BP RŘOES ZI NE ENC
2 0 0 76 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVIII. č. 12
2. prosinec 2007
Cena 7 Kč
Vánoční recept na krásné Vánoce
Přijmi útěchu, můj lide drahý, neboť blízko je tvoje spása…
z obs ah u
Před rokem jsem se v době Vánoc dostal do jedné rodiny. Ta událost mi trochu vzala dech: žádný Betlém, žádný stromeček, žádné chvojí, žádné cukroví. Dostalo se mi prostého vysvětlení: „My Vánoce tak nějak neslavíme, i když vlastně ani nevíme proč.“ Znovu jsem se zamyslel nad tím, o co všechno komunistická strana mnohé z nás v minulosti okradla. Na druhou stranu je bez pochyby zázrakem, že totalitní zlovůle byla v tomto směru svého snažení tak málo úspěšná. Režim měl celých 40 let a veškeré prostředky na to, aby z oslavy Ježíšových narozenin udělal jen jakési „svátky klidu a míru“ bez jakéhokoli obsahu. Křesťané si na Vánoce nenechali sáhnout vůbec. Navzdory všudypřítomné propagandě pro ně zůstaly tím, čím jsou už 2000 let. Za zamyšlení stojí i postoj těch, kdo se ke křesťanství veřejně nehlásí: Mnozí z nich každý rok postaví a nazdobí Betlém a zajdou do kostela na některou z vánočních bohoslužeb. Svátky Božího Vtělení odolávají i nejnovějšímu útoku nadnárodních obchodních řetězců, které poslední dny v roce chápou pouze jako vhodnou příležitost k rekordním tržbám. Čím to je, že se Vánoc nehodláme vzdát? Nesouvisí to náhodou se samotnou podstatou lidství? Když kdysi v ráji první lidé (nevíme, kdy to přesně bylo, ani kolik bylo těch prvních lidí), odmítli Boží pozvání k životu v dokonalé harmonii s Ním a se sebou navzájem a rozhodli se žít bez ohledu na Boží představy o nich, rychle zjistili, že to nejde. Že to jediné, čeho se dočkali, nebyla svoboda slibovaná pokušitelem, ale bezbřehá anarchie, kde si každý dělá „co chce“, a to až do té míry, že je z toho nakonec pro všechny jedno velké bezpráví.
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech příběh, který napsal život
2
Nejkrásnější vánoční píseň k zamyšlení
3
Skautská hlídka pokračování na str. 3
Světlo dobra a lásky • Zprávy
4
Jsme mezi Vámi Vánoce - už po kolikáté... • Špetka humoru
Požehnané vánoční svátky, milost a pokoj od narozeného Spasitele a radostnou důvěru v Boží lásku a pomoc do všech dnů nového roku
5
Co se děje ve farnostech Betlémské světlo • Hudba o vánocích
7
Inzerce Vám přeje redakce.
Hledáme koledníky pro Tříkrálovou sbírku
8
STRANA 2
Příběhy, y, které napsal p život
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech Nevíme, co bude za minutu, tím spíš zítra, za rok, za dvacet let. Nevíme, co je k čemu dobré. Co je nám ve svých důsledcích k užitku a co ke škodě. A protože nevíme, nezbývá než důvěřovat, že Bůh za všech okolností ví, co dělá. Že ví, co a proč dopouští. Neděle 24. 9. 2006 začíná pro mne jako mnoho jiných. Mší svatou. V evangeliu zaznívá: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“ Pane, dík za děti, které jsi nám svěřil. Děkuji více než jindy i proto, že jsem měla v týdnu narozeniny, tak za celý uplynulý rok. Za všechny dary a milosti, jež neustále dostávám. Připravuji oběd, dnes trochu svátečněji, přijde babička s dědíkem. Z běžného stereotypu mě vytrhuje manželovo volání: „Dělej, pojď, Jakub se vyboural na kole. Musíme do nemocnice.“ Vypínám sporák, troubu. Ve chvatu se snažím najít kartičku pojišťovny. Ještě že mám dnes noční, kdyby byl přijat na chirurgii, budu tam s ním. Nepřipouštím si horší variantu. Nasedáme do auta, jedeme kousek za vesnici. Sanitka je zavolaná, informují nás přítomní. Klekáme k Jakubovi. Beru ho za ruku. Mluvíme na něj. Zdá se, že vnímá. Sanitka stále nejede. Konečně. Pomáháme Kubíka naložit na lehátko, sundáváme bundu, boty. Smím s ním i do sanitky. Sestra napichuje flexilu, dává kapat infuzi, lékařka sleduje vitální funkce volá vrtulník. Přidržuji sáček na zvracení. Jakub se začíná rapidně zhoršovat. Přibíhá posádka vrtulníku. Dělám Kubíkovi křížek na čelo a vyskakuji ze sanitky. Posádka přebírá Jakuba a připravuje ho k transportu. Další zhoršení stavu. Pokládají „vakuovku“ zpátky na zem, zahajují intubaci. Dál nevím. Krutá bolest se uvolňuje proudem slz, úpěnlivé modlitby. Pane, prosím, zachraň ho. Ježíši, důvěřuji Ti. Vrtulník startuje. V hlavě mi zní odpověď žalmu dnešní neděle: „Pán mě udržuje naživu.“ Udrží i Jakuba?! Jiskřička naděje zůstává. Vrtulník odletěl. Vracíme se domů. Babička s dědíkem jsou už u nás. Je 12°° hodin. Beru růženec. Společně se modlíme bolestný. Jak těžce se mi vyslovují slova: „bud‘ vůle Tvá“. Snažíme se obědvat. Nikomu nechutná. V 13.30 můžeme zavolat. Sedím na židli, s manželem se držíme za ruce. Vytáčím ARO Dětské nemocnice Brno-Černá Pole. Sestřička mi okamžitě dává k telefonu lékaře: „Jakub má otok mozku, dle CT potvrzena ložiska hemoragie a zakrvácení v týlním laloku. Spát ho necháme 4 až 5 dní, pak se uvidí.“ - „Můžeme za ním přijet?“ - „Zítra odpoledne.“ - „Děkuji.“ Obrovská úleva. Jakub žije. Pane, díky! Odpoledne přijíždí policie, sepisuje formality, fotí si kolo. Jedu do práce. Zase tolik nových úrazů, další přijímáme v noci. Co se to dneska děje? V pondělí odpoledne jedeme Jakuba navštívit. Bratranec mi nabídl odvoz. Jsem mu vděčná. Vím, jak je deprimující vidět nejbližší ve spleti hadiček a přístrojů.
Oddělení ARO nacházíme snadno. Hledám volné místo, kde bych mohla Kubíka držet za ruku, aniž bych odpojila některý z přístrojů. Sestřička nám volá lékařku. Lékařka opakuje diagnózu z neděle a vlídným, ale velmi zdrcujícím způsobem líčí prognózu. Má neurologický nález. Při těchto úrazech dochází k poškození mozku, může být postižený. Jmenuje varianty včetně té, že si můžeme odvést domů „zvířátko“. Příšerná cesta domů, bratranec se modlí Korunku, my s manželem nejsme schopni, postupně se přidáváme. Může být, ale nemusí. „Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně. Vyplní vůli svých ctitelů, slyší jejich volání a zachrání je.“ Žl l45 18, l9 „Proste a bude vám dáno.“ Mt 7, 7 Prosíme my, široká přízeň, známí i neznámí, celá vesnice. Sílu těchto modliteb jsem obzvlášť cítila ve chvílích strávených s Jakubem v nemocnici, hlavně na oddělení ARO. Všem upřímné Pán Bůh zaplať za Vaše modlitby.Moc nám pomohly. Ve čtvrtek, na svátek sv. Václava, chtějí Jakuba odpojit od přístrojů. Jedeme s manželem za ním. Zatím se nedaří. Sám si neudýchá. Jsme v klidu. Víra a naděje, že všechno dobře dopadne, je silná. Vidím, že veškerá malátnost a spavost je způsobena doznívajícími hypnotiky. Hrubá motorika je zachována. V pátek lékaři pokračují. Když přicházím, má už konečně odpojen plicní ventilátor, zbavuje se nosogastrické sondy, močového katetru. Poprvé promluvil, spíš zašeptal: „Kde to su?“ – „V Brně v nemocnici,“ odpovídám. „Co se stalo?“ Vyboural ses na kole.“ - „Jak jsem jel z Olešné?“ Jakub opět usíná a mě zaplavuje hluboká vděčnost, stejná jako když poprvé zaplakal na porodním sále. Vím, že nás Bůh vyslyšel. Jakub bude v pořádku. To, že nás má Bůh rád, jsem vždycky pociťovala, ale nikdy ne tak silně jako nyní. „Velebí má duše Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí...“ Lk 1, 46-50 Odpoledne přijímá svátost pomazání nemocných. V sobotu je přeložen na JIP, v pondělí na standardní oddělení neurochirurgie. Ve čtvrtek má magnetickou rezonanci. Dle výsledků výrazné zlepšení, léčba byla velmi účinná. Modlitby také. Pane, dík. Maria, děkujeme za přímluvy.V pátek 6.10. je Jakub propuštěn na doléčení domů. Nejsem schopná popsat to, co jsme v posledních zářijových dnech prožili, ale nemohu mlčet o milosti, které se nám dostalo. Děkuji všem, kteří poskytovali Jakubovi první pomoc, všem lékařům a sestřičkám za jejich službu. Děkuji nejbližším, přátelům, holkám v práci za okamžitou pomoc, kterou nabídli. pokračování na str.3
K zamyšlení y
STRANA 3
Vánoční recept na krásné Vánoce
Nejkrásnější vánoční píseň
pokračování ze str. 1
A každý, kdo to někdy zažil (nejen lid Starého zákona), vrací se k Bohu a volá: „Odejít od Tebe byl omyl, prosíme, přijmi nás zpět!“ A právě Vtělení, narození Božího Syna, je vyslyšením tohoto volání – příchod Mesiáše, který nám svou obětí na kříži znovu otevře cestu k Bohu. To vlastně znamená, že oslava tohoto Božího Vtělení, neboli Vánoce, jsou okamžikem Božího milosrdenství, Boží lásky k nám. A to si určitě uvědomuje každý, i ti, kdo tomu málo věří. Každý z nich si alespoň řekne: „Bylo by hezké, kdyby to tak bylo.“ Je to logické – nikdo se nebrání mít někde Někoho, kdo nás bezpodmínečně miluje, kdo je vždy na naší straně. Škrtnutí Vánoc by pak logicky bylo také škrtnutím tohoto Spojence. Bylo by to škrtnutí Lásky. Nemyslím si tedy, že by nám Vánoce mohl někdo vzít. Je však dobré, abychom si je my sami příliš nezaprášili nánosem zbytečností. Například, abychom nenaletěli trikům zmíněných obchodníků, kteří (nechť mi, prosím, prominou, že to říkám nahlas), se nás právě v těchto dnech snaží přesvědčit o tom, co vše musíme koupit, protože právě teď je to tak výhodné, nebo proto, že právě to či ono udělá někomu z našich blízkých radost. Hodiny strávené prodíráním se davy jiných lidí mezi regály, hodiny strávené čekáním v koloně aut na nevhodně koncipovaných křižovatkách měnících se rychle v neprostupné špunty, to vše mluví o opaku: Není to vůbec výhodné, není to nic, co by nás mohlo učinit šťastnými. Mám jeden návrh: Oslovme teď hned všechny ty, jimž obvykle nějaký dárek dáváme a kteří obvykle nějaký dárek dávají nám. Zkusme je přesvědčit k následující dohodě: Letos si nadělíme třetinu toho, co jsme si dali loni! Myslím, že všichni rychle pochopíme hlubokou pravdu: maličkost svědčící o tom, že na nás někdo myslí, nám úplně stačí. Uspořené peníze dejme těm, kteří mají skutečnou bídu. Uspořený čas a dobrou náladu dejme těm, kdo celý rok od nás slýchali „teď na tebe nemám čas“. Uvidíte, že takové Vánoce všichni ocení. Takové budou opravdu požehnané. Tak Vám přeji, ať jsou! P. Vlastimil Protivínský, farnost Třebíč-Jejkov
V malé vesničce jménem Obendorf, která leží v Rakousku, žil kněz, otec Moor. Právě uděloval dětem z farního sboru poslední ponaučení o tom, jak mají o Štědrém večeru zpívat. Při zkoušce se šířilo veselé štěbetání a chichotání. „Klid, buďte zticha. Začínáme!“ Ale jak otec Moor zmáčkl klávesy, z útrob varhan vyšly podivné zvuky, a pak zas a znovu. To je divné, kroutil hlavou mladý kněz. Otevřel dvířka a z útrob varhan vyběhlo deset nebo dvacet myší, jako když do nich střelí, a za nimi kočka. Chudák otec Moor. Co teď? Varhanní měch byl prohryzaný. No nic, obejdeme se bez varhan, pomyslel si. Jenomže děti se rozprchly zároveň s myší a kočkou a v kostele nezůstala ani noha. Varhany jsou poničené a sbor se mu rozprchl. Takhle vánoční koledy těžko nazkoušejí. Otec Moor byl smutný a bezradný. Když klečel odevzdaně před hlavním oltářem, vzpomněl si na svého přítele Franze Grubera, který učil v místní škole. Byl to slušný varhaník, ale uměl hrát i na kytaru. Když otec Moor zaklepal na jeho dveře, Franz Gruber opravoval školní sešity v chabém světle lucerny. „Musím vymyslet něco nového na půlnoční mši. Nějakou jednoduchou písničku, při které bys mě mohl doprovázet na kytaru. Už jsem dal dohromady text. Teď bych jen potřeboval, abys k němu složil hudbu… Ale rychle, prosím tě, spěchá to!“ Jakmile za otcem Moorem zapadly dveře, vzal Gruber do ruky kytaru, prohlédl si text a začal hledat vhodnou melodii. Byla tichá noc a sněhové vločky jakoby se zastavily u jeho oken, aby si tu píseň mohly poslechnout. Přesně o půlnoci 24. prosince 1818 byl farní kostel plný věřících. Hlavní oltář zářil do tmy ve světle lampiček a svíček. Otec Moor sloužil mši. Když slovy Lukášova evangelia oznámil narození Spasitele, zamířil s mistrem Gruberem k jesličkám a rozechvělým hlasem zanotovali: „Tichá noc, přesvatá noc“. Píseň dozněla a v kostele zavládlo ticho. Ale v zápětí ji s nimi opakovala Ježíškovi celá vesnice jako zástup andělů, o kterém se píše v evangeliu podle Lukáše. Od té doby se tato píseň zpívá nejen v Obendorfu, ale po celém světě. Stala se jednou z nejoblíbenějších vánočních písní. A co otec Moor a Franz Gruber? Žádný z nich si ani neuvědomil, jak veliký dar dali světu. Bruno Ferrero: Vánoční příběhy pro potěchu duše
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech pokračování ze str. 2 Všem za obrovskou duchovní solidaritu. Svým babičkám, dědouškům a ostatním v nebi za přímluvu. Bez víry, modlitby a možnosti odevzdat své bolesti Ježíši by se člověk asi zhroutil. Uvědomuji si, jakou výhodu my věřící máme.
„Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.“ 1 Sol 5,16-18 Převzato ze zpravodaje Modlitby matek
Skautská hlídka
STRANA 4
Světlo dobra a lásky Na jedné předvánoční schůzce vůdce Baghýra začal vyprávět: „Na jednu z křížových výprav se vydal také jeden mladík z Florencie. Pod dojmem válečných hrůz se zapřisáhl, že když přežije, donese do rodného města plamínek z betlémské baziliky. Po třech letech těsně před V8nocemi dorazil do Florenci hlouček zubožených účastníků křížové výpravy a první nesl zapálenou svíčku. Všichni přísahali, že plamínek je skutečně z Betléma a onen mladík jej opatroval během celé strastiplné cesty, aby splnil svůj slib. Plamínek Betlémského světla se každý rok před Vánocemi rozsvěcí od věčného světla v Jeskyni narození v Betlémě. Odtud cestuje letecky do Rakouska a pak prostřednictvím vlaků do všech koutů Evropy. Příští schůzku bude už světlo v klubovně a vy se rozdělíte do dvojic a donesete ho lidem, kteří si pro něj do kostelů dojít nemohou.“ Tak se také stalo. Jožin pak vykládal: „Přinesli jsme to jedné staré osamocené babičce a řekli jsme: „Dej Bůh štěstí tomu domu, přivezli jsme vám světlo z Betléma.“ A ona na to: „Ježkovy voči, to jste pro něj byli tak daleko?“ Jiné dvojici zase jeden dojatý vrátný řekl: „Děkuju vám, hoši. Tohleto v dnešní době snad není ani možné...“ Simba s Kidem měli smůlu. Jeden uklouzl a vymázl se, druhému vítr světlo zhasil. Museli znovu do klubovny. Den před Štědrým dnem vyrazil oddíl na tradiční nadílku zvěři. Však se Lišky na ni připravovali už od podzimu. Družina srnců sbírala žaludy a kaštany, Lišky schraňovaly odřezky loje a sušily patky chleba, přičemž dávaly pozor, aby nezplesnivěly, Tygři sekali v areálu klubovny i na tábořišti trávu, sušili ji a teď vezli na saních několik pytlů sena. Jen Jeleni si vykračovali s rukama v kapsách a nenesli nic. „To je na pováženou, to není samo sebou,“ říkali si ostatní, ale Jeleni se jen usmívali. U lesa výpravu zastihla sněhová bouře. Ale skauti věděli, jak se v zimě oblékat, a byli připraveni. Natahovali si kapuce se šňůrkami, pod šusťákovým oblečením měli vlněné spodní vrstvy, nepromokavé návleky, aby sníh nevnikal s vrchu do bot. Boty promazané indulonou o dvě čísla větší, aby se tam vešly i troje ponožky. V lese bylo příjemněji, zastavili se u většího tradičního smrku a Baghýra pronesl řeč: „Jsme tu na místě, u kterého se tradičně setkáváme, abychom si připomenuli, že zvířata a ptáci v lese jsou naši bratři. Jsem rád, že skoro všichni nesou nějaký ten dárek, jen Jeleni nic nemají?“ Rádce Jelenů Platejz se ujal slova: „Bratři, tento strom už trochu povyrostl, už na něj nelze věšet jablka a lůj, takže jsme připravili malé překvapení. Otočte své zraky o 60 stupňů na západ...“ a tam už Jeleni zapalovali svíčky na krásném smrčku, pod kterým byl zbrusu nový krmelec se založeným senem a tvrdými patkami chleba. Pak přišly na řadu koledy a dárky. Nejoriginálnější dal všem Windy. Z vizovického těsta zhotovil modely různých skautských uzlů. Však se nadřel, těsto z hladké mouky a trochy vody se musí hníst téměř půl hodiny. Teď tu stál jaksi zaražený s jediným dárečkem – táborovou fotografií, kterou mu v obálce dal pod stromeček. Robin přistoupil k Baghýrovi a tiše mu řekl: „Podívej se na Windyho, podělil
všechny a sám dostal jen jeden dárek.“ – „To napravíme,“ odpověděl Baghýra. Zjednal si ticho. „A nyní ještě odměnu pro nejpilnějšího z vás.“ A vůdce přistoupil k Windymu a předal mu malý balíček. Překvapený Windy spatřil po rozbalení skautský americký nůž s několika nástroji. Vrcholem večera byl slavnostní táborový oheň se slibem nováčků. Baghýrovi se podařilo Betlémské světýlko uchránit až do této chvíle. „Tímto světlem dobra a lásky zapaluji tě, táborový ohni, a prosím Pána, aby on zažehl ve vašich srdcích oheň své lásky, víry a věrnosti. Ať spálí všechno nízké a špatné.“ Oheň pečlivě připravený ze suchých větviček u kmene smrků a březové kůry ihned vzplál a po úvodním proslovu a hymně přistoupili nováčci ke slibu. Když dozněla poslední věta „K tomu mi dopomáhej Bůh“, zazpívali skauti večerku a tiše odcházeli domů. Motto: „Veselého dárce miluje Bůh.“ Po vánoční besídce: „Bimbo, ty jsi nejsilnější, nejchytřejší a nejkrásnější. Umyješ hrnec od pudingu.“ Legrační dárky: Baterka na sluneční baterie, nepromokavá osuška, kniha „Jak se naučím číst“, sluneční brýle, které světélkují ve tmě, voda v prášku, nafukovací terč, porcovaný čaj v nepromokavých sáčcích, vystřelovací křeslo pro posádku vrtulníku. Skotsko: „Děti, už jste si prohlédly dárečky?“ – „Ano, ano!“ – „Tak je zase hezky zabalte, aby se do příštích Vánoc nezaprášily.“ „Tati, prosím, prozraď mně, co mám pod stromečkem.“ – „Lído, je to něco na krk.“ – „Náhrdelník?“ – „Ne.“ – „Zlatý řetízek?“ – „Ne.“ – „Tak co tedy?“ – „Mýdlo.“ „Ale já jsem chtěl pod stromeček velikého hada.“ – „Ale ta lupa, co jsi dostal, je taky dobrá. Můžeš jít na zahradu a pozorovat žížaly.“ Synek rozbalí o Vánocích velkou krabici: „Ale vždyť je prázdná?“ – „Není, je v ní vzduch, do těch potápěčských bomb, co dostaneš na příští Vánoce.“
Zprávy Skautský nárůdek všem čtenářům přeje, aby Betlémské světýlko pohladilo Vaše srdce a učinilo je přístupným k odpuštění, toleranci a lásce ke všem lidem. A do dalšího roku ať dá Bůh modrou oblohu na Vašich stezkách a hodně síly v těžkých chvílích.
Rikitan
Jsme mezi Vámi
STRANA 5
Vánoce - už po kolikáté ... Čím více dárků, tím více radosti ? Říká se, že Vánoce jsou svátky dětské radosti. Dětem přirozeně dělají radost dárky. Někdy ale podlehneme představě, že platí jakási přímá úměra: čím více dárků, tím více radosti. Není tomu ale tak! Dárek je především osobní poselství Dárek není jen ona věc, která se dává a která má hodnotu vyjádřitelnou v penězích. Dárek je především osobní poselství, které říká “mám tě rád“. A něco takového se vlastně ani penězi vyjádřit nedá. V dárku - pokud je myšlen upřímně a vskutku jako dárek - dáváme totiž sami sebe. A to je velká, slavná věc, kterou bychom měli o Vánocích zažít. Cennější než umytá podlaha a husa v troubě A když se o Vánocích jeden druhému dáváme - měli bychom se dávat pěkně, mile, abych tak řekl v pěkném balení, tj. v pohodě a dobré náladě. Neměli bychom se tedy tím předvánočním shonem a uklízením a vařením a pečením dát zaskočit a utahat. Vždyť ono na tom zase tak strašně moc nezáleží, jestli se zrovna něco nepovedlo podle našich představ, jestli jsme něco nestihli. Zkusme to letos. Je to cennější než umytá podlaha a husa v troubě. Dárek nad dárky Je před námi příležitost dát dětem dárek nad dárky. Totiž jistotu, že máme rádi nejen je, ale že se máme navzájem rádi i my dospělí kolem dokola. A není vůbec od věci, když třeba při štědrovečerní večeři vyhradíme chvíli, kdy všichni společně vzpomínáme na ty, kdo nějak patří do okruhu naší lásky, přízně, sympatií, a když děti v tomto vzpomínání mají své významné slovo. Takovýto dárek citové jistoty v rodinném společenství se nikdy neztratí, nezkazí, nezestárne, nezapomene. Nestydět se za projev lásky Říká se také, že o Vánocích se otvírají lidská srdce. Ano, je tomu tak - co to však znamená? Je to doba, kdy si dospělí vzájemně projevují více lásky, kdy ji více dávají najevo a nestydí se za ni. Je to také velká příležitost k odpuštění a k usmíření všude tam, kde došlo k nedorozumění a k hořkostem. Víme, že není prospěšné, když nad naším hněvem „zapadá slunce“. To platí sice obecně a každodenně, ale o Vánocích to má svůj zvláštní význam. Doporučení pro rodiče Děti toho velice mnoho dostanou. Naskýtá se tedy nebývalá příležitost, aby také mohly více dávat. Aby samy mohly zakoušet radost a uspokojení z toho, že mohou někoho obdarovat a působit radost. Je tu jedinečná příležitost učit děti, jak překonávat své osobní sobectví. Prostě udělat něco dobrého někomu druhému z vděčnosti za to, co jsme sami z lásky a bez zásluhy přijali. Je to příležitost učit děti překonávat nejen sobectví osobní, ale i sobectví rodinné, skupinové, národní - jakékoliv.
Na co o vánocích nezapomenout ? Ani při všech těch vánočních starostech a radostech, při světle vánočních svíček a dětských očí, bychom neměli na něco zapomínat: o Vánocích slaví křesťané po celém světě narození Ježíše Krista. Tehdy před dvěma tisíci léty vstoupilo do lidských dějin něco zcela zvláštního, vzácného, jedinečného - jako výzva celému lidstvu. I naše letošní Vánoce by měly být něčím vzácným, zvláštním, byť se v našem životě opakují už kdoví po kolikáté. (Zpracováno podle knihy Zdeňka Matějčka: „Co, kdy a jak ve výchově dětí“, kterou vydalo nakladatelství Portál)
Špetka humoru „Pane šéf, můžete mi dát zítra volno? Manželka chce, abych jí pomohl s vánočním úklidem.“ „Z takového důvodu vám přece nebudu dávat volno.“ „Děkuji, věděl jsem, že je na vás spolehnutí.“
Recept na vánoční cukroví Pusť troubu. Ukliď z linky umatlané skleničky, lego a papírky od bonbonů. Připrav mísu a suroviny. Vylouskej ořechy, odměř mouku a cukr. Vyndej z mouky puzzle. Odežeň děti a umyj z nich mouku. Vezmi vejce. Podej manželovi pivo. Vrať se, odežeň děti, vezmi hadr a utři rozbitá vejce. Vezmi jiná vejce a vyklepni je do mísy. Zvedni telefon. Odežeň děti, zameť střepy z mísy, vytři podlahu. Vezmi jinou mísu. Zadělej nové těsto. Najdi rum. Odejmi rum manželovi. Odežeň děti a umyj z nich rozpatlané kousky těsta. Plech vytři tukem. Podej manželovi tlačenku. Vrať se, sundej z plechu ořechové skořápky. Podej manželovi noviny. Vrať se, odežeň kočku dojídající zbytky těsta. Zavolej veterináři. Vezmi si prášek. Umyj podlahu, stůl, židle, nádobí, ledničku, sporák, zdi, děti a kočku. Jdi do cukrárny. Přines cukroví.
Co se děje ve farnostech
STRANA 6
Betlémské světlo 2007 Také letos přivezou skauti před Vánocemi všem lidem dobré vůle plamínek pokoje a míru - Betlémské světlo. Brno: Již víc než 15 let šíří skauti před Vánocemi po mnoha zemích světa symbol pokoje a lásky - světlo slavnostně zažehnuté v Betlémě.Betlémské světlo přebírají naši skauti od rakouských, kteří zabezpečují jeho převezení letecky přímo z Betléma. Při ekumenické bohoslužbě ve Vídni je pak předáváno skautským delegacím ze zahraničí. Letos ho v rakouské metropoli skauti převezmou v sobotu 15. prosince ve 14.00 hodin při bohoslužbě v místním evangelickém kostele a stejně jako v minulých letech ho přivezou do Brna. Do rukou biskupa Vojtěcha Cikrleho bude Betlémské světlo předáno v obětním průvodu při mši v neděli 16. prosince v 9.00 hodin v katedrále sv. Petra a Pavla. V sobotu 22.12. 2007 se potom rozjedou vlaky s kurýry s Betlémským světlem po celé republice. Bližší informace o Betlémském světle lze získat na internetové adrese www.betlemske-svetlo.sky.cz.
Vánoční přání Svět i my jsme nemocní mnoha chorobami. Betlém není jen nějaká stáj nebo chlév. Betlém je setkání s Boží láskou, která uzdravuje. Betlém je setkání s Ježíšem Kristem, kterým se Bůh dotýká osudu každého z nás, abychom se i my mohli svým životem dotýkat Boha, neboť on v nás má zalíbení. Radost z tohoto Božího daru i v příštím roce přeje Mons. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský
Vánoční pozvánky Na Štědrý den bude v 15 hodin mše svatá ve Stříteži. Pořad vánočních bohoslužeb najdete v Informacích. Na sv. Štěpána bude v 14.30 u sv. Martina vánoční besídka.
„Hledáme vás, mámo, táto...“ Kampaň s názvem Hledáme vás, mámo, táto...“, pořádá v Brně Sdružení pěstounských rodin ve dnech 26.11. - 1.12. Brno: V sobotu 1.12. v 19.00 hodin akce vyvrcholí předvánočním benefičním koncertem vokální skupina YELLOW SISTERS ve Velkém sále divadla Husa na provázku. Večerem provázejí Břetislav Rychlík a Jitka Čvančarová. Součástí programu bude i vystoupení dětí z pěstounských rodin a nízkoprahové Pestré klubovny. Besedovat na dané téma budou přední odborníci v oblasti náhradní rodinné péče (MUDr. Dagmar Zezulová, Prof. PhDr. Jarmila Koluchová, Ljuba Václavová a MUDr. Rychnovský). Cílem kampaně „Hledáme vás, mámo, táto...“je oslovit co nejširší veřejnost a získat nové rodiče pro opuštěné děti umístěné v různých typech ústavních zařízení. Během akce bude veřejnost oslovena prostřednictvím plakátů, letáků, masmédií a odborných přednášek. V současné době se v dětských domovech a dalších ústavních zařízeních nachází 20.000 dětí, které v důsledku vážného zanedbání, nezájmu, týrání nebo zneužívání musely opustit biologickou rodinu a rády by získaly rodinu náhradní. Zásadním problémem se kterým se odborníci na toto téma setkávají je nedostatek pěstounských rodičů. Kampaň „Hledáme Vás, mámo, táto“ se snaží tuto možnost nabídnout těm, kteří mají možnost a touhu přijmout nové dítě do rodiny. Sdružení pěstounských rodin chce také upozornit na řadu omylů a mýtů, které v souvislosti s pěstounskou
péčí vznikají. Například, že přijmout dítě do péče může nejen pár, ale i jednotlivec – žena nebo muž. Důležité je, aby měl dostatek lásky a trpělivosti pro tyto děti, které jsou často citově deprivované a mají i jiné psychické či zdravotní problémy.. Zájemci se mohou obrátit na Sdružení pěstounských rodin (a jeho Poradnu náhradní rodinné péče), které se touto problematikou zabývá již od roku 1995. V současné době se ke sdružení hlásí přes 800 rodin s více než 1200 dětmi. Posláním Poradny náhradní rodinné péče je umožnit dětem vyrůstat v harmonické rodině, získávat nové adoptivní a pěstounské rodiče pro opuštěné děti, odborně je vést v průběhu příprav na přijetí dítěte, poskytnout všestrannou podporu rodinám s přijatým dítětem do náhradní rodinné péče a umožnit tímto ohroženým dětem rozvoj jejich potenciálu a začlenění do společnosti. Budoucím i stávajícím pěstounským a adoptivním rodinám nabízí komplexní konzultační a poradenskou činnost v oblasti pedagogické, psychologické a sociální (vývojové opoždění, neklid a výchovné problémy, poruchy učení a řeči, integrace dětí do škol, právní aspekty pěstounské péče a adopce apod.). Kontakt: Sdružení pěstounských rodin, Anenská 10, 602 00 Brno.. Tel.: 543 249 141, fax: 543 249 142, e-mail:
[email protected], www.pestouni.cz
Co se děje ve farnostech
STRANA 7
Vánoční blázen - pohádka Na stopě za hvězdou V jedné zemi na Východě žil před dvěma tisíci lety mladý blázen. Jako každý blázen snil i on o tom, že se jednou stane moudrým. Miloval hvězdy. Nikdy jej neunavilo pozorovat je a při tom žasnout nad nekonečností nebe. A tak se stalo, že jedné noci neobjevili novou hvězdu jen králové Kašpar, Melichar a Baltazar, ale i tento blázen. „Ta nová hvězda je jasnější než ostatní“, myslel si. „To bude královská hvězda - narodil se nový vladař! Chci mu nabídnout své služby. Vždyť jestliže je to král, bude určitě potřebovat také nějakého blázna. Vydám se na cestu a budu jej hledat. Hvězda mě povede.“ Dlouho přemýšlel, co by novému králi mohl přinést darem. Avšak kromě své bláznovské kapuce, zvonkohry a jedné květiny neměl nic, co by mu mohl darovat. A tak se z domova vydal na cestu - bláznovskou kapuci na hlavě, zvonkohru v jedné a květinu ve druhé ruce. První noc jej hvězda přivedla do chudé chaloupky. Tam nalezl dítě, které bylo chromé. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi. „Ach“, pomyslel si blázen, „dám tomu dítěti svoji bláznovskou kapuci. Potřebuje ji více, než nějaký král.“ Dítě si bláznovskou kapuci nasadilo na hlavu a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo. Druhou noc jej hvězda zavedla do krásného paláce. Tam nalezl dítě, které bylo slepé. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi. „Ach“, pomyslel si blázen, „dám tomu dítěti svoji zvonkohru. Potřebuje ji více, než nějaký král.“ Dítě zvonkohru nadšeně rozeznělo a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo. Třetí noc jej hvězda zavedla do zámku. Tam nalezl dítě, které bylo hluché. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi. „Ach“, pomyslel si blázen, „dám tomu dítěti svoji květinu. Potřebuje ji více, než nějaký král.“ Dítě si květinu s úžasem prohlíželo a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo. „Teď už mi nezůstalo nic, co bych mohl králi darovat. Bude asi lepší, když se vrátím“, pomyslel si blázen. Avšak když vzhlédl k obloze, hvězda stála na jednom místě a smála se na něj jasněji než kdykoli předtím. A v tom uviděl cestu k nějaké stáji uprostřed polí. Před stájí potkal tři krále a zástup pastýřů. I oni hledali nového krále. Ten ležel v jeslích - malé, bezbranné, chudé dítě. Maria, která zrovna chtěla na slámu prostřít čisté plínky, se bezradně rozhlížela a hledala pomoc. Nevěděla, kam by dítě položila. Josef právě krmil osla a všichni ostatní měli plné ruce darů. Tři králové přinášeli zlato, kadilo a myrhu, pastýři pak vlnu, mléko a chléb.
Jen blázen zde stál s prázdnýma rukama. Maria, plná důvěry, položila tedy dítě do jeho náruče. Tak našel Krále, kterému chtěl v budoucnu sloužit. A také věděl, že svoji bláznovskou kapuci, zvonkohru i květinu rozdal dětem, aby měl místo pro Dítě, které mu nyní se svým úsměvem darovalo moudrost, po níž toužil. (Přeloženo z němčiny)
Hudba o vánocích G.F. Handel DIXIT DOMINUS - DERNIÉRA !! Pátek 28. prosince, 18:00 hod. kostel sv. Martina, Třebíč, Účinkují: Smíšený pěvecký sbor a orchestr MUSICA ANIMATA, Malý smyčcový orchestr ZUŠ Třebíč a dětský pěvecký sbor Hlásek při ZŠ Benešova Vstupné: děti a studenti 40,- Kč, dospělí 80,- Kč Předprodej vstupenek v Národním domě a v infocentru Malovaného domu v Třebíči, tel.: 568 610 013 Další informace na: www.kviztrebic.cz, www.animata.cz
Vánoční koncert Svatomartinského chrámového sboru Neděle 30. prosince, 16:00 hodin, kostel sv. Martina, Třebíč
Novoroční varhanní koncert, Marek Buš Úterý 1. ledna 2008 v 15:00 hodin, bazilika sv. Prokopa, Třebíč
39. Třebíčské Nokturno
Adventní Nokturno Petr Maria Lutka - zpěv a kytara, Markéta Lutková - klavír Čtvrtek 13. prosince, 19:00 hod. aula Katolického gymnázia v Třebíči,vstupné dobrovolné. www.nokturno.cz
Aktuality
STRANA 8
Hledáme koledníky pro Tříkrálovou sbírku Kdy: některé odpoledne mezi 2. 1. – 13. 1. 2008
Odměna: zájezd na koncert 6. 1. 2008 do Brna (Lucie Bílá, No Name, Petr Bende, Ewa Farna), malý dárek, možnost vyzkoušet horolezeckou stěnu
Finanční prostředky vybrané při Tříkrálové sbírce 2008 by chtěla Oblastní charita Třebíč použít na: • konkrétní pomoc lidem ve zdravotní a sociální nouzi • stavební úpravy stacionářů pro mentálně a zdravot ně postižené a pro seniory • příspěvek na provozní náklady střediska Osobní asistence • podpora projektů farních charit
Kontakt: Oblastní charita Třebíč, L. Pokorného 15, Dobrovolnické centrum - tel.:775 179 314, e-mail:
[email protected], www. trebic.charita.cz
Tříkrálová sbírka pro nás každý rok znamená velkou fi nanční pomoc a záleží nám na dobrém zajištění a průběhu sbírky. Prosíme Vás proto o spolupráci. Pomáhejte s námi.
Co: pomozte vytvořit skupinu „Tří králů“ (vedoucí musí mít alespoň 15 let)
Více informací k průběhu Tříkrálové sbírky:
Příběh světla
Tříkrálovou sbírku provádí zpravidla tříčlenné skupinky koledníků. Jeden z nich musí být starší 15ti let. Ten bude mít u sebe průkaz vystavený Charitou – pověření k provádění sbírky a bude mít na starosti zapečetěnou pokladničku. Je vhodné, aby koledníci-děti měli souhlas rodičů.Koledníci chodí podle přiděleného území dům od domu, zvoní na jejich obyvatele, nevstupují do bytů a zůstávají přede dveřmi. Při tom mohou zazpívat nebo zarecitovat koledu My tři králové. Každá rodina od nich obdrží malé balení cukru a letáček s informací, na co byl výtěžek sbírky v loňském roce použit. Koledníci mohou mít na hlavě korunu vystřiženou z tvrdého papíru (přes oblečení mohou mít látku obdélníkového tvaru sepnutou vpředu sponou - není nutné). Od 10. prosince si vedoucí skupinek vyzvednou u koordinátora sbírky zapečetěné pokladničky, průkazy s pověřením, plánek území, které si podle možnosti vyberou ke koledování, informační letáčky, křídy a malá balení cukru. Akce bude prezentována v tisku, při čemž budou uvedeny i organizace, které se na ní podílely. Celý okres Třebíč je v rámci Tříkrálové sbírky rozdělen na jednotlivá území a každé z nich má svého koordinátora. Město Třebíč je zatím pokryto jen zčásti, proto Vás velmi prosíme o spolupráci a pomoc při realizování Tříkrálové sbírky vytvořením nových skupin koledníků.
Diecézní muzeum připravilo nový muzejně-vzdělávací program pro děti do 15 let s názvem Příběh světla. Devadesáti minutový program obsahuje audiovizuální prezentaci tematiky světla v umění a v lidském životě, netradiční prohlídku výstavy Vita Christi, výtvarnou dílnu věnovanou dekoraci svíček a prohlídku katedrály sv. Petra a Pavla. Program bude probíhat v Diecézním muzeu a v areálu Petrov od začátku adventní doby po celý školní rok 2007/08. Další informace a přihlášky: tel. 731 404 000, e-mail:
[email protected], www.petrovinfo.cz
Oblastní charita Třebíč využila vybrané finanční prostředky v r. 2007 na: • konkrétní pomoc lidem ve zdravotní a sociální nouzi • příspěvek na nákup osobního automobilu pro ošetřovatelskou službu v rodinách a pro stacionáře pro lidi s mentálním postižením • stavební úpravy zahrady stacionářů Úsměv a Domovinka (stavba altánu) • příspěvek na provoz Poradny Ruth • příspěvek na rekonstrukci Azylového domu pro muže • podpora projektů farních charit
Stálý pořad bohoslužeb Jejkov PO
-
ÚT
1800
ST
00
18
SO NE
15
1800
715
1800 1800
1800
800
15
18 pro děti
1630
7
700 7 ,9
7
7 , 16 pro děti
00
30
1900 00
Bazilika
15
00
700
ČT PÁ
Svatý Martin
00
30
8 , 10 , 18
800 00
00
7 , 10 00
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo. Příští NS vyjde v neděli 6. ledna 2008. Příspěvky zasílejte do pondělí 31. prosince 2007 na:
[email protected] NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FiBox s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, Karel Tomek. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
