vám ji i minule tady ukazoval, a to proto, že jsem skutečně zjistil, že kniha je přínosná nejen pro děti, ale možná více než pro děti, protože jsou tam krásné kresby, které jsou srozumitelné malým dětem, takže i nám, seniorům. Abychom pochopili nástrahy internetu. Doporučuji určitě. Já jsem jenom nastínil akce, které jsou ve spolupráci s Národním centrem bezpečnějšího internetu, které spolupořádá tuto konferenci a odehrává se přímo v Senátu Parlamentu ČR. Já jsem tady opakovaně vystupoval z pohledu trestněprávního, tzn. že jsem upozorňoval na to, co je v trestním zákoníku, co by se mělo využívat, nevyužívá, že jsou tam ustanovení počínaje groomingem, což se dá postihnout, ale vy už jste to slyšeli, takže já to zkrátím. Jinak vy, kdo jste tady byli i loni, tak si vzpomínáte na tu konferenci Mobil uživatel, kdo je chytřejší a co na to právo. Já jsem si z toho odnesl mj. ten poznatek, když tady vystupovaly v mládežnickém panelu děti, a znovu říkám, vy, kdo jste byli, tak jste slyšeli, jak ony dospěle vyzývaly k tomu, aby se přihlásil, kdo má kolik účtů na sociálních sítích. A jeden z nich dosáhl dokonce přes 160, nevím, jestli dokonce 165 účtů. A na nás se dívaly skrz prsty. A když jsem se bezmocně zeptal, kdy sportují, tak se na mě podívaly s takovým neskrývavým údivem, proč se ptám na takovou banální záležitost. My jsme uvažovali o tom, že skutečně by bylo dobré udělat akci Vyžeňme děti od internetu. Já to vidím všude ve svém regionu a kolegové senátoři také. Ti, kdo pracují s lidmi, tak ví, že ubývají mládežnické kolektivní sporty a že se sdružují vesnice jen proto, aby daly dohromady jedenáctku, protože Klapzubové už vymřeli. Takže Národní centrum bezpečnějšího internetu, z názvu vyplývá, že internet nikdy nebude bezpečný, bude snad bezpečnější. Ještě jednou vás vítám a znovu, jsme vám k dispozici, teď mluvím za svůj výbor, pokud jsem jeho předsedou, že jsme vám i legislativně vstřícní. A teď už prosím k zahajovacímu projevu s názvem Kybernetické hrozby a bezpečnost mezinárodně, prosím o vystoupení pana Petera Travena z FBI. Peter Traven: Dobrý den, mé jméno je Peter Traven, jsem z FBI, a jsem moc rád, že jsem tady v Čechách. Chtěl jsem říct, že je mi ctí, že můžu mluvit k tak širokému spektru odborníků. Dnes budu mluvit o kyberzločinu v dnešní době a jak se této problematice věnujeme v rámci FBI. V současnosti pracuji v rámci ambasády na Ukrajině. Později v prezentaci vám vysvětlím, jak naše organizace spolupracuje s řadou institucí po celém světě a kde všude působíme.

Během dnešní prezentace se budeme věnovat především kyberzločinu v dnešní době, rozebereme určité aspekty deep webu, hlubokého webu a dark netu, temného webu. Budeme se věnovat podsvětí kyberzločinu, spolupráci na mezinárodní úrovni a podíváme se také do budoucnosti. Méně než 1 % internetu je dohledatelné přes Google, Yahoo. Seznam pro ČR. 99 % se skrývá v "hlubinách" webu, je dohledatelné třeba právě přes Tor, přes software zvaný Tor. Tor je software, díky kterému je možné se dostat do hlubin internetu. Ten deep web funguje podobně jako cibule, tzn. je možné jít hlouběji a hlouběji. Původně byl vymyšlen americkou vládou. V Americe ho provozuje nezisková organizace a je dostupný všem. Financován je jak z domácích zdrojů, tak ze zahraničí, státem a Electronic Frontier Foundation, což je neziskovka, která se zabývá digitálními právy. Tor nemusí být pouze o nějakých špatných informacích a špatném obsahu. V řadě částí světa slouží právě pro ochranu bezpečí a soukromí občanů. Slouží také jako ochrana politických disidentů, pomáhá jim komunikovat v zemích, kde je režim utlačuje. Samozřejmě všechny přínosy lidstvu byly někdy zneužity a podobné je to i s temným webem. Když se podíváte na ty zbývající po těch prvních třech, tak to jsou ukázky toho, jak může být i temný web zneužit, tzn. pro elektronický zločin, prodej produktů, které by normálně neměly být distribuovány. A bývá také zneužíván při sdílení dat. Věci, které právě najdete na temném webu, ty ilegální, tak v těch obchodech, které by bylo možné nazvat jako smíšené zboží, tak tam najdete drogy, zbraně, kradené zboží. Pak jsou tam i specializované obchody, které nabízejí karty, ukradené identity, je možné tam obchodovat s výkupným, s obsahem, který souvisí se zneužíváním dětí. Teď bychom se v další části prezentace věnovali tzv. kyberpodsvětí, kde jsou právě ty zmiňované ilegální aktivity a ilegální zboží využívány. Kyberzločinci právě ty věci, které vidíte na prezentaci, tzn. malware, bot nety, spam, krádeže identit používají v organizovaném systému právě pro kyberzločin. Kyberzločinci dnes nemusí být experti ve vytváření např. malwaru, především jim stačí, aby věděli, kde tento škodlivý obsah najít, případně jakého kontraktora si na takový obsah najmout. Tohle je příklad jednoho webu, který se specializuje na ukradené identity, karty atd. Jak už jsem říkal, kyberzločinec nemusí být expertem na nějaký ten škodlivý obsah, stačí mu jít na nějaké komerční tržiště, které je dostupné na deep webu, kde pak nalezne to, co potřebuje, např. pro vydírání a jiné aktivity a zisk dalších prostředků. Když se podíváte, tohle je jeden z příkladů z deep webu, který na první pohled nevypadá nikterak temně, negativně, vypadá naprosto profesionálně, uhlazeně a vypadá, jako by nabízel nějak produkt, který byste si mohl koupit kdokoli z vás. Jsou pryč doby, kdy hacker vypadal tak, že to byl nějaký mladý klučina, který se schovával ve sklepě u rodičů a tam kradl identity přes internet. Dnes to funguje v mnohem profesionálnější podobě. Vše se dá snadno získat, není to už tak komplikované jako v minulosti. V dalším slajdu se budeme věnovat hacktivismu a probereme některé hackerské techniky. Není problém, když někdo vyznává svobodu projevu a svobodu při získáváni informací. Problém je, když svoje znalosti a tyto informace zneužívá a zneužívá je pro nějaké nelegální aktivity. Proto je problém, když někdo třeba ukradne oficiální státní dokumenty atd.

Ještě zpět k hacktivistům. Je potřeba si uvědomit, že hackeři často sledují nějaký záměr. A všechny dokumenty, které publikují, nemusí být pravé. Často se to týká záměru, který hackeři sledují. Ještě se vrátím k prezentaci a přeložím některé termíny hackerských technik. Bylo tam popření servisních útoků, změny vzhledu webových stránek, exfiltrace dat, sběr dat a zneužívání sociálních médií. Bojovat s těmito všemi nešvary lze, ale nemůžeme to dělat sami, je potřeba široké spolupráce nejen na vládní úrovni, nejen na úrovni FBI, ale na mezinárodní. Ani ČR sama by to nezvládla. A zároveň je třeba do této spolupráce zahrnout i soukromý sektor. Na obrázku vidíte karikaturu toho, s čím se potýkáme. Vidíte, že určitým problémem pro nás při boji s kyberzločinem také představuje byrokracie, která nám neumožňuje reagovat tak rychle, jak bychom si přáli v boji s kyberzločinem. Já to přeložím, "Naší největší zbraní je soudržnost, která staví na inteligenci a spolupráci s ostatními agenturami a spolupráci mezi vládou a soukromým sektorem. Staví na myšlence, že společně jsme chytřejší, silnější, než kdybychom stáli osamoceni." Prohlásil to šéf FBI James Comey. Jen rychle shrnu, v Americe tento problém vnímáme hodně a snažíme se spolupracovat s celým světem, abychom s kyberzločinem mohli bojovat. Hlavní organizace, která se tomu věnuje, je tzv. National Cyber Investigative Joint Task Force, což je multiagentura vedená FBI, sestává se celkem z 19 agentur. A k prosazování práva využívá také zahraniční partnery. Já bych řekl, že to, co pan Traven říkal, už shrnul předtím. Můžeme pokračovat. Jak už jsem zmínil, osobně pracuji na Ukrajině jako asistent právního atašé. Pracuji v rámci organizace, kterou jsem zmiňoval. A celkem máme podobné kanceláře na 85 místech po celém světě. Tady vidíte všechny země, kde pobočky působí. Díky tomu můžeme s těmito zeměmi spolupracovat. Jednou z úspěšných příkladů spolupráce byla operace Onymous, na které se podílela právě i česká policie. V této operaci, která se týkala celkem 16 zemí, bylo 17 zatčení, přes 400 zajištěných domén, byl zajištěn přibližně milion dolarů v bitcoinech, dále pak 180 000 eur v hotovosti, drogách a stříbru. A to všechno by se ale nepovedlo bez hluboké kooperace s dalšími zeměmi. Jak využití spolupráci, abychom mohli prosazovat zákon? Můžeme ji využívat pro rozšíření zdrojů, poskytuje nám návody, jak se s problémy vyrovnávat, pomáhá nám při koordinaci s agenturami, můžeme ji také využívat pro vzdělávání veřejnosti. Já vím, že ta prezentace byla hodně stručná, mohu zodpovědět jakékoli vaše dotazy. Plus poděkoval mně, ale to už je drobnost. Ještě dodám, kdokoli se můžete ptát buď hodně nahlas nebo zmáčknout zelené tlačítko před vámi a mikrofon by měl fungovat. (Potlesk.) Senátor Miroslav Antl: Prosím pana Radka Nezbedu a děkuji. Radek Nezbeda: Dobré dopoledne, vážené dámy a vážení pánové, můj příspěvek by měl být, pokud budu moci přehazovat slajdy, taky zhruba stejně dlouhý nebo kratší. Obsah mé dnešní přednášky bude Mezinárodní spolupráce Policie ČR a dalších subjektů. A to jak v rovině formální, tedy cestou mezinárodní justiční spolupráce, tak cestou méně formální, zejm. pak s Europolem, s jeho jednotkou EC3 a zejm. oddělením Focal Point Twins. Dozvíte se dál, co se pod těmi zkratkami

skrývá. Dále pak spolupráce s Interpolem zejm. s ohledem na databázi závadových materiálů, spolupráce s FBI a v neposlední řadě spolupráce s neziskovým sektorem. V rámci prověřování a vyšetřování dožadují policejní orgány informace od zahraničních subjektů cestou mezinárodní justiční spolupráce. Jedná se zejména o úkony, které v oblasti informační kriminality souvisí s dožadováním údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu od zahraničních poskytovatelů internetových služeb, o emailových schránkách, o jejich obsahu, o přístupu k těmto schránkám případně k různým jiným službám. Tato oblast je sice v trestním řízení zcela nezbytná a jistě by si zasloužila delší povídání. Myslím si, že ta neformální část, kterou budu popisovat následně je nejen pro vás, ale i pro mě poměrně zajímavější a bude vás o něco více bavit a zajímat. Naše spolupráce s Europolem a zejm. pak s jednotkou EC3, což je zkratka pro European Cyber Crime Centre, která byla v roce 2013 zřízena právě k podpoře a koordinaci vyšetřování informační kriminality v rámci EU. Sídlí v nizozemském Haagu a je poměrně blízká, neboť Europol je pro evropské policie jakousi zpravodajskou centrálou, kde se sbíhají informace ohledně věcí, které jsou páchány. Klíčové pro výměnu informací s Europolem jsou představené informační systémy, zejm. ta SIENA, tedy Security Information Exchange Network Application. A co se týče získávání dalších zkušeností a odborných znalostí, tak je to rozhodně EPE, což je European Platform for Experts, což si můžete představit jako takové odborné diskusní fórum, které se věnuje vždy problematikám, které souvisí s určitým typem kriminality. Pro naši běžnou policejní spolupráci jsou v oblasti informační kriminality klíčové tyto tři focal points. Jedná se o focal point Cyborg, který se zabývá tzv. čistou cyber crime, tedy např. útoky na infrastrukturu a malware. Dále pak focal point Terminal, jehož náplní práce je zejm. ekonomický kyberzločin. A zejm. pak i s ohledem na program dnešní konference je to již zmíněný focal point Twins, jenž se zabývá bojem s kriminalitou páchanou na dětech v online prostředí a zejm. šířením tzv. CAM materiálů. Když jsem právě narazil na tzv. CAM materiály, ono to není úplně přesně vyjádřeno, CAM materiály, tedy v překladu Child Abuse Material, jsou materiály, které v českém prostředí ne příliš správně označujeme jako dětskou pornografii, ačkoli dle platného práva se o správný název jedná. V mnoha zahraničních zemích se právě upustilo od používání tohoto termínu "dětská pornografie", neboť pornografie je myšlena jako něco libého, neměla by rozhodně být spojována s dětmi a zejm. s jejich zneužíváním. Bylo by třeba pro nás vhodné najít český ekvivalent k tomuto anglickému termínu Child Abuse Material, který by byl dostatečně výstižný. Je jisté, že laická veřejnost i nadále bude používat dětskou pornografii, ale naše odborná veřejnost by mohla začít používat termín jiný a učinit ten krok k tomu, aby terminologie byla uvedena na správnější úroveň. Spolupráce s Europolem probíhá na úrovni předávání poznatků, případně poskytnutí zázemí a finančních prostředků určených ke koordinaci mezinárodního vyšetřování. Dále spolupráce probíhá i v rámci účasti na školeních, resp. pořádání školení, které EC3 pořádá pro členské státy a jejich orgány činné v trestním řízení. Jedná se zejm. o každoroční kurz pro policisty nazvaný Europol training course on combating online sexual exploitation of children, což je ohromně dlouhý název. Školení, které se každoročně koná v německé policejní škole v Selmu v Severním Porýní-Vestfálsku. Tohoto kurzu se zúčastňují nejen policisté ze zemí EU, ale i mimo, např. z Austrálie, Kanady, Švýcarska, ale třeba i Kolumbie.

Toto školení slouží nejen k získání a prohloubení znalostí potřebných k výkonu práce, ale též k navázání neformálních vazeb, které jsou v této oblasti jednou z nejdůležitějších věcí. Tyto vazby nám pak mohou sloužit nejen ke zefektivnění mezinárodní spolupráce, k jejímu zrychlení, ale též ke zlevnění, protože některé úkony nemusím potom činit zdlouhavě a výsledek se mohu dozvědět neformální cestou výrazně rychleji. Tento kurz je v odborných kruzích velmi ceněný, každoročně se ho z české policie zúčastňují dva studenti. Jedná se o nejdéle trvající školení v jakékoli oblasti, kterou se Europol zabývá. A to, že je ceněno, dokumentuje i to, že např. University College of Dublin jeho absolvování odměňuje pěti kredity, pokud chcete absolvovat studium na Master of science v Dublinu. Jak bývá zdůrazňováno, pokud chceme porazit síť pachatelů trestné činnosti páchané na dětech nebo nejen na nich, musíme sami umět vytvořit síť po celém světě, abychom toho mohli docílit. A to jak mezi orgány činnými v trestném řízení, ale také ve spolupráci s neziskovým sektorem a kyberprůmyslem, když to tak nazvu. Tato síť pak může pomoci při vyšetřování, ale i při sdílení zkušeností, nejlepších přístupů, osobních zkušeností, ale též může být základem pro sdílení různorodých softwarových nástrojů, které si jednotlivé národní orgány činné v trestním řízení nebo policejní či bezpečnostní složky vyvinou a zdarma si je potom mohou sdílet. Spolupráce díky těm neformálním vztahům může probíhat mnohem rychleji, jak jsem říkal. Např. když se dotážu kolegy z Austrálie, jestli mi dokáže sdělit informace o některé společnosti, tak informaci se dozvím během dvou pracovních dnů místo toho, abych na výsledek šetření zdlouhavě čekal třeba cestou mezinárodní justiční spolupráce, 2, 3, 4, 5 i déle měsíců a nakonec zjistil, že se zaprvé buď třeba nic nedozvím nebo se něco dozvím, ale vzhledem k tomu, jak dlouho to trvalo, tak naše "data retention", které má jen šest měsíců, tak díky propadnutí lhůty už se dál ve svém vyšetřování nejsem schopen posunout. Další organizací, se kterou velmi úzce spolupracujeme, tak je samozřejmě Interpol. S Interpolem tak nejvíce spolupracujeme na úrovni plnění a vytěžování databáze ICSE, což je databáze International Child Sexual Exploitation Image Database. Do této databáze my můžeme nahrávat a současně vytěžovat zajištěný závadový materiál, který nějakým způsobem můžeme vyhodnocovat, stanovovat jeho místní příslušnost, spojovat materiály do sérií. Třeba např. některý autor s různými oběťmi vytvoří ve stejném prostředí sérii fotografií, takže tyto případy jsme potom schopni spojit. Jak vidíte, tak za dobu fungování této databáze se díky této databázi podařilo identifikovat více než 7000 obětí sexuálního zneužívání a více než 3000 pachatelů tohoto jednání, takže jak vidíte, je to velmi efektivní nástroj, velmi důležitý nástroj. A probíhá v rámci jeho využívání neustálý vývoj a jeho zdokonalování. Myslím, že příští nebo přespříští rok se plánuje nasazení dokonce už 4. verze tohoto nástroje. Ta společná mezinárodní spolupráce při používání této databáze je velmi důležitá, neboť právě místní znalost jednotlivých bezpečnostních složek, zvyků dané země, osobní znalost prodávaných produktů, zavedených firem na trhu, dětských pohádek a říkanek třeba ve videích právě nesmírným způsobem pomáhá k tomu, dokázat identifikovat, odkud pachatel, případně oběť je. A dále postavit před spravedlnost pachatele této trestné činnosti. Pravidelně každoročně bylo zahájeno i v rámci toho školení, které jsem zmínil v tom Selmu, probíhá tzv. Victim ID Session. Jedná se o dvoudenní školení nebo víkendový seminář, který právě využívá toho, že na jednom místě se soustředí policisté z různých států nejen Evropy, ale celého světa. A na sérii nebo na balíku

neidentifikovaných sérií se snaží najít jakékoli znaky, které by pomohly najít pachatele podle těch obrázků, podle videí identifikovat právě jazyk, případně nářečí, a směřovat tyto případy a předat je k vyšetřování přímo nějaké národní policii. Tento rok v rámci školení probíhaly dvě tzv. Victim ID Session. A pokud si dobře pamatuji, tak jen za toto víkendové sezení se podařilo 4 případy, 4 série ztotožnit až ke konkrétní oběti, zřejmě ke konkrétnímu pachateli, protože pachatel třeba udělal chybu, že v některých odrazech, třeba ve skle byla částečně vidět registrační značka automobilu, takže se dalo díky tomu říci, že s velkou pravděpodobností tato série byla vytvořena v Polsku apod. Takže tato sezení jsou velmi důležitá a opravdu je na nich krásně vidět ta mezinárodní spolupráce. Je v této oblasti velmi potřebná. Na tomto slajdu vidíte pouze to, jak často bývají z kterých států, ono to moc dobře není vidět, identifikovány oběti. Nejčastější oběti bývají identifikovány v USA, Kanadě a pak na Ukrajině a v Rusku. Zde je vidět, jak se čím dál tím více bezpečnostních složek zapojuje a využívá ICSE databázi, dochází k výraznému každoročnímu nárůstu v počtu identifikovaných obětí a identifikovaných pachatelů. V souvislosti s tímto je určitě vhodné zmínit, že je to práce na plný úvazek, což si mnohé země uvědomily a začaly budovat své národní Victim ID jednotky, kde specializovaní pracovníci se pouze a jednoznačně zaměřují v rámci boje proti této kyberkriminalitě na identifikaci obětí, pachatelů, práce s touto databází a distribuování poznatků mezi země, které jsou do tohoto programu zapojeny. Další složkou, se kterou česká policie samozřejmě spolupracuje, tak je FBI. Jedná se o úroveň spolupráce právě s legal atašé a asistentem legal atašé na oblast cyber crime. ČR má v současnosti to štěstí, že v rámci velvyslanectví USA působí jeden zaměstnanec jako cyber asistent kolega, který támhle sedí. A ten nám pomáhá vyšetřovat a prověřovat trestné činy, které se nějakým způsobem dotýkají zahraničí. FBI nám též pomáhá společně s podporou dalších složek policie a Policejní akademie ČR organizovat školení pro pracovníky oddělení informační kriminality, odboru kriminalistické techniky, Kriminalistického ústavu Praha, které zajišťují američtí lektoři a pomáhají nám adekvátně reagovat na nově vyvstalé hrozby v oblasti cyber crime, reagovat na nově vyvstalé hrozby, ukazují nám, jak efektivně užívat různé nástroje potřebné k analýze zajištěných dat. A současně představují osvědčené přístupy a postupy. Stejně jako forenzní laboratoř EC3 nám FBI nabízí podporu při analýze malware, který dost často zajistíme. Dalším místem, kde se pozitivně projevuje spolupráce bezpečnostních složek a nevládního nebo neziskového sektoru, je oblast vzdělávání. Ukázkovým příkladem, byl letošní jarní seminář v Budapešti zaměřený opět na boj proti kyberkriminalitě páchané na dětech. Již jen účast obou stran na takovém semináři obě strany významným způsobem obohatí a sblíží jejich pohled na věc, dokáže obrousit hrany a ukázat některé věci, které si navzájem z jednotlivých složek neuvědomujeme, s jakými problémy se naše protistrana též potýká. Zmíním In Hope (?), jejímž členem NCBI je. Do budoucna připravuje oblast vzdělávání formou webinářů, a to nejen pro své členy, ale právě i pro bezpečnostní složky, tzn. že kvalita výstupů by i díky spolupráci s neziskovým sektorem měla být vyšší a lepší. Stejně tak Národní centrum bezpečnějšího internetu se úspěšně angažuje v rámci národního prostředí s přednáškami a semináři na Policejní akademii. Spolupráce s těmito dvěma organizacemi probíhá z větší části prostřednictvím předávání poznatků, které chodí do centrály Europolu, který je distribuuje dál. Ale současně nám umožní využívat tzv. hash databázi závadových materiálů. Jedná se o

kontrolní součty závadových materiálů, které když použijeme ve forenzním softwaru, zjednodušeně řečeno, poměrně rychle dokážeme odhalit, jestli na zajištěném třeba počítači se nachází nějaký závadový materiál nebo ne. A potom ho můžeme podrobit další důkladnější analýze. Ale už na začátku máme pozitivní zjištění, že právě závadové materiály se na zajištěném počítači někde skrývají a můžeme s tím dál pracovat. Co říci závěrem? Čas byl nabitý, mezinárodní spolupráce nejen mezi orgány činnými v trestném řízení, ale i neziskovými organizacemi je v globálním měřítku naprosto nezbytná, protože bez ní se nedá úspěšně bojovat s tak závažnou formou kriminality, jako je kriminalita páchaná na těch nejzranitelnějších, tedy na dětech. A jak už jsem říkal, teď vám to uvedu v angličtině, protože ono to v ní zní trochu úderněji, it takes a network to defeat a network. Děkuji vám za pozornost. Pokud máte na mě nějaké dotazy, můžete rovnou, případně potom v rámci panelu. Senátor Miroslav Antl: Já vám moc děkuji. I za dodržení času, resp. dohnání času. A nyní následuje panel Online nástroje proti kyberzločinu. Tady je více účastníků, kteří se vyjádří ke spolupráci pro vyšší bezpečnost internetu. Vyhrazený čas je 50 minut, doufám, že stihneme, protože v 11:30 bude tisková konference. Já nevím, nebudu vás jmenovat, nemám vás tu jednotlivě, tak prosím, pojďte. Jestli potřebujete více mikrofonů a jste domluveni na sborovém vystoupení, my na to nejsme připraveni. ………: Pane senátore, když dovolíte, já bych se toho ujal. Senátor Miroslav Antl: Samozřejmě budu rád, když to uděláte. ………: Jsem zde zástupcem Národního centra bezpečnějšího internetu. Dovolte, abych představil pana Radka Holého, který zastupuje Národní bezpečnostní úřad, Národní centrum kybernetické bezpečnosti. Potom pana plukovníka Karla Kuchaříka, který sedí stranou od nás. Je to vedoucí odboru informační kriminality, v současnosti úřad ÚOOZ Policie ČR. A pak je zde Pavel Bašta, bezpečnostní analytik cir.cz, což je zaměstnanec cz.nic. Tento panel je takový trošku jablíčka s hruškami, protože jsou tady jednak zástupci dvou organizací, které se starají o to, aby internet odolal útokům jednomu typu kriminálních útoků. A pak jsme tady my, kteří se spíše staráme o to, abychom dostali z internetu ten škodlivý obsah, který se tam dostává. A především ten, omlouvám se za ten termín, tu dětskou pornografii. Takže předpokládám, že každý účastník teď odprezentuje něco trošku více o své organizaci a o tom, jak vidí její roli v boji proti kyberzločinu. A myslím, že Národní centrum bezpečnějšího internetu není potřeba příliš představovat. A co se týče těch hlavních rolí, tak si myslíme, že úplně první a základní je vzdělávání uživatelů na všech úrovních. V podnicích, v komunikačních organizacích, pracovníků Policie ČR a těch pracovníků, kteří pracují v tom dalším procesu práce se zločinem. Dále školení především mladých dětí. A tam musíme začínat už od těch úplně nejmenších. A pak tedy školy dospělé i z pohledu toho, že jsou rodiči těchto dětí. A nakonec nás, seniorů, protože i my jsme uživatelé toho kybernetického prostoru. Z pohledu boje proti kyberzločinu NCBI má dvě takové vlajkové lodi. Jednak je to online hotline, což je nízkoprahové kontaktní centrum pro příjem hlášení týkajícího

se nezákonného obsahu na internetu, zejm. dětské pornografie, kyberšikany páchané na dětech. Tato hotline spolupracuje s již zmíněným In hopem. A pak je to online help line, ale o tom se bude mluvit v dalším bloku, takže o tom mluvit nebudu. Takže tím jsem trochu představil nás jako NCBI z tohoto úzkého pohledu. A teď bych předal slovo, vezmu to asi popořadě, takže plukovníka Kuchaříka požádám. Senátor Miroslav Antl: Je to ve vaší režii, jak to uděláte, hlavně stihněte, prosím, časový rozsah. Děkuji. Karel Kuchařík: Dobrý den, mé jméno je Karel Kuchařík a jsem zástupcem problematiky informační kriminality, možná teď už nazývané v rámci toho posunu i právního kybernetické kriminality. Vzpomínám, když tady byla ratifikace úmluvy o počítačové kriminalitě, Convention on Cybercrime, tak v té době neexistovala vůbec možnost do českého jazyka vnést slovo "kyber". Dnes už přeci jen jsme se i jazykově posunuli, takže budu používat tu oblast kyber. Policie ČR samozřejmě má nezastupitelný význam a roli v řešení jak problematiky kriminality, tak samozřejmě i v rámci prevence. Byla zmíněna oblast komunikace s veřejností. I Policie ČR zajišťuje komunikaci s veřejností cestou hlášení kyberkriminality na stránkách Policie ČR. Bližší informace budu mít ve svém příspěvku, který bude odpoledne, o který jsem byl požádán mimo těch organizačních a dalších změn, které budu avizovat. Zadalší, co se týká prevence, účastnili jsme se aktivit jak s nevládními organizacemi v rámci preventistů v rámci jednotlivých krajů, i s jednotlivými subjekty zejm. školského charakteru. A samozřejmě nedílnou součástí je i nějaké vlastní vzdělávání, kdy se tu vytváří platforma Institutu práva a technologií Masarykovy univerzity v Brně, technické části Masarykovy univerzity, kde se otevírá poměrně široká možnost jak cvičení, kdy teď nedávno proběhlo tento měsíc na začátku cvičení ke kybernetické bezpečnosti v rámci projektu, který zastřešovalo ministerstvo vnitra, což byl nebo je kybernetický polygon, který stojí určitě za zmínku. Tak samozřejmě nějakým způsobem je i součinnost s tou zmíněnou linkou, tzn. je tady deklarace o spolupráci se Safer internetem. Samozřejmě se otevíráme jakékoli komunikaci směrem ke vzdělávacím projektům, k neziskovému sektoru, k částem, které se dotýkají zejm. dětí, byť teď vím, že je na pořadu dne i proškolování seniorů, což je další skupina poměrně kriticky ohrožená skupina obyvatel s ohledem na nějakou znalost a povědomí v této oblasti. Takže to je jen krátký úvod k tomu, co Policie ČR v této oblasti dělá mimo to, co je zcela zřejmé, kdy je to samozřejmě vyšetřování a operativní činnost v oblasti potírání kybernetické kriminality jak na národní, tak ve spolupráci se zahraničím. Radek Holý: Děkuji. Teď jsme se s kolegou domluvili, že ho přeskočím z logiky věci, hned vysvětlím proč. Mé jméno je Radek Holý, zastupuji tady Národní bezpečnostní úřad, mám tady několik zkratek, NBÚ je až na konci. Do toho potom vložím ještě jednu zkratku. My jsme garantem kybernetické bezpečnosti v ČR, je to na základě usnesení vlády z roku 2011 a následně na základě zákona o kybernetické bezpečnosti. To je ten důvod, proč jsem kolegu přeskočil. Zákon je účinný od 1. 1. 2015 a mj. stanovuje dvě taková vrcholová pracoviště, taková technická, těm se říká buď CERT týmy nebo CSIRT týmy. Význam je víceméně stejný, jen je to jiná zkratka. A jedním z těch týmů je právě vládní CERT, to je ten

GovCERT, ta zkratka, kterou vidíte tady. Druhým tím špičkovým týmem je národní CERT, resp. u nás se jmenuje CSIRT.CZ. Je to jen takové hraní se slovy. Tak proto jsem tady kolegu přeskočil, že nejdříve bych právě uvedl, že ten zákon o kybernetické bezpečnosti upravuje práva a povinnosti osob a působnosti orgánů v naší republice právě pro tu oblast kybernetické bezpečnosti. To je zřejmě trochu něco jiného, já teď nevím, jestli mi pan Kuchařík neřekne, že to říkám špatně, ale je to něco trochu jiného než ta kyberkriminalita. Pokud bych to velice zjednodušil, tak to, co jste tady slyšeli předtím, všechna ta vystoupení, tak se týkala hodně obsahu, který najdete na internetu a který má různé charakteristiky a povahy. Ta naše část, ta kybernetická bezpečnost, to je spíše ta technická záležitost. My se staráme o to, aby internet a kyberprostor fungoval, aby byl funkční, důvěryhodný a aby vše, co v něm najdete, bylo správné a platilo. Aby to nebyly podvrhy, aby to nebylo ukradené apod. Takže to asi na úvod. Pak je to hodně o té spolupráci, tato konference nebo tento seminář. Kyberprostor je prostor, který se bez spolupráce neobejde jako řada jiných prostorů. Tady to je ještě o to zajímavější, když řeknu takové slovo, že kyberprostor nezná státní hranice, nezná světové strany apod., čili je to taková veliká globální cibule, jak jsme viděli v prezentaci našeho kolegy z FBI. A zařídit, aby tato cibule fungovala tak, jak má, není vždy úplně jednoduché, ale myslím si, že to zase není nic nemožného. A od toho jsou právě tyto CERT neboli CSIRT týmy, takové bezpečnostní týmy, které technicky zabezpečují, aby tyto věci fungovaly. Myslím, že na úvod asi vše a předal bych slovo kolegovi. Pavel Bašta: Dobrý den, já se jmenuji Pavel Bašta a jsem bezpečnostním analytikem a zároveň team leaderem národního bezpečnostního týmu CSIRT.CZ. Ten začal vznikat někdy v roce 2007, tehdy ještě na půdě společnosti Cesnet. Od 1. ledna 2011 je pak provozován sdružením CZ.NIC, který je správcem české národní domény. Naší hlavní náplní je pomáhat řešit bezpečnostní incidenty v sítích v ČR. Pod nás spadají všichni uživatelé a všechny sítě, které nespadají do gesce GovCERT. Tím, s čím se nejvíce potýkáme, je ten běžný cybercrime, protože to je to běžné skenování sítí, napadání webových serverů apod., cybercrime je většinou orientován na zisk, čili to jsou vlastně ti, kteří hledají ty běžné díry. Kdybych to měl lépe objasnit, třeba role GovCERT je taková, že chrání kritickou infrastrukturu, důležité státní úřady apod. A může očekávat velice sofistikované útoky. My se naopak potýkáme s útoky, které jsou něco jakoby plošné, jako zbraně hromadného ničení, kdy útočníci většinou využívají nástroje, které jsou dopředu známy. A to, co jim umožňuje ty útoky páchat je to, že uživatelé nedělají to, co by měli pro to, aby zabezpečili sami sebe nebo své sítě apod. Netýká se ten problém jen uživatelů, týká se i správců apod. A to je naší náplní. My pomáháme koordinovat řešení bezpečnostních incidentů, zprostředkovávat nějakou spolupráci ať už na mezinárodní nebo národní úrovni. A zároveň děláme nějakou prevenci ve smyslu nějaké proaktivní činnosti, kdy dokážeme třeba včas informovat držitele nebo provozovatele nějakých stránek, že byly napadeny a že momentálně ze stránek, které provozují, se třeba šíří malware do počítačů všech uživatelů, kteří ty stránky navštíví apod. A to, co považujeme za důležité, co tu dnes zaznělo, je ta edukace, protože obzvláště v naší části toho, co řešíme, platí, že kdyby uživatelé, administrátoři atd. byli dostatečně vzdělaní, aby dokázali dodržovat pravidla, která nejsou až tak složitá, tak by tomu běžnému cybercrimu velmi ztížili jeho život a působení.

To je jako úvod asi všechno, děkuji. Karel Kuchařík: Jen si dovolím využít toho, co tu zaznělo. Zazněl tu zákon o kybernetické bezpečnosti. Ten zcela jistě a zjevně roztočil soukolí toho, že se o té problematice začalo více mluvit, diskutovat, více se na něj zaměřilo a možná poukázalo na to, co tu historicky rostlo a teď je potřeba to nějakým způsobem uchopit a řešit. S tím, že když tu byla zmínka o tom, že kyberprostor ze strany zákona i potenciálně respondentů, kteří to mají na starosti, ať už je nějakým způsobem dotčeno Národní centrum kybernetické bezpečnosti pod NBÚ včetně pracoviště typu CERT národní a vládní úrovně. Tak samozřejmě část těch incidentů a událostí, které se odehrají, tak je začínající nebo spáchaný trestný čin. A tady je zcela zjevně nutné poukázat na nezbytnost komunikace s těmito pracovišti již od začátku a být tam v úzkém spojení nejen v tom vzdělání, které tady zaznělo, ale i při řešení těch incidentů, protože Policie ČR samozřejmě nemá background na všechny technické a odborné znalosti. Od toho tady máme tu podporu do jisté míry i technického backgroundu těch, kteří mají na starosti bezpečnost sítí. A samozřejmě i provázání jejich směrem do zahraničí, které pro nás je daleko efektivnější řešit s národním partnerem. Tak tolik ještě jen o nějaké nezbytnosti toho, že ta oblast je dnes skutečně provázaná, i když na jedné straně se bavíme o oznámeních občanů, na druhé straně o řešení incidentů a v konečné fázi je někde problematika kybernetické kriminality. ………: Děkuji kolegům za velice kvalitní představení, na kterém bylo vidět, že vše souvisí se vším, že ta naše činnost jeden bez druhého by asi neměla příliš smyslu a že vlastně víme každý o tom druhém to, co potřebujeme. A umíme spolupracovat. Protože jak jsem říkal v úvodu, je trošku rozpor mezi těmi rolemi, které v tom našem českém kyberprostoru naše čtyři organizace mají, tak jsem si vybral taková dvě základní témata, na která bych potom požádal kolegy, aby opět odpověděli. A je to zaprvé role vzdělávání v boji proti kyberzločinu. Druhé téma je potom spolupráce opět v tomto boji. Abych jim dal trošku času na to, aby si odpověď rozmysleli, tak si opět udělím slovo jako první a řeknu něco málo za NCBI. V podstatě vzdělávání v kyberprostoru je tak trošku synonymum naší organizace. Tak ji všichni znáte, takže abych tady vyjmenovával Kraje pro bezpečný internet, eSafety Label a další naše programy, to by bylo asi zbytečné. Já se spíše podívám do budoucnosti a chtěl bych vás seznámit s iniciativou, s kterou jsme se seznámili a kterou navrhujeme, abychom se k ní připojili. Je to americká iniciativa Stop Think Connect. A tato iniciativa nabízí komplexní portál, který obsahuje výukové videoklipy, rady a tipy. A tady bych se s dovolením zastavil. Tyto rady a tipy jsou skutečně zaměřené na toho farmáře v té Oklahomě nebo na naši babičku v Horní Dolní, tzn. nejsou tam žádná teoretická povídání o parabolických křivkách nebo velkých prvočíslech a takových věcech. Nejsou tam žádné cizí zkratky, PKI a podobné. Ale je to tam velmi prakticky řečeno. Jestliže komunikujete s někým, komu předáváte nějaké své citlivé údaje, podívejte se na URL adresu. A jestli tam je "http", tak se odpojte a dále s ním nekomunikujte. Je-li tam "https", tak je to secure, tedy bezpečné a budete-li dodržovat pravidla stanovená tím na druhé straně, pak máte šanci, že budete komunikovat bezpečně. Takže velice jednoduché a je to přístupné pro každého.

Zároveň ale tento portál obsahuje výsledky výzkumných programů různých státních i jiných organizací, sdílení zkušeností a také blogy vedoucích firem v oblasti IT bezpečnosti. Vývoj této iniciativy řídí National Cybersecurity Alliance a Antiphishing Working Group, což jsou americké organizace. A státní gesci poskytuje US Department of Homeland Security. To znamená naše ministerstvo vnitra, když to tak zjednodušeně převedu. A co je pro nás podstatné, že tento partnerský program umožňuje po podepsání jednoduché licenční dohody používat kompletní obsah originální verze. Tzn. máme zadarmo strukturu, obsah, zkušenosti. Stačí jenom něco malého tady u nás uchopit, vyřešit to, kde to umístit, aby to bylo přístupné pro všechny. A ještě jednu takovou drobnost, protože je to samozřejmě v angličtině, tak zabezpečit kvalitní, rychlý a aktuální překlad toho obsahu. Tady mám dobrou zprávu. Vzhledem k tomu, že jednou z těch vedoucích firem v oblasti IT bezpečnosti je i jedna česká firma, tak jeden ten blok už je tam i s anglickou i s českou vlaječkou, takže máme takový malý počátek už udělaný. Navrhujeme, jak by se to mohlo realizovat v ČR. Cílové skupiny by byly všechny podle akčního plánu kybernetické bezpečnosti, který zpracoval a nyní vydal NBÚ. Jazyk by tam byl český a anglický. Tam předpokládáme, že výsledky výzkumných programů by byly asi dostačující, protože je to určeno vyloženě pro odborníky, tak tam by bylo jednodušší to nechat v angličtině. A pro jistotu, protože někdy sami víme, že když se překládá něco odborného z angličtiny nebo něco, co se týká kybernetické bezpečnosti, tak ne vždy je ten český překlad od prvního okamžiku jasný a pochopitelný, tak bychom tam samozřejmě pro českého uživatele nechali k dispozici i tu anglickou verzi. Takže toto je náš návrh, naše iniciativa. Dnes se k tomu nepředpokládám, že by se někdo přihlásil, ale dávám to do pléna pro jednání příští. Děkuji za pozornost a předávám slovo. Pan kolega ještě svítí. Tak to vezmeme od NBÚ. Radek Holý: Vzdělávání je samozřejmě velice široký pojem v tomto smyslu, vzdělávat můžeme opravdu od mateřských školek, jak už bylo řečeno, až po důchodce, protože celá tahle věková škála se pohybuje v rámci internetu. Pak je to vzdělávání v rámci jednotlivých oborů, protože určitě jinak se budou vzdělávat policisté, jinak se budou vzdělávat klasičtí technici, určitě jinak se budou vzdělávat specialisté u nás, tzn. na CERT týmech a CSIRT týmech. Čili je to takový velký balík úkolů v rámci vzdělávání a osvěty, který by se měl asi segmentovat a rozdělit mezi jednotlivé hráče pokud možno. Vím, že my na tomto poli vytváříme takový návod. Ten se odráží od Národní strategie pro kybernetickou bezpečnost, která byla schválena v únoru tohoto roku a která se dál rozpracovává už do takového akčního plánu, to už jsou jednotlivé úkoly pro jednotlivé hráče a resorty. Jednak pro ně samotné a zároveň to stanovuje, jakým způsobem mají spolupracovat mezi sebou, aby ty věci mohly fungovat. Čili kdybyste si toto chtěli nějakým způsobem nastudovat nebo se toho dozvědět více, tak u nás na stránkách govcert.cz, tam jsou tyto strategické věci ke stažení, tam je určitě najdete. Vím, že u nás ještě ta část teoretická, což je zase ta část toho Národního centra kybernetické bezpečnosti, vypracovala i koncepci vzdělávání, kterou řeší přímo s ministerstvem školství. Nevím, v jaké je to fázi, to se omlouvám, ale předpokládám, že minimálně před nějakým dokončením by mohla být.

A pak jsou tady role jednak neziskových organizací a jednak privátních nebo komerčních, i když vy nejste úplně komerční, že ne, ale i té komerční části, která se také tomu vzdělávání velice aktivně věnuje. Tam je to zdroj i zajímavého byznysu, nebo mohl by být. Otázkou je, jaká kvalita potom je poskytována těm, kteří se vzdělávají. Myslím si, že rámec k tomu vzdělávání je daný. Teď bych asi dal slovo kolegům, jestli to nějak rozšíří nebo doplní. ………: Já navážu, nebudu opakovat ten akční plán, který tady zazněl, kde jsou zastoupeni téměř všichni hráči na tom poli. Vím, že proběhlo minulý měsíc i nějaké dokladování s termíny, diskuse o termínech. A bylo tam jedna z diskutovaných částí i to vzdělávání, které je nezbytné ať už na úrovni směrem k veřejnosti, tak i na úrovni směrem k expertům směrem dovnitř. Ti specialisté, kteří jsou za jednotlivé oblasti, tak řeší jedny a tytéž technické potřeby, ale každý pro jiný účel. Někdo pro bezpečnost, někdo pro forenzní analýzu, někdo pro nějakou edukaci. S tím, že to, co bych možná ještě zmínil navíc a přidám do toho pomyslného klubíčka aktivit, tak je Czech Cybercrime Centre of Excellence, C4E, což je aktivita, která vznikla pod záštitou EU s tím, že vyzkoušena byla v rámci zahraničí v Irsku a ve Francii, proběhla tato aktivita i u nás. Nějakým způsobem dochází ke konci, ale řeší se udržitelnost toho projektu. Tzn. ten projekt byl primárně zaměřen k edukaci policistů, státních zástupců a soudců. Ale zcela zjevně je jasné, že se to netýká jen této oblasti, takže teď vím, že při posledním setkání se rozšiřuje na podporu do oblasti univerzitního prostředí a samozřejmě i účastníků, kteří mají na starosti kyberprostor, takže vím, že tam byli zástupci i NBÚ versus zástupci právě té oblasti, která má na starosti bezpečnost kyberprostoru. S tím, že pod touto iniciativou do jisté míry a pod tlakem a samozřejmě z dalších aktivit vznikla specializace bakalářského studia na Masarykově univerzitě, resp. následně inženýrského na Vysokém učení technickém. Plus teď se diskutuje o nějakém postgraduálním studiu v této oblasti, protože chybí nějaká specializace, která by šla napříč, která by obsahovala člověka, který bude erudován v oblasti bezpečnosti, se znalostmi právně-technickými, možná ještě sociologie. Takže je poměrně eminentní zájem o tyto lidi v oblasti bezpečnosti. Samozřejmě bude i zájem o tyto lidi v oblasti potírání kyberkriminality. A řešení i bezpečnosti. Takže to je další střípek do této oblasti, který rozhodně stojí za zmínku a za nějakou podporu. Je to otevřená platforma s tím, že teď tam dominuje Masarykova univerzita, ale je předpoklad, že by se do toho mohly zapojit i další vysoké školy, které by byly schopny nějakým způsobem sdílet ten potenciál a zajistit tu multidisciplinárnost, která v této oblasti je nezbytná. ………: Děkuji kolegům, oni už poměrně k tématu řekli hodně podstatného. Já jen doplním. My máme už praktické poznatky ze vzdělávání apod., hodně se na to zaměřujeme, protože jsme si vědomi toho, že je to to gró, ten základ, aby se uživatelé uměli bránit. A nejen oni. Musím říci, že se to dá rozdělit na takové dvě skupiny. My provozujeme na našich stránkách nějaký informační servis, máme tam sekci, kde si jak běžní uživatelé, tak správci mohou nají informaci o tom, jak třeba lépe zabezpečit svůj počítač, svou domácí síť, jak zabezpečit třeba server, který spravují, když se budeme bavit o těch správcích. Kromě toho provozujeme informační servis, kde každý den vycházejí informace o nových zranitelnostech. To jsou ty chyby, které hledají ti útočníci. Tzn. my se snažíme včas varovat uživatele a říci: "Podívejte se, pokud používáte tento prohlížeč, dnes se tam objevila chyba, byla vydána záplata, záplatujte." Podobnou iniciativu

dělají i kolegové z GovCERT. Tady se k tomu potom asi dostaneme, až budeme mluvit o té spolupráci. My se koordinujeme v tom, které informace jsou důležité pro jejich konstituenci, pro tu oblast, pro kterou oni pracují a samozřejmě která je důležitá pro tu oblast uživatelů, se kterými pracujeme my. Ale to, co chci říci, kromě toho děláme různé vzdělávací kurzy, dělali jsme kurzy na míru třeba pro Policii ČR na data mining, jak sbírat informace třeba o uživatelích z internetu, o těch podezřelých, jak získat základy forenzní analýzy a podobné věci. Děláme i vyloženě technické školení pro administrátory, kde už se seznamují s tím, jak probíhají konkrétní útoky, se kterými se můžou v praxi potkat. To je to, co chci říci, že u běžných uživatelů sledujeme, že není takový zájem jako u administrátorů nebo ze strany policie. To směřuje i k tomu, co tu říkal kolega o tom Stop Think Connect, že nejtěžší bude těm uživatelům vysvětlit, proč by se o to vůbec měli zajímat. Oni často ani nevědí nebo nevidí to riziko, často argumentují slovy "já mám ten počítač jen na hraní, nemám na něm nic důležitého". A neuvědomují si ty možné dopady toho, když ten počítač někdo napadne, že dnes jsou všude kamery, že může vyfotit a vydírat, že může jejich počítač zneužít k páchání další trestné činnosti a tím pádem potom v první fázi na ně padne podezření, že může zašifrovat jejich soubory atd. I přesto, že si uživatelé často myslí, že se jim nemůže nic stát nebo že nemají nic cenného, tak to bohužel není pravda. A ten těžký úkol, který nás čeká, je vysvětlit jim, že oni by se o své bezpečí měli zajímat také a že ty důvody existují, i když oni si to zrovna třeba nemyslí. To je jen můj příspěvek, děkuji. ………: Děkuji. Já bych pana kolegu doplnil ještě jedním příspěvkem ke vzdělávání, který on ze své vrozené skromnosti neuvedl, a to je to, že CZ.NIC nám v České televizi dává návod, jak bezpečně pracovat s internetem. A řekl bych, že je to jeden z mála programů, na který se v televizi těším. A nyní se dostáváme k další otázce, a to je spolupráce v boji proti kyberzločinu. Opět začnu za NCBI. Naším hlavním partnerem je Policie ČR, konkrétně horká linka nebo hot line Policie ČR, kam poskytujeme informace, ty, které k nám přišly od našich respondentů. Samozřejmě jim to neposíláme všechno, v podstatě děláme takovou předběžnou selekci, za což se jim omlouvám, protože přijdou o některé zážitky, které nás pobaví na delší dobu jako např. dostali jsme URL adresu jednoho nejmenovaného velkého dodavatelského e-shopu a k tomu komentář "je to strašně drahý". Takže to v podstatě je sice výkřik zoufalé duše, ale rozhodně to s kyberzločinem nemá nic společného. A takovéto podněty filtrujeme a Policii ČR nedáváme. Ovšem z druhé strany tam dáváme vše, co se týká dětské pornografie, dětského nudismu a dalšího nedovoleného obsahu na internetu ohrožujícího děti a mládež. K tomu dětskému nudismu je taková zajímavá věc. V podstatě každý z nás asi má někde své dítě nebo vnoučka vyfoceného jen tak, jak ho pánbůh stvořil. Jsou to krásné fotky, někdy je i sdílíme. A v podstatě na tom nevidíme nic špatného. Problém je, že jsou lidé, kteří tyto fotky nějakým způsobem dávají dohromady a vytvářejí databáze, které obsahují už pouze takovéto fotky. A v tomto případě bych si dovolil pochybovat o čestných úmyslech těchto lidí a s těmito musíme zápasit. Takže bych chtěl upozornit tady na to, že bychom si měli takovéto fotografie držet v nějakém bezpečnějším režimu než v takovém tom běžném, než v jakém máme fotky z dovolené nebo ze sobotní grilovačky.

Co se týče mezinárodní spolupráce, už organizace In Hope byla několikrát zmiňována, jsme jejím členem a přispíváme jí svými podněty. Je to aktivní a kooperativní síť 51 organizací ve 45 zemích po celém světě. Založena pro omezení nedovoleného obsahu na internetu. Jejím hlavním úkolem je snaha o vymýcení pohlavního zneužívání dětí v kyberprostoru. Tady jen taková poznámka. Podle našich zákonů je nedovoleného obsahu na internetu, jsou tam i jiné věci, extremismus, hanobení rasy a národa atd., ovšem problém je, že na té mezinárodní úrovni je dost obtížné se shodnout na něčem jiném, než je vymýcení pohlavního zneužívání dětí v kyberprostoru, protože dost jsou různé pohledy na různé věci. Takže to jsou naše dvě základní organizace, se kterými spolupracujeme. A nyní bych předal zase slovo kolegům. ………: Nebudu zmiňovat ten ping pong zpátky, takže i nevládní organizace jsou pro nás partnery, to tu zaznělo opačně. S tím, že zase zprostředkovávají komunikaci ke svým partnerům do zahraničí. Byl zmíněn In Hope, jsou tam zastoupeny i jiné horké linky v zahraničí, tzn. že tam nám umožňují předávání poznatků charakteru jejich cestou, pokud to není zcela zjevná trestná činnost, která pak jde cestou mezinárodní policejní spolupráce. Radek Nezbeda, který tady vystoupil v předchozí části, poměrně sofistikovaně popsal možnosti směrem do zahraničí, ať už to byl orgán, který je pod Europolem, Evropské centrum kybernetické kriminality, stejně tak i databáze ICSE, která je asi tím nejvýraznějším počinem v oblasti internetu a sdílení za Interpol. Samozřejmě předávání standardních kauzálních věcí. Mimo řešení i oblasti bot netů, kde Interpol byl a je poměrně aktivní. S tím, že komunikace s NBÚ, zase provázání na zahraniční, resp. evropský CERT, na ENISA, směrem na národní ostatní pracoviště typu CERT/CSIRT, která se postupně rodí a vznikají ať už v rámci státní správy, stejně tak u firem, tak samozřejmě tam je nějaká provázanost přes komunikaci, která je s našimi partnery. Zmiňoval jsem akademickou půdu. Tam vnímám tu nezbytnost komunikace a vytvoření nějaké platformy. Je to vidět a bude potřeba řešit i oblast vědy a výzkumu s tím, že je tady poměrně dost velký výčet projektů. Ty projekty se často nějak dotýkají, nejsou možná tak úplně koordinovány, takže to bude určitě výhled toho, co vím, že zmiňuje i NBÚ. Konsolidovat a určitě udělat i daleko větší přehled i v rámci oblasti vědy a výzkumu a cílenost těch projektů. Takže tolik jen příspěvek, možná zopakování toho, co zaznělo. Jenom jako potvrzení té nezbytnosti, která je k tomu potřeba. ………: Já bych k tomu asi řekl, že samozřejmě ta spolupráce je důležitá, to tu zaznělo několikrát. My spolupracujeme jak s NBÚ, tak s GovCERT, se kterými řešíme nějaké dlouhodobější cíle a spolupráci, tak i nějaké běžné provozní věci, incidenty apod. Když vidíme něco podezřelého, co by mohlo zajímat jednu nebo druhou stranu, tak se dokážeme o těch konkrétních incidentech bavit a hledat nějaké řešení, případně k tomu zjistit nějaké další informace. Důležitá za nás je také spolupráce s Policií ČR ať už v oblasti toho, že se na nás je možné obrátit se žádostí o nějakou technickou konzultaci, případně jsme schopni se i podívat, jestli jsme nějaký podobný incident, který řeší, neviděli. Nabízíme i možnost nějakých školení apod. Potom 1-2x ročně se schází pracovní skupina CSIRT.CZ, kde se setkávají zástupci jak státních organizací, tak soukromého sektoru, takže možná by si tam

lidově řečeno bezpečák z ČTÚ popovídal s bezpečákem třeba z ČEZ nebo z nějaké banky. Takže je to takové neformální setkání, kde se prezentují aktuální témata a je tam možnost potkat ty lidi, kteří se zaobírají stejnými problémy a stejnou problematikou. Takže mohu doporučit, pokud vás tato oblast zajímá, tak pracovní skupina CSIRT.CZ, určitě budete vítáni. Potom ještě na té spolupráci i s neziskovým sektorem apod. provozujeme službu Skener webu. Vedly nás k tomu praktické poznatky z toho, jakým způsobem jsou dnes zabezpečené webové stránky, které se často stávají tím ohniskem problémů, ať už toho, že na tom napadeném serveru někdo vystaví phishingovou stránku nebo v horším případě šíří z těch stránek malware apod. Takže nabízíme službu Skener webu, která je pro neziskový sektor a pro státní organizace zdarma. Resp. zdarma je pro všechny, ale poskytujeme ji primárně neziskovému sektoru a státním organizacím. A je možnost si od nás nechat udělat testování stránek na to, jestli neobsahují nějaké zranitelnosti, které by mohl později využít útočník třeba k poškození vašich klientů. Ve chvíli, kdy ty stránky ovládne, může tam vystavit nějaký malware, který se bude instalovat do počítače návštěvníků. Takže tady je také možnost v oblasti spolupráce. To je asi za mě vše, co bych k tomu řekl. Předám tu slovo kolegovi. ………: Národní centrum kybernetické bezpečnosti má v podstatě spolupráci v popisu práce. Kdyby nespolupracovalo, tak si myslím, že by vůbec nedělalo to, co má dělat. Takže tam je ta role opravdu koordinační. U nás by se mělo sbíhat poměrně hodně informací a my bychom ty informace na základě nějakého zpracování měli předávat dál. To zpracování může mít různý charakter. Od anonymizace těch dat až po cílené zaměření na subjekt nebo konkrétní obor apod. Takže my opravdu spolupráci budujeme na všech možných frontách, dalo by se říci. Musím říci, že je to i práce docela zábavná z tohoto pohledu. Na národní úrovni spolupracujeme se všemi státními úřady, těmi vrcholovým počínaje ministerstvy, až po krajské úřady, až po úřady typu NKÚ apod. Potom jsou našimi partnery, když to tak řeknu, klíčové průmyslové podniky. A sice to není státní sféra, ale jsou to subjekty důležité pro chod státu. A kdyby tyto subjekty nefungovaly, stát by měl problém. Takže tam do toho spadají některé subjekty z oblasti bankovnictví, energetiky apod. To jsou další partneři, se kterými úzce spolupracujeme. Potom spolupracujeme s akademickou sférou, protože tam je spousta informací a možností, jak tu spolupráci naplnit a jak dalším subjektům pomoci. Spolupracujeme s armádou, s policií, se zpravodajskými službami, protože z titulu NBÚ my nemůžeme nakládat s utajovanými informacemi apod., takže jen v určité části s těmi zpravodajskými službami. To by možná z té národní sféry stačilo. Na té mezinárodní úrovni je to opravdu spolupráce se státy typu USA a jejich Cyber Defence, je to spolupráce s NATO a jejich Cyber Security nebo s kybernetickou bezpečnostní, omlouvám se, je to spolupráce s různými státy typu Izrael, Jižní Korea. To jsou takové zvláštní státy možná pro někoho, kdo se nepohybuje v našem ranku, ale v té oblasti kybernetické bezpečnosti oni patří na špici, tam jsou velice dobří. Spolupracujeme, teď se podívám do svých zápisků, abych něco nevynechal, např. máme podepsanou smlouvu i s Microsoftem, to je zase ta komerční mezinárodní část, kde oni nám dávají určité informace o tzv. bot net feeds, což je velice důležitá věc. A my jsme pak schopni ty věci analyzovat.

Takže opravdu spolupráce v této oblasti je gró. Bez toho by asi nemělo smyls vyvíjet jakoukoli činnost, aspoň u nás určitě ne. Samozřejmě pak ty jednotlivé CERT týmy, ty technické týmy, které řeší problém na daném pracovišti, ty tu spolupráci asi mají v menším množství nebo v menší míře, ale určitě se bez ní také neobejdou. ………: Děkuji. A protože jsme byli velmi struční nebo jsme se snažili být struční, tak nám zbyly asi tři minuty, které můžeme věnovat vašim dotazům a našim odpovědím. Senátor Miroslav Antl: Já vám předávám řízení tohoto bloku, protože jak jsem avizoval, my musíme přejít na tiskovou konferenci a nemůžeme tam přijít později. Ale samozřejmě dořiďte to, prosím, až do polední přestávky, která pak bude až do 12:15, dívám-li se správně, a poté budeme pokračovat. Řízení je na vás, můžete si to napsat do životopisu, pokud by vám to neublížilo. ………: Děkuji. Teď malý organizační detail. Dáme minutu na odchod účastníků tiskové konference a pak bychom ještě odpovídali na dotazy. Dostal jsem pokyn, že můžeme začít. Otázka. ………: Dobrý den, já bych měla otázku na pana Kuchaříka. Jestli byste se nemohl vyjádřit ke spolupráci při vyšetřování, a to speciálně ke spolupráci třeba se sociálními sítěmi nebo s portály, jako je portál Seznam.cz. Jedná se mi hlavně o spolupráci při vyšetřování kyberkriminality páchané na dětech. Děkuji. Karel Kuchařík: Může to mít dvě roviny. Buď je to kauzální záležitost, kdy tam do toho vstupujeme standardními požadavky policejního orgánu a žádáme nějakou součinnost. Pokud se jedná o sociální sítě směrem do zahraničí, tam v podstatě je nějaká přímá spolupráce s těmito subjekty. Pokud zmiňujete společnost Seznam, což je jedna z největších portálových služeb v rámci ČR, tak tam ta spolupráce je, ale je do jisté míry omezena na to, že tento subjekt vykonává svou činnost podle zákona o některých službách v informační společnosti, a tudíž se na něj nevztahují některé povinnosti, které jsou u subjektů, které vykonávají svou činnost podle zákona o elektronických komunikacích. Zejm. jde o zpětné identifikování proběhlé komunikace. Takže nevidím problém v tom, že pokud zrovna tato společnost, kterou jste zmiňovala, je dotázána na informace, které jsou nutné pro trestní řízení, tak že tyto informace policii předá. Jsou i případy, kdy sami iniciovali postup v rámci kauz, které identifikovali v rámci svých služeb, kdy identifikovali nějaké problematické jednání, které pak bylo definováno jako trestný čin a přešlo v rámci trestního řízení ke standardnímu vyšetřování až po stanovení pachatele. Pokud se týká nějaké prevence, tam bych zmínil projekt Seznam se bezpečně, kdy Policie ČR byla a je partnerem při tomto projektu, který vnímáme v rámci nějaké edukace směrem k nejmladším uživatelům jako obrovský přínos. Bylo to určitě vhodnější příkladem než nějaké edukování teorií, tak jít tou praxí, která tam byla fakticky ukázána na příkladech, které policie má. Tak jestli stačí takhle odpověď. ………: Děkuji. Další otázky?

………: Já bych se chtěla zeptat, do jaké míry se opravdu daří odstranit všechny ty škodlivé nálezy na internetu, když už jsou k vám nahlášeny. Děkuji. ………: To je asi otázka na mě. V podstatě ne vždy se nám to daří a má to jednak objektivní příčiny v tom, že to, co se jednou objeví na internetu, tak tam je a objektivně řečeno, vymazat se z toho nedá. Tzn. my jsme schopni nahlásit nebo v součinnosti s Policií ČR, popř. s poskytovatelem zavřít tu jednu nebo ten zdroj, kde se inkriminovaný obsah objevil. Ale absolutně už nejsme schopni zabránit tomu, aby se to někde objevilo jako přeposlaná fotografie, eventuálně něco jiného. Asi takhle. Jenom bych to ještě doplnil takovou věcí, že dnes se nám objevují i nové aplikace, které fungují online prostřednictvím mobilních zařízení. Jedna z těchto aplikací je aplikace Periskop, která si dává za cíl online zprostředkovat ostatním uživatelům krásné zážitky nebo nějaké zajímavé věci snímané kamerou mobilního telefonu nebo tabletu online. A navíc k nim připojovat komentáře. Ovšem bohužel jsme zjistili také to, že se to dá použít tak, že nějaká dívenka se natáčí tímto mobilním telefonem a pánové, kteří sdílejí tento program nebo možná i dámy, jí říkají, co všechno má dělat. Takže problém je ten, že toto běží v reálném čase na internetu, tzn. tomu se dá potom jenom nějakým způsobem zabránit ex post, ale reálně tomu samotnému představení se zabránit nedá. Stačilo to takto? Takže další otázky. Jestliže tomu tak není, tak ze zmocnění pana senátora Antla pronesu teď dlouho očekávané slovo, a to je přestávka. (Přestávka.) Markéta Kalousková: …pana senátora bohužel nemohu pozdravit, takže bych ráda poděkovala za možnost zde vystoupit a přednést svůj krátký příspěvek. Pozvala jsem si na dnešní panel zástupce organizací, které se zabývají pomocí obětem kyberzločinu. Ale samozřejmě nejen kyberzločinu, protože mnoho obětí nebo mnoho osob se stává oběťmi jak ve skutečném světě, tak v kyberprostoru. A pochopitelně tyto dva světy se navzájem prolínají. Takže nejprve se představím já a pak představím postupně své hosty nebo dámy, které se zde účastní se mnou panelu. Já se jmenuji Markéta Kalousková, pracuji v Národním centru bezpečnějšího internetu a jsem vedoucím pomocné linky OnlineHelpline. Dále bych tady chtěla přivítat paní doktorku Duškovou, ředitelku Dětského krizového centra, dobrý den. Dále bych chtěla představit paní doktoru Čádovou, ředitelku Probační a mediační služby, dobrý den. Dále vám představím paní Mgr. Volnou, vedoucí Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím v Kraji Vysočina, dobrý den. A úplně na kraji představím paní doktorku Dlouhou, která je pracovnicí Sociologického ústavu Akademie věd ČR, dobrý den. Já se zase vrátím úplně na začátek, tzn. k sobě. Jen bych vám tedy v krátkosti, NCBI samozřejmě bylo představeno, takže nebudu už dále rozebírat, čím se zabývá atd. Tady je jen ukázka internetové stránky www.onlinehelpline.cz, tzn. naší úvodní stránky, té homepage pomáhající linky OnlineHelpline. Tato linka vznikla nedávno, plně se rozběhla v srpnu letošního roku a je možné na tuto linku zasílat online dotazy v rámci nějakých problémů týkajících se kyberprostoru. Ty dotazy jsou naprosto anonymní, tzn. že je tam určitý formulář, vidíte, že je tam možnost napsat svůj dotaz, je tam takové červené políčko k tomu určené, kde je formulář, do kterého se zapíše jednak ten problém, ten dotaz, lze k tomu přiložit samozřejmě i nějaký ten obsah, který se dotazu týká. Je to, jak jsem řekla, anonymní, nicméně tam máme kolonku

pro vyplnění věku, neboť jinak se komunikuje v odpovědi s dítětem, jinak se komunikuje s dospělým člověkem a jinak se komunikuje se seniorem. Tím bych také navázala na to, že tato linka je určena nejen dětem, ale samozřejmě i dospělým i seniorům. A pak je tam také možnost napsat nějaké jméno nebo přezdívku. Je to z důvodu oslovení. Zase mnohem lépe a adresněji se komunikuje s tazatelem, když mohu napsat "dobrý den, Katko" nebo "dobrý den, Tomáši", než když je to naprosto neadresné "dobrý den". Máte tam na obrázku nejdůležitější pojmy té OnlineHelpline, s kterými pracuje. Ty jsou v té úvodní homepagi, kde si můžete rozkliknout. Každý ten pojem jsem tam v krátkosti popsala, rozebrala, čeho se týká. Je to proto, aby každý, kdo bude chtít psát dotaz na help line, se mohl podívat, zda jeho dotaz zapadá do toho okruhu možných otázek, které jsme schopni zodpovědět. Musím říci, že ne všechny dotazy se týkají kyberprostoru. Z těch dotazů, které chodí, se mnohdy týkají i věcí, které s kyberprostorem nemají nic společného, nicméně se snažíme zodpovědět především dotazy týkající se kyberprostoru, ale pokud zjistíme, že k tomu nejsme kompetentní, tak odkazujeme na další pomáhající organizace, ať už jsou státní či nestátní. Tzn. že máme uzavřenou dohodu a spolupracujeme s dalšími státními či nestátními organizacemi, které vystupují buď jako pomáhající organizace nebo jsou organizace, které pomáhají ze zákona, např. s Policií ČR. Nevím, jestli přesně uvidíte, tady je ještě takové upozornění na tu help line, kam lze psát dotaz, kde jsou naše stránky a že se lze i telefonicky dotázat. Je to samozřejmě "s čím vám můžeme pomoci", to je letáček, který je k dispozici, máte ho i v těch destičkách. Jak už jsem řekla, těch dotazů, které jsou k nám zasílány, týkají se různých otázek. Tak jsem vybrala dotaz, kdy se ptala babička, já to bohužel od sebe nepřečtu, ale ponechám vám čas, abyste si mohli přečíst dotaz babičky, která psala, že má vnučku. A ta vnučka že se seznámila s nějakou paní, která vystupuje jako teta té vnučky. A vnučka s ní komunikovala, tzn. že zřejmě ta údajná teta umí velmi dobře komunikovat v online prostoru. Pak tam babička popisuje, jak jí vnučka jednou volala, že tato teta jí psala, že jejímu tatínkovi se něco stalo, tedy tatínkovi té vnučky, že se něco stalo. Tak ta babička to ověřovala samozřejmě, k ničemu takovému nedošlo. Že ta vnučka si ze svého kapesného našetřila 1000 Kč, které jí poskytla, že tam byly nějaké návrhy sexuálního charakteru ze strany té paní. A že i dokonce, když ta babička, když byla s tou vnučkou v určitém městě na výletě, tak že ta paní přesně věděla, kde byly, co měly na sobě, jak ta babička vypadá. A babička volala o pomoc, co má v tuto chvíli dělat. To bych řekla, že byl takový nejzávažnější dotaz ze všech dotazů, které k nám přišly. A samozřejmě odkazovali jsme okamžitě na pomoc Policie ČR s tím, že nelze zde jakoukoli prodlevu ponechat, protože to je velmi nebezpečné pro to dítě. Samozřejmě zvlášť z toho vyplývá, že ten dotyčný nebo dotyčná v online prostoru ví přesně, kde to dítě bydlí, kam chodí do školy, kdo jsou rodiče a prarodiče. Já bych asi, pokud byste se chtěli na něco zeptat, tak dotazy potom úplně na konci. A to je v podstatě vše, co bych k té help line řekla to nejpodstatnější. Jinak jsou tam dotazy týkající se falešných facebookových profilů, měli jsme dotaz týkající se porušování autorského zákona, měli jsme dotaz týkající se netolismu, čili závislosti na komunikačních zařízeních. Tady to byla těžká závislost na chytrém mobilním telefonu. A měli jsme tam dotazy už i týkající se zasílání nahých fotografií s tím, že z druhé strany online prostoru probíhá klasické vydírání díky zaslání nahých

fotografií. Dotazy, nejmladší tazatel byl ve věku 9 let a nejstarší zatím byla ona babička toho dítěte. Takže to je k té help line vše. A já bych pokračovala tady svými hosty. Tzn. že paní doktorka Dušková, jak už jsem řekla, psycholožka, ředitelka Dětského krizového centra. Dětské krizové centrum se od roku 1992 specializuje na prevenci, diagnostiku a terapii syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Pomáhá také dětem v závažných životních situacích. Cílovou skupinu představují děti a dospívající ve věku do 18, resp. do 26 let. Do péče Dětského krizového centra může vstoupit samo ohrožené dítě, ale i další členové rodiny, tzn. rodiče, prarodiče nebo sourozenci ohrožených dětí. A já jsem si připravila na paní doktorku kromě toho, že má zajímavou prezentaci, tak jsem si připravila i nějaké otázky. Tzn. zmínila jsem tady, že cílovou skupinu tvoří děti do 18, resp. 26 let. Zajímalo by mě, jestli se může do Dětského krizového centra obrátit i dospělý člověk, kterému je třeba 22 let? Pak by mě zajímalo, jaká je působnost Dětského krizového centra v rámci republiky, jestli je to jen pro Prahu nebo pro celou republiku. A zda se na Dětské krizové centrum obrací děti nebo i jejich blízcí, kteří řeší problémy s online prostředím, a čeho se tyto problémy nejčastěji týkají. Poprosím. Zora Dušková: Dobré odpoledne, dámy a pánové, úplně v úvodu, Dětské krizové centrum bylo stručně představeno, zodpovím ty první dvě otázky. Působnost Dětského krizového centra je celorepubliková, a to i z toho důvodu, že jsme dosud jediné takto specializované pracoviště zabývající se problematikou syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte v celé republice. Naší snahou je otevřít cestu k odborné pomoci pokud možno všem dětem. Je jasné, že ambulantní služby využívají spíše děti z dostupných regionů, ale provozujeme i nonstop linku důvěry, a to telefonickou, ve formě chatu a Skypu. A ta je dostupná skutečně pro všechny děti z celé republiky. Pokud jde o otázku věku naší klientely, my jsme otevřeli prostor nejen dětem, ale i raně dospělým osobám, a to právě z důvodu jejich traumatizace sexuálním zneužíváním, protože tato traumata bývají tak závažného charakteru, že velmi často až na závěru adolescence, na pokraji rané dospělosti jsou osoby schopné vyjít se svou zkušeností ven a přijít pro odbornou pomoc. Ráda bych vám dnes představila tři podoby a tři okruhy sexuálního zneužívání dětí, se kterými se v Dětském krizovém centru nejčastěji setkáváme, budeme-li se tedy bavit o riziku sexuálního zneužívání dětí v kyberprostoru. Prvním okruhem jsou určitě sociální sítě, snadnost vytváření falešné identity a využívání pocitu na straně dítěte "někdo mi velmi dobře rozumí, tam si se mnou povídá někdo, kdo mě chápe, kdo podporuje moje názory, postoje, v případě konfliktu mi dávají zapravdu". A to bývají děti, kterým končí to předpubertální harmonické období, kdy těží pozitivně ze vztahu s rodiči a kdy se začínají v rodině objevovat už určité neshody mezi dítětem a rodiči. Často dítě má najednou pocit, že v rodině není dostatečně milováno, dostatečně respektováno. A najednou tady je někdo, kdo tomu dítěti nabídne naprosté porozumění. Velmi rychle děti nabydou dojmu, že je to skutečný kamarád, přítel, a velmi naivně důvěřují tomu, co se potom dál odehrává. Až k vylákání dítěte někam ven k osobním kontaktům, kdy od prvopočátku je dítě kontaktováno se záměrem jeho sexuálního zneužívání. Touto formou bývají kontaktovány jak dívky, tak samozřejmě i chlapci. V této skupině se hodně objevují děti se sníženými sociálními kompetencemi, děti, které jsou často vytlačené z vrstevnických skupin, nepřijímané ve třídách. O to

více ten pocit "konečně mám opravdového kamaráda" jsou mnohem bezelstnější a mnohem důvěřivější. Druhým okruhem, se kterým se setkáváme, jsou webkamery, umísťování fotografií, vylákání, vymámení fotografie od dítěte, fotografie, kde je dítě obnažené. Jakmile jednou jedinkrát se dítě nechá přesvědčit a jakýkoli takový materiál pošle nebo zpřístupní tomu na druhé straně, stane se velmi snadno vydíratelné. A naše zkušenosti ukazují, že skutečně vydírané okamžitě je. Tím se dítě dostává do pasti, ze které samo nemůže ven. Typickým faktorem v rámci sexuálního zneužívání je utajování této skutečnosti, takže dítě zůstává izolované se svým problémem a výhrůžky typu "já tu fotku vyvěsím na školní stránky, já ji někde zveřejním, já ji pošlu rodičům" jsou skutečně ty, na které dítě slyší a nechává se vmanipulovávat do stále závažnějších forem zneužívání, až k osobním kontaktům. Ale největším problémem, nejzásadnější z hlediska naší zkušenosti a práce Dětského krizového centra je dostupnost pornografie v kyberprostoru. Protože tady neexistuje de facto žádná pevná bariéra, kterou by dítě nepřekročilo, dítěti stačí, aby bylo uživatelsky průměrně zdatné a velmi snadno se už 10letí chlapi dostávají na pornostránky, kde jedinou bariérou je dotaz na věk, zda bylo dítěti nebo tomu dotyčnému více než 18. Není těžké napsat "ano" a vrátka jsou otevřená. Co se potom děje? Samotné zhlédnutí pornografie poškozuje zdravý přirozený psychosexuální vývoj dítěte, pokud předchází ten věk, kdy by dítě samo přirozeně na danou úroveň už dozrálo, akceleruje psychosexuální vývoj dítěte v době, kdy ještě ostatní složky osobnosti a psychiky nejsou dostatečně rozvinuté. To má velmi často za následek předčasné nabuzení sexuální tenze, potřeby uspokojovat sexuální pud. A jak to děti udělají? Nejčastěji sexuálním experimentováním s nějakým dítětem, které je dostupné v jejich okolí. A které dítě je dostupné? Dítě výrazně nižšího věku, protože takové dítě dokáže zmanipulovat, přesvědčit, nějak zaktivovat pro takovou situaci. Takže tyto děti, které my označujeme jako sexuální experimentátory, potom velmi často atakují nejčastěji školkové děti ve svém okolí, sourozence, bratrance, sestřenice, případně děti z nejbližšího okolí. Co to udělá s celou širokou rodinou, pokud jedno dítě atakuje druhé, obzvláště pokud každé dítě je z jedné primární rodiny, pokud jsou to například bratranec a sestřenice. Tak to jsou skutečně v rodinách najednou obrovská dramata, která potom v následné péči Dětské krizové centrum řeší. Jen v letošním roce jsme zaznamenali zvýšený nárůst právě sexuálního experimentování, kteří se inspirovali po zhlédnutí pornografie. Jsou to tedy děti, které atakují jiné děti, jsou to děti mladší 15 let a představují 14 % problematiky sexuálního zneužívání, které jsme letos řešili. Tito sexuální experimentátoři potom opakují a napodobují ty praktiky, které zhlédli na pornografii. Tzn. že ty mladší děti atakují velmi často orálním nebo analním způsobem dokonanými formami. Musíme považovat na obou stranách za velmi závažné. Proto také nejefektivnější formou péče o děti je prevence. Dobrá informovanost dětí, učit děti nejen to, jak se nestát obětí, ale vlastně také jak se nestát "pachatelem, iniciátorem" takovýchto aktivit, které poškozují nakonec obě dvě strany. Být 12letým chlapcem, kdy celá rodina řeší to, že takový chlapec atakoval sexuálně jiné dítě a provozoval s ním nějaké praktiky, je nakonec v konečném důsledku traumatizující i pro toho aktéra, nejen pro tu dětskou oběť. Dětské krizové centrum poskytuje nejen konkrétní odborné služby. Prezentace potom bude zveřejněna na webové stránce, takže nebudu do detailu služby představovat, ale působíme právě i na poli prevence. Ráda bych vás upozornila na komiksové příběhy, které vydáváme, které jsou zpracovány pro děti srozumitelnou

formou. Komiksový příběh jim vždy představí ono téma včetně velmi choulostivých témat sexuálního zneužívání nebo právě nebezpečí internetu. Komiksové příběhy jsou potom dostupné ve vstupu a dají se objednávat na emailové adrese [email protected]. Jsme schopni je za podpory nadací posílat opravdu po celé republice. Já vám děkuji za pozornost. Markéta Kalousková: Velmi děkuji za jednak zajímavý a podnětný příspěvek. Také samozřejmě za upozornění, ano, všechny zúčastněné daly souhlas, takže prezentace budou k dispozici na stránkách konference k nahlédnutí. Propagační materiály jsou ve vstupu, jak jsme se všichni zapisovali. Tak tam si je potom můžete vzít, až půjdete cestou tam zpátky. Já poprosím teď o slovo paní doktorku Čádovou, ředitelku Probační a mediační služby ČR. Probační a mediační služba slaví tento rok 15 let své existence, což je poměrně úctyhodná doba. Zajímalo by mě, co se týče trestního soudnictví, protože to nemůže být samozřejmě postaveno pouze na represi, ale i na tzv. restorativním přístupu, který aktivně pracuje s pachateli trestných činů i s jejich oběťmi. Víme, že ČR díky Probační a mediační službě úspěšně aplikuje poznatky a přístupy ze zemí, v nichž je tato restorativní praxe běžnou součástí výkonu spravedlnosti. A já jsem si na vás připravila takové otázky, tzn. zda nám můžete objasnit ten pojem restorativní, protože vím, že pro spoustu lidí je to takový obecný pojem, pod kterými si toho moc nedokážou představit. Pak by mě zajímalo, jaká je působnost Probační a mediační služby v rámci republiky, tzn. zda se na vás oběti mohou obracet, kde všude, to už nechám na vás. A potom, pokud ty oběti, které se na vás obrací, co potřebují a co chtějí, resp. co jim může Probační a mediační služba nabídnout? Protože už se to týká samozřejmě obětí podle zákona o obětech, neboť i oběti kyberprostoru spadají do tohoto zákona o obětech trestných činů. Takže předávám slovo. Jitka Čádová: Dobrý den, děkuji za možnost si s vámi dnes popovídat a představit instituci, o které jste říkala, že je tu 15 let, je to úctyhodné stáří. Já bych asi nejdříve reagovala na těch 15 let v tom smyslu, že ve srovnání s našimi "velkými bratry" v resortu spravedlnosti, což je soud, státní zastupitelství, Vězeňská služba, které tyto instituce tady existují staletí, tak těch našich 15 let, to je opravdu kapka v moři. Nicméně si myslím, že i za to krátké období jsme udělali obrovský kus práce v tom smyslu, prosadit zásady restorativní justice. Takže chviličku nejdříve k tomuto pojmu, který je zatím málo známý, ale znamená to obrovskou revoluci v justici v přístupu k pachatelům a vůbec ve vnímání trestného činu jako takového. Restorativní, opak je retributivní. Asi začnu nejdřív tím opakem. To je to, co každý vnímá a očekává od justice. Tzn. odhalit pachatele, prokázat mu vinu, potrestat ho. Jednoznačná linie, kterou veřejnost nejvíc vnímá. Tzn. retributivní, trestající justice. Opak, to, co prezentuje probační služba a co infiltrujeme i do přístupu policie, státních zástupců a soudů, restorativní znamená obnovující. My vlastně vnímáme trestný čin jako konflikt. Nejen konflikt se zákonem, ale i jako vztahový konflikt, tzn. konflikt mezi pachatelem a obětí. Ten trestný čin je určitá bolestivá událost, která zasáhla samozřejmě do života oběti, ale svým způsobem ovlivnila i život toho pachatele. Jde nám o to, abychom nejen potrestali pachatele, jak je to v retributivní justici, ale napravili, narovnali konflikt, který je podstatou trestného činu. Tzn. obnovili ty vztahy, které jsou narušené trestním činem a celým tím trestním

řízením. Takže to je takový nový princip, který tu od roku 2001 pod vlajkou Probační a mediační služby zavádíme do trestní justice. Je to proces dlouhodobý, protože je to o tom, aby se změnilo myšlení lidí, kteří vstupují do trestního řízení, lidé, kteří pracují s pachateli trestných činů a oběťmi. Hodně se nám to daří u nové nastupující generace policistů, státních zástupců a soudců, kteří už jsou v tom vychováni a jsou jakoby nasáklí tím, že by je měla zajímat nejen okolnost trestného činu, ale i osobnost pachatele v tom, jak vnímá to, co udělal, v tom, co chce změnit ve svých postojích a jaký přístup má k oběti trestného činu. To je možná trošku k té restorativní justici. Probační a mediační služba, základem její práce a principy jsou tedy integrace pachatele, tzn. ten člověk, který něco spáchal, aby se byl schopen vrátit do společnosti a do běžného řádného života. Je to na druhé straně participace poškozeného. My chceme, a zákon o obětech nám v tom velmi pomáhá, zapojit oběť, aby se stala aktivním subjektem trestního řízení, zkrátka aby potřeby oběti byly během trestního řízení slyšet. A samozřejmě v neposlední řadě ochrana společnosti, protože tím, že pracujeme s pachateli trestných činů a zaměřujeme se na to, aby nedocházelo k recidivě, tak v tom naplňujeme ten základní princip chránit nás všechny. Tzn. že cílovými skupinami pro nás je pachatel, oběť a komunita, protože právě náš přístup k trestnému činu je o tom, že není na jedné straně izolovaný pachatel s tím, co provedl, a oběť s tím, co se jí stalo, ale oba subjekty žijí v nějakém sociálním prostředí. U obou subjektů je jasný a zřetelný dopad na jejich nejbližší, na jejich rodiny. Ty jsou také zapojeny do procesu řízení trestného činu. Probační a mediační služba ČR je specifická tím, že probace a mediace jsou pod jednou střechou, pod střechou státu. Tím jsme opravdu velmi výjimeční a mohu říci, že řada států se u nás učí, i když jsme tak mladí, učí, jak v tom přístupu pracujeme a jaké máme výsledky. Zrovna před třemi týdny v Praze proběhla mezinárodní konference probačních služeb, které se zúčastnilo 21 států. A přestože tam jsou probační služby jako třeba anglická, která má 200 let, tak ony jsou opravdu úzce zaměřeny na práci s pachateli trestných činů. Tato rarita ČR, že je tu instituce, která v rámci jednoho případu, jeden probační úředník oslovuje a pracuje jak s pachatelem, tak současně nabízí služby i obětem, to je opravdu velmi specifická. Na to jsme byli pyšní a byli jsme rádi, že jsme mohli i takové významné probační služby poučit a ukázat, jak jsme efektivní. Ve vaší otázce zaznělo, co vlastně může Probační a mediační služba obětem nabídnout. Probační a mediační služba je dislokovaná v rámci celé ČR, máme 74 středisek. V podstatě v každém městě, kde je soud, je i středisko Probační a mediační služby. Tzn. první obrovská výhoda, která u nás je, že jsme dostupní. A samozřejmě jsme státní instituce, spadáme pod resort ministerstva spravedlnosti, tzn. že naše služby jsou bezplatné. Takže každá oběť, i oběť kyberzločinu, pokud k nám přijde, tak se ptáme, co potřebuje, co v tento moment by jí nejvíce vyhovovalo, jaké jsou její potřeby. Z naší praxe jsme vydefinovali takové základní okruhy potřeb obětí. První ta základní potřeba je informace. Naše české trestní řízení je nesmírně komplikované a oni vůbec neví, co je čeká, jak to bude probíhat. A to první je, že potřebují provést trestním řízením ve všech fázích od toho, kdy bylo nějakému pachateli sděleno obvinění a oni potřebují vědět, co se všechno bude vlastně dít. Potřebují vědět, kdo jim tu újmu způsobil, kdo je pachatel. Často se ptají, a tak se i jmenuje jeden náš projekt, Proč zrovna já? Proč mně se to stalo? Proč mně se událo toto v mém životě?

Ptají se, co dál, jaké mají možnosti. Takže první veliký okruh potřeb obětí, to jsou v podstatě právní informace. Další jejich potřeba, sdílení. Oni potřebují mluvit o tom, co se jim stalo. Potřebují to doslova dostat ze sebe ven. Často se stává, obzvláště u seniorů, tato skupina tu dnes už také zazněla, že když se samozřejmě v rámci své rodiny svěří s tím, co se stalo, tak často i rodina řekne: "No, mami, teda tys tomu dala, ty nemáš rozum, jak jsi mohla?" Takže ani ta rodina v těch prvních momentech jí nepomůže. Takže opravdu ti lidé, když k nám přijdou, to první, co je, že jim nasloucháme. Slyšíme na to, co se jim stalo a dáváme jim tu první podporu, to je ta jejich potřeba, tzn. potřeba sdílení, vyprávění příběhu, co se jim stalo. A samozřejmě v úplně jiném prostředí než na policii. Naše role je úplně odlišná od role orgánů činných v trestním řízení. Když vezmu policii, dokazování, u nás je to o těch potřebách, o emocích, o zážitcích. Další skupina potřeb u oběti, to je možnost zapojení se do procesu řešení. Tzn. oběť chce, aby v rámci trestního řízení její hlas byl slyšet. Velmi využíváme institutu, který přinesl zákon o obětech, a to je prohlášení oběti. To je zajímavý institut, jen se u toho chviličku zastavím. Znamená to, že oběť dává soudu na vědomí, jaký dopad trestný čin na její život a na život její rodiny měl. Takže to jsou opravdu velmi silná, emotivní vyjádření, která nikoho do té doby nezajímala, protože orgány se samozřejmě zajímají o důkazy, o fakta v rámci trestního řízení. Ale co prožívá oběť, to je tady nově. To je institut, který je opravdu velmi prospěšný a obětem nesmírně pomáhá. A z těch dalších potřeb jsou to potřeby bezpečí, respektu, satisfakce, omluvy, protože, a to si všimněte i často v televizi, kdy jsou různé krimi zprávy, oběť se tam vyjadřuje, tak často říkají: "Ani se mi neomluvil." Opravdu se setkáváme na našich střediscích v praxi s tím, že ta oběť říká: "Já se s ním chci potkat v rámci mediace a chci slyšet, jak on to má." A tak to je, že pachatel tváří v tvář oběti řekne: "Stalo se to takhle a mrzí mě to, co bych pro vás mohl udělat?" Tak to je opravdu někdy to, co oběť nejvíc potřebuje. A samozřejmě v neposlední řadě nechci zapomenout na náhradu škody. Zase na druhou stranu v řadě případů jde často jenom o peníze. Takže to by bylo k těm potřebám. Já vím, že času moc nemám. V mé prezentaci, kterou potom budete mít k dispozici, se podrobněji zastavím jen u příběhů, které jste tu na začátku říkala. To, co přichází k vám a řeší se to policií, tak jen pro vaši informaci, jak to pokračuje dál. Tzn. my začínáme tam, kde začíná policie. Policie začíná řešit případ a má obviněného. Pokud obviněný se doznává, protože to je to základní v přípravném řízení a řízení před soudem, s čím my na straně pachatele pracujeme, to jeho doznání, tak policie informuje Probační a mediační službu. A my tomu pachateli a oběti nabízíme tu možnost, jsme tady, jsme pro vás, přijďte, podle vašich potřeb vám v rámci trestního řízení pomůžeme. Spolupráce obou stran v přípravném řízení a řízení před soudem je samozřejmě dobrovolná. Výstupem od nás je zpráva státnímu zástupci, kdy mu popíšeme, jaké mají obě strany postoje, názory, zda se domluvily, zda byla uzavřena nějaká dohoda o náhradě škody. A navrhujeme i možnost dalšího řešení. U státního zástupce v řadě případů jsou to případy odklonů, tzn. narovnání, podmíněné zastavení trestního stíhání. Ve směru k soudu, když už případ dojde až k soudu, jsou to různé druhy alternativních trestů, tzn. trest obecně prospěšných prací, domácí vězení, různé formy podmíněného odsouzení s uloženými povinnostmi a omezeními.

Takže takto tyto příběhy, které se tady identifikují, dochází k nám. A my už v rámci trestního řízení je můžeme posunout, ale podstata toho je, že pracujeme s těmi lidmi, pracujeme na změně jejich myšlení a pracujeme na tom, aby se zmírnila na straně oběti újma. Já jsem se zamýšlela i nad tím, co by dnes mělo zaznít, kde jsou ještě v práci i s oběťmi kyberzločinu rezervy a co bychom měli zlepšit. Určitě první věc, kterou chci zdůraznit, kde je ta slabá stránka, je diagnostika, odhalení toho, že se něco stalo. Tady třeba ten dopis babičky, ta babička sama uznala, že by měla něco činit, a někam to sdělila. Jinak v praxi se to velmi těžko odhaluje. My máme ten projekt, jak jsem říkala, Proč zrovna já? A my ho zaměřujeme např. na práci s učiteli ve školách, aby učitel identifikoval u žáka, že se cosi v jeho osobě děje, že je nějaký "divný", jiný než obyčejně, že se asi něco stalo, a ptal se a zjišťoval, protože nejtěžší je to odhalení. Když už se o tom ví, tak ty nástroje už máme, jak potrestat pachatele, pracovat s ním, pomoci obětem. Ale odhalit to. Takže to je určitě jedna výzva, která je před námi, tzn. identifikace toho, že se něco stalo. Další jsou ty přístupy na straně orgánů činných v trestním řízení. Pořád se v praxi setkáváme s tím, že přicházejí oběti od soudů a říkají: "Já jsem si tam připadal hůř než ten zločinec," tzn. tam se cosi dělo, že přístup soudce byl formální, necitlivý. Takže z mé strany je to výzva. I to, jak přistupovat k obětem, by se mělo změnit na straně orgánů. A samozřejmě i ve vztahu k mé instituci jsem si vědoma, že máme rezervy. Právě proto, že rozsah naší práce je tak obrovský, tzn. s pachateli trestných činů ve všech fázích trestního řízení i třeba po tu dobu, kdy je ve vězení a připravuje se na podmínečné propuštění. A ve všech fázích práce s oběťmi. Tak ta rezerva na straně Probační a mediační služby je personální poddimenzovanost. Zkrátka je nás málo a nezvládáme všechno, co bychom chtěli dělat v té dobré kvalitě. Takže za mě závěr, chtěla jsem jenom tím říci, že je tady instituce, která pomáhá obětem kyberzločinu, jsme po celé republice. A pro vás jen, abyste věděli, že jsme tady, jsme akční, schopní a pomáháme. Děkuji za pozornost. (Potlesk.) Markéta Kalousková: Děkuji za příspěvek. Já ho doplním jen v tom smyslu, že Národní centrum bezpečnějšího internetu uzavřelo s Probační a mediační službou deklaraci o spolupráci, tzn. že u nás v help line, pokud je ten dotaz vyhodnocen jako nebezpečný pro toho dotyčného nebo pro oběť, která je tam zmíněna, tak jednak odkazujeme na Policii ČR a v odůvodněných případech i na Probační a mediační službu, o které víme, že může konat svou práci právě na poli obětí trestného činu. Jinak ještě také doplním, že různá střediska Probační a mediační služby chtějí být proškolena v rámci online prostoru, bezpečnějšího internetu, takže i na tomto poli poskytujeme nějakou součinnost. Já poprosím o slovo paní Mgr. Volnou, která je vedoucí Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím Kraje Vysočina. Přiznám se, že můj přítel Google mi v tomto případě více nepomohl. Takže jsem si na vás připravila otázku. I když je to centrum pro osoby ohrožené domácím násilím, tak by mě zajímalo, čím přesně se to intervenční centrum zabývá, tzn. rozsah vaší práce. A jestli jste už někdy řešili problémy týkající se online prostoru a zda nám o tom můžete něco povyprávět.

Jana Volná: Děkuji za slovo, ještě jednou dobré odpoledne. Intervenční centrum tak, jak jsem připravila svou prezentaci, je v podstatě jediná sociální služba u nás v republice, která se zabývá pomocí výhradně osobám ohroženým domácím násilím a expartner stalkingu. Tzn. že my neřešíme problémy např. stalkingu sousedského nebo oběti trestných činů jako např. Probační a mediační služba, tzn. že se zabýváme pouze jednou specifickou skupinou obětí. Čím ještě se zabýváme, je pomocí dalších aktérů, kteří nejsou násilní. A když se podíváte na aktéry domácí, tak zpravidla je to osoba ohrožená, osoba násilná a velmi často děti. Já sama tyto aktéry dělím na ty aktéry, kteří mohou domácí násilí řešit, to jsou osoby násilné a osoby ohrožené. A nemohou řešit, a to jsou děti, případně další příbuzní. Ze své téměř 20leté praxe, kdy pracuji s tématem domácího násilí, vám s čistým svědomím mohu říci, že děti a blízcí obětí a osob násilných jsou v celém systému těmi nejzoufalejšími aktéry. A i těm nabízíme pomoc. My, pracovníci intervenčních center, máme styčného partnera. To je policie. Jsme na něj navázáni, oni na nás, co se týče policejního vykázání osoby násilné ze společné domácnosti, kdy nám policie musí sdělit do 24 hodin, že vykázala. A my pak kontaktujeme osobu ohroženou. Dalšími nejbližšími partnery jsou pro nás orgán sociálněprávní ochrany, ale také Probační a mediační služba, bez které alespoň já si tu naši práci nedovedu představit. V každém kraji je minimálně jedno intervenční centrum. A všechna intervenční centra s výjimkou jednoho jsou sdružena v Asociaci pracovníků intervenčních center. Také předsedkyně asociace byla oslovena organizátorem dnešní akce, abychom tu prezentovali naši činnost. Intervenční centra pracují na několika principech. Hodně důležité je, že jsme bezplatní a také že jsme dobrovolní a naše služby mohou být poskytovány, a bývají poměrně často poskytovány i anonymně. Ke standardnímu personálnímu obsazení intervenčních center patří sociální pracovníci, psychologové a velmi často právníci. Někdy jsou psychologové nebo právníci externí, ale vždy tam fungují. Intervenční centrum je krizová pomoc, počítáme s tím, že nabízíme pomoc v krizových situacích, řešíme bezpečí našich uživatelů včetně bezpečí osob ohrožených stalkingem, expartner stalkingem. Velmi často pracujeme pouze ambulantně, někdy i terénně. A tuším, že 2-3 intervenční centra mají i svá lůžka. Naše služby jsou kromě přímé pomoci osobám ohroženým i takové, že například děláme besedy, děláme besedy na středních, základních školách, na vyšších odborných školách, ale hodně často spolupracujeme s policií, při školení policie, aby policisté měli ponětí i o psychosociálních problémech osob ohrožených, protože zejm. ze začátku byla spousta policistů plna jakýchsi předsudků a scestných představ o tom, jak vlastně dynamika domácího násilí běží. Čím dál častěji začínají pracovat intervenční centra s dětmi. Konkrétně naše intervenční centrum pracuje s dětmi už od 3 let. A mám velkou radost z toho, že už i asociace má zájem na práci i s osobou násilnou, protože tak, jak jsem zpočátku rozdělila osoby, které se účastní na domácím násilí, tzn. aktéry na ty, kteří mohou a nemohou tu situaci ovlivnit, tak základní rozdělení osob násilných je na ty, které páchají násilí z bezmoci, protože si neumí jinak pomoct. A pak ti, kteří chtějí mít moc, to jsou ty hodně proklamované osoby dvojí tváře. Tak tyto podruhé jmenované rozhodně nemají zájem o pomoc. Ale ty první, ty, které jsou při páchání násilí bezmocné, které se nechají velmi rychle vyprovokovat k útoku, tak ty si tu pomoc skutečně zaslouží. A mnohdy jsou to ta děcka, která zažívala v domácnosti domácí násilí a neumí jednat při konfliktu jinak než tou agresí. A je jim to líto.

Připravila jsem si pro vás jednu z takových nejvážnějších kauz, které jsme řešili ohledně stalkingu, který dělal stalker formou zneužívání komunikačních technologií. Paní měla vztah, který byl velmi násilný, čili ten vztah ukončila. A v momentě, kdy sdělila partnerovi, že ho opouští, tak on ji velmi brutálně napadl. Bylo to nad ránem a paní šlo opravdu o život. Nepřišla o něho skutečně jen náhodou. Ona s tím násilným partnerem bydlela v domě svých rodičů, partner měl trvalý pobyt asi 80 km od jejího bydliště. V momentě, kdy se stal útok, muž se odstěhoval do svého bydliště, ale začal posílat ženě SMS, které byly velmi výhružné. A založil dva falešné facebookové profily. Na jednom nabízel její erotické služby přímo u ní v domově s tím, že nabádal, ať zájemci přijedou přímo před dům, zazvoní a domáhají se erotických služeb. Paní byla z maličké vsi, čili to bylo velmi stigmatizující pro ni. A dále založil další facebookový profil, kde nabízel její erotické služby s tím, že tam uvedl telefonní číslo její babičky a uvedl, že pokud někdo chce erotickou službu, musí říci: "Dobrý den, já jsem ten a ten a žádám si erotickou službu paní... jméno, a prosím o takovou a takovou techniku." Pro babičku to bylo zdrcující, pro klientku také. Do toho dostávala X SMS denně, kdy bylo evidentní, že pachatel velmi dobře ví, kde ona právě je. "Co tak blbě čumíš za tou záclonou? Vylez ven, zlámu ti nohy, zlámu ti ruce a zašiju - slušně řečeno - přirození." Takových SMS dostávala spousty. Co bylo na celé věci velmi smutné, bylo, že paní nejen napadení, ale i tyto formy násilí oznamovala pravidelně na policii, která si s tím nevěděla rady. Já sama jsem ráda, že dnes už několik let pan vedoucí příslušného oddělení není na svém místě. Čili ona byla zoufalá a celé to vyšetřování šlo velmi pomalu. Muž psal emaily jejímu zaměstnavateli, muž poslal SMS na pevnou linku, že končí v práci, že žádá o rozvázání pracovního poměru. Posílal starostce, posílal do obchodu její erotické fotky. A posílal je formou MMS všem jejím známým včetně jejího otce. Stanovisko policie bylo tehdy takové, že v podstatě se až tak nic moc neděje. A k nám přišla paní za necelé dva měsíce od útoku velmi zdevastovaná. Dostala naprosto náhodou kontakt na nás, takže jsme okamžitě psali návrh na soud, na předběžné opatření, aby se s ní pachatel nemohl kontaktovat. Soud návrhu vyhověl s tím ale, že pachatel policii přesvědčil, že SMS a emaily nejsou kontakt. Čili ho nijak nepostihovali za maření. Dlouze jsme to museli vysvětlovat kolegům. A pak se stalo, že klientka skutečně, a není se co divit, byla opravdu na pokraji svých sil a velmi vážně uvažovala o sebevraždě. A to bylo v době, kdy uteklo dalších asi šest týdnů od chvíle, kdy jsem se s paní setkala. A udělala jsem tenkrát jedinkrát to, co si myslím, že už nikdy nebudu muset udělat, napsala jsem státnímu zástupci a vyšetřovateli, že paní je ve velmi špatném stavu, vypočítala jsem, co všechno paní udělala pro své bezpečí a také jsem několika slovy okomentovala, co udělaly orgány činné v trestním řízení. A závěr mého dopisu byl takový, že pokud si paní skutečně sáhne na život, i orgány činné v trestním řízení zde nesou jakousi odpovědnost. Toto jsem poslala ve čtvrtek vpodvečer, v sobotu ráno byl muž ve vazbě. Byl odsouzen nepodmíněně, paní má velmi vážné zdravotní následky, už je to pět let. Pachatel byl amnestován při poslední amnestii. A jediné, z čeho mám skutečně radost, je to, že dnes je povědomí o expartner stalkingu jak mezi policisty, tak mezi státními zástupci takové, že by se to, myslím si, na 98 % zejm. v našem kraji, kde si nyní práce policie i státního zastupitelství velmi vážím, že by se to nestalo. To je můj příspěvek za intervenční centrum. (Potlesk.)

Markéta Kalousková: Děkuji za nádherný příspěvek. Je vždycky úžasné, když ty příspěvky jsou protnuty nějakou kazuistikou, protože samozřejmě na kazuistice je nejvíce vidět ten postup a to, co se v té věci dá a nedá udělat. Ještě bych k tomu doplnila za help line, že opravdu na spoustě dotazů vidím, že to jsou dotazy typu nebezpečí z prodlení a že ten člověk místo toho, aby okamžitě běžel na policii nebo kamkoli jinam se obrátil, tak sedne k tomu počítači a píše ten dotaz, kde popisuje, co všechno se mu děje a jakým způsobem. A z toho vyplývá to jeho téměř zhroucení z té situace. Ale opravdu je to takové to, kdy on potřebuje postrčit, aby svou věc šel řešit a nejlépe odkázat, kam přesně se může obrátit, na koho, kdo je mu schopen poskytnout jakou pomoc. Takže já teď poprosím o poslední příspěvek dnešního diskusního panelu. Poprosím paní doktorku Marii Dlouhou, která je pracovnicí Sociologického ústavu Akademie věd ČR a dlouhodobě spolupracuje s organizací Gender Studies na tématu kybernásilí u dospělých. Konkrétně se jedná o projekt Online bezpečně, stop kybernásilí na ženách a mužích, kdy hlavním výsledkem projektu je bagatelizace problému kybernásilí u dospělých, rizikové chování dospělých uživatelů a uživatelek internetu a viktimizace osob se zkušeností s kybernásilím. Ještě doplním, že ten projekt běží od 1. 9. 2014 a měl by být ukončen 30. 4. 2016, tzn. že ten projekt je stále ještě v nějakém běhu. Je zajímavé, že se kybernásilí netýká jen dětí, ale také seniorů i dospělých mužů a žen, což mohu potvrdit zase v rámci dotazů do help line. A já mám na vás jeden takový velký dotaz. Vy jste vedla výzkumnou část toho projektu. Nás by zajímalo, čeho se ta výzkumná část týkala a zda už jsou nějaké výstupy, které byste nám tady mohla sdělit. Marie Dlouhá: Dobrý den, děkuji za pozvání. Jak tu bylo řečeno, jsem externí pracovnice, tak tolik nebudu představovat organizaci Gender Studies, pro kterou jsem dělala výzkum, ale také trošku představím její aktivity, které v rámci toho projektu byly. Ty projekty byly dva, jeden už proběhl, to byl ten projekt Online bezpečně, gender a bezpečnost na internetu, který se věnoval obecně problému kybernásilí nebo kyberšikany. My spíše používáme termín kybernásilí, protože kyberšikana je dost spojovaná s dětmi a my to násilí vnímáme i nejen jako fyzické násilí, ale psychické násilí, ke kterému na internetu dochází. První projekt byl věnovaný obecné populaci. My jsme se bavili, já dělám většinou tu kvalitativní část, která není reprezentativní, takže výsledky nejde obecně zobecnit na celou populaci, ale ukazují se tam nějaké trendy. V té první části jsme se bavili obecně s lidmi, to byli v té první části mladí lidé. Obecně jsme se bavili o tom, jakým způsobem si zabezpečují internet, jak tam vystupují, jestli se jim něco stalo, jestli by věděli, jakým způsobem se bránit. A v té první části se ukázalo, že obecně v rámci populace nějaké extra kroky k tomu, zabezpečit si to své prostředí na internetu vlastně nejsou. A dochází ke změně pouze, když se stane nějaká vážná událost, která by se dala nazvat kybernásilím ať už v blízkém okolí nebo přímo jim. Také se ukázalo, že ti dospělí lidé mají většinou dojem, že kybernásilí se týká jen dětí, ale zároveň se ukázalo, že i příběhy jsou v jejich okolí. Takže oni to tematizovali tak, že je to dětský problém, jich se to netýká, ale zároveň tím byli dotčeni. Zároveň říkali, že je to problém, že už jsou dospělí, že by věděli, jak to řešit. Ale v okamžiku, kdy jsme se jich tázali na konkrétní kroky, co by dělali nebo kdyby se jim něco drobného stalo, tak oni vlastně říkali, že nevědí nebo částečně nevěděli. Takže se ukázalo, že toto téma je u této skupiny aktuální.

V tom druhém projektu tomu Stop kybernásilí na ženách a na mužích, který teď ještě probíhá, tak tam jsme se soustředili také na kvalitativní výzkum, bavili jsme se se zástupci tří aktérů. To byli zástupci policie, zástupci neziskových organizací, které nějakým způsobem řeší téma kybernásilí. Většinou nebyly zaměřené, nebo některé z nich byly, ale ne všechny byly zaměřeny přímo na kybernásilí nebo kyberšikanu, ale vlastně to téma nějakým způsobem řešily. A dále jsme se zaměřili na osoby, které kybernásilí zažily, nějaké oběti. Cílová skupina byla 18 plus, tam to mělo nějaký genderový rozměr, ta analýza. Tento druhý projekt je dělaný ve spolupráci s norským partnerem, takže pak bude možné srovnat i nějaké výsledky s Norskem. Výstupem by měl být výzkum, který už je ukončený a teď pracujeme na finalizaci té výzkumné zprávy. Nějaká odborná konference a osvětová kampaň, která v rámci prvního projektu proběhla. Tady jsem přinesla letáčky, které jsou pak k dispozici tam, jak jste se zapisovali, které upozorňují na bagatelizaci problému a na to, že ti lidé si příliš nezabezpečují to své internetové prostředí, protože se necítí nějakým způsobem ohroženi. Tady jsem ještě chtěla ukázat, že v rámci projektu funguje právní poradna, kde mohou lidé pokládat dotazy ať už telefonicky v nějakých určených hodinách v úterý a v pátek. A nebo online na internetu. A na té stránce jsou i nějaké příklady otázek a odpovědi právničky té organizace Gender Studies. Z druhé vlny výzkumu jsem neřekla výsledky, které tam byly. Nám se ukázalo, že mezi oběťmi byli zaprvé lidé, kteří jsou na internetu nějakým způsobem aktivnější, kteří třeba na Facebooku vystupují. A v současnosti to byli nejčastěji lidé, kteří hovořili o tématech, jako jsou uprchlíci nebo islám. Ti se dost často stávali oběťmi kybernásilí. Dost často to byli nějací neznámí útočníci, kteří na ně útočili. A ty příběhy byly dost často takové, že ti útočníci se nějakým způsobem snažili v tom kyberprostoru zničit jejich obraz. Tím pádem ti lidé pak měli horší, protože v dnešní době obraz na internetu je důležitý v pracovních vztazích atd., takže ti lidé pak měli potíže nejen to, že to sami psychicky řešili, tak třeba jsme tam měli paní, která kvůli útokům neudělala státnice, ale měli i horší obraz v kyberprostoru. Když žádali o práci, tak se tam najednou objevovaly nějaké zpětné vazby, nevíme, co je na internetu pravda. Samozřejmě se může na internetu psát všechno, tak si říkali, na každém šprochu pravdy trochu. Tohle byly ty příběhy. A druhé příběhy, kdy se lidé stali obětí kybernásilí, to byly příběhy, kdy oběti, jak už tu bylo řečeno, vůbec netušily, proč zrovna ony se staly obětí. Byli to běžní lidé, ničím extra nevybočovali. Pak jsme se zaměřovali ještě na neziskové organizace. Tam zmíním třeba zajímavý výstup, co z jednoho rozhovoru vyplynul, byla to medializace případů, kdy organizace nedoporučovala medializovat žádné případy, protože obecně diskuse pod články jsou velmi často nenávistné a ta osoba, která i když je to nějaký případ, který medializuje, kdy ona je v pozitivním světle, tak v té diskusi se to zvrtne proti ní a ona má dojem, že celá společnost je společensky naladěna proti této osobě. Obecně tedy tím výstupem je opět to, že k nám ty oběti kybernásilí přicházely a říkaly: "Ale já vlastně ani nevím," my jsme měli takový velmi široce definovaný ten rekrutační dotazník, a ony říkaly: "Já tedy asi nejsem obětí kybernásilí, já se vám asi do toho vzorku nehodím." A byly to třeba nějaké oběti stalkingu, vyloženě vyhrožování ublížením. Takže i samotné oběti hodně činy bagatelizovaly. Nebo tam byla paní, která říkala: "Já se vám také nehodím." A pak během rozhovoru vyplynulo, že jejím jménem bylo vyhrožováno na internetu bombovými útoky. Tady je vidět, jakým způsobem to téma je bagatelizováno i samotnými lidmi, kteří ho zažijí.

To asi bude tak vše. Kdyby se někdo chtěl na něco zeptat, těch výsledků je spousta. A ze všech těch tří oblastí. Děkuji. (Potlesk.) Markéta Kalousková: Děkuji za příspěvek, zase bych si to dovolila doplnit krátkou poznámkou. Bylo řečeno, zmínila jste medializaci. Samozřejmě medializace vyžádaná, nevyžádaná. Vyžádanou bych ponechala stranou, tam je to většinou na žádost oběti, pozůstalých nebo lidí, kteří chtějí něco sdělit otevřeně. A pak je nevyžádaná medializace, které se často dopouštějí média bez jakéhokoli souhlasu oběti nebo pozůstalých, což jsou vlastně také oběti. A tam ta média přesně loví v tom online prostoru všechno, co na ty dotyčné osoby lze najít. Tzn. od rodinných fotografií přes fotografie, kdy byli někde na střední škole, kdy tam jsou ukázané jejich děti atd. Takže bych jen v rámci tohoto chtěla i upozornit na to, že ta medializace je sice hezká, kupujeme si různé plátky, kde je spousta fotografií o známých i neznámých osobnostech atd., je tam spousta i dětí. Tak že právě i tam může třeba docházet následně k sekundární viktimizaci obětí už jen díky tomu, že jejich fotografie, které nějaké médium nalezne v online prostoru, jsou použity bez jejich souhlasu. Ale to už bych zase zabíhala do úplně jiné oblasti, která není předmětem dnešního diskusního panelu. Ale protože je to diskusní panel, já se tedy zeptám, jestli má někdo dotaz na zde přítomné dámy? Nebo i dámy mezi sebou, pokud by je zajímalo něco, chtěly by se zeptat na něco upřesňujícího. Mně se líbí, že byť každá z dam zde zastupuje nějakou organizaci, tak jak se ty služby, které jsou poskytovány, jak se to krásně prolíná. Tzn. nelze říci, že pro tu oběť je důležité nebo podstatná jen ta oblast, část, ale samozřejmě ten souhrn pomocí je nesmírně důležitý. Já se zeptám, jestli máte někdo nějaký dotaz? To je úžasné ticho, nikdo se nechce na nic zeptat? Chcete, ano? ………: Když tu poslouchám příspěvky kolegyň, tak mi tak běželo hlavou, kdy já sama jsem se mohla stát nějakou obětí nejen v pracovním životě, ale i v tom běžném občanském a civilním, a jak často potřebujeme být ve střehu, když se dostáváme do kyberprostoru a na internet. A vybavily se mi takové ty hromadné exekuční příkazy, které před časem chodily a na které jistě i spousta dospělých lidí se nechala velmi snadno nachytat. Časté emaily, které chtějí přístupová hesla k bankovním účtům a k internetovému bankovnictví, emaily, kdy se kopíruje vizitka nebo podpis pod emailem do spousty emailů s nevhodným obsahem. A také můj rozhovor s naším ajťákem, kdy on je otec dvou dětí, nějak jsme se bavili o rizicích pro děti a on říká: "Jé, to mě vůbec nenapadlo, že i moje děti by mohly být ohrožené." Tak jak je to věc, které se musíme všichni velmi aktivně bránit a pořád aktivně uvažovat, když se v tomto prostoru pohybujeme, co je bezpečné a co už může být ohrožující. A znovu mě to vrací k naší cílové skupině, jak snadno zmanipulovatelné potom jsou děti, když ani dospělí často nedokážou rozkrýt, co je na pozadí. Markéta Kalousková: Děkuji za příspěvek. Pokud nemáte nikdo žádný dotaz, tak poděkuji hostům, že jednak vážili svůj čas a jednak tady představili své organizace, ale hlavně činnost, která je v těch organizacích prováděna. A že vážili hlavně cestu sem k nám. Děkuji za pozornost.

(Potlesk.) Jan Huk: Dobrý den, moje jméno Jan Huk, já jsem také z Národního centra bezpečnějšího internetu a mám na starost poslední blok dnešní konference. Vzhledem k tomu, že čas už poněkud pokročil, tak to nebudu nijak protahovat. Poslední blok se věnuje právním a politickým aspektům bezpečného internetu. A i ty organizace, které tady prezentující zastupují, tomu odpovídají. Vystoupí zde zástupce Úřadu pro ochranu osobních údajů, zástupce Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu nebo např. státního zastupitelství. Jako první bych dal slovo panu Igoru Němcovi z Úřadu pro ochranu osobních údajů, který má pro vás prezentaci s lehce provokativním názvem Proč je Orwell ještě naživu? A možná méně provokativní podtitulem Trendy v ochraně osobních údajů. Igor Němec: Dobré odpoledne, dámy a pánové, jenom pro pořádek, nejsem předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů. Můj mandát skončil v září. Jsem soukromá osoba. Proto si také dovolím tento příspěvek. Myslím si, že i na této konferenci by měl zaznít aspoň jeden příspěvek, který se zamyslí nad jinými než jen technickými příčinami, jak represivně bránit kyberzločinu, jak pomoci dětem i jejich rodičům v ohrožení. Rád bych nejprve odkázal na Orwellovo dílo, které vystihuje tuto problematiku. Není totiž jen obrazem toho, k čemu jak čtenáři, tak dobová kritika vztáhli před 50 lety, není jen reflexí stalinské totality a estébáckého špiclování. Znamená pro nás mnohem víc. Je totiž odrazem a obrazem i dnešní doby, její absurdity, svárů, pochyb a měnících se představ o ideálním světě. V jiných kulisách, v jiném kontextu, ale stále stejně intenzivní, pravdivé a naléhavé. Vzpomněl jsem nám dobře známého Orwella a dovolte mi ještě jednu odbočku k literatuře, a sice k románu Překrásný nový svět anglického autora Aldouse Huxleyho. V čem se tyto knihy liší? Podle mě především v tom, že zatímco do Huxleyho systému lidé vstupují dobrovolně, v systému Orwella je nastolena totalita. Orwellovy knihy stále žijí nejen proto, že jsou dovednou antistalinistickou agitkou, ale proto, že je to dílo stále současné, nadčasové, že vypráví o svobodě člověka, o svobodě smýšlení a o stále znovu proměnných hranicích toho, kdy až je člověk ochoten dobrovolně obětovat svou vlastní svobodu myšlení a konání za hodnoty jako vlastní bezpečí, blahobyt, přičinlivost a pracovitost. Do jaké míry a jaké prostředky je ochoten establishment použít, jen aby udržel své zásadní nadřazené postavení nad ostatními. Kde začínají a kde končí hranice zdánlivě prostých slov "svoboda a demokracie". A u Aldouse Huxleyho se objevují podobné motivy, kdy si člověk dobrovolně a uměle zvyšuje svou spokojenost za cenu ztráty citů a emocí. Tleská otupujícímu systému většinou až do chvíle, kdy ten se dotkne jeho samotného a obrátí se tak proti konkrétnímu člověku, který ještě před chvílí sám systém velebil. Bez toho, aniž bychom chtěli klást příkré dobové paralely, musíme konstatovat, že jsme i dnes vystaveni stejným výzvám a otázkám jako v jejich románech. Systém, který se snaží člověka nenápadně spoutat, prohledat, analyzovat a vyhodnotit, funguje dál. Všichni jsme dennodenně pod drobnohledem tisíců kamer na každém rohu. V každém obchodě, v dopravních prostředcích, prostě všude. Tleskáme tomu, vždyť je to pro naše dobro a bezpečí. Vůbec si neklademe otázku, jak se snížila kriminalita, zda je ve městech klidněji, tišeji, čistěji, zda v tramvajích je v zimě méně zápachu. A čím více je na ulicích nepořádku a v obchodech zlodějů, tím více

systému tleskáme a voláme po dalším špiclování. Možná až do chvíle, kdy systém vyhodnotí, že jste se v metru bavil pět minut s mezinárodně hledaným teroristou, který se vás ale ve skutečnosti ptal na cestu. Nebo až do chvíle, kdy jste v obchodním domě prošacován, protože to na kameře vypadalo, že si něco strkáte do kabátu. Sbíráme už informace o všem a o každém, nikdo dnes nežije v žádné anonymitě. Každý, kdo jen trochu chce, může zjistit, kolik máte peněz na účtu, s kým a o čem se bavíte po telefonu, co máte od dětství rád, co nosíte, co vás baví, jakým sexuálním praktikám dáváte přednost, co si myslíte. Proč tomu netleskat, když nám to ulehčuje život? Až do chvíle, kdy nedostaneme prestižní místo ve firmě, neboť personalista vygooglil naše podivné kamarády. Až do chvíle, kdy nedostaneme vízum do vysněné země, protože máme na Facebooku člověka, který je v hledáčku jakýchsi služeb. Až do chvíle, kdy vám vykradou byt, protože jste si přece tehdy koupil tak nádhernou věc, že to musel vidět celý svět. Až do chvíle, kdy vám do postele přistane nádherná holka, po jaké jste celý život toužil, protože zrovna děláte v práci na něčem, co chce vidět i konkurence. Ano, jsme svědky obrovského útoku na soukromí, který vede jak u rodičů, tak u dětí k otupění. A já zdůrazňuji, že tomu tak nebylo vždy, že otupění zájmu o ochranu soukromí je v našich podmínkách poměrně nová záležitost. Snad si ještě pamatujeme komunistický systém se svým internetem domovních důvěrníků a agentů StB. A snad si pamatujeme tu radost, že to skončilo. A nepřišla žádná nová ideologie, která by takové masivní zásahy do soukromí občanů ospravedlňovala. A tak proč se tomu tak děje? Některá vysvětlení nabízel na jedné konferenci, kterou pořádal náš úřad, sociolog z Karlovy univerzity, doktor Petr Hampl před půl rokem. Povídá: "Došlo k poměrně radikálním změnám ve sňatkovém a reprodukčním chování. A to v důsledku přineslo i jiné pojetí intimity. Pokud se mění pohled na manželství a partnerství a pokud se mění životní plány, mění se také pohled na to, jaké části těla, jaké situace a jaké detailní informace je možné sdílet. A jaké je zato třeba chránit. Pokud mi přestane vadit, že detailní informace o mé sexualitě jsou volně k dispozici, pak už nejspíš nebude existovat žádná jiná informace, kterou bych potřeboval chránit. Pak je na místě podezření, že skrývám pouze to, co souvisí s nezákonným nebo nemorálním jednáním. Z ochrany soukromí se stává zastaralá veteš." A doktor Hampl nabízí ještě druhé vysvětlení tohoto otupění, které vidí v rozvoji pozdní byrokratické společnosti, který spočívá v tom, že všechno musí mít svá pravidla, zákon, normu. S tím, jak jsou procesy stále složitější, mění se třídní a mocenská struktura společnosti, zjednodušeně řečeno, vytváří se speciální vrstva jakýchsi superbyrokratů, kteří vytvářejí pravidla nebo dokonce metapravidla či směrnice o tom, jak vytvářet pravidla. Ti pak fakticky přebírají kontrolu nad celými aparáty. Rád bych zde upozornil na několik principů, které nahradily ideologii totalitního systému. Od určitého stupně složitosti státní správy není možná demokracie. Rozhodování je zcela odděleno od zodpovědnosti. Vytváří se nová třídní struktura. Zatímco od roku cca 1800 se třídní rozdíly neustále snižovaly, v posledních 20 letech znovu rostou. Nová třídní bariéra není založena primárně na finančním majetku, ale na mentálních schopnostech potřebných pro hraní mocenských her uvnitř aparátů. Ukazuje se, že nová třídní bariéra je rigidnější než ta předchozí. A postupně jako celek míří ke kolapsu. Co to má společného s erozí soukromí? Máme totiž pocit, že žijeme v době, kdy byrokratické aparáty ještě jakžtakž fungují, i když to fakticky není pravda. A má to

různé důsledky. Jaké? Poprvé v dějinách vzniká pocit, že státní moc není zlá. Tradičně vzbuzovala strach a pro svobodného člověka bylo důležité, že nemusí pustit biřice do svého domu a nemusí biřicům ani dovolit, aby nakukovali do jeho soukromí. V roce 2015 existuje iluze, že nás před svévolí úředníků mohou chránit pravidla a že tudíž není zapotřebí hájit si určitý životní prostor. Spoléháme na pravidla. A dále jsou tu rostoucí třídní rozdíly. Spousta špatných věcí, o kterých slyšíme, se děje lidem z jiných společenských vrstev. Máme pocit, že nás se to dotknout nemůže. Věřím, že tato disproporce může být jen dočasná. Na základě toho soudím, že současná eroze soukromí je přechodnou záležitostí a že poroste tlak na to, aby uchovávání údajů o občanech bylo pokládáno za kriminální záležitost. Věřím, že kvalitní vzdělání dětí, že jejich uvědomění si své důstojnosti i v souvislosti s přečtením si knížek Orwella a Huxleyho zlepší jejich svět. Věřím, že k tomu a tedy k prevenci a ochraně před kyberzločinem, který jak jsem přesvědčen, bují hlavně díky erozi soukromí, přispěje také tato konference. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk) Jan Huk: Já děkuji panu Igoru Němcovi. A pan Kuchařík je zde už nastoupen, tak mu hned předám slovo. Pan Kuchařík je z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a jeho prezentace se bude věnovat novým právním úpravám a organizačním opatřením pro účinnější vyšetřování online kriminality. Karel Kuchařík: Dobrý den, už se nebudu znovu představovat, byl jsem představen v rámci panelu. Můj příspěvek se zaměří na posuny v rámci činnosti Policie ČR a současně jsem byl požádán o prezentaci projektu nebo služby, která je provozována v rámci hlášení kyberkriminality s tím, že za chvilku možná uvidíme prezentaci na slajdech. Zmiňoval jsem, když jsem seděl v tom panelu, zákon o kybernetické bezpečnosti. Ten zcela zjevně nemá přímou souvislost s vývojem kriminality, s tím, že by byl nějaký posun v oblasti kriminality. To, co určitě bude mít za následek, tak je větší přehled o incidentech, událostech, které zčásti budou trestným činem. Ale co určitě způsobil v oblasti kriminality nebo nazírání na ni, tak je to větší akcent na bezpečnost, na zviditelnění té problematiky a hledání nějaké struktury. To, co tedy nějakým způsobem bylo rozběhnuto a dlouhodobě sledováno v rámci této problematiky u Policie ČR, tak je definování klíčových oblastí. Je to v podstatě zlepšení toho stávajícího stavu nebo oblasti, kde se dá ten posun zcela zjevně posunout. Takže od definování toho, že někdy v roce 99 začala problematika dýchat v rámci služby kriminální policie a vyšetřování, dříve na kriminalistickém ústavu ještě v rámci znaleckého zkoumání. A následně po roce 2000 i v rámci specializace v rámci útvaru zvláštních činností. Tak v rámci toho bylo možné stavět na nějakých zkušenostech a oblastech. Tady je zmínka o prostoru výkonu specialistů. Samozřejmě se tato problematika začala nějakým způsobem specializovat, vznikali specialisté, pracovníci policie zařazení ať už kdekoli, na začátku, kteří měli určitě ambici stejně tak jako na státním zastupitelství dnes věnovat se té problematice, mít prostor k samotnému rozvoji a řešit i ty případy, které se týkají i té oblasti kyber. Neexistuje dodnes nějaké dostatečně sofistikované zastřešení této problematiky. Mělo by, a já to zmíním potom v další části, toto se objevit v některých organizačních změnách, které už v rámci Policie ČR nastávají. Měla by tam být

nějaká forma přímé spolupráce mezi těmi pracovišti, mezi jednotlivými útvary ať už technické podpory, znalecké podpory a samozřejmě toho výkonu. To, co do jisté míry absentuje, jsme pořád ve velkém tlaku na počet oznámení a věcí, které se dostávají k Policii ČR ať už ze strany oznamovatelů, ze strany dalších subjektů, v rámci jiných vyšetřování. Ale tak jako dříve fungovala a rozvíjela se problematika operativně pátrací činnosti, např. na úseku kriminality v rámci krádeží motorových vozidel, která se nějakým způsobem organizovala, stejně tak je nezbytné, aby detektiv, který řeší tuto problematiku, měl operativně pátrací schopnosti a znalosti i v rámci vyhodnocování dat a sběru poznatků. Pak jsou některé další nuance, asi zmíním samostatnou oblast vyšetřování. Jak se historicky Policie ČR rozvíjela, tak je možné znát odbory, oddělení, skupiny pracoviště obecné kriminality, pracoviště hospodářské kriminality, takže dnes ta rozdělenost je podle jednotlivých částí trestního zákoníku na obecné trestné činy a hospodářské trestné činy. Do jisté míry přichází chvíle, kdy bez specializace není možné se posunout dál. A tady ta specializace je zcela zjevně na místě jak v oblasti technické, právní, policejní činnosti, tak je samozřejmě na místě vytvořit a podpořit nějakou linii v oblasti kyber nebo potírání kybernetické kriminalita. Zmínka byla u spolupráce se zahraničím, už ji nebudu zmiňovat, zmiňoval ji kolega Nezbeda, který tu měl v rámci dopoledního bloku svůj příspěvek, kde jsou prostory. Já jsem je i zmínil v rámci spolupráce se zahraničím. Samostatná kategorie je vzdělávání, která tady zazněla, standardizace, jak vzdělávání policistů, tak i jejich jazykové vybavenosti. Takže všechny tyto nuance daly vzniknout koncepčním materiálům. Existují dva koncepční materiály, které jsou vyloženě za Policii ČR. Jeden je týkající se podpory Policie ČR, vyšetřovat informační kriminalitu. A současně je to materiál, koncepce rozvoje policie na roky 2016-2020. Jak mám na slajdu uvedeno, tak 6. října zasedala Bezpečnostní rada státu, kde oba dva dokumenty byly přijaty a lze na nich stavět nějaké další budování a rozvoj této problematiky. Samozřejmě byla zmínka i o Národním plánu kybernetické bezpečnosti a k tomu provázaného akčního plánu, který stojí za Národním bezpečnostním úřadem, kde se prolínají ty věci spolu se vzděláním, rozvojem, podporou, protože jeden segment bez druhého může těžko samostatně koexistovat a fungovat. Fakticky v těch materiálech není zmínka o konkrétních organizačních změnách, nicméně ty musí následovat a následují. Takže od 1. 10. 2015, tzn. tento měsíc došlo k přechodu problematiky kybernetické kriminality pod Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který je definován jako zastřešení problematiky boje s kybernetickou kriminalitou. S tím, že druhý krok, který je tam zmíněn, a pak jsou uvedeny ty tečky, protože budou následovat další aktivity organizačních změn, tak je vybudování "jednotky", která bude obsahovat i samotnou schopnost vyšetřovat a odhalovat a vést i operativně-kriminální činnost na té nejvyšší úrovni. Blíže k tomu vyjádření bude následovat až od představitelů, kteří budou toto formálně, oficiálně rozjíždět a prezentovat, tzn. 1. 1. 2016 to bude určitě dostatečně prezentováno i navenek, takže to nebudu blíže specifikovat. S tímto krokem je spjato i to, co je ve stávající formě, tzn. dnes na krajských ředitelstvích Policie ČR existují pracoviště, specialisté, kteří se tomuto věnují. A tam ta podpora zcela zjevně musí být. Bylo to zmíněno i v těch tématech. Bez zesílení zdrojů a v této oblasti lidského potenciálu a finanční podpory není možné něco budovat. Ani dům nikdo nepostaví bez zdrojů, takže i pokud tady má být budován nějaký systém, tak i tady ty zdroje jsou nezbytné.

Došlo k přehodnocení interní definice kybernetické kriminality a to zejm. s ohledem na postihnutí co největší šíře veškeré trestné činnosti, ať už se týkalo přímo kriminality, která byla páchána v prostředí informačních technologií výhradně, plus i té návazné kriminality, která tu dnes zaznívala. Od charakteru zneužívání dětí online po oblast týkající se podvodů, krádeží identit atd. S tím, že spolu s tím dojde i ke změně vnímání té podřazenost nižších deliktů s nižší nebezpečností, které jsou charakterizovány jako přestupky, ale potom v nějaké masivnosti mají zcela zjevně za následek páchání trestného činu. Takže mohou být viděny v tom spektru jako jednotlivý drobný příklad, ale potom fakticky v tom náhledu se z toho může prolnout nějaký masivní trestný čin. Asi tak jako funguje princip DDoS útoků. Jeden drobný dotaz na sever nemusí nic znamenat. Pokud jich bude X, tak samozřejmě už to ohrožení bude daleko větší. S tím je spojena i evidence nebo změna evidence a vykazování kybernetické kriminality, což bude předmětem diskuse do konce tohoto roku. Spolu s krajskými pracovišti na toto téma, jak lépe, neříkám radostněji, ale jak co nejvíce identifikovat ty věci, které mají být nějakým způsobem vzájemně analyzovány, což je vždy otázka nějaké detekce těch konkrétních případů, tak i ve statistickém vyjádření, dohledatelnosti a sledování nějakých trendů. Pokud to někde funguje, tak co se týká nějakého užšího pojetí, tak to vyhodnocení potom může mít nějaký vypovídající relevantní obsah. Když pak přejdu na část týkající se hlášení kyberkriminality, tak tam zcela zjevně jsou patrny některé nuance. Jak tady dopoledne zaznělo od amerických kolegů, přiblížení, viditelný web, ten, který je samozřejmě skrytý, ten deep web, tak problémy týkající se této oblasti, problémy týkající se anonymizace, týkající se virtuálních měn včetně bitcoinů, tak si myslím, že jsou to věci, které se nějakým způsobem dotýkají všech jurisdikcí. Samozřejmě České republiky. A i toto by mělo mít relevantní obraz, abychom to mohli v rámci statistik zcela zjevně potvrzovat a mít to daleko propracovanější. Nicméně se vrátím zpět k té problematice hlášení kyberkriminality. Od roku 2012 na základě úkolů ministerstva vnitra vznikla služba od poloviny roku přijímání oznámení od občanů v této oblasti. Tam těch motivů bylo mnoho, nejen vstřícný postup veřejnosti i k jejímu očekávání. Tzn. mám tu možnost jako občan bez nějakých problémů nahlásit nějakou formu páchání protiprávního jednání, aniž by se mě přímo dotýkala. A splnit si nějakou potřebu na to poukázat. A nemuset to jít nikam složitě oznamovat. Až po chvíli, kdy se subsumují veškerá oznámení, která dříve chodila na všechny možné adresy do jednoho kanálu. Takže od toho roku 2012 ta funkcionalita je na stránkách Policie ČR, kdy statistické vyhodnocení za rok 2013 definuje, že v rámci této funkce obdržela 6590 oznámení, což byl poměrně velký nárůst i díky tomu, co bylo zaznamenatelné, což byly ty phishingové útoky týkající se distribuce emailů se škodlivým obsahem, kde byli na začátku vyzýváni občané k otevření nějakého exekučního příkazu. Až poté, kdy došlo k infekci počítače a nějaké další pokračující trestné činnosti směrem k jejich internetovému bankovnictví. S tím, že pokud je tady patrné z toho měsíčního grafu nárůstu, tak je krásně vidět to období června, července, kdy byl zcela zjevný nárůst šíření těch phishingových emailů. Neznamená to, že je to jediné, co tu probíhalo, probíhaly i další aktivity a oznámení, které se zcela zjevně vždy poměrně rychle projeví právě v oznamování ze strany veřejnosti, což vítá Policie ČR nejen ve vztahu k tomu, že se dozví o konkrétních případech, ale o tom, že se sem blíží nějaká vlna, že je potřeba nějakým způsobem reagovat na stávající situaci.

Zmínka ještě o jedné věci týkající se rozdělení těch oznámení, kdy je diskuse, kolik z nich je využitelných, kolik ne. Na tomto koláčovém grafu je prezentovatelné, že nejmenší část, ta 2 % jednání, která jsou, tak jsou nesmyslná oznámení. To jsou ta oznámení, kde se objevují hlášení charakteru "jste estébáci, schraňujete nějaké informace" nebo zkoušky, jestli to funguje "tady vám to posílám", a je tam prázdný formulář. Další 4% částí, která tady je, je zcela zjevná trestná činnost. Zní to zvláštně, ale ne u všech nahlášených deliktů je na místě konstatovat, že byl bez dalšího šetření spáchán protiprávní delikt, zejm. trestněprávního charakteru. Je to tam, kde je vizualizace již postižitelná, tzn. mravnostní kriminalita zejm. ve směru k dětem. A pak projevy extremistických aktivit. U těchto dvou kategorií to lze zcela zjevně na místě konstatovat. U těch dalších případů, kdy se jedná o těch 34 %, tak jsou to prozatím neodůvodněná podezření s tím, resp. 60 % prozatím neodůvodněná podezření, která je potřeba prošetřit. Velká část věcí obsahuje hlášky typu "někde na sociální síti se pohybuje někdo, kdo láká nějaké bližší informace" nebo "moje dítě bylo na chatu a bavilo se tam s nějakou osobou, která zcela zjevně ho někam lákala". Ale nebylo tam nic natolik relevantního, bližšího, že by bez dalšího šetření bylo možné reagovat. Těch 34 %, která tam zůstávají, tak jsou hlášení, která nepřináleží Policii ČR. Mezi ně patří ať už to jiné správné delikty, případně jednání, které nemá charakter protiprávnosti. Často jsou to amorální jednání, zejm. prezentace násilí. Takže lidé často reagují potom charakteru "nelíbí se mi, že je někde záznam z nějaké vraždy, nějakého násilí, moje dítě mělo možnost se s tím setkat, něco s tím udělejte". Tak tam samozřejmě policie má omezené, resp. téměř žádné možnosti, protože co se týká kompetencí, můžeme reagovat tam, kde je protiprávní jednání a ne tam, kde je nemorální jednání. Co se týká rozdělení problematik, do jednotlivých oblastí, nejčetnější z těch hlášení, vezmu-li to z oblasti kategorizace do oblasti trestných činů nebo aktivit, tak jsou tam, kde je zcela zjevný profit toho pachatele. Tzn. od hospodářských a majetkových deliktů, kdy bylo řešeno 3740 oznámení v té oblasti, kde byla snaha pachatele získat nějaký profit. U těch 2087 se jednalo právě o ta amorální nebo nepostihnutelná jednání. Ve 189 případech se jednalo o extremistické projevy. Ve 177 případech o přestupkové jednání. Zmíním tam i tu mravnost, která tady zaznívá, což bylo ve 118 případech poznatků, které tam byly. Je nutno brát v potaz, že část poznatků bývá někdy duplicitní, což bylo právě u oblasti šíření toho phishingu, těch vln, které tady byly včetně některých poukazů na protiprávní jednání. Např. na extremistických stránkách nebo nějakých příspěvcích, kde těch hlášení může být třeba pět, šest. Co je ještě výrazné nebo co je zcela zjevné, je zásah sociálních sítí do oblasti trestné činnosti nebo oznamovaných deliktů, kdy 1/6 všech oznámení se týkala právě problematiky sociálních sítí. Takže jsou to uživatelé, kterým se něco odehraje v sociálních sítích. Ať už se za ně někdo vydává nebo jsou tam šířeny závadové informace. Pokud se týká nějakých fenoménů za loňský rok, tak jsou to ty zmíněné falešné výzvy k plnění exekučních dluhů, exekuce závazků různého druhu s tím, že tam byla obsažena ta virová příloha. Round software (?) pořád zůstává s tím, že se objevuje prvek blokování dat na straně uživatelů. Hate stránky na sociálních sítích poškozující některé konkrétně vybrané osoby a kde se rozvíjí ta kampaň nenávistného charakteru, tzn. je vytipována osoba a rozjíždí se kolem ní nějaká medializace v

sociálních sítích charakteru, že je nějakou minoritou, že je na místě eliminovat třeba její chování až do té míry, že ta osoba je natolik diskreditována, že má snahu se třeba vyhýbat veřejnosti. Zmínka samozřejmě stojí i na straně extremistických projevů, které jsou teď nějakým způsobem blíže sledovány i k té migrační vlně a k nějakým tendencím obyvatelstva. Tolik co se týká provozu a objemu té policejní tzv. hot line, možnost nahlašování závadného obsahu s tím, že ještě co se týká potom prošetřovaných věcí nebo analyzovaných z těch 60, tam by bylo potřeba nějakým způsobem provést došetření, doplnění těch informací. Tak v rámci tohoto 40 % bylo detekováno jako páchaná trestná činnost, byla postoupena podle věcné a místní příslušnosti. A u 60 % z těch 60 % původních, které byly nasnadě nějakým způsobem prošetřit, tak se deklarovalo, že buď už není možné konstatovat ten stav, který tam byl, nebo to jednání nenaplňuje znaky trestného činu. Tolik k provozu hot line. Určitě není žádnou konkurencí, spíše je doplněním toho, co tady zaznělo ve vztahu k neziskovému sektoru. Ta naše hot line současně přebírá i oznámení od partnerů, ať už jsou to partneři na národní nebo mezinárodní úrovni. S tím, že jsou konsolidována všechna oznámení tak, aby měly jedno místo a nějak se eliminovala duplicita a co nejdříve se eliminovala duplicita a co nejvíce se urychlilo řešení problematiky. Tady jenom ještě poslední slajd, pak už jen konstatování mého kontaktu. Těch 40 % oznámení téměř, bylo to 39 a nějaké desetiny, tak bylo z těch všech neprověřených, nějakým způsobem definováno jako protiprávní jednání trestněprávního charakteru. Takže je vidět, že spolupráce s veřejností je na místě. Nevím, nedělalo se žádné vyčíslení, kolik by Policii ČR stálo samotné zjišťování těchto informací bez podpory veřejnosti. A je zcela na místě toto podporovat, podpořit a uvítat tu spolupráci i směrem k široké mase, veřejnosti. Ne jen k dotčeným orgánům, které se pohybují v této oblasti. Ale i k veřejnosti, která se v tomto prostředí pohybuje. Tady je ještě kontakt na mě, kdyby bylo potřeba nějaké doplnění. A z mé prezentace je to vše, děkuji. (Potlesk.) Jan Huk: Já děkuji panu Kuchaříkovi za prezentace. Zbývají poslední dvě prezentace v rámci tohoto odpoledního bloku. O formách internetové kriminality ve světle soudních rozhodnutí nám přijde pohovořit Michal Píš, státní zástupce se specializací např. na finanční a kybernetickou trestnou činnost. Michal Píš: Dobrý den, dámy a pánové, rád bych se vám představil. Možná jste někteří čekali kolegyni Bradáčovou nebo kolegu Klementa z Nejvyššího státního zastupitelství. Ti se bohužel nemohli dostavit, byl jsem vyslán já, pokusím se říci proč. Pracuji jako státní zástupce na Městském státním zastupitelství, které je druhé největší v ČR. Má asi 40 státních zástupců, takže existoval tam prostor pro vytvoření specializace na kyberkriminalitu již někdy v roce 2011. A já jsem do roku 2011 byl pět let čekatel na stejném státním zastupitelství. Tehdy jsem byl na oddělení hospodářské kriminality. Toto mi umožnilo právě se specializovat na hospodářskou, finanční a kybernetickou kriminalitu. Následně jsem přešel na jiné oddělení, na oddělení, které se zabývalo činy dětí mladších 15 let, kriminalitou mladistvých a kriminalitou, která je spáchána na dětech a mladistvých. A nakonec k tomu máme přidanou, to je takový úsek, který řeší trestné činy proti rodině a dětem, takže

nakonec k tomu máme přidanou násilnou trestnou činnost. Takže když to shrnu trošku lapidárně, má specializace v podstatě sleduje kyberkriminalitu, která je hlavně o sexu a spoustě peněz. Co se týká té složky, ona má složku vztahovou, tedy to jsou ty trestné činy spojené právě s těmi nerovnými sexuálními vztahy, dětmi, dospělými, mezi bývalými partnery apod. Potom kyberkriminalita je výhodná pro pachatele, kteří chtějí rychle vydělat, pokud mají technické možnosti. Je to opravdu bezpečný způsob, z domova, internet je hodně anonymní. Možná budu ještě částečně polemizovat s předřečníkem z Úřadu na ochranu osobních údajů. Jenom jestli můžu požádat, prosím o zapnutí prezentace, která je nad A ve slově "safer". Nad A, nad žlutým velkým A ve slově "safer" je prezentace. Ano, to je ona. A co mi dále přinesla specializace na děti a mladistvé? Jak již bylo předřečníky naznačeno, na obou stranách barikády kyberkriminality, jak na straně obětí, tak na straně pachatelů je velké množství mladých osob. A to jak nezletilých, tak mladistvých a mladých dospělých. Pokud vezmeme nějaký průměrný vzorek zkušených uživatelů internetu, sociálních sítí apod., všichni mladí dejme tomu do 25 let budou mezi 80 % uživateli a jen občas někdo z těch starších s nimi dokáže udržet krok. Takže toto je ten důvod, proč tu před vámi dnes stojím. První, o čem pohovořím, je pojem té internetové kybernetické kriminality. Jsem rád, že se pojem kybernetické kriminality už stává zažitým, kdy tento pojem a jeho řešení, definice, byl předmětem velké politiky. Bylo to důležité právě pro složky policie, aby byla vytvořena příslušná oddělení, aby byly poskytnuty prostředky lidské, materiální apod. Ale časem jsme zjistili, že tu kriminalitu budeme minimálně na státním zastupitelství pojímat z jiných hledisek než u policie. Potom pohovořím o těch nejobvyklejších jednáních z hlediska četnosti a z hlediska obtížnosti dokazování. Když budu hovořit o nějakých jednáních, budu je řadit v té právní terminologii jako názvy skutkových podstat, které se vám pokusím přiblížit, protože je mi jasné, že nejsou mezi vámi jen právníci. Zkusím říci něco o tom, že některé formy kyberkriminality mají blízký vztah k jiným formám trestné činnosti. A potom z těch nejčastějších a nejobtížnějších případů vyberu nějaké typizované příklady, které podrobněji rozebereme. Co je ta kybernetická kriminalita. To jsou trestné činy, které buď jdou spáchat buď pomocí IT výpočetní techniky nebo ta IT výpočetní technika u nich hraje podstatnou roli pro výsledek celé té činnosti. Co se týká té techniky, budu mluvit dnes o počítačových systémech. Co je počítačový systém. Počítačový systém, to nejsou jen počítače, tablety apod. Počítačový systém má i hardwarové, síťové komponenty, počítačový systém je to, v čem si pouštím prezentaci. Chytrý mobilní telefon už nebereme jako telefon, to je jen marketingový trik. Je to počítač, ze kterého lze i telefonovat. Takže pokud bychom řekli, že kybernetická kriminalita je jakýkoli trestný čin, kdy byl použit počítač, velice ji rozšíříme. Ten počítač může být jak předmětem, to je to, co chci získat. Chci získat počítačový systém, chci získat jeho data, aby ukradl někomu nějakou výhodu, aby vyhrábl na někoho nějaké kompro nebo něco podobného, aby byl zajímavý před spolužáky atd. A hlavně je počítač prostředek, jak trestnou činnost spáchat. Počítačový systém není jen to železo, počítačový systém, jak vysvětlujeme mnohokrát v odůvodněních rozhodnutí soudu, je i profil na sociální síti, emailová schránka apod. A tento počítačový systém má vlastní soukromí, má vlastní ochranu. Takže pro praktické použití tu definici jsme si zúžili, protože jednu dobu, kdyby mi

někdo řekl, že kybernetická činnost je podvod na Aukru, kdy slíbím, že prodám stavebnici Lega a pak, když jsou mi zaslané peníze, stavebnici nedodám a užívám si zaslaných peněz, kdy platba je předem, tak to není moc typická kyberkriminalita. Ta kyberkriminalita podle mě by měla obsahovat něco navíc než pouhé šetření. U toho Aukra nebo takových jednoduchých forem jediné, co ten policejní orgán udělá, obrátí se na Aukro a zeptá se: "Kdo je uživatel Cipísek 11?" A oni řeknou: "Cipísek 11 se poprvé registroval v roce 2011 z takovéto adresy v Českém Těšíně, už jsme to ověřili dopisem nebo neověřili, připojuje se z takovýchto IP adres, tady má tolik a tolik aukcí, je na něj tolik a tolik stížností, zadal číslo bankovního účtu takové a makové." Policejní orgán si požádá o bankovní informace a vyjde nám, že Cipísek 11 má někde v bance účet. Ale to není moc velká kyberkriminalita, kvůli tomu bychom nemuseli budovat speciální jednotky. A podobně jsme z kyberkriminality takovým vývojem vyloučili i § 270 trestního zákoníku, což je ochrana autorského práva, to jsou ta různá sdílení autorských souborů na internetu, filmů, hudby, videa. Tady nám trošku pomohl i technologický vývoj. Kdo dnes kopíruje cédéčka? Neřeknu nahrává kazety. Protože nevím, samozřejmě něco máme starší vozidla, kde máme jen kazetové rádio, tak kopírujeme kazety dál, ale zdroje máme pokud možno legální. Podstatné je, že tam, kde se posunula technologie a ti mladí, kteří jsou většinovými uživateli IT technologií, si nainstalují zdarma službu, např. Spotify, která jim tu hudbu nastreamuje, tak nemají takovou potřebu shánět si hudbu někde na Uložto. Takže mi zůstaly z IT kriminality jen ty trestné činy, které jsou v něčem složité a těmito běžnými jednoduchými metodami, na které byla policie zvyklá, nelze vyšetřit. IT kriminalita je typická tím, že od samého počátku vyžaduje spolupráci soudu. Neustále policejní orgány posílají nějaké podněty, potřebujeme zjistit, kdo je uživatelem IP adresy takové nebo makové v nějakém čase. Ten čas je samozřejmě den, měsíc, rok, hodina, minuta, vteřina a nakonec časové pásmo. To celé je tzv. IP log. A mým úkolem je poslat soudu návrh na sdílení údajů o provozu, aby mi soud přikázal všem právnickým osobám, aby mi sdělily, kdo je uživatelem dané IP adresy v tom čase. To je vlastně otázka, která souvisí s tím data retention, povinnost operátorů uchovávat tyto údaje o provozu minimálně šest měsíců. Těch šest měsíců je mnohdy relativně krátká doba. Tady trošku bylo naznačeno, že těch údajů chceme moc a chceme je moc často apod., ale takový běžný poškozený z IT trestné činnosti, když trošku přeskočím, nedávno jsem měl případ, kdy z paní byly vylákány přístupové údaje do internetového bankovnictví. Ona říkala: "Mám internetové bankovnictví, mám i kartu, ale já ji moc nepoužívám." Takže paní byl převeden z účtu, resp. vyveden na cizí účty veškerý zůstatek a ona to zjistila až po měsíci. Po měsíci, když jí přišlo papírové vyúčtování do schránky, tak zjistila, že je o něco lehčí. Takže po tom měsíci činila kroky. Ale často ti poškození nevnímají tu újmu zpočátku tak razantní. Oni vědí, že jim někdo pronikl do počítače, ztropil tam nějakou neplechu, ale pokud na ně není vznesen nějaký okamžitý požadavek nebo se jim nestane něco hrozného, že jim někdo zablokuje Facebook nebo něco takového, tak samozřejmě nikomu nic nesdělují. A i ten Facebook, když už to je, tak oni si zařídí nový a na policii jdou po dvou měsících. Takže policie se po dvou měsících dozví, že se něco stalo, dozví se to většinou nějaké obvodní oddělení. A než se mu podaří vyhodnotit, že se vlastně jedná o trestný čin, že i zablokovaný Facebook je trestný čin, tak než se to někam dostane vůbec k analýze obsahu, trvá to nějakou dobu. S tím souvisí, že u kybernetické kriminality je častá nutnost spolupráce se zahraničními právními osobami. Jedná se o velké poskytovatele služeb, které všichni známe, Google, Facebook, Microsoft, který provozuje Skype apod. Tam jsou dvě

možné formy, co se využívají. Buď je to otázka právních pomocí, které jsou tedy zoufale pomalé a zoufale neefektivní. Minimálně tedy z hlediska té šestiměsíční lhůty pro data retention je to dost velký problém, i když jsou tam nějaké pomocné nástroje, že si můžeme požádat, aby nám jakákoli právnická osoba zahraniční uchovala ty údaje, které si vyžádáme. Leč pokud je případ složitější a my skáčeme krok po kroku, tak my vidíme, že příští krok budeme potřebovat něco. Ale když nám z druhého kroku bude chybět něco jiného a už uplyne ta doba, tak se moc dál nedostaneme. Takže je tady nutná rychlost. A ta rychlost vyžaduje specializaci všech orgánů činných v trestním řízení. Jak policistů, tak státních zástupců. Trošku dvojaká situace je u soudců, kdy samozřejmě máme zakotveno ústavní pravidlo zákonného soudce, kdy ten soudce nemůže mít specializaci, že bude dostávat jen IT kriminalitu. On dostává zkrátka všechno, a když je tam IT kriminalita, má jí samozřejmě výrazně méně než já jako specialista, tak je nutné mu to vysvětlit. Na druhou stranu existují soudci, kteří rozhodují v řízení právě o těchto návrzích. A to jak na sdělení údajů o telekomunikačním provozu, tak pokud se týká obsahu různých emailů nebo profilů. Pokud nám to nepředá ten poškozený, tak je možno tento obsah zajistit prostřednictvím sledování osob a věcí. Institutu, který znovu povoluje soud. Celkově vyšetřovací metody musí být rychlé, je potřeba, aby to dělali odborníci. Musí být hlavně z hlediska toho pachatele skryté. V okamžiku, kdy nám potenciální pachatel zjistí, že je prověřován policií, že měl někomu něco udělat na internetu, pro něho je nejlepší vyhodit počítač. Buď ho vyhodí nebo ho skryje nebo se ho pokusí vymazat. Zkrátka udělá vše pro to, aby ty důkazy, které ho mohou usvědčit, odstranil z moci orgánů činných v trestním řízení. Samozřejmě někdy je ta jeho činnost až kontraproduktivní. Zvláště pokud se následně hájí tím, že byl nahackován, že sice všechna připojení vedou na jeho adresu, že poškozený je bývalý manžel, ale že určitě mu tam někdo vnikl, nějaký hacker a spáchal to bez jeho vědomí, protože ten podezřelý byl v práci. Ale v okamžiku, kdy ten počítač je perfektně vyčištěný, všechny stopy, které by tam ten hacker nechal, jsou pryč a zůstanou tam jenom lahůdky pro fajnšmekry, které se podaří získat většinou na oddělení kriminalisticko-technických analýz, tak je zřejmé, že takto po sobě žádný hacker neuklidil. Ale to je tedy jen na okraj. S čím se nejčastěji potkáváme? Asi nejvyšší četnost má takový méně známý přečin, neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací. Je hrozně dlouhý, strašně špatně se to pamatuje a nevede se o něm prakticky žádná diskuse. Tedy minimálně na fórech typu konferencí apod. Ten trestný čin zahrnuje, v podstatě to není jeden trestný čin, to je ještě další zmatení navíc, jsou to dva trestné činy, dvě skutkové podstaty. Odstavec 1 zahrnuje takový ten běžný hacking. Kdo neoprávněně překoná zabezpečení a získá přístup k počítačovému systému. To jsou právě ty profily, kde je pošta a všechno to zajímavé, co o sobě shromáždíte, co vykládáte svým přátelům apod. Tento trestný čin chrání jakousi důvěru, intimitu těch dat. A podmínkou je, že tam musí dojít k neoprávněnému překonání zabezpečení, což je většinou jméno, heslo nebo něco podobného. V komentáři se píše, že i k tomuto může dojít, že toto je ta běžná činnost hackerů, kteří to dělají ze sportu. Ale můžu vám z praxe říct, ze sportu to nedělá nikdo. To je naivní představa komentátora k trestnímu zákoníku. To je krok 1, překonání zabezpečení. A krok 2, to už je to zajímavé pro toho hackera, tam se dají získat data, dají se nakopírovat, dá se tam něco změnit nebo smazat, když chci někoho naštvat, dá se mu tam něco vložit, nejlépe nějaký kvalitní počítačový virus, který vám pošle nějaké

přihlašovací údaje. Dá se padělat data v tom smyslu, že se vydáváte za nějakou jinou osobu, komunikujete pod cizí identitou, což je ideální pro páchání další trestné činnosti. Když někoho oslovujete, kdybyste někoho oslovoval na ulici: "Dobrý den, prosím vás, předáte mi vaše přihlašovací jméno a heslo do vašeho bankovnictví?" Tak vám lidé dají pěstí. Pokud se na vás obrátí váš důvěrný přítel z Facebooku a řekne: "Prosím tě, potřebuju poslat nějaké peníze." Tak většina lidí zavolá nebo se to pokusí nějak ověřit, přijde jim to trošku divné. Ale dejme tomu 2-4 % uživatelů se nachytají a opravdu tyto údaje poskytnou. A toto představuje velký problém. Ten přečin neoprávněného přístupu je… Senátor Miroslav Antl: Pane doktore, prosím, jen nerad vám zasahuji do vašeho projevu, jen musíme dodržet čas, my to musíme vyklidit skutečně, jinak já budu platit ze svého hrozně peněz. Michal Píš: Ano, beru na vědomí. Senátor Miroslav Antl: Jestli byste nám připomněl jenom paragrafy, my si je najdeme. A je tady kvalifikované auditorium, které vyhledá i judikaturu. Děkuji. Michal Píš: Ano. Další přečiny jsou sofistikované podvody, to je právě za zneužití těch identit, phishingových stránek, kdy opravdu ty stránky jsou kvalitní, třeba písmenko v latince je zaměněno za písmenko v azbuce, rozdíl nikdo nepozná. Odkazy směřují na opravdovou banku, lidé rádi vyplňují. Potom máme výrobu a nakládání s dětskou pornografií, to už tu bylo probráno. K tomu jsou většinou spojeny další trestné činy, ohrožování výchovy dítěte, svádění k pohlavnímu styku. A pak to třeba končí nějakým násilným trestným činem počínaje pohlavním zneužitím, po znásilnění apod. A nakonec vydírání. Pokud se tomu pachateli podaří z vás vydyndat napoprvé alespoň nějakou fotečku nebo si ji někde sežene a vzpomene si, a to se stává v praxi běžně, že si vzpomene i po letech, požadavek je tam samozřejmě jasný, pošli něco dál. Takže to je podle četnosti, kdy některé trestné činy, to je tady právě sdělení legislativcům, porušení tajemství utajovaných zpráv je tak náročné, že o tom zřejmě vědí jen tajné služby. Běžně v praxi se mi to ještě nevyskytlo, ani jsem to neslyšel, že by to bylo řečeno minimálně v rámci kraje. Porušování tajemství listin a tajných dokumentů uchovávaných v soukromá, § 183 je naopak paragraf, který míří do zapomnění, jelikož je opět překonán technologickým vývojem, neboť data nelze uchovávat jinak než v počítačovém systému a na nosiči informací. A nejobvyklejší formy. Já jsem to seřadil podle toho, jak dobře se nám to prokazuje. Dětskou pornografii mají už dětské orgány zažité, resp. obnáší to jen jeden příkaz, § 88 a) (?), zjistíme, kde je ten závadový systém, kolikrát pachatel o sobě v rámci komunikace něco napíše, což nám ho pomůže ustanovit. Musím říci, že čeští pachatelé oproti zahraničním páchají trestnou činnost velice jednoduše, posílají si to většinou v emailech. 10 % z počtu případů dětské pornografie je zasílána emaily, využívají nějakou sociální síť nebo komunikátor, Skype nebo něco podobného. Až mě to překvapuje, že když se dělají domovní prohlídky, analyzují se počítače, že tam ty sociální sítě nejsou. A prakticky nikdo nekryptuje, resp. nikdo nepoužívá šifrovací programy, aby to schoval. Šifrovací program jsem za čtyři roky

našel 2x v počítači u podezřelého. Jednou se z něj stal obviněný, měl to zašifrované blbě. To byl informatik. A komunální politik byl chytřejší, tam jsme to nerozšifrovali. Potom nebezpečné vyhrožování, pronásledování. Myslím, že bylo dostatečně řečeno předřečníky. V podstatě to samé. Z hlediska způsobu spáchání, je to jednoduché. Vydírání už se nám začíná trošku lišit. Samozřejmě je to obtížné, když vás vydírá spolužák a vy jenom nevíte, kdo to je, ale ten člověk o vás ví spoustu informací, něco si sežene a pak na vás začne tlačit, než když chytnete virus, který chce za to, že vám dekóduje data, které vám předtím zašifroval, 2 bitcoiny do 72 hodin apod. Ty případy s bitcoiny jsou právě ty těžší. Senátor Miroslav Antl: Pane doktore, prosím, vy jste urputný, já vím, že to chcete dopovědět, ale my už jsme tato témata probírali v minulých konferencích, víme, co je v trestním zákoníku, víme i, jak jsou výklady. Vaše téma, já si velmi vážím, že jste přijel z Brna, zdali by bylo, jestli je tam nějaké soudní rozhodnutí, které by měnilo výklad těch ustanovení, která jsou jasně dána i v komentářích k trestnímu zákoníku? Já jsem úmyslně své vystoupení, protože jsem trestní právník, tak úplně vynechal některá ustanovení, i když jsem tam neviděl § 181, který je podle mě stěžejní z hlediska trestního postihu. Ale jestli vás opravdu mohu poprosit, po vás je další vystoupení a hlavně já tam mám půlhodinové vystoupení. Michal Píš: Dobře. Jenom ta rozhodnutí, která považuji za podstatné z hlediska nejzávažnějších útoků, trestných kybernetických činů, to jsou právě ty útoky na internetové bankovnictví. Relativně ještě méně známé rozhodnutí Nejvyššího soudu, že pokud někdo zneužije přihlašovací jméno a heslo, že je to v podstatě ekvivalent padělání elektronického platebního příkazu. Jedná se tedy o padělání platebního prostředku ve 3. odstavci, to vám asi nic neřekne, sazba je tam 3-8. Už to nemají řešit policejní orgány, ale mají to řešit kriminálky. A podle policejních předpisů dokonce krajské. Takže tady ta šance pro poškozené výrazně stoupne. Pokud tedy typy i způsoby útoků znáte, tak to já přeskočím. Děkuji za spolupráci, pane doktore. (Potlesk.) Senátor Miroslav Antl: Já bych chtěl poděkovat, omlouvám se za to, za vaše vystoupení hlavně. Já bych chtěl zdůraznit, a my jsme se o tom bavili v předsálí s jednou paní redaktorkou, že nejdůležitější stejně je to, aby byl člověk zapálen pro věc. A tak, jak je zapálen plukovník Kuchařík a nevím, doufám, že mu to bude ku cti i nadále, tak hrozně moc vítám aktivitu v rámci státního zastupitelství. Ve mně stále je prokurátor, resp. státní zástupce. A je to o tom, když někdo bere zaměstnání jako poslání, tzn. vy jste ten, kterého zajímá tato kriminalita, ale víte sám, že když se rozhlédnete, stačí po kraji, že málo je takových, kteří znají tyto paragrafy, ale vůbec nenacházejí souvislost s možným trestním postihem. Díky za váš zápal. A fakt vydržte, vydržte, protože státní zástupce je garantem přípravného řízení trestního a policisté nám tady mohou ukázat své nadšení, svůj entuziasmus, jak oni vnímají trestní postih, ale bez vás, státních zástupců, se přípravné řízení prostě nepřekoná. Takže ještě jednou díky. A já se omlouvám za to, že jsem vám vnikl, ale opravdu já mám ten sál na sebe a on je drahý. Prosím.

Jan Huk: Děkuji za slovo. Když jste tady zmínil kraje, tak poslední prezentaci tady má pan předseda Národního centra bezpečnějšího internetu, pan Zdeněk Záliš. A ta se bude týkat spolupráce krajů při posilování prezence. Zdeněk Záliš: Já bych nejdřív chtěl omluvit pana hejtmana Běhounka. On je bezesporu lepší řečník a lepší hejtman. Nicméně bych rád vás seznámil s projektem který realizujeme společně. Jestli můžu, tam je prezentace. Jmenuje se to KPBI a Senát. Co to je KPBI, to mohu i bez prezentace. Je to iniciativa Asociace krajů, která byla schválena radou asociace v září roku 2013. A na základě této iniciativy byl vytvořen projekt, ve kterém kraje, které se k projektu dobrovolně přihlásily, spolupracují na vytvoření systému, který by umožnil krajům vyměňovat si informace, sdílet informace, protože řada projektů, které jsou zaměřeny na internetovou bezpečnost a ochranu dětí apod., běží v krajích. Spousta je tam iniciativ, spousta aktivit, ale ty kraje spolu moc tyto věci nekomunikovaly a nesdílely je. A cílem tohoto projektu je vytvořit platformu, která byla vytvořena už loni, na základě které by se vytvořily jednak výukové materiály, které by byly k dispozici krajům. A jednak by kraje mohly sdílet materiály, které samy vytvářejí tak, aby se staly inspirací pro ostatní. Z toho vyplývá, že je tam část společná a pak část, kterou obhospodařují samy kraje. Když se podíváte na tu společnou část, tak hlavním obsahem je e-learning, to jsou výukové materiály, které vznikly na základě práce a zkušeností Národního centra bezpečnějšího internetu. Podporovanými cílovými skupinami jsou samozřejmě především děti, učitelé, rodiče, veřejnost, sociální pracovníci a příslušníci policie. A na ně jsou zaměřeny a jim jsou věnovány ty moduly e-learningové, které na tom portálu jsou k dispozici. Jak jsem zmínil, ta iniciativa byla v roce 2013, bylo přijato rozhodnutí. A projekt ve své pilotní fázi začal v roce 2014, kdy byly tvořeny základní e-learningové moduly. Bylo vytvořeno 10 rozsáhlých tematických e-learningových lekcí. A bylo součástí toho celého projektu oslovení netradiční formou mládeže a dětí ve školách, v základních školách. Kraje v tomto pomohly, protože rozesílaly cíleně na školy pozvání. A celkem se registrovalo přes 25 000 dětí. Z čehož 17 000 absolvovalo ty e-learningové kurzy. A zhruba polovina z nich nebo přes polovinu z nich, řádově kolem 8000, úspěšně tento kvíz dokončilo. Ty kvízy jsou přístupné, já vám potom uvedu adresu. Takže každý si je může vyzkoušet. I když loni to bylo trošku omezené, protože to bylo cílené na jednotlivé školy, nicméně letos už je to otevřenější. A letos pokračuje celý systém vytváření edukativních materiálů a e-learningových kurzů s tím, že byl opět spuštěn kvíz pro děti a pro školy. A byly vytvořeny, doplněny aktualizovány e-learningové kurzy zejm. pro sociální pracovníky, pro rodiče, pro dospělé. A také pro příslušníky policie. Zatím se nepodařilo zpřístupnit powerpointovou prezentaci, ale to asi není to gró. Ty e-learningové kurzy, my jsme se snažili především oslovit děti a musím říci, že hodně nám v tom pomáhají školy, které poskytují informace, zařazují tyto elearningové kurzy do svých programů a do svých učebních hodin. Takže letos ten kvíz je přístupný pro děti nebo resp. kvíz a e-learningový modul je přístupný už od září a absolvovalo ho přes 6000 dětí v letošním roce. S tím, že celý e-learningový kurz bude končit v polovině listopadu. Ještě abych řekl, toho projektu se bohužel nezúčastní všechny kraje. Účastní se ho zatím jenom 10 krajů. A musím říci, že největší ohlas podle pořadí a největší účast dětí na e-learningových kurzech jsme zaznamenali v Plzeňském kraji,

Středočeském kraji, Praze a Vysočině. U těch dalších šesti krajů to je s velkým odstupem. Tam se to měří na stovky, zatímco u krajů, které jsem jmenoval, je ta účast v tisících. Možná bych ještě mohl uvést, kdo se na tom projektu podílí. Je to z hlediska technického a odborného zázemí Microsoft, je to Národní centrum bezpečnějšího internetu, které vyvíjí kvízy a e-learningové moduly. A spolupracujeme i se Zednikem (?) a za technickou realizaci je odpovědná společnost PC Help. To všechno běží se záštitou Asociace krajů ČR. A ty e-learningové moduly jsou vytvářeny na základě krajských grantů s podporou garantů prevence kriminality ministerstva vnitra. To bych asi letem světem o projektu Kraje pro bezpečný internet. A slibovaná webová stránka je www.kpbi.cz. Tam jsou přístupné veškeré informace. A kurzy jsou k dispozici volně v rámci licence Creative Commons, tzn. zadarmo pro všechny zájemce, kteří by to chtěli využít. Ještě bych rád zmínil, že to není vše, co s kraji děláme. Už tradičně zhruba pět, šest let spolupracujeme velmi intenzivně s Magistrátem hl. m. Prahy, kde realizujeme na základě podpory magistrátu, na základě grantu řadu osvětových aktivit. V letošním roce probíhají jednak na celopražské úrovni. A jednak ve všech městských částech, přičemž nám se osvědčila forma přímé spolupráce se školami s tím, že i management škol je zván na společné semináře, kde jsou zástupci, řídící pracovníci škol, jsou tam pracovníci ochrany sociálně-právní dětí OSPOD, jsou tam pracovníci policie a městské policie. A výhodou tohoto systému je, že pokud se vyskytne problém např. s kyberšikanou nebo jakýkoli problém na internetu na škole, tak ředitel je často kárán školní inspekcí za to, že překračuje své pravomoci, pokud řeší problém na internetu, pokud je mimo školu. Tak právě díky spolupráci s policií a s OSPOD se daří problém většinou dotáhnout do konce a řešit problém v rodinách, pokud to problém vyžaduje. Kromě práce v jednotlivých městských částech realizujeme i celopražský projekt s tím, a to je to, proč o tom teď mluvím, protože za měsíc v listopadu proběhne na magistrátu další konference, která se jmenuje Kyberpsycho. Jak název připomíná nebo uvozuje, jedná se o problematiku kyberprostoru a sociálněpsychologických aspektů řešení problémů, které jsou na internetu. A celá konference bude zasazena do dvoudenní akce, která se nazývá Kyberfest. To proběhne v Městské knihovně. A je to taková akce, kam mohou rodiny, školy, děti atd. přijít a dozvědět se zajímavou formou, jaká nebezpečí je na internetu čekají, jaké přednosti má používání internetu. To jim zpravidla nemusíme vysvětlovat. A poněkud zábavnější, odlehčenější formou si o těch věcech promluvit. A cílem naší činnosti je, abychom nebyli jen suchopárnými mentory, ale abychom k dětem přistupovali formou, které rozumí. Proto soutěže, proto kvízy, proto komiksy, proto nějaké zábavné záležitosti. Čili jestli mohu, na tom bych asi uzavřel své vystoupení. Pokud mohu, už ne jménem pana hejtmana Běhounka, ale jménem svým a jménem Národního centra bezpečnějšího internetu vám chci všem poděkovat za to, že jste přišli. A chtěl bych poděkovat panu senátoru Antlovi za to, že nás hostil a že vedl tuto konferenci. A těším se na příště. A samozřejmě to není konec, protože závěrečné slovo patří panu senátorovi. (Potlesk.) Senátor Miroslav Antl: Děkuji moc. Jinak pan doktor Záliš je ten, se kterým spolupracujeme osobně od začátku a je to tím, že jsme spolu absolvovali nikoli

zvláštní školu, ale zvláštní gymnázium. A od té doby, pak jsme se potkali a zjistili jsme, že je potřeba udělat i tuto prevenci. Než vám popřeji šťastný návrat, a rozhlížím se, zůstalo vás tady ještě dost, kteří neuvízli v přilehlých zahradách, tak bych chtěl říci, že nikdy nezapomínejme na to, a kdo z vás vychovává děti, na to, že především co nejmíň internetu, co nejvíc sportu. A myslím si, že to je první část toho, čím se dá udělat prevence. Ale samozřejmě když už tam je, tak je potřeba s nimi o tom mluvit nebo ho občas pohlídat. A vždy svým studentům v rámci trestního práva navíc říkám, že rodič, který i třeba se dopouští formálně přečinu podle § 182, že nahlíží do emailů nebo do textových zpráv, do SMS, bude-li na něj podáno od jeho dětí i prostřednictvím kvalifikovaného právního zástupce trestní oznámení, tak vždy, když vyloží, že má pochybnosti o tom, kde vůbec je jeho dítě a s kým se stýká, tak si myslím, jsem hluboce přesvědčen a doufám, že i pan státní zástupce a pan plukovník mi dají zapravdu, že v tom případě tam není ani míra škodlivosti, natož naplnění formálních znaků skutkové podstaty. Já jsem vás skutečně rád viděl a chtěl bych vám popřát samozřejmě pevné nervy a hodně úspěchů ve vaší práci, ať ji děláte s kýmkoli a v jakémkoli oboru. A jsem rád, že i podnázev, resp. součást názvu je i Zapojení neziskovek, ale já jsem přesvědčen, že neziskovky jsou zapojeny už dávno, protože prostě musí. Nikoli z přikázání legislativy státu, ale požadavek lidí. A Národní centrum bezpečnějšího internetu je to, které se snaží koordinovat práci vás všech. Doufám, že z našeho setkání máte i dobrý pocit a hlavně pokud máte i legislativní připomínky, jako že pan doktor ze státního zastupitelství, pan doktor Michal Píš mi říkal, že ano, že má připomínku, myslím, ke 2. odst. § 230 trestního zákoníku, tak my to samozřejmě probereme, já jsem ho k tomu vyzval. Ale vítám jakoukoli legislativní připomínku, která nás zase požene, no, nepožene, ale posune kousek pod ten horizont toho vrcholícího boje s kyberzločinem. A to, co jsem řekl na začátku, nový výraz, učíme se, že někdo je kyberzločinec a z hlediska trestněprávního to bude zvláště závažný kyberzločinec a já nevím co všechno. Prostě domluvme se, ani se nemusíme domlouvat, potkejme se a hlavně ať nikdy nezastavíme, ale pomožme si vzájemně, je to na vás. Já jsem rád, že jste přišli, děkuji i za vaše aktivní vystoupení. Děkuji všem, málem jsem řekl účinkujícím, ale vystoupivším, protože to nebylo jen o přednáškách. A hlavně neváhejte i kontaktovat ústavněprávní výbor Senátu Parlamentu ČR, který vás spolupozval. A najdete si mě, je to jednoduché. A opravdu, máte-li připomínku, já ji nezveřejňuji, podívejte se klidně i na mé stránky, které jsou vstřícné lidem, protože jsem politik nepolitik. Mějte se hezky a držte se, na shledanou.