ÚNOR
2004 M Ě S Í Č N Í K
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XV. č. 2
1. února 2004
Cena 7 Kč
Jistě ne náhodou je to 11. únor. Vždyť tento den si připomínáme zjevení Panny Marie dívce Bernardetě v Lurdech. Kolik zázraků, zvláště uzdravení, se zde na přímluvu Panny Marie stalo, o tom hovoří tabulky s díky umístěné v chrámu nad jeskyní. Je proto Panna Maria nazývaná právem „uzdravením nemocných“. Každý z nás se jistě v nemoci více modlí, prosí za uzdravení, prosí o sílu všechno vydržet. A když už lékař nedává naději, prosíme i my o zázrak. Svého zdraví si více vážíme, až když proděláme nemoc a jsme upoutáni na lůžko doma či v nemocnici. Pak máme i více času zabývat se sami sebou, i více času na modlitbu. Když se setkávám s nemocnými, často se dozvídám jejich životní příběhy. A o jeden se podělím s vámi: Babička – bylo jí už 82 roků – bydlela na vesnici, ale nebyl u nich kostel, byl ve vesnici vzdálené 3 km a cesta tam trvala hodinu. Když byla mladší, ráda chodívala, ale teď? Nohy už tolik neslouží, každý rok po osmdesátce je znát. A tak byla ráda, když vnuk, který bydlel u ní v domku, jí jednoho dne řekl: „Babičko, my bychom si chtěli koupit starší auto, vždyť dnes to bez auta ani není možné. A kdybyste nám 20 tisíc korun půjčila, něco máme, tak vás za to budu vozit každou neděli do kostela.“ „Byl jsem moc ráda,“ vyprávěla dál babička. „Ty peníze jsem mu ne půjčila, ale dala – vždyť na pohřeb si z důchodu ještě ušetřím. A víte, kolikrát mě do toho kostela vezl?“ Pro pláč ukazovala jen na prstech, čtyřikrát. „A tak jsem ráda, ne že jsem nemocná, ale že se i zde v nemocnici mohu setkat s Pánem Ježíšem a mohu jej přijmout do svého srdce.“ Starejme se o nemocné, které známe, pomáhejme jim a navštěvujme je tak, jak to dělal i ten, který nám dal příklad – Ježíš. jáhen Karel Novák
Slyšíte dobře radio Proglas? Jestli ne, nejúčinnější metoda, jak to napravit, je napsat Radě pro rozhlasové a televizní vysílání do Prahy. Když se sejde hodně podobných žádostí, jsou odpovědní pracovníci povinni situaci řešit. Proto neváhejte a napište! Přesná adresa je: Rada pro RTv vysílání Krátká 10, 100 00 Praha 10
z obsahu
11. únor - Světový den nemocných
Světový den nemocných jáhen Karel Novák
1
Bůh se stará příběh, který napsal život
2
Do domu Hospodinova... a Posvátná znamení, seriál na pokračování
3
Skautská hlídka a Už jste byli na Nokturnu?
4-5
Klub Halahoj a Zprávy z farností
6, 7
STRANA 2
✎ ... Příběhy, které napsal život z Třebíče odvezl i peníze, které do kostela sv. Martina Bůh se stará přivezli rakouští věřící při loňské mariazellské Také znáte ty příběhy ze života Dona Bosca, Matky Terezy či jiných svatých, kteří se starali o zástupy potřebných, ačkoliv v kapse neměli ani haléř? Věřili, že konají Boží dílo a že Bůh jim v nouzi nejvyšší pomůže. Ale že by se to dělo i dnes a mezi námi? Přinášíme volně převyprávěné svědectví slovenského misionáře na Podkarpatské Rusi P. Petra Krenického, tak jak je přednesl loni na podzim při své návštěvě v Třebíči na Jejkově. Potřeboval jsem jednou nutně peníze na nákup materiálu na stavbu kostela. Vypůjčil jsem si proto od jedné rodiny 700,- dolarů. Dohodli jsme se na splacení celé částky k určitému datu. Rodina mi však zřejmě zcela nedůvěřovala a oznámila mému nadřízenému, že má obavy, abych částku vrátil. Byl jsem pozván na návštěvu na biskupství, kde mě otec biskup žádal, abych neudělal církvi ostudu a částku vrátil. Slíbil jsem, že dluh splatím podle dohody a ostudu neudělám. Termín splátky se blížil a já nikde nemohl peníze sehnat. Mojí poslední nadějí byla moje maminka na Slovensku, ale ta bohužel také tolik peněz neměla. Byl poslední večer přede dnem, kdy jsem měl peníze vrátit. Cítil jsem velkou bolest a beznaděj. Rozhodl jsem se, že nebudu spát. Klekl jsem si u postele, otevřel Bibli, zvedl ji nad hlavu a modlil se: „Pane, každým slovem Bible mě přesvědčuješ, abych se nebál žít pro druhé, obětovat pro jiné. Že mě podržíš, že mě nenecháš utopit se. A proč to neplatí, proč selhaly všechny možnosti? Co ráno řeknu těm lidem? Vždyť jsem řekl i otci arcibiskupovi, že neudělám církvi ostudu. Pane Ježíši, nebude to naše společná ostuda?“ Usnul jsem, hlava na posteli, nohy na podlaze, Písmo svaté vedle mne. Bylo tak kolem půl třetí ráno, když někdo tloukl na okno. Jdu otevřít, přijeli otcové saleziáni z Košic. A moc se omlouvali, že přijeli uprostřed noci. „Víš, my jsme se vypravili do Lvova, ale napadlo tolik sněhu, že se tam přes hory nemůžeme dostat. K tobě jsme se původně chystali až za několik dní, po Novém roce, cestou zpátky.” Přivezli mi sbírku, kterou pro mne vykonali. A bylo to, jistě uhodnete, přesně 700,dolarů. Nebylo to víc, ani míň, bylo to přesně tolik, kolik jsem potřeboval. Pán se pochlapil. Abych to stihl, abych jako nevěřící Tomáš v 8 hodin ráno odevzdal těch 700,- dolarů. Chválili jsme Pána za to, že poslal i ten sníh. Prostě, Pán dodržuje termíny. Postaral se, jako už tolikrát v mém životě. Proto, aby umíral můj egoismus. Abych nebyl nafoukaný a nemyslel si, že já sám všechno zvládnu. On je Pán, který dává život, i v poslední minutě může udělat to, co je potřebné. P.S. - Lidé na Podkarpatské Rusi žijí ve velké nouzi, ti staří zvlášť. Pravoslavná církev nevrátila zabavené kostely, proto si katoličtí věřící musí vybudovat kostely nové. Snad se na mne nebude otec Jiří Dobeš zlobit, když prozradím, že P. Krenický si jako součást sbírky
slavnosti. A přestože naše loňské opravy byly finančně náročné, při roční uzávěrce byla farnost sv. Martina v podstatě bez dluhů. Přejte, a bude vám přáno… . (šeb)
Účinky sv. biřmování V září r.2000 jsem se rozhodla účastnit se přípravy na sv. biřmování. Příprava trvala rok, katecheze měl vždy dobře připraveny ing. P. Chvátal. Během přípravy mě sužovaly nemoci, kterými trpím již mnoho let a bylo pro mě velice obtížné chodit na pravidelná nedělní setkání. Dlouho očekávaný den se blížil, ale ve mně narůstal zmatek. Jako bych měla obavu z tak závažného rozhodnutí. Ale když konečně přišel den D a já přijala sv. biřmování, kterou uděloval Mons. Karel Simandl, mé srdce zpívalo. Vracela jsem se domů se svou biřmovací kmotřenkou a bylo mi krásně na duši. Po návratu domů ale na mě padla taková únava a tíseň, že jsem si musela lehnout. A pak se stalo něco nádherného. Mé problémy, které mě drtily a svíraly, byly pryč. Vše se zdálo být tak snadné. I můj zdravotní stav se výrazně zlepšil. Nemohla jsem uvěřit, že se dá na některé věci a problémy dívat z nadhledu. Nyní mě žádný problém tak rychle nezraní. Když pociťuji, že mi opět ubývají síly, zajdu do kostela, kde znovu načerpám energii. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří nás celý rok připravovali, hlavně ing. Petru Chvátalovi, který dovedl vše krásně vysvětlit a mnoho nás naučil. Ještě jednou díky z celého srdce Pánu Ježíši a Panně Marii. Vděčná Marta H.
Ježíš, Světlo světa, přináší světlo a spásu do temnot vztahů do temnot nelásky do temnot nepřijetí do temnot opuštěnosti do temnot bezradnosti do temnot neúspěšnosti do temnot bezvýchodnosti do temnot nespravedlnosti do temnot nemocí do temnot slabostí do temnot beznadějí do temnot smrti do všech temnot, kam je zván…
STRANA 3
Do domu Hospodinova půjdeme s radostí V době vánoční, na první sobotu v měsíci, dne 3. ledna 2004 byl do domu Hospodinova povolán dlouholetý varhaník našeho jejkovského chrámu PhDr. Otmar Urban. Krásná hudba a zpěv při mši svaté doprovázela jeho poslední pobyt v našem kostele. U oltáře se sešli kněží všech tří farností, aby spolu s námi prosili nebeského Otce za duši v Pánu zesnulého věrného služebníka, který se celý život staral, aby hudba a zpěv při mši svaté povznášela duši i mysl přítomných k Bohu na výsostech. Po dobu 84 let se Urbanové – otec a potom i syn – starali o chrámovou hudbu na Jejkově. Roku 1919 se ujal osiřelých varhan našeho kostela pan Rudolf Urban, otec pana doktora. Začal hledat a kolem sebe shromažďovat schopné zpěváky a hudebníky. Zavedeny pravidelné zkoušky každý týden a brzy mohl chrámový sbor a orchestr provázet hudbou a zpěvem nedělní mše sv. a církevní slavnosti během celého roku. Každé období liturgického roku mělo svůj zvláštní ráz, pro každé období byla komponována hudebními skladateli díla, která vyjadřovala ráz právě probíhající části církevního roku. Dříve bývala každou neděli tzv. „velká“ mše sv., při které zpíval chrámový sbor doprovázený orchestrem. Tradiční se stala jekovská „půlnoční“, která se pravidelně prováděla každoročně o Vánocích. V r. 1935 ji dokonce přenášel tehdejší Československý rozhlas. Hudební nadání a lásku ke hře na varhany zdědil po svém otci syn Otmar – náš pan doktor – nar. 21. 7. 1922, který už v r. 1934 začal hrát na varhany a hudbě věnoval celý svůj život. V r. 1952 – 53 vykonal odbornou zkoušku ze sborového zpěvu a stal se odborným učitelem hudby. Vysokoškolské studium v oboru hudební historie zakončil v r. 1953 doktorátem. Kvůli hře na varhany byl tehdejším režimem neustále pronásledován a v r. 1975 musel přestat učit na LŠU. Odešel do Prahy, kde se stal pracovníkem Ústředního fondu hudebnin, později vedoucím hudebního archivu. Každý týden se vracel z Prahy, aby mohl vést a řídit náš pěvecký sbor a orchestr. K 60. narozeninám obdržel titul „Vzorný pracovník Čs. rozhlasu“. Dne 29. 3. 1988 byl PhDr. Otmar Urban přijat za člena Asociace hudebních umělců a vědců. Stal se profesionálním pracovníkem v oboru hudební vědy a kritiky. Po celý život se věnoval studiu a vědeckému bádání. Napsal nespočet odborných článků do různých novin a časopisů. Byl vlastivědný pracovník a historik venkova západní Moravy. Známá je jeho „Velká kronika obce Kouty na Třebíčsku“. Z oboru hudby nejvýznamnějším dílem jsou „Kapitoly z dějin hudby v Třebíči“, které vycházely před lety jako příloha Zpravodaje města Třebíče. Bylo mnoho lidí, kteří využívali jeho rozsáhlých vědomostí. Poskytoval písemně i ústně pomoc každému, kdo co potřeboval. Přesto zůstal skromným, nenápadným člověkem. Po celý život nedoceněný, mnoho lidí mu závidělo jeho
veliké vědomosti. Vzpomínám, jak před lety jednou prováděl bazilikou studenty ze západních Čech. Na každou otázku dostali tak zevrubnou odbornou odpověď, že při odchodu úžasem vydechli: „To je chodící encyklopedie!“ Já vzpomínám na Urbanovy s velikou vděčností. Děkuji Bohu za to, že jsem směla být členkou chrámového sboru už od dětských let, protože církevní hudba a zpěv měly pro můj život velký význam. Moje poděkování tedy patří těm, kteří celý svůj život tuto hudbu pěstovali ke cti a slávě Boží, kteří trpělivě snášeli šikanování i nepochopení. A přesto vytrvali ve službě až do konce života. Proto prosím: Jasnou tvář ukaž svému služebníku a připočti ho k zástupu vyvolených. Helena Pacnerová
Posvátná znamení (seriál na pokračování)
Svěcení předmětů a osob O svěcení (na rozdíl od žehnání) církev mluví pouze u lidí a věcí, které chce dát veřejně do zvláštní služby Bohu, např. kostely, kaple, oltáře, kalichy, církevní roucha, voda a svíčky, svaté oleje, medaile, varhany, zvony, hřbitovy atd. „Některá požehnání mají trvalý dosah: mají účinek zasvětit osoby Bohu a vyhradit předměty a místa pro bohoslužebné účely. Mezi těmi, jež jsou určena osobám – nezaměňovat se svátostným svěcením – je požehnání opata nebo abatyše některého kláštera, zasvěcení panen, obřad řeholních slibů a požehnání pro některé církevní služby (lektora, akolyty, katechety atd.).“ (KKC1672) Ladislav Pokorný v knize Světlo svátostí a času na str. 84 uvádí: „Kromě modliteb, které svolávají Boží ochranu a pomoc při užívání požehnaného předmětu, je jiný druh svátostin, které prýští z modliteb, které církev koná nad předměty a místy určenými k bohoslužbám. Tyto modlitby bývají označovány za svěcení a předměty jimi posvěcené jsou vyňaty z běžného používání a jsou trvale zasvěceny bohoslužebným účelům. Jsou to především předměty a místa, jež mají blízký vztah k eucharistii a k ostatní svátostem. Náležejí sem také ty předměty, jejichž patřičným užíváním lze získat odpustky, jako např. kříže, růžence, medailonky apod.“ podle literatury připravila šeb
K zamyšlení Pane, nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce...
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h Vše v pořádku Abychom využily nejteplejších chvil zimních dnů, míváme výlety přes poledne. Tentokrát jsme měly sraz v 10 hodin v parku u kostela. Po družinách jsme vyrazily ke kótě 595. Cestou si máme všímat značek. Ve městě jsme viděly značky vodovodního potrubí, značky povolání (lékárna, řezník, holič), u trati jsme zaznamenaly nádražní a posléze hodně značek dopravních. V lese pak jsme dumaly nad značkami lesními. Na místě jsme podle mapy určovaly, jak se která vesnice jmenuje a jak je vzdálená od našeho stanoviště. Padlo při tom několik hlubokých myšlenek. Žíža prohlásila, že mapa ví vždy víc, než ten, kdo po ní jde. Štika se přidala, že prstem po mapě nemůžeme nikdy zabloudit. Korunu tomu dala Pinkalinka, když tvrdila, že zapomeneme-li mapu doma, nemůžeme ji ztratit. Pak jsme si udělaly čaj z jablečných slupek. Větvičky na oheň jsme vzaly z těch nejspodnějších smrkových větví, ty jsou nejsušší. Nejchutnější čaj měly Kopretiny a malá Ťapka se nadýmala pýchou jako holub Bublák, jak jí to řekla rádkyně Jiskra. Pak jsme se rozběhly po lese a sbíraly jsme šišky a duběnky. Z nich jsme sestavovaly obrazce. Viky se přiznala, že při sběru najednou nevěděla, kde je, a že si v tu chvíli připadala jak opuštěný rejžák na posledním schodě, ale pak spařila Smíška a Zuzku a byla zachráněna. Příště se bude držet raději ve dvojici. Naše výtvory nám bylo líto bořit, nechaly jsme je na místě a v blízkém lomu jsme házely kamínky do plechovky. Moc nám to nešlo, kluci, kteří jsou šikovnější v házení kameny, by se nám asi smáli. Pak jsme se plížily po jedné k Bumbajce, která měla zavázané oči, a snažily jsme se uloupit bavlnku, kterou měla na rameni. V šustícím listí to bylo opravdu těžké a její ukazovák mnohé „zlodějky“ vyřadil. A pak po mohutné bitvě o totem podle Rychlých šípů jsme si sedly k ohníčku, který od oběda živila ta, která šla kolem a hodila nějaký ten klacek do něj. Vyprávěly jsme si vtipy o esenbácích, kteří v minulém režimu neoplývali přílišnou inteligencí, neboť elita národa byla ve vězení. Zapamatovala jsem si jen tyto: Proč esenbáci vyhazovali cedníček na čaj? Protože je děravý. Proč se esenbáci při bouřce usmívali? Protože si mysleli, že je někdo fotografuje. Proč měli esenbáci na televizi žiletku? Aby měli ostrý obraz. Jak esenbáci sbírali houby? Našli první a vyslýchali ji tak dlouho, až řekl, kde jsou ostatní. Jak esenbáci sázeli na brigádě brambory? Přišli k hromadě a zaveleli: „Jménem zákona se rozejděte.“ Proč měli esenbáci v garáži vykopanou díru? Kdyby jim chcípnul motor. Pak nám vůdkyně Čejka vyprávěla povídku o ztracené lodi. Ke konci řekla asi toto: „Když cestující na oceánské lodi slyší v noci hlas hlídkujícího námořníka ’Vše v pořádku’, zní to cestujícím, kteří jdou spát, konejšivě, jako požehnání shůry.
Čím je kapitán a námořník v hlídkovém koši pro loď, tím je rozum a svědomí pro člověka. Obojí by mělo večer před spánkem zkoušet, zda člověk také nezbloudil z pravé cesty, kterou mu vnitřní hlas předpisuje, a zda je i u něho ’vše v pořádku’. Usínat tak jako králíček nebo váš psík, bez přehledu toho, co jste udělali dobře a co špatně, není pro skautku správné.“ A tak se, skautky, denně večer ptejte samy sebe: Byla jsem svéhlavá, umíněná, bylo v mém jednání dostatek lásky k druhým? Jednala jsem sobecky, bezohledně? Mluvila jsem příliš mnoho o sobě a byla nevybíravá ve slovech? A co pořádek a zbytečná kritika ostatních? Kdo si navykne zpytovat svědomí pravdivě večer co večer, stane se spolehlivým vedoucím a může být oporou ostatních. Chceme-li, aby svět kolem nás byl lepší, začněme u sebe…“ Mlha již padala, zima se stávala citelnější. Uhasily jsme oheň, uklidily ohniště a vydaly se na cestu zpět. Silnice byla prázdná, běžely jsme asi 10 minut indiánským krokem. V pět hodin večer jsme už byly ve městě. Pokřik ukončil zdařilý výlet. Doma jsem si ještě zopakovala na pondělí a dočetla Mrštíkův Rok na vsi. Usínala jsem tak nějak zvlášť dobře a myslím, že to bylo nejen tím, že jsem se nadýchala čerstvého vzduchu, ale proto, že kompas mého svědomí změnil se mně v polospánku v můj slibový odznak, jehož šipka ukazovala na slova: „Dnes bylo vše v pořádku.“ Ela
Den sesterství Jde o to, abychom si Den sesterství určily jako zastavení v řadě dnů obyčejných, nad naším vztahem k nejbližším, nad cílem, jehož chceme dosáhnout. Abychom zvážily svoje citové vybavení a zhodnotily, zdali jsme vůbec schopny překročit bariéry všech možných předsudků a natáhnout ruku v přátelském gestu dál, než k další skautce, s níž jsme „jedné krve“. Je nepředstavitelně krásné vědět, že tento den slaví s námi osm miliónů sester ve 118 státech po celém světě. I my podporujeme fond sesterství, z kterého se přispívá na mnoho akcí, které mají různé zaměření. Skautky v Africe věnují svou energii získávání a uchovávání pitné vody. Skautky indické se zaměřují na zvýšení úrovně péče o dítě, ať jde o kampaně očkovací nebo poučování matek o správné výživě a základní hygieně. V Pákistánu organizují kurzy pro negramotné ženy, na jednom ostrově v Tichomoří dokonce nahrazují výuku dívek, protože tu není povinná školní docházka. Kéž se o světovém přátelství přesvědčí hodně nových sester.
Motto: Veselé srdce občerstvuje jako lék, ale duch zkormoucený vysušuje kosti. (Bible) Hádanky jsou oblíbené nejen u světlušek a skautek: Co je ne televizi nejlepší? Že se dá vypnout. Co jsou to atmosférické poruchy? Zoufalý pokus ochránit lidstvo před některými televizními programy.
STRANA 5
lídka Skautská hlídka Která sladkost škodí nejvíce? Med mazaný kolem huby. Měli elektrické osvětlení lidé před tisíci lety? Měli, ale pouze při bouřce. Platí stále přísloví „Čistota půl zdraví“? Ne. Pokud by platilo, museli bychom s čistotou bojovat, protože kdo by chtěl být zdravý jenom na půl? Platí stále přísloví „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne?“ Ne, voda se už dávno nosí v plastových lahvích. Platí stále přísloví „Kdo se směje naposled, ten se směje nejlépe?“ Ne. Kdo se směje naposled, má nejdelší vedení. V čem jsme v socialismu dosahovali světového prvenství? V počtu děti na jeden banán. Kdo vynalezl jódlování? Kdo si první přivřel prsty do dveří. Kdy pracuje holič s kladivem? Když má zákazník vlasy jako hřebíky. Kteří sportovci se mají nejlépe? Boxeři. Pořád si dávají do nosu. Kdy se blecha nejvíce rozčílí? Když skočí na pleš a dostane smyk. Jak vypadá účes „velbloud“? To je dohola a dvě rány kladivem. Kdy klavír hraje sám? Když padá ze schodů. Jaký je rozdíl mezi basou a houslemi? Basa déle hoří. Je možné jíst jedovaté houby? Ano, ale jen jednou. Jak se na moři pozná skotská loď? Nikdy nad ní nelétají rackové. Je možné stoprocentně zajistit, aby fotbalová jedenáctka stále vyhrávala? Ano. Funkcionář nakoupí nástroje a hráči udělají dechovku.
Zprávy Letošní tábory budou: Skautky a skauti od 3. – 17. 7. 2004 u Hodova, světlušky a vlčata od 31. 7. – 14. 8. 2004 rovněž u Hodova. Dětský karneval pořádaný naší smečkou vlčat pod vedením br. Medvěda dopadl dobře. Sešlo se 27 masek, nejlepší byli Tři mušketýři, dukovanská chladící věž a vodník. Pak se masky rozdělily na dvě družstva a soutěžily v legračních hrách. Následoval taneční rej, scénky, básně, hudební vystoupení, zpěv atd. První cenu získala Píšťalka za hru na flétnu. Packa
Koukněte, děvčata, to je motýlokvětá rostlina.
Pořád se něco děje aneb Už jste byli na „Nokturnu“? Milí čtenáři, existuje jedna zajímavá teorie: všechno, co konáme k větší slávě Boží a konáme to s láskou a s mnoha oběťmi, může dopadnout pouze dobře. Každou teorii je ve světě vědy potřeba experimentálně prokázat, doložit patřičným počtem důkazů. V dnešním díle naší rubriky vám jeden takový důkaz podáváme. Jednoho večera, po Třebíčském nokturnu, která jsou v podstatě večerní zastavení, pohostinné večery při hudbě a umění - dříve v klášterech i noční recitace v chóru, nám povídá Karel Tomek: „Napište do Našeho společenství něco o nokturnech. Pošlu vám osnovu, o čem by to mělo být“. Osnovu s 13 rozvětvenými otázkami (napočítali jsme 24 otazníků), dovezl příští den. Hned na první otázce jsme se zastavili. Prý, „Co je to vlastně ono Třebíčské nocturno? Proč vzniklo? Není už takových akcí v Třebíči mnoho?“ Myslím, že tato trojotázka pokrývá všechno, co je třeba říci. V září roku 2001 jsme se spolu s manželkou rozhořčovali nad tím, že to Katolické gymnázium (stručně KG) nefunguje tak, jak bychom si představovali. Současně si paní ředitelka dovolila oslovit dopisem rodiče žádostí o pomoc a podporu KG, včetně podpory finanční. Jako kdybychom toho s šesti dětmi neměli už dost na starosti. Na rodičovskou schůzku jsme se chystali jako toreador do arény. Naštěstí vše dopadlo jinak, protože vždy je více cest a řešení, když vše není tak, jak si představujeme. Podívali jsme se po škole a viděli jsme to mnoho, co se tu udělalo, a viděli jsme, že je to dobré. Viděli jsme, že mnoho dalšího je třeba udělat. Uvědomili jsme si, že fungující škola je dnes dobrou příležitostí udělat něco pro budoucnost a konečně i pro sebe. Katolické gymnázium v Třebíči přijímá studenty z nevěřících rodin. Když tady nebudeme umět ukázat bohatství, které nám dává Bůh, kde jinde a kdy jindy budeme mít podobnou příležitost oslovit je. Akcí, při nichž se setkáváme abychom se spolu nejen potěšili, ale také si řekli, co dobrého pro naše společenství, školu a víru by bylo možné udělat, nebude nikdy dost. Nokturna byla jednou z prvních společných akcí KG-Klubu (KG-Klub, Sdružení přátel Katolického gymnázia) a KG. dokončení na str. 6
STRANA 6
STUDENTSKÝ KLUB KG HALAHOJ Svou činností navazuje na klub SKÁLA, který působil na Katolickém gymnáziu v letech 1998 – 2001. Klub Skála vyvíjel svou činnost především o letních prázdninách, a to v pořádání letních táborů a také různých výtvarných, vodáckých, sportovních kurzů a seminářů. Od září 2001 se činnost klubu, který se přejmenoval na HALAHOJ, dále vyvíjela a rozšířila o mnoho dalších aktivit i během šk. roku. Zázemím studentského klubu se stal malý dřevěný domeček v areálu školy za tělocvičnou, který si sami studenti upravili do dnešní stávající podoby. Dnes se zde nachází studentská čajovna. Ta je přístupná všem mladým dvakrát týdně – v úterý od 17:00 do 21:00 a v pátek od 18:30 do 23:00. Na páteční čajovny je vždy připraven program v podobě přednášky, besedy s pozvaným hostem nebo koncertní vystoupení. Témata čajoven byla například „Cesta na kole kolem ČR“, beseda o NATO, zdravý životní styl mladého člověka, beseda o drogách s pracovnicí Klubu Zámek, povídání s cestovatelem J.Pavlíčkem, několik koncertních vystoupení začínajících třebíčských hudebníků a už úspěšnějších umělců z jiných měst, přednáška kněze Marka Orka Váchy na téma evoluce a křesťanství, taneční vystoupení scénického tance a mnoho jiných. Druhá velká místnost v dřevěném domečku nám od října 2003 slouží pro účely herny stolních a deskových her. Zde naleznete výběr nejlepších deskových her posledního desetiletí. Přijít může každý bez rozdílu věku. Herna je otevřena dvakrát týdně (úterý a středa od 15:00 do 18:00 ). Vstup a zapůjčení her je zdarma. Během týdne se v dřevěném domečku také schází dvě křesťanská společenství, studentky zde cvičí aerobik, je zde výuka kytary. Nejmladší studenti gymnázia se zde také scházejí v zookroužku a starají se o malá zvířata, která v jedné z místností chovají. Mezi další aktivity studentského klubu patří pořádání cestovatelských besed, víkendových akcí, letních stanových a putovních táborů, křesťanského festivalu Kána a mnoho dalšího. Na přípravě, organizaci a průběhu se podílejí sami studenti Katolického gymnázia, ale i jiných středních škol a vysokoškoláci. Velkou událostí v životě Halahoje byla registrace na Ministerstvu vnitra. Od 16.prosince 2002 je studentský klub veden jako občanské sdružení. Studentský klub se v roce 2003 zapojil do celosvětového projektu „Adopce na dálku“, kde jsme si adoptovali chlapečka z Keni. Částkou 7 200,- Kč ročně přispíváme na jeho studia. Sbíráme také použité dopravní jízdenky, které předáváme postižené dívence ve Velké Bíteši. Ta má přislíbeno od jedné firmy, že po nasbírání jednoho milionu jízdenek dostane nový vozíček. Její postižená
sestra po předání jednoho milionu jízdenek už nový vozíček dostala. Zatím se nám podařilo shromáždit asi 50 tisíc jízdenek. Jízdenky se sbírají i na dalších místech po republice. Více informací o nás naleznete na www.halahoj.org nebo na čísle 604 251 512. Na setkání se všemi se těší Mgr. Oplatek Vít Náš nejbližší program: 5.2. od 19:00 v aule KG – cestovatelská beseda o Grónsku s promítáním diapozitivů o putování touto zemí po horách a na kajaku. 6.2. od 19.30 v čajovně – „Umění žít ve tmě“ – beseda o slepých lidech kolem nás. V sobotu 7.2. od 9.00 do 17.00 bude otevřena všem herna stolních her.
Už jste byli na „Nokturnu“? dokončení ze str. 5
Jako cíl KG-Klub přijal snahu přivést do Auly (refektáře bývalého Kapucínského kláštera) a Atria (rajské zahrady kláštera) KG nový život, pomoci stavebně a architektonicky restaurovat a oživit tyto prostory a setkávat se nejen s těmi, kteří chtějí pro myšlenku „Katolické gymnázium - nejen škola“ něco udělat, ale i se všemi ostatními lidmi dobré vůle. V jedenácti Nokturnech dosud účinkovali např. komorní pěvecký soubor Musica Animata Humeris, žáci a učitelé ZUŠ Třebíč a také Josef Špaček - otec a syn s klavírním doprovodem prof. Jiřiny Kolmanové. Poesii reprezentoval Jiří Žáček a moravskou zpívanou baladu Jaroslav Hutka. Spolupracovníky a tvůrci programů jsou Ing. Karel Tomek, Tereza Heřmanová, Mgr. Vít Coufal a učitelé ZUŠ Třebíč. Snažíme se občas pozvat i přespolní umělce, aby program byl pestrý a aby lidé z jiných koutů naší země mohli poznat Třebíč a krásný koncertní sál, Aulu KG. Ostatně tímto prostorem byli nadšení i umělci z Prahy a Brna. Přilehlé chodby nazývané galerie „Chodba“, jsou využívány k výstavám. O přestávkách během Nokturen se snažíme k dobré pohodě hostů přispět také občerstvením. V letošním školním roce se můžeme těšit na dalších pět Nokturen. Všechna vystoupení byla dosud benefiční, pouze za náhradu cestovních výloh. Dobrovolné vstupné umožňuje zúčastnit se nokturen každému zájemci. Příspěvek je využíván na vybavení auly nezbytným zařízením a na zaplacení koncertního křídla zn. PETROF (zbývá 80.000,-). Peníze ale nejsou to nejdůležitější, hlavní je spolupráce lidí. Rádi přijmeme jakoukoli pomoc i dobré nápady pro veškerou činnost KG-Klubu. Petr a Blanka Spilkovi, tel. 568 851 644
STRANA 7
ZPRÁVY Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOS TÍ Jejkov Z farních matrik: Shromáždění 3. řádu sv. Františka se bude konat v neděli 15. února 2004 ve 14 hod. v sakristii na Jejkově. Příprava na 1. sv. přijímání začne v úterý 17. února 2004 v 16.30 hodin v sakristii, druhá skupina ve středu 18. února v 16.30 v sakristii. Statistika: V roce 2003 bylo v Třebíči – Jejkově pokřtěno celkem 55 osob, z toho 26 chlapců, 24 dívek a 5 dospělých. Uzavřeno bylo celkem 24 svátostných manželství, pohřbeno 109 zesnulých, z toho 82 bylo kremací a 27 pohřbů do země. K 1. sv. přijímání přistoupilo 23 dětí. Svátost nemocných přijalo při společném udílení 63 věřících.
Sv. Martin
Dan Caha (nar. 9. 10. 2003), Kateřina Veronika Prodělalová (17. 5. 2003), Jan Mejzlík (23. 9. 2003), Terezie Březková (8. 12. 2003) Miroslav Křišťál a Magda Moučková, Miroslav Bělíček a Marie Šamanová Aloisie Jourová (1904), Vlasta Hutáková (1924), Františka Flesarová (1912), Bohumír Sobotka (1947), Josef Šula (1903), Vladimír Veškrna (1930), Václav Zejda (1919)
1. florbalový turnaj
na 1. sv. přijímání, na svátost smíření, na křest: První setkání je v pátek 30. ledna 2004 v 19.15 hodin, příprava pak každý pátek ve stejnou dobu na faře u sv. Martina. Co není poznáno, není milováno. Nemohu milovat Boha, církev, pravdu, pokud ji nejprve nepoznám. Při přípravě budeme číst bibli – podobenství, která si vysvětlíme, a budeme se společně i modlit. Budeme odhalovat skryté poklady. „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.“
V sobotu 3.ledna2004 se konal za účasti chlapců z třebíčských farností první florbalový turnaj v tělocvičně Katolického gymnázia. Chlapci ve věku od šesti do patnácti let utvořili družstva v tomto složení: Pruhovaní kamarádi - Adam Slatinský, Vít Slatinský, Dominik Jašek,Pavel Tůma,Jan Tůma, Oceláři - Michal Poříz,Václav Maštera, Jiří Všetečka, Tomáš Hrůza, Jakub Janata, No Name - Vojtěch Janata, Petr Jašek, Lukáš Coufal, Jiří Slatinský, David Vojtíšek. V úvodu chlapci poděkovali za hezké prožití vánoc,poprosili o to,aby dokázali v životě přijímat prohry i vítězství.Pak již nastal boj o každý míček. Vítězem se stalo mužstvo NO Name, druzí skončili Pruhovaní kamarádi.Třetí místo zůstalo pro Oceláře. Nejlepším střelcem byl Vojtěch Janata s deseti brankami. Perličkou celého turnaje byla exhibice přítomných tátů proti nejlepším hráčům turnaje. Ještě že byl hlavní pořadatel Petr Jašek st. „osvícen zhůry” a zápas se hrál jen na dvakrát 4 minuty. To si každý táta vzpomněl na hit dřívější doby: Už mi lásko není dvacet let! Nebo snad za to mohla vánoční životospráva? Všichni věříme,že byl položen dobrý základ nové tradici. V. Maštera
Milé děti,
Už jste se dneska zasmáli? ☺
říká se: „Co Čech, to muzikant“. I v daleko menších obcích, než je Třebíč, pracují velké dětské pěvecké sbory. Od podzimu, kdy náš dětský pěvecký sbor začal zpívat, měl již několik úspěšných vystoupení mši mších u sv. Martina, v bazilice a na vánoční besídce. Je však potřeba sbor posílit. Umíš-li zpívat, přijď mezi nás. Nezáleží na tom, ze které jsi farnosti. Přihlásit se můžeš u pana Jaroslava Paika kteroukoli středu po dětské mši svaté v 17 hodin v učebně kostela sv. Martina. Těšíme se na tebe. Zve tě L. Bublanová.
Američtí farmáři darovali svému pastorovi koně, aby mohl dojíždět i do vzdálenějších oblastí. Kůň byl vycvičen na dva povely: Na “Halelujah” se rozběhl a na “Amen” se zastavil. Pastor měl z něho velikou radost a hned se na něm vydal do zlatokopecké osady. Cestou si radostně prozpěvoval a protože v amerických duchovních písních se často objevuje slovo “Halelujah”, kůň běžel stále rychleji. Náhle si pastor uvědomil, že se blíží ke strži. Leknutím zapomněl, jak se kůň zastavuje. Začal se nahlas modlit a když řekl na konci modlitby “Amen”, kůň se nad strží zastavil. Pastor si oddechl, obrátil oči k nebi a zvolal: “Halelujah!” ...
Statistika: V roce 2003 bylo u sv. Martina 35 křtů (z toho 7 nad 14 let), 8 sňatků a celkem 40 pohřbů (z toho 8 do země a 32 kremací).
Bazilika Statistika: V roce 2003 bylo v bazilice 27 křtů, 25 sňatků a 44 zemřelých. K 1. sv. přijímání přistoupilo 14 dětí a 3 dospělí, svátost nemocných přijalo 142 věřících.
Příprava dospělých
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých Jejkov NE
7.30, 9.00
Svatý Martin
Bazilika
8.00, 10.30, 18.00 7.00, 10.00
PO
-
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.55
7.15
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
PÁ
18.00
7.15
16.30
SO
7.30
18.00
8.00
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem v 18.00 adorace “Svatá hodinka”, při ní příležitost ke svátosti smíření. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši svaté modlitba Večerních chval z breviáře. Denně přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Stáří Až jíní postříbří na spáncích naše vlasy a zrak nám zeslábne, že nedokážem číst, až jako věchýtku, který i chůze znaví, se ruce roztřesou jak osikový list, až sluch nám vypoví, že spadnem na dno ticha a v kůži vystoupí modravé snopky žil, až budem těžce, namáhavě dýchat, den za dnem bude ubývat nám sil, až jednou přestanem si pamatovat i jména milovaných básníků, až budem těžko hledat pro myšlenky slova, až nezadržitelně budeme spět k zániku a svět nás odloží jak starou rekvizitu, zůstanem užiteční ještě pro věčnost: Můžeme srdcem plným lásky postavit tu pro Život Věčný modlitbami pevný most. V. P.
Bazilika Poslední den v měsíci v 19.30 “Slavnost světla” v kryptě baziliky. Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 15.00, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
Inzerce Prodám zachovalý kočárek po jednom dítěti. Cena dohodou. Domluva na tel. 608 438 731.
... Lékařská vizita se blíží k pokoji, kde leží pacientky s rakovinou: „Teď musíme zase mluvit o uzdravujícím jarním sluníčku,“ praví pan asistent. Pan primář mu poklepe na rameno: „Už není třeba, pane asistente. Ony byly už včera všechny zaopatřeny.“ Nemusíme ani zdůrazňovat, jakou výhodu v takových okamžicích mají proti nevěřícím kvalitní věřící křesťané. Jakým darem je svátost nemocných! (MUDr. L. Kubíček - z předmluvy ke knize G. Stoff: Dobré slovo u lůžka nemocných) !!! Poznačte si !!! E-mailová adresa pro zasílání příspěvků:
[email protected] Termín: pondělí před 1. nedělí v měsíci
Základní organizační sdělení Pouť národů Mariazell 21. – 23. 5. 2004 Rámcový program: Pátek 21. 5. 20.00 hod. Úvodní program mládeže 23.30 – 6.30 Adorace jednotlivých národů Sobota 22. 5. 6.30 Ranní chvály 7.00 – 8.00 Procesí z baziliky s milostnou sochou P. Marie na letiště v Mariazell 8.00 - 10.00 Program vedený skupinami národů 11.00 Slavná mše sv., průvod mezi poutníky Občerstvení a kulturní program 15.00 – 17.00 Doprovodný program pro mládež 19.00 – 21.00 Večer mládeže pro všechny poutníky Neděle 23. 5. - Pouť mládeže střední Evropy zakončení: 11.00 mše sv. Kompletní nabídka CK VOMA Třebíč, hlavního partnera národní poutě do Říma v roce 2000 – celý víkend v Mariazell, účast na všech programech v pátek, sobotu i neděli. Ubytování v rekreačním penzionu se snídaní, pojištění a doprava. Kompletní cena na osobu 4.200,- Kč. NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydává FIBOX s. r. o. Registrováno Okresním úřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsícinákladem 650výtisků.Redakčnírada:MarieDaňhelová,P.JiříDobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
