Společný trh EU a síťová odvětví ekonomiky

Bankovní institut vysoká škola Praha Bankovnictví a pojišťovnictví

Společný trh EU a síťová odvětví ekonomiky

Diplomová práce

Autor:

Lukáš Srp Finance, EU

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. Antonín Peltrám, CSc.

Červen, 2011

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 28. 6. 2011

…………………… Lukáš Srp

Poděkování

Velice rád bych tímto poděkoval vedoucímu své diplomové práce doc. Ing. Antonínu Peltrámovi, CSc. za jeho cenné rady a odborné připomínky, které přispěly k zpracování této práce.

Anotace práce Tato práce si klade za cíl posoudit stav oddělování provozu sítě a provozu na síti s cílem vytvořit konkurenční prostředí. Díky značnému rozsahu této problematiky a nutnosti uvést alespoň základní všeobecné souvislosti, se však podrobněji věnuje pouze několika aspektům. Především se jedná o faktor konkurenceschopnosti, který ukazuje na základních ekonomických problémech odvětví, jakými jsou monopolní struktury. Proces odstranění této nedokonalé konkurence následně aplikuje a analyzuje na jednom vybraném odvětví, kterým je elektroenergetika. Věnuje se však i aktuálním problémům konkurenčního prostředí ve vztahu k efektivnímu vyuţívání zdrojů energie a doporučuje moţné kroky do budoucna. To vše v souvislosti s historickým vývojem EU, které má na síťová odvětví nepopiratelný vliv.

Annotation

This theses aims to assess the state of separation of network operation and operation on the network to create a competitive enviroment. Due to considerable extent of this issue and need to include at least the basic connection, describe in more detail just a few aspects. There is especially a competetive factor, which shows the basic economic problems of the sector, such as monopolistic structure. The removal process of imperfect competition subsequently applied to analyze the one selected industry, which is electricity. Also try to deal with current problems in relation between competitive environment and efficient use of energy resources and suggests possible steps forward. All this in context of the historical development of EU, which has the undeniable effect of network industries.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 8 1. Vnitřní trh EU a síťová odvětví ......................................................................................................... 11 1.1. Počátky evropské integrace ........................................................................................................ 11 1.1.1. Evropské společenství uhlí a oceli ...................................................................................... 12 1.1.2. Evropské společenství pro atomovou energii ...................................................................... 13 1.1.3. Evropské hospodářské společenství .................................................................................... 13 1.2 Společný trh ................................................................................................................................ 14 1.2.1. Volný pohyb zboţí .............................................................................................................. 14 1.2.2. Volný pohyb osob ............................................................................................................... 16 1.2.3. Volný pohyb sluţeb............................................................................................................. 16 1.2.4. Volný pohyb kapitálu .......................................................................................................... 16 1.2.5. Jednotný evropský akt ......................................................................................................... 17 1.2.6. Maastrichtská smlouva ........................................................................................................ 17 1.2.7. Evropský hospodářský prostor ............................................................................................ 18 1.3. Zakládající smlouvy EU ............................................................................................................. 18 1.3.1. Amsterodamská smlouva .................................................................................................... 19 1.3.2. Niceská smlouva ................................................................................................................. 19 1.3.3. Lisabonská smlouva ............................................................................................................ 19 1.4 Vnitřní trh EU ve vztahu k vybranému síťovému odvětví .......................................................... 19 1.4.1 Vliv EU na energetická síťová odvětví během 60. a 70. let ................................................. 20 1.4.2 Vliv EU na energetická síťová odvětví během 90. let.......................................................... 21 2. Teoretické přístupy a důvody ............................................................................................................ 25 2.1. Charakteristické znaky síťových odvětví ................................................................................... 25 2.1.1 Utopené náklady (sunk cost) ................................................................................................ 25 2.1.2 Síťové externality ................................................................................................................. 26 2.1.3 Lock in efekt ........................................................................................................................ 27 2.1.4 Nízká elasticita poptávky ..................................................................................................... 28 2.1.5 Kompatibilita a standardizace .............................................................................................. 28

2.1.6 Nezbytné vybavení ............................................................................................................... 28 2.2. Monopolizace síťových odvětví ................................................................................................ 29 2.3 Překáţky bránící vstupu na trh .................................................................................................... 31 2.3.1. Úspory z rozsahu ................................................................................................................ 31 2.3.2. Kontrola zdrojů .................................................................................................................. 35 2.3.3. Státní intervence ................................................................................................................. 35 2.4 Negativa spojená s existencí přirozeného monopolu .................................................................. 37 2.4.1. Monopolní cena a niţší společenský prospěch................................................................... 37 2.4.2. X – Inefficiency.................................................................................................................. 41 2.4.3. Nízké pokrytí sluţeb........................................................................................................... 41 2.4.4. Dopad na ostatní výrobce ................................................................................................... 41 2.4.5. Nevhodná kvalita produktu ................................................................................................ 41 2.4.6. Nedostatečné investice do technologií a inovací ................................................................ 42 2.5 Regulace monopolních struktur síťových odvětví ...................................................................... 42 2.6 Deregulace a liberalizace síťových odvětví ............................................................................... 45 3. Ilustrace problematiky na vybraném síťovém odvětví ...................................................................... 48 3.1 Energetický mix .......................................................................................................................... 49 3.2. Jaderná energie ........................................................................................................................... 50 3.3. Obnovitelné zdroje ..................................................................................................................... 52 3.3.1. Vodní energetika ................................................................................................................. 53 3.3.2. Větrná energetika ................................................................................................................ 53 3.3.3. Sluneční energetika ............................................................................................................. 54 3.3.4. Bioenergie ........................................................................................................................... 56 3.4 Cena elektřiny ............................................................................................................................ 57 3.4.1 Silová elektřina.................................................................................................................... 57 3.4.2 Regulovaná cena elektřiny .................................................................................................. 58 3.5. Vertikálně integrované společnosti ............................................................................................ 59 3.6 Unbundling................................................................................................................................. 61 3.7 Konkrétní modely oddělení ........................................................................................................ 63 3.7.1 První stadium ...................................................................................................................... 63

3.7.2 Druhé stadium ..................................................................................................................... 64 3.7.3 Třetí stadium ....................................................................................................................... 65 3.7.4 Čtvrté stadium ..................................................................................................................... 66 3.8 Vyhodnocení modelu .................................................................................................................. 67 3.8.1 Výroba ................................................................................................................................. 67 3.8.2 Přenosová soustava ............................................................................................................. 67 3.8.3 Distribuční síť ..................................................................................................................... 68 3.8.4 Obchodní síť........................................................................................................................ 68 Závěr ..................................................................................................................................................... 69 Seznam literatury .................................................................................................................................. 73 Seznam obrázků a grafů ........................................................................................................................ 75

Úvod Elektrická energie hraje nezbytou úlohu v ţivotě kaţdého z nás. Můţeme bez nadsázky tvrdit, ţe nám pomáhá zajišťovat ty nejzákladnější lidské potřeby. Lze ji nalézt na všech pomyslných stupních Maslowovi1 pyramidy potřeb. Těţko se budeme v současné době cítit bezpečně v temných uličkách města, pouze za svitu měsíce. Rovněţ příprava potravin uţ není to, co bývala v časech dávno minulých. Nedovedeme si jistě představit situaci, kdy budeme muset pro tepelnou úpravu potravin rozdělat oheň uprostřed našeho obývacího pokoje či kdy od počátečního stádia procesu výroby, aţ po finální výstup jakým je zboţí, které si koupíme v obchodě, nepouţijeme ani špetku elektrické energie. Ne však pouze elektrická energie, které se primárně věnuji v mé práci, je hybatelem dění kolem nás. Energii můţeme členit dle různých hledisek. Můţeme tak činit dle druhu působící síly, jako například magnetická energie, energie záření, energie vln či jiţ zmíněná elektrická energie. Dále lze druhy energie rozdělit na základě potřebného zdroje. V ten moment se bavíme o energii sluneční, větrné, parní, vodní, geotermální a mnoha dalších. Poţadovaný výsledek je však obdobný. Chceme rozhýbat hmotu, aby konala práci. Čím by byl automobil s prázdnou nádrţí, plynové topení bez plynu či kohoutek v koupelně z kterého neukápne ani kapička vody? Pro někoho moţná hezká dekorace, pro většinu z nás však spíše nepouţitelná a zbytečná věc, zralá tak akorát na vyhození. Cesta přeměny od zdroje, ať uţ je to světlo, voda, jádro, plyn či ropa k výslednému produktu však není jednoduchá. Především uţ samotné získání zdroje, často náročné na kapitál, technologie atd. přináší svá úskalí. Tím však cesta zdaleka nekončí, nýbrţ však začíná. Můţe vést napříč státy či dokonce celými kontinenty skrze produktovody, jak je tomu například u ropy či zemního plynu. Můţe vést i skrze dráty vysokého napětí jako třeba u elektřiny. Zastavme se tedy na chvíli u výše zmíněné cesty, která se obecně nazývá síť. Kromě jiţ zmíněných lze za sítě rovněţ povaţovat ţeleznice, na kterých dennodenně, pokud tedy zrovna nedochází ke stávce, vlaky převáţí kromě běţného nákladu i náklad cennější a to ţivé pasaţéry. Taktéţ i dopravní či leteckou infrastrukturu lze povaţovat za síť. Není však podmínkou, aby byla jiţ zmiňovaná síť hmatatelná. Sítí můţe být i spojení skrze telekomunikační kanály, které nám mimo jiné, pomáhají udrţovat kontakt s okolním světem. 1

Abraham Harold Maslow – americký psycholog, který je často uváděn jako autor hierarchie lidských potřeb.

8

Z výčtu je tedy patrné, ţe síť většinou přenáší něco velice nezbytného, něco potřebného pro velkou část nás všech. Kdyţ poté všechny tyto sítě a nemyslím pouze samotné cesty, ale i veškeré další okolnosti jako ekonomické aspekty, otázky bezpečnosti a další shrneme v jedno, získáme pojem síťová odvětví. Síťová odvětví mají jako celek svá specifika, jakoţto i jednotlivá síťová odvětví mají své charakteristické rysy. Specifický je i přístup k nim a to jak z individuálního, národního, tak i nadnárodního hlediska. Je totiţ více neţ nutné zajistit, aby tato odvětví z jiţ výše uvedených příčin nezbytnosti bezchybně fungovala. Spolu s globalizací světové scény se stále více zvyšují nároky na bezpečnost dodávek energie stejně tak i na chod infrastruktury, či efektivnost jiţ zaběhlých monopolních struktur a roste potřeba jejich rozbití a vytvoření odpovídajícího konkurenčního prostředí. Právě na těchto činitelích je moderní společnost stále více závislá. Jsou nutné nejen pro stabilitu, prosperitu, ale také pro růst celé společnosti. Cílem mé práce je posoudit stav oddělování provozu sítě a provozu na síti s cílem vytvořit konkurenční prostředí. Pročetl jsem řadu materiálů a čím hlouběji jsem se do dané problematiky nořil, tím více jsem zjišťoval, jak je toto téma obsáhlé. Je zde mnoho faktorů, které spolu navzájem souvisejí a které se ovlivňují. Proto jsem se pokusil nejdříve obecně nahlédnout na věc a následně úhel pohledu zúţit na z mého pohledu nejdůleţitější aspekt a tím je konkurenceschopnost a moţnost jak jí dosáhnout. Docílit se toho snaţím skrze dva pohledy. Jedním je pohled mikroekonomický, který se především snaţí vysvětlit pozadí monopolních struktur, které se v tomto prostředí nacházejí. Někdo říká, ţe teorie přirozeného monopolu je jiţ přeţitek. V síťových odvětvích, elektroenergetiku nevyjímaje, ji však stále na určitých fázích můţeme nalézt. Důleţité je tedy rozpoznat, kde se přirozený monopol můţe potenciálně nacházet a kde je to pouze klam vyvolaný neznalostí dané problematiky. Udrţet konkurenční prostředí však obnáší i druhý pohled na věc a tím je správná volba zdrojů energie a především nutnost jejich neustálého technologického vývoje, který přispívá k jejich větší efektivnosti. Otazník visí především nad obnovitelnými zdroji a jadernou energetikou. K oběma případům je třeba přistupovat odpovědně a vyvarovat se unáhlených kroků. Chyba se nám můţe v budoucnu šeredně vymstít. První kapitolu věnuji celkovému obrazu společného trhu, s důrazem na energetický trh do kterého elektroenergetika jakoţto představitel síťového odvětví spadá. Popíši historické skutečnosti, které trh formovali aţ do dnešní podoby. V jejich výčtu naleznete jak důleţitá jednání, rozhodnutí či dokumenty vydané odpovědnými orgány, tak i úspěchy či selhání ve které vyústili. Znalost evropského integračního procesu nám můţe pomoci odhalit místa,

9

na která je třeba se zaměřit a naopak vynechat místa, s jejichţ řešením bychom mohli ztrácet drahocenný čas, kterého zcela jistě není dostatek. Druhá kapitola je určena především ekonomickému pohledu na síťová odvětví, tedy převáţně monopolům s důrazem na přirozený monopol, který můţeme uvést jako typického představitele síťových odvětví v prostředí mikroekonomie. Otázka přirozených monopolů je sporná, je však jisté, ţe jsou stále určité stupně, ve kterých můţeme tento jev pozorovat. Na grafických schématech i definicích si v této kapitole ukáţeme, jak daný sektor funguje, proč tak funguje a jak by eventuelně fungovat mohl. Nastíníme však i moţná rizika a popíšeme, jaké jsou moţnosti k jejich předcházení či úplnému omezení. Ve třetí kapitole se jiţ soustředíme na konkrétní trh s elektřinou. Ukáţeme si, jak funguje proces od výroby elektrické energie aţ po její dodávku ke konečnému spotřebiteli. Důraz je kladen především na moţnosti jeho liberalizace s přihlédnutím jak k moţným komplikacím ze strany procesu odstraňování vertikálně integrovaných struktur, tak k problémům technologickým týkajících se především efektivního vyuţití moţných zdrojů energie. V poslední části poté aplikuji model unbundlingu na elektroenergetické odvětví a pokusím se zhodnotit jeho dopad na tvorbu konkurenčního prostředí. Cesta k porozumění elektroenergetiky a síťových odvětví obecně není snadná, o čemţ jsem se v průběhu psaní této práce několikrát přesvědčil. Existuje zde mnoho faktorů, které se navzájem prolínají a které na sebe působí. V jedné práci nelze popsat ani zdaleka všechny. Proto doufám, ţe se mi podařilo alespoň částečně vystihnout ty podstatné týkající se konkurenceschopnosti odvětví a ukázat cesty, kterými bychom se v budoucnu mohli ubírat.

10

1

Vnitřní trh EU a síťová odvětví Chceme-li se pokusit o popis a analýzu síťových odvětví a na základě získaných

informací navrhnout určité kroky vedoucí k uchování či růstu konkurenčního prostředí, musíme nejdříve znát prostředí, ve kterém se nachází a které ho formuje. Jsou to totiţ především politici, organizace či společenství, která tvoří legislativní rámec, od kterého se následně odvíjí podstata samotného systému. Důleţité jsou i historické skutečnosti, které toto prostředí utvářeli, jelikoţ právě v historii můţeme leckdy nalézt odpovědi na ty nejaktuálnější otázky současnosti. V první kapitole se tedy věnuji integračnímu procesu EU od Shumanova plánu aţ po dobu nedávno minulou.

1.1 Počátky evropské integrace Vnitřní trh Evropské unie tvoří území všech 27 členských států EU. O jeho významu a postavení v rámci evropské integrace panuje všeobecná shoda. Z ekonomického hlediska je přínosem, jelikoţ pomáhá odstranit tradiční bariéry mezi trhy všech zúčastněných zemí. Nejen, ţe vnitřní trh přináší výhody občanům či podnikatelům členským zemí, pomáhá však i Evropě jako celku v získání významnějšího postavení na globální světové scéně. Ta prochází v posledních letech nejen díky mnoha okolnostem jako například vzrůstajícímu vlivu tzv. emergin markets neboli rozvíjejících se trhů značně turbulentním vývojem. Je tedy důleţité pokračovat v integračních procesech vedoucích ke společnému a funkčnímu trhu EU2. Neţli se však zaměříme na aktuální situaci vnitřního trhu, pokusme se alespoň ve stručnosti popsat historické skutečnosti, které vnitřní trh formovaly aţ do podoby jak jej známe dnes. Za prvopočátek vzniku evropských integračních snah můţeme povaţovat rok 1950, kdy tehdejší francouzský ministr zahraničí Robert Schuman ve svém vládním prohlášení představil plán ke sjednocení Evropy, nazývaném téţ po svém nositeli Schumanův plán. Jeho cílem bylo především trvalé zajištění míru. A míru mohlo být z velké části docíleno zvláště tím, ţe dojde ke spolupráci v oblasti, která zabezpečovala v té době dvě nejdůleţitější suroviny potřebné k fungování vojenského průmyslu a výrobě zbraní. Těmito surovinami byly uhlí a ocel. Uţ tehdy tedy můţeme pozorovat strategický význam energetických surovin, které jsem zvolil jako vhodného kandidáta pro rozbor konkrétního síťového odvětví. Existoval však i ekonomický důvod. Předpokládalo se, ţe díky jednotnému postoji a 2

tzv. Cecchiniho zpráva z roku 1988 uvádí, že ztráty způsobené nedokončeným vnitřním trhem činí ročně až 6,5 % HDP.

11

společnému trhu dojde k modernizaci a racionalizaci výroby, která byla zapotřebí v poválečné Evropě stejně, jako je jí třeba i dnes. Dle Shumanova plánu bylo tedy vytvoření společenství kontrolující výše uvedený sektor výroby, mezi ostatními navrţenými kroky, povaţováno za základ integračního procesu.

1.1.1 Evropské společenství uhlí a oceli Za jeden z prvních kroků v rámci evropské integrace v tehdejší poválečné Evropě lze proto povaţovat právě vznik Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO)3. Kromě velkých rivalů Německa a Francie byla původní koncepce Jeana Monneta zaměřena i na Velkou Británii jako významného producenta uhlí a oceli, ta však odmítla. Mezi zakladatele tohoto společenství tedy patřili prezident Spolkové republiky Německo, Jeho královská Výsost korunní princ belgický, prezident Francouzské republiky, prezident Italské republiky, Její královská Výsost velkovévodkyně Lucemburska a Její Veličenstvo královna Nizozemska. Pro zajímavost uvádím Článek 1 o zaloţení ESUO: „Touto smlouvou mezi sebou vysoké smluvní strany zakládají Evropské společenství uhlí a oceli, spočívající na společném trhu, společných cílech a společných orgánech4“ Smlouva vstoupila v platnost 26.7.1952 a byla zaloţena na dobu trvání 50-ti let. Roku 2002 tedy její platnost vypršela. Hlavní snahou tohoto poválečného uskupení bylo odevzdání suverenity mocností v oblasti uhlí a oceli do rukou nadnárodního orgánu, který byl nazýván „Vysoký úřad“ jehoţ prvním předsedou se stal Jean Monnet a který za asistence Poradního výboru, kde měli zastoupení členské státy, spravoval danou oblast. Jako kontrolní orgán pro tento úřad bylo ustanoveno Shromáždění, které lze povaţovat za předchůdce dnešního Evropského parlamentu a nezávislý Soudní dvůr, který dohlíţel na platnost veškerých kroků. Proti rozhodnutí toho soudu nebylo odvolání. Odpověď na otázku proč zrovna uhlí a ocel jsem jiţ uvedl. Válčit nelze bez základních strategických surovin a za tyto suroviny lze bez nadsázky povaţovat právě uhlí a ocel. Zabránit dalšímu krveprolití v Evropě však nebyl jediný cíl. Mezi další můţeme řadit například potřebu ekonomického rozvoje, růst ţivotní úrovně společnosti, růst zaměstnanosti, ţivotní úrovně či racionalizaci a regulaci výroby skrze společný trh.

3

ECSC – European Coal and Steel Community Smlouva o založení evropského společenství uhlí a oceli 18. 4. 1951

4

12

ESUO mělo díky spolupráci členských států pozitivní vliv na produkci uhlí a oceli ve společném trhu stejně jako na rozvoj jejich vzájemného obchodu. Díky centralizaci, tak docházelo k prohlubování spolupráce mezi bývalými válečnými protivníky. Abychom si vše nevykreslovali pouze v růţových brýlích i zde docházelo k mnoha problémům a komplikacím. Můţeme hovořit o neustálém střetu zájmů mezi úsilím členských států prosazovat své národní zájmy skrze Radu a Vysoký úřad, který pro změnu sledoval nadnárodní zájmy. Na základě úspěchů dosaţených v ESUO došlo k dalšímu prohlubování integračních procesů, které vedly 25. března 1957 k podpisu tzv. římských smluv. Římské smlouvy obsahovali dva dokumenty a to smlouvu o zaloţení Evropského společenství pro atomovou energii (Euroatom) a smlouvu zakládající Evropské hospodářské společenství (EHS). Tyto smlouvy, kde můţeme nalézt stejné signatáře jako v ESUO, můţeme povaţovat za jeden ze základů pozdější evropské integrace.

1.1.2 Evropské společenství pro atomovou energii Toto společenství bylo primárně zaloţeno na koordinované výzkumné činnosti všech členských států tak, aby docházelo k uţití jádra pouze k mírovým účelům. Dalšími cíli této organizace bylo a stále je ochrana zdraví a jaderná bezpečnost, spočívající v přijímání společných bezpečnostních norem, poskytování půjček, provádění bezpečnostních kontrol jaderných zařízení, zajištění zásobování surovinami a palivem včetně kontroly jeho pouţití. Štěpné materiály vyuţívané v jaderné energetice zůstávají ve vlastnictví EUROATOMu a členské státy a jejich fyzické či právnické osoby k nim mají pouze právo uţívací. Na spravedlivou distribuci a plynulé zásobování surovinami a jaderným palivem v rámci celého Společenství dbá Agentura EUROATOMu, která je v současnoti kontrolována Evropskou komisí.

1.1.3 Evropské hospodářské společenství Druhým společenstvím zaloţeným na základě podpisu římských smluv bylo Evropské hospodářské společenství. Při vzniku EHS v roce 1957 zaujaly členské země negativní postoj k protekcionalismu, který vyostřil světovou hospodářskou krizi 30. let a vedl potaţmo k další světové válce. Státy byly přesvědčeny, ţe příčinou jejich relativní zaostalosti ve vztahu k USA je rozdělení Evropy na řadu národních států, a potaţmo národních trhů. Pouze sjednocený evropský trh můţe umoţnit „větší rozsah výroby, specializací a silnější konkurenci…, následný růst investic, rozsáhlejší inovace a rychlejší ekonomický růst“. Vede 13

ale také ke sníţení napětí ve vztazích mezi zeměmi5. EHS vzniklo zejména s cílem vytvořit tzv. hospodářskou unii s výhledem na vybudování společného evropského trhu viz. níţe. Postupným vývojem došlo roku 1967 ke sloučení správních orgánů tří výše zmíněných organizací, tedy ESUO, EHS a EUROATOMu. Smlouva o společných orgánech, která ustanovila organizacím jednu Radu a jednu Komisi se téţ někdy nazývá „Slučovací smlouvou“ nebo „Smlouvou o fúzi“ a je součástí primárního práva Evropského společenství Díky tomuto kroku došlo ke zjednodušení a racionalizaci organizační struktury sloučených Společenství.

1.2 Společný trh Za podstatný prvek společného trhu můţeme povaţovat vznik celní unie, která byla dobudována roku 1968 a byla povaţována za prvotní cíl Společenství po podpisu výše uvedených Římských smluv. Celní unie zahrnovala především zrušení celních poplatků a kvantitativních omezení při dovozu a vývozu zboţí mezi členskými státy, zavedení společného celního sazebníku a společnou obchodní politiku vůči třetím zemím. To vše muselo být rovněţ doprovázeno sbliţováním vnitrostátních právních řádů. Je ale zřejmé, ţe pouze volný pohyb zboţí, kterého lze dosáhnout po vzniku celní unie pro skutečně funkční společný trh nestačí. Je třeba umoţnit i volný pohyb sluţeb či těch, kteří tyto sluţby a zboţí přijímají, tzn. podnikatelé a pracovníci. Aby však i toto fungovalo, musí být zajištěn volný pohyb plateb a následně i kapitálu. V tomto pojetí byl roku 1969 společný trh dobudován a zaloţen na následujících čtyřech svobodách.

1.2.1 Volný pohyb zboží Patří mezi základní předpoklady pro fungování vnitřního trhu. Volný pohyb zboţí pomohl vybudovat vnitřní trh, jehoţ výhod nyní vyuţívají evropské firmy i občané ve 27 členských státech s celkovým počtem více neţ 490 milionů obyvatel. Značného uvolnění pohybu zboţí bylo dosaţeno odstraněním tzv. netarifních a tarifních překáţek6, které byly odstraněny jiţ v první fázi procesu. Jedná se především o cla a další omezení s rovnocenným účinkem, které v minulosti zabraňovaly dalšímu rozvoji kooperace a specializace mezi podniky v členských státech EU. Ihned po uvolnění došlo k razantnímu nárůstu vzájemné obchodní směny. Jejich zrušení však samo o sobě nestačí.

5

Adámková Vlasta, Cihelková Eva. Vnitřní trh Evropské unie. 7 s. Muller Thomas. Vnitřní trh EU. [on-line][cit. 2011-04-18] Dostupný z WWW http://www.mpo.cz/dokument3363.html 6

14

Jednotlivé členské státy měli i nadále stanoveny v národních předpisech různé poţadavky na výrobky, většinou pak technického rázu. Harmonizace technických, zdravotních či jiných poţadavků v předpisech členských států se proto ukázala jako nezbytný krok k širšímu uvolnění zboţí na trzích členských států7. První krok, který Evropa k tomuto účelu podnikla, se však minul účinkem. Velkým mnoţstvím různých směrnic se snaţila kompletně nahradit úpravy, které za tímto účelem doposud činily jednotlivé členské státy. Z důvodu enormního mnoţství výrobků a rychlému technologickému rozvoji, na něţ nemohla normalizace reagovat, se však tento záměr záhy projevil jako příliš ambiciózní. Nový přístup se proto zaměřil pouze na stanovení všeobecných rámců technických poţadavků za účelem zajištění základních vlastností výrobků jako je např. bezpečnost8. Splňují-li tyto výrobky určitá kritéria je jim uděleno označení CE. Velký důraz na výrobky je kladen především v oblastech, kde mají výrobky přímý vliv na ţivot a zdraví, jako jsou potraviny, léčiva, motorová vozidla nebo chemické výrobky. V těchto případech je dodrţování technických norem závazné9. Stále zde však existuje velké mnoţství výrobků, které harmonizovány nejsou. Pohyb těchto neharmonizovaných výrobků na vnitřním trhu EU je řízen principem tzv. uznávání, jehoţ základní myšlenka zní, je-li výrobek uveden na trh v jednom členském státě a splňuje místní poţadavky, je dobrý i pro spotřebitele ostatních členských států. Prodej tohoto výrobku by měl být proto umoţněn. Toto pravidlo se v současnosti aplikuje i na členské státy Evropského hospodářského prostoru viz. níţe, tzn. také na Norsko, Lichtenštejnsko a Island a stejný princip o vzájemném uznávání platí rovněţ pro Turecko. I v těchto případech však existují výjimky, které brání volnému pohybu zboţí. Jedná se o tzv. oprávněné zájmy. Těmi můţe být např. ochrana zdraví, ţivotního prostředí, průmyslového vlastnictví či průmyslu. Stát však musí prokázat, ţe omezení jsou skutečně nezbytná a jsou aplikována v co nejmenší míře10. Jiţ Bílá kniha zdůrazňuje, ţe „integrace trhu je ústředním a determinujícím faktorem v energetické politice EU“ K zajištění volného pohybu zboţí a omezení moţného konkurenčního prostředí si Evropská Unie klade za cíl sblíţit příslušné legislativní normy 7

Muller Thomas. Vnitřní trh EU. [on-line][cit. 2011-04-18] Dostupný z WWW http://www.mpo.cz/dokument6175.html 8 Odbor vnitřního trhu a služeb. Building Europe without barriers – Ministry of Industry and Trade, [on-line][cit. 2011-04-04]. 9 s. Dostupný na WWW http://www.mpo.cz/dokument54106.html 9 Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví [on-line][cit. 2011-05-05] dostupný na WWW http://www.unmz.cz/urad/unmz 10 Schreib David. Princip vzájemného uznávání na vnitřním trhu se zbožím [on-line][cit. 2011-04-10] Dostupný z WWW http://www.mpo.cz/dokument1249.html

15

jednotlivých zemí. Velikou překáţkou při dosahování harmonizace v tomto případě je však princip subsidiarity. V Lisabonské smlouvě se princip subsidiarity definuje jako zásada, kdy je EU oprávněna rozhodovat jen v oblastech, ve kterých panuje mezi členskými státy shoda. A zde nastává problém, jelikoţ v případě energetiky, které se věnuji níţe, je harmonizace energetických daní v rozporu s přáním členských států zachovat si suverénní právo pouţívat daně především ke zvyšování příjmu, a to způsobem, který jim vyhovuje.

1.2.2 Volný pohyb osob Druhou ze čtyř základních svobod vnitřního trhu je volný pohyb osob. Týká se především odstraňováním překáţek, jak právních, tak i praktických, které by mohli bránit osobám v přesunu do jiného členského státu za prací, podnikáním, turistikou či studiem. Právem občanů Unie a jejich rodinných příslušníků na volný pohyb po členských státech se zabývá směrnice 2004/38/ES, kterou Česká republika plně transponovala do svých vnitrostátních právních předpisů v roce 2007. Podrobnější informace na toto jistě důleţité téma, leč ne zcela zapadající do rámce mé diplomové práce naleznete na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí11. Do této svobody spadá i uznaní kvalifikací či diplomů v jiných členských státech. Více informací viz. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy12.

1.2.3 Volný pohyb služeb Volný pohyb sluţeb spočívá v právu podnikatele poskytovat dočasné a příleţitostné sluţby z jednoho členského státu do jiného členského státu. Podnikatel v tomto případě nemusí v jiném členském státě zakládat podnik či ţivnost. Více podrobností lze nalézt ve Smlouvě o zaloţení Evropského hospodářského společenství13 a Smlouvě o fungování EU14.

1.2.4 Volný pohyb kapitálu Čtvrtou a zároveň poslední základní svobodou vnitřního trhu je volný pohyb kapitálu. V ČR je tato problematika zejména v kompetenci resortu Ministerstva financí. Jedná se především o odstranění všech národních překáţek pro transfer kapitálu mezi členskými státy

11

Volný pohyb osob. [on-line][cit. 2011-05-10] Dostupný z WWW http://www.mpsv.cz/cs/1280 Uznávání kvalifikací a vzdělání v EU [on-line][cit. 2011-05-10] Dostupný z WWW http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/uznavani-kvalifikaci 13 Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství - článek 49-55 14 Smlouva o fungování EU – článek 56-62 12

16

EU i s třetími zeměmi, zavedení pravidel EU o zabezpečení příhraničních plateb a transferů kapitálu a v neposlední řadě volně směnitelná česká koruna. Původní termín dokončení vnitřního trhu byl sice dle Římské smlouvy stanoven na rok 1969, avšak tento úkol se záhy ukázal jako nesplnitelný. Tyto jednotlivé základní svobody byly i po roce 1969 stále značně omezeny. Aţ projekt vnitřního trhu – Bílá kniha a akt o jednotné Evropě (1985), který zahrnoval věcně a časově specifikovaný postup realizace 282 právních aktů, vymezoval způsoby jak překonat překáţky technického, daňového a fyzického charakteru k zajištění volného pohybu zboţí, osob, sluţeb a kapitálu vznikl. Stejného roku byla jmenována nová Komise v čele s J. Delorsem. Bílá kniha o dokončení vnitřního trhu tedy identifikovala tři hlavní bariéry15: -

Fyzické: na vnitřních hranicích mezi členskými státy se nadále udrţovaly kontroly zboţí i osob.

-

Technické: značně rozsáhlý rejstřík odlišných národních předpisů, jeţ brzdily volný pohyb zboţí, sluţeb i pracovníků.

-

Daňové: rozdíly v sazbách nepřímých daní, jeţ nejen deformovaly obchod, ale vynucovaly si kontrolu na hranicích mezi členskými státy.

1.2.5 Jednotný evropský akt Roku 1986 následovalo přijetí Jednotného evropského aktu, který stanovil nový termín dokončení vnitřního evropského trhu na rok 1992. Nad rámec jiţ uvedených čtyř svobod, došlo k rozšíření programu o předpisy týkající se sociálních otázek, ochrany ţivotního prostředí, ekonomické a sociální soudrţnosti, výzkumu a technologického rozvoje a do budoucna také hospodářské a měnové unie16.

Změnou prošli tři původní smlouvy o

EHS,ESUO a EUROATOMu kde bylo aţ na výjimky zavedeno většinového hlasování.

1.2.6 Maastrichtská smlouva Zasedání Evropské Rady konané 11. – 12.12.1991 vyústilo dne 7.2.1992 k podpisu smlouvy o EU, nazývané téţ dle místa podpisu Maastrichtská smlouva. Ta vstoupila v platnost dne 1.11.1993. Výčet změn, které sebou smlouva o EU oproti smlouvě o ES přinesla, je značný, proto uvedu pouze některé z nich. Smlouva zahrnovala jak ekonomickou 15

Stručná historie vnitřního trhu [on-line][cit. 2011-05-10] Dostupný z WWW http://www.euroskop.cz/8732/sekce/strucna-historie-vnitrniho-trhu/ 16 Stručná historie vnitřního trhu [on-line][cit. 2011-05-10] Dostupný z WWW http://www.euroskop.cz/8732/sekce/strucna-historie-vnitrniho-trhu/

17

oblast (prostor bez vnitřních hranic či hospodářská a měnová unie), bezpečnostní otázky (společná zahraniční politika), tak i oblast justice a vnitřních věcí (policejní spolupráce, azylová politika atd.). Rok 1993 je díky uvedeným skutečnostem a splněním velké části návrhů uvedených v Bílé knize označován za rok kdy byl „dokončen“ vnitřní trh. Společně s procesem vytváření vnitřního trhu byl koncem 80. let zahájen i projekt vytvoření Evropského hospodářského prostoru.

1.2.7 Evropský hospodářský prostor Spuštění EHP bylo původně plánováno ke stejnému datu jako spuštění vnitřního trhu. Díky problémům s ratifikací dohody o EHP ve Švýcarsku však došlo k faktickému vytvoření EHP teprve k 1.1.1994. Základní myšlenkou pro vznik EHP bylo vytvořit takový hospodářský prostor, v rámci něhoţ by se členské země Evropského sdruţení volného obchodu17 (ESVO) začlenily do vnitřního trhu evropského společenství. Proto, aby mohly být členské státy začleněny do vnitřního trhu EU, bylo nutné převzít do své národní legislativy některé základní mechanismy související právě s vnitřním trhem ES18

1.3 Zakládající smlouvy EU Shrňme si nyní ve stručnosti zakládající smlouvy EU, o kterých jsem se jiţ zmínil. První smlouvou, kterou uvádím, je smlouva o zaloţení ESUO. Ta měla především zamezit v poválečné Evropě vzniku dalšího ozbrojeného konfliktu díky provázanosti odvětví uhlí a oceli jakoţto nezbytné suroviny pro vedení války. Její platnost vypršela roku 2002. Dalšími zakládajícími smlouvami byly Římské smlouvy, konkrétně Smlouvy o EHS a EUROATOMU. Ty navazovaly na úspěchy ESUO a dále rozšiřovaly hospodářskou spolupráci členských zemí. Roku 1967 byla přijata Bruselská smlouva, někdy téţ označovaná za smlouvu slučovací. Díky této smlouvě došlo ke sloučení orgánů tří doposud ustanovených společenství a to ESUO, EHS a EUROATOMU. Reformu evropských institucí a zrychlení rozhodovacího procesu přinesl roku 1986 Jednotný evropský akt. V roce 1993 následovala přijetí poslední ze smluv, které jsem zatím uvedl, a to Maastrichtská smlouva neboli smlouva o Evropské unii. Tato smlouva zaváděla nové prvky 17

ESVO vzniklo roku 1960 jako seskupení zemí, které z různých důvodů jako např. zachování suverenity neakceptovaly systém v EHS. Některé z nich však již svůj postoj přehodnotily a do EU vstoupily. 18 Evropský hospodářský prostor [on-line][cit. 2011-05-06] Dostupný z WWW http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/e/evropsky-hospodarsky-prostor-ehp/1000697/6300/

18

politické unie, proces spolurozhodování a nové formy spolupráce. Rovněţ zaváděla přípravná opatření pro zavedení evropské měnové unie. Zbývají tedy tři poslední zakládající smlouvy, které formovaly evropský integrační proces aţ do současnosti.

1.3.1 Amsterodamská smlouva První z těchto tří smluv je Amsterodamská smlouva, která vstoupila v platnost 1. května 1999. Obsahovala několik změn, mezi které patří například upravený systém obsazování Komise, začlenění Schengenské smlouvy do právního systému Evropské unie či stanovení limitu pro počet poslanců Evropského parlamentu na 700. Jednalo se tedy především o doplnění stávajících smluv o EU a Smlouvy o EHS.

1.3.2 Niceská smlouva Roku 2003 vstoupila v platnost Niceská smlouva, díky které vzrostly legislativní a kontrolní pravomoci Parlamentu a hlasování kvalifikovanou většinou se v rámci Rady se rozšířilo na další oblasti.19

Důvodem přijetí byla zejména reforma evropských institucí

zaměřená na jejich zefektivnění.

1.3.3 Lisabonská smlouva Mnohaletý proces vyjednávání byl dne 1. Prosince 2009 završen vstoupením v platnosti „smlouvy pro Evropu 21. století“ neboli Lisabonské smlouvy. Tato smlouva by měla především demokratičnost a efektivitu Unie a vytvořit tak podmínky ke společnému řešení mnoha aktuálních globálních problémů. Velké změny tato smlouva přináší zejména v otázkách hospodářské a měnové politiky v důsledku posiluje charakter evropské Hospodářské a měnové unie.

1.4 Vnitřní trh EU ve vztahu k vybranému síťovému odvětví V dosavadním popisu integračního procesu EU jsem se věnoval obecnému výčtu historických událostí, které vedly k Evropské unii tak, jak jí známe dnes. Je důleţité nejprve poznat obecné principy fungování EU či konkrétně vnitřního trhu abychom mohli následně pochopit určité dané odvětví, které se v tomto prostředí formovalo a které je jím jak uţ po legislativní, tak i po ekonomické stránce ovlivňováno. 19

Niceská smlouva. Evropský Parlament [on-line][cit. 2011-05-06] Dostupný z WWW http://www.europarl.europa.eu/parliament/archive/staticDisplay.do?id=77&pageRank=4&language=CS

19

Elektroenergetickou a obecně energetickou politiku Evropské unie nemůţeme srovnávat například se společnou zemědělskou či obchodní politikou. Tato politika má své zvláštní charakteristické rysy. Sice existuje na komunitární úrovni, velká část pravomocí však stále zůstává v rukou členských států.

1.4.1 Vliv EU na energetická síťová odvětví během 60. a 70. let Pro příklad můţeme uvést období během 60. a 70. let kdy docházelo k budování společného evropského trhu. Byla to právě síťová odvětví, mezi něţ elektroenergetika patří, kde se avizované kroky tehdejší doby směrem k integraci naplnit nepodařilo. Příčin, proč nedošlo zrovna v tomto sektoru k otevření hospodářské soutěţi, můţeme hledat několik. Především to byly celkové problémy, ať uţ hospodářské či politické, se kterými se v té době EHS potýkalo. Pro příklad uvádím způsob hlasování v Radě ministrů, kde bylo ve většině případů pro přijetí návrhu poţadováno jednomyslné usnesení. Dále překáţky, které bránily volnému pohybu zboţí, sluţeb a výrobních faktorů jako do té doby stále probíhající celní a imigrační kontroly na hranicích členských států, rozdílné normy a standardy, které stanovovaly poţadavky na výrobek z hlediska kvality, bezpečnosti a kompatibility, bariéry vyplývající nezřídka z velmi sloţitých ekonomických podmínek v souvislosti se zadáváním zakázek, z přístupu ke státním podnikům a vládním subvencím průmyslu, rozdíly v nepřímých daních, různé právní normy týkající se moţnosti podniků nabízející sluţby jako bankovnictví či pojišťovnictví usadit se na území jiného členského státu20. 70. léta lze obecně povaţovat za krizová v rámci evropské integrace, kdy se státy postupně uchylovaly zpět k protekcionalismu a uplatňování státních monopolů. Pokud bychom se odchýlili od elektroenergetiky k celkové energetice, můţeme za první regulační krok ze strany EU povaţovat rok 1968, kdy dochází k přijetí Směrnice o povinnosti členských států udrţovat minimální zásoby ropy a ropných produktů (68/414/ECC). „Vzhledem k tomu, ţe dováţená ropa a ropné produkty nabývají stále většího významu v zásobování Společenství energií; ţe jakékoli potíţe, byť dočasné, jejichţ důsledkem je sníţení dodávek takových produktů dováţených ze třetích zemí, by mohli způsobit váţné narušení hospodářské činnosti ve Společenství; ţe Společenství tedy musí být v takovém případě schopno odstranit nebo alespoň zmírnit všechny škodlivé následky21.”

20

Adámková Vlasta, Cihelková Eva. Vnitřní trh Evropské unie. 8 s. Směrnice Rady ze dne 20. prosince 1968. [on-line][cit. 2011-05-06] Dostupný z WWW http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/ LexUriServ.do?uri=OJ:L:1968:308:0014:010:CS:HTML 21

20

Ve směrnici se dále uvádí o nutnosti udrţování zásob ropných produktů odpovídající průměrné denní spotřebě za 65 dnů předchozího roku. Jsou tedy patrné snahy vedoucí k zajištění dostatečného mnoţství energie bezpečným způsobem.

1.4.2 Vliv EU na energetická síťová odvětví během 90. let Aţ devadesátá léta můţeme povaţovat za čas, který značně ovlivnil všechny síťová odvětví, elektroenergetiku nevyjímaje, která doposud nebyla vystavena větší konkurenci díky existence převáţně státních monopolů. V důsledku probíhající liberalizace té doby, začalo postupně docházet k otevírání dopravních, telekomunikačních i energetických trhů. Za historický mezník v rámci energetické politiky EU ihned z počátku devadesátých let, můţeme povaţovat podpis a souhlas s cíli a zásadami stanovenými v „Chartě“22, ke kterému došlo 17.12.1991. Stalo se tak na konferenci v Haagu za účasti více neţ 50 zemí střední a východní Evropy včetně bývalého Sovětského svazu. Klíčovým cílem vyjádřeným v této chartě byl rozvoj otevřeného a konkurenčního trhu a svobodného pohybu energetických materiálů a výrobků. Mezi další neméně významné cíle Charty z pohledu EU patří rovněţ zajištění a podpora investic do energetického sektoru, stejně jako zvyšující se potřeba liberalizace energetických trhů. Proto, aby se mohlo dosáhnout splnění vytyčených cílů, bylo však nutné dodrţení čtyř základních zásad, jakými jsou zásada státní suverenity a suverenity práv nad přírodními zdroji, zásada nediskriminace, zásada trţně určovaných cen a zásada minimalizace environmentálních problémů23. Je otázka zda-li jsou tyto zásady dodrţovány. Myslím, ţe nebudu daleko od pravdy, kdyţ řeknu, ţe je ještě v současnosti hodně co dohánět. Hlubší analýze na tomto poli se však nyní věnovat nebudu, jelikoţ je na to dostatek prostoru v následujících kapitolách. V této kapitole se věnuji spíše legislativnímu rámci, který dané síťové odvětví formoval. Následoval tedy rok 1994 a tím i podpis Smlouvy o energetické chartě, která byla jiţ oproti výše uvedené Chartě normativně závazným aktem stanovujícím práva a povinnosti všech smluvních stran. Smluvní strany se rovněţ zavázaly projednat souběţně dva sektorální Protokoly a to Protokol o energetické účinnosti a o jaderné bezpečnosti. Smlouva řeší otázky obchodu, dopravy, urovnávání sporů a investic. Pro obchod s energetickými materiály a produkty byla stanovena pravidla v rámci GATT/WTO.

22

Energy Charter Treaty Energetická charta [on-line][cit. 2011-04-06] Dostupný z WWW http://www.czp.cuni.cz/info/EU/Energetika/energetick%C3%A1_charta.htm 23

21

GATT24 slouţila jako nástroj pro podporu mezinárodního obchodu jiţ od roku 1947. Tato smlouva tedy obsahovala dočasná obchodní pravidla, která měla vyuţívat plánovaná Mezinárodní obchodní organizace (ITO)25, ta však nakonec nevznikla. Názory, proč ITO nikdy nevzniklo, se různí. Někteří se domnívají, ţe k tomu došlo v důsledku strachu americké obchodní komunity. Po 48. letech byla pravidla GATTu aktualizována a implementována do pravidel WTO26. Světová obchodní organizace se sídlem v Ţenevě je v současné době jednou z klíčových globálních institucí zaměřených na mezinárodní obchod. Po krátké odbočce se však vraťme zpět ke Smlouvě a Protokolu o energetické efektivnosti, která vstoupila v platnost v dubnu roku 1998 a ratifikována byla 30-ti signatářskými zeměmi. Po tomto kroku následovalo přijetí tzv. Zelené knihy vydané Komisí (2000), která se zabývá špatnou energetickou situací EU a moţným budoucím trendem a vývojem. Komise předpokládala, ţe v důsledku narůstající spotřeby energie v členských státech EU vzroste jejich energetická závislost aţ na 70% do roku 2030. Komise v tomto ohledu navrhla několik kroků, jak tento trend odvrátit. Jedná se například o zvyšování podílu obnovitelných zdrojů či zvýšení energetické účinnosti prostřednictvím investic do výzkumu v této oblasti. Energetická, respektive elektroenergetická účinnost je ve své podstatě cíl mé diplomové práce. Totiţ pouze konkurenční prostředí můţe vést vysoké elektroenergetické účinnosti a zaručit tak snadno dostupnou elektřinu za přijatelnou cenu. Co se týká obnovitelných zdrojů, tak rozhodně nejsem proti, je však třeba nenechat se zaslepit někdy ne tak úplně podloţenými informacemi a veškerou elektrickou energii vyrábět pouze touto cestou. Souhlasím tedy v tomto bodě s Komisí, ţe je třeba určité zvyšování podílu obnovitelných zdrojů avšak ne za cenu nepřiměřených nákladů či ohroţení dostupnosti elektrické energie. Co

se

týká

zajištění

snadno

dostupné

elektřiny

je

především

zapotřebí

liberalizovaného, integrovaného a účinného vnitřního trhu s energií. K tomuto cíli však vede dlouhá a strastiplná cesta. Jak se píše v Návrhu Směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou předloţená Komisí SEK(2007):

24

General Agreement on Tariffs and Trade ITO – Internetional Trade Organization 26 WTO – The World Trade Organization 25

22

„Elektřina a plyn představují srdce evropského blahobytu. Bez konkurenčního a účinného evropského trhu s elektřinou a plynem budou evropští občané za jednu ze svých nejzákladnějších denních potřeb platit nadměrnou cenu. Trh s elektřinou a plynem je rovněţ zásadně důleţitý pro konkurenceschopnost Evropy, neboť energie je důleţitým vstupem pro evropský průmysl. Dále platí, ţe konkurenční a účinný trh s elektřinou a plynem je podmínkou pro řešení otázky změny klimatu. Pouze s fungujícím trhem je moţné vyvinout účinně fungující mechanismus obchodování s emisemi a odvětví obnovitelné energie splňující ambiciózní cíl, na kterém se dohodla Evropská rada, tedy zajistit, aby v roce 2020 pocházelo 20 % energie EU z obnovitelných zdrojů. Konkurenční trh s elektřinou a plynem v rámci celé EU je nakonec klíčový i pro zajištění bezpečnosti dodávek energie v Evropě, neboť pouze na celoevropském a konkurenčním trhu se mohou objevovat směrodatné signály pro investice a právě takový trh nabízí spravedlivý přístup k síti pro všechny potenciální investory a poskytuje skutečné a účinné pobídky jak pro provozovatele sítí, tak pro výrobce, aby investovali miliardy eur, jak to bude v EU během následujících dvou desetiletí potřeba.“27 Výhody vyplívající z liberalizovaného trhu s elektřinou jiţ občané EU začínají pociťovat, stále však zdaleka nedošlo ke skutečnému vytvoření vnitřního trhu z důvodu vysoké míry vertikální integrace a vysoké koncentraci trhu28. Komise v posledních letech soustavně sledovala a analyzovala elektroenergetický trh a zároveň kaţdoročně zveřejňovala srovnávací zprávu o provádění vnitřního trhu s elektřinou a plynem. K účelu zajištění fungujícího vnitřního trhu Komise rovněţ pořádá fóra, například madridské Plynárenské regulační fórum či florentské Elektroenergetické regulační fórum, kde je moţná diskuze o aktuálních problémech či moţném budoucím vývoji. Na tyto fóra byli zváni zástupci odborů, spotřebitelů, obchodníků, provozovatelů přenosových a přepravních soustav, dodavatelů, uţivatelů sítí, energetických burz a samozřejmě také ministerstev, vnitrostátních regulačních orgánů a Komise. Dne 8. března 2006 zveřejnila Komise Zelenou knihu o vývoji společné, soudrţné evropské energetické politiky. 10. ledna 2007 poté vydala Komise sdělení s názvem Energetická politika pro Evropu, které se týkalo především dotvoření vnitřního trhu

27

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění Směrnice (ES) č. 54/2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elekřinou (KOM(2007) 528 v konečném znění) ze dne 26. června 2003. 4-7 s. 28 „Vertikálně integrovaným podnikem“ je míněno podnik nebo skupina podniků, jejichž vzájemné vztahy jsou definovány v čl. 3 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 4064/89 ze dne 21. prosince 1989 o kontrole spojování podniků a kde daný podnik nebo skupina vykonává nejméně jednu z funkcí přenosu nebo distribuce a nejméně jednu z funkcí výroby nebo dodávek elektřiny.

23

s elektřinou a zemním plynem. Toto sdělení vycházelo z podrobných informací získaných důkladným přezkoumáním situace vnitrostátních trhů s elektřinou a plynem. To vedlo aţ k zasedání Evropské rady, které se konalo na jaře roku 2007. Evropská rada tímto vyzvala Komisi k navrţení mnoha opatření, mezi něţ patří například29 : - účinné oddělení dodavatelských a výrobních činností od provozování sítě - větší nezávislost vnitrostátních energetických regulačních orgánů a další harmonizaci jejich pravomocí - vytvoření nezávislého mechanismu pro spolupráci vnitrostátních regulačních orgánů - vytvoření mechanismu pro provozovatele přenosových nebo přepravních soustav, kterým by mohli zlepšit koordinaci provozování sítí a jejich zabezpečení, příhraniční obchod a provoz sítě - vyšší průhlednost operací na energetickém trhu Těmito opatřeními navrţenými Radou bych uzavřel první kapitolu své diplomové práce. Tyto a mnoho dalších návrhů ke zlepšení situace vnitrostátních trhů a následně poté dobudování vnitřního elektroenergetického trhu, totiţ není moţné vyřešit bez znalostí obecného povědomí o fungování síťových odvětví.

29

Návrh Směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou předložená Komisí str.3

24

2

Teoretické přístupy a důvody Po výčtu historických událostí, současném stavu a moţném budoucím vývoji

v prostředí vnitřního trhu EU, nastal čas charakterizovat samotná síťových odvětví, která se na tomto trhu vyskytují. Proto, abychom dokázali navrhnout určité řešení a moţná zlepšení, musíme zavítat do ryze teoretické roviny a popsat charakteristiky vztahů, které se na ní vyskytují. Začněme tedy popisem a analýzou samotného síťového odvětví. V průběhu kapitoly se postupně přesuneme skrze charakteristické znaky a ekonomické aspekty síťových odvětví

aţ

po

obecné

moţnosti

jejich

moţného

vývoje

směrem

ke

zvýšení

konkurenceschopnosti. Informace obsaţené v této kapitole jsou veskrze aplikovatelné na veškerá síťová odvětví. Dále by se říci, ţe tato kapitola slouţí jako základ pro kapitolu následující, kterou je ilustrace problematiky konkrétního síťového odvětví, kterým je v případě mé diplomové práce, elektroenergetika.

2.1 Charakteristické znaky síťových odvětví Síťová odvětví hrají významnou roli v současném moderním

světě. Jsou

charakteristická především dodáním určitých produktů či sluţeb konečnému zákazníkovi díky infrastrukturní síti, která je propojuje. Historicky lze za síťová odvětví povaţovat především ţeleznice, plyn, elektřinu, poštu a telekomunikace. Široce tedy můţeme síťová odvětví definovat, jako průmysl kde je jistá entita doručena skrze jistou viditelnou či neviditelnou trasu. Samotná síť pak můţe být definována jako určitá dopravní cesta (např. rozvodná elektrická síť, silnice, telefonní drát, ropovod) přes kterou jsou tyto entity jako zboţí, pasaţéři, elektřina, voda či plyn přenášeny. Jak jsem jiţ v úvodu upozornil, tato odvětví vykazují určité společné znaky, díky nimţ je můţeme charakterizovat30.

2.1.1 Utopené náklady (sunk cost) Jedná se o nevyuţitou část fixních nákladů, neboli minulé výdaje, které jiţ nemohou být změněny současnými ani budoucími rozhodnutími a zpět je jiţ nezískáme. Jednoduše mohu vysvětlit na klasickém příkladu. Postavíme li stavebnici z lega, můţeme jí následně zase rozloţit a postavit něco jiného. V případě výstavby továren pro výrobu elektrické energie však tuto moţnost nemáme. Osobně mi tedy uniká podstata otázky, zda dostavět či nedostavět určitou jadernou elektrárnu. Stále slyšíme o mrhání s penězi atd., ale co uděláme

30

Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity 15-23 s.

25

s nedostavěným reaktorem? Zde přeci otázka zda dostavět či nedostavět není moţná, nechceme li opět mrhat penězi, kterých není v současnosti zrovna přespříliš.

2.1.2 Síťové externality Síťové externality mohou být jevem negativním (náklad) či jevem pozitivním (uţitek). Externality se objevují za předpokladu, závisí-li přidaná hodnota jednoho uţivatele na celkovém počtu uţivatelů sítě. V případě, ţe se přidaná hodnota se vzrůstajícím počtem uţivatelů sítě zvyšuje, hovoříme o pozitivní externalitě (club externality). Je-li případ opačný, tedy se vzrůstajícím počtem uţivatelů se přidaná hodnota sniţuje, hovoříme o negativní externalitě (congestion externality31). Externality můţeme dělit na základě několika hledisek. a) Pozitivní přímé externality – Typické pro „two way“ sítě. Pro názornou představu uvedeme telekomunikace. S příchodem dalšího uţivatele sítě n+1 dojde k rozšíření spektra uţivatelů, tudíţ větším moţnostem spojení. Lze tak pokračovat aţ do kapacitních moţností sítě. b) Pozitivní nepřímé externality – Typické pro „one-way“ sítě. V sektorech jako je například plyn či elektřina nedochází k přímému kontaktu mezi uţivateli. Pro tento případ jsou charakteristické úspory z rozsahu. Příchod dalšího uţivatele sítě tudíţ zredukuje náklady na poskytování sluţeb všem ostatním uţivatelům sítě. c) Negativní externality – Negativní externality mohou nastat například v případě ţelezniční dopravy, kde existuje niţší kapacita sítě. S nárůstem počtu uţivatelů tedy dochází k přetíţení sítě, tedy menšímu mnoţství místa pro jednotlivce a tím i méně uţitku z cestování. I v rámci distribuce energie však můţe dojít k negativní externalitě. Zdroje se s růstem uţivatelů nemění, tudíţ při nárůstu uţivatelů zbude v průměru méně výstupu pro jednotlivého uţivatele. d) Možné selhání trhu v důsledku externalit – Pozitivní přímé externality na poptávkové straně sebou nesou pozitivní zpětnou vazbu, která činí silné poskytovatele silnějšími a naopak slabé slabšími. Zákazníci si cení firemního zboţí, jelikoţ to je široce rozšířeno. S rozšiřujícím se trhem, tedy zákonitě nemusí docházet k rozptylování poptávky. Jestliţe ostatní uţívají určitou síť, je o to větší důvod stejnou síť vyuţívat. Pro zákazníky je rovněţ drahé být připojen do více sítí současně, proto volí tu síť, kde získají nejvíce uţitku.

31

Přeplnění, přehlcení

26

2.1.3 Lock in efekt32 Můţe se dostavit, pokud konzumenti shledají ekonomicky racionálnější zůstat ve stávající síti neţ přejít ke konkurenci. Můţe se tak stát z příčiny, ţe stávající poskytovatel opravdu nabízí nevýhodnější podmínky. Existuje ale i moţnost, ţe konkurenční poskytovatel sluţeb sice nabízí výhodnější produkt, ale náklady na přechod k němu jsou příliš vysoké, ať uţ díky pokutám ze strany stávajícího poskytovatele, nebo i z důvodů tzv. utopených nákladů, které jiţ byly učiněny pro nákup potřebného doplňkového zboţí. Lock-in efekt však musíme oddělovat od módy, která má sice podobný následek, ale uţ ne stejnou příčinu. Holman ve své knize „Středně pokročilý kurz mikroekonomie“ uvádí další moţné příklady Lock in efektu33: Síťový efekt v distribuci elektřiny Když si pořídíte jakýkoli elektrický spotřebič, víte, že jej doma zapojíte do zásuvky 220 V/50 Hz. Proto si koupíte pouze takový spotřebič, který splňuje tyto parametry. Protože všichni mají tento typ zásuvky, mohou výrobci vyrábět jen takové spotřebiče, které jsou zapojitelné do těchto zásuvek. Představte si, že by nějaká firma přišla s novým typem ledničky, která je dokonalá i levná, ale je jí nutno zapojit do zásuvky jiných parametrů. Nikdo by jí nekupoval, protože by jí nemohl zapojit. Pro spotřebitele je jednotný standard zásuvek výhodný. Mají jistotu, že do nich všechny elektrické přístroje „pasují“. Je to výhodné pro výrobce, protože vědí, že budou-li jejich spotřebiče zapojitelné do standardní zásuvky, lidé je budou kupovat – všichni přece mají právě tyto zásuvky. Podobný je druhý příklad, který Holman uvádí34 a to anglický jazyk, který je nutností pro přistěhovalce, kteří přijíţdějí do USA. Chtějí-li se v USA prosadit, nemají jinou moţnost, neţ se angličtinu naučit. V obou případech však účastníci jednají spontánně, jelikoţ je to pro ně výhodné – aţ nakonec jsou „uzamčení“ (locked-in) v systému. Opět se neubráním postřehu z oblasti elektroenergetiky. Myslím, ţe se jiţ situace v této oblasti oproti dřívějším časům začíná obracet k lepšímu. Povědomí lidí sice o moţných dodavatelích elektřiny v dané oblasti stále není vysoké, chtějí li však dodavatele změnit, není nic jednoduššího neţ navštívit jeden z mnoha internetových srovnávačů, které s tímto problémem mohou pomoci. Za první dva měsíce tohoto roku uţ dle veřejně dostupných

32

Někdy též nazývaný síťový efekt Holman, Robert. Mikroekonomie, středně pokročilý kurz ekonomie. 382 s. 34 Holman, Robert. Mikroekonomie, středně pokročilý kurz ekonomie. 382 s. 33

27

údajů35 změnilo dodavatele elektřiny více, neţ 100 000 odběratelů z toho přes 60 000 domácností coţ není malé číslo.

2.1.4 Nízká elasticita poptávky Existuje na základě nezbytnosti produktu či sluţby, bez které se člověk nedokáţe obejít a nemá k dispozici odpovídající substitut. To dovoluje síťovému odvětví zvyšovat cenu, aniţ by se muselo obávat odlivu uţivatelů. A toto je jeden z hlavních důvodů proč zajistit konkurenční podmínky pro síťové odvětví. Budete li si moct koupit odpovídající produkt či sluţby jinde, nezbude síťovému odvětví neţ se přizpůsobit konkurenčnímu prostředí a tomu odpovídající ceně. Na druhou stranu, ale musím říci, ţe to není tak snadné jak se na první pohled zdá. Určité stupně produkce například elektřiny jsou tak náročné na kapitál, ţe prakticky není moţné stávajícím strukturám konkurovat.

2.1.5 Kompatibilita a standardizace Má-li být síť úspěšná, musí být všechny výstupy z ní kompatibilní. Stejně tak musí být vyuţívána stejná či podobná technologie, aby nedocházelo ke zbytečným nákladům při transakci. Pro příklad můţeme uvést ţeleznici, kde často nekompatibilita kolejí často redukuje konkurenční prostředí pouze na vnitrostátní síť. Je důleţité poznamenat, ţe i na homogenitě přenášené entity závisí typ a výkon celé sítě. Například kWh elektrické energie, kubický metr pitné vody či plynu jsou kompletně standardizované produkty. Jsou-li v jednom místě vpuštěny do sítě a jsou-li dokonalými substituty, nezáleţí, v které finální destinaci budou opětně ze sítě odebrány.

2.1.6 Nezbytné vybavení Nezbytné vybavení coţ je v zásadě samotná síť, tvoří základ všech síťových odvětví. Ať uţ se jedná o dráty elektrického vedení, koleje, plynovod či vodovodní potrubí, vţdy je nezbytné. Za léta byla ustanovena jistá pravidla, která by měla být v tomto sektoru dodrţována. Jako příklad lze uvést, ţe vybavení musí být kontrolováno společností s významnou trţní silou. Také však musí být umoţněn přístup na síť dalším hráčům, jelikoţ ti

35

Ekonom.cz: Dodavatele elektřiny vyměnilo od začátku roku přes 100 tisíc odběratelů.[on-line][cit. 2011-05-12] Dostupný z WWW http://ekonom.ihned.cz/c1-50924940-ekonom-cz-dodavatele-elektriny-vymenilo-odzacatku-roku-pres-100-tisic-odberatelu

28

jsou důleţití pro konkurenceschopnost celého odvětví. Při konstrukci samotných sítí je třeba brát na zřetel některé faktory samotné entity, která sítí prochází. Pro příklad můţeme uvést skladovatelnost. Za skladovatelné produkty lze povaţovat plyn, vodu, ale například i plánovanou transportní přepravu, kde je skladování dosaţeno časovým plánem. Elektřina či některé komunikační sluţby jako je telefonování za skladovatelné nelze povaţovat. Dalším příkladem je rychlost průtoku entity, který je více či méně kontrolován operátory. Je-li průtok dostatečně pomalý, můţe být cesta v případě vody, či plynu kontrolována prostřednictvím spínačů na komunikačním uzlu. Naproti tomu ţelezniční, nebo letecká doprava je plně v rukou operátorů. V případě telekomunikací či elektřiny je kontrola prováděna pomocí rychlosti propojení. Kontrola hraje velice důleţitou roli, aby se předešlo například kontaminaci vody či totálnímu kolapsu elektřiny36. Myslím, ţe si po přečtení první subkapitoly tohoto bloku kaţdý dokáţe udělat určitou představu o tom co vlastně síťové odvětví je a na jakých základních principech funguje. Leckdo si nyní jistě poloţí otázku co je tak sloţitého na tom, vytvořit v těchto odvětvích konkurenční prostředí? Musím konstatovat, ţe to lehké zrovna není. Přejděme tedy k o poznání náročnější problematice a to k ekonomickým otázkám a odpovědím.

2.2 Monopolizace síťových odvětví Ekonomická historie síťových odvětví je spjata převáţně s jedním typem konkurence a to monopolem. V jiném případě by vlastně ani nebylo třeba psát práci s cílem tvorby konkurenčního prostředí. Ještě před rozborem samotného monopolu, však zavítáme do minulosti a připomeneme si názor ekonomů, který panoval v době vzniku těchto odvětví. Teorie přirozeného monopolu, tak jak jí známe dnes, obhajuje vládní regulace v síťových odvětvích v posledních několika desetiletích. Bylo tomu tak i v minulosti? Kde se vlastně vzal monopol a jaký byl kdysi názor ekonomů na toto téma? Dle pana Zajíčka37většina ekonomů v 19. století povaţovala dokonce za ţádoucí odvětví, které se projevuje velkými výnosy z rozsahu38 a jako takové přispívá pozitivním směrem ke konkurenčnímu prostředí. Teorie přirozeného monopolu byla tedy formalizována a pouţívána aţ ex-post ekonomy, obhajujícími vládní intervence do ekonomiky. Za monopol byla ekonomy povaţována situace, kdy vláda udělila určitému subjektu výhradní postavení pro dovoz zboţí či udělila koncesi pro poskytování určitých sluţeb. Tento jev můţeme pozorovat především v oblasti 36

Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 8 s. Zajíček Miroslav Liberální Institut Working Paper 01-2002: Praha. 2002 38 Pozn. autor – výnosy s rozsahu si blíže popíšeme v následující subkapitole. 37

29

prodeje plynu či později elektřiny. Zajíček dále uvádí, ţe převaţující názor ekonomů té doby vypovídal o tom, ţe velké výnosy z rozsahu nejsou překáţkou v efektivním trţním hospodářství, naopak jsou pro konečné spotřebitele uţitečné. Nepřítelem číslo jedna a zároveň i tvůrcem monopolů byl dle tehdejších názorů stát. Pro obhajobu svých tvrzení uvádí dílo ekonoma Thomase J. DiLorenza – The Myth of Natural Monopoly (1986), který popisuje názory významných ekonomů dané doby. Dle Michala Mejstříka39se ještě v 80. letech veřejně prospěšné společnosti poskytující veřejně prospěšné statky stále povaţovaly za charakteristický příklad uplatnění teorie přirozeného monopolu a tudíţ za klíčovou součást státem vlastněného sektoru se specifickým způsobem regulace. Díky stagnující konkurenceschopnosti státem vlastněných společností v síťových odvětvích však vznikaly pochybnosti o tomto uspořádání a postupně se prosazovaly akademické názory, které říkaly, ţe je nutno tuto situaci změnit. I přes liberalizační snahy se však stále většina ekonomů shodne, ţe jisté prvky přirozeného monopolu v sektorech jakými síťová odvětví jsou, nalezneme. Jedná se především o jiţ existující sítě jako je přenosová síť elektřiny, plynovody či dopravní cesty. Pro ilustraci uvádím příklad tak, jak jej popisuje Holman ve své knize – Středně pokročilý kurz ekonomie40: Přenosová síť elektřiny Předpokládejme firmu AEZ, která postavila síť vysokého napětí. Musela na to vynaložit velké fixní náklady, jejichž výše nezávisí na množství rozváděné elektřiny. Mají charakter utopených nákladů, protože kdyby firma zjistila, že se investice nevyplácí, nemohla by investovaný kapitál převést jinam. Přenosová soustava je příliš specifickým zařízením, aby ji bylo možné „předělat“ na něco jiného. Fixní a utopené náklady na přenosovou síť jsou velmi vysoké, ale mezní náklady na připojení dalšího odběratele elektřiny, popř. na přenos dodatečné jednotky elektřiny jsou naopak velmi nízké – blíží se nule. Jednotkové náklady vlastníka přenosové sítě budou tudíž klesat s každým dalším připojeným zákazníkem a s rostoucím odběrem elektřiny. Představte si, že by také firma BEZ, chtěla rozvádět elektřinu. Musela by vybudovat druhou přenosovou síť, tedy vynaložit obrovské fixní náklady. Jenže většina odběratelů je už připojena na síť AEZ. Těch pár zákazníků, které BEZ získá, nemůže její přenosovou síť „uživit“. Jelikož je sítí BEZ rozváděno málo elektřiny, její jednotkové náklady jsou příliš vysoké a BEZ musí odběratelům účtovat vysoké ceny. Zákazníci ji proto raději opustí a připojí

39

Mejstřík Michal. Privatizace, regulace a deregulace utilit v EU a ČR: očekávání a fakta Holman, Robert. Mikroekonomie, středně pokročilý kurz ekonomie. 378 s.

40

30

se na síť AEZ, která pochopitelně může nabízet mnohem nižší ceny. BEZ nemá šanci se na trhu udržet a konkurovat firmě AEZ. A protože je jí to jasné předem, žádnou druhou přenosovou soustavu ani budovat nezačne. Firma AEZ tudíž zůstane na trhu sama – má přirozený monopol. Pokusme se tedy porozumět ekonomické teorii, abychom následně mohli popsat způsob, jak jej učinit více konkurenceschopnou.

2.3 Překážky bránící vstupu na trh Nechme stranou trh konkurenčního prostředí, o který se ve své podstatě snaţíme a zaměřme se rovnou na typ, který se k tomuto tématu přímo vztahuje. Monopol41 je definován jako trvalá trţní situace, kde existuje jeden poskytovatel produktu či sluţby. K produktu neexistují blízké substituty, coţ činí produkt nenahraditelný. Tento výrobce či dodavatel můţe tedy sám rozhodovat o výši ceny, nebo výši výstupu. Představuje tudíţ protipól k dokonalé konkurenci. Síla tohoto monopolu je dána především překáţkami bránícími pro vstup na trh dalším subjektům42.

2.3.1 Úspory z rozsahu Jedná se o skutečnost, kdy průměrné náklady určité firmy dosahují svého minima při větším výstupu, neţ ţádá trţní poptávka (přičemţ cena je vyšší neţ průměrné náklady, takţe firma realizuje zisk). Výrobní technologie, pouţívaná dostatečně velkými firmami, jim umoţňuje vyrábět s relativně nízkými náklady. Zabezpečovalo-li by danou trţní poptávku více firem, křivky jejich individuální poptávky by se posunovaly doleva, coţ by znamenalo růst průměrných nákladů. Ve snaze sníţit průměrné náklady by se firmy snaţily zvyšovat objem realizované produkce, sníţily by ceny a vítězem takové cenové války by se pravděpodobně po určité době stala jedna firma – monopol. Příkladem můţe být přirozený monopol, který vzniká díky přirozené síle konkurence a jehoţ průměrné náklady jsou niţší, neţ kdyby bylo v odvětví více menších firem. Přirozené monopoly se však jiţ v době globalizované výroby a vlivu nových technologií stávají přeţitkem a postupně zanikají. Nové technologie přinášejí niţší náklady na straně vstupů v porovnání se starými technologiemi. Vhodným příkladem je rozvoj vysokonapěťových linek pro přenos energie a tím i rozbití národních či místních monopolů výrobců a distributorů elektřiny, jak tomu bylo např. ve

41

Z řeckého monos – jeden, polein - prodávat Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 283 s.

42

31

Velké Británii, Norsku či Švédsku. Vystavení energetických firem konkurenčnímu tlaku (i mezinárodnímu v důsledku otevření trhu) můţe zvýšit produktivitu práce a sníţit náklady jak výrobcům, tak konečným spotřebitelům43. Celkové průměrné náklady tvoří dvě sloţky – fixní a variabilní. ATC(q) = AFC(q) + AVC(q) Celkový průměrný náklad můţeme vyjádřit:

ATC(q) = TC/q

Průměrný fixní náklad:

AFC(q) = FC/q

Průměrný variabilní náklad:

AVC(q) = VC(q)/q

Jinak řečeno, čím vyšší je výstup, tím niţší je mezní náklad. Koncept úspory z rozsahu je zaloţen na krátkodobé a dlouhodobé křivce nákladů. Jak jiţ víme z mikroekonomie je v krátkém období nejméně jeden vstup fixován. Během krátkého období tedy není firma schopna dostatečně upravit velikost závodu. Během dlouhého období je naopak společnost kompletně flexibilní, jelikoţ vstupy fixovány nejsou. Pokud chce tedy společnost produkovat více výstupu, můţe postavit větší a efektivnější závod. Průměrné náklady v dlouhém období produkce jsou tedy menší, nebo rovny průměrným nákladům v krátkém období, jelikoţ tehdy je společnost nucena nalézt nejoptimálnější mix produkce. Předpokládejme tedy, ţe firma v dlouhém období pouţívá technologii, která jí umoţní si vybrat ze čtyř moţností velikostí závodu. Graf 1: Dlouhé období

Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 25 s.

43

Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 284 s.

32

Obrázek ilustruje situaci, kdy společnost můţe v závislosti na velikosti poptávky měnit svou produkci. LRAC tedy průměrné náklady v dlouhém období kopírují po hřbetu křivky SRAC, tedy závody 1,2,3 a 4 v krátkých obdobích. Předpokládáme-li však, ţe má společnost k dispozici velké mnoţství závodů, potom dostaneme křivku dlouhodobých průměrných nákladů, která bude aţ téměř hladce obalovat křivky krátkodobých průměrných nákladů. Dostaneme tedy tzv. obalovou křivku. Graf 2: Obalová křivka

Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 26 s.

33

Půjdeme-li však ještě dál a pokusíme se aplikovat obalovou křivku na prostředí přirozeného monopolu, kde tradičné dochází k výše uvedeným úsporám z rozsahu, dostaneme klesající křivku nákladů. Graf 3: Klesající křivka nákladů

Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 27 s.

Vezmeme-li v potaz výrobu jednoho produktu a znázorníme-li rovněţ křivku fixních nákladů a křivku poptávky dostaneme následující graf. Graf 4: Fixní náklady jednoho produktu

Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 31 s.

Aby bylo výhodnější produkovat výstup jen jednou společností, musí platit následující vztah44: TC(Q) < TC(q1) + TC(q2) + TC(qn) 44

Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 31 s.

34

2.3.2 Kontrola zdrojů Za další překáţku vstupu na trh můţeme povaţovat kontrolu zdrojů nezbytných pro výrobu jednou firmou. Jedná se o situace, kdy určitá společnost kontroluje zdroje např. nerostného bohatství a tím kontroluje své dominantní místo na trhu.

2.3.3 Státní intervence Monopol však můţe vzniknout i uměle v důsledku mimotrţních okolností. Stává se tak nejčastěji v důsledku státních zásahů do ekonomiky. Podmínkou pro udělení výsadního práva pro výrobu určitého statku můţe být např. souhlas firmy s regulačními opatřeními navrţenými vládou. Administrativní, neboli státní monopol je povaţován za nejstarší typ monopolu vůbec. Jedním z hlavních důvodů pro vznik těchto monopolů je bezesporu příjem do státní kasy z nich plynoucí. Monopoly jako zdroj státních příjmů Známe je už ze starého Říma, kdy si panovníci vylepšovali státní finance prodejem monopolních výsad. Kdykoli byl na nějaké zboží udělen monopol, jeho cena rostla a kvalita klesala. Císař Claudius na radu své ženy Messaliny prodával monopoly na mnohé druhy zboží. Když pak ceny vyletěly do výšky (obchodníci si přece museli na cenách vynahradit, co zaplatili císaři za monopoly), musel císař začít ceny regulovat. Monopoly se obzvláště rozšířily v 16. A 17. století, kdy v západní Evropě vnikaly velké státy, jejichž panovníci upevňovali centrální administrativu. Když byla krásná Angelika milá na krále, dostala monopol na výrobu čokolády z holandského kakaa. Ale většinou panovníci monopoly prodávali, aby získali více peněz do státní pokladny. V Anglii se monopoly rozšířily za Alžběty I. a zejména pak za Jakuba I., kterému Parlament přísně kontroloval finance, takže si král musel vypomáhat prodejem královských monopolů, a to i na zcela obvyklé druhy zboží. Silné protesty vyvolal monopol na výrobu mýdla, jehož kvalita se poté začala markantně zhoršovat. Pro odpor veřejnosti musel král nakonec monopoly zrušit (místo nich začal udělovat patenty).45 Monopol, který je zaloţený na inovaci, či řekněme-li na unikátnosti určitého výrobního postupu je skvělí start pro vstup do určitého odvětví, má však svá úskalí. Takoví monopol je krátkodobí, jelikoţ trvá jen do doby, neţ ho konkurenti napodobí, nebo předčí. Aby se úsilí inovátorů neminulo účinkem, nepůsobilo kontraproduktivně, vyuţívá se 45

Holman, Robert. Mikroekonomie, středně pokročilý kurz ekonomie. 388 s.

35

specifického právního omezení, který se nazývá patentem. Vlády však mohou v některých odvětvích omezovat vstup či výstup z odvětví dalšími instrumenty, jakými jsou například koncese. Mezi koncesované monopoly můţeme řadit společnosti, které např. poskytují vodu, elektřinu, zemní plyn či telefonní spojení. Jedná se tedy vesměs o síťová odvětví, u nichţ dochází k prudce klesajícím průměrným nákladům46. Graf 5: Stálý přirozený monopol

Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 33 s.

Tento typ je spíše teoretický, protoţe nemůţe řídit dramatické technologické změny, které ho mohou přeměnit na dočasný monopol, který ilustruje obrázek níţe. Graf 6: Dočasný přirozený monopol

Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 34 s.

LRAC se sniţují do výstupu Q1 , pak je konstantní do bodu Q2 a poté začne znovu růst.

46

Samuelson A. Paul. Ekonomie. 573 s.

36

2.4 Negativa spojená s existencí přirozeného monopolu Bavíme-li se o přirozeném monopolu, předpokládáme, ţe existuje pouze jedna společnost operující v daném odvětví. Větší mnoţství společností by mělo v tomto případě za následek duplicitu kapitálu potřebnému k vystavění nezbytného vybavení, vyšší průměrné náklady, z toho plynoucí vyšší ceny a niţší spotřebu a celkovou nerovnováhu v produkci. Existuje však i celá řada negativ, která sebou existence přirozeného monopolu přináší. Pro představu uvedu některá z nich47:

2.4.1 Monopolní cena a nižší společenský prospěch Společenský prospěch můţeme definovat jako celkový společenský uţitek, který mu poskytuje určitý produkt. Zahrnuje uţitek plynoucí konzumentům, dále uţitek výrobce a jiţ zmíněné externality. Uţitek konzumenta je měřen jako jeho přebytek, který je rozdílem mezi hrubou hodnotou, kterou konzument obdrţí spotřebou produktu a cenou, kterou by byl sám ochoten zaplatit. Naproti tomu uţitek výrobce lze definovat jako výrobcův přebytek, coţ se rovná sumě příjmů mínus náklady na zdroje, které mu tyto příjmy produkují. Společenský prospěch je tedy roven těmto přebytkům zvýšeným o externality. Cena, která maximalizuje tento společenský prospěch, či blahobyt je nazývána cenou efektivní. Přirozený monopol však trpí stejnou neefektivností v tomto ohledu jako jiné monopoly. Neregulovaná cena přirozeného monopolu by měla za následek produkci mnoţství, kdy se mezní příjem rovná mezním nákladům s cenou vysoko nad těmito mezními náklady. V monopolní ceně by tak byla určitá skupina potencionálních konzumentů vyloučena z trhu, nemohla-li by zaplatit cenu určitého produktu. Pro tuto skupinu by pak nebylo jiné východisko neţ nalézt méně pouţitelné produkty. Snaha o získání přebytku spotřebitel a jeho následná přeměna v dodatečný zisk firmy se nazývá cenová diskriminace. Tohoto je moţné dosáhnout pouze za předpokladu, ţe určitý subjekt disponuje monopolní silou. Podstatou cenové diskriminace je stanovení rozdílných cen stejných výrobků, aniţ by k tomu vedly nákladové důvody48. Blíţe se budu věnovat třem nejčastějším formám cenové diskriminace a to diskriminace prvního, druhého a třetího stupně.

47

Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity.51 – 59 s. Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 294 s.

48

37

a) Cenová diskriminace prvního stupně Podstatou této formy diskriminace je stanovení maximální moţné ceny spotřebiteli, kterou je ochoten zaplatit za kaţdou přidanou jednotku. V tomto případě je tedy přebytek spotřebitele nulový. V praxi je však tento případ ojedinělý. Je téměř nemoţné odhadnout maximální cenu, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit. Firma můţe jen odhadovat. Průzkumy, dotazníky atd. mohou pomoci, ale ani tak si firma nemůţe být jista výsledkem. Graf 7: Cenová diskriminace prvního stupně

Zdroj: Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 295 s.

b) Cenová diskriminace druhého stupně S cenovou diskriminací 2. stupně se můţeme setkat nejčastěji právě v síťových odvětvích, jakými je například doprava vody či elektrická energie. V případě elektrické energie vychází cenová politika z vědomí, ţe kaţdá domácnost potřebuje nezbytné mnoţství elektřiny k provozu určitých spotřebičů, jakými jsou například lednička, pračka, stejně tak jako určité základní osvětlení domácnosti. Za první a nezbytný blok stanový monopol cenu P1. Za druhý blok slouţící k uspokojování nestandardnějších potřeb jako je sledování televize, videa atd. stanoví cenu P2 a za poslední blok cenu P3. V případě přirozeného monopolu je znázornění grafu oproti běţné cenové diskriminaci 2. stupně odlišné. V tomto případě totiţ můţe dojít jak k přínosu spotřebitele, tak ke sníţení nákladů společnosti.

38

Ve výsledku tedy dochází ke stanovení různých cen v závislosti na prodaném mnoţství, řekněme na kumulovaném mnoţství daného statku. Firma tedy získává alespoň určitou část přebytku spotřebitele. Graf 8: Cenová diskriminace druhého stupně

Zdroj: Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 296 s.

Graf 9: Cenová diskriminace druhého stupně v případě přirozeného monopolu

Zdroj: Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 297 s.

39

c) Cenová diskriminace třetího stupně Tento případ je velice podobný cenové diskriminaci prvního stupně s tím rozdílem, ţe spotřebitelé jsou zde rozděleni do skupin, z nichţ kaţdá má svou poptávkovou křivku. V praxi se s tímto případem můţeme setkat nejčastěji. Soukupová uvádí následující podmínky, které musí být splněny49: a) Musí existovat kritérium rozdělení spotřebitelů do různých skupin (segmentů trhu). Tímto kritériem jsou výrazné rozdíly v cenové elasticitě poptávky po daném produktu (které mohou být ovlivněny rozdílnou úrovní důchodů jednotlivých skupin, rozdílnými preferencemi nebo rozdílnými moţnostmi koupě substitutů). b) Není moţný vzájemný prodej mezi spotřebiteli, protoţe potom by někdo ze skupiny s nízkou cenou mohl prodávat produkt někomu ze skupiny s vyšší cenou, coţ by vedlo ke stírání rozdílů mezi cenami. Graf 10: Cenová diskriminace třetího stupně

Zdroj: Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 300 s.

49

Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 298 s.

40

2.4.2 X – Inefficiency V konkurenčním prostředí existují pobídky, které tlačí firmy k redukci cen. Jsou-li však tyto pobídky slabé, jak je tomu u přirozeného monopolu, společnosti se nesnaţí dostatečně minimalizovat své výrobní náklady a vyuţívat tak co nejlépe zdroje k maximalizaci ziskovosti. Monopoly tak mohou díky absenci konkurenčního tlaku tíhnout k neefektivnosti oproti firmám nacházejícím se v konkurenčním prostředí, které tyto pobídky získávají. Bez těchto pobídek je následně těţší identifikovat a motivovat firmy k lepšímu výkonu. Pojem X-Inefficiency je ekonomy pouţíván k indikaci interního plýtvání, který se objeví během doby, kdy firma získává monopolní sílu a jiţ více není tlačena konkurenčním prostředím udrţet své náklady na konkurenční úrovni50.

2.4.3 Nízké pokrytí služeb Síťová odvětví povětšinou produkují zboţí či sluţby v sektorech, kde výstupy jsou nezbytné pro kaţdodenní ţivot všech obyvatel (energie, voda, transport, telekomunikace). Existuje politická shoda, ţe by veškeré obyvatelstvo mělo mít umoţněn přístup k těmto produktům za přijatelných podmínek. Znamená to tedy, ţe by statky či sluţby neměli být distribuovány čistě na základě schopnosti za tyto výstupy zaplatit. Vláda tedy často zajišťuje, aby bylo poskytnutí určitých výstupů bylo pro určité konzumenty méně nákladné neţ pro jiné. Můţeme vysvětlit na příkladu elektřiny. V případě elektřiny je cena pro domácnosti většinou niţší, zatímco cena pro průmyslové vyuţití je vyšší. Výrobce tedy inklinuje k lukrativnějším zákazníkům, kteří jsou ochotni zaplatit více.

2.4.4 Dopad na ostatní výrobce Pakliţe monopoly neprodukují finální statek, nýbrţ pouze meziprodukt, poté má monopolní cena velký vliv na náklady ostatním společnostem51.

2.4.5 Nevhodná kvalita produktu Monopoly mohou degradovat kvalitu sluţeb či statků na maloobchodním trhu. Můţe tak nastat díky nízkému či neexistujícímu konkurenčnímu tlaku, či potřebě zvýšit zisk díky sníţením nákladů a tím i niţší kvalitě výrobků. V tomto případě však nastupují regulátoři, kteří kontinuálně kontrolují kvalitu zboţí či sluţeb. 50

Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 55 s. Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 58 s.

51

41

2.4.6 Nedostatečné investice do technologií a inovací Zdali jsou neregulované monopoly ochotny investovat do rozvoje a vyšší efektivnosti výroby neţ firmy nalézající se v konkurenčním prostředí není jednoznačné. Od doby kdy začnou monopolům plynout velké zisky, zde jiţ nejsou dostatečné pobídky k investicím do výzkumu nových technologií. Na druhou stranu však chtějí monopoly sníţit náklady a dosahovat vyšší zisky, coţ se jim podaří hlavně díky novým technologiím a tudíţ jsou ochotny tímto směrem investovat. Navíc se díky svému postavení nemusí obávat konkurence. U regulovaných monopolů je situace odlišná. Nemůţou-li mít tyto monopoly z inovací uţitek, je velmi nepravděpodobné, ţe budou tímto směrem investovat52.

2.5 Regulace monopolních struktur síťových odvětví Monopol jako nedokonalý typ konkurence je ve většině státu světa určitým způsobem regulován. Je tomu tak z výše uvedených příčin. Samotná existence monopolu by za předpokladu nezneuţívání monopolní síly nebyla škodlivá. Je však důleţité nastavit regulaci tak, aby byla přínosem a ne v důsledku ještě škodlivější neţli nechat monopol neregulovaný. Osobně však nejsem velkým příznivcem regulace, i kdyţ si uvědomuji, ţe ať se mi to líbí nebo ne i v energetice stále existují místa, kde je prozatím určitá míra regulace zapotřebí. Konkrétní způsob regulace elektroenergetiky stručně vysvětlím v příští kapitole. Níţe uvádím obecné zásady a moţnosti regulace síťových odvětví. V první řadě by mělo, kdyţ uţ to musí být, k regulacím docházet konzistentně, odpovědně, transparentně, předvídatelně a v neposlední řadě také profesionálně. Za určitý druh regulace můţeme rovněţ povaţovat dohled nad fúzemi a akvizicemi společností s dominantním postavením na trhu, které mohou snadno vyústit k vzniku nového monopolu. Existuje mnoho moţností jak obecně regulovat síťová odvětví. Pro příklad uvedu pouze stručně ty nejčastěji pouţívané. Přeci jen je mým zájmem spíše deregulace trhu neţli jeho omezení a regulace. Regulace monopolních činností je v síťových odvětvích obvykle zajišťována jednou ze dvou základních forem a to buď regulací návratnosti, nebo regulací cenovými limity. Společným cílem obou přístupů je omezit moc přirozených monopolů a zabránit tak nadměrnému zvyšování cen a vzniku nadstandardních zisků. Nástroje, kterými v teoretické rovině obě metody dosahují těchto cílů, se různí.

52

Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 59 s.

42

Prvním z výše zmíněných druhů regulace je tedy regulace míry návratnosti, uplatňovaná především v USA. a) Regulace míry návratnosti Regulátor v tomto případě uzná náklady zahrnuté v ceně, které odráţejí schopnost výrobce zajistit sluţby konečnému zákazníkovi na poţadované úrovni kvality, a zároveň kontroluje, zda je dosaţeno předem definované míry návratnosti i s moţností určitého prostoru pro kapitálové investice. Dojde-li tedy k vyššímu zisku společnosti, neţ bylo původně plánováno, je zisk podniku odňat ve prospěch zákazníka. To má za následek demotivaci firmy vzhledem k sniţování nákladů. Naproti tomu se společnost spíše snaţí přesvědčit regulátora o dalších nezbytných výdajích potřebných ke zkvalitnění sluţeb pro zákazníka. Nevýhody této metody spočívají zejména v náročnosti na obstarávání, zpracování, analýzu detailních údajů, potřebě rozsáhlé byrokratické struktury či licitování o tom, které náklady jsou či nejsou nezbytné pro dosaţení potřebné kvality sluţeb. b) Metoda cenových limitů (price cap) Více pouţívaná je metoda cenových limitů, která má své kořeny ve Velké Británii. Někdy se téţ pro tuto metodu pouţívá označení RPI53-X54. Tento index se stanovuje přibliţně jednou za 5 let s tím, ţe regulační perioda by měla být nejméně tři a nejvíce šest let. V mezidobí má tedy regulovaný subjekt moţnost realizovat všechny efekty dosaţené nad rámec stanoveného standardu. Faktor x je určován individuálně na základě analýzy historických dat, vzájemného pozorování výkonnosti srovnatelných subjektů. Regulaci ceny si můţeme rovněţ ukázat na grafu viz. níţe. Je však důleţité a rozhodně ne snadné odhadnout regulovanou cenu na odpovídající úrovni.

53

Retail Prize Index neboli změna indexu maloobchodních cen Faktor produktivity – pokud je kladný, požaduje regulátor do budoucna efektivnější provoz. Pokud je však záporný, přizná regulátor regulovanému subjektu potřebu mimořádných investic k dosažení určité úrovně služby. 54

43

Graf 11: Cenová regulace přirozeného monopolu

Zdroj: Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 307 s.

Regulovaná cena by proto měla mít hranici nad mezními náklady, aby mohl přirozený monopol dosahovat alespoň nějakého zisku55. P = AVC + (D + T + s * K)/Q Kde AVC jsou průměrné variabilní náklady, D – znehodnocení kapitálu, T – daň, K –zásoba oběţného kapitálu. Cílem je stanovit ceny tak, aby pokrývali náklady na zajištění efektivního výkonu licencované činnosti, odpisy a přiměřený zisk zajišťující návratnost realizovaných investic do zařízení slouţících k výkonu licencované činnosti56. Ve výčtu moţných regulací bych mohl pokračovat, mohl bych popsat regulaci například skrze daně, státní vlastnictví atd. Převládající tendencí v oblasti síťových odvětví zahrnujícím o trh elektroenergetiky je však zejména proces deregulace, liberalizace a privatizace. Tento trend můţeme pozorovat v celém světě včetně České republiky. Shrneme-li regulační proces v České republice v posledních deseti letech, můţeme ho rozdělit do dvou fází57.

55

Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 308 s. VII. Mezinárodní energetické regulační fórum. [on-line][cit. 2011-05-10] Dostupný z WWW http://www.conpro.cz/conference/energetika/vii-mezinarodni-energeticke-regulacni-forum/ 57 Kolektiv autorů. 10. let regulace v elektroenergetice. 71 s. 56

44

1. fáze – V počátcích regulace u nás bylo především nutné vypracovat základní metodiky a mechanismy ekonomické regulace v odvětví energetiky. V případě trhu s elektřinou se jednalo zejména o vytvoření základních předpokladů a východisek pro regulaci, mezi něţ patřilo zejména formalizace vstupu na trh (udělování licenci) a nastavení „správných výchozích cen“. Dále vytvoření základní organizace trhu s elektřinou a souvisejícími sluţbami a vytvoření optimálního vztahu mezi regulovanými subjekty a regulačními autoritami. 2. Fáze – Za druhou fázi můţeme povaţovat jiţ standardní ekonomickou regulaci, která vychází z běţných metod a postupů, zavedených v zemích Evropské unie a je zastřešována ERU, který funguje jako správní úřad pro výkon regulace v energetice.

2.6 Deregulace a liberalizace síťových odvětví Za počátky deregulace můţeme povařovat konec sedmdesátých let dění ve Spojených státech. V Evropě a ve Velké Británii začala počátkem let osmdesátých. Deregulace obvykle zahrnuje restrukturalizaci hospodářství, privatizaci některých jeho části, liberalizaci a reformy jiţ stávající regulace. Od deregulace síťových odvětví se očekává především nárůst konkurenčního prostředí a posílení technické inovace. Konkurenční tlak by měl pak následně zvýšit produktivitu účastníků liberalizovaného trhu, zlepšit kvalitu produktů a sluţeb či sníţit ceny ústící do vyšší spotřeby a celkového růstu odvětví. Kaţdý program deregulace by měl zahrnovat následující body58. a) Depolitizace - Zahrnuje zaloţení nezávislých právních subjektů, řídících se běţnou legislativou a účetnictvím Tyto společnosti budou poté odpovědny za chod jako kterákoliv jiná společnost a tudíţ i čelit nebezpečí bankrotu. Neměli by být tedy řízeny vládou. b) Liberalizace – Názor, ţe vertikálně integrovaný monopol je společensky optimální struktura, poskytl racionalitu pro vytvoření regulací či legislativních bariér pro vstup do odvětví. To přeměnilo přirozené monopoly do monopolů administrativních. Liberalizace se týká odstranění těchto administrativních monopolů a legislativních bariér pro vstup. Za legislativní bariéry můţeme povaţovat například licence, povolení či občasné limitování počtu firem. Odstranění těchto právních překáţek však automaticky neznamená vznik konkurenčního prostředí. Důleţitá je i strukturální či regulační reforma síťových odvětví, která musí následovat. Existují ovšem i segmenty, 58

Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 142 s.

45

které být liberalizovány nemohou, některé zůstanou monopoly z technických, ekonomických či politických důvodů. c) Restruktualizace – Cílem restrukualizace je vytvořit trţní strukturu přispívající k soutěţnímu chování s ohledem na technologické charakteristiky sektoru, transakční náklady, stupeň substituce produktu a budou eliminovat bariéry vstupu do odvětví. Restruktualizace se týká hlavně jiţ existujících společností, oddělení některých jejich funkcí a někdy i vytvoření nových společností. d) Regulační reforma – Obecně se ekonomická regulace pohybuje mezi stupněm a strukturou cen (tarif), kvalitou sluţeb a podmínkami vstupu na trh. Konkurenci

můţeme

obecné

povaţovat

za

nejsilnější

mechanismus,

který

maximalizuje spotřebitelský uţitek a omezuje monopolní sílu. Konkurence nutí firmy k efektivnosti, inovaci a k lepšímu přístupu k zákazníkovi v zájmu růstu a samotného přeţití společnosti. Slouţí tedy společenskému blahobytu tím, ţe nutí společnosti k větší produktivitě nabízených statků a sluţeb, k větší rozmanitosti výstupů za niţší ceny. Ne vţdy je však konkurence účinná. Otázkou tedy zůstává, jak můţe společnost profitovat z nízkých výrobních nákladů firmy v odvětví, kde se nachází pouze jeden výrobce a zároveň netrpět monopolní cenou a ostatními ekonomickými dopady. Hlavním politickým cílem je bezesporu aby přirozený monopol produkoval efektivně a s cenami optimálními pro celou společnost. Zároveň však tím nesmí trpět kvalita či dostupnost daného výstupu. Obecně je rozšířeno několik přístupů, kterými lze zajistit pro společnost dostupné ceny a efektivitu pro monopolní firmy59. a) Nezasahovat a vše nechat na potencionálním konkurenčním prostředí – Dokonce i na trzích kde operuje pouze jedna firma je moţnosti konkurenčního prostředí. Je to případ kdy přirozený monopol nemá jednoznačnou trţní sílu, jelikoţ bariéry vstupu a výstupu na trh jsou nízké tudíţ existuje hrozba potencionálního vstupu na trh nové firmy. Takový trh bývá označován jako „napadnutelný“. V dokonale napadnutelném trhu neexistují ţádné bariéry pro zmíněný vstup ani výstup. Jestliţe tedy společnost zvyšuje ceny nad běţnou úroveň zisku, nové společnosti vstoupí na trh a stlačí tyto ceny zpět na běţnou úroveň. Moţná „napadnutelnost“ je však podmíněna neexistencí vysokých vstupních nákladů.

59

Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 71 s.

46

b) Franchise bidding – Je-li soutěţ v daném trţním odvětví neproveditelná bez vnějších zásahů, lze jí vytvořit tím, ţe se firma, která nabízí největší výhody, odmění právem operovat na síti. Znamená to tedy volné právo dodávat na trh. Toto právo získá společnost, která poskytne sluţbu či statek za nejniţší moţnou cenu. V případě kdy je cena regulována a nastavena regulátorem pod hranicí průměrných výrobních nákladů a následné ztráty jsou financovány dotacemi, vyhraje společnost, která vyţaduje nejniţší moţné dotace. Ve výsledku to tedy znamená, ţe vyhraje firma s nejniţšími moţnými náklady a nejniţší cenou. Tato strategie má však i svá úskalí. Kvalita vítězné nabídky závisí na počtu a výkonnosti společností usilujících o právo operovat na síti. Získatel tohoto práva ne vţdy splní to, co avizoval. Podmínky pro získání práva nemusí korespondovat s poţadavky, které budou kladeny pro společnost operující na síti v budoucnu. c) Privatizace versus státní podnik – Státní podnik vzniká v sektorech, kde je předpokládaná nutnost aby firma jednala ve veřejném zájmu. Kde jsou tedy moţné výstupy dosaţitelné pouze skrze přímou kontrolu a vlastnictví státem. Obecně státní podniky generují niţší ceny, praktikují méně cenové diskriminace, ale zároveň vydělávají méně. Nejlépe je moţnou neefektivitu státního sektoru vysvětlit tím, ţe ho porovnáme se soukromým sektorem. Cílem privátního sektoru je maximalizovat zisk, čehoţ je dosahováno skrze manaţery, řídící daný podnik. Od výkonnosti společnosti se v mnoha případech odvíjí i finanční odměna manaţera, tudíţ je v jeho zájmu, aby společnost vzkvétala. Tím, ţe dokáţe efektivně řídit svěřenou společnost, která i zároveň dosahuje značné ziskovosti, roste rovněţ jeho cena na trhu práce. V opačném případě mu hrozí vyhazov a následný problém, na základě jeho minulých výsledku, sehnat uplatnění v oboru. Je-li společnost špatně řízena, nastává vhodný čas pro investory koupit levně akcie společnosti, dosadit nové vedení a zajistit tak efektivní řízení společnosti vedoucí k zisku a následnému vzestupu ceny akcií dané společnosti. Tento nátlak ze strany kapitálových trhů, kterému jsou manaţeři vystaveni, však ve státním sektoru neexistuje díky absenci moţnosti nákupu či prodeje akcií společnosti. Rovněţ jiţ výše uvedený veřejný zájem, čí lépe společenský blahobyt je těţko měřitelný. Vzniká tedy prostor pro podvodné jednání, kdy manaţeři více jednají ve svém vlastním neţ ve veřejném zájmu. V posledních několika desetiletích se jiţ od tohoto modelu upouští a dochází postupné privatizaci sektoru.

47

3 Ilustrace problematiky na vybraném síťovém odvětví V této třetí a zároveň i poslední kapitole popíši problematiku síťového odvětví na konkrétních příkladech a pokusím se navrhnout způsob, jakým lze dosáhnout konkurenčního prostředí a z toho plynoucí dostupné elektřiny za přijatelnou cenu. Dostupnost a cena jsou dva faktory, které se navzájem ovlivňují a které lze získat kombinací mnoha činitelů. Dostupnost elektrické energie můţe být odvozena od dostupnosti zdrojů potřebných k jejímu získání. Pokud tyto dostupné zdroje vyuţijeme efektivněji, získáme více elektrické energie, a tudíţ existuje i moţnost ţe se nám podaří sníţit její cenu. Pokud však nebude v odvětví fungovat odpovídající konkurenční prostředí, dostatek elektrické energie povede pouze ke zvýšení zisků určitých společnosti. Na druhou stranu, budeme li mít základ v konkurenčním prostředí a zároveň efektivně vyuţívané zdroje elektrické energie obměnou nám bude dostupná a levná elektřina potřebná k chodu kaţdé moderní světové ekonomiky. Zní to jednoduše, ale pravdou je, ţe to jednoduché rozhodně není. Kaţdý přístup má své pro a proti a na poli elektroenergetiky to platí dvojnásob. Pro pokus o vytvoření konkurenčního prostředí jsem zvolil konkrétní model unbundlingu, který na základě kterého vyvozuji určité závěry. V následujícím textu si popíšeme konkrétní vlastnosti elektrické energie. Dále uvedené jednotlivé stupně dodávky a popíšeme komponenty k tomu slouţící. Ukáţeme si rovněţ, jak můţe jiţ výše zmíněný unbundling vypadat v praxi. Nejprve však vyjmenuji základní charakteristické rysy elektřiny, kterou můţeme bezesporu povaţovat za velmi efektivní formu energie. -

pozoruhodně homogenní komodita (všechny elektrony jsou identické)

-

producenti a konzumenti musí být fyzicky propojeni

-

poptávka po elektřině fluktuje v rámci dne i v rámci roku. V noci je vyuţití nejniţší, ráno roste a svého vrcholu dosáhne obvykle kolem odpoledne, zvláště za horkých dnů, kdy běţí klimatizace naplno. V teplých krajích je tedy léto vrcholová sezóna. V chladných krajích zase zvedá poptávku topení, tudíţ vrcholná sezóna je v zimě.

-

nemůţe být ekonomicky skladována ve velkém mnoţství s odpovídajícími náklady, musí být tedy generována, kdyţ je jí třeba

48

-

cenová elasticita a poptávka po elektřině je velmi nízká zvláště v krátkém období, jelikoţ spotřební vybavení má dostatečně dlouhou ţivotnost. Cena tedy příliš nezmění poptávku po elektřině Charakteristické pro elektřinu je rovněţ různorodost moţností, kterak jí lze získat.

V souhrnu pak i spolu s dalšími energiemi hovoříme o tzv. energetickém mixu. Vybrat ten správný mix je pro kaţdou zemi strategický velmi důleţité.

3.1 Energetický mix Energetický mix můţeme definovat jako kombinaci různých zdrojů energie k napájení určité soustavy či například země energií. Díky diversifikaci zdrojů by tedy neměla vznikat závislost na pouze jediném zdroji energie. Důsledek této závislosti bychom v krátké době pocítili jak v bezpečnosti dodávek energie, tak i na výsledné ceně elektřiny. Kvalita elektřiny zůstává stejná ať uţ má v energetickém mixu převahu energie jaderná, uhelná či větrná. Všichni distributoři elektrické energie však musí pravidelně zveřejňovat sloţení svého energetického mixu. Tuto energii můţeme získat několika způsoby. Z pohledu vyuţívání primárních zdrojů vnější energie můţeme rozlišovat na energii: -

Jadernou

-

Energii z fosilních paliv (černé a hnědé uhlí)

-

Vodní

-

Větrnou

-

Sluneční

-

A další Kaţdý z těchto zdrojů má své místo v energetickém mixu České republiky. Ta je

stejně, jako ostatně většina evropských států je silně závislá na dovozech primárních paliv, jako je zemní plyn či ropa. Nejbliţším velkým vývozcem elektřiny je Francie, která většinu produkce vyrábí v jaderných elektrárnách. Aktuálně zaujímají největší podíl v energetickém mixu České republiky fosilní paliva, především pak hnědé a černé uhlí. V rámci teplárenství stačí produkce z těchto zdrojů uspokojit více neţ milion českých domácností. Predikce je ovšem taková, ţe bude docházet k postupnému sniţování podílu vyuţívání těchto zdrojů ve prospěch posilování podílu jaderných a částečně plynových zdrojů energie. Rovněţ bude docházet ke zvyšování podílu 49

obnovitelných zdrojů energie spolu s hledáním alternativních moţností pohonů v dopravě a tím i sniţováním podílů na pouţívání kapalných paliv. Podíl obnovitelných zdrojů energie v současnosti tvoří přibliţně 6 % celkové spotřeby primární zdrojů. Do roku 2020 bychom měli, pro splnění cíle vůči Evropské unii, dosáhnout podílu 13% hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů, coţ znamená nárůst celkové spotřeby primárních energetických zdrojů z 6 % na 9 %. Realistické předpoklady podílu obnovitelných zdrojů na primárních zdrojích v příštích 40-ti letech se pohybují kolem 15 %. Problémem České republiky je především struktura průmyslu, která je a v historii vţdy byla náročná na vyuţívání energie. České republice se však tuto energetickou náročnost daří sniţovat nejrychlejším tempem ze všech zemí OECD. Do roku 2020 bychom se mohli dostat na průměrnou úroveň ekonomicky vyspělých zemí EU. Do budoucna se předpokládá, ţe by k posílení soběstačnosti v energetické oblasti mohl dopomoci rozvoj jaderné energetiky. Tento trh však v důsledku nedávných katastrof v Japonsku čeká mnoho testů a kontrol, které můţe znamenat určité zabrzdění. Jak jsem jiţ výše podotkl, vyváţený energetický mix je třeba z několika důvodů. Jedním z jeho hlavních priorit je zajistit obyvatelům České republiky a potaţmo celé EU stabilní a tím i bezpečný přísun energie všude tam, kde jí je třeba.

3.2 Jaderná energie O jaderné energetice se poprvé začalo hovořit jiţ v letech 1935-1937, kdy německý tým ve sloţení Otto Hahn, Lise Meitnerová a Fritz Strassmann nechal dopadat svazek neutronů na atomy uranu. Tímto docházelo k „jaderným štěpením“ jak později tento jev pojmenovali. Od těchto dob však jiţ uplynulo mnoho let a jaderná energie v současné době představuje jeden z mála jistých a hlediska energetického mixu významných zdrojů energie. Jako palivo pro výrobu elektrické energie se v dnešních jaderných elektrárnách pouţívá obohacený uran, jinak téţ přírodní uran se zvýšeným obsahem izotopu. Přibliţné zásoby uranu ze známých nalezišť geologové OECD odhadují na nejméně 270 let, coţ jistě hovoří pro budoucnost jaderné energetiky. Ohledně budoucnosti jaderné energetiky bych se však především rád zmínil o projektu ITER60, který by se mohl v budoucnu stát významných zdrojem energie. Jedná se o jeden z nejdraţších vědeckých projektů vůbec s celkovým rozpočtem 10 mld. Euro přičemţ

60

International Thermonuclear Experimental Reaktor

50

polovinu z toho rozpočtu hradí EU a zbytek se dělí mezi země jako USA, Japonsko, Rusko a další. Projekt ITER byl zahájen roku 1988 a představuje novou fázi ve výzkumu jaderné syntézy,61

která by mohla vyřešit moţnou budoucí energetickou krizi a to ještě bez

následných nebezpečných odpadů. Proces termonukleární fúze zde dopodrobna popisovat nehodlám, i kdyţ věřím, ţe bych některé čtenáře jistě potěšil. V případě zájmu, vřele doporučuji vyhledat jeden z mnoha internetových odkazů, kde je moţno nalézt dostatek informací62. Co však pro budoucnost příznivé není, jsou přístupy některých politiků v čele s Angelou Merkelovou v návaznosti na nedávnou katastrofu jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku. Se vší úctou k této dámě, která má jistě předností, si nejsem zcela jistý zda domyslela ekonomické dopady tohoto kroku. Je více neţ pravděpodobné, ţe postupné zavírání jaderných elektráren aţ do úplného uzavření v roce 2022 můţe vést k výraznému zdraţení elektrické energie v celé EU. Těţko říct co k tak razantnímu kroku německou kancléřku vede. Variant je mnoho. Jednou z nich je jistě moţnost opravdového strachu z další jaderné katastrofy, která má nepopiratelně dalekosáhlé důsledky. Pro příklad můţu uvést rok 1979, kdy došlo v jaderné elektrárně Three Mile Island v USA k částečnému roztavení jádra reaktoru a následnému úniku radioaktivní vody. Další příklad, který jistě všichni známe je havárie v Černobylu, která si roku 1986 na Ukrajině vyţádala dle různých zdrojů od tisíců aţ po více neţ 125.000 obětí. O posledních dvou nehodách, které následovaly v relativně krátkém sledu v jedné elektrárně, o kterých se zmíním, nemá většina lidí ani tušení. Není se, však čemu divit. Samotný provoz těchto elektráren, natoţ pak havárie v nich, byl tehdejším reţimem přísně střeţen. Havárie, o kterých mluvím, se staly roku 1976 a 1977 v tehdejším Československu. K té druhé, závaţnější, došlo během výměny palivového článku. Přesný počet obětí díky jiţ zmíněnému utajení není znám, na sedmistupňové mezinárodní stupnici INES byla však tato nehoda vyhodnocena stupněm 4 coţ je pouze o jeden stupeň méně neţli nehoda v elektrárně Three Mile Island. Doufám, ţe jsem po výčtu některých jaderných neštěstí nedošlo k mylnému názoru, ţe jsem vlastně na straně Angely Merkelové a jejích příznivců. Naopak, chtěl jsem pouze poukázat na to, ţe k určitým katastrofám jiţ došlo a to rozhodně blíţe, neţ byla ta nedávná v Japonsku. K uzavření jaderných elektráren však nedošlo. Ano pravdou je, ţe technologie 61

Jedná se o opak jaderného štěpení. Namísto dělení většího jádra v menší se tedy dvě jádra spojují v jedno větší. 62 Např. http://ec.europa.eu/resarch/leaflets/iter/index_cz.html.

51

výroby energie z obnovitelných zdrojů energie nebyla taková jako dnes, tudíţ nebyla ani taková moţnost alternativního řešení. Otázkou však zůstává, zda je technologická vyspělost oněch alternativních zdrojů uţ dostatečně vyspělá, aby pokryla výpadek elektřiny v důsledku zavření jaderných elektráren. Poté lze uvaţovat, zda li technologický výzkum pokročil na jedné straně (obnovitelné zdroje), pokročil i na straně druhé, kterou je bezpečnost jaderných elektráren. Osobně si myslím, ţe argumenty strany Zelených a jejich energetického experta Hans-Josefa Fella nejsou k tomuto radikálnímu kroku dostatečné. Strana Zelených však poslední dobou v Německu získává stále více preferencí, stále více sympatizantů mezi obyvateli a především stále větší vliv na německou kancléřku. Nechci však spekulovat, to mi nepřísluší. O co se však v mé práci snaţím je popsat stav síťových odvětví a jejich vztah ke konkurenčnímu prostředí. Obávám se, ţe právě toto rozhodnutí patří mezi nestabilizující prvky, které v důsledku naruší jak bezpečnost dodávek, tak i cenu samotné elektřiny.

3.3 Obnovitelné zdroje Jednou z moţností jak odvrátit nenávratné škody na ţivotním prostředí v době enormní potřeby energie pro celé lidstvo je vyuţívání obnovitelných zdrojů energie. Energetický cíl, který představila Komise v prosinci 2008, se vyznačuje zejména čísly 20, přesněji „20-20-20“. Vysvětlení je prosté. Do roku 2020 získat 20 % energie z obnovitelných zdrojů, sníţit o 20% skleníkové plyny a o 20 % zlepšit energetickou efektivnost. Zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře vyuţívání obnovitelných zdrojů) definuje obnovitelné zdroje následovně63: Obnovitelnými zdroji se rozumí obnovitelné nefosilní přírodní zdroje, jimiž jsou energie slunečního záření, geotermální energie, energie vody, energie vody, energie půdy, energie vzduchu, energie biomasy, energie sládkového plynu, energie kalového plynu a energie bioplynu.

63

Sbírka zákonů. Česká republika. [on-line][cit. 2011-05-05] Dostupný z WWW http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2005/sb066-05.pdf

52

Obrázek 1: Podíl obnovitelných zdrojů energie – plán EU na rok 2020

Zdroj: [on-line][cit. 2011-05-05] Dostupný z WWW http://nalezeno.cz/energie/energetika/cez-obnovitelnézdroje-rostou-solarni-a-vetrna-energie-ne.aspx

3.3.1 Vodní energetika Vodní energie je v Čechách vyuţívána jiţ od dob otevření první vodní elektrárny v Písku roku 1888. Bohuţel však z důvodu nedostatečného mnoţství vody či nízkého spádu našich toků je role vodních elektráren v České republice spíše okrajová. Vyuţitelná je spíše jako doplňkový zdroj energie v případě nutnosti vyrovnání okamţité bilance v elektrizační soustavě ČR. Většina elektráren je situována na toku Vltavy, kde tvoří tzv. vltavskou kaskádu64.

3.3.2 Větrná energetika Mezi průkopníky větrné energie v Evropě paří zcela jistě Německo a Dánsko. Tak jako vodní má i větrná energetika v Českých zemích svou tradici. První větrný mlýn byl na území českého státu postaven dokonce jiţ roku 1277 v zahradě Strahovského kláštera v Praze. Novodobé větrné elektrárny se však začaly objevovat aţ na konci 80 let dvacátého století. Nominální výkon elektráren se pohybuje od výkonu 300 kw aţ po 2 mw65. 64

Využívání vodní energie v ČR [on-line][cit. 2011-05-05] Dostupný z WWW http://www.cez.cz/cs/vyrobaelektriny/obnovitelne-zdroje/voda/informace-o-vodni-energetice.html 65 Informace o větrné energetice [on-line][cit. 2011-05-04] Dostupný z WWW http://www.cez.cz/cs/vyrobaelektriny/obnovitelne-zdroje/vitr/informace-o-vetrne-energetice.html

53

Mezi nejvhodnější oblasti v České republice pro provozování větrných elektráren lze povaţovat Krušnohorsko, Jesenicko a Českomoravskou vrchovinu. Nevhodně situované nebo konstruované větrné elektrárny mohou však za určitých okolností negativně ovlivnit zranitelné ţivočichy či jejich stanoviště proto Komise v rámci sítě Natura 2000 zveřejnila pokyny pro budoucí rozvoj větrné energetiky v chráněných přírodních oblastech. Hovoříme li o budoucím rozvoji větrné energetiky, je třeba uvést technologické novinky vedoucí k větší efektivitě produkce. Za zmínku jistě stojí nový laserový detekční systém nazvaný Vindicator, který vyvinula americká společnost Catch the Wind. Jedná se vlastně o sonar slouţící k hledání větru. Ten přicházející vítr zachytí, změří jeho rychlost a směr a podle toho dá příkaz řídící jednotce větrné turbíny, která následně nastaví listy vrtule turbíny do správné polohy. Dle odhadů společnosti Catch the Wind zvýšila výkon 35 GW turbíny o 3,5 GW coţ uţ je znát. Jediné co zatím brání masivnějšímu pouţití tohoto sonaru je jeho cena. Ta má však, jak to tak ostatně bývá s kaţdou novinkou, klesající tendenci. V roce 2009 se větrná energie podílela v rámci EU na celkové spotřebě elektřiny 4,8%. V budoucnu by se tato hodnota mohla dle názoru Komise aţ ztrojnásobit.

3.3.3 Sluneční energetika Solární energie patří rovněţ mezi obnovitelné zdroje energie. Mnoţství energie, kterou lze touto cestou získat závisí na klimatických podmínkách jednotlivých částí zemského povrchu. Česká republika je na tom z tohoto pohledu poměrně dobře. Ročně u nás dopadá kolmo na 1m2 plochy 800 – 1250 kWh solární energie z toho od dubna do října přibliţně 75% energie. Co se týká celkové doby svitu za rok, tak se pohybuje od 1600 hod. v horských oblastech do 2000 hod. ročně v níţinných oblastech jiţní Moravy66. V posledních

několika

letech

zaţila

Česká

republika

boom

ve

výstavbě

fotovoltaických elektráren. Jak jsem se dočetl v článku publikovaném 19. března 2009 od Jennifer Kho67 s názvem „Solar: Is the Czech Republic the Next Spain?“ Česká republika uţ není jen zemí piva, hradů, nebo rodištěm France Kafky. Tato východoevropská země má také jeden z nejrychleji rostoucích světových trhů se sluneční energií.

66

Sluneční (solární) energie. Městský úřad Litoměřice [on-line][cit. 2011-06-04] Dostupný z WWW http://www.radnice.litomerice.cz/dokument-43017.html 67 Clean Technica. Solar is the Czech Republic the next Spain [on-line][cit. 2011-04-04] Dostupný z WWW http://www.cleantechnica.com/2009/03/19/solar-is-the-czch-republic-the-next-spain/

54

Obrázek 2: sluneční elektrárny, stav k 1.4.2011

Zdroj:

Sluneční

elektrárny,

stav

k 1.6.2011

[on-line][cit.

2011-06-04]

Dostupný

z

WWW

http://www.eru.cz/user_data/files/licence/info_o_drzitelich/OZE/sle_06_2011.pdf

Graf ukazuje hodnotu instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren ke konci března 2011, na něţ vydal licenci Energetický regulační úřad. Je však otázkou kdo na provozu fotovoltaických elektráren skutečně vydělá. Určitě to budou výrobci solárních panelů či provozovatelé solárních elektráren, kteří mají díky garantované výkupní ceně elektřiny jistý příjem do budoucna. Zajímavým příjmem se elektrárny staly i pro banky, které z téměř nerizikových úvěrů generují slušné zisky v podobě úroků. Tyto státem garantované výkupní ceny se však musí zákonitě promítnout do ceny elektrické energie, kterou ve finále zaplatí spotřebitel. Velkovýroba solárních panelů by v důsledku vedla i k dalším zdraţujícím faktorům jakými mohou být například nárůst ceny křemíku na trhu, který je potřeba pro výrobu solárních křemíkových článků, zdraţení zemědělské půdy či nutnosti vybudování více záloţních zdrojů. Podrobněji se rozborem ceny elektřiny a jejím růstem zabývá Josef Zemánek v článku „Kolik skutečně stojí solární elektřina? 27 Kč/kWh68“ publikovaném na internetovém serveru www.euroekonom.cz dne 21.9.2009. 68

Kolik skutečně stojí solární eletřina? 27 Kč/kWh. [on-line][cit. 2011-05-04] Dostupný z WWW http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-solarni-energie

55

Byla by však chyba zatratit veškeré solární elektrárny. Důleţitým krokem by ale mělo být do budoucna sníţit výkupní cenu solární elektřiny a ušetřené finance investovat do vývoje fotovoltaických panelů zaloţených na bezkřemíkových technologiích a zbytek například do jaderných technologií. Dojde li ke sníţení výkupních cen elektrické energie, musí to zákonitě vést ke snaze vlastníků fotovoltaických elektráren zvýšit efektivnost produkce a tudíţ dodávat při niţších nákladech více finálního produktu. Jelikoţ nutnost sníţení výkupních cen je zcela evidentní, můţeme jiţ nyní pozorovat obrovský technologický pokrok v této oblasti. Srovnáme li efektivitu polokrystalických článků z roku 1989 činící 14,5 % s rokem 2004, kdy byla naměřena hodnota 17,7% vidíme jasně vzestupnou tendenci. Na veletrhu Intersolar Europe v Mnichově, konaného 8. – 10. června tohoto roku, byl představen vývojový článek, který sice stále vyuţívá křemík, ale jeho výkonnost dosahuje rekordní efektivity 19,3 %69. Kromě vývoje v oblasti krystalických křemíkových solárních článků je však vidět i tendence k vývoje alternativních systémů, především pak tenkovrstvých technologií vyuţívajících například telurid, kadmium, zinek, cín atd. Tyto snahy zajisté můţeme povaţovat za pozitivní ve vztahu k budoucí konkurenceschopně fotovoltaické energetice. Optimální hranice dle odborníků činí produkovat ze slunce aţ 10% veškeré potřebné elektrické energie.

3.3.4 Bioenergie Za další významný obnovitelný zdroj energie je povaţována biomasa, v níţ je uloţena sluneční energie. Pojem biomasa obvykle označuje substanci biologického původu, jako je rostlinná biomasa pěstovaná v půdě nebo ve vodě, ţivočišná biomasa, vedlejší organické produkty nebo organické odpady70. Rovněţ bioplynové stanice získávají na čím dál větší atraktivitě. Jako vstupní suroviny jsou pouţívány převáţně kukuřičná siláţ či vedlejší cukrovarské produkty. Ve fermentačních nádobách se uloţí tyto organické materiály bez přístupu vzduchu. Ty při fermentaci 71 produkují bioplyn s vysokým obsahem metanu, který je následně vyuţit jako palivo k výrobě elektřiny. Za výstup můţeme rovněţ povaţovat teplo v podobě horké vody72. 69

Intersolar 2011 křižovatka k budoucnosti energetiky [on-line][cit. 2011-06-27] Dostupný z WWW http://www.enviweb.cz/clanek/fotovolt/87092/intersolar-2011-krizovatka-k-budoucnosti-energetiky 70 Biomasa [on-line][cit. 2011-06-27] Dostupný z WWW http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelnezdroje/biomasa.html 71 Fermentace neboli kvašení je chemická přeměna určité látky za účasti enzymů mikroorganismů. 72 Bioplynové stanice [on-line][cit. 2011-06-27] Dostupný z WWW http://www.cez.cz/cs/vyrobaelektriny/obnovitelne-zdroje/bioplyn.html

56

V tomto bodě bych chtěl však rovněţ upozornit na nebezpečí, které v důsledku vyuţívání orné půdy pro výrobu elektřiny hrozí. Predikce zní, ţe za deset let můţe dojít k zabrání zhruba jedné čtvrtiny orné půdy k těmto účelům. Není těţké domyslet, co můţe takovýto vývoj znamenat pro budoucí cenu potravin. Růst ceny potravin tak nemusí mít v budoucnu na svědomí pouze pěstování řepky pro výrobu bionafty či cukrové řepy a pšenice pro výrobu bioetanolu. V současné době je funkčních zhruba 170 bioplynových stanic přitom do roku 2020 by jich mohlo být aţ 742 o výkonu 520 megawattů. Sečteme-li veškerou půdu potřebnou pro splnění cílů EU ohledně 13-ti % vyrobené energie z obnovitelných zdrojů znamená to 150 000 hektarů pro bioplynové stanice, 500 000 hektarů pro biopaliva a 300 000 hektarů pro biomasu. Rozloha výše uvedená je přibliţně rovna ploše, kterou zabírá Jihočeský kraj. Další otázkou, kterou je nutno si poloţit je paradoxně moţný budoucí dopad na cenu samotné elektřiny. Dle Tomáše Douchy, náměstka ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky jiţ nyní rostou státu výdaje na obnovitelné zdroje díky spalování biomasy a bioplynovým stanicím nejméně o třetinu. Provoz těchto zařízení je totiţ dotován na stejném principu jako fotovoltaické elektrárny i kdyţ v tomto případě není výkupní cena zdaleka tak přehnaná. Rovněţ se jiţ vytratila původní myšlenka coţ byla spotřeba exkrementů z prasat či skotu. Zvířecí mezičlánek jiţ v případě pouţívání kukuřičné siláţe či travní senáţe není potřeba. Je však spravedlivé se i v tomto případě podívat na věc z druhé strany. Zemědělcům se výrazně zvýší trţby a přibude i pracovních míst.

3.4

Cena elektřiny Popišme si tedy, z čeho se vlastně cena elektřiny skládá. Obecně jí můţeme rozdělit na

dvě části a to na část „silovou“ a na část „regulovanou“.

3.4.1 Silová elektřina V prvním bodě si tedy rozeberme neregulovanou část, kterou je silová elektřina. V této části ceny platíme za komoditu jako takovou. Tato cena nepodléhá regulaci, je tvořena trhem a existuje v ní konkurence. Mezi největší obchodníky se silovou elektřinou patří zajisté ČEZ, E.ON a PRE. Tato cena se skládá ze dvou částí:

57

a) Pevná měsíční sazba, která se dále můţe lišit dle distribučních sazeb a produktových řad. b) Cena za odebranou kilowatthodinu. Ta se poté dělí u vybraných produktů podle tarifů na nízký (jednotarifní) a vysoký (dvoutarifní) tarif. Většina domácností vyuţívá jednotarifní distribuční sazbu D02d, kde platí celý den stejnou cenu za odebranou kWh. Mezi další jednotarifní sazby pak patří, pro domácnosti D01d, pro podnikatele C01d, C02d a C03d. Tyto sazby si kaţdý můţe zvolit dobrovolně73. Dvoutarifní distribuční sazby jsou v zásadě poskytovány odběratelům, kteří vyuţívají elektřinu k vytápění nebo ohřevu teplé uţitkové vody. Tento tarif musí schválit Energetický regulační úřad, tudíţ si je odběratel nemůţe zvolit dobrovolně. Jedná se o sazby D25d, D26d, D35d, D45d, D55d a D56d pro domácnosti a sazby C25d, C26d, C35d, C45d, C55d, C56d pro podnikatele74.

3.4.2 Regulovaná cena elektřiny Regulovaná cena elektřiny je dána tzn., ţe v tomto případě nemáme jinou volbu neţ stanovenou cenu zaplatit. Cena se skládá ze čtyř částí: a) poplatek za distribuci, b) poplatek za systémové sluţby, c) příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů, d) poplatek za činnosti zúčtování operátora trhu s elektřinou. Česká republika je rozdělena do třech distribučních oblastí a v kaţdé z nich působí vţdy pouze jeden distributor. V Praze je to PRE distribuce, na jiţní Moravě a v jiţních Čechách E.ON distribuce a v ostatních částech české republiky distribuci zajišťuje ČEZ distribuce. Distributory v těchto oblastech jsou tedy i vlastníky soustavy pro přenos elektrické energie. Na rozdíl od dodavatele elektrické energie tedy distributora změnit nemůţeme. V ceně za distribuci je rovněţ zahrnut také měsíční poplatek za rezervovaný příkon viz. tabulka. Ten je odvozen od hodnoty jističe, který je v domácnosti. Tato hodnota poté stoupá s počtem spotřebičů v domácnosti uţívaný. Běţná je hodnota 3 x 25 A.

73

Distribuční sazba. [on-line][cit. 2011-05-20] Dostupný z WWW www.energieonline.cz/faq/faq/33-distribucnisazba-faq 74 tamtéž

58

a) Poplatek za systémové služby Poplatek za systémové sluţby jde na účet společnosti ČEPS, a.s., která řídí provoz přenosové soustavy a systémové zdroje na území České republiky. Můţeme tvrdit, ţe společnost ČEPS, a.s. je ukázkový příklad přirozeného monopolu. b) Příspěvek na obnovitelné zdroje V roce 2010 činil příspěvek na obnovitelné zdroje částku 166 Kč za mWh. c) Poplatek operátorovi trhu Poplatek operátorovi trhu byl pro rok 2010 stanoven na 5,7 Kč a je stejný pro všechny distribuční společnosti. d) Daň z elektřiny Daň z elektřiny podléhá jak 20 % sazbě DPH, kterou platí spotřebitel, tak ekologické dani, která byla pro rok 2010 stanovena na 28,3 Kč/mWh. Souhrn neregulované a regulované ceny zvýšené o daň tvoří výslednou cenu elektřiny.

3.5 Vertikálně integrované společnosti Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady popisuje tři typy problémů, které mohou vzniknout v případě, kdy je provozovatel přenosové či přepravní soustavy právním subjektem existujícím v rámci integrované společnosti75. 1) Provozovatel přenosové či přepravní soustavy můţe zacházet se svými přidruţenými společnostmi lépe neţ s třetími stranami představujícími konkurenci. Integrované společnosti, tak mohou vyuţívat majetek tvořící síť k tomu, aby ztíţili konkurenci vstup na trh. Právní, nebo funkční oddělení tedy neřeší základní střet zájmů v rámci integrované společnosti, kde na straně jedné zájmy dodavatelské a výrobní usilují o maximalizaci prodeje a podílu na trhu, zatímco provozovatel sítě je povinen nabízet nediskriminační přístup konkurenci. Střet zájmů je tedy téměř nemoţné kontrolovat běţnými regulačními prostředky. 2) Druhým problémem, o kterém se zmiňuje návrh směrnice, je tzv. asymetrie informací, jelikoţ těţko někdo donutí provozovatele přenosových nebo přepravních soustav

75

Návrh Směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou předložená Komisí

59

sdělit citlivé trţní informace výrobnímu či dodavatelskému podniku v rámci integrované společnosti. Vzniká tedy diskriminační přístup k potřebným informacím. 3) Zatřetí dochází k deformaci investičních pobídek v rámci integrované společnosti. Vertikálně integrovaní provozovatelé soustav nemají pobídky k rozvíjení soustavy v celkovém zájmu trhu a tedy k usnadnění vstupu nových subjektů na úrovni výroby nebo zásobování. V jejich zájmu je naopak nové investice omezovat, přivedli-li by tyto investice na trh nové konkurenty. Investiční rozhodnutí přijímaná vertikálně integrovanými společnostmi mají tendenci spíše se stranit potřebám přidruţených dodavatelských společností. Je tedy na členských státech aby zamezily přímému vlivu provozovatelů přenosových či přepravních soustav na dodavatelských podnicích a naopak. Podnik můţe vlastnit menšinový podíl jak v dodavatelské společnosti, tak i v přenosové či přepravní společnosti, nesmí však blokovat rozhodnutí v obou těchto společnostech, stejně jako nesmí do obou společností jmenovat členy dozorčích rad či představenstev. Komise uvádí jako moţnost rozdělit akcie vertikálně integrované společnosti na dvě části, které by se následně rozdělily mezi akcionáře původní vertikálně integrované společnosti. Na jedné straně by byly akcie dodavatelské společnosti a na druhé straně akcie společností vlastnících přepravní či přenosové soustavy. Komise však navrhuje členským státům ještě jednu variantu. I tato však musí podporovat nezbytné konkurenční prostředí. Integrované společnosti si mohou ve vlastnictví ponechat obě strany, jak přenosovou či přepravní, tak i dodavatelskou, musí však ustanovit nezávislého správce u jedné ze stran. Aby se tak dosáhlo, musí být onen správce vystaven neustále kontrole ze strany regulatorního orgánu. Tento případ by se mohl týkat zejména energetických sítí vlastněných státem. Komise nemůţe nařizovat, aby jakýkoli subjekt prodával část svého majetku, natoţ pak veřejný. Pravidlo o nezávislosti provozovatelů sítí a dodavatelů však musí platit pro kaţdého, aby se zajistilo plně konkurenční prostředí Tento poţadavek však platí jak pro členské státy EU, tak pro třetí země, které by chtěli na vnitřní trh EU vstoupit. V případě nedodrţení podmínek můţe Komise zasáhnout a sjednat nápravu.

60

3.6 Unbundling V důsledku otevírání trhu s elektrickou energií došlo k podstatné změně v podobě současné elektroenergetiky. Jedním z nástrojů, který pomáhá regulovat tento trh ze strany Evropské unie je i poţadavek tzv. unbundlingu.76 Slovo „unbundling“ můţeme volně do češtiny přeloţit jako oddělení. Původním významem tohoto slova bylo označení rozdělení jednotlivých fakturovaných poloţek tak, aby byla zajištěna maximální průhlednost účtování. Důvodem pro pouţití v oblasti energetiky je, aby byla zajištěna průhlednost provozování distribuce a umoţněn rovnoprávný přístup na trh s elektřinou všem obchodníkům a výrobcům elektřiny. Unbundling je tedy jednou z legislativních změn vyvolaných direktivami EU zasahujících do chodu distribučních společností. Unbundling v elektroenergetice zahrnuje několik následujících prvků: a) Funkční unbundling – Jedná se o oddělení provozu distribuční soustavy od ostatních činností integrované společnosti (zejména výroby elektřiny a obchodu s elektřinou). Osoby odpovědné za řízení či provoz distribuční soustavy musí být nezávislé na integrované společnosti z pohledu svého rozhodování a organizačního začlenění. To vše za splnění minimálních kritérií specifikovaných direktivou. V praxi by tedy znamenalo, ţe by všechna hospodářská rozhodnutí o provozu, údrţbě a rozvoji sítí měla být přijata nezávisle na integrované společnosti. Vůči ostatním účastníkům pak musí přijatá opatření vylučovat diskriminační chování. b) Právní unbundling – V případě právního unbundlingu je vyţadováno, aby byl provoz distribuční soustavy samostatnou právní entitou. Provozovatel musí být nezávislý na ostatních činnostech integrované společnosti. Tento poţadavek nevyţaduje oddělení vlastnictví majetku. c) Princip rovnosti – Princip rovnosti vychází z práva rovného přístupu k informacím poskytovaným provozovatelem distribuční soustavy pro všechny subjekty, stejně tak i k zajištění průhlednosti externích vstupů i výstupů.

76

Návrh Směrnice Evropského Parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou předložená Komisí

61

d) Princip odděleného vedení účtů – Provozovatel distribuční sítě či přenosové soustavy musí vést ve svém vnitropodnikovém účetnictví samostatné účty pro tyto regulované činnosti a ty musí být přístupné regulátorovi. e) Kontrola – Provoz distribuce i účetnictví podléhá dohledu regulátora. Účetnictví provozovatele dále podléhá kaţdoročnímu auditu, který musí potvrdit, ţe nedošlo ke kříţovým dotacím, které by mohly diskriminovat ostatní účastníky trhu. Výjimky – Evropská Unie můţe umoţnit provozovateli distribuční sítě poţádat o výjimku z právního unbuldingu, musí však zajistit a prokázat splnění všech poţadavků jiným způsobem. Odpůrci unbundlingu argumentují vysokými provozními náklady, jako jsou například právní či poradenské sluţby. Především jsou však zapotřebí určité investice do informačních systémů. Budou-li však prostředky investované správně mohou dopomoci ke zprůhlednění a zefektivnění podnikání v elektroenergetice.

62

3.7 Konkrétní modely oddělení V níţe uvedeném textu si ukáţeme, jak můţe fungovat evoluce v elektroenergetickém síťovém odvětví z regulovaných monopolů aţ k plně konkurenčnímu prostředí. Hunt a Shuttleworth (1996) popisuje čtyři stádia, kterými tento proces prochází.

3.7.1 První stadium Monopolní model elektroenergetiky. Obrázek 3: první stádium unbundlingu A

B

Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity 187 s.

V prvním modelu je jasně patrná vertikálně integrovaná společnost, která si v bodě a) drţí jak výrobu, velkoobchod, tak i přímý kontakt se zákazníkem. V bodě b) je maloobchodník oddělen z integrované společnosti, nemůţe si však stále svého dodavatele vybírat. Modré šipky znázorňují tok energie uvnitř společnosti, zatímco červené mimo ní.

63

3.7.2 Druhé stadium První krok ke konkurenci v elektroenergetice dodávek. Obrázek 4: druhé stádium unbundlingu A

B

Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity 188 s.

V bodě a) jsou jiţ patrné první kroky k oddělení vlastnictví. Stále existuje vertikálně integrovaná společnost, v odvětví však figurují i NP neboli nezávislý producenti, kteří na trh dodávají svůj produkt. Maloobchod je stále realizován skrze vertikálně integrovanou společnost. Bod b) poté ukazuje další stupeň, kde na trhu figurují pouze nezávislí výrobci. Maloobchodník stále odebírá energii od lokálního monopolu.

64

3.7.3 Třetí stadium Velkoobchodní trh Obrázek 5: třetí stádium unbundlingu

Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity 189 s.

V tomto modelu jiţ maloobchodníci kupují skrze trh energii přímo od výrobců. Lokální monopoly tedy ve vztahu retail – výrobce jiţ neexistují. Stále však zůstává ve vztahu retail – zákazník. Pouze velcí zákazníci mohou kupovat elektřinu přímo od výrobců.

65

3.7.4 Čtvrté stadium Plně konkurenční prostředí Obrázek 6: čtvrté stádium unbundlingu

Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity 190 s.

Zde si mohou všichni zákazníci vybrat svého dodavatele. Díky vysokým transakčním nákladům můţe na přímou volbu výrobce pomýšlet pouze velký zákazník. V tomto modelu jiţ tedy neexistují lokální monopoly ve vztahu retail – zákazník. Jediné co zůstává monopolem je přenosová a distribuční síť. V této chvíli jiţ nemusí být maloobchodní ceny regulovány, jelikoţ i menší zákazník můţe změnit dodavatele. Z ekonomického hlediska je tento model nejuspokojivější. V procesu liberalizace je nutné začít od prvního modelu z důvodu nedostatečné maloobchodní konkurence v případě nemoţnosti volby konkrétního výrobce.

66

3.8 Vyhodnocení modelu Na základě modelu, který jsem aplikoval na prostředí elektroenergetiky jsem došel k následujícím závěru.

3.8.1 Výroba Společnosti vyrábějící elektřinu jí zároveň i prodávají. K tomu prodávají i sluţby, kontrolu napětí a rezervu, kterou potřebuje systémový operátor k udrţení kvality a bezpečnosti dodávek v nabídce. Výrobu můţeme charakterizovat jako přeměnu z určité formy energie do elektřiny a to chemicky skrze spalování fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn), nebo skrze nukleární fůzi čí kinetickou energii z pohybu vody či vzduchu. Od technologie výroby se poté odvíjí i náklady na ní. Mezi největší náklady patří kapitál, palivo a operační a udrţovací náklady. Jedná se o přibliţně 35% aţ 50% finálních nákladů na doručenou energii. Technologické vymoţenosti poslední doby jiţ však výrazně omezily tzv. „úspory z rozsahu“ tudíţ jiţ toto není bráno jako dostatečný důvod pro monopolní strukturu. Nové typy turbín (CCGT) obrovsky přispěly k zvýšení termální efektivity a regulovaly tak minimální velikost efektivní továrny pro výrobu energie. Rovněţ větší propojení sítí spolu s ekonomickým růstem znamená pro výrobce větší trh a zároveň zvyšuje i potencionálně větší konkurenční prostředí.

3.8.2 Přenosová soustava Přenos elektřiny je prováděn skrze dráty vysokého napětí. Rozsáhlá síť umoţňuje zásobovat elektřinou mnoho lokací, i kdyţ některý z výrobců zrovna vypadne. Zahrnuje přibliţně 5% aţ 15% finálních nákladů. Za správný chod sítě odpovídá systémový operátor. Ten kontroluje, zda není síť přetíţena, jestli má dostatečnou kapacitu atd. V případě komplikací můţe dojít aţ k blackoutu. Systémový operátor musí být schopen ihned reagovat zvýšením či sníţením výkonu. V případě nutnosti musí rovněţ zvýšit produkční kapacitu či asistovat při zahraniční nehodě poskytnutím určitého mnoţství energie. Čím více výrobců dodává elektřinu do sítě, tím více je bezpečnější. Tento stupeň produkce elektrické energie je stále spojen se síťovými externalitami a velkými úsporami z rozsahu. Další přenosová soustava by vedla pouze k duplicitě jiţ stávající sítě a důsledku vytvoření přirozeného monopolu. 67

3.8.3 Distribuční síť Vedení nízkého napětí často propojuje přenosovou síť a konečné uţivatele, či výrobce a konečné uţivatele. Tato síť je spravována distributory. Distribuce zahrnuje 25% aţ 45% finálních nákladů na elektřinu. Stejně jako u přenosové soustavy i v tomto případě by vytvoření konkurence vedlo k duplicitě drátů nízkého napětí. Náklady pro jejich vytvoření jsou příliš vysoké stejně tak i riziko setrvání na trhu.

3.8.4 Obchodní síť Obchodní síť zahrnuje jak licencované velkoobchodníky, tak i licencovaný maloobchod (retail). S elektřinou lze však rovněţ obchodovat i na specializované burze. Tato úroveň se nachází ve zcela konkurenčním prostředí. Shrneme li elektroenergetické odvětví, můţeme konstatovat, ţe konkurenční prostředí se nachází na stupních výroby, velkoobchodu, maloobchodu a určitých komerčních sluţeb zákazníkovi. Transport elektřiny a systémový operátor jsou přirozené monopoly, jelikoţ duplicita sítí je ekonomicky nevýhodná a téměř neproveditelná. V tomto případě má tedy regulace svůj smysl. Konkurující si výrobci přeci, jak jsme si jiţ uvedli, potřebují pro svou činnost nediskriminační přístup ke svým zákazníkům. Konkurence těchto aktivit poté ukazuje stupeň celkové liberalizace. Shrneme-li tedy výše uvedené poznatky, určité monopolní sluţby nemohou být liberalizovány a musí být regulovány, zatímco potencionální konkurenční prostředí by nemělo být regulováno, ale liberalizováno. Cenu výroby a prodeje by měl určovat zákazník a ne regulátor.

68

Závěry a doporučení Chceme li porozumět určité konkrétní problematice, měli bychom se v prvé řadě soustředit na sběr informací, které se k ní váţí a na jejich základě poté zhodnotit stav dané věci. Je důleţité brát v potaz aspekty, které jí formují jak zvenčí, tak i skutečnosti, které na ní působí zevnitř. Hned z počátku své práce jsem se pokusil popsat ony aspekty, které elektroenergetiku a síťová odvětví obecně, ovlivňují zvenčí. Uţ první evropské integrační kroky jakými bylo zaloţení ESUO či Euroatomu zřetelně dokládají strategickou důleţitost energetiky jak na národní tak i nadnárodní úrovni. Můţeme zde pozorovat snahy o zajištění spolehlivých a bezpečných dodávek elektřiny, o konkurenčním prostředí však v této době nemůţe být vůbec řeč. Jsou zde naopak znát citelné snahy o ovládnutí těchto odvětví pomocí silných státních monopolů vyuţívajících své dominantní postavení na trhu. Za přelomové období můţeme povaţovat aţ devadesátá léta, kdy se síťová odvětví jako doprava, telekomunikace či energetika začínají otevírat trhu a dochází k jejich postupné liberalizaci. Za zmínku stojí cíle a zásady stanovené v „Chartě“, která byla podepsána roku 1991 více neţ padesáti státy Evropy včetně bývalého Sovětského svazu. Klíčovým cílem této charty byl především rozvoj otevřeného a konkurenčního energetického trhu. Stále častěji také můţeme pozorovat snahy ke zvyšování podílu obnovitelných zdrojů a celkovému nárůstu efektivnosti při produkci finálního produktu. Dosáhnutí těchto cílů v sektoru síťových odvětví však není tak snadné, jak se na první pohled můţe zdát. Síťová odvětví, mezi něţ řadíme i elektroenergetiku, mají jisté charakteristické znaky, které doslova pobízejí k tvorbě monopolních struktur. Dochází li k takovéto tvorbě svévolně, můţeme hovořit o vzniku tzv. přirozených monopolů, které jsou pro určité stupně síťových odvětví specifická. Abych ilustroval problém existence a následného odstranění monopolů, věnoval jsem značnou část své práce právě podrobnému popisu této nedokonalé formě konkurence. I přes veškeré liberalizační snahy však musím konstatovat, ţe stále zůstávají místa, kde jisté formy přirozených monopolů přetrvávají a které je proto nutné regulovat. Jedná se především o samotné sítě, které jsou základním znakem odvětví. Z ekonomického hlediska by ani nebylo logické tyto sítě liberalizovat, jelikoţ by to vedlo pouze k duplicitě jiţ stávajících sítí a v důsledku toho vzniku nového monopolu. Ostatní části monopolních struktur však odstranit lze a to především pozvolným rozbitím vertikálně integrovaných společností, které v tomto sektoru postupem času vznikly. Tento proces se nazývá unbundling. Jedná se tedy především o vytvoření konkurenčního prostředí na stupni výroby a prodeje. 69

Hodnocení zda se unbundling vyplatil pro konečného spotřebitele, však není jednoznačný. Z pohledu mé práce, tedy cíle vytvořit konkurenční prostředí můţu konstatovat, ţe došlo k jednoznačně pozitivnímu závěru. Zůstává však otázkou zda li spotřebitelé dostatečně konkurenčního prostředí opravdu vyuţívají. Ze zprávy o změně dodavatele, vydané Energetickým regulačním úřadem v roce 2010 vyplývá, ţe tuto změnu stále vyuţívají spíše velcí zákaznici. Aţ s nástupem hospodářské krize si menší zákazníci včetně domácností začaly uvědomovat výhody, které by jim ze změny dodavatele mohly plynout. Dalším nepochybným přínosem unbundlingu, který stojí za povšimnutí je zajisté i zprůhlednění celé struktury odvětví či samotné ceny elektrické energie. Nebylo by však spravedlivé poukazovat pouze na klady a je třeba uvést i zápory, které sebou unbundling přináší. Ty vidím především v nákladech spojených se samotným oddělením, nákladech na vznik nové organizace sektoru, či nákladech na regulaci apod. Pro lepší pochopení ve své práci uvádím model unbundlingu, který lze aplikovat na elektroenergetické prostředí. Vţdy je nutné začít s oddělováním od počátku tedy od výrobce. V případě opačného směru by maloobchodníci stále kupovali elektřinu za monopolní cenu, tudíţ by byl výsledný efekt téměř nulový. Naopak objeví-li se na trhu více nezávislých výrobců, budou hnáni silou konkurence k co největšímu moţnému sníţení nákladů na výrobu, tudíţ faktoru, který v monopolní struktuře nalezneme pouze v omezené míře. Celkové zhodnocení unbundlingu je problematické jelikoţ mnoho studií na toto téma zatím nenalezneme. Ve vztahu ke konkurenčnímu prostředí hodnotím unbundling jednoznačně pozitivně. Z pohledu vertikálně integrovaných společností však došlo k zásahu, který pro ně znamenal značné náklady. Dopad unbundlingu na výslednou cenu elektřiny pak lze povaţovat vcelku za pozitivní, bohuţel to však zdaleka jediný faktor, který na ní v současnosti působí. Dalším důleţitým faktorem, kterého jsem si všiml a který své práci popisuji, zásadně ovlivňuje stav celého elektroenergetického trhu. Jedná se o moţnosti efektivního vyuţívání dostupných zdrojů energie a jejich dopadu na konkurenceschopnost, bezpečnost a ve výsledku tedy i cenu elektřiny pro konečného zákazníka. Zaměřil jsem se především na poslední dobou velmi diskutovaná témata, jakými jsou obnovitelné zdroje a jaderná energetika. V oblasti přístupu k jaderné energetice došlo v nedávné době k výrazným změnám, způsobené především havárii japonské jaderné elektrárny Fukušima. Na základě této události můţeme pozorovat radikální přístup ze strany zejména našeho nejdůleţitějšího strategického partnera, kterým je Německo. Tento postoj můţe mít dalekosáhlé následky na stav elektroenergetiky jak u nás, tak i na všechny státy celé EU. Osobně nesouhlasím s německou 70

stranou Zelených, která hlásá, ţe je připravena do roku 2022 zavřít veškeré jaderné elektrárny aniţ by to mělo vliv na bezpečnost dodávek a potaţmo i cenu samotné elektřiny. Myslím, ţe důsledky v podobě vyšší ceny elektrické energie můţeme v případě uskutečnění těchto cílů v budoucnu očekávat. Je však třeba být objektivní a uvést i rizika, která sebou jaderná energetika přináší. Otázky bezpečnosti nelze brát na lehkou míru, ostatně nehoda ve Fukušimě není zdaleka první a myslím, ţe ani ne poslední. Investice do bezpečnostních prvků je tedy pro přeţití tohoto sektoru dle mého názoru klíčová. Mezi dalšími moţnými kroky na poli jádra bych rád vyzdvihl především projekt ITER. Tento velice nákladný projekt, na kterém se podílí velké mnoţství států, můţe v budoucnu vést k získání nového významného zdroje energie. Princip, na kterém je nový typ termonukleárního reaktoru vyvíjeného v rámci ITER zaloţen, je opačný neţ v současných jaderných elektrárnách. Nyní se k výrobě energie pouţívá metoda štěpení jádra, tudíţ dělení většího jádra na dvě menší. Při termonukleární fúzi v případě nového reaktoru je však postup opačný, tedy dvě jádra se sloučí v jedno větší, z čehoţ následně vznikne obrovské mnoţství energie bez nebezpečného odpadu. Velmi kontroverzním tématem, tedy alespoň z mého pohledu, jsou zcela jistě obnovitelné zdroje a jejich moţné vyuţití. Netvrdím, ţe jsou plány evropské unie na získání 20 % procent energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020 špatné, je k nim však nutně přistupovat obezřetně a nedělat zbytečně unáhlené kroky, které by nám mohly v budoucnu vymstít. Příklad solárních energií hovoří sám za sebe. Tak vysoko nastavená výkupní cena elektřiny ze strany státu jako je tomu právě u fotovoltaických elektráren má dle mého názoru za následek pouze deformaci trhu a s tím související komplikace. Nechci však ve čtenáři nabýt mylného dojmu, ţe jsem tvrdým odpůrcem fotovoltatických elektráren. Budoucnost vidím především ve sníţení jiţ zmíněných vysokých výkupních cen elektřiny, coţ povede v rámci potřeby větší konkurenceschopnosti sektoru k investicím do nových technologií a následnému zefektivnění výrobního procesu. Vodní energetikou se v mé práci příliš nezabývám, jelikoţ je její vyuţitelnost díky nízkému spádu našich řek spíše okrajová. Kde jsem se však více pozastavil je tzv. bioenergie, tedy zejména vyuţití biomasy a bioplynových stanic. Chápu, ţe situace zemědělců není v současné době nikterak příznivá a tudíţ se snaţí vyuţít příleţitostí jak svou půdu efektivněji vyuţít. Je však třeba brát na zřetel dopady, které můţe mít přespřílišné vyuţívání půdy k průmyslovým účelům na stav zásob a cenu potravin. Demografický vývoj v minulém století hovoří jasně. Nárůst počtu obyvatel z přibliţně 1,5 mld. Kolem roku 1905 na více neţ 6 mld. v současnosti se někde promítnout musí. Jedním z oněch míst je rozhodně elektroenergetický trh, kde v budoucnu můţe nastat situace, ţe stále 71

vzrůstající poptávku ze strany spotřebitelů nebude schopna strana nabízející dostatečně uspokojit. Proto dochází k liberalizačním procesům s cílem vytvořit konkurenční prostředí a tak podniky donutit k investicím do nových technologií, které dovolí co nejvyšší efektivitu produkce při co nejniţších nákladech. Jen tak se můţeme v budoucnu těšit na snadno dostupnou elektřinu za rozumnou cenu.

72

Seznam použité literatury Knižní zdroje 1. Adámková Vlasta, Cihelková Eva. Vnitřní trh Evropské unie. Praha, 2000. 7 s. ISBN: 80-2450056-6.

2. Černoch Filip, Dančák Břetislav. Energetická bezpečnost v Evropě a pozice České republiky Pres 08/ PV 12279, str. 20

3. Call&Holaham. Microeconomics – sekond edition. Wadsworth, Inc. 1983. 5 s. ISBN 0-53401314-7

4. Kula E. Economics of Natural Resources and the Enviroment. Chapman&Hall, 1992. ISBN 0412-36330-5

5. Holman Robert. Mikroekonomie, středně pokročilý kurz ekonomie, Praha, C. H. Beck. 2002. 382 s. ISBN 80-7179-737-5

6. Hrivnák Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. Univerzity of Zilina, 2010. 99 s. ISBN 978-80-7399-137-1

7. Mejstřík Michal. Privatizace, regulace a deregulace utilit v EU a ČR: očekávání a fakta. Praha 2004. ISBN 80-86732-35-5

8. Samuelson A. Paul. Ekonomie, Nakladatelství Svoboda. Praha, 1991. 573 s. ISBN 80-2050192-4

9. Zajíček Miroslav. Vybrané kapitoly z historie de(re)gulace v energetických odvětvích. Praha. 2002. Working Paper 01-2002

10. Kolektiv autorů. Otevírání trhu s elektřinou – Průvodce liberalizovaným trhem v České republice. Plejáda a.s. 2002. 18-19 s. ISBN 80-86431-30-4

11. Kolektiv autorů. 10 let regulace v elektroenergetice. Big Ben Novoelties, s.r.o. 2007. 71 s. ISBN 978-80-254-1767-6 12. Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění Směrnice (ES) č. 54/2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elekřinou (KOM(2007) 528 v konečném znění) ze dne 26. června 2003 3, 4-7 s.

Elektronické zdroje 1. Muller Thomas. Vnitřní trh EU. [on-line][cit. 2011-04-18] Dostupný z WWW http://www.mpo.cz/dokument3363.html

2. Muller

Thomas.

Vnitřní

trh

EU.

[on-line][cit.

http://www.mpo.cz/dokument6175.html

73

2011-04-18]

Dostupný

z WWW

3. Odbor vnitřního trhu a služeb. Building Europe without barriers – Ministry of Industry and Trade,

[on-line][cit.

2011-04-04].

9

s.

Dostupný

na

WWW

http://www.mpo.cz/dokument54106.html

4. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví [on-line][cit. 2011-05-05] dostupný na WWW http://www.unmz.cz/urad/unmz

5. Schreib David. Princip vzájemného uznávání na vnitřním trhu se zbožím [on-line][cit. 201104-10] Dostupný z WWW http://www.mpo.cz/dokument1249.html

6. Volný pohyb osob. [on-line][cit. 2011-05-10] Dostupný z WWW http://www.mpsv.cz/cs/1280 7. Uznávání kvalifikací a vzdělání v EU [on-line][cit. 2011-05-10] Dostupný z WWW http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/uznavani-kvalifikaci

8. Stručná

historie

vnitřního

trhu

[on-line][cit.

2011-05-10]

Dostupný

z

WWW

Dostupný

z

WWW

http://www.euroskop.cz/8732/sekce/strucna-historie-vnitrniho-trhu/

9. Evropský

hospodářský

prostor

[on-line][cit.

2011-05-06]

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/e/evropsky-hospodarsky-prostor-ehp/1000697/6300/

10. Niceská smlouva. Evropský Parlament [on-line][cit. 2011-05-06] Dostupný z WWW http://www.europarl.europa.eu/parliament/archive/staticDisplay.do?id=77&pageRank=4&la nguage=CS

11. Směrnice Rady ze dne 20. prosince 1968. [on-line][cit. 2011-05-06] Dostupný z WWW http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/ LexUriServ.do?uri=OJ:L:1968:308:0014:010:CS:HTML

12. Energetická

charta

[on-line][cit.

2011-04-06]

Dostupný

z

WWW

http://www.czp.cuni.cz/info/EU/Energetika/energetick%C3%A1_charta.htm

13. Ekonom.cz: Dodavatele elektřiny vyměnilo od začátku roku přes 100 tisíc odběratelů.[online][cit. 2011-05-12] Dostupný z WWW http://ekonom.ihned.cz/c1-50924940-ekonom-czdodavatele-elektriny-vymenilo-od-zacatku-roku-pres-100-tisic-odberatelu

14. VII. Mezinárodní energetické regulační fórum. [on-line][cit. 2011-05-10] Dostupný z WWW http://www.conpro.cz/conference/energetika/vii-mezinarodni-energeticke-regulacni-forum/

15. Sbírka

zákonů.

Česká

republika.

[on-line][cit.

2011-05-05]

Dostupný

z

WWW

Dostupný

z

WWW

http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2005/sb066-05.pdf

16. Využívání

vodní

energie

v ČR

[on-line][cit.

2011-05-05]

http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelne-zdroje/voda/informace-o-vodnienergetice.html

17. Informace

o

větrné

energetice

[on-line][cit.

2011-05-04]

Dostupný

z

http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelne-zdroje/vitr/informace-o-vetrneenergetice.html 74

WWW

18. Sluneční (solární) energie. Městský úřad Litoměřice [on-line][cit. 2011-06-04] Dostupný z WWW http://www.radnice.litomerice.cz/dokument-43017.html

19. Clean Technica. Solar is the Czech Republic the next Spain [on-line][cit. 2011-04-04] Dostupný z

WWW

http://www.cleantechnica.com/2009/03/19/solar-is-the-czch-republic-the-next-

spain/

20. Kolik skutečně stojí solární eletřina? 27 Kč/kWh. [on-line][cit. 2011-05-04] Dostupný z WWW http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-solarni-energie

21. Intersolar 2011 křižovatka k budoucnosti energetiky [on-line][cit. 2011-06-27] Dostupný z WWW

http://www.enviweb.cz/clanek/fotovolt/87092/intersolar-2011-krizovatka-k-

budoucnosti-energetiky

22. Biomasa [on-line][cit. 2011-06-27] Dostupný z WWW http://www.cez.cz/cs/vyrobaelektriny/obnovitelne-zdroje/biomasa.html

23. Bioplynové

stanice

[on-line][cit.

2011-06-27]

Dostupný

z

WWW

z

WWW

http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelne-zdroje/bioplyn.html

24. Distribuční

sazba.

[on-line][cit.

2011-05-20]

Dostupný

www.energieonline.cz/faq/faq/33-distribucni-sazba-faq

Seznam obrázků a grafů Seznam obrázků Obrázek 1: Podíl obnovitelných zdrojů energie – plán EU na rok 2020 Zdroj: [on-line][cit. 2011-05-05] Dostupný z WWW http://nalezeno.cz/energie/energetika/cez-obnovitelnézdroje-rostou-solarni-a-vetrna-energie-ne.aspx

Obrázek 2: sluneční elektrárny, stav k 1.4.2011 Zdroj:

Sluneční

elektrárny,

stav

k 1.6.2011

[on-line][cit.

2011-06-04]

http://www.eru.cz/user_data/files/licence/info_o_drzitelich/OZE/sle_06_2011.pdf

Obrázek 3: první stádium unbundlingu Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity 187 s.

Obrázek 4: druhé stádium unbundlingu Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity 188 s.

Obrázek 5: třetí stádium unbundlingu Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity 189 s.

Obrázek 6: čtvrté stádium unbundlingu Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity 190 s.

75

Dostupný

z

WWW

Seznam grafů Graf 1: Dlouhé období Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 25 s.

Graf 2: Obalová křivka Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 26 s.

Graf 3: Klesající křivka nákladů Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 27 s.

Graf 4: Fixní náklady jednoho produktu Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 31 s.

Graf 5: Stálý přirozený monopol Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 33 s.

Graf 6: Dočasný přirozený monopol Zdroj: Hrivnák, Martin. Economics of Network Industries: Railways and Elektricity. 34 s.

Graf 7: Cenová diskriminace prvního stupně Zdroj: Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 295 s.

Graf 8: Cenová diskriminace druhého stupně Zdroj: Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 296 s.

Graf 9: Cenová diskriminace druhého stupně v případě přirozeného monopolu Zdroj: Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 297 s.

Graf 10: Cenová diskriminace třetího stupně Zdroj: Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 300 s.

Graf 11: Cenová regulace přirozeného monopolu Zdroj: Hořejší Bronislava. Mikroekonomie. 307 s.

76