společnost

Přehled zpráv Light pozvánky/společnost ................................................................................................................................... 8 31.10.2011 Euro ~ str. 90 ~ Light - Pozvánky/společnost_  _ Banky vracejí úder ................................................................................................................................................. 9 31.10.2011 Euro ~ str. 40 ~ Report_  PETRA PELANTOVÁ_ Macháčkova výměna ...........................................................................................................................................10 31.10.2011 Hospodářské noviny ~ str. 28 ~ _  _ Otázka zní, kde je teď „normální stát“ ...............................................................................................................13 31.10.2011 Lidové noviny ~ str. 18 ~ Právo & justice_  TOMÁŠ NĚMEČEK_ Ředitelé na PR Summitu: „Růst firem se neobejde bez investic do PUBLIC RELATIONS“ ........................17 31.10.2011 Parlament, vláda, samospráva ~ str. 38 ~ Zprávy_  _ České zdravotnictví: Iluze nedostatku...............................................................................................................18 31.10.2011 Zdravotnické noviny - ZDN ~ str. 04 ~ K věci_  Jan Průša, M. Phil._ S počtem obyvatel roste nejen spotřeba, ale i ţivotní úroveň ........................................................................20 31.10.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ svetovaekonomika_  Roman Chlupatý,Tomáš Jelínek,Ivana Šulcová,Marína Dvořáková_ Arabela aneb cesta do říše pohádek v době normalizace ...............................................................................21 30.10.2011 ct24.cz ~ str. 00 ~ _  Hana Brádková_ Šíří se pocit, ţe spravedlnost se vytratila .........................................................................................................23 29.10.2011 Benešovský deník + deníky: Berounský, Blanenský, Boleslavský, Brněnský, Bruntálský a Krnovský, Břeclavský, Českobudějovický, Českokrumlovský, Českolipský, Děčínský, Domaţlický, Frýdeckomístecký a třinecký, Havířovský, Havlíčkobrodský, Hodonínský, Hradecký, Chebský, Chomutovský, Chrudimský, Jablonecký, Jičínský, Jihlavský, Jindřichohradecký, Karlovarský, Karvinský, Kladenský, Klatovský, Kolínský, Krkonošský, Kroměříţský, Kutnohorský, Liberecký, Litoměřický, Mělnický, Moravskoslezský, Mostecký, Náchodský, Novojičínský, Nymburský, Olomoucký, Opavský a hlučínský, Orlický, Pardubický, Pelhřimovský, Písecký, Plzeňský, Prachatický, Praţský, Prostějovský, Přerovský a hranický, Příbramský, Rakovnický, Rokycanský, Rychnovský, Slovácký, Sokolovský, Strakonický, Svitavský, Šumperský a jesenický, Táborský, Tachovský, Teplický, Třebíčský, Ústecký, Valašský, Vyškovský, Zlínský, Znojemský, Ţatecký a lounský, Ţdárský ~ str. 13 ~ Události_  KATEŘINA PERKNEROVÁ_ Ředitelé na PR Summitu: růst firem se neobejde bez investic do public relations ......................................26 29.10.2011 marketingovenoviny.cz ~ str. 00 ~ Public relations_  - -_ Růst firem se neobejde bez investic do public relations .................................................................................27 27.10.2011 podnikatel.cz ~ str. 00 ~ _  _

Plné znění zpráv

1 © 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Bez vlastních médií kulhají odbory na obě nohy .............................................................................................28 27.10.2011 Revue Sondy ~ str. 20 ~ Na nástěnku_  PhDr. Antonín RAŠEK_ Luxusní flirt ..........................................................................................................................................................30 27.10.2011 Víkend HN ~ str. 20 ~ Téma_  Tereza Hromádková_ Ředitelé na PR Summitu: růst firem se neobejde bez investic do public relations ......................................34 26.10.2011 finance.cz ~ str. 00 ~ _  Blue Events s.r.o._ stavební spoření lze vyuţít na důchod nebo studium .....................................................................................36 25.10.2011 Bankovnictví ~ str. 04 ~ Spektrum_  (čtk)_ Budoucnost stavebních spořitelen ....................................................................................................................36 25.10.2011 Bankovnictví ~ str. 32 ~ Produkty a sluţby_  _ Moţnosti stavebního spoření ještě nejsou vyčerpány ....................................................................................39 24.10.2011 Benešovský deník + deníky: Berounský, Blanenský, Boleslavský, Brněnský, Bruntálský a Krnovský, Břeclavský, Českobudějovický, Českokrumlovský, Českolipský, Děčínský, Domaţlický, Frýdeckomístecký a třinecký, Havířovský, Havlíčkobrodský, Hodonínský, Hradecký, Chebský, Chomutovský, Chrudimský, Jablonecký, Jičínský, Jihlavský, Jindřichohradecký, Karlovarský, Karvinský, Kladenský, Klatovský, Kolínský, Krkonošský, Kroměříţský, Kutnohorský, Liberecký, Litoměřický, Mělnický, Moravskoslezský, Mostecký, Náchodský, Novojičínský, Nymburský, Olomoucký, Opavský a hlučínský, Orlický, Pardubický, Pelhřimovský, Písecký, Plzeňský, Prachatický, Praţský, Prostějovský, Přerovský a hranický, Příbramský, Rakovnický, Rokycanský, Rychnovský, Slovácký, Sokolovský, Strakonický, Svitavský, Šumperský a jesenický, Táborský, Tachovský, Teplický, Třebíčský, Ústecký, Valašský, Vyškovský, Zlínský, Znojemský, Ţatecký a lounský, Ţdárský ~ str. 55 ~ Pojištění_  (fk)_ Transatlantické vztahy ........................................................................................................................................39 24.10.2011 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 10:08 Rozhovor na aktuální téma_  _ Ředitelé na PR Summitu: růst firem se neobejde bez investic do PR ...........................................................42 24.10.2011 profit.cz ~ str. 00 ~ Aktuality_  Profit, TZ_ Ředitelé na PR Summitu: růst firem se neobejde bez investic do public relations ......................................43 24.10.2011 webreporter.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika_  _ Na Dnech EU a USA v Praze vystoupí světové osobnosti ..............................................................................44 24.10.2011 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ svetovaekonomika_  Pavel Polák,Simona Bartošová,Květa Moravcová,Tomáš Pavlíček_ Jak postavit úspěšný online mediální byznys ..................................................................................................45 23.10.2011 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články_  Ondřej Aust_ Kam jdeme ............................................................................................................................................................46 23.10.2011 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ_  Hana Čápová_



Schwarzenberg prezidentem? Nemá šanci, shodli se politologové ..............................................................48 22.10.2011 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_  par_ Mezinárodní doba temna a cesta za světlem ....................................................................................................49 21.10.2011 blisty.cz ~ str. 00 ~ _  Miroslav Polreich_ Současná situace v oblasti printových médií ...................................................................................................55 21.10.2011 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_  _ Esej inspirovaná knihou Foucaulta Dohlíţet a trestat .....................................................................................65 21.10.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 12 ~ Příloha - ji.hlava 2011_  Pavel Pokorný_ Šest let pracuj, sedmý rok odpočívej ................................................................................................................66 21.10.2011 Víkend HN ~ str. 20 ~ Téma_  Naďa Klevisová_ Hledali sádlo, do kterého se dá zakrojit ............................................................................................................69 20.10.2011 e15.cz ~ str. 00 ~ Lidé_  _ Stavební spoření: Také na důchod a nadstandardní zdravotní péči? ............................................................72 20.10.2011 hypoindex.cz ~ str. 00 ~ Stavební spoření_  Petr Zámečník_ Stavební spoření: Také na důchod a nadstandardní zdravotní péči? ............................................................74 20.10.2011 investujeme.cz ~ str. 00 ~ Bydlení_  _ Lidstvo jako zubní pasta .....................................................................................................................................74 20.10.2011 Literární noviny ~ str. 01 ~ Příloha - Harmonie ţivota_  Dagmar Sedlická_ Ekonomové chtějí zachránit stavební spoření. Na co všechno by mohlo být? ............................................78 20.10.2011 nasepenize.cz ~ str. 00 ~ Stavební spoření_  _ Hledali sádlo, do kterého se dá zakrojit ............................................................................................................80 20.10.2011 Strategie ~ str. 30 ~ Lidé_  _ Očekávané události na středu 19. října - DOMÁCÍ (19.10.2011) ......................................................................82 19.10.2011 kurzy.cz ~ str. 00 ~ _  _ VIDEO: Věřte, nevěřte: Jak média referovala o událostech na severu Čech.................................................86 18.10.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark_  Kateřina Šťovíčková_ POLITIKA: Novinky.cz: Stavební spoření by mohlo být i na zdravotní péči či studium, tvrdí studie .........87 18.10.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Společnost-Stalo se_  Novinky.cz (ls)_



Stavební spoření by mohlo být i na zdravotní péči či studium .......................................................................87 18.10.2011 novinky.cz ~ str. 00 ~ Finance_  Jindřich Ginter_ Hledání příčiny a následku .................................................................................................................................88 17.10.2011 blog.ihned.cz ~ str. 00 ~ jansky.blog.ihned.cz_  Petr Janský_ Studie: Budoucnost modelu stavebních spořitelen v České republice .........................................................90 17.10.2011 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ Bankovnictví, investování_  BusinessInfo.cz_ Jaroslav Sedláček v Tandemu ............................................................................................................................92 17.10.2011 ČRo Region, Středočeský kraj ~ str. 01 ~ 09:04 Tandem_  _ Hledání příčiny a následku ...............................................................................................................................101 17.10.2011 Euro ~ str. 70 ~ Global - Nobelova cena 2011_  PETR JANSKÝ_ Jakou budoucnost by mohlo mít stavební spoření? .....................................................................................102 17.10.2011 profit.cz ~ str. 00 ~ Aktuality_  Profit, TZ_ RECENZE: Simonův kocour, který ovládl internet, se vydává na toulky .....................................................104 17.10.2011 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_  Tereza Drahoňovská, studentka FSV UK, komiksová recenzentka_ Z univerzit nás brzy vyštípou stroje.................................................................................................................105 15.10.2011 Lidové noviny ~ str. 27 ~ ORIENTACE ROZHOVOR_  PETR KAMBERSKÝ_ Změny ve stavebním spoření? Aby se s vaničkou nevylilo i dítě! ...............................................................108 15.10.2011 penize.cz ~ str. 00 ~ Rozhovor_  Ondřej Tůma_ Ďábel je v detailu ................................................................................................................................................111 14.10.2011 Fresh marketing ~ str. 26 ~ Komentáře_  Petr Majerik_ Petr Majerik: Na televizní kampaň dnes uţ nepotřebujete miliony ...............................................................111 14.10.2011 Fresh marketing ~ str. 08 ~ Rozhovor_  Jakub Němec_ Kampaň velkých jmen láká fondy do Česka ...................................................................................................114 14.10.2011 Hospodářské noviny ~ str. 18 ~ Česko_  Petr Kain_ ČSSD chce vyslat do voleb místo Palase jeho náměstka Nováka ...............................................................115 14.10.2011 novinky.cz ~ str. 00 ~ Domácí_  jov_ Jiná politika, nebo pád ......................................................................................................................................116 12.10.2011 Právo ~ str. 06 ~ Publicistika_  Alexandr Mitrofanov_



Stabilita a kontinuita na ruský způsob ............................................................................................................117 10.10.2011 Mezinárodní politika ~ str. 02 ~ _  Karel Svoboda_ Opoziční poločas německé sociální demokracie ...........................................................................................117 10.10.2011 Mezinárodní politika ~ str. 30 ~ Zeměmi světa_  Tomáš Malínek_ Nigerijské volby ve stínu arabského jara ........................................................................................................120 10.10.2011 Mezinárodní politika ~ str. 12 ~ _  Kateřina Werkman_ Burkina Faso: revoluční jaro bez revoluce .....................................................................................................122 10.10.2011 Mezinárodní politika ~ str. 06 ~ _  Vilém Řehák_ Funkcí se ujmou noví členové vedení České televize ...................................................................................125 10.10.2011 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z domova_  _ Sedláček: Hlavně sníţit zadluţení Komárek: Náš dluh? To je humbuk .......................................................126 10.10.2011 Týden ~ str. 24 ~ Duel TÝDNE_  Renata Kalenská_ Nákupem akcií IZIP nevstupuje VZP do rizika ................................................................................................131 10.10.2011 Zdravotnické noviny - ZDN ~ str. 02 ~ Příloha - Infoservis VZP - aktuálně_  _ Sociální sítě skutečné přátelství nenahradí ....................................................................................................133 8.10.2011 Haló noviny ~ str. 03 ~ Z domova_  Marie KUDRNOVSKÁ_ Barack Obama pozval Petra Nečase do Bílého domu ...................................................................................134 8.10.2011 Prima TV ~ str. 08 ~ 18:55 Zprávy TV Prima_  _ Smrt slečny Marplové ........................................................................................................................................135 7.10.2011 Víkend HN ~ str. 20 ~ Téma - Detektivní seriály_  Tereza Hromádková_ Fakulta sociálních věd.......................................................................................................................................139 6.10.2011 protext.cz ~ str. 00 ~ dce kom_  sih_ České detektivní seriály kopírují americké vzory. Brzy tomu můţe být naopak .........................................140 6.10.2011 iHNed.cz + life.ihned.cz ~ str. 00 ~ life.ihned.cz_  Tereza Hromádková_ Do vedení České televize přichází Zdeněk Šámal a Milan Cimirot, Milan Fridrich povyšuje .....................141 6.10.2011 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz_  Lucie Vaníčková_ Rád píše v noci, a tak je známý pozdními ranními příchody .........................................................................142 6.10.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 05 ~ Čtenářská stránka_  Jan Malinda_



Představení redakce Rád píše v noci, a tak je známý pozdními ranními příchody ....................................143 6.10.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 05 ~ Čtenářská stránka_  Jan Malinda_ Markéta Fialová ..................................................................................................................................................144 6.10.2011 nova.cz ~ str. 00 ~ Novapedie/Profil_  Novapedie/novapedia_ Jak přeţít ve světě „bez velmocí“ ....................................................................................................................144 5.10.2011 blog.aktualne.cz ~ str. 00 ~ 464_  Čtenářův blog_ TISKOVÁ ZPRÁVA: Česká televize bude mít od 10. října tři nové manaţery ..............................................145 5.10.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Tiskové zprávy_  Tisková zpráva ČESKÁ TELEVIZE, (BoJ)_ DOKUMENT: Vizitky nově jmenovaného vedení České televize ..................................................................146 5.10.2011 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Hydepark_  ČTK_ Do vedení České televize přichází Zdeněk Šámal a Milan Cimirot, Milan Fridrich povyšuje .....................147 5.10.2011 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz_  Lucie Vaníčková_ Dvořák jmenoval nové vedení České televize ................................................................................................148 5.10.2011 mediafax.cz ~ str. 00 ~ _  _ Dvořák v ČT staví tým: z Novy přichází Cimirot, do čela ČT24 se vrací Šámal, Fridrich povýšil .............149 5.10.2011 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články_  Ondřej Aust_ Ekonom Mlčoch povykládá o cestě kapitalismu ............................................................................................150 5.10.2011 Olomoucký deník ~ str. 02 ~ Olomoucko_  (paš)_ Dvořák jmenoval nové vedení České televize ................................................................................................150 5.10.2011 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z domova_  _ Pavel Dobeš: Omezení ţeleznice nechystám .................................................................................................151 4.10.2011 businessinfo.cz ~ str. 00 ~ říjen_  BusinessInfo.cz_ Henlein a Jaksch – osudy dvou sudetských Němců .....................................................................................153 4.10.2011 ct24.cz ~ str. 00 ~ _  ČT24_ Morální hazard Eurovalu hrozí, ţe vyhraje řadu bitev a prohraje válku .......................................................158 4.10.2011 Mladá fronta DNES ~ str. 08 ~ Názory_  Ivo Šlosarčík_ Chcete, aby vás v práci brali váţně? Zapracujte na své pracovní identitě..................................................159 3.10.2011 Studenta web&mag ~ str. 26 ~ Kariéra_  Markéta Ježková, Míša Raková_



Šéf CzechInvestu Miroslav Kříţek: Fascinuje mě nápaditost, s jakou studenti hledají mezery na současném trhu .................................................................................................................................................161 3.10.2011 Studenta web&mag ~ str. 24 ~ Rozhovor_  Markéta Ježková_ Změna oboru na vysoké škole: odváţný krok, nebo záchrana na poslední chvíli? ...................................163 3.10.2011 Studenta web&mag ~ str. 10 ~ Téma_  Míša Raková_ Škola vyhodila studenta za malování po zdech .............................................................................................164 3.10.2011 Studenta web&mag ~ str. 05 ~ Média o nás_  Míša Raková_ Aktuální politická situace a boj proti korupci .................................................................................................164 2.10.2011 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 18:10 Názory a argumenty_  _ Daniel Köppl: Ţádná vize, jen jistota, ţe vás zase okradou ..........................................................................180 1.10.2011 finmag.cz ~ str. 00 ~ Kaleidoskop_  Ondřej Tůma_ Daniel Köppl: Ţádná vize, jen jistota, ţe vás zase okradou ..........................................................................183 1.10.2011 penize.cz ~ str. 00 ~ Rozhovor_  Ondřej Tůma_



Plné znění zpráv Light pozvánky/společnost 31.10.2011

Euro

str. 90

Light - Pozvánky/společnost_ _

OD 25. ŘÍJNA DO 15. LISTOPADU Mentální vrstevnice Výstava v praţské galerii Artinbox představí abstraktní kresby pěti tvŧrcŧ z ateliéru HPCA u Mnichova, který poskytuje podmínky pro tvorbu talentovaným autorŧm s mentálním hendikepem. Vybraná díla jsou specifickou kartografií jejich duševního teritoria, záznamem jeho vrstevnic. Jsou seismografem emocí, jejich ukotvením ve tvaru a barvě. Jako host se výstavy zúčastní italský tvŧrce českého pŧvodu Vít Kosinka. Jeho kresby, malby a koláţe připomínají městské horizonty, třpytící se mořskou hladinu nebo krajinu z ptačí perspektivy. 2. LISTOPADU Semináře v Evropském domě V Evropském domě se kaţdou druhou středu odpoledne koná praktický seminář o dopadech členství České republiky v Evropské unii. Odborníci na vybrané evropské problematiky společně s novináři, zástupci firem či neziskových organizací při nich zájemce provedou nejen fungováním evropských institucí, ale také představí vybrané evropské politiky. Na středu 2. listopadu je připravena diskuse na téma EU po Lisabonu – demokratičtější a efektivnější?, kde se návštěvníci budou moci setkat s Lenkou Pítrovou z Úřadu vlády nebo Davidem Králem z think-tanku Europeum. Diskusi moderuje Adéla Skopová z FSV UK Praha. OD 2. DO 9. LISTOPADU Jedeme za Světluškou Jedinečné trojkolo, postavené speciálně pro Světlušku, slavnostně pokřtí 2. listopadu ve 12.30 na Jiráskově náměstí v Ostravě moderátor Aleš Juchelka, Martina Kaderková, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu, a patronka Světlušky Aneta Langerová. Ta pak společně se zrakově postiţenou sjezdařkou Aničkou Kulíškovou a moderátorem ČT Petrem Rajchertem vyjede na trojkole směrem Opava, odkud bude trojkolo dále pokračovat přes Moravu a Čechy aţ do Prahy, kde Jízdu za Světluškou zakončí Simona Stašová, Pavel Liška a nevidomá Ráchel Skleničková. Dojedou s ním 9. listopadu ve 21 hodin přímo do ţivého přenosu benefičního večera Světla pro Světlušku, který bude vysílat ČT1 a ČRo 1 – Radioţurnál. OD 4. LISTOPADU 2011 DO 15. LEDNA 2012 Cena Jindřicha Chalupeckého Tvorba letošních pěti finalistŧ bude tento rok zcela poprvé prezentována ve veřejném prostoru ve smyslu myšlenky teoretika a kritika umění Jindřicha Chalupeckého, ţe umění se ukazuje lidem a lidé umění. Finalisté 22. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého budou postupně představeni v rámci doprovodné akce 5 finalistŧ, 5 měsícŧ, 5 míst. V prŧběhu pěti měsícŧ budou vystavovat svá díla v nejrŧznějších formách na pěti vybraných místech celé republiky pěti rŧznými zpŧsoby. Výstava Finalisté 2011 se uskuteční od 4. listopadu 2011 do 15. ledna 2012 v Centru současného umění DOX v Praze. Slavnostní ceremoniál a předání ceny se uskuteční 25. listopadu. 5. LISTOPADU, 13.00–18.30 Festival českých a moravských vín První ročník Festivalu českých a moravských vín v Brně přináší jedinečnou degustaci více neţ 200 nejlepších vín z kaţdé vinařské oblasti Čech a Moravy. Budete se moci setkat s 25 nejlepšími vinařstvími, jako je například Nové Vinařství z Drnholce, Vinné sklepy Lechovice, Gotberg Popice, Reisten Pavlov, Spielberg Archlebov a další. Vstupné 350 Kč zahrnuje kromě samotné degustace více neţ 200 druhŧ vín i ochutnávku sýrŧ, čokolád, oliv a dalších pochutin k vínu, dále bagety, pramenité vody Rajec a informační materiály. Plné znění zpráv


Foto popis| Mark Ther jako Maria Callas ve videu inspirovaném fotografiemi Christiana Steinera Foto autor| Kresba: Klaus Zelmer Foto autor| Foto: Marek Dostál _

Banky vracejí úder 31.10.2011 Euro str. 40 Report_ PETRA PELANTOVÁ_ Do září poskytly bankovní domy více hypoték neţ za celý loňský rok. Pomohlo i to, ţe stavební spořitelny v poskytování úvěrŧ brzdí Zatímco hypoteční trh roste o desítky procent, úvěry od stavebních spořitelen se propadají. Mohou za to chystané změny v systému stavebních spořitelen, které znamenají nejen pro klienty, ale i pro samotné finanční domy nejistotu? Anebo fakt, ţe hypoteční úvěry jsou nejlevnější od roku 2005, tudíţ mnoho klientŧ raději neţ do stavební spořitelny zamíří pro úvěr do hypoteční banky? Jde o kombinaci zmiňovaných faktorŧ, jenţe na jednu podstatnou věc se zapomíná. A to na ochotu stavebních spořitelen poskytovat úvěry. Ta totiţ klesá spolu s tím, jak spořitelnám ubývají klienti, coţ bankám výrazně pomáhá. Jasná čísla Nové smlouvy o stavebním spoření uzavřelo v letošním roce o 77 tisíc lidí méně neţ loni. Zatímco na konci roku 2010 měli Češi u stavebních spořitelen uloţeno více neţ 430 miliard korun, letos uţ je to „jen― 425,7 miliardy, jak je zřejmé z aktuálních statistik Asociace českých stavebních spořitelen (AČSS). A protoţe stavební spořitelny musejí dodrţovat princip kolektivu, tedy pŧjčit jen určitou část z toho, co si klienti u nich naspoří, znamená to, ţe mají na pŧjčování méně peněz. Při schvalování nových úvěrŧ tudíţ musejí přibrzdit, i kdyby nechtěly. „Je moţné, ţe stavební spořitelny, které mají vyšší poměr úvěrŧ ke vkladŧm, investují méně na podporu reklamy, a netlačí tak tu úvěrovou část,― poznamenal tajemník AČSS Jiří Šedivý. A čísla mluví jasně. Z údajŧ všech pěti tuzemských stavebních spořitelen vyplývá, ţe zatímco letos za tři čtvrtletí poskytly úvěry v celkovém objemu 33,6 miliardy korun, loni rozpŧjčovaly za stejné období o dvanáct miliard víc. V letošním roce tudíţ došlo k propadu v poskytování nových úvěrŧ o více neţ čtvrtinu. Jednotlivé spořitelny přitom tvrdí, ţe ochota pŧjčovat se nemění. Šedivý namítá, ţe roli sehrála i niţší ochota lidí k zadluţování se, jenţe jak ukazuje vývoj hypotečního trhu, apetit pŧjčovat si Čechŧm rozhodně nechybí. Hypoteční horečka Zatímco v roce 2008 se stavební spořitelny pyšnily meziročním nárŧstem v objemu poskytnutých úvěrŧ a hypoteční trh se propadl o více neţ dvacet miliard korun, letos se situace obrátila. Banky za letošní první tři čtvrtletí poskytly na hypotékách tolik jako za celý loňský rok. Během devíti měsícŧ letošního roku odmávaly více neţ 51 tisíc hypotečních úvěrŧ za téměř 84,9 miliardy korun, coţ znamená u nově poskytnutých hypoték meziroční skok o dvaačtyřicet procent. „Trh stavebního spoření vykazuje od letošního jara zřetelné poklesy v produkci, zatímco hypotéky od stejného data rostou, a to meziročně o čtyřicet aţ padesát procent,― říká náměstek generálního ředitele Hypoteční banky Martin Vašek. Dále dodává: „Změny v trendu jsou markantní od chvíle, kdy stát avizoval úpravy podpory stavebního spoření zhruba o polovinu na dva tisíce korun ročně. Směr, kam se klienti začínají obracet, je úrokovými sazbami příznivě nastavený trh hypoték.― Jak říká Vašek, rekordně nízké úrokové sazby hypotékám velmi pomáhají. Banky nabízejí úvěry jištěné nemovitostí nejlevněji od roku 2005. Podle ukazatele Fincentrum Hypoindex, který sleduje ceny hypoték na českém trhu od roku 2003, činily ke konci září prŧměrné sazby těchto pŧjček 3,89 procenta. Ještě v srpnu přitom tato sazba přesahovala úroveň čtyř procent. „Neméně dŧleţitým stimulem jsou i ceny nemovitostí, které jsou letos velmi stabilní a u některých typŧ nemovitostí na příznivě nízké cenové úrovni,― vypočítává Vašek. Pomohl i tlak developerŧ, kterým se hromadí neprodané byty. Snaţí se tudíţ co nejrychleji prodat, a to i za cenu ztráty. Předpokládají, ţe v budoucnu by tato ztráta mohla být ještě vyšší. „Banky vyšly jednoznačně vstříc nabídkám developerŧ, kteří vyuţívají budoucí zvýšení daně z přidané hodnoty,― konstatuje vedoucí analytik společnosti Fincentrum Josef Rajdl. Útok státu Někteří lidé z oboru ale vysvětlují propad obchodních výsledkŧ spořitelen ještě jinak. „Stavební spoření je i nadále atraktivním spořicím a úvěrovým produktem. Lidé však především potřebují vědět, s jakými podmínkami mohou do budoucna závazně počítat, aby se mohli odpovědně rozhodnout. Nejistota lidí se pak promítá i do obchodních výsledkŧ,― domnívá se šéf marketingu Českomoravské stavební spořitelny (ČMSS) Rostislav Trávníček. Potíţ je totiţ v tom, ţe se sníţenou státní podporou stavebního spoření jsou uţ téměř všichni smířeni a počítají s ní. Návrh sice vrátil Senát, ale jeho přehlasování Poslaneckou sněmovnou bude v nejbliţších dnech zřejmě jen formalitou. Nejistota se točí zejména kolem budoucí podoby stavebního spoření. Ministerstvo financí totiţ chystá velkou novelu zákona o stavebním spoření, jenţe zatím nikdo neví, jak bude přesně vypadat. „V Plné znění zpráv


současné době ministerstvo financí vypořádává připomínky po meziresortním připomínkovém řízení a novelu zákona předloţí vládě do konce listopadu tohoto roku,― upřesnil mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob. Teprve poté zamíří materiál do Parlamentu, kde ho čeká ostrá diskuse. Kritici návrhu totiţ zdŧrazňují, ţe jde o výsledek úspěšné lobby bank. Likvidace spořitelen O tom, ţe pŧjde o výrazný zásah do stavebního spoření, ale dnes nepochybuje nikdo. Stát chce totiţ zpřístupnit trh komerčním bankám, a ty by měly nově prodávat i stavební spoření. To by nebylo zas aţ tak divné, jenţe ministerstvo financí chce pro banky výrazně jednodušší podmínky. Zatímco spořitelny musejí dodrţovat princip kolektivu, tedy smějí pŧjčit jen přesně určenou část z toho, co u nich mají klienti naspořeno, banky takovou povinnost mít nebudou. „Stavební spořitelny fungují nezávisle na kapitálovém trhu a je třeba se ptát, která banka funguje nezávisle na kapitálovém trhu. Stavební spořitelny mohou nyní zaručit úrokovou sazbu na úvěr, který si klient vezme třeba aţ za pět let. A která banka toto dokáţe bez nějakých výrazných poplatkŧ? Anebo která banka vŧbec dokáţe dnes zaručit klientovi nárok na úvěr za pět let?― naznačuje rizika výkonný ředitel Evropského sdruţení stavebních spořitelen Andreas J. Zehnder. Pŧvodně chtělo ministerstvo financí umoţnit spořitelnám jako kompenzaci zjednodušenou transformaci na banku, jenţe tento návrh z novely vypadl. POMOC EKONOMICE Stavební spoření vyuţívá téměř polovina české populace. Objem vkladŧ z něj dosáhl ke konci loňského roku 430 miliard korun, coţ představovalo zhruba osmnáctiprocentní podíl na celkových finančních aktivech českých domácností. Tento produkt je v ţebříčku nejoblíbenějších zpŧsobŧ ukládání peněz na druhém místě hned za běţnými bankovními vklady, kdy mají lidé uloţenu zhruba třetinu z celkových aktiv tuzemských domácností. Tento potenciál by se měl dle expertŧ vyuţít. Podle říjnové studie s názvem Budoucnost modelu stavebních spořitelen v Česku ho lze vytěţit nejen k podpoře bydlení, ale také k podpoře finančního zabezpečení pro vybrané specifické ţivotní potřeby, jako jsou zabezpečení na stáří, spoření na nadstandardní zdravotní sluţby, studium či na období nezaměstnanosti. Autory materiálu jsou Petr Teplý a Roman Horváth z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK. „Myslíme si, ţe takový krok by v konečném dŧsledku pomohl řešit současné i budoucí problémy české ekonomiky. Protoţe jak podpora bydlení, tak zabezpečení na stáří, větší participace občanŧ na úhradě za zdravotní sluţby, financování studií či řešení problému tíţivé finanční situace v období nezaměstnanosti jsou přesně ty oblasti, které je třeba dříve či později systémově řešit,― upozorňuje Teplý. *** Banky versus stavební spořitelny Objem poskytnutých hypotečních úvěrŧ a úvěrŧ ze stavebního spoření (v mld. Kč) Banky 59,7 2010 (leden aţ září) 84,9 2011 (leden aţ září) Stavební spořitelny 45,7 2010 (leden aţ září) 33,6 2011 (leden aţ září) pramen: MMR, stavební spořitelny Zatímco spořitelny smějí pŧjčit jen přesně určenou část z toho, co u nich mají klienti naspořeno, banky takovou povinnost mít nebudou Foto autor| FOTO • Martin Pinkas Foto popis| LI-KA NESTÍHÁ. Sníţená státní podpora stavebního spoření a na druhou stranu rekordně nízké úrokové sazby hypoték zapříčinily úbytek klientŧ spořitelen. Foto autor| FOTO • archiv, Martin Pinkas O autorovi| PETRA PELANTOVÁ, [email protected] _

Macháčkova výměna 31.10.2011

Hospodářské noviny


str. 28

_ 10

© 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

_ Otázka: Mŧţe se koruna stát novým „bezpečným přístavem―? Jan Macháček komentátor Respektu V čem se liší CZK a CHF Troufám si tvrdit, ţe pro většinu českého prŧmyslu by zhodnocení koruny o třicet čtyřicet procent bylo zcela smrtící. V poslední době se objevují úvahy o tom, ţe v rámci toho, co se děje v Evropě, by se mohla koruna stát novým bezpečným přístavem (anglicky „safe haven―) podobně jako švýcarský frank. Švýcarský frank je prý nadhodnocen, česká koruna naopak velmi podhodnocená. Obě země jsou prŧmyslové, obě mají přebytek obchodní bilance, obě vyváţejí především do okolních zemí, obě mají nízký dluh (40 procent HDP). Zaprvé je třeba říci, ţe kdyby se něco takového mělo stát, byla by to pro Českou republiku úplná katastrofa. Švýcarská centrální banka horko těţko zápasí s velmi nepříjemným a prudkým zhodnocováním švýcarského franku, které hrozí vyřadit švýcarský prŧmysl ze hry. Kromě toho je stav „koruna jako bezpečný přístav― velmi nepravděpodobný. Česká ekonomika je malá, právní rámec nefunguje dobře (jak zrovna vidíme zrovna na švýcarsko-mosteckém případu), infrastruktura je v mizerném stavu, banky máme zdravé, ale vlastněné z ciziny. Jako pravděpodobnější se jeví jiný scénář. Pokud se věci v Evropě začnou vyvíjet opravdu špatně, mŧţe se česká koruna na chvilku zhodnotit, ale vězme, ţe kdyţ se ve světě odehrávají finanční bouře, vţdy si to velmi rychle odnesou tzv. emerging markets (ano, sem stále ještě patříme) jako celek: spíše dojde k poklesu burz a kurzu koruny. Celý text na http://respekt. ihned.cz/audit-jana-machacka Edvard Outrata státní úředník ve výsluţbě Role franku je unikátní a zcela neopakovatelná Bankovní tradice (zejména dodrţování tajemství) a štěstí, které Švýcarsko mělo, z něho udělalo cíl evropských peněz. Česká koruna se nemŧţe stát novým „bezpečným přístavem―. Paralela se švýcarským frankem je sice vzrušující, ale mezi oběma měnami je velký rozdíl ve všeobecném povědomí. Švýcarský frank se dlouhá léta povaţoval za „bezpečnou― měnu, a k tomu vedle všech fundamentŧ (z nichţ některé jsou skutečně dnes společné s korunou) přispívala zásadním zpŧsobem skutečnost, ţe s ní nic nehnulo snad po 150 let. Švýcarská měna byla měnou mezinárodních organizací od jejich vzniku. Bankovní tradice (zejména dŧsledné dodrţování tajemství) a štěstí, které Švýcarsko mělo s tím, ţe se vyhnulo oběma světovým válkám a vţdy skutečně bylo ostrovem klidu, z něho udělalo příslovečný cíl všech evropských peněz, které potřebovaly kotvu či z dobrých i špatných dŧvodŧ nemohly spatřit světlo světa. Role franku je unikátní a neopakovatelná. Česká koruna je naopak měna „nová―, náš stát se svým charakterem a „bezpečností― kaţdou generací z gruntu liší. Pro tyto dŧvody především (a také pro těch několik dalších, které zmiňuje ve svém článku Jan Macháček) jsem přesvědčen, ţe myšlenka, ţe by touto cestou mohla koruna jít jako frank, je bláhová a ţe jen sotva mohla být míněna váţně u komentátorŧ věcí znalých. Je to však kompliment naší situaci, z kterého se radujme. To, ţe takováto debata vznikla, je však přínosné z jiného hlediska. Ukazuje to totiţ názorně nesmyslnost představy, ţe jsme kdovíco získali tím, ţe jsme se nestali součástí eurozóny. Kdybychom do ní byli vstoupili, řekněme, spolu se Slovenskem, nemuseli bychom se teď obávat velké volatility kurzu, který skutečně hrozí postihnout velice negativně naši konkurenceschopnost, respektive celou naši ekonomiku. Nezapomínejme, ţe i jen strach z této volatility nutně zvyšuje náklady našeho zahraničního obchodu a stojí nás mnoho kaţdým dnem. Švýcarský příklad, byť extrémní, ukazuje, kam aţ to mŧţe dojít. Našich Plné znění zpráv


eurobijcŧ bych se tedy chtěl zeptat, zda jsou tyto nejistoty tím kýţeným stavem, který jsme si vybojovali tím, ţe jsme si euro upřeli. Pavel Kohout Partners Česká koruna je základem zdravého rŧstu A teď si zkusme představit, co by se bylo stalo, kdybychom hypoteticky přijali euro jiţ v roce 1999. Kaţdá ekonomika, která je relativně chudá a hodlá dohánět bohatší sousedy, má jen dvě moţnosti. Buďto se mŧţe spolehnout na posilování domácí měny, anebo na rŧst objemu peněz v ekonomice. První varianta je neinflační. Hodnota mezd a úspor roste v relaci k zahraničí, zlevňování dovozŧ umoţňuje rŧst ekonomiky bez příliš rychlého rŧstu cen a mezd. Ano, samozřejmě, ekonomika s rostoucím kurzem domácí měny postupně ztrácí konkurenční schopnost v oblasti montáţe a výroby s nízkou přidanou hodnotou. Švýcarsko jiţ dávno není textilní velmocí jako v 19. století, kdyţ bylo chudé. Je třeba postupně měnit orientaci na kvalitu, technickou vyspělost, inovace a tak dále. Před dvanácti lety bylo euro za 36,63 Kč. Nyní je směnný kurz 24,49 CZK/EUR. Za stejný obnos v korunách dostaneme o polovinu více eur, coţ je vývoj, který do značné míry dokázal ztlumit inflační tlaky zpŧsobené nárŧstem světových cen ropy, plynu a jiných komodit. A teď si zkusme představit, co by se bylo stalo, kdybychom hypoteticky přijali euro jiţ v roce 1999. Nejenţe by inflace byla mnohem vyšší kvŧli draţším dovozŧm - bezpochyby také odbory by byly mnohem aktivnější v nátlaku na zvyšování mezd. Největší problémy by však zpŧsobila úvěrová inflace. Ta proklínaná volatilita měnových kurzŧ totiţ funguje jako automatický regulátor na kapitálovém a úvěrovém trhu. Odstranit volatilitu znamená odstranit bezpečnostní ventil. Úvěrový trh roste, nadouvá se a nakonec praskne. Následuje finanční a bankovní krize. Přesně to se stalo v Irsku. A ve Španělsku. V Estonsku, v Lotyšsku a Litvě, neboť „zrušení― měnového rizika se promítlo do mnohem většího rizika v podobě sníţené stability bankovnictví. Hodnotit Slovensko po přijetí eura je příliš brzy, ale Slovinsko jiţ hodnotit mŧţeme. Od roku 2004, kdy hodnota tolaru byla fixována k euru do konce roku 2008, objem úvěrŧ podnikŧm a domácnostem vzrostl na 2,4 násobku. Čistě jen v dŧsledku „zrušení― volatility. Takovouto úvěrovou expanzi nelze přeţít bez následkŧ. Slovinská ekonomika zaznamenala nejhorší propad v rámci eurozóny a podíl delikventních úvěrŧ vzrostl na 15 procent s rostoucí tendencí. Blíţí se další recese a slovinská centrální banka není schopna nic dělat. Nehledě na to, ţe Slovinsko si přijetím eura navţdy zazdilo cestu k neinflačnímu hospodářskému rŧstu. Buď poroste inflačně, anebo neporoste vŧbec. Česká koruna je základním instrumentem zdravého rŧstu a zdravého finančního systému. I ekonomika postiţená problémy má mnohem lepší šance na znovuzískání stability, pokud má svoji měnu, jako například Velká Británie. Rozhodnutí uvolnit kurz koruny po měnové krizi v květnu 1997 bylo zdaleka nejlepším moţným rozhodnutím, které tehdy Česká národní banka mohla provést. Podobně jako kdyţ Británie opustila Evropský měnový systém v roce 1992. Ondřej Schneider think-tank IDEA a FSV UK Srovnání je to zavádějící Koruna tedy nemŧţe být vystavena stejně silnému tlaku jako švýcarský frank a neposílí o desítky procent. Česká koruna má pověst stabilní měny a v rámci střední Evropy jiţ takovým bezpečným přístavem je. Zatímco polský zlotý a maďarský forint ztratily od července zhruba 10 % oproti euru, koruna oslabila jen o necelá 3 %. Stejně se koruna drţela v roce 2009 a její pověst je podpořena zdravým finančním sektorem, pragmatickou měnovou politikou a ve srovnání s okolními státy i nízkým dluhem a klesajícími schodky rozpočtŧ. Srovnání se švýcarským frankem je ale zavádějící, koruna se pohybuje v úplně jiných kategoriích. Především zahraniční investoři nemají, do čeho by v českých korunách investovali. Celkový objem aktiv v české měně je zanedbatelný ve srovnání se švýcarským frankem, ve kterém si lze koupit dluhopisy nejen švýcarské vlády, ale i desítek korporací a vlád celého světa. V české koruně je na trhu zhruba jeden bilion dluhopisŧ české Plné znění zpráv


vlády, pár desítek miliard korporačních dluhopisŧ, a to je skoro všechno. Většinu dluhopisŧ navíc drţí české banky a příliš se ani neobchodují. Koruna tedy nemŧţe být vystavena stejně silnému tlaku, jako se to stalo švýcarskému franku, a není třeba si dělat obavy, ţe by posilovala o desítky procent. Jak jsme viděli od srpna, jakmile zahraniční investoři ztratí odvahu investovat do riskantnějších aktiv, postihne to i korunu. Autorská strana nabízí od pondělí do pátku pohled na dění, trendy, souvislosti v reţii jedné osobnosti. Po - Macháčkova výměna Út - střídají se komentátoři HN (Honzejk, Černý, Hrstková, Leschtina, Ehl) St - Lucie Tvarŧţková o všem, co ji baví Čt - tak trochu americkýma očima se na svět dívá Daniel Anýţ Pá - uplynulý týden glosuje Jindřich Šídlo Co je Macháčkova výměna Do on-line debaty na IHNED.cz si zvu ekonomy, bankéře i nápadité publicisty, se kterými diskutuji aktuální ekonomická témata. Některé příspěvky najdete na této mé autorské stránce. Do této debaty přispěli také ekonomové Luboš Mokráš a Petr Janský. Vše na: http://dialog.ihned.cz/machacek/. Foto popis| _

Otázka zní, kde je teď „normální stát“ 31.10.2011

Lidové noviny str. 18 Právo & justice_ TOMÁŠ NĚMEČEK_

ROZHOVOR S Tomášem Richterem o investicích do justice, šnorchlování na Seychelách a jednom obscénním rozdílu „Problémem této země je, ţe se zcela nepokrytě dostala do fáze kleptokracie,― napsal nedávno. Stejně ostře mluví expert na insolvenční právo i o zdejší právnické akademii. * LN Švýcaři obţalovali bývalé privatizátory mosteckých dolŧ z praní špinavých peněz. Zmrazili jim na účtech 12 miliard korun – ale o tyto peníze se český stát nehlásí, jako by mu nechyběly. Co si o tom myslíte? Ţe uţ nad tím ani nikdo neţasne. Jsem rád, ţe se práce českého státního zastupitelství i policie „outsourcovala― na švýcarskou prokuraturu a federální kriminální sluţbu FCP. A vŧbec se Švýcarŧm nedivím, pokud se nepouštěli do hlubší spolupráce s českou stranou. Poté, co to při vyšetřování zakázky na nákup pandurŧ zkusili Rakušané a vzápětí uniklo jméno utajovaného svědka, by museli být blázni. * LN Kdyţ jste jako právník začínal psát do novin, politice jste se vyhýbal. Dnes o ní píšete čím dál skeptičtěji; proč myslíte, ţe se situace zhoršuje? Mám na to hypotézu. Po kuponové privatizaci byly předmětem útoku v 90. letech soukromé podniky, které v té době ještě rozptýlení akcionáři nekontrolovali. Dnes uţ by to nebylo vŧbec tak snadné, nestátní soukromí vlastníci svŧj majetek brání (coţ ale úplně nejde v bankrotech, kdy do hry vstupují soudci a insolvenční správci). Takţe zbývají veřejné rozpočty jako snadná kořist. To politiku devastuje. A ještě něco. Kdyţ si promítnete politiky řekněme z roku 1996, byla to sestava, která pořád měla porevoluční étos veřejné sluţby. Jasně: nesdíleli ho všichni, kdesi uţ se plnilo tajné konto ODS, Zeman jel do Bamberku... Někdy v té době jsem se bavil s anglickým kolegou, který zvaţoval, kde se s rodinou usadí. Měl za manţelku Řekyni, mluvil slušně řecky – a přesto nechtěl do Řecka. Říkal mi, ţe tam člověk bez úplatku nedostane ani řidičák. Tehdy mi to přišlo neuvěřitelné. A vidíte, letos uţ jsme si mohli přečíst, jak na praţském magistrátu policie pozatýkala 14 z 18 inspektorŧ autoškoly. * LN Koho vlastně volíte?



Nemám koho volit. Začínal jsem – jako spousta mých vrstevníkŧ – ve dvaceti coby přesvědčený pravicový liberál. Po dvaceti letech česká „pravice― dosáhla toho, ţe loni jsem volil zelené. Kdyby mi to někdo v roce 1989 řekl, nevěřil bych. * LN Myslíte, ţe oproti srovnatelným zemím se situace zhoršuje? To je samozřejmě otázka: kde je dnes vlastně ta „normální země―? Kdyţ vidíte obří skandál v Rakousku, kde vyšetřují pět ministrŧ bývalé vlády... Přesto myslím, ţe civilizované státy odlišuje jeden rys, a tím je fungující soudnictví. Menší vliv, neţ si lidé myslí * LN Kdyţ se podíváte na Nejvyšší správní soud nebo Ústavní soud, jsme na tom tak zle? Nejvyšší správní soud vznikl na zelené louce, má étos moderní instituce, kde funguje meritokracie, oceňování výkonŧ. Ústavní soud – kdyby uţ nic jiného – má výhodu v tom, ţe jeho soudci jsou jmenovaní na deset let, a pokud se mezi ně dostane někdo, kdo tam nepatří, jeho mandát časem skončí. Ale přesnějším obrazem justice je spíš Nejvyšší soud. Mŧţete sem nastoupit v 38 letech – takové případy se dějí – a strávit tu dalších bezmála čtyřicet let. Víte, kolik je to volebních období? A vezměte si jen takovou maličkost: tato instituce tvoří velkou sumu práva, prakticky srovnatelnou s parlamentem, a přitom dodnes nezavedla tak elementární věc jako číslování odstavcŧ v rozhodnutích. Asi jako kdyby parlament v zákoně úplně vynechával paragrafy. * LN A tento soud bude mít klíčový vliv na interpretaci právě přijímaného občanského zákoníku. Akademický výzkum ve světě celkem přesvědčivě ukazuje, ţe co je napsáno ve sbírce zákonŧ, není zdaleka tak dŧleţité jako aplikační praxe soudŧ. Kaţdá změna má své transakční náklady. A skoro bych řekl, ţe kdybychom jejich zlomek investovali do toho, aby na Nejvyšším soudu vznikly tři čtyři špičkové senáty pro civilní právo, bylo by to efektivnější neţ přepsat celé zákoníky. * LN Jsme ale v situaci, kdy uţ jsou nové kodexy občanského a obchodního práva víceméně hotové. Je lepší je přijmout? Myslím, ţe ano. Jen říkám, ţe samotný text zákona má menší vliv, neţ si lidé myslí. * LN Jak byste řešil problém s anonymními akciemi, na němţ se koalice zasekla? Pokud vím, ministr Pospíšil uţ řešení oznámil: akcie na majitele budou moci být jen v elektronické – a tedy kontrolovatelné – podobě, nebo musí být uloţeny u nějakého regulovaného subjektu. Takţe anonymita u českých společností zmizí. To ale vyřeší jen malou část problému, protoţe společnost mŧţe být registrovaná v zahraničí. * LN Tím jsme zpátky u mosteckých dolŧ, které dlouho vlastnila skupina s neznámými vlastníky, jimiţ podle Švýcarŧ byli sami manaţeři. Co se s tím dá udělat? Buď mŧţe nastat celoplanetární sbliţování, kdy neprŧhledné společnosti budou zakázány všude, coţ asi není pravděpodobné. Nebo je vyloučíte ze soutěţí ve veřejném sektoru, pokud svou strukturu nerozkryjí. * LN Ale za nimi mŧţe být další neprŧhledná schránka a za ní další. Aţ se nakonec dostanete k ultimate beneficial owner, konečnému příjemci, coţ je pojem, který teď nedávno zpopularizoval Martin Roman. Není lehké se k nim dostat, ale musí se to zkoušet. Kdyţ se v Německu udělují například vysílací licence, příslušný orgán má k dispozici pravomoci tajné sluţby, aby prověřil konečného příjemce. A je jen věcí nákladŧ, pro jaké zakázky si u nás nastavíme, ţe Národní bezpečnostní úřad nebo BIS nebo rozvědka budou šnorchlovat na Seychelách a hledat, který Krejčíř co ovládá. Jen je na tom bohuţel frustrující, ţe k těmto krycím strukturám tak aktivně a masivně pomáhají kolegové z řad tuzemských právníkŧ. Jak jsem se mýlil v insolvenci * LN Napsal jste před pár lety zásadní kritiku zpŧsobu, jakým se tvoří české zákony: náhodně, bez koncepce, technicky špatně... Jak jste na to šli v týmu, který připravil insolvenční zákon?



Ale to byl chaos – naprostý! Kdyţ se v letech 2002 aţ 2003 začala dělat koncepce, nikdo neměl dostatečně načtenou zahraniční teorii; mě nevyjímaje. Vznikl první návrh, pak druhý, iniciovaný Americkou obchodní komorou, a jakţtakţ se oba směstnaly do jednoho zákona. Ale s velkými nedostatky. * LN A jak se podle vás výsledek osvědčuje? Neustále přicházíme na to, co všechno mohlo být jinak: například ţe zvláštní insolvenční správci, kteří mají na starosti velké podniky nebo banky, by měli mít bezpečnostní prověrku. Ani by to nebylo nákladné, v republice je jich kolem pětadvaceti. Víte, co je zajímavé? Na reálné fungování zákona se letos dotazníky ptalo i ministerstvo spravedlnosti. Mimo jiné obeslalo zdejší čtyři právnické fakulty. Hádejte, kolik poslaly připomínek. * LN Nevím, asi dost. Nula. Buď dotaz nedorazil ke správným lidem, anebo – horší moţnost – se na čtyřech fakultách, které si stát platí, nezabývá nikdo zkoumáním a vyhodnocováním fungování zákonŧ. A to jsme v roce 2011 a mluvíme o insolvenčním právu, nejdŧleţitějším ekonomickém zákonu pro časy krize. * LN No dobře, a co zjistili vaši doktorandi na Institutu ekonomických studií? Loni jeden náš slovenský student udělal úţasný výzkum, který nedokázalo provést ani slovenské ministerstvo spravedlnosti. Prošel si všechny jejich Obchodné vestníky – na Slovensku nemají online insolvenční rejstřík jako u nás – a prozkoumal všechny tamní reorganizace (pozn. red.: druh úpadku, při kterém správce dál udrţuje podnik v plném chodu). Za pět let účinnosti jejich zákona jich bylo asi 160: jak dlouho trvají, co se v nich dělo, kolikrát byli vyměněni správci... Příznačný byl jeden detail – obeslal všechny reorganizační správce, ale odpověděla mu jen asi tři procenta. Bohuţel o jeho práci málokdo na Slovensku ví, protoţe ji napsal v angličtině a dodnes ji nevydal slovensky. Jiný student udělal případovou studii k reorganizaci podniku Kordárna. Spočítal mimo jiné náklady na konzultační sluţby, které Kordárna během procesu zaplatila – to je dnes v Americe velké téma, náklady podnikŧ v procesu bankrotu se tam vymkly z rozumných mezí. * LN Sám jste si mohl vyzkoušet insolvenční zákon v praxi, kdyţ jste zastupoval Českou spořitelnu ve známém konkurzu textilní továrny OP Prostějov. Co jste zjistil? Ano, další ukázka na téma Jak jsem se mýlil v insolvenčním právu. Nezvládli jsme dobře upravit zpŧsob, jakým se rozhoduje o hlasovacích právech velkých věřitelŧ. Proto se mohlo v OP Prostějov stát, ţe brněnský krajský soudce Jan Kozák odňal hlasovací práva České spořitelně, která reprezentovala 80 procent pohledávek. Bez moţnosti opravného prostředku, bez regulérního slyšení, bez moţnosti písemné repliky... * LN Vy jste se přece nápravy domohli. Aţ ústavní stíţností. Hrozné na tom je, ţe kdyţ zrovna nejste největší banka v zemi s masivním rozpočtem na právní sluţby, nemáte šanci se ubránit. Spořitelna si najala dvě nejdraţší advokátní kanceláře v Praze, které na tom rok intenzivně pracovaly – to musely být desítky milionŧ korun za právní palmáre – a případ ještě vŧbec není hotov, jen se podařilo odvrátit nejbrutálnější útok. Kdyby to byl malý podnikatel, který si mŧţe dovolit maximálně stovky tisíc za advokáta, je po něm jak po myši. * LN Je pro advokáta výhoda, kdyţ byl u psaní dŧleţitého zákona a mŧţe říkat „mysleli jsme to tak a tak―? Zvyšuje to jeho cenu? Zcela nepochybně. Řada z nich to také aktivně inzeruje. Upřímně řečeno, zas takový problém v tom nevidím: ti lidé seděli desítky a stovky hodin zadarmo v rekodifikační komisi, ačkoli by to měl zařídit stát se svým odborným aparátem. Větší etický problém vidím v propojování akademické a advokátské práce. * LN V čem konkrétně? Podívejte se, akademik Viktor Knapp prohlašoval, ţe advokát má „povinnost udělat za klienta jakýkoli argument, který mu mŧţe alespoň trochu pomoci a není úplně imbecilní―. Ale takové řešení se často neshoduje s tím, jak byste problém vyřešil nad čistým papírem jako akademik. Tím se však tady nikdo netrápí. Běţně se pak stává, ţe do odborného časopisu autoři pošlou článek, který je výsledkem jejich poradenské činnosti, za niţ dostali zaplaceno. Plné znění zpráv


* LN Nemají ho tedy raději psát vŧbec? Ne, to neříkám. Ale ve Spojených státech by museli povinně uvádět, ţe jde o výsledek práce pro klienta XY. Ale obávám se, ţe v redakcích českých časopisŧ by spíš zmínku o XY vyškrtli, protoţe by ji povaţovali za reklamu. Chápu, ţe učitelé na právnických fakultách se ţiví praxí, protoţe chtějí určitý ţivotní standard. V Americe ale vysoké školy fungují tak, ţe odměňování se odvozuje od toho, kolik by si vydělali ve svém oboru v soukromém sektoru. Proto učitelé práva, informačních technologií a podobných snadno zpeněţitelných oborŧ berou víc neţ ti, kdo učí Homéra. Coţ má logiku: prací v akademické sféře dáváte najevo, ţe vaší prioritou nejsou peníze, ale ten rozdíl v nákladech ušlých příleţitostí nesmí být obscénní. Jinak budete mít na právnických fakultách hodně lidí ze dvou kategorií: zoufalci a ti, kdo v etických konfliktech selţou. Přece neuteču do Bratislavy * LN Proč jste stáhl ţádost o docenturu v Brně? Protoţe mě znechutily dva roky čekání. * LN Co se dělo? Právě ţe nic. Podal jsem habilitační návrh, po měsíci jsem dostal potvrzující dopis... a pak dva roky nic. Přitom prŧměrná délka habilitačního řízení na brněnské fakultě je zhruba devět měsícŧ. Dostával jsem neoficiální náznaky, ţe nejsem učitel. Vysvětloval jsem, ţe přece osm let učím na praţském Institutu ekonomických studií FSV UK. A do toho přišla nabídka z nizozemské univerzity, tak jsem habilitaci stáhl. * LN Neuvaţoval jste o tom, ţe byste si zajel udělat docenturu do Bratislavy? To je absurdní. Jsem profesorem v Holandsku, přece se nebudu habilitovat na Slovensku. * LN Jsou akademici, kteří to udělali, třeba bývalý poslanec ČSSD Zdeněk Koudelka. Nebo bývalý plzeňský děkan Kindl. A chtěl byste být v takové společnosti? Nechtěl. Já taky ne. Nebudu nikam utíkat. Aţ budu mít další vhodnou práci, nejspíš druhé vydání monografie o insolvenčním právu, zase ji někam pošlu. *** Ţivotopis * Tomáš Richter se narodil 1. ledna 1971 ve Zlíně. Studoval práva v Brně a v Praze, získal titul LL. M. na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Pracoval v kanceláři Allen & Overy, od roku 2005 v Clifford Chance. Přednáší na IES FSV UK, od letoška je profesorem na nizozemské Radboud University. Zabývá se bankroty, jeho kniha Insolvenční právo získala v roce 2008 druhou cenu mezi evropskými teoretiky tohoto oboru. Je ţenatý, má dceru. Kdyby situaci v OP Prostějov nečelila spořitelna, ale malý podnikatel, který nemá miliony na advokáty, je po něm jak po myši Nemám koho volit. Po dvaceti letech česká „pravice― dosáhla toho, ţe loni jsem volil zelené. Kdyby mi to někdo řekl v roce 1989, neuvěřím. Foto popis| Kdyţ mi říkali, ţe bez úplatkŧ nedostanete v Řecku řidičák, nevěřil jsem. A vidíte, letos jsme mohli číst, jak policie v Praze pozatýkala 14 z 18 inspektorŧ autoškoly. Foto autor| FOTO LN – TOMÁŠ KRIST _



Ředitelé na PR Summitu: „Růst firem se neobejde bez investic do PUBLIC RELATIONS“ 31.10.2011

Parlament, vláda, samospráva _

str. 38

Zprávy_

Třetí ročník konference PUBLIC RELATIONS SUMMIT za účasti CEO předních českých společností potvrdil, ţe investice do komunikace jsou nezbytné pro rŧst firem a vytváření dŧvěry ve značku. Největší odborná konference v oblasti public relations se uskutečnila ve středu 19. října v Corinthia Hotelu Praha. Téma „PR očima CEO― zaujalo celkem dvě stovky účastníkŧ, a to nejen komunikačních odborníkŧ z firem a PR agentur, ale i řadu generálních ředitelŧ, kterých bylo mezi návštěvníky akce 11 %. Úvodní blok zahájila Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK, s několika výzkumy na téma vliv CEO na reputaci firmy. Zajímavé byly údaje dokumentující nárŧst dŧvěryhodnosti CEO a jejich sdělení o firmách - za poslední dva roky se tato dŧvěra zvedla o 20 %. Ředitelé se tak zařadili mezi ty, kteří nejvíce ovlivňují reputaci firmy, hned za akademiky, experty a analytiky. Dle jiného výzkumu povaţují CEO ve světě za klíčové pro posílení reputace firmy transparentnost, dŧvěru, poctivé chování, kvalitu sluţeb a společenskou odpovědnost. Podobně to vnímají i CEO v České republice, ovšem s tím rozdílem, ţe mnohem menší význam přikládají společenské odpovědnosti a férovým cenám a sluţbám. PR jako kaţdodenní čištění zubŧ Francois Vleugels, CEO a předseda představenstva Bochemie, představil svŧj pohled z venku. Jako Belgičan se zkušenostmi ze zahraničí a pracující jiţ několik let v České republice prohlásil, ţe komunikaci vnímá zejména jako vytváření vztahŧ, sdílených hodnot, představ a snŧ. „Klíč k úspěchu firmy je otevřený dialog se zaměstnanci. Kdyţ tvoříte vize, vše stojí a padá s komunikací a leadershipem,― uvedl Vleugels. Podle Roberta Chvátala, CEO z T-Mobile Austria, je PR spíše kaţdodenní čištění zubŧ, neţ nárazová aktivita. Na několika projektech, které byly postaveny na aktivitě zákazníkŧ rakouského T-Mobilu, ukázal, ţe v jeho firmě je PR plně integrováno do firemní komunikace. „V Rakousku se očekává, ţe CEO bude viditelný v médiích a bude mluvit za firmu. Pokud by tuto roli delegoval na mluvčího, rakouská veřejnost by to vnímala jako slabost,― řekl Chvátal. Rovněţ zdŧraznil roli interní komunikace, kdy zaměstnanci dokáţou skvěle podpořit to, co o sobě firma říká navenek. Český pohled na domácí trh prezentoval Dan Ťok, generální ředitel společnosti Skanska. Podle něj se obraz firmy nevytváří primárně v médiích, ale tím, jak firma funguje. „PR by mělo být vţdy pro firmu a nikoli pro jejího šéfa, ale mám pocit, ţe v Česku vnímají někteří ředitelé publicitu jako výtah pro svoji kariéru,― prohlásil Ťok. Jinou situaci představují případy krizové komunikace, kdy by se CEO měl jasně postavit do čela a stát se tváří firmy. V těchto momentech je zároveň dŧleţitá rychlost, pravdivá argumentace a ochota bojovat, jak ukázal na nedávném sporu s ministrem dopravy. Dopolední blok byl uzavřen hlasováním o PR Managerovi roku 2011. Radek Maršík, ředitel Fleishman-Hillard a místopředseda výkonné rady APRA a Marek Hlavica, konzultant komunikace, představili celkem sedm nominovaných osobností. Na základě veřejného hlasování účastníkŧ se stal vítězem Zdeněk Mikulášek, PR Manaţer Rodinného pivovaru Bernard, a to především za svŧj podíl na kampani „Bernard vás ve štychu nenechá―, která byla zaměřena proti akci lékařských odborŧ. PR je nezbytné pro rŧst a komunikaci změn Odpolední diskusní panel, který řídil Marek Hlavica, se věnoval otázce, co čekají od PR zajímavé osobnosti v čele organizací. David Vrba, CEO 3M Česko, očekává, ţe PR aktivity zvýší povědomí o značce a pomohou jí vystoupit z řady. Většina diskutujících se shodla, ţe do public relations je nutné investovat, pokud chcete, aby firma rostla. Stejně tak jsou nástroje PR nezbytné v případě, kdy firma prochází velkými změnami. „Rád pustím PR ke strategičtější roli, rád mu dám více vlivu, pokud mi prokáţe přidanou hodnotu,― uvedl Luděk Pfeifer, jednatel a předseda představenstva společnosti M. C. TRITON. „Nečekejte však, ţe vám na to dám víc peněz,― dodal s úsměvem. Následně však přiznal, ţe při současné prorŧstové strategii firmy připravuje navýšení investic do PR. Velká debata se vedla o roli CEO ve firemní komunikaci. „V nadnárodních korporacích, jako je například SAP, nemŧţe být PR o jedné osobě. Celkově se mi zdá, ţe v Česku u mezinárodních firem klesá role osobností v čele organizací,― řekl Roman Teiml, CEO SAP. Luděk Pfeifer zdŧraznil, ţe CEO by měl být ztělesněním firemních hodnot, a to jak ve firmě, tak v soukromém ţivotě. „Není nic více devastujícího, neţ propast mezi chováním šéfa a kodexy vyvěšenými na firemních chodbách.― Vojtěch Jirkŧ, generální ředitel vydavatelství EURONEWS, shrnul roli šéfa stručně: CEO je velvyslancem značky. „Jsem přesvědčen, ţe ti co komunikují dobře, musí hodně investovat do přípravy,― doplnil Jirkŧ. ***



Alternativní finanční moţnosti Vzdělávací a poradenská společnost 1. VOX a.s. a Evropská rozvojová agentura s.r.o. za mediální podpory časopisu Parlament, vláda, samospráva si vás dovolují pozvat na konferenci Alternativní finanční moţnosti aneb Kde získat finanční podporu v době vysychání strukturálních fondŧ? Konference se uskuteční 22. listopadu 2011 v hotelu Olympik v Praze 8 od 09.00 do 15.00 hodin. Cílem konference je seznámit účastníky s méně obvyklými dotačními moţnostmi, které pomohou s financováním projektŧ a aktivit v době vysychajících zdrojŧ tradičních strukturálních fondŧ. Účastníci získají konkrétní informace o aktuálních dotačních moţnostech, příklady úspěšných projektŧ pro inspiraci a informace o obsahových, administrativních a finančních zvláštnostech méně obvyklých programŧ. Přímo v rámci konference se bude také moţné zapojit do konkrétních mezinárodních projektŧ, které budou aktuálně k dispozici. Více informací o programu a přednášejících na www.vox.cz. Foto popis| _

České zdravotnictví: Iluze nedostatku 31.10.2011

Zdravotnické noviny - ZDN Jan Prŧša, M. Phil._

str. 04

K věci_

Dnes se běţně tvrdí, ţe péče ve zdravotnictví by mohla být lepší, kdyby snad v oboru bylo více peněz. Zdravotnictví se stále dokola zobrazuje jako nedostatkový systém. Zdá se, ţe se nad tímto silným tvrzením nikdo ani hlouběji nezamýšlí. Přitom právě od tohoto zdánlivého paradoxu by se měla odrazit kaţdá ekonomická analýza zdravotnického systému. * Zaznamenali jsme Přesně takové analýze podstaty neefektivnosti v českém zdravotnictví se věnujeme v tomto textu. Ukáţeme, ţe nedostatek financí ve zdravotnictví je v prvé řadě iluzí, kterou vyvolává roztříštěnost peněţních tokŧ ve státem řízeném systému. Uměle a nesmyslně jsou totiţ oddělené výnosy na jedné straně (placení pojistného), náklady na straně druhé (proplácení péče) a také veškeré přerozdělování uvnitř systému. Nelze se divit, ţe se ve zdravotnictví nikdo nedokáţe dopočítat rovnováhy. Jak uvidíme, tento stav má dva neţádoucí dŧsledky. V Za prvé po zdravotnictví všichni aktéři poţadují větší výstup, neţ kolik do systému přispívají – to se týká pacientŧ (spotřebitelŧ), dodavatelŧ i lékařŧ. Přitom rozpočtová omezení se nastavují a dodrţují arbitrárně pouze tak, aby přibliţně vyšla agregátní bilance. V Za druhé se tím vytváří prostor pro řádově vyšší neefektivnost. Na závěr naší analýzy vyvodíme, ţe pro zásadní zlepšení systému by bylo nutné, aby pacienti (plátci) přistoupili na (většinově) soukromé zdravotnictví. Vzhledem k odporu veřejnosti k privatizaci předpovídáme, ţe se situace příliš nezlepší. Zdravotnictví sice bude v roce 2025 absolutně efektivnější neţ dnes. Bude existovat také menšinová část zdravotnického systému, která bude efektivnější i relativně vzhledem k moţnostem, které budou v té době dostupné. Většinovým případem však zŧstane zaostalý a deficitní veřejný zdravotní systém, kde budeme muset být připraveni i na chaotický bankrot. Iluzorní nedostatek peněz Ekonomie se často definuje jako věda o rozdělení vzácných statkŧ. Vyjadřuje se tím lidská povaha touţit po mnohém, zatímco získat lze jen omezeně. Ekonomové říkají, ţe jak roste spotřebovávané mnoţství, roste spotřebitelŧv uţitek. V ekonomii vzácnost platí pro jakoukoliv oblast lidské činnosti. Tak jako všude jinde, ani ve zdravotnictví nemŧţe být nikdy tolik peněz, aby jich nemohlo být ještě více. Dŧvod, proč nedostatek peněz ve zdravotnictví pociťujeme zvlášť silně, je jednoduchý: Jedná se o pouhou iluzi, protoţe po systému poţadujeme větší výstup, neţ kolik mu poskytujeme zdrojŧ – a to pochopitelně není moţné. Této iluzi propadáme, protoţe v současném systému zdravotní péče jsou zcela odtrţeny prvky peněţního toku: 1. zdroje financování; 2. rozdělování financí pro poskytování sluţeb; 3. samotná spotřeba. Plné znění zpráv


V dŧsledku této roztříštěnosti spotřebitelé (pacienti) nemohou rozhodnout, zda by chtěli do zdravotnictví přispívat více, a to přesunem peněz z jiných poloţek svých výdajŧ. Dokud bude tato systémová roztříštěnost pokračovat, nelze objektivně – z hlediska zákaznické poptávky – říct, zda je ve zdravotnictví peněz nedostatek skutečný nebo iluzorní; tedy zda by spotřebitelé skutečně za zdravotnictví chtěli utrácet více nebo zda jsou k tomu pouze nuceni neefektivností systému. Z toho také vyplývá, ţe pouhé navyšování rozpočtŧ není řešením, protoţe i po zvýšení objemu financí bude stále poţadováno ještě více peněz a nerovnováha nezmizí. Ad absurdum by kaţdá jednotlivá poloţka lidské spotřeby mohla pohltit všechny zdroje. Tím více zdravotnictví, kde s pokročilými technologiemi obrovsky rostou moţnosti speciální péče. Mŧţeme tedy shrnout, ţe nedostatek peněz vzniká, pokud ho vztahujeme k nadstandardní péči, kterou od systému poţadujeme. Je totiţ nelogické, aby v systému chyběly peníze pro standardní péči, neboť díky technologickému pokroku klesá její nákladnost. Ekvivalentně mŧţeme říct, ţe nedostatek pociťujeme, neboť po zdravotnictví implicitně poţadujeme rŧst standardu, aniţ bychom stejnou mírou navyšovali své platby do systému. Trojrozměrná neefektivnost Současný zdravotní systém funguje neefektivně přinejmenším ve třech směrech: V Podstatné ztráty, které vznikají prŧtokem mezi oddělenými kroky 1.–3. uvedenými výše – tj. zajištění zdrojŧ financování (pojišťovny), rozdělování financí pro poskytování sluţeb (finanční krytí poskytovatelŧ) a spotřeba (alokace péče mezi pacienty). V Absence dostatečné hospodářské soutěţe v rámci těchto krokŧ. V Nedostatečná kontrola na všech stupních (např. podle Lidových novin z 20. 8. 2011 vydala loni VZP za zákroky, které nikdo neprovedl, 423 mil. Kč). Lze těţko odhadnout, který rozměr má větší váhu. Podstatné je, ţe všechny jsou propojené a nelze účinně potlačit neefektivnost jen v jednom z nich samostatně. Jediné systémové řešení, které zároveň maximalizuje efektivnost ve všech rozměrech, je přechod na plně privatizované zdravotnictví. Tak lze zajistit propojení a tím i soulad všech finančních tokŧ, zvýšit výkonnost díky hospodářské soutěţi a zároveň motivovat celý systém k intenzivní vlastnické kontrole. Záplatování nemŧţe přinést nic víc neţ dílčí úspory. Ţivotaschopné soukromé zdravotnictví Pokud dáme dohromady tuto zásadní tezi s analýzou v první části, pak z toho vyplývá, ţe největší prostor k zefektivnění zdravotnictví je v přístupu pacientŧ (spotřebitelŧ). Pacienti musí přijmout fakt, ţe jediné ţivotaschopné zdravotnictví je soukromé, které dokáţe vyrovnat obrovskou nabídku rozmanitých moţností léčby, poptávku po nadstandardních sluţbách a finanční moţnosti systému. Soukromé zdravotnictví implicitně řeší (iluzorní) nedostatek financí: Nastavuje pevné rozpočtové omezení a dává do přímé souvztaţnosti deklarované poţadavky zákazníkŧ a jejich ochotu za sluţby skutečně zaplatit. Lze předpokládat, ţe současný stav neomezené spotřeby většině pacientŧ vyhovuje, a proto nebudou ochotni dobrovolně na sebe převzít odpovědnost plynoucí ze soukromého systému (podle statistik OECD je v ČR pouze 16,3 % výdajŧ na zdravotnictví přímých soukromých.). Mohlo by proto v dohledné době dojít k tomu, ţe pacienti budou ke změně donuceni kolapsem celého systému, jako se to nedávno stalo u monopolu sázkových loterií Sazky. Morální aspekt Zefektivnění zdravotnictví souvisí také s hlubšími otázkami morálního rozměru. Předně je třeba rozlišit elementární solidaritu (sociální dávky) a veřejné zdravotnictví. Pokud potřebným vyplatíme dávky, lze jim pomoc zajistit i soukromými poskytovateli, a to lépe neţ státem financovanými institucemi. Stejně tak bude čím dál dŧleţitější rozvinout diskusi, do jaké míry poskytovat zdravotní péči za jakýchkoliv podmínek – tedy rozpory mezi etikou a technologií. To se bude týkat udrţování ţivota (ať uţ předčasně narozených nebo naopak dlouhodobě hospitalizovaných), genetiky a klonování, nanotechnologií a propojení medicíny s robotikou. Je zcela zřejmé, ţe nekontrolovaně financovaná péče (neřízená spotřeba) v současném státem garantovaném zdravotnictví s sebou přináší také podstatný morální hazard a stav, který filozof Roger Scruton nazval tyranií medicíny. Vize zdravotnictví v roce 2025 Plné znění zpráv


Tři základní teze: V Zdravotnictví bude v roce 2025 absolutně efektivnější neţ dnes. V Bude existovat také menšinová část zdravotnického systému, která bude efektivnější i relativně vzhledem k moţnostem, které budou v té době dostupné. V Většinovým případem však zŧstane zaostalý a deficitní veřejný zdravotní systém. Ve svém prvním tvrzení vycházím z toho, ţe bude stárnout současná mladá generace, která je zvyklá na sluţby jako komoditu. Tento strukturální posun je dŧleţitý zejména proto, ţe minimálně v českých podmínkách je zdravotnictví ve formě sluţby dostupné pouze jako luxus a převaţuje zdravotnictví jako řemeslná údrţba. Státní zdravotnický systém totiţ ze své podstaty nepřipouští zákaznicky orientovaný servis. Konec informační asymetrie Zatímco dnes přes starší pacienty a lékaře do zdravotnictví proniká moderní technika velmi pomalu, pacienti z mladších ročníkŧ budou mít na své straně skvělou znalost internetu a budou schopni aktivně vyuţívat nových informačních moţností. Lze tedy očekávat, ţe nevýhoda informační asymetrie, na kterou dnes poskytovatelé péče hromadně hřeší, bude ustupovat ve světle mnohem podrobnějších informačních tokŧ. Ať uţ se to bude týkat lékařských záznamŧ, online katalogŧ diagnóz, srovnávacích a recenzních serverŧ nebo blogŧ z nemocnic. To bude výrazně zvyšovat tlak na poskytovatele péče, aby zlepšovali nabízený servis. Toto absolutní zlepšení mŧţeme kolem sebe pozorovat uţ dnes. Vzhledem k nedokonalostem státního vlastnictví se však bude zvyšovat deficit mezi nároky a sluţbami – a to buď v podobě finanční (přímé ztráty a dluhy), nebo v podobě morálního zastarání za moderním standardem. Tím se dostávám k druhému bodu – zda efektivnost ve zdravotnictví vzroste i relativně. Zde nelze dát jednoznačnou odpověď, neboť toto závisí na nepředvídatelných politických rozhodnutích. Vzhledem k tomu, ţe ve většinové populaci panuje zarytý odpor k soukromému přístupu ke zdraví, předpokládám vývoj spíše negativní. Pokud budou pokračovat drobné úpravy místo dŧsledné privatizace všech stupňŧ zdravotní péče, nebude moci veřejné zdravotnictví udrţet krok s moderní péčí. Na jedné straně se ještě ostřeji vydělí elitní soukromé zdravotnictví, které bude dostupné pouze pro bohatou klientelu. Na druhé straně zŧstane zaostalý a deficitní veřejný zdravotní systém, kde budeme muset být připraveni i na chaotický bankrot. Zatímco v prvním segmentu poroste i relativní efektivnost, v tom druhém bude klesat. Bohuţel, jak se zdá, bude většinovým případem ten druhý jmenovaný. *** Článek vyšel v Terra Libera, ekonomickém časopise Liberálního institutu. Materiály zveřejněné v rubrice K věci se nemusejí shodovat s názorem redakce Zdravotnických novin Foto popis| O autorovi| Jan Prŧša, M. Phil., analytik Raiffeisen Investment pro fúze a akvizice, doktorand na Institutu ekonomických studií FSV UK _

S počtem obyvatel roste nejen spotřeba, ale i ţivotní úroveň 31.10.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 svetovaekonomika_ Roman Chlupatý,Tomáš Jelínek,Ivana Šulcová,Marína Dvořáková_ Na Zemi jsme se dnes dočkali sedmimiliardtého člověka. Podle ruských médií se jím zřejmě stal Pjotr Nikolajev, narozený dnes dvě minuty po pŧlnoci v ruském Kaliningradu. Tempo, s jakým populace roste, se sice zpomaluje, nicméně fakt, ţe nás je tu o miliardu víc za pouhých dvanáct let, začíná vyvolávat mnoho otázek. Podle jednoho ze scénářŧ Spojených národŧ je dokonce moţné, ţe dosáhne úrovně 8 miliard, a pak začne počet lidí klesat. Jiný počítá s tím, ţe lidí zde bude v roce 2050 na 9,3 miliard.I proto současný stav i další očekávaný rŧst budí obavy. Mluví se o tom, zda Země naše potřeby dokáţe uspokojit, neboť nutně platí přímá úměra, ţe čím více lidí je na Zemi, tím více spotřebovávají.Souhlasí s tím i Petr Janský z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se specializuje na rozvojové země, a dodává: „Kromě Plné znění zpráv


počtu obyvatel další hledisko, na které bychom se měli dívat a které je snad ještě optimističtější, je rŧst ţivotní úrovně obyvatel. Prŧměrná kvalita ţivota obyvatel na Zemi se zvedá.―Vyšší spotřeba nesouvisí tedy nejen s vyšším počtem obyvatel, ale také s faktem, ţe prŧměrný obyvatel spotřebovává víc. To jde nutně do rozporu s tím, ţe zdroje jako ropa a další nerostné suroviny jsou omezené. Alternativní zdroje potravin i energieS rŧstem ţivotní úrovně rostou přirozeně i nároky populace. Jedním ze zajímavých ukazatelŧ je rŧst spotřeby masa. Podle Petra Janského není však tento ukazatel tak zásadní, neboť nedostatek masa je na rozdíl od nedostatku nerostných surovin řešitelný – buď se pouţijí náhraţky, vzroste jeho cena nebo se prostě spotřeba omezí.„Čeští obyvatelé konzumují mnohonásobně více masa, neţ by odpovídalo zdravým návykŧm, takţe to mŧţe mít i dobré dopady – kdyţ bude více lidí na světě na stejný počet masa, zvedne se jeho cena a budeme ţít zdravěji,― dodává s humorem Petr Jánský.Ropa je však pro fungování ekonomiky v současné podobě zásadní. Tím, ţe by vzrostla její cena, by mohlo dojít k nezvratným procesŧm. „Otázka pak je, jestli bychom se měli přiklonit například k obnovitelným zdrojŧm energie nebo k dalším zdrojŧm, které jsou méně vyčerpatelné, jako je například jaderná energie a podobně,― konstatuje Petr Janský.Kromě zdrojŧ energie je také dŧleţitá zemědělská pŧda. Některé arabské a asijské země údajně skupují ve větší míře zemědělskou pŧdu v Africe a Jiţní Americe. Pokud jsou tyto transakce v souladu s demokratickým zřízením prodávající země, nevidí je Petr Janský jako škodlivé.„V oblasti zemědělství vidíme tu obrovskou roli, kterou hraje technologický pokrok: za posledních 200 let jsme schopni na stejném mnoţství pŧdy získat mnohem více plodin a mnohem více potravin, takţe v této oblasti optimismus převládá nad pesimismem,― říká k problému zemědělství Petr Janský.Počet obyvatel Země dosáhl sedmi miliardLidé neznečišťují jen planetu Zemi, ale uţ i vesmírPřibývá lidí ţijících v chudobě, problémy má i 8 procent ČechŧPočet dvojčat a vícerčat v populaci roste

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/969091 _

Arabela aneb cesta do říše pohádek v době normalizace 30.10.2011 ct24.cz str. 00 Hana Brádková_

_

Praha - Kdyţ byl Václav Vorlíček poţádán v sedmdesátých letech západoněmeckou televizí WDR, aby vytvořil něco mezi Dívkou na koštěti a Popelkou ve třinácti dílech, netušil tehdy, jaký fenomén se zrodí. Na pohádkovém seriálu Arabela vyrostlo uţ několik generací dětí a postavy jako zlý černokněţník Rumburak či čaroděj Viggo téměř zlidověly. Nicméně napínavé vyprávění mělo mnoho co říct i po technické stránce. Seriál z roku 1980 je totiţ ukázkovým příkladem nelepšího kameramanského a trikařského umu své doby a pro mnohé dnes zŧstává tím lepším, co doba normalizace dětem přinesla. Na hradě Šternberk vzniklo na jeden rok doslova pohádkové království. Ze světa lidí do světa pohádek se přecházelo zazvoněním zvonečku a kdyţ se do toho připletl čaroděj druhé kategorie Rumburk touţící po ruce princezny Arabely, její zlá sestra Xénie, která se shlédla v kráse panelákových sídlišť, či Fantomas s elegantním laptopem, moderní pohádkový mix byl na světě. Na seriálu se podílely herecké i tvŧrčí hvězdy své doby Podle vedoucího produkce seriálu Přemysla Praţského se při natáčení sešla sestava špičkových tvŧrčích osobností, kde kromě reţiséra Václava Vorlíčka a Miroslava Macourka zářil například návrhář kostýmŧ Teodor Pištěk či kameraman Emil Sirotek. "Štáb byl sehraný a nedělalo problém takto neobvyklý projekt rychle uvést do ţivota," podotýká Praţský. Princezna Xénie Rumburak Tvrdým oříškem pro tvŧrce ale bylo jméno hlavní pohádkové postavy, podle níţ seriál nese název. Ani po přečtení telefonního seznamu tvŧrci stále neměli jasno, které dívčí jméno by se nejvíce hodilo pro dceru krále Hyacinta. Vorlíček si nakonec vzpomněl na postavu ze své oblíbené kníţky z dětství - Kronika Pickwickova klubu, kde se na několika stránkách postava Arabelly vyskytuje. Plné znění zpráv


Jenţe nastal problém, která herečka se této úlohy zhostí. Hlavní favoritkou pro roli Arabely pro Vorlíčka byla od počátku Libuše Šafránková, s níţ měl jiţ z předchozích filmŧ velmi dobré zkušenosti. Ta se ale natáčení ze zdravotních dŧvodŧ nemohla zúčastnit, proto byla v rozsáhlém konkurzu do hlavní role obsazena slovenská herečka Jana Nagyová, kterou Libuše Šafránková alespoň nadabovala. Čtěte také: Říše pohádek Václava Vorlíčka, 27. 4. 2011 Kouzlo seriálu Arabela spočívá v prolnutí světa lidí a pohádek, 25. 12. 2010 Nejzápornější postavu, černokněţníka Rumburaka, nezapomenutelně ztvárnil Jiří Lábus. "Ta postava se mezi lidmi nestala tolik zápornou. Nevím, čím to je, ale mně psala řada dětí, ţe mi drţí palce. Tak jsem říkal, ţe mají přijít do polepšovny," vzpomíná Lábus s úsměvem. Pro herce samotného ale mnohdy natáčení taková pohádka nebyla. Jak sám přiznává, má strach z výšek a jako létající čaroději musel nejednou absolvovat téměř kaskadérské manévry na jeřábu či vysokém lešení. "Seriál udělá z herce populárního herce. A tady se to potvrdilo. Ta postava byla tak výrazně a skvěle napsaná, ţe se to hrálo samo," dodal Lábus. Arabela se vrací? Čeští a slovenští diváci si mohli první díl pohádkové série vychutnat 25. prosince 1980. Další díly se vysílaly v následujících třech dnech a aţ poté se přešlo na systém jeden díl týdně, vţdy v sobotu. Od této doby byl seriál na obrazovkách České televize jiţ mnohokrát reprízován a na začátku devadesátých let si vyslouţil šestadvaceti dílné pokračování s názvem Arabela se vrací aneb Rumburk králem říše pohádek. V nových dílech přibyly mnohé další pohádkové postavy, nicméně zamotanější pokračování u divákŧ jiţ takový ohlas nesklidilo. zdroj: ČT24 Mařenka a Jeníček Více fotek Mařenka a Jeníček http://img3.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2988/298721.jpg zdroj: ČT24 Vypravěč pohádek pan Majer http://img3.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2988/298720.jpg zdroj: ČT24 Rumburak s čarodějnicí v převleku http://img3.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2988/298716.jpg zdroj: ČT24 Petr Majer http://img3.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2988/298712.jpg zdroj: ČT24 Úspěchy v zahraničí usnadnila západoněmecká koprodukce Jak uţ bylo zmíněno, seriál vznikl na zakázku západoněmecké televize WDR. Moţná i z toho dŧvodu nevypovídá příliš o prostředí, v němţ se natáčel. Koproducenti, kteří přislíbili tolik potřebné valuty, totiţ Plné znění zpráv


poţadovali, aby západoněmecký divák nepoznal, ţe děj se ve skutečnosti odehrává za hranicemi, navíc východními. Mediální historik z Fakulty sociálních věd UK Petr Bednařík, který se normalizační seriálové dlouhodobě věnuje zároveň dodává, ţe se tvŧrci seriálu západoněmeckému koproducentovi proto přizpŧsobili, a to i v takových detailech, jako jsou jména hrdinŧ. Petrova rodina se tak nejmenuje Novákovi, ale Majerovi, od kterých je v dabingovém studiu k Familie Maier jen krŧček. Z podobných dŧvodŧ má Vladimír Dlouhý delší vlasy, neţ by se v době vzniku hodilo, a rodina Majerových bydlí namísto v paneláku v burţoazní vile. Petr Bednařík, mediální historik: "Dnešní dvacetiletý Němec má představu o tom, co znamená česká televizní tvorba pro děti. Ví, ţe pohádky, seriály a animovanou tvorbu jsme točili dobré. Vnímání dobré kvality věcí od nás přetrvává." Podle Bednaříka je Arabela historicky nejúspěšnější československý seriál, co se týče vysílání v zahraničí. "Arabela zafungovala natolik, ţe šla i na jiné kontinenty. Promítali ji v Austrálii i v asijských zemích. Výhodou bylo, ţe se na ní podílel západoněmecký koproducent s vlastními obchodními vazbami ve světě, takţe prodej seriálu byl jednodušší, neţ kdyby se o něj pokoušela samotná Československá televize. V zahraničí Arabela uspěla díky tomu, ţe její obsah je celosvětově pochopitelný – pohádkové postavy jako Červená Karkulka totiţ opravdu nejsou jen česká záleţitost," uzavírá Bednařík. Další informace o Arabele včetně audio- a video-ukázek najdete také ve speciálu na internetových stránkách České televize.

URL| http://www.ct24.cz/141171-arabela-aneb-cesta-do-rise-pohadek-v-dobe-normalizace/ _

Šíří se pocit, ţe spravedlnost se vytratila 29.10.2011

Benešovský deník str. 13 Události_ KATEŘINA PERKNEROVÁ_

Politický analytik, autor řady knih a ředitel New York University v Praze Jiří Pehe řekl Deníku: Praha – Ředitel praţské pobočky největší americké soukromé vysoké školy New York University Jiří Pehe je typický intelektuál. Nic netvrdí s kategorickým dŧrazem, spíš klade otázky, provokuje názory, které se dnes nenosí na Hradě ani ve Strakovce, kde sídlí vláda. Svým studentŧm určitě netvrdí, ţe má recept na léčbu nemocné společnosti. Po pravdě, sám pochybuje, ţe ho vŧbec někdo zná. Nicméně věří, ţe hledat je třeba. * V Bruselu se scházejí státníci, aby zachránili euro, Wall Street je obleţená pokojnými demonstranty, Římem se valilo dvě stě tisíc nespokojených lidí. Co se děje se světem? Dochází ke stále většímu rozevírání nŧţek mezi globalizovanou ekonomikou a politikou, která existuje převáţně v národních rámcích a pruţně se rozvíjející ekonomice nestačí. * Ţijeme v iluzorní loutkohře, kdy si myslíme, ţe naši zemi spravuje demokraticky zvolená vláda a pravidla určuje parlament, zatímco ve skutečnosti je stanovují nadnárodní korporace, obří bankovní domy? Neřekl bych, ţe pravidla určují, ale v té rovnici mají rozhodně nad politikou převahu. V systému, který bychom mohli nazvat pozdním kapitalismem, jsme v 70. a 80. letech ţili ve šťastném období, kdy země byly schopny své národní kapitalismy ukočírovat. Existovaly silné sociální státy, regulatorní rámce atd. To se po roce 1989 zhroutilo, také na základě washingtonského konsenzu, tedy oficiálního ohlášení vítězství neoliberální doktríny. Od té doby národní politické reprezentace sice ve svých zemích něco dělají, ale v podstatě jsou v závěsu ekonomických globálních pohybŧ. * V čem se to projevuje?



Pokud dojde k otřesu na finančních trzích kdekoli ve světě, postihne nás to, ať chceme, nebo ne. Vidíme to v současnosti, kdy ministr financí Kalousek oznámil, ţe ekonomika neporoste tak, jak předpokládal, coţ do značné míry souvisí s pohyby za našimi hranicemi. České bušení v prsa, ţe máme svoji měnu a kontrolujeme situaci, je tudíţ poněkud zpozdilé. * Jenţe kdyţ jsou velké banky před zhroucením kvŧli nákupu řeckých dluhopisŧ, spekulacím a investicím do rizikových produktŧ, jdou s prosíkem za politiky, aby je zachránili. Kde je logika? Vidím to ještě chmurněji. Velké bankovní domy mají národní reprezentace v hrsti. Mají obrovský vyděračský potenciál, kdyţ říkají: Pokud nám nepomŧţete, zavřeme plno poboček, tisíce lidí přijde o práci, a zhroutí-li se mateřská banka, národní finanční systém bude v troskách. Navíc v západních zemích jsou do značné míry zprivatizovány dŧchodové systémy. Vdobě finanční krize 2008 bylo jasné, ţe nesmějí padnout velké penzijní fondy, protoţe ač jsou v soukromých rukách a nadělaly velkou paseku, stát si nemohl dovolit nechat je padnout. O penze by totiţ přišly miliony lidí a došlo by k velkým sociálním otřesŧm. Provázanost soukromého a veřejného prostoru je tak obrovská, ţe státy při záchraně toho privátního vlastně nemají na vybranou. * Hnutí z Wall Street ukazuje, ţe mnoha lidem uţ došla trpělivost s všemocnými bankéři, makléři a finančními kouzelníky. Je to zárodek širšího sociálního hnutí občanské neposlušnosti? V západních společnostech se něco radikálně mění. To současné hnutí dost připomíná vlnu druhé poloviny 60. let, která vyvrcholila velkými nepokoji v roce 1968. Tehdy to nevedlo k ţádným velkým reformám a spíš se potvrdilo heslo Co kapitalismus nezabije, to ho posílí. Tehdejší systémy se daly humanizovat, přeměnit do podoby kapitalismu s lidskou tváří. * Zatímco dnes? Situace je mnohem váţnější. Vyhovět poţadavkŧm lidí na rovnoměrnější rozdělení bohatství a návrat správy věcí veřejných do jejich rukou je vzhledem ke globalizaci kapitálu těţké, neřkuli nemoţné. Proto se obávám značné radikalizace. Současní demonstranti jsou zatím velmi umírnění, chovají se slušně, stanují, přednášejí své stíţnosti. Nechápou, proč má v západním světě jedno procento populace drţet 40 procent veškerého bohatství. A na druhé straně té škály jsou lidé, kteří nemohou sehnat práci, platit hypotéky, vypadávají ze společenského kontraktu, který udrţoval společnost v klidu. Nelíbí se jim, ţe demokracie nefunguje jako vláda lidu, protoţe ačkoli občané ve volbách vyjádří nějakou vŧli, společnost ji nerespektuje, rozvíjí se na základě diktátu peněz nekontrolovaných korporací. * Nepředpovídáte – jako mnozí filozofové a ekonomové – návrat k Marxovu učení? Nevyjdou podvedení lidé znovu do ulic, protoţe „nebudou mít kromě svých okovŧ co ztratit―? Nemusí to být tak, ţe by se lidé oháněli Marxem, většina z nich ho asi nečetla, ba ani o něm neslyšela. Skutečností ale je, ţe části Marxova intelektuálního dědictví začínají velmi silně oţívat. Předpověděl základní vývojové trendy, globalizaci kapitalismu a jeho kanibalizační tendence. Kdyţ nemá kam expandovat, začne poţírat sám sebe. To teď vidíme v přímém přenosu. otázka je, jestli politická elita najde sílu s tím něco udělat. * Měli by se evropští lídři pokusit o intenzivnější propojení ekonomik, daní i politické správy? Myslím, ţe není jiné cesty neţ globalizace politiky, která by reagovala na to, co se děje v ekonomice. Opatření technického rázu jsou naprosto nedostačující. Kaţdému, kdo o tom přemýšlí hlouběji, musí být jasné, ţe je nutné Evropu federalizovat, vytvořit politické nástroje, které jsou schopny zvládnout ekonomické procesy, tedy společné ministerstvo financí, ekonomickou, nebo dokonce evropskou vládu. Není moţné mít měnovou unii, a nemít jednotnou fiskální politiku. * Akcent na národní stát, který zdŧrazňuje Václav Klaus, je tedy z vašeho pohledu... ...ustrnutím v 19. století. * Čili je to mrtvý směr?



Nejen mrtvý, řekl bych reakcionářský. Na začátku naší transformace varoval slavný sociolog a politolog Ralph Dahrendorf, ţe po dvaceti letech přijde únava z institucionální modernizace a vynoří se proudy, které budou vyzývat k návratu k zářným hodnotám minulosti, tradicím, zdánlivé harmonii. To je druh filozofie, který se v lepších případech projevuje jako konzervativismus a v těch horších jako fašizující tendence, čehoţ jsme v Evropě dost častými svědky. * Kam řadíte českého prezidenta? Václav Klaus není dŧsledný. Na jedné straně nadále hájí neviditelnou ruku trhu, která v globálním měřítku provádí neuvěřitelné věci a produkuje jednu krizi za druhou. Na druhé straně říká, ţe bychom měli renacionalizovat politiku a uzavřít se v národních státech. Nijak ale nevysvětluje, jak by si malá Česká republika poradila s globální ekonomikou. Vyhnali bychom odsud všechny nadnárodní společnosti? Vezmeme-li v úvahu, ţe 80 procent české ekonomiky závisí na exportu do státŧ EU, z toho 30 procent na Německu, tak o jaké národní suverenitě mluvíme? Podle mne nelze zkombinovat dŧraz na národní stát, národní hodnoty a národní zájmy s globalizovanou rukou trhu, jak si to představuje Václav Klaus. * Přesto Klausovy názory nacházejí nadšené propagátory. Ministr školství Josef Dobeš například hodlá zavést výchovu k národní hrdosti. To je typická ukázka sociálního inţenýrství, nesouladu mezi realitou a ambicemi. Ministr školství nám podsouvá pěstování národní hrdosti navzdory tomu, ţe společnost není zdravá a ukazuje vysokou míru patologických jevŧ. Národní hrdost je fajn, ale musí vznikat organicky. Pokud je stát v pořádku, jsem hrdý jaksi přirozeně, aniţ bych to měl ve školních osnovách. Kaţdý Švýcar nebo Švéd se kdekoliv ve světě bude hrdě bušit v hruď, ţe je Švýcar nebo Švéd. Myslím, ţe mnoho mladých Čechŧ by mělo problém s hrdým vypínáním hrudi. Nejprve musíme společnost vyléčit, a pokud pan ministr Dobeš chce někde začít, měl by se on a celá vláda zasadit, aby u nás byla menší míra korupce. * Protestní světové hnutí má počátek v hlubokém pocitu nespravedlnosti. Nemá frustrace české společnosti kořeny hlavně v tom, ţe politici nás vyzývají k utahování opaskŧ, ale nijak nebrání tomu, aby se stále dokola objevovaly kauzy jako privatizace Mostecké uhelné, luxusní dostavba Ústřední vojenské nemocnice, zdravotní kníţky IZIP a další? To je největší problém současné politické reprezentace. Ona přišla s jasným záměrem dát do pořádku veřejné finance, provést reformy, ale zároveň celé své úsilí podrývá tím, ţe nevěnuje pozornost patologickým jevŧm. Kdyţ se v roce 2010 po nástupu vlády konala demonstrace proti desetiprocentnímu seškrtání platŧ státních zaměstnancŧ, v týţ den se otevíral 23kilometrový okruh praţské dálnice. Ukázalo se, ţe ve srovnání s Německem byl dvojnásobně drahý, 23 kilometrŧ stálo 30 miliard korun. Na platech státních zaměstnancŧ, kteří se dostali do svízelné situace, vláda ušetřila osm miliard. Lidé by neměli problém utáhnout si opasky, kdyby věděli, ţe si je utahují všichni. Vmoderních západních společnostech, tedy nejen u nás, se ale rozmáhá povědomí, ţe spravedlnost se vytratila. Celý rozhovor čtěte na www.denik.cz/pehe *** „Nelze zkombinovat dŧraz na národní stát, národní hodnoty a národní zájmy s globalizovanou rukou trhu, jak si to představuje Václav Klaus.― KDO JE JUDr. JIŘÍ PEHE j Narodil se v roce 1955 v Rokycanech. j Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, v roce 1981 emigroval a usídlil se v USA, kde v roce 1985 ukončil studia na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. j Od roku 1985 do roku 1988 byl ředitelem Východoevropských studií ve Freedom House v New Yorku. Mezi lety 1988 aţ 1995 pracoval v Rádiu Svobodná Evropa / Rádio Svoboda v Mnichově. j Od září 1997 do května 1999 byl ředitelem politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. j Nyní je ředitelem New York University v Praze, kde téţ přednáší. Pŧsobí také na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. j Je autorem knih o politice (například Vytunelovaná demokracie, Demokracie bez demokratŧ, Klaus: Portrét politika ve dvaceti obrazech) i beletrie. Napsal stovky článkŧ a analytických studií o vývoji ve východní Evropě. Plné znění zpráv


Foto popis| HRDOST ANO, ALE PŘIROZENÁ. Politolog Jiří Pehe si myslí, ţe lidé mohou být hrdí jen na zdravý stát, a tím podle něj Česká republika není. Foto autor| Foto: Deník/Martin Divíšek Region| Střední Čechy Publikováno| Praţský deník; Události; 13 Publikováno| Boleslavský deník; Události; 13 Publikováno| Benešovský deník; Události; 13 Publikováno| Kladenský deník; Události; 13 Publikováno| Berounský deník; Události; 13 Publikováno| Kolínský deník; Události; 13 Publikováno| Kutnohorský deník; Události; 13 Publikováno| Mělnický deník; Události; 13 Publikováno| Nymburský deník; Události; 13 Publikováno| Příbramský deník; Události; 13 Publikováno| Rakovnický deník; Události; 13 ID| 435fff27-fb82-4a53-81e6-be4ae376b1c0 _

Ředitelé na PR Summitu: růst firem se neobejde bez investic do public relations 29.10.2011

marketingovenoviny.cz - -_

str. 00

Public relations_

Největší odborná konference v oblasti public relations se uskutečnila ve středu 19. října v Corinthia Hotelu Praha. Téma „PR očima CEO― zaujalo celkem dvě stovky účastníkŧ, a to nejen komunikačních odborníkŧ z firem a PR agentur, ale i řadu generálních ředitelŧ, kterých bylo mezi návštěvníky akce 11 %. Úvodní blok zahájila Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK, s několika výzkumy na téma vliv CEO na reputaci firmy. Zajímavé byly údaje dokumentující nárŧst dŧvěryhodnosti CEO a jejich sdělení o firmách – za poslední dva roky se tato dŧvěra zvedla o 20 %. Ředitelé se tak zařadili mezi ty, kteří nejvíce ovlivňují reputaci firmy, hned za akademiky, experty a analytiky (více blog Denisy Kollmannové: http://adgo.cz/sYxWV9). Dle jiného výzkumu povaţují CEO ve světě za klíčové pro posílení reputace firmy transparentnost, dŧvěru, poctivé chování, kvalitu sluţeb a společenskou odpovědnost. Podobně to vnímají i CEO v České republice, ovšem s tím rozdílem, ţe mnohem menší význam přikládají společenské odpovědnosti a férovým cenám a sluţbám. PR jako kaţdodenní čištění zubŧ Francois Vleugels, CEO a předseda představenstva Bochemie, představil svŧj pohled z venku. Jako Belgičan se zkušenostmi ze zahraničí a pracující jiţ několik let v České republice prohlásil, ţe komunikaci vnímá zejména jako vytváření vztahŧ, sdílených hodnot, představ a snŧ. „Klíč k úspěchu firmy je otevřený dialog se zaměstnanci. Kdyţ tvoříte vize, vše stojí a padá s komunikací a leadershipem,― uvedl Vleugels. Podle Roberta Chvátala, CEO z T-Mobile Austria, je PR spíše kaţdodenní čištění zubŧ, neţ nárazová aktivita. Na několika projektech, které byly postaveny na aktivitě zákazníkŧ rakouského T-Mobilu, ukázal, ţe v jeho firmě je PR plně integrováno do firemní komunikace. „V Rakousku se očekává, ţe CEO bude viditelný v médiích a bude mluvit za firmu. Pokud by tuto roli delegoval na mluvčího, rakouská veřejnost by to vnímala jako slabost,― řekl Chvátal. Rovněţ zdŧraznil roli interní komunikace, kdy zaměstnanci dokáţou skvěle podpořit to, co o sobě firma říká navenek. Český pohled na domácí trh prezentoval Dan Ťok, generální ředitel společnosti Skanska. Podle něj se obraz firmy nevytváří primárně v médiích, ale tím, jak firma funguje. „PR by mělo být vţdy pro firmu a nikoli pro jejího šéfa, ale mám pocit, ţe v Česku vnímají někteří ředitelé publicitu jako výtah pro svoji kariéru,― prohlásil Ťok. Jinou situaci představují případy krizové komunikace, kdy by se CEO měl jasně postavit do čela a stát se tváří firmy. V těchto momentech je zároveň dŧleţitá rychlost, pravdivá argumentace a ochota bojovat, jak ukázal na nedávném sporu s ministrem dopravy.



Dopolední blok byl uzavřen hlasováním o PR Managerovi roku 2011. Radek Maršík, ředitel Fleishman-Hillard a místopředseda výkonné rady APRA a Marek Hlavica, konzultant komunikace, představili celkem sedm nominovaných osobností. Na základě veřejného hlasování účastníkŧ se stal vítězem Zdeněk Mikulášek, PR Manaţer Rodinného pivovaru Bernard, a to především za svŧj podíl na kampani „Bernard vás ve štychu nenechá―, která byla zaměřena proti akci lékařských odborŧ. PR je nezbytné pro rŧst a komunikaci změn Odpolední diskusní panel, který řídil Marek Hlavica, se věnoval otázce, co čekají od PR zajímavé osobnosti v čele organizací. David Vrba, CEO 3M Česko, očekává, ţe PR aktivity zvýší povědomí o značce a pomohou jí vystoupit z řady. Většina diskutujících se shodla, ţe do public relations je nutné investovat, pokud chcete, aby firma rostla. Stejně tak jsou nástroje PR nezbytné v případě, kdy firma prochází velkými změnami. „Rád pustím PR ke strategičtější roli, rád mu dám více vlivu, pokud mi prokáţe přidanou hodnotu,― uvedl Luděk Pfeifer, jednatel a předseda představenstva společnosti M.C. TRITON. „Nečekejte však, ţe vám na to dám víc peněz,― dodal s úsměvem. Následně však přiznal, ţe při současné prorŧstové strategii firmy připravuje navýšení investic do PR. Velká debata se vedla o roli CEO ve firemní komunikaci. „V nadnárodních korporacích, jako je například SAP, nemŧţe být PR o jedné osobě. Celkově se mi zdá, ţe v Česku u mezinárodních firem klesá role osobností v čele organizací,― řekl Roman Teiml, CEO SAP. Luděk Pfeifer zdŧraznil, ţe CEO by měl být ztělesněním firemních hodnot, a to jak ve firmě, tak v soukromém ţivotě. „Není nic více devastujícího, neţ propast mezi chováním šéfa a kodexy vyvěšenými na firemních chodbách.― Vojtěch Jirkŧ, generální ředitel vydavatelství EURONEWS, shrnul roli šéfa stručně: CEO je velvyslancem značky. „Jsem přesvědčen, ţe ti co komunikují dobře, musí hodně investovat do přípravy,― doplnil Jirkŧ. RIC PIC s Janem Krausem Závěr PR Summitu patřil prezentační soutěţi RIC PIC na téma „Jak zatočit s korupcí v Česku pomocí PR?―, jejímţ moderátorem byl Jan Kraus. Zúčastnili se nejen odborníci na komunikaci, ale také osobnosti, které se s korupcí snaţí aktivně bojovat. Vítězem se stal David Holman ze společnosti Media Age, který zvolenou prezentační formou „ďáblova advokáta― přítomné pobavil a svým občanským postojem aktivního zastupitele města Kuřim je přesvědčil. Zlatými partnery akce byly společnosti: AMI Communications a Anopress IT, hlavním mediálním partnerem týdeník EURO.- red -

URL| http://www.mano.cz?Action=View&ARTICLE_ID=10451 _

Růst firem se neobejde bez investic do public relations 27.10.2011

podnikatel.cz _

str. 00

_

Největší odborná konference v oblasti public relations se uskutečnila ve středu 19. října v Corinthia Hotelu Praha. Téma „PR očima CEO― zaujalo celkem dvě stovky účastníkŧ, a to nejen komunikačních odborníkŧ z firem a PR agentur, ale i řadu generálních ředitelŧ, kterých bylo mezi návštěvníky akce 11 %. Úvodní blok zahájila Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK, s několika výzkumy na téma vliv CEO na reputaci firmy. Zajímavé byly údaje dokumentující nárŧst dŧvěryhodnosti CEO a jejich sdělení o firmách – za poslední dva roky se tato dŧvěra zvedla o 20 %. Ředitelé se tak zařadili mezi ty, kteří nejvíce ovlivňují reputaci firmy, hned za akademiky, experty a analytiky. Dle jiného výzkumu povaţují CEO ve světě za klíčové pro posílení reputace firmy transparentnost, dŧvěru, poctivé chování, kvalitu sluţeb a společenskou odpovědnost. Podobně to vnímají i CEO v České republice, ovšem s tím rozdílem, ţe mnohem menší význam přikládají společenské odpovědnosti a férovým cenám a sluţbám. PR jako kaţdodenní čištění zubŧ Plné znění zpráv


Francois Vleugels, CEO a předseda představenstva Bochemie, představil svŧj pohled z venku. Jako Belgičan se zkušenostmi ze zahraničí a pracující jiţ několik let v České republice prohlásil, ţe komunikaci vnímá zejména jako vytváření vztahŧ, sdílených hodnot, představ a snŧ. "Klíč k úspěchu firmy je otevřený dialog se zaměstnanci. Kdyţ tvoříte vize, vše stojí a padá s komunikací a leadershipem," uvedl Vleugels. Podle Roberta Chvátala, CEO z T-Mobile Austria, je PR spíše kaţdodenní čištění zubŧ, neţ nárazová aktivita. Na několika projektech, které byly postaveny na aktivitě zákazníkŧ rakouského T-Mobilu, ukázal, ţe v jeho firmě je PR plně integrováno do firemní komunikace. "V Rakousku se očekává, ţe CEO bude viditelný v médiích a bude mluvit za firmu. Pokud by tuto roli delegoval na mluvčího, rakouská veřejnost by to vnímala jako slabost," řekl Chvátal. Rovněţ zdŧraznil roli interní komunikace, kdy zaměstnanci dokáţou skvěle podpořit to, co o sobě firma říká navenek. Český pohled na domácí trh prezentoval Dan Ťok, generální ředitel společnosti Skanska. Podle něj se obraz firmy nevytváří primárně v médiích, ale tím, jak firma funguje. "PR by mělo být vţdy pro firmu a nikoli pro jejího šéfa, ale mám pocit, ţe v Česku vnímají někteří ředitelé publicitu jako výtah pro svoji kariéru," prohlásil Ťok. Jinou situaci představují případy krizové komunikace, kdy by se CEO měl jasně postavit do čela a stát se tváří firmy. V těchto momentech je zároveň dŧleţitá rychlost, pravdivá argumentace a ochota bojovat, jak ukázal na nedávném sporu s ministrem dopravy. Dopolední blok byl uzavřen hlasováním o PR Managerovi roku 2011. Radek Maršík, ředitel Fleishman-Hillard a místopředseda výkonné rady APRA a Marek Hlavica, konzultant komunikace, představili celkem sedm nominovaných osobností. Na základě veřejného hlasování účastníkŧ se stal vítězem Zdeněk Mikulášek, PR Manaţer Rodinného pivovaru Bernard, a to především za svŧj podíl na kampani „Bernard vás ve štychu nenechá―, která byla zaměřena proti akci lékařských odborŧ. PR je nezbytné pro rŧst a komunikaci změn Odpolední diskusní panel, který řídil Marek Hlavica, se věnoval otázce, co čekají od PR zajímavé osobnosti v čele organizací. David Vrba, CEO 3M Česko, očekává, ţe PR aktivity zvýší povědomí o značce a pomohou jí vystoupit z řady. Většina diskutujících se shodla, ţe do public relations je nutné investovat, pokud chcete, aby firma rostla. Stejně tak jsou nástroje PR nezbytné v případě, kdy firma prochází velkými změnami. "Rád pustím PR ke strategičtější roli, rád mu dám více vlivu, pokud mi prokáţe přidanou hodnotu," uvedl Luděk Pfeifer, jednatel a předseda představenstva společnosti M.C. TRITON. "Nečekejte však, ţe vám na to dám víc peněz," dodal s úsměvem. Následně však přiznal, ţe při současné prorŧstové strategii firmy připravuje navýšení investic do PR. Velká debata se vedla o roli CEO ve firemní komunikaci. "V nadnárodních korporacích, jako je například SAP, nemŧţe být PR o jedné osobě. Celkově se mi zdá, ţe v Česku u mezinárodních firem klesá role osobností v čele organizací," řekl Roman Teiml, CEO SAP. Luděk Pfeifer zdŧraznil, ţe CEO by měl být ztělesněním firemních hodnot, a to jak ve firmě, tak v soukromém ţivotě. "Není nic více devastujícího, neţ propast mezi chováním šéfa a kodexy vyvěšenými na firemních chodbách." Vojtěch Jirkŧ, generální ředitel vydavatelství EURONEWS, shrnul roli šéfa stručně: CEO je velvyslancem značky. "Jsem přesvědčen, ţe ti co komunikují dobře, musí hodně investovat do přípravy," doplnil Jirkŧ. RIC PIC s Janem Krausem Závěr PR Summitu patřil prezentační soutěţi RIC PIC na téma „Jak zatočit s korupcí v Česku pomocí PR?―, jejímţ moderátorem byl Jan Kraus. Zúčastnili se nejen odborníci na komunikaci, ale také osobnosti, které se s korupcí snaţí aktivně bojovat. Vítězem se stal David Holman ze společnosti Media Age, který zvolenou prezentační formou „ďáblova advokáta― přítomné pobavil a svým občanským postojem aktivního zastupitele města Kuřim je přesvědčil. Toto je P.R. sdělení

URL| http://www.podnikatel.cz/aktuality/rust-firem-se-neobejde-bez-investic-do-pr/ _

Bez vlastních médií kulhají odbory na obě nohy 27.10.2011

Revue Sondy str. 20 Na nástěnku_ PhDr. Antonín RAŠEK_



Odbory mají v nejsloţitější polistopadové situaci dvojjediný úkol: hájit zájmy svých členŧ, zaměstnancŧ a občanŧ a tím zároveň pod heslem Otevřete oči! aktuálně bojovat proti pravicovým antisociálním reformám, které jsou zjevně proti nim. Lze si to představit bez médií? V ţádném případě. Tisk, rozhlas a televize mají nejen funkci informativní, ale i organizátorskou. Stále větší roli hrají sociální sítě na internetu, jak se naposled ukázalo ve vzpourách arabského jara, ale ty mohou komunikační a informační roli splnit jen zčásti. Vţdy je nutné respektovat existující situaci. Internet sice slouţí stále většímu počtu aktérŧ, ale zatím převáţně mladých. Jiné sociální skupiny jsou odkázány především na klasická média. Budou mít nadále váţnou úlohu i pro celou společnost. Svoboda myšlení, projevu, slova, informací a tím i médií je svobodou vyjadřovat se bez cenzury a omezení. Znamená zároveň informace svobodně přijímat, vyhledávat a nejrŧznějším zpŧsobem rozšiřovat. Je to nezadatelné právo také odborových organizací. Tato práva jsou zakotvena ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, v evropských, amerických a afrických regionálních normách lidských práv i v Ústavě České republiky. Mediální monopol brání uţívání některých práv Uvedená práva si spolu se svobodnými volbami jako první vyvzdorovali a vybojovali čeští občané na bývalém reţimu a zprvu si jich uţívali opravdu svobodně. Ale jak uţ to často bývá, jedním dosaţeným právem si mnohdy v dalším vývoji omezujeme, nebo dokonce ztrácíme právo jiné. Privatizace značné části médií sice otevřela nový svobodný prostor, ale zároveň jej zploštila a ohrozila závislostí na jejich financování, většinou prostřednictvím inzerce. Veřejnoprávní média zase často ovládají nejrŧznější zájmové skupiny. Po roce 1990, jak píše v otevřeném dopise německým majitelŧm českých médií Václav Umlauf, se vinou Klausovy totální privatizace ocitlo téměř 90 % českého denního tisku v zahraničním vlastnictví. Drtivý podíl na informačním monopolu mají německé společnosti Passauer Neue Presse, Rheinisch-Bergische Verlagsgesellschaft, společnost RBVG, Handelsblatt a spoluvlastněná švýcarská společnost Ringier. Podle odborných studií Masarykovy univerzity v Brně a Univerzity Karlovy v Praze vznikl v České republice faktický informační monopol, který mají v rukou němečtí vydavatelé a podnikatelé. (Publikováno na www.umlaufoviny.com dne 11. září 2011.) Buďme k sobě otevření Jakou mají odborové organizace a jejich představitelé moţnost proniknout výrazněji do současné mediální struktury? Přiznejme si, ţe většinou mizivou. Činnost odborářŧ, pokud se neděje něco nebývalého, třeba nedemonstruje na ulicích a nestávkuje, pro ně není zas tak atraktivní. Více neţ dvacetiletá zkušenost to dokazuje. Všechna média samozřejmě selektují, vyřazují plno zaslaných textŧ či jiných zpráv, nejsou tzv. gumová, a není ţádným tajemstvím, ţe při tomto třídění převaţují pravicová politická kritéria, tedy málo vstřícná odborovým zájmŧm. Odborŧm proto nic jiného nezbývá, neţ mít vlastní mediální prostředky, jako je tomu na Západě. A zŧstaneme-li kritičtí, není moţné se v tomto směru příliš chlubit. Na dávno zrušený odborový deník Práce se pomalu polovina populace uţ ani nepamatuje. Teoretický dvouměsíčník Pohledy vychází uţ jen občas, spíš sporadicky, i kdyţ jeho jednotlivá čísla jsou velmi zajímavá. Z týdeníku Sondy se stal neobvyklý třínedělník -o jeho neobvyklosti svědčí samotný fakt, ţe napíšete-li toto slovo na počítači, pozorný automatický jazykový program vám jej okamţitě podtrhne červeně ani ne tak jako nespisovné, ale neznámé. Znepokojivá zpráva V době, kdy Nečasova a Kalouskova vláda stupňuje své útoky na základní práva zaměstnancŧ a občanŧ a připravuje jim podstatné sníţení ţivotní úrovně, je stejně tak znepokojivé, kdyţ se dozvídáme, ţe má skončit vydávání uţ jediného odborového časopisu na celostátní úrovni, tj. těchto Sond. Ty nejen slouţí k informovaní odborářŧ a dalších čtenářŧ, rozšiřují jejich vzdělání, organizují je i pobaví, ale také v odborných kruzích jsou povaţovány za oficiální zdroj práva. Spíše bychom očekávali, ţe v boji proti reformám se odborové vedení rozhodne znovu vrátit k Sondám jako k týdeníku. Zatímco v západoevropských státech dostává kaţdý odborář svŧj odborový časopis za svoje příspěvky do poštovní schránky zdarma, Sondy jsou od roku 1995 vydávány jako komerční titul, který je závislý na prodeji, předplatném a inzerci. Přitom je známo, ţe příjmy z inzerce kvŧli ekonomické krizi delší dobu stagnují či klesají. To vede k tomu, ţe k pokrytí nákladŧ nedostačují, časopis je finančně ztrátový a odborové svazy odmítají ztráty hradit. Souběţně vznikají koncepce, které zatím nelze povaţovat za systémové, nevedou nejen k záchraně časopisu, natoţ aby nás přiblíţily k modelu západních sousedŧ. Plné znění zpráv


*** HLAVA DRUHÁ LIDSKÁ PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY Článek 17 (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Kaţdý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným zpŧsobem, jakoţ i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (Ústava České republiky) Foto popis| O autorovi| Autor článku PhDr. Antonín RAŠEK (nar. 1935 v Kralupech nad Vltavou), spisovatel a sociolog, pracuje ve Středisku bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK Praha. Je _

Luxusní flirt 27.10.2011

Víkend HN str. 20 Tereza Hromádková_

Téma_

Za tři týdny jde do řetězcŧ s levným oblečením kolekce Donatelly Versace. Ještě před třemi lety se kreativní ředitelka slavné značky před takovým nápadem křiţovala. Koketování luxusních návrhářŧ s prodejci konfekce je v módě. Sedmnáctého listopadu v osm hodin ráno vypukne v pasáţi Myslbek další díl módního šílenství. Před obchodem H&M se bude opět tlačit dav mladých ţen. Budou doufat, ţe se na ně dostane aspoň jeden kousek oblečení, které pro švédský řetězec navrhla Donatella Versace. Její kolekce na pultech H&M je uţ osmou spoluprací švédského konfekčního domu a slavného návrháře. Před Versacem to byla například Stella McCartney, která navrhla kolekce i pro Adidas nebo americký řetězec Target (obdoba Tesca). Před třemi lety se na pultech prodejen H&M objevila kolekce z dílny Japonky Rei Kawakubo opatřená její značkou Comme des Garcons. To se psal rok 2008 a spolupráce se slavnými návrháři se rozjíţděla na plné obrátky. Svou kolekci pro značku Gant připravoval Michael Bastian, pro japonský řetězec Uniqlo tvořila poprvé minimalistická módní návrhářka Jil Sander. Právě tehdy Donatella Versace pro časopis New York Magazine prohlásila, ţe s oděvním řetězcem spolupracovat nebude. „Dŧvod, proč jsem to neudělala, je, ţe pracuji velmi tvrdě, abych linii Versace udrţela v luxusním segmentu. Kdybych ji poskytla H&M, vedlo by to ke zmatení značky.― Jenţe uplynuly tři roky a na ramínkách obchodŧ odmítaného švédského řetězce budou co nevidět viset právě její extravagantní modely. Co přimělo návrhářku vzhledu dominy změnit názor? To uţ se zmatení značky Versace neobává? PR oddělení módního domu na naše dotazy reagovalo promptně a zaslalo odpověď Donatelly Versace, v níţ se praví: „Cítím, ţe Versace je v dobré pozici a ţe se podařilo značku správně ukotvit v mysli zákazníkŧ. Proto jsem vyuţila nabídky ze strany H&M a vytvořila kolekci, díky níţ se dostane značka Versace k novému, mladému publiku, které by si jinak nemohlo naše modely dovolit. A protoţe jsem tuto kolekci pojala jako ,největší hity‘, je to také zpŧsob, jak mladé lidi o Versacem poučit,― odŧvodnila změnu názoru platinová blondýna, která firmu kreativně vede od smrti svého bratra Gianniho v roce 1997. Výchova ke značce Myšlenka, ţe si luxusní značka prostřednictvím tzv. rozšířených řad u řetězcŧ s levnou konfekční módou vychová nové zákazníky, nenapadla jenom Donatellu Versace. Právě podchycení cílové skupiny v raném věku je jedním z hlavních dŧvodŧ, proč slavná jména na holport přistupují, domnívá se Denisa Kasl Kollmannová z katedry PR a marketingu Fakulty sociálních věd UK. „Lidé ve věku mezi třinácti a pětadvaceti lety, kteří dnes chodí do H&M nebo do Targetu, se díky spolupráci těchto řetězcŧ se známými návrháři dovídají o sortimentu luxusních značek a naučí se tu a tam kliknout na jejich stránky. Vzbudí se prostě jejich zájem podpořený mediální hysterií. A aţ bude těmhle zákazníkŧm třeba pětatřicet let a budou na to mít, pŧjdou si něco koupit ke slavným značkám,― myslí si mediální expertka, která má sama zálibu v módních trendech. O záměrech luxusních značek vypráví oděna do černého roláku a oranţové koţešiny kolem krku ladící barevně se sukní. (Kdo se o módní trendy zajímá, ví, ţe s barevnými koţešinami přišla v letošní jarní kolekci Prada.) Plné znění zpráv


Do spolupráce se slavnými návrháři se ale nepouštějí jenom řetězce s tzv. fast fashion, tedy vyloţeně spotřební levnou módou. Svého koně má od roku 2009 i prémiová značka Gant, pro niţ navrhuje kolekce newyorský návrhář s uhrančivým pohledem Michael Bastian. Dŧvody jeho spolupráce s oděvním řetězcem jsou však stejné. „Věřím, ţe lidé, kteří slyší o mé práci ve spojení se značkou Gant a líbí se jim, co dělám, si najdou navštíví moje webové stránky, aby ,staršího bratra‘ kolekce pro řetězec,― uvedl návrhář pro HN. Ţe obě značky kanibalizovaly, si „Snaţím se uchovat pro kolekci sportovnější nádech a zaměřit se na zákazníky oproti kolekci Michael která je svým zpŧsobem luxusnější Pokud se tak přece jen děje, tak ţe zákazníci, kteří mají rádi mé kolekce, jsou rádi, ţe si mohou přidat svých šatníkŧ několik uvolněnějších formálních kouskŧ z řady pro Gant domnívá se Bastian. zadarmo Versaceho ale nejspíš nebude jediným spolupráce s řetězcem H&M mladé generace. Módnímu domu posledních letech ekonomicky příliš Problémy začaly uţ v roce 1999, Versaceho navršily dluhy, kterých luxusní značka ne a ne zbavit. kondici se podepsala i celosvětová krize. Zatímco ještě v roce 2008 příjmy 330 milionŧ eur, o rok to bylo o zhruba 60 milionŧ eur módní dŧm byl nucen zavřít pobočky Japonsku obvykle silné zákaznické - a propustil 350 zaměstnancŧ. Loni na podzim se nicméně začalo podle nového výkonného ředitele Giana Giacoma Ferrarise blýskat na lepší časy. Přesto příjmy plynoucí ze spolupráce s H&M nebudou Versacemu na škodu. A nejspíš ani zanedbatelné. Navíc díky spojení s fast fashion řetězcem získá italská luxusní značka obrovskou publicitu. To je totiţ další dŧvod, proč slavní návrháři zaprodávají svá jména a značky fast fashion řetězcŧm. „Podařilo se jim vyvolat zájem médií, publicita kolem uvedení kaţdé kolekce je obrovská, informace se šíří i přes módní blogy. Mediální prostor, kterého tak luxusní brandy docílily, by v takovém rozsahu a finančním objemu nikdy nedosáhly. Takhle o nich kaţdý napíše zadarmo,― myslí si Denisa Kasl Kollmannová. Plánovaný výpad Publicita zdarma se vyplatí samozřejmě i levným módním řetězcŧm. Jejich záměry mohou být ale daleko odváţnější. Francouzský sociolog Frédéric Godart, autor publikace Sociologie módy o struktuře a kultuře módního prŧmyslu, se dokonce domnívá, ţe oděvní řetězce hodlají v budoucnu vstoupit na trh s luxusním zboţím. „To je nejspíš dŧvod, proč H&M a podobné značky spolupracují se slavnými návrháři. Učí se, jak funguje luxusní módní prŧmysl, neţ se na něj přesunou,― předpovídá Godart na portálu vzdělávací instituce Insead, na níţ sám vyučuje. Spekulovat lze i o skrytých pohnutkách slavných návrhářŧ. Třeba mají dost toho, jak Gue magna od nich řetězce s levnou módou opisují. Napodobování laorpero jejich kreací je totiţ základem fungování módních řetězcŧ. magna Ke kopírování designu luxusních brandŧ přispěl z velké části internet a také fakt, ţe modely se pro novou sezonu představují alespoň pŧl roku dopředu, zatímco řetězce s fast fashion jsou schopny je vyrobit a dodat na ramínka obchodŧ během dvou týdnŧ. „Jedna řada obuvi například vzniká během týdnŧ módy. Hned druhý den po přehlídce, kdyţ internetové servery zveřejní detaily obuvi na webu, se pečlivě prozkoumá jejich podoba a vymýšlí se, které detaily se převezmou a kolik typŧ bot se bude muset udělat,― popsal letos v srpnu pro HN praktiky módních řetězcŧ návrhář Pavel Brejcha, který před třemi lety navrhoval obuv pro španělský řetězec Zara. Některé slavné značky si ale kopírování nechtějí eka nechat líbit. Právní kroky proti několika řetězcŧm podnikla například francouzská ká luxusní značka Chloé, která v roce 2007 donutila Topshop zlikvidovat skoro 2000 kusŧ pískově ţlutých minišatŧ (kus za 35 dolarŧ), protoţe se nápadně podobaly modelu z kolekce Chloé (kus za 185 dolarŧ). Navíc musel Topshop zaplatit luxusní značce 12 tisíc dolarŧ za zpŧsobenou škodu. Módní brand Jimmy Choo zase o rok dříve ve donutil řetězec Marks & Spencer zničit tisíce ce kabelek za 9 a pŧl dolaru, protoţe připomínaly hedvábně-saténové večerní kabelky od Jimmyho Chooa za bezmála pětistovku dolarŧ. A právě značka Jimmy Choo se v roce 2009 spojila s H&M. Snad lze tak mít design svých modelŧ aspoň částečně pod kontrolou ou a podílet se na profitu. Prŧkopníkem tzv. rozšířených řad (diffusion line) vzešlých z invence slavných designérŧ je především americký řetězec Target. Ten si takovou spolupráci vyzkoušel uţ v roce 1999, kdy pro něj navrhl domácí vybavení architekt Michael Graves. O čtyři roky později uvedl Target na trh kolekci amerického módního návrháře Isaaca Mizrahiho. Byla to první velká spolupráce slavného designéra a obchodního řetězce a měla obrovský úspěch. Později se proto rozšířila na módní doplňky, lŧţkoviny, a dokonce i výrobky pro domácí mazlíčky. Během pěti let se objem prodejŧ Plné znění zpráv


ztrojnásobil a dosáhl hodnoty přesahující 300 milionŧ dolarŧ. Kolekce navíc pomohla dostat jméno návrháře do povědomí americké populace. Mizrahiho v dalších letech následovala u Targetu řada slavných jmen, mezi nimi například americká značka Rodarte nebo italský brand Missani, jenţ letos navrhl pro Target čtyři stovky produktŧ, módou počínaje a vybavením domácností včetně jízdního kola konče. Fakt, ţe uvedení zboţí s typickými cik cak vzory na trh letos v září během prvního dne zpŧsobilo kolaps webových stránek Targetu, svědčí o úspěchu obchodního záměru. Ne vţdycky se ale taková spolupráce stoprocentně podaří. Rozpačitě skončila kolekce Stelly McCartney, která vytvořila modely pro řetězec Target v Austrálii. „Lidi vtrhli do obchodŧ a skoupili kolekci, protoţe si mysleli, ţe ji prodají na eBayi dráţ. Jenţe kdyţ si oblečení vzali doma na sebe, zjistili, ţe nevypadá dobře. Zpráva o ne zrovna zdařilých modelech se rozšířila rychle a ty se brzy staly na eBayi neprodejnými,― uvádí příklad, kdy se nepodařilo trefit do vkusu zákazníkŧ Targetu, Denisa Kasl Kollmannová. Snobství v antisnobství Modely Stelly McCartney v newyorských pobočkách H&M v roce 2005 však lidé vykoupili do 11 minut. Je to ovšem údaj poněkud zavádějící. Za bleskovým vyprodáním zásob není totiţ výhradně zájem zákazníkŧ. Švédský řetězec velmi dobře pracuje s omezeným počtem kusŧ a marketingu pomáhá jistou show: v hodině H oblečení nabízí jen ve 300 vybraných pobočkách ve velkých městech, zákaznice mohou do obchodu na 15 minut a pouze s náramkem, který je opravňuje ke vstupu do prodejny v určitou dobu. Tím ale omezení nekončí. „Kaţdý zákazník si mŧţe koupit jeden kus od kaţdého modelu. Pokud bude mít zájem a peníze, mŧţe si tedy kolekci koupit celou,― vysvětluje Magdaléna Drsová, PR manaţerka H&M pro Českou republiku. Modely Donatelly Versace budou ke koupi pouze v Praze v pasáţi Myslbek, zbytek Česka má smŧlu. Za takových okolností není aţ tak těţké měřit vyprodání kolekce na minuty. Právě tento zpŧsob nakládání s kolekcí ale kritizoval Karl Lagerfeld, kdyţ se značkou H&M jako vŧbec první ze slavných designérŧ v roce 2004 spolupracoval. Návrhář s černými brýlemi a prošedivělým ohonem, jehoţ jméno je spojeno především se značkami Chanel a Fendi, neskrýval po uvedení kolekce do obchodŧ své rozladění. „Nevyrobili oblečení v dostatečném mnoţství. Připadá mi trapné, ţe H&M nechala tolik lidí na holičkách… Nemyslím si, ţe je to zrovna přívětivé k zákazníkŧm zejména v malých městech a zemích ve východní Evropě. Je to snobství vytvořené antisnobstvím,― poznamenal pro Stern Magazine. Vystihl tím podstatu marketingového triku, kdy se kolekce od slavného jména stane pro masy sice finančně dostupná, ale omezením počtu kusŧ si i nadále zachovává punc exkluzivity. Lagerfeld ale zanevřel na H&M ještě z jednoho dŧvodu: řetězec vyrobil jeho modely i ve velkých konfekčních velikostech, coţ ho rozlítilo. Zakládá si totiţ na tom, ţe navrhuje výhradně pro štíhlé postavy. Ostatní módní řetězce ovšem tak nekompromisní nejsou. Například Target vyprodanou kolekci Missani v následujících dnech doplnil, byť ne v kompletním rozsahu. Postupně doplňují kousky z kolekce Michaela Bastiana i pobočky značky Gant. V České republice je to deset prodejen v Praze a v Brně. Počet kusŧ putujících na ten který trh není centrálně regulován. „Kaţdá země si udělá svoji objednávku, vybere si jednotlivé modely, velikosti a počet kusŧ. Vybrané zboţí pak dorazí do našeho centrálního skladu a je distribuované na konkrétní české prodejny. Pokud jsou kusy na prodejně vyprodány, doplní se z našich skladových zásob. Pokud dojdou i zásoby ve skladu, tak uţ konkrétní produkt není na českém trhu dostupný,― popisuje fungování distribuce kolekce MB Jana Prokešová, PR manaţerka značky Gant v Česku. Luxus bez začištění Jestliţe se dá v případě kolekcí od slavných jmen za dostupné ceny hovořit o „demokratizaci designu―, rozhodně se nedá mluvit o „demokratizaci luxusu―. Domnívat se, ţe model za 100 dolarŧ bude mít stejnou kvalitu jako originál za 3000 dolarŧ, je naivní. Kvalita modelŧ rozšířených řad pro fast fashion řetězce pochopitelně neodpovídá jejich luxusním předlohám. To se dobře ukázalo u některých modelŧ z loňské kolekce pro H&M od značky Lanvin. Francouzský brand si vydobyl postavení díky splývavým modelŧm s nezačištěnými okraji, které pro Lanvin navrhuje kulaťoučký izraelský designér Alber Elbaz. V podání konfekčního řetězce ovšem Elbazovy modely doznaly viditelných nedostatkŧ. Na stránkách Módního pekla je detailně popsala bloggerka Ada: „Některé šaty z kolekce H&M to zvládly, ale některé to šeredně odskákaly. Ten, koho napadlo plesknout kontrastní tělový zip na oranţové šaty, které tento podivný prvek na pomezí originality a trapnosti táhne na špatnou stranu, by zaslouţil přes ruce.― Výhrady má i k neuměle roztřepeným okrajŧm, které jsou Elbazovým poznávacím znamením. „Ať se podíváte na jakoukoli fotku z přehlídek, z Elbazových šatŧ nikde ţádné nitě nelezou, případně lezou kontrolovaně. Proč? Buď se pouţije materiál, který se netřepí, nebo se střihne tak, aby se netřepil, případně se nenápadně zajistí. Většina materiálŧ se netřepí, kdyţ se střihne šikmo,― Plné znění zpráv


vysvětluje na svých stránkách Ada a přikládá fotku zmiňovaných oranţových šatŧ z H&M a dalšího oblečení, jejichţ okraje se třepí zcela ţivelně. Pro pořádek však dodejme, ţe kdyţ se v roce 2008 objevila v obchodech H&M kolekce značky Comme des Garcons, jednalo se sice o jednu z nejdraţších - trička stála okolo 40 dolarŧ, šaty kolem 350 dolarŧ -, ale také nejkvalitnějších rozšířených řad. Záţitek vedle sušenek Přitom je otázka, nakolik se do výběru materiálŧ nebo zpracování svých návrhŧ japonská designérka vŧbec zapojovala. Kdyţ se letos zeptal novinář serveru www.trumansays.com Donatelly Versace, co pro ni bylo na tvorbě pro řetězec s levnou módou největší výzvou, odpověděla, ţe to ţádná výzva nebyla. „Já jsem dodala své návrhy, nápady a DNA Versace do H&M a bylo na nich, jak je zhotoví. Neptejte se mě, jak to dělají. Oni jsou experti. Všechno, co vím, je, ţe vypadají neuvěřitelně. V opačném případě bych je vŧbec nepustila ze dveří své zkušebny,― odvětila kreativní ředitelka Versaceho. Kromě zpracování a materiálŧ mŧţe také kulhat zpŧsob prodeje. V této souvislosti vzpomíná Denisa Kasl Kollmannová na situaci, kdy vysoce luxusní značka spodního prádla Agent Provocateur vytvořila pro Marks & Spencer v Británii kolekci, která nahradila pŧvodní poněkud maminkovské modely řetězce. „Zákaznice pochopitelně nedostaly to samé spodní prádlo, které se prodává pod luxusní značkou, nehledě na to, ţe kdyţ si je šly koupit do Marks & Spencer, vybíraly si je vedle regálŧ se sušenkami. To v buticích Agent Provocateur je nákup záţitek: kdyţ tam vstoupíte, ucítíte příjemnou vŧni, zanoříte se do měkkých kobercŧ, věnuje se vám osobní asistentka, v kabince visí na saténovém ramínku ţupánek od Vivienne Westwoodové. Tohle u M&S nikdy nezaţijete,― srovnává Kollmannová. Mascarpone vs. pomazánkové máslo Nemohou všechny kompromisy spolupráce s fast fashion řetězci luxusním značkám tedy přece jen uškodit? Denisa Kasl Kollmannová se domnívá, ţe nikoliv. Podle ní benefity plynoucí z publicity vše ostatní nakonec přebijí. „Karl Lagerfeld byl první, na kom se prokázalo, ţe v dnešním mediálním světě je jedno, jak se o vás mluví, hlavně, ţe se o vás mluví,― tvrdí expertka na PR. Luxusní brandy totiţ nevydělávají ani tak na modelech za tisíce dolarŧ, jako na kosmetice a parfémech nesoucí jejich značku, kterou je potřeba co nejvíce připomínat i příslušníkŧm niţších příjmových tříd. Ti si za svŧj prŧměrný plat sice nekoupí oblek za 100 tisíc korun, ale na parfém za dva tisíce dosáhnou. A takových jsou po celém světě miliony. Přesto vábení řetězcŧ řada luxusních značek jako například Armani, Prada nebo Chanel zatím odolává. Soustředí se spíš na asijské trhy, především Čínu, kde se podle odhadŧ bude v roce 2020 prodávat 44 procent luxusního zboţí, a pak na své obvyklé zákazníky z nejvyšších příjmových skupin. Udrţují si je servisem na úplně jiné úrovni a nabídkou celého ţivotního stylu včetně oblečení pro děti, nábytku, dekorací nebo lŧţkovin. I kdyţ se totiţ rozšířené řady tváří jako demokratizace nejvyšších pater módy, pořád platí, ţe luxus je jen pro ty, kteří si ho mohou dovolit. „Je to jako vzít recept na tiramisu a dát do něj místo mascarpone pomazánkové máslo. Vypadá to jakţtakţ jako originál, ale ztráty na kvalitě jsou nepřehlédnutelné. Uvítala bych spíš kolekce oblečení lépe vypracovaného, z lepších materiálŧ. Jenţe kvalita bez slavného jména by se určitě neprodávala tak dobře jako něco, co na sobě slavné jméno má, byť to je s kvalitou na štíru,― shrnuje svŧj názor na rozšířené řady bloggerka Ada. *** Spekulovat lze i o skrytých pohnutkách slavných návrhářŧ. Třeba mají dost toho, jak od nich řetězce s levnou módou opisují. Donatella Versace (* 1955) Skupinu Versace jako viceprezidentka a kreativní ředitelka vede od smrti svého bratra Gianniho v roce 1997. „Protoţe jsem tuto kolekci pojala jako ,největší hity’, je to také zpŧsob, jak mladé lidi o Versacem poučit,― řekla o letošní spolupráci s oděvním řetězcem H&M Donatella Versace. Stella McCartney spolupracuje se e značkou Adidas od roku 2004. Pro nadcházející olympijské hry v Londýně navrhuje nejen oblečení pro britský ký olympijský tým, ale zároveň bude e dohlíţet na sortiment pro fanoušky. Stella McCartney (* 1971) Dcera jednoho ze zakladatelŧ Beatles má vlastní značku, spolupracovala však se značkami Adidas, Target a H&M. Isaac Mizrahi (* 1961) Newyorský návrhář definoval svŧj styl jako okouzlující, elegantní, rafinovaný, inspirovaný dekadencí a rŧznorodostí New Yorku.



Kolekce pro Target byla v roce 2003 první pr velkou spoluprací slavného návrháře a oděvního řetězce. Později se proto oděv Mizrahiho návrhy rozšířily na módní Mizra doplňky, lŧţkoviny a dokonce i výrobky pro domácí mazlíčky. Lidé skoupili kolekci Stelly McCartney pro Target, protoţe si mysleli, ţe ji prodají na eBayi dráţ. Jenţe zpráva o ne zrovna zdařilých modelech se šířila rychle. (Denisa Kasl Kollmannová) Michael Bastian Micha (* 1965) Jako nejlepší pánský návrhář roku získal letos prestiţní cenu CFDA, na niţ byl uţ počtvrté nominován. „Snaţím se uchovat pro kolekci Gant sportovnější nádech a zaměřit se na měřit mladší zákazníky - oproti kolekci Michael Bastian, která je svým zpŧsobem více luxusnější a usedlejší,― uvedl pro HN Bastian. Alber Elbaz (* 1961) Izraelský designér se stal v roce 2001 kreativním ředitelem francouzské značky Lanvin, které vtisknul styl díky plandavým modelŧm s nezačištěnými okraji. Elbazova kolekce pro H&M z loňského roku byla kritizována zejména kvŧli řemeslně nedotaţeným modelŧm, z nichţ se třepily nitě zcela nekontrolovaně, a zipy byly neuměle našity z vnější strany. Já jsem dodala své návrhy, nápady a DNA Versace do H&M a bylo na nich, jak je zhotoví. Neptejte se mě, jak to dělají. Oni jsou experti. (Donatella Versace) Jil Sander (* 1943) Zaloţila vlastní stejnojmennou značku, jejíţ většinový podíl získala v roce 1999 Prada. Pod označením +J vznikla v roce 2009 pro japonský řetězec Uniqlo podzimní i jarní kolekce. Nesla oblíbené prvky německé módní návrhářky - minimalistickou estetiku a tlumené barvy. Foto autor| Foto: Versace for H&M _

Ředitelé na PR Summitu: růst firem se neobejde bez investic do public relations 26.10.2011 finance.cz str. 00 Blue Events s.r.o._

_

Praha, 20. října 2011 – Třetí ročník konference PUBLIC RELATIONS SUMMIT za účasti CEO předních českých společností potvrdil, ţe investice do komunikace jsou nezbytné pro rŧst firem a vytváření dŧvěry ve značku. Největší odborná konference v oblasti public relations se uskutečnila ve středu 19. října v Corinthia Hotelu Praha. Téma „PR očima CEO― zaujalo celkem dvě stovky účastníkŧ, a to nejen komunikačních odborníkŧ z firem a PR agentur, ale i řadu generálních ředitelŧ, kterých bylo mezi návštěvníky akce 11 %. Úvodní blok zahájila Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK, s několika výzkumy na téma vliv CEO na reputaci firmy. Zajímavé byly údaje dokumentující nárŧst dŧvěryhodnosti CEO a jejich sdělení o firmách – za poslední dva roky se tato dŧvěra zvedla o 20 %. Ředitelé se tak zařadili mezi ty, kteří nejvíce ovlivňují reputaci firmy, hned za akademiky, experty a analytiky. Dle jiného výzkumu povaţují CEO ve světě za klíčové pro posílení reputace firmy transparentnost, dŧvěru, poctivé chování, kvalitu sluţeb a společenskou odpovědnost. Podobně to vnímají i CEO v České republice, ovšem s tím rozdílem, ţe mnohem menší význam přikládají společenské odpovědnosti a férovým cenám a sluţbám. PR jako kaţdodenní čištění zubŧ Francois Vleugels, CEO a předseda představenstva Bochemie, představil svŧj pohled z venku. Jako Belgičan se zkušenostmi ze zahraničí a pracující jiţ několik let v České republice prohlásil, ţe komunikaci vnímá zejména jako vytváření vztahŧ, sdílených hodnot, představ a snŧ. „Klíč k úspěchu firmy je otevřený dialog se zaměstnanci. Kdyţ tvoříte vize, vše stojí a padá s komunikací a leadershipem,― uvedl Vleugels.



Podle Roberta Chvátala, CEO z T-Mobile Austria, je PR spíše kaţdodenní čištění zubŧ, neţ nárazová aktivita. Na několika projektech, které byly postaveny na aktivitě zákazníkŧ rakouského T-Mobilu, ukázal, ţe v jeho firmě je PR plně integrováno do firemní komunikace. „V Rakousku se očekává, ţe CEO bude viditelný v médiích a bude mluvit za firmu. Pokud by tuto roli delegoval na mluvčího, rakouská veřejnost by to vnímala jako slabost,― řekl Chvátal. Rovněţ zdŧraznil roli interní komunikace, kdy zaměstnanci dokáţou skvěle podpořit to, co o sobě firma říká navenek. Český pohled na domácí trh prezentoval Dan Ťok, generální ředitel společnosti Skanska. Podle něj se obraz firmy nevytváří primárně v médiích, ale tím, jak firma funguje. „PR by mělo být vţdy pro firmu a nikoli pro jejího šéfa, ale mám pocit, ţe v Česku vnímají někteří ředitelé publicitu jako výtah pro svoji kariéru,― prohlásil Ťok. Jinou situaci představují případy krizové komunikace, kdy by se CEO měl jasně postavit do čela a stát se tváří firmy. V těchto momentech je zároveň dŧleţitá rychlost, pravdivá argumentace a ochota bojovat, jak ukázal na nedávném sporu s ministrem dopravy. Dopolední blok byl uzavřen hlasováním o PR Managerovi roku 2011. Radek Maršík, ředitel Fleishman-Hillard a místopředseda výkonné rady APRA a Marek Hlavica, konzultant komunikace, představili celkem sedm nominovaných osobností. Na základě veřejného hlasování účastníkŧ se stal vítězem Zdeněk Mikulášek, PR Manaţer Rodinného pivovaru Bernard, a to především za svŧj podíl na kampani „Bernard vás ve štychu nenechá―, která byla zaměřena proti akci lékařských odborŧ. PR je nezbytné pro rŧst a komunikaci změn Odpolední diskusní panel, který řídil Marek Hlavica, se věnoval otázce, co čekají od PR zajímavé osobnosti v čele organizací. David Vrba, CEO 3M Česko, očekává, ţe PR aktivity zvýší povědomí o značce a pomohou jí vystoupit z řady. Většina diskutujících se shodla, ţe do public relations je nutné investovat, pokud chcete, aby firma rostla. Stejně tak jsou nástroje PR nezbytné v případě, kdy firma prochází velkými změnami. „Rád pustím PR ke strategičtější roli, rád mu dám více vlivu, pokud mi prokáţe přidanou hodnotu,― uvedl Luděk Pfeifer, jednatel a předseda představenstva společnosti M.C. TRITON. „Nečekejte však, ţe vám na to dám víc peněz,― dodal s úsměvem. Následně však přiznal, ţe při současné prorŧstové strategii firmy připravuje navýšení investic do PR. Velká debata se vedla o roli CEO ve firemní komunikaci. „V nadnárodních korporacích, jako je například SAP, nemŧţe být PR o jedné osobě. Celkově se mi zdá, ţe v Česku u mezinárodních firem klesá role osobností v čele organizací,― řekl Roman Teiml, CEO SAP. Luděk Pfeifer zdŧraznil, ţe CEO by měl být ztělesněním firemních hodnot, a to jak ve firmě, tak v soukromém ţivotě. „Není nic více devastujícího, neţ propast mezi chováním šéfa a kodexy vyvěšenými na firemních chodbách.― Vojtěch Jirkŧ, generální ředitel vydavatelství EURONEWS, shrnul roli šéfa stručně: CEO je velvyslancem značky. „Jsem přesvědčen, ţe ti co komunikují dobře, musí hodně investovat do přípravy,― doplnil Jirkŧ. RIC PIC s Janem Krausem Závěr PR Summitu patřil prezentační soutěţi RIC PIC na téma „Jak zatočit s korupcí v Česku pomocí PR?―, jejímţ moderátorem byl Jan Kraus. Zúčastnili se nejen odborníci na komunikaci, ale také osobnosti, které se s korupcí snaţí aktivně bojovat. Vítězem se stal David Holman ze společnosti Media Age, který zvolenou prezentační formou „ďáblova advokáta― přítomné pobavil a svým občanským postojem aktivního zastupitele města Kuřim je přesvědčil. Zlatými partnery akce byly společnosti: AMI Communications a Anopress IT, hlavním mediálním partnerem týdeník EURO.

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/330525/ _



stavební spoření lze vyuţít na důchod nebo studium 25.10.2011

Bankovnictví str. 04 (čtk)_

Spektrum_

stavební spořitelny by se mohly stát účelovými spořitelnami pro specifické ţivotní události, například pro spoření na stáří, nadstandardní zdravotní sluţby, studium nebo pro období nezaměstnanosti. Vyplývá to ze studie Institutu ekonomických studií FSV UK. „Stavební spoření mŧţe v budoucnu znamenat vhodný zdroj spoření na stáří v ČR, podobně jako tomu je v Německu v rámci tzv. Riesterovy reformy,― uvádí studie. Podle ní loni o stavebním spoření jako doplňku k dŧchodu uvaţovalo asi 60 % obyvatel ČR. Navíc by tomuto modelu mohl pomoci fakt, ţe výkonnost českých penzijních fondŧ je nízká. Stárnutí české populace se promítne podle studie i do vyšších sociálních nákladŧ kromě penzijního systému i ve zdravotnictví. „Stavební spoření by mohlo slouţit jako doplňkové spoření a lidé by úspory ze stavebního spoření mohli vyuţít na nadstandardní zdravotní sluţby v předdŧchodovém či dŧchodovém věku,― říká studie. V případě vyuţití stavebního spoření jako produktu vyuţitelného k financování vzdělání jiţ takový model funguje v Rakousku. Další moţností je vyuţití naspořených prostředkŧ na neočekávané náklady v souvislosti se ztrátou zaměstnání, tedy svým zpŧsobem pojištění dočasného zachování úrovně příjmŧ v nezaměstnanosti. Podobně o stavebním spoření uvaţuje i studie společnosti Next Finance. Podle ní je moţné stabilitu penzijního systému posílit zapojením stavebního spoření. To je totiţ bezpečnější neţ fondy, infrastruktura celého systému je jiţ vybudovaná a navíc by se nemusela měnit. Ministerstvo financí připravuje kromě těch schválených i další změny. Navrhuje, aby státní podporu stavebního spoření mohli od roku 2013 získat jen ti, kteří ji vyuţijí na bydlení, nebo si vezmou úvěr od stavební spořitelny. MF chce zároveň od roku 2015 umoţnit, aby stavební spoření mohly poskytovat i univerzální banky. Navrhované změny podle výkonného ředitele Evropského sdruţení stavebních spořitelen Andrease Zehndera povedou fakticky k likvidaci celého systému stavebního spoření v ČR. _

Budoucnost stavebních spořitelen 25.10.2011

Bankovnictví

str. 32 _

Produkty a sluţby_

stavební spořitelny jako účelové spořitelny pro specifické ţivotní události stavební spoření se stává v současnosti často diskutovaným tématem, zejména v souvislosti s výší státní podpory tohoto produktu. Cílem tohoto článku je kromě analýzy základních aspektŧ stavebního spoření předloţit také nástin budoucího modelu stavebního spoření v České republice, které by mohlo spočívat v rozšíření moţností pŧsobení stavebních spořitelen jakoţto účelových spořitelen pro specifické ţivotní události. Předchozí příspěvky o stavebním spoření se zabývají vybranými aspekty této problematiky, ucelenější pohled jsme se snaţili nastínit v naší studii Budoucnost modelu stavebních spořitelen. V tomto článku prezentujeme její hlavní závěry a doporučení. Historie a současnost stavebních spořitelen Navzdory tomu, ţe dnešní stavební spořitelny mají své kořeny v Anglii koncem 18. století, jejich kolébkou jsou historicky německy mluvící země, kde sehrály významnou úlohu při obnově zničeného bytového fondu po obou světových válkách. Stavební spoření zaujímá dŧleţité místo i na českém finančním trhu. Objem vkladŧ ze stavebního spoření ke konci roku 2010 dosáhl 430 mld. Kč, coţ implikovalo 18% podíl na celkových finančních aktivech českých domácnosti. V posledních letech počet smluv o stavebním spoření ve fázi spoření osciluje kolem 4,9 milionu, coţ představuje 48% penetraci tohoto finančního produktu, druhou nejvyšší hodnotu po Rakousku. Tabulka shrnuje trh stavebního spoření v Evropě a rovněţ ukazuje, ţe tento produkt je kromě ČR hojně vyuţíván v Německu, Rakousku a na Slovensku, s menší intenzitou v Chorvatsku, Maďarsku, Rumunsku a Belgii. Mimo Evropu lze nalézt de facto stejné systémy stavebního spoření v Číně, Indii, Kazachstánu a ve Vietnamu, v modifikované podobě potom například v USA a na Novém Zélandu. Plné znění zpráv


Stavební spořitelny jsou stabilní finanční instituce, které ukázaly vysokou resistenci oproti negativním šokŧm během globální krize. Tato skutečnost je dána konzervativním modelem fungování stavebních spořitelen a taktéţ úspěšnou aplikací robustních modelŧ pro řízení rizik. Jedním ze současných v oblasti bankovní regulace je doporučení, aby se banky vrátily k základŧm bankovnictví (tzv. back to basics), tj. sbíraly vklady a poskytovaly úvěry, a naopak se méně angaţovaly v rizikových aktivitách, jako jsou spekulace s deriváty či investice do komplexních finančních produktŧ. Zjednodušeně řečeno se komerční banky mají de facto vrátit k pŧvodnímu, málo rizikovému konzervativnímu modelu bankovnictví, který dnes praktikují stavební spořitelny. Jak je patrné, spíše neţ špatné ekonomické podmínky mohou narušit stabilitu stavebních spořitelen systémové změny ve stavebním spoření, jako se tomu stalo koncem počátkem tisíciletí, kdy zavedení účelovosti na Slovensku výrazně ochromilo tamější trh. Tato účelovost musela být následně zrušena. Výhody a nevýhody stavebního spoření Existuje několik argumentŧ pro podporu stavebního spoření, které se dají například rozčlenit na mikroekonomické z pohledu účastníkŧ spoření, makroekonomické z pohledu finanční stability celé ekonomiky a argumenty sociální. V tomto článku pouţíváme odlišné dělení benefitŧ plynoucích ze stavebního spoření – benefity pro střadatele, stát a ekonomiku. * Za prvé, benefity pro střadatele zahrnují moţnost niţších úrokových sazeb na úvěry, dlouhodobou fixaci úrokových sazeb, relativní dostupnost pro všechny skupiny obyvatelstva, relativně vysoké zhodnocení vloţených prostředkŧ a kapitálovou rezervu pro obyvatelstvo. * Za druhé, mezi benefity pro stát lze zařadit podporu bytového fondu, vyšší motivaci střadatelŧ spořit, resp. jejich zvyšování finanční gramotnosti a nepřímý pozitivní efekt na zaměstnanost. * Za třetí, benefity pro ekonomiku zahrnují tvorbu zdrojŧ pro dlouhodobé investice do bydlení, nezadluţování v cizích měnách, relativní stabilitu úvěrové dynamiky během krize a úspěšný management kreditního rizika stavebními spořitelnami. Kromě těchto benefitŧ existuje i několik nevýhod státní podpory stavebního spoření – deformace trhu (jako kaţdá dotace), otázka účelu podpory stavebního spoření na bytovou výstavbu, otázka zvyšování příjmových nerovností a v neposlední řadě náklady pro státní rozpočet. Stabilita sazeb V naší studii jsme se zabývali rovněţ analýzou stability úrokových sazeb stavebních spořitelen ve srovnání s bankami pŧsobícími v ČR. Za pomoci rŧzných statistických modelŧ jsme porovnali promítání trţních sazeb do úrokových sazeb bank a úrokových sazeb stavebních spořitelen, tj. zajímal nás dopad trţních šokŧ do cenových politik v ČR pŧsobících bank a stavebních spořitelen. Dostupná data za období leden 2004 aţ leden 2011 ukazují, ţe úrokové sazby na nákup bytových nemovitostí domácnostmi se u bank a stavebních spořitelen pohybují v prŧměru ve stejné výši, ale úrokové sazby stavebních spořitelen jsou mnohem stabilnější (viz graf 1). Analýza ukazuje, ţe sazby mezibankovního trhu i výnosy státních dluhopisŧ se mnohem méně promítají do sazeb stavebních spořitelen neţ do obdobných sazeb bank. Tento fakt není překvapivý s ohledem na nastavení parametrŧ a povahu stavební spoření. Budoucnost modelu stavebních spořitelen Dosavadní model stavebních spořitelen je chápán primárně ve vztahu poskytování levných a dostupných úvěrŧ pro účastníky stavebního spoření. V budoucnu by se toto pojetí mohlo rozšířit a stavební spořitelny by mohly stát účelovými spořitelnami pro specifické ţivotní události. Konkrétně by se mohlo jednat o rozšíření palety produktŧ stavebních spořitelen o spoření na stáří, spoření na nadstandardní zdravotní sluţby, spoření na studium a spoření na období nezaměstnanosti. * Za prvé, spoření na stáří nabývá na významu v poslední době v souvislosti s demografickým vývojem, resp. stárnutím obyvatelstva. Postupem času i české obyvatelstvo začíná chápat stavební spoření jako vhodnou alternativu pro spoření na stáří, neboť podle CVVM v roce 2010 o stavebním spoření jako doplňku k dŧchodu uvaţovalo asi 60 % obyvatel ČR. Stavební spoření mŧţe proto v budoucnu znamenat vhodný zdroj spoření na stáří, podobně jako tomu je v Německu v rámci tzv. Riesterovy reformy. Začlenění stavebních spořitelen do probíhající penzijní reformy by poskytlo více moţností, jak by lidé mohli spořit na stáří. Domníváme se, ţe tato problematika si zasluhuje dŧkladnější zkoumání, například vytvořením platformy při MF ČR ve spolupráci s Národní ekonomickou radou vlády (NERV), v rámci které by otázka začlenění stavebních spořitelen do penzijního systému byla detailně diskutována. Graf 2 schematicky ukazuje cashflow stavebního spoření v případě spoření na stáří z pohledu klienta. Plné znění zpráv


* Za druhé, spoření na nadstandardní zdravotní sluţby mŧţe být dŧleţité v kontextu zmíněného procesu stárnutí české populace, které promítne do zvýšených sociálních nákladŧ (zejména nákladŧ penzijního systému a zdravotnictví), coţ bude mít významný dopad na veřejné rozpočty. V budoucnu lze očekávat změnu ve struktuře poptávky českého obyvatelstva, neboť občané v dŧchodovém věku zřejmě zvýší poptávku po zdravotnické péči a materiálu, vzroste poptávka v oblasti turismu a volnočasových aktivit, to vše na úkor poptávky po spotřebním zboţí. Stavební spoření by mohlo slouţit jako doplňkové spoření pro obyvatele, kteří by si následně úspory ze stavebního spoření mohli vyuţít na nadstandardní zdravotní sluţby v předdŧchodovém či dŧchodovém věku. * Za třetí, stavební spoření by mohlo být dále pouţito k financování vzdělání, podobně jako v Rakousku. Navzdory tomu, ţe v ČR není zatím zavedeno školné na vysokých školách, náklady na studium mohou znamenat významnou finanční zátěţ, zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. V případě rozšíření uţití naspořených prostředkŧ i na úvěry na vzdělání by mohlo umoţnit studovat také lidem, kteří by na to jinak neměli dostatek prostředkŧ (pro úplnost uvádíme, ţe v roce 2008 bylo jiţ rozšíření vyuţití stavebního spoření i na úvěry na vzdělání téměř schváleno Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR, ale tehdy chyběly dva hlasy). * Za čtvrté, naspořených prostředkŧ u stavební spořitelny mŧţe být vyuţito na neočekávané náklady v souvislosti se ztrátou zaměstnání, tj. svým zpŧsobem pojištění dočasného zachování úrovně příjmŧ během nezaměstnanosti. Toto by se dalo chápat jako určité protikrizové opatření, nicméně bude třeba ještě tuto alternativu dŧkladněji prozkoumat. Mohli bychom uváţit následující hypotetický příklad – klient tři roky spoří, následně tři roky čerpá své úspory po dobu nezaměstnanosti a poté opět tři roky dospoří pŧvodní cílovou částku (de facto splácí úvěr čerpaný v době nezaměstnanosti). Úspory ve stavební spořitelně by tak klient mohl vyuţít jako dočasný zdroj prostředkŧ v období nezaměstnanosti. Otázka dalšího vývoje Dosavadní model stavebních spořitelen je chápán primárně ve vztahu poskytování levných a dostupných úvěrŧ pro účastníky stavebního spoření. Navzdory tomu, ţe státní podpora dlouhodobě klesá, otázka jejího sniţování v dobách rozpočtových škrtŧ je relevantní. Nicméně jakákoli nepromyšlená systémová změna (například zavedení účelovosti) mŧţe velmi negativně ovlivnit trh stavebního spoření, podobně jako se tomu stalo na Slovensku. V budoucnu by se stavební spořitelny mohly stát účelovými spořitelnami pro specifické ţivotní události, jejichţ portfolio by obsahovalo nové produkty – spoření na stáří, spoření na nadstandardní zdravotní sluţby, spoření na studium a spoření na období nezaměstnanosti. Toto rozšíření by mohlo pomoci řešit současné i budoucí problémy české ekonomiky z prostředkŧ uloţených ve stavebních spořitelnách. Úvaha na závěr Pokud by došlo k navrhované změně zákona a banky mohly nabízet stavební spoření bez odděleného účetnictví, mělo by to tři hlavní dopady. Za prvé, došlo by k vyšší konkurenci na trhu, z čehoţ by mohli klienti profitovat. Za druhé, mělo by to za následek určitou diskriminaci stavebních spořitelen, které mají omezený okruh činností oproti bankám. Ty by tak získaly konkurenční výhodu. Za třetí, banky by teoreticky mohly z vkladŧ účastníkŧ stavebního spoření financovat i rizikovější aktivity typu spotřebitelských úvěrŧ či finančních derivátŧ, coţ by mohlo zvýšit riziko produktu stavebního spoření. Právě financování rizikových obchodŧ z levných depozit bylo jednou z příčin problémŧ některých švýcarských bank během finanční krize. *** Stavební spoření v Evropě (stav k 31. 12. 2009) Země Počet smluv Ukazatel úvěry/ Počet obyvatel Penetrace stavebního ve fázi spoření vklady spoření Německo 30 109 800 79,6% 82 268 000 36,6 % Česká republika 4 926 183 64,4% 10 334 000 47,7 % Rakousko 5 096 658 94,4% 8315 000 61,3 % Slovensko 1 011 753 100,8% 5397 000 18,7 % Chorvatsko 330 165 70,5% 4436 000 7,4% Maďarsko 590 820 11,6% 10 056 000 5,9% Rumunsko 254 639 11,5% 21 547 000 1,2% Belgie 7 060 1151,2% 10 626 000 0,1% Celkem 42 327 078 79,9% 152 979 000 36,6 % ZDROJ: EVROPSKÉ SDRUŢENÍ STAVEBNÍCH SPOŘITELEN (2010) Plné znění zpráv


Graf 1 Úrokové sazby bank, stavebních spořitelen a ČMSS na nové obchody v daném měsíci (1/2004–1/2011) ZDROJ: AUTOŘI PODLE RŦZNÝCH ZDROJŦ Graf 2 Cash-flow stavebního spoření při spoření na stáří z pohledu klienta (schematický příklad) ZDROJ: AUTOŘI Foto popis| O autorovi| PETR TEPLÝ, UK A VŠE PRAHA, ROMAN HORVÁTH, UK PRAHA Petr Teplý je odborným asistentem na Univerzitě Karlově a VŠE Praha. Roman Horváth pŧsobí jako zástupce ředitele Institutu ekonomických studií FSV UK Praha. _

Moţnosti stavebního spoření ještě nejsou vyčerpány 24.10.2011

Benešovský deník (fk)_

str. 55

Pojištění_

Budoucnost stavebního spoření? Vedle podpory bydlení také nástroj spoření na stáří, financování studia a zajištění nadstandardních zdravotních sluţeb. K tomuto výsledku dospěli autoři studie, která vznikla na pŧdě Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Stavební spoření, které vyuţívá téměř polovina české populace, s celkovým počtem 4,9 milionu smluv, si podle nich zaslouţí větší pozornost neţ jen neustálé sniţování státní podpory. Jeho budoucnost vidí autoři také v podpoře finančního zabezpečení vybraných ţivotních potřeb, jako jsou zabezpečení ve stáří, spoření na nadstandardní zdravotní sluţby, studium či na období nezaměstnanosti. „Myslíme si, ţe takový krok by v konečném dŧsledku řešil současné i budoucí problémy ekonomiky. Natrhu je stabilní finanční produkt, který je schopen tyto oblasti pokrýt. Přitom kaţdá koruna, kterou stát investuje do podpory stavebního spoření, se mupřímo či nepřímo vrátí,― dodává jeden z autorŧ studie Petr Teplý. Objem stavebního spoření dosáhl v minulém roce 430 miliard korun, coţ představovalo téměř pětinový podíl na celkových aktivech domácností. Stavební spoření se tak co do oblíbenosti zařadilo na druhé místo za běţnými vklady (32 procent). Region| Střední Čechy Publikováno| Praţský deník; Pojištění; 55 Publikováno| Boleslavský deník; Pojištění; 55 Publikováno| Benešovský deník; Pojištění; 55 Publikováno| Kladenský deník; Pojištění; 55 Publikováno| Berounský deník; Pojištění; 55 Publikováno| Kolínský deník; Pojištění; 55 Publikováno| Kutnohorský deník; Pojištění; 55 Publikováno| Mělnický deník; Pojištění; 55 Publikováno| Nymburský deník; Pojištění; 55 Publikováno| Příbramský deník; Pojištění; 55 Publikováno| Rakovnický deník; Pojištění; 55 ID| 3236bc22-6537-40a2-ad6e-9afd16cbe45d _

Transatlantické vztahy 24.10.2011

ČRo Rádio Česko

str. 01

10:08 Rozhovor na aktuální téma_



_ moderátor -------------------Obnova a oţivování transatlantické vazby je tématem uţ sedmého ročníku konference Dny Spojených státŧ a Evropské unie. Úvodní projev přednese asi za krátko uţ premiér Petr Nečas. A my jsme teď ve spojení s Jakubem Lepšem z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, dobrý den. Jakub LEPŠ, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. moderátor -------------------Tak, aktuálně víme a prolíná se to i našim vysíláním, ţe Evropa řeší dluhovou krizi, Spojené státy dávají najevo jistou netrpělivost, prezident Obama nedávno vyzval Evropu k rychlému řešení. Nakolik teď právě ekonomika dominuje těm transatlantickým vztahŧm? Jakub LEPŠ, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, zjednodušeně se dá říct, ţe ekonomika teď dominuje úplně všemu a ne jinak je tomu i v případě Spojených státŧ a tedy i transatlantických vztahŧ. moderátor -------------------Podle toho hesla "It´s the economy, stupid" říkali Billa Clintona. Jakub LEPŠ, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ano, tak to teď platí opravdu, dá se říci, obecně. A co se týče těch transatlantických vztahŧ. Obama od Evropy v první řadě čeká pomoc v dosaţení evropského rŧstu. V tomto se vcelku shodnou, protoţe je zrovna tak v zájmu Evropy, aby se světová ekonomika dostala z těch problémŧ, kterými teď opět prochází ve vyšší intenzitě. A z toho pohledu tedy Obamŧv tlak nebo tlak Obamovy administrativy na, na Evropu je zcela jasný: "Uspořádejte si své záleţitosti." Koneckoncŧ v podobném duchu na Evropu tlačí například Čína. "Vyřešte svoji dluhovou krizi, dejte si pozor na své banky a zejména na Řecko." A potom vlastně, to je ta hlavní otázka, která teď Ameriku zajímá. moderátor -------------------A je Spojeným státŧm jedno jakým zpŧsobem, anebo přicházejí i s určitými návrhy? Pokud vím, tak se třeba na jednání eurozóny několikrát objevil Timothy Geithner a navrhoval něco podobného tomu americkému programu, který zavedli po pádu Lehman Brothers. Tak snaţí se uspět i s těmi konkrétními řešeními, nebo to skutečně nechávají na evropských lídrech, jak si to udělají? Jakub LEPŠ, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, Timothy Geithner se tady opravdu objevil. On také na druhou stranu potřeboval ubezpečovat Evropu, ţe zrovna tak Spojené státy se snaţí, ţe to není jenom, ţe Spojené státy říkají: "Vy si v Evropě zameťte." A Spojené státy se budou tvářit: "My máme doma pořádek a nic nepotřebujeme." Čili to bude takové dvousečné. Navíc od Ameriky poučovat Evropu, co má dělat, by bylo trošku sloţité. Samozřejmě měli tam nějaké úspěchy, například s automobilkami nebo ten bankovní sektor tam nějaké úspěchy zaznamenal. Ale na druhou stranu Amerika také rozhodně není venku. Takţe nějaké konkrétní návrhy navrhují, ale víceméně spíš je to obecný tlak, aby si to Evropa nějakým stylem zařídila zejména s tím Řeckem. moderátor -------------------No, a co je v tom ţebříčku největších problémŧ, které teď trápí Spojené státy, vlastně na vrcholu. Je to hlavně evropská krize anebo jsou pro ni nebo jsou pro Spojené státy dŧleţitější americko-čínské ekonomické vztahy? Plné znění zpráv


Jakub LEPŠ, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, tak dlouhodobě význam Evropy pro Spojené státy klesá. Takţe se uţ nějakou dobu mluví o tom, ţe 21. století bude patřit /nesrozumitelné/ století, čili to bude století, kterému budou dominovat vztahy mezi právě Spojenými státy a Čínou, nebo obecně Spojenými státy a Asií. Takţe dá se říci, ţe po té Evropě víceméně ta Amerika toho nechce aţ zas tak moc. Amerika bude spokojená, kdyţ Evropa si uspořádá své ekonomické záleţitosti, dosáhne nějakého rŧstu a marná sláva, prostě Evropa pro Spojené státy v dlouhodobém měřítku bude upadat. Naopak ten význam Číny, Indie a dalších asijských zemí bude narŧstat. Navíc v těch vztazích mezi Amerikou Evropou tam spíš to napětí se někde objevuje v oblasti té, ţe Amerika chce, aby Evropa udělala například něčeho víc nebo něčeho trošku míň. Ale nejsou tam nějaké zásadní krize. Pokud se jedná o vztahy s Asií, konkrétně s tou Čínou, tak tam hrozí opravdu velké krize. Čili kvalitativně jsou to úplně odlišné situace čínsko-americké a evropsko-americké vztahy. moderátor -------------------Abychom si nebrali na paškál jenom ekonomiku, tak samozřejmě i ve vojenské oblasti je tady docela velké propojení. Ale teď v tom posledním libyjském konfliktu to bývalo, to bylo trochu jinak, neţ bývalo zvykem v minulosti. Tam hrálo hlavní roli NATO, Spojené státy jako takové se z něj stáhly. Ale země, jako Velká Británie nebo Francie, dávaly najevo, jak je pro ně angaţmá v tomhle konfliktu drahé, zatěţující, a dokonce některé zbrojní systémy stejně musely vyuţít jenom díky Američanŧm. Dá se říci, ţe i v tomto konfliktu, v tomhle ohledu se Evropa přesvědčila, ţe bez Spojených státŧ prostě podobné akce nezvládne. Jakub LEPŠ, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To se dá říci, na tuto otázku jednoduše odpovědět, ano, to se ukázalo. Bez Spojených státŧ by nepochybně ta libyjská operace neproběhla tak, jak proběhla, a Evropané občas lehce potupně museli ţádat Spojené státy o pomoc. Na druhou stranu v porovnání s některými minulými situacemi, například v bývalé Jugoslávii, dá se říci, ţe tato akce proběhla k oboustranné spokojenosti. Spojené státy byly nesmírně nadšené, ţe do Libye nemusí posílat v zásadě téměř ţádné vojáky, protoţe to by byla téměř politická sebevraţda. Čili Spojené státy byly velmi rády, ţe toho úkolu například posílat stíhačky s piloty se chopily právě jiţ zmíněná Velká Británie či Francie. Na druhou stranu Evropané byli rádi, ţe oni jsou schopni částečně poskytnout technologii, částečně to financovat, ale kdyţ jim docházejí síly, tak Spojené státy se k tomu prostřednictvím operace NATO přidaly a dotáhly to do úspěšného konce. Čili ano, nadále je zjevné, ţe i v tomto se Spojené státy mohou na Evropu obracet a říkat: "Do budoucna by bylo dobré, abyste byli schopni takovou to akci zopakovat, abyste měli technologickou výbavu, abyste měli finanční zdroje." Čili toto posílit. Na druhou stranu ţádný nějaký velký prŧšvih a něco, co by do evropského-amerických vztahŧ zanášelo napětí, toto nebylo. Ten, ta akce byla opravdu poměrně úspěšná. moderátor -------------------My uţ jsme tady naznačili, ţe priority Spojených státŧ se otáčení, otáčejí jinam neţ "ke starému kontinentu". Ze strany Evropy bylo cítit určité zklamání po čase, po Obamově zvolení, ţe Obama jaksi nenaplnil ta očekávání, která mohla být aţ příliš přehnaná, která se do něj vkládá. Ale vidíte někde nějaký jednoznačný projev toho, ţe skutečně došlo k ochlazení vztahŧ Evropa - Spojené státy? Jakub LEPŠ, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já bych řekl, pokud pod ochlazením vezmeme sníţení významu nebo sníţení nějakého nadšení, tak to opravdu dlouhodobě se dá říci, ţe probíhá. Na druhou stranu pokud bychom řekli, ţe se tady objevují nějaké zásadní krize, tak to bych odpověděl, to uţ jsem částečně odpověděl v těch minulých otázkách, na to bych řekl spíše ne. A to hlavní, co teď Obamova administrativa, Amerika od Evropy očekává, je opravdu pomoc s tím, aby se, aby konečně ta finanční ekonomická krize skončila, protoţe v současné době Obamovy, Obamovy administrativě opravdu reálně hrozí, ţe příští volby v příštím roce mŧţou prohrát, a to zejména na základě ekonomiky. Čili ta hlavní témata teď jsou ekonomický rŧst, sniţování nezaměstnanosti a v tom, pokud Evropa bude schopná, coţ je ostatně v jejím zájmu tu situaci vyřešit, tak se domnívám, ţe po ose Evropa - Spojené státy ţádné velké problémy nelze čekat. moderátor -------------------Plné znění zpráv


Tak takhle hezky končí rozhovor s Jakubem Lepšem z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Já vám děkuji za čas, přeji vám hezký den. Jakub LEPŠ, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuji, na shledanou. _

Ředitelé na PR Summitu: růst firem se neobejde bez investic do PR 24.10.2011

profit.cz str. 00 Profit, TZ_

Aktuality_

Třetí ročník konference PUBLIC RELATIONS SUMMIT za účasti CEO předních českých společností potvrdil, ţe investice do komunikace jsou nezbytné pro rŧst firem a vytváření dŧvěry ve značku. Foto: Profimedia.cz Největší odborná konference v oblasti public relations se uskutečnila ve středu 19. října v Corinthia Hotelu Praha. Téma „PR očima CEO― zaujalo celkem dvě stovky účastníkŧ, a to nejen komunikačních odborníkŧ z firem a PR agentur, ale i řadu generálních ředitelŧ, kterých bylo mezi návštěvníky akce 11 %. Úvodní blok zahájila Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK, s několika výzkumy na téma vliv CEO na reputaci firmy. Zajímavé byly údaje dokumentující nárŧst dŧvěryhodnosti CEO a jejich sdělení o firmách – za poslední dva roky se tato dŧvěra zvedla o 20 %. Ředitelé se tak zařadili mezi ty, kteří nejvíce ovlivňují reputaci firmy, hned za akademiky, experty a analytiky. Dle jiného výzkumu povaţují CEO ve světě za klíčové pro posílení reputace firmy transparentnost, dŧvěru, poctivé chování, kvalitu sluţeb a společenskou odpovědnost. Podobně to vnímají i CEO v České republice, ovšem s tím rozdílem, ţe mnohem menší význam přikládají společenské odpovědnosti a férovým cenám a sluţbám. PR jako kaţdodenní čištění zubŧ Francois Vleugels, CEO a předseda představenstva Bochemie, představil svŧj pohled z venku. Jako Belgičan se zkušenostmi ze zahraničí a pracující jiţ několik let v České republice prohlásil, ţe komunikaci vnímá zejména jako vytváření vztahŧ, sdílených hodnot, představ a snŧ. „Klíč k úspěchu firmy je otevřený dialog se zaměstnanci. Kdyţ tvoříte vize, vše stojí a padá s komunikací a leadershipem,― uvedl Vleugels. Podle Roberta Chvátala, CEO z T-Mobile Austria, je PR spíše kaţdodenní čištění zubŧ, neţ nárazová aktivita. Na několika projektech, které byly postaveny na aktivitě zákazníkŧ rakouského T-Mobilu, ukázal, ţe v jeho firmě je PR plně integrováno do firemní komunikace. „V Rakousku se očekává, ţe CEO bude viditelný v médiích a bude mluvit za firmu. Pokud by tuto roli delegoval na mluvčího, rakouská veřejnost by to vnímala jako slabost,― řekl Chvátal. Rovněţ zdŧraznil roli interní komunikace, kdy zaměstnanci dokáţou skvěle podpořit to, co o sobě firma říká navenek. Český pohled na domácí trh prezentoval Dan Ťok, generální ředitel společnosti Skanska. Podle něj se obraz firmy nevytváří primárně v médiích, ale tím, jak firma funguje. „PR by mělo být vţdy pro firmu a nikoli pro jejího šéfa, ale mám pocit, ţe v Česku vnímají někteří ředitelé publicitu jako výtah pro svoji kariéru,― prohlásil Ťok. Jinou situaci představují případy krizové komunikace, kdy by se CEO měl jasně postavit do čela a stát se tváří firmy. V těchto momentech je zároveň dŧleţitá rychlost, pravdivá argumentace a ochota bojovat, jak ukázal na nedávném sporu s ministrem dopravy. Dopolední blok byl uzavřen hlasováním o PR Managerovi roku 2011. Radek Maršík, ředitel Fleishman-Hillard a místopředseda výkonné rady APRA a Marek Hlavica, konzultant komunikace, představili celkem sedm nominovaných osobností. Na základě veřejného hlasování účastníkŧ se stal vítězem Zdeněk Mikulášek, PR Manaţer Rodinného pivovaru Bernard, a to především za svŧj podíl na kampani „Bernard vás ve štychu nenechá―, která byla zaměřena proti akci lékařských odborŧ. Plné znění zpráv


PR je nezbytné pro rŧst a komunikaci změn Odpolední diskusní panel, který řídil Marek Hlavica, se věnoval otázce, co čekají od PR zajímavé osobnosti v čele organizací. David Vrba, CEO 3M Česko, očekává, ţe PR aktivity zvýší povědomí o značce a pomohou jí vystoupit z řady. Většina diskutujících se shodla, ţe do public relations je nutné investovat, pokud chcete, aby firma rostla. Stejně tak jsou nástroje PR nezbytné v případě, kdy firma prochází velkými změnami. „Rád pustím PR ke strategičtější roli, rád mu dám více vlivu, pokud mi prokáţe přidanou hodnotu,― uvedl Luděk Pfeifer, jednatel a předseda představenstva společnosti M.C. TRITON. „Nečekejte však, ţe vám na to dám víc peněz,― dodal s úsměvem. Následně však přiznal, ţe při současné prorŧstové strategii firmy připravuje navýšení investic do PR. Velká debata se vedla o roli CEO ve firemní komunikaci. „V nadnárodních korporacích, jako je například SAP, nemŧţe být PR o jedné osobě. Celkově se mi zdá, ţe v Česku u mezinárodních firem klesá role osobností v čele organizací,― řekl Roman Teiml, CEO SAP. Luděk Pfeifer zdŧraznil, ţe CEO by měl být ztělesněním firemních hodnot, a to jak ve firmě, tak v soukromém ţivotě. „Není nic více devastujícího, neţ propast mezi chováním šéfa a kodexy vyvěšenými na firemních chodbách.― Vojtěch Jirkŧ, generální ředitel vydavatelství EURONEWS, shrnul roli šéfa stručně: CEO je velvyslancem značky. „Jsem přesvědčen, ţe ti co komunikují dobře, musí hodně investovat do přípravy,― doplnil Jirkŧ. RIC PIC s Janem Krausem Závěr PR Summitu patřil prezentační soutěţi RIC PIC na téma „Jak zatočit s korupcí v Česku pomocí PR?―, jejímţ moderátorem byl Jan Kraus. Zúčastnili se nejen odborníci na komunikaci, ale také osobnosti, které se s korupcí snaţí aktivně bojovat. Vítězem se stal David Holman ze společnosti Media Age, který zvolenou prezentační formou „ďáblova advokáta― přítomné pobavil a svým občanským postojem aktivního zastupitele města Kuřim je přesvědčil. Zlatými partnery akce byly společnosti: AMI Communications a Anopress IT, hlavním mediálním partnerem týdeník EURO.

URL| http://www.profit.cz/clanek/reditele-na-pr-summitu-rust-firem-se-neobejde-bez-investic-do-pr/ _

Ředitelé na PR Summitu: růst firem se neobejde bez investic do public relations 24.10.2011

webreporter.cz _

str. 00

Ekonomika_

Třetí ročník konference PUBLIC RELATIONS SUMMIT za účasti CEO předních českých společností potvrdil, ţe investice do komunikace jsou nezbytné pro rŧst firem a vytváření dŧvěry ve značku. Největší odborná konference v oblasti public relations se uskutečnila ve středu 19. října v Corinthia Hotelu Praha. Téma „PR očima CEO" zaujalo celkem dvě stovky účastníkŧ, a to nejen komunikačních odborníkŧ z firem a PR agentur, ale i řadu generálních ředitelŧ, kterých bylo mezi návštěvníky akce 11 %. Úvodní blok zahájila Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK, s několika výzkumy na téma vliv CEO na reputaci firmy. Zajímavé byly údaje dokumentující nárŧst dŧvěryhodnosti CEO a jejich sdělení o firmách - za poslední dva roky se tato dŧvěra zvedla o 20 %. Ředitelé se tak zařadili mezi ty, kteří nejvíce ovlivňují reputaci firmy, hned za akademiky, experty a analytiky. Dle jiného výzkumu povaţují CEO ve světě za klíčové pro posílení reputace firmy transparentnost, dŧvěru, poctivé chování, kvalitu sluţeb a společenskou odpovědnost. Podobně to vnímají i CEO v České republice, ovšem s tím rozdílem, ţe mnohem menší význam přikládají společenské odpovědnosti a férovým cenám a sluţbám.PR jako kaţdodenní čištění zubŧFrancois Vleugels, CEO a předseda představenstva Bochemie, představil svŧj pohled z venku. Jako Belgičan se zkušenostmi ze zahraničí a pracující jiţ několik let v České republice prohlásil, ţe Plné znění zpráv


komunikaci vnímá zejména jako vytváření vztahŧ, sdílených hodnot, představ a snŧ. „Klíč k úspěchu firmy je otevřený dialog se zaměstnanci. Kdyţ tvoříte vize, vše stojí a padá s komunikací a leadershipem," uvedl Vleugels.Podle Roberta Chvátala, CEO z T-Mobile Austria, je PR spíše kaţdodenní čištění zubŧ, neţ nárazová aktivita. Na několika projektech, které byly postaveny na aktivitě zákazníkŧ rakouského T-Mobilu, ukázal, ţe v jeho firmě je PR plně integrováno do firemní komunikace.„V Rakousku se očekává, ţe CEO bude viditelný v médiích a bude mluvit za firmu. Pokud by tuto roli delegoval na mluvčího, rakouská veřejnost by to vnímala jako slabost," řekl Chvátal. Rovněţ zdŧraznil roli interní komunikace, kdy zaměstnanci dokáţou skvěle podpořit to, co o sobě firma říká navenek.Český pohled na domácí trh prezentoval Dan Ťok, generální ředitel společnosti Skanska. Podle něj se obraz firmy nevytváří primárně v médiích, ale tím, jak firma funguje. „PR by mělo být vţdy pro firmu a nikoli pro jejího šéfa, ale mám pocit, ţe v Česku vnímají někteří ředitelé publicitu jako výtah pro svoji kariéru," prohlásil Ťok. Jinou situaci představují případy krizové komunikace, kdy by se CEO měl jasně postavit do čela a stát se tváří firmy. V těchto momentech je zároveň dŧleţitá rychlost, pravdivá argumentace a ochota bojovat, jak ukázal na nedávném sporu s ministrem dopravy.Dopolední blok byl uzavřen hlasováním o PR Managerovi roku 2011. Radek Maršík, ředitel Fleishman-Hillard a místopředseda výkonné rady APRA a Marek Hlavica, konzultant komunikace, představili celkem sedm nominovaných osobností. Na základě veřejného hlasování účastníkŧ se stal vítězem Zdeněk Mikulášek, PR Manaţer Rodinného pivovaru Bernard, a to především za svŧj podíl na kampani „Bernard vás ve štychu nenechá", která byla zaměřena proti akci lékařských odborŧ.PR je nezbytné pro rŧst a komunikaci změnOdpolední diskusní panel, který řídil Marek Hlavica, se věnoval otázce, co čekají od PR zajímavé osobnosti v čele organizací. David Vrba, CEO 3M Česko, očekává, ţe PR aktivity zvýší povědomí o značce a pomohou jí vystoupit z řady. Většina diskutujících se shodla, ţe do public relations je nutné investovat, pokud chcete, aby firma rostla. Stejně tak jsou nástroje PR nezbytné v případě, kdy firma prochází velkými změnami.„Rád pustím PR ke strategičtější roli, rád mu dám více vlivu, pokud mi prokáţe přidanou hodnotu," uvedl Luděk Pfeifer, jednatel a předseda představenstva společnosti M.C. TRITON. „Nečekejte však, ţe vám na to dám víc peněz," dodal s úsměvem. Následně však přiznal, ţe při současné prorŧstové strategii firmy připravuje navýšení investic do PR.Velká debata se vedla o roli CEO ve firemní komunikaci. „V nadnárodních korporacích, jako je například SAP, nemŧţe být PR o jedné osobě. Celkově se mi zdá, ţe v Česku u mezinárodních firem klesá role osobností v čele organizací," řekl Roman Teiml, CEO SAP. Luděk Pfeifer zdŧraznil, ţe CEO by měl být ztělesněním firemních hodnot, a to jak ve firmě, tak v soukromém ţivotě. „Není nic více devastujícího, neţ propast mezi chováním šéfa a kodexy vyvěšenými na firemních chodbách."Vojtěch Jirkŧ, generální ředitel vydavatelství EURONEWS, shrnul roli šéfa stručně: CEO je velvyslancem značky. „Jsem přesvědčen, ţe ti co komunikují dobře, musí hodně investovat do přípravy," doplnil Jirkŧ.RIC PIC s Janem KrausemZávěr PR Summitu patřil prezentační soutěţi RIC PIC na téma „Jak zatočit s korupcí v Česku pomocí PR?", jejímţ moderátorem byl Jan Kraus. Zúčastnili se nejen odborníci na komunikaci, ale také osobnosti, které se s korupcí snaţí aktivně bojovat. Vítězem se stal David Holman ze společnosti Media Age, který zvolenou prezentační formou „ďáblova advokáta" přítomné pobavil a svým občanským postojem aktivního zastupitele města Kuřim je přesvědčil.Zlatými partnery akce byly společnosti: AMI Communications a Anopress IT, hlavním mediálním partnerem týdeník EURO.

URL| http://www.cianews.cz/ekonomika/reditele-na-pr-summitu-rust-firem-se-neobejde-bez-investic-do-publicrelations/ _

Na Dnech EU a USA v Praze vystoupí světové osobnosti 24.10.2011 zpravy.rozhlas.cz str. 00 svetovaekonomika_ Pavel Polák,Simona Bartošová,Květa Moravcová,Tomáš Pavlíček_ O finanční stabilitě současného světa i o budoucnosti eura a dolaru budou dnes v Praze diskutovat přední světoví odborníci. V Ţofínském paláci začínají Dny Evropské unie a Spojených státŧ. Pozvánku na mezinárodní konferenci přijali kupříkladu španělský expremiér José María Aznar nebo bývalý francouzský předseda vlády Dominique de Villepin.U řečnického pultíku se objeví i americký senátor George Mitchell a jeden z poradcŧ prezidenta Baracka Obamy William Donaldson.Přednáškám budou vévodit zejména ekonomická témata i s ohledem na současné finanční potíţe západního světa. Kromě toho se řečníci dotknou i starších a dobře známých témat, jako je náboţenský extremismus.Podle organizátora konference Petera Kovarčíka je akce dŧleţitým místem pro výměnu názorŧ. „Publicita konference je veliká a výměna názorŧ, jak Plné znění zpráv


dokazují významné think tanky v USA i po Evropě, kterých názory se brzo projevují ve světové politice, ve vyhlášení vlád, zvláště v dnešní době,― sdělil Kovarčík Radioţurnálu v Ranním Interview a dodal, ţe její význam narŧstá v dnešní době:„V roce 2002, kdy jsme konferenci zahajovali, bylo všecko v poklidu. Dneska máme tady všude kolem měnovou krizi, obrovskou zadluţenost Spojených státŧ a arabské revoluce na severu Afriky, v arabských zemích, o kterých nikdo neví, jak dopadnou. Takţe dŧleţitost euroatlantického spojenectví, spojenectví Spojených státŧ a Evropské unie je klíčovou výzvou dnešních dob.―Význam Evropy pro USA upadáTransatlantickým vztahŧm dominuje ekonomika, která bude hlavním tématem konference. Podle Jakuba Lepše z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy to vyjádřil i americký prezident Obama.„Obama od Evropy v první řadě čeká pomoc v dosaţení evropského rŧstu. V tomto se vcelku shodnou, protoţe je zrovna tak v zájmu Evropy, aby se světová ekonomika dostala z těch problémŧ, kterými teď prochází ve vyšší intenzitě,― řekl ve Světě o desáté na Rádiu Česko Lepš.Přesto ale podle Lepše význam Evropy pro Spojené státy dlouhodobě klesá a bude dále upadat. Naopak narŧstá význam Číny, Indie a dalších asijských zemí. „Uţ se nějakou dobu mluví o tom, ţe 21. století bude pacifické století. Čili to bude století, kterému budou dominovat vztahy mezi právě Spojenými státy a Čínou nebo obecně mezi Spojenými státy a Asií,― uvedl Lepš.Kooperace mezi Evropou a Spojenými státy je však podle něj nezanedbatelná, coţ bylo prý vidět i v případě operace v Libyi.„Bez Spojených státŧ by nepochybně libyjská operace neproběhla tak, jak proběhla, a Evropané občas lehce potupně museli ţádat Spojené státy o pomoc,― sdělil Lepš a dodal, ţe akce proběhla k oboustranné spokojenosti - Spojené státy nemusely posílat do Libye ţádné vojáky a Evropané byli rádi, ţe jsou schopni poskytnout technologie a financovat operaci, ale v případě potřeby mají USA k dispozici.Praha hostí Dny Evropské Unie a Spojených státŧ uţ posedmé, letos pod záštitou premiéra Petra Nečase. Poprvé se konference konala v roce 2002.Plyn patří do energetických koncepcí státu, zaznělo na Ţofíně

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/965875 _

Jak postavit úspěšný online mediální byznys 23.10.2011

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust_

Články_

Zahraniční esa radila Čechŧm, jak vydělat médiem na webu, a nebýt nutně velký vydavatelský dŧm. Ve velkém konstrastu s tamním socialistickým prostředím proběhla v pátek v dejvickém hotelu Praha podnětná konference Mediafabric. Přinesla "vizuální eseje o konvergující budoucnosti médií", či chcete-li o budoucnosti konvergujících médií. Jak přínosná byla pro Čechy, kteří se o takový vývoj zajímají nebo se chtějí online médii ţivit, to přiléhavě vyjádřil Pavel Čurda, jeden z účastníkŧ: Mediafabric vydalo za semestr na Studiích nových médií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a za šest semestrŧ na ţurnalistice na Fakultě sociálních věd. Obecný poznatek ze zkušeností řečníkŧ z řady míst světa byl následující: přemoci to, jak informují, určují vnímání jevŧ a kvalitu ţivota klasické mediální nebo politické systémy, je vlastně velmi jednoduché a levné. Nacházíme se v momentu, kdy se takové letité modely přeţily - ţijí z podstaty, z rutiny, erodují - a být lepší znamená jen být nápaditější, pracovitější a dŧslednější. „Vysílací" infrastruktury totiţ uţ jsou prakticky zdarma. Dokazují to zkušenosti třeba demokratického rádia v západní Africe (přednášel o něm jeho šéf Peter Kahler), které šíří svŧj program v angličtině a francouzštině pomocí publikačních systémŧ Airtime (rádio), Newscoop (CMS) a Soundcloud (audio), příklad příklad latinskoamerického média Betazeta, největší tamní sítě nezávislých komunitních online médií (představil ji její zakladatel Leo Prieto), či příběh Briana Steltera, který si jako student v roce 2004 dal novoroční předsevzetí, ţe bude psát, jak kabelové zpravodajské televize informují o válce v Iráku, postupně se vypracoval, jeho blog s 200 tisíci uţivatelŧ měsíčně koupilo Mediabistro.com a dnes je sloupkařem renomovaných New York Times.



„Psal blog z koleje na uverzitě, o které jste nikdy neslyšeli," začal o Stelterovi James Breiner, který prŧběţně radí na NewsEntrepreneurs.com,"New York Times nikdy nenabírají děti z univerzit. Jeho vzali." Breiner následně poskytl nejpraktičtější návod, jak uspět. Nemluvil přitom jenom o malých či začínající online médiích, přesto dal rady, které zvládnou vyuţít prakticky všichni, kdo mají na internetu co říct, nehledě na velikost redakce či obchodního týmu. Novinář aby byl dnes úspěšný, musí podle Breinera umět hrát ne jednu, ale ideálně tři role naráz - mít expertízu, zkušenosti ţurnalistické, obchodní a marketingové, technické. Neznamená to přitom, ţe by musel činnosti ze všech těchto oborŧ zastávat sám, ale musí o nich umět přemýšlet, posuzovat konání své a svého týmu z pohledu veškerých zmíněných oblastí, zvládnout rozhodovat, která řešení ze všech uvedených oborŧ budou efektivní. A z jakých zdrojŧ online médium financovat? speciální akce (menší, specializovaná média jsou blízko svému publiku, mají s ním bliţší vztah neţ klasická, obecně zaměřená média, a tak pro ně mohou připravit přínosné akce offline) exkluzivní obsah - premium content (některé publikované materiály nedávat zdarma, nechat si za ně platit) přímý prodej (jako příklad Breiner uvedl e-shop britského Telegraphu, online média mohou opět vyuţít prodej bez prostředníkŧ, nabízejí se jednoduché platební nástroje typu PayPal) sluţby spojené s SMS (guatemalské elPeriodico dokáţe z posílání titulkŧ zpráv na mobilní telefony pro 40 tisíc předplatitelŧ vytěţit 60 tisíc dolarŧ měsíčně, z nichţ si nechá 30 %, zbytek bere mobilní operátor, který zajistí veškeré vyúčtování; podobný systém vyuţívá třeba ekvádorský titul Elfaro) členství (americký titul Texas Tribune vyuţívá 9 úrovní čtenářského členství, „prodává kouzlo podpory nezávislého média") slevové kupóny (inzerce nabídek serverŧ hromadného nakupování jako je v Americe Groupon.com, u nás jeho variace Slevomat.cz) marketingové/webové konzultace (místo reklamy médium prodává sluţbu, své know-how) publikování na klíč (příprava tiskové verzi pro titul, který si s tím poradit neumí) nadace Co se týče léta osvědčeného modelu obţivy médií z reklamy, Breiner uznává, ţe kdyţ distribuci a administraci inzerátŧ zajišťuje stroj (Google, který má tři čtvrtiny příjmŧ z reklamy navázané na hledání a u bannerové reklamy je s desetinovým podílem trojkou trhu), je to samozřejmě efektivní. Radí ale: „Nenechávejte svou reklamu prodávat jen Google." Kdyţ si specializované online médium shání partnery vlastními silami, dokáţe k tomu oproti šířeji zaměřeným a rutinněji vyráběným konkurentŧm ještě „prodat své kouzlo", tedy stavět na tom, ţe inzerent buduje vztah s věrohodným médiem, ţe se stává součástí komunity, a nabídnout své emocionální sepětí s obsahem.

URL| http://www.mediar.cz/jak-postavit-uspesny-online-medialni-byznys/ _

Kam jdeme 23.10.2011

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ_ Hana Čápová_



Dvě stovky Čechŧ začínají debatovat o vizi budoucnosti této země Dŧvěra v politiku je na bodě mrazu. Poslanci se letos v populárním prŧzkumu nejváţenějších profesí propadli aţ na samé dno a vytlačili z posledního místa uklízečky. Ministři dopadli jen o málo lépe - třetí od konce. Kromě korupčních skandálŧ a koaličních hádek za to mŧţe podle mnoha lidí fakt, ţe politici dnes nenabízejí prakticky ţádné srozumitelné vize, se kterými by se voliči mohli ztotoţnit. Zatím poslední recept, který by to mohl změnit, se jmenuje Česko hledá budoucnost. Šest stovek stran Duchovním otcem projektu je předseda Strany zelených Ondřej Liška a od letošního jara ho postupně uvádí v ţivot Praţský institut pro globální politiku Glopolis, který se aţ dosud zabýval hlavně dopady naší politiky na chudé země. ―Inspirací nám byla publikace Německo připravené na budoucnost,― říká ředitel Glopolisu Petr Lebeda. Ta na šesti stech stranách analyzuje německou situaci a přichází s návrhy, co by země měla chtít za nějakých třicet čtyřicet let. Podobnou diskusi chce Glopolis otevřít také v Česku. Dal dohromady dvě stovky osobností z akademického světa, veřejné správy, neziskového sektoru i byznysu, které mají o podobnou debatu zájem a jsou schopny vystupovat alespoň trochu kriticky. ―I kdyţ je duchovním otcem projektu předseda zelených, snaţili jsme se propojit také s lidmi, kteří mají jiný pohled na věc, jsou více sociálnědemokraticky nebo pravicově orientovaní,― vysvětluje Lebeda. ―Chceme, aby se nad tím, jak by měla vypadat budoucnost téhle země, zamýšleli z rŧzných úhlŧ a rŧzným zpŧsobem.― Ve skupince diskutérŧ se ocitli třeba ředitel vnějších vztahŧ Škoda Auto a viceprezident Svazu prŧmyslu a dopravy ČR Radek Špicar, Petr Janský z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Martin Potŧček z Centra pro sociální a ekonomické strategie téţe fakulty, analytik ČSOB Tomáš Sedláček, zakladatel Centra pro ekonomický výzkum Jan Švejnar, někdejší ministryně informatiky Dana Bérová, Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha nebo Ondřej Šteffl ze společnosti Scio, která připravuje srovnávací testy pro ţáky základních a středních škol. ―Mám dlouhodobě pocit, stejně jako řada lidí z českého byznysu, ţe selháváme ve strategickém plánování,― popisuje svou motivaci Radek Špicar ze Svazu prŧmyslu a dopravy ČR. ―Nemŧţeme chtít všechno, být zemědělskou velmocí a prŧmyslovou velmocí a mít nejlepší univerzity,― říká Špicar. ―Musíme si říci, v čem mŧţeme být dobří, a to rozvíjet.― Zemědělství ani prŧmysl to podle něj nebude, měli bychom se proto soustředit na kvalitní vysoké školy, výzkum, vývoj a inovace. Účast na projektu Špicar uvítal ještě z jednoho dŧvodu. Vláda dnes podle něj lidem z byznysu docela naslouchá a ministerstvo prŧmyslu zpracovalo strategii mezinárodní konkurenceschopnosti, po které dlouho volali. Do debaty o budoucnosti je ale podle Špicara potřeba zapojit nejen ekonomy, ale také sociology, politology, filozofy či experty na mezinárodní vztahy. ―Je třeba se bavit o tom, ţe ve společnosti existuje velké sociální napětí, stejně jako třeba o tom, jaké sociální dŧsledky bude mít, kdyţ se více otevřeme světu,― argumentuje. Špicar si zároveň pochvaluje, ţe z tuzemské občanské společnosti začíná mít dobrý pocit. Glopolis není jediný, kdo zahajuje debatu na dŧleţité téma. Institut pro evropskou politiku Europeum přichází pro změnu s diskusí o naší pozici v Unii. Martin Potŧček z Centra pro sociální a ekonomické strategie uvítal, ţe se Glopolis ujal toho, na co sám upozorňuje uţ dlouho. ―Léta se potýkám s nedostatkem pozornosti, věnované moţným variantám budoucnosti,― tvrdí. ―Naše politika je příliš zaměřená na operativu.― Petr Janský z Institutu ekonomických studií zdŧrazňuje, ţe mnohdy stačí správně poloţit otázky a není nutné na ně hned znát odpověď. ―Velkou otázkou není sjednocení daně z přidané hodnoty, ani zrušení nebo zachování stravenek,― říká. ―Otázkou je přerozdělování prostředkŧ od bohatých k chudým či mezi mladou a starší generací.― Třeba to uslyší První shoda uţ mezi vizionáři nastala. Jejich diskusemi se jako červená nit táhlo přesvědčení, ţe abychom se dostali ke společné vizi, musíme si nejdřív poloţit otázku, co ji vlastně v poslední době tak razantně dusí. Diskutující došli k tomu, ţe fungování politického systému podkopává všudypřítomná korupce. ―Mezi politiky je řada lidí, kteří mají nápady. Ale jsou sešrotovaní tím, jak to ve stranách funguje,― vysvětluje Lebeda. ―K moci se nedostávají vizionáři, ale ti, kdo jsou schopni zajistit pro stranu peníze.― Plné znění zpráv


Také nad léky, které by vizím pomohly, panuje mezi spolupracovníky projektu shoda. Financování politických stran musí být prŧhledné. Je dokonce nutné (tak jako v některých zemích) jim zákonem uloţit, kolik smí utratit za volební kampaň. Zákon o státní sluţbě musí jasně vymezit, jaké jsou kompetence úředníkŧ, a zabránit tak jejich svévoli při rozdělování veřejných prostředkŧ. Musí být přijat kvalitní zákon o veřejných zakázkách a je třeba, aby zmizely anonymní akcie, které umoţňují skrývat majitele té či oné firmy. Jenţe tohle slýcháme léta, v čem je tedy přínos projektu? ―Nemyslím si, ţe jeden projekt spasí svět. Jeho přidaná hodnota mŧţe být v tom, ţe tentokrát bude o tom, co podkopává fungování politického systému, mluvit širší spektrum lidí, ne jenom političtí komentátoři,― říká Lebeda. Navíc jakmile se rozběhne debata na tohle téma, politici budou muset reagovat a na některé z argumentŧ třeba uslyší. Projekt, financovaný Nadací Heinricha Bölla, fondem frakce Zelených v Evropském parlamentu a Green European Foundation, končí za necelé dva roky. ―Tak podrobný materiál, jakým je Německo připravené na budoucnost, nezvládneme,― shrnuje Lebeda. Výsledkem by podle něj měl být rámcový návrh cílŧ a strategií, na kterých se mohou shodnout politici napříč stranami. Teprve pak nastane to hlavní: jak nejčerstvější vizi české společnosti (na rozdíl od všech přechozích) úspěšně protlačit na politickou scénu.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-53324890-kam-jdeme _

Schwarzenberg prezidentem? Nemá šanci, shodli se politologové 22.10.2011

parlamentnilisty.cz par_

str. 00

Monitor_

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg přijal nominaci své TOP 09, která ho chce poslat na Hrad. Podle politologŧ ale nemá příliš šancí stát se příštím českým prezidentem. "Co se týče přímé volby, Schwarzenberg je přijatelný pro mladé voliče, napříč společností by ale pravděpodobně podpora nebyla tak velká. Nadpoloviční většinu by v prvním kole asi nezískal a v případě druhého kola volby by záleţelo na tom, kdo by stál proti němu. Často ze společnosti zaznívají hlasy, jako ţe na to uţ nemá, a spoustě lidí také pije krev - ten vztah ke šlechtě není ve společnosti díky minulému reţimu dobrý," řekl agentuře Mediafax politolog Petr Just. "Pokud si představíme, ţe proti němu bude stát například bývalý premiér Jan Fischer nebo ekonom Jan Švejnar, tak uţ jeho šance klesají. Tito kandidáti, o kterých se mluvilo, mají šanci oslovit mladé i starší voliče a to napříč politickým spektrem," přidal se i Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Just: V nepřímé volbě ještě menší úspěch Schwarzenberg navíc podle některých ztratil své kouzlo, kdyţ se postavil do čela TOP 09. Opoziční voliči, kterým by býval byl sympatický předtím, ho totiţ uţ dnes nezvolí. Není navíc ani jisté, zda se bude příští prezident opravdu volit přímo. V nepřímé volbě by Schwarzenberg měl zase o něco niţší šance. "Tam by záleţelo na tom, zda by se mu podařilo získat podporu i jiných stran. Tedy zda by ho podpořila ODS, coţ je nepravděpodobné, protoţe bude chtít přijít s vlastním kandidátem. Pokud - a i to je otázka - by ho podpořily Věci veřejné, tak to mu nepomŧţe," podotkl Just. Otázkou rovněţ je, zda to TOP 09 myslí skutečně váţně, nebo je Schwarzenbergova nominace na Hrad jen součástí nějakého většího plánu. "To, proč si ho mnoho lidí váţí, je mimo jiné to, ţe spoustu věcí bere s nadhledem. Tam, kde se jiní soudí, on se směje, sám si často dělá legraci ze svého věku. Otázkou tak zŧstává, zda kandidaturu přijal s úmyslem dostat se na Hrad, nebo zda jen diplomaticky přijal kandidaturu, kterou mu strana nabídla," uvedl Just. Čtěte: Plné znění zpráv


Kníţe se prý spojí s ČSSD. Chce na Hrad, nechá padnout i vládu TOP 09 vyšle o víkendu Schwarzenberga na Hrad

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1401&clanek=211886 _

Mezinárodní doba temna a cesta za světlem 21.10.2011 blisty.cz str. 00 Miroslav Polreich_

_

Před nedávnem Petr Schnur uveřejnil úvahu Mezinárodní doba temna aneb pochybná platnost rezoluce č. 1973, která znepokojivě odhaluje pozadí současné mezinárodní politiky a stavu naší společnosti vŧbec. Uvádí fakta, která lze těţko vyvracet. Krize civilizace, mezinárodního práva, společenských organizací, jednotlivých státŧ, ekonomického systému, mediálního prostředí jako domény všeobecné manipulace a hlavně neexistence a programové odmítání kritického myšlení. Ve své pravdivosti velmi neuspokojivý stav světa. Rozebíraná problematika Libye - pouze jeden ilustrativní příklad. Očekávaný ohlas na daný problém neměl formu teoretických úvah a rozborŧ, ale nutí k prohloubení a uvědomění si reality dnešního, dokonce všedního dne. „Realita" se obráţí v řadě nových publikací. Literární noviny ve svém dossieru ?Třetí světová válka?, O. Krejčí publikací ?Válka? a dnes od stejného autora i jakoby intelektuálně fundovaný článek v Blistech Proč bude válka, obdobné převaţující tendence publikace nadace ČEZu ?Energetická bezpečnost? zpracovaná Vysokou školou mezinárodních a veřejných vztahŧ a mnoho jiných dokonce i z ?levých? pozic. (Gerard Celente, prognostik z USA: ?Svět čeká velká válka? a dále Michel Chossudovsky, profesor Ottawa University, ?Směrem k III. světové válce?. Jednotlivé závěry mají jistou argumentační oporu. Myslím, ale ţe je nejenom lze, ale je i nutno je zpochybnit. Podívejme se proto na naši ?budoucnost? jinými pohledy - a ony opravdu mají svoji relevanci, váhu a tím i perspektivu. Schnurŧv článek míří k podstatě věci, kterou dnes charakterizuje globalizovaný svět. Za těchto podmínek problémy mají univerzální charakter. Buď formou ohroţení, nebo také nutnosti jeho řešení, ale i společné vzájemné spolupráce a výzkumu. Nelze zpochybňovat závaţnost současné „doby temna". Jsme před konečným řešením válkou, nebo před obdobím zásadního obratu? Jaké jsou tedy naše moţnosti a nakolik jsou reálné? V naší korespondenci i Zbigniew Brzezinski přiznává, ţe mezinárodní společnost dostává ?druhou, novou šanci?. Hlavní problém však spatřuje v tom, zda společnost bude ?natolik inteligentní, aby svoji příleţitost vyuţila?. Jak je vidět, bude nutno se posunout z oblasti geopolitiky a subjektivního zájmu do oblasti filozofie poslání člověka. Problematika a moţnosti řešení jsou v současné situaci otázkamí velmi závaţnými. Petr Schnur má dobré věcné dŧvody a cítí silné vnitřní znepokojení nad stavem světa. Jako člověk respektující jeho řád, který byl formován jistými právními ustanoveními, volil při své úvaze právě toto kritérium. Je to velice nesnadná, ale myslím, stejně jako on, jediná cesta. Mezinárodní doba temna je dobou krize předně mezinárodního práva a odmítání jakéhokoliv respektu k jeho zásadám a ustanovením. Nejedná se jenom o mezinárodní právo, ale i o mezinárodní organizace. V prvé řadě o univerzální OSN s její Chartou, v našem evropském případě i o OBSE, ale nakonec i o nerespektování Washingtonské smlouvy NATO. Bylo by moţno pokračovat dále o rŧzných mezinárodně právních ustanoveních jako těch, které se týkají kaţdého z nás - práva lidská. K tomu přistupují sloţitosti politického a bezpečnostního prostředí ovlivněné a dané jednotlivými specifickými mocenskými zájmy. Globalizovaný svět není svět jednotný, stejně tak Evropská unie, jak máme moţnost se denně přesvědčovat je daleko od individuálního evroobčanství navíc s podstatou jednotného zájmu. Hledat reálnou cestu z tohoto stavu vyţaduje rozumět dnešní době a opakovat si právě její „temné" stránky, které jsou vyvolávány individuálními mocenskými zájmy. Rozumět znamená znát. To je podstata přístupu a dokonce obětování se Petra Schnura. Podpořit jeho přístup vyţaduje nejenom erudici (neznám přitom mnoho hloupých lidí), ale předně společenskou odpovědnost a osobní odvahu. Zde je situace jiná. Bohuţel v tom je sloţitost cesty k nápravě. Není to problém ?inteligence? (Brzezinski) ani vŧle, ale často samotné existence. Přesto podívejme se na některé hlavní body našeho ?temna? právě z hlediska daného mezinárodního prostředí, které je definováno nejenom jiţ stanovenými a kodifikovanými právními pravidly, ale také jejich organizačním zajištěním. Není to hodnocení snadné a rozhodně ne kladné. Reálný pohled by mohl snadno vést k oprávněnému nihilismu, pro mnohé, jak nyní si zvykáme číst, dokonce k nevyhnutelnosti válek. Známá Plné znění zpráv


nepopiratelná fakta to dosvědčují. Na obranu mého a v tomto případě kategorického přístupu je nutno konstatovat okřídlené filozofické - ?tím hŧře pro fakta?. Dnešní mezinárodní vztahy jsou dosti podrobně upravovány svým organizačním systémem. Stačí nám letmý, ale dŧrazný pohled. Jedná se především o zásady a ustanovení mezinárodního práva a dále o účast v mezinárodních organizacích či jiných mezistátních smluvních vazbách. Organizace spojených národŧ. Jediná univerzální organisace sdruţující v podstatě všechny státy (podtrhuji státy) světa. Navíc je vedena a řízena Chartou OSN, malinkou, tenounkou kníţečkou, i laicky velmi srozumitelnou. Má však jednu velkou vadu, ţe ji téměř nikdo nečte a hlavně - se jí také nehodlá řídit. Ona nám totiţ nedovoluje téměř nic z našeho současného, běţného chodu světa bohatých a mocných. V souvislosti s bombardováním Libye vojsky zemí NATO (termín „vojska NATO" nepouţívám předně proto, ţe znám textaci Washingtonské smlouvy NATO, i z jistého respektu k ?otcŧm? zakladatelŧm, kteří dŧsledně dbali na obraný charakter Smlouvy) jsme se dozvěděli ve stručném rozboru P. Schnura a jeho německých zdrojŧ něco o platnosti resp. neexistenci ?rezoluce? č. 1973. Nejen pro odborníka, ale ani pro občana, který absolvoval základní školu a umí číst, nic překvapivého. Jak jsem jiţ v obecné úvaze výše uvedl, problém není v inteligenci a pochopení, ale v odvaze či raději v úctě k sobě a svému místu ve společnosti. Není nutno se odvolávat stále na média či dokonce na pochybnou odbornou úroveň kateder mezinárodního práva u nás. V OSN platí zásada jednomyslnosti velmocí (veto). V době převahy prozápadních státŧ často vyuţívaná SSSR, později po období dekolonizace se stala jiţ téměř výlučným nástrojem USA (zpravidla v zájmu Izraele). Nyní je tendence hledat koncensus, a pokud není dosaţen, jedná se „za zády" Rady bezpečnost OSN. To je o Iráku a hlavně nám blízké, tradičně i teritoriálně - Jugoslávii. Zcela jednoznačné agrese se zde schovávaly za falešný termín ?mezinárodního společenství? vedeného zeměmi NATO a koalicí ochotných. Tento bezprávní vztah byl přesně definovaný jiţ v roce 1974 Valným shromáţděním v rezoluci o ?Definici agrese?. Není proto pochyb, ţe Česká republika se poprvé ve své historii stala agresorem. Dala k disposici útočícím silám své území i vzdušný prostor. Na pomoc tohoto bezprávního stavu jsou vyuţívána „lidská práva" včetně havlovského ?humanitárního bombardování?. Tento absurdní přístup, který velmi přesně charakterizoval Eduard Goldstücker, kdyţ uvedl, ţe ?Klasický kolonializmus se sápal na svět tvrzením, ţe šíříme civilizaci? kulturu. A teď jsou po ruce lidská práva. Byla objevena jako velmi účinný prostředek rozšiřování mocenského vlivu.? (Právo 22.1.2000). Přestoţe s odstupem času jsou známy smyšlené manipulační ?dokumenty? týkající se balkánských občanských válek i iniciace pozadí přiznané německým ministrem zahraničí Genschrem, stejný list před několika dny (30.9.2011) svým pravidelným komentátorem (J. Pehe) označí agresi v Jugoslávii jako ?úder NATO v Srbsku z dŧvodŧ lidskoprávních? a jednoduše přisoudil Srbŧm ?masakry?. S vědomím těchto, dokonce současných přístupŧ (i ?levicového? tisku) je nutno uznat, ţe cesta z ?temna? bude opravdu sloţitá, pokud naše zahraniční politika a ţurnalistika stále nebude mít sílu opustit tyto pseudoideologické úvahy - a i Právo se ji nesnaţí usnadnit. Pro někoho překvapivě je nutno ještě citovat prezidenta Václava Klause, který k této, dnes základní koncepci přístupu k zahraniční politice uvádí ?Dnes velmi módní ideologii lidských práv nepovaţuji za neutrální a nevinný koncept, vidím v ní alternativní, záměrně poněkud rozmazanou ideologii a politickou doktrínu?. Myslím, ţe Goldstücker i Klaus, ač lidé velmi rozdílní, mají pravdu. Stávající zásady mezinárodního práva se nehodí, neboť se snaţí postavit právo před moc a brání tak zneuţití moci právě proti právu. Není to jednoduché, i v našem politickém prostředí se projevuje snaha obhájit „zásah Aliance proti Svazově republice Jugoslávie?neboť jediným dlouhodobým a stabilním řešením je pokus o zásadní přeměnu současného mezinárodního práva". Toto velmi přesné vyjádření v zájmu úsluţnosti mocným je z pera L. Lukáška, poradce v té době místopředsedy vlády Pavla Rychetského v podstatě v zájmu argumentace na podporu rozhodnutí vlády Miloše Zemana ve věci útoku na Jugoslávii. Tento fakt uvádím proto, abychom si uvědomili nesnadnost hledání cesty v prostorách soc. dem., ve kterou bych rád doufal, a to ne na základě citované změny, ale právě potvrzením současného práva. To by ale také znamenalo připojení se k názoru i omluvě prezidenta V.Klause, který odmítá právní, ale i občanský základ současných militantních akcí. Reálný stav vede k neoprávněným závěrŧm, ţe v podstatě funkce a postavení OSN je za této situace nevýznamná, kdyţ se nechá snadno a beztrestně obejít, je tudíţ i nadbytečná. Ano je nefunkční, ale chyba není v samotné organizaci a jejích zásadách. Je nutno spíše obrátit svoji kritiku vŧči těm, kteří své závazky nejen neplní, ale účelově je porušují a smysl OSN by nejraději skutečně omezili. Přece jenom bezprávným akcím překáţí jiţ svojí vlastní existencí. Mezinárodní soudní tribunál V rámci této úvahy je třeba upozornit, jakým zpŧsobem se projevuje snaha následky tohoto stavu, a to překvapivě dosud bez jakékoliv diskuse a pochyb likvidovat. Jmenovaný Tribunál byl ustaven pro stíhání osob Plné znění zpráv


(!) odpovědných za závaţná porušení mezinárodního humanitárního práva (ICTY) dle článku Charty OSN č. 29 Radou bezpečnosti. Soudní tribunál vznikl, ale jeho „zákonná" oprávněnost a vazby na Chartu OSN je snadno zpochybnitelná. Opět je třeba jenom číst a nebát se přemýšlet. Jiţ v samotném názvu soudu se hovoří o ?stíhání osob?. Rada bezpečnosti OSN dle článku 29, dále raději cituji: ?Rada bezpečnosti mŧţe zřídit pomocné orgány, které povaţuje za nutné k výkonu svých funkcí.? Nic víc, nic míň. Mŧţe tudíţ vytvářet rŧzné pomocné orgány, komise a pod, které by svým šetřením ji byly nápomocny k usnadnění j e j í h o rozhodování. V ţádném případě to nemohou být orgány s exekutivní pravomocí, která je nepřenosná a to dokonce nad jednotlivými občany suverénních členských státŧ. Na tomto závěru řada renomovaných právníkŧ zpracovávala rozbory a svolávala konference k tomuto problému. Zpochybňovali legalitu ustanoveného soudu i stanovená zadání. Bohuţel neznám nikoho z českého „odborného" prostředí, včetně kdysi tradičních známých puristŧ brněnské univerzity, kteří by se u nás k této diskusi resp. protestu připojili. Sám jsem se jedné takové konference v New Yorku na své náklady zúčastnil. Významným představitelem a zastáncem uvedeného stanoviska je Ramsey Clark, bývalý ministr spravedlnosti USA a profesor práva na Harvardské univerzitě. Ten se po zpracování podrobných studií s celým týmem dalších, zvláště kanadských právníkŧ, vyjádřil velmi laicky: ?Kaţdý přece ví, ţe Rada bezpečnosti nemá ţádnou pravomoc či posvěcení uvádět podobný soud do ţivota? Haagský soud není nic jiného neţ politický nástroj, jímţ především USA prosazují své geopolitické zájmy?. Naše odborná a akademická veřejnost minula vše bez povšimnutí. Svědčí to o stavu našich odborných institucí a omezeném volním prostoru pro jejich práci. Přímo klasicky to dokonce nedávno vyjádřil prorektor Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahŧ Vladimír Prorok na objednávku nadace ČEZu: „Přestoţe vědecké zkoumání by mělo být nezávislé a objektivní, věda jako taková je závislá na zájmech společnosti. Zkoumá se zejména to, co je povaţováno z hlediska společenských (ideologicko-politických) cílŧ za ţádoucí a pokud výsledky neodpovídají zadaným politickým cílŧm, mohou být politickými subjekty odmítnuty jako nepodstatné nebo zaujaté". Poskytuje sobě však berličku, ţe ?nejednoznačnost závěrŧ nemusí být ale jen výrazem oportunismu vědcŧ, mŧţe být i výrazem otevřenosti budoucnosti?. Haagský tribunál Rady bezpečnosti OSN dokonce bývá na jeho obhajobu porovnáván se soudy v Norimberku a Tokiu, které soudily válečné zločince z druhé světové války. Účelově se opomíjí, ţe tyto tribunály nebyly ustaveny na základě rozhodnutí orgánŧ OSN právě z výše uvedených dŧvodŧ, ale dohodou vítězných mocností. OSN byla v té době jiţ plně funkční, ale bylo zcela jasné, ţe RB OSN není oprávněna tyto orgány ustanovit. Takţe jakákoliv srovnání, která se mediálně a hlavně propagandisticky nyní pouţívají, rovněţ zpochybňují svojí analogií vlastní legalitu haagského soudu. Sám jsem však „práci" soudu podrobně sledoval a poskytl jsem mu ze své dřívější pozice pracovníka MZV jisté dokumenty a svědectví k dění v Jugoslávii. Vţdy byly dŧsledně i přes urgence ignorovány. Jistě by mohla blíţe podat informace dr. Ivana Janŧ, jejíţ praxe u haagského soudu a politická tendence však byla pravděpodobně podstatným a jediným argumentem pro jmenování do místa soudce Ústavního soudu ČR. Haagský tribunál bývá spojován s OSN. Z výše uvedeného, i kdyţ velmi stručného popisu, je nepochybné, ţe rozhodně tato soudní instituce nemá právní ukotvení v Chartě OSN. Ano, je to však pouze další argument pro oprávněnost termínu „mezinárodní doba temna" a naše stávající pochyby. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Jedná se o evropskou regionální organizaci, která má ale širší rozměr. Jejím členem jsou i USA a Kanada a dále bývalé asijské státy SSSR. Organizace je dnes účelově „upozadňována" hlavně v našem politickém a mediálním prostředí z prostého dŧvodu - o Evropě by mělo v bezpečnostních otázkách rozhodovat NATO a ne OBSE. Na tuto organizaci je speciálně u nás pohlíţeno jako na konkurenci. To je ale velice úzký pohled z našeho ideového ?skanzenu?, neboť postavení NATO se mění a snaha po celoevropském rozměru i názorovém sjednocení, je věcí jiţ velmi minulých přání a v podstatě nereálná. Není nutno ani zdŧvodňovat, stačí pohled na nejednotný přístup k posledním událostem, do kterých jsou některé státy NATO zapojeny. OBSE nejenom ţe byla organizací, která měla podstatný podíl na změnách politického a společenského prostředí jako vyústění Helsinského procesu a následně při bezprecedenční dohodě o sníţení zbraňových systémŧ a dohodě o „otevřeném nebi", ale má svoji perspektivu i při pokračování spolupráce členských zemí v oblasti odzbrojení i vojenské spolupráce. Má dokonce utvořen systém - Středisko pro předcházení konfliktŧm. Jeho geografický rozsah a ukotvené zásady spolupráce jsou jistým příslibem pro pozitivní vývoj. V našem prostředí a to jiţ téměř ojediněle se pod dojmem konkurence NATO, označuje OBSE za ţvanírnu (bývalý mluvčí prez. Havla Ţantovský) anebo programově dokonce Střediskem bezpečnostní politiky CESES FSV UK, (Potŧček, Balabán), kteří odmítli moji účast na konferenci o budoucnosti OBSE po zjištění, ţe jako učitel Vysoké školy mezinárodních vztahŧ zastávám jiná, pozitivní východiska. Stejný přístup zaujali při nedávné konferenci na stejné téma o OBSE, kterou vedli zpŧsobem, ţe i Ladislav Ţák v Blistech (28.2.11) horoval po ?omezenou dobu její existence?..a zda tu má vŧbec taková organizace své místo... a uţ je dávno mrtvá nebo tak trochu Plné znění zpráv


mimo mísu?. Nelze se mu ani divit, kdyţ pokračuje velká snaha za naší aktivní účasti omezit činnost OBSE pod ideovou reţií FSV UK jen na dozor nad volbami v členských zemích, případně vysílání pozorovatelských misí. OBSE jak jsem se zmínil, má za sebou velký kus práce, jak v politickém posunu, tak při konkrétních ozbrojovacích jednáních. Nebylo to jednoduché, byl jsem při tom, jako velvyslanec Československa, a smlouvy nakonec podepisoval. OBSE má svŧj velký význam, pokud opět nastoupí cesta spolupráce zemí Evropy v celém rozsahu společně s ostatními členskými státy (54). Nesmíme ani zapomínat na země s pozorovatelským statutem ( na příklad Japonsko). Jedná se opravdu o širokou mezinárodně organizační regionální platformu. Obsah a náplň je nyní dáván naléhavostí současného politického prostředí a výlučným zájmem po spolupráci jako jediným oprávněným zpŧsobem řešení nejen sporŧ, ale společných problémŧ v regionu. Negativní tendence iniciované postkomunistickými zeměmi a nakonec i představiteli minulých pořádkŧ se projevují, jak jsem uvedl v našem českém prostředí. Jejich postoj však neodpovídá objektivní situaci, a ani aktivní roli, kterou by měla právě Česká republika hrát. Stoupenci „gardového" útvaru pokud se ještě nyní tak dá nazývat NATO a tak znovu a nově dělit Evropu jsou právě, jak jiţ bylo v jiné souvislosti uvedeno ?mimo mísu?. Existence OBSE je, jak bude zdŧvodněno v závěrečné části jedním z předních organizačních mechanizmŧ celoevropského politického zájmu. Módní, hlavně u nás, a v některých proválečnicky zaměřených zemí vznikla nejasná a poněkud rozmazaná teorie o ?euroatlantické civilizaci? a asi její nadřazenosti, snad jako hranici nového dělení. Tomu lze těţko rozumět a také to raději nikdo nevysvětluje. Náš oficiální dokument, současná nová Koncepce zahraniční politiky s tímto termínem však pracuje. Nu v době temna je všechno moţné. NATO - Organizace severoatlantické smlouvy NATO je organizace, která vznikla za zvláštního politicko - bezpečnostního prostředí (l949) jako organizace obranná a je třeba uznat, ţe kupodivu v době rozděleného, bipolárního světa v oblasti k řádnému vojenskému střetu nedošlo, mimo přestřelky vlastních členŧ (Řecko-Turecko). Z čistě vojenského hlediska je ale smlouva prázdná, bezobsaţná a nezavazující nikoho k ničemu, mimo článku 1. který zní: "Smluvní strany se z a v a z u j í , jak je uvedeno v Chartě Spojených národŧ, urovnávat veškeré mezinárodní spory v nichţ mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohroţen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdrţet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou, nebo pouţití síly jakýmkoliv zpŧsobem neslučitelným s cíli Spojených národŧ?. Na druhé straně právě proto, ţe je tento „závazek? přesně definován, nelze vydedukovat vlastním jiné hodnocení z jakékoliv textace smlouvy ani další povinnosti. Nezávazným je také příslovečný článek 5, který hovoří o moţném případu napadení, kdy je moţno pomoci smluvní straně „ takovou akcí, jakou bude (smluvní strana-MP) povaţovat za nutnou", takţe třeba i ţádnou. Toto ustanovení je logické, neboť bezpečnostní politika a vojenská doktrína USA neumoţňuje vzít na sebe závazek vzniklý na základě situace bez jejich vlastního zájmu a rozhodnutí. Členské země NATO včetně USA, vstoupily do řady konfliktŧ aţ po rozpadu bipolárního světa, kdy mohla nastoupit otázka vzájemné spolupráce a ta dokonce našla konkrétní výraz ve smlouvě NATO - Ruská federace. V podstatě se jednalo o podmínku předloţenou právě Spojenými státy před úvahou o moţném rozšíření NATO, kterému v zájmu nenarušení nové a rozsáhlé spolupráce USA-Rusko, Spojené státy bránily. NATO je organizací, která plnila své pŧvodní poslání navíc bez pouţití jakýchkoliv vojenských prostředkŧ, nyní v současném příznivém bezpečnostním prostředí, by se měla zaměřit na dŧsledné dodrţování svého pŧvodního poslání, které je v úzké harmonizaci s cíli OSN a navíc ve spolupráci ostatních nečlenských zemí, se kterými jiţ navázala úzké smluvní vazby. Bohuţel tato předsevzetí nejsou plněna. Měl jsem moţnost v poslední době provést širší sondu mezi českými účastníky vojenských misí a bohuţel jsem zjistil, ţe nikdo z nich nikdy nebyl ani seznámen s textací Washingtonské smlouvy ( v rozsahu 14 článkŧ na jedné straně A 4 ) ani smlouvy NATO - Rusko. Nevím nakolik je to specifikum jenom naší armády a jejího vedení či se jedná o stav v jednotkách členských zemích obecně. Je třeba připomenout, ţe ţurnalistika se často a obšírně zajímá o manipulaci ve věcech majetkových týkající se armády, coţ je dobře, ale účelově brání zveřejnit jakoukoliv manipulaci v oblasti podstaty a poslání organizace NATO, přestoţe je k tomu dostatek podkladŧ. Závaţným příkladem byla klamavá informace podávaná pravidelně v nedělních relacích Václava Moravce, kdy z článku č. 5 Smlouvy se mohla opakovaně číst jen polovina věty a podstatná část se zamlčovala. To do určité míry charakterizuje český přístup zaloţený na manipulaci s fakty, který pochopitelně ke zvýšení bezpečností nenapomáhá. Negativní role české zahraničně politické scény Směřování zahraničních priorit je určováno vţdy vnitropolitickou scénou. Ta byla po rozpadu bipolárního světa sloţitá. Místo snahy po posilování mezinárodní spolupráce po rozpadu bipolárního světa docházelo velmi záhy (od doby Havlova prohlášení v americkém Senátu „Chcete-li pomoci nám, musíte pomoci předně Rusku"), naopak k pozdější neodŧvodněné kritice všeho, co by spolupráci napomáhalo a to dokonce přímými útoky na USA (opět Havel označením USA za zrádce, pokud budou nadále bránit rozšiřování NATO) a osobními útoky Plné znění zpráv


medií na Clintona (agent KGB dokonce školený v Praze). Není pochyb, ţe to vše bylo volání po obnovení rozděleného světa, nyní však v prostoru jiné geografie. Argumenty pro oprávněnost této charakteristiky jsou obecně známé. Postupně vedly například k zapojení se do války proti Jugoslávii, kde se naši ţurnalisté přičinili vypuštěním informací o desetitisících mrtvých a statisících znásilněných Srby. Jak daleko jsme došli svědčí i zapojení se jakoby mírného a moudrého senátora Pitharta, který se postavil za vyjádření našeho ministra zahraničních věcí Josefa Zielence, ţe „jugoslávská válka má pro formování hodnotových postojŧ této společnosti větší význam neţ listopadové události před deseti lety, protoţe tenkrát toho v sázce nebylo tolik." Obávám se, ţe měl pravdu, dodával Pithart. (Právo 8.6.1999). Tento výmluvný představitel agresivního útoku má ve všem jasno: ?Tuto armádu (jugoslávskou - MP) je třeba ničit a zničit? vedla tři války, všechny na cizím území, zŧstala po ní zničená města masové hroby, koncentráky, desetitisíce mrtvých. Je to armáda agresivní navenek, teroristická dovnitř (dnes do Kosova)? hromadně popravuje muţe, hromadně znásilňuje ţeny, zapaluje celé vesnice? (MF Dnes 14.5.1999). To byla politická atmosféra u nás - a navíc Česká republika odmítla (prezident Havel a šéf rozvědky Oldřich Černý, nyní ředitel Fóra 2000 (!) ţádost albánského prezidenta I. Rugovy o zprostředkování stanovisek k usnadnění dohody a k předejití válečných operací. Nese tím odpovědnost za masakry v oblasti, kterým bylo moţno v podstatě se souhlasem obou stran předejít. Je třeba si znova uvědomit, ţe v té době rozhodující pozici na kosovské straně měl charismatický a umírněný vŧdce a srbská strana v podstatě byla pozitivní dohodě jednoznačně nakloněna. Tyto kampaně měly překvapivě protiruský náboj, přestoţe změna politických poměrŧ u nás a nakonec i ve světě byla podmíněna a vytvořena zásluhou politického vývoje právě v Moskvě. Dovolili jsme si i protestovat proti podepsání smlouvy NATO - Rusko a proti americko ? ruské spolupráci (Dobrovský, velvyslanec v Moskvě a ministr obrany). Argumentŧ o našem nezodpovědném přístupu je celá řada a je moţno jejich výčet ukončit třeba i dokumenty amerického velvyslanectví v Praze (WikiLeaks), ţe v souvislosti s gruzínským útokem na Jiţní Osetii se snaţilo české ministerstvo (uvedena ředitelka bezpečnostního odboru Veronika KachyňováŠmigolová) iniciovat protiruskou akci NATO s vědomím, ţe v OSN by nebyla tak úspěšná. A ministr Schwarzenberg poţaduje „tím nejostřejším zpŧsobem odsouzení Ruska". Je třeba uvést, ţe na rozdíl od těchto tendencí, které podporu nezískaly (mimo postkomunistických zemí), reálné a opačné stanovisko zaujmul prezident Klaus. Tento náš protiruský přístup je nevysvětlitelný, a v souladu s obdobnými kampaněmi vedenými ještě Jakešovským reţimem proti Gorbačovovu Rusku. Bylo by moţno ještě dodat, ţe ministerstvo pod současným vedením uznalo nezávislost Kosova, proti vŧli české veřejnosti i parlamentního výboru. Písemně dokonce zdŧvodnilo parlamentu, ţe Kosovo je od ukončení bojŧ ?de jure? (!!) stejně samostatné. Tímto právním i faktickým primitivismem mŧţeme zakončit naši úvahu o stavu zahraniční sluţby a její roli při narušování dohody a spolupráci a předcházení konfliktŧm. Jisté srovnání je moţno učinit jen s Izraelem a jeho nynější rolí na Středním Východě, ve snaze udrţet napětí, která nakonec vede k jeho vlastní izolaci. Za podmínek těchto citovaných negativních „akcí" bude velmi nesnadné hledat v našem politickém prostředí cestu z koncepční a názorové krize. I přes tento stav je nutno se odpovědně zamyslet a hledat cestu a novou alternativu. Do předmětných úvah by bylo třeba zahrnout i okolnosti, které se týkají současného stavu Evropské unie - a to nejenom z hlediska ekonomické spolupráce a politických tendencí. EU má oprávněnost zaujímat svá stanoviska ke zkoumané problematice a s jistými potíţemi se o to také snaţí. Její přístupy jsou však natolik nesourodé, ţe by to vyţadovalo samostatnou kapitolu, která by se týkala spíše vnitřního stavu EU neţ hodnocení jejich východisek ve vtahu k celkové bezpečnostní situaci. Není proto zahrnuto opomenutím, ale značnou nezralostí společných závěrŧ, pokud vŧbec existují. Závěr a východisko Z poměrně podrobného rozboru, ač ne zcela vyčerpávajícího, je zřejmé, ţe situace není jednoduchá a „cesta za světlem" bude sloţitá. Téma III. Světové války se stává populární i u jinak spíše levicově zaměřených analytikŧ a publicistŧ, neboť rŧzné úvahy pod heslem, ?Válka je za neoliberálního kapitalizmu ekonomickou nutností? ţijí v historických kořenech. Takţe pravicové a levé vidění se nám zjednodušeně spojuje i kdyţ motivy a zájmy vycházejí z jiného programového základu. Přesto se domnívám, ţe tento přístup je velmi zjednodušený a bylo by třeba ?oba směry? podrobit hlubší kritice. Předně je si třeba uvědomit, ţe „boj" ve světě jiţ není zaměřen mocensky, ale existenčně. Navíc je veden ve zcela změněných geopolitických podmínkách. Ty jsou dány jistým ideovým zájmem, v našem pseudoideovém prostředí snadno zaznamenatelným. Při odpovědné a objektivní úvaze je třeba se od tohoto pojetí odpoutat. Stejně tak od současného aktivního znásilňování hodnot, které si lidstvo snaţilo ustanovit nyní jiţ po staletí. Jedná se o mezinárodní právo, hodnotový pojem lidských práv a organizace a celé systémy, které byly vytvořeny v zájmu lidských, dnes jiţ existenčních hodnot. Zaměřme se na východiska, která by měla určit směr našeho uvaţování, pokud chceme překonat současný stav věci z hlediska mezinárodní odpovědnosti. Plné znění zpráv


Mezinárodní právo Je třeba stavět na jiţ kodifikovaných hodnotách mezinárodního práva. Dle nich je válka (mimo obranou) nelegální a nelze na lţivých argumentech volat po humanitárním bombardování, ani hledat zájem na zrušení státní svrchovanosti ve prospěch suverenity jednotlivce a jeho osobního „lidského" práva a opět se tak snaţit vzít jeho právo do rukou mocných, kteří hledají cestu ze své bezvýchodné situace znovu pohledem do minulosti za pomoci vytváření nových, těţko definovatelných uskupení jako je nová ?euroatlantická civilizace?. Lze tomu rozumět jenom jako podřazení se jiné hodnotě - moci a udělat tak novou modlu dokonce z našeho národního zájmu ?zachování vlivu Evropy a celé euroatlantické civilizace a utváření mezinárodního řádu? (M. Mocek, pravidelný komentátor Práva, 2.9.2011). Opět se tak zvedá civilizační prapor kolonizace. Nebude snadné tyto nově se rodící zásady oddělit dokonce od české zahraničně politické koncepce. Není to však jenom moţné, ale zcela nezbytné. Skutečný stav, jak uvedeno na mnoha příkladech výše, nemŧţe být určujícím, protoţe je vynucen jinými faktory, neţ těmi, které by se pojily s civilizační odpovědností. Předně je třeba si uvědomit podstatu práva a podstatu její obrany. Pokud je to suverenita jako základ hodnoty jiţ po staletí ( od vestfálského míru 1648), nelze od ní odstoupit, aniţ bychom vytvořili jiný univerzální systém. Ten mŧţe vzniknou jedině za podmínek dŧvěry a spolupráce v nových podmínkách. Myslím, ţe ty podmínky jsou dnes jiţ dány, aniţ by se staly srozumitelnými v našem českém politickém prostředí. Mezinárodní organizace Zŧstaňme jen u OSN. Vznikala v době po druhé světové válce v období všeobecné poválečné spolupráce a stanovila tomu odpovídající zásady v Chartě, které tuto spolupráci podmiňují - a to včetně práva veta vylučujícího tak konflikt mezi mocnými v budoucnosti. V mezidobí 60 let došlo k podstatným změnám, hlavně vlivem dekolonizace ale i rozpadu bipolárního světa, a tak jsme se navrátili paradoxně opět do období všeobecné spolupráce a potvrzení jiţ stanovených zásad. Proto nejsou nutné velké změny. Je třeba je jen dodrţovat a trvat na tomto přístupu ve znovuobnoveném prostředí dŧvěry, i kdyţ má jiný základ. Stejně tak by bylo moţné se odvolat na poslání jiných regionálních organizací a zdŧrazňovat smysl jejich pŧvodního účelu. Prostudujme, popularizujme a hlavně dodrţujme zásady OBSE nebo Šanghajské organizace spolupráce či BRIC. Mnohým se nehodí. Brání jim v tom jejich pojetí odcházejícího světa, navíc při snaze dnes hlavně „postkomunistických zemí", jejichţ představitelé nedovedou vidět jiný svět neţ rozdělený ?standardem moci či dokonce jiným civilizačním označením?. Vše v zájmu hledání nového nepřítele. Nemyslím, ţe je nutno bohuţel tyto stále existující teorie rozebírat. Je to o minulosti. Svět je jinde. Podívejme se na jeho místo. Mezinárodní spolupráce jako výslednice nutných podmínek Pro zjednodušení našeho chápáni skutečného stavu zhodnoťme postavení dosud tradičních stávajících velmocí - USA a Ruské federace. Po seznámení se s koncepcemi obou státŧ a jejich priorit dojdeme k překvapivému závěru, ţe jsou v podstatě totoţné, co do věcnosti i do pořadí jejich dŧleţitosti. Jenom tento dŧleţitý fakt opomíjíme. Je třeba si připomenout některé z nich: Boj proti mezinárodnímu terorizmu. Neproliferace zbraní hromadného ničení. Jejich omezování aţ do likvidace. Boj proti organizovanému zločinu. Ekologické problémy a nutnost zlepšení ţivotního prostředí. Řešení problémŧ surovinové základny pro výţivu i spotřebu. Ochrana a vývoj v oblasti zdraví. Ekonomika rozvoje a rozdělování v podmínkách geografie (zde zváţit skutečnou revizi Charty a to v oblasti Hospodářské rady a nutnosti vybavit ji exekutivními pravomocemi). Pracovat na společném výzkumu v těchto oblastech a rozšířit jiţ stávající spolupráci v oblasti vesmíru s vědomím jiţ dlouhodobé spolupráce a minimalizace „tajných" prvkŧ jako zdrojŧ konkurence a vlastní bezpečností. Zde je třeba zdŧraznit, ţe skutečná bezpečnost je hájitelná ne střetem, ale nutnou spoluprací. Jednotlivé země, nebo i částečné uskupení nemají efektivní sílu k řešení uvedených problémŧ. Současný svět je vzájemně závislý nejenom geograficky ale ve svých společných problémech, a hlavně zpŧsobem a schopností jejich řešení. Společný zájem je dán ne silou (mocenskou), není jiţ takový subjekt, který má takové postavení, ale nutností obrany na univerzálním základě. Teorie o hrozbě války, dokonce Třetí světové, přestoţe je to věc kaţdodenních úvah, je mě cizí, protoţe je nereálná. Přeţívá překvapivě v našem prostředí, v naivních a neodpovědných vyhlášeních o „vyvoleném" státě řízeném snad i Bohem. Není to sice mnoho úsměvné, ale nemá to nadále svoji reálnou váhu. Svět není bezbranný. Vytvořil si svá zákonná pravidla a to i za podmínek boje o moc a dělbu světa. Nyní zde jiţ není prostor, jsme posunuti a odsouzeni ke spolupráci v zájmu své vlastní další existence. Český zájem a aktivní spoluúčast Česká republika má jiţ svoji dlouhou historii. Byla v prŧsečíku rŧzných politických a geografických zájmŧ i nezanedbatelných vlastních vstupŧ do mezinárodního dění. Chci si vzpomenout a zdŧraznit jen třeba „zlatá léta šedesátá". Byli jsme na jedné straně, ale byl tu dnes jiţ opět nedoceňovaný prostor. Byl umoţněn vlastním Plné znění zpráv


vývojem, pochopitelně vnitropolitickým, ale i účinným odrazem v mezinárodním postavení a kvalifikací a osobní zainteresovaností jednotlivých pracovníkŧ zahraniční sluţby. Specifické vnitropolitické poměry let šedesátých se projevily změněným postavením, které dalo základ k aktivizaci a pŧsobení na chod světa té doby ve směru dohody a překlenutí hlavních problémových otázek. Vzpomeňme na naši funkci mediátorskou, vedoucí k ukončení vietnamského konfliktu, krizi v souvislosti s Šestidenní válkou na Středním východě a nakonec ovlivnění atmosféry směrem ke koexistenční vzájemné politice dvou hlavních velmocí, vyjádřené Smlouvou o nešíření a zničení atomové výzbroje, překvapivě v roce 1968. Bylo to v období za naší velmi aktivní účasti, které vedlo k nasměrování a k trvalému pozitivnímu vývoji vedoucímu svými dŧsledky k další spolupráci velmocí, aţ k rozpadu bipolárního světa. Bylo to dále období dokladující i velkou roli „malého" státu, pokud se zaměřuje na pozitivní vyhodnocení mezinárodní situace a sám má svoji samostatnou vizi. Bohuţel v naší současné přeţívající atmosféře neodpovědné servility (nesnadno definovatelné vŧči komu), klesli jsme zvláště v zahraniční a zpravodajské sluţbě do bezvýznamnosti. Právě proto je sice nesnadné v našich poměrech hledat operativní cestu, ale vnitřní tlak nutí k úvahám o východiscích v širších neţ našich vlastních souvislostech. Svět jiţ neodpovídá přeţívajícímu pseudoideologickému skansenu, který se snaţíme zakrýt hledáním a v podstatě vyprázdněné (Klaus) bezduché zahraniční koncepce. Nikdy jsem nebyl stoupencem Plechanovovy teorie o funkci osobnosti v dějinách, přesto na našem příkladu je zřejmé, jak nebezpečné pro chod věcí v takto podstatné a přerodové době jsou lidské „nuly" v pozicích. Proto nemŧţeme být operativním svorníkem k řešení, jako tomu bývalo za doby zlatých let šedesátých a účasti lidí v zahraniční sluţbě jako byl Hájek, Pithart senior, Klička, Petrţelka a řada jiných nabízejících nejen erudici, ale i odvahu. Jiří Hájek, který byl ideový, ale i hlavní operativní představitel disentu a politických přeměn, musel být zatracen aţ do zapomenutí. V tomto období motorem byla odpovědnost a úvaha po hledání cesty. Výsledky jsou dosud nedoceněny. Dnes se připojuje globální nutnost a zájem o přeţití a samotnou existenci. Směřujme své úvahy tímto směrem. Je to naše reálné východisko z mezinárodní doby temna. I v současné době je mnoho konkrétních moţných postupŧ zaloţených na spolupráci a vzájemné dŧvěře.

URL| http://www.blisty.cz/art/60692.html _

Současná situace v oblasti printových médií 21.10.2011

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě_ _

Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Začíná pořad o médiích, informacích a novinářích, začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Vítejte při dalším dílu našeho cyklu Dnešek, ve kterém s publicistou Karlem Hvíţďalou mapujeme trendy současné ţurnalistiky. Dnes se podíváme na český trh s klasickými novinami a časopisy, tedy jak se říká printový trh, trh s printy. Tento trh se mění zejména v souvislosti s krizí, která postihuje klasická média. Jaká je jeho současnost a budoucnost? To budeme diskutovat v pořadu Média v postmoderním světě, který právě začal. Dobrý večer. A je to úvodní slovo. K našemu dnešnímu tématu ho připravil Karel Hvíţďala. Čte Jaroslava Tvrzníková. Jaroslava TVRZNÍKOVÁ, redaktorka -------------------Média v Evropě vstoupila v roce 2008 do třetí krize od druhé světové války a zdá se, ţe se z ní dodnes nevzpamatovala. První krize proběhla v druhé pŧlce 70. let, kdy se reklama vehementně přestěhovala z tištěných médií do televize a poškodila tištěná média. Druhou krizi proţila média v letech 2001 aţ 2003, kdy se část inzerce přestěhovala z tištěných médií a elektronických médií na Internet. Třetí krize k nám dorazila v posledním čtvrtletí roku 2008 a byla zpŧsobena hospodářskou krizí. Podniky šetřily na reklamě. Tenkrát byla poprvé poškozena všechna média. Výjimku představovaly jen specializované finanční noviny Financial Times a Wall Street Journal a na ekonomiku specializované servery a renomovaný německý Die Zeit, který krizi soustavně reflektuje. Návštěvnost těchto portálŧ a prodejnost dŧleţitých ekonomickiých novin a elitního týdeníku Die Zeit stoupla aţ o třetinu. Dŧsledky předchozích dvou krizí znamenaly vţdy sníţení příjmŧ, coţ mělo za následek větší koncentraci majitelŧ, sniţování počtu zaměstnancŧ a zmenšování obsahu a rozsahu. Například Plné znění zpráv


jen v Německu na podzim roku 2003 bylo bez práce 10 tisíc novinářŧ, z nichţ většina se do médií jiţ nikdy nevrátila. A jen část z nich našla uplatnění v PR agenturách. Řada regionálních novin se zbavila prakticky všech redaktorŧ a zaměstnává jen editora, volontéry, kteří pracují zdarma, aby měli potřebný počet let praxe v CV a tiskne příspěvky čtenářŧ. České republiky se krize ze začátku století skoro nedotkla, ale protoţe majitelé jsou převáţně Němci a Švýcaři, reagovali na domácí krizi zavedením identických opatření i u nás, aby doma zisk zachovali a tady si zvýšili své zisky. Tehdy spolkový prezident německého Svazu vydavatelŧ novin Helmut Heinen se snaţil tvrdě prosadit, aby se znovu přezkoušel zákaz kontroly slučování vydavatelství, který začal ohroţovat pluralitu informací. Proti se ale postavili vydavatelé, z nichţ nejostřejší asi byl Martin Brude, který prohlásil: "S novinami by se mělo zacházet podle kartelových zákonŧ stejně jako se ţvýkačkami nebo punčochami." Tím vlastně řekl toto - my se uţ dávno nedíváme na noviny, tudíţ na informace, jako na strategickou surovinu a chceme jako ostatní branţe maximalizovat zisk. Tímto posunem médií z kulturního provozu novinařina přestala být uměleckým řemeslem a stala se prŧmyslem na výrobu přitaţlivých příběhŧ. To ovšem vŧbec neznamená, ţe nechtějí-li to majitelé vědět, není informace nadále strategickou surovinou. Majitelé novin se svým postojem jen zbavují odpovědnosti za šířené příběhy. Třetí krize, která Evropu zasáhla, měla ještě v roce 2008 za následek finanční propad zisku v médiích v rozsahu asi 5 aţ 10 procent, v roce 2009 o 20 aţ 30 procent. A podle Unie vydavatelŧ v roce 2010 klesly příjmy o více neţ šest procent. Zároveň se ale sniţuje stále prodejnost, coţ rovněţ krátí vydavatelŧm příjmy, a to za situace, kdy se zdraţuje papír. Například holandská společnosti Sanoma Media hlásí jen v letošním roce 2011 za období od ledna do července propad prodeje týdeníku Květy ze 77 tisíc na 66 tisíc, coţ zase sniţuje cenu inzerce. A podobně na tom budou i jiné tituly. V současné době je údajně na prodej za 300 milionŧ celé Finum patřící vydavatelství Sanoma, které kromě jiţ zmíněných Květŧ vydává Vlastu, Story, Překvapení a další magazíny. Zároveň se ale na Internetu a ve zpravodajství ČTK objevila zpráva, ţe toto nakladatelství chystá od listopadu nový politicko-společenský magazín, jehoţ tváří bude Jan Kraus. Počítá se údajně s nákladem o něco větším neţ sto tisíc. Časopis postavený na jedné osobě by byl v Česku novinkou. Výkonnou šéfredaktorkou má být Simona Matásková, dramaturgyně Krausových televizních pořadŧ. Za někdy zatím neuvedenou cenu by mohly být na prodej i časopisy a internetové aktivity akciové společnosti Mladá fronta, jejíţ majitelé nejsou známí, jako je Sluníčko, Maminka, Dieta, Lidé a země a tak dále. Připomínám, ţe toto vydavatelství není totoţné s Mladou frontou DNES. Na prodej z jejich titulŧ ale není E15 a Sedmička. Podobně se spekuluje o tom, ţe Körnerova skupina PPF, která loni zastavila projekt lokálních novin Naše adresa, chce prodat za 70 aţ 150 milionŧ týdeník Euro a z médií se úplně stáhnout. A současně se rozšířila zpráva, ţe je na prodej i Týden vydavatele a stavebního magnáta Sebastiana Pawlowského, který chystá postavit velký objekt za obchodním domem Máj v Praze nad stanicí metra Národní třída. Týden je na prodej za 75 aţ 160 milionŧ korun. Z českého mediálního trhu po zastavení televize Z1 odešla v roce 2010 i skupina JNT finančníka Patrika Tkáče. A pokud bude krize pokračovat, nebo se dokonce prohloubí, jak dnes ekonomové předpovídají, mŧţe dojít k pohybu i na novinovém trhu. Nejohroţenější jsou zřejmě Lidové noviny. V červenci letošního roku podle ABC prodávaly 43 tisíc kusŧ, v roce 2000 to bylo 66 tisíc. Pro srovnání uveďme, ţe Mladá fronta DNES prodává 220 tisíc. V roce 2000 to bylo 338 tisíc. A Právo 121 tisíc, v roce 2000 to bylo 203 tisíc. První z českých miliardářŧ, který investoval u nás i do médií na popud Václava Havla a Karla Schwarzenbergera, byl uhlobaron Zdeněk Bakala, kdyţ koupil vydavatelství Economia, a ten prý projevuje zájem i o Euro. Tento časopis by zřejmě musel zastavit a vytvořit jednu silnou redakci společně s Ekonomem a tím by se zbavil konkurence, jako to dvakrát učinil v Čechách Ringier, aby zlikvidoval konkurenci svému bulváru. Potravinářský magnát Andrej Babiš by údajně mohl mít zájem o časopisy vydavatelství Mladá fronta. Podobně Jaromír Soukup, kterému patří mediální agentura Medea a který je uţ zainteresován v Profitu, dlouho tvrdil, ţe by své aktivity rád rozšířil. A spekuluje se i o podnikateli ve zdravotnictví Tomáši Chrenkovi, který jiţ vlastní TV Barrandov, ale protoţe on a jeho společníci nalili do této televize něco přes 800 milionŧ a ztráta jen za loňský rok činila 300 milionŧ, zdá se, ţe současně pan Chrenek uvaţuje i o tom, ţe se z médií stáhne. Prý za televizi poţaduje dvě miliardy. Tato suma vzhledem k potenciálu nových divákŧ a současnému personálnímu sloţení stanice je evidentně zcela nereálná. Jediné, co se dá v této chvíli seriózně říci, je, ţe v příštích měsících dojde na našem vydavatelském trhu k pohybu. Mediální krajina se proměnila v pohyblivé, či tekuté písky a ţe podle některých odhadŧ v následujících letech opustí profesi novináře aţ 30 procent redaktorŧ. A potom to, ţe spojení podnikatelských subjektŧ s médii není nikdy zdravé, jak ukázal nedávný konflikt šéfredaktora Eura Istvána Lékó s panem Kellnerem kvŧli jeho zasahování do obsahu časopisu. István Lékó odešel z Eura a zaloţil si internetový časopis Česká pozice a hodlá údajně brzy vydávat i časopis. Kdo tento projekt financuje, ale odmítá Lékó sdělit, coţ vzbuzuje rovněţ podezření. Spekuluje se, ţe za jeho projektem by mohl stát jiţ jednou zmíněný pan Babiš. Zatím se z výše uvedených spekulací potvrdila jen jedna a sice, ţe Jaromír Soukup blízký Jiřímu Paroubkovi, kterému vedl v minulých volbách kampaň, koncem září za nikde neuvedenou cenu koupil Týden a Instinkt od podnikatele Pavlovského. Vzápětí se objevila zpráva, ţe ke konci roku odchází z týdeníku Instinkt šéfredaktor Petr Skočdopole. A protoţe k podobným majetkovým posunŧm v médiích dochází i jinde ve světě, zdá se, ţe model demokracie, který platil v minulém století, kdy byly víceméně dodrţovány bariéry mezi politiky, podnikateli a médii, končí. Vznikají nové Plné znění zpráv


silné anonymní konglomeráty MBP, média, byznys a politika. Kam to posune demokratické struktury, teprve uvidíme, ale snad si mŧţeme dovolit říci, ţe média tak přijdou o kus v minulém století těţce vydobyté svobody. A pro manipulaci s občany se zvětšuje prostor, zvláště za situace, kdy i televizní trh se atomizuje a nepřináší do veřejného prostoru společná témata. Je otázka, do jaké míry mŧţe tyto změny korigovat vzrŧstající vliv Internetu a jiných nových médií. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tolik tedy příspěvek Karla Hvíţďaly, který přečetla Jaroslava Tvrzníková. A ve studiu Českého rozhlasu 6 vítám své dnešní hosty, diskutéry, autora předchozích slov Karla Hvíţďalu. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------Dobrý večer. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A Milana Šmída, pedagoga z Fakulty sociálních studií Univerzity Karlovy. Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobrý den, pánové. Začneme tím tématem, kterým Karel Hvíţďala tak trochu skončil, ale který se nějakým zpŧsobem line celou tady touto problematikou, celou touto krizí. Média se stávají internetovými a ty takzvané printy, nebo tištěná média, dalo by se říci, tak trochu odcházejí nikoliv snad ještě do zapomnění, ale rozhodně se nějakým zpŧsobem marginalizují. Co to znamená pro mediální trh a co to znamená obecně pro společnost, současnou moderní společnost, Milane Šmíde? Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------Jde o strukturální změny, kterým se zřejmě nelze vyhnout. Pro printová média je tady v tom vývoji poselství, ţe se musejí přizpŧsobit té změněné situaci. A nyní probíhá diskuse, zda printová média přeţijí ten vstup do digitálního světa, nebo nástup digitální éry, nebo zdali budou, nebo zdali budou pohlceny tím digitálním světem, nebo zdali přeţijí a lidé si nadále budou kupovat jako papírové noviny. Evidentně je téměř jisté, ţe ten, ta prodej, nebo konzumace těch tiskových médií bude prŧběţně klesat. A tím vzniká otázka, co nabídnou printová média čtenáři, aby se překonal, aby tedy zaplatil nějakou sumu, aby si ty noviny koupil. Samozřejmě je tady ještě otázka generační výměny, protoţe speciálně starší generace jiţ tradičně ještě budou pokračovat v tom nákupu těch tištěných médií, ale kdyţ se podíváme na mladou generaci, tak ta uţ houfně přechází na Internet, na ty internetové klony a případně na ty distribuční produkty, které lze dneska získat nejen tedy do počítače, ale na iPhone a na rŧzné čtečky. Ale já se domnívám, ţe stále tady bude prostor pro tisk, který nebude dávat aktuální informace, ale který bude dávat analýzy a rozbory, komentáře. A tam je moţná budoucnost těch printových médií, kdy lidé, kteří získají základní informace v Internetu a budou chtít dostat nějaké souvislosti, získat nějaké souvislosti širší, výklad nebo názor kvalifikovaných lidí, takţe si ty tisková média budou i nadále kupovat. Vzniká tady ovšem problém ekonomický, protoţe jak tato tištěná média, která zřejmě jiţ nebudou masovými a budou distribuovaná tedy v menším mnoţství, jak je zaplatit. A to je ta výzva, to je právě výzva pro ty tiskové koncerny, který se musí přizpŧsobit těm stejným podmínkám. A tam ten úbytek příjmŧ na jedné straně musí nějakým zpŧsobem nahradit se příbytky nebo zisky na straně druhé. Ten recept ovšem těţko se hledá a já osobně ho nemám. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Chceme být optimisty, ţe to tak bude, ţe média, ţe budoucnost médií, printových médií je právě v určité analýze, v komentářích a v dalších věcech, které nejsou v tom základním zpravodajství, které prakticky uţ dneska je nejen na Internetu, ale v těch dalších médiích. Rozlišujete a samozřejmě se mŧţe zapojit uţ Karel Hvíţďala, který měl úvodní slovo, rozlišujete proto nějak časopisy a deníky? Protoţe ono přece jenom u těch deníkŧ to skoro vypadá, ţe ten jejich osud je zpečetěn, zatímco ty časopisy, tam právě je místo pro nějaké ty Plné znění zpráv


širší analýzy, nebo nějaké ty obecnější souvislosti. A dalo by se říci, ţe časopisy nejsou zase v takové krizi, jak jsou třeba deníky. Co se týče těch populárních rŧzných magazínŧ barevných, tam se dokonce zdá, ţe ještě ta krize je tak úplně nezasahuje, ţe jsou jich pořád plné trafiky a ţe lidé si je kupují moţná daleko více a moţná daleko raději, neţ aby si ty některé věci stáhli z Internetu. Takţe rozlišujete nějak deníky a časopisy v této souvislosti? Vidíte tam takový rozdíl, o kterém jsem teď mluvil? Karel Hvíţďala. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------Určitě jo. Tak vidíme to, ţe největší evropský newsmagazin Spiegel, toho se to vŧbec nedotklo. Ten furt prodává asi 1 milion 200 tisíc v prŧměru. Tam není pokles vŧbec. A naopak Die Zeit jako nejsloţitější na německém trhu, časopis, týdeník formátu teda novin, tak jemu stoupla o 300 tisíc, stoupl náklad v posledních třech letech, a to se právě zdŧvodňuje tím, ţe jak klesá vlastně úroveň těch deníkŧ, tak se lidi, kteří mají zájem o ty sloţitější analýzy a komentáře, tak začali kupovat právě Die Zeit. Takţe tady vidíme jeden základní rozdíl, protoţe zatímco ty deníky se přizpŧsobují tomu, ţe vlastně falešnou výzvu soutěţe televizí s Internetem a tak se snaţí zrychlit ty informace, coţ nemŧţou nikdy vyhrát. A... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Vycházejí jednou denně přece jenom. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------No, přesně tak, i kdyţ některé mají víc vydání, tak ale se bojí toho momentu, kdy mají přejít na ty analýzy, jak říkal kolega Šmíd, protoţe to jim ještě sníţí ten náklad. Čili oni vědí asi, co by, čím by mohli naplnit ty stránky, ale vědí, ţe to bude za cenu ještě menšího počtu čtenářŧ, za situace, kdy ten Internet, který provozují současně v tom nakladatelským domě, nevydělá tolik, aby zaplatil vlastně tu redakci, která na ty analýzy bude muset být taky dost velká, nebo aspoň bude muset platit ten vydavatel dost těm externistŧm, protoţe ty analýzy jsou sloţité, nedá se to dělat z hodiny na hodinu, ze dne na den. Čili já si nemyslím, ţe zaniknou ty noviny, jako nezaniknou knihy, jako nezaniklo divadlo příchodem televize. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Rozhodně bylo oslabeno velmi. Ta stará média byla velmi oslabeno po příchodu těch nových. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------Budou, budou, ale zároveň sehraje jinou roli. Určitě tu zábavní roli víc vlastně přebírají tyhle ty elektronická, ta elektronická média a ta divadla v těch vrcholných výkonech jsou mnohem víc existenciální, zároveň ţivočišnější. Je tam ten, to jsou všechno faktory, které nelze nahradit. A podobné, podobná specifika si musí najít zcela bezpečně i ten print. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Vy jste tady mluvil a mluvili jsme tady často o tom, ţe ten výpadek těch čtenářŧ tady tímto zpŧsobem by se dal nahradit dvěma zpŧsoby, dvěma cestami. Jednak zdraţením těch novin například, velmi drastickým, protoţe by ty sloţitější materiály byly draţší, no, a potom ţe by ty noviny získaly třeba klientelu, která by byla atraktivní pro prodejce reklamy, protoţe by to byla klientela, řekněme, movitější. Milan Šmíd tady co si o tom myslí, tady o těchto dvou cestách? Já jenom připomínám, ţe vlastně jsme to říkali na příkladu týdeníku Newsweek, který touto cestou hodlá jít. Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------No, já si myslím, ţe nelze dělat takové jednoduché paralely mezi klesajícím nákladem a klesajícím ziskem, neboť byly případy, kdy náklady klesly, ale protoţe se zlepšil, nebo zvětšil příjem z reklamy, zvýšily, reklamní agentury projevily zájem a byly ochotny platit větší peníze, takţe tady nejde o přímou úměrnost. To znamená, kdyţ klesne náklad, tak automaticky musí klesnout ta výnosnost. Protoţe kdyţ se zdraţí reklama, tak se to vyrovná. Karel HVÍŢĎALA, redaktor Plné znění zpráv


-------------------Pokud je tam ta cílová skupina. Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------No, ale právě pokud je tam cílová skupina, já si právě myslím, ţe ty dvě cesty, které tady byly naznačeny, jako jsou řešením, přičemţ podle mého názoru to druhé řešení by bylo optimálnější, ale to nezávisí jedině na těch novinář nebo na čtenáři, to závisí také na tom trhu, řekl bych, na konjunktuře, na prosperitě, neboť my víme, co udělala teda s reklamním trhem krize v roce 2008. A tam je ten problém vlastně v tom financování těch novin, aby se udrţela jistá kvalita, jistá úroveň, která by jaksi udrţela i tu čtenářskou obec u toho daného konkrétního média. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tam je určitě problém, ţe ty agentury nebo ty reklamy mají dneska velkou konkurenci v těch médiích, nebo respektive deníky a tištěná média mají velkou konkurenci, protoţe agentury pochopitelně mohou inzerovat v televizi. Bylo tady řečeno v tomto pořadu několikrát, ţe televizní reklama je pořád ještě lídr, ale moţná to také mŧţe pominout, protoţe velkou konkurenci tvoří Internet, kde ta reklama mŧţe být velice cílená na těch vyhledávačích, a teď nejvíce na komunitních sociálních sítích, kde je moţné tu reklamu velice cílit. Takţe to je moţná budoucnost reklamy. Uvidíme. A ty deníky a tištěná média mají v tomhle velkou konkurenci, proč by ty reklamní agentury právě šly přímo do nich, do tištěných médií, kde ten zásah nemusí být moc velký. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------Já si myslím, ţe tak úplně to nemusí být, protoţe spíš bude ohroţená ta televize, protoţe ten systém tak, jak my to známe dneska, vlastně se bude atomizovat a docela rychle. A tím pádem tam bude dost sloţité ty cílové skupiny tak přesně asi se do nich trefovat, zatímco právě u toho printu, i kdyţ ten náklad bude velice malý, tak ti lidé, kteří budou potřebovat to soustředění, tu analýzu a tak, tak uţ budou tvořit docela přesně definovatelné skupiny. A tím pádem by to trošku mohlo pomoct v ceně té reklamy pro tyto lidi. A na druhé straně samozřejmě ty noviny pŧjdou s cenou o něco výš, protoţe přesně tahle cílová skupina si to bude moct dovolit je koupit. A taky je moţný, ţe se to vrátí tam, kde to začalo s těmi novinami, ţe tento druh novin uţ bude spíš předplatitelský. Ne, ţe by se prodával na stáncích. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No právě, a to by, jestli by to nebyla spíše cesta, ţe by ti lidé, kteří by měli zájem o třeba náročnější ţurnalistiku, ţe by si to zaplatili? Vy jste tady uváděl několikrát v tomto našem pořadu, ţe kolik lidí zhruba třeba by bylo předplatiteli toho vysloveně seriózního deníku typu západního u nás. Říkal jste, myslím, kolem 20... Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------30 tisíc nám to vycházelo, ale uţ je to skoro deset let, co se ty prŧzkumy dělaly. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Mŧţe to být i méně. Ale dovedete si představit, ţe ti lidé, těch 20, 30 tisíc lidí mohlo třeba zaplatit za ty noviny, já nevím, třeba 200 korun za jeden výtisk, nebo něco takového? Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------V tuto chvíli si to určitě představit nedovedeme, ale je otázka, jestli vŧbec malý trh tyhle věci, takhle postavené noviny uţiví. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Kdyby ti lidé skutečně zaplatili tolik, za předplatné třeba tři tisíce nebo něco takového, ţe by to bylo hodně. Ţe by to stálo hodně prostě. Třeba by tam ani nebyla reklama. Ale stálo by to hodně peněz. Karel HVÍŢĎALA, redaktor Plné znění zpráv


-------------------Asi ta reklama tam bude muset být, ale tohle bysme se dostali do úrovně sci-fi. To si netroufám v tuto chvíli říct, protoţe problém je vŧbec řešení toho mediálního trhu v malých číslech. Prostě tam, kde je 10 milionŧ lidí, z toho, dejme tomu, pŧlka čte, nebo mŧţe slouţit jako představa ideální cílové skupiny, kdyţ tady nebyl ten vývoj toho trhu takový jako ve staré Evropě, kde si lidé zvykali o 200 let dřív na noviny, kde nevtrhla ta komerce aţ v roce 89, předtím byly jenom veřejnoprávní média a bulvár a prestiţní noviny. Takţe lidi se, vědí, jak ty noviny, ţe něco se dozvědět je práce, ţe to stojí námahu, ţe všechno, co v novinách je, je mediální konstrukce, ţe se tomu nedá věřit stoprocentně. Tak tímhle tím vývojem jsme my neprošli a tohle je všechno dŧsledek, proč tak snadno tady převládla ta komerce a ten bulvár. A my jsme tomu ještě pomohli, protoţe politici si neuvědomili, co to znamená, takţe levně a lehce dali Nově ten nejlepší kanál a tím ona vlastně nastavila nějakou hladinu informační, které se všichni začali přizpŧsobovat, místo aby to bylo opačně jako na tom Západě. Tam kdyţ vtrhla ta komerční média, tak si musela tvrdě vybojovávat prostor na těch veřejnoprávních médiích. A ještě ten zákon, kterým to třeba v Německu bylo regulované, je nutil k vysílání velice dobrých publicistických pořadŧ, jako produkoval třeba Spiegel TV a Die Zeit TV a tak dále. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Milan Šmíd taky má nějakou sci-fi představu tady v tomto směru? Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------Já nemám sci-fi představu. To je těţká otázka. Rozumíte, na tom dneška uvaţují stratégové, co bude dál. Já se spíš na to dívám z hlediska, z pohledu ţurnalistiky a vidím tady jedno velké nebezpečí právě v určité krizi nebo v krizové situaci, ve strukturální krizi těch printových médií, ţe se to řeší často šetřením a ţe začíná se tedy šetřit na té pracovní síle. A jestliţe se tedy šetří na pracovní síle, tak se to potom projeví i na výsledku. A já mám na to takovou metaforu, ţe ten hlídací pes demokracie, který teda je trošku podvyţivený, coţ nese dvě nebezpečí. Jednak kdyţ je podvyţivený, tak dobře tedy nehlídá, neštěká a bohuţel je také snadno teda korumpovatelný. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No, tak to je občas vidět pochopitelně v občanské společnosti. Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------A to je jako problém, který by si měli ti majitelé médií uvědomit, ţe přeci jenom na některých věcech šetřit by se nemělo. Já chápu, ţe všichni mají určité problémy ekonomické, jak to teda zaplatit speciálně. Neustále není vyřešeno, to je placený obsah na netu, který by mohl teda tu situaci vyřešit. Ale při řešení těch problémŧ ţe by se to nemělo zanedbávat, ţe by se pod jistou úroveň toho šetření na práci ţurnalistŧ, ţe by se nemělo jít. A tady je potom jedno východisko, já se snaţím být optimistou, ţe vţdycky se ve společnosti našli nějací, nechci říci mecenáši nebo donátoři, kteří pochopili, ţe je dobré pro společnost mít dobré noviny a ţe nějakým zpŧsobem, nějakým zpŧsobem je zadotovali. Jestli to je cesta pro nás, jestli zase ta dotace, protoţe asi kdo má tady dneska peníze, jestli ta dotace těch finančních skupin zase nepřináší s sebou jistou závislost, toť otázka. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------O tom budeme určitě mluvit. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------Ale tohle je dŧleţitý moment, na který pan Šmíd naráţí. Jenţe ten největší příklad je, vlastně najdeme ve Spojených státech na konci 20. a začátku 30. let, ale tam vlastně za tím byla výzva Evropy. To znamená, ten narŧstající síla nacionálního socialismu v Německu, které měli, a tyhle snahy měly své příznivce i v Americe a tam se obzvláště ţidovská komunita tomu bránila právě investicí do těch novin, aby vytvořila těmhle trendŧm rovnováhu a ukázala na ta nebezpečí, která z toho pro celý svět mohou vzniknout. A proto třeba ten pan Meyer koupil na burze Washington Post a začal z toho budovat ty noviny. Ale v podstatě to trvalo mnoho desetiletí, neţ na tom začal vydělávat. Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


On prodělával, dotoval to. Trošku mu pomohla válka, ale potom zase... Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------No, a potom aţ Watergate. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Je pravda, ţe tahle rizika tady hrozí právě v naší společnosti nebo obecně v moderní společnosti také, ţe nevíme, odkud mŧţe přijít nějaké další riziko třeba pro naši moderní společnost. Takţe z toho dŧvodu kdyţ ta média budou na úbytě, tak se mŧţe stát něco podobného. To je právě ten problém. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------To je pravda, ale v Evropě nikdy nejsou lidé tak bohatí, aby ty miliardy tak lehce strkali do těch médií s perspektivou třeba 30 let, ţe se jim to vrátí. V Americe se točí tak velké peníze, ţe je moţné, ţe se tam vţdycky někdo takový najde. Koneckoncŧ uţ dneska New York Times dluţí jednu miliardu a nevypadá to, ţe bude zavřený. Takţe je vidět, ţe vţdycky se ještě v té Americe, kde se točí tak velké peníze, kdyţ ten poslední člověk, který tam investuje, je Mexičan. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No, chtěl jsem se právě Milana Šmída zeptat, právě kdyţ padlo název New York Times, jestli by si dovedl představit, ţe by třeba v České republice ne jeden člověk, ale více lidí, právě těch 30 tisíc lidí bylo tak disciplinovaných, ţe by si platili noviny, které by stály jeden výtisk třeba 200 korun a byly by něco jako New York Times nebo další noviny? Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------Tak 200 korun, to bylo to sobotní, nedělní vydání, které je tlusté jak kniha. Tak já to vidím spíš v hodnotě uţ, taková prohibitivní cena uţ je tady 50 korun, protoţe za 50 korun si koupíte obrázkové týdeníky. No, ale o ceně vŧbec nechci spekulovat. Já bych spíše spekuloval, zda se teda najde jaksi někdo, kdo je, kdo by byl ochoten tedy zadotovat média, nešlo by mu v první řadě o zisk, ale v první řadě o kvalitu. Já moţná, ţe jsem předpojatý, ale zdál se mi, ţe Hospodářské noviny, ţe jdou trošku tímto směrem, i kdyţ speciálně ty Hospodářské noviny jsou podvyţivené podle mého názoru. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili tím správným směrem, řekněme? Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------No, ano protoţe si myslím, ţe jejich komentáře jsou kvalifikované a doopravdy je to dneska komentátorská špička. Nechci teda ostatní, je to teda osobní názor. Ale na druhé straně právě bohuţel co se týče zpravodajské části, tak tam jako jsou zase noviny, které i jsou před Hospodářskými novinami. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------No jo, ale kdyţ mají 50 lidí necelých v redakci, tak se nelze tomu divit. Je to asi maximum, co z toho lze vyţdímat za současného stavu. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře. Takţe Hospodářské noviny například jsou tedy v tom... Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------Jsou na začátku cesty, bych řekl. Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ale jsou v tom mediálním impériu Zdeňka Bakaly. Padlo to uţ v tom úvodním komentáři Karla Hvíţďaly. A teď je otázku a tu bych vám chtěl poloţit. Měl jsem to sice připraveno aţ za chvíli, ale kdyţ jste o tom sami začali, tak bych vám ji chtěl poloţit. Na jedné straně Karel Hvíţďala mluví o tom, ţe dochází k vyčlenění, nebo spíše k vrácení médií do normálního podnikání. To znamená, ţe ti, kteří je vydávají a provozují, tak chtějí maximalizovat zisk a je jim v zásadě jedno, jestli investují do pracích práškŧ nebo do médií. Na straně druhé jsou tady podnikatelé, z nichţ jedno jméno uţ padlo, Zdeněk Bakala. Byl tady zmíněn Kellner, Chrenek, Babiš, Soukup a další... Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------Komárek. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A Komárek. To jsou lidé, kteří podnikají v jiných oblastech, neţ jsou média, a o média zájem mají. Z jakého dŧvodu? Je to maximalizace zisku, nebo máte pocit, ţe tam je spíš nějaký vliv nebo nějaké postranní úmysly? Proč tito velcí podnikatelé investují do médií podle vás? Karel Hvíţďala. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------Kdyţ se podíváme na ten poslední příběh, ţe Medea, čili pan Soukup koupil dva časopisy, Týden a Instinkt, plus teda hlavičku Mladého světa, chceme-li být přesní, tak tam je těţko mu dŧvěřovat, ţe bude neutrální, protoţe on byl vţdycky přímo napojený na Jiřího Paroubka. Vedl mu tu kampaň v předminulých volbách. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Spíš jde o to, ţe on má blízko k politice, coţ je ještě další aspekt. Jednak je aspekt toho podnikání, coţ asi platí u těch dalších, ale přímo u toho Soukupa správně jste připomněl, ţe on měl blízko k politice. Takţe tam je ještě další riziko asi. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------No, to je to, o čem já mluvím, o tomto riziku, ţe za jeho zájmy, nebo za jeho koupí mŧţe být právě i nějaká politická orientace a snaha prostě pomoct konkrétnímu politikovi. A to by samozřejmě bylo špatně, protoţe ta média se od začátku 50. let naopak od všech politických stran ve staré Evropě odstřihla. A lidé si zvykli na to, ţe i kdyţ mají blízko k nějakému politickému spektru, ne straně, tak ţe jsou kritická i k tomu subjektu té strany, kam mají blíţe. A právě toho napětí přitahovalo ty kvalifikované čtenáře, a to se obávám, ţe tady není ta situace na to, aby k něčemu takovému došlo. Uţ i vzhledem k tomu, jaká je vnitřní struktura těch novin. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Na straně druhé je tady právě Zdeněk Bakala, kterého jsme uţ jmenovali, který vydává právě například Hospodářské noviny nebo týdeník Respekt. Předtím týdeník Respekt byl dotován Karlem Schwarzenbergerem a je poměrně, tato média, jak říká i Milan Šmíd, jsou oceňována, přestoţe Zdeněk Bakala je také podezírán, ţe má blízko nebo blíţe k některým proudŧm a zejména tedy z pravé části politického spektra se neustále ozývá, ţe on je proti nim, nebo ţe podporuje například aktivity minulého prezidenta Václava Havla a ţe je napojen tady na tyto rŧzné i politické struktury. Co na to Milan Šmíd, který to tady první vyslovil, ţe...? Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------No, tak tomu se nikdo nevyhne. Samozřejmě to riziko tady existuje. Kdyţ hovoříte ještě o tom politickém vlivu toho Bakalova impéria, tak já bych tady oddělil trošku Respekt a oddělil bych Hospodářské noviny, protoţe Hospodářské noviny teď mají trošku našlápnuto na to serióznější informování a kvalitu novinářské práce, zatímco ten Respekt podle mého názoru jaksi se vyhranil jiţ ještě předtím, neţ ho dostal Bakala. A v té vyhraněné pozici pokračuje. Nechci říkat, zmiňovat zcela poslední teda aféru, která se nyní právě diskutuje, kdy je Respekt obviňován, ţe jako silně politický podjatý. Ale jde... Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jde o prezidentské milosti. Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------Jde o prezidentské milosti. Já si myslím, ţe tomu se asi nevyhneme, protoţe všimněte si, ţe řada těch mediálních podnikŧ je nějakým zpŧsobem navázaná na nějaké kapitálové nebo zájmové skupiny. A já si vzpomínám na to, jak skupina finanční J&T, jak se pokusila, nebo chtěla se tehdy dostat do médií. Vlastně tady rozjela zpravodajskou televizi Z1 a jenom tedy díky, nebo ne díky, ale kvŧli krizi od tohoto záměru ustoupila. A tehdy jiţ byl pan Křetínský tázán - a co je vlastně v těch médiích? Vţdyť to bude prodělkové. Tak oni sice na jedné straně informují, říkají, nebo argumentují tím, ţe - podívejte, máme byznys. Do šesti let budeme v černých číslech, coţ mŧţe a nemusí být pravda. A je evidentní, ţe se teda bude dotovat. A on tehdy řekl - no, chceme kultivovat českou mediální scénu. Ale za tím se skrývá ty zájmy, ţe oni chtějí být v médiích. Ale je to, já bych to neviděl zase tak tragicky, protoţe z toho dŧvodu, ţe aby v té volné soutěţi aby získali pozornost divákŧ, tak musejí nějakým zpŧsobem dodat nějakou hodnotu, musí být nějakým takovým zpŧsobem seriózní. A právě co je ideální pro takového podnikatele, který investuje do médií a je ochoten je dotovat, aby ta média si vytvořila platformu nebo určitý image nestranného kvalitního média. A skutečně ty podnikatelé řekl bych, ţe nezasahují do té redakční práce, ţe ti redaktoři mají velkou míru samostatnosti, ale to z toho dŧvodu, ţe kdyţ by přišlo k nějakému klíčovému momentu, který by mohl poškodit, tak ţe v tom okamţiku on má tu zbraň, ţe buď teda něco zpublikuje, nebo tedy ţe něco nezpublikuje. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------No, a to jsme viděli na případě Eura, na Istvana Lékó, který ve skupině PPF jako odešel. Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------No, ale to je také asi součást té mediální gramotnosti, aby ti čtenáři věděli, ţe Euro mělo PPF, takţe se tam nedočkají ţádného kritické připomínky. Totéţ mohou čekat i u toho Bakaly, i kdyţ jako ty Hospodářské noviny se snaţí, ţe vţdycky kdyţ píšou o Bakalovi, tak řeknou, ale je to náš vydavatel. Ale také uţ se vyskytly kritiky, ţe cosi, ţe uţ byli na něj příliš mírní. Co se týče Profitu, tak tam všichni vědí, ţe tam za jel Komárek. A co se týče Týdne a Instinktu, tak věděli, ţe za tím byl pan Sebastian Pawlowski, který také měl své zájmy speciálně jako... Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------V Praze. Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------...v Praze nebo v té komunální politice. Věděl, ţe, a dokonce si myslím, ţe to byl zase jiný příklad, vy jste citoval pana Istvana Lékó, který tedy odešel kvŧli tomu PPF, odešel z Euro. Tady máme případ pana Motejlka, ekonomického redaktora, který v podstatě nebyl ochoten jaksi respektovat zájmy svého vydavatele a taky odešel. Dneska si zavedl vlastní web. A to je vlastně, kdyţ uţ hovoříme takhle pesimisticky, ano, je to tak. Bohuţel, jak tady říká v závěru ten úvahy pan Hvíţďala, kdybych to měl citovat, ţe média takhle s tím, jak se propojují teda s tím byznysem, tak ţe ztrácejí kus jako svobody, je tedy moţnost té manipulace. Ano, je to tak, ale já zase vidím na druhé straně to světýlko na konci tunelu, ţe naštěstí i v momentě, kdy tady máme i ten, pan Motejlek, který odejde, tak ţe rozjede docela populární web, který je, těm podnikatelŧm se dívá pod sukýnky. Takţe to je jako moţnost, ţe pokud se tyto iniciativy zase slejou do nějakého proudu, který by moţná vyústil teda v nějaké ty nezávislé noviny, tak ţe to by mohlo být řešení. A říkám, já tedy věřím, já jsem takový optimista, ţe věřím, ţe ty lidi přeci jenom chtějí, aby věci šly dobře a ţe ne vţdycky jim musí jít jenom o ty peníze a ţe někdy se najdou, ţe i budou konat tak, aby bez ohledu na to, jestli teda je to pro ně finančně výhodné, nebo není finančně výhodné. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Vy jste mluvil hlavně, jestli se mŧţu ještě tedy vrátit k tomu, vy jste mluvil hlavně o byznyse v této souvislosti, protoţe jsme o tom začali. Ale Karel Hvíţďala i já jsme naznačili i tu politiku. To znamená, například Instinkt, Plné znění zpráv


Týden pana Soukupa, který je znám tím, ţe kromě byznysu se věnuje i politice. Myslíte si, ţe se mŧţe něco takového stát? Objevit se, řekněme, nějaký český Berlusconi, který skoupí nějaké vlivné, nějaká vlivná média a potom to vyuţije pro své politické zájmy? Vidíte nějaké takovéto nebezpečí? Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------Pokud tady bude konkurenční prostředí a pokud k tomu Týdnu, který se jako vyhraní nějakým jednosměrným, nebo, jednosměrným zpŧsobem teda, ţe bude jenom. Tak jestliţe tady bude médium, které nabídne pohled, který bude více vyváţený, tak to stále nevidím příliš tragicky. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No, ono u toho Berlusconiho byl problém, ţe tím, ţe ovládl i tu politiku, tak de facto ovládl i média veřejné sluţby a vlastně tu veřejnou část. A tím pádem to bylo velice pak sloţité. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------No, ale na druhou stranu pomohl, ţe je všechny ty troje velké noviny, co tam jsou, La Republica, Corriera della Sera, La Stampa, získaly na prestiţi, protoţe se dokázaly proti tomu postavit. Takţe kdyţ ten trh je hodně rozprostřený a dobře posazený, tak to úplně nikdy neznamená velký problém. Problém já vidím na tom malém trhu, jako je u nás, který je neusazený a kde je velice, lidi nejsou zvyklí ty informace hledat. A kde tohle právě, to je případ pana Motejlka, který je velice dobrý, co jsme slyšeli, tak to uţ chce kvalifikovanost, si takovéhle informace najít. A jak se ten trh bude atomizovat, tak to bude ještě náročnější pro lidi, kteří nejsou zvyklí na to náročné hledání informací. A nevědí, ţe vlastně něco vědět je práce. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Karel Hvíţďala tady také uváděl informaci, nebo i určitou spekulaci, ţe ta efektivizace a to slučování rŧzné, ţe mŧţe vést také k dalšímu propouštění novinářŧ. Víme dobře, ţe uţ k němu došlo, ţe v prŧběhu 90. let byl nedostatek novinářŧ, pak se to nějak vyrovnalo a teď uţ je novinářŧ nadbytek. A pokud ještě bude se dále propouštět, tak ta konkurence bude ještě větší. Ve společnostech vyspělých často k tomu mají také nějaké připomínky třeba novinářské organizace. Tam se to také trochu reguluje, protoţe přece jenom i ty podmínky novinářŧ jsou dŧleţité právě proto, aby pracovali kvalitně. Jak to vidíte z tohoto hlediska? Je to takové zase ne to pŧvodní, ale slovo do vlastních řad, protoţe spousta nezaměstnaných novinářŧ také určitě svědčí o stavu té které společnosti. Nemyslíte? Karel Hvíţďala. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------No, tak ty předpovědi byly zveřejněny, ţe by mohl u nás ještě stav novinářské obce poklesnout o 30 procent, coţ je doopravdy dost velké číslo. Ale tam je ještě jedno nebezpečí kromě těch absolutních čísel, teda toho propadu, je, ţe část těch lidí zase přejde do té sféry těch agentur reklamních a PR agentur a ţe se stane to, co uţ je v Americe pár let, ţe je víc lidí zaměstnáno v těch PR agenturách neţ v těch redakcích. A kdyţ v těch redakcích ale je tak málo redaktorŧ, jako je u nás, jak jsme říkali, v Hospodářských míň jak 50, tak potom ten prŧnik těch falešných informací do těch médií je mnohem snazší, protoţe není moţné, není čas na rešeršování dŧkladné. Chybějí u nás rešeršní oddělení a tak dále. Čili ta manipulace s občanem nebo ten prostor pro manipulace se začne strašně zvětšovat. V tom já vidím jedno z velkých nebezpečí. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Takový symbolický příklad by se dalo říci, ţe často si i někteří kolegové novináři zjednodušují práci, ţe zprávy PR agentur přímo publikují jako své vlastní články, coţ se právě v té souvislosti, jak o tom mluvíte, mŧţe ještě více prohloubit. Protoţe kdyţ ti novináři nemají čas, tak nemŧţeme ani se jim divit, ţe to dělají. Co si myslí Milan Šmíd? Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------To je aktuální nebezpečí. Já si vzpomínám, ţe asi před rokem proběhla na stránkách Süddeutschezeitung diskuse o budoucnosti ţurnalistiky. Jako jeden z problémŧ je rozšíření takzvané bazarové ţurnalistiky. Bazarová ţurnalistika ţe uţ není jenom o cestování a automobilových rubrikách, kde to téměř bylo jako uţ zavedenou Plné znění zpráv


praxí, ţe zkrátka ten výrobce nebo dodal podklady ke zhodnocení, takţe víceméně větší část té práce udělal za novináře, ale ţe dneska uţ se ta takzvaná bazarová ţurnalistika dostává právě na vědu, techniku, na fejeton, do rubrik, bohuţel jako na ekonomiku a politiku, protoţe speciálně ekonomika, protoţe jako dneska jsou i sloţité ekonomické problémy a není dostatečně vzdělaný redaktor, tak je skutečně velice závislý na tom, co mu ta ekonomická sféra dodá. Coţ jako nemusí být vţdycky informace, která nemá v pozadí nějaký zájem. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------No, ale tohle je hodně dŧleţitá připomínka, protoţe tahle diskuse v Süddeutschezeitung byla odstartovaná otázkou šéfredaktora, jestli je moţné, aby seriózní noviny dělalo méně neţ 300 novinářŧ. U nás vidíme, ţe jich není ani 50. Takţe tady vidíme ten základní rozpor. A on tu otázku právě pokládal kvŧli tomu, co kolega Šíd říká, kvŧli té bazarové ţurnalistice, nebo výprodejové, jak se tomu rŧzně říká v zahraničí. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili ţe skutečně se dodávají ty agentury, podklady. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------Tak kdyţ je někde 48 novinářŧ, no, tak co mají dělat? Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře. Tak to není příliš optimistické, přesto si myslím, ţe ten protitlak asi nějaký také proti tomu bude. Vy jste nějaký z nich naznačili, tak v tom budeme určitě pokračovat, budeme o tom dále diskutovat. Já v tuto chvíli děkuji za diskusi v našem dalším pokračování cyklu Dnešek o trendech moderní ţurnalistiky, Milanu Šmídovi z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Milan ŠMÍD, pedagog, Fakulta sociálních studií Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A Karlu Hvíţďalovi, spoluautorovi našeho cyklu. Karel HVÍŢĎALA, redaktor -------------------Na shledanou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Který měl také úvodní slovo. Tolik náš pořad Média v postmoderním světě, který vysíláme kaţdý pátek ve 20:10. Od mikrofonu se loučí Radko Kubičko. Na slyšenou zase za týden. _

Esej inspirovaná knihou Foucaulta Dohlíţet a trestat 21.10.2011

Mladá fronta DNES str. 12 Příloha - ji.hlava 2011_ Pavel Pokorný_

Nadohled slovenské reţisérky Slovákové vypráví o klasických a postmoderních dohlíţecích mechanismech. Andrea Slováková, 30letá dramaturgyně experimentálních dokumentŧ, které uvidíte na 15. ročníku MFDF, se publiku představí zároveň v roli reţisérky. Návštěvníci festivalu Ji.hlava se podívají na její 42minutovou esej o klasických nebo postmoderních mechanismech. „Nadohled je úvaha o dohledu v současné společnosti. Natáčeli jsme v Česku, Francii a Rusku. Plné znění zpráv


Celá příprava včetně hledání postav, rešerší v archivech, rŧzných konzultací, obhlídek a následná realizace trvala dva roky,― upřesňuje Slovenka Slováková s tím, ţe rozhovory vznikaly převáţně na střechách, coţ bylo velice náročné. „Film je inspirovaný knihou francouzského filosofa Michela Foucaulta Dohlíţet a trestat. Bylo velice obohacující číst ji znova a jinak - v konfrontaci s reálnými zkušenostmi a názory protagonistŧ ve filmu,― svěřuje se reţisérka a pak připojuje: „Michail Trepaškin je bývalý agent KGB, následně FSB - ruské tajné sluţby, který reprezentuje obě polohy - byl dohlíţitelem a následně i tím, na koho se přísně dohlíţelo. Poté co vystopoval pŧvod dodávek zbraní čečenským teroristŧm aţ dovnitř FSB. A také patřil k příznivcŧm hypotézy, ţe FSB stála za bombovými útoky na paneláky v Moskvě a Volgodonsku; byl totiţ na čtyři roky uvězněn.― Pierre Martinet, který se rovněţ v její studii objevuje, je zase bývalým agentem francouzské zahraniční rozvědky. „Dále ve filmu vystupuje Eduard Limonov, jeden z nejvýznamnějších současných ruských básníkŧ a spisovatelŧ, zároveň politik, který byl několikrát vězněný,― představuje postavy Slováková, jeţ dále k vyjádření vyzvala i Francoise Loyera, francouzského teoretika a historika architektury. „V eseji nechybí ani Peter Ostromecký, slovenský specialista na bezpečnostní systémy a softwary, které vyhodnocují obrazy z bezpečnostních kamer, nebo Karel Malý, profesor právních dějin specializující se na dějiny vězení a trestání, a Harun Farocki - německý reţisér, jenţ se ve svých filmech věnoval i tématu pohledu a dohledu,― doplňuje výčet Slováková. Proč si zvolila právě formu eseje? Na to odpovídá srdečně i zasvěceně: „Esej je pro mě ţánr pro vrstevnaté zpracování širšího tématu, v němţ převaţuje argumentativní stavba, zjevná autorská perspektiva a kde jsou zvolené formální postupy také nositelem argumentu k tématu. Hlavní metaforou ve filmu je panoptikon - budova pŧvodně navrţená v 18. století, jejíţ uspořádání a proporce činí dohled nejvíce efektivním.― Kaţdá kapitola ve filmu Nadohled proto obsahuje speciální panoptikální obrazy, coţ reţisérka komentuje: „Linka agentŧ pracuje se subjektivním materiálem z 8mm a knoflíkové kamery natáčeným v ulicích, linka technologií se záznamy z bezpečnostních kamer získaných buď z webu nebo od policie, linka věznic se záběry architektury zdŧrazňujícími uspořádání prostoru či s archivními záběry z věznic.― Rozhovory byly záměrně natáčeny na místech nejlepších výhledŧ, tedy moci nad okolím, rovněţ na dvorech domŧ s pavlačemi, na nichţ se mohou neustále vzájemně pozorovat sousedé. „Nadohled je mŧj závěrečný film na katedře dokumentu na FAMU,― dodává Slovenka studující v Praze. PROFIL Andrea Slováková (30) Dokumentaristka, pedagoţka, dramaturgyně. Vystudovala mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a filmovou vědu na FF UK, kde je nyní v posledním ročníku postgraduálního studia. MFDF promítne její esej Nadohled s panoptikálními obrazy. Rozhovory byly záměrně natáčeny na místech nejlepších výhledŧ, tedy moci nad okolím. Foto popis| Vzhŧru nohama Film obrací pohledy na aktéry. Funguje svět, jak by mohl? Foto autor| Repro: MFDF _

Šest let pracuj, sedmý rok odpočívej 21.10.2011

Víkend HN str. 20 Naďa Klevisová_

Téma_

Lubomír Mlčoch bydlel ve Švýcarsku v klášteře, Vojtěch Novotný učil na Borneu, Jan Kašpar se topil v knihách, Jan Václav Čep hrál divadlo a pracoval na vinici. Vystoupili z rutinního pracovního rytmu. A dál brali svŧj plat. Ve společenském vědomí sílí nový trend. „Zpátky ke kořenŧm,― snaţí se ho pojmenovat jednatel společnosti Goldbach Czech Republic Jan Václav Čep. Myslí tím to, ţe lidé jako by se probudili a zjistili, ţe se jim do ţivota nevejde víc neţ práce a spánek. A ţe uţ to tak mít nechtějí. Procitání se projevuje například v tom, jak se u nás změnilo přijetí knih anglického propagátora „lenosti― a „volnosti― Toma Hodgkinsona. Brněnské nakladatelství Jota vydalo uţ tři jeho tituly: Líný rodič, Jak být líný a Plné znění zpráv


Jak být volný. Autor v nich nejednou velebí institut sabbaticalu, pŧlročního aţ ročního placeného osvobození od přednášek pro akademiky, anebo přestávky v kariéře pro pracovníky jiných profesí. Dnes třiačtyřicetiletý Hodgkinson před časem pověsil na hřebík svŧj ţivot přepracovaného velkoměstského korporativce a přestěhoval se i s rodinou na venkov, do Devonu. A začal psát knihy o tom, jak zpomalit a nemít z toho pocit viny. „Současný ţivot je soustředěný na výkon,― říká brněnská editorka Hodgkinsonových knih. „Všechny příručky nám radí, jak být dokonalí, jak manipulovat lidmi. A Hodgkinson jako by nás naopak vracel k filozofii Jeana Jacquese Rousseaua.― Kdyţ s ním začínali, měli prý od čtenářŧ vyděšenou zpětnou vazbu. Být líný? Coţe? Jeho postoj napřed zaujal alternativní Čechy. A teď ho hltají lidé, kteří jsou unaveni. Evidentně je jich hodně. Líného rodiče uţ musel brněnský nakladatel nechat několikrát dotisknout a prodalo se ho patnáct tisíc výtiskŧ. Stoupá zájem i o zbylé dva tituly. „Asi je to vývojem společnosti,― soudí editorka. Zamýšlíme se, kudy dál. Jsme zkrátka zralí na sabbatical. Je to úkol Říká se tomu všelijak: kromě sabbaticalu koluje počeštěná verze sabatikl. Na univerzitách se pouţívá pojem akademické nebo badatelské volno. A v roce 1998 byl poprvé do českého zákona o vysokých školách zakotven pojem tvŧrčí volno. V zásadě jde o totéţ. Zákon říká: „Akademickému pracovníku se na jeho ţádost poskytne tvŧrčí volno v délce šesti měsícŧ jedenkrát za sedm let, nebrání-li tomu závaţné okolnosti týkající se plnění vzdělávacích úkolŧ vysoké školy. Po dobu tvŧrčího volna náleţí akademickému pracovníku mzda.― Podobnou praxi ve firmách ţádný zákon neupravuje. Ale osvícení zaměstnavatelé, hlavně ti mezinárodní, vědí, ţe síly je třeba obnovovat. V univerzitním prostředí ovšem sabbatical neznamená nedělat nic, jak připomíná entomolog, profesor Vojtěch Novotný z Jihočeské univerzity, který právě absolvoval roční „badatelské volno―. Osvobození od domácí výuky vyuţil k učení na mezinárodním kurzu tropické ekologie na Borneu. Navštívil i spřízněné laboratoře v USA, Velké Británii, Singapuru a Austrálii. „A hlavně jsem na Papui-Nové Guineji zpracovával výsledky výzkumu ekologie tropických lesŧ,― vypočítává. Také se tam věnoval svým doktorským studentŧm. „Volno v názvu klame. Je to spíš větší příleţitost k bádání, tedy k té e obtíţnější části univerzitního pracovního úvazku. Čili jako kdyţ horníka konečně pustí k rubání – ovšem zajímavému, řekněme někde v diamantové sloji,― vysvětluje autor knihy Papuánské (polo)pravdy a vtipný publicista a glosátor. Kde se vzal Pojem sabbaticalu vychází z takzvaného sabbatického roku, o kterém se na několika místech zmiňuje Bible. Ve třiadvacáté kapitole Exodu mluví Bŧh k Mojţíšovi: „Po šest let osívati budeš zemi svou a shromaţďovat úrodu její. Sedmého pak léta ponecháš ji, ať odpočine, aby jedli chudí lidu tvého. Co pak zŧstane po nich, pojí zvěř polní. Tak uděláš s vinicí svou i s olivovím svým.― Tedy: šest let pracuj, sedmý odpočívej. V hebrejštině je slovo šabat ze starohebrejštiny šavat, v arabštině sobat, řečtina má sabbatikos a latina sabbaticus. To vše dnes v rŧzných zemích znamená odpočinek, pauzu v práci nebo osvobození akademikŧ od učení a administrativy. V zahraničí dostávají takové volno často i tvŧrčí pracovníci, pastoři nebo sportovci. Zvyklosti jsou rŧzné. Ve Velké Británii se například uděluje i lékařŧm, ale v medicíně bývá neplacené. Návrat na stejné pracovní místo je ovšem zaručen. Vláda Nového Zélandu, podobně jako vlády Švédska nebo Velké Británie, udílejí sabbatical také vybraným učitelŧm a ředitelŧm základních škol. Chtějí tím zabránit odlivu dobrých vyučujících, kteří opouštějí obor kvŧli vysoké míře stresu. Se sabbaticalem začali na starých evropských univerzitách, například na koleji All Souls v Oxfordu. Do Ameriky přeskočil v roce 1880, kdy ho zavedli na Harvardu. U nás jsme čekali dalších 118 let. Nedávno třeba schválili v Anglii sabbatical Andrewu Warrenovi, řediteli školy ve městě Stoke on Trent, aby si mohl udělat kurz lyţařského instruktora. „Jistě je rozdíl mezi tím, jestli člověk odchází, aby učil v Namibii, nebo v alpské lyţařské škole,― utnula následné diskuse schvalovací komise. „Ale pokud se ten člověk vrátí s lepší schopností řídit, pak z toho jeho škola bude mít prospěch.― U nás se o sabbaticalu mluví mezi učiteli základních škol zatím jen jako o vytouţené, ale „fantaskní― alternativě. K čemu je dobrý „Je to moudrá instituce. Staví na zkušenosti, ţe i profesor by měl studovat, a ţe nemŧţe studenty naučit to, co sám neví,― říká profesor Lubomír Mlčoch, přednášející ekonomii na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. O sabbatical poţádal v roce 2003, po šesti letech učení a zastávání funkce děkana, a zamířil na katolickou univerzitu ve švýcarském Fribourgu. „Čekal jsem, ţe to bude příleţitost, jak získat klid pro vlastní Plné znění zpráv


práci, ve výzkumu i „na sobě―, vyměnit si zkušenosti v zahraničí a získat inspiraci. A vlastně i moţnost zamyslet se nad tím, jak dál ve své profesní kariéře,― vzpomíná dnes. Jeho výzkumné téma se týkalo „ekonomie dŧvěry― a konvergence k zemím vyspělé Evropské unie. „Nešlo mi o konvergenci měřenou jen „objektivními― makroekonomickými ukazateli, ale i o smysl tohoto „dohánění―, tedy nové školy „ekonomie štěstí―, vysvětluje. Ve Fribourgu spolupracoval s profesorem ekonomie P. H. Dembinským, studoval a publikoval. Debaty v Dembinského ústavu Finanční pozorovatelna a v redakční radě jeho časopisu Finance a společné dobro ho postupně přivedly aţ k publikaci knihy Ekonomie dŧvěry a společného dobra. „Bydleli jsme na předměstí Bourgillion. Jedna větev františkánek tam má klášter, jehoţ budova uţ zčásti slouţí jako univerzitní kolej, zejména pro doktorandy a hostující profesory na univerzitě,― vypráví Lubomír Mlčoch. „Na pobyt ve Fribourgu vzpomínám velice rád. K blaţenosti patřily záţitky z procházek po lesích přímo u místa našeho pobytu. A ta rána postní doby, kdy jsem zakoušel, ţe asi nejlepší praxí francouzské konverzace je zpěv dominikánských ranních chval v klášterní kapli.― Sabbatical ho přivedl k ţivotnímu bilancování profese ekonoma. „Zatímco před více neţ čtyřiceti lety jsem učil vědecké aspiranty Ekonomického ústavu ČSAV teorii firmy, teď se uţ několik let věnuji ekonomii rodiny a otázce, co je štěstí pro ekonoma,― říká. „I k tomu mi pomohlo Švýcarsko. Bohatá země se vzornou ekologií měla totiţ mnohem větší sebevraţednost neţ naše osudem zkoušená a relativně chudší země. Méně mŧţe být někdy více.― Není pro kaţdého Chránit a upevňovat duševní zdraví zaměstnancŧ je povinností zaměstnavatele, zdŧrazňuje psycholog Pavel Michálek z České zemědělské univerzity v Praze a připomíná, jak dŧleţitý je sabbatical z hlediska psychohygieny. „Monotónnost ve vykonávané práci a zaběhlé postupy, opakující se v reţimu semestrŧ či akademických let, často vedou k vyčerpání síly a elánu,― popisuje hrozící syndrom vyhoření. Zdá se ale, ţe se sabbatical nehodí úplně pro kaţdého. „Já uţ bych si ho znovu nevzal,― prohlašuje Jan Kašpar, který vede na Fakultě humanitních studií UK mimo jiné seminář Smysl rozhovoru a úskalí jeho přepisu. O akademické volno, jak se na této fakultě říká, poţádal proto, aby se mohl soustředit na napsání učebnice. Napadlo ho totiţ, ţe by měl dát ţánru, který učí, pevnou strukturu, aby mohl vést kaţdý seminář s větším dŧrazem na debatu a menším na výklad. Volno měl v letním semestru školního roku 2010–2011. „Po celou dobu jsem si byl jist, ţe jsem udělal chybu,― říká dnes. Ve svém věku prý uţ potřebuje dennodenní reţim, a pokud mu Bŧh dá volno, stydí se. „Moţná, kdybych měl moţnost na semestr zmizet do kláštera nebo na pustý ostrov a odpojit se od telefonu a internetu, sabbatical by smysl měl. Ale já nebyl schopen být kaţdý den bez školy, byl jsem tam dokonce častěji, neţ kdyţ učím, vymýšlel jsem si úkoly, volal jsem studenty ke konzultacím, zŧstal jsem zkrátka v práci,― vzpomíná. Hodně četl pro bohatost citací do své připravované knihy, objevil spoustu skvělých autorŧ, které sice znal, ale aţ do té doby četl „jinak―, jak říká, většinou špatně. Do skutečného psaní se pustil teprve teď, kdy znovu s chutí učí a je v plném zápřahu. Soudí, ţe takové akademické volno je nenahraditelné pro ty, kdo jsou skutečnými vědci v nejlepším slova smyslu. Pro něj je však učitelování zázrakem poctivosti tváří v tvář jeho pŧvodnímu řemeslu novináře. Je totiţ determinován starými zvyky, odevzdáváním pod tlakem poslední chvíle. „Neumím se chovat sebevědomě tváří v tvář ,vědecké realitě‘,― uzavírá. I taková katarze mŧţe být dobrým výsledkem sabbaticalu. Plnit si sny Pojem sabbatical se sice nejčastěji pojí s akademickou pŧdou, ale jeho ţádanost stoupá i ve sféře firemní. Podle dvou rozsáhlých prŧzkumŧ, provedených firmami Booz Allen Hamilton, Ernst & Young, Time Warner a UBS, je pro skoro polovinu takzvané generace Y, tedy lidí narozených po roce 1970, dŧleţité, aby jim firma, pro kterou pracují, umoţnila sabbatical, nejlépe roční. Vidí ho jako příleţitost k osobnímu naplnění. Ač je k tomu ţádný zákon nenutí, nabízí sabbatical například v Anglii 20 procent firem a dalších 10 procent uvaţuje, ţe ho zavede. Pro mnohé manaţery je to totiţ vítaný benefit. Popularita nějaké roční přestávky v kariéře navíc roste všeobecně. Ve Velké Británii o ní v posledních pěti letech uvaţovaly tři čtvrtiny pracujících lidí. Z pochopení zahraničních manaţerŧ pro potřebu „vyčistit si hlavu― profitoval v roce 2005 současný jednatel společnosti Goldbach Czech Republic, internetový podnikatel a muţ s velkými zkušenostmi z reklamního byznysu, Jan Václav Čep. Za posledních čtrnáct let měl sabbatical dvakrát. Ten druhý si naordinoval a financoval sám, z odstupného po odchodu z firmy. V roce 2005 na něm ve firmě MediaCom jeho nadřízený poznal, ţe nutně potřebuje vypnout. Plat mu zŧstal a nikdo mu nepředepisoval, jak má volno strávit. Zadání znělo, aby si odpočinul. Odjel tedy do Anglie, kde chodil do školy, hrál tenis a psal básně. „Chtěl jsem to dávno, jsem člověk, který si plní sny,― vysvětluje a s chutí Plné znění zpráv


vzpomíná na trenéra Boba a staré dřevěné kurty, kde v šestnácti letech trénovala Martina Navrátilová. A taky na „vypnutou hlavu, vypnutý mobil a ţádné emaily.― Napětí v sobě se na nějaký čas zbavil. A jako správnému básníku-ochotníkovi mu na tu dobu zbyla památka v podobě nevydané sbírky Anglie 2005. „Nastartoval jsem si tím takové tvŧrčí období v ţivotě. A to se pak projevilo i v práci,― vzpomíná. Podle něj trvá dlouho, neţ myšlenky z hlavy vyvanou a získáte duševní odstup. Myslí si, ţe by pravý sabbatical měl mít aspoň sedm, ale ještě lépe dvanáct měsícŧ. Při tom druhém na přelomu let 2007 a 2008 chodil pracovat na vlastní vinice. Objevoval kouzlo setkávání s lidmi, kteří ho celou dobu vnímali, ale on o nich pro samý shon vŧbec nevěděl. „To je prozření!― rekapituluje. Objezdil krásná města, posedával v kavárnách. Čas najednou plynul jinak. „Rozum vám říká, ţe by mělo být osm večer, a ono je přitom teprve čtvrt na jedenáct dopoledne. To je moc dobré,― hodnotí. Tenkrát také začal hrát divadlo a skládat divadelní hudbu. Soudí, ţe mu do ţivota vplynulo to, co asi podvědomě potřeboval – tvorba bez nějakých směrnic. Dnes to vnímá jako impulz, a uţ je to součástí jeho ţivota. Sabbatical by chtěl mít kaţdý sedmý rok a těší se, ţe příště uţ to bude na dvanáct měsícŧ. „Myslím si, ţe kdyţ ho firma člověku poskytne, dává tím najevo, ţe si jeho práce váţí. A on jí to určitě vrátí, kdyţ si vyčistí hlavu a zapojí se do práce s novou energií.― *** JAN VÁCLAV ČEP Jednatel firmy Goldbach Czech Republic a internetový podnikatel měl sabbatical dvakrát. Vyčistil si hlavu při tenisu, kreslil, psal básně, hrál divadlo, skládal hudbu a pracoval na vinici. LUBOMÍR MLČOCH Profesor přednášející ekonomii na FSV UK strávil dobu sabbaticalu na švýcarské katolické univerzitě ve Fribourgu, kde studoval a publikoval. S manţelkou bydleli ve františkánském klášteře. JAN KAŠPAR Lektor na FHS UK věnoval akademické volno přípravě k napsání učebnice pro svŧj seminář o rozhovoru a jeho přepisu. Ponořil se do knih, z nichţ chtěl v učebnici citovat, a četl je nově a lépe neţ dřív. VOJTĚCH NOVOTNÝ Entomolog, profesor Jihočeské univerzity, strávil své roční „volno― učením na Borneu, výměnou zkušeností v zahraničních laboratořích, péčí o doktorandy a bádáním na Papui-Nové Guineji. Ač je k tomu ţádný zákon nenutí,nabízí sabbatical například v Anglii 20 procent firem a dalších 10 procent uvaţuje, ţe ho zavede. Foto autor| Foto: ČTK Foto autor| Foto: ČTK, Isifa.com, Vojtěch Vlk, David Turecký, archiv J. Kašpara _

Hledali sádlo, do kterého se dá zakrojit 20.10.2011

e15.cz str. 00 _

Lidé_

„Loajalita zákazníkŧ je u nás téměř nulová a pozitivní reference neexistují. Banky tápou, protoţe se strašně vzdálily klientŧm a uţ neví, jak je získat zpátky,― říká šéf projektu Chytryhonza.cz Jiří Paták. Právě s ním a s marketingovým ředitelem „Honzy― Davidem Toulou jsme se bavili, zda se dá financím vymyslet chytřejší komunikace. Tvrdíte, ţe Chytrý Honza je vlastně supermarket na finance. K dispozici máte web, partnerské finanční instituce a call centrum. Dokáţete jednoduše popsat, jak to celé funguje? J. P. Teď asi pouţiju klišé, kdyţ řeknu, ţe děláme maximum toho, co určitý finanční produkt dovolí. Produkt, který je primárně určen pro pobočku, vezmeme a převedeme ho na internet. Někdy to jde úplně, někdy téměř vŧbec. Tohle děláme a čekáme, aţ banky přijdou na to, ţe mŧţou na internet přesunout všechno. Jiné je to u bank, které právě vstupují na náš trh, ty uţ od počátku nabízí moţnost otevřít si třeba běţný účet přes internet, coţ nám samozřejmě vyhovuje – srovnáte, kliknete, hotovo. Co z finančních sluţeb tedy na internetu funguje a s čím je problém? Plné znění zpráv


J. P. Naprosto ideálním produktem pro internet je například cestovní pojištění, tam uzavíráme pět aţ deset tisíc smluv měsíčně. Příkladem produktu, který pro internet ještě nedozrál, jsou energie. Ty perfektně fungují z hlediska návštěvnosti, Čechy to zajímá, ale mají blok tuhle věc řešit na webu, takţe z hlediska smluv jsou to jen stovky měsíčně. Ale potenciál tam určitě je, proto momentálně pro prodej energií budujeme zákaznickou podporu. Projektu Chytrý Honza předcházela Honzova hypotéka, to byl vlastně úplný začátek. Kde jste se inspirovali? J. P. Prvotní inspirací byl úspěch projektu Bezrealitky.cz, coţ dával dohromady mŧj partner v Honzovi, Jakub Havrlant. Hledali jsme další segment, kde je naštvanost uţivatelŧ srovnatelně velká, kde je pro zákazníky spousta zbytečných nákladŧ, zkrátka spousta sádla, do kterého se dá zakrojit. Bankéři a poradci nabízející hypotéky, stejně jako realitní makléři, často zneuţívají informační asymetrie vŧči zákazníkŧm. Pomohlo tomu i to, ţe jsem z hypotéčního byznysu přišel a mohl jsem nabídnout pohled bankéře, který potřebuje jednoduchý a rychlý nástroj na přístup ke klientŧm. V našich podmínkách se tedy jedná o model pŧvodní, ale našly by se střípky na britském nebo americkém trhu, kde některé naše komponenty fungují. Třeba to, ţe zákazník mŧţe poptat konkrétní banku na základě automatického srovnávání. Jeden z dŧvodŧ, proč mě váš projekt zaujal, bylo mnoţství silných partnerŧ z řad finančních institucí, se kterými spolupracujete. Jak se vám podařilo přesvědčit je, aby vás brali váţně? D. T. Kdyţ jsme začínali s Honzovou hypotékou, tak uţ jsem znal kompetentní lidi z dřívějška, ale samozřejmě jsme se tu a tam setkali s arogantním úsměvem. Ale opravdu pomohlo, ţe se téměř všude našel nějaký fanda, který spolupráci s námi protlačil. Třeba v České spořitelně to byl ředitel hypotečního centra pro Prahu, kterého jsme pro projekt získali uţ na první schŧzce, nebo šéf pro online Hypoteční banky Josef Drobílek, který za akvizici zákazníkŧ na internetu orodoval ještě před tím, neţ jsme přišli. Byly ale i banky, kde jsme se příliš nepotkali, například UniCredit Bank, která viděla budoucnost v budování nových poboček, a ne na internetu. No a byly také banky, kde schvalování smlouvy trvá víc neţ rok, jako například v Komerční bance, ale i tam se to nakonec podařilo. Předpokládám, ţe vy jste za svého pŧsobení v bankách také přesvědčoval vedení, aby co nejvíce transakcí zpřístupňovaly na internetu. Vědí podle vás vŧbec bankovní domy, jak své produkty prodávat? J. P. Troufnu si říct, ţe nevědí. Respektive někteří v bankách vědí víc neţ jiní, ale nedá se říct, ţe by někdo opravdu věděl. Jsou banky, které mají výborný systém call center, jako třeba GE Money, která takhle prodává pŧjčky a výborně jí to šlape. Nebo Česká spořitelna, která má nejvíc účtŧ, takţe se jí osvědčuje oslovovat klienty přímo. Raiffeisen Bank zase výborně nabízí produkty přes online bankovnictví. Ale tápou banky, které chtějí expandovat, nebo ty, které právě vstupují na trh. To je dáno nedostatkem opravdu kvalitních odborníkŧ. Další chimérou je stlačování cen směrem dolŧ, coţ ale nebývá pokryto kvalitním servisem. A posledním problémem je tápání kolem internetu. Vím o bance, kde akvizice nového zákazníka na otevření běţného účtu stojí desítky tisíc kvŧli celoplošné reklamě. Přitom z našich statistik vyplývá, ţe na srovnávačích nebo na odborných serverech se dá zákazník získat za řádově niţší cenu. Teď si ale děláte trochu reklamu… J. P. Já to ale neříkám jen proto, ţe tenhle byznys děláme, je to opravdu deset ku jedné ve prospěch internetu. Jeho další výhodou je, ţe loajalita zákazníka je u nás téměř nulová, pozitivní reference na banku neexistují. Banky tápou, protoţe se kvalitativně, produktově a referenčně strašně vzdálily klientŧm a uţ neví, jak je získat zpátky. Ten vztah uţ o moc horší být nemŧţe a teď při vstupu nových bank jsme moţná v momentu, kdy se začne budovat znovu. Teď se chci obrátit také na pana Toulu. Je jasné, ţe teaser Kdo je Honza měl vzbudit zvědavost a zájem. Zafungoval tak, jak jste si představovali? D. T. Zafungovalo to skvěle. Za těch čtrnáct dní na web a Facebook ke kampani přišlo sto tisíc lidí, za relativně krátkou dobu jsme na Facebooku získali spoustu fanouškŧ, mezi kterými probíhala ţivá konverzace, hádali se mezi sebou, kdo je ten Honza, opravdu to ţilo… V úplných počátcích jsme měli v hlavách klasickou reklamu vedenou stylem „přijďte a ušetřete…―. Nakonec, i proto, ţe chceme po lidech, aby svoje finance začali řešit Plné znění zpráv


jinak, jsme se rozhodli pro jiný zpŧsob kampaně. Z tisíce bláznivých nápadŧ nakonec vypadl ten finální, tedy spojení mezi tím, ţe hledáme Honzu, a tím, ţe mu děkujeme. V těchto dnech je kampaň v plném proudu. Prozradíte něco z toho, co plánujete dál? D. T. V téhle věci nemám ještě úplně jasno, ale hodně přemýšlím o tom, jak si dva detektivy z teaseru ponechat a zakomponovat je do další komunikace. Jejich videa na internetu zafungovala výborně a byla by škoda je dál nevyuţít. Mimochodem, jeden z těch detektivŧ byl reklamní reţisér a scenárista Adam Cirok, který měl při natáčení spotŧ všechno na povel. Chytrý Honza má funkci, které zatím pracovně říkáme „Hlídací pes trhu―, a jedna z moţností, jak detektivy vyuţít v další komunikaci, je, ţe by mohli pro naše klienty sledovat všechny aktuální akční nabídky, které se na finančním trhu objeví. To, ţe v kampani vyuţíváte internet, je jasné, ale proč jste jako další médium zvolili právě venkovní reklamu? D. T. Nabízíme masový produkt, proto jsme chtěli být všude. My neoslovujeme jenom uţivatele internetu, chceme být vidět i mimo internet. Pŧvodně jsme plánovali i televizi, ale tam nám to nevycházelo v poměru výkon/cena. První část po teaseru končí a my si přestáváme hrát a začínáme se zaměřovat na výkonnostní reklamu, budeme pokračovat prezentací konkrétních produktŧ a výhod formou případových studií. Jaký máte marketingový rozpočet do konce roku? J. P. Horní strop, včetně produkce a dalších nákladŧ, je těsně pod patnáct milionŧ. Ale v online financích není přímá úměra mezi marketingem a obchodem. Mŧţeme narazit na hranici, kdy kaţdá další vydaná koruna do marketingu nebude mít efekt, protoţe trh ještě není na prodej určitého produktu na internetu zralý. Cílem kampaně je osmdesát tisíc registrovaných uţivatelŧ a milion návštěvníkŧ do konce roku. Jaké jsou vaše dlouhodobější plány, co třeba za pět let? D. T. Mŧj sen je, ţe za pět let se finance kupují jenom přes internet. Nechodí se do bank a za poradci, všechno je na jednom místě, na internetu. Cílem není jen získávat nové zákazníky, ale stejně dŧleţité bude ty stávající si udrţet, aby se k nám neustále vraceli. J. P. Studie o tom, jak velký je trh finančního zprostředkování, neexistuje, ale dobrali jsme se toho, ţe podíl onlinu na finančním trhu je mezi pěti aţ sedmi procenty. Zhruba milionkrát měsíčně je poţádáno o nějaký nový bankovní produkt a na onlinu je to tedy zhruba 60 aţ 70tisíckrát. Nepočítám s nějakými skoky, spíš s přirozeným rŧstem, ale v horizontu tří let bychom se měli dostat na 25 aţ 30 procent. Finanční poradci nejenom ve mně vyvolávají pocit, ţe nabízejí produkty podle výšky provize. Proč bychom si měli myslet, ţe Chytrý Honza funguje jinak? D. T. My vám nabízíme produkt, který nejvíc vyhovuje vašim potřebám. Zadáte si parametry do srovnávače a z vyjeté nabídky si sama vyberete… J. P. A dŧleţitý je ten moment, ţe je to bez tlaku, internetu nemusíte říkat ne. My jsme dokonce zvaţovali, ţe v kampani našeho Honzu postavíme proti finančnímu poradci, ale nakonec jsme to neudělali, nechtěli jsme jít s tímhle trhem do sporu. Ale co hraje v náš prospěch a na co spoléháme, je fakt, ţe Češi strašně neradi za něco platí, nejradši dělají všechno sami. Nakupují v Baumaxu a v IKEA, takţe i ty finance si zvládnou dělat sami. zvětšit Jiří Paták s Davidem Toulou Autor: Tomáš Ţelezný, Zdroj: Strategie zavřít Jiří Paták (1981) vystudoval Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Absolvoval stáţe u Light Waves Concept a Goldman Sachs v New Yorku. Krátce po dokončení studií zakládá svou první firmu, a to na zprostředkování hypoték. Do online světa ho přivádí Jakub Havrlant, se kterým spolupracuje na projektu Bezrealitky.cz. Společně pak přicházejí s konceptem Honzova hypotéka. Úspěch online hypoték přivádí do projektu strategického partnera Miton CZ a umoţňuje vznik současné podoby Chytrého Honzy. Plné znění zpráv


David Toula (1975) se začal intenzivně věnovat marketingu v rodinné firmě na dovoz zdravotnických zařízení jiţ při studiu na Anglo-Americké vysoké škole. Poté mu učaroval internet a pŧsobil například ve společnosti Mediatel na pozici online produktový manaţer. Několik let strávil v IKEA na pozici finančního kontrolora. V Chytrém Honzovi má na starosti marketing a PR.

URL| http://strategie.e15.cz/lide/hledali-sadlo-do-ktereho-se-da-zakrojit-710183 _

Stavební spoření: Také na důchod a nadstandardní zdravotní péči? 20.10.2011

hypoindex.cz str. 00 Stavební spoření_ Petr Zámečník_

Ministerstvo financí cupuje stavební spoření na cucky. Není proto divu, ţe se objevují nesčetné nápady, jak tento produkt lukrativní pro stavební spořitelny zachránit. S posledním nápadem přišli ekonomové z IES FSV UK: Pouţijte stavební spoření na dŧchod, pro případ nezaměstnanosti, na nadstandardní zdravotní péči a jako spoření na studium. Nápad pouţít stavební spoření na zabezpečení na stáří či na spoření na studia se objevuje s ţeleznou pravidelností. Poslední návrh na další vyuţití stavebního spoření, jehoţ významné omezení dále připravuje ministerstvo financí, vzešel z klávesnice ekonomŧ z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dŧvodem pro „pokusy o záchranu" stavebního spoření je jeho nesporná oblíbenost u voličŧ. Lidé, zejména ze střední příjmové třídy, kterými je stavební spoření nejvíce vyuţíváno, vnímají stavební spoření jako příleţitost výhodného spoření zejména díky státnímu příspěvku, s nímţ mají pocit, „ţe jim stát aspoň něco vrátí z jejich daní". A ţe si stát na deficit musí pŧjčit a ţe stát jsme my všichni, to uţ tak zřetelně nevnímají. „Stavebnímu spoření asi nikdo neupře zásluhy na tom, ţe díky němu značná část Čechŧ začala spořit. V turbulentní době ekonomické krize to není zanedbatelný aspekt. Velký význam na tom mělo, ţe jde o stabilní, bezpečný a srozumitelný produkt s garantovanými výnosy. Svŧj význam měla samozřejmě i zajímavá státní podpora," uvádí Roman Horváth, jeden z autorŧ studie „Budoucnost modelu stavebních spořitelen v ČR". Nesporný zájem na záchranu stavebního spoření mají také stavební spořitelny. Pro ně představuje (téměř) jediný zdroj obţivy a zajišťuje jim finanční stabilitu, díky které mohou poskytovat úvěry na bytové potřeby. V dobách nízkých úrokových sazeb jsou sice draţší neţ hypotéky, ale naopak při zdraţení hypoték zŧstávají levnější. Graf 1: Vývoj úrokových sazeb hypoték a stavebního spoření Poznámka: Úrokové sazby úvěrŧ a překlenovacích úvěrŧ vychází z interních zdrojŧ ČMSS, úrokové sazby hypoték vychází z údajŧ Ministerstva pro místní rozvoj Zdroj: Studie „Budoucnost modelu stavebních spořitelen v ČR" Ministerstvo financí plánuje po omezení státního příspěvku a zrušení osvobození úrokŧ z vkladŧ u stavebních spořitelen od daně z příjmŧ další změny, které se dotknou stavebního spoření - a především stavebních spořitelen. První z nich je zavedení nutnosti dokazovat účelové vyuţití státních příspěvkŧ. Kromě zvýšení byrokracie by zpřísnění účelového čerpání i na státní příspěvek mohlo ohrozit i stavební spoření jako produkt. „Zavedení účelovosti (včetně sníţení podpory) bylo provedeno na Slovensku v polovině 90. let 20. století, výsledkem čehoţ došlo téměř ke kolapsu tamějšího systému stavebního spoření," varují autoři studie a dodávají: „Nastavení účelovosti by mělo být dŧkladně zanalyzováno a prodiskutováno se zainteresovanými stranami." Plné znění zpráv


Druhou změnou by měla být moţnost pro ostatní banky a druţstevní záloţny nabízet produkt „stavební spoření". Překvapivě se autorŧm studie nelíbí ani rozšíření konkurence: „Toto rozšíření se zdá být jako krok správným směrem, který by měl zvýšit konkurenci na trhu stavebního spoření a teoreticky sníţit náklady pro klienta. Z praktického pohledu se však dá očekávat, ţe náklady na změnu fungování stavebních spořitelen v ČR budou přeneseny na klienta, resp. daňového poplatníka, coţ je typický jev většiny regulačních opatření na finančním trhu." Jak by mohly být náklady odbourání monopolu stavebních spořitelen na klienty, autoři studie neuvádí. Obavy autorŧ v tomto směru jsou bezesporu liché, neboť stávající klienti mají náklady stavebního spoření smluvně zajištěné a noví klienti by se stávajícími stavebními spořitelnami nemuseli mít nic společného - a zvýšená konkurence by ceny určitě nezvýšila. Na daňového poplatníka by mohl dopadnout maximálně případný krach stavebních spořitelen, pokud by se je rozhodl stát sanovat. Řešení by mohlo podle autorŧ studie spočívat v rozšíření moţností pouţití stavebního spoření na spoření na penzi, spoření na nadstandardní zdravotní penzi, spoření pro případ ztráty zaměstnání a spoření na studium. Stavební spoření na penzi Vyuţití stavebního spoření pro tvorbu rezerv na penzi navrhoval např. Vladimír Pikora z Next Finance. I autoři studie IES FSV UK se na jeho návrh odvolávají a vyuţití stavebního spoření podpírají především nízkými výnosy penzijních fondŧ. Bohuţel jiţ taktně pomlčeli o dŧvodech mizivých výnosŧ penzijního připojištění, které stojí na straně regulace ze strany státu. Stavební spoření s cílem spoření na penzi by se mohlo ukončit podle návrhu Vladimíra Pikory, s nímţ se autoři studie ztotoţňují, jednou ze tří moţností: ukončením stavebního spoření prostřednictvím jiného produktu finančních trhŧ (pod tím si lze představit např. nákup „anuity" - doţivotní renty u ţivotní pojišťovny), ukončení, stavebního spoření nákupem nemovitosti, modifikací produktu (např. prodlouţením spořící fáze a po jejím ukončení by spořitelny vypláceli anuitu s tím, ţe prostředky by se dále zhodnocovaly). Vzhledem k úrokŧm nabízených stavebními spořitelnami (nejčastěji 2 %) nemá stavební spoření příliš velký potenciál dlouhodobě zhodnocovat úspory nad úroveň inflace. Největší „přínos" ke zhodnocení má státní příspěvek - a o něm lze vést sáhodlouhé debaty, zda má smysl přendávání peněz z jedné kapsy do druhé. Stavební spoření na nadstandardní zdravotní péči Představa autorŧ o vyuţití stavebního spoření na úhradu nadstandardní zdravotní péče spočívá na skutečnosti, ţe zdravotnictví bude stále draţší a lidé budou nadstandardní sluţby zdravotní péče poptávat. Klient stavební spořitelny by si klasicky spořil po dobu šesti let (moţno i déle) a následně by v dalších letech čerpal úspory na úhradu péče. Výhoda „oficiálního" uznání účelu úhrady nadstandardní zdravotní péče ze stavebního spoření by se projevila jen v případě nutného prokazování účelového vyuţití úspor (a omezeně téţ státního příspěvku) ze stavebního spoření. V opačném případě je za současných podmínek stavebního spoření smlouvu po šesti letech vypovědět (a případně zaloţit novou) - a úspory uloţit na jiné finanční produkty. V současnosti i klasický spořicí účet nabízí lepší podmínky neţ stavební spoření (pomineme-li státní příspěvek, o který občan ale nemusí přijít, pokud si zaloţí smlouvu novou). Stavební spoření na studium Se stavebním spořením na studium je to obdobný případ jako se stavebním spořením na nadstandardní zdravotní sluţby. Jen v tomto případě autoři studie nepočítají s postupným navyšováním čerpání prostředkŧ, ale počítají s čerpáním v konstantní výši. U stavebního spoření autoři studie navíc předpokládají moţnost čerpání úvěru na studium. To je produkt, jehoţ podporu beztak připravuje ministerstvo školství pro financování studia zejména v souvislosti se zavedením školného na vysokých školách. Moţnost nabízení úvěru na studium by ale neměla leţet jen na stavebních spořitelnách, nýbrţ by se do státem regulovaných pŧjček měly zapojit i ostatní banky. Plné znění zpráv


Stavební spoření na období nezaměstnanosti Autoři studie navrhují vyuţít stavební spoření i jako jistou formu „pojištění" pro případ ztráty zaměstnání. Za tímto účelem sice existuje specifické pojištění nabízené většinou pojišťoven a zároveň k tomuto účelu by měly slouţit finanční rezervy domácnosti, ale proč nedat moţnost i stavebním spořitelnám? Člověk, který ztratil zaměstnání, by mohl čerpat své vklady ze stavebního spoření s tím, ţe po získání nového by vklady opět doplnil. I zde ale naráţíme na úročení stavebních spořitelen srovnatelné se spořicími účty, kde je čerpání prostředkŧ výrazně jednodušší - a bez dalšího „papírování". Snaha o záchranu stavebních spořitelen? Návrhy autorŧ studie „Budoucnost modelu stavebních spořitelen v ČR" zpravidla končí dovětkem, ţe je třeba moţnosti dále analyzovat a prověřit. Vesměs se ale jedná o návrhy, které se snaţí moţná aţ příliš strojeně „našroubovat" aktuální problémy společnosti na stavební spořitelny. Ano, jsou to společnosti... „Vsadit na stavební spoření jako na dobře fungující finanční produkt, který stojí na pevných základech, má tedy své opodstatnění. Zároveň, z pohledu české veřejnosti bude přibývat specifických ţivotních událostí, u kterých se lidé budou muset ve větší míře spolehnout na své vlastní finanční rezervy. Významnou roli by zde mohlo sehrát právě stavební spoření," dodává Petr Teplý, jeden z autorŧ studie. Stavební spořitelny jsou nepochybně stabilní, ale jen potud, pokud jim stát zajišťuje monopol (proto obava z produktového pojetí stavebního spoření) a pokud jim zajišťuje klienty státním příspěvkem...

URL| http://www.hypoindex.cz/clanky/stavebni-sporeni-take-na-duchod-a-nadstandardni-zdravotni-peci _

Stavební spoření: Také na důchod a nadstandardní zdravotní péči? 20.10.2011

investujeme.cz _

str. 00

Bydlení_

Píšeme na Hypoindex.cz: Ministerstvo financí cupuje stavební spoření na cucky. Není proto divu, ţe se objevují nesčetné nápady, jak tento produkt lukrativní pro stavební spořitelny zachránit. S posledním nápadem přišli ekonomové z IES FSV UK: Pouţijte stavební spoření na dŧchod, pro případ nezaměstnanosti, na nadstandardní zdravotní péči a jako spoření na studium. Více čtěte v článku „Stavební spoření: Také na dŧchod a nadstandardní zdravotní péči?" na serveru Hypoindex.cz.

URL| http://www.investujeme.cz/clanky/stavebni-sporeni-take-na-duchod-a-nadstandardni-zdravotni-peci _

Lidstvo jako zubní pasta 20.10.2011

Literární noviny str. 01 Příloha - Harmonie ţivota_ Dagmar Sedlická_

„Kdyţ přicházíte domŧ, peněţenku necháváte obvykle v předsíni.― Pár hodin s ekonomem Tomášem Sedláčkem Ekonom, bohém a nadšený cyklista Tomáš Sedláček je uţ pár let nepřehlédnutelný. Je vidět a slyšet v rádiu, televizi i na Nové scéně Národního divadla, aktivně diskutuje na svém blogu. Mezi jeho jedinečné talenty patří schopnost sloţité ekonomické problémy převést do srozumitelné řeči. V lednu 2009 se stal členem Národní Plné znění zpráv


ekonomické rady vlády (NERV), jeho kniha Ekonomie dobra a zla, jejíţ rozšířená verze vyšla nedávno v angličtině (v češtině se během prvních měsícŧ prodala v dvacetitisícovém nákladu a byla několikrát dotiskována), zaujala odvahou propojit svět ekonomie s filozofií, náboţenstvím, pradávnými mýty, literaturou, populární kulturou a etikou, tedy přístupem, který zbořil stereotypy v dějinách ekonomického myšlení a strohá čísla přiblíţil kaţdodennímu ţivotu normálního smrtelníka. V těchto dnech přednáší v USA a aktuální úvahy ze svého pobytu zařadil i do tohoto rozhovoru. * Ţijeme v době posedlé spotřebou. Utrácení se stalo drogou, nákupní centra jsou přeplněná i ve dnech svátečních, v nichţ se dřív světilo a rozjímalo. Je to z hlediska historie normální nebo spíše výjimečná situace? Ţádná společnost nebyla tak monetarizovaná (tedy zdŧrazňující regulační roli peněz) jako ta naše. Ale uţ Patočka píše o nahrazení péče o duši, tedy niterno, péčí o externo. Dnes nám asi víc záleţí na vnějšku neţ na vnitřku. Byly však doby i přesně opačné, chceteli duchovní, ve kterých zas převládal asketismus a vnějšímu světu nebyla věnovaná skoro ţádná pozornost a vše se upíralo dovnitř, na duši. Takţe tehdy se věnovalo téměř veškeré úsilí vnitřnímu rŧstu a na tělo a jeho potřeby, jeho poptávku jsme se jako lidstvo dívali spatra. Dostat toto dvojí do jakési rovnováhy, to se zdá být sloţité. * Úplně přesné označení naší současnosti ovšem zní „doba dluhová―. A ta je stále častěji přirovnávána k poslednímu tanci na Titanicu nebo k času před pádem říše římské. Je vaše charakteristika doby taky tak katastrofická ? Náš rŧst a koneckoncŧ pokrok v širším slova smyslu je zaloţen na nespokojenosti, kdybych to měl říct jedním slovem. Je to právě psychologická nespokojenost se stavem věcí, která ţene naši ekonomiku kupředu. Kdybychom přestali být v jistém směru nespokojeni, přestali bychom v tom směru rŧst. Jenţe kdo osedlá nespokojenost, osedlá sice mocné zvíře, ale nesmí se divit, ţe nebude nikdy spokojen. Obojí nelze. A protoţe naším motorem k rŧstu je (většinou zbytečná) spotřeba, pak se morálním imperativem stává heslo: Spotřebovávej, pomáháš tím všem (i sobě). Spotřeba tedy jiţ není jen prostý osobní úkon, stává se z ní společenské dobro! Jinými slovy, musíš si uţívat!, to se stává celkem krutým diktátem moderní doby, jak to popisuje Jacques Lacan. Ale zpět ke spotřebě: Pokud je imperativem eskalující spotřeba, tak v momentě, kdy nemohu (nemám dost peněz), musím zajít do dluhu. Pokud jiţ není moţné jít dál do dluhu - jako jedinec nebo firma, pak je rolí státu spotřebovávat zástupně za nás, místo nás a také se zadluţovat za nás, aby nás „zachránil―. A tak se dostáváme k roztomilému paradoxu: stát musí spotřebovávat za ekonomiku, aby ekonomika mohla fungovat, rozuměj rŧst. To je totiţ přímá implikace našeho současného všeobecně uznávaného mýtu, to, čemu všichni věříme. * Zároveň ale všichni víme nebo alespoň tušíme, ţe ţivotní harmonie, šťastné vztahy, láska, přátelství atd. nejsou ekonomickým rŧstem ani zdaleka podmíněny. Jak z toho ven ? Na to já říkám, ţe kapitalismus nemusí neustále rŧst, a v krizi tudíţ ani tak není kapitalismus jako takový (ten měl své problémy dávno před krizí a jistě i po ní; akorát teď jsou více vidět, v tomto buďme krizi vděční, ţe to odhalila), v krizi je ale „rŧstový kapitalismus―. Harmonie skutečně jde na úkor rŧstu. To je téma snad všech mýtŧ. Tak třeba řeckých: Prométheus dává lidem nejen oheň, ale zejména technai, tedy poznání, technologii, vědu. Bohové za to lidstvo trestají Pandorou a její skříňkou, která má v sobě mnohá prokletí, a ta se všechna točí kolem ztráty harmonie! Práce, která byla člověku kdysi příjemnou, stává se prokletím, píše Hesiodos. V příběhu o zahradě Eden Eva téţ zaměňuje strom poznání (na rozdíl od Řekŧ, kde se jednalo o poznání technické, máme u Hebrejŧ poznání morální, coţ krásně ilustruje rozdíl diskurzu těchto kultur). A do třetice i u Sumerŧ, kdyţ dojde k symbolickému polidštění zvířecího Enkidua, on „nabyl rozumnosti, ale zvířata od něj utekla― - tedy harmonie s přírodou a přirozeností byla ztracena. A hledáme ji dodnes. Člověk je přirozeně nepřirozený a nepřirozeně přirozený. * Tvrdíte tedy, ţe jsme přirozenější, kdyţ „nejsme přirození―? To platí jak psychologicky, tak náboţensky, ale zejména ekonomicky. Příklad: první vlastnictví člověka po Pádu v příběhu o zahradě Eden bylo oblečení. Ne kvŧli zimě, ale kvŧli zakrytí přirození (v tomto smyslu byl uţ první majetek „zbytečný―, a-biotický, morálně-ideologický). Lidem nebyla zima, oni začali vlastnit, protoţe se styděli. První majetek nevzešel z fyzické nutnosti, ale z psychologicko-morálního studu a pocitu „nahoty―. Lidé se začali stydět za svou přirozenost, za své, doslova přirození, při-rození. Ovčí kŧţe, kterou byli poté zakryti, aby se nemuseli stydět, byla symbolická: Cítíme se lépe v cizí kŧţi, naše vlastní je příliš intimní. A tak se od té doby člověk cítí více sám sebou, má-li na sobě oblek třeba od Huga Bosse. A naopak, kdybychom tu seděli Plné znění zpráv


nazí, tedy přirození, tak jak jsme byli při „rození―, cítili bychom se velice nepřirození. Ona „přirozená nepřirozenost―, tedy tato a-harmonie, je jádrem ekonomiky dodnes. Toto „povrchové napětí―, existenciální neklid mezi vnitřkem a vnějškem, externalizace mého vlastního pocitu, mé vlastní vnitřní nedostatečnosti, náhrada „být― pomocí „mít―, je počátek veškeré ekonomiky. * Ekonomiky, pro niţ se dluhy staly samozřejmou součástí kaţdodenního ţivota, která s dluhy kalkuluje nebo na nich dokonce vydělává… a my neekonomové se ptáme: Proč? S dluhem ale „nekalkuluje― jenom ekonomika, ale třeba i náboţenské systémy (které jsou často vnímány tak, ţe jsou na zcela opačném spektru od ekonomie). Pocit existenciálního dluhu vŧči čemusi vyššímu, někomu jinému, systému nebo sobě samotnému (třeba v marxistickém smyslu odcizování se sobě skrze práci nebo hluboký pocit dnešního člověka, ţe se odcizuje sám sobě, rozuměj on sám se odcizuje sám sobě!), je něco, s čím nakládá skoro kaţdé náboţenství. Třeba Nový zákon, nová smlouva, je vedena jazykem spasení, tedy vykoupení z područí hříchu, který sami nejsme schopni splatit. Pokračování na straně III Lidstvo jako zubní pasta Pokračování ze strany I Tady je klíčové uvědomit si, ţe ve všech jazycích Nového zákona, tedy řečtině, aramejštině, ale i v latině, je slovo „dluh― synonymem ke slovu „hřích―. Modlitba páně by měla být tedy doslova přeloţena „odpusť nám naše dluhy, jako my odpouštíme našim dluţníkŧm―. Jeţíš právě přišel, jednou provţdy, naše dluhy splatit, kdyţ nás přišel vy-koupit z područí dluhu, rozuměj hříchu, který nejsme schopni splatit sami... * Jak se vlastně stalo, ţe ekonomie ztratila etickou rovinu? Nebo s etikou nechtěla mít nikdy nic společného? V podstatě jde o to, ţe tělo ztratilo duši, ţe nástroj přišel o smysl. Otázkou ani tak není, zda kapitalismus funguje (on funguje!), ale zda funguje tak, jak chceme. A to je jiţ výsostně etická, nikoli technická otázka. Jinými slovy, zda tělo jako nástroj dělá to, co po něm duše, smysl ţádá. Pojďme se podívat do populární kultury, konkrétně do hororového ţánru: Co se stane, pokud se tělo (nástroj) oddělí od ducha (smyslu)? Na jedné straně máte zombii, tedy tělo, nástroj, instrument, prostředek beze smyslu, který ţije animálně, iracionálně, bez lidskosti, soucitu a chce jen jedno: rozmnoţovat se (kousáním) a jíst. Ale zajímavé je i to, co se děje s duchem bez těla: téţ se stává strašidelným, stává se duchem, strašákem. Ale hrŧza z ducha je jiná neţ ze zombie. Duch se nás nedotýká, neútočí na nás, duch civí, nelze se jej zbavit, něco po nás chce, vyčítá nějakou špatnost a to civění nás dohání k šílenství. Jinými slovy, pokud oddělíme ekonomii (tělo, nástroj, mechaniku) od etiky (duše, smyslu, lidskosti), stane se z jednoho zombie a z druhého přehnaná morální výčitka. Jinými slovy naše morální nároky jsou téměř nesplnitelné, budeme chtít po ekonomii, aby nám udělala nebe na zemi a budeme ji vinit pokaţdé, kdy selţe. * Je tedy jasné, ţe ekonomická krize je vlastně hlavně krizí morálky. V USA, kde se právě nacházíte (ale i jinde), se konají demonstrace proti chamtivosti velkých firem a dalším „nešvarŧm― kapitalismu. Co se z nich dá vyvodit? Současné protesty mladých intelektuálŧ na Wall Streetu jsou protestem proti tomu, ţe ekonomie přišla o duši, nástroj o etiku. Protesty se koncentrují kolem symbolu Wall Streetu, tedy dobře známé bronzové sochy rozzuřeného býka, zdá se v mírně nadţivotní velikosti. Tento symbol trhu samotný stačí k hlubšímu zamyšlení: Proč trh symbolizujeme zrovna divokým býkem? Proč je tak rozzuřený? Proč je v útočné pozici? Proč je trh zastoupen symbolem zvířete, navíc iracionálního zvířete? Proč jsme si jako symbol nezvolili k člověku přátelštější nebo s člověkem dobrovolněji a více spolupracující zvíře? Lze býka ochočit bez jha a biče? Lze býka osedlat? Proč jediná moţná jízda na býku je rodeo? Co by se stalo, kdyby takový divoký býk nebyl jen sochou, ale oţil v ulicích centra města, kde bydlí lidé? Co všechno tato symbolika znamená? A snad ještě dŧleţitější otázka: Proč se tedy vŧbec divíme, kdyţ se trhy jako býk chovají? A ještě jeden postřeh: tento býk se ocitl v současnosti za ohradou, kterou brání ozbrojená policejní eskorta. To uţ je symbolika velice výmluvná a na místě je otázka, koho ona ohrada chrání, býka před rozzuřenými lidmi, nebo lidi před rozzuřeným býkem? Tea Party, a s ní extrémnější pravice, to vnímá tak, ţe je třeba chránit trh-býka od (rozzuřených a iracionálněpomýlených) lidí: od politikŧ, zásahŧ, morálních kecŧ, regulace atd. Opačná strana to zas jistě vidí tak, ţe je třeba chránit lidi před (nekontrolovatelným a rozzuřeným) býkem: Skrze omezení, regulace atd. je býka třeba zkrotit. Takţe ano: z takového symbolu trhu jde strach. Stačí si obrázek najít na internetu. Ve stejnou Plné znění zpráv


dobu, kdy dochází k protestŧm proti kapitalismu, umřel ale Steve Jobs, de facto vrcholový, bohatý kapitalista, do jisté míry téţ symbol kapitalismu. U jeho obchodŧ po celém světě pokládali lidé květiny a nechávali vzkazy. Jak to číst? Ulice není proti kapitalismu jako takovému, ten dokáţe i milovat (viz Steve Jobs), ale proti nespravedlnosti, podvodŧm a nezaslouţenému obohacování, tedy proti rŧstovému kapitalismu za kaţdou cenu. * O krizi často mluvíte jako o nutné a zdravé součásti ţivota. V čem je krize prospěšná? Mŧj pastor kdysi lidstvo přirovnal k zubní pastě. „Je nás třeba pořádně zmáčknout, aby z nás něco kloudného vylezlo―. V tomto mŧţe být krize uţitečná: Odhalí, co v nás je. Nebo není. Naší největší slabinou v letech před krizí byla právě naše síla, ţe nás nic netlačilo, nikdo a nic nás nemačkalo a my si nějak zvykli, jakoby se materializovalo krásné české rčení, pálilo nás dobré bydlo. Dobré bydlo totiţ skutečné nejen nudí, ale dokáţe i pálit. Bohuţel. Máme o tom mnoho příběhŧ, tím o zahradě Eden počínaje, kde Adama s Evou zjevně také něco pálilo. * V závěru knihy píšete: „Zdá se mi, ţe jsme dali příliš velkou roli právníkŧm a matematikŧm na úkor básníkŧ a filozofŧ. Směnili jsme aţ příliš mnoho moudrosti za exaktnost, příliš mnoho lidskosti za matematizovatelnost.― Je v těch slovech snad skrytá naděje, ţe lidstvo bude zase číst a filozofové budou mít vliv na společnost, jako tomu bylo třeba v šedesátých letech minulého století? V ţivotě má roli měkké i tvrdé, ohebné i pevné. Stejně, jako máme pravdu vědeckou, máme i pravdu básníkŧ. Ta je sice vágní, apeluje na jiné věci neţ na rozum, ale má svou nezastupitelnou roli. A i kdyţ se nám zdá, ţe zákony tvoří právníci, jsou to ve skutečnosti myslitelé, filozofové a básníci, kteří tvoří ducha zákona. Nemyslím si, ţe je úplně nutné, aby vládli filozofové, vládnout mají politici, tedy lidé citliví vŧči tomu kam a jak národ vést, jak mu naslouchat a kde jej vzdělávat. Ku pomoci by si ale neměli brát jen ekonomy, právníky, úředníky a vykladače veřejného mínění, ale právě myslitele. * V knize se rovněţ ptáte: Vyplácí se dobro? Nebo leţí mimo ekonomický kalkul? Je sobeckost vrozená a lze ji ospravedlnit, má-li za následek obecné blaho? Jaká je vaše osobní odpověď na takové otázky? Kalkul je dŧleţitý, ale dŧleţité věci zkalkulovat nejde. Koneckoncŧ jiţ Hume psal, ţe rozum je beztak otrokem vášní, a vášně jsou krutými diktátory i těch nejsilnějších vládcŧ s největší sebekontrolou, jak píše kníţe Rohan. Ani já tuto sebekontrolu nemám. Děláme dŧleţitá rozhodnutí a víme, ţe jsou zcela a-racionální, rozum je neumí pochopit, nerozumí jim, nechápe je. Helvétius jde dokonce i dál, kdyţ říká: Zhloupne ten, kdo naslouchá jen a pouze rozumu. Nicméně k ekonomii dobra a zla. Kdyby byla otázka tak jednoduše zodpověditelná, nepsal bych třistastránkovou knihu. Nicméně dobro se nemusí nutně vyplácet, občas se nevyplácí vŧbec, a pokud se dobro vyplácí a je činěno s kalkulem zisku, přestává v mnohém být morálním dobrem, ale jen a pouze dobrou investicí. A tak pro podnikatele je dobrou investicí kultivovat prostředí dŧvěry, protoţe se v něm snadněji směňuje a koneckoncŧ i vydělává. Ale pro jednotlivce je moţné být černým pasaţérem na této dŧvěře a vydělat na úkor jiných ještě více. Ti, co zŧstanou poctiví, mohou prodělat. Je na kaţdém zváţit, co si vybere. Dobro je odplatou samo o sobě. Nejvyšší dobro není děláno s ekonomickým kalkulem. To není ţádný abstraktní eticko-náboţenský systém, to je cosi, co sami takto bereme: láska pro peníze nebo zisk je opovrţeníhodná - a hlavně to není láska. Přátelství, které je děláno pro nějaký kalkul, není přátelstvím atd. Největší věci ţivota jsou dělány samy pro sebe, jsou cílem samy v sobě (láska, přátelství). V momentě, kdy se stávají prostředkem, přestávají existovat a stávají se něčím jiným: kalkulem a předstíráním. * Máte vy sám v kaţdodenním ţivotě problém či rozpor mezi ekonomikou a etikou? Co pro vás znamenají peníze? Mám, jako kaţdý, neustálé etické rozpory. Kaţdé ekonomické rozhodnutí je zároveň rozhodnutím etickým, i kdyţ si kupujeme toaletní papír, noviny nebo pojištění. Co pro mne znamenají peníze? Odměnu za dobře vykonanou práci a moţnost je poslat dál - asi to samé co pro kaţdého. Peníze vlastně nevlastníme (technicky řečeno je vlastní ČNB), peníze jsou symbol, prostředek, jsou mostem. A na mostě, jak známo, se nedá ţít. Mosty stavíme, jen kdyţ je mezi námi překáţka, tou je ve společnosti vzdálenost a komplexní specializace. Menší celky, které k sobě měly blíţe, peníze tolik - nebo vŧbec - nepotřebovaly. To platilo o minulosti (Jan Sokol rád dává k dobru příběh o tom, jak jeho babička potřebovala peníze jen jednou za rok, kdyţ si šla kupovat sŧl). Ale příklady nepeněţní společnosti máme i v současnosti - a to nemusíme jezdit někam do Nové Guineje. Tou oblastí jsou blízké lidské vztahy, rodina, přátelé (ale mnohdy dokonce třeba i vztahy uvnitř firmy). Ostatně, všimněte si, ţe kdyţ přicházíte domŧ, peněţenku necháváte obvykle v předsíni... Plné znění zpráv


*** Tomáš Sedláček Vystudoval teoretickou ekonomii na Fakultě sociálních věd UK, kde obdrţel titul PhDr. a kde také přednáší filozofii, ekonomii a dějiny ekonomických teorií. Je stipendistou Yale University, která ho v roce 2006 ve svém Yale Economic Review zařadila mezi pětici mladých perspektivních ekonomŧ. V letech 2001 aţ 2003 pracoval jako ekonomický poradce Václava Havla, zaloţil Ekonomický klub, je členem programového výboru nadace Fórum 2000 a členem poradních nebo dozorčích rad mnoha dalších neziskových organizací. V současné době pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Foto autor| FOTO: ČTK Foto popis| Obálka úspěšné knihy Tomáše Sedláčka. Foto autor| FOTO: NAKOLE.CZ _

Ekonomové chtějí zachránit stavební spoření. Na co všechno by mohlo být? 20.10.2011

nasepenize.cz

str. 00 _

Stavební spoření_

Ministerstvo financí cupuje stavební spoření na cucky. Není proto divu, ţe se objevují nesčetné nápady, jak tento produkt lukrativní pro stavební spořitelny zachránit. S posledním nápadem přišli ekonomové z IES FSV UK: Pouţijte stavební spoření na dŧchod, pro případ nezaměstnanosti, na nadstandardní zdravotní péči a jako spoření na studium. Nápad pouţít stavební spoření na zabezpečení na stáří či na spoření na studia se objevuje s ţeleznou pravidelností. Poslední návrh na další vyuţití stavebního spoření, jehoţ významné omezení dále připravuje ministerstvo financí, vzešel z klávesnice ekonomŧ z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dŧvodem pro ―pokusy o záchranu― stavebního spoření je jeho nesporná oblíbenost u voličŧ. Lidé, zejména ze střední příjmové třídy, kterými je stavební spoření nejvíce vyuţíváno, vnímají stavební spoření jako příleţitost výhodného spoření zejména díky státnímu příspěvku, s nímţ mají pocit, ―ţe jim stát aspoň něco vrátí z jejich daní―. A ţe si stát na deficit musí pŧjčit a ţe stát jsme my všichni, to uţ tak zřetelně nevnímají. Anketa ―Stavebnímu spoření asi nikdo neupře zásluhy na tom, ţe díky němu značná část Čechŧ začala spořit. V turbulentní době ekonomické krize to není zanedbatelný aspekt. Velký význam na tom mělo, ţe jde o stabilní, bezpečný a srozumitelný produkt s garantovanými výnosy. Svŧj význam měla samozřejmě i zajímavá státní podpora,― uvádí Roman Horváth, jeden z autorŧ studie ―Budoucnost modelu stavebních spořitelen v ČR―. Nesporný zájem na záchranu stavebního spoření mají také stavební spořitelny. Pro ně představuje (téměř) jediný zdroj obţivy a zajišťuje jim finanční stabilitu, díky které mohou poskytovat úvěry na bytové potřeby. V dobách nízkých úrokových sazeb jsou sice draţší neţ hypotéky, ale naopak při zdraţení hypoték zŧstávají levnější. Graf 1: Vývoj úrokových sazeb hypoték a stavebního spoření Poznámka: Úrokové sazby úvěrŧ a překlenovacích úvěrŧ vychází z interních zdrojŧ ČMSS, úrokové sazby hypoték vychází z údajŧ Ministerstva pro místní rozvoj Zdroj: Studie ―Budoucnost modelu stavebních spořitelen v ČR― Ministerstvo financí plánuje po omezení státního příspěvku a zrušení osvobození úrokŧ z vkladŧ u stavebních spořitelen od daně z příjmŧ další změny, které se dotknou stavebního spoření - a především stavebních spořitelen. První z nich je zavedení nutnosti dokazovat účelové vyuţití státních příspěvkŧ. Kromě zvýšení byrokracie by zpřísnění účelového čerpání i na státní příspěvek mohlo ohrozit i stavební spoření jako produkt.



―Zavedení účelovosti (včetně sníţení podpory) bylo provedeno na Slovensku v polovině 90. let 20. století, výsledkem čehoţ došlo téměř ke kolapsu tamějšího systému stavebního spoření,― varují autoři studie a dodávají: ―Nastavení účelovosti by mělo být dŧkladně zanalyzováno a prodiskutováno se zainteresovanými stranami.― Druhou změnou by měla být moţnost pro ostatní banky a druţstevní záloţny nabízet produkt ―stavební spoření―. Překvapivě se autorŧm studie nelíbí ani rozšíření konkurence: ―Toto rozšíření se zdá být jako krok správným směrem, který by měl zvýšit konkurenci na trhu stavebního spoření a teoreticky sníţit náklady pro klienta. Z praktického pohledu se však dá očekávat, ţe náklady na změnu fungování stavebních spořitelen v ČR budou přeneseny na klienta, resp. daňového poplatníka, coţ je typický jev většiny regulačních opatření na finančním trhu.― Jak by mohly být náklady odbourání monopolu stavebních spořitelen na klienty, autoři studie neuvádí. Obavy autorŧ v tomto směru jsou bezesporu liché, neboť stávající klienti mají náklady stavebního spoření smluvně zajištěné a noví klienti by se stávajícími stavebními spořitelnami nemuseli mít nic společného - a zvýšená konkurence by ceny určitě nezvýšila. Na daňového poplatníka by mohl dopadnout maximálně případný krach stavebních spořitelen, pokud by se je rozhodl stát sanovat. Řešení by mohlo podle autorŧ studie spočívat v rozšíření moţností pouţití stavebního spoření na spoření na penzi, spoření na nadstandardní zdravotní penzi, spoření pro případ ztráty zaměstnání a spoření na studium. Stavební spoření na penzi Vyuţití stavebního spoření pro tvorbu rezerv na penzi navrhoval např. Vladimír Pikora z Next Finance. I autoři studie IES FSV UK se na jeho návrh odvolávají a vyuţití stavebního spoření podpírají především nízkými výnosy penzijních fondŧ. Bohuţel jiţ taktně pomlčeli o dŧvodech mizivých výnosŧ penzijního připojištění, které stojí na straně regulace ze strany státu. Stavební spoření s cílem spoření na penzi by se mohlo ukončit podle návrhu Vladimíra Pikory, s nímţ se autoři studie ztotoţňují, jednou ze tří moţností: - ukončením stavebního spoření prostřednictvím jiného produktu finančních trhŧ (pod tím si lze představit např. nákup ―anuity― - doţivotní renty u ţivotní pojišťovny), - ukončení, stavebního spoření nákupem nemovitosti, - modifikací produktu (např. prodlouţením spořící fáze a po jejím ukončení by spořitelny vypláceli anuitu s tím, ţe prostředky by se dále zhodnocovaly). Vzhledem k úrokŧm nabízených stavebními spořitelnami (nejčastěji 2 %) nemá stavební spoření příliš velký potenciál dlouhodobě zhodnocovat úspory nad úroveň inflace. Největší ―přínos― ke zhodnocení má státní příspěvek - a o něm lze vést sáhodlouhé debaty, zda má smysl přendávání peněz z jedné kapsy do druhé. Stavební spoření na nadstandardní zdravotní péči Představa autorŧ o vyuţití stavebního spoření na úhradu nadstandardní zdravotní péče spočívá na skutečnosti, ţe zdravotnictví bude stále draţší a lidé budou nadstandardní sluţby zdravotní péče poptávat. Klient stavební spořitelny by si klasicky spořil po dobu šesti let (moţno i déle) a následně by v dalších letech čerpal úspory na úhradu péče. Výhoda ―oficiálního― uznání účelu úhrady nadstandardní zdravotní péče ze stavebního spoření by se projevila jen v případě nutného prokazování účelového vyuţití úspor (a omezeně téţ státního příspěvku) ze stavebního spoření. V opačném případě je za současných podmínek stavebního spoření smlouvu po šesti letech vypovědět (a případně zaloţit novou) - a úspory uloţit na jiné finanční produkty. V současnosti i klasický spořicí účet nabízí lepší podmínky neţ stavební spoření (pomineme-li státní příspěvek, o který občan ale nemusí přijít, pokud si zaloţí smlouvu novou). Stavební spoření na studium Se stavebním spořením na studium je to obdobný případ jako se stavebním spořením na nadstandardní zdravotní sluţby. Jen v tomto případě autoři studie nepočítají s postupným navyšováním čerpání prostředkŧ, ale počítají s čerpáním v konstantní výši. U stavebního spoření autoři studie navíc předpokládají moţnost čerpání úvěru na studium. To je produkt, jehoţ podporu beztak připravuje ministerstvo školství pro financování studia zejména v souvislosti se zavedením školného na vysokých školách. Moţnost nabízení úvěru na studium by ale neměla leţet jen na stavebních spořitelnách, nýbrţ by se do státem regulovaných pŧjček měly zapojit i ostatní banky. Stavební spoření na období nezaměstnanosti Autoři studie navrhují vyuţít stavební spoření i jako jistou formu ―pojištění― pro případ ztráty zaměstnání. Za tímto účelem sice existuje specifické pojištění nabízené většinou pojišťoven a zároveň k tomuto účelu by měly slouţit finanční rezervy domácnosti, ale proč nedat moţnost i stavebním spořitelnám? Člověk, který ztratil zaměstnání, by mohl čerpat své vklady ze stavebního spoření s tím, ţe po získání nového by vklady opět doplnil. I zde ale naráţíme na úročení stavebních spořitelen srovnatelné se spořicími účty, kde je čerpání prostředkŧ výrazně jednodušší - a bez dalšího ―papírování―. Plné znění zpráv


-Petr Zámečník/Více na Hypoindex.cz

URL| http://www.nasepenize.cz/ekonomove-chteji-zachranit-stavebni-sporeni-na-co-vsechno-by-mohlo-byt-9782 _

Hledali sádlo, do kterého se dá zakrojit 20.10.2011

Strategie _

str. 30

Lidé_

„Loajalita zákazníkŧ je u nás téměř nulová a pozitivní reference neexistují. Banky tápou, protoţe se strašně vzdálily klientŧm a uţ neví, jak je získat zpátky,― říká šéf projektu Chytryhonza.cz Jiří Paták. Právě s ním a s marketingovým ředitelem „Honzy― Davidem Toulou jsme se bavili, zda se dá financím vymyslet chytřejší komunikace. * Tvrdíte, ţe Chytrý Honza je vlastně supermarket na finance. K dispozici máte web, partnerské finanční instituce a call centrum. Dokáţete jednoduše popsat, jak to celé funguje? J. P. Teď asi pouţiju klišé, kdyţ řeknu, ţe děláme maximum toho, co určitý finanční produkt dovolí. Produkt, který je primárně určen pro pobočku, vezmeme a převedeme ho na internet. Někdy to jde úplně, někdy téměř vŧbec. Tohle děláme a čekáme, aţ banky přijdou na to, ţe mŧţou na internet přesunout všechno. Jiné je to u bank, které právě vstupují na náš trh, ty uţ od počátku nabízí moţnost otevřít si třeba běţný účet přes internet, coţ nám samozřejmě vyhovuje – srovnáte, kliknete, hotovo. * Co z finančních sluţeb tedy na internetu funguje a s čím je problém? J. P. Naprosto ideálním produktem pro internet je například cestovní pojištění, tam uzavíráme pět aţ deset tisíc smluv měsíčně. Příkladem produktu, který pro internet ještě nedozrál, jsou energie. Ty perfektně fungují z hlediska návštěvnosti, Čechy to zajímá, ale mají blok tuhle věc řešit na webu, takţe z hlediska smluv jsou to jen stovky měsíčně. Ale potenciál tam určitě je, proto momentálně pro prodej energií budujeme zákaznickou podporu. * Projektu Chytrý Honza předcházela Honzova hypotéka, to byl vlastně úplný začátek. Kde jste se inspirovali? a J. P. Prvotní inspirací byl úspěch projektu Bezrealitky.cz, coţ dával dohromady mŧj partner v Honzovi, Jakub Havrlant. Hledali jsme další segment, kde je naštvanost uţivatelŧ srovnatelně velká, kde je pro zákazníky spousta zbytečných nákladŧ, zkrátka spousta sádla, do kterého se dá zakrojit. Bankéři a poradci nabízející hypotéky, stejně jako realitní makléři, často zneuţívají informační asymetrie vŧči zákazníkŧm. Pomohlo tomu i to, ţe jsem z hypotéčního byznysu přišel a mohl jsem nabídnout pohled bankéře, který potřebuje jednoduchý a rychlý nástroj na přístup ke klientŧm. V našich podmínkách se tedy jedná o model pŧvodní, ale našly by se střípky na britském nebo americkém trhu, kde některé naše komponenty fungují. Třeba to, ţe zákazník mŧţe poptat konkrétní banku na základě automatického srovnávání. * Jeden z dŧvodŧ, proč mě váš projekt zaujal, bylo mnoţství silných partnerŧ z řad finančních institucí, se kterými spolupracujete. Jak se vám podařilo přesvědčit je, aby vás brali váţně? D. T. Kdyţ jsme začínali s Honzovou hypotékou, tak uţ jsem znal kompetentní lidi z dřívějška, ale samozřejmě jsme se tu a tam setkali s arogantním úsměvem. Ale opravdu pomohlo, ţe se téměř všude našel nějaký fanda, který spolupráci s námi protlačil. Třeba v České spořitelně to byl ředitel hypotečního centra pro Prahu, kterého jsme pro projekt získali uţ na první schŧzce, nebo šéf pro online Hypoteční banky Josef Drobílek, který za akvizici zákazníkŧ na internetu orodoval ještě před tím, neţ jsme přišli. Byly ale i banky, kde jsme se příliš nepotkali, například UniCredit Bank, která viděla budoucnost v budování nových poboček, a ne na internetu. No a byly také banky, kde schvalování smlouvy trvá víc neţ rok, jako například v Komerční bance, ale i tam se to nakonec podařilo.



* Předpokládám, ţe vy jste za svého pŧsobení v bankách také přesvědčoval vedení, aby co nejvíce transakcí zpřístupňovaly na internetu. Vědí podle vás vŧbec bankovní domy, jak své produkty prodávat? J. P. Troufnu si říct, ţe nevědí. Respektive někteří v bankách vědí víc neţ jiní, ale nedá se říct, ţe by někdo opravdu věděl. Jsou banky, které mají výborný systém call center, jako třeba GE Money, která takhle prodává pŧjčky a výborně jí to šlape. Nebo Česká spořitelna, která má nejvíc účtŧ, takţe se jí osvědčuje oslovovat klienty přímo. Raiffeisen Bank zase výborně nabízí produkty přes online bankovnictví. Ale tápou banky, které chtějí expandovat, nebo ty, které právě vstupují na trh. To je dáno nedostatkem opravdu kvalitních odborníkŧ. Další chimérou je stlačování cen směrem dolŧ, coţ ale nebývá pokryto kvalitním servisem. A posledním problémem je tápání kolem internetu. Vím o bance, kde akvizice nového zákazníka na otevření běţného účtu stojí desítky tisíc kvŧli celoplošné reklamě. Přitom z našich statistik vyplývá, ţe na srovnávačích nebo na odborných serverech se dá zákazník získat za řádově niţší cenu. * Teď si ale děláte trochu reklamu… J. P. Já to ale neříkám jen proto, ţe tenhle byznys děláme, je to opravdu deset ku jedné ve prospěch internetu. Jeho další výhodou je, ţe loajalita zákazníka je u nás téměř nulová, pozitivní reference na banku neexistují. Banky tápou, protoţe se kvalitativně, produktově a referenčně strašně vzdálily klientŧm a uţ neví, jak je získat zpátky. Ten vztah uţ o moc horší být nemŧţe a teď při vstupu nových bank jsme moţná v momentu, kdy se začne budovat znovu. * Teď se chci obrátit také na pana Toulu. Je jasné, ţe teaser Kdo je Honza měl vzbudit zvědavost a zájem. Zafungoval tak, jak jste si představovali? D. T. Zafungovalo to skvěle. Za těch čtrnáct dní na web a Facebook ke kampani přišlo sto tisíc lidí, za relativně krátkou dobu jsme na Facebooku získali spoustu fanouškŧ, mezi kterými probíhala ţivá konverzace, hádali se mezi sebou, kdo je ten Honza, opravdu to ţilo... V úplných počátcích jsme měli v hlavách klasickou reklamu vedenou stylem „přijďte a ušetřete…―. Nakonec, i proto, ţe chceme po lidech, aby svoje finance začali řešit jinak, jsme se rozhodli pro jiný zpŧsob kampaně. Z tisíce bláznivých nápadŧ nakonec vypadl ten finální, tedy spojení mezi tím, ţe hledáme Honzu, a tím, ţe mu děkujeme. * V těchto dnech je kampaň v plném proudu. Prozradíte něco z toho, co plánujete dál? D. T. V téhle věci nemám ještě úplně jasno, ale hodně přemýšlím o tom, jak si dva detektivy z teaseru ponechat a zakomponovat je do další komunikace. Jejich videa na internetu zafungovala výborně a byla by škoda je dál nevyuţít. Mimochodem, jeden z těch detektivŧ byl reklamní reţisér a scenárista Adam Cirok, který měl při natáčení spotŧ všechno na povel. Chytrý Honza má funkci, které zatím pracovně říkáme „Hlídací pes trhu―, a jedna z moţností, jak detektivy vyuţít v další komunikaci, je, ţe by mohli pro naše klienty sledovat všechny aktuální akční nabídky, které se na finančním trhu objeví. * To, ţe v kampani vyuţíváte internet, je jasné, ale proč jste jako další médium zvolili právě venkovní reklamu? D. T. Nabízíme masový produkt, proto jsme chtěli být všude. My neoslovujeme jenom uţivatele internetu, chceme být vidět i mimo internet. Pŧvodně jsme plánovali i televizi, ale tam nám to nevycházelo v poměru výkon/cena. První část po teaseru končí a my si přestáváme hrát a začínáme se zaměřovat na výkonnostní reklamu, budeme pokračovat prezentací konkrétních produktŧ a výhod formou případových studií. * Jaký máte marketingový rozpočet do konce roku? J. P. Horní strop, včetně produkce a dalších nákladŧ, je těsně pod patnáct milionŧ. Ale v online financích není přímá úměra mezi marketingem a obchodem. Mŧţeme narazit na hranici, kdy kaţdá další vydaná koruna do marketingu nebude mít efekt, protoţe trh ještě není na prodej určitého produktu na internetu zralý. * Cílem kampaně je osmdesát tisíc registrovaných uţivatelŧ a milion návštěvníkŧ do konce roku. Jaké jsou vaše dlouhodobější plány, co třeba za pět let? D. T. Mŧj sen je, ţe za pět let se finance kupují jenom přes internet. Nechodí se do bank a za poradci, všechno je na jednom místě, na internetu. Cílem není jen získávat nové zákazníky, ale stejně dŧleţité bude ty stávající si udrţet, aby se k nám neustále vraceli. J. P. Studie o tom, jak velký je trh finančního zprostředkování, Plné znění zpráv


neexistuje, ale dobrali jsme se toho, ţe podíl onlinu na finančním trhu je mezi pěti aţ sedmi procenty. Zhruba milionkrát měsíčně je poţádáno o nějaký nový bankovní produkt a na onlinu je to tedy zhruba 60 aţ 70tisíckrát. Nepočítám s nějakými skoky, spíš s přirozeným rŧstem, ale v horizontu tří let bychom se měli dostat na 25 aţ 30 procent. * Finanční poradci nejenom ve mně vyvolávají pocit, ţe nabízejí produkty podle výšky provize. Proč bychom si měli myslet, ţe Chytrý Honza funguje jinak? D. T. My vám nabízíme produkt, který nejvíc vyhovuje vašim potřebám. Zadáte si parametry do srovnávače a z vyjeté nabídky si sama vyberete… J. P. A dŧleţitý je ten moment, ţe je to bez tlaku, internetu nemusíte říkat ne. My jsme dokonce zvaţovali, ţe v kampani našeho Honzu postavíme proti finančnímu poradci, ale nakonec jsme to neudělali, nechtěli jsme jít s tímhle trhem do sporu. Ale co hraje v náš prospěch a na co spoléháme, je fakt, ţe Češi strašně neradi za něco platí, nejradši dělají všechno sami. Nakupují v Baumaxu a v IKEA, takţe i ty finance si zvládnou dělat sami. < *** Server na srovnání a prodej finančních sluţeb na sebe upozornil začátkem září teaserem, který řešil, kdo je Honza. A protoţe se jedná o poměrně netradiční kampaň (jednu brněnskou reklamku dokonce inspirovala k vytvoření stránky JájsemHonza.cz) na originální produkt, chtěli jsme se dovědět, jak to vlastně Jiří Paták a David Toula s Chytrým Honzou myslí. Jiří Paták (1981) vystudoval Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Absolvoval stáţe u Light Waves Concept a Goldman Sachs v New Yorku. Krátce po dokončení studií zakládá svou první firmu, a to na zprostředkování hypoték. Do online světa ho přivádí Jakub Havrlant, se kterým spolupracuje na projektu Bezrealitky.cz. Společně pak přicházejí s konceptem Honzova hypotéka. Úspěch online hypoték přivádí do projektu strategického partnera Miton CZ a umoţňuje vznik současné podoby Chytrého Honzy. David Toula (1975) se začal intenzivně věnovat marketingu v rodinné firmě na dovoz zdravotnických zařízení jiţ při studiu na Anglo-Americké vysoké škole. Poté mu učaroval internet a pŧsobil například ve společnosti Mediatel na pozici online produktový manaţer. Několik let strávil v IKEA na pozici finančního kontrolora. V Chytrém Honzovi má na starosti marketing a PR. Foto autor| foto: Tomáš Ţelezný O autorovi| autor: Jana Brassányová _

Očekávané události na středu 19. října - DOMÁCÍ (19.10.2011) 19.10.2011

kurzy.cz _

str. 00

_

PRAHA (MEDIAFAX) - Přehled očekávaných událostí08:30 - Pokračuje hlavní líčení s Angloameričanem Gilbertem Fergusonem McCraem, který podle obţaloby v praţské tramvaji zastřelil cestujícího Rudolfa Slavíka. (Zdroj: www.justice.cz). (PRAHA - Městský... PRAHA (MEDIAFAX) - Přehled očekávaných událostí 08:30 - Pokračuje hlavní líčení s Angloameričanem Gilbertem Fergusonem McCraem, který podle obţaloby v praţské tramvaji zastřelil cestujícího Rudolfa Slavíka. (Zdroj: www.justice.cz). (PRAHA - Městský soud v Praze, Spálená, č.83/2. patro) 08:45 - Pokračuje hlavní líčení v případu zavraţděné mladé ţeny na Mladoboleslavsku. Tragická událost se stala letos na jaře, kdy po vesnické zábavě v Sojovicích došlo k vraţednému konfliktu mezi partnery. (Zdroj: www.justice.cz). (PRAHA - Krajský soud v Praze, náměstí Kinských)



09:00 - Schŧze vlády ČR. Členové vlády projednají mimo jiné: Návrh zákona o investičních pobídkách; Analýza moţností změn místní příslušnosti orgánŧ činných v trestním řízení v případech souvisejících s trestnou činností ve státní správě a místní samosprávě; Informace o moţnosti zřizování specializovaných soudních senátŧ a specializovaných útvarŧ státního zastupitelství zejména v oblasti boje proti korupci a závaţné finanční kriminalitě; Návrh zákona o pozemních komunikacích; Návrh na jmenování do hodností generálŧ; Návrh zákona o poštovních sluţbách. V 8.55 fototermín. (Zdroj: tiskový odbor Úřadu vlády ČR, Jan Osúch, 773 692 234). (PRAHA - Úřad vlády, nábřeţí Edvarda Beneše 4, Praha 1) 09:00 - 14. schŧze senátního výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. (Zdroj: Blanka Maderová, sekretariát Organizačního odboru, 257 072 735). (PRAHA - Senát, Zaháňský salonek, Valdštejnské náměstí 17/4, Praha 1) 09:00 - 18. schŧze senátního Výboru pro záleţitosti Evropské unie. (Zdroj: Blanka Maderová, sekretariát Organizačního odboru, 257 072 735). (PRAHA - Senát, Černínský salonek, Valdštejnská 4, Praha 1) 09:00 - 28. schŧze senátního ústavně-právního výboru. (Zdroj: Blanka Maderová, sekretariát Organizačního odboru, 257 072 735). (PRAHA - Senát, Zelený salonek, Kolovratský palác, Valdštejnská 5, Praha 1) 09:00 - Spor na ochranu osobnosti mezi herečkou Mahulenou Bočanovou, Viktorem Mrázem a vydavatelstvím Bauer media. (Zdroj: www.justice.cz). (PRAHA - Městský soud v Praze, vchod z Karlova náměstí, č.9/přízemí) 09:00 - TK na téma Češi podceňují prevenci. Dŧsledky jsou alarmující. (Zdroj: Natálie Sedláčková, Mather Public Relations, 736 514 279, [email protected]). (PRAHA - hotel Paříţ, U Obecního domu 1080/1, Praha 1) 09:00 - Krajská konference Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZPS). (Zdroj: Dagmar Ţitníková, Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR, 736 504 743). (PRAHA - Dŧm odborových svazŧ, Nám. W. Churchilla 2, Praha 3) 09:30 - Pracovní promítání filmu Tintinova dobrodruţství ve 3D se simultánním překladem. (Zdroj: Kateřina Bílková, PR Manager, 604 227 701, [email protected]). (PRAHA - kino Atlas, Sokolovská 371/1, Praha 8) 09:30 - 14. schŧze senátního výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a ţivotní prostředí. (Zdroj: Blanka Maderová, sekretariát Organizačního odboru, 257 072 735). (PRAHA - Senát, Frýdlantský salonek, Valdštejnský palác, Valdštejnská 4, Praha 1) 10:00 - TK k projektu Děti 50. let. (Zdroj: Zuzana Draţilová, Dokumenty, mládeţ & společnost, o.s., [email protected], 224 234 452, 603 822 181). (PRAHA - kino MAT, Karlovo náměstí 19, Praha 2) 10:00 - Seminář s názvem Podnikání a regulace zdravotnictví. (Zdroj: www.cevro.cz). (PRAHA - CEVRO Institut, Jungmannova 17, Praha 1) 10:00 - TK společnosti Factum Invenio k tématu zvýšení sazby DPH. (Zdroj: 731 403 650). (PRAHA - Office Park Nové Butovice / A, Bucharova 1281/2, Praha 13) 10:00 - Snídaně praţských zastupitelŧ TOP 09 s novináři. (Zdroj: Jana Šmejcká, Klub zastupitelŧ TOP 09, 734 682 523, [email protected]). (PRAHA - Nová radnice, místnost č. 40, přízemí vlevo, Mariánské náměstí 2, Praha 1) 10:00 - Představení nové kolekce lyţařských doplňkŧ Vagus! za účasti Ondřeje Banka a diskuse na téma móda a lyţování. (Zdroj: Kateřina Doušová, Junior PR Manager, 724 068 057, [email protected]). (PRAHA - Gigasport, Avion Shopping Park-vedle IKEA, Skandinávská 144, Praha 5) 11:00 - Uvedení knihy Johann Sebastian Bach od Christopha Wolffa. Pozvání na prezentaci přijala překladatelka Helena Medková a knihu pokřtí Václav Luks, znalec a přední interpret Bachovy hudby. (Zdroj: Jitka Suchá, 777 710 694, [email protected]). (PRAHA - knihkupectví Academia, Václavské náměstí 34, Praha 1) 11:00 - TK u příleţitosti udělení prestiţní ceny Evropské unie/Europa Nostra Award za celoţivotní přínos v oblasti ochrany kulturního dědictví Tomáši Durdíkovi, která se uskuteční před slavnostním národním Plné znění zpráv


ceremoniálem pořádaným pod záštitou předsedy Akademie věd České republiky. (Zdroj: Zdeňka Kalová, tiskový referát Národního památkového ústavu, 724 511 225, [email protected]). (PRAHA - vila Lanna, V Sadech 1, Praha 6) 11:00 - TK MČ Praha 1. (Zdroj: Veronika Blaţková, mluvčí Prahy 1, 774 310 967). (PRAHA - Úřad městské části Praha 1, Vodičkova 18, Praha 1) 11:00 - TK SON na téma problematika bydlení v novém občanském zákoníku. (Zdroj: Jana Kašparová, 721 464 069, [email protected]). (PRAHA - Dŧm odborových svazŧ, nám. W. Churchilla 2, Praha 3) 11:00 - Setkání praţského arcibiskupa Dominika Duky s představiteli Ekumenické rady církví. (Zdroj: Aleš Pištora, mluvčí Arcibiskupství praţského, 724 882 842, [email protected]). (PRAHA - Dŧm Bible, Praha 8 Kobylisy) 11:00 - Setkání s novináři a seznámení s programem 16. ročníku festivalu Blues Alive 2011. Vystoupí Vladimír Rybička, Ondřej Bezr a hosté z řad muzikantŧ. (Zdroj: Jiří Sedlák, [email protected], 604 868 914). (PRAHA - čítárna Unijazzu, Jindřišská 5, Praha 1) 11:30 - TK na téma Dentální hygiena Čechŧ v roce 2011. (Zdroj: Martina Pšeničková, 724 012 622). (PRAHA hotel Barceló, Celetná 29, Praha 1) 12:00 - Setkání s vedením mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov (Zdroj: Vendula Fiţová, tiskový odbor, Parlament České republiky, 721 580 359, [email protected]). (PRAHA - Poslanecká sněmovna, Praha 1) 12:30 - TK po jednání vlády ČR. (Zdroj: Odbor tiskový a styku s veřejností Úřadu vlády ČR, [email protected]). (PRAHA - Úřad vlády ČR, nábřeţí Edvarda Beneše 4, Praha 1) 12:45 - Odvolací jednání v případu Luboše Číţka, obţalovaného ze zneuţívání pravomoci veřejného činitele. (Zdroj: www.justice.cz). (PRAHA - Městský soud v Praze, Spálená, č.175/3. patro) 13:00 - Den otevřených dveří na stavbě domu pro seniory v Tusarově ulici. (Zdroj: Martin Vokuš, mluvčí MČ Praha 7, 603 464 810). (PRAHA - Dŧm pro seniory, Tusarova 42, 44, Praha 7) 14:00 - Zasedání Výboru pro ţivotní prostředí Zastupitelstva hl. m. Prahy. (Zdroj: www.praha.eu). (PRAHA Nová radnice, Mariánské náměstí 2, Praha 1) 15:00 - Středočeský casting soutěţe krásy Česká Miss 2012. ((Zdroj: Petra Wagnerová, account manager, 607 104 354, [email protected]). (PRAHA - Nákupní Galerie Harfa, Českomoravská ul., Praha 9) 15:00 - Praţský arcibiskup Dominik Duka se setká se zástupci diecézních a farních charit, kteří představí svou práci. Tématem bude také charita ve světě a naší společnosti. V 16 hodin bude setkání zakončeno mší svatou. (Zdroj: Aleš Pištora, mluvčí Arcibiskupství praţského, 724 882 842, [email protected]). (PRAHA - kostel sv. Vojtěcha, Kolejní 4) 15:00 - Debata senátora Jiřího Dienstbiera se členy Svazu dŧchodcŧ ČR. (Zdroj: Blanka Maderová, sekretariát Organizačního odboru, 257 072 735). (PRAHA - Senát, Zelený salonek) 15:00 - Senátor Petr Pakosta, člen Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu PČR, se setká se zástupci Česko - kyperské obchodní komory a Ministerstva prŧmyslu, obchodu a turistiky Kypru. (Zdroj: Blanka Maderová, sekretariát Organizačního odboru, 257 072 735). (PRAHA - Senát, Valdštejnova pracovna) 16:00 - Křest knihy Felixe Booma s názvem Kiosek na pláţi, pokřtí ji advokátka Klára Samková, zpěvačka Helena Vondráčková a Martin Michal. (PRAHA - Palác knih Luxor, Václavské nám., Praha 1) 16:00 - Závěrečná TK a vyhlášení oceněných filmŧ na 48. Mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha. Film oceněný Grand Prix bude promítnut po skončení TK. (Zdroj: Lukáš Jungbauer, Česká televize, 724 729 773). (PRAHA - Malý sál Paláce Ţofín, Praha 1)



17:00 - Uvedení knihy Mileny Secké Vojta Náprstek - Vlastenec, sběratel a mecenáš. Prezentaci spojenou s autogramiádou hudebně doprovodí skupina Traxleři. (Zdroj: Jitka Suchá, 777 710 694, [email protected]). (PRAHA - Náprstkovo muzeum) 17:00 - Seminář o zahraniční politice EU v arabském světě. (Zdroj: www.europeum.org, 221 610 207). (PRAHA - Evropský dŧm, Jungmannova 24, Praha 1) 17:00 - Křest alba Michal David - Čas vítězství. (Zdroj: Zdeňka Selingerová, 602282730). (PRAHA - restaurant El Emir, Václavské nám. 1, Praha 1) 17:00 - Místopředseda Senátu PČR Přemysl Sobotka se zúčastní slavnostního udělení čestného členství TJ Sokol Pankrác. (Zdroj: Blanka Maderová, sekretariát Organizačního odboru, 257 072 735). (PRAHA - TJ Sokol Pankrác, Praha 4) 17:00 - Přednáška s diskusí k víceoborovému projektu Velká Paříţ. (Zdroj: Iva [email protected]). (PRAHA - Francouzský institut v Praze, Štěpánská 35, Praha 1)

Dubská,

18:00 - Beseda s Anne Asensio, dámou světového automobilového designu. (Zdroj: ArtMap newsletter, 775 213 530, [email protected]). (PRAHA - Centrum současného umění DOX, Poupětova 1, Praha 7) 18:00 - Kritická seance. Večer věnovaný malíři Jánovi Mančuškovi. (Zdroj: ArtMap newsletter, 775 213 530, [email protected]). (PRAHA - budova ÚLUV, Dittrichova 9) 18:00 - Zahájení výstavy z cyklu Start up Jakub Hubálek / Osobní záleţitost. (Zdroj: Michaela Moučková, [email protected]). (PRAHA - Dŧm U Zlatého prstenu, Týnská 6, Praha 1) 18:30 - Aukce Evening sale Prague VI - večerní aukce obrazŧ. Největší pozornost je zaměřena na práce mistrŧ klasické moderny, zejména dílo Hoře z roku 1915, jeden z nejvzácnějších obrazŧ malíře Jana Zrzavého, jehoţ odhadní cena je stanovena na šest aţ sedm milionŧ korun, a obraz Dívčí akt z roku 1930 Františka Muziky s odhadem ceny mezi sedmi aţ osmi miliony korun. (Zdroj: Jiří Rybář, ředitel společnosti, [email protected]). (PRAHA - Topičŧv salon, Národní třída 9, Praha 1) 18:30 - Diskuse pro veřejnost věnovaná politice ČR vŧči blízkovýchodnímu konfliktu, kterou připravil ProAlt. Vystoupí Vladimír Špidla (Masarykova demokratická akademie), Miloš Balabán (CESES FSV UK), Irena Kalhousová (Asociace pro mezinárodní otázky) a Tomáš Toţička (EDUCON).(Zdroj: [email protected]). (PRAHA Dŧm národnostních menšin, Vocelova 3, Praha 2) 19:00 - Koncert mezzosopranistky Magdaleny Koţené, která zazpívá árie z díla Antonia Vivaldiho a Georga Friedricha Händela za doprovodu souboru Collegium 1704. (Zdroj: www.narodni-divadlo.cz). (PRAHA - Národní divadlo, Ostrovní, Praha 1) 19:30 - Koncert dvou univerzitních sborŧ: Coro de la Universidad Católica de Cuyo (Argentina) a Acant (KTF UK Praha). Koncert se koná pod záštitou rektorátu Univerzity Karlovy. (Zdroj: Aleš Pištora, Arcibiskupství praţské, 724 882 842, [email protected]). (PRAHA - Praţský hrad, kostel Všech Svatých) 19:30 - Koncert Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, na kterém zazní skladby Gustava Mahlera a Francise Poulence. Dirigovat bude Zdeněk Mácal. (Zdroj: http://www.fok.cz). (PRAHA - Obecní dŧm, Smetanova síň, náměstí Republiky, Praha 1) 20:00 - Slavnostní předávání cen 48. ročníku Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha. (Zdroj: Tereza M. Krásenská, ředitelka Odboru komunikace Magistrátu hl. m. Prahy, 736 502 808, [email protected]). (PRAHA - palác Ţofín, Velký sál, Slovanský ostrov, Praha 1) 20:00 - Galavečer rytmŧ a strun: vystoupí Jaroslav Svěcený a Václav Mácha. (PRAHA - KC Vltavská, Velký sál, Bubenská 1, Praha 7) 20:00 - Koncert kapely El Gaučo. (Zdroj: Václav Votruba 775 719 176, [email protected]). (PRAHA KC Vltavská, sál Elektra, Bubenská 1, Praha 7) Plné znění zpráv


20:00 - Setkání s americkým spisovatelem Robertem Fulghumem, který přečte ukázku ze své nejnovější knihy Drţ mě pevně, miluj mě zlehka, jenţ je věnována krásám argentinského tanga, k vidění bude i ukázka, kterou zatančí se svou partnerkou Willow a tanečníky Patricií Porákovou a Julianem Elizarim Romeem. (Zdroj: Michaela Kernová, public relations, 724 213 136, [email protected]). (PRAHA - divadlo Ponec, Husitská 24a, Praha 3) Další události - 1. ročník Festivalu Fotograf, který připomene fotografickou tvorbu 80. let. Expozice budou k vidění v galeriích: Galerie 5. patro, Fotograf Gallery, Komunikační prostor Školská 28, DOX, Roxy/NoD, Ateliér Josefa Sudka, Leica Gallery Prague, Galerie Ferdinanda Baumanna, Francouzský institut. (Zdroj: Silvie Marková, marketing Smart Communication s.r.o., 604 748 699). (4. říjen - 31. říjen, PRAHA - praţské galerie) - 14. ročník hudebního festivalu Kytara napříč ţánry. (Zdroj: Barbora Dušková, Smart Communication s.r.o., 733 538 889, [email protected]). (9. říjen - 29. listopad, ČESKÁ REPUBLIKA) - 5. ročník mezinárodního festivalu architektury a urbanismu Architecture Week 2011. Doprovodný program zahrne výstavy, přednášky, semináře, konference nebo filmové projekce. (Zdroj: Gabriela Štěpánková, 604 236 615, [email protected]). (10. říjen - 23. říjen, PRAHA - Letohrádek královny Anny, Praţský hrad a Národní technická knihovna) - 9. ročník Mezinárodního festivalu outdoorových filmŧ 2011, který se uskuteční ve 25 městech České republiky a Slovenska. Oficiální zahájení festivalu proběhne 14. října v Ostravě a zakončení v Praze, v kině Lucerna 3. prosince. (14. říjen - 3. prosinec, ČESKÁ REPUBLIKA) - 16. ročník Festivalu současného umění 4 + 4 dny v pohybu. (Zdroj: Jiří Sedlák, ArtsMarketing.CZ, 604 868 914). (15. říjen - 22. říjen, PRAHA) - Čtyřdenní putovní workshop zaměřený na územní plánování. Účastníci především z řad zástupcŧ občanských iniciativ navštíví postupně Prahu, Brno, Bratislavu a Vídeň. (Zdroj: Zora Kasiková, mluvčí sdruţení Arnika, 606 727 942, [email protected]). (18. říjen - 21. říjen, PRAHA, BRNO, BRATISLAVA, VÍDEŇ)- Festival německy mluvených filmŧ Das FilmFest. (19. říjen - 28. říjen, PRAHA, BRNO) - Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) otevřenecelých šest kilometrŧ částečně zrekonstruované tramvajové tratě z Braníka na Sídliště Modřany. (Zdroj: Martina Neckářová, Dopravní podnik hl. m. Prahy, 606 054 222, [email protected]). (19. říjen, PRAHA)

URL| http://zpravy.kurzy.cz/288320-ocekavane-udalosti-na-stredu-19-rijna-domaci-19-10-2011/ _

VIDEO: Věřte, nevěřte: Jak média referovala o událostech na severu Čech. 18.10.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Hydepark_ Kateřina Šťovíčková_

Jedním z hlavních témat pořadu Věřte, nevěřte byly události ve Šluknovském výběţku a jejich mediální obraz. Z hospodské rvačky se rychle stal etnický problém a média se tak ocitla v situaci, kdy se musela rozhodnout, zda etnickou příslušnost pachatelŧ uvádět nebo přehlíţet. Místo toho, aby média vysvětlila a hlouběji analyzovala situaci, která vznikla na severu Čech, postavila své zpravodajství na dvou silných motivech. Tím prvním bylo spojení Romŧ s porušováním zákona a tím druhým posílení policejního dohledu v krizové oblasti. Krom etnických dŧvodŧ přibyly ještě dŧvody sociální a o Romech se začalo mluvit jako o nepřizpŧsobivých obyvatelích. Podle profesora Jana Jiráka z FSV UK se díky tomu zviditelnil rozdíl mezi obrazovými médii a tiskem: ―Zatímco televizní zpravodajství zdŧrazňovalo události a projevy nenávisti, v tištěných médiích byl prostor pro hledání souvislostí a reflexe.― Svou roli zde podle něj sehrála i masová média, která balancovala na hranici populismu, kdeţto ta okrajová se zamýšlela nad příčinami a historickými souvislostmi. Média tedy rozvířila dlouhodobé problémy severních Čech. Ovšem ne všechna dokázala v prŧběhu reflektování událostí Plné znění zpráv


změnit kurz a zaměřit se na hledání příčin. Podařilo se to snad jen některým tištěným médiím a diskusním pořadŧm, ta ostatní média zamrzla na úrovni předsudkŧ. Historicky první rozhlasovou moderátorkou roku se stala Lucie Výborná. Vyhlášení těchto ocenění proběhlo v rámci 28. ročníku rozhlasového festivalu Prix Bohemia Radio v Poděbradech. ―Vnímám to jako určité ocenění a mám z toho radost,― řekla v pořadu Věřte, nevěřte Lucie Výborná, která začala svou moderátorskou kariéru na Českém rozhlase vedle Barbory Tachecí. Závěrečným tématem pořadu byl historický vztah médií k dětem a naopak. ―Odjakţiva byla snaha vyuţít médií k tomu, aby se svět dětí stal více nezávislý na tom světě oficiálním,― řekl Martin Sekera, vedoucí knihovny časopisŧ Národního muzea. Největší rozvoj především školních časopisŧ nastal za první republiky, později si dětských čtenářŧ všimly i deníky. Děti se postupem času staly také symbolem spokojenosti. Proto je i dnes řada reklam plná spokojených, najedených a usměvavých dětí. Záznam pořadu přehrafete zde. Kateřina Šťovíčková

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=408123 _

POLITIKA: Novinky.cz: Stavební spoření by mohlo být i na zdravotní péči či studium, tvrdí studie 18.10.2011

ceska-media.cz str. 00 Společnost-Stalo se_ Novinky.cz (ls)_

Stavební spořitelny hledají pod tlakem vládních škrtŧ nové moţnosti, a tak přicházejí s tím, ţe chtějí být součástí státem podporovaného nového dŧchodového systému. Usilují i o to, aby si lidé u nich mohli spořit a brát úvěry na drahou zdravotní péči či studium. Jako ideální nový směr pro stavební spoření to doporučuje i studie Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Podle této studie by stavební spoření mělo být rovněţ zajištěním na stáří, studium či nadstandardní zdravotní sluţby.


Stavební spoření by mohlo být i na zdravotní péči či studium 18.10.2011

novinky.cz str. 00 Jindřich Ginter_

Finance_

Stavební spořitelny hledají pod tlakem vládních škrtŧ nové moţnosti, a tak přicházejí s tím, ţe chtějí být součástí státem podporovaného nového dŧchodového systému. Usilují i o to, aby si lidé u nich mohli spořit a brát úvěry na drahou zdravotní péči či studium. Jako ideální nový směr pro stavební spoření to doporučuje i studie Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Podle této studie by stavební spoření mělo být rovněţ zajištěním na stáří, studium či nadstandardní zdravotní sluţby. „Vsadit na stavební spoření jako na dobře fungující finanční produkt má opodstatnění. Bude přibývat specifických ţivotních událostí, u kterých se lidé budou muset ve větší míře spolehnout na své vlastní finanční rezervy. Významnou roli by zde mohlo sehrát právě stavební spoření,― tvrdí spoluautor studie Petr Teplý. Plné znění zpráv


„Dlouhodobě poukazujeme na to, ţe systém stavebního spoření lze vyuţít nejen na financování bydlení, ale i na zajištění ve stáří, vzdělání, zdraví,― potvrdila Právu Zdenka Blechová ze Stavební spořitelny České spořitelny (Buřinka). Rovněţ Českomoravská stavební spořitelna potvrdila, ţe má zájem na tom, aby stavební spoření fungovalo jako integrální součást systému zajištění na stáří a rozšířilo se i do dalších oblastí tzv. ţivotního spoření. „Věříme, ţe se stavební spoření v ČR stane, stejně jako v Rakousku či Německu, jedním z pilířŧ dŧchodového systému,― uvedla Renata Zikmundová z Raiffeisen stavební spořitelny.Kalousek "stavebko" ořezává a prosazuje účelovost na bydlení Právě tomu se však ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) brání a prosazuje účelovost pouze na bydlení. Co se týče záměru spořitelen být součástí dŧchodového systému, je zatím postoj ministerstva financí zdrţenlivý. Spořitelny se uklidňují tím, ţe i kdyţ nejnovější čísla ukazují na to, ţe stavební spoření přestává být hitem pro domácí úspory, celkový počet klientŧ nevykazuje klesající tendenci. „Mnoho lidí totiţ spoří i po tzv. vázací době. Nevidíme sebemenší dŧvod k tomu, aby skončil systém, který jako formu spoření vyuţívá přes pět miliónŧ občanŧ a ze kterého jiţ bylo poskytnuto 1,9 miliónu úvěrŧ na bydlení v objemu 560 miliard korun,― uvedla Kateřina Bílá z Wüstenrot.V systému mají lidé přes 430 miliard korun Stavební spoření vyuţívá téměř polovina české populace (48 %) s celkovým počtem 4,9 miliónu aktivních smluv. Objem vkladŧ ze stavebního spoření ke konci roku 2010 dosáhl 430 miliard korun, coţ představovalo 18% podíl na celkových finančních aktivech českých domácností. Spořitelny trvají na tom, ţe i kdyţ systém projde změnami, včetně redukce státní podpory, zŧstane zachován a bude dále funkční. I kdyţ jsou spořitelny z plánŧ ministerstva financí rozladěné, konkrétní legislativní změny příliš komentovat veřejně nechtějí s tím, ţe ještě není nic definitivní. „Pokud jde o účelové pouţití státní podpory výhradně na bydlení, tak toto opatření by zvýšilo administrativní zátěţ stavebních spořitelen i státní správy, ale zejména účastníkŧ stavebního spoření, klientŧ,― míní Trávníček z Lišky.Nenechte se ošálit Lidé by rozhodně měli vzít na zřetel to, ţe mnohé stavební spořitelny začaly při nabídkách počítat výnos z vkladu bez toho, ţe by odečetly vládní škrty, respektive zdanění výnosu. Na papíře se tak mŧţete sice dostat i na více neţ pětiprocentní zhodnocení ročně, ale reálnější jsou dvě aţ tři procenta. Přitom některé spořitelny ono procento navíc klientŧm dávají jen po časově omezenou, krátkou dobu. Stavební spoření je proto třeba brát především jako jednu ze zajímavých moţností, kdyţ si potřebujete vzít úvěr na bydlení, protoţe v tom je efektivní konkurencí hypoték.

URL| http://www.novinky.cz/finance/247795-stavebni-sporeni-by-mohlo-byt-i-na-zdravotni-peci-ci-studium.html _

Hledání příčiny a následku 17.10.2011

blog.ihned.cz str. 00 jansky.blog.ihned.cz_ Petr Janský_

Cenu Švédské národní bankyzískali minulý týden ThomasSargent a Christopher Sims Minulý týden získali dva američtí ekonomové za své přispění k ekonomické vědě Nobelovu cenu. Thomas Sargent z New York University za metodologický příspěvek k empirickému výzkumu strukturálních makroekonomických modelŧ a racionálních očekávání. Christopher Sims z Princeton University za vyuţití metod Plné znění zpráv


vektorových autoregresí ke studiu příčin a následkŧ mezi makroekonomickými jevy a proměnnými jako jsou cena ropy, HDP a inflace. Letošní cena tedy byla udělena za empirickou makroekonomii. I díky letošním laureátŧm mají ekonomové k dispozici lepší metody pro empirickou analýzu dopadŧ rŧzných hospodářských politik a určení příčin a následkŧ v ekonomice. Například umíme lépe odhadnout vliv toho, kdyţ se centrální banka rozhodne změnit svŧj inflační cíl nebo vláda upraví cíl pro rozpočtový deficit. Díky práci Sargenta a Simse víme o něco přesněji, jak změny úrokových nebo daňových sazeb ovlivňují HDP, inflaci a další makroekonomické veličiny. Poučeni minulostí Nejistota ohledně budoucího vývoje je jednou z hlavních charakteristik ekonomiky, coţ nám její vývoj s rŧznou intenzitou připomíná několik posledních let. Nečekané, i kdyţ časté šoky, stejně jako promyšlené hospodářské politiky mají vliv na hospodářství. Jedním z hlavních úkolŧ makroekonomie je porozumět a odhadnout tyto vlivy a tedy se dozvědět více o chování ekonomiky jako celku. Sims přispěl ke kvalitnějším odhadŧm dopadŧ šokŧ; Sargent nám především pomohl porozumět vlivu hospodářských politik. Jednou z komplikací, se kterou se Sims i Sargent ve svých na sobě nezávislých výzkumech potýkali a zároveň ji pomohli částečně překonat, je provázanost rŧzných makroekonomických jevŧ a veličin v hospodářství. Lidově řečeno, všechno ekonomické souvisí se vším. Je tedy obtíţné určit kauzalitu, tedy příčinu a následek, i při znalosti detailních dat o makroekonomických veličinách a šocích. V mikroekonomii, tedy vědě o ekonomickém chování domácností a firem, je často moţné a v současné době i velmi populární provádět za účelem určení kauzality experimenty, ne nepodobné lékařským experimentŧm s lékem a placebem. V makroekonomii ovšem takovou moţnost v naprosté většině případŧ nemáme. I kdybychom u nás chtěli experimentovat s léčbou vysoké inflace, není komu naordinovat placebo, protoţe předmět experimentu, v tomto případě Česká republika, je jenom jeden. Přínos makroekonomŧ Simse a Sargenta je v ukázání toho, ţe příčinu a následek mezi makroekonomickými jevy a veličinami lze analyzovat pomocí historických dat navzdory vzájemnému ovlivňování makroekonomických veličin. Oba se shodovali také v dŧleţitosti očekávání pro analýzu fungování hospodářství. Sargentŧv oceněný výzkum vyuţívá historická data k porozumění vlivu systematických změn hospodářských politik a pravidel na ekonomiku v čase. Jeho tvorba, řešení a empirické testování strukturálních makroekonomických modelŧ v 70. letech minulého století pomohli vysvětlit například dopady tehdejších ropných šokŧ a souvisejících hospodářských politik. Simsŧv oceněný výzkum se zaměřuje na rozlišení očekávaných a neočekávaných změn veličin jako cena ropy nebo úrokové míry za účelem zjištění jejich dopadŧ na dŧleţité makroekonomické ukazatele. Za pomocí metody vektorových autoregresí identifikuje Sims a jeho následníci dŧleţité ekonomické šoky a jejich dopad například na rŧst HDP nebo inflaci. Dnes běţné vyuţití těchto modelŧ mŧţeme vidět například v publikacích České národní banky. České naděje Od roku 1968, kdy byla udělena první cena Švédské národní banky v připomínce Alfreda Nobela aneb Nobelova cena za ekonomii, zatím nikdy cenu nezískal český nebo československý občan. Na rozdíl od Nobelových cen za chemii nebo literaturu tak na prvního českého laureáta sesterské ceny za ekonomii stále čekáme. Počet citací vědeckých článkŧ je jeden z moţných prediktorŧ udělení cen, ale to zda, kdo a kdy se ocenění dočká, je ve hvězdách. Pro úplnost zmiňme, ţe mezi mezinárodně nejcitovanější české akademické ekonomy patří ekonomové pŧsobící v zahraničí a také na třech praţských institucích: Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, Česká národní banka a CERGE-EI, společné pracoviště UK a Akademie věd. Právě na CERGE-EI pŧsobí i teoretický ekonom Filip Matějka. Tento absolvent Matematicko-fyzikální fakulty UK a Princeton University získal před rokem jedno z nejprestiţnějších ocenění pro české ekonomy, první místo v soutěţi Mladý ekonom, organizované Českou společností ekonomickou. Jeho oceněný výzkum rozvíjí teorii racionální nepozornosti, která má vyuţití například v monetární politice. Tento výzkum také pomáhá popisovat chování jednotlivých podnikŧ například při změně trţních cen nebo zvýšení daní. Jeden z jeho přínosŧ spočívá Plné znění zpráv


v pomoci podnikŧm při určování optimálního mnoţství nabízeného zboţí. Jak mají prodejci měnit ceny, kdyţ klienti všemu nevěnují pozornost? Ukazuje se, ţe by prodejci měli drţet cenu spíše fixní. Filipa Matějku spojuje s jedním z letošních laureátŧ Nobelovy ceny za ekonomii, Christopherem Simsem, dlouhodobá spolupráce právě v oblasti teorie racionální nepozornosti. Při doktorském studiu na Princeton University byl Sims jeho školitelem a napsali spolu výzkumný článek, který navazuje na Simsŧv výzkum zmíněný Nobelovou komisí. Dnes se Filip Matějka jako vyučující na CERGE-EI věnuje především makroekonomii, konkrétně informační ekonomii. Nadále tak zkoumá, co vyplývá pro ekonomiku z faktu, ţe lidé nemají úplné informace nebo jim nevěnují pozornost. Joseph Stiglitz, americký ekonom a nositel této ceny za rok 2001, mimo jiné za jeho přispění právě k informační ekonomii a konkrétně teorii informační asymetrie, byl v době vyhlášení cen v Praze. Stiglitz kolegŧm k ocenění pogratuloval, ale bylo zřejmé, ţe se s nimi jako spíše levicově zaloţený ekonom na mnoha otázkách hospodářské politiky neshodne. Zároveň ale platí, ţe o politice tato cena není a uţ vŧbec ne tento rok. Letos oceněné výsledky výzkumu Sargenta a Simse jsou především empirické metody, které dnes a denně vyuţívají ekonomové v centrálních bankách a ministerstvech financí po celém světě. Petr Janský, vyučující ekonomie na Univerzitě Karlově a výzkumník think tanku IDEA Publikováno nejdříve v dnešním vydání týdeníku Euro.

URL| http://jansky.blog.ihned.cz/c1-53240310-hledani-priciny-a-nasledku _

Studie: Budoucnost modelu stavebních spořitelen v České republice 17.10.2011

businessinfo.cz str. 00 Bankovnictví, investování_ BusinessInfo.cz_

Vedle podpory bydlení je budoucnost stavebního spoření také v nástroji pro spoření na stáří, studia či nadstandardní zdravotní sluţby. To jsou vybrané výstupy ze studie Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlovy v Praze na téma Budoucnost modelu stavebních spořitelen v České republice, kterou zpracovali PhDr. Petr Teplý, Ph.D. a Roman Horváth, Ph.D. Stavební spoření, které vyuţívá téměř polovina české populace (48 %), s celkovým počtem 4,9 miliónŧ aktivních smluv1) si, dle autorŧ studie Budoucnost stavebního spoření v ČR z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlovy v Praze (IES FSV UK), zaslouţí větší pozornost, neţ jen regulaci ve formě sniţování státní podpory. Jeho budoucnost vidí, vedle podpory bydlení, také v podpoře finančního zabezpečení pro vybrané specifické ţivotní potřeby, jako jsou zabezpečení na stáří, spoření na nadstandardní zdravotní sluţby, studium či na období nezaměstnanosti. „Myslíme si, ţe takový krok by v konečném dŧsledku pomohl řešit současné i budoucí problémy české ekonomiky. Protoţe jak podpora bydlení, tak zabezpečení na stáří, větší participace občanŧ na úhradě za zdravotní sluţby, financování studií či řešení problému tíţivé finanční situace v období nezaměstnanosti, jsou přesně ty oblasti, které je třeba dříve či později systémově řešit. Na trhu je stabilní finanční produkt, který je schopen tyto oblasti pokrýt. Zároveň jsme přesvědčeni, ţe kaţdá koruna, kterou stát investuje do podpory stavebního spoření, se mu přímo či nepřímo vrátí,― dodává jeden z autorŧ studie PhDr. Petr Teplý, Ph.D. z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlovy v Praze. Objem vkladŧ ze stavebního spoření ke konci roku 2010 dosáhl 430 mld. Kč, coţ představovalo cca 18% podíl na celkových finančních aktivech českých domácností2). Stavební spoření, se tak co do oblíbenosti ukládání finančních prostředkŧ zařadilo na druhé místo za běţnými vklady u bank (32 %). Výrazně překonalo i ţivotní pojištění (10,6 %) či penzijní připojištění (to se na finančních aktivech domácností podílelo z 9,1 %). „Stavebnímu spoření asi nikdo neupře zásluhy na tom, ţe díky němu značná část Čechŧ začala spořit. V turbulentní době ekonomické krize to není zanedbatelný aspekt. Velký význam na tom mělo, ţe jde o stabilní, Plné znění zpráv


bezpečný a srozumitelný produkt s garantovanými výnosy. Svŧj význam měla samozřejmě i zajímavá státní podpora,― dodává Roman Horváth, Ph.D.Stavební spoření potřebuje evoluci, ne revoluci Stavební spořitelny u nás i zahraničí jsou stabilní finanční instituce, které ukázaly vysokou rezistenci oproti negativním šokŧm během globální krize. Tato skutečnost je dána konzervativním modelem fungování stavebních spořitelen a taktéţ úspěšnou aplikací robustních modelŧ pro řízení rizik. „Vsadit na stavební spoření jako na dobře fungující finanční produkt, který stojí na pevných základech, má tedy své opodstatnění. Zároveň, z pohledu české veřejnosti bude přibývat specifických ţivotních událostí, u kterých se lidé budou muset ve větší míře spolehnout na své vlastní finanční rezervy. Významnou roli by zde mohlo sehrát právě stavební spoření,― dodává PhDr. Petr Teplý, Ph.D.Stavební spoření pro zabezpečení na stáří Spoření na stáří nabývá na významu v poslední době v souvislosti s demografickým vývojem, resp. stárnutím obyvatelstva. Postupem času i české obyvatelstvo začíná chápat stavební spoření jako vhodnou alternativu pro spoření na stáří, neboť podle Agentury pro výzkum veřejného mínění v roce 2010 o stavebním spoření jako doplňku k dŧchodu uvaţovalo cca 60 % obyvatelstva v České republice3). Stavební spoření mŧţe proto v budoucnu znamenat vhodný zdroj spoření na stáří v ČR, podobně jako tomu je v Německu v rámci tzv. Riesterovy reformy. Začlenění stavebních spořitelen do reformovaného penzijního systému by poskytlo více moţností, jak by obyvatelstvo mohlo samostatně spořit na stáří. Graf: Schematický příklad - cash-flow stavebního spoření při spoření na stáří z pohledu klienta Pozn.: Jedná se o zjednodušený příklad 6-ti leté spořící fáze a 10-ti letého ročního dŧchodu (anuity)Stavební spoření na nadstandardní zdravotní sluţby Stavební spoření na nadstandardní zdravotní sluţby mŧţe být dŧleţité v kontextu procesu stárnutí české populace, které se promítne do zvýšených sociálních nákladŧ (zejména nákladŧ penzijního systému a zdravotnictví), coţ bude mít významný dopad na veřejné rozpočty. Lze očekávat změnu ve struktuře poptávky českého obyvatelstva, neboť občané v dŧchodovém věku zřejmě zvýší poptávku po zdravotnické péči. Stavební spoření by mohlo slouţit jako doplňkové spoření pro obyvatele, kteří by si následně úspory ze stavebního spoření mohli vyuţít na nadstandardní zdravotní sluţby v před-dŧchodovém či dŧchodovém věku.Stavební spoření pro financování studia Navzdory tomu, ţe v ČR není zatím zavedeno školné na vysokých školách, náklady na studium mohou znamenat významnou finanční zátěţ zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. V případě rozšíření uţití naspořených prostředkŧ taktéţ na úvěry na vzdělání by mohlo umoţnit studovat také lidem, kteří by na to jinak neměli dostatek prostředkŧ. Tento model funguje například v sousedním Rakousku.Stavební spoření pro případ ztráty zaměstnání Naspořených prostředkŧ u stavební spořitelny mŧţe být vyuţito na neočekávané náklady v souvislosti se ztrátou zaměstnání, tj. svým zpŧsobem pojištění dočasného zachování úrovně příjmŧ během nezaměstnanosti. Toto by se dalo chápat jako určité protikrizové opatření, nicméně bude třeba ještě tuto alternativu dŧkladněji prozkoumat. Mohli bychom uváţit následující hypotetický příklad: klient si tři roky spoří, následně tři roky čerpá své úspory po dobu své nezaměstnanosti a poté opět tři roky dospoří pŧvodní cílovou částku. De facto splácí úvěr čerpaný v období nezaměstnanosti. Úspory ve stavební spořitelně by tedy klient mohl vyuţít jako dočasný zdroj prostředkŧ v období nezaměstnanosti.Ukvapené změny nikomu nesvědčí Český finanční sektor je relativně stabilní, nicméně operuje v prostředí zvýšené nejistoty světových finančních trhu. Je třeba tedy dávat pozor na neuváţené zásahy do fungujícího systému a vyhnout se tak „kreativní destrukci― některých finančních produktŧ. Coţ bezezbytku platí i o trhu stavebního spoření.Příloha:Studie Budoucnost modelu stavebních spořitelen v České republice Poznámky:Zdroj: Asociace českých stavebních spořitelen (data ke konci roku 2010)Zdroj: Asociace českých stavebních spořitelen (data ke konci roku 2010)Zdroj: Agentura pro výzkum veřejného mínění (2010) Informaci poskytla Fakulta sociálních věd UK v Praze.

URL| http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/bankovnictvi-investovani/fsv-studie-budoucnost-staveb-sporenicr/1000464/62140/ Plné znění zpráv


_

Jaroslav Sedláček v Tandemu 17.10.2011

ČRo Region, Středočeský kraj _

str. 01

09:04 Tandem_

Jan ROSÁK, moderátor -------------------Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás všechny zdraví Jan Rosák. Dnes jsem si do studia pozval muţe, na něhoţ vám prozradím, ţe kdyţ byl ještě jako student na jednom vysílání mého Videostopu, tak tam při zkoušce trošku vyrušoval. Seděl za Josefem Abrahámem a snaţil se mu napovídat. No, léta se posunula a z toho našeptávače se stal odborný poradce ve Videostopu, kde převzal roli Karla Čáslavského. Pracovalo se mi s ním vţdycky dobře. A kdyţ vám řeknu, ţe stojí kromě jiného v pozadí úspěšného dokumentárního cyklu Rozmarná léta českého filmu, tak zasvěcení uţ asi vědí, ţe hostem Tandemu je dneska filmový publicista a dramaturg Jaroslav Sedláček. Já vás vítám. Dobrý den. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Dobrý den. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Já vám na začátek stylově nabízím jednu filmovou melodii i s takovou malou hádankou. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Tak samozřejmě, ţe nebudu teď zkoušet Jaroslava Sedláčka z toho, ze kterého filmu to bylo nebo kdo to zpíval, to bych vás opravdu urazil. Ale spíš se vás zeptám, co tenhle ten film vlastně pro českou kinematografii znamenal. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Já myslím, ţe význam Vlasty Buriana je strašně nedoceňovaný. My ho všichni samozřejmě uznáváme jako geniálního komika, ale trošku zapomínáme jeho zásluhy o českou kinematografii. Jako byl Edvard Beneš a Tomáš Garrigue Masaryk zásluhy o stát, tak Vlasta Burian má spolu s Karlem Lamačem a Martinem Fričem, coţ byli jeho takoví dvorní reţiséři, zásluhy o českou kinematografii. To právě tihle tři pánové určili charakter české kinematografie tím, ţe právě natočili tuhle komedii C a K polní maršálek, jedna z prvních komedií, druhý nebo třetí zvukový film v roce 1931 s ţe ten film měl takový ohromný úspěch vlastně, zaloţil tu tradici české komedie. A ten trademark, jak já říkám, český film, který dodneška funguje naprosto skvěle a který nám celý svět závidí v Evropě kromě Francie, vlastně ţádný národ nechodí na své národní filmy tak jako Češi na české filmy. To je strašná vzácnost, hýčkejme si to. Není to samozřejmé. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, tak to koukáte, jak Jaroslav Sedláček hovoří jak encyklopedie. Taky on je v podstatě téměř encyklopedikem českého a nejenom českého filmu. Ale vrátíme se ve vašem curiculu vitae hodně daleko, tedy myslím spíš zpátky, protoţe nebyl jste vţdycky takhle poučený. Pamatujete se, na čem jste byl poprvé v kině třeba? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------No, tuhle otázku jsem dostal několikrát a já si to neúplně nepamatuji, přiznám se. Třeba moje kolegyně v práci říkala, ţe ta to měla úplně jednoduché, ţe byla na Sněhurce a sedmi trpaslících, na tom slavném animovaném Disneyho filmu, ţe tam byla se svojí osmdesátiletou babičko a ţe obě byly poprvé v kině. Já takhle hezký záţitek. Plné znění zpráv


Jan ROSÁK, moderátor -------------------Obě byly poprvé. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Obě byly poprvé v kině. Já takhle hezký záţitek bohuţel nemám. Já si pamatuju trošku ozářen, omámen v tom našem malém kině, které promítalo poměrně často a kam se chodilo hodně u nás na vesnici. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Kde to bylo? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Taková neznámá vesnice - Lány. To asi neznáte. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Lány, lány. Ne, to znají jenom prezidenti. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Tak si pamatuju, ţe jsem byl naprosto očarován pohádkou Princ a Večernice Václava Vorlíčka. Moţná ani ne tak tím příběhem, jako spíš těmi neuvěřitelnými barvami a kostýmy, coţ my, co jsme měli doma tu černobílou televizi, tak jsme jako byli uhranutí, ţe něco takového vŧbec mŧţe takhle vypadat. Takţe, jsem byl tímhle, to je film, na který si jako na první vzpomínám, ale samozřejmě, ţe v těch 70. letech jsem viděl spoustu úţasných filmŧ, Gappa, Dobrodruţství Posseidonu, taky ty katastrofické filmy, ale odmalička jsem tíhnul k tomu českému filmu, přiznám se. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, ale jestliţe se takhle říká, ţe člověk je predestinován tím velkým záţitkem v dětství pro budoucí svoje povolání, bylo to u vás taky tak, ţe jste se v tu chvilku rozhodl - já budu dělat něco u filmu? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Já jsem nikdy u filmu asi dělat nechtěl. Moje maminka má takovou veselou historku, nevím, do jaké míry je pravdivá, ţe uţ někdy v pěti nebo v kolika letech jsem řekl, ţe budu spisovatelem, ale protoţe se musím něčím ţivit, takţe budu nejdřív novinář a pak spisovatel. Nevím, do jaké míry si vymýšlí, jak to ty maminka občas dělávají, ale nějak s tím psaným slovem jsem odmalička koketoval. Další historka mojí maminky je, ţe uţ vlastně já nevím v kolika letech jsem říkal takový příběh, jako Honza šel do světa, zabil draka, vzal si princeznu, ţe v těch třech větách bylo všechno, co ten příběh má mít. Ale ten film, já jsem ten film měl nějak rád jako koníček, nikdy jsem si nemyslel, ţe se tomu budu věnovat, já nejsem vystudovanej, filmová věda, nic takového. Já jenom jsem prostě na ty filmy koukal a pak, kdyţ jsem měl moţnost, já jsem začínal jako sporťák. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Váţně? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Ano, já jsem začínal jako sporťák, jako elév. Jan ROSÁK, moderátor -------------------V novinách myslíte? Plné znění zpráv


Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------V novinách, no. A tak jsem si myslel, ţe jak ten mladej kluk má takový ty tendence prostě ten sport, ale nějak nakonec mi to sklouzlo k tomu filmu. Jakmile se tam vlastně naskytla první příleţitost dostat se k filmu, tak já jsem toho vyuţil, skočil jsem po tom. A vlastně tu osudovou udičku mi hodil Václav Marhoul. Bylo to, kdyţ jsem studoval vysokou školu, Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, novinařinu, tak jsme točili nějaký pořad o Barrandovu a on se právě ptal, jestli neznáme nějakého studenta, který by chtěl dělat podnikové barrandovské noviny. Já jsem říkal, ať nikoho nehledá, ţe ho našel a dva roky jsem strávil na Barrandově naprosto nádherné a pak uţ vlastně ta cesta byla strašně rychlá. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Takţe, nikoliv góly, ale políčka filmu, to se vám stalo osudným. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Hostem dnešního Tandemu je filmový publicista a dramaturg Jaroslav Sedláček. No a protoţe je, jak uţ jsem tady zmínil několikrát, v podstatě takovou chodící encyklopedií filmu, tak se vás zeptám na takovou otázku, která mi a nejenom mně určitě, leţí na srdci hodně. Myslím si, ţe produkce českých filmŧ je opravdu jaksi velice silná, masivní. Ta kadence, s jakou nás tedy opravdu tvŧrci kaţdý měsíc, týden málem bombardují, je opravdu nebývalá. Ale jak to vypadá s tou úrovní třeba vzhledem ke světu? Váţí si nás svět pořád jako filmových tvŧrcŧ třeba? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------To je strašně sloţitá otázka, pod kterou vidím milion podotázek. A kdybych to chtěl vysvětlovat, tak bych začal nejlépe u toho němého filmu někdy v roce 1898, u toho pana Hansiho Kříţeneckého, který učinil vlastně českou kinematografii šestou nejstarší na světě. Ale pokud se budeme bavit o tom úplně posledním období, tak někdy od toho roku 2003, 2004, kdy se masivně prosadily ty levné elektronické technologie vlastně, kdy ten filmový materiál, kdy vŧbec natáčení filmu se stalo tak drahou záleţitostí, ten film se stal dostupnější mnohem širšímu okruhu zájemcŧ. A bohuţel já tvrdím, ţe ta kvantita není úplně šťastná a ţe právě ohroţujeme tu značku český film, kterou tady máme od toho Vlasty Buriana a ţe trošku hazardujeme s tím, ţe kdyţ do kin jde kaţdý film, který kdo někdy natočí s partou kamarádŧ. A zase, uţ vidím další podotázku, dlouhá léta, 90. léta jsme si mysleli, ţe největším problémem českého filmu jsou peníze. Tím zlevněním všech těch technologií, ţe ty peníze zdaleka nejsou největší problém, ţe v těch 90. letech jsme rezignovali v mnoha ohledech na řemeslo. Ty dvě nejzákladnější řemesla jsou scénárista a dramaturg. Dneska dramaturg, uţ lidi ani nevědí, co je dramaturg. To scénáristické řemeslo je strašně podceňováno. Producent si myslí, ţe vlastně nepotřebuje nějaké druhé oči na ten scénář, na tu látku, myslí si, ţe on udělal pár filmŧ, ţe má nějakou manţelku, ţe má nějakou milenku, ţe ty viděly nějaké filmy, takţe kaţdý vlastně mu k tomu nějaký názor řekne. A vlastně jdeme trošku do hájemství amatérismu, nadšenectví, boje o prŧměr. A pokud bojujeme o prŧměr, nemŧţeme dosahovat na špičku. Takţe, v současné chvíli bohuţel česká kinematografie není ve světě nijak ţádaná. Bylo tady šťastnější období na přelomu tisíciletí, kdy tady byly dvě nominace za sebou - Ţelary a Musíme si pomáhat. Byl tady samozřejmě v 90. letech Jan Svěrák, Obecná škola, Kolja. Nemŧţeme říct, ţe máme nekvalitní tvŧrce, ale bohuţel ta drtivá většina tvŧrcŧ je rozmělněna v šedi a širokém prŧměru, spíš podprŧměru. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Ale co vás třeba v poslední době opravdu zaujalo, jako váţně z českého filmu? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------No, teď jsem viděl nedávno Alois Nebela. To je černobílá nádhera, která mi udělala obrovitánskou radost. A myslím si, ţe nás čeká i hezký podzim, ţe jsou tam minimálně tři filmy, které stojí za to. Vendeta, ţánrový film. Kdo z českých divákŧ, posluchačŧ naposledy viděl v kině kvalitní český thriller? Jestli vŧbec nějaký český thriller existuje. Takţe, jsem rád, ţe Vendeta se povedla. V hlavních rolích Oldřich Kaiser a Ondřej Vetchý. Myslím si, ţe se velmi povedly i Rodina je základ státu, nový film Roberta Sedláčka. Není to mŧj příbuzný, nedělám propagaci, který vlastně se věnuje té generaci 90. let, tudíţ i mně, těm lidem, kteří trošku naskočili na tu vlnu Plné znění zpráv


velkých příleţitostí a teď na prahu čtyřicítky, padesátky zjišťují, jestli to vlastně byla dobrá volba. To si myslím ,ţe je hodně zajímavý film. Spousta třicátníkŧ, čtyřicátníkŧ se tam najde. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Bude mít Alois Nebel šanci na nominaci na Oscara? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Já myslím si, ţe ano. Budu odváţný a myslím si, ţe ta šance tady je. I kdyţ zase přiznejme si, ţe ta letošní kolekce světové konkurence je velmi vysoká, takţe i nominace bude obrovský úspěch. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Jaroslav Sedláček vystudoval tedy, jak uţ jste zmínil, Fakultu sociálních věd na Univerzitě Karlově. Pak jste začal pracovat na Barrandově. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Já uţ jsem začal pracovat na Barrandově během studií. To právě byla ta doba těch velkých příleţitostí, kdy se moc do školy nechodilo. Takţe, já jsem vlastně uţ dělal na Barrandově na plný úvazek a bál jsem se, ţe tu školu ani nedostuduji. Naštěstí se to povedlo. Jan ROSÁK, moderátor -------------------A pak jsme se potkali. To bylo tehdy, kdyţ jsme znovu v České televizi oţivili Videostop a Karel Čáslavský uţ zaneprázdněn do toho nemohl jít a našel jsem adekvátní náhradu v podobě Jaroslava Sedláčka. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Já se nechci přirovnávat s panem Čáslavským! Proboha, já se tady červenám! Jan ROSÁK, moderátor -------------------To já bych vás ani nesrovnával, protoţe jste nepoměrně mladší. I kdyţ nasazujete fousy taky uţ hezky. Ale jak vás to bavilo třeba? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Strašně moc. To je vlastně věc, kterou já miluju, kterou nějakým samostudiem jsem se vlastně všechno naučil. Uţ mi dneska dávají někde takovou tu kolonku filmový historik. Já se tomu bráním, pořád říkám, ţe to neutrálnější je filmový publicista. Ale já tím filmem ţiju. Viděl jsem asi drtivou většinu českých filmŧ, mám ten film rád, zajímám se o osudy těch tvŧrcŧ, zvlášť o osudy moderní dějiny české, protoţe ta vazba mezi tou českou kinematografií a českou politickou a společenskou situací byla vţdycky velmi úzká. Takţe, mě to baví, mě to zajímá, takţe jsem si to strašně uţíval. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, nějakou dobu jsme spolu skutečně vystupovali na obrazovce, ale to bylo tehdy, kdyţ jste byl zástupcem šéfredaktorky časopisu Cinema. Cinemu jste opustil? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------No, tam jsem byl asi 14, 16 let, byl jsem strašnou dobu. A uţ jsem měl takové nutkání několikrát odejít, ale nesebral jsem odvahu. Nicméně potom se situace vyvinula tak, jak se vyvinula. Nějaký podnikatel, nebudu to komentovat, prostě má nějaké jiné finanční zájmy a vŧbec mu nejde o kvalitu a tak dál, takţe jsme byli v jistou Plné znění zpráv


chvíli hromadně odejiti, coţ v první chvíli byl velký šok. Ale po těch, já nevím, kolik je to uţ, 3, 4 roky je to zpátky, tak jsem za to strašně rád. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Určitě. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, ale vy jste se mezitím dostal k velice krásné práci určitě. Stal jste se dramaturgem třeba televizního seriálu Kriminálka Anděl. To vás muselo bavit hodně, ne? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------To mě muselo bavit hodně. Akorát si myslím, ţe jsem skočil trošku do hluboké vody, protoţe u těch kriminálek to není jenom o tom, aby ten příběh měl nějaký začátek, prostředek, konec, vývoj postav a tak dál, ale tam ještě musíte drţet to vyšetřování, logické chyby a tohle všechno. Takţe, to byla taková dramaturgická práce na druhou. Ale bavilo mě to hodně a baví dál, protoţe vznikla nejenom druhá série. Vlastně první seriál, na kterém jsem dělal, tak jsme dostali nominaci na cenu Elsa za nejlepší dramatický počin roku, z čehoţ jsem měl velkou radost. Uţ je natočená třetí série, která se teda ještě nevysílala, nevím, kdy bude nasazena do vysílání, a uţ jsme začali dělat na čtvrté sérii. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No. Mluvil jste o tom, ţe funkce dramaturga je u nás taková hodně opomíjená, v podstatě nenaplněná. Dokonce Jirka Adamec kdysi prohlásil, ţe u nás jsou takzvaně nedramaturgující dramaturgové, coţ si myslím, ţe je veliká pravda. Ale vy jste v podstatě jaksi vrátil nebo aspoň jste se snaţil vracet tomu ten smysl. No, ale kromě toho, chci se dostat k velice zásadnímu cyklu, a to jsou Rozmarná léta českého filmu, která, si myslím, zabrala hodně dobře, to vám udělalo taky určitě velikou radost. A v tom jste v podstatě byl scénáristou a autorem. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Pŧvodně já jsem k tomu projektu přistoupil ve chvíli, kdyţ uţ byl nějakým zpŧsobem nastartovaný ten projekt a měl jsem tam ze začátku fungovat pŧvodně jenom jako dramaturg, nějaké připomínky. Ale Honza Stehlík s Petrem Vachlerem zjistili, ţe toho vím tolik, ţe by bylo škoda mě nevyuţít víc, takţe jsem do toho zaplul nakonec trošku víc, neţ jsem čekal. Vlastně jsem dělal scénáře k polovině všech těch dílŧ z dvaceti teda k deseti dílŧm a komentáře ke všem dílŧm, vlastně to prŧvodní slovo, které četl Viktor Preis, to jsem psal já. Je to vlastně období, které já jsem proţil na vlastní kŧţi, se všema těma tvŧrcema jsem se potkal, byl jsem na natáčení, znal jsem spoustu zákulisních historek, takţe vlastně jenom jsem vytěţoval sám sebe. Takţe, ačkoliv to bylo v šíleném termínu, opravdu ten dvacetidílný cyklus vznikl ve vraţedném termínu, tak to nakonec dopadlo velmi dobře. Samozřejmě já úplně nejsem s tím spokojen, protoţe tam vidím nějaké ještě rezervy. Kdyby bylo víc času, kdyby byl, kumulovaly se tam další problémy, nemohli jsme do studia dostat Pavla Kříţe, který v tu dobu točil Stardance a další, byly tam takové trošku komplikace. Nicméně kdyţ běţel první díl na obrazovce, tak já jsem byl tak nervózní, jak jsem v ţivotě nebyl. Nohu jsem měl za hlavou, to jsem v ţivotě nedokázal a uţ to v ţivotě nedokáţu. Ale pak jsem se trošku uklidnil. A byla to pro mě zajímavá i zkušenost z toho hlediska, ţe jak jsem vţdycky byl ten kritik a ryl jsem do toho, tak jsem říkal, teď mi to všichni vrátí, protoţe jsem se postavil na druhou stranu barikády. Ale zjistil nebo zajímavá zkušenost, ten tvŧrce nebo aspoň u mě v tom případě těch rozmarných let to tak fungovalo, sám nejlépe ví, kde jsou slabá místa toho projektu, takţe jsem tu kritiku neoprávněnou se spíš jako usmíval a tu, kdo se trefoval, jsem říkal, á, ten člověk vo tom něco ví. Takţe, to byla zajímavá zkušenost i z tohohle pohledu. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Tak teď od filmu trošičku odběhneme, ale vlastně aţ tak moc ne, protoţe ty dva komiky, které si Jaroslav Sedláček dneska vybral mezi klasiky českého humoru, jsme taky měli příleţitost vidět, i kdyţ ne moc, tak na filmovém plátně. Teď si vlastně nevzpomínám, jestli Grossmanna taky. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Grossmanna ne, bohuţel jeho ţivot nebyl tak dlouhý a ta cesta k filmu se u něj tak nepodařila. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Slávek Šimek ano, ten si zahrál. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Častokrát. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Ten si zahrál. Ale předpokládám, ţe to, ţe je máte rád, tak asi vychází spíš z jejich jiné činnosti, viďte. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Já jsem kouzlu povídek, hlavně povídek Šimka a Grossmanna, propadl někdy na té střední škole, nevím uţ, kdo mě k nim dostal, ale byla taková ta doba, kdy jsme si je opisovali ručně na psacím stroji, co jsme měli doma. Navíc bratr měl nebo bratr, kamarád měl sestru, která někam nastoupila do zaměstnání právě jako sekretářka a neměla tam co dělat, jak uţ to v tom socialismu bývalo, tak pro nás přepisovala ty povídky a my jsme si to tak ve škole šířili a strašně jsme si to uţívali. My jsme měli ten handicap, ţe jsme nebyli praţská škola, takţe já jsem, kdyţ jsem pak přišel na vysokou školu, tak úplná ta vazba na to kulturní prostředí, trošku jsme byli kŧl v plotě na té vesnici, na tom venkově, i kdyţ to jsou střední Čechy. Takţe, já jsem si potom v lecčems doplňoval vzdělání hudební, kulturní a tak dále. Ale tyhle jsem neminul a jsem rád, ţe jsem je neminul. / Ukázka / / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Jestliţe se Rozmarná léta českého filmu, tenhle ten dvacetidílný dokumentární televizní cyklus tak povedl a zabral, a dokonce ani kritika ho nerozsápala, teď se Jaroslav Sedláček usmívá, tak vás to nepochybně jaksi naplnilo určitě nadějí, ţe by se mohlo pokračovat. Nemyslím teď v tomhle tom jaksi, přímo v Rozmarných letech, ale v něčem podobném. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Já bych navázal na to, co jste řekl, mně celkem kritika byla ukradená, protoţe kritiky znám. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Jako osobně. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Ano. Spíš jsem byl strašně nervózní z toho, co řeknou ti lidé, kteří se nám v tom cyklu otevřeli a říkali, mluvili často velmi, opravdu velmi otevřeně. Ondřej Vetchý. Co řekl Ondřej Vetchý na kameru, myslím, ţe nikdy nikomu neřekl. Další legendy, Jiří Menzel a další, Jan Svěrák, Zdeněk Svěrák. Takţe, o to víc jsem byl nadšený, kdyţ hned po tom prvním díle jako právě reakce z téhle strany byla taková, jaká byla. Samozřejmě, ţe ten cyklus byl úspěšný, i kdyţ myslím, ţe Česká televize si trošku představovala vyšší sledovanost, i kdyţ ty úterky ona má sloţité s tou Ordinací v rŧţové zahradě na Nově. Nicméně uţ tady vznikl jakýsi cyklus Zlatá šedesátá, který mapoval tu novou vlnu, zlatou éru české kinematografie, my jsme udělali ty léta 89 aţ 2009 a je tady trošku ta Plné znění zpráv


díra, do které se nikomu nechtělo, ta normalizace, ta trošku nešťastná, bolavá, dvojaká léta 1969 aţ 1989. A my se právě teďko chystáme na třináctidílný cyklus, kde bysme tuhle bolavou kapitolu českých dějin kinematografických chtěli zmapovat. Bohuţel trošku přicházíme s kříţkem po funuse, kdy spousta těch tvŧrcŧ, činovníkŧ uţ je bohuţel po smrti. Ale zase si říkám, ţe ten dvacetiletý odstup od toho roku 89 uţ nabízí jakýsi nadhled, uţ budeme zbavit jakési prvoplánovitosti, takţe jsem zvědav, čeho se dobereme, jak ten cyklus bude vypadat. Jsme na začátku, no, trošku začínám mít z toho strach. Jan ROSÁK, moderátor -------------------No, to si myslím, ţe bude hodně sledováno. Uţ proto, ţe třeba spoustě nebo spoustě, některým hercŧm, kteří se v té době angaţovali, exponovali v některých jaksi hlavních rolích, takových jako hodně angaţovaných tehdy v uvozovkách filmu a seriálu, tak je to vyčítáno. A těm ostatním, kteří se tam taky angaţovali, je to promíjeno. Tak já si myslím, ţe i tohle to by bylo docela dobré uvést na správnou míru. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------No, kdyţ jsme uţ točili Rozmarná léta českého filmu, tak jeden z hlavních představitelŧ seriálu Třicet případŧ majora Zemana, kdyţ jsme se ho na tuhle zkušenost ptali, uţ nevím, v jaké souvislosti, tak on nám řekl, ţe v ničem takovém nikdy nehrál. A to pak v tu chvíli nevíte, jestli to myslí jako legraci, nebo jestli to myslí, a tak vás to při tom rozhovoru vykolejí, ţe opravdu ten rozhovor dál nemohl pokračovat. Ale abych navázal nebo spíš abych odpověděl na to, na co jste se ptal, samozřejmě jsme se snaţili dohledat i literaturu, která na tohle to téma vyšla, zjistili jsme, ţe vlastně nevyšlo vŧbec nic. To je taková, opravdu se tomu všichni vyhýbají. Aţ teďko, někdy v listopadu vyjde práce v Nakladatelství Akademie, tuším, Štěpána Hulíka, který se věnuje těm letŧm 1968 aţ 1973, těm přechodovým. A strašně mě pobavilo nebo pobavilo, potěšilo, kdyţ jsme se s tím mladým muţem, šikovným velmi, sešli, mimochodem napsal scénář k filmu o Palachovi, bude ho točit /nesrozumitelné/, strašně šikovnej kluk, tak se mi líbilo, kdyţ říkal: "Ta doba nebyla černá ani bílá, ta doba byla šedivá. Ty lidi dělali nějaká rozhodnutí v nějakých situacích a já bych si dneska vŧbec netroufl někoho hodnotit, jestli byl kladnou postavou nebo zápornou." Coţ mě od toho mladého kluka, který tu dobu nezaţil, strašlivě potěšilo. A ještě říkal: "Navíc mně ta doba připadá strašně, ale strašně podobná s tou dnešní." Coţ mi přišlo jako zajímavej postřeh, kterej mě třeba úplně nenapadl. Říkám, jsme na začátku, zítra začínáme točit první, pilotní díl a jsem zvědav, k čemu vlastně se dopátráme. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Posloucháte Tandem a v něm určitě velice zajímavé vyprávění filmového publicisty a dramaturga Jaroslava Sedláčka. Já si myslím, ţe Rozmarná léta, myslím českého filmu, a ten nově proponovaný seriál. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Který se zatím jmenuje pracovně Těţká léta československého filmu. Jan ROSÁK, moderátor -------------------To by skoro mohlo zŧstat. Je to pracovní, ale dost vypovídající, bych řekl. Ale já si myslím, ţe by byla škoda, kdyby se tohle to všechno, co se objevilo na televizní obrazovce, v podstatě ztratilo jedním odvysíláním, i kdyţ samozřejmě se uvaţuje určitě o nějakých reprízách, ale teď mám na mysli to, ţe by to stálo za to prostě včlenit i do knihy. Stalo se? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Ano, tak samozřejmě, kdyţ jsme vedli ty hovory, a mě strašně potěšilo, ţe ti tvŧrci opravdu po dvaceti letech byli velmi upřímní sami k sobě a samozřejmě jiná je situace ve chvíli, kdy film vedete do premiéry a jste jaksi povinni ho propagovat a říkat, ţe je úplně nejlepší a ţe diváci ho musí vidět, protoţe kdyţ ho neuvidí, tak zmeškají zásadní kulturní událost, a ten dvacetiletý odstup nebo patnácti, samozřejmě čím menší ten odstup byl, tak ta upřímnost byla menší, ale potěšilo mě, ţe právě minimálně ta první polovina 90.let mluvili velmi nekompromisně o sobě, o době, o podmínkách, o politicích. Měli jsme nějakých 300 hostŧ, jestli se nepletu, coţ přepsaných stran rukopisných bylo, ne rukopisných, to bylo takové to husté řádkování, bylo nějakých 3 tisíce stran. A je tam Plné znění zpráv


spousta unikátních příběhŧ, zajímavých postřehŧ a mně to bylo samozřejmě líto. Tak jsem si dal ţádost o grant na ministerstvo kultury, ţe bych prostě se pustil do zásadní, vyčerpávající knihy o české kinematografii 90. a nultých let. Grant jsem nedostal, takţe jsem tak nějak zaplakal a říkal jsem si škoda, no ale aspoň je to natočené. Třeba se někdy k tomu budu moct vrátit. A pak se objevilo jedno nakladatelství, kterému se ten cyklus líbil a oslovili mě, ale bohuţel samozřejmě to nakladatelství jde takovou tou populární cestou, kdy chtějí tenkou kníţku, aby mohla být levná, prostě aby se to rychle a dobře prodalo, coţ není zase, co by mi vyhovovalo, tak jsme se nakonec dohodli po dlouhých jednáních na jakémsi kompromisu. Takţe, Rozmarná léta českého filmu vyjdou i kniţně. Já to snad radši zaklepu, protoţe se objevují další a další problémy. První díl by se měl objevit uţ na předvánočním trhu. První díl se bude věnovat těm prvních deseti letŧm 89 aţ 98 a druhý díl letŧm 99 aţ 2009. Je tam, myslím si, o něco víc těch věcí, neţ se vešlo do toho televizního cyklu. Někde jsem se snaţil ty věci doplňovat, na některé věci se v té televizi vŧbec nedostalo. Tak uvidíme, jak to zafunguje. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Já si myslím, ţe takováhle kníţka nebo tyhle ty kníţky se určitě stanou dost dŧleţitým studijním materiálem pro lidi, kteří se filmem, třeba jako já vlastně při přípravě televizního pořadu, zabývají. Ale já to teď obrátím. Z čeho jste vycházel vy? Co všechno jste musel s prominutím prošťárat a prolézt, které archivy a kde jste je nacházel taky? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Já musím říct, ţe jsem nakonec rezignoval na roli nějakého vykladače, protoţe jsem zjistil i z těch reakcí a na internetu během vysílání Rozmarných let, ţe spousta lidí ty filmy vŧbec nezná ani, řadu filmŧ. Ţe samozřejmě pamatujeme si nějaké ty pilíře, jako je, já nevím Báječná léta pod psa, Díky za kaţdé nové ráno, Kolja a tak dále, ale spousta i utajených klenotŧ, jako je třeba Postel, opravdu vynikající film a tak dál, spousta lidí to nezná a uţ si nepamatuje ty souvislosti, protoţe ta doba byla příliš hektická a příliš rychlá. Takţe, nakonec jsem zvolil metodu, ţe já nechávám ty tvŧrce vyprávět, jak to všechno bylo. Ostatně i v té Cinemě vţdycky já jsem na tu kinematografii a i kdyţ učím dějiny filmu, tak se snaţím vyprávět těm studentŧm ty dějiny skrz příběhy lidí, protoţe si myslím, ţe takhle si ty dějiny spíš zapamatují, ţe za tím jménem nebudou vidět jenom nějaká suchá ţivotopisná data, ale ty velmi dramatické osudy, který vlastně 90, 80 procent lidí, kteří se podíleli na české kinematografii měli. Vţdycky říkám, jako ţádný z těch příběhŧ nekončí dobře a nemyslím tím jenom tu smrt jako takovou. Vlastně všechny ty příběhy všech těch filmařŧ jsou vlastně velmi bolestné v drtivé většině případŧ. / Písnička / Jan ROSÁK, moderátor -------------------Jaroslav Sedláček je filmovým publicistou, dramaturgem. Taky, uţ jste to tady zmínil, vysokoškolským pedagogem. Kde přednášíte? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Přednáším na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Jan ROSÁK, moderátor -------------------V Písku. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------A přednáším tam dějiny českého filmu, coţ je bohuţel takový rychlokurz, mě to strašně mrzí, protoţe na to mám jenom jeden semestr, tak ty prváky vţdycky tam s nima opravdu proletím nad těmi, kolik uţ je to dneska, 110, 113 let českého filmu. A pak tam ještě učím, spolu s Jirkou Strachem vedeme ateliér tvorby. On jako reţisér a já jako dramaturg. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Baví vás to? Plné znění zpráv


Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Baví mě to. Baví mě to učit. Byl jsem překvapen. Samozřejmě tam byla obrovská nervozita, nejdřív dlouhá příprava, člověk se snaţí připravit, aby byl zodpovědný, trošku má trému. Ale kdyţ to má nějaký efekt a nějaký výsledek, tak jsem strašně rád. Navíc vlastně učím tři roky, dějiny filmu učím vţdycky prváky a tou tvorbu vlastně vedeme s Jirkou Strachem uţ třetím rokem, takţe je strašně příjemné vidět ty studenty, ţe se vám pod rukama trošku mění, ţe rostou a ţe ty jejich filmy získávají nějaká ocenění. Nechci si za to připisovat nějakou zásluhu, spíš si říkám, ţe aspoň jsme je nezkazili. A jsem strašně zvědavý, teďko jdeme do bakalářského ročníku, budou točit absolventské filmy a jsem strašně zvědav, jak se jim bude dařit. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Zrovna jsem se chtěl zeptat na odezvu, protoţe to je pochopitelně vŧbec to nejdŧleţitější, kdyţ pedagog jaksi má ten dobrý pocit, ţe to někam vede, ţe to neříká takříkajíc do zdi. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------A je to zajímavé, ţe vlastně ta pedagogika není jenom o tom ty vědomosti mít a nějakou adekvátní formou je předat, ale je to také o diplomacii, taktice, protoţe kaţdý z těch studentŧ je jiný, na kaţdého platí něco jiného. A odhadnout co na koho platí a dovést ho tam nebo poznat jeho problém, pojmenovat ho, překonat ho, posunout toho studenta zase o něco dál, to je strašná výzva, není to úplně jednoduché. A snaţím se. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Dobře, to je dobře. Kromě toho se snaţíte určitě dělat i jinou práci. Tak co je teď před vámi jaksi úplně nejbliţší úkol? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------No, úplně nejbliţší úkol, v noci jsem dopsal poslední odstavec toho prvního dílu Rozmarných let českého filmu. Začínáme točit pilotní díl Českých let československého filmu. A pouštím se do toho hájemství úplně nejvýsostnějšího, poprvé budu podepsán, párkrát jsem se objevil takový jako komparzista nebo tak, ale poprvé budu v českému filmu podepsán taky jako spolutvŧrce. Teďko začíná nebo točí uţ v tuhle chvíli Jiří Strach nový film, který asi se bude jmenovat, nakonec bude mít anglický název nebo dlouho se to jmenovalo Oldies, but goldies, ale protoţe tomu nikdo nerozumí, tak český název nejspíš bude Vrásky z lásky. A já jsem strašně, ale strašně rád, ţe po nějakých 40 letech, ono to strašně letí, se na filmovém plátně opět sejde legendární dvojice Jiřina Bohdalová a Radek Brzobohatý. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Ale. Je to moţný? No, to je bomba teda. Teď jste řekl něco, co se neobjevilo ani v bulváru, a to je co říct teda. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Bulvár uţ se o to otřel. Oba tvŧrci to chtěli prozradit aţ ve chvíli, kdy bude první klapka za námi, ale nejmenovaná filmová kritička to vyšťourala samozřejmě, a tak pak to nějakým zpŧsobem překlopil i bulvár. Ale zatím proběhla jenom ta základní informace. Já mŧţu říct, ţe vlastně paní Jiřinka bude hrát starou herečku, jejíţ kariéra byla sice velmi zářivá, ale o to kratší, která doţívá v jakémsi domově s pečovatelskou sluţbou kdesi v Jeseníkách. A pan Brzobohatý hraje starého gymnaziálního profesora tělocviku a matematiky, který je před zásadní operací očí. Jan ROSÁK, moderátor -------------------A sejdou se v tom filmu? Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------V tom filmu se sejdou a začne divoká roadmovie a bude to nejenom roadmovie, kde se prostě člověk nejenom směje i brečí, ale je to i romance samozřejmě. Plné znění zpráv


Jan ROSÁK, moderátor -------------------Fíha, tak touhle tou bombou končí dnešní návštěva Jaroslava Sedláčka, filmového publicisty a dramaturga u nás na Tandemu. Moc vám děkuju. A jestliţe máte v zásobě víc takovýchto šrapnelŧ, tak to si vás samozřejmě brzo zase pozvu. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Takových látek by bylo, ale nejsou na ně zatím peníze. Jan ROSÁK, moderátor -------------------Tak jo, tak na shledanou. Jaroslav SEDLÁČEK, filmový publicista, dramaturg -------------------Na shledanou. _

Hledání příčiny a následku 17.10.2011

Euro

str. 70 Global - Nobelova cena 2011_ PETR JANSKÝ_

Cenu Švédské národní banky získali minulý týden Thomas Sargent a Christopher Sims Za své přispění k ekonomické vědě získali minulý týden Nobelovu cenu dva američtí ekonomové. Thomas Sargent z New York University za metodologický příspěvek k empirickému výzkumu strukturálních makroekonomických modelŧ a racionálních očekávání, Christopher Sims z Princetonské univerzity za vyuţití metod vektorových autoregresí ke studiu příčin a následkŧ mezi makroekonomickými jevy a proměnnými, jako jsou cena ropy, HDP a inflace. Cena tedy byla letos udělena za empirickou makroekonomii. I díky letošním laureátŧm mají ekonomové k dispozici lepší metody pro empirickou analýzu dopadŧ rŧzných hospodářských politik a určení příčin a následkŧ v ekonomice. Například umíme lépe odhadnout vliv toho, kdyţ se centrální banka rozhodne změnit svŧj inflační cíl anebo vláda upraví cíl pro rozpočtový deficit. Díky práci Sargenta a Simse rovněţ víme o něco přesněji, jak změny úrokových nebo daňových sazeb ovlivňují HDP, inflaci a další makroekonomické veličiny. Poučeni minulostí Nejistota ohledně budoucího vývoje je jednou z hlavních charakteristik ekonomiky, coţ nám její vývoj s rŧznou intenzitou připomíná několik posledních let. Nečekané, i kdyţ časté šoky, stejně jako promyšlené hospodářské politiky mají vliv na hospodářství. Jedním z hlavních úkolŧ makroekonomie je odhadnout tyto vlivy a porozumět jim, a tedy se dozvědět více o chování ekonomiky jako celku. Sims přispěl ke kvalitnějším odhadŧm dopadŧ šokŧ, Sargent především pomohl porozumět vlivu hospodářských politik. Jednou z komplikací, se kterou se Sims i Sargent ve svých na sobě nezávislých výzkumech potýkali a zároveň ji pomohli částečně překonat, je provázanost rŧzných makroekonomických jevŧ a veličin v hospodářství. Lidově řečeno: všechno ekonomické souvisí se vším. Je tedy obtíţné určit příčinu a následek i při znalosti detailních dat o makroekonomických veličinách a šocích. V mikroekonomii, tedy vědě o ekonomickém chování domácností a firem, je často moţné a v současné době i velmi populární provádět za účelem určení kauzality experimenty ne nepodobné lékařským experimentŧm s lékem a placebem. V makroekonomii ovšem takovou moţnost v naprosté většině případu nemáme. I kdybychom v tuzemsku chtěli experimentovat s léčbou vysoké inflace, není komu naordinovat placebo, protoţe předmět experimentu, v tomto případě Česká republika, je jenom jeden. Přínos makroekonomŧ Simse a Sargenta spočívá v ukázání toho, ţe příčinu a následek mezi makroekonomickými jevy a veličinami lze analyzovat pomocí historických dat navzdory vzájemnému ovlivňování makroekonomických veličin. Oba se shodovali také v dŧleţitosti očekávání pro analýzu fungování hospodářství. Sargentŧv oceněný výzkum vyuţívá historická data k porozumění vlivu systematických změn hospodářských politik a pravidel na ekonomiku v čase. Jeho tvorba, řešení a empirické testování strukturálních makroekonomických modelŧ v sedmdesátých letech minulého století pomohly vysvětlit například dopady tehdejších ropných šokŧ a souvisejících hospodářských politik. Plné znění zpráv


Simsŧv oceněný výzkum se zaměřuje na rozlišení očekávaných a neočekávaných změn veličin, jako cena ropy nebo úrokové míry, za účelem zjištění jejich dopadŧ na dŧleţité makroekonomické ukazatele. Za pomoci metody vektorových autoregresí identifikuje Sims a jeho následníci dŧleţité ekonomické šoky a jejich dopad například na rŧst HDP nebo inflaci. Dnes běţné vyuţití těchto modelŧ mŧţeme vidět například v publikacích České národní banky. ČESKÉ NADĚJE Od roku 1969, kdy byla udělena první cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela aneb Nobelova cena za ekonomii, zatím nikdy cenu nezískal český nebo československý občan. Na rozdíl od Nobelových cen za chemii nebo literaturu tak na prvního českého laureáta sesterské ceny za ekonomii stále čekáme. Počet citací vědeckých článkŧ je jeden z moţných prediktorŧ udělení cen, ale to, zda, kdo a kdy se ocenění dočká, je ve hvězdách. Pro úplnost zmiňme, ţe mezi mezinárodně nejcitovanější české akademické ekonomy patří vědci pŧsobící jednak v zahraničí a jednak ve třech praţských institucích: v Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK, České národní bance a CERGE?EI, společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd. Jedním z nich je teoretický ekonom Filip Matějka. Toho spojuje s jedním z letošních laureátŧ Christopherem Simsem dlouhodobá spolupráce právě v oblasti teorie racionální nepozornosti. Při doktorském studiu na Princetonské univerzitě byl Sims jeho školitelem a napsali spolu výzkumný článek, který navazuje na Simsŧv výzkum zmíněný Nobelovou komisí. Dnes se Matějka jako vyučující na CERGE?EI věnuje především makroekonomii, konkrétně informační ekonomii. A zkoumá, co vyplývá pro ekonomiku z faktu, ţe lidé nemají úplné informace nebo jim nevěnují pozornost. Joseph Stiglitz, americký ekonom a nositel Nobelovy ceny za rok 2001, mimo jiné rovněţ za přispění k informační ekonomii, byl v době vyhlášení cen v Praze. Stiglitz kolegŧm k ocenění pogratuloval, ale bylo zřejmé, ţe se s nimi jako spíše levicově zaloţený ekonom v mnoha otázkách hospodářské politiky neshodne. Zároveň však platí, ţe letos cena putuje do správných rukou. Výsledky výzkumu Sargenta a Simse jsou především empirické metody, které dnes a denně vyuţívají ekonomové v centrálních bankách a na ministerstvech financí po celém světě. *** CHRISTOPHER SIMS (68) • V roce 1963 absolvoval Harvardovu univerzitu v oboru matematika, titul Ph. D. získal v oboru ekonomie tamtéţ o pět let později. • Vyučoval na Harvardu, na University of Minnesota, na Yale a od roku 1999 na Princetonu. • Jeho specializací je makroekonomie a ekonometrie. • Stejně jako Thomas Sargent je členem americké Ekonometrické společnosti, od roku 1989 je členem Národní akademie věd Spojených státŧ. THOMAS SARGENT (68) • V roce 1964 vystudoval Kalifornskou univerzitu v Berkeley, doktorát získal o čtyři roky později na Harvardu. • Od sedmdesátých let jeden z hlavních zástupcŧ Školy racionálního očekávání, podle níţ například hospodářské politiky nejsou účinné, protoţe vládou ohlášené změny lidé ihned začlení do svých očekávání. • Postupně vyučoval na University of Pennsylvania, University of Minnesota, University of Chicago, na Stanfordově univerzitě a na Princetonu, v současnosti pŧsobí na New York University. • Jeho specializací je makroekonomie, monetární ekonomie a ekonometrie časových řad. • Podle ţebříčku IDEAS je letos v odborných publikacích sedmnáctým nejcitovanějším ekonomem na světě. Foto popis| Ve správných rukách. Thomas Sargent (vpravo) a Christopher Sims si poradili s provázaností ekonomických jevŧ. Foto autor| FOTO • Profimedia.cz O autorovi| PETR JANSKÝ, ekonom Univerzity Karlovy a asistent NERV _

Jakou budoucnost by mohlo mít stavební spoření? 17.10.2011

profit.cz str. 00 Profit, TZ_

Aktuality_



Budoucnost stavebního spoření? Vedle podpory bydlení by se z něj mohl stát také nástroj pro spoření na stáří, studia či nadstandardní zdravotní sluţby, tvrdí to studie z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Foto: Profimedia.cz Autory studie jsou PhDr. Petr Teplý Ph.D. a Roman Horváth, Ph.D., podle kterých si stavební spoření, zaslouţí větší pozornost, neţ jen regulaci ve formě sniţování státní podpory. Spoření podle studie Budoucnost stavebního spoření v ČR z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlovy v Praze vyuţívá téměř polovina české populace (48 %), s celkovým počtem 4,9 miliónŧ aktivních smluv. „Myslíme si, ţe takový krok by v konečném dŧsledku pomohl řešit současné i budoucí problémy české ekonomiky. Protoţe jak podpora bydlení, tak zabezpečení na stáří, větší participace občanŧ na úhradě za zdravotní sluţby, financování studií či řešení problému tíţivé finanční situace v období nezaměstnanosti, jsou přesně ty oblasti, které je třeba dříve či později systémově řešit. Na trhu je stabilní finanční produkt, který je schopen tyto oblasti pokrýt. Zároveň jsme přesvědčeni, ţe kaţdá koruna, kterou stát investuje do podpory stavebního spoření, se mu přímo či nepřímo vrátí,― dodává jeden z autorŧ studie PhDr. Petr Teplý, Ph.D. z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd, Univerzity Karlovy v Praze. Objem vkladŧ ze stavebního spoření ke konci roku 2010 dosáhl 430 mld. Kč, coţ představovalo cca 18% podíl na celkových finančních aktivech českých domácností. Stavební spoření, se tak co do oblíbenosti ukládání finančních prostředkŧ zařadilo na druhé místo za běţnými vklady u bank (32 %). Výrazně překonalo i ţivotní pojištění (10,6 %) či penzijní připojištění (to se na finančních aktivech domácností podílelo z 9,1 %). „Stavebnímu spoření asi nikdo neupře zásluhy na tom, ţe díky němu značná část Čechŧ začala spořit. V turbulentní době ekonomické krize to není zanedbatelný aspekt. Velký význam na tom mělo, ţe jde o stabilní, bezpečný a srozumitelný produkt s garantovanými výnosy. Svŧj význam měla samozřejmě i zajímavá státní podpora,― dodává Roman Horváth, Ph.D. Stavební spoření potřebuje evoluci, ne revoluci Stavební spořitelny u nás i zahraničí jsou stabilní finanční instituce, které ukázaly vysokou rezistenci oproti negativním šokŧm během globální krize. Tato skutečnost je dána konzervativním modelem fungování stavebních spořitelen a taktéţ úspěšnou aplikací robustních modelŧ pro řízení rizik. „Vsadit na stavební spoření jako na dobře fungující finanční produkt, který stojí na pevných základech, má tedy své opodstatnění. Zároveň, z pohledu české veřejnosti bude přibývat specifických ţivotních událostí, u kterých se lidé budou muset ve větší míře spolehnout na své vlastní finanční rezervy. Významnou roli by zde mohlo sehrát právě stavební spoření,― dodává PhDr. Petr Teplý, Ph.D. Stavební spoření pro zabezpečení na stáří Spoření na stáří nabývá na významu v poslední době v souvislosti s demografickým vývojem, resp. stárnutím obyvatelstva. Postupem času i české obyvatelstvo začíná chápat stavební spoření jako vhodnou alternativu pro spoření na stáří, neboť podle Agentury pro výzkum veřejného mínění v roce 2010 o stavebním spoření jako doplňku k dŧchodu uvaţovalo cca 60 % obyvatelstva v České republice. Stavební spoření mŧţe proto v budoucnu znamenat vhodný zdroj spoření na stáří v ČR, podobně jako tomu je v Německu v rámci tzv. Riesterovy reformy. Začlenění stavebních spořitelen do reformovaného penzijního systému by poskytlo více moţností, jak by obyvatelstvo mohlo samostatně spořit na stáří. Stavební spoření na nadstandardní zdravotní sluţby Stavební spoření na nadstandardní zdravotní sluţby mŧţe být dŧleţité v kontextu procesu stárnutí české populace, které se promítne do zvýšených sociálních nákladŧ (zejména nákladŧ penzijního systému a zdravotnictví), coţ bude mít významný dopad na veřejné rozpočty. Lze očekávat změnu ve struktuře poptávky českého obyvatelstva, neboť občané v dŧchodovém věku zřejmě zvýší poptávku po zdravotnické péči. Stavební spoření by mohlo slouţit jako doplňkové spoření pro obyvatele, kteří by si následně úspory ze stavebního spoření mohli vyuţít na nadstandardní zdravotní sluţby v před-dŧchodovém či dŧchodovém věku. Stavební spoření pro financování studia



Navzdory tomu, ţe v ČR není zatím zavedeno školné na vysokých školách, náklady na studium mohou znamenat významnou finanční zátěţ zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. V případě rozšíření uţití naspořených prostředkŧ taktéţ na úvěry na vzdělání by mohlo umoţnit studovat také lidem, kteří by na to jinak neměli dostatek prostředkŧ. Tento model funguje například v sousedním Rakousku. Stavební spoření pro případ ztráty zaměstnání Naspořených prostředkŧ u stavební spořitelny mŧţe být vyuţito na neočekávané náklady v souvislosti se ztrátou zaměstnání, tj. svým zpŧsobem pojištění dočasného zachování úrovně příjmŧ během nezaměstnanosti. Toto by se dalo chápat jako určité protikrizové opatření, nicméně bude třeba ještě tuto alternativu dŧkladněji prozkoumat. Mohli bychom uváţit následující hypotetický příklad: klient si tři roky spoří, následně tři roky čerpá své úspory po dobu své nezaměstnanosti a poté opět tři roky dospoří pŧvodní cílovou částku. De facto splácí úvěr čerpaný v období nezaměstnanosti. Úspory ve stavební spořitelně by tedy klient mohl vyuţít jako dočasný zdroj prostředkŧ v období nezaměstnanosti. Ukvapené změny nikomu nesvědčí Český finanční sektor je relativně stabilní, nicméně operuje v prostředí zvýšené nejistoty světových finančních trhu. Je třeba tedy dávat pozor na neuváţené zásahy do fungujícího systému a vyhnout se tak „kreativní destrukci― některých finančních produktŧ. Coţ bezezbytku platí i o trhu stavebního spoření.

URL| http://www.profit.cz/clanek/jakou-budoucnost-by-mohlo-mit-stavebni-sporeni/ _

RECENZE: Simonův kocour, který ovládl internet, se vydává na toulky 17.10.2011 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, studentka FSV UK, komiksová recenzentka_ Internet jiţ stvořil mnoho hvězd, které se proslavily ze dne na den. Za popularitu mu vděčí i grafik Simon Tofield, který s kreslenými příběhy pod názvem Simon´s cat získal srdce více neţ 50 milionŧ fanouškŧ serveru Youtube. Úspěch Simonova kocoura zpečetilo kniţní vydání stejnojmenného komiksu. Druhý takový „kocouří― svazek se nedávno objevil i na pultech českých knihkupectví. I kdyţ se mŧţe zdát, ţe Tofield pouze čerpá z legendárního kocoura Garfielda, opak je pravdou. Zatímco Jim Davis tlustému prouţkovanému hrdinovi propŧjčil téměř filozofické uvaţování a lidské přemýšlení, Simon Tofield se drţí při zemi a ukazuje kočky tak, jak je zná kaţdý chovatel. Komiks je to beze slov a tvŧrce se v něm snaţí zachytit přirozené a občas i vypočítavé chování koček. Právě díky střízlivému přístupu Simonŧv kocour představuje osvěţení komiksové scény. Ukázka z knihy Simonŧv kocour na toulkách Hlavní hrdina komiksu stojí na prahu rozhodnutí. Uţ je unaven nedostatkem pozornosti a malými porcemi kočičích granulí, a tak se rozhodne opustit své teritorium. Vydá se cestu za objevováním světa za plotem, kde se skrývá mnoho nebezpečí, ale i nečekaných setkání. Tofield se v nové knize rozhodl všem chovatelŧm koček odhalit, co jejich miláček podniká, kdyţ se večer nevrátí domŧ. Druhý díl, s podtitulem Na toulkách, se od prvního svazku liší v jediném. Místo nezávislých krátkých epizod se autor snaţí celou knihu propojit jednoduchým příběhem a vytvořit tak pevnější celek. Těţko soudit, zda to poslouţilo ku prospěchu věci. Ona zmatenost a roztříštěnost totiţ Simonovu kocourovi slušela a přidáním pevné linie přišel komiks o sympatickou lehkost. Přesto však vyznění Tofieldových stripŧ neztratilo na vtipu ani efektu jednoduché kresby. Ukázka z knihy Simonŧv kocour na toulkách



Tofieldŧv komiks stojí na dokonalé znalosti kočičího chování, které moţná plně pochopí a docení jen kočkomilská komunita. V druhém dílu Simonova kocoura se tvŧrce vyvaroval několika chyb z předchozí knihy, kdy nechával zvířata hrát na hudební nástroje či pořádat zahradní večírky. Lidské chování udělalo radost dětem, dospělé publikum však oceňovalo spíše reálné ztvárnění kočičích zvykŧ. Silnou stránkou Simona Tofielda je grafické zpracování černobílého komiksu. Nezaobírá se detaily, umí s obrazem pracovat tak, aby diváka nic nerozptylovalo. Efektně vyuţívá prostor komiksových rámcŧ, jednou přitáhne pozornost celostránková kresba, jindy Tofield zvyšuje dojem pohybu znásobením počtu obrazŧ. Jelikoţ se jedná o komiks beze slov, musí autor kresbou a rozloţením obrazu vyjádřit vše. Dŧraz proto klade na výrazy a gesta zvířat ve spojení s nevšedním vyuţitím prostoru. To však v tištěném komiksu často zaniká a lze jen těţko rozluštit autorŧv záměr. Mnohem lépe vyzní příběh v krátkých kreslených filmech na serveru Youtube.com, které jsou doplněny i o zvuky z úst samotného autora. Ukázka z knihy Simonŧv kocour na toulkách

URL| http://zpravy.idnes.cz/recenze-simonuv-kocour-ktery-ovladl-internet-se-vydava-na-toulky-p9b/kavarna.aspx?c=A111017_093634_kavarna_chu _

Z univerzit nás brzy vyštípou stroje 15.10.2011

Lidové noviny str. 27 ORIENTACE ROZHOVOR_ PETR KAMBERSKÝ_

S profesorem Miloslavem Petruskem o Marxovi i Masarykovi, Havlovi i Horáčkovi, módě gender studies i o tajemství studentských kabelek Dnes pětasedmdesátiletý profesor sociologie Miloslav Petrusek patří k těm několika málo akademickým autoritám, jejichţ hlas dlouhodobě překračuje hranice oboru. A rád intelektuálně provokuje – v pracovně má knihy Karla Marxe. * LN Kdy bude Marxe moţné v Česku citovat, aniţ by to bylo bráno jako politická nebo intelektuální provokace? Myslím, ţe ten čas uţ před pár lety nastal. Většina seriózních autorŧ – nemyslím tedy okrajové publicisty a ţurnalisty, kteří valně věcem nerozumí – Marxe bere váţně. * LN V Česku? Ano, v Česku. Uţ téměř nikdo se neodváţí Marxe ignorovat a tvářit se, ţe nebyl. A nejde zdaleka jen o marxisty či neomarxisty. On totiţ Marx kromě toho, ţe více méně přesně analyzoval počátky kapitalismu, přišel i s myšlenkami, které se paradoxně aktualizují aţ v poslední době. * LN Tak to jsem asi špatně studoval dějiny západního myšlení. Jaké myšlenky máte na mysli? Tak třeba rané Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844. Stálo by za to znovu je vydat, protoţe je v nich vyloţen celý koncept odcizení člověka. Tedy jak se člověk odcizuje věcem a věci jemu; jak se kapitál odcizuje člověku a také jak se lidé odcizují navzájem. To je přece náš aktuální problém. Druhá věc – ale to musíte citovat z knihy, která je téměř na indexu, tedy z Komunistického manifestu – Marx s Engelsem dokazují, ţe bez burţoazie by nevznikla moderní společnost. A třetí moment: Marx ukazuje, ţe kapitál – a tedy celý kapitalistický systém – se nemŧţe rozvíjet, aniţ by překračoval hranice. Fakticky tedy předvídá jakousi elementární formu globalizace. My jsme samozřejmě přesyceni vulgárním, zpolitizovaným Marxem, ale ve vědě uţ se s jeho podněty pracuje normálně. * LN Kdyţ mluvíte o současné vědě, to myslíte třeba Slovince Slavoje Ţiţeka?



Tak zrovna on je krásným příkladem toho, jak lze namíchat směsku z marxismu, psychoanalýzy, Lenina a kritiky kulturálních studií. Leč nelze mu upřít některé neobyčejně bystré postřehy. * LN Není spíše jakýmsi Paolem Coelhem soudobých společenských věd? Věcně máte v té analogii bohuţel asi pravdu. Jestliţe někdo vydává dvě knihy ročně, coţ Slavoj Ţiţek činí, pak má nejspíš i jiné motivy neţ jen intelektuální. * LN Mluvil jste o nutnosti vyrovnat se s Marxem, ale neudělal to v našem kontextu uţ TGM svou Otázkou sociální? Masaryk byl opravdu první, kdo systematicky analyzoval Marxovu teorii, a dělal to do takových detailŧ, ţe mu dnes uţ skoro ani nerozumíme. Našel třeba rozpory mezi prvním a druhým dílem Kapitálu, coţ ukazuje, jak pečlivě Marxe studoval. Jakousi tragédií té Masarykovy knihy ale je, ţe měla ohlas jen mezi marxisty a akademická obec si jí prakticky nepovšimla. * LN Minulý týden jste se účastnil oslav pětasedmdesátin Václava Havla. Čím to je, ţeTGMbyl v tom věku klíčovým politickým hráčem, přijímal Švehlovu demisi a jmenoval úřednický kabinet, zatímco Havel se uţ drţí dlouho v pozadí? Především byl Masaryk prostě jinak fyzicky vybaven. Ale představuje také úplně jiný osobnostní typ neţ Václav Havel. TGM byl homo politicus od samého počátku. Boj o Rukopisy byl politickým zápasem, hilsneriáda byla politickým zápasem, proces se Srbochorvaty byl politickým zápasem... Navíc ještě předtím Masaryk kandidoval do říšského sněmu, v němţ pronesl desítky projevŧ... Takţe i v období, kdy jej málo známe, byl primárně politikem. Sám Čapkovi říkal, ţe nikdy nechtěl být akademickým filozofem. Václav Havel byl naproti tomu od počátku spisovatel, myslitel, nikoli politik. Některé Havlovy texty, zejména z předprezidentského období, lze dnes zařadit mezi společenskovědní klasiku. Jedna významná americká antologie sociologických textŧ začíná sice pochopitelně zakladatelem sociologie Augustem Comtem, ale končí právě Václavem Havlem – jeho Mocí bezmocných. * LN Před dvaadvaceti lety jste obnovoval zdiskreditovanou českou sociologii, spoluzakládal jste Fakultu sociálních věd. Jste se svým dílem spokojený? Naše pŧvodní představa o podobě fakulty byla značně odlišná od současného stavu. Měla to být škola malá, která nabídne přímý kontakt mezi učitelem a studentem. To bohuţel nevyšlo. * LN Proč? Nejprve v dŧsledku ministerských předpisŧ, které peníze odvozovaly výhradně od počtu studentŧ. To ovšem vedlo k takovým absurditám, jako je 160 studentŧ sociologie v jednom ročníku. Nejde jen o otázku, čím se takové mnoţství sociologŧ bude ţivit, ale především o kvalitu pedagogického procesu. S dvaceti studenty mŧţete diskutovat, dvěma stovkám musíte přednášet. Případně – a k tomu se stále více směřuje, coţ mě upřímně děsí – nahradit klasickou výuku výukou zprostředkovanou výhradně počítači. * LN Děsí vás moderní výukové trendy? Spíš módní neţ moderní. Stane se například, ţe studentka přijede z výměnného programu Erasmus z Finska, chce uznat kredity, ale má tam zapsaných pět přednášek: dvě o feminismu, tři o gender studies. Nic jiného. Tahle posedlost módou mne děsí. Ale je fakt, ţe kaţdá doba nějakou módu měla, jak dokládá třeba dílo Rusa Pitirima Sorokina. Kdyţ jej čeští kolegové vyštvali z Prahy, protoţe se báli konkurence, odešel do Ameriky, stal se na Harvardu sociologickou hvězdou a v roce 1956 tam naspal Módy a koníčky moderní sociologie, kde ukazuje, čemu byly tehdy sociální vědy poplatné. Tenkrát konkrétně to byla kvantofrenie – oslnění matematickými postupy a modely. * LN České sociální vědy ještě nejsou posedlé gender studies? Zčásti ano, ale máme i jiné módy, třeba „diskurzivní analýzy―. Nezajímá nás, jaká sociální realita je, ale jak se o ní mluví. Jistě, mŧţeme rozvíjet teorie, ţe realita je taková, jak se o ní mluví. Ale na to lze odpovědět drastickým protipříkladem: nechte se zavřít do vězení a poznáte na vlastní kŧţi rozdíl mezi diskurzem o Plné znění zpráv


vězeňství a realitou. Diskurz o romské problematice není totéţ jako zásah těţkooděncŧ. Nebo si vezměte takzvanou grounded theory... * LN Pod tím slovem si toho čtenář asi moc nepředstaví. On se ţádný český překlad neujal. Ale jde zhruba o tohle: klasický společenskovědní výzkum předpokládá, ţe máte teorii nebo přesně formulovaný výzkumný problém, coţ převedete do podoby hypotéz a ty pak v terénu testujete. Anselm Strauss spolu s Juliet Corbinovou ovšem přišli s obrácenou představou: pokud zkoumáte něco „neznámého―, měli byste nechat hypotézy a předsudky za hlavou a jít do terénu jako nepopsaný list. Během zkoumání by pak podle jejich pojetí ta teorie měla jaksi vzniknout. Jenţe kdyţ pak studujete závěrečné práce z takových výzkumŧ, snadno zjistíte, ţe bohuţel téměř nikdy nevznikne. Ten koncept vypadá krásně, ale fakticky se z grounded theory stala pro část studentŧ pouze legitimizace lenosti. Pokud někdo ze čtyř rozhovorŧ s kamarády vyrobí stodvacetistránkovou práci, přičemţ víc neţ polovinu tvoří špatně přepsané rozhovory, já to prostě diplomkou nazvat nemohu. * LN Módy se mění jaksi z podstaty, ale nemění se i vaši studenti? Řekl bych, ţe studenti nejsou dnes ani lepší, ani horší, neţ bývali kdysi. A to uţ učím řádku let. V čem se ale ti současní od těch minulých liší – a to máme empiricky ověřeno –, je šíře humanitního základu. Myslím nikoli v abstraktním smyslu, ale v konkrétních znalostech. * LN Chápou rozdělení výkonné, zákonodárné a soudní moci, ale neznají ani Montesquieua, ani Abrahama Lincolna? Víte, mnozí třeba téměř vŧbec nic netuší o anglické literatuře. Nemyslím tu módní, ale třeba Shakespeara. Kdyţ se na něj zeptáte, stěţí si vzpomenou na Romea a Julii. A kdyţ mluvíte o antice, tak se na vás dívají aţ s útrpným úsměvem. Rádi jedou na jih na dovolenou, ale ţe by slyšeli o Marku Aureliovi či Senekovi? Nebo ţe by je dokonce četli? * LN Nutíte studenty číst římskou klasiku? V ţádném případě! Ale přesto se kupodivu v kaţdém – opravdu kaţdém – ročníku najde tak čtyři pět studentŧ, které vyprávění zaujme, knihu si seţenou a pak přijdou: „Teda pane profesore, to bylo čtení!― A platí to i o tlustých knihách, třeba o Dostojevského Běsech. Ale jinak je to bída. Nemají načtenou elementární beletrii. Já vím, ţe dnes chtít po někom, aby četl Vojnu a mír, je téměř nemoţné, ale oni neznají a nečtou ani tenčí a novější díla. Pro mnohé literatura začíná aţ rokem 1990. * LN Lkaní starého knihomola nad mladými nevzdělanci? V ţádném případě, to si nerozumíme. Já nementoruji, já to říkám také kvŧli jejich profesionálním dovednostem! Pierre Bourdieu, velice módní, ale bezpochyby brzy jiţ „klasický― sociolog, napsal kníţku Pravidla umění, pojednávající o sociologii literatury. Té kníţce nemŧţete rozumět, pokud jste nečetl Flaubertovu Citovou výchovu. Bourdieu vám namaluje skutečnou mapu, kde hlavní hrdina ty své milenky měl a kudy za nimi po Paříţi chodil. A z toho začne odvozovat jakousi sociogeografii románu. Anebo si vezměte všechny významné autory, kteří o Flaubertovi psali. Třeba Sartra, který o něm napsal tisícistránkovou monografii Idiot rodiny. Chci tím říci: bez znalosti literatury neporozumíte značné části sociologie, která se na beletrii odvolává, vŧbec nepochopíte třeba Zygmunta Baumana. A je dokonce moţné říci i to, ţe bez znalosti literatury neporozumíte dobře ani dějinám společnosti. * LN Je to generační, nebo technologický přelom? To nelze oddělit. Moje generace je zvyklá ţít s knihami a pracovat s nimi. Ta současná je zase neskonale zdatnější technologicky a jazykově. Starší generace má načteno, mladší je výrazně efektivnější v hledání informací. Velmi rychle se to usadí, ale teď jsme oslněni technikou. * LN Oslněni? Samozřejmě. Vţdycky kdyţ v tramvaji slečna otevírá kabelku, sázím se sám se sebou: vytáhne zrcátko, knihu, nebo mobil? Vţdycky je to mobil. Plné znění zpráv


* LN Ještě ke studentŧm: vy říkáte, ţe se nemění. Jenţe dnes studuje nikoli zlomek, ale většina populačního ročníku, copak je moţné, aby taková změna nepoznamenala vztah učitel-ţák? Všechno se trochu mění, dnes se dokonce leccos i jinak jmenuje. Já třeba za hodinu pŧjdu provádět něco, čemu se říká „kontaktní výuka― – znamená to tedy, ţe se normálně uvidím se svými ţáky. Jenţe tenhle zpŧsob předávání znalostí je prý drahý, takţe vše směřuje k výuce takzvaně distanční, tedy počítačově zprostředkované. A já dodávám: ta kontaktní je nenahraditelná. * LN A proč nezkoušíte sehnat peníze po americkém zpŧsobu od absolventŧ? Vaši studenti sedí na dŧleţitých pozicích v byznysu i státní správě, ale ani kdyţ jste slavili dvacet let školy, ţádní „alumni― nepřišli. Tohle je naše veliká chyba. Mimochodem – nedávno na sousední fakultě známý textař Michal Horáček obhájil doktorskou disertaci, a jakkoli je hloupým zvykem mnoha vzdělancŧ se nad byznysmeny povyšovat, já tu jeho práci četl a je naprosto vynikající. Jenţe my své absolventy neumíme oslovit... * LN Vţdycky jste trávil hodně času přednášením. Máte přitom čas psát? Naštěstí mám. Kromě nutných dokončovacích prací na prvním solidním slovníku českých sociologŧ jsem spolu se svým bývalým doktorandem Janem Balonem vydal knihu Společnost naší doby. Má-li nějaké kvality, pak mezi jednu z nich určitě patří, ţe se dá číst. Nesnáším totiţ jazykový balast, na to jsem toho příliš mnoho přečetl. A potom chystám kníţku o sociologii 20. století – chci ji pojmout jako knihu o putování lidí a idejí. Tragédií minulého století a současně paradoxním obohacením našeho oboru bylo, ţe to putování bylo většinou násilné, Sorokina vyhnali do Ameriky, Arendtovou také, Popper byl jistý čas v Austrálii, Aron v Británii... Upřímně si přeju, aby se v novém století uţ nic takového neopakovalo – a nejen pokud jde o sociologii. *** MILOSLAV PETRUSEK Vystudoval filozofii a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, po roce 1989 zakládal Fakultu sociálních věd v Praze. V devadesátých letech zde byl po dvě období děkanem, na přelomu milénia pak prorektorem Karlovy univerzity. Byl téměř u všeho, co se v posledním pŧlstoletí v oboru dělo: u velkého výzkumu stratifikace Pavla Machonina v šedesátých i u psaní tisíce hesel Velkého sociologického slovníku v devadesátých letech. Mezi jeho knihy patří Sociologie a literatura (1990), Teorie a metoda v moderní sociologii (1993), Sociologické školy, směry, paradigmata (1994), Společnosti pozdní doby (2006), Společnosti naší doby (2011, spolu s Janem Balonem). Foto autor| FOTO LN – ONDŘEJ NĚMEC _

Změny ve stavebním spoření? Aby se s vaničkou nevylilo i dítě! 15.10.2011

penize.cz str. 00 Ondřej Tŧma_

Rozhovor_

Vytvořili první komplexní studii o stavu českého stavebního spoření a stavebních spořitelen. V rozhovoru pro Peníze.cz vyjadřují ekonomové Petr TEPLÝ a Roman HORVÁTH obavy, ţe vládní zásahy do stavebního spoření zbytečně poškozují dobře fungující finanční produkt, v nějţ mají Češi výjimečně dŧvěru. Proč jste se vlastně pustili do studie, která se snaţí komplexně popsat stav stavebního spoření vČeské republice? Petr Teplý: V podstatě proto, ţe tato problematika není dostatečně odborně zpracovaná. Univerzita Karlova nám umoţňuje analyzovat problémy tohoto typu. Zejména pokud se nějakému komplexnějšímu tématu nevěnuje velká pozornost. Plné znění zpráv


Roman Horváth: V České republice u dŧleţitých reformních témat chybí diskuze nezávislých odborníkŧ. Například ve Velké Británii nebo vNěmecku existují nezávislé instituty, které se přímo specializují na vyhodnocování vládních politik. Je to vsouladu s trendem prolínání akademického sektoru a praxe adokazuje to, ţe i akademická sféra má co říct k praktickým kaţdodenním otázkám. * Studii Budoucnost modelu stavebních spořitelen najdete v pdf na webu Karlovy univerzity Jak se díváte na reformní kroky vlády, které se dotýkají systému stavebního spoření? PT: Snaha ministerstva financí hledat v dobách rozpočtových škrtŧ úspory je pochopitelná. Asniţování státní podpory samozřejmě legitimní. Sníţení, které bylo nedávno schváleno, se stanovilo na základě citlivého konsensu ministerstva financí, České národní banky aAsociace českých stavebních spořitelen. Ministerstvo chce šetřit, ČNB udrţovat stabilitu na trhu astavební spořitelny zase spravovat úspory velkého mnoţství domácností. Z tohoto pohledu jsou karty celkem jasně rozdány. RH: U všech reforem je vţdy zásadní dŧvěra veřejnosti. Stavební spořitelny mají velkou dŧvěru domácností apřipadá mi proto, ţesi trochuzahráváme s ohněm, kdyţ se děláme změny, které tento systém mohou podlomit. Zvláště v dobách finančních krizí se nemusí vyplácet ničit dobře fungující věci. Proč stát vlastně věnuje takovou pozornost omezení stavebního spoření? PT: V roce 2010 šlo na podporu stavebního spoření z rozpočtu téměř 12 miliard korun. Toje relativně hodně peněz, a proto se toho dá také dost ořezat. Stále by se ale mělo myslet na to, aby se zbytečně nepodřezávala větev významné součásti českého finančního trhu. Takţe by se dalo říci, ţe spíš neţ o zefektivnění systému stavebního spoření jde ze strany vlády osnahu získat peníze na lepení děr v rozpočtu? PT: Do určité míry ano; je dŧleţité zmínit ještě jeden fakt. Banky, které nemají svou stavební spořitelnu, se eminentně snaţí do tohoto systému proniknout. Bude tedy také dŧleţité, jak budou vypadat podmínky pro vstup nových subjektŧ na pole stavebního spoření. Během krizí se otevírá prostor pro tzv. kreativní destrukci, jak pravil ekonom Josef Schumpeter. Krize, respektive reforma sice dává prostor pro to, aby se zkoušelo něco nového, musí se ale dávat pozor, aby se s vaničkou nevylilo i dítě. Kdyby došlo k omezení státní podpory pouze na bydlení, jaký by to mělo vliv na počet účastníkŧ? RH: Počet spořících by se patrně sníţil. Otázka je, jak se „náklady na bydlení― nadefinují. Jestli pŧjde jen o nákup či stavbu nemovitosti, moţnost její rekonstrukce nebo i o vybavení domácnosti. Pak se mŧţeme dohadovat, jestli je například kávovar standardní výbava domácnosti. Vznikne tím větší administrativní zátěţ pro stát, banky i klienty. Ve finále se nic nezefektivní. Nemyslím ale, ţe zavedení účelovosti u státního příspěvku je nejdŧleţitější otázka. Pokud by došlo k tomu, co navrhuje ministerstvo financí, a stavební spořitelnu by mohla provozovat kaţdá banka, vedlo by to kvelkému znevýhodnění stávajících stavebních spořitelen a mohlo by to vyvolat otřesy na trhu. Podle aktuálního návrhu by se přísná regulace nadále vztahovala na stávající stavební spořitelny, ale na banky nikoli, coţ by vytvořilo nerovné podmínky. To je mnohem dŧleţitější otázka, neţ na co se mŧţe vyuţívat podpora stavebního spoření. PT: Souhlasím s tím, ţe by to mělo negativní efekt na počet účastníkŧ, a tudíţ i na stavební spořitelny. Tyto instituce se vyznačují vysokou stabilitou, coţ je dáno jejich konzervativním řízením rizik. Ve reakci na globální krizi se ozývají hlasy, aby se banky řídily heslem „back to basic―, tedy aby se vrátily zpět kzákladŧm bankovnictví. Měly by se zabývat především přijímáním vkladŧ a poskytováním úvěrŧ. Jak vidíte moţné zapojení stavebního spoření do dŧchodové reformy? RH: Zatím to nevypadá, ţe by vláda v rámci dŧchodové reformy počítala se stavebními spořitelnami. Spíš to podle návrhŧ ministerstva financí vypadá tak, ţe se s nimi v budoucnu nepočítá vŧbec. Je to ale škoda, stavební spoření se těší dŧvěře obyvatelstva, tak proč bychom ho nemohli zapojit právě do reformy penzijního systému?



PT: Všichni se shodneme na tom, ţe je potřeba udělat penzijní reformu. Je ale na pováţenou, ţe proti její současné podobě jsou nejen odborníci, ale i členové NERVu. Politik se bohuţel rozhoduje v krátkodobém horizontu svého volebního období, takţe ho příliš netíţí, ţe za nějakých 20 aţ 30 let tu bude velký problém s dŧchodovým systémem. Takţe byste byli naopak pro rozšíření stavebního spoření? PT: Ano, podívejme se za hranice. Na německém příkladu jasně vidíme, ţe je moţné stavební spoření uplatnit i v rámci penzijní reformy, neboť tam patří k certifikovaným produktŧm pro spoření na dŧchod (v rámci tzv. Riesterovy reformy). V Rakousku ho lze zase vyuţít k úvěrŧm na vzdělání nebo na financování nadstandardní zdravotní péče. Nevím, proč bychom se nad něčím podobným nemohli zamyslet i my. Další moţností jeho rozšíření je vyuţití naspořených prostředkŧ v případě nezaměstnanosti účastníka. Všechna tato rozšíření by pochopitelně vyţadovala úpravu příslušných tarifŧ stavebních spořitelen. Na jednu stranu je tedy legitimní poţadovat účelovost, na druhou by se však mělo počítat s moţností rozšířit vysoký potenciál, který stavební spoření má. Mŧţe se ale něco změnit na tom, ţe politici dělají reformy jen z krátkodobého hlediska? PT: Já jsem vŧči dlouhodobým reformám dosti skeptický. Například dŧsledná penzijní reforma je podle mého názoru politická sebevraţda –sohledem na věkovou strukturu obyvatel, a tudíţ i voličskou základnu –takţe ji ţádný politik skutečně neudělá a bude jen předstírat snahy o reformu. RH: Musíme si uvědomit, ţe kdyţ se všechny problémy řeší za pět minut dvanáct, je praxe nutně taková, ţe se peníze vţdy vezmou jen od daňových poplatníkŧ nebo se zdaní finanční sektor. Tento přístup řešení problémŧ se dřív nebo později projeví v niţším ekonomickém rŧstu. Jak se díváte na to, ţe stát ve svých reformách v případě stavebního spoření zasahuje do jiţ uzavřených smluv? RH: Systém stavebního spoření tím výrazně ztrácí na dŧvěryhodnosti. Je to stejné jako u penzijní reformy. Lidé si říkají, ţe stát bude další případné krize opět řešit tak, ţe změní smluvní podmínky. PT: Samozřejmě to vede k nestabilitě finančního trhu. Měnit pravidla v prŧběhu hry je velmi nešťastné. Klient se ocitá v nejistotě. Myslím si, ţe lze v souvislosti se změnami stavebního spoření očekávat další stíţnosti k Ústavnímu soudu. Pokud měnit podmínky, tak u nově uzavíraných smluv. Jakým směrem podle vás vývoj stavebního spoření pŧjde? PT: Uţ jen ze sloţení vládní koalice je jasné, ţe finální reformy nebudou tak tvrdé. Stavební spoření, i kdyţ bude omezeno určitou univerzalizací, přeţije poměrně hodně. Podle mého názoru by se měl potenciál stavebního spoření cílevědomě rozšiřovat, a ne tento fungující systém v extrémním případě reformovat aţ k jeho kreativní destrukci. ============================================ -------------------------------------------Přednáší na VŠE v Praze a na Karlově univerzitě, kde získal doktorát v oboru ekonomie. Studoval téţ v Rakousku, USA a na Novém Zélandu. V rámci svého výzkumu se podílel na více neţ 60 odborných studiích a 10 knihách. Pravidelně přednáší na zahraničních univerzitách a konferencích (Čína, Indie, Nepál, Nový Zéland, Singapur, Turecko, USA či Velká Británie). V roce 2010 pŧsobil jako jeden z předsedajících na konferenci IJAS na Harvard University v USA. ============================================ ============================================ -------------------------------------------Absolvent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Central European University v Budapešti. Od letošního roku pŧsobí jako zástupce ředitele na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Plné znění zpráv


kde vyučuje ekonometrii a makroekonomii. Předtím pracoval v České národní bance jako poradce bankovní rady. Je členem představenstva České společnosti ekonomické a editorem časopisu Finance a úvěr. ============================================

URL| http://www.penize.cz/stavebni-sporeni/222608-zmeny-ve-stavebnim-sporeni-aby-se-s-vanickou-nevylilo-idite! _

Ďábel je v detailu 14.10.2011

Fresh marketing str. 26 Petr Majerik_

Komentáře_

Tajemství Petra Majerika Byli dva. Dva nerozluční kamarádi, kteří se potkali uţ na základní škole, společně navštěvovali střední a posléze i vysokou školu. Věděli o sobě všechno a někdy si připadali skoro jako dvojčata. Proto pro jejich nejbliţší okolí nebylo velkým překvapením, kdyţ po škole nastoupili ke stejnému zaměstnavateli, nadnárodní firmě z oblasti rychloobrátkového zboţí. Petr měl jako brand manager na starosti sušenky, Pavel se věnoval cukrovinkám. Ačkoliv do té doby dosahovali ve většině oblastí podobných výsledkŧ, v první práci se vše začalo pozvolna měnit. Zatímco Pavel začal postupně vyjíţdět sluţebně do zahraničí, Petr byl neustále upoután u obrazovky počítače, kde se věnoval vyplňování nudných statistik. Pavel často zaskakoval za vedoucího marketingu na rŧzných schŧzkách a konferencích, Petra jejich společný šéf někdy skoro ani nepozdravil. A tak dále. Z těchto dŧvodŧ se viděli čím dál tím méně a začali se vzájemně odcizovat. Jednoho dne to Petr nevydrţel a otevřeně se Pavla zeptal, co dělá špatně. „To je dost, ţe se na to ptáš! Devil is in the details, kamaráde,― odpověděl Pavel a začal se s nejlepším přítelem nezištně dělit o svá tajemství. A tak se Petr dozvěděl, ţe titulní stránku kaţdého dŧleţitějšího materiálu pro svého šéfa Pavel opatří nepřehlédnutelným nápisem: Dŧvěrné - pouze do rukou adresáta!!! Občas svŧj výstup ještě zataví do prŧhledné fólie, aby zdŧraznil jeho výlučnost. Nedávno šéfovi pro změnu poslal e-mail, ve kterém ho poţádal o diskrétní schŧzku mimo kanceláře firmy, aby mu sdělil přísně tajné informace od nejmenovaného zdroje u konkurenční společnosti. Ve skutečnosti se jednalo o data volně dostupná na internetu, stačilo si dát jen trochu práce s jejich vyhledáním. Není proto divu, ţe Pavlovi kariéristický šéf po krátké době nabídl tykání a Pavel se stal jeho pravou rukou. „Zkrátka a dobře, musíš se odlišit, vzbudit zvědavost, a tím přitáhnout pozornost svého okolí,― zakončil Pavel a spěchal na letiště, aby stihl let na celosvětovou konferenci firmy, kde zastupuje českou pobočku. Petrovi se postupy teď uţ bývalého přítele vŧbec nezamlouvaly, ale začalo v něm hlodat pokušení, zda jich nevyuţít alespoň v osobní sféře. Nadcházející noc byla nejvášnivější, kterou Petr se svou přítelkyní kdy zaţil. Před odchodem do koupelny nechal na stole jakoby omylem obálku s nápisem „Tipy na vánoční dárky―, kde na prvním místě figuroval snubní prstýnek. Cestou do loţnice zaznamenal, ţe obálka byla stále zalepená, nicméně poněkud pomačkaná. Foto popis| O autorovi| Pet r Maje rik, Autor je generálním ředitelem společnosti Atmedia. Pŧsobí také jako vysokoškolský lektor na VŠFS a na FSV UK. _

Petr Majerik: Na televizní kampaň dnes uţ nepotřebujete miliony 14.10.2011

Fresh marketing

str. 08


Rozhovor_ 111

© 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Jakub Němec_ Přemýšleli jste o televizní reklamní kampani, ale brzy jste tu myšlenku zavrhli, protoţe byste na takovou kampaň prostě neměli peníze? A co takhle zkusit inzerovat na tematických televizní kanálech, které nejenţe jsou levnější, ale také dokáţou daleko efektivněji oslovit úzce vyprofilované cílové skupiny. O tom, jak takové kanály fungují a co inzerentŧm nabízejí, jsme si povídali s ředitelem společnosti Atmedia Petrem Majerikem. Ale jen u televizní tematiky nezŧstalo, Petr Majerik toho totiţ v oblasti médií zaţil uţ opravdu hodně. * Posledních dvacet let pracujete v mediální oblasti, coţ je něco, čím se v České republice mŧţe pochlubit jen málokdo. Jak byste srovnal atmosféru v oboru před dvaceti lety a dnes? Těch uplynulých dvacet let strávených v mediální branţi povaţuji za fascinující a nesmírně turbulentní období. Vyvinulo se z jednoho extrému do druhého - na počátku devadesátých let jsme všichni dělali všechno a kolegové ze západní Evropy nám záviděli, ţe to, co u nich trvalo deset let, u nás proběhne za rok, zatímco v současnosti specializace postoupila tak daleko, ţe mnohdy ani netušíme, čím se to vlastně zabývá kolega z vedlejší kanceláře. A ještě v jedné oblasti došlo k zásadní proměně. V devadesátých letech lidé proţívali osobně kaţdou kampaň, na které se podíleli, ale teď uţ je to častěji jenom dţob, který má pokrýt náklady na hypotéku. * Takţe jste dnešním stavem svým zpŧsobem rozčarován? To, co jsem říkal, naštěstí neplatí paušálně o všech lidech. A pokud si někdo dokázal uchovat nadšení ze své práce i po letech, má mnohem větší šanci prosadit se ve svém oboru i dnes. Ale trvá to mnohem déle. Vţdyť před těmi dvaceti lety stačilo mnohdy být ve správný čas na správném místě, a přes noc z vás mohl být ředitel agentury nebo marketingu u velkého zadavatele reklamy. To uţ dnes zdaleka neplatí. * Co vám práce ve firmách, v nichţ jste pŧsobil, dala, čím vás obohatila? A jak vás předchozí pracovní zkušenosti obohacují ve vaší současné práci? Já osobně jsem se víceméně souhrou okolností ocitl v reklamní branţi hned počátkem devadesátých let, kdy k nám začaly vstupovat první zahraniční subjekty s mezinárodním know-how. Hned od začátku mě nejvíc přitahovala oblast dotýkající se problematiky médií a bavila mě moţnost spoluvytvářet samostatné mediální oddělení v reklamní agentuře. Pak přišla nabídka od první agentury specializované čistě na nákup a plánování médií na našem trhu. A já nakonec strávil více neţ patnáct let na straně subjektŧ, které pomáhají zadavatelŧm reklamy s jejich efektivní komunikací v médiích. Nicméně prŧběţně u mě sílila nutkavá potřeba poznat věci z druhé strany, ze strany médií. Ta vyvrcholila počátkem letošního roku nástupem do společnosti Atmedia, která na našem trhu zastupuje tematické televizní kanály. * Čím se přesně společnost Atmedia zabývá? A co ve svém novém zaměstnání chystáte pro příští měsíce? Atmedia je členem skupiny Liberty Global, Inc., kam spadají ještě společnosti Chello Central Europe, provozovatel tematických televizních stanic, a UPC, poskytovatel televizních sluţeb. Na českém trhu zastupujeme více neţ dvacet tematických televizních stanic, pro které zabezpečujeme prodej reklamního prostoru, poradenství a marketingovou podporu. Naše společnost pŧsobí na českém trhu jiţ třetím rokem. V současné době finalizujeme plány na příští rok. Některé stanice zvaţují rozšíření svého pokrytí. A některé televize připravují rozšíření svého portfolia stanic. Úzce zaměřené nebo nové kanály zvaţují moţnost měření sledovanosti přes peoplemetry. Vedle toho jednáme o moţné spolupráci s některými novými kanály, které v nedávné době začaly vysílat nebo se k tomu chystají v nejbliţší době. Paralelně s tím vedeme jednání s mediálními agenturami a klienty o spolupráci v příštím roce. * A jak se vám ta jednání daří? Výborně. Těší nás narŧstající zájem klientŧ o vyuţití tematických televizních stanic. Jen v prvním pololetí letošního roku vyuţilo naše stanice 50 procent všech televizních zadavatelŧ. A to je úţasné číslo. Na mezinárodní úrovni pracujeme na vstupu na další evropské trhy. V současnosti pŧsobíme kromě České republiky ještě v Polsku, kde se nachází naše regionální centrála, a v Maďarsku. Je toho teď zkrátka hodně jako vţdycky před koncem roku.



* Vaše portfolio obsahuje programově naprosto rozdílné a na první pohled nesourodé televizní stanice jako například Disney Channel, Sport 1, Paprika, MGM a Óčko. Jak probíhá marketingová propagace tak pestrého mixu? Marketingové aktivity si námi zastupované stanice zabezpečují většinou z vlastních zdrojŧ. My se je snaţíme podpořit speciálními aktivitami. Mezi ně patří například pravidelný „screening―, coţ je představení nových programových schémat na nadcházející období. Pořádáme rovněţ zábavné kvízy a soutěţe pro zadavatele a v neposlední řadě přispíváme k marketingovým aktivitám výzkumy, které se zabývají dŧkladnějším zmapováním českých divákŧ a tematickými televizními stanicemi jako takovými, jejich specifiky a výhodami. * V čem tedy spočívají hlavní výhody inzerce na tematických televizních kanálech oproti televizním kanálŧm plnoformátovým? Jako laikovi se mi zdá, ţe by mohly představovat zajímavou inzertní šanci pro malé a střední firmy. Je tomu skutečně tak? Je. Razantnější vstup tematických televizních stanic na český trh vytváří pro propagaci malých a středních firem zcela nové moţnosti. Uţ neplatí, ţe na kampaň v televizi potřebujete rozpočet ve výši minimálně pěti milionŧ korun. Velkou předností tematických kanálŧ jsou totiţ příznivější vstupní náklady, které se pohybují v řádu statisícŧ. Navíc mŧţete jejich prostřednictvím velmi efektivně oslovit třeba jen úzce vyprofilované cílové skupiny - a v takovém případě se náklady mohou pohybovat třeba jen v řádech desetitisícŧ. * Mŧţete uvést nějaký příklad? Chce-li například výrobce outdoorové obuvi zasáhnout pouze svou cílovou skupinu, mŧţe si vybrat z pestré nabídky tematických televizních stanic třeba ty, které nabízejí sportovní programy a pořady s tematikou myslivosti, lovu a rybářství. Výrobce zboţí a sluţeb pro teenagery zase mŧţe zvolit hudební kanály. A tak dále. Z nedávno realizovaného prŧzkumu, který pro nás připravila výzkumná agentura GfK, navíc vyplývá, ţe si diváci tematických televizních stanic pamatují inzerované značky o 31 procent lépe a ţe jejich kupní síla je o 21 procent větší neţ u divákŧ plnoformátových televizí. * Abychom ale o tematických televizních stanicích nemluvili jen v superlativech, řekněte nám, v čem spatřujete jejich nevýhody. Nevýhodou tematických televizních stanic na českém mediálním trhu je skutečnost, ţe díky menšímu podílu na trhu nebudují zásah cílové skupiny tak rychle jako stanice plnoformátové. Z tohoto dŧvodu je pro masové kampaně optimální zvolit mix obou typŧ televizí, který kombinuje rychlost pokrytí na straně jedné a vysokou frekvenci zásahu při niţší ceně na straně druhé. * Vím o vás, ţe se vedle své profese uţ několikátým rokem věnujete také výuce na vysokých školách. Jak jste se k učení dostal a co vás na něm baví? To je takový mŧj volnočasový koníček. Někdo rád hraje golf, mně zase baví vytvářet nové předměty z oblasti marketingu a pak o dané problematice diskutovat se studenty při přednáškách. Měl jsem to štěstí, ţe jsem mohl své názory konfrontovat jak se studenty denního studia, kteří jsou ve věku těsně nad dvacet let, tak i se studenty dálkovými, kteří mají bohatou odbornou i ţivotní praxi. Jeden kolega mi neustále říkal, ţe nechápe, proč výukou ztrácím tolik volného času. Trvalo to ale jen do doby, kdy nás v úplně obsazené restauraci oslovil jeden z hostŧ se slovy: „Pane profesore, váš stŧl je připraven, právě odcházíme.― Jednalo se samozřejmě o mého bývalého studenta a mŧj kolega pak velmi rychle přehodnotil svŧj názor na věc. *** Prostřednictvím tematických kanálŧ mŧţete efektivně oslovit i úzce vyprofilované cílové skupiny. Pet r Maje rik Vystudoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho prvním pracovním pŧsobištěm byl podnik zahraničního obchodu Centrotex, kde pŧsobil jako sales manager v letech 1988 aţ 1990. Do mediálního světa pronikl v roce 1990, kdy nastoupil jako regionální manaţer do reklamní agentury ČTK. V dalších letech pŧsobil jako account manager v reklamní agentuře DDB Needham, senior media manager v reklamní agentuře DMB&B. V roce 1995 nastoupil jako managing director do mediální agentury Carat Czech Republic, kde pŧsobil dvanáct let. Poté pracoval jako managing partner CEE v poradenské společnosti Media Strategy a jako CEO v mediální agentuře ZenithOptimedia Prague. V dubnu letošního roku se stal managing directorem společnosti Atmedia, Plné znění zpráv


která se specializuje na mediální zastupitelství. Předměty zaměřené na média, reklamu a marketing vyučuje na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a na Vysoké škole finanční a správní. Foto popis| Petr Majerik managing director společnosti Atmedia Foto popis| S kolegy těsně před odletem z mezinárodního školení Atmedia. Foto autor| foto: archiv _

Kampaň velkých jmen láká fondy do Česka 14.10.2011

Hospodářské noviny Petr Kain_

str. 18

Česko_

Kolektivní investování Ekonomičtí experti chtějí do Česka nalákat fondy kolektivního investování Do rozpočtu země mohou díky fondŧm přitéct miliardy korun Před Českou republikou leţí příleţitost, jak vydělat miliardy a učinit ze země jedno z finančních center Evropy. S vizí, jak z Česka vytvořit středisko evropských fondŧ kolektivního investování, včera přišla obecně prospěšná společnost Czech Republic for Finance (CRFF). Jejím cílem je přivést do země během následujících pěti let takzvané alternativní fondy, jeţ budou spravovat majetek aţ 300 miliard eur, tedy tři procenta celého objemu trhu. To by přineslo do rozpočtu země podle propočtŧ CRFF 14,6 miliardy korun a další stamiliony na DPH. S CRFF nejsou spojeny ţádné neznámé tváře, ale naopak „těţké váhy― českého kapitálového trhu. Předsedou společnosti je bývalý šéf Asociace pro kapitálový trh Martin Hanzlík, ve správní radě jsou pak generální ředitel praţské burzy Petr Koblic, bývalý guvernér České národní banky Zdeněk Tŧma, její někdejší viceguvernér Luděk Niedermayer či člen Národní ekonomické rady vlády Michal Mejstřík. Jak říká sám Hanzlík, chtěli vytvořit tým, v němţ budou jednotlivá jména kvalitní záštitou celého nápadu. Česko se mŧţe stát fondovým srdcem Evropy díky nově zaváděné evropské směrnici o správcích alternativních fondŧ, která začne platit od roku 2013. Podle ní budou správci této skupiny fondŧ, kam patří například hedgeové, nemovitostní, komoditní či private equity fondy, podléhat nové regulaci. Zajímavá příleţitost se naskýtá především v souvislosti s novým pravidlem, které říká, ţe investice do těchto fondŧ, které nemají domicil v zemích Evropské unie, bude moţné nabízet aţ po jejich registraci v rámci EU. Cílem je vrátit do unie finanční prostředky investorŧ z offshore destinací, podle odhadŧ jde aţ o 10 bilionŧ eur. Jejich domovem mŧţe být právě Česko. „Na implementaci direktivy má Česko pouze dva roky. Kdyţ vláda tento proces podpoří, bude to znamenat velký impulz pro českou ekonomiku. Pokud ovšem nebude celý proces realizován, tuto výraznou příleţitost k přílivu zahraničního kapitálu nenávratně ztratíme,― vysvětluje Petr Koblic, člen správní rady CRFF a šéf praţské burzy. Vytvoření fondového centra by podle něj nepřineslo ţádná rizika. „Je to jen účtárna, poradenský byznys s vysokou přidanou hodnotou,― uvedl. Ministerstvo financí se staví k iniciativě CRFF vstřícně. Podle jeho mluvčího Ondřeje Jakoba jiţ běţí proces převedení směrnice do národní legislativy, přičemţ návrhy zákonŧ jsou k dispozici veřejnosti na stránkách ministerstva. V Evropě se snaţí přilákat fondy jiţ několik zemí. Plně směrnici uţívá ale pouze Lucembursko a aktivně se připravuje například Malta. Její premiér jiţ také vyhlásil cíl, aby příjem ze sluţeb poskytovaných těmto fondŧm tvořil do roku 2015 čtvrtinu HDP země. Na rozdíl od obou zmíněných státŧ by se Česko podle představitelŧ CRFF mohlo zaměřit na oblast střední a východní Evropy, kde se této šance zatím ţádná jiná země nechopila. Výhodou Česka je především to, ţe má zdravý bankovní sektor a rovněţ dobrou úroveň regulace. Pro nalákání alternativních fondŧ bude zapotřebí upravit legislativu, regulaci a daňový systém. Vzorovou zemí by pro nás mohlo být Lucembursko, které je podle CRFF hodnoceno jako nejlepší finanční systém na světě a z příjmŧ ze sluţeb poskytovaných fondŧm získává kaţdoročně asi 50 miliard eur. *** on-line rozhovor s Martinem Hanzlíkem dnes ve 12:30 na: www.ihned.cz Plné znění zpráv


Kdo reprezentuje Czech Republic for Finance Martin hanzlík předseda V letech 2002–2009 byl výkonným ředitelem Asociace pro kapitálový trh ČR. Pět let pŧsobil i jako člen rady ředitelŧ Evropské asociace fondŧ a asset managementu. V současnosti je majitelem poradenské společnosti ATRET Consulting. petr koblic člen správní rady Jiţ sedm let pŧsobí ve funkci generálního ředitele Burzy cenných papírŧ Praha. Je rovněţ předsedou představenstva Centrálního depozitáře cenných papírŧ a předsedou burzovní komory společnosti Power Exchange Central Europe. zdeněk tŧma člen správní rady V letech 2000–2010 byl guvernérem ČNB. Předtím pŧsobil například jako hlavní ekonom Patria Finance. Nyní pracuje v poradenské společnosti KPMG. Loni byl kandidátem TOP 09 na praţského primátora. Nakonec ale skončil jen jako zastupitel. luděk niedermayer člen správní rady Celkem 12 let zasedal v bankovní radě ČNB, od roku 2000 na pozici jejího viceguvernéra. V současné době pŧsobí jako ředitel oddělení Consulting v poradenské a auditorské společnosti Deloitte. michal mejstřík člen správní rady Od roku 1997 je profesorem ekonomie Univerzity Karlovy v Praze, na níţ jako ředitel vybudoval Institut ekonomických studií FSV UK. Je rovněţ členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). ČR centrem fondŧ? 300 miliard eur (přes 7,4 bilionu korun). Aţ tolik peněz by měly spravovat fondy, které chce během pěti let do Česka nalákat Czech Republic for Finance. Jde o tři procenta celosvětového trhu. 14,6 miliardy korun. Takový by měl být podle propočtŧ CRFF příjem státu v případě, ţe Česko skutečně přiláká fondy spravující zmíněných 300 miliard eur. 40 % Podíl HDP, který má z poskytování finančních sluţeb Lucembursko – ročně jde o 50 miliard eur. Země získává z těchto sluţeb pětkrát vyšší HDP na občana neţ Česko. Foto popis| O autorovi| Petr Kain, [email protected] _

ČSSD chce vyslat do voleb místo Palase jeho náměstka Nováka 14.10.2011

novinky.cz str. 00 jov_

Domácí_

Moravskoslezský hejtman Jaroslav Palas (ČSSD) nebude s velkou pravděpodobností na podzim příštího roku obhajovat svŧj post. Předsednictvo sociální demokracie na svém pátečním jednání v Lidovém domě dalo zelenou kandidatuře Palasova prvního náměstka Miroslava Nováka. O výsledku rokování informoval Právo první místopředseda sociálních demokratŧ Michal Hašek. Předsednictvo podle něj vzalo Novákovu kandidaturu na vědomí. Uţ před časem ji podpořilo vedení moravskoslezské krajské ČSSD. Kandidaturu musí ještě potvrdit krajská konference. Palas se stal terčem kritiky předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky kvŧli pronájmu krajské nemocnice v Novém Jičíně firmě Agel podnikatele Tomáše Chrenka. Palas kritiku odmítl s tím, ţe chtěl zabránit krachu a následnému uzavření nemocnice. Hašek pak v rozhovoru pro Právo upozornil, ţe pro pronájem hlasovali všichni krajští zastupitelé ČSSD, tedy i Palasŧv zástupce Novák.



Sociální demokracie také v pátek určila volebního manaţera pro klání o kraje a Senát, které se uskuteční příští rok na podzim. Stal se jím opět poslanec Jan Hamáček, který v této pozici pŧsobil uţ před loňskými komunálními a senátními volbami. Hamáček bude mít zástupce pro kraje a Asociaci krajŧ ČR, kterou vede právě Hašek. Předsednictvo podpořilo i senátní kandidaturu královehradeckého hejtmana Lubomíra France v obvodě Náchod, zlínského hejtmana Stanislava Mišáka v obvodě Zlín, poslance Františka Bublana v obvodě Třebíč, vedoucího Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Martina Potŧčka v obvodě Praha 8 a stávajícího senátora Jana Hajdy v obvodě Břeclav.

URL| novaka.html

http://www.novinky.cz/domaci/247524-cssd-chce-vyslat-do-voleb-misto-palase-jeho-namestka-

_

Jiná politika, nebo pád 12.10.2011

Právo str. 06 Publicistika_ Alexandr Mitrofanov_

Sloupek Evropská unie se včera dívala na Bratislavu. Drama, kdy jedna jediná strana, Svoboda a solidarita, a přesněji její šéf Richard Sulík, drţela v šachu celoevropské rozhodnutí o posílení pravomocí záchranného fondu eurozóny, trvalo dlouho. Co ale zaznělo během parlamentní diskuse, mělo větší platnost neţ jen turbulence v jedné zemi. Střetla se dvě protichŧdná stanoviska. Sulík postavil svou argumentaci na tvrzení, ţe Slovensko není zodpovědné za záchranu celého světa. Ať si ostatní pomŧţou sami. Oponovala mu koaliční partnerka SaS a premiérka Iveta Radičová. Řekla, ţe svět a Evropská unie se mění a ţe vláda, která nevnímá změnu situace, si nezaslouţí vládnout. A vyzvala k větší spolupráci a porozumění na politické scéně. Shodou okolností ve stejnou dobu jako diskuse ve slovenském parlamentu se včera v Praze konal expertní panel Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Rodící se nová ohroţení v neklidném světě. Tým Martina Potŧčka, Miloše Balabána a Antonína Raška představil studii o čtrnácti největších hrozbách, které zasáhnou také Českou republiku. V diskusi vystoupili lidé rŧzné politické orientace, například Vladimír Špidla a člen vládního NERV Michal Mejstřík. Závěry se však přinejmenším v jednom bodě kříţily. Podle Špidly politické vládnutí zaostalo za ekonomickými strukturami, které se dávno internacionalizovaly a diktují své podmínky stále slabším národním vládám. Proto musí politici postoupit se svým rozhodováním na touţ úroveň jako finančníci, aby pak vývoj kontinentu mohli určovat volení reprezentanti, nikoli nikým nedelegované finanční trhy. Mejstřík rovněţ hovořil o politicích a uvedl příklad Finska, kde se po krizi začátku 90. let dokázaly strany a další vlivné společenské skupiny dohodnout na celonárodním konsensu, který určuje politiku a její reálné výsledky. Oba řečníci vlastně vyzvali k přehodnocení samotného vnímání politiky – od věčné konfrontace a opakovaného rušení činŧ předchozí garnitury, tedy přešlapování na místě, k pouţití rozumu tváří v tvář hrozbě, ţe za pár let mŧţeme ţít v mrtvém prostoru, který bude rád, kdyţ ho někdo mocný kolonizuje. To by ale byl běh na dlouhou trať a bez zaručeného výsledku. Například nejde si představit, ţe by Petr Nečas byl schopen hovořit o spolupráci a solidaritě v politice pro dobro země. Vlastně ani dnešní opozice takto neuvaţuje. Natoţ většina voličŧ. Alternativa je ovšem hrozivá, i kdyţ během procházky přepychovými obchodními ulicemi v Praze se to na první pohled nezdá. Však uţ tady bylo, ţe Evropa před otřesy tančila valčík. Foto popis| _



Stabilita a kontinuita na ruský způsob 10.10.2011

Mezinárodní politika Karel Svoboda_

str. 02

_

Glosa Nebylo asi ţádným překvapením, kdyţ současný ruský prezident Dmitrij Medveděv oznámil na sjezdu strany Jednotné Rusko, ţe se v roce 2012 nebude ucházet o post prezidenta a ţe on sámpovede kandidátku Jednotného Ruska ve volbách do Státní dumy. Jako svého nástupce jmenoval bývalého prezidenta Vladimira Putina. Takový scénář jako jednu z moţností připouštěl snad kaţdý trochu soudný analytik, předpovědi se jen lišily v tom, kolik procent pravděpodobnosti mu udělí. Přesto ale, kdyţ situace nastala, objevila se spousta dohadŧ o tom, jaké byly příčiny tohoto rozhodnutí. Ve světové politice skutečně nebývá zrovna obvyklé, aby vrcholný politik sestoupil na niţší post, aniţ by k tomu byl donucen okolnostmi. Fakticky by tím přiznal chybu, coţ je pro politika pravděpodobně největší zločin, kterého se mŧţe dopustit. Oba aktéři výměny ihned přispěchali s vysvětlením, ţe se jednalo o dávno dohodnutou věc, která pouze zaručí celému systému stabilitu a kontinuitu. Jak by ji ohrozilo další pokračování Medveděva ve funkci, nicméně nevysvětlili. Není ani příliš jasné, co vlastně doopravdy vedlo k výměně na nejvyšších postech. Samozřejmě, nejjednodušší je přijmout nabídnuté vysvětlení a smířit se s tím, ţe minulé čtyři roky byly jen intermezzem. Existují ale i jiná vysvětlení, která si všímají hlavně sporŧ uvnitř tandemu – například meziMedveděvem a blízkým spojencem Vladimira Putina, ministrem financí Kudrinem. Další neshodu signalizovala faktická likvidace strany Spravedlivá věc (Pravoje dělo), kterou někteří povaţovali za moţnou politickou oporu současného prezidenta. Nicméně verzí je ještě mnohem více. I kdyţ tak rozhodně nešlo o neočekávanou událost, není jisté, co k ní vedlo, ani kam vlastně dále povede. Dokonce ani budoucnost současného prezidenta není zcela bez pochyb. Po oznámení rošády Medveděvova cena pro Putina prudce klesla. Nic nebude Putinovi bránit jej nahradit někým jiným, třeba právě Kudrinem. Jak se celá situace vyvine, na to si budeme muset počkat. O autorovi| Karel Svoboda je analytik Asociace pro mezinárodní otázky, pedagog Institutu mezinárodních studií FSV UK. [email protected] _

Opoziční poločas německé sociální demokracie 10.10.2011

Mezinárodní politika str. 30 Tomáš Malínek_

Zeměmi světa_

Bývaly doby, kdy byla Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) stranou s milionovou členskou základnou, volebními zisky přes 40 procent a sebevědomími tradicí nejstarší německé politické strany. Po posledních celostátních volbách v roce 2009 se zdála být tato tradice v troskách a s ní i pozice SPD jako stabilní catch-all party německého politického systému. Od těchto voleb uplynuly letos na podzim přesně dva roky. Podívejme se, jak si SPD vede ve svém opozičním poločase. Má šanci v roce 2013 sesadit současnou kancléřku Angelu Merkelovou? Hledá se krizový manaţer V posledních několika letech musely přijmout sociálnědemokratické strany v Evropě celou řadu volebních neúspěchŧ. Pád německé SPD patřil k poráţkám nejtvrdším. V parlamentních volbách získala pouhých 23 procenta hlasŧ, tedy nejméně v poválečných dějinách Německa. Od roku 1990 strana postupně ztratila skoro polovinu svých členŧ a prŧměrný věk sociálního demokrata se stranickou legitimací se vyšplhal na 58 let. Kdyţ k tomu přičteme roli slabšího koaličního partnera ve vládě s křesťanskými demokraty v letech 2005 aţ 2009 a bolestivé reformy sociálního systému a pracovního trhu, které dříve prosadil sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder, není závěrečný účet, který voliči SPD vystavili, zas tak překvapivý. Bez nadsázky mŧţeme konstatovat, ţe se sociální demokraté v roce 2009 nedobrovolně ocitli na počátku nové kapitoly své poválečné historie. Plné znění zpráv


První změny přišly bezprostředně po volební katastrofě. Na dráţďanském sjezdu v listopadu 2009 si strana zvolila kompletně nové vedení. Předsedou se stal bývalý ministr ţivotního prostředí Sigmar Gabriel, jenţ ve volbě dostal od delegátŧ úctyhodných 94,2 procenta odevzdaných hlasŧ. Slíbil dalekosáhlé reformy: vrátit SPD jasný profil a znovu ji otevřít voličŧm, kteří o politiku dávno ztratili zájem. Gabriel na sebe vzal roli krizového manaţera, který musí zvednout svou stranu z politického dna. Ţe pŧjde o sloţitý úkol na několik let s nejistým výsledkem, bylo jasné od počátku. Případ Sarrazin Při bilanci uplynulých dvou let na první pohled překvapí, jak malou schopnost má SPD získávat body na úkor nízké popularity současné vlády. Sociální demokraté aţ příliš často pŧsobí dojmem, ţe mají dost starostí sami se sebou, neţ aby je přidělávali svým soupeřŧm. Nejlépe to ukázali na kauze kontroverzního ekonoma a politika Thila Sarrazina. V srpnu 2010 vydal tento dlouholetý člen SPD a dnes jiţ bývalý člen předsednictva Spolkové banky knihu s názvem Deutschland schafft sich ab (volně přeloţeno Německo se samo likviduje). Publikace se okamţitě stala jedním z největších bestsellerŧ na německém trhu za posledních deset let. O negativní publicitu se SPD postaraly zejména pasáţe věnované muslimským imigrantŧm. Zjednodušeně řečeno se o nich Sarrazin vyjádřil jako o skupině, která je hlavně z kulturních dŧvodŧ neintegrovatelná do německé společnosti. V porovnání s jinými imigranty má totiţ mnohem niţší vzdělání, vyšší nezaměstnanost a nadprŧměrný podíl na kriminalitě. Z autorova pohledu jde tedy o skupinu, která německé společnosti nic nepřináší a jen zatěţuje domácí sociální systém. Sarrazina za tyto výroky okamţitě odsoudilo stranické vedení i velká část německé veřejnosti. SPD je tradičně stranou hájící zájmy menšin včetně přistěhovalcŧ. Lidé s migračním pŧvodem dokonce tvoří asi 14 procent její členské základny. Kdyţ pak Sarrazin v jednom interview načal téma genetické výbavy rŧzných národŧ nešťastným výrokem: „všichni Ţidé sdílejí určitý gen―, poţadoval Sigmar Gabriel jeho okamţité vyloučení z SPD. Thilo Sarrazin těmito výroky své straně určitě neprospěl. Jeho knihu nepřijala dobře ani odborná veřejnost. Stejně tak je ale nutné přiznat, ţe s kritikou dosavadní přistěhovalecké politiky aspoň částečně mnoho Němcŧ souhlasí. Proti vyloučení Sarrazina ze strany se dokonce vyslovil i bývalý spolkový kancléř Helmut Schmidt, dlouholetý odpŧrce vstupu Turecka do EU. Z celé kauzy nakonec jako hlavní poraţený odešlo stranické vedení v čele s Gabrielem. Příslušná komise SPD zabývající se tímto případem totiţ přijala Sarrazinovu omluvu i distanc od sociálně darwinistických tezí a ve straně ho ponechala. Pro ilustraci dodejme, ţe heslo Sarrazin Gen se v anketě o německé slovo roku 2010 umístilo na třetím místě. Dŧvěryhodnosti SPD a jejího předsedy to ovšem prospělo jen pramálo. Revoluce shora Do Sigmara Gabriela vloţila SPD velká očekávání. Dŧleţitým měřítkem jejich naplnění bude stranický sjezd v prosinci 2011, na kterém předstoupí s ţádostí o podporu rozsáhlé reformy strany. Gabriel a jeho hlavní spolupracovnice generální sekretářka strany Andrea Nahlesová jiţ své hlavní reformní návrhy představili. Některé z nich jsou pozoruhodné nejenom v kontextu německé politiky, ale i v evropském srovnání. První novinkou je zavedení kvót ve vedení strany pro členy SPD s přistěhovaleckým pŧvodem. Ve všech grémiích by měli v budoucnosti tvořit minimálně 15 procent. Kvóta pro cizince se bude vztahovat i na post jednoho z pěti místopředsedŧ strany. Vedení si od tohoto kroku slibuje nápravu reputace a získání nových voličŧ mezi imigranty. Spojitost s kauzou Sarrazin pravděpodobně není čistě náhodná. Druhým a zdaleka nejkontroverznějším opatřením je zavedení stranických primárek podle amerického vzoru. Mají do dění v SPD vtáhnout i nečleny strany. Ti by tak mohli spolurozhodovat o všech stranických kandidátech do voleb včetně uchazeče či uchazečky o úřad kancléře. V dosud přísně strukturované hierarchii německých sociálních demokratŧ takový návrh samozřejmě okamţitě narazil na odpor. Navíc chce Gabriel na polovinu zredukovat počty členŧ v přebujelých orgánech vedení strany. Přesvědčit prosincový sjezd o prospěšnosti této „revoluce shora― nebude vŧbec jednoduché. Výrazný neúspěch sjezdu si ale strana ani její předseda dovolit nemohou. Zemské volby Dosavadní čas v opozici SPD zdaleka nestrávila jen hledáním atraktivnějšího profilu pro voliče a přípravou reforem. Od roku 2010 proběhly v osmi z šestnácti německých spolkových zemí zemské volby. Jejich bilance je jasná. Skončily debaklem vládních křesťanských demokratŧ (CDU) a liberálŧ (FDP) a triumfem SPD. Celostátní vedení má ovšem na tomto úspěchu, který doslova vzkřísil sociální demokraty k novému ţivotu, jen menší podíl. Sociálním demokratŧm pomohlo, ţe tyto volby jsou zpravidla určovány spíše místními neţ celostátními tématy a ţe na zemské úrovni disponují dostatečným počtem úspěšných a oblíbených politikŧ. Jiţ na jaře 2010 Plné znění zpráv


získala Hannelore Kraftová pro sociální demokraty zpět jejich tradiční baštu Severní Porýní-Vestfálsko. V roce 2011 pak zvítězila SPD v pěti ze sedmi volebních klání. Získala absolutní většinu v Hamburku, udrţela svou dvacetiletou neporazitelnost v Porýní-Falci a v Brémách dokonce hegemonii od roku 1945. S přehledem zvítězila i v Meklenbursku Předních Pomořanech a v Berlíně. Ve zbývajících dvou spolkových zemích (SaskoAnhaltsko a Bádensko-Württembersko) byly výsledky výrazně horši. Ale i zde se SPD po volbách zapojila do místních vlád, byť pouze jako slabší koaliční partner CDU, respektive Zelených (Bündnis 90/Die Grünen). Zelení tak vŧbec poprvé v historii získali v Německu post zemského předsedy vlády. Na jaře 2011 se vysoké preference Zelených vyrovnaly SPD dokonce i na celostátní úrovni. Napomohla tomu především spolková vláda, která v uplynulých dvou letech prosazovala několik ekologicky sporných a hlavně nepopulárních projektŧ jako prodlouţení ţivotnosti německých jaderných elektráren, stavbu nového vlakového nádraţí v centru Stuttgartu či transporty jaderného odpadu z Francie. Úspěchy SPD v jednotlivých spolkových zemích se na celostátních preferencích nijak zásadně neodrazily. Jiţ delší dobu zŧstávají někde mezi 25 aţ 29 procenty. Jednoznačně ale vrátily straně sebevědomí, které jí od roku 2009 velmi citelně scházelo. Kandidát vyzyvatel SPD samozřejmě pomýšlí na zopakování zemských úspěchŧ i v příštích celostátních volbách. Aby někdo ze sociálních demokratŧ nahradil v kancléřském křesle Angelu Merkelovou, rozhodně nepostačí spoléhat na dočasný pokles její obliby či případnou povolební koalici se Zelenými. V první řadě musí SPD do čela kampaně postavit silného lídra. Stranické vedení toto rozhodnutí oficiálně odsouvá aţ na konec roku 2012 nebo na jaro 2013, ale jiţ dnes existuje okruh několika více či méně pravděpodobných vyzyvatelŧ současné kancléřky. Na první pohled by byl logickou volbou předseda strany Sigmar Gabriel. Má dostatek sebevědomí i řečnický talent. Umí zaujmout. Přesto je právě tato moţnost málo pravděpodobná. Jeho autorita ve vedení strany není zdaleka stoprocentní a v ţebříčcích popularity politikŧ rozhodně neboduje. Mnohem pravděpodobnějším adeptem je Frank-Walter Steinmeier, předseda frakce SPD v parlamentu. Dlouholetý spolupracovník Gerharda Schrödera a bývalý ministr zahraničí je dobře známý i v zahraničí, a navíc dlouhodobě patří k nejoblíbenějším a nejdŧvěryhodnějším německým politikŧm. Nevýhodou pro něj je, ţe lídrem SPD uţ jednou byl, a to v prohraných volbách roku 2009. Do pozice „černého koně― pasovala německá média Peera Steinbrücka. Steinbrück, bývalý spolkový mistr financí, platí dodnes v SPD za nanejvýš kompetentního odborníka na ekonomické otázky. Je u veřejnosti velmi populární a známý svými břitkými a vtipnými řečnickými výkony. To, ţe v současnosti nemá kromě poslaneckého mandátu ţádnou veřejnou funkci a v roce 2013 mu bude uţ 66 let, nemusí být pro kandidaturu zásadní překáţkou. Všichni tři zmínění kandidáti patří v rámci SPD ke konzervativním pragmatikŧm. Pouze část levicového křídla strany vkládá naděje do úspěšného berlínského starosty Klause Wowereita, který se ale k moţné kandidatuře dosud jednoznačně nevyjádřil. Ať uţ si SPD vybere jakkoliv, německé voliče přesvědčí pouze tehdy, nabídne-li jim dŧvěryhodnější vedení neţ současná křesťansko-liberální vláda. V tomto ohledu jsou sociální demokraté opravdu teprve na pŧli cesty. Ke splnění snu o tom, ţe Německo bude mít po osmi letech opět levicového kancléře, jsou dnes ale rozhodně mnohem blíţ neţ před dvěma roky. *** Ať uţ si SPD vybere jakkoliv, německé voliče přesvědčí pouze tehdy, nabídne-li jim dŧvěryhodnější vedení neţ současná křesťansko-liberální vláda. V tomto ohledu jsou sociální demokraté opravdu teprve na pŧli cesty. Zdroje • Heinrich Potthoff, Susanne Miller: The Social Democratic Party of Germany, 1848–2005. Dietz, Bonn 2006 • Thilo Sarrazin: Deutschland schafft sich ab. Wie wir unser Land aufs Spiel setzen. DVA, Mnichov 2010 • Peer Steinbrück: Unterm Strich. Hoffmann und Campe, Hamburk 2010 • Klaus Wowereit, Hajo Schumacher: … und das ist auch gut so. Mein Leben für die Politik. Blessing, Mnichov 2007 Foto popis| O autorovi| Tomáš Malínek, TomášMalínek je studentem magisterského oboru Německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. [email protected] _



Nigerijské volby ve stínu arabského jara 10.10.2011

Mezinárodní politika Kateřina Werkman_

str. 12

_

Zatímco se světová pozornost soustředila na události v Libyi a dozvuky lidových revolucí v Egyptě, Tunisku, Maroku a Alţírsku, konaly se v dubnu 2011 v Nigérii hned několikeré volby. Volební měsíc zahájily 9. dubna volby do Národního shromáţdění, o týden později následovaly volby prezidentské a celý proces ukončilo 26. dubna zvolení guvernérŧ a členŧ místních Shromáţdění v jednotlivých státech federace. Jak ovlivnilo arabské jaro přípravy a prŧběh voleb? Zavanul vítr změn z afrického severu aţ do nejlidnatější země kontinentu? Události v Maghrebu často rezonovaly v předvolebních komentářích, výrocích a diskusích. Nigerijští politici a další osobnosti veřejného ţivota, novináři i blogeři se dohadovali, zda je „revoluce na egyptský zpŧsob― v Nigérii moţná a ţádoucí. Představitelé vlády a vládní Lidové demokratické strany (People’s Democratic Party, PDP) nepřekvapivě popírali, ţe by občané země mohli mít dŧvod k revoltě. Dimeji Bankole, předseda Poslanecké sněmovny nigerijského parlamentu, rezolutně vyloučil jakékoli srovnání situace v Nigérii, která je od roku 1999 oficiálně demokratickou zemí, s autoritářskými reţimy na severu Afriky. Naopak opoziční prezidentský kandidát a bývalý vojenský prezident země z let 1983–1985 Muhammadu Buhari varoval PDP před pokusy zfalšovat volební výsledky, protoţe v opačném případě nepochybně dojde k masovému povstání. Také respektovaný guvernér Nigerijské centrální banky Mallam Lamido Sanusi upozornil všechny politické představitele napříč politickými stranami, aby začali vyuţívat rozsáhlé bohatství země ve prospěch jejích obyvatel, a nikoli jen svŧj vlastní, nebo budou v blízké době také čelit lidové revoltě. Dŧvodŧ k nespokojenosti mají Nigerijci nepochybně dostatek. Všudypřítomná korupce, nezaměstnanost, výpadky dodávek elektrické energie, rozpadající se nebo zcela neexistující infrastruktura, narŧstající násilné střety v komunitách na mnoha místech země a mnoho dalších neřešených problémŧ. Navíc nigerijská parlamentní demokracie je spíše „volebním autoritářstvím―, v němţ všemocná PDP díky rozsáhlému falšování hlasŧ s přehledem zvítězila ve všech dosavadních volbách od demokratizace v roce 1999. Vládní strana kontroluje významné zisky z těţby ropy a jejich přerozdělováním udrţuje sloţitý systém patronáţe, jenţ prostupuje všechny úrovně státní správy i dalších sfér veřejného ţivota. Proč jsme tedy neviděli revoluční „nigerijské jaro―? Podle mnoha domácích komentátorŧ je jedním z hlavních dŧvodŧ roztříštěnost a nejednotnost země. Etnoregionální, náboţenské, sociální a ekonomické rozdíly, dlouho ţivené krátkozrakými osobními zájmy politických elit, jsou podle nich příčinou neschopnosti Nigerijcŧ spojit se pro společnou věc. Další komentáře poukazují na to, ţe Nigerijci se prostě uţ naučili od politikŧ nic neočekánat. O přebujelé korupci se ostatně uţ dlouho ví. Relativní svoboda tisku umoţnila v posledních letech odhalení celé řady nekalých obchodŧ a korupčních skandálŧ. Naposledy v březnu 2011, tedy měsíc před volbami, uveřejnil deník Next několik zpráv z WikiLeaks, které dokumentovaly mnoho případŧ rozsáhlé korupce a politických intrik. Zatímco v Tunisku byly pravděpodobně informace z WikiLeaks jedním z faktorŧ, jeţ přispěly k revoltě, v Nigérii prošly bez významnějšího ohlasu. Spolu s vírou, ţe jejich hlas mŧţe na situaci v zemi něco změnit, ztratilo mnoho občanŧ i zájem o volby. Ty se v jejich očích staly fraškou, prázdným rituálem bez většího smyslu, navíc pravidelně provázeným rozsáhlým násilím. Podle jednoho ze zveřejněných dokumentŧ z WikiLeaks údajně samotný prezident Goodluck Jonathan nelegálně odevzdal ve volbách 2007 čtyři volební lístky namísto jednoho. Toto obvinění, které při setkání s americkými diplomaty v prosinci 2008 vznesl guvernér státu Edo Adams Oshiomhole, sice není podloţené ţádnými konkrétními dŧkazy a prezident je popřel, nicméně celá kauza příznačně reflektuje charakter voleb, které pozorovatelé EU dokonce označili za nejhorší, které kdy ve světě viděli. Národ volebních pozorovatelŧ Ačkoli nigerijské ulice nezaplavily na jaře protestující davy, mŧţeme přesto v předvolebních přípravách i během voleb pozorovat některé podobné prvky a do jisté míry i inspirativní vliv revolucí v Maghrebu, jenţ se podepsal zřejmě i na zvýšeném zájmu voličŧ o registraci. Ráz a prŧběh voleb v Nigérii navíc výrazně pomáhaly formovat dva vzájemně související fenomény – mobilizace mladých a vyuţití sociálních médií – které hrály významnou úlohu v revolucích v severoafrických zemích. „Zatímco se Nigerijci připravují k prezidentským volbám, stalo se něco, co – ač mnohem méně dramaticky neţ v severní Africe – má zřejmě stejný dlouhodobý význam: mladí se konečně probudili―, napsala nigerijská spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichie. Mladá autorka také moderovala první předvolební debatu mezi prezidentskými kandidáty a mladými lidmi v historii země, organizovanou koalicí několika místních nevládních organizací pod titulem „A co my?―, do níţ mohli zájemci posílat dotazy prostřednictvím textových zpráv, Facebooku, Twitteru a dalších sociálních sítí. Organizace jako Enough is Enough nebo ReclaimNaija vzdělávaly voliče, z nichţ je podle odhadŧ více neţ polovina ve věku od 18 do 35 let, v otázkách spojených s Plné znění zpráv


registrací i samotnými volbami, a nabádaly je ke spoluúčasti při dohledu nad spravedlivým prŧběhem hlasování. Enough is Enough například iniciovala projekt Register, Select, Vote, Protect (Zaregistruj se, vyber, zvol a chraň), jehoţ symbolický akronym RSVP měl pobídnout občany k volební účasti. Během voleb v rámci těchto projektŧ fungovaly zvláštní telefonní linky, sms portály a účty na rŧzných sociálních sítích, přes něţ mohl kdokoli a odkudkoli v zemi informovat ostatní o problémech a nepravostech ve volebních místnostech – jak o administrativních nedostatcích (chybějící hlasovací lístky, nekompletní seznam registrovaných voličŧ nebo nepřítomnost odpovědného personálu), tak i o podvodech (krádeţe volebních uren, falšování hlasovacích lístkŧ či zastrašování). Také vzkaz na oficiálních webových stránkách hlavní státní instituce pověřené organizací voleb – Nezávislé národní volební komise (Independent National Electoral Commission, INEC) vybízel voliče ke spolupráci: „Mobilní telefony jsou ve volebních místnostech vítány. Pouţijte je k oznámení prostřednictvím textových zpráv všech podvodŧ, násilí nebo neoprávněného zasahování do voleb.― INEC také spolupracovala i s mnoha nevládními organizacemi, které zprávy od voličŧ přijímaly nezávisle na ní. Ačkoli INEC nebyla schopna zasáhnout ve všech oznámených případech, její ochota voličŧm naslouchat a jednat na základě informací, které poskytli, probudila aspoň v některých znovu pocit, ţe jejich hlas přeci jenom něco znamená, a hrála tak dŧleţitou roli při posilování dŧvěryhodnosti celého volebního procesu. Ne v celé zemi se ale vliv sociálních médií a aktivizace mladých projevovala stejně. Nigérie sice patří k africkým zemím s nejvyšším přístupem občanŧ na internet – podle statistik je to bezmála jedna třetina z její stopadesátimilionové populace – pořád to ale znamená, ţe zbylé dvě třetiny přístup nemají. Navíc není z těchto údajŧ jasné, jak se do nich promítají další faktory – například skutečnost, ţe více neţ 70 procent obyvatel ţije pod úrovní chudoby s méně neţ dvěma dolary na den či ţe téměř polovina Nigerijcŧ je negramotných. Účet na Facebooku pak mají odhadem jen dva aţ tři miliony občanŧ a na Twitteru asi šedesát tisíc. Dŧleţitější neţ samotné počty uţivatelŧ je pak jejich geografické rozloţení, které je velmi nerovnoměrné. To ostatně potvrzují i mapy, které graficky znázorňují pŧvod zpráv přijatých zmiňovanými projekty monitorování spravedlivého prŧběhu voleb. Zdaleka nejvíce jich přišlo z jihu a z velkých měst v centrální části země, naopak z pohraničních regionŧ na východě i západě přišlo zpráv jen velmi málo, nebo dokonce ţádné. Také velká část aktivně zapojené mládeţe pochází z řad těch, kteří mají dobrý přístup ke vzdělání i k internetu a novým technologiím, tedy z jiţních státŧ federace nebo z nigerijské diaspory ve Spojených státech. Skutečný vliv sociálních sítí na chování voličŧ se navíc jen velmi obtíţně měří a hlubší analýza tohoto fenoménu v kontextu volebních procesŧ je stále nedostatečná. Centrum pro sledování sociálních médií uvádí například příběh twitterové zprávy uţivatelky Ms. Chika411, jeţ přinesla obvinění kandidátky do senátu za PDP, bývalé ministryně a ambasadorky Kemy Chikwe, z falšování hlasŧ. Toto obvinění, následně potvrzené i z jiných zdrojŧ, vyvolalo vlnu reakcí na mnoha online fórech, které nakonec zřejmě přispěly k její poráţce. Na druhou stranu byla tato epizoda jen poslední z řady nesrovnalostí a konfliktŧ, které kampaň PDP ve státě Imo provázely, takţe není jisté, jakou měrou opravdu o výsledku rozhodla. Jedna vlaštovka jaro nedělá Politická kultura a struktury moci jsou zpravidla vŧči zásadním změnám značně odolné. Přesto úsilí mladých aktivistŧ a politických reformátorŧ, bezprecedentní vyuţití mobilních telefonŧ a sociálních sítí ve volebním dohledu a do jisté míry inspirativní pŧsobení arabských revolucí, přinesly v dubnových volbách určité pozitivní výsledky. Nezanedbatelnou roli při tom hrála také INEC, která v předvolebním období od srpna 2010 prošla pod vedením univerzitního profesora Dr. Attahiru Jagy radikální proměnou, při níţ se z nechvalně proslulého nástroje PDP k falšování voleb proměnila v poměrně dobře fungující a relativně nezávislou instituci. Podle většiny domácích i zahraničních pozorovatelŧ zaţila Nigérie nejspravedlivější a nejlépe zorganizované volby své demokratické historie. Mocenský monopol vládní PDP byl částečně zlomen, a ačkoli strana zŧstala nejsilnější silou v zemi a udrţela si prezidentský post, ztratila řadu míst jak v parlamentu, tak i v místních vládách. Kdybychom proto chtěli být optimisty, mohli bychom mobilizaci mladých voličŧ, kteří se, vybaveni mocnou zbraní ve formě sociálních sítí, rozhodli říci dost (nejen) nekalým volebním praktikám politických elit země, označit za začátek takové malé nigerijské revoluce, jeţ pootevřela dvířka k otevřenější a demokratičtější společnosti a politice. Na druhou stranu politicky motivované povolební násilí v některých severních státech nigerijské federace – především v Buhariho domovském státě Kaduna, jeţ si během tří dnŧ vyţádalo přes 800 mrtvých, stejně jako dlouhý seznam problémŧ země a opravdu slabé výsledky dosavadních vlád při jejich řešení, musí však nutně drţet přehnaný optimismus na uzdě. *** Zdroje • Asuni, J. B. a J. Farris. Tracking Social Media. The Social Media Tracking Centre and the 2011 Nigerian Elections. Shehu Musa Yar’Adua Foundation. 2011 • Head, J.: Nigeria: Ripe for a WikiLeaks revolution? English Plné znění zpráv


Al Jazeera 15. dubna 2011 • http://english.aljazeera.net/indepth/spotlight/nigeriaelections/2011/04/2011415143 13670141.html • Enough is Enough http://eienigeria.org/ • ReclaimNaija http://reclaimnaija.net/ Politická kultura a struktury moci jsou zpravidla vŧči zásadním změnám značně odolné. Přesto úsilí mladých aktivistŧ a politických reformátorŧ, bezprecedentní vyuţití mobilních telefonŧ a sociálních sítí ve volebním dohledu a do jisté míry inspirativní pŧsobení arabských revolucí, přinesly v dubnových volbách určité pozitivní výsledky. Foto popis| Podle zahraničních pozorovatelŧ byly letošní prezidentské a parlamentní volby v Nigérii nejlépe organizovanými a nejspravedlivějšími v její historii. Akintunde Akinleye, Globe Media/Reuters O autorovi| Kateřina Werkman je politoloţka a afrikanistka. Přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a Metropolitní univerzitě Praha. [email protected] _

Burkina Faso: revoluční jaro bez revoluce 10.10.2011

Mezinárodní politika Vilém Řehák_

str. 06

_

Tuniské revoluční události z přelomu roku se rozšířily nejen po celém arabském regionu, ale také do Afriky. Zatímco mediální pokrytí arabského jara bylo velmi masivní, příběhy z druhé strany Sahary zŧstaly na okraji zájmu. Jedním z nich jsou i rozsáhlé lidové nepokoje v Burkině Faso, ne nepodobné tuniským událostem, ovšem s diametrálně odlišným výsledkem: autoritářský prezident nepadl, ale naopak spíše ještě posílil svou pozici. Politický kontext Moderní dějiny země jsou od nezávislosti v srpnu 1960 poznamenány vleklou politickou nestabilitou a střídáním autoritářských zkorumpovaných vlád jedné strany, vojenských vlád a krátkých období pokusŧ o politický pluralismus. Vyvrcholením politických experimentŧ byla vláda revolučního marxisty Thomase Sankary, zaloţená na snaze o radikální rozchod s dosavadní politickou linií. Šlo ovšem o tak radikální rozchod, ţe si nový reţim záhy znepřátelil významné společenské autority v zemi (tradiční náčelníci, odbory, církve, armáda) a byl svrţen. V čele země stanul Blaise Compaoré, jeden z organizátorŧ sankarovského převratu, který se ale s radikálně revoluční ideologií později rozešel. Jeho politika byla zaloţena na odkazu revoluce, ale současně na nápravách jejích zásadních chyb, a znamenala příklon k pragmatické linii v domácí, zahraniční i ekonomické politice. V tomto duchu lze jeho vládu charakterizovat dodnes a výsledkem je hybridní politický systém balancující na hraně mezi demokracií a autoritářskými praktikami. V období demokratického přechodu na počátku 90. let došlo k politickým reformám, liberalizaci a ustavení široké vlády národní jednoty, ale svolání Národní konference po vzoru ostatních západoafrických frankofonních zemí Compaoré odmítl a nová ústava vznikla v útrobách jeho strany. Systém charakterizuje pluralita, existující prostor pro opozici a pravidelné volby označované nezávislými pozorovateli jako povětšinou svobodné a spravedlivé, se stejnou pravidelností se ale objevují podezření z manipulací s volebními seznamy, aféry s financováním vládní strany, nerovný přístup jednotlivých stran do médií nebo propojení vládní strany na některé účelově zaloţené opoziční strany. Rub a líc mají také změny ústavy z roku 2000: zkrácení funkčního období prezidenta, vznik nezávislé volební komise a posun k větší proporčnosti volebního systému, současně ale pro Compaorého moţnost ucházet se v roce 2005 o třetí mandát. Na jedné straně svoboda slova a sdruţování, nezávislý opoziční tisk a nezávislé soudy, a proti tomu nahodilé zatýkání bez dŧkazŧ a obvinění, policejní brutalita a dodnes nevyšetřená vraţda prominentního opozičního novináře. Podle hodnocení organizace Freedom House dochází pravidelně ke zlepšení v oblastech politické odpovědnosti, občanských svobod, vlády práva a transparentnosti, nicméně demokratizační fasáda jen zastírá skutečnou povahu reţimu a jeho urputnou snahu zajistit si setrvání u moci. Ekonomický kontext Podstata jarních revolucí souvisela s aktuálním zhoršením socioekonomické situace obyvatel v kontextu autoritářské vlády v dané zemi. Burkina je exportně závislá na jediné hlavní komoditě, bavlně, jejíţ cena na světových trzích klesla mezi roky 2004–2007 asi o pětinu. Produkce je navíc výrazně limitována přírodními podmínkami a jejich extrémními projevy (sucha, záplavy…) a meziroční rozdíl v objemu produkce mŧţe činit aţ desítky procent. Po roce 2008 se navíc začaly projevovat dŧsledky světové hospodářské krize. Jedním z Plné znění zpráv


dopadŧ byl výrazný nárŧst cen komodit, který se sice projevil i u bavlny, ale mnohem více u základních potravin. Zvýšení jejich cen zvedlo náklady domácností na obţivu, přitom jiţ před krizí ţila polovina obyvatel pod hranicí chudoby. Do jiţ tak nedobré ekonomické situace na přelomu let 2010–2011 zasáhla politická krize v sousedním Pobřeţí slonoviny, které je spolu s Ghanou pro vnitrozemskou Burkinu hlavní dopravní spojnicí se světovým obchodem. Její zablokování omezilo export bavlny i import základních potravin. Leitmotivem v pozadí revolučních událostí je tak ekonomika: vysoké ceny potravin, obzvláště v porovnání s nízkými a často nepravidelně vyplácenými platy, rostoucí chudoba, všudypřítomná korupce, vysoká nezaměstnanost, zhoršení ţivotní úrovně. Uţ jen krok pak chybí k protestŧm proti nekompetentnímu vedení země, korupci, autoritářským tendencím a omezování svobody. Revoluční jaro na africký zpŧsob Demonstrace proti rostoucím cenám potravin probíhaly v Burkině jiţ od roku 2008 a postupně nabraly násilný charakter. Katalyzátorem revoluce se stala nevyjasněná smrt středoškolského studenta v policejní vazbě ve městě Koudougou. Podle policie byla příčinou jeho smrti infekce meningitidy, podle studentŧ zemřel v dŧsledku bití, jemuţ byl ve vazbě vystaven. Koncem února se ve městě strhly masové studentské protesty a po brutálním policejním zásahu se rozšířily i do dalších měst. Studentské hnutí by samo o sobě ţádný větší kvas ve společnosti zřejmě nevyvolalo, v součinnosti s probíhajícími „hladovými bouřemi― se ale jednalo o silný hlas, který bylo slyšet a který 8. dubna vyústil ve velký protestní pochod. O týden později se sílící hnutí rozrostlo o další silný proud, nespokojené vojáky. Čtrnáctého dubna se vzbouřila prezidentská garda, jejíţ příslušníci se doţadovali vyplacení příspěvku na bydlení a zvýšení platŧ. Armádní vzpoura se rozšířila do všech větších měst v zemi a nabrala násilnou podobu, vojáci rabovali obchody, zapalovali vládní budovy a stříleli v ulicích do vzduchu. Přidali se obchodníci, protestující proti rabujícím vojákŧm a nedostatečné ochraně ze strany státu, farmáři nespokojení s nízkými výkupními cenami bavlny, učitelé brojící proti nízkým platŧm a špatným pracovním podmínkám ve školství a nakonec policisté poukazující také na své nízké platy. Vzniklo tak jedno velké hnutí, sloţené z rŧzných skupin občanŧ bojujících za své rŧzné partikulární zájmy a podpořené odbory a třicítkou opozičních stran. Compaoré se ocitl pod silným tlakem a v pŧlce dubna rozpustil vládu. Předsedou nové vlády se stal dosavadní velvyslanec ve Francii Luc-Adolphe Tiao, nahrazeni byli náčelníci generálního štábu armády, letectva a policie a citlivé místo ministra obrany obsadil sám prezident. Byl také vyhlášen zákaz nočního vycházení, který měl omezit rabování a další násilnosti. Opozici však toto řešení neuspokojilo a 30. dubna na svém shromáţdění vystoupila s poţadavkem na rezignaci prezidenta – účast však dosáhla jen tří tisíc lidí, a dopad akce tak byl značně omezený. Mnohem zásadnější událost se stala jiţ o den dříve, kdy prezident uzavřel s rebelujícími vojáky dohodu a přislíbil jim zvýšení platŧ. Drobné armádní vzpoury sice byly zaznamenány i v následujících dnech a stejně tak pokračovaly i lidové protesty, touto dohodou se však prezidentovi podařilo zastavit hlavní vlnu násilností a vrátit armádu zpět na stranu vlády. Během května protestní hnutí značně otupilo, poslední větší akcí byla vzpoura vojákŧ v druhém největším městě Bobo Dioulasso, která byla ukončena rázným zásahem prezidentské gardy. Definitivní tečkou za jarní revolucí se stal příslib politických a ekonomických změn oznámený prezidentem 9. června. Výsledky revoluce Blaise Compaoré se k moci dostal v říjnu 1987, shodou okolností necelý měsíc předtím, neţ se tuniským prezidentem stal Zin Abídin Ben Alí. Právě v Tunisku celé revoluční události na přelomu roku odstartovaly, kdyţ po měsíci masivních protestŧ a demonstrací neoblíbený prezident tváří v tvář rozvášněnému davu opustil zemi. Burkinský prezident, ve společnosti podobně neoblíbený, naopak rozsáhlé nepokoje a masivní protireţimní protesty politicky přeţil. Přislíbil zvýšení platŧ státních zaměstnancŧ, provedl za dobu své vlády bezprecedentní personální změny (byli odvoláni všichni regionální guvernéři a také ředitel státní společnosti Sofitex, která je hlavním producentem bavlny) a zaloţil výbor na posouzení změn ústavy. Mezi jeho 68 členy měli zasednout také zástupci opozice, ta však po několika prvních jednáních další účast odmítla a vyhlásila bojkot tohoto výboru. Podle opozičních předákŧ není zadáním pro jeho činnost uskutečnit politické reformy a liberalizovat politický systém, ale naopak vyuţít rozsáhlých protestŧ k utuţení autoritářského zpŧsobu vlády a nalézt zpŧsob, jak umoţnit prezidentovi setrvat v úřadě i po roce 2015, kdy podle ústavy skončí jeho funkční období. Vzhledem k tomu, ţe vládní Kongres pro demokracii a rozvoj (CDP) má v parlamentu absolutní většinu 73 ze 111 hlasŧ, není tento scénář zcela nepravděpodobný. Příčiny neúspěchu Plné znění zpráv


V čem byla situace v Burkině jiná neţ v severní Africe, kde revoluce smetla neoblíbené vládce? Dŧleţitým aspektem je rozdílnost politického systému, kdy Burkina i přes všechny zmíněné nedostatky představovala výrazně otevřenější systém oproti Tunisku, Egyptu, Sýrii, Libyi, Bahrajnu či Jemenu, kde protesty vypukly s největší intenzitou. Odlišná je také role občanské společnosti a míra opoziční občanské moci, tedy schopnosti společnosti spontánně se organizovat nezávisle na státu a tradičních politických organizačních strukturách. Zde je rozdíl mezi prŧběhem revolucí zřejmý, v obou arabských republikách se mobilizovaly desetitisíce obyvatel, které pravidelně, obvykle kaţdý pátek, a především cíleně demonstrovaly na rŧzných místech své země a vyvíjely tlak na vládnoucí reţim. V Burkině naproti tomu šlo o izolované nekoordinované spontánní protesty, zatímco cílených masových akcí bylo poskrovnu. V březnu demonstrovalo několik tisíc studentŧ, protestní pochod na začátku dubna byl nejmasovější akcí s účastí přesahující deset tisíc lidí, naopak demonstrace na konci dubna, která měla být vyvrcholením protestŧ, se zúčastnily jen tři tisíce lidí. Tato velice nízká účast mŧţe souviset s rozdílnou rolí internetu a sociálních sítí, které se v arabských zemích staly výrazným aktérem revolucí (šíření informací, mobilizační role). Zatímco v Tunisku má přístup k internetu třetina obyvatel a v Egyptě asi pětina, v patnáctimilionové Burkině jen necelé jedno procento populace (Agentura OSN pro informatiku a komunikační technologie, 2009) a na Facebooku je registrováno asi pŧl procenta obyvatel. Mobilizační role moderních technologií je tedy nutně velmi omezená, v potaz je nutno vzít i výrazně vyšší negramotnost. Zásadní rozdíl oproti úspěšným arabským revolucím představuje také postoj armády: v Tunisku a Egyptě armáda po počátečním neutrálním aţ nezúčastněném postoji odmítla zasáhnout proti demonstrantŧm, přidala se na jejich stranu a stala se významným aktérem revoluce, v Burkině byl vývoj opačný, vojáci a jejich vzpoury proti reţimu přispěly k tomu, ţe protestní hnutí nabývalo na síle, a po uzavření dohody mezi prezidentem a armádou tak zákonitě došlo k oslabení protestŧ. Špičky armády navíc proti prezidentovi nijak aktivně nevystoupily. Další z rozdílŧ představuje charakter stranicko-politického systému, v Egyptě i Tunisku sehrály podstatnou roli Muslimské bratrstvo a Hnutí obrody, tedy na hraně systému a zákona pŧsobící islámské strany. Ani jedna z nich se sice nijak aktivně protestŧ neúčastnila, nicméně obě strany představují zřetelnou ideologickou protiváhu vŧči sekulárním prozápadně orientovaným vládnoucím reţimŧm. V Burkině ţádná podobně silná opoziční síla není, naopak celkově slabá opozice je roztříštěna do desítek malých uskupení oslabovaných vzájemnými rozpory. Kosmetické změny Od února do dubna se mohlo zdát, ţe vítr politických změn přivál z arabské severní Afriky i do její subsaharské části a ţe Burkina pŧjde ve stopách arabského jara. Záhy se však ukázalo, ţe společenská a politická situace je natolik odlišná, ţe spíše neţ o revolučním jaru mŧţeme hovořit o další sérii lidových nepokojŧ, kterým reţim v reakci na nahromadění vlastních vnitřních problémŧ musí pravidelně čelit. Pod vlivem arabských revolucí získalo protestní hnutí na intenzitě v daném čase, ale síla občanské společnosti i politické opozice se ukázala být příliš malá na to, aby mohlo dojít ke svrţení reţimu. Vliv arabských revolucí zde mŧţe být nejen ve vztahu k protestujícím, ale také ve vztahu k vládnoucím: ti si uvědomili, ţe politické přeţití je podmíněno politickými ústupky. Otázkou zŧstává, zda je kosmetické řešení adekvátní reakcí na systémové kořeny krize. Příslib zvýšení platŧ je oblíbeným prvkem řešení lidových bouří, který ovšem často vyzní do ztracena: ke zvýšení platŧ buď vŧbec nedojde, nebo tváří v tvář hlubokým ekonomickým problémŧmdříve či později dojde k opětovnému hledání úspor ve státním rozpočtu a osekání platŧ a benefitŧ přebujelého státního aparátu je obvykle nejsnazší cestou. Nepokoje se podařilo v aktuálním okamţiku utlumit, ale jejich podstata vlastně nijak vyřešena nebyla a po dočasném uklidnění situace se mohou v krátké době opakovat. Zajímavým testem pro vládu i občanskou společnost budou parlamentní volby v příštím roce, nicméně dramatické změny očekávat nelze. *** Vliv arabských revolucí zde mŧţe být nejen ve vztahu k protestujícím, ale také ve vztahu k vládnoucím: ti si uvědomili, ţe politické přeţití je podmíněno politickými ústupky. Foto popis| O autorovi| Vilém Řehák, Vilém Řehák vystudoval afrikanistiku politologii na FF UK a mezinárodní vztahy na FSV UK. [email protected] _



Funkcí se ujmou noví členové vedení České televize 10.10.2011

prvnizpravy.cz _

str. 00

z domova_

V pondělí nastoupí do funkcí noví členové vedení České televize, Milan Fridrich, Zdeněk Šámal a Milan Cimirot. Ty jmenoval generální ředitel veřejnoprávní televize Petr Dvořák ve středu 5. října. Dosavadní výkonný ředitel nových médií Milan Fridrich se stane novým ředitelem programových okruhŧ, finančním ředitelem bude někdejší výkonný ředitel televize Nova Milan Cimirot a výkonným ředitelem ČT24 se stane Zdeněk Šámal, bývalý šéf zpravodajské televize Z1. Dvořákem nově jmenovaní ředitelé nahradí manaţery, kteří se rozhodli odejít z České televize ke konci září. Ke konci minulého měsíce odešel šéf zpravodajského kanálu ČT24 a neúspěšný kandidát na nového generálního ředitele ČT Roman Bradáč, finanční ředitelka ČT Lujza Oravcová, obchodní ředitel Robert Kvapil a šéf programových okruhŧ Radek Ţádník. Fridrich dosud zastával funkci výkonného ředitele Nových médií ČT. V České televizi pracoval od roku 2005 jako šéfeditor ČT24, postupně pracoval jako pověřený a později i řádný ředitel zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu. Od srpna loňského roku vede Nová média ČT. Fridrich vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a v současnosti si zvyšuje kvalifikaci na International Prague Business Institute v oboru "Management, organizace řízení" v programu MBA. Je autorem knih fejetonŧ Mazlení s vepři (2006) a Valčík s babiznou (2007). Šámal se do České televize vrací po čtyřech letech práce v soukromém sektoru. Pracoval na pozicích šéfredaktora internetového zpravodajství TV Nova, generálního ředitele televize Z1 a naposledy pŧsobil jako poradce a programový ředitel televize Metropol. V České televizi začínal jako redaktor, reportér a moderátor. Později pracoval jako zpravodaj ČT v Rusku a nakonec se stal šéfredaktorem zpravodajství. V roce 2000 Českou televizi poprvé opustil, aby zaloţil slovenskou zpravodajskou stanici TA3. V roce 2003 se vrátil do ČT a stal se ředitelem zpravodajství. V tomto období stál u zrodu zpravodajské stanice ČT24. Funkci zastával do podzimu 2007. Šámal vystudoval Fakultu sociálních věd UK, od roku 2009 navíc studuje pravěkou a raně středověkou archeologii na Filozofické fakultě UK. Je autorem knih Ruská mafie a Objektivy z Ruska. Cimirot do ČT přichází ze soukromého sektoru. Jeho profesní kariéra je úzce spjata s Novou a její mateřskou společností CME, pro které v rŧzných pozicích pracoval od počátku jejího vstupu na trh v roce 1994. Do roku 2010 pracoval na pozici finančního a provozního ředitele a jednatele TV Nova. Cimirot vystudoval BA program na Anglo American College v Praze. Do České republiky přišel v roce 1993. Jmenováním nového vedení tak Dvořák učinil první ze svých podstatných úkolŧ v pozici šéfa veřejnoprávní televize. Další komplikací pro Dvořáka je neustále klesající sledovanost veřejnoprávního média. Pokles by měl nejen zastavit, ale především obrátit. Na změně současného trendu ve sledovanosti je totiţ i finančně zainteresovaný. Rada České televize Dvořákovi ve středu schválila manaţerskou smlouvu, podle které bude mít hrubý měsíční plat 200 tisíc korun, tedy o 25 tisíc méně, neţ který pobíral jeho předchŧdce v křesle šéfa České televize Jiří Janeček. Pokud Dvořák splní 12 úkolŧ, které mu určuje jeho manaţerská smlouva, získá k tomu ještě i roční dvoumilionový bonus. Mezi 12 body, které pro získání bonusu Dvořák musí splnit, patří například udrţení vyrovnaného hospodaření, dodrţení plánovaného rozpočtu, kvalita televizního vysílání, úroveň nabídky či komunikace s Radou ČT a s veřejností. Jedním z podstatných bodŧ pro získání dvoumilionového ročního bonusu je sledovanost České televize. Právě tento bod vzbudil na zasedání Rady ČT značnou diskusi ohledně určení procent sledovanosti, které by ČT měla dosáhnout, aby měl Dvořák na bonus nárok. Pŧvodně měl být splněn celkový podíl na trhu 30 procent, zatímco u Janečka to bylo 26 procent. Nakonec ale ve schváleném materiálu ţádné konkrétní číslo uvedeno není. Radní se totiţ nakonec shodli na tom, ţe budou hodnotit vývoj celoročního podílu na sledovanosti. Dvořák se oficiálně funkce generálního ředitele této veřejnoprávní televize ujal s účinností od 1. října, mandát mu vyprší 30. září 2017. Rada České televize ho zvolila letos 21. září. Dvořák navíc ve středu radním České televize oznámil, ţe ke konci září rezignoval na funkce ve všech obchodních společnostech, ve kterých dříve pŧsobil. Plné znění zpráv


(abb, mfx; foto: arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/funkci-se-ujmou-novi-clenove-vedeni-ceske-televize/ _

Sedláček: Hlavně sníţit zadluţení Komárek: Náš dluh? To je humbuk 10.10.2011

Týden str. 24 Duel TÝDNE_ Renata Kalenská_

Za dnešní problémy mŧţe přebujelá spotřeba, míní jeden. Druhému se ale nezdá, ţe by české matky se čtrnácti tisíci měsíčně mohly nějak závratně utrácet. Ekonomové TOMÁŠ SEDLÁČEK a VALTR KOMÁREK se v Duelu TÝDNE v lecčems neshodli. Ale v jednom jsou zajedno - Česko má na rozdíl od ostatních krizí zasaţených zemí lepší vyhlídky. * V jednom se vy dva neshodnete - zda podporovat rŧst. Pan Sedláček je proti podpoře, vy, pane Komárku, jste pro prorŧstovou politiku. Komárek: Je tu obrovský ladem leţící český kapitál, který sebou čile mrská. Neustále něco překupuje, dále prodává… a nechce vyrábět. Kromě čestných výjimek, moţná Babišova Agrofertu, jsou tu jen aféry kolem Sazky, hazard, neustálé prodeje čehosi… Tyto skupiny, které Havel kdysi nazval mafiánským kapitálem, neustále kmitají. Pořád jen prodáváme, kupujeme, a nic neprodukujeme. Nanejvýš produkujeme lichvářské úroky. Myslím, ţe s jakýmsi patriotickým nábojem by šlo v baťovské nadstavbě rozjet druhou vlnu. Zejména myslím, ţe máme na mnohem lepší výzkum a vývoj - šíleně se plýtvá granty. To je aţ nedŧstojné. Ani to nechci komentovat. Máme obrovskou základnu inteligence, technickou sílu, výbornou geopolitickou polohu, dostatek domácího kapitálu - ty síly je třeba sjednotit. Sedláček: Ta myšlenka „české cesty―… Mně se pŧvodnost kapitálu zdá sekundární. Dŧleţité je, co díky tomu vybere náš stát od zahraničních firem na sociálním a dŧchodovém pojištění. To není zanedbatelné číslo! Z tohoto hlediska bych to hodnotil spíš kladně. Kdyţ jsme se - tedy já u toho nebyl, mně ještě teklo mlíko po bradě - pokoušeli nastartovat tuto českou cestu, o níţ mluvíte, tak taky docházelo k úniku kapitálu - řeknu ošklivě - na Bahamy. Takţe já jsem spokojený s tím, ţe Česko je ohřevna přidané hodnoty. Otázka je, zda by pro naši zemi měl být prioritní rŧst, nebo stabilita. Tady já se ptám: co je konzervativnější, stimulace rŧstu, anebo sniţování dluhu? * Vy jste pro sniţování dluhu. Sedláček: Ano. Pro mě je konzervativnější a zodpovědnější sniţování dluhu. A zadruhé - je konzervativnější vyrovnaný rozpočet, nebo nízké daně? To je těţká otázka, protoţe my máme dojem, ţe ekonomové jsou tu od toho, aby stimulovali rŧst. A to je mýlka. Podle mého jsou tu ekonomové proto, aby sniţovali amplitudu hospodářského cyklu. Tedy aby zvyšovali rŧst v dobách zlých a cíleně sniţovali rŧst v dobách dobrých. A podle mě je lepší mít niţší dluh neţ nízké daně. Vím, ţe to nezní hezky, ţe je to věc, která se špatně komunikuje… Ale prostě je to odpovědnější, mnohem náročnější politika. A třetí věc - je legitimní říkat: „Pojďme se zadluţit, aby se nám lépe splácel dluh―? To je dnes mantra, která se stále opakuje. Této ekonomice se bude lépe rŧst, pokud ten rŧst nebude stimulovaný. Komárek: V normální situaci není dost dobře moţné splácení dluhu bez rŧstu osobní spotřeby. Bez rŧstu spotřeby, která je motorem, se ztrácí celý smysl toho pohybu. My jako malá zemička tenhle problém neprorazíme. Je to trochu úděsné aţ komické, kdyţ v Evropě politici šílí, shánějí peníze, přitom finanční kapitál uţ neví, co by s těmi penězi dělal! Ale politici pořád jen koukají, kde by ještě přikrmili banky, pořád se straší bankroty… Dnes máme otevřené investice v neuvěřitelných hodnotách. Pořád rozestavujeme nové dálnice, pak stavby zastavujeme… Nic nedokončujeme… * Pane Komárku, vy nesouhlasíte s panem Sedláčkem, ţe je lepší niţší dluh neţ vysoký rŧst? Komárek: Pan Sedláček především vítá politiku transferu. Ţe sem jde zahraniční kapitál a odsud vývoz. A my z toho profitujeme na daních. Ale to má svŧj problém -zahraniční kapitál se z velké části spojuje se zahraniční silou, se všemi těmi Mongoly, Vietnamci, Poláky, kteří se sem dovezou… Takţe nakonec se toho kapitálu vyveze 300 miliard dividend, nějakých 40 miliard mezd těmto zahraničním dělníkŧm, my z toho máme Plné znění zpráv


zničené ovzduší aţ po ty kamiony a všechnu tu hrŧzu, co to s sebou táhne. Pravda samozřejmě mŧţe být mezi tím, ale to, co říká pan Sedláček, je iluze o tom, jak hodní zahraniční investoři přijdou a my shrabujeme hráběmi daně a máme se dobře. Sedláček: Ano, v představě té mašinerie nízkokvalitní práce máte do jisté míry pravdu. I kdyţ i tady bych hájil, ţe je to lepší, kdyţ se to děje v České republice, neţ kdyţ se to děje jinde. I kdybychom z toho neměli nic a jen by nám to tady proteklo, tak to přece jen naši společnost posune dál. Uţ v tom, ţe přestaneme mít pocit, ţe jsme pupek světa. „Depupkizace― České republiky je taky uţitečná věc. Ale není to tak, ţe by se Česká republika huntovala. Taky se povedlo to, ţe Česká republika se nevyváţí. Nevyváţíme svoje přírodní bohatství. A podle mého soudu nevyváţíme ani ekologii. A ještě poslední poznámka k té spotřebě. Ano, máme představu, ţe spotřeba ekonomiku táhne dopředu. Ale třeba pŧjčkami si jen tunelujeme spotřebu z budoucnosti. Ty peníze bude potřeba jednoho dne nějak splatit. A to v řeči ekonomiky znamená zpomalení rŧstu. Pokud se většina ekonomŧ a společenských vědcŧ shodne na tom, ţe za dnešní problémy mŧţe i přebujelá spotřeba, tak pak je paradoxní, jestliţe tuto krizi léčíme další spotřebou. * Nemohu nevzpomenout na Klausŧv výrok na počátku krize: "Utrácejte, utrácejte, utrácejte." A připadalo mi to logické. Protoţe spotřeba přece zákonitě rozhýbe trh, ne? Sedláček: Ale z čeho chceš utrácet, kdyţ nemáš? Jediné, co ti zbude, je pŧjčit si. * Myslíte, ţe všichni mají prázdné účty? Sedláček: To je jedno, tak sníţí úroveň úspor v ekonomice, takţe zas nebude na investice. * Ale rozhodně to udrţí podniky, tím pádem zaměstnanost Sedláček: Tohle by platilo, kdyby se spotřebovávalo málo. Ale u nás se nespotřebovávalo málo. Komárek: Já bych v tomto povaţoval kolegu Sedláčka za příliš kategorického. Sedláček: To určitě! Komárek: A řekl bych, ţe se u nás nespotřebovávalo mnoho. Matky s čtrnácti tisíci hrubého nemohly mnoho spotřebovávat. Sedláček: Dobře, ale tito lidé nespořili. Komárek: Představa, ţe se u nás spotřebovává mnoho s tím čtyřicetiprocentním příjmem Němce nebo Rakušana… Sedláček: To jsem nechtěl říct! Já jen chtěl říct, ţe člověk s nízkým příjmem nespoří. Chtěl jsem říct, ţe prostor říct mu „Nespoř, ale utrácej― je malý. Komárek: Tohle by spíš vyvolalo chuť jít do ulic. Sedláček: Dobře, tak to obrátíme. Řekněte té ţeně, která má čtrnáct tisíc, aby spotřebovávala víc. Ona vydělává tak málo, a najednou dostane příkaz: „Spotřebovávej víc!― Komárek: No ne, ale v téhle situaci stát najednou sebere státním zaměstnancŧm deset procent! To jsou učitelé, policisté… Sedláček: To je uţ jiné téma. * Není. Komárek: Je jich devět set tisíc a vláda jim sebere deset procent… Sedláček: To je jiné téma. Jiné téma. * Myslím, ţe pan Komárek mluví o zuţování prostoru pro další spotřebu. Sedláček: Vládní škrty jsou jiné téma. Komárek: Další propouštění, další sniţování platŧ… Lidé dostanou strach a přestanou spotřebovávat. Bojí se, ţe bude ještě hŧř. Přestanou investovat, přestanou si brát hypotéky, přikrčí se… A ekonomika nabírá zpětný chod. My přece dobře víme, ţe ekonomiku nakopne optimistické očekávání, víra v budoucnost… A tohle se najednou zastaví a stát hodí velkou zpátečku. Sedláček: Takţe stát by se k tomu měl přidávat? Komárek: Stát by rozhodně neměl v krizi sniţovat spotřebu. Náš základní rozpor ve vidění světa je v tom, ţe podle mě se opravdu dá dluh lépe sniţovat rŧstem neţ sniţováním výdajŧ. Sedláček: Souhlasím, ale otázka je, co dělat v momentě, kdy ten rŧst není. Komárek: To je právě celá ta diskuse. Jde v současné těţké době, celoevropsky podmíněné, nastartovat rŧst? Sedláček: Ano. Komárek: A jak? Sedláček: Ano. Komárek: A kdy? Sedláček: Ano. Komárek: Já myslím, ţe bychom se mohli shodnout, ţe by se o tom mohla vést zajímavá diskuse. Sedláček: Souhlasím. Komárek: Já nic nechci tvrdit kategoricky. Sedláček: Souhlasím. Komárek: Pozitivně bych hodnotil obrat letošního rozpočtu a ty Kalouskovy kroky. Dokonce počítá s nějakým obecně dvouprocentním rŧstem příjmŧ… A myslím, ţe ten letošní rok nabývá rozumnějších kontur. Sedláček: Já nejsem v ţádném případě pro sociální škrty, nikdy jsem nebyl, a kdybych měl volit mezi zvýšením daní a sníţením příjmŧ nízkopříjmovým lidem, tak bych raději - je to hrozně těţké - tak bych raději volil zvednutí daní. Coţ se mi neříká lehce. Mimochodem, krátký článek od Warrena Buffetta jste Plné znění zpráv


jistě postřehli. Píše o tom, proč je nutné chránit ty nejbohatší, a sám do jisté míry volá po tom, aby byl víc zdaněn, protoţe se chce víc podílet větším procentem na tom prŧšvihu, který je. * Byl to takový osamělý výkřik. Sedláček: Ale je pravda, ţe z posledních bohatých let nejvíc těţila bohatá třída. Takţe pokud za to teď má někdo platit, tak právě ti vysokopříjmoví lidé, kteří se s tím vypořádají lépe. Já nechci škrtat nízkopříjmovým lidem. Ale uţ takhle stát dopomáhal k tomu, aby rŧst byl šestiprocentní. Jen blázen by tvrdil, ţe pokud si pŧjčím deset tisíc eur, tak ţe jsem o deset tisíc bohatší. Nejsem! Mŧţu se tak chovat, ale nejsem. Takhle jednoduše se bohatnout nemá. Ovšem pokud to takto udělá stát, tak to tak bereme! Komárek: Řekl bych, ţe nelze kategoricky říct, ţe je nesmyslné tvrzení, kdyţ si pŧjčím deset tisíc eur, tak jsem o ně bohatší. Totiţ kdyţ si je pŧjčím na podnikatelský projekt a zrealizuju ho a on mi přinese dvacet tisíc eur zisku, tak přece jsem bohatší. Kdyţ těch deset tisíc projím, tak samozřejmě nebudu bohatší. Ale víte, já si myslím, ţe my s tím naším dluhem děláme určitý humbuk. Neměli bychom se nechávat deprimovat celoevropskou situací, protoţe jsme malá země… * Karel Schwarzenberg tvrdí, ţe naši ekonomiku vidí černě a ţe zlatá léta uţ máme za sebou. A ţe je dobře, ţe teď nemáme euro. Mŧţete se stručně vyjádřit, jak vidíte dnešní situaci vy? Sedláček: To s tím eurem fakt řekl? Komárek: Z hlediska mezinárodně ekonomické situace ten výhled není příliš optimistický. Jestliţe dolehne krize automobilového prŧmyslu na naši ekonomiku, tak se budeme muset uskromňovat. Ale jinak jsou vnitřní síly ekonomiky obrovské. Nepomŧţe nám, kdyţ se budeme mlátit slovy a budeme vést spory. * Ale slovy se mlátí celá Evropa, která neví, co se sebou. Komárek: Ale bojí se zbytečně. Vţdyť to Německo, to je taková síla! Motor, který mŧţe prorazit do Číny, do Ruska. On proráţí, ale mohl by to přímo válcovat! * Pan Sedláček ještě neodpověděl, jak je na tom obecně česká ekonomika. Sedláček: Souhlasím, ţe tady to je energií překypující pruţina. Jen dodám, ţe jsme závislí na zahraničí, a proto myslím, ţe by nám euro prospělo. Německo dnes samo o sobě nevyrobí nic. Německo k tomu potřebuje mít Českou republiku… To by taky stálo za analýzu - představa pana prezidenta o české cestě je jen přehnaná víra ve schopnosti českého člověka. I Němci si uvědomují, ţe na to sami nestačí, a proto přišli s projektem evropské integrace. A naučili-li jsme se něco od osmi let vlády G. W. Bushe, tak to, ţe i nejsilnější člověk nejsilnější ekonomiky si nemŧţe dělat věci po svém. To se naučil Obama - sestoupit z piedestalu, kleknout si a zeptat se Francie, České republiky, Německa. Bush udělal tu chybu, ţe byl suverénní. Dneska musíme dělat věci spolu. * No a je tedy na tom ekonomika tak černě, jak to vidí předseda TOP 09? Sedláček: Ekonomika ne, okolí ano. My jsme velice citliví na to, co se děje v Německu, co se děje v Řecku, kde se tedy nic horšího uţ asi nestane… V tomto případě jsme čistými dovozci. Jako Česká republika v této situaci nemŧţeme nic pokazit, ale ani k tomu nijak nemŧţeme přispět. Jsme malá ekonomika, nezvrátíme světovou hospodářskou krizi. Prŧšvihy jsme importovali. Naše ekonomika naopak obstála extrémně dobře! Třeba ve srovnání s Maďarskem. * Pane Komárku, souhlasíte? Komárek: Jo. A tentokrát jsme nemuseli dávat ani korunu do sanace bankovního sektoru, protoţe máme jeden z nejniţších státních dluhŧ. Ale myslím, ţe bychom měli dávat náměty k diskusi, jak by celá západní Evropa od té záchranné politiky měla přejít na trajektorii dlouhodobého rŧstu a rozjela se jako největší globální hráč světa. Vţdyť Evropa má stejný HDP jako Čína, jako Spojené státy. Přesto ale Evropa kouká na to, jak Čína jede těmi svými deseti procenty… * Nedostala se EU do situace, kdy sama sebe poţírá? Tím, ţe zachraňuje jednu zemi za druhou, oslabuje zase sebe



Komárek: To určitě ano. Evropa se v tomto smyslu pohybuje v bludném kruhu. Snaţí se samozřejmě, aby nebylo hŧř. Pokrokovější státy tedy dělají obrovskou práci, aby se EU nerozpadla. To by byla katastrofa. A Česko má šanci ukázat svoji intelektuální sílu. Nemŧţe se pořád v koutě ustrašeně krčit. * Myslíte si, ţe se vŧbec nemusíme obávat řeckého scénáře? Sedláček: Zdá se mi, ţe ne. Ale v případě Řecka tomu taky nic nenasvědčovalo. * Řecko mělo před vypuknutím krize dvouprocentní ekonomický rŧst Komárek: Ale mělo přes sto procent dluhŧ uţ dvacet let. Sedláček: My máme jednu výhodu - Česká republika není reálný troublemaker. To nemŧţe říct Maďarsko, Slovensko, Pobaltí... Komárek: Ano, čtyřicet procent dluhu je pořád solidní výsledek. Sedláček: A další věc - my jsme Irsku dlouho záviděli, a jak to dopadlo. Finsku jsme záviděli Nokii. Ale pokud Finsku nedejboţe zkrachuje Nokia, tak je v hlubokém problému. My nikoho takového, náchylného ke zkrachování, nemáme. Naše ekonomika je relativně dobře diverzifikovaná. * Stojíme na více nohách. Sedláček: Tak. A jsou to těţší nohy. A tady je třeba vyseknout poklonu těţkotonáţnímu prŧmyslu. To je to, co Francouzi dnes závidí Němcŧm. Lehká ekonomika je přece jen náchylná k potopení. A co se týče Nokie, ona taky přijde nová verze mobilního telefonu - teď nebudu ţádnou konkurenci jmenovat - a ta Nokia opravdu mŧţe během pŧl roku skončit. To se ti u auta tak jednoduše nestane. A poslední poznámka k euru - kdyby se euro rozpadlo, co by se stalo? Německá marka, nebo řekněme to árijské euro, by vystřelila a Němci by nevyvezli jediný šroub. Němcŧm paradoxně vyhovuje - řeknu to přehnaně, coţ přičtěte na vrub mému rozbujelému mládí - Německu vyhovuje řecká krize, protoţe oslabuje euro. * Německo ale chce, aby Řecko v eurozóně zŧstalo. Proč? Ţe má v řeckých bankách peníze? Sedláček: Ne. Vyloučení Řecka z eurozóny nevyřeší ţádný problém. My jim stejně budeme muset pomáhat. A o úspory tam bychom samozřejmě přišli, protoţe drachma by devalvovala. Taky by to znamenalo bankrot řeckých bank. Všech. Řekové by pochopitelně hned přešli na zahraniční banky… A výsledkem toho všeho by moţná bylo, ţe by se Řecku muselo pomáhat ještě více. Není pravda, ţe Řecku pomáháme proto, ţe je v eurozóně. To je, jako kdybychom tvrdili, ţe Řecku musíme pomáhat, protoţe tam nosí stejnou barvu ponoţek. To je úplně irelevantní! Kdyby Švýcarsko, které není téměř v ţádných evropských strukturách, bankrotovalo, tak mu taky budeme pomáhat. Bude to v našem zájmu. Jako v případě Islandu, který nikdy neviděl euro. Stejně jako v případě Maďarska, které jsme zachránili. Tím, ţe bychom Řeky odřízli od eura, tak je jen šíleně potrestáme a sobě nepomŧţeme. A poslední tragická věc: v momentě, kdy by se začalo vylučovat z eurozóny, tak by úrokové sazby dalším pochybným členŧm eurozóny vystřelily do nekonečna a hned by zbankrotovala Itálie. Pokud by vykopli Řecko, moţná vykopnou i Portugalsko a Itálii - a kdo v Evropě zŧstane? Komárek: Určitě musí Řecko zŧstat v eurozóně. Tady je kolem těch dluhŧ skutečně hysterie. Podívejte se na historii bankrotŧ. Bankovní bankrot neznamená zhroucení, ty státy jedou dál. Řecko tu bude dalších dva tisíce let a bude se usmívat… * Myslíte pod cypřiši, jak říká Václav Klaus? Sedláček: To je nesmysl. To máme jen takový optický pocit, protoţe tam jezdíme na dovolenou. Komárek: To by taky mohli říkat o nás, ţe vysedáváme v hospodách a nic neděláme... Tady je panika, ţe se snad i s těmi dluhy potopíme. Ţe některé státy zmizí z mapy… To jsou nesmysly. Je jen chyba ve finančních tocích. Není vŧbec prostor na debatu, kdo koho vyloučí, převede jeho měnu… Sedláček: Za pět let se mŧţe stát, ţe Řecko bude pomáhat Finsku. Nebo irský příklad. Kdo by kdy tušil, ţe Irové - výstavní skříň EU - budou dvakrát ţádat o pomoc. A tam to neudělali líní cypřišové. Tam to udělali hyperaktivní bankovní úředníci. * Jednou třeba budeme pomáhat Německu my? Sedláček: Uţ teď pomáháme tím, ţe neděláme problémy! A teď - proč se bojíme Číny? Protoţe je velká. A my na to budeme reagovat tím, ţe se rozpadneme? Proč se nebojíme Singapuru, který je mnohem bohatší? Protoţe je malý. Čína je velký masiv lidí a ekonomika, a na to Evropa bude reagovat zmenšením? Plné znění zpráv


* V čem byste byli pro hlubší integraci? Sedláček: Já bych chtěl hlubší fiskální integraci. Komárek: A všechno to chce další klidnou intenzivní diskusi. Bez obav, bez strašení, bez těch fašizoidních tendencí. Sedláček: Ano. * Mají fašizoidní tendence i čeští politici? Komárek: Samozřejmě ţe čeští politici mají fašizoidní tendence. Ale nechci českého prezidenta uráţet. Překvapuje mě, ţe tady má někdo potřebu takových nacionalistických pokřikŧ… Takový „lepenismus―, to je něco, co sem nepatří. Sedláček: V tomto souhlasím s Karlem Schwarzenbergem - toto je mnohem dŧleţitější neţ všechny reformy. Jestli v naší zemi budeme muset znovu obhajovat, ţe nezáleţí na barvě pleti, kdyţ se člověk dopouští kriminality, tak jsme se opravdu vrátili o dvě generace nazpátek. * Oba si myslíte, ţe Klaus je český Le Pen? Komárek: Já jsem v rozporu s Klausem pětadvacet let. A nerad bych se ho dotýkal. Všechno, co se děje kolem pana Bátory a D. O. S. T. a ministerstva školství… To bych asi s noblesou komentovat neuměl. * Na Hradě to obhajují svobodou slova. Sedláček: Je to ironie. Náhle je neziskový sektor v pořádku! Ať ţije občanská společnost! EGOismus je super! Mám pocit, ţe pan prezident podceňuje nenávist. Relativizuje pravdu a lásku. Relativizuje etiku. Relativizuje jakékoli kladné snahy společného konání v České republice i v Evropě. Ale aby to nevypadalo, ţe si ho neváţím: mohl odejít do historie jako respektovaná, byť kontroverzní osoba, která odvedla svŧj díl v 90. letech. On tuto zemi skutečně ekonomicky posunul. * Zhodnoťte tedy Klause jako ekonoma. Komárek: On uţ je dnes spíš politikem. A moţná bude dobře, aţ jím přestane být a stane se zase ekonomem. Je to rozhodně vzdělaný ekonom a jeho přínos k ekonomické diskusi mŧţe být pozitivní. Sedláček: Není tajemství, ţe se s Klausem v mnoha věcech neshodnu. Je to velmi sečtělý ekonom, ale je pouze ekonom. A John Stuart řekl: „Nebude dobrým ekonomem, kdo je pouze ekonomem.― Pochybuju o jeho kladném přínosu. **** Valtr Komárek (81) ekonom Čestný předseda ČSSD (od letošního března; ve straně je od roku 1991) vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech pŧsobil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. Pŧsobil téţ jako poradce Ernesta Che Guevary a podílel se na přípravě ekonomických reforem „praţského jara". V 80. šéfoval Prognostický ústav ČSAV. V listopadu 1989 spolupracoval s OF a stal se prvním místopředsedou tzv. vlády národního Dorozumění Premiéra Mariána Čalfy. Tomáš Sedláček (34) ekonom Pŧsobil mimo jiné jako poradce prezidenta Václava Havla či ministra financí Bohuslava Sobotky. Dnes pracuje jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB, je členem Národní ekonomické rady vlády a zároveň přednáší ekonomii a dějiny ekonomických teorií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a téţ na University of New York in Prague. V roce 2006 uvedl studentský časopis Yale Economic Review jeho profil v článku o pěti mladých perspektivních ekonomech. Foto popis| * KDO MÁ PRAVDU? Rada zní - utrácejte; a vláda sebere zaměstnancŧm deset procent, kroutí hlavou Komárek. Ale vládní škrty jsou jiné téma neţ otázka spotřeby, namítá Sedláček. Foto autor| Foto: 1-4, 6 Karel Šanda, 5 Dan Materna / MF DNES / PROFIMEDIA Foto popis| * FAŠIZOIDNÍ PREZIDENT. "Čeští politici mají fašizoidní tendence. Ale nechci českého prezidenta uráţet," říká Valtr Komárek, jehoţ loni Václav Klaus ocenil Zlatou plaketou. Foto popis| * DUELANTI A SEKUNDANTKA. Debata ekonomŧ pod taktovkou redaktorky TÝDNE Renaty Kalenské se odehrála v bytě Valtra Komárka. Foto autor| Foto: Karel Šanda Plné znění zpráv


_

Nákupem akcií IZIP nevstupuje VZP do rizika 10.10.2011

Zdravotnické noviny - ZDN

str. 02 _

Příloha - Infoservis VZP - aktuálně_

* EZK Česká média jsou v současné době zahlcena zcela zavádějícími informacemi o projektu IZIP. Vybrali jsme několik témat, která veřejnost v této souvislosti zajímají, a pokusíme se je zodpovědět hlavními argumenty z rozhovoru, který poskytl ředitel VZP Pavel Horák deníku Právo. Nabízíme také pro zamyšlení alespoň základní údaje o historii a vývoji IZIP a EZK. * Proč VZP koupila akcie od švýcarské společnosti? Správní radou mi bylo uloţeno získat většinový majetkový podíl IZIP za cenu 1000 korun za akcii, to znamená většinový podíl ve firmě za o něco více neţ milion korun. To je vzhledem k obratu firmy a její skutečné hodnotě směšná cena, ale vŧči VZP spravedlivá, protoţe bez ní by tento projekt nevznikl. Logicky nakupujete akcie od toho, kdo je vlastní. Pokud se někteří vlastníci rozhodli předat akcie zahraničnímu investorovi, těţko jsme mohli říkat, my je od vás nechceme, my je chceme od někoho jiného. Tím také říkám, ţe jsme to věděli a akcie jsme jiţ od švýcarské firmy kupovali. Budu jednat se zahraničním investorem o tom, jak z projektu dostat úspory a návratnost vloţených financí pro VZP a jak úspěšný projekt rozšířit v evropském prostoru; to jsou věci, které jsou logicky i v jeho zájmu. * Kolik akcií VZP vlastní? Vlastníme 51 % a byl to mimochodem mŧj návrh správní radě, abychom takový podíl získali. Pŧvodní návrh byl totiţ 50 %. Akcie jsou v advokátní úschově stejně jako peníze, které jsme za ně zaplatili. Nákup je vratný, takţe do ţádného rizika nevstupujeme. Ten současný rozruch přičítám právě tomu, ţe by mohlo být zejména pro konkurenci výhodné, kdyby k tomuto strategickému spojení nedošlo. Nemyslím si, ţe by bylo dobré jediný existující projekt elektronizace zdravotnictví v České republice zahodit a místo toho si za stejné nebo vyšší náklady programovat něco jiného nebo kupovat něco podobného od zahraničního dodavatele, zvláště kdyţ náš projekt získal řadu ocenění v Evropě i ve světě, má všechny akreditace bezpečnosti uloţení dat a je referenčním projektem EU. Abychom si ochránili svoje zájmy, máme uzavřené smlouvy, které zabraňují tomu, aby nám tento projekt někdo mohl přes noc zrušit a převést jinam. Na doporučení auditora, se kterým jsme řešili strategii pojišťovny, jsme posílili tyto záruky i přímým, a dokonce majoritním majetkovým vstupem. To měla pojišťovna udělat na samém počátku projektu a jsem rád, ţe se to podařilo napravit. Je logické, ţe smluvní vztah je vyváţený a ţe i protistrana má díky němu jistotu, ţe přes noc nezměníme názor a nezahodíme deset let práce a více neţ miliardu korun do koše. Je jedno, jestli smluvní protistrana je český subjekt nebo švýcarský. * Jaké jsou náklady na IZIP? Celý projekt se neustále zlevňuje. V příštím roce předpokládáme náklady 12,5 milionu Kč měsíčně (tzn. 150 milionŧ korun ročně), na této úrovni měsíčních nákladŧ jiţ jsme. Na druhou stranu i ty nejstřízlivější odhady dosaţitelných úspor tyto náklady řádově převyšují – vzpomeňte na všechny opakovaně a dvojmo či trojmo předepsané léky a drahé laboratoře, na všechen ten chaos, který provází poskytování zdravotní péče, protoţe jednotliví lékaři často netuší, co jiţ bylo provedeno a předepsáno, na všechno to telefonické shánění výsledkŧ vyšetření. Je třeba si také uvědomit, ţe náklady na zdravotní kníţky tvoří jen polovinu této sumy. Druhou polovinu tvoří elektronická komunikace o osobním účtu pacienta a jeho účtu zdravotního pojištění. To je ve strategii ministerstva a u nás je to realita jiţ dnes. A nezapomeňme na celý portál elektronické komunikace – s plátci pojistného, zaměstnavateli, státní správou, a zejména se zdravotnickými zařízeními, která posílají vyúčtování a faktury. Místo toho, aby pacient s balíkem papírŧ obcházel rŧzné lékaře a znovu a znovu je seznamoval s tím, co jiţ prodělal, má ošetřující lékař k dispozici vše, co potřebuje. Výsledky laboratorních vyšetření, všechny předepsané léky, propouštěcí zprávy z nemocnic a lékařské zprávy z odborných vyšetření. Pacient si mŧţe ve své části zdravotní kníţky doplnit informace, které by podle jeho názoru měli znát lékaři, řídí si přístup lékařŧ do svých dat, má k dispozici elektronický očkovací prŧkaz, řadu edukačních aktivit. Plné znění zpráv


* Bude proveden audit vztahŧ a smluv VZP s IZIP? Je to samozřejmost a výběrové řízení na auditora jiţ bylo vyhlášeno a i médiím jsme to říkali dávno předtím, neţ někdo rozvířil dnešní diskusi. Nejedná se jen o smlouvy mezi VZP a IZIP, ale o audit všech smluv, které IZIP má uzavřené. Zejména nás zajímají subdodavatelské smlouvy. Smlouvy s VZP toho budou součástí, ale tam nás zajímá hlavně vazba na tyto subdodavatelské smlouvy. Od podpisu smluv máme 90 dní na to, abychom si zkontrolovali vše, co potřebujeme. *** lékaři nemají zájem Největším problémem projektu elektronických zdravotních kníţek společnosti IZIP není podle poslance ODS a člena správní rady VZP Borise Šťastného, kdo vlastní menšinový podíl ve firmě, ale ţe projekt nemá klienty. „Lékaře se nepodařilo přesvědčit, aby ho pouţívali. Co nyní pojišťovna dělá, je snaha projekt zhospodárnit a dostat pod kontrolu,― řekl ČTK. Po technické stránce je podle Šťastného vše připraveno k tomu, aby projekt fungoval, povinnost ho pouţívat ale lékaři zákonem nedostali a pojišťovna je k tomu nedonutila ani smlouvami. Historie projektu izip v bodech * 1999 – zdokumentovaný vznik myšlenky IZIP * 2000 – popsání metodiky a návrh řešení; nabídka Ministerstvu zdravotnictví ČR na implementaci systému v reţii MZ včetně veškerých autorských práv, které MZ nevyuţilo * 2001 – vznik IZIP, spol. s r. o.; vyvinutí softwaru elektronických zdravotních kníţek z vlastních zdrojŧ; zahájení jednání se všemi zdravotními pojišťovnami, zájem projevila VZP; zahájení spolupráce s garanty technologií * 2002 – testovací a ověřovací provoz kontrolovaný VZP; podání patentové přihlášky IZIP; ocenění Institutu ekonomických studií FSV UK – Nejlepší sociálně-ekonomický projekt * 2003 – testovací a ověřovací provoz kontrolovaný VZP; MZ zahrnuje IZIP do koncepce zdravotnictví (IZIP byl tehdy součástí i dalších následujících koncepcí zdravotnictví) * 2004 – ukončení testovacího provozu; uznání patentovatelnosti – tím i potvrzení, ţe neexistuje na světě podobný projekt; výběrové řízení VZP dle zákona s výzvou jednomu zájemci (vzhledem k patentu); zařazení mezi 12 nejlepších EU projektŧ EIPA v oblasti eHealth * 2005 – ocenění nejlepší projekt na světě v roce 2005 v oblasti eHealth; INVEX – „Cena ministryně informatiky― * 2006 – transformace společnosti na IZIP, a.s.; uvalena nucená správa na VZP a vyšetřování parlamentní komisí – bez negativního nálezu; „konzervace― projektu z finančních dŧvodŧ, posuzování variant dalšího postupu ze strany VZP * 2007 – konec exkluzivity pro VZP; otevření systému ostatním zdravotním pojišťovnám – přistoupila ČNZP * 2008 – znovuposuzování moţných přínosŧ projektu pro VZP vyústilo v nadefinování sluţeb potřebných pro pojišťovnu (komunikace s pojištěncem a plátcem pojistného), prověření projektu, měnící se situace na trhu pojišťoven, vyhodnocení projektu jako významného pro klienty VZP, obnovení exkluzivní spolupráce s VZP a zavedení pojišťovnou poţadovaných sluţeb * 2009 – klíčovost projektu pro VZP potvrdilo i zpracování strategie VZP včetně doporučení ochrany zájmŧ VZP formou majetkové účasti ve společnosti, rozšiřování počtu klientŧ i zdravotnických zařízení, zavedení nových sluţeb; realizace projektu B2B sluţeb na straně VZP vytváří další podmínky pro eHealth i pro vyuţití IZIP * 2010 – akvizice klientŧ, jednání o majetkové účasti a o změně motivací k vyuţívání systému tak, aby se realizovaly přínosy ze zavedeného řešení, zapracování zpětné vazby od klientŧ do konceptu, vyuţití komunikační kapacity systému pro potřeby portálu VZP a realizace tohoto řešení. izip je jedinečný Systém Elektronických zdravotních kníţek představuje unikátní patentovanou sluţbu v ČR, která je vedena pod patentem č. 297 879 „Zpŧsob shromaţďování, evidence a zpřístupnění informací o zdravotní péči a jejích výsledcích a jeho pouţití― z roku 2002 u Úřadu prŧmyslového vlastnictví. V České republice neexistuje adekvátní komplexní systém sdílení informací v reálném čase mezi lékaři a pacientem a mezi lékaři navzájem. Systém je navíc referenčním projektem EU a součástí evropského projektu elektronického zdravotnictví – epSOS. Foto autor| foto: Profimedia _



Sociální sítě skutečné přátelství nenahradí 8.10.2011

Haló noviny str. 03 Z domova_ Marie KUDRNOVSKÁ_

Rozhovor Haló novin s poslankyní Ivanou Levou (KSČM), stínovou ministryní kultury * Do pŧsobnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání patří od 1. června 2010 oblast mediální gramotnosti ve vztahu k novým komunikačním technologiím. Mŧţete vysvětlit, o co jde? Zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních sluţbách, zapracoval evropskou směrnici a uloţil radě informovat Evropský regulační úřad o mediální gramotnosti v České republice a o opatřeních přijímaných na podporu mediální gramotnosti ze strany provozovatelŧ vysílání a poskytovatelŧ audiovizuálních * Jak lze mediální gramotnost definovat? Mediálně gramotný člověk je schopný osvojit si základní poznatky o fungování současných médií (tisku, rozhlasu, televize, internetu, »chytrých« telefonŧ atd.), umí nové technologie vyuţívat a je vzdělán k tomu, aby dokázal posoudit a odhalit, kdy a jak s ním média manipulují. Protoţe vliv médií roste, povaţuji za velmi potřebné, aby nejen mladí lidé pochopili, ţe ne vše, co jim média předkládají, je pravdivé. Aby nenaletěli na kaţdou zdánlivě věrohodnou informaci, aby naivně nepřejímali mnohdy nenápadně podsouvané polopravdy a lţi. Je nezbytné především vzdělat učitele i rodiče, aby věděli, jak například internet mŧţe mladým prospět, ale i uškodit. * Mŧţe Rada pro rozhlasové a televizní vysílání tak náročný úkol splnit, kdyţ v mnohých evropských zemích se touto oblastí zabývají vládní orgány? Rada začala tím, ţe pověřila Centrum pro mediální studia při Fakultě sociálních věd UK v Praze výzkumem současného stavu mediální gramotnosti, aby zjistila výchozí stav. Také má rada povinnost o výsledcích informovat evropské orgány. * Čím se prŧzkum zabýval a jaké poznatky přinesl? Osloveno bylo 819 respondentŧ starších 15 let. Odpovídali na otázky týkající se dovedností v uţívání nových médií, velká část otázek směřovala k internetu, mobilním telefonŧm, k zájmu o nové komunikační technologie. Druhou oblast představovaly dotazy k sociálním sítím, vlivu nových médií na jedince, ke kontrole nevhodného obsahu, šířeného internetem. Nedokáţu získané poznatky vtěsnat do několika řádek, přesto mě některá zjištění zaujala. * Podělíte se o ně? Výsledky prŧzkumu především potvrdily rŧzný přístup k médiím generací mladých a seniorŧ. Mladí ve věku 15 aţ 29 let vnímají televizi jako přeţitek, zpravodajské pořady sledují na internetu nebo vŧbec ne. Sportovní přenosy chtějí vidět na velkoplošných obrazovkách v restauracích, »chytrý« telefon povaţují za naprostou nezbytnost, neboť ho mají kamarádi, vyuţívají mobil převáţně k posílání SMS, poslechu hudby a surfování na internetu. Internet jim nahrazuje návštěvu kina a umoţňuje jim spojení s mnoha lidmi na sociálních sítích, vyvolává v nich falešnou představu, ţe nejsou sami, ţe mají přátele, ačkoliv se o skutečné přátelství nejedná. * A senioři? Senioři sledují televizi často, ale zprávy čerpají i z tisku. V domácnostech, kde jsou děti, zvládají i práci s internetem, ţijí-li sami, většinou počítač nemají. A protoţe ve svém bývalém zaměstnání nepotřebovali internet, nevyuţívají ho. Přibývá těch, kteří se jiţ naučili komunikovat s dětmi prostřednictvím e-mailu a mobilního telefonu. Takové spojení ale povaţuji za prostředek odosobnění vztahu mezi rodiči a dětmi. Chtějí se s potomky setkávat, ne si dopisovat či volat. Někteří ani mobil nevlastní. O nové, »chytré« telefony se senioři nezajímají. S vyšším věkem dotazovaných roste chuť regulovat podobu internetového obsahu, volá se po orgánu, který se bude zabývat omezováním přístupu dětí k některým pořadŧm (například k pornografii), neboť internet je médium se zásadním vlivem. Zajímavé je zjištění, ţe v oblasti reklamy je nejdŧvěryhodnější televizní reklama, nejmenší dŧvěru pak má teleshopping. Reklamní letáky ztrácejí dŧvěryhodnost při jejich větším počtu. Plné znění zpráv


* Jaké další kroky rada připravuje? Historicky první analýza zmapovala situaci. Nyní bude následovat druhá – pro věk do 15 let. Myslím, ţe leckterá zjištění nás překvapí. Teprve v příštích letech budeme moci srovnávat úroveň mediální gramotnosti. Mediální výchova je díky ministerstvu školství zařazena do rámcových vzdělávacích programŧ škol, jistě bude součástí vzdělávacích cyklŧ pro dříve narozené a doprovodí je vzdělávací kampaně v médiích. Věřím, ţe jiţ v následujícím roce Česká republika v mezinárodním srovnání obstojí. *** Povaţuji za potřebné, aby lidé pochopili, ţe ne vše, co jim média předkládají, je pravdivé. Aby nenaletěli na kaţdou zdánlivě věrohodnou informaci, aby naivně nepřejímali mnohdy nenápadně podsouvané polopravdy a lţi. Foto popis| _

Barack Obama pozval Petra Nečase do Bílého domu 8.10.2011

Prima TV

str. 08 _

18:55 Zprávy TV Prima_

Roman FOJTA, moderátor -------------------Premiér Petr Nečas se za pár týdnŧ sejde s americkým prezidentem Barackem Obamou. Dostal od něj totiţ pozvání k návštěvě Spojených státŧ. Je to vŧbec poprvé, co se Obama sejde na pŧdě Bílého domu s vysoce postaveným českým politikem. To, ţe pozvání dostal jako první premiér a nikoli prezident, je podle politologŧ normální. Českou zahraniční politiku totiţ vykonává vláda. Politologové zároveň dodávají, ţe éra nadstandardních vztahŧ s USA skončila s odchodem Václava Havla z prezidentské funkce. Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------Je to státník, který je ve světě hodně vidět a hlavně slyšet. Moţná právě proto ale podle politologŧ jezdí v uvozovkách jen přednášet a to i do Spojených státŧ. Oficiální pozvání od prezidentŧ Bushe a teď i Obamy do Bílého domu zatím totiţ nedostal. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, VŠE -------------------Je tam skutečně ta jeho postavení podstatně niţší a spíš takový provinční. Bořivoj HNÍZDO, politolog, Institut politologických studií FSV UK -------------------Dneska jsme v době, řekněme, normálních vztahŧ mezi Spojenými státy a Českou republikou. Premiér je tou hlavní politickou funkcí v našem státě. Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------Podle politologŧ si ale Václav Klaus za to, ţe zatím nebyl do Bílého domu pozván, mŧţe tak trochu sám. Nesouhlasí prý totiţ příliš s americkou zahraniční politikou. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, VŠE -------------------Nepatří mezi tedy takto vnímané spojence USA. Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------Plné znění zpráv


A navíc kvŧli svým názorŧm bývá prý v Americe vnímán velmi kontroverzně. Bořivoj HNÍZDO, politolog, Institut politologických studií FSV UK -------------------Prezident Havel měl jednak zvláštní postavení před americkou veřejností a před americkými politiky. Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoloţka, VŠE -------------------Oslovoval intelektuální skupiny jak ze strany demokratŧ, tak ze strany konzervativcŧ. U Václava Klause je, řekněme, ta orientace v tom politickém spektru hodně zúţená spíše na opravdu skupinky, které se pohybují u toho velmi silně neokonzervativního proudu. Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------A tak uţ zase jede premiér. redaktor /citace: Jiří WEIGL, kancléř prezidenta Václava Klause/ /Zdroj: iDnes/ -------------------"Oba prezidenti se viděli na summitu NATO, takţe si myslím, ţe vzájemný kontakt je přirozený." Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------Návštěva českého premiéra v Bílém domě se připravuje uţ několik týdnŧ. Řešit by se měla hlavně spolupráce obou zemí. Jan OSÚCH, mluvčí Vlády ČR -------------------Politici by měli mluvit například o hospodářské a obchodní spolupráci obou zemí. Petr GANDALOVIČ, velvyslanec ČR ve Spojených státech -------------------Je jasné, ţe Američané mají zájem o účast v tendru na dostavbu Temelína, ale my jim samozřejmě říkáme, ţe jejich vítězství v ţádném případě není jisté. Tereza MATYSOVÁ, redaktorka -------------------Tereza Matysová, televize Prima. _

Smrt slečny Marplové 7.10.2011

Víkend HN str. 20 Téma - Detektivní seriály_ Tereza Hromádková_

Čeští diváci zaţívají novou éru televizních detektivek. Namísto rázovitých Columbŧ a Maigretŧ je nyní baví týmy vědcŧ řešících vraţdy pod mikroskopem v moderních laboratořích. Podle mediálních expertŧ za to mŧţe 11. září a plazmová obrazovka. Mladá policistka se plíţí do sklepa vykřičeného domu. Tuší, ţe se tu stala vraţda prostitutky, a hledá dŧkazy. Kamera ji těkavě sleduje, zvyšuje napětí. Kdyţ hrdinka najde úlomek zubu, střih přenese diváky do okamţiku vraţdy a rozostřený obraz ukazuje, jak oběť dostává nakládačku. Tohle ovšem není story z newyorského podsvětí, ale český příběh o Berdychově gangu. Diváci právě sledují nejnovější český seriál Expozitura televize Nova. „Inspirovali jsme se Kriminálkou Miami, Las Vegas a také filmem Bourneovo ultimátum,― říká reţisér Petr Kotek. „Do Expozitury jsme přenesli spoustu prvkŧ, například rychlou, těkavou a ţivou kameru, dlouhé objektivy, přeostřování, systematickou práci se stínem či siluetami.― Tím vším se chce česká produkce přiblíţit americkým krimiseriálŧm, které před deseti lety zpŧsobily v televizní zábavě revoluci. Díky nim se změnil nejen zpŧsob natáčení, ale i postavy Plné znění zpráv


vyšetřovatelŧ. Namísto detektivŧ střihu slečny Marplové nebo Columba v ušmudlaném baloňáku se dostaly na televizní obrazovku specializované týmy a neomylné vědecké metody. „Noví hrdinové uţ nejsou detektivové s osobním šarmem a osobními slabŧstkami, ale cool a zároveň chladní patologové, chemici, molekulární genetici a počítačoví experti, vysoce specializovaní odborníci..., kteří pokud mají nějakou slabost, tak je to slabost pro obor,― píše o změně televizního detektivního ţánru ve své eseji literární publicistka Veronika Jičínská. Modrý New York, oranţová Miami Na začátku stál seriál s názvem C. S. I. neboli Crime Scene Investigation Las Vegas, který americká televize CBS začala vysílat v roce 2000. Čeští diváci ji pod názvem Kriminálka Las Vegas viděli poprvé v září 2006. Série epizod z „města hříchu― byla úvodní z trilogie kriminálek - posléze nechají tvŧrci vzniknout podobné týmy v Miami (2002) a New Yorku (2004). Seriály zaloţené na práci forenzního oddělení se staly neuvěřitelně úspěšné, pronikly na 200 mediálních trhŧ a jejich publikum se celkově odhaduje na dvě miliardy divákŧ. Na kontě mají také šest Zlatých glóbŧ, několik cen Emmy a čtyřikrát byly oceněny jako celosvětově nejsledovanější televizní dramatický seriál, naposledy letos v červnu. V České republice v současnosti sleduje vyšetřovatele z Miami 880 tisíc divákŧ starších 15 let, v letech 2006 a 2007 to prŧměrně bylo dokonce téměř jeden a pŧl milionu divákŧ. Čím si série C. S. I. vyslouţila takovou oblibu? „Naprosto revoluční byla výše investic do produkční kvality seriálu. Díky ní se všechny tři řady podobají filmu, coţ se do té doby nepraktikovalo, protoţe na malé televizní obrazovce efektní scény, jako jsou třeba honičky v autech, nevyzní,― vysvětluje Milan Kruml, který přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. „Jenţe ve chvíli, kdy se změnila koncová zařízení na obrovské televizní plazmy, začalo mít smysl produkovat seriály, jeţ jsou natočeny stejně jako film, tedy mění se záběr kamery, zpomaluje se, vyuţívá se greading neboli barvení scén. V případě kriminálek to šlo dokonce tak daleko, ţe se barevně liší jednotlivé řady - série z New Yorku je výrazně modrá, Miami oranţovoţlutá. Vyvolává to větší emoce,― doplňuje Kruml, který pracuje také jako analytik společnosti Media Pro Pictures zabývající se tvorbou seriálŧ. Odlišný zpŧsob natáčení C. S. I. znamenal prŧlom ve světě televizní zábavy. „Kdyţ začnete točit i pro televizi jako pro film, ovlivníte celý trh, protoţe konkurence si nemŧţe dovolit pořady, které budou na první pohled ze staré školy. Celý trh tak donutíte zvýšit úroveň produkce. To je zásluha C. S. I.,― uvádí mediální analytik Kruml jeden z hlavních dŧvodŧ, proč začátkem tisíciletí začaly televizní obrazovky plnit regionáln,napodobeniny‘ C. S. I., ať uţ z Berlína, Paříţe (u nás uvádí ČT), nebo dokonce i z Prahy. „Do vyprávění a stylizace Kriminálky Anděl se promítla inspirace americkými moderními seriály, jako je Kriminálka Miami či New York,― potvrzuje vliv amerických tvŧrcŧ Jiří Chlumský, reţisér série případŧ z praţského Smíchova, vysílaných Novou. Filmový zpŧsob natáčení s sebou ovšem nese obrovské zvýšení nákladŧ, které si evropské televize mohly stěţí dovolit. Proto jsou jejich seriály skromnějšího formátu. „Tři miliony, kolik přibliţně stojí jeden díl C. S. I., je rozpočet, za který u nás natočíte celou řadu. Jenţe v USA se jim vynaloţené náklady v prime timu vrátí, stejně jako kdyţ si najmou na natočení úvodní nebo finální epizody hollywoodského reţiséra zvučného jména,― naráţí Milan Kruml na fakt, ţe poslední dvě epizody jedné ze sérií Kriminálky Las Vegas natočil Quentin Tarantino. Pronikání pod povrch Jestliţe mají detektivové z Las Vegas nebo Miami obrovskou sledovanost, není to jen proto, ţe kaţdý díl stojí tři miliony dolarŧ. Dŧleţité je také to, ţe nabízí sdělení, na něţ obecenstvo čeká - neomylné vědecké vyšetřovací metody. Demonstrují je detailní záběry z momentu vraţdy - mikroskopické poškození tkání nebo mnohonásobně zmenšený detail kulky prolétnuvší mozkem -, které jdou mnohem dál, neţ je pouhému oku patrné. Tyto sekvence vlastně „rekonstruují―, na co vědci v laboratorních podmínkách právě přišli. Kaţdá taková rekonstrukce odhalí detail, který předtím nebyl zřejmý. Není to tedy uţ postava vyšetřovatele, kdo metodou nenápadných výslechŧ či zvaţováním psychologických motivŧ postav odhalí pachatele. „Nový hrdina je tým ve svém celku, v němţ policisté, jako zástupci výkonné moci, mají jen jednu z rolí - rozhodující roli hraje věda, její moc a neomylnost,― upozorňuje ve své eseji Veronika Jičínská. Seriály C. S. I. skutečně ukazují svět, v němţ věda dokáţe najít a usvědčit jakéhokoliv pachatele, byť by byl seberafinovanější. A není náhoda, ţe právě takové verzi světa chtěli lidé v éře po 11. září uvěřit. „Začali jsme vysílat v roce 2000 a byl to úspěch, ale sledovanost vystřelila nahoru po útocích z 11. září. Lidé byli lační po dalších epizodách. Nacházeli v nich smysl pro spravedlnost - pomáhalo jim vědomí, ţe zločiny řeší lidé, jako jsou postavy z našeho seriálu. A největším zločinem na světě bylo pochopitelně 11. září,― hovoří o podstatě úspěchu kriminálek jejich tvŧrce, scenárista Anthony Zuiker v dokumentu o fenoménu C. S. I. Plné znění zpráv


Milan Kruml dává tento fakt navíc do souvislosti s předchozím vývojem televizního kriminálního ţánru. „Podobný zlom, který přišel na začátku nového tisíciletí s C. S. I., zpŧsobil v 80. letech seriál Miami Vice. Do té doby totiţ říkaly všechny kriminálky, ţe kaţdý zločinec bude vypátrán a potrestán. Tvŧrci Miami Vice přišli jako první s konceptem, ţe zločin nejsme schopni porazit, jsme schopni pouze pokusit se proti němu bojovat a omezit jeho projevy.― Seriál Miami Vice byl podle Krumla úspěšný právě proto, ţe ukazoval divákŧm takový svět, jaký jim připadal reálný. C. S. I. ale tenhle koncept úplně obrátila. Jejím hlavním sdělením je, ţe cokoliv se stane, policie díky geniální technice vyšetří. A právě to chtěli lidé po 11. září slyšet. Anatomie, psychologie, patologie Úspěch kriminálního ţánru závisí tedy na tom, čemu jsou lidé ochotni věřit. Týká se to jak povahy zločinu, tak zpŧsobŧ, kterými je potírán. Přitom se nesmí zapomínat na geografický kontext. Co by divákŧm připadalo jako nereálné v českém prostředí, to povaţují za moţné v amerických laboratořích. Současná zaoceánská seriálová produkce této víry beze zbytku vyuţívá a přináší seriály, v nichţ mají vyšetřovatelé k dispozici vědecké metody často z říše science fiction. Platí to zdaleka nejen o kriminálce C. S. I., která publiku namlouvá, ţe analýza DNA má vţdycky pozitivní výsledek, nebo ţe ze záběrŧ prŧmyslové kamery pořízených na dálku lze získat pachatelovu podobu (viz rámeček Fikce v. realita). Skutečnost, ţe diváci jsou ochotni věřit v neomylnost vědy, také celkově proměnila charakter vyšetřujících. Zatímco v 70. letech pátral po zločincích Columbo, dnes jsou to špičkoví vědci - antropologové a chemici (seriál Sběratelé kostí), patologové (Drzá Jordan) nebo psychologové (Myšlenky zločince, Anatomie lţi). V posledně jmenovaných případech se však nejedná o znalost psychologie ve smyslu rozkrývání sloţitých mezilidských vztahŧ, které vedly ke zločinu, ale o psychologii jako vědu, která dokáţe pomocí „experimentálně doloţených metod― vypátrat, kde se nalézá masový vrah a kde brzy znovu udeří, případně přijde na scénu analyzátor lţi a z mimoverbálních projevŧ zúčastněných neomylně pozná, kdo říká pravdu a kdo lţe. Lidé jsou zkrátka ochotni uvěřit v bezbřehé moţnosti vědy, a to dokonce do té míry, ţe poţadují stejné výsledky jako v seriálech i v reálném ţivotě. V souvislosti s kriminálkou Las Vegas se dokonce hovoří o tzv. C. S. I. efektu, který se projevuje i v České republice. „Vliv seriálu je patrný na policisty z místních oddělení, jejichţ očekávání jsou často nereálná. Chtějí výsledky rychle a myslí si, ţe moţnosti laboratoří jsou takřka neomezené,― potvrzuje Pavel Kolář, ředitel Kriminalistického ústavu Praha. Konec jednoho detektiva Detektivky zaloţené na vědeckém bádání se ale nebudou drţet na výsluní věčně. V televizním showbyznysu totiţ platí, ţe pokud něco funguje, začnou to pouţívat všichni a divák je po určité době přesycen. Milan Kruml proto předpovídá, ţe se tvŧrci kriminálních seriálŧ vrátí k postavám. „U první řady C. S. I. hrála technika obrovskou roli. U těch dalších byly ale daleko víc v popředí postavy. Tvŧrci seriálŧ se k nim opět vracejí, uţ si ovšem nevystačí s jednou, protoţe to je příliš velké riziko. Kdyţ někomu osamělý detektiv nesedne, hrozí, ţe se na seriál přestane dívat, zatímco u týmu sloţeného z několika postav je pravděpodobné, ţe si mezi nimi kaţdý svého favorita najde. To je třeba případ seriálu Havaj 5-0 se čtveřicí detektivŧ, který měl v USA velkou sledovanost,― popisuje Kruml další kriminálku z americké produkce, která se letos v září ocitla v českém mediálním prostoru pod hlavičkou TV Prima. Zároveň tvŧrci současných seriálŧ nezapomínají na dramatický oblouk, který se klene nad jednotlivými epizodami. Nejčastěji souvisí s minulostí jedné z hlavních postav a probíhá jako dlouhodobé paralelní vyšetřování. Nedostává ovšem tak velký prostor, aby odrazoval diváky, kteří seriál nesledují pravidelně. Nápady z Evropy Kriminální seriály neputují jen z USA do Evropy. V posledních letech je to stále častěji naopak. Zajímavé ovšem je, v jaké podobě se série z kontinentu na kontinent stěhují. „Američani uţ dávno nejsou tak kreativní, jako bývali. Kupují dnes nápady od Britŧ nebo Němcŧ, produkují si to v poţadované kvalitě, a pak to prodávají zpátky do Evropy. Pokud jde tedy o prodej licencí, Britové Američany trojnásobně předběhli. Kdyţ se ale podíváte na to, co se prodává jako hotov,konzerva‘, jsou Američané bezkonkurenční,― vysvětluje Kruml, jak dnes funguje trh s televizní zábavou. Jako příklad uvádí slavný britský seriál Hlavní podezřelý (u nás běţel na TV Barrandov), v němţ hraje komisařku Helen Mirrenová. Jako další příklad by mohl poslouţit seriál Expozitura, na jejíţ novou adaptaci zakoupily práva distribuční společnosti pro americký trh. Pokud se námět znovu zfilmuje, bude se vysílat pod anglickým označením Organised Crime Unit. Ačkoliv se tedy jedná o případ z ryze českého podsvětí, má pro Američany všechny poţadované atributy: tým detektivŧ s výraznými postavami, epizodní strukturu i dramatický oblouk, táhnoucí se celou šestnáctidílnou sérií. Plné znění zpráv


„Američané si točí vlastní verze i proto, ţe nesnesou evropský styl narace a musí se jim to převyprávět. Naopak to ale funguje. Jejich zpŧsob vyprávění je natolik univerzální, ţe ho Evropané přijímají bez problémŧ,― dodává Kruml. Podle něj americké seriály častěji neţ ty evropské připomínají divákŧm, co se stalo, nepracují s náznakem, ale vše dokonale vysvětlují a celkově předpokládají, ţe divákŧm spousta věcí unikne a je nutné jim je zopakovat. Jestliţe tedy Američané koupili scénář seriálu Expozitura, mohou se čeští diváci jednou dočkat jejího amerického zpracování, tedy ještě „američtějšího―, neţ je současná česká verze inspirovaná kriminálkami C. S. I. *** Diváci věří v neomylnost vědy. Metody televizních vyšetřovatelŧ jsou však často z říše science fiction. Kdyţ někomu osamělý detektiv nesedne, hrozí, ţe se na seriál přestane dívat, zatímco u týmu sloţeného z několika postav je pravděpodobné, ţe si mezi nimi kaţdý najde svého favorita. (Milan Kruml) Noví hrdinové uţ nejsou detektivové s osobním šarmem a osobními slabŧstkami. (Veronika Jičínská) Vliv seriálŧ na policisty je patrný. Jejich očekávání jsou často nereálná. Chtějí výsledky rychle a myslí si, ţe moţnosti laboratoří jsou neomezené. (kriminalista Pavel Kolář) MIAMI VICE (1984) Hlavními postavami seriálu z produkce televize NBC jsou bývalá hvězda amerického fotbalu a veterán z Vietnamu „Sonny― Crockett (Don Johnson) a jeho parťák „Rico― Tubbs (Philip Michael Thomas) z New Yorku. Společně vyšetřují zločiny především z drogového podsvětí. Seriál ukazoval svět zločinu záměrně v drsnějším duchu za doprovodu dŧmyslně pouţité hudby, která se nezřídka stávala rovnocennou sloţkou k vizuální stránce seriálu. Jejím autorem byl český rodák Jan Hammer. Seriál dokonce ovlivňoval i módu. Na popularitě mu přidávaly také některé role ztvárněné významnými muzikanty, např. Genem Simmonsem z Kiss nebo Frankem Zappou, kteří hráli drogové dealery. C. S. I. Crime Scene Investigation - Kriminálka Las Vagas (2000), Kriminálka Miami (2002), Kriminálka New York (2004) Pŧvodní námět na seriál zaloţený na práci forenzního oddělení z Las Vegas má na svědomí scenárista Anthony Zuiker. Jednotlivé seriály ze třech amerických měst na první pohled odlišuje nejen barevné ladění obrazu, ale i hlavní postavy vyšetřovatelŧ. Kriminálce Las Vegas velí chladně uvaţující Gil Grissom, jehoţ jedinou „slabostí― je záliba ve studiu hmyzu, oddělení v Miami šéfuje expert na výbušniny Horatio Caine, jehoţ zrzavá, na stranu neustále nakloněná hlava funguje také jako jeden z poznávacích znamení seriálu, a experty z newyorského oddělení má na starosti Mac Taylor v podání herce Garyho Siniseho, známého například z filmu Lidská skvrna. EXPOZITURA (2008) Šestnáctidílný seriál vznikl na motivy skutečných kriminálních činŧ Berdychova gangu, který prorostl do policejních špiček. Za scénářem stojí reportéři TV Nova Josef Klíma a Janek Kroupa. Hlavními postavami jsou mladá policistka Tereza (Hana Vágnerová) a její parťák Dan (Robert Jasków). Ti jsou však součástí většího týmu šesti policistŧ, jejichţ pátrání je také předmětem jednotlivých epizod. V kaţdém díle se uzavře jeden dílčí případ, ale hlavní drama prochází celým seriálem. Expozitura, která staví na akčních scénách a je nejdraţším seriálovým projektem TV Nova, se vysílá od od 7. září letošního roku a prŧměrně ji sleduje téměř jeden a pŧl milionu divákŧ starších 15 let. ANATOMIE LŢI (2009) Hlavním protagonistou seriálu televize Fox je psycholog Cal Lightman (Tim Roth), který je schopen poznat na základě analýzy mimických svalŧ, intonace a gest, kdy podezřelý lţe a kdy mluví pravdu. Podobně jako v seriálu Dr. House pracují tvŧrci i v tomto případě s hlavním hrdinou „drsňákem―, který se snaţí najít pravdu pomocí neomaleného chování. Vedle Lightmana je výraznou postavou seriálu ţenská hrdinka Gillian Fosterová, která funguje podobně jako Sherlockŧv doktor Watson a vysvětluje pomalejším divákŧm, jak Lightman k některým geniálním závěrŧm došel. Činí tak i pomocí ukázek grimas a gest existujících amerických politikŧ, coţ dodává seriálu na aktuálnosti a reálnosti. Plné znění zpráv


FIKCE vs. REALITA Jak probíhá vyšetřování v reálném světě? Pavel Kolář, ředitel praţského kriminalistického ústavu, vyvrací nejčastější seriálové mýty Analýza DNA má pokaţdé pozitivní výsledek. Analýza DNA je metoda, která vede k jednoznačné identifikaci pachatele, ale to platí jen v ideálním případě, kdy biologické vzorky nalezené na místě činu nepodlehly degradaci (např. kvŧli vlhkosti nebo slunečnímu záření) a podaří se stanovit úplný profil DNA. Pak lze říci, ţe nalezený biologický materiál patří na sto procent jednomu člověku. Zda je také on tím pachatelem, to uţ musí dokázat vyšetřovatel. V reálném světě nám ale analýza DNA vţdy nevyjde. Často pracujeme s degradovaným materiálem, u plošných stěrŧ (např. z povrchu telefonního sluchátka) se navíc setkáváme se smíšenými vzorky více osob, kde je obtíţné určit genetický profil jednoho člověka. Zde poté pracujeme s určitou pravděpodobností, coţ uţ není stoprocentní identifikace. Vyhodnocování laboratorních výsledkŧ trvá několik minut. Vlastní analýza DNA v laboratoři trvá šest aţ osm hodin, ovšem to platí zase jen v ideálním případě. Navíc dnešní forenzní laboratoře nejen u nás, ale i ve světě jsou zavaleny vzorky, takţe vyšetřovatelé musejí na výsledky čekat, obvykle tak měsíc, ale v některých oborech, jako je antropologie nebo písmoznalectví, to mŧţe být i pŧl roku. Všechno dělá jeden člověk. V reálném světě pracuje na případu celé spektrum lidí. Na místě činu zajišťuje stopy technik. Pak se vzorky pošlou do kriminalistické laboratoře, kde je tamní pracovníci vyhodnotí a poskytnou informace vyšetřovatelŧm. Není to tedy tak, ţe by si jedna osoba zajistila stopy na místě činu, pak si je v laboratoři vyhodnotila a ještě vyslýchala pachatele. Do laboratoří navíc nesmí chodit kdekdo, jak to vidíme v seriálech. Ve skutečnosti je laboratoř všude na světě z dŧvodu kontaminace reţimové pracoviště. Záběry z kamery vţdy odhalí pachatele. Získat přesnou podobu pachatele nebo státní poznávací značku na základě záběrŧ braných z několika desítek metrŧ, je nereálné. Záběry z běţných kamer instalovaných ve veřejných prostorech jsou velice často nekvalitní a nelze na nich ani po úpravě rozeznat nějaké detaily. To je zatím skutečně science fiction. Foto autor| Foto: profimedia.cz Foto autor| Foto: archiv TV Nova Foto autor| Foto: archiv TV Nova Foto autor| Foto: FTV Prima Foto autor| Foto: HN - Martin Svozílek _

Fakulta sociálních věd 6.10.2011

protext.cz str. 00 sih_

dce kom_

PROTEXT: Boj krásek z Univerzity Karlovy Praha 6. října (PROTEXT) - V magickém datu 1. 12. 2011 se koná finále historicky první oficiální soutěţe krásy, které se mohou zúčastnit všechny studentky Univerzity Karlovy. Tato událost, zaštítěná Studentskou unií Univerzity Karlovy, se odehraje v praţském klubu Roxy. Kromě volby Miss UK 2011 bude k vidění také nápaditý program. „Rozhodně to nebude jen další z hromady akcí, které se v Praze pořádají. Snaţíme se nalákat opravdu zajímavé osobnosti, aby přispěly ke všeobecné atmosféře. Plánujeme se zapsat do historie praţských akcí ohnivým písmem,― uvádí bez nadsázky pořadatel akce Tomáš Gavlas. A nejsou to jen plané řeči. Patronkou Miss UK 2011 se totiţ stala Andrea Verešová, Miss SR 1999, a také Pavlína Kadlecová, Miss Academia 2011. Krásné dívky tedy nebudou pouze na pódiu, ale i v porotě, a postarají se, aby byla vybrána ta nejlepší. A kdo ví, moţná, ţe vítězka Miss UK naváţe na Miss praţského Majálesu 2011, Elišku Černou, která na letošním Majálesu vzala vítr z plachet dívkám z ČVUT, ČZU i VŠE. Na finálovém galavečeru bude k vidění také přehlídka v luxusních šatech značky GIZIA a nebo kickboxové vystoupení klubu Kosagym. Plné znění zpráv


Casting, ze kterého vzejde 8 finalistek, proběhne 29. 10. 2011 v hotelu InterContinental. "Kaţdá soutěţící bude vybrána podle mnoha kritérií tak, aby oslnila nejen celou naši univerzitu, ale také zastínila všechny missky ostatních praţských univerzit,― dodává Gavlas. Nutno také dodat, ţe Miss UK spolupracuje i s velice zajímavými partnery. Další partneři poskytují vítězkám hodnotné dary, vítězka si odnese poukaz na seskok padákem od Skyservice, plavky na míru od společnosti Styx, kosmetické přípravky od společnosti L’Oreal a spoustu dalšího. Ředitelka významné modelingové agentury Czechoslovak Models dokonce vybere jednu z osmi finalistek, se kterou naváţe uţší spolupráci a otevře jí tím dveře do světa modelingu. Více informací na webu www.missuk.cz href="http://www.facebook.com/missuk.cz">www.facebook.com/missuk.cz

nebo

na

Kontakt: SANDRO ELČIĆ PR Miss UK Miss UK 2011 / Miss Univerzity Karlovy 2011 www.missuk.cz / www.facebook.com/missuk.cz EMAIL: [email protected] GSM: +420 739 561 526
Upozorňujeme odběratele, ţe materiály označené značkou PROTEXT nejsou součástí zpravodajského servisu ČTK a nelze je publikovat pod její značkou. Jde o komerční sdělení zadavatele, který je ve zprávě označen a který za ně nese plnou odpovědnost. PROTEXT Cas| 15:42 _

České detektivní seriály kopírují americké vzory. Brzy tomu můţe být naopak 6.10.2011

iHNed.cz str. 00 life.ihned.cz_ Tereza Hromádková_

Namísto rozváţných geniálních detektivŧ typu Maigreta nebo slečny Marplové ovládly televizní obrazovky týmy laborantŧ a roztěkané záběry. Jak se tomuto trendu podřizují tvŧrci Expozitury a dalších českých seriálŧ, píše páteční Víkend HN. Nový seriál Expozitura sleduje prŧměrně milion a pŧl lidí. Podívaná je plná dynamických záběrŧ a klade dŧraz na akci. ―Inspirovali jsme se Kriminálkou Miami, Las Vegas a také filmem Bourneovo ultimátum. Vyuţili jsme například rychlou, těkavou a ţivou kameru, dlouhé objektivy, přeostřování, systematickou práci se stínem či siluetami,― říká reţisér Petr Kotek o zpŧsobu natáčení, kterým se chtěli čeští tvŧrci vyrovnat americkým seriálŧm. Ty před deseti lety zpŧsobily zásadní zlom v televizní zábavě. Díky nim se změnil nejen zpŧsob natáčení, ale i postavy vyšetřovatelŧ. Místo detektivŧ střihu slečny Marplové nebo Columba v ušmudlaném baloňáku se dostaly na televizní obrazovky specializované týmy a neomylné vědecké metody.



Na začátku změny stál seriál s názvem C.S.I. neboli Crime Scene Investigation Las Vegas, který televize CBS začala vysílat v roce 2000. Čeští diváci ji pod názvem Kriminálka Las Vegas viděli poprvé v září 2006. Série epizod z ―města hříchu― byla úvodní z trilogie kriminálek - posléze nechají tvŧrci vzniknout podobné týmy v Miami (2002) a New Yorku (2004). Série zaloţená na práci forenzního oddělení se stala neuvěřitelně úspěšnou, pronikla na 200 mediálních trhŧ a její publikum se celkově odhaduje na dvě miliardy divákŧ. V České republice v současnosti sleduje vyšetřovatele z Miami 880 tisíc divákŧ starších 15 let, ale v letech 2006 a 2007 to bylo prŧměrně téměř jeden a pŧl milionu divákŧ. Záruka úspěchu: seriál jako film Čím si série C.S.I. vyslouţily takovou oblibu? ―Naprosto revoluční byla výše investic do produkční kvality seriálu. Díky ní se všechny tři řady podobají filmu, coţ se do té doby nepraktikovalo, protoţe na malé televizní obrazovce efektní scény nevyzní,― vysvětluje Milan Kruml, který přednáší na Fakultě sociálních věd UK. ―Jenţe ve chvíli, kdy se změnila koncová zařízení na obrovské televizní plazmy, začalo mít smysl produkovat seriály, které jsou natočené stejně jako film,― vysvětluje Milan Kruml, který pracuje také jako analytik společnosti Media Pro Pictures, zabývající se tvorbou seriálŧ. Změna na trhu Odlišný zpŧsob natáčení C.S.I. znamenal prŧlom ve světě televizní zábavy. ―Kdyţ začnete točit i pro televizi jako pro film, ovlivníte celý trh, protoţe konkurence si nemŧţe dovolit pořady, které budou na první pohled ze staré školy. Celý trh tak donutíte zvýšit úroveň produkce. To je zásluha C.S I.,― uvádí Kruml. To byl jeden z hlavních dŧvodŧ, proč začátkem tisíciletí začaly televizní obrazovky plnit regionální ―napodobeniny― C.S.I. - z Berlína, Paříţe, a dokonce i z Prahy. ―Do vyprávění a stylizace Kriminálky Anděl se určitě promítla inspirace americkými moderními seriály, jako je Kriminálka Miami či New York,― potvrzuje vliv amerických tvŧrcŧ Jiří Chlumský, reţisér série Kriminálka Anděl, vysílané Novou. Nápady z Evropy V posledních letech to ale nejsou pouze americké televize, kdo přichází s novými náměty. ―Američani uţ dávno nejsou tak kreativní, jako bývali. Kupují dnes nápady od Britŧ nebo Němcŧ, produkují si to v poţadované kvalitě a pak to prodávají zpátky do Evropy,― vysvětluje Kruml. Jako příklad by mohl poslouţit i český seriál Expozitura, na jehoţ adaptaci zakoupily práva distribuční společnosti pro americký trh. Pokud se námět znovu zfilmuje, bude se vysílat pod anglickým označením Organised Crime Unit. Čeští diváci by se tedy jednou mohli dočkat ještě ―američtějšího― zpracování, neţ je současná česká verze inspirovaná kriminálkami C.S.I.

URL| naopak

http://life.ihned.cz/c1-53124560-ceske-detektivni-serialy-kopiruji-americke-vzory-brzy-tomu-muze-byt-

_

Do vedení České televize přichází Zdeněk Šámal a Milan Cimirot, Milan Fridrich povyšuje 6.10.2011

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz_ Lucie Vaníčková_



Generální ředitel České televize Petr Dvořák dnes představil Radě ČT tři nové manaţery, kteří nastoupí 10. října. Neobsazená je zatím pozice obchodního ředitele. Generální ředitel České televize Petr Dvořák dnes představil Radě ČT nové členy managementu s tím, ţe v první vlně přivádí do nově tvořeného týmu manaţery na pozice, které se uvolnily odchodem Radka Ţádníka, Romana Bradáče a Lujzy Oravcové. Na pozici ředitele programových okruhŧ přechází dosavadní výkonný ředitel Nových médií Milan Fridrich, na post výkonného ředitele ČT24 nastupuje Zdeněk Šámal, funkci finančního ředitele bude zastávat Milan Cimirot. Cimirot pracoval od roku 1994 do roku 2010 ve společnosti CET 21, která je drţitelem licence TV Nova, stejně jako Petr Dvořák. Zbývá ještě obsadit uvolněné místo obchodního ředitele, které opustil k 30. září Robert Kvapil. ―Dneškem jsem zahájil změny ve vedení České televize, které jsem slíbil po svém zvolení do funkce generálního ředitele,― říká Petr Dvořák a dodává: ―V první etapě jsem nahradil manaţery, kteří opustili funkce na konci září. Nyní chci mluvit s ostatními lidmi na prvním stupni řízení, abych mohl následně dokončit sestavení nového týmu, který povede Českou televizi v následujícím období.― Ţivotopisy nových manaţerŧ Milan Fridrich dosud zastával funkci výkonného ředitele Nových médií ČT. Pŧsobil dlouhodobě jako novinář. V posledních 6 letech je jeho jméno spjato s Českou televizí. Zde začínal v roce 2005 jako šéfeditor ČT24. Postupně pracoval jako pověřený a později i řádný ředitel zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu. Od srpna 2010 vede Nová média ČT. Milan Fridrich vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a v současnosti si zvyšuje kvalifikaci na International Prague Business Institute v oboru ―Management, organizace řízení― v programu MBA. Věnuje se velmi intenzivně také publikační činnosti. Je mimo jiné autorem knih fejetonŧ Mazlení s vepři (2006) a Valčík s babiznou (2007). Milanu Fridrichovi je 41 let. Zdeněk Šámal se do České televize vrací po čtyřech letech práce v soukromém sektoru. Pracoval na pozicích šéfredaktora internetového zpravodajství TV Nova, generálního ředitele televize Z1 a naposledy pŧsobil jako poradce a programový ředitel televize Metropol. Profesní ţivot Zdeňka Šámala je spojen s televizí veřejné sluţby. V České televizi začínal jako redaktor, reportér a moderátor. Později pracoval jako zpravodaj ČT v Rusku a nakonec se stal šéfredaktorem zpravodajství. V roce 2000 Českou televizi poprvé opustil, aby uvedl do ţivota úspěšnou slovenskou zpravodajskou stanici TA3. V roce 2003 se vrátil do ČT a stal se ředitelem zpravodajství. V tomto období stál u zrodu úspěšné zpravodajské stanice ČT24. Funkci zastával do podzimu 2007. Zdeněk Šámal vystudoval Fakultu sociálních věd UK. V roce 2009 zahájil studium pravěké a raně středověké archeologie na Filozofické fakultě UK. Je autorem knih Ruská mafie a Objektivy z Ruska. Zdeňku Šámalovi je 45 let. Milan Cimirot přichází do České televize ze soukromého sektoru. Jeho profesní kariéra je úzce spjata s TV Nova a její mateřskou společností CME, pro které v rŧzných pozicích pracoval od počátku jejího vstupu na trh v roce 1994. Do roku 2010 pracoval na pozici finančního a provozního ředitele a jednatele TV Nova (CET21 s.r.o.). Milan Cimirot vystudoval BA program na Angloâ€‘American College v Praze (dnes Angloâ€‘American University). Milanu Cimirotovi je 39 let. Do České republiky přišel v roce 1993.

URL| http://mam.ihned.cz/c1-53112350-do-vedeni-ceske-televize-prichazi-zdenek-samal-a-milan-cimirot-milanfridrich-povysuje _

Rád píše v noci, a tak je známý pozdními ranními příchody 6.10.2011

Mladá fronta DNES str. 05 Jan Malinda_

Čtenářská stránka_

Představení redakce V jedenácti zvítězil s písní Humpasárum v okresní pěvecké soutěţi Litoměřický skřivánek. Díky tomu se Jan Malinda stal krátce idolem spoluţaček, dostal třináct milostných dopisŧ, coţ v něm vybudilo sebestředné sklony. Tím splnil jedno z kritérií, aby mohl pracovat v Magazínu DNES, pro nějţ uţ šest let chystá reportáţe, rozhovory a témata. Nejraději píše v noci, kdy ho nerozptyluje redakční ruch, a tak je známý pozdními ranními příchody. Plné znění zpráv


Na práci v novinách nejvíc oceňuje stálý plat a to, ţe mŧţe být účastníkem pozoruhodných situací -například kdyţ při rozhovoru spolu s Karlem Gottem přihlíţel, jak pět číšníkŧ luxusní restaurace na praţském Ţofíně nahání myš kličkující mezi ječícími hosty. Po maturitě na litoměřickém gymnáziu vystudoval ţurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Studoval i scenáristiku na FAMU, avšak získal jen dva kredity za seznamovací kurz. Napsal tři novely, ale chlubí se jen poslední - Ilegálními vztahy. Má rád krimiseriály, ţádný mu však nepřipadá dost dokonalý; pro Českou televizi proto píše s vedoucím praţské mordparty Josefem Marešem seriál První oddělení. Je hypochondr. „Ale jednou jsem to jiţ dotáhl aţ na operační stŧl,― říká. Nemá rád sobce a demagogy. Má rád svou dokonalou přítelkyni, mourovatého kocoura Vendelína, fotbalisty Bohemky, stavění přehrad na potoce, pivo, tatranky, francouzské šneky a škubánky s mákem od babičky Anny. *** »Ale jednou jsem to jiţ dotáhl aţ na operační stŧl. Foto popis| O autorovi| Jan Malinda, redaktor Magazínu DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - českomoravska vrchovina _

Představení redakce Rád píše v noci, a tak je známý pozdními ranními příchody 6.10.2011

Mladá fronta DNES str. 05 Jan Malinda_

Čtenářská stránka_

V jedenácti zvítězil s písní Humpasárum v okresní pěvecké soutěţi Litoměřický skřivánek. Díky tomu se Jan Malinda stal krátce idolem spoluţaček, dostal třináct milostných dopisŧ, coţ v něm vybudilo sebestředné sklony. Tím splnil jedno z kritérií, aby mohl pracovat v Magazínu DNES, pro nějţ uţ šest let chystá reportáţe, rozhovory a témata. Nejraději píše v noci, kdy ho nerozptyluje redakční ruch, a tak je známý pozdními ranními příchody. Na práci v novinách nejvíc oceňuje stálý plat a to, ţe mŧţe být účastníkem pozoruhodných situací – například kdyţ při rozhovoru spolu s Karlem Gottem přihlíţel, jak pět číšníkŧ luxusní restaurace na praţském Ţofíně nahání myš kličkující mezi ječícími hosty. Po maturitě na litoměřickém gymnáziu vystudoval ţurnalistiku a mediální studia na FSV UK. Studoval i scenáristiku na FAMU, avšak získal jen dva kredity za seznamovací kurz. Napsal tři novely, ale chlubí se jen poslední – Ilegálními vztahy. Má rád krimiseriály, ţádný mu však nepřipadá dost dokonalý; pro Českou televizi proto píše s vedoucím praţské mordparty Josefem Marešem seriál První oddělení. Je hypochondr. „Ale jednou jsem to jiţ dotáhl aţ na operační stŧl,― říká. Nemá rád sobce a demagogy. Má rád svou dokonalou přítelkyni, mourovatého kocoura Vendelína, fotbalisty Bohemky, stavění přehrad na potoce, pivo, tatranky, francouzské šneky a škubánky s mákem od babičky Anny. *** »Ale jednou jsem to jiţ dotáhl aţ na operační stŧl. Foto popis| O autorovi| Jan Malinda, redaktor Magazínu DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jihovýchodní Morava _ Plné znění zpráv


Markéta Fialová 6.10.2011

nova.cz str. 00 Novapedie/Profil_ Novapedie/novapedia_

Markéta Fialová - se narodila 5. 2. 1971 v Praze. Je podruhé vdaná. První manţelství bylo bezdětné a po rozvodu si Markéta nechává své dívčí jméno Fialová. Podruhé se provdala za Alexe, se kterým má 2 holčičky Almy( *2001) a Emmy ( *2004). I po druhém sňatku si Markéta nechává své dívčí jméno. Markéta Fialová je absolventkou Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy - obor masová komunikace. Svou novinářskou kariéru začala v deníku Mladá fronta. Přispívala nejen do praţského Večerníku a Lidových novin, ale menšími fejetony i do společenských časopisŧ. K vyšší úrovni a profesionalitě zajisté přispěla i řada zahraničních stáţí - např. v německé televizní společnosti RTL. Od sametové revoluce v roce 1989 aţ do roku 1993 pracovala v redakci Vědy a techniky v Mladé frontě. Od roku 1993-2004 moderovala zpravodajské relace televize Premiéra dnešní Prima. Několik sezón pracovala Markéta Fialová v České televizi, kde se realizovala na postu dramaturgyně a reportérky investigativního pořadu FAKTA. V roce 2004 opouští Markéta Fialová Českou televizi a stává se novou tváří - spolu s Karlem Voříškem hlavního zpravodajství TV NOVA, kde se oba jiţ několik let umisťují na předních příčkách ţebříčku divácké oblíbenosti. Společně se zpravodajským kolegou Karle Voříškem uvádějí magazín VÍKEND. V současnosti je Markéta Fialová jiţ několik let aktivní patronkou charitativního projektu SPOLU PROTI BARIÉRÁM. Mezi její koníčky patří cyklistika, turistika a lyţování -pochopitelně s rodinou. Má ráda dobré vínko a zdravá jídla. Chrání si své soukromí a tak na pracovních akcích se nejčastěji objevuje se svým zpravodajským kolegou a kamarádem v jedné osobě Karlem Voříškem. Foto priloha: http://image.tn.nova.cz/media/images/440x248/Dec2009/583383.jpg?d41d

URL| http://novapedie.nova.cz/profil/marketa-fialova.html _

Jak přeţít ve světě „bez velmocí“ 5.10.2011

blog.aktualne.cz str. 00 Čtenářŧv blog_

464_

Jeden přední český politolog nedávno napsal, ţe ekonomická krize ve které se ocitl především Západ je symptomem umírání starého a rodícího se nového světového uspořádání, kdy ţezlo světového ekonomického hegemona pomalu od Spojených státŧ přebírá Čína. Střídání hegemona je ale velmi rizikovým obdobím. Jeho prŧvodním jevem je i to, ţe se dostáváme do stavu určitého globálního mocenského vakua. Je pozitivní, ţe skupinu nejvyspělejších zemí Západu G8 vystřídalo uskupení G20, coţ odráţí i rŧst vlivu nezápadních aktérŧ jakými jsou Čína, Indie, Brazílie, Turecko či Indonésie. Nicméně ani tento nový formát „koncertu velmocí― není úplně schopen díky hloubce ekonomické krize a vnitřním rozporŧm plnit roli globálního stabilizátora. Hlavní globální aktéři přitom ztrácí své síly nebo ji naopak ještě nemají dostatečně velkou. Globální angaţmá Spojených státŧ svazuje obrovský rozpočtový deficit, který je povaţován i americkou armádou za největší hrozbu jejich národní bezpečnosti. Ekonomická síla Číny je sice minimálně ve střednědobém horizontu neotřesitelná, ale existuje zde riziko velkých vnitřních sociálních a společenských tenzí, coţ je brzdou její Plné znění zpráv


globální angaţovanosti. Evropská unie čelí podle nedávného vyjádření šéfa Evropské komise Barrosa souběhu tří krizí: finanční a sociální spolu s krizí dŧvěry. Navíc se vlivem „arabského jara― a tureckých ambicí mění i mocenské poměry ve Středomoří, coţ bude záhy velkým unijním bolehlavem. Další velcí aktéři Rusko, Indie či Brazílie mají stále dost vnitřních politických i ekonomických problémŧ, které jim brání více ovlivňovat globální politiku. Potřeba řešit především vlastní problémy tak nakonec mŧţe vést ke světu, kde bude vládnout G-nula. Pokud ale nikdo nebude u „kormidla― mŧţe to přerŧst k rŧstu vzájemné nedŧvěry, obchodním válkám, protekcionismu a konec koncŧ i k ozbrojeným konfliktŧm. Pro Českou republiku, která zaujímá 0,05% zemského povrchu, na jejímţ území ţije 0,15% světové populace, jenţ se podílí na globálním HDP 0,352% a jejíţ poměr exportu k HDP dosahuje 80% není taková perspektiva povzbuzující. Mŧţe s tím vŧbec něco dělat? Ne mnoho, ale pro začátek by alespoň stačilo věčně „neokopávat kotníky― Evropské unii a snaţit se konstruktivně přispívat k řešení jejích tří krizí. V této chvíli to není eurohujerství, ale spíše pud sebezáchovy. Řekl bych přitom, ţe jiná ţivotaschopná alternativa neexistuje. Miloš Balabán vedoucí Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK Praha

URL| http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tenaruv-blog.php?itemid=14425 _

TISKOVÁ ZPRÁVA: Česká televize bude mít od 10. října tři nové manaţery 5.10.2011

ceska-media.cz str. 00 Média-Tiskové zprávy_ Tisková zpráva ČESKÁ TELEVIZE, (BoJ)_

Generální ředitel České televize Petr Dvořák dnes představil Radě ČT nové manaţery. Na pozici ředitele programových okruhŧ přechází dosavadní výkonný ředitel Nových médií Milan Fridrich, na post výkonného ředitele ČT24 nastupuje Zdeněk Šámal, funkci finančního ředitele bude zastávat Milan Cimirot. Generální ředitel České televize Petr Dvořák představil radním nové členy managementu s tím, ţe v první vlně přivádí do nově tvořeného týmu manaţery na pozice, které se uvolnily odchodem Radka Ţádníka, Romana Bradáče a Lujzy Oravcové. ―Dneškem jsem zahájil změny ve vedení České televize, které jsem slíbil po svém zvolení do funkce generálního ředitele,― říká Petr Dvořák a dodává: ―V první etapě jsem nahradil manaţery, kteří opustili funkce na konci září. Nyní chci mluvit s ostatními lidmi na prvním stupni řízení, abych mohl následně dokončit sestavení nového týmu, který povede Českou televizi v následujícím období.― Ţivotopisy nových manaţerŧ Milan Fridrich dosud zastával funkci výkonného ředitele Nových médií ČT. Pŧsobil dlouhodobě jako novinář. V posledních 6 letech je jeho jméno spjato s Českou televizí. Zde začínal v roce 2005 jako šéfeditor ČT24. Postupně pracoval jako pověřený a později i řádný ředitel zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu. Od srpna 2010 vede Nová média ČT. Milan Fridrich vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a v současnosti si zvyšuje kvalifikaci na International Prague Business Institute v oboru ―Management, organizace řízení― v programu MBA. Věnuje se velmi intenzivně také publikační činnosti. Je mimo jiné autorem knih fejetonŧ Mazlení s vepři (2006) a Valčík s babiznou (2007). Milanu Fridrichovi je 41 let. Zdeněk Šámal se do České televize vrací po čtyřech letech práce v soukromém sektoru. Pracoval na pozicích šéfredaktora internetového zpravodajství TV Nova, generálního ředitele televize Z1 a naposledy pŧsobil jako poradce a programový ředitel televize Metropol. Profesní ţivot Zdeňka Šámala je spojen s televizí veřejné sluţby. V České televizi začínal jako redaktor, reportér a moderátor. Později pracoval jako zpravodaj ČT v Rusku a nakonec se stal šéfredaktorem zpravodajství. V roce 2000 Českou televizi poprvé opustil, aby uvedl do ţivota úspěšnou slovenskou zpravodajskou stanici TA3. V roce 2003 se vrátil do ČT a stal se ředitelem zpravodajství. V tomto období stál u zrodu úspěšné zpravodajské stanice ČT24. Funkci zastával do podzimu 2007. Zdeněk Šámal vystudoval Fakultu sociálních věd UK. V roce 2009 zahájil studium pravěké a raně středověké archeologie na Filozofické fakultě UK. Je autorem knih Ruská mafie a Objektivy z Ruska. Zdeňku Šámalovi je 45 let. Milan Cimirot přichází do České televize ze soukromého sektoru. Jeho profesní kariéra je úzce spjata s TV Nova a její mateřskou společností CME, pro které v rŧzných pozicích pracoval od počátku jejího vstupu na trh v Plné znění zpráv


roce 1994. Do roku 2010 pracoval na pozici finančního a provozního ředitele a jednatele TV Nova (CET21 s.r.o.). Milan Cimirot vystudoval BA program na Anglo-American College v Praze (dnes Anglo-American University). Milanu Cimirotovi je 39 let. Do České republiky přišel v roce 1993.


DOKUMENT: Vizitky nově jmenovaného vedení České televize 5.10.2011

ceska-media.cz str. 00 ČTK_

Média-Hydepark_

Praha 5. října (ČTK) - Vizitky nově jmenovaného vedení České televize (ČT): Zdeněk Šámal (45) - výkonný ředitel ČT24: - Narodil se 6. července 1966 v Praze, v roce 1990 absolvoval televizní ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd (dříve ţurnalistiky) Univerzity Karlovy. Do tehdejší Československé televize přišel poprvé v polovině 80. let, začínal jako asistent kamery. - Po vysoké škole pracoval v televizi od roku 1991 jako redaktor a editor (mj. moderoval pořady Minuty dne, Objektiv nebo Události, komentáře), v letech 1994 aţ 1998 pŧsobil jako stálý zpravodaj ČT v Rusku a od května 1988 byl šéfredaktorem zpravodajství ČT. - Z televize odešel v červnu 2000 poté, co odmítl odvysílat reakci vedení na novinový článek o údajném politickém tlaku na ČT. Dŧvodem jeho kroku přitom nebyl obsah, ale forma. Tehdejší generální ředitel Dušan Chmelíček poté Šámala odvolal pro hrubé porušení pracovní kázně. Následoval soudní spor o platnost výpovědi, který skončil poté, co se Šámal v srpnu 2003 do televize vrátil jako ředitel zpravodajství. - V mezidobí Šámal pŧsobil od srpna 2000 do dubna 2001 jako šéfreportér časopisu Týden, odkud přešel do slovenské zpravodajské televize TA3, kde byl do února 2003 šéfredaktorem zpravodajství. Před návratem do veřejnoprávní televize byl od února do července 2003 zástupcem šéfredaktora časopisu Instinkt. - Jeho druhá etapa v České televizi, během níţ se podílel na zrodu zpravodajské stanice ČT24, skončila v prosinci 2007, z postu ředitele zpravodajství veřejnoprávní televize zamířil do televize Nova, kde rok a pŧl pŧsobil jako šéf internetového zpravodajství. Od července 2009 aţ do jejího náhlého konce letos v lednu vedl jako generální ředitel zpravodajskou televizi Z1. Naposledy pŧsobil od června jako programový ředitel praţské televize Metropol. - Šámal je podruhé ţenatý, má dva syny. Vedle řady televizních reportáţí je podepsán i pod knihami Ruské mafie nebo Objektiv z Ruska, v roce 2003 byl editorem knihy Válka o Irák očima českých reportérŧ. Milan Fridrich (41) - ředitel programových okruhŧ ČT: - Narodil se 5. srpna 1970, v letech 1988 aţ 1990 studoval filozofii na Leningradské státní univerzitě, poté vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Nyní studuje na International Prague Business Institute obor Management a organizace řízení v programu MBA. - V letech 1995 aţ 1997 byl zahraničním reportérem Českého rozhlasu 1, v letech 1997 aţ 1998 vedoucím zahraniční redakce Českého rozhlasu 1 a od roku 1998 do roku 2003 byl stálým zpravodajem Českého rozhlasu v Bruselu. Poté pracoval tři roky jako stálý zpravodaj Hospodářských novin v Bruselu a v červenci 2005 se stal šéfeditorem ČT24. Postupně pracoval jako pověřený a později i řádný ředitel zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu a od srpna 2010 vede Nová média ČT. - Věnuje se také publikační a pedagogické činnosti. Je mimo jiné autorem knih fejetonŧ Mazlení s vepři (2006) a Valčík s babiznou (2007). Před lety se rozvedl s Norou Fridrichovou (dříve Novákovou) z České televize, se kterou se seznámil v Bruselu. Se současnou přítelkyní čeká dítě. Milan Cimirot (39) - finanční ředitel ČT: - Narodil se 29. září 1972, vystudoval BA program na Anglo-American College v Praze (dnes Anglo-American University). - Jeho profesní kariéra je úzce spjata s TV Nova a její mateřskou společností CME, pro které v rŧzných pozicích pracoval od počátku jejího vstupu na trh v roce 1994. V televizi začínal ve finančním oddělení, od roku 1996 do roku 1999 pracoval v CME jako finanční analytik, a poté vedoucí rozpočtu a plánování. Plné znění zpráv


- V letech 2000 aţ 2003 byl jednatelem společnosti ČNTS, a poté pŧsobil ve funkci regionálního finančního manaţera pro CME. Do roku 2010 pracoval na pozici finančního a provozního ředitele a jednatele TV Nova (CET21 s.r.o.). Ve funkci byl zodpovědný za finance, správu, IT a dispečink kapacit v TV Nova.


Do vedení České televize přichází Zdeněk Šámal a Milan Cimirot, Milan Fridrich povyšuje 5.10.2011

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz_ Lucie Vaníčková_

Generální ředitel České televize Petr Dvořák dnes představil Radě ČT tři nové manaţery, kteří nastoupí 10. října. Neobsazená je zatím pozice obchodního ředitele. Generální ředitel České televize Petr Dvořák dnes představil Radě ČT nové členy managementu s tím, ţe v první vlně přivádí do nově tvořeného týmu manaţery na pozice, které se uvolnily odchodem Radka Ţádníka, Romana Bradáče a Lujzy Oravcové. Na pozici ředitele programových okruhŧ přechází dosavadní výkonný ředitel Nových médií Milan Fridrich, na post výkonného ředitele ČT24 nastupuje Zdeněk Šámal, funkci finančního ředitele bude zastávat Milan Cimirot. Cimirot pracoval od roku 1994 do roku 2010 ve společnosti CET 21, která je drţitelem licence TV Nova, stejně jako Petr Dvořák. Zbývá ještě obsadit uvolněné místo obchodního ředitele, které opustil k 30. září Robert Kvapil. ―Dneškem jsem zahájil změny ve vedení České televize, které jsem slíbil po svém zvolení do funkce generálního ředitele,― říká Petr Dvořák a dodává: ―V první etapě jsem nahradil manaţery, kteří opustili funkce na konci září. Nyní chci mluvit s ostatními lidmi na prvním stupni řízení, abych mohl následně dokončit sestavení nového týmu, který povede Českou televizi v následujícím období.― Ţivotopisy nových manaţerŧ Milan Fridrich dosud zastával funkci výkonného ředitele Nových médií ČT. Pŧsobil dlouhodobě jako novinář. V posledních 6 letech je jeho jméno spjato s Českou televizí. Zde začínal v roce 2005 jako šéfeditor ČT24. Postupně pracoval jako pověřený a později i řádný ředitel zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu. Od srpna 2010 vede Nová média ČT. Milan Fridrich vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a v současnosti si zvyšuje kvalifikaci na International Prague Business Institute v oboru ―Management, organizace řízení― v programu MBA. Věnuje se velmi intenzivně také publikační činnosti. Je mimo jiné autorem knih fejetonŧ Mazlení s vepři (2006) a Valčík s babiznou (2007). Milanu Fridrichovi je 41 let. Zdeněk Šámal se do České televize vrací po čtyřech letech práce v soukromém sektoru. Pracoval na pozicích šéfredaktora internetového zpravodajství TV Nova, generálního ředitele televize Z1 a naposledy pŧsobil jako poradce a programový ředitel televize Metropol. Profesní ţivot Zdeňka Šámala je spojen s televizí veřejné sluţby. V České televizi začínal jako redaktor, reportér a moderátor. Později pracoval jako zpravodaj ČT v Rusku a nakonec se stal šéfredaktorem zpravodajství. V roce 2000 Českou televizi poprvé opustil, aby uvedl do ţivota úspěšnou slovenskou zpravodajskou stanici TA3. V roce 2003 se vrátil do ČT a stal se ředitelem zpravodajství. V tomto období stál u zrodu úspěšné zpravodajské stanice ČT24. Funkci zastával do podzimu 2007. Zdeněk Šámal vystudoval Fakultu sociálních věd UK. V roce 2009 zahájil studium pravěké a raně středověké archeologie na Filozofické fakultě UK. Je autorem knih Ruská mafie a Objektivy z Ruska. Zdeňku Šámalovi je 45 let. Milan Cimirot přichází do České televize ze soukromého sektoru. Jeho profesní kariéra je úzce spjata s TV Nova a její mateřskou společností CME, pro které v rŧzných pozicích pracoval od počátku jejího vstupu na trh v roce 1994. Do roku 2010 pracoval na pozici finančního a provozního ředitele a jednatele TV Nova (CET21 s.r.o.). Milan Cimirot vystudoval BA program na Angloâ€‘American College v Praze (dnes Angloâ€‘American University). Milanu Cimirotovi je 39 let. Do České republiky přišel v roce 1993.



URL| http://mam.ihned.cz/c1-53112350-do-vedeni-ceske-televize-prichazi-zdenek-samal-a-milan-cimirot-milanfridrich-povysuje _

Dvořák jmenoval nové vedení České televize 5.10.2011

mediafax.cz _

str. 00

_

Generální ředitel České televize (ČT) Petr Dvořák jmenoval nové manaţery veřejnoprávní televize, Milana Fridricha, Zdeňka Šámala a Milana Cimirota. (Foto: © Mediafaxfoto.cz ) SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY Kandidát na šéfa ČT Dvořák se sešel s premiérem FOTO: Atleti odletěli na MS, šéftrenér Dvořák věří minimálně v jednu medaili Jednání lídrŧ koaličních stran ve formátu K9 skončilo bez výsledku Bankovnictví pro velké korporace bude v České spořitelně řídit Patrik Praţák Golf v Dubaji jsem si zaplatil sám a stál mě asi 80 tisíc, prohlásil šéf DPP Dvořák [1] [0] [0] PRAHA / 15:22, 05. 10. 2011 Generální ředitel České televize (ČT) Petr Dvořák jmenoval nové manaţery veřejnoprávní televize, Milana Fridricha, Zdeňka Šámala a Milana Cimirota. Agenturu Mediafax o tom informoval ve středu mluvčí ČT Ladislav Šticha. Dosavadní výkonný ředitel nových médií Milan Fridrich se stane novým ředitelem programových okruhŧ, finančním ředitelem bude někdejší výkonný ředitel televize Nova Milan Cimirot a výkonným ředitelem ČT24 se stane Zdeněk Šámal, bývalý šéf zpravodajské televize Z1. "Dneškem jsem zahájil změny ve vedení České televize, které jsem slíbil po svém zvolení do funkce generálního ředitele," uvedl Dvořák. "V první etapě jsem nahradil manaţery, kteří opustili funkce na konci září. Nyní chci mluvit s ostatními lidmi na prvním stupni řízení, abych mohl následně dokončit sestavení nového týmu, který povede Českou televizi v následujícím období," dodal Dvořák. Dvořákem nově jmenovaní ředitelé nahradí manaţery, kteří se rozhodli odejít z České televize ke konci září. Ke konci minulého měsíce odešel šéf zpravodajského kanálu ČT24 a neúspěšný kandidát na nového generálního ředitele ČT Roman Bradáč, finanční ředitelka ČT Lujza Oravcová, obchodní ředitel Robert Kvapil a šéf programových okruhŧ Radek Ţádník. Fridrich dosud zastával funkci výkonného ředitele Nových médií ČT. V České televizi pracoval od roku 2005 jako šéfeditor ČT24, postupně pracoval jako pověřený a později i řádný ředitel zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu. Od srpna loňského roku vede Nová média ČT. Fridrich vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a v současnosti si zvyšuje kvalifikaci na International Prague Business Institute v oboru "Management, organizace řízení" v programu MBA. Je autorem knih fejetonŧ Mazlení s vepři (2006) a Valčík s babiznou (2007).



Šámal se do České televize vrací po čtyřech letech práce v soukromém sektoru. Pracoval na pozicích šéfredaktora internetového zpravodajství TV Nova, generálního ředitele televize Z1 a naposledy pŧsobil jako poradce a programový ředitel televize Metropol. V České televizi začínal jako redaktor, reportér a moderátor. Později pracoval jako zpravodaj ČT v Rusku a nakonec se stal šéfredaktorem zpravodajství. V roce 2000 Českou televizi poprvé opustil, aby zaloţil slovenskou zpravodajskou stanici TA3. V roce 2003 se vrátil do ČT a stal se ředitelem zpravodajství. V tomto období stál u zrodu zpravodajské stanice ČT24. Funkci zastával do podzimu 2007. Šámal vystudoval Fakultu sociálních věd UK, od roku 2009 navíc studuje pravěkou a raně středověkou archeologii na Filozofické fakultě UK. Je autorem knih Ruská mafie a Objektivy z Ruska. Cimirot do ČT přichází ze soukromého sektoru. Jeho profesní kariéra je úzce spjata s Novou a její mateřskou společností CME, pro které v rŧzných pozicích pracoval od počátku jejího vstupu na trh v roce 1994. Do roku 2010 pracoval na pozici finančního a provozního ředitele a jednatele TV Nova. Cimirot vystudoval BA program na Anglo American College v Praze. Do České republiky přišel v roce 1993. Autor: Tomáš Králíček

URL| http://www.mediafax.cz/domaci/3295199-Dvorak-jmenoval-nove-vedeni-Ceske-televize _

Dvořák v ČT staví tým: z Novy přichází Cimirot, do čela ČT24 se vrací Šámal, Fridrich povýšil 5.10.2011

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust_

Články_

Čerstvý ředitel ČT Petr Dvořák, bývalý šéf Novy, dnes představil televizní radě sebe i svŧj tým. Z kopce Barrandova na Kavčí hory přešel nejen čerstvý generální ředitel České televize Petr Dvořák, ale i jeho někdejší blízký kolega ze soukromé, komerční televize Nova, její bývalý výkonný ředitel Milan Cimirot. V Nově pracoval od jejích počátku v roce 1994, opustil ji loni, v červnu 2010. Dvořák, který Novu opustil v listopadu 2010 a od října 2011 je generálním ředitelem České televize, z Cimirota udělal finančního ředitele ČT. Výkonným ředitelem zpravodajství ČT24 se stal Zdeněk Šámal (do ledna 2011 šéf Z1, do minulého týdne programový ředitel praţské TV Metropol). Řízení programových okruhŧ dostal na starosti Milan Fridrich, dosavadní šéf divize Nová média a Dvořákŧv největší spojenec před volbou uvnitř televize. Nová média po Fridrichovi převezme jeho zástupkyně Pavlína Kvapilová. Všichni by se měli ujmout funkcí v pondělí 10. října. Pozici obchodního ředitele zatím nechávám neobsazenou, protoţe zatím nemám vhodného kandidáta," řekl dnes televizí radě na její schŧzi Petr Dvořák. Cimirotem, Šámalem a Fridrichem obsadil tři místa ze čtyř po čtveřici manaţerŧ, kteří po jeho zvolení nečekali a v televizi podali v září výpověď. Odešli Roman Bradáč (šéf ČT24, kandidoval proti Dvořákovi), Radek Ţádník (šéf programových okruhŧ), Lujza Oravcová (finanční ředitelka) a Robert Kvapil (obchodní a marketingový ředitel). Nečekali a odešli. Roman Bradáč, Robert Kvapil, Lujza Oravcová, Radek Ţádník. Foto: ČT Oficiální profesní CV nově jmenovaných manaţerŧ



Milan Cimirot přichází do České televize ze soukromého sektoru. Jeho profesní kariéra je úzce spjata s TV Nova a její mateřskou společností CME, pro které v rŧzných pozicích pracoval od počátku jejího vstupu na trh v roce 1994. Do roku 2010 pracoval na pozici finančního a provozního ředitele a jednatele TV Nova (CET21 s.r.o.). Milan Cimirot vystudoval BA program na Anglo?American College v Praze (dnes Anglo?American University). Milanu Cimirotovi je 39 let. Do České republiky přišel v roce 1993. Milan Fridrich dosud zastával funkci výkonného ředitele Nových médií ČT. Pŧsobil dlouhodobě jako novinář. V posledních 6 letech je jeho jméno spjato s Českou televizí. Zde začínal v roce 2005 jako šéfeditor ČT24. Postupně pracoval jako pověřený a později i řádný ředitel zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu. Od srpna 2010 vede Nová média ČT. Milan Fridrich vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a v současnosti si zvyšuje kvalifikaci na International Prague Business Institute v oboru ―Management, organizace řízení― v programu MBA. Věnuje se velmi intenzivně také publikační činnosti. Je mimo jiné autorem knih fejetonŧ Mazlení s vepři (2006) a Valčík s babiznou (2007). Milanu Fridrichovi je 41 let. Zdeněk Šámal se do České televize vrací po čtyřech letech práce v soukromém sektoru. Pracoval na pozicích šéfredaktora internetového zpravodajství TV Nova, generálního ředitele televize Z1 a naposledy pŧsobil jako poradce a programový ředitel televize Metropol. Profesní ţivot Zdeňka Šámala je spojen s televizí veřejné sluţby. V České televizi začínal jako redaktor, reportér a moderátor. Později pracoval jako zpravodaj ČT v Rusku a nakonec se stal šéfredaktorem zpravodajství. V roce 2000 Českou televizi poprvé opustil, aby uvedl do ţivota úspěšnou slovenskou zpravodajskou stanici TA3. V roce 2003 se vrátil do ČT a stal se ředitelem zpravodajství. V tomto období stál u zrodu úspěšné zpravodajské stanice ČT24. Funkci zastával do podzimu 2007. Zdeněk Šámal vystudoval Fakultu sociálních věd UK. V roce 2009 zahájil studium pravěké a raně středověké archeologie na Filozofické fakultě UK. Je autorem knih Ruská mafie a Objektivy z Ruska. Zdeňku Šámalovi je 45 let. URL| http://www.mediar.cz/dvorak-v-ct-stavi-tym-z-novy-prichazi-cimirot-do-cela-ct24-se-vraci-samal-fridrichpovysil/ _

Ekonom Mlčoch povykládá o cestě kapitalismu 5.10.2011

Olomoucký deník str. 02 (paš)_

Olomoucko_

Šternberk - Na přednášku Lubomíra Mlčocha s názvem Kam kráčí kapitalismus? zve širokou veřejnost Česká křesťanská akademie, místní skupina Šternberk a Římskokatolická farnost Šternberk. Přednáška se uskuteční dnes v 18.30 ve farním sále ve Farní ulici 3. Profesor Lubomír Mlčoch je významný český ekonom, pŧsobící na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Vstupné je dobrovolné. Region| Střední Morava _

Dvořák jmenoval nové vedení České televize 5.10.2011

prvnizpravy.cz _

str. 00

z domova_

Generální ředitel České televize (ČT) Petr Dvořák jmenoval nové manaţery veřejnoprávní televize, Milana Fridricha, Zdeňka Šámala a Milana Cimirota. Informoval o tom ve středu mluvčí ČT Ladislav Šticha.



Dosavadní výkonný ředitel nových médií Milan Fridrich se stane novým ředitelem programových okruhŧ, finančním ředitelem bude někdejší výkonný ředitel televize Nova Milan Cimirot a výkonným ředitelem ČT24 se stane Zdeněk Šámal, bývalý šéf zpravodajské televize Z1. "Dneškem jsem zahájil změny ve vedení České televize, které jsem slíbil po svém zvolení do funkce generálního ředitele," uvedl Dvořák. "V první etapě jsem nahradil manaţery, kteří opustili funkce na konci září. Nyní chci mluvit s ostatními lidmi na prvním stupni řízení, abych mohl následně dokončit sestavení nového týmu, který povede Českou televizi v následujícím období," dodal Dvořák. Dvořákem nově jmenovaní ředitelé nahradí manaţery, kteří se rozhodli odejít z České televize ke konci září. Ke konci minulého měsíce odešel šéf zpravodajského kanálu ČT24 a neúspěšný kandidát na nového generálního ředitele ČT Roman Bradáč, finanční ředitelka ČT Lujza Oravcová, obchodní ředitel Robert Kvapil a šéf programových okruhŧ Radek Ţádník. Fridrich dosud zastával funkci výkonného ředitele Nových médií ČT. V České televizi pracoval od roku 2005 jako šéfeditor ČT24, postupně pracoval jako pověřený a později i řádný ředitel zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu. Od srpna loňského roku vede Nová média ČT. Fridrich vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a v současnosti si zvyšuje kvalifikaci na International Prague Business Institute v oboru "Management, organizace řízení" v programu MBA. Je autorem knih fejetonŧ Mazlení s vepři (2006) a Valčík s babiznou (2007). Šámal se do České televize vrací po čtyřech letech práce v soukromém sektoru. Pracoval na pozicích šéfredaktora internetového zpravodajství TV Nova, generálního ředitele televize Z1 a naposledy pŧsobil jako poradce a programový ředitel televize Metropol. V České televizi začínal jako redaktor, reportér a moderátor. Později pracoval jako zpravodaj ČT v Rusku a nakonec se stal šéfredaktorem zpravodajství. V roce 2000 Českou televizi poprvé opustil, aby zaloţil slovenskou zpravodajskou stanici TA3. V roce 2003 se vrátil do ČT a stal se ředitelem zpravodajství. V tomto období stál u zrodu zpravodajské stanice ČT24. Funkci zastával do podzimu 2007. Šámal vystudoval Fakultu sociálních věd UK, od roku 2009 navíc studuje pravěkou a raně středověkou archeologii na Filozofické fakultě UK. Je autorem knih Ruská mafie a Objektivy z Ruska. Cimirot do ČT přichází ze soukromého sektoru. Jeho profesní kariéra je úzce spjata s Novou a její mateřskou společností CME, pro které v rŧzných pozicích pracoval od počátku jejího vstupu na trh v roce 1994. Do roku 2010 pracoval na pozici finančního a provozního ředitele a jednatele TV Nova. Cimirot vystudoval BA program na Anglo American College v Praze. Do České republiky přišel v roce 1993. (abb, mfx; foto: arch.) URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/dvorak-jmenoval-nove-vedeni-ceske-televize/ _

Pavel Dobeš: Omezení ţeleznice nechystám 4.10.2011

businessinfo.cz str. 00 BusinessInfo.cz_

říjen_

Článek podnikatelského týdeníku Profit, autor: Dalibor Dostál. Rozhovor s ministrem dopravy P. Dobešem. Ve věku 29 let patří současný ministr dopravy k nejmladším členŧm porevolučních vlád. Přesto před ním stojí nelehký úkol. Zajistit dokončení dopravní infrastruktury v době, kdy ve státním rozpočtu chybějí miliardy a kabinet chystá další škrty. Profit. Doprava. Rozhovor. Ministr dopravy. Ministr Vít Bárta počítal v rámci dopravní superkoncepce s dočasným utlumením rozvoje ţeleznice kvŧli dokončení silničních staveb, coţ vyvolalo kritiku části odborníkŧ. Hodláte navazovat na tento záměr?



V tomto záměru pana Bárty pokračovat nebudu. Ukázalo se to jako diskutabilní krok. Na jednu stranu bychom tím pomohli silnicím, ale na druhou stranu bychom zazdili investice do ţeleznice. Byli bychom tak zřejmě jediní v Evropě, protoţe trend je investovat do ekologické dopravy. Jak tedy chcete postupovat? Mojí prioritou je jednoznačně vyčerpat finanční prostředky z Operačního programu Doprava (OPD) do roku 2013. Jak v oblasti silničních, tak ţelezničních projektŧ. Jakékoliv procesy realokace schválených finančních prostředkŧ mezi jednotlivými osami v rámci OPD jsou procesně sloţité a politicky obtíţně obhajitelné, především před Evropskou komisí. V minulých měsících začala diskuze o sloučení Českých drah, ČD Cargo a SŢDC do jednoho holdingu. Bylo by to podle vás uţitečné? Vytvoření holdingového uspořádání uvedených společností by znamenalo faktický návrat před rok 2008, kdy došlo k oddělení SŢDC jako provozovatele dráhy a ČD jako dopravce. Pokud by k takovému kroku mělo dojít, muselo by být zcela zřejmé, ţe přinese více pozitiv, zejména ţe se odrazí na lepším financování ţelezničního sektoru. A přinese? V současné době neexistují relevantní podklady, které by tento závěr potvrzovaly. Je tedy třeba vypracovat nejprve podrobnou analýzu všech variant. Neméně dŧleţitý je také názor Evropské unie. Ta se k otázce holdingového uspořádání provozovatele infrastruktury a dominantního dopravce staví poněkud zdrţenlivě. Pokud vím, v současné době je proti několika členským státŧm (například Německu, poznámka redakce) vedeno z tohoto dŧvodu řízení před Soudním dvorem Evropské unie. Zkušenosti mŧţeme v blízké budoucnosti čerpat rovněţ z projektu Českého aeroholdingu, který je postaven na obdobných principech. České ţeleznice jsou s nejvyšší rychlostí 160 kilometrŧ v hodině nejpomalejší v regionu. Podporujete snahy o zrychlení na 200 kilometrŧ v hodině na úsecích, kde je to technicky moţné? Rychlost 160 kilometrŧ v hodině byla v minulosti stanovena jako maximální, protoţe bylo potřeba rychle zajistit modernizaci a zvýšit rychlost na našich nejdŧleţitějších trasách. Dnes tyto trasy nazýváme koridory. Problémem je, ţe koridory nejsou nové stavby, ale jen modernizace stávajících tratí. Do jisté míry chápu toto rozhodnutí. Tehdy jsme neměli na výběr – buď zmodernizujeme současné tratě na 160 kilometrŧ v hodině, nebo se nám kvalitní mezinárodní spoje vyhnou. Je jasné, ţe byla zvolena první varianta. Budeme tedy v budoucnu jezdit na ţeleznici rychleji? Vzhledem k dopravní politice EU, která jasně stanoví v podobě rychlých tratí základní prvek evropské mobility, musíme k takovému prvku přistoupit. Nechceme zŧstat pozadu. I proto se připravuje výstavba takových tratí. Jak nových, tak další modernizace těch stávajících. Jedná se totiţ také o moţnost dalšího čerpání prostředkŧ z evropských zdrojŧ, neboť lze předpokládat, ţe EU bude ochotná spolufinancovat především ty projekty, které budou mít jasnou evropskou přidanou hodnotu. V září začne na ţeleznici fungovat konkurence v dálkové dopravě. Co si od tohoto revolučního kroku slibujete? Pro cestující je dobře, ţe nastává konkurenční prostředí i v oblasti ţeleznice. Zatím se projeví na trase Praha– Ostrava. Ten dŧvod je prostý. Jedná se u nás o nejrentabilnější trať, a tak zcela logicky soukromí dopravci projevili zájem provozovat spoje mezi těmito městy. Osobně věřím tomu, ţe na této relaci se tak zvýší nabídka spojŧ a v té souvislosti samozřejmě dojde i na výrazně lepší sluţby pro cestující, coţ by mělo být naším cílem. Proces otevírání trhu ţeleznice konkurenci je tak nastartovaný. Mŧj tým v započatém systému bude rozhodně pokračovat. Pavel Dobeš (29) Část středoškolských studií absolvoval v USA. Vystudoval obor evropská studia na Fakultě sociálních věd UK v Praze. V letech 2007 aţ 2010 zastával funkci zástupce ředitelky Praţského domu v Bruselu. Vede klub strany Věci veřejné na Praze 3. V roce 2010 byl lídrem praţské kandidátky VV a kandidátem na primátora města Plné znění zpráv


Prahy. Od roku 2011 zasedá v dozorčí radě státní společnosti Český aeroholding. V roce 2011 byl jmenován ministrem dopravy. Převzato z podnikatelského týdeníku Profit, autor článku: Dalibor Dostál. zpět na začátek

URL| nechystam/1001957/61994/

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rijen-2011/pavel-dobes-omezeni-zeleznice-

_

Henlein a Jaksch – osudy dvou sudetských Němců 4.10.2011

ct24.cz str. 00 ČT24_

_

Zásadní zlom v bojích o postavení německé menšiny v našem pohraničí představují 30. léta minulého století doprovázená obrovskou hospodářskou krizí a nástupem nacismu v sousedním Německu. Právě tehdy se ostře profilují dvě nejvýraznější osobnosti sudetoněmecké politické scény. Wenzel Jaksch, významný člen Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR, který byl, i kdyţ ne bez výhrad, loajální k československému státu. A Konrád Henlein, předseda Sudetoněmecké strany, tvrdě protičeskoslovenské a na nacistické Německo napojené organizace. Jakékoliv politické snahy o udrţení celistvosti československého státu nakonec přervala mnichovská dohoda a druhá světová válka. Henlein, přestoţe dosáhl svého snaţení, se stává figurkou Hitlerova reţimu. Jaksch se pak v exilu ve sporech s Benešem dostává na vedlejší kolej a po konci války se dokonce ani nesmí do Československa vrátit. Svou druhou vlast nalezne aţ v roce 1949 ve Spolkové republice Německo. Oproti tomu Konrád Henlein pro sebe ţádné východisko neviděl a v květnu 1945 spáchal sebevraţdu. O Konrádu Henleinovi a Wenzelovi Jakschovi hovořili v Historii.cs z 26. září historik Jaroslav Kučera z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, právník Jan Kuklík z Právnické fakulty Univerzity Karlovy a Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd ČR. Moderoval publicista Vladimír Kučera. Konrád Henlein, poměrně známá osoba, Wenzel Jaksch, osoba známá méně. Kdo to byl vlastně Wenzel Jaksch? Kučera: Wenzel Jaksch byl německý sociálně demokratický politik v první republice. A vedle Josefa Seligera nebo Ludwiga Czecha, který byl téměř po celou dobu první republiky předsedou německých sociálních demokratŧ, patřil k té mladší generaci. Hovoří historik Thomas Oellermann, Collegium Bohemicum: Jaksch se narodil v jiţních Čechách. Pocházel z chudé rodiny a do školy chodil jen pár let. Pak se musel kvŧli práci přestěhovat do Vídně, kde pracoval jako zedník. Začal se tam také politicky angaţovat a stal se členem rŧzných politických spolkŧ. Po první světové válce, kde byl zraněn, se vrátil do Čech a stal se členem Německé sociálně demokratické strany dělnické. Šebek: Kromě toho, ţe byl Jaksch sociálně demokratický funkcionář, to byl i novinář a intelektuál. To všechno ho předurčovalo k tomu, aby byl ve 30. letech (tedy ještě dřív, neţ se stane předsedou německé sociální demokracie) výrazným mluvčím mladé politické generace. A to je další věc, která ho spojuje s Konrádem Henleinem. Historie.cs Historie.cs Čili to byli lidé, kteří byli zásadními oponenty, ale jejich osudy se v mnohém potkávaly nebo si byly podobné? Kučera: Byli to generační vrstevníci, oba proţili záţitek první světové války, oběma bylo dvacet, oba bojovali na frontě. To pro ně určitě byl formující záţitek, který mezi nimi zároveň rozšiřoval propast. Oba totiţ hledali odpověď na krizi moderní společnosti, jak ji manifestovala první světová válka, ale kaţdý v jiných filozofických systémech. Přesto mám pocit, ţe v něčem jsou jejich politické osudy velmi podobné: jak Henlein, tak Jaksch stál proti silám, které byly nad jejich moţnosti. Plné znění zpráv


Jak by se dal hodnotit vztah Německé sociálně demokratické strany dělnické a Sudetoněmecké strany (pŧvodně Sudetoněmecké vlastenecké fronty)? Kuklík: Německá sociální demokracie v prŧběhu první republiky spíše ztrácela, obzvlášť v 30. letech. A naopak pro Henleina je období po roce 1933 časem poměrně prudkého vzestupu. Spor Henleina a Jaksche (Sudetoněmecké strany a sociální demokracie) pak byl hlavně ve vztahu německých politických stran k myšlence československého státu, tedy ve vztahu k národnostní politice. A klíčový byl téţ vztah k Německu a reakce na nástup Hitlera k moci. Henlein si uvědomil, jaké moţnosti orientace na Německo pro Sudetoněmeckou stranu skýtá a v zásadě se to snaţil vyuţít. A ačkoli se zejména zpočátku snaţil demonstrovat určitou loajalitu vŧči myšlence československého státu, postupně se dostal do závislosti na Hitlerově politice. U německé sociální demokracie šlo pak o to, nakolik bude pro její voličstvo atraktivní politika spolupráce s českými politickými stranami na udrţení samostatnosti československého státu. Volby v roce 1935 ukázaly, ţe bude poměrně velký problém udrţet voličský potenciál a zároveň zabránit rozšiřujícímu se vlivu Sudetoněmecké strany. Hovoří historik Thomas Oellermann, Collegium Bohemicum: Volby v roce 1935 dopadly pro německou sociální demokracii katastrofálně. Dŧvodem byl silný vliv nacistŧ z Německa a zároveň vliv Henleina, tedy Sudetoněmecké strany. Henlein a Hitler měli totiţ opravdu silný argument, ţe v říši je práce, která za světové ekonomické krize v pohraničí nebyla. Kdyţ se podíváme na tvrdá čísla, v roce 1920 měla ve volbách Německá sociálně demokratická strana dělnická 31 mandátŧ, v roce 1935 uţ jich bylo jen jedenáct. A naopak Sudetoněmecká strana v roce 1935 získala přes 15 % hlasŧ, nejvíc ze všech stran v Československu, i kdyţ se 44 mandáty zŧstala druhá za agrárníky (45mandátŧ). Procentuální podíl na německém voličstvu byl odhadem více neţ 67 %, coţ je velké číslo.Znamená to tedy, ţe naši "čeští" Němci měli smysl spíše pro iredentu, pro odtrţení, minimálně pro autonomii neţ pro aktivistickou politiku československého souţití? Kučera: Německá sociální demokracie si ve 30. letech (v roce 1936, 1937) uvědomila, ţe autonomie by hrála do ruky Henleinovi a jeho silným autoritářským sklonŧm a znamenala by konec demokracie pro sudetské Němce. To je moment, kdy německá sociální demokracie říká, není čas na autonomii, musí se to řešit jinak. Ale vezmeme-li 20. a 30. léta, cíl získání větší či menší autonomie (kulturní, politické, správní a tak dále) sledovaly svorně de facto všechny německé politické strany. Z rozhovoru s Wenzelem Jakschem z roku 1937 pro Přítomnost Ferdinanda Peroutky: "Musíme i své vnitřní a zejména národnostní věci řešit pod zorným úhlem potřeb evropské demokracie. Jen tehdy mŧţeme spoléhat také na účinnou pomoc této demokracie." Šebek: V příklonu německého obyvatelstva k protičeskoslovenské politice hrálo roli několik faktorŧ, které se velmi nešťastně sešly právě v první polovině 30. let. Určitě to byla sociální a hospodářská krize a tak i obrovská nezaměstnanost, která postihla především právě německé oblasti. Další byl nástup Hitlerova nacismu, který se najednou stal vŧdčí ideologií pro většinu německých menšin ve střední Evropě. A pak je tu i faktor související s Henleinem, a to je jeho umění dát Němcŧm v českých zemích jednotící ideu.V době formování Sudetoněmecké vlastenecké fronty (první strana, kterou Henlein zakládal) vytvořil jednotící program v rámci sudetských Němcŧ. Tato jednotící tedy vznikla jako účelový politický konstrukt. Do té doby se čeští Němci hlásili spíše ke svým regionŧm, ale nikoliv k sudetoněmeckému národnímu prvku. To udělal aţ Henlein a byl to geniální tah, který přivedl pod Henleinovy prapory lidi rŧzné sociální i názorové orientace. Kuklík: Zajímavý je vývoj Wenzela Jaksche ve 30., 40. i 50. letech, jde o jeho schopnost reagovat na změněnou situaci. Třeba na rozdíl od vedení německé sociální demokracie Jaksch velmi dobře vycítil, v čem spočívaly silné stránky Henleinovy politiky, a snaţil se přijít s nějakou reakcí. Šebek: Pro Jaksche je typické hledání jiných teoretických východisek. V druhé polovině 30. let to byl model lidového národního socialismu, který měl být reakcí na nacionální socialismus. Je zajímavé, ţe Jaksch velice úzce kooperoval s Ottou Strasserem, který do jisté míry vyšel z nacistického hnízda, neboť jeho bratr Georg patřil k nejbliţším Hitlerovým spolupracovníkŧm z 20. let. A právě Otto Strasser a Wenzel Jaksch vypracovali koncepci lidového socialismu, který měl pomoci sociální demokracii získat střední, řemeslnické a intelektuální vrstvy. To byl totiţ hlavní rezervoár voličstva Henleinovy strany. Do té doby se sociální demokracie orientovala výhradně na dělníky. Hovoří politoloţka Blanka Mouralová, ředitelka Collegia Bohemica: Německý historik profesor Detlef Brandes říká, ţe jestli by něco vyčítal československé politice na sklonku 30. let a prezidentu Benešovi, bylo by to hlavně Plné znění zpráv


to, ţe natolik vycházeli vstříc snahám o autonomii německých území v Československu. Ţe vlastně ponechali společnost v pohraničí v moci pronacistické většiny a dostatečně nebránili demokratické síly, které by se stavěly na odpor nacistickému hnutí. Hovoří historik Thomas Oellermann, Collegium Bohemicum: Politický boj mezi Sudetoněmeckou stranou Konráda Henleina a Německou sociálně demokratickou stranou dělnickou měl dvě úrovně. Jedna byla politická, tedy debaty ve sněmovně, v zastupitelstvech a tak dále. A na druhé straně to byly násilné střety, kdy Henleinovi příznivci často zkoušeli rušit třeba shromáţdění sociální demokracie. Na konci první republiky pak mŧţeme hovořit o tom, ţe leckde v pohraničí zavládla občanská válka, protoţe státní orgány tam uţ nezvládaly udrţet pořádek. Kuklík: Po březnu 1938 se konflikt mezi silami, které v německé politice zŧstaly loajální k československému státu, a Henleinovou Sudetoněmeckou stranou vyostřil a do značné míry i personifikoval. Wenzel Jaksch v tom sehrál velmi významnou roli jako osobnost, do které byly vkládány naděje v prŧběhu mnichovské krize. Měl zahraničí ukázat, ţe v Československu existují v rámci německé menšiny síly, které se neztotoţňují s Henleinovým programem. Henlein totiţ sehrál od konce roku 1935 výraznou roli v souboji o mezinárodní veřejné mínění ohledně Československa a jeho menšinové problematiky. Henlein několikrát navštívil Londýn, mimo jiné na pozvání Královského institutu pro mezinárodní otázky, a přednesl několik přednášek. Setkal se s celou řadou významných britských diplomatŧ, politikŧ a veřejných činitelŧ. Měl poměrně dobré kontakty s britským vyslanectvím v Praze a relativně přesvědčivě hovořil o problémech německé menšiny v Československu. Díky tomu v Británii získal na svou stranu velkou část politické elity i veřejného mínění. Wenzel Jaksch se tomuto snaţil čelit. Chtěl ukázat, ţe to, co se Henlein snaţil prezentovat, není záleţitost všech Němcŧ ţijících v Československu. To se snaţila vyuţít také československá vláda a prezentovala to i v rámci pokusŧ o změnu menšinové politiky, která měla dostat podobu nových zákonŧ v takzvaném národnostním statutu. Je pravda, ţe Henlein dlouho nebyl příznivcem Adolfa Hitlera a neměl k němu zpočátku tak hluboký vztah jako později? Kučera: Příznivec? Ano i ne. Henlein skutečně vyšel z jiného myšlenkového prostředí, ne z okruhu sudetoněmeckého nacionálního socialismu. Byl spíše přívrţencem vídeňského sociologa Othmara Spanna, jehoţ přednášky údajně navštěvoval na počátku 20. let ve Vídni. Kaţdopádně řada jeho bliţších spolupracovníkŧ a spoluzakladatelŧ Sudetoněmecké vlastenecké fronty a ostatně i on sám patřila ke spolku Kamaradschoftbund, který si kladl za cíl šířit ideje právě Othmara Spanna. Ty se však spíše ubíraly směrem ke stavovskému státu, k autoritativnímu systému, jaký do jisté míry existoval třeba v Rakousku nebo který se v něčem blíţil italskému fašismu a Mussolinimu reţimu. Na druhou stranu Kamaradschoftbund a sudetoněmecký autoritatismus byl někde mezi Spannem a německým nacionálním socialismem. Oficiálně se Henlein Spanna zřekl v roce 1935. (Dokonce existuje Henleinŧv velmi uctivý dopis jakoby ţáka svému mistrovi Spannovi, ţe musí prominout, ale ţe uţ není moţné, aby se k němu hlásil.) To uţ mělo své pozadí v tom, ţe myšlenky Othmara Spanna a vŧbec myšlenka stavovského státu se v říši dostala takříkajíc na černou listinu. A protoţe Sudetoněmecká strana byla tehdy masivně financovaná z říše, zpívala písničku toho, kdo platil. Šebek: V berlínském archivu ministerstva zahraničí existují dokumenty, které uţ v roce 1934 upozorňují na to, ţe v Sudetoněmecké vlastenecké frontě figurují spannovské síly, které nejsou říši příliš přátelsky nakloněny, a je snaha tyto síly eliminovat. Právě tehdy začíná vnitřní konflikt v Sudetoněmecké vlastenecké frontě mezi přívrţenci spannismu (kolem Konráda Henleina a jeho nejbliţších spolupracovníkŧ) a mezi K. H. Frankem. Na tom je vidět, ţe Henlein nebyl od počátku nacistou. On se ocitl v sevření rŧzných vlivŧ a sil a sám si pragmaticky uvědomil, ţe pro něj bude jednodušší rozhodnout se pro nacionální socialismus. Takţe po roce 1935, 1936, kdy tento konflikt vrcholí, je jeho vnitřní příklon k nacionálnímu socialismu zcela jednoznačný. Ostatně to vyplývá i z jeho korespondence s Hitlerem. Kuklík: V období 1934, 1935 byl na Konráda Henleina veden trestní spis podle zákona na ochranu republiky. V tomto spisu se nakonec dospělo k závěru, ţe by bylo moţné Henleina postavit před soud, a to dokonce pro nejtěţší zločiny podle zákona na ochranu republiky. Henlein samozřejmě musel na tuto hrozbu reagovat, protoţe hrozilo i rozpuštění Sudetoněmecké strany. Navíc se to řešilo před volbami roku 1935. Nakonec bylo rozhodnuto ve prospěch demokratického řešení, tedy nezasahovat mocensky ani proti Henleinovi, ani proti Sudetoněmecké straně. Téţ to ovšem vedlo k určitému umírnění v některých Henleinových veřejných projevech. Pak přichází rok 1938. Jaksch je nucen odejít, ovšem Henlein by měl být na vrcholu kariéry. Jak to s nimi bylo? Kuklík: Rozhodujícím okamţikem je přijetí mnichovské dohody. A Jakschova další politická kariéra pak začíná tím, ţe po vytvoření protektorátu odchází do exilu a snaţí se pokračovat v politické činnosti v Londýně. V Plné znění zpráv


pomnichovském období do vypuknutí druhé světové války šlo především o to zachránit co nejvíce německých sociálních demokratŧ. Velmi v tom pomohla britská diplomacie a skutečnost, ţe Československo získalo velkou část britského daru pomoci pro uprchlíky, která měla být zpočátku směřována téţ na pomoc německým sociálním demokratŧm, ostatním uprchlíkŧm z odstoupeného území a také ţidovským uprchlíkŧm. Hovoří historik Thomas Oellermann, Collegium Bohemicum: Po Mnichovu se hodně z německých sociálních demokratŧ muselo vrátit do pohraničí, kde uţ bylo německé vojsko. Vlastně byli úřady druhé republiky vydáni nacistŧm a tím vlastně ještě horšímu osudu. Dodnes je to pro pamětníky trauma. Do úvahy totiţ připadaly tři moţné osudy. První, ten nejlepší, byl exil. Cílovými destinacemi byla Kanada, Švédsko, částečně i Anglie. Další bylo vězení nebo koncentrační tábor, kde mnozí zahynuli. A poslední moţný osud byl zkusit přeţít nacismus, zŧstat nějak v kontaktu mezi sebou; v tomto případě byly mezi nimi i snahy odporu proti nacismu. Kučera: Abychom se vrátili k Henleinovi. Ten se sice ocitá v roce 1938 na vrcholu své moci, ale zároveň se začínají projevovat první stinné stránky. Uţ proces včleňování Sudet do říše neodpovídá Henleinovým představám i Sudetoněmecké strany. Hitlerovi jde o vytvoření totalitně ovládaného homogenního německého národa, čímţ do jisté míry popírá specifika sudetských Němcŧ, jak se vytvářela v prŧběhu staletí. A mimochodem tím do jisté míry popírá i Henleinovo dílo. Henleinova činnost a Sudetoněmecká strana vŧbec přispívaly k vytvoření sudetských Němcŧ jako samotné politické entity s jednoznačným společným cílem – vyrovnání s Čechy, později otevřená iredenta. To všechno končí. Nová sudetoněmecká ţupa je vytvořena pouze z části pŧvodních Sudet, zatímco oblasti v jiţních Čechách a na jiţní Moravě jsou přičleněny k ţupám v Bavorsku a Rakousku. A příslušníci Sudetoněmecké strany nebyli automaticky přijati do NSDAP, ale museli projít několikastupňovým prověřovacím řízením. To vše bylo pochopitelně chápáno jako náznak, ţe sudetští Němci budou v třetí říši občany druhého řádu. Ve hvězdné hodině Henleinovy politické kariéry jsou tak současně zakódovány problémy, které vrhnou stín na jeho další politickou kariéru i osobní ţivot. Šebek: Henlein se do jisté míry stává loutkou a faktickou výkonnou moc v rámci sudetoněmecké ţupy mají lidé od počátku loajální nacismu a třetí říši. Skutečným vládcem Sudet se stává Hans Krebs, představitel nacistické části Sudetoněmecké strany, a Henlein slouţí pouze jako stafáţ. Také začínají trestní zásahy proti lidem, kteří byli spojeni s Kamaradschoftbundem. Řada Henlainových spolupracovníkŧ se ocitá před soudy a někteří jsou dokonce odvezeni do koncentračních táborŧ. Jaksch odešel do Londýna. Stal se tedy automaticky souputníkem Edvarda Beneše a československé exilové vlády? Kučera: Beneš je uznán jako hlava československé prozatímní vlády a Jaksch je uznán jako hlava sudetoněmecké sociálně demokratické emigrace, do jisté míry sudetoněmecké emigrace vŧbec. V tomto momentu mezi Benešem a Jakschem dochází k těţkému konfliktu, který končí jejich definitivním rozchodem kvŧli přístupu k řešení německé otázky v Československu. A to přesto, ţe by se dalo říct, jsou oba demokrati, jde jim o vítězství nad nacismem, o demokracii, lidská práva, svobodu a tak dále. Kuklík: Po uznání prozatímní vlády Beneš nabídl Jakschovi a dvěma dalším zástupcŧm německých sociálních demokratŧ místo ve Státní radě. Jednání o účast v tomto orgánu exilového prozatímního státního zřízení končí prvním sporem, který je překvapivě vyvolán Jakschovým odmítnutím tohoto postu. Jaksch podle mě vsadil na to, ţe Benešova teorie, ţe se Československo obnoví v předmnichovských hranicích a podaří se dosáhnout uznání exilové vlády (nikoli pouze jako prozatímní), je v situaci roku 1940 nerealistická. Klíčovou je se v tomto stává otázka oduznání mnichovské dohody. Britové podmínili své prohlášení o její neplatnosti tím, ţe Beneš vezme Jaksche do Státní rady. Tento poţadavek Beneš odmítal a Jaksche dokonce označoval za nového Henleina, kdyţ říkal, ţe jeho politika vŧči exilové vládě mu připomíná Henleinovu strategii v roce 1938. Celá situace se samozřejmě změnila po atentátu na Heydricha, po Lidicích, kdy se Britové od mnichovského řešení distancovali. Zajímavá je Jakschova reakce. Den poté, co byla oznámena výměna nót, která to řešila, mezi československou exilovou vládou a britskou vládou, šel Jaksch na Foreign Office, ministerstvo zahraničí, a podal poměrně ostře formulované memorandum, které s tímto krokem nesouhlasilo. Dŧsledek tohoto kroku byl pak britskou diplomacií zmírňován, nechtěli, aby mezi Jakschem a Benešem došlo k roztrţce. Podle mne to však byl pro Beneše dŧkaz, ţe Jakschova politika směřuje proti obnově československého státu. Šebek: Wenzel Jaksch si špatně vyhodnotil symbolickou roli Lidic. V tento moment se Lidice staly pojmem, který ovlivnil nejen dění u nás, ale i pohled evropských politikŧ na další osud Československa. Jaksch přitom i poté, co se stalo v Lidicích, vystupoval s tím, ţe německé zájmy musí být britskou vládou stále zohledňovány. Ale to uţ po červnu 1942 vlastně nebylo moţné.



Úryvek dopisu Wenzela Jaksche Benešovi z roku 1942:"Transfer obyvatelstva byl by pomstou bez rozdílu, a to znamená, pane prezidente, rád bych mluvil zcela otevřeně, zničit kaţdou základnu demokratické spolupráce na jednu generaci." Jaksch měl problém i s chystaným poválečným odsunem Němcŧ. Tam byl asi zásadní rozdíl mezi Jakschem a Benešem?Kučera: Jaksch v zásadě proti odsunu nebyl, ale chtěl ho omezit pouze na fašistické ţivly, případně na politické elity a tak dále. Čili na relativně malou část sudetoněmecké populace. Ale šlo i o to, jaký bude osud zbytku německého obyvatelstva v Československu. A v tom chtěl Jaksch začít tam, kde skončila jednání mezi Benešem a Henleinem v roce 1938. Jaksch chtěl pro národnostní vyrovnání v poválečném Československu pouţít takzvaný čtvrtý plán. Ale Beneš mu při jednom z prvních setkání v exilu na jaře 1939 řekl, ţe čtvrtý plán není základnou pro vzájemné jednání. Čtvrtý plán bylo v podstatě přikývnutí československé vlády na program sudetoněmecké autonomie včetně správní autonomie. Byla to poměrně velkorysá nabídka, o níţ se dodnes spekuluje, jestli ji Beneš myslel váţně. Anebo jestli chtěl jen Henleina vehnat do úzké uličky a ukázat i mezinárodnímu společenství, ţe Henleinovi vŧbec nejde o národnostní vyrovnání, ale o vyvolání krize, do níţ by potom vstoupil Hitler jako Deus ex machina. Co udělali v roce 1945 Henlein a Jaksch? Šebek: Henlein prohrál nejen svŧj osobní osud, ale i svŧj ţivot. 10. května, poté co se snaţil jednat s Američany, spáchal sebevraţdu, protoţe viděl bezvýchodnost své situace. Nepochybně si to uvědomoval uţ několik měsícŧ předtím. Viděl, jak se hroutí německá fronta i to, ţe narŧstá neklid v protektorátu. Z tohoto si musel být vědom, ţe jeho osud se tak jako tak naplní tragicky. A Jaksch? Kučera: Jaksch se v tomto momentu ocitá na dně. Je v Londýně, kde má minimální politickou podporu. To souvisí mimo jiné s tím, ţe po všem, co vyšlo najevo o nacistickém reţimu, uţ není moţné, a to ani v Londýně, angaţovat se pro německé zájmy, byť sudetoněmecké. Jaksch se rovněţ nesmí vrátit do Československa – Beneš jasně říká, toho tady nechceme. A rovněţ celé řadě jeho spolupracovníkŧ je odepřeno československé vízum. Do Německa se také vrátit nemŧţou, protoţe k návratu nemají ţádný právní dŧvod, tím méně politický. Pro Jaksche nastává podivné období čtyř let, kdy sedí v Londýně s řadou dalších bývalých sudetoněmeckých sociálně demokratických poslancŧ a snaţí se mobilizovat světovou politiku a veřejné mínění proti odsunu. Je autorem první velké petice OSN, která upozorňuje nejen na samotný akt odsunu, ale i na četné případy bezpráví a násilí, ke kterým během něj došlo. Petice je podána v roce 1947, ale nedosáhla vŧbec ničeho. Kuklík: Jaksch se ovšem v Londýně oţenil, měl dvě děti. Takţe měl dŧvody, proč v Londýně setrvat. V roce 1949 odešel Wenzel Jaksch do Německa. Proč? Kučera: Nakonec odchází do Spolkové republiky, coţ je zajímavé v tom, ţe celá řada bývalých poslancŧ sudetoněmecké sociální demokracie zŧstala ve Velké Británii. Prostě tento práh nedokázali překročit. Přiznám se však, ţe nevím, proč tento krok Jaksch udělal. Jaksch se pak stává šéfem Svazu vyhnancŧ. Z jeho strany tam musela být nějaká kapitulace a musel leccos překousnout z minulosti. Hovoří historik Thomas Oellermann, Collegium Bohemicum: Pŧsobení Wenzela Jaksche v poválečném Svazu vynancŧ a v Sudetoněmeckém krajském sdruţení je docela podivné. Jaksch byl soupeřem nacismu, přitom v těchto spolcích bylo na začátku mnoho lidí s nacistickou minulostí. Dŧvod pro toto Jakschovo pŧsobení je, ţe Sudetoněmecká sociální demokracie v Bavorsku nebo na západě Německa (ale i německá sociální demokracie, SPD) uţ nechtěla vytvářet vlastní spolky, vytvářet prostředí jako před válkou. A naopak chtěla být faktorem v celé společnosti. Proto se Jaksch angaţoval v těchto jiţ existujících spolcích. Samozřejmě na to konto probíhala silná debata a ne všichni sociální demokraté s tím souhlasili. Šebek: Nebyl to jen případ Wenzela Jaksche. Ale je to případ i jiných německých demokratŧ, kteří odešli do Spolkové republiky. Například bych jmenoval významného katolického politika Hanse Schütze, který byl za první republiky velmi loajálním pročeskoslovenským politikem. Ten si po válce také sedá za stŧl s otevřeně pronacisticky orientovanými politiky. A poslední roky Jakschova ţivota... Kučera: Na počátku 60. let patřil k uţšímu kruhu politikŧ německé sociální demokracie, která myšlenkově koncipovala první kroky k nové východní politice. Dokonce se proslýchá, ţe v tom měl Jaksch hrát obzvláště dŧleţitou roli. Ale zasáhl osud a Jaksch v roce 1966 umírá na následky zranění při autonehodě. Jeho pohřeb je tečkou za jeho bohatou politickou kariérou. A to, jakou hodnotu a postavení měl v německé sociální demokracii, dokládá, ţe na jeho pohřbu hovořil Willy Brandt, zanedlouho ministr zahraničí Spolkové republiky Německa. Plné znění zpráv


Čili jistá náhoda osudu zpŧsobila, ţe oba sudetští Němci, Konrád Henlein i Wenzel Jaksch, nezemřeli přirozenou smrtí. (redakčně kráceno)

URL| http://www.ct24.cz/138403-henlein-a-jaksch-osudy-dvou-sudetskych-nemcu/ _

Morální hazard Eurovalu hrozí, ţe vyhraje řadu bitev a prohraje válku 4.10.2011

Mladá fronta DNES str. 08 Ivo Šlosarčík_

Názory_

EU čelí problémŧm se stagnujícím rŧstem ekonomiky, dluhovou krizí a zranitelností bank. Euroval, který má pomoci zadluţeným zemím, má úvěrovou kapacitu 440 miliard eur. Otázkou však je, zda se Evropanŧm bude chtít platit za ty, kdo dluhy vyrobili. Aţ příliš často se pouţívá aforismus, ţe se vojevŧdci a politici vţdy připravují na minulou válku. Na Lisabonskou smlouvu však tento příměr platí beze zbytku. Jak vypadaly silné a slabé stránky Evropské unie okolo roku 2009? Unijní vnitřní kontrolní mechanismy se zdály fungovat – nové členské státy respektovaly naprostou většinu unijního práva a ani ekonomická krize v roce 2008 nenastartovala vlnu protekcionistických opatření, která by torpédovala vnitřní trh. Opár let dříve naopak irácká krize ukázala, jak snadno mŧţe dojít k paralýze unijního rozhodování v zahraniční politice. Proto Lisabonská smlouva věnuje spoustu pozornosti novým unijním aktérŧm, kteří mají jednat za Evropskou unii navenek, zatímco mechanismy pro vynucování pravidel členskými státy jsou ponechány téměř beze změny. Kličkování mezi lisabonskými pravidly V roce 2011 je všechno jinak. Dluhová krize státŧ eurozóny a strach z nerespektování pravidel pohlcují většinu energie unijních politikŧ. Poslední dva roky ukázaly, ţe nejenţe Lisabonská smlouva nevytvořila nástroje pro reakci na současnou krizi, ale některá její pravidla dokonce unijní reakci ztěţují nebo zpochybňují jejich zákonnost – stačí zmínit nejasnosti ohledně nákupu státních dluhopisŧ problémových zemí Evropskou centrální bankou. Celý přístup k řešení krize v letech 2010–2011 je proto spíše kličkováním mezi tlaky trhŧ a omezeními podle unijního právního rámce. Lze si proto představit, ţe dnešním nejvřelejším přáním kancléřky Angely Merkelové je mít stroj času, který by jí umoţnil preventivně dodat do Lisabonské smlouvy nástroje pro současnou dluhovou krizi. A nemuselo by nutně jít o nějakou podobu současného „eurovalu―; při vyjednávání Lisabonské smlouvy se mohla zavést i pravidla pro řízený odchod země z eurozóny nebo formua limity intervence do vnitřních záleţitostí státu s finančními potíţemi. Ideálně by šlo o relativně konkrétní, předvídatelná a trvalá pravidla, kterým by mohli všichni aktéři přizpŧsobit svá jednání. Tím by poskytla základ pro odlišnou unijní reakci od té let 2010–2011, kdy státy EU neustále posouvaly hranici „ještě moţného― a byly nuceny se uchýlit ke značně neelegantním řešením, jako byl balíček volně propojených bilaterálních pŧjček Řecku nebo současná velice nepřehledná forma „eurovalu―. Tento chaos zpochybňuje legitimitu a mimořádně komplikuje skutečnou politickou debatu o unijních krocích, přesto však rozhodování euroskupiny nikdy nezablokoval. Jak to vysvětlit doma Současní politici eurozóny jsou nuceni nejen dobře rozumět ekonomii a taktice vyjednávání na unijní úrovni, ale měli by být – pokud chtějí ve své politické kariéře pokračovat – také výtečnými komunikátory. Premiéra nebo ministra financí po návratu ze zasedání euroskupiny doma totiţ obvykle očekává nepřátelsky naladěná veřejnost, politická opozice a často také nebezpečnější forma nepřítele – koaliční partneři. Své o tom ví slovenská premiérka Iveta Radičová. Jiţ v roce 2010 musela vysvětlovat, proč se Slovensko nakonec rozhodlo formálně nepřijmout pŧjčku Řecku, kterou předchozí slovenská vláda na unijní úrovni přislíbila. O rok později označil menší koaliční partner její vlastní vlády navýšení eurovalu za Plné znění zpráv


„ekonomickou velezradu― a samotný projekt za „cestu do socialismu―. Přesto je pravděpodobné, ţe navýšení eurovalu nakonec slovenský parlament ratifikuje. Z rozzlobeného demonstranta euroskeptickým voličem? Dluhová krize ukázala výraznou krizi dŧvěry mezi členskými státy i mezi politickými elitami členských zemí a jejich voliči. Nedŧvěra mezi partnery přitom výrazně zvyšuje náklady jakékoliv akce a spousta neobratných pojistek a „kondicionalit― dál u debatovaných řešení komplikuje jejich vyjednávání v Bruselu a vysvětlování doma ve členských státech. „Záplatovací― přístup ke krizi nemŧţe přesáhnout okamţik voleb v Německu, Řecku nebo na Slovensku. Krize eurozóny se totiţ stane okamţikem, kdy v národních volbách konečně dostane evropská integrace pozornost, kterou si zasluhuje její vliv na ţivotní úroveň a celkový ţivot obyvatel unijních státŧ. Ke konečnému rozhodnutí, zda euroval či jeho mutace přeţijí, tak dojde v hlasovacích místnostech jak zemí, jejichţ politici slíbili peníze poskytnout, tak příjemcŧ pŧjček. V perspektivě několika let budou muset politici voličŧm odpovědět na otázku „Proč posílat peníze někomu, kdo se zadluţil a příliš utrácí?―, stejně jako na dotaz „Proč jste přijali tak přísné podmínky pŧjčky?―. Pokud to nevysvětlí uspokojivým zpŧsobem, tak se sice tvŧrcŧm eurovalu mŧţe povést vyhrávat jednotlivé bitvy dluhové krize, ale prohrají celý zápas o budoucí existenci Evropské unie. Foto popis| Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova _

Chcete, aby vás v práci brali váţně? Zapracujte na své pracovní identitě 3.10.2011

Studenta web&mag str. 26 Kariéra_ Markéta Jeţková, Míša Raková_

Kaţdý z nás ve svém ţivotě hraje mnoho rolí. Jinak se chová doma, u rodičŧ, ve škole a jinak v zaměstnání. A tak zatímco doma nebo na party se mŧţeme více odvázat, jiné to asi bude v práci. Hlavně proto, ţe chceme dobře zapŧsobit na pohovoru a později na šéfa a kolegy a nakonec to někam dotáhnout. V dnešní době uţ nezáleţí jenom na tom, jak se chováme, co říkáme nebo jak vypadáme, ale také na naší internetové identitě. Z kravaťáka, který má plný Facebook fotek s hlavou v míse nebo s brkem v puse a má email [email protected], asi nikdy ředitele firmy neudělají. Chcete, aby vás v práci konečně začali brát váţně? Jak nenáročně vylepšit svou pracovní identitu, abyste se posunuli tam, kam chcete? Čtěte tipy Studenty. Zjistěte, kdo jste na internetu Nejjednodušší zpŧsob, jak se o člověku dnes něco dozvědět, je zadat jeho jméno nebo e-mail do Googlu — a zaměstnavatelé to dělají často. Na kaţdého se tam něco najde: ţe jste na střední vyhráli okresní přebor v házené nebo ţe máte profil na seznamce či blog. Určité úskalí však spočívá v tom, ţe se také dozvědí, co dělají vaši jmenovci. Mohou se angaţovat v politické straně nebo třeba provozovat nevěstinec. Sice s tím nic moc nenaděláte, ale je dobré o tom vědět a případně na to nenápadně upozornit. Stejně tak je dobré projet i fotky na Googlu, jestli se tam náhodou neobjeví něco, co by mohlo pokazit váš obraz. Mŧţete to ale také vyuţít obráceně, ve svŧj prospěch. Projeďte si budoucího šéfa před pohovorem Googlem a dozvíte se zajímavé informace, které vám mohou být ku prospěchu. Mŧţete se například dozvědět, ţe je to vášnivý rybář, šikovně se o tom zmínit na pohovoru a získat body navíc. Zjistíte také, jestli je upjatý, nebo spíš v pohodě, a mŧţete tomu přizpŧsobit svoje vystupování při výběrovém řízení. Pročistěte si Facebook Je dost pravděpodobné, ţe váš budoucí zaměstnavatel zkusmo zadá vaše jméno i na sociálních sítích. Kdyţ mu jako první vaše fotografie vyskočí momentka z mejdanu, na kterém jste se nechali ukecat k předvedení striptýzu, nebo snímek, na němţ inhalujete zakázané látky, moc dobrý první dojem neuděláte. Nejjednodušší zpŧsob, jak se od takových fotek distancovat, je „odtagovat― se neboli „odoznačit―. Takové záběry pak nebudou spojované s vaším profilem, ale na Facebooku stejně zŧstanou. Pokud se nehodláte všech těchto zábavných vzpomínek na studentská léta jen tak vzdát, nastavte si lepší zabezpečení soukromí, není to zase tak sloţité. Dokonce se dá určit, aby váš profil nikdo nemohl najít pouhým zadáním jména do vyhledávače. Nebo ho naopak mŧţete vyuţít ve svŧj prospěch a vytunit ho tak, aby pŧsobil dobrým dojmem. Soukromé komentáře, sprosté vtipy a neslušné fotografie si mŧţete nastavit tak, aby je viděli pouze určití lidé. To všechno Facebook Plné znění zpráv


umí, podívejte se na nastavení rŧzných skupin. Tomuto kroku se asi nevyhnete, protoţe dříve nebo později vás někdo z práce o přátelství na Facebooku poţádá a odmítnout někdy nelze, kdyţ nechcete urazit např. nadřízeného. Vytvořte si tedy alespoň dvě základní skupiny — formální (lidé z práce, šéf, klienti, babička) a neformální (přátelé, spoluţáci, bliţší kolegové atd.) — a obsah, který na sociální síť nahráváte, třiďte. Objevte LinkedIn LinkedIn je šikovná pomŧcka pro všechny, kdo hledají práci. Je dobré si na této sociální síti zaloţit profil; funguje podobně jako Facebook, jen se všechno točí okolo zaměstnání. Na LinkedInu si vyplníte ţivotopis a údaje o vzdělání, mŧţete si přidat bývalé a současné kolegy či spoluţáky a hned uvidíte, kde zrovna pracují, co uţ mají za sebou a s kým se profesně znají (to se mŧţe hodit). A navíc — na tomto webu často vyhledávají i personalisté, takţe vám mŧţe z ničeho nic přistát i zajímavá nabídka práce. „LinkedIn pouţívám jako hlavní vyhledávací nástroj, dá se na něm najít kaţdý, kdo ve svém oboru něco znamená. Takové lidi pak oslovím a pozvu je na pohovor,― říká pětadvacetiletý personalista Roman, který loví firmám zaměstnance na zajímavé pozice. Buďte dospělí Kdyţ nějaká firma hledá zaměstnance, pravděpodobně stojí o rozumného, dospělého člověka, ne o dítě nebo rozmazleného puberťáka. Snaţte se tak tedy vystupovat — a konečně si změňte svŧj e-mail, který jste si zaloţili ještě na základce nebo na střední. Jmeno.prijmeni, popř. s číslem nebo s podtrţítkem je neutrální a seriózní, tím se nedá nic zkazit. Co by si asi o vás personalista pomyslel, kdyby viděl v ţivotopise váš e-mail začínající kulisek@ nebo princess87@? Asi nic moc dobrého. Vhodné není ani pouţívat zdrobnělinu křestního jména (janicka.novakova@ taky nevypadá dobře). Něco podobného platí i pro váš blog. Pokud jste si ho zaloţili na střední, asi na nějaké prvotní posty nebudete zrovna pyšní. Buď si je smaţte, nebo si upravte nastavení blogu tak, aby se nedal najít pod vaším jménem nebo e-mailem a nikdo si ho tak nemohl spojit s konkrétní osobou. Nepodceňujte vizitku V řadě firem dostanete při nástupu i svoje vizitky. Nenechávejte si je doma v šuplíku, ale rozdávejte je lidem, se kterými se setkáte, moţná si na vás v budoucnosti vzpomenou v šuplíku, ale rozdávejte je lidem, se kterými se setkáte, moţná si na vás v budoucnosti vzpomenou s nabídkou práce. Pokud nikde nepracujete nebo máte jenom brigády, mŧţete si nechat udělat vizitky svoje vlastní (pokud trochu ovládáte Photoshop nebo jiný grafický program, zvládnete to i sami). Ale ani v obchodech to není drahá záleţitost, vizitky se dají pořídit uţ za méně neţ 50 haléřŧ za kus. „Nechala jsem si udělat vlastní vizitky, na kterých mám jenom jméno a e-mail, telefon tam dopisuju ručně, ale jenom tomu, komu ho chci dát," říká studentka ţurnalistiky Markéta. I u vizitky samozřejmě platí pravidlo dospělosti a vkusnosti. Střídmost vzorŧ, barev a jednoduchý font jsou nejlepší volbou, nenechte se zlákat fialovými motýlky přes celou kartičku, pŧsobí to infantilně. NECHTĚ SE PĚKNĚ VYFOTIT Berete svoji kariéru opravdu váţně? Nechtě si udělat profesionální fotografie. Čím dál více firem poţaduje od uchazeče se ţivotopisem poslat i fotku. Kdyţ jsem kdysi v létě na střední škole chodila na brigádu dojedná banky, kde jsem dělala pořádek v kartotéce, měla jsem moţnost nahlédnout i do ţivotopisŧ všech zaměstnancŧ. Překvapilo mě, jaké fotografie jsou lidé schopni poslat svému potenciálnímu šéfovi. Personalisté se shodují na tom, zeje nejlepší neutrální portrétní fotografie, rozhodně ne obrázky z kaleb nebo z pláţe. Nechtě se vyfotit s rŧznými výrazy — s neutrálním či s rŧznými úsměvy. Kterou fotku pošlete, vyberete aţ podle konkrétní pozice. UPGRADUJTE SVŦJ ŢIVOTOPIS Pokud uţ máte v kariéře něco za sebou, je načase vylepšit svŧj ţivotopis a vyhodit zbytečné věci, které nikoho nezajímají. Základní škola nikoho neohromí. Zredukujte také seznam brigád, nechtě tam jen ty, které se vztahují ke konkrétní pozici, o niţ máte zájem, nebo ty opravdu zajímavé. Starali jste se v USA o papoušky nebo jste stavěli v Etiopii studny? Určitě to zmiňte. Měsíční výpomoc na stavbě nebo praxi ve fastfoodu klidně vynechte, pokud se hlásíte do banky (pokud to však nejsou jediné brigády, které jste kdy dělali). Nepodceňujte ani dŧkladné vyplnění dovedností, které se týkají počítačŧ. Pouţívali jste v minulé práci (nebo ve škole) některé specifické počítačové programy? Pochlubte se tím. Stejně tak neobvyklými koníčky či zájmy, vyhrává originalita, stokrát omleté kultura, sport, filmy nikoho nenadchnou. Foto popis| O autorovi| Markéta Jeţková, Míša Raková Studuje mediální studia na FSV UK v prvním ročníku magisterského cyklu, dříve pracovala pro zpravodajskou TV Z1 a nyní zakotvila na tn.cz. Téma článku mi sedlo, podobnou otázku sama řeším dost často, hlavně co se týče sociálních sítí a zaměstnání. Ale nebojte se, nikdo vás neřeší Plné znění zpráv


tolik, jak si myslíte. Jo a kdyby něco – maţoretka z Kutné Hory je váţně jenom moje jmenovkyně! Studuje FSV UK obor ţurnalistika. _

Šéf CzechInvestu Miroslav Kříţek: Fascinuje mě nápaditost, s jakou studenti hledají mezery na současném trhu 3.10.2011

Studenta web&mag str. 24 Markéta Jeţková_

Rozhovor_

Miroslava Kříţka moţná znáte jako pedagoga na VŠE v Praze. Moţná jste však nevěděli, ţe je to také ředitel investiční agentury CzechInvest, úspěšný podnikatel, zastupitel a vášnivý pilot letadel. Zeptali jsme se ho, co si myslí o současných studentech a jak vidí jejich budoucí uplatnění. * Podnikání znáte jak z teoretické, tak z praktické stránky. Myslíte, ţe jsou pro něj v České republice dobré podmínky? Z pohledu investičních projektŧ získaných CzechInvestem pro Českou republiku jen v prvním pololetí letošního roku jsou u nás podmínky pro podnikání velmi dobré. Od ledna do června 2011 se podařilo zajistit příslib investic v celkovém objemu jako za celý rok 2010, větší část přitom tvořily reinvestice. V praxi to znamená, ţe se tu firmám daří, a řada z nich proto rozšiřuje výrobu či provoz. V CzechInvestu přitom velmi nasloucháme podnikatelŧm a na základě jejich podnětŧ se snaţíme podmínky pro podnikání v České republice ještě zlepšit. Proto jsme například připravili novelu zákona o investičních pobídkách a hlavně: nedávno jsme oficiálně představili novou kompletní strategii Agentury pro podporu podnikání a investic s názvem Nový CzechInvest. * Učíte mimo jiné na VŠE v Praze. Vidíte mezi některými studenty budoucí úspěšné podnikatele? Jaký je v tomto ohledu trend? Přibývá jich, nebo naopak ubývá? Těší mě, ţe řada mých studentŧ je v podnikání úspěšná. Některé z nich jsem podpořil osobně. Fascinuje mě nápaditost, s jakou mladí lidé hledají mezery na současném trhu a pak nabízejí sluţby či produkty takříkajíc „na míru―, na kterých mohou dobře vydělat. Co se trendu týče: Řekl bych, ţe podnikajících studentŧ přibývá, přesná čísla jsem ale nikde nezaznamenal. V době, kdy jsem sám studoval – a přitom rozjíţděl vlastní firmu – byli i u nás v ročníku lidé s podnikatelským duchem a ambicemi a také ti, kteří si co nejvíc uţívali studentský ţivot. Obojí je cesta a je dobře, ţe se kaţdý mŧţe sám rozhodnout, na kterou se vydá. * Napomáhá studium nějakým zpŧsobem podnikání? Nebrzdí příliš teoretická znalost a čas strávený studiem podnikatele v rozletu? Jako učitel na Vysoké škole ekonomické v Praze vám přece nemŧţu říci, ţe je teorie k ničemu… (smích) Hlavně si to nemyslím. Vezmu-li osobní zkušenost: ekonomické teorie mi daly rámec a přehled a pomohly mi v tom, abych se vyvaroval podnikatelských chyb. Došel bych k tomu i praxí, ale díky studiu se vše urychlilo. Přirovnám-li to k malým dětem: od dospělých, profesorŧ na VŠ, jsem se dozvěděl, ţe kamna pálí – k podnikání je dobrá finanční rozvaha, nesahal jsem na ně – vše jsem pečlivě připravil, neţ jsem začal investovat, a díky tomu jsem se nespálil – firma je úspěšná. Dnešní vysoké školy jsou také o vzájemné výměně zkušeností mezi profesory a studenty, a tím i víc propojené s praxí. A to je dobře. * Co myslíte, ţe podnikajícím studentŧm nejvíce chybí? Lze najít nějaké společné, obecné znaky? Nejčastěji je to finanční kapitál nutný pro rozjezd podnikání. Vztáhnu-li to k CzechInvestu, který řídím, právě naše agentura mŧţe firmě na začátku pomoci. Máme projekty na podporu start-up společností. Například CzechAccelerator, který se postupně rozšiřuje do dalších destinací, umoţňuje začínajícím inovativním technologickým firmám získat zkušenosti v zahraničí za státní prostředky. * V čem mají naopak podnikající studenti výhodu oproti ostatním podnikatelŧm?



Významnou roli hraje jejich mimořádné nasazení, nadšení a smysl pro to, dělat věci jinak. Být inovativní. Právě v inovacích je budoucnost a také v propojování výzkumu a vývoje s praxí. Z nedávného prŧzkumu mezi 1 200 generálními řediteli nejvýznamnějších světových firem vyplynulo, ţe se právě inovace v podobě nového výrobku či sluţby pro rŧst firmy stávají stejně dŧleţité jako zvyšování jejího trţního podílu. Inovace jsou podle čelných představitelŧ dŧleţitých společností spolu s větším „vytěţením― stávajících trhŧ nejlepším receptem na úspěšnou expanzi pro nejbliţší roky. * Kterým směrem by se měl podle vás ubírat český prŧmysl, aby byl konkurenceschopný a pro zahraniční investory zajímavý? Měl by se zaměřit na jiţ zmiňovaný výzkum, vývoj a inovace. Ví to samozřejmě i ministerstvo prŧmyslu a obchodu, pod které právě CzechInvest patří, a proto se na danou oblast zaměřuje ve Strategii konkurenceschopnosti České republiky. Podpora inovací se zohledňuje při plánování programovacího období 2014+, kdy budeme moci čerpat další dotace z Evropské unie. Dŧleţitá také je intenzivní spolupráce akademické obce s podnikatelskou sférou. I tady hraje CzechInvest významnou roli, jsme jakýmsi mostem pro přenášení informací mezi těmito světy a dále do státní a veřejné správy. Proto CzechInvest mimo jiné chystá pravidelné semináře s vysokými školami. * Reaguje český vzdělávací systém na tyto poţadavky dostatečně? Generujeme například dostatek technických odborníkŧ? Nemáme podle vás přebytek jiných oborŧ? Z analýz, které byly podkladem pro zmiňovanou Strategii konkurenceschopnosti ČR – Zpět na vrchol 2012–2020, mimo jiné vyplývá, ţe klesá gramotnost českých ţákŧ a projevuje se zastaralost a rigidita tuzemského školství. Vzdělanost je jedním z pilířŧ pro posílení konkurenceschopnosti, v budoucnu by se tak například mělo více sladit učňovské a profesní bakalářské vzdělávání (technické školství) s potřebami zaměstnavatelŧ. Také bude třeba zvýšit kvalitu škol – zavést standardizaci, hodnocení, změnit systém akreditací či hodnocení výzkumu a vývoje na vysokých školách. Jednoduše: je nutné realizovat celou řadu opatření proto, aby vzdělávací systém více reagoval na poţadavky trhu. * Jsou studijní obory, které lze povaţovat za jednoznačně perspektivní, kde by případní studenti neměli mít problém s uplatněním? Jsou to technické obory. Představitelé technických vysokých škol, se kterými CzechInvest pořádá společné akce, často uvádějí, ţe mají málo absolventŧ, a pokud se situace nezmění, budou na pracovním trhu velmi chybět. Nabízí se otázka, v jakém věku lidi motivovat k tomu, aby se o ten který obor zajímali, studovali ho a v budoucnu v něm pracovali. Býváme partnerem rŧzných univerzitních seminářŧ a snaţíme se vysokým školám pomoci i v získávání zkušeností a kontaktŧ ve světě. Třeba prostřednictvím Českých technologických dnŧ, které CzechInvest pravidelně pořádá ve spolupráci s ministerstvem zahraničních věcí. Díky červencovým technologickým dnŧm, které se konaly v Austrálii, navázala třeba praţská ČVUT spolupráci s kolegy z australských univerzit. * Aniţ bychom chtěli lichotit, daří se vám v akademické, politické i podnikatelské rovině. Kde vidíte sám sebe za pět nebo deset let? Jako pilota velkého dopravního letadla? Nedávno jsem udělal potřebné zkoušky. (smích) Ale váţně: ať dělám cokoliv, vţdy je pro mě dŧleţitý profesionální přístup, maximální nasazení a pocit, ţe to má smysl. Přál bych si je mít i za pět či deset let, a to nezávisle na tom, co budu dělat. *** Ing. Miroslav Kříţek, Ph. D. generální ředitel agentury CzechInvest Miroslav Kříţek (* 1979) vystudoval VŠE v Praze, kde v současné době pŧsobí jako pedagog a připravuje se na docenturu. V roce 2005 zaloţil Jazykový institut Praha a o rok později Institut rozvoje podnikání při VŠE. Od roku 2010 je generálním ředitelem CzechInvestu. Je ţenatý a má jednu dceru. Ţije na Vysočině. Foto popis| O autorovi| Markéta Jeţková Studuje FSV UK obor ţurnalistika. Plné znění zpráv


_

Změna oboru na vysoké škole: odváţný krok, nebo záchrana na poslední chvíli? 3.10.2011

Studenta web&mag str. 10 Míša Raková_

Téma_

Sousedŧv trávník je vţdycky zelenější. Pokud neznáte toto pořekadlo, zkuste si ho představit ve školním prostředí. Studujete nějaký obor a během školních let se setkáváte se spoustou mladých lidí, studentŧ jako vy, a přirozeně časem přijde řeč i na školu. A nestačíte se divit. Tolik zajímavých oborŧ – design, art management, filmová reţie, nanotechnologie, sportovní management – všechno to zní úţasně, rozhodně lépe neţ vaše bohemistika nebo podniková ekonomie. Říkáte si, ţe tohle by vás určitě bavilo víc a našli byste v tom smysl svého ţivota. Ti odváţnější nebo zoufalejší se rozhodnou pro změnu a vydají se na úplně jinou studijní dráhu neţ doposud. Neţ se do neznámých vod nových oborŧ pustíte, přečtěte si zkušenosti těch, kteří to uţ proţili. Začátečnická chyba Té se dopouštějí lidé, kteří si ihned po maturitě zvolí nějaký obor, jenţ pro ně má v tu chvíli kouzlo nebo to je prostě jediná škola, na kterou je vzali. Po prvním semestru zjistí, jak to chodí a ţe to pro ně nebude to pravé, a hned co napadne první sníh, uţ běţí na poštu s přihláškou někam jinam. Tito lidé ve studiu na nové škole zpravidla vytrvají – uţ jenom proto, ţe si s výběrem dali napodruhé mnohem víc záleţet a nepodcenili ani přípravu k přijímacím zkouškám, která loni při oslavách úspěšného sloţení maturitní zkoušky jaksi zapadla. Anička, nynější studentka mezinárodních vztahŧ, po maturitě začínala na anglistice na FF UK. „Změnila jsem to proto, ţe se mi nelíbil přístup vyučujících a vŧbec celé katedry a přišlo mi, ţe je to studium celé strašně teoretické. Spočívalo to v podstatě v tom, ţe jsme si něco přečetli a pak si o tom hodinu, dvě nebo i celý semestr povídali,― říká. Také si velmi rychle uvědomila, ţe ze staré školy vede nejpravděpodobnější cesta znovu do školství. „Rozhodnutí jsem nikdy nelitovala, naopak jsem za to ráda. Co tam mám kamarádky, tak to studují jen proto, aby získaly titul. Pak si chtějí vystudovat ještě něco jiného, praktického, aby z nich nebyly učitelky.― Obrat v poločase Jsou i studenti, kteří vytrvají a dokončí na škole bakalářský obor, dále na magistru však pokračují někde jinde. To je i případ čtyřiadvacetiletého Honzy, který začínal na fakultě humanitních studií a na magistra přešel na nová média na filozofické fakultě. „Bakalář na FHS je hodně obecný obor, který spíš naučí přistupovat ke znalostem a dá všeobecný základ v nejlepším slova smyslu. Z mého pohledu se při přestupu na FF UK jednalo spíš o rozhodnutí se pro konkrétní obor. Rozhodnutí, které následovalo po jakémsi mapování terénu.― Svého přestupu ani jednou nelitoval: „FHS se podle mě začíná utápět v hrozném formalismu. Úplně se vytratil duch liberálního studia, který mě nadchl ještě v době, kdy jsem nastupoval. V tomto ohledu je SNM mnohem flexibilnější, vyučující mají individuální přístup a míra formalismu je nesrovnatelně menší,― dodal. Podobný názor má i třiadvacetiletá Mariana, která z FHS zamířila na fakultu sociálních věd. „Člověk by měl myslet i na budoucnost a v tomto směru mi FHS uţ nenabízela ţádnou další cestu. Dalším dŧvodem byla mnohem větší prestiţ FSV. Do značné míry jsem se rozhodovala pragmaticky.― Úplnou změnou oboru prošla třiadvacetiletá Markéta, která vystudovala bakaláře na přírodovědě. Bavilo ji ale psát a chtěla zkusit ţurnalistiku. „Mě ta přírodověda moc nenaplňovala, navíc mě bavilo psát a chtěla jsem to dělat, coţ by na přírodovědě nešlo,― prozradila. Pokud tedy pokukujete po „sousedově trávníku―, máte před sebou těţké rozhodování. Po prvních pár dnech často přijde zklamání, ne všechno, co „zní dobře―, má potenciál vás ve skutečnosti oslovit a naplnit. Ale jsou i tací, kterým tento významný krok vyšel, jsou spokojení a ničeho nelitují. V potaz musíte vzít i to, ţe moţná budete muset za prodluţování studia platit. Bakaláře mŧţete zadarmo studovat čtyři roky, magistra tři. Semestry na rŧzných školách se sčítají, tak si dejte pozor! Otázky ohledně vhodnosti vybraného oboru si pokláda čas od času asi kaţdý vysokoškolák. Nenechte se odradit, skoro na kaţdé škole je ze začátku nuda, zajímavější předměty přijdou aţ ve vyšších ročnících. Kdyţ se to nezlepší, udělejte radikální krok, máte na výběr... *** Lukáš studoval na FF UK, ale pak se rozhodl dát na dráhu profesionálního pisálka.



„Studoval jsem na praţské fildě anglistiku a bohemistiku. Vydrţel jsem dva roky, ale za tu dobu jsem zjistil, ţe je na mě kombinace těch dvou oborŧ příliš časově náročná a ţe mě to vlastně ani moc nebaví. Jelikoţ oba byly magisterské, musel bych na škole vydrţet další tři roky, coţ by asi bylo všestranně neúnosné. Moje rozhodnutí skončit urychlilo to, ţe jsem se mezitím dostal na ţurnalistiku, kterou jsem vţdycky chtěl zkusit. Někdy se mi po studiu Shakespearových sonetŧ a staroslověnštiny zasteskne, nicméně pro mě osobně byla ţurnalistika jako obor bezesporu zajímavější a přeci jen o něco méně vytrţená z reality. Třebaţe by se o smyslu leckterých předmětŧ dalo s úspěchem pochybovat, k praxi má ţurnalistika přeci jen blíţ... Nepříjemné je kvŧli dvěma rokŧm na jiné škole samozřejmě platit desetitisíce za prodlouţení studia. Ostatně sledovat jako bakalář někdejší spoluţáky, jak se na Facebooku chlubí magisterskými tituly, taky není nic moc.― ANKETA 1
Škola vyhodila studenta za malování po zdech 3.10.2011

Studenta web&mag str. 05 Míša Raková_

Média o nás_

Více www.studenta.cz/jamu — Student Robert Kvapil zaţaloval brněnskou JAMU za své vyloučení. Škola teď musí lépe vysvětlit, proč k tomuto kroku dospěla. Studenta reţie vyloučili za to, ţe pomaloval zdi kolejí sprostými obrázky a hanlivými nápisy. Ten se však brání tím, ţe tak pouze upozorňoval na svŧj nový film. Zdroj: lidovky.cz Foto popis| O autorovi| Míša Raková Studuje mediální studia na FSV UK v prvním ročníku magisterského cyklu, dříve pracovala pro zpravodajskou TV Z1 a nyní zakotvila na tn.cz. _

Aktuální politická situace a boj proti korupci 2.10.2011

ČRo 6

str. 01

18:10 Názory a argumenty_



_ Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Vítejte při nedělním vysílání našeho hlavního publicistického pořadu. Také dnes je připravena tradiční diskuse u Kulatého stolu Českého rozhlasu 6. Vysíláme ji ţivě z našeho studia v Dykově ulici 14 na praţských Královských Vinohradech. Náš pořad Názory a argumenty uţ opravdu naposledy. Od zítřka nás uslyšíte z tradiční rozhlasové adresy Vinohradská 12, Praha. Náš pořad se ale s novým vysílacím studiem nijak nezmění, kaţdý den vám budeme dále přinášet aktuální komentáře, analýzy, rozhovory a diskuse. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás zdraví a příjemný poslech po celých 50 minut přeje Radko Kubičko. A tématem naší dnešní diskuse bude jednak aktuální politická situace na české politické scéně a zejména plnění dŧleţitého vládního bodu, kterým je boj proti korupci. A účastníky dnešní diskuse budou advokátka Hana Marvanová, signatářka petice Veřejnost proti korupci. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Místopředseda politické strany Věci veřejné Tomáš Jarolím. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A náš redakční kolega Ivan Štern. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Dobrý den i večer. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobrý den i večer vám všem. Česká vláda má být podle své vlastní charakteristiky, to jsme tady mnohokrát říkali, vládou rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci. Oba úkoly plní s rŧznou mírou úspěšnosti a v ovzduší velkých sporŧ a bouřlivých diskusí. Mnohým se zdá, ţe tyto dva body jsou ale dvěma stranami téţe mince. Protoţe korupce zpŧsobuje neefektivitu fungování státu a tím jeho zadluţování a nedostatek peněz na cokoliv. Takţe kdybych začal takto obecně, domníváte se, ţe tyto dvě charakteristiky, které jsem tady uvedl a které jsou také v programovém prohlášení vlády, jsou u této vlády v souladu? Hana Marvanová. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Náš pořad je o korupci, tak myslím, ţe v boji proti korupci vláda selhává jako selhávaly ty předchozí. Zatím tedy nevidíme ţádné konkrétní kroky. Samozřejmě byla přijata koncepce protikorupční, ale teď jde o to, jestli bude realizována. Jeden rok vláda má za sebou, takţe uţ mnoho času nezbývá. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tomáš Jarolím, co si myslí tady o té základní charakteristice vlády? Vy nejste, musíme zdŧraznit, ţe nejste přímo třeba v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu nebo ve vládě dokonce. Stal jste se místopředsedou politické strany Věci veřejné před 4 měsíci, takţe jak se na to díváte jako člověk trošku zvnějšku, ale přesto člověk, který je místopředsedou vládní stran? Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Já se na to dívám pesimisticky s pohledem dozadu a optimisticky s pohledem dopředu. Já ... Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To je skvělé tedy. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------... já jsem do politiky šel proto, abych s tím něco udělal. A co se týče toho, jak funguje nebo nefunguje současná vláda. Já si za prvé myslím, ţe to určitě bude mít ještě nějakou dobu prodlení neţ se ty věci začnou projevovat. Ale já veřejně říkám, ţe si myslím, ţe vláda by mohla pracovat v tomto směru desetkrát lépe. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Desetkrát lépe, ano. Tak jako člověk z vládní strany. A Ivan Štern, novinář, publicista. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Já jsem se tím zabýval uţ před rokem, kdy vláda nastupovala do funkce a kdy deklarovala, jak tvrdě postihne korupci a tak jsem se pokoušel i analyzovat ta její jednotlivá vyjádření a uţ tehdy mi bylo jasné, ţe to je šaráda, která povede jenom k ohlupování lidí, ale určitě ne k nějakým krokŧm. Jestliţe premiér Nečas uţ v srpnu 2010, to znamená krátce po tom, co vláda vŧbec nastoupila do funkce, ohlásil, ţe shazuje pod stŧl zákon o státní sluţbě, protoţe vláda vypracuje lepší, pokrokovější a dokonalejší, tak mi bylo jasné, ţe ten, ţe vláda v podstatě bude nás, nám bude předvádět, ţe jako s tou korupcí opravdu to myslí váţně a bude vymýšlet rŧzné agenty provokatéry a tak dále. To znamená bude vlastně tlačit tam, kde vlastně, kdyţ stát je dost, kdyţ stát je dotlačen vlastně ze strany těch korupčníkŧ, tak je to vlastně prohrané. Vyhrává, vyhrává jedině tehdy, kdyţ vytváří prostředí, které je nevlídné vŧči korupci. Podmínky, které neumoţňují korupci, zmenšuje prostor pro korupci. To všechno, všechny, navíc je to, byl to, je to problém, který jde napříč společností. To znamená, ţe je to problém, který by měly, měly uchopovat všechny politické strany. A pokud někdo myslí váţně, ţe teda zatočí tady s korupcí, tak první, co udělá jako politik, nabídne spolupráci i opozici. A bude se snaţit do toho vtáhnout opozici. A nebude, nebude hrát sólovou hru. A to všechno se nestalo. Nic z toho se nestalo. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To jste moţná narazil na skutečně zásadní věc, protoţe kdyţ sledujeme ty diskuse v parlamentu, tak tam jde opravdu o to, ţe se ČSSD nebo politikové ČSSD a ODS vzájemně trumfují, kdo ten druhý je větší, kde je větší korupčník a lump. Takţe to kolikrát vypadá dost strašně. Já bych tady, ano Ivan Štern ještě. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------S dovolením, já bych to jenom uvedl třeba na majetkových přiznáních. Majetková přiznání ze strany pravice, ze strany ODS, TOP 09 jsou shazována se stolu jenom prostě s naprosto prŧhledným argumentem, přece nebudeme lidem koukat do soukromí, nebudeme, nebudeme lidi prostě zatěţovat něčím takovýmhle. Ale majetková přiznání pokud jsou míněna skutečně protikorupčně, tak jsou míněna tak, ţe se to týká malé skupiny lidí ve společnosti, která, která má nejenom nadprŧměrné, ale neuvěřitelně nadprŧměrné příjmy. A ti by byli zatěţováni majetkovými příjmy a ne nějaký vysokoškolský profesor nebo, nebo nějaký inţenýr. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, to je, myslím si, naprosto jasné. Tomáš Jarolím. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Jestli na toto mŧţu reagovat, já bych v první řadě reagoval na to, ţe si myslím, ţe se mýlíte v tom, ţe vláda, jo. Aspoň já za sebe, já vládu dělím na tři subjekty. ODS, TOP 09 a Věci veřejné. A vy jste teď narazil na to, co já jsem říkal uţ na našem sněmu, ţe naráţím na akcie na doručitele, na to, ţe to je takový pilíř tří zásadních věcí, na kterých je potřeba ten boj s korupcí vést. Coţ jsou akcie na doručitele, coţ jsou prokázání majetku, zákon o prokázání majetku a coţ je samozřejmě sluţební zákon. Já moţná pro vás překvapující informace, to, co říkáte, sociální demokracie tady přichází s nějakými návrhy. Za prvý, chtěl bych podotknout, mně by se strašně líbilo, kdyby sociální demokracie nepřicházela s návrhy, ale prosadila to v době, kdy tam byla. Ale podotýkám, ţe Plné znění zpráv


třeba tento týden, respektive příští týden jde do vlády návrh, který předkládá Karolína Peake za své ministerstvo a je to návrh sociálně demokratických poslancŧ právě zákon o registrovaném majetku. Jo, ale ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili spolupracujete v tomto s opozicí? Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Víte co, to je, já si myslím, ţe na tomto je nutné spolupracovat úplně s kaţdým. Ale nedělejme si iluze. Já tady mám v rukou materiál k té vládě a já vám rovnou řeknu, ţe nesouhlas vyjádřili ministerstvo financí, ministerstvo vnitra, ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo spravedlnosti a překvapivě Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazŧ. Tak si řekněme ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A jaký dŧvod tam máte v těch papírech? Proč, proč vyjádřili ten nesouhlas? Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Drtivá většina z nich kromě ministerstva práce a sociálních věcí ţádné dŧvody neuvedla. Jsou tady, jsou tady malicherné dŧvody, které já uţ se svým týmem jsem dokázal okamţitě rozporovat v tom, ţe by se v druhém čtení daly prostě napravit. No, já tohle prostě vidím ve vŧli, jestli je vŧle nebo není vŧle. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Dobře, ale tak potvrzujete částečně i to, co říkal Ivan Štern. Hana Marvanová. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Já myslím, ţe na tomhle tom se ukáţe tedy vŧle celé vládní koalice bojovat s korupcí. Troufám si tvrdit, ţe tedy ostatní dvě vládní strany asi nebudou souhlasit s těmi majetkovými přiznáními. Ale já bych tady zmínila další bod, na kterým je to totiţ přesně vidět, rozpor slov a činŧ. Mluvil jste o těch anonymních akciích, o těch akciích na doručitele nebo na majitele. Vláda předloţila do parlamentu nový občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích. Teď je projednáván ve výborech. A zejména teda ten zákon o obchodních korporacích je postaven na tom, ţe nejen, ţe si zachovává naprosto neprŧhlednost vlastnictví akciových společností, zŧstávají akcie na doručitele, ale zavádí tuto neprŧhlednost i u společností s ručením omezeným. Tím, ţe zavádí kmenové listy. Dokonce zavádí i povinnost těch společností, kdyţ někdo prodá svŧj podíl eseróčku, tak ta společnost musí zničit jakékoli záznamy, které do minulosti by mohly dohledat, kdo byl vlastníkem toho eseróčka. A v dŧvodové zprávě, kterou vláda schválila, tohoto zákona je, ţe právě touto neprŧhledností vlastnických společností chce Česká republika uspět v té konkurenci s ostatními zeměmi, ţe by to byla jaksi taková konkurenční výhoda České republiky. A na tom je vidět, ţe ve skutečnosti ve vládním prohlášení a v nějakých obecných materiálech se mluví o boji proti korupci, ale konkrétní normy, které jsou předkládány, tak jsou předkládány tak, ţe naopak sabotují boj proti korupci. A my jsme předpřipravili Veřejnost proti korupci s nadačním fondem proti korupci jsme spojili síly, s pomocí odborníkŧ jsme připravili řešení toho problému, úpravu obchodního zákoníku, občanského zákoníku, poslali jsme dopis ministrovi. Nulový zájem o jakékoliv jednání, není to vlastně, měl by to výbor projednávat v nejbliţších dvou týdnech, ale není připraveno ţádné řešení a dokonce s námi jaksi s nějakými občanskými iniciativami na to téma vláda ani nejedná, nebo její experti. Takţe já tady vidím naprostou nevŧli toto vyřešit. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Já s vámi musím souhlasit v tom, ţe já tu nevŧli vidím taky. Já jenom chci říct, ţe to není nevŧle celé vlády. Já prostě za sebe mŧţu říct, tak jak sedím ve vedení Věcí veřejných, kdyţ přijdou páni ministři, kdyţ to projednáváme, tak prostě tyto věci tam přednášíme, říkáte, teď jste zmiňovala zákon, který mě tak strašně rozčiluje, ţe si to ani neumíte představit. A já jsem třeba osobně ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Čili o těch obchodních korporacích? Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Ano, ano, ano. Zákon o zadávání zakázek, to je prostě, já na jednu stranu nedokáţu pochopit, ţe my jsme ustoupili v takovýchto věcech. Tam jsou věci, které, které mě z praxe, ze zkušenosti, kdyţ vím, na všem hledám konkrétní korupci, a já se k tomu potom dostanu, protoţe já vidím boj v korupci v konkrétních případech. Jo, a kdyţ pak vidíte, jak se perou peníze, nebo jak se peníze vyvádějí ze systému, a teď vy vidíte, ţe ten zákon tomu de facto nezabraňuje, naopak, ţe tam prostě je, já dám názorný příklad. Jedná se třeba o to, ţe kdyţ máte, ţe kdyţ máte zakázku a chcete na to mít subdodavatele, tak tam se říká, ţe do 30 procent mŧţete mít. Ale tam není zmínka o tom, kdo to bude kontrolovat a jaké za to kdo dostane pokuty. K čemu to tam je? Jo, a tohle říkám kritiku vlastního ministra. A já jsem s tím absolutně nespokojen jako. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Jestli mohu ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ano, Hana Marvanová. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Jestli mohu navázat. Moţná je třeba mluvit konkrétně. Kdo co blokuje? Připouštím, Karolína Peake, místopředsedkyně vlády, která to má na starosti, se snaţí o ty věci, ale třeba pan ministr Jankovský, který má na starosti právě zákon o zadávání veřejných zakázek, tak ten je naprosto zásadně proti dalšímu návrhu, s kterým jsme přišli společně protikorupční iniciativy, a to jest, aby kdyţ je udělena zakázka někomu, tak ta firma se musí takzvaně svléct donaha. Tedy říct, kdo ji vlastní, ministr se proti tomu zásadně postavil, ţe to nejde, ţe to je narychlo, ţe to je nesystémové. Podle mého názoru jsou to výmluvy, protoţe přece bychom všichni měli vědět, kdo ve skutečnosti za těmi firmami, které získávají zakázky, stojí. A jestli za nimi nestojí úředníci, ministři, jejich příbuzní. Takţe třeba pan ministr Jankovský zrovna je ten, jehoţ firma bývalá získala zakázku, tedy on ji převedl na syna, ale získala v okamţiku, kdy on byl jmenován ministrem, získala významnou zakázku. Já se tedy mohu domnívat, ţe moţná ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------No, tak to vypadá jako ... Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------... pan ministr je ve střetu zájmŧ v této věci. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------... moţná, je to ministr vaší strany, tak k tomu by se moţná místopředseda mohl vyjádřit. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Já vám k tomu řeknu jednoduše to, ţe já jsem s panem ministrem Jankovským o tomhle hodinu mluvil a pak jsem ţádal na předsednictvu jeho odvolání. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já jenom připomenu, kdyţ ... Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------To je bohuţel politika toto. Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------... kdyţ se tady mluvilo o těch dvou zákonech, nebo novelách zákonŧ o veřejných zakázkách, o obchodních korporacích, tak jenom připomenu, vysílali jsme včera a v pátek o tom komentáře Petra Holuba, který tady mimo jiné, tím jenom doplním to, co řekla Hana Marvanová, ţe tam napsal, ţe stejně liberální přístup k registraci akcií mají kromě České republiky, nebo toho navrhovaného, uţ pouze tichomořské státy Nauru a Marshallovy ostrovy. Tak nevím, jestli takto to, asi to Petr Holub má zrešeršováno. Pokud by to takto bylo, tak to by byla skutečně velká konkurenční výhoda České republiky, ţe, ţe má takto liberální. No, a co se týče ministra Jankovského, tak tam vlastně Petr Holub taktéţ připomněl, ţe v tom zákoně o veřejných zakázkách, tak došlo uţ k pozměňovacímu návrhu. Některé paragrafy byly právě zmírněny. Pan kolega tady uţ o tom mluvil. Uţší řízení bude moţné nadále uţívat na obraně, to znamená na ministerstvu obrany a na ministerstvu vnitra. A soutěţ mŧţe proběhnout, i kdyţ se do ní přihlásí pouze dvě firmy. To také bylo velice kritizováno. Podle pŧvodního návrhu nesměla proběhnout soutěţ aspoň bez 3 zájemcŧ. Tak to jsou všechno takováto zmírnění právě, která svědčí o tom, ţe, ţe vláda nemá úplně nejlepší vŧli bojovat s korupcí. Myslí si to Ivan Štern taky? Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------No, já vám vysvětlím proč nemá. Před časem, nebo ne před časem, ale ono je to výsledek dlouhodobého šetření, které bylo prováděno v Centru pro ekonomické a sociální strategie. Coţ je takový jako výzkumný, výzkumná instituce Univerzity Karlovy u Fakulty sociálních věd. A tam zkoumali sociologové, do jaké míry je byznys prorostlý s politikou. A tedy do jaké míry jsme ohroţeni oligarchií a oligarchickou vládou. A zjistili, ţe uţ nejsme ve fázi ohroţení, ale ţe jsme ve fázi skutečnosti, ţe v této zemi vládne oligarchie. To znamená propojení politiky a byznysu. A vy jste, kdyţ já jsem zmínil, ţe by třeba celá ta, celá ta otázka korupce měla být společně řešena se sociální demokracií, neboli, neboli s opozicí, tak jste tam také jako naznačili, ţe ani, i ta opozice má máslo na hlavě a ţe v době, kdy sociální demokraté byli u moci, tak v podstatě také proti té korupci nic neudělali. A proti té korupci neudělali ze stejného dŧvodu, ze stejného dŧvodu. Tady v podstatě vládne, vládnou, vládne několik klientelistických klik, které ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Napříč stranami, dalo by se říci. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Bez ohledu, ty strany uţ hrají roli jenom bílých koňŧ. To uţ nejsou, to uţ nejsou politické strany. Tady je malér v tom, ţe naše politické strany přestávají být politickými stranami a jestliţe pan prezident mluví o tom, ţe u nás je takzvaná post demokracie, tak v tomto smyslu má, ne v tom jeho smyslu, jak nám vykládá, ţe tady vládne občanská společnost, i kdyţ ano, protoţe organizovaný zločin v podstatě zneuţívá nevládní organizace. V tomto pan prezident má také pravdu. Ale v podstatě u nás uţ všechny rysy post demokracie bychom mohli vysledovat, aniţ jsme si uţili vŧbec té skutečné demokracie. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak uţ máme post demokracii, ano, Hana Marvanová. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Já bych na to ráda navázala. Jsou to sice tvrdá slova, ale já s nimi souhlasím a korespondují navíc třeba s poslední zprávou BIS. Otevřenou zprávou, si mŧţe kaţdý přečíst na Internetu. A tam se přesně popisuje, ţe se vytvořily klientelistické vazby organizovaného zločinu na nejen uţ státní správu, ale uţ i na justici s cílem, tam je přímo napsáno, s cílem zakrýt předchozí nelegální aktivity. A dokonce v té zprávě otázka je, co je v té tajné části, tam budou ty konkrétní věci, které nemáme právo vědět, ale i v té obecné zprávě zveřejněné na Internetu je napsáno, ţe ten organizovaný zločin vlastně skrze třeba vedení krajských soudŧ má vliv na zmanipulované konkurzy. A já bych tady ráda připomněla třeba kauzu, která se nikdy nevyšetřila, řada prapodivných konkurzŧ, okradených podnikatelŧ, kteří, jejichţ konkurzy se řešily na brněnském soudu, řešili jsme to tehdy s panem senátorem Novotným, nyní poslancem za Věci veřejné. A všechno tehdy vyšetřovali lidé z ministerstva spravedlnosti. Ale zřejmě ten vliv těch zájmových klientelistických skupin je takový, ţe i kdyţ na něco poukáţete, i kdyţ dáte trestní oznámení, tak všechno je odloţeno, protoţe do toho je zapojena policie, státní zástupci, soudy, úředníci na ministerstvech. Takţe já bych řekla, ţe ... Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak to jsou ještě tvrdší slova, určitě, ale to ... Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------No, ale jsou na druhou stranu podloţená. A já říkám, ţe kdyţ se o tomhle tom mluví uţ ve zprávě BIS, tak ta situace je mimořádně váţná. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To uţ je potom mimořádné. Máme tady politika vládní strany, dalo by se říci, ale on je taky dost kritický. Takţe, Tomáš Jarolím. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Já nejsem moc na ideologie čehokoliv. Já říkám, ţe jsem člověk praxe. Já kdyţ jsem měl projev na sjezdu, kde jsem byl zvolen místopředsedou, tak jsem začal slovy, jestli Věci veřejné potřebujou místopředsedu pro boj s korupcí a jestli tahle země vŧbec potřebuje lidi, který se zabývají korupcí a já jsem si hned odpověděl příkladem, kdyţ jsem řekl, v severočeském Chomutově byl odsouzen exsenátor za ODS Alexandr Novák za to, ţe ukradl 40 milionŧ korun. A byl odsouzen soudcem Novákem, který byl za to povýšen, k podmínce a pokutě 5 milionŧ korun. Peníze v naší zemi spojují nespojitelné, spojují pravici s levicí takovým zpŧsobem, já to říkám na konkrétních případech, zejména u nás v Severočeském kraji. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tam se o tom velice mluvilo právě u vás v Severočeském kraji, ţe to je návod na korupci vysloveně. Jestli se to takto vyplácí, jestliţe ty sankce za takovou škodu jsou tak nízké, tak určitě nějaké iniciativy v tomto směru byly. Ale je to, je to opravdu strašně šílená symbolická věc. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------No, koneckoncŧ bych zmínila, zmínila bych jiný příklad soudce praţského soudu, který odsoudil na podmínku a na nějakou zase směšnou pokutu správce Fondu dětí a mládeţe, který vytuneloval ten fond. Škoda 50 milionŧ. A ten soudce, který, který tohoto, takovéto trestné činy soudí takto mírně, tak byl povýšený, je na krajském soudu, údajně by měl jít na vrchní soud. A je to soudce, který byl bývalým správcem H systému, který byl za svá protiprávní jednání odvolán z funkce správce. Nyní dělá soudce, je neodvolatelný. Takţe tady máme konkrétní příklady, kdy ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Samé veselé případy teda, opravdu. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------... uţ existují i soudci. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Měl bych jich desítky. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Měl byste jich desítky, ale jste ale místopředseda vládní strany, znovu připomínám, tak pozor na to. Ivan Štern. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Plné znění zpráv


Já bych, jaksi jenom tu skepsi trošku, o trošku odvrátil a nebyl bych zase tak skeptický. Protoţe na druhé straně si musíme uvědomit, ţe všechny tyto jevy jsou vlastně do určité míry, podtrhuji, do určité míry cenou za demokracii, jo. Něco takového ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ţe v takové míře, aţ v takové míře? Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Ne, já říkám do určité míry jenom. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Do určité míry, ano, správně. Je to potřeba takto říct ale. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Samozřejmě, ţe něco takového je v diktatuře nemyslitelné. Ale jenom prostě proto, ţe sama diktatura je organizovaný zločin. Tudíţ vlastně ona, ona potírá jakoukoli, jakoukoli pluralitu v rámci organizovaného zločinu. Kdeţto, kdeţto ta demokracie přece jenom umoţňuje aspoň v rámci toho organizovaného zločinu určitou pluralitu a i ta pluralita do určité míry mŧţe, hele ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ţe jeden na druhého něco řekne, jo? Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Ne, tak připomeňme si třeba pana Babiše, který, který se nedávno vyjádřil v tom smyslu, ţe uţ toho má dost, jo. Ţe uţ prostě chce, ţe uţ prostě chce poctivé podnikání. On, ono v podstatě samozřejmě patrně taky pouţíval prostředky, které byly na hraně zákona ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ten byl označován za kontroverzního podnikatele, jestli i on ... Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Ale ... Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Mŧţu se k tomu, on tvrdí, ţe ... Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------... ale on se, on, to znamená, ţe vlastně vţdycky tady určitá naděje je, ale je to pochopitelně běh na dlouhé trati. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jestli to nebude tak, i kdyţ tím nemyslím pana Babiše, nějak konkrétně, ale jestli to není tak, jak to bylo například v těch prvotních dobách kapitalismu třeba ve Spojených státech, kde ta první skupina těch lidí, kteří, kteří dostali ... Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------To ne, to ... Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Se dostali k majetku rŧzným zpŧsobem, tak pak ... Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Kéţ by to tak bylo. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------... pak byla, pak byla pro zavedení nějakého systému, protoţe to, je to ohroţovalo samotné. A ten jejich nabytý majetek. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Kéţ by to tak bylo, pane Kubičko. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tomáš Jarolím. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Víte, já si myslím, ţe toto je určitě omezeno časem a energií, kterou do toho budeme dávat. Já kdyţ jsem slyšel vyjádření pana Babiše, tak jsem si okamţitě vzpomněl na začátky Agrofertu, na to, jak se privatizovala chemička kousek ode mne v Lovosicích, na to, co všechno se dělo okolo ekologické nafty. A najednou jsem si uvědomil, ţe moţná za chvilku přijde doba, kdy bojovat proti korupci bude pan Langer a asi i pan Kalousek a moţná, ţe úplně všichni. A já si myslím, ţe tady je ten zásadní problém. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tak, pan Kalousek jsou lidé, kteří jsou ve vládě s vaší politickou stranou, tak ti uţ to mají na starosti v tuto chvíli. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Já si myslím, ţe tady je ten zásadní problém v tom, abysme se nenechali ukolíbat. Poslední dobou sleduju, jak moc přichází iniciativ, a já jsem za to rád, které se dotýkají korupce a boje s korupcí a je to slyšet na všech stranách. Já mám strach z jedný věci. Ve chvíli, kdy mluvíte o problému, tak se vytváří atmosféra, ţe se ten problém řeší. A já si myslím, ţe to tak úplně není a ţe se taky mŧţeme tak hezky uspat v tom, ţe, ţe je tady spousta iniciativ a spousta věcí se dělá. A my jsme u toho zásadního pro mě. Pro mě korupce je zločin. Úplně stejně jako vraţda. A pak se dostáváme k tomu, ţe mŧţeme o vraţdě mluvit jak v ideologické rovině, ale bojovat s vraţdou mŧţeme tím, samozřejmě, ţe vytvoříme nějaké prostředí, ale pak ţe vyšetříme, kde kdo koho zabil. Úplně stejně musíme dělat a aplikovat na boj s korupcí. My se, boj s korupcí pro mě znamená jít po konkrétních případech, vytahovat je na světlo, pokusit se s nima něco dělat, i přesto ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jakým zpŧsobem? Formou jako občanského vzdoru, dalo by se říci, nebo ... Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Víte co, já tohle to, já tohle to dělám opravdu 10 nebo 12 let na ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Vy se tím přímo zabýváte tedy. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Plné znění zpráv


... komunální úrovni, teď uţ na té nejvyšší. Já jsem zrovna říkal, ţe mě novináři osočují z toho, ţe jsem zaujatý vŧči panu Kalouskovi a podávám na něj trestní oznámení. Já jsem na pana Kalouska nepodal ještě ani jedno trestní oznámení. To první podám příští týden. Ale ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Takţe podáváte? A do vlastní strany, kdyby se, kdyby vám někdo to vpálil, protoţe sám jste řekl, ţe třeba ministr Jankovský vyzval jste ho k odstoupení za to, ţe zmírnil ten zákon o veřejných zakázkách? Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Pro mě to je věc nepochopitelná, z toho dŧvodu, ţe on by tyto věci, on by proti těmto věcem měl bojovat. Na druhou stranu chápu, ţe spousta těchto iniciativ přišla prostě od našich koaličních partnerŧ. Ale já nerad pouţívám slovo partner v tomto pojetí. Protoţe partner je někdo, kdo je s váma na jedné lodi, kdo vám pomáhá a ne, s kým musíte bojovat. Jako v tomto případě. Ale toto je asi bohuţel součástí politiky. Já si na to do určité míry musím zvykat. A já podotýkám, ţe já jsem do té vysoké politiky šel s tím, ţe chci bojovat s konkrétními případy, vytahovat je na světlo. Vidím, ţe to je věc prostě jednorázová, dočasná, ale ţe se musí udělat. Ţe to musí přijít vedle těch koncepčních věcí. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili moţná jste tím narazili na to, co s tím dělat. Těch iniciativ je hodně. Připomínali jsme, ţe Hana Marvanová je signatářkou manifestu Veřejnost proti korupci. Byla tady o něm také řeč. V tom manifestu se například píše: "Korupce se stala systémovou součástí politiky a nástrojem privatizace veřejné moci. Nevymlouvejme se však na politiky. Za stávající situaci jsme odpovědni všichni. Proto vyhlašujeme válku korupci a korupčníkŧm. Nechceme nečinně přihlíţet ..." A tak dále. "A korupční mafie nutně potřebují ke své práci klid a ticho. Nedopřejme jim to." Takţe to je taková zásadní věc. Nevím, jestli se na tom všichni shodnete, ţe to asi tímto zpŧsobem, Hana Marvanová to podepsala, tak asi s tím bude souhlasit. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Jestli bych mohla zdŧvodnit nebo obhájit to, my si myslíme, ţe vlastně politické strany, ať uţ vládní či opoziční. Ony se staly součástí toho problému, protoţe samy jsou zkorumpované. Tím neříkám, ţe všichni v těch stranách. Jistě ve stranách jsou slušní lidé, ale ty strany jako takové skrze určité osoby v těch stranách jsou v pozadí ovládány těmi mafiemi, nebo těmi kmotry, jak to nazveme. Takţe ty politické strany samy, nebo lidi v těch stranách nejsou schopni s tou korupcí zatočit. A myslíme si, ţe kdyţ se teda korupce stala tím, tím systémovým jevem, ţe je zasaţen vlastně celý, celý stát. A i orgány, které by měly korupci potírat, tedy policii, justice, tak je tím pádem ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Tady bohuţel musíme jenom doloţit, ţe skutečně k několika takovým odhalením uţ i došlo, takţe opravdu to prorŧstá aţ do policie, to je evidentní. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Je, takţe tím pádem se domníváme, ţe jediný prostředek je tlak občanské veřejnosti. Ţe bez toho to prostě nepŧjde, protoţe kdyţ nefungují ani orgány činné v trestním řízení a zametají pod koberec oznámení o konkrétních kauzách, pak nezbývá neţ aby občané řekli dost. Aby občané o tom hovořili, aby občané pociťovali, ţe to takhle dál nejde. Skoro bych to přirovnala k době v 80. letech, kdy komunisti si taky mysleli, ţe to pŧjde donekonečna. A nakonec i to veřejné mínění převládlo, ţe uţ je toho moc. Dost. Ţe je třeba říct dost. Tak proto jsme vlastně vytvořili tenhle ten manifest. Mimochodem samozřejmě vedle toho vznikla řada dalších iniciativ, zmínila jsem Nadační fond proti korupci Karla Janečka, s kterým spolupracujeme. Myslíme si, ţe by ty iniciativy měly kooperovat, spolupracovat ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili on chce přímo, přímo udělovat ceny, ceny a odměňovat ty, kteří chtějí bojovat proti korupci? Plné znění zpráv


Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Ano, jednak. A také společně teď zpracováváme ty legislativní návrhy a předkládáme je. Ale nejsme naivní a nemyslíme si, ţe to politici jen tak jako přijmou. Ale ţe tady musí být tlak veřejnosti, aby to přijali. Protoţe přece jenom, budou zase někdy volby a jediné, čeho se ti politici bojí, ţe nebudou zvoleni. Ale ta veřejnost musí ten tlak vyvíjet nejen krátce před volbami, ale během celého volebního období. Proto tedy ta naše iniciativa. Ale muselo by být tedy naštvaných mnohem víc lidí. A mnohem víc lidí by muselo vědět o těch konkrétních příkladech. A museli by také si lidé uvědomit, ţe to, tu korupci platí ze své peněţenky, ţe vlastně kdyby ta korupce nebyla tak rozsáhlá, tak by se nemuselo tolik škrtat, já nevím, na podporách v nezaměstnanosti, na sociálních dávkách a tak dále. O tom všem je třeba mluvit, aby se veřejnost dostatečně naštvala a vynutila si změny. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já myslím, nevím, ale myslím si, ţe veřejnost je naštvaná dost. Koneckoncŧ my to tady registrujeme i v našem rádiu, protoţe lidé, kdyţ volají třeba do našeho pořadu Volejte šestku, tak jsou vţdycky velmi naštvaní a všichni na to poukazují. Ale otázka je, jestli nejsou spíše apatičtí. A to proto, ţe ty naděje byly několikrát zklamány. Jednou z těch velkých nadějí například byla vaše politická strana Věci veřejné, která se profilovala na boji proti korupci. A díky tomu získala tak velký volební výsledek. A dopadlo to nakonec tak, ţe Věci veřejné měly své vlastní aféry. Vy jste je koneckoncŧ sám i některé uznal. A například ta kauza s Vítem Bártou a těma jeho slavnýma obálkama, byť to nebyla ta klasická korupce, protoţe se předpokládá, ţe to byly přece jenom jeho peníze, ale přesto to vypadalo dost divně. A on je de facto trestně stíhán za, za podplácení, za uplácení. Takţe myslím si, ţe to je asi velice podstatná věc, ţe lidé jsou zklamaní a apatičtí proto, ţe dali někomu naději a ten ji zklamal. Co o tom si myslí místopředseda této strany? Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Já si v první řadě myslím, a já se klidně vrátím ke konkrétnímu případu. Já si v první řadě myslím, ţe se lidi musejí probudit jako jednotlivci. Jestli chtějí delegovat zodpovědnost na někoho nahoře, od Bártŧ, Jarolímŧ, Kalouskŧ počínaje, tak to si myslím, ţe tak to nikdy fungovat nebude. Jestli si myslejí, ţe po 20 letech něčeho, co vedlo k tomu, kde jsme dneska, se něco vyřeší za rok, já v jednotlivých kauzách, a mám jich za sebou desítky, a to bysme tady opravdu byli dlouho, to je, já jsem si musel zvyknout na to, ţe to je běh na dlouhou trať. Ţe v březnu podáte trestní oznámení na konkrétní kauzu, doloţíte dŧkazy prostě, ţe někde někdo ukradl peníze, přesně to označíte a moţná teď ke konci roku někomu sdělejí obvinění. To mě by trefil šlak, ale bohuţel to tak je. A těch případŧ jsou desítky. Nicméně tady pro mě zásadní je to, ţe lidi musejí přijmout vlastní zodpovědnost. Já jsem přesvědčený, ţe o tomhle se rozhodne při příštích volbách ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili ta drobná práce spíš, jestli to tak chápu. Protoţe, jak znovu, jaksi jsem to pochopil správně, co jste říkal, tak nikoliv delegovat na někoho, třeba na Věci veřejné, a myslet si, ţe tím se to vyřeší, protoţe ta strana, kdyţ nebude pod tlakem, tak se bude moţná chovat úplně stejně neţ ty ostatní. Taky mohli bysme připomenout další kauzy například těch hotových peněz od poslance Babáka a tak dále. Takţe máte toho taky, myslím, dost. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------No, vy jste zmínil, já nevím o ničem jiným neţ o Babákovi. A o Bártovi, to co se šetří, jo. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------S tím tam musíme říci, ţe Bártovi, to byly jeho peníze. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Ano, ale tak hlavně, já, to bych se musel rozvíjet o tom, ţe nevím, proč by si je kupoval a tak dál. A to by byl mŧj osobní názor, jen ať to někdo vyšetří a dotáhne do konce. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Rozhodně se to vyšetřuje, tak ... Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Ale já tohle myslím jinak. Ať ty lidi přijmou minimálně tu zodpovědnost, ţe s tím něco budou dělat. To, co já říkám od začátku, tady pár desítek nebo stovek lidí, anebo třeba i tisíc, ukradlo ohromný peníze, ale daleko víc lidí se na tom podílelo tím, ţe o tom ví. Jako úředníci a tak dál. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A nic neudělali. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------A nic neudělají. Anebo ano, a to je přesně to, kdy já vidím ten potenciál. Já musím zmínit třeba pana Jiříčka z Hodonína, s kterým jsme odhalili a vytáhli na světlo boţí kauzu vlastně ekologických zakázek skoro za 5,5 miliardy. Podle mě absolutně podvodnejch, kde se sanujou vrty jakoţe je ropný a přitom tam je voda prostě, jo. A to je člověk, kterej ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Hm, čili to je ta kauza ... Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------... vzal konkrétní případ, samozřejmě, ţe potřeboval od někoho pomoc. Já jsem musel bejt ten, kdo dá tu hlavu na špalek a podá trestní oznámení. Ale tady já vidím ten ohromnej potenciál. Víte, řekněte, sdělte. Nevěříte policii, orgánŧm činným v trestním řízení? Já se přiznám, já uţ dneska pořádně taky ne. Kdyţ mi policie na zfalšovaný dokument odpoví, policejní dokument, odpoví, ţe se jedná o klamavou reklamu, tak jak jinak bych se měl chovat? Ale ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ano, Ivan Štern. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Já si myslím, samozřejmě mŧţeme zmínit i pana Michálka, který na korupci na vysoké úrovni upozornil a ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To byla ale zase jiná politická strana, ale moţná to souvisí opravdu ... Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------To je fuk, to je fuk, to je byla to korupce ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------To je fuk, ale souvisí to obecně s tím ... Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Ale pan Michálek byl ten špatnej. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Já jenom, aby to nepadalo na pana Jarolíma všechno. Plné znění zpráv


Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Ne, já na něj, ne, já jenom chci uvést další příklad. To má daleko hlubší ponor všechno. V podstatě zásadní chyba těch lidí, kteří, kteří vlastně chtějí tu nápravu je, ţe neustále vzbuzují v lidech pocit, ţe jsme my a potom ti politici. Jo, ţe, a tím vytvářejí, vytvářejí jaksi povědomí, ţe politika je něco nekalého, sprostého, nečistého. A ta náprava, ta náprava mŧţe nastat teprve v okamţiku, kdy ti lidé, jak říká Hana Marvanová, kdy se ozývají, oni prostě se musí ozývat politicky. Jako politické bytosti. To znamená musí vstoupit do té politiky. Vemte si třeba jenom, jak maličké členské základny mají ty rozhodující politické strany, které vládnou 10 milionŧm Čechŧ. Vţdyť je to pár desítek tisíc lidí. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Je to 20 aţ 30 tisíc lidí. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------To je, to je manipulovatelná skupina lidí, nebo korumpovatelná skupina lidí. Kdyby ty politické strany měly 100 tisíc členŧ, tak se s nima uţ těţko manipuluje. Těţko uţ zkorumpujete 100 tisíc lidí, členské základny. A v tom je ten problém. Lidé prostě si musí uvědomit, ţe musí vlastně vstoupit do politiky, chtějí-li tu politiku změnit, jo. A je to, je to taková banální pravda, ale je to strašně, strašně nepříjemné si vlastně teď sám v sobě říct, tak, a teď teda pŧjdu a teď se přihlásím do nějaký tý politický strany, ze který je mi špatně. Ale je to ta, to nejmenší zlo třeba, co se nabízí na té, na tom politickém trhu. A, ale musím samozřejmě vydrţet to příkoří, které mě čeká a já se tam samozřejmě setkám s celou řadou prostě nepříjemných věcí. Ale bez toho to nejde. A ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Bez těch stran to ... Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------... tím, ţe budou, tak byla krouţkovací revoluce, krouţkováním, to uţ je prohrané. Jakmile, jakmile sázíme jenom na volby, tak jsme to prohráli jako občané. Jinými slovy. Prostě volby, to uţ je jenom taková, jak říká pan prezident, třešnička na dortu. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ale bylo to zajímavé to krouţkování bezesporu. A napadá mě, ţe Tomáš Jarolím moţná je příkladem takového člověka, který šel do politiky tady s tímto. Uvidíme, jak se tam, jak se tam nakonec uplatní tady v tomto smyslu. Ale kdyţ uţ jsme u těch politických stran, tak jednou z prvních témat, jeden z prvních témat, které se neustle připomíná, máte to i v tom vašem manifestu, Společnost proti korupci, je právě financování politických stran jako na prvním místě. Tak je to, je to zásadní věc? Protoţe většina těch zakázek včetně té, kterou tady Ivan Štern, Ivan Štern připomněl, tak tam jde o to, ţe jde o nějaké financování politických stran. Politika je drahá, politické strany nemají moc peněz. A tímto zpŧsobem si zřejmě uţ skoro 20 let opatřují s větším či menším úspěchem peníze. Je to to nejdŧleţitější? Hana Marvanová. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Všech 15 bodŧ je dŧleţitých, ţe jsme tenhle zmínili na prvním ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ty tady nebudeme zase jmenovat všechny, ale ty na prvním místě, ţe jsou ty politické strany. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Na prvním místě, je dáno tím, ţe se domníváme, ţe ty politické strany jsou vlastně součástí toho problému korupce. A proč? Protoţe na politické strany mají mnohem víc neţ voliči vliv ti, kteří platí tu politickou stranu. A jak se říká, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A ty politické strany nezpívají píseň voličŧ, co jim slibovaly ve volbách. To je daleko. Ale píseň toho byznysmana, té ekonomické skupiny, která prŧběţně tu stranu platí, nebo Plné znění zpráv


nejen tu stranu, ale i její funkcionáře na nějaká, třeba se mŧţeme domnívat, na nějaká konta do zahraničí. Ani nevíme, jaké všechny majetky mají ti politici. Proto také nechtějí majetková přiznání. Protoţe by se najednou muselo, musely by se svléct donaha a říct, jak vlastně to vzhledem ke svým příjmŧm mohly nabýt. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili vy jste pro majetková přiznání, aby byla? Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Samozřejmě, my jsme pro majetková přiznání. A pokud jde o politické strany, tak tam povaţujeme za zásadní, aby se dramaticky omezily výdaje na kampaně. Protoţe dneska je to takové vlastně veřejné tajemství, strany vydávají za volby říkají 100 milionŧ, 200 milionŧ, ve skutečnosti podle toho, jak třeba zaplaví billboardy republiku, tak musely vydat nejmíň 500 milionŧ. Jsou v podezření, ţe tady se provádí vlastně skryté financování, ţe to za ně někdo platí, jehoţ zájmy potom ty strany v parlamentu a ve vládě hájí. A myslíme si, ţe zároveň je to v rozporu i třeba s ústavou naší, protoţe ústava je zaloţená na svobodné konkurenci politických stran. Ale jak mohou slušné politické strany, které nejsou napojeny na ty ekonomické skupiny mafiánské třeba, jak mohou konkurovat kampani, která je třeba za 500 milionŧ, kdyţ jiná strana na to má třeba 2 miliony, 5 milionŧ. Takţe my si myslíme, ţe se musí omezit výdaje, ţe se to musí kontrolovat, ţe se to musí sankcionovat. A to naprosto dramaticky omezit. Já nevím, na 30 milionŧ, 50 milionŧ, rozhodně ne víc. Tak, aby ty politické strany byly nuceny znovu provozovat tu občanskou kampaň. To znamená agitovat mezi lidmi, normálně pořádat mítinky, chodit mezi nimi na ulici, to je všechno levné. Ale o to teda ty strany nemají vŧbec ţádný zájem. Já ani nevěřím, ţe pokud nepřijde tady nějaká, nějaké hnutí třeba v příštích volbách, které si toto, toto bude mít v programu, ţe stávající strany, které jsou napojené na ty penězovody těch ekonomických skupin, ţe tohle by mohly schválit. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Není naopak to omezování třeba protiústavní? Protoţe bránit někomu, aby utratil peníze, které má, to zase není úplně nejlepší. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Ne, tak to určitě není, protoţe tohle to je jaksi základ demokratického právního státu. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Souhlasí s tím Tomáš Jarolím, čerstvý vysoký politik? Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Já to tak nemám rád, já moţná budu úplně stejně razantní, jako kdyţ jsem řekl, ţe bych nechal propadnout akcie státu, o které se nikdo nepřihlásí, stejně tak jako, jako dědictví. Já bych klidně v tomto ohledu navrhoval i, ať jsou zakázány vlastní kampaně stranám, ať stát udělá systém prostě toho, jak bude ty strany prezentovat ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili nástěnky nějaké? Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------V jedný, v jednom bulletinu, v jedný kníţce, to je samozřejmě přehnáno toto, jo, ale, ale já se dostanu k tomu zásadnímu. Já si myslím, ţe by úplně na začátek, moţná je to alfa a omega všeho, stačil zákon o prokázání majetku. Já vám řeknu konkrétní případ, jak se vyvádějí peníze, kdyţ se chce krást. Prostě máte soukromou firmu ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Hm, to se těšíme. Plné znění zpráv


Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Prostě máte soukromou firmu, která dostane ohromnou zakázku za několik miliard, třeba ve stavebnictví, třeba na silnicích. A management této firmy bere třeba 40, 50 milionŧ korun měsíčně. A uţ se nikdo nestará o to, kde ten pan ředitel, co s tím dělá nebo nedělá. A prostě tady jsme u toho, pojďme ukázat, ať kaţdej prokáţe majetek. Ne tak, aby Franta Novák viděl ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili na odměnách se to, se to utíká ... Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Ano, tohle je jedna, jedna z těch cest je samozřejmě jsou akcie na doručitele. Protoţe to uţ jsou tak velké majetky, ţe, ţe to je, to se nedá vyvést v hotových penězích. Na druhou stranu, pokud se bavíme třeba o politických stranách a jak tam jdou peníze, o těch penězovodech, tak to je něco, co musíte prostě vzít a někam to dát konkrétně. Já vám mŧţu říct i konkrétní případy. Já jsem, není to tak dlouho, s paní senátorkou Dernerovou podával trestní oznámení na, na Krajskou zdravotní u nás v Ústeckém kraji. A lidi, které se, kteří tam fungují. A třeba jedna z firem, která, která dostává ohromné zakázky jak na těch silnicích, tak jedna z firem, která dodává Krajské zdravotní, jsou oficiálně sponzoři golfového klubu, který patřil a pravděpodobně ještě patří panu Bendovi ze sociální demokracie. To jsou přesně ty konkrétní penězovody. A tady by přece stačilo přijít a říct, tady jste dostal, pane řediteli, 40 milionŧ korun, kde je máte, co jste si za ně koupil? Jo, to já myslím, ţe tohle je opravdu, nedělejme to sloţitější neţ to je. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili jsou to závaţné věci, to, co tady určitě říkáte. Ale zase, narazili jsme na ty, na ta přiznání, majetková přiznání. Myslím si, ţe Ivan Štern o tom mluvil, ţe uţ 20 let se o tom diskutuje a 20 let právě padají ty argumenty o fízlování. Ale vy chcete něco dalšího? Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Ale já chci říct k těm politickým stranám hlavně to, ţe vy jste tady namítl, ţe, zda není omezovat v kampani politické strany, zda to není jejich omezování v jejich svobodě. My si musíme uvědomit, ţe politické strany nejsou soukromo-podnikatelské subjekty. To jsou veřejné instituce. To jsou instituce, které se ucházejí o veřejnou moc. Tudíţ ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Mají i veřejné peníze částečně. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------No, ne, já bych dokonce, já právě bych byl v tomhle tom ohledu daleko radikálnější. Já bych jim zakázal, zakázal financovat se ze soukromých zdrojŧ. Klidně bych jim navýšil ze státního rozpočtu příspěvek na provozování strany, na volební kampaň bych jim přispěl, dal bych začínajícím stranám startovací poplatek, dejme tomu, ve výši třeba 3 kanceláří podle volby té strany v republice. Náklady na provoz těch 3 kanceláří. Něco takového. A skutečně bych z nich dělal přísně udělal veřejné instituce a podroboval bych je dŧkladné veřejné kontrole. A včetně, včetně funkcionářŧ. Protoţe to jsou veřejní činitelé. To nejsou, to nejsou soukromé osoby. To, já na ně, na ně se nevztahuje, na ně se vztahuje ta, na ně se nevztahuje ta, ten úzus, ten úzus ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Co není zakázáno ... Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Presumpce neviny. Na ně se vztahuje úzus presumpce viny. Tedy ... Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Jako veřejná nebo státní instituce kdyby to byla. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------A v podstatě co nemají výslovně dovoleno, tak mají zakázáno. Jo, a pak, pak to mŧţe začít fungovat. U nás v podstatě je to úplně naopak. Naopak, to, co dostávají politické strany, zejména ty dominující od státního rozpočtu, to je jakési kapesné. A zbytek samozřejmě dorovnávají ze soukromých zdrojŧ a přesně tím zpŧsobem, ţe to nejde vŧbec přes účetnictví té politické strany, ale jde to, jde to úplně bokem. Takţe, takţe vlastně jde to přes nějakou marketingovou firmu, nebo přes nějakou advokátní kancelář. Mimochodem advokátní kanceláře jsou také slušné pračky peněz v tomto smyslu. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Hm, co na to advokátka? Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------No, já souhlasím. Právě praxe u advokátních kanceláří, ne z mé, ale co se člověk v advokacii dozví, tak to tak je. Je to jeden jaksi, jedno z převodových pák, mŧţe být. Ale ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Ale co tedy, ano ... Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------... ale chci zmínit, ţe byla to taková zvrácená představa, ţe prostě politické strany, to je soukromá aktivita těch lidí. Ne. Je to jako s fotbalem, kdyţ se debatovalo, jestli mŧţe existovat korupce ve fotbalu a jestli je vŧbec správné to postihovat a zvítězil samozřejmě názor, ţe to je věcí jako i veřejného zájmu. Ţe není jedno, jestli se tam uplácejí výsledky zápasu. Tak totéţ nemŧţe být jedno, jaké poměry jsou v politických stranách, kdyţ ty strany potom mají veřejnou moc a mají vliv na osud nás všech. Takţe já tady naprosto souhlasím s tím, co říkal pan Štern. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Hm, Tomáš Jarolím, straník. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Já bych, já bych reagoval nejprve na paní Marvanovou. Já si dokonce myslím, ţe to má ještě hlubší problém. Nám, a teď opomenu to, ţe jsem členem strany, ale nám jako obyčejným lidem není vŧbec nic do toho, co se děje v zákulisí té politické strany. A tak se mŧţe stát, to co se stalo třeba na severu, ţe zrovna do sociální demokracie během hodiny vzali 120 našich romských spoluobčanŧ. A nám jako občanŧm do toho vŧbec nic není. Ale z této volby, z této manipulace pak vznikne někdo, kdo nám bude něco nařizovat, poroučet a bude součástí legislativy. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Čili jde o ty černé duše spíš tedy, neţ kdo to úplně přesně je. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Ale, ale to je otázka, ţe nám do toho systému nic není, to je jedna věc. Druhá věc je, já ne úplně bych souhlasil s panem kolegou v tom, ţe, ţe musíme striktně rozdělovat mezi politikem a obyčejným člověkem. Já si myslím, ţe v tomhle je ten zásadní problém. Ţe my jsme z politikŧ udělali něco jako ţe víc nebo míň, nebo špatného nebo dobrého. Politik má být obyčejný člověk se slušným morálním profilem, poctivý. A tak na něj máme se dívat. Plné znění zpráv


Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Pozor ale, je to ... Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Doufejme, ţe jste, musím, pane Šterne, vás uţ bohuţel přerušit, protoţe bohuţel se blíţí, nebo bohuţel, naštěstí se blíţí zprávy naše, takţe díky, díky moc, ţe jste se zúčastnili na naší dnešní diskusi. A mŧţeme v tom určitě pokračovat. Děkuji advokátce Haně Marvanové. Hana MARVANOVÁ, advokátka, signatářka petice Veřejnost proti korupci -------------------Děkuji, na shledanou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Místopředsedovi politické strany Věci veřejné Tomáši Jarolímovi. Tomáš JAROLÍM, místopředseda strany /VV/ -------------------Děkuji moc, hezký večer. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------A redakčnímu kolegovi Ivanu Šternovi. Ivan ŠTERN, redaktor, novinář, publicista -------------------Já také děkuji a na shledanou. Radko KUBIČKO, moderátor -------------------Díky, ţe jste se zúčastnili dnešního, dnešní nedělní diskuse u Kulatého stolu Českého rozhlasu 6. Kulatý stŧl byl dnes naposledy umístěn zde v našem studiu v Dykově ulici 14. Od zítřka budeme náš pořad Názory a argumenty vysílat ze studia na Vinohradské ulici číslo 12, klasická rozhlasová adresa. Jak uţ ale bylo řečeno, náš pořad se nemění a kaţdý den v 18 hodin a 10 minut a také ve 23 hodin a 10 minut vám budeme přinášet aktuální komentáře, názory, argumenty, analýzy, rozhovory i diskuse. Na slyšenou tedy zase zítra se na vás těší Petr Hartmann a v tuto chvíli se od mikrofonu nedělního Kulatého stolu Českého rozhlasu 6 loučí Radko Kubičko. _

Daniel Köppl: Ţádná vize, jen jistota, ţe vás zase okradou 1.10.2011

finmag.cz str. 00 Kaleidoskop_ Ondřej Tŧma_

V prvním díle exkluzivního rozhovoru se mediální a marketingový expert Daniel Köppl obul do krátkozrakosti zadavatelŧ reklamy i tvŧrcŧ médií. V tomto díle jízda pokračuje, mezi terče však přibudou také politikové. První díl rozhovoru s Danielem Köpplem Jak se díváte na sociální sítě jako marketingový prostředek? Nevidím nic, co by měly přinést. Člověk nemá Facebook kvŧli tomu, aby se kamarádil se značkou. Nic mu to nedá, chvilku to mŧţe být zábava, ale o produktu to nic neříká. Facebook určitou dobu na nějaké cílové skupiny fungoval, ale byl to stále především komunikační nástroj, takový lepší telefon. Lidé ale chtěli komunikovat s kamarády a ne s Pepsi nebo Coca Colou. Plné znění zpráv


Proč to ale nechápou ti, kteří reklamu zadávají? Je to neodpovědné rozhodování. Stejně jako snaha udělat kaţdou značku cool. Jsou věci, které zkrátka cool nejsou a nikdy nebudou. Ani kdyţ to do reklamy napíšeme. Prezentovat třeba Odol jako cool značku? Co je na zubní pastě cool? Kdyţ to pak vidíte v reklamě, tak si musíte myslet, ţe se někdo úplně zbláznil. Jak k něčemu podobnému dojde? Pubertálnost značek a manaţerŧ je prŧšvih. Marketing byl vţdycky specifické oddělení firmy. Je samozřejmě dŧleţité nastavit i pro něj ekonometrické parametry a lpět na návratnosti. Jenomţe právě u marketingu se člověk nemŧţe striktně drţet jenom návratnosti. Například při budování značky je vţdycky diskutabilní, kolik peněz se vrací zpátky. Většinu věcí by ale člověk měl umět vyčíslit. Společnosti tedy nedělají své reklamy efektivně? Velký problém většiny společností je to, ţe spousta peněz zbytečně vyletí komínem. Třeba český T-Mobile. Dneska mají kampaň s šílenými kuřaty. Jakou však mají vazbu na samotný produkt? Kolik lidí tu hru zná, kolik si ji s něčím asociuje? Tady prostě vyfičely desítky milionŧ do vzduchu. To samé reklama s Chuckem Norrisem. Mŧţe to být sice vtipné a veselé, ale zkrátka to nefunguje. Na druhou stranu by se měly stále zkoušet nové věci, ne ale s takovými ztrátami. Jak takovým ztrátám zabránit? Mělo by to fungovat tak, ţe máte rozpočet rozdělený na dvě části, jedna se vyuţije na klasickou prezentaci, druhá na experimentální. Kdyţ neexperimentujete a neděláte nic nového, tak se nikam nedostanete. Neochota zkoušet nové věci, která je v krizi vţdycky větší, je pro marketing a média velké riziko. Na čem by měly společnosti zadávající reklamu ještě zapracovat? Myslím si, ţe stále nedoceňujeme význam „after sell― sluţeb, to znamená určitého servisu po nakoupení produktu. Tam je totiţ velký prostor, kde jsou lidé ochotni při smysluplné nabídce ještě platit. Také bych nepřeceňoval význam ceny. Ta totiţ není u většiny nabízených věcí a spotřebitelŧ, kteří si je chtějí koupit, to rozhodující. Argument, ţe nějaký trh je cenově orientovaný, svědčí jen o neschopnoti lidí, kteří ho pouţívají. Firmy by si měly u svých produktŧ cenu obhájit. Lidé musí mít pocit, ţe si kupují něco dobrého, co se jim líbí. Neplatí ale, ţe by nechtěli utrácet, odbývat se nechce nikdo. Jaké cílové skupiny jsou v současné době nejţádanější? Ţádaní byli vţdycky mladí lidé. Pořád totiţ setrvává taková iluze, ţe nás mládí spasí. Hodně se mluví také o cílové skupině „50+―, ale nikdo ji zatím neumí dobře uchopit. Klasicky zajímavá cílovka jsou také lidé kolem třiceti let, kteří uţ mají děti, protoţe jejich spotřeba roste. Co si myslíte o tom, jaký je u nás výběr potravin? To je sloţité. Na jednu stranu je to dáno naší pohodlností a máme tedy to, co si zaslouţíme. Většina obchodních řetězcŧ je mi ale bytostně odporná. To, co prodávají, je uráţlivé a lidé jsou často v situaci rukojmích, protoţe spousta z nich nemá alternativu. Vše by se přitom mělo naopak zaměřovat na sezónní a lokální věci. Mŧţe se tahle situace nějak změnit? Štve mě nekompetentnost vlády, která nás do této situace tlačí. Například zvýšením DPH odrovná malý prŧmysl a obchodníky. Jejich situace totiţ bude hrozná. Řetězce si zvýšení daní vyrovnají na marţích od dodavatelŧ. Ti uţ vydělávají jen 10–12 procent a teď jim ještě seberou dalších pět. Liberalizace za kaţdou cenu se obrací proti nám. Kudy ale vede správná cesta? Plné znění zpráv


V Rakousku musí mít obchodní řetězce určité procento lokálních potravin a tím drţí domácí prŧmysl, proč to nejde tady? Všichni tvrdí, ţe je to socialistický model, ale musíme si uvědomit, ţe rakouské značky jsou jedny z mála, které v evropském měřítku rostou. Ať uţ je to Red Bull, Raiffeisen, Rauch nebo Pfanner. Mají dobré zázemí pro rŧst doma a pak mŧţou expandovat do světa. Prostě nejde podrazit lokální prŧmysl, a ještě od něj chtít větší výkon. Myslím si, ţe víra v neřízený trh je nesmyslná. Národní řetězce by měly mít povinnost nabízet lokální potraviny. Jaké výrobce si vyberou, je na nich. Nedělám si ale iluze, ţe by mohlo dojít k nějakým změnám. Je tu hrozně silná lobby, která to nedopustí. Kritizujete sjednocení DPH, jak se díváte na další vládní reformy? Já si myslím, ţe naši zákonodárci vŧbec nedomýšlí dŧsledky svých krokŧ. Všechny obory se potýkají s tím, ţe politici něco šmahem začnou prosazovat, aniţ přemýšlejí o dlouhodobé účinnosti svých rozhodnutí. Slavně jsme si vytvořili superhrubou mzdu – a teď ji zase rušíme. Nyní jako jediní v Evropě sjednotíme DPH. Jak dlouho to bude fungovat? Tři roky a pak to zase změníme? Takhle se všichni v tomhle státě ocitáme v hrozném presu. Stát honí spotřebitele do systému, který musí akceptovat. Jejich odpor k přijatým opatřením se zase projeví ve sníţené spotřebě. Lidi ty peníze budou muset někde ušetřit. Slyší český národ na slovo sleva? Tomáš Karpíšek v jednom z našich rozhovorŧ nesouhlasil s tím, ţe by Češi byli ke slevám náchylnější neţ jiní. Sleva funguje všude. Přirozeně jdeme po niţších cenách. Vše má ale svŧj strop. Kdyţ je cena moc nízká, tak je podezřelá. Druhé omezení je pak kvalitativní. Jsou segmenty, kde to zkrátka nemŧţe fungovat. Například zdravotnictví. Nedávno jsem na internetu nevěřícně koukal na třicetiprocentní slevu na plastickou operaci prsou. To přece ţenská ani nemŧţe nikde říkat, ţe má o třicet procent levnější silikony. Další kámen úrazu jsou pak slevové servery. Vy jste jim v českém prostředí nikdy nevěřil, viďte? Groupony a podobné slevy mají smysl ve Spojených státech, kde máte velkou bázi spotřebitelŧ a větší sílu na dodavatele. Aplikujete pak zboţí, které je finančně nákladnější. Nejde ale o byznys, který by byl zaloţený na brandingu. Podívejte se, jak to funguje u nás. Lidé si koupí a vytisknou slevu, jdou se najíst, ale do té restaurace se uţ nikdy nevrátí. Je to stejné jako v ţivotě. Nepŧjdete balit ţenskou, která má na krku napsáno 30 procent sleva. Spíš bych to přirovnal k nevěstinci, člověk si tam hodinu uţije a pak jde pryč. Jak se podle vás mediálně prezentují bankovní instituce? Jedna věc je to, ţe spousta peněz na reklamu vyhodí úplně zbytečně, protoţe cílí naprosto špatně. Mnohem horší je ale zpŧsob, jak komunikují s klienty. Banky se u nás k lidem chovají nepřátelsky, přezíravě. Nemají jejich dŧvěru. Pak přijdou se směšnými reklamními spoty o tom, jak je spořicí účet se dvěma procenty úroku geniální. Banky navíc z hlediska PR nezvládly finanční krizi. Lidé je povaţují za jejího strŧjce. Z dlouhodobého pohledu se to proti nim jednou obrátí. Nedivil bych se, kdyby došlo k rozbíjení výloh. V mnoha ohledech chápu chování lidí v Řecku a Británii. Proč banky neumějí s lidmi správně komunikovat? Nedokáţou se vţít do situace normálních lidí. Povaţují je za masu, co si nechá všechno líbit. Lidé jsou ale znechucení a nemají v bankovní instituce dŧvěru. Teď si vezměte, ţe banky chtějí například získat střední firmy. Nepracují s nimi ale správně. K člověku v montérkách, který má dobře prosperující malou firmu, pošlou vyjednávat partičku metrosexuálŧ. To přece nejde. Rozbíjení výloh, naštvané a znechucené masy, to uţ zní celkem váţně. Lidé moc dobře vnímají, co se děje v politice a vysokém byznysu. Nejvíc mě ale děsí, ţe se začíná brát za normální, ţe se krade a uplácí. Společnost je znechucená a rezignovaná. Lidem nestojí za to investovat a snaţit se podnikat, kdyţ vidí, ţe o všem stejně rozhodnou jen peníze. Havel se tenkrát unáhlil, kdyţ říkal, ţe je blbá nálada. Ta přichází doopravdy aţ teď. Člověk nemá ţádnou vizi, ţe bude lépe. Má jenom jistotu, ţe ho víc okradou. Daniel Köppl Plné znění zpráv


Absolvent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, na ní také do letošního roku přednášel na katedrách marketingové komunikace a public relations a mediálních studií. Po škole pŧsobil jako redaktor časopisu Strategie, později se stal jeho šéfredaktorem. Od roku 2000 je vedoucím marketingových a obchodních titulŧ nakladatelství Economia a šéfredaktorem časopisu Marketing & Media. Od roku 2011 vede rovněţ B2B tituly tohoto nakladatelství. Je častým hostem zpravodajských a publicistických pořadŧ, kde kromě marketingu rozebírá i českou mediální a politickou scénu. URL| http://www.finmag.cz/cs/finmag/kaleidoskop/daniel-koppl-zadna-vize-jen-jistota-ze-vas-zase-okradou/ _

Daniel Köppl: Ţádná vize, jen jistota, ţe vás zase okradou 1.10.2011

penize.cz str. 00 Ondřej Tŧma_

Rozhovor_

V prvním díle exkluzivního rozhovoru se mediální a marketingový expert Daniel Köppl obul do krátkozrakosti zadavatelŧ reklamy i tvŧrcŧ médií. V tomto díle jízda pokračuje, mezi terče však přibudou také banky a politikové. * Nejde jen neustále rŧst. První díl rozhovoru s Danielem Köpplem Jak se díváte na sociální sítě jako marketingový prostředek? Nevidím nic, co by měly přinést. Člověk nemá Facebook kvŧli tomu, aby se kamarádil se značkou. Nic mu to nedá, chvilku to mŧţe být zábava, ale o produktu to nic neříká. Facebook určitou dobu na nějaké cílové skupiny fungoval, ale byl to stále především komunikační nástroj, takový lepší telefon. Lidé ale chtěli komunikovat s kamarády a ne s Pepsi nebo Coca Colou. Proč to ale nechápou ti, kteří reklamu zadávají? Je to neodpovědné rozhodování. Stejně jako snaha udělat kaţdou značku cool. Jsou věci, které zkrátka cool nejsou a nikdy nebudou. Ani kdyţ to do reklamy napíšeme. Prezentovat třeba Odol jako cool značku? Co je na zubní pastě cool? Kdyţ to pak vidíte v reklamě, tak si musíte myslet, ţe se někdo úplně zbláznil. Jak k něčemu podobnému dojde? Pubertálnost značek a manaţerŧ je prŧšvih. Marketing byl vţdycky specifické oddělení firmy. Je samozřejmě dŧleţité nastavit i pro něj ekonometrické parametry a lpět na návratnosti. Jenomţe právě u marketingu se člověk nemŧţe striktně drţet jenom návratnosti. Například při budování značky je vţdycky diskutabilní, kolik peněz se vrací zpátky. Většinu věcí by ale člověk měl umět vyčíslit. Společnosti tedy nedělají své reklamy efektivně? Velký problém většiny společností je to, ţe spousta peněz zbytečně vyletí komínem. Třeba český T-Mobile. Dneska mají kampaň s šílenými kuřaty [počítačová hra Angry Birds; reklamu vizte v boxu vpravo; pozn. red.]. Jakou však mají vazbu na samotný produkt? Kolik lidí tu hru zná, kolik si ji s něčím asociuje? Tady prostě vyfičely desítky milionŧ do vzduchu. To samé reklama s Chuckem Norrisem. Mŧţe to být sice vtipné a veselé, ale zkrátka to nefunguje. Na druhou stranu by se měly stále zkoušet nové věci, ne ale s takovými ztrátami. Jak takovým ztrátám zabránit? Plné znění zpráv


Mělo by to fungovat tak, ţe máte rozpočet rozdělený na dvě části, jedna se vyuţije na klasickou prezentaci, druhá na experimentální. Kdyţ neexperimentujete a neděláte nic nového, tak se nikam nedostanete. Neochota zkoušet nové věci, která je v krizi vţdycky větší, je pro marketing a média velké riziko. Na čem by měly společnosti zadávající reklamu ještě zapracovat? Myslím si, ţe stále nedoceňujeme význam „after sell― sluţeb, to znamená určitého servisu po nakoupení produktu. Tam je totiţ velký prostor, kde jsou lidé ochotni při smysluplné nabídce ještě platit. Také bych nepřeceňoval význam ceny. Ta totiţ není u většiny nabízených věcí a spotřebitelŧ, kteří si je chtějí koupit, to rozhodující. Argument, ţe nějaký trh je cenově orientovaný, svědčí jen o neschopnosti lidí, kteří ho pouţívají. Firmy by si měly u svých produktŧ cenu obhájit. Lidé musí mít pocit, ţe si kupují něco dobrého, co se jim líbí. Neplatí ale, ţe by nechtěli utrácet, odbývat se nechce nikdo. Jaké cílové skupiny jsou v současné době nejţádanější? Ţádaní byli vţdycky mladí lidé. Pořád totiţ setrvává taková iluze, ţe nás mládí spasí. Hodně se mluví také o cílové skupině „50+―, ale nikdo ji zatím neumí dobře uchopit. Klasicky zajímavá cílovka jsou také lidé kolem třiceti let, kteří uţ mají děti, protoţe jejich spotřeba roste. Co si myslíte o tom, jaký je u nás výběr potravin? To je sloţité. Na jednu stranu je to dáno naší pohodlností a máme tedy to, co si zaslouţíme. Většina obchodních řetězcŧ je mi ale bytostně odporná. To, co prodávají, je uráţlivé a lidé jsou často v situaci rukojmích, protoţe spousta z nich nemá alternativu. Vše by se přitom mělo naopak zaměřovat na sezónní a lokální věci. Mŧţe se tahle situace nějak změnit? Štve mě nekompetentnost vlády, která nás do této situace tlačí. Například zvýšením DPH odrovná malý prŧmysl a obchodníky. Jejich situace totiţ bude hrozná. Řetězce si zvýšení daní vyrovnají na marţích od dodavatelŧ. Ti uţ vydělávají jen 10–12 procent a teď jim ještě seberou dalších pět. Liberalizace za kaţdou cenu se obrací proti nám. Kudy ale vede správná cesta? V Rakousku musí mít obchodní řetězce určité procento lokálních potravin a tím drţí domácí prŧmysl, proč to nejde tady? Všichni tvrdí, ţe je to socialistický model, ale musíme si uvědomit, ţe rakouské značky jsou jedny z mála, které v evropském měřítku rostou. Ať uţ je to Red Bull, Raiffeisen, Rauch nebo Pfanner. Mají dobré zázemí pro rŧst doma a pak mŧţou expandovat do světa. Prostě nejde podrazit lokální prŧmysl, a ještě od něj chtít větší výkon. Myslím si, ţe víra v neřízený trh je nesmyslná. Národní řetězce by měly mít povinnost nabízet lokální potraviny. Jaké výrobce si vyberou, je na nich. Nedělám si ale iluze, ţe by mohlo dojít k nějakým změnám. Je tu hrozně silná lobby, která to nedopustí. Kritizujete sjednocení DPH, jak se díváte na další vládní reformy? Já si myslím, ţe naši zákonodárci vŧbec nedomýšlí dŧsledky svých krokŧ. Všechny obory se potýkají s tím, ţe politici něco šmahem začnou prosazovat, aniţ přemýšlejí o dlouhodobé účinnosti svých rozhodnutí. Slavně jsme si vytvořili superhrubou mzdu – a teď ji zase rušíme. Nyní jako jediní v Evropě sjednotíme DPH. Jak dlouho to bude fungovat? Tři roky a pak to zase změníme? Takhle se všichni v tomhle státě ocitáme v hrozném presu. Stát honí spotřebitele do systému, který musí akceptovat. Jejich odpor k přijatým opatřením se zase projeví ve sníţené spotřebě. Lidi ty peníze budou muset někde ušetřit. Slyší český národ na slovo sleva? Tomáš Karpíšek v jednom z našich rozhovorŧ nesouhlasil s tím, ţe by Češi byli ke slevám náchylnější neţ jiní. Sleva funguje všude. Přirozeně jdeme po niţších cenách. Vše má ale svŧj strop. Kdyţ je cena moc nízká, tak je podezřelá. Druhé omezení je pak kvalitativní. Jsou segmenty, kde to zkrátka nemŧţe fungovat. Například zdravotnictví. Nedávno jsem na internetu nevěřícně koukal na třicetiprocentní slevu na plastickou operaci prsou. Plné znění zpráv


To přece ţenská ani nemŧţe nikde říkat, ţe má o třicet procent levnější silikony. Další kámen úrazu jsou pak slevové servery. Vy jste jim v českém prostředí nikdy nevěřil, viďte? Groupony a podobné slevy mají smysl ve Spojených státech, kde máte velkou bázi spotřebitelŧ a větší sílu na dodavatele. Aplikujete pak zboţí, které je finančně nákladnější. Nejde ale o byznys, který by byl zaloţený na brandingu. Podívejte se, jak to funguje u nás. Lidé si koupí a vytisknou slevu, jdou se najíst, ale do té restaurace se uţ nikdy nevrátí. Je to stejné jako v ţivotě. Nepŧjdete balit ţenskou, která má na krku napsáno 30 procent sleva. Spíš bych to přirovnal k nevěstinci, člověk si tam hodinu uţije a pak jde pryč. Jak se podle vás mediálně prezentují bankovní instituce? Jedna věc je to, ţe spousta peněz na reklamu vyhodí úplně zbytečně, protoţe cílí naprosto špatně. Mnohem horší je ale zpŧsob, jak komunikují s klienty. Banky se u nás k lidem chovají nepřátelsky, přezíravě. Nemají jejich dŧvěru. Pak přijdou se směšnými reklamními spoty o tom, jak je spořicí účet se dvěma procenty úroku geniální. Banky navíc z hlediska PR nezvládly finanční krizi. Lidé je povaţují za jejího strŧjce. Z dlouhodobého pohledu se to proti nim jednou obrátí. Nedivil bych se, kdyby došlo k rozbíjení výloh. V mnoha ohledech chápu chování lidí v Řecku a Británii. Proč banky neumějí s lidmi správně komunikovat? Nedokáţou se vţít do situace normálních lidí. Povaţují je za masu, co si nechá všechno líbit. Lidé jsou ale znechucení a nemají v bankovní instituce dŧvěru. Teď si vezměte, ţe banky chtějí například získat střední firmy. Nepracují s nimi ale správně. K člověku v montérkách, který má dobře prosperující malou firmu, pošlou vyjednávat partičku metrosexuálŧ. To přece nejde. Rozbíjení výloh, naštvané a znechucené masy, to uţ zní celkem váţně. Lidé moc dobře vnímají, co se děje v politice a vysokém byznysu. Nejvíc mě ale děsí, ţe se začíná brát za normální, ţe se krade a uplácí. Společnost je znechucená a rezignovaná. Lidem nestojí za to investovat a snaţit se podnikat, kdyţ vidí, ţe o všem stejně rozhodnou jen peníze. Havel se tenkrát unáhlil, kdyţ říkal, ţe je blbá nálada. Ta přichází doopravdy aţ teď. Člověk nemá ţádnou vizi, ţe bude lépe. Má jenom jistotu, ţe ho víc okradou. ============================================ -------------------------------------------* Kachní ţaludkyJan Broţ: Prošlé potraviny: pohádka o kvalitě za hubičkuOndřej Tŧma: Proč jíme odpad a je nám to jednoPetra Dlouhá: Proč Češi milují své tyrany a nakupují v Lidlu * Slavičí jazýčkyPetra Dlouhá: Na farmářských trzích se loni protočila miliardaJan Broţ: Strasti a slasti farmářských trhŧ: slastiJan Broţ: Strasti a slasti farmářských trhŧ: strasti * Rozhovor s předním českým restauratérem Tomášem KarpíškemČeský restauratér dobývá AmerikuPotravinářský prŧmysl nás všechny šidí ============================================ ============================================ -------------------------------------------Rozhovor s Tomášem Čuprem: po návratu z Anglie byl za vodou, aby ho však rodiče přestali posílat do práce, musel něco dokázati doma– tak postavil Slevomat... * Češi nechtějí mít dobré firmy. Jde jim jen o prachy * Slevový serverbyl chladnokrevný kalkul Slevové servery očima expertŧ: * Slevových serverŧ je příliš mnoho Plné znění zpráv


============================================ ============================================ -------------------------------------------Absolvent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy,na nítakédo letošního roku přednášel na katedrách marketingové komunikace a public relations a mediálních studií.Po škole pŧsobil jako redaktor časopisu Strategie, později se stal jehošéfredaktorem. Od roku 2000 je vedoucím marketingových a obchodních titulŧ nakladatelství Economia a šéfredaktorem časopisu Marketing & Media. Od roku 2011 vede rovněţ B2B tituly tohoto nakladatelství. Je častým hostem zpravodajských a publicistických pořadŧ, kde kromě marketingu rozebírá i českou mediální a politickou scénu. ============================================

URL| http://www.penize.cz/spotrebitel/221392-daniel-koppl-zadna-vize-jen-jistota-ze-vas-zase-okradou _



společnost

Recommend Documents