SPISYF.X.SALDY SVAZEK IV. DÍL první' 0) LOUTKY ) DLNÍCI BOŽÍ

SPISYF.X.SALDY

SVAZEK 0) )

IV.

LOUTKY DLNÍCI DÍL první'

<

BOŽÍ

--

'^

^, .1

Presented

to the

LIBRARIES

ofthe

UNIVERSITY OF TORONTO from the lib rary of

John and Georgina Steinskv

SPISYF.X.

SALDY

SVAZEK TVRTÝ:

LOUTKY DLNÍCI BOŽÍ I

díl první

<^^

v PRAZE NÁKLADEM CESKE GRAFICKÉ AKC. SPOL. "UNIE" 1917

I

LOUTKY DLNICI BOZt

ROMAN MILOSTNÝ O DVOU DÍLECH DÍL PRVNÍ

NAPSAL F.

X.

SALDA

v PRAZE NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKC. SPOL. 'UNIE' 1917

Všecka práva,

i

právo pekladu, vyhrazuje

TISKEM „UNiE" V PRAZE.

si

autor.

I.

—

samé with God With God whose puppets, best and worst Are we: there is no last nor first

All service ranks the

Robert Browning: Pippa passes.

[Každá služba

má

stejný

poad

u

Boha

u Boha, jehož jsme loutky, nejlepší není posledního ni prvního.

i

—

nejhorší:

Robert Brovning: Pippa jde mimo.]

II.

Milost boží k

nám

projevila se v tom, že nechal

stvoení svého nedokoneného a povolal nás k nmu jako dlníky, spolupracovníky, spolutvrce, ponechávaje nám možnost úasti v nm; a není snad opovážlivé domýšleti se, že s páním a touhou, abychom jí užili. III.

Kdo zná nebo ví,

kola taneného, bydlí v Bohu, jak láska usmrcuje.

sílu

Dielaleddin Rúmi.

U/

DÍL PRVNÍ.

I.

Dm,

tichý bez tak celý den, tichnul

k veeru

jakoby tušil, že v tu chvíli touží zdímnouti suché vyhublé tlo staré paní, bolestmi vysílené a utrpením usmýkané. Nebylo slyšeti nic než sborové švíení vrabc, monotónn narstající jakousi hluchou vlnou a pak na ráz peryté, kterým oživovala vždy ped slunce západem stará zahrada! kolem domu, nyní v pedjaí ješt pustá, prázdná a zpísnlá vysokými kmeny starých erných strom. Ležela zde tak ochoená dlouhým stykem s lovkem a zlidštlá jím', že vyvolávala v tob pímo dojem prázdného jevišt ped poátkem pedstavení, toužícího již, aby bylo zalidnno herci. V tu chvíli ^^cházela vždy z ložnice matiny vysoká štíhlá dívka o krásném melodickém ele a rozpuklých, života dychtivých rtech, ale ponkud bázlivých, by i rozzáených zrak, které jakoby v tkavém nepokoji uhýbaly se stelám svtla a života; a napomenuvši v pedsíni služku, aby chovala se co nejklidnji a ihned ji zavolala, bude-li teba, sestupovala tiše a ve svém volném rouše skoro slavnostn do zahrady. Zde teprve vydychla ješt

více,

volnji

z

pokoje, v

hrudi tísnné celý den zoufalým vzduchem bez nadje ve vítzství bila se se smrtí

nmž

tetí msíc její m|a,k|ay a oím uštvaným hrzami a zlými pedtuchami dávala píti nový klid a novou nadji z posledních laskavých krpjí ervánkového již

západu, jak zachytily se v erné síti stromov>'ch korun. Zde v hodinové procházce sbírala Kornelie své tak bedn poražené a rozprášené asto za den služby u drahé trpitelky optovanými útoky

síly,

její

nemoci vítzn postupující; zde zbrojila se novou vrou, zde uila se vylhávat úsmv na podšenou, znervosnlou a pepiatou tvá; odtud vracela se k loži nemocné matky jako voják jia v zoufalství. bojišt, statená Kornelie s matkou nebydlila dlouho v tomto starém empirovém rodinném dom malostranském; trplivostí a

i

teprve

ped

rokem, zakoupila

jej

stará paní, jiho-

eská velkostatkáka, které zemel po dlouhé strastné chorob vášniv milovaný muž a jíž tím jakoby na

mu

ji, jak' se až posud nejpevnji k jejímu domt>vU, k pokojné-

ráz uvolnilO' se poutO' vížící

zdálo, co

zadumanému rodnému

a

kraji.

„Hled, Nelly," íkávala dcei, rozhlížejíc se po pustých pokojích jednopatrového zámeku a propukajíc pi tom ihned v lítostné stkáni, „co zde? spustlo jeho smttí. Starat se o hospoVšecko dáství nyní? K em|u a na? A ani sil již na to není. Pesthujeme se do msta, snad se tam ztratíme spíše svému hoi." Nelly pokládala nepokoj

mn

matin bou

;

s

poátku

ale když se

za rozmar, který

stupoval a

pomine sám sepecházel až

asem

v úpornou, zoufalou melancholii, pochopila, že stojí ped jakousi duševní nervosou, která zídka zachva-

cuje stáí, ale zachvátili je jednou, neustupuje snadno. A ponvadž mla k mlatce pomr dosti chladný a vnjškový a ponvadž bylo jí obtížno, bojovati s jejím zoufalstvím a vyvraceti je novými

a novými dvody, nebo rozptylovati je novými nápady a myšlenkami, povolila tím spíše její vrtošivé

ím

více samo srdce její z nudy a stesku, touze, jaké trávívají a kruší mládí v samot, penášelo^ se

ve svých podvdomých snech do velkomsta. A tak prodaly statek, majetek bokovský, vlastnictví rodu matina déle než sto let, do nhož se ped více než ticíti roky piženil otec Korneliin, a pesthovaly se kteréhosi kalného podzimního dne do Prahy. 2ivot Beaty Nikodymové nebyl snadný; na-

opak

:

jakýsi

odbarvoval

tžký olovný mrak stál nad ním a ze vší samozejmé bezpenosti a ra-

jej

dosti. Jakoby v ní vývojová linie jejího rodu, posud vzestupná v síle a víe živomí, náhle se pelomila a sestupovala, tak psobil již její plachý, kehký a teskný zjev v galerii jejích robustních, zdravím a silou kypících pedk. Byla celá jakési msíné krásy, cizí výbojnému rázu jejího rodu, která se nad to rozvinula v ní, zdálo se, na úkor zdraví; a bylo teba bolestného nebo vášnivého vzrušení, aby

ožila její dímotná bytost pítokem síly, kdežto její pedkové sourozenci byli jí svlažováni neustále stejnomrn v pokojné bezpenosti. A z hlavní i

vlastnosti

toty a

svého rodu,

samozejmé

z

radosti životní,

z

pocitu

hotovosti a nerozpaitosti,

hy po innosti a záliby v

nemla

z

jis-

tou-

D-

skoro nic. vovali-li ostatní Ptvaldští a Ptvaldské Prozetelnosti a svým silami a vrhali-li se do života s dvrou a s radostí jako dobí plavci, jimž zápas s prouní,

deln jest ostruhou nevybavených posud sil, stávala Beata dlouho a rozpait na behu, než skoila do

a pak plovala ne s vášní, ale jen z nutnosti a povinnosti, aby neutonula. Život nebyl jí bojem, ale hoem a trudem; nebyl jí údlem, který se pijímá v pokoe a s trplivostí a koení v šastných svátených chvílích duše podnikavou výbojností, nýbrž trestem, na njž se odpovídá s poátku reptáním a pozdji opovržlivou lhostejností. Beata žila život ne stejnomrn vytrvalý, nýbrž jaksi perývaný, plný odskok a vnitních pomlk a vln,

zámlk; zmocnila-li se kdy životného opojení, bylo to jen na chvíli, uskokem;, v jakémsi

horeném naptí

celé bytosti, v exaltaci krátce trvající, z níž padala

záhy do stízlivosti tím patrnjší a bolestnjší, ím! jasnji si uvdomovala, že vedrala se neprávem!, lstí a podvodem; a jaksi proti svému urení a své pírod na vteinu ráje. Mla charakteristickým zpsobem jediný opravdový zájem životní, a to byla láska k jejímu muži, Albertovi, nkdejšímu dstojníku, který se vzdal vojenské dráhy, aby hospodail na statku ženin; ale ani tato láska neskýtala jí pocitu životné radosti a bezpenosti, nestupovala jejích sil a smyslové plnosti, nýbrž pinášela jí jen po celý život zvláštní naptí a roztkaný nepokoj. Bylo-li v ní pro Beatu štstí, bylo to štstí ne jako denní sílivý pokrm a nápoj nás prostých smrtelník, vypstovaný na zemských polích, zahradách a vinicích, nýbrž jako rozblouznné chvilkové zapomenutí sebe i svta, bezkídlé tíhy vlastní bytosti celého plazivého života, jako svatokrádežn uloui pená krpj z nebeského poháru nektarového, ureného nesmrtelným Olympanm,, štstí hašišové a

13

nmž návrat do skutenosti bývá dvakráte trapný, bolestný a pokoující. Muž Beatin byl sobecký krasavec, od pírody tkavý, který nebyl jí vrný; Beata dovedla jej sice na chvíli k sob pilákat, ale nedovedla ho trvale upoutat; a tak vybojovala si ho sice nkolikrát na sokyních, ale nezískala ho nikdy na vždy. Tím jakýsi romantický, skoro díví neklid byl vnesen do jejího života a \el v a kvasil v nm' až do opiové, jež vysiluje a po

nm

pozdních

let;

tím stalo

ným ženám pokojným

se,

že štstí, které bylo

statkem', bylo

jí

ji-

pedmtem

nadje bázn a jitilo její duši tam, kde duše jiných žen sytilo a uklidovalo. Jako všecky ženy zamilované po milenecku do svých tnuž nebyla ani Beata horlivá a vášnivá niatka; v dtech vidla nevítané hosty, kteí jí odcizují manžela, nkoho, kdo ohrožuje její krásu a iní ji mén žádoucnou jejímu muži. A z dtí byli jí bližší dva synové než dcera, snad proto, že v dcei potouhy, boje,

i

stehla záhy poslední tajné píbuzenství se svou nea rozkolísanou duší; alespo hoši, výbojní zvláštní plápolavou nervovou horekou^ teštící za životem a ženoucí se do inho slep jako moli do plamene a sežehnutí jím také záhy, zajímali ji nekonen víc než zamlklá písná Kornelie, tak se uzavírající do sebe, jako oni se vydávali, a chránící se pro jakýsi temný píští osud tak žárliv, jako oni

dvivou

marnotratn rozptylovali se v každém náhodném vtru; byli jako nádherné skvlé hraky, jako zábavný rozmar, kde Kornelie byla sám tžký nesdílný zákon a píkrá neúchylná nutnost. Již jako dít vymáhala Kornelie od každého písný, vážný a estný pomr a snášela tžce, žertoval-li s ní nkdo ne-

;

14

bo podvedl-li ji dokonce, by v dobrém úmyslu; neodpouštla nikomu narážek a dvojsmyslných eí a stávala se tím vším záhy nepohodlnou svému okolí. Byla dít záhy probuzené a ilého a jemného smyslového života, pístupné všem' svodm životní sladkosti, potebné lásky a nhy a žíznící po nich; ale podivný, hluboko zakoenný stud a nepemožitelná cudnost držely rovnováhu tmto sklonm' a byly tak mocné, že je pekonávaly a vítzily nad zvdavostí velmi živou v tomto dítti silného, prudce se vyvíjejícího intelektu. Kdysi nabídla ani ne tyleté Nelly služebná cukroví, a akoliv touha po byla v dívence od pírody smyslné tím mocnjší, ím ideji naskýtala se jí taková píležitost, dít odolalo a odmítlo pamlsky pímo vnucované, tak silný a nepekonatelný byl její ostych z dosplé podízené osoby, na jejíž nízkou úrove, zdálo se jí, poklesla by ihned, kdyby pijala jejího zakázaného

nm

daru.

A

\

tento stud byl

pehradou nejen mezi

její tou-

hou a jejím jiaplnním, ale i mezi jejím nitrem a vším vnjším svtem:; on bránil jí, aby neprojevovala ani toho vnitního hnutí, které

ji

pudilo k oso-

bám nejbližším. Kolikrát toužila vrhnouti se matce k ^ohám a obviniti se ze svého Vnitního osam'Ocení jako 'ze zloinu, ale v pKDslední chvíli nikdy toho nedovedla. Tehdy pocítila vždycky, že tento zloin jest

sám

temíný,

záhadný sted

její

bytosti,

a

že,

jej vydala své matce, oloupila by o nj celou svou budoucnost a pipravila by se takto navzájem že dopustila by se zrady na emsi, ei ona o ni mu není jména, pro co nemla ani pedstavy ani tuchy vyjma tuto ^•šeobecnou povrivou hrzu

kdyby

;

15

snad jen v plamenech nesmírné lásky mužovy bude moci zjihnouti a rozplynouti se, jako na jae jihne loský sníh á led. Jen v novém vnitním' svt, pod zákony nového nebe, nového slunce a nových hvzd, cítila, mohlo by jí býti vykoupení z tohoto zvláštního zajetí vlastního trudu a hoe, vnitní zimy a nedvry, duševního prázdna a pusté neplodnosti. Ale tento nový vnitní kosmos a jeho nový gravitaní ád odvažovala se posud sotva hádat svou nejmlžnjší a nejbojácnjší touhou. Posud žila pod starým tvrdým zákonem bijíc hlavou o nízký zatuchlý strop, zklenutý tvrdou osudovou pstí všech že

bh

již ped narozením, v život i v sebe, pod temným zákonem zapírané lásky a podezírané estnosti boží, pod zákonem malodušné stízlivosti, s níž pistupovala ke všem životním jevm, íkajíc sama soVydrž, vykej, neukvap sel Nevzdávej se, neKrom chladného zdrželivého j á, které soudí a nií, není jiné jistoty; z dýmu, páry, oblak, klamu zbudován jest svt a zboí se pod patou tvého rozumu. Was heute Speise w^ar, wird morgen Koti

jejích

životních,

pod zákonem

b

urených

nedvry

:

dvuj

I

Komelii byla již dvacet dv léta, ale nebylo posud tnuže v jejím život. Stýkala se ovšem' s mladými muži spoleensky, dvoila se jí již ada lidí, jež pilákala její písná, temná, uzavená krása, nebo její jmní, nebo posléze obojí, ale srdci Komeliinu nebyli niím než pedmtem lhostejnosti a odporu nebo tajné bázn a nenávisti. Hnusili se kteí po trouHají všichni sentimentální lyrikové,

bu

I6

doursku ped ní se plazili a zapírajíce svou mužnost, pokrytecky vylhávali tóny, které nebyly jejich a jimiž nezvuelo jejich nitro; a od nkolika opravdových muž, hrdých a sebevdomých, s nimiž se posud setkala, byla odpuzována jich panovaností a tvrdostí nebo prost jejich klidnou sebevdomou pevahou, proti nimž ihned zbrojil se a bouil se odboj její hrdé isté díví duše, tolik žárlivé aasvou vnitní samostatnost a svéprávnost. Jakoby tušila, že muž bude kdysi rozhodovati o jejím vnitním bytí nebo nebytí, a jakoby chtla tuto osudnou chvíli oddáliti co nejvíce, tak šla posud životem, vmísená úmysln do da\Ti, vhalená v monotónní šedý prach dlouhé pochodové ady jako plachý provinilec, toužící nepozorovan proklouznouti úzkou branou z msta: na vnjšek tichá a uvnit odbojná, zjitená pod chladným krunýem spoleenské konvence a podivn pokoená ve své hrdosti tímto vnitním nepokojem, kterého nemohla si zatajiti, stejn jako nemohla ho pekonati. Nebylo posud muže v jejím život. Nebyl jím' zejména Vít Ješuta, syn sousedního statkáe, mladý doktor filosofie, historik, který se nedávTio vrátil

nmeckých universit, vysoký, útlý, úzkoramený blondýn, jenž methodiností a korektností maskoval nedostatek osobnostní plnosti a jadmosti. Zajímal ji jako pedmt, jako exemplá lidského píz

rodopisu, ale nedovedl ani na vteinu rozbušiti

její-

zárove pokojného napiatého jako struna ekající vítzného vpádu smyce mistrova. Dovedl jí vyložiti filosofický problém nebo nartnouti nkolika rysy osobnost nkterého myslitele, ale odborná kniha dovedla by toho stejn dobe. ho

srdce,

i

17

Okamžit stával se však bezradným a bezpomocným, byl-li vyzdvihnut a vynesen ze svého theoretického živlu pak byla podívaná na nho stejn trapná jako na rybu zmítající sebou v blát, když opadla voda. lovk, který vystupoval jako vládce ;

nkdo, jemuž

byly dány klíe myšlenkových, stával se ihned ve svt formy, tvorby a inu mlalým školákem, oloupeným k dovršení bídy o všecku naivnost, nevinnost a uelivost; scvrklým staeckým trpaslíkem pírodou bedn podvedeným a zrazeným; homunkulem, který mže žíti jen umlý život ve vzduchoprázdn prostoe. Ješuta byl obtí své methodické jednostrannosti celý svt byl mu dovršený a hotový, jeho osnova byla mu dána jednou pro vždy, a stailo podle nho již jen mechanicky vyplovati ji daným vzorkem. Žíti život bylo mu meditativné a poklidné zamstnání podobné emeslm nejvíce mírumilovným, podobné dílu vyšívaky a krajkáky nebo ple-

abstraktních íší, jako

od všech vží a

hrad

:

tae košík;

píle, pozornost, vytrvalost staily k topodle nho úpln. Ale každá závažná chvíle životní znova a znova usvdovala tohoto rozumáe ze lži a posmívala se tomuto dokonalostníku divoce

mu

zkiveným výsmškem: taková chvíle piskoila k jako žena-svdkyn, ošlehujíc jej zárove rozpoutanou hívou svých vlas plamenným dechem svých úst jako Sfinga o lidožravých, smilných oích a mstivém chladném drápu, která klade svou hádanku a vymáhá jejího okamžitého ešení ze své horké, bezodkladné, hrznsladké naléhavosti intuicí, polibkem, objetím', inem, inspirací, vzletem, úsmvem, grácií. A piinlivý korektní Vít stál již

nmu

i

:

F.

X. Salda: Vybrané

spisy, IV.

2

i8

nejednou ped ní bezradný, zrazený a tžkopádný, zahanbený jako žebrák, od nhož žádal nkdo daru, nebo jako chromec, jehož vyzvala rozpustilá a rozmarná dívka k tanci.

asného jitra šli spolu, Kornelie a Rosa neoschla posud ve tráv

Kteréhosi Vít,

letní krajinou.

a krápala chvílemi tiše z temn zlaté uzrálé plenice, jejíž pevislé klasy zavíraly se za nimi jaksi pln a melodicky jako vlna za lodí. Smrkový les, jímž neprostoupilo posud jitní slunce, stál na stráni slavnostn, tiše, s pozorností až hudební, jakoby vznil ješt a chtl nejdéle zajmouti v sob ást noci, nevyplašenou posud zvukem a nevylíbanou posud svtlem; a eka, která plynula odtud ve

krok, chvla se posud prochlajakoby dem, nesla ješt snžný mráz hvzd, roztíštných v noci v její hladin. vzdálenosti asi sto

mythus s poátku sedmé knimythus o lidech od narození uvznných v temné podsvtní jeskyni a tak ukovaných na lýtkách krku, že nemohli sebou ani Ješuta vykládal

hy Platonovy

jí

„Politeie",

i

pohnout a musili patit vždy jen rovno ped sebe; a ohe, který hoí nahoe v dálce, vrhá na svtlo ze zadu .a psobí a strojí tak' bezdky všecky jejich klamy a zdaje.

n

Kornelie neposlouchala již dalších výklad o Platonov užití tohoto podobenství; to všecko ne-

a neslo se prázdnými zvukem mimo Ale pod dechem obrazu samého zachvla se tichým mrazem. Ano, takový lovk, uvznný od narození v temné jeskyni, to byla ona; a jak dychtila po tom, vyjíti z ní nebo poboiti její

týkalo se její

jí

již

pozornost.

!

19

nízké klenby a spatiti slunce a

hvzdy,

by

za cenu

oslepnutí

Ano, ano,

cítí to, jest

vznna,

neví v erni, ale

jist vznna. Vznna ve vlastní vnitní prázdnot a pustot, ve vlastním hokém nepokoji? Zamrzlá ve vlastní lhostejnosti? Zazdná do osudu? Ó jist, musí to cítiti tento mtiž, který jde vedle ní. Musí vdti o tom on, který ví všecko; a

poznání to musí se dníti v tu chvíli v jeho zraku. Pohlédla vci náhle do oí s rozhodností a smlostí, jíž se samla zalekla a která vehnala jí nach do tváe. Vtrhla útokem' svýich zrak do zrak tohoto lovka, aby zmila jednou pro vždy nitro jeho olovnicí své touhy a vášn. Perušil se ve svéml výklad a vzííesl k ní svj bled modrý krátkozraký pohled a jaksi louda jej

v

na

ní zastavil.

V

tu chvíli objevily se

mlké

jí

jeho

oi a

jako stepinka bité sklenice a stízlivé jako vyschlý písek. ^.ustaly

jí již

po celý

Zastydla

se za

život

nho

i

roz-

za sebe, za své pošetilé

touhy a nadje, za svou slabost, že hledala pomoci mimo sebe, a v rozpaitosti sklopila zrak. Ale on, jako vždycky, pozd chápal a špatn etl a rozuml; teprve nyní jejím reflexem rozsvítil se jeho zrak a pobledla jeho tvá, a teprve nyní, když pohasla již touha její, zažehla se jeho váše po této žen, nebo toužil po ní skryt již dávno, ale, a to bylo karakteristické pro nho, tento ohe, silmuivý o samot, bázlivl a bledl okamžit ve

ný a

styku

s ní.

A

zatím co ji zaléval stud smíšený s odporem, pokoušel se Ješuta nejapn uloviti její ruku a na-

povdti

své vyznání.

„Sleno íci

vám

.

.

promite

.

.

.

ale neodvážil jsem se

.

." .

.

„Pro Boha, mlte alespo," vzkikla, a hnjí v hrdle; a její krásná tvá pokryla se naráz erným! mtakem, který ji až znetvoil nahrnutým stínem'. Dovedla by ho v tu chvíli zabít, tolik pokoení nalehlo na ni z celé muivé scény a vy dráždilo ji k obran div ne hmotné. Ale po chvíli mlení, když vznesla znova zrak k Ješutovi a vyetla z jeho^ tváe tolik dtsky bezradného a proto ponižujícího smutku, pocítila lítost ze své píkrosti a pekonavši se, podiala mu chladn ruku a ekla podivn provinile a umdlen zárove

vivé slzy zachrastily

:

,,

Bume

páteli."

Ale on rozuml zase špatn, a nový pohledí na

nho ekl

jí,

že

jevu a slov,

odejmout. Tti noc v

muivou

erpá novou

které chtly

hokých

erotickou nadji

mu

slzách

ji

z

pro-

navždy zdvoile

na lžku myslila na

scénu a vracela se k ní pozdji asto ješt ve vzpomínkách, jakož vbec trapné dje posedaly asto její duši; mla, v malé míe, vzácný dar zapomínání, tak dležitý pro zdravy duševní, a velmi mnoho vlohy k sebemuení. A pokaždé vracel se jí týž obraz, v njž slilo se jako v hokou prhlednou krpj celé její hoe, jakási horená vise, která zachvacovala zárove jejejí nervy. jí srdce Pokaždé vidla v duchu jeho bledmodré oi, mlké a stízlivé jako step rozbité sklenice. A pokaždé slyšela huet v polosvitu temjiým opojným šumem, který sám již bolel její srdce a muil je sladkou umdlévavou hrzou, veletok Života, eku tuto

i

mléná

drá-

pokaždé

sta-

životního tajemství, nezbadatelnjší než ha, rozklenutá

A

nad jejím temenem.

nula pred jejím srdceml a protla je svým zlotilým výsmchem tato otázka Jak ti donese v tomto ml:

kém stípku vody z té nesmírné tajemné eky životní, jejíž šum již tee pes tvé srdce jako dravý proud, hned ohnivý a hned ledový? Co ti z ní mhorené suché

rty? Nanejvýš chudou zvtralou a zteplelou krpj z toho moe hrzy, rozkoše, tmy a krve, do nhož chodí pít hvzdy, la které koupe že donésti

pro tvé

—

krpj

drobnou zvtralou

celý vesmír.

Dv

léta

bledla posud v

uplynula její

již

od tohoto dje a ne-

mysli. Stala se

jí

jakousi nápo-

vdí, jakýmsi životním symbolem, významným ak-

kordem

zvláštní

barvy,

který

doprovázel

odtud,

když mlel, celý její život a zavíral v sob, vila, vštbu její budoucnosti: cosi, co se vrátí, tebas v jiném tvaru a složení. I dnes, když sestupovala do zahrady, zalehl jí do duše odkud a pro? Nevdla toho, ale snai

—

žila se

setásti

jej

ihned, zardousiti

v zárodku.

jej

Studený chlad veerní ji prochvl vhalila se tsnji v šál a zrychlila krok, jakoby emusi utí:

kala.

Ale neubhla daleko, stanula a zdánliv jsouc zabrána nalitými smolnými pupeny kaštanovými, zahloubala se unavenou hlavou v jakousi muivou tmu, která ji celou zalehla od nemoci matinv. ,,Hle, to jest tedy život," pravila k sob snad již po tisícáté za tyto ti msíce. ,,A po takovém život taková smrt; po tolikerém utrpení a poko-

ení mravním

utrpení poslední, slepé, surové, hmot-

né, neustávající, stále se opakující a stupující až

do posledního

šílenství,

které jest

i

posledním

utr-

pením."

Teprve této poslední, konené, smrtelné nemoci byl uren podivný úkol sblížiti poprvé a naposledy v život matku a dceru, které žily posud vedle sebe ve zdvoilém chladu a odcizení, akoliv tžko jest mluviti o odcizení, kde nebylo ped tím dvrnosti a spíznní. Nyní poprvé zahledla se dcera pozorn na život matin a nemohla nezaplakati nad ním, jakobys nemohl nezaplakati nad niím životem, i cizím, kdybys jej mohl rozestíti ped sebou. A nemoc vzala zde na sebe tentO' úkol a plnila jej s d:

sivou svdomitostí,

s

vdeckou skoro

akribií;

zá-

matin a rovnaja jej ped užaslým zrakem' dceiným v jakýsi vlys nebo pás, vyplnný rytmicky muivými sku-

hyb za záhybem

rozvíjela

minulý

život

pinami bolestných dj. Jak postupovala tato brutáln neúchylná a spolehlivá nemoc rakovina žaludení tak zmenšovala stupovanými bolestmi zájem nemocné o pítomjnost a tak zatlaovala její duševní život do hlubších a starších vrstev; a tak stalo se, že poslední dobu žila stará paní skoro úpln vzpomínkami ve svých mladých dívích létech, prožívala znova se vší vášnivostí dje dávno uplynulé a dohrané a hovoila o osobách dávno zemelých jako O' živých. Tak pozn,ala nebo utušila dcera leccos, eho posud neznala, a nadána jsouc obrazností, vcítila se v celý tento život, v sám jeho bolestný, vášniv rozrytý a zpetrhaný rytmus, v samu jeho zmue-

—

—

23

nou a zjitenou,

tká! Tak pokoovaný a urážený,

tisíckrát zjizvenou

se v tento život stále

vžila

zmí-

taný strachem o lásku nestálého marnivého muže, závislý na ní a proto neustále udšený; vnitn

podrytý a

odmocnný

a na

vnjšek horený a

zmí-

jíž bylo mateství utrpením, s nž nebyla; život petížený jinak bemenem, život odíkavý a neradostný, bez síly a sebedvry, spíše usmýkaný a uvláený než prožitý; a spíše protrpný v šedém v^zdoru jako prokletí než

taný; život ženy,

i

nmém

probojovaný v hrdém zápase. Zatím co vnoena jsouc cele do sebe pemítala Komelie takto prach lidské bídy, zaskípl za ní písek, a sotva se otoila a vzhlédla tími smrem, docházeli k ní již dva mladí m^uži; jeden z nich byl Vít, který ji i zde, v mst, oba,s navštvoval, druh jeho byl jí cizí. byl patrný každéJiž z pn'ého pohledu na mu lepšímu pozorovateli zásadní rozdíl jejich bytostí jak byl Vít rozpaitý, rozkolísaný a závislý na vnjších náladách náhodách, tak byl cizinec uzavený a pružný, bezpený a jistý sám sebou, svtem První, bylo patrno, koná všecko naptím i životem. celé bytosti; druhý ani do nejvtšího naptí nevkládá všech sil vždy má cosi v záloze nezužitého a nespotebovaného. Chze Vítova a celé držení jeho byly korektní, ale suché a stízlivé, bez vnitního zvlnní; cizinec kráel snad ponkud nedbale, ale pi tom podivn mkce a melodicky, jak kráí vnitní síla nezcela procitlá a uvdomlá posud. ervánek, který visel na západ a pekládal svým svitem tžkou, obnaženou a mrtvou posud hmotu zahradní ve vyšší vzdušnjší polohu, skanul

n

:

i

:

24

tvá cizincovu, která celá pod ním jaksi a proteplila se, ale zárove i zduchovla; bylo to, jakoby ekala tohoto doplku, aby ekla nyní v

zmkla

své poslední slovo.

A ped

Nelly stál cizí mladý miuž tak jist a a zárove vzdušn, že, zdálo' se jí, mla na stejný podíl pda zemská jako íše podnebeská; a pi vší jeho vnjší zdrželivosti a jakési vnitní zasnnosti bylo v celém jeho zjevu tolik naléhavosti a nutkavosti, že ji až zabolela bolestí skoro nervovou, zvlášt když na ni upel svj podi\'n

pevn

nm

pokojný zrak. Jeho velké, zvláštn kulaté oi v isté plavé pleti pod víky ponkud tžkými velké oi mladého dobyvatele nebo objevitele cizích pevnin pezíraly ji nkolik vtein, jak byly roztíštné svtlem, ale pak objaly ji rychle teplem skoro živoišným jako hmotný dotyk. V prudkosti, s níž se na ni snesly, bylo cosi až nenasytn dychtivého a pitahovalo a zárove odpuzovalo Komelii, z\^klou na duševní pološero. Cosi živoišného, zvíecího leželo v tchto oích;

—

—

byly teplé, mkké, rozhodné, spolehlivé, cele nesené instinktem; nebylo v nich vypoítavosti ani záludy, ale

byly to

ovšem také ne

oi schopné každé

lenství, nejlepšího

mu, každé výšiny

i

i

inoudrosti a sebevlády; pošetilosti

i

každého

ší-

nejhoršího; každého entusias-

každé nížiny.

A

zatím co tyto oi stanuly na tvái Korneliis jakýmsi naivním, ist pedmtným klidem a vybuovaly tak v ní bezdky s odporem i všecko zdánliv uspané v její duši, slyšela hlas V^ítv,

n

který pedstavoval cizince

:

inženýr Frank Lamberk.

25

Vzpomnla aby

ji

jehož

seznámil

si,

s

že

ped asem

tímto

požádala Ješutu,

mladým povstným mužem,

nkteré skladby hudební znala a o kterém mladého

slýchala tolik zajímavého a udivujícího od

jím cele uneseného, ale zamrzela se nyní bezdky na sebe pro své pání. A zatím co Vít tázal se po zdravotním stavu

filosofa,

staré paní, a zatím co Kornelie odpovídala k jeho otázkám, duše její pl rozhoívala se a pl stydla pod pokojnou bdlostí pohledu Frankova, který jakoby byl cele zaujat jejím pozorováními, a když se odvrátil posléze od ní, jakoby v sob radostn; odrazil a pak již podržel cosi z tichého vnitního uspokojení, ne zcela prostého samolibosti, jaké patrn cítíval vždycky z díla dobe vykonaného. Snažila se odemstíti se mu ihned a neposlouchati ho, když se rozhovoil, ale nedailo se jí to k jejímu vnitnímu rozmrzení tak nutkavým byl nejen zpsob jeho pednesu, ale sám duševní jeho zor, jakým pojímal a osvojoval si každou látku. Co mluvil, bylo ku podivu nesúastnné a neosobní a mohlo se zdáti chvílemli i píkré byl v tom jakýsi chlad k pítomné chvíli, jakýsi vdomý odklon od ní, jenž by jist byl rozladil, kdyby neplál v ohe všeobecné mfyšlenkové síly a její výbojná váše, která se umla sdliti. Nemoc matky Komeliiny byla východiskem Lamberkovy paralely mezi zpsobem, jakým pijímají smrt lidé na východ a lidé na západ. Lamberk pobyl bezmála rok v Japane a Zadní Indii a pinesl si odtamtud, jak pravil, dojmy rozhodující pro život. Nemohl ani vypovdti své okouzlení ze zemí smyslné nevinnosti a istých barev, z lidí ne:

;

nm

26

odcizených prvotné klidné radosti existenní, kteí dovedli se dosud usmívat a nejen tváí, nýbrž milostností celého rostlinn krásného tla tam, kde my se již jen šklebíme jakousi keí nebo posuninou a v jichž kožních záhybech jakoby uvízlo a lplo posud nco z prvotné sladké rajské nebo z oné tmy koupavší a omývavší kdysi celý svt. Život neztuhl tam prý posud v tvrdé hrany a stny, v nž se zahradili jednotlivci a o nž se zraují nyní jako ptáci o mežové pruty svých klecí: ne, život byl tam posud jediná hladina teplého a zasnného úsmvu božího, eená jen obas

—

—

vn

slabounkým vzdechem touhy, který unikal stejn rychle, jako se budil. Nikde nebylo nic násilného, keovitého, rozervaného a rozedraného, nic svatokrádežn, úsilím a lstí yyrvaného a vyloupeného z

klína svatého tajemství; nikde ne šíleného sou-

se na uritý pedmt a potmšilého a sebevražedného modlaení s ním. Mají-li prý u nás lidé ^nahu odlišovat se a oddlovat se od druhých, tam mají teplou touhu družnosti, chtjí splývati spolu a petékat a pelévat se v sebe; nikdo nemaí asu pošetilým a pustým kritisováním svého bližního, každý žije prý kladn, vpíjeje se všemi orgány v dímotné opojení životního bytí. Mezi snem a skuteností není prý zpetrhána posud šra pupená, a nebe sestupuje prý neustále ješt na zemi, která si nechce zvyknout na své osamocení; lovk (to, emu my zde u nás íkáme lovk!) nevklínil se prý tam posud svatokrádežn mezi boha a zvíe, a tak bozi prý chodí tam' posud po zemi a lovk žije v kráse a smyslné plnosti a bezpenosti jako ryba ve vod a pták ve vzduchu. Tam

stední

27

lidé cítí

prý individualitu a kult svého já jako

lu-

piství a podvod na celku a vzdávají prý se rádi tohoto pracného klamu; tam prý pravá klidná ob-

peje posud každému, což jeho kdežto u nás násilnický subjektivism a pouhý pedmtný realism drtí prý zárove pedmt své

jektivnost dává a jest,

i

lásky

sebe v témže vražedném

i

i

sebevražedném

objetí.

umní

prý jen jakýsi stupovaný úsmv, jakási láze teplejší než bžná životní koupel a sytí a oblažuje pedevším svého tvrce; u nás naproti tomu umlec rve prý se svým tvrím gestem svj život ze sebe a stojí zde po tvrím aktu vychudlý a zpustošený jako po nemoci; naše umní skládá prý násilné kontrasty v cosi monstrósního a proto snad na chvíli úspšného, ale brzy propadajícího' zapomenutí. U nás hudba prýští prý ze samého zmueného a zranného jádra vcí a v tom jest ostatn práv její síla a karakteristická význanost pro naši moderní dobu a tam jest ješt jen rozezvuený, rozlechtaný a rozlaskaný vzduch. Celý Orient zachoval si prý posud životnou krásu, lehkost, úsmv a tanení rytmus neobtížil se dležitostnou úelností, která ochromuje nás, západníky, a vysušuje v^šecku inspiraci, tryskající prý jen z milostné plnosti nepedvídané a požehnané chvíle; tam ješt jest prý život hrou a divadlem, a smrt nemá prý proto pro orientálce té hrzy jako pro nás. A uvádl jako píklad toho, co ekl, hromadnou popravu japonskou, jíž byl prý pede dvma roky pítomen, kdy všichni delikventi chovali prý se klidn a slavnostn jako pi obad; s tváí jeJejich

jest

i

—

vdí

—

;

28

me

dtský úsmv, ani když vzduchem; a z povolivších zub jedné saté hlavy vypadlo prý dokonce sousto ovocodsouzenec požíval svou obvyklou stravu, zané tím co kat sousedm' jeho srážel již hlavy! Abys mohl zmiti a oceniti pln tuto výsostnou kulturu duševní, dokazoval Lamberk, msil bys býti pítomen nkteré poprav naší, kdy odsouzenec vzpírá

jich nehasl prý naivní

katv

svištl

již

—

se vší šílenou silou svého zoufalství katovi

holomkm,

i

jeho

rve je a kouše je a musí býti astol

dovleen spoutaný jako bsnící dravec na popravišt

...

Kornelie chtla nkolikráte perušiti námitkami Lamberka, ale ten jako by toho nepozoroval; a jak

ponoený do svého výkladu a cele jím pokraoval ve svých vývodech. Nyní, kdy domluvil, byla dívka píliš rozrušena, aby mohla ihned seaditi všecky své námitky v úspšný útoný šik; a zbledla náhle na konci ei Lamberkovy, jako by celá tato oslava Orientu a jeho klidu a byl opravdu zaujatý,

životní jistoty byla cítila

kým, kdo byl také

nepímou

její

urážkou: tak po-

v tu chvíli vší svou intuicí, že setkala se její

sice její

doplnitel

a

protinožec,

docelitel; s

ale

nkým

s

n-

práv

tím tak v nitru

zdravým, jako ona byla rozpoltná a churavá s kýmsi, kdo kotvil pevn v hlubinách týchž vod, jejichž ;

povrchem ona byla zmítána.

„A pece nemají ra,"

ani Aischyla, ani Shakespea-

namítnul po delší pause Ješuta.

,,Ano, totéž chtla jsem odpovdti vedle jiných námitek ješt," vzpamatovala se Kornelre, ale díve než mohla dokoniti a než velebitel Orientu

29

mohl

obma

ripostovati,

pispchala

služka volající

dceru k matce.

Tentokráte zardela se dívka plachým nachem obma mXížm ruku a omluvivši se, pusse luprkem k domovu.

a podavši tila

„Jak sebou opovrhuji," kárala se cestou, ,,pru zapomínám na nemocnou matku. Jak jsem hnusná; a jak bídný jest celý život !" a zachvla se ošklivostí ze všeho, co v tu chvíli sáhalo po ní studenou strašidelnou rukou. A sedíc již v hlavách lože matina a podávajíc trpitelce léku, probírala se z tohoto všeobecného trudu v nenávist k cizímu mUŽi, který ji dovedl na ráz tolik zaujmouti. ,,Pro pišel," sténala celým svým vzboueným bolestným nitrem jako nenávistnou obžalobu. ,, Jist jen pro mou mUku, jen pro nové, vtší mé hoe. Rozdvojit ješt více mne, beztak již rozdvojenou." A v tu vteinu nahmatala jakýmsi bezejmenným orgánem své bytosti ve napovzené a nev>'tvoené posud celé své píští se o vzdálené abstraktní teorie a

tm

utrpení. Cítila v tu ch\'íli se zvláštní jasnovidností,

surov klidným právem podrývá nahlodané, poráží slabé; že dopovídá jen nahlas, co uvnit jest již napovzeno; že dovršuje jen rychleji, co by samo díve nebo pozdji dorostlo. Jest jen slovo, strašidlo a fantom slova, myslila skoro nahlas, a pece nejstrašnjší skutenost.

že osud

neiní

pírody

dobíjí churavé,

nic,

než že

pro

pišel práv nyní, kdy jsem vysílena bdním a seslabena starostmi a hoem? Ano, pro práv nyní, kdy jest ve nejmén síly k odporu ?" ,,Hle,

mn

30

„A pro pobyl shodou okolností jen tolik, aby mou obrazností a uvedl ji v pohyb, aby ji

otásl

vybouil a neukojil; pro vynoil se ze tmy a zapadl hned zase do ní? Kdyby si sám sml vybrati

podmínky k

mému

okouzlení,

nemohl by

zvoliti si

píznivjších pro sebe, nepíznivjších pro mne." Jakési hluché hoe stáhlo jí hrdlo; chtla plakati a nemohla. Jen vzpoura proti životu dmula se v ní dusnou žluovou vlnou a kamenla v ní jako každá nevybitá nenávist, nevyknuta kletba, ne\'yvržený jed a nevyžita láska.

3<e

II.

zapadla za obma páteli, kteí octli se tak v tiché, dlouhé, postranní opuštné ulici, tvoené po jedné stran oprýskanými zdmi zahradními, s tím zvláštním významným pocitem, jakoby opustili uzavený svt, jevišt jakési závažné úelné tvorby životní. Architektonická krá-

Poboní dvíka domovní

domu

písným monumentálným portikem výk novým jarním djm, nemoc staré paní tichá štíhlá dívka, z bosa

mlu\ný

s

i

ráz zahrady, ustrojené i

lestných služeb vyrušená, to všecko jímalo je nyní

jako slavnostní hudba, v

uzaveném osvtleném

utajená pro nezasvcence sále, z níž

úryvek zaslechli

náhodou skoro svatokrádežnou.

V ulici rozžíhali práv svítilny, a jejich tiché blavé plameny protkávaly slab posud písvit hasnoucího dne. Nebe, v tu chvíli jaksi vyvýšené a slavnostní, nezastené oblaky, ale i nerozhovoené ješt hvzdami, jakoby nutilo duši, aby odpovdla

bezednému snovému kalichu nadzemskému celou rozlehlostí své ztišené a

zdvrnlé

hladiny.

Kráeli chvíli vedle sebe tiše, naslouchajíce duševní tepn, která v nich bila.

;

32

Ješuta, slabší svého druha, zvyklý více úle\Tié-

mu

nepokoji slova, zrušil první mlení. ,,A víš své chvále Východu?" ekl po chvíli, jaksi z rozpak: vlastní zájem jeho, bylo lze tušiti, byl jinde. „Ty, muž práce, podmanitel hmoty, technik? této idylle, tomuto primitivismu, této snové zadímlosti, a mluvme pímo, lenošnosti? Mamotratnictví a neužitenosti? Ceníš opravdu Východ a jeho zpsob životní nad Západ?"

Víš

na nm. svj pokojný pohled než jej s nho sal. Bylo teba ješnkolika otázek Ješutových, aby odpovdl: ale pak, stržen jsa touhou, formulovati si pochyby, které jej mátly poslední dobu, a tím' vžíti jim osten, "ozhovoil se v jakousi pl zpov, pl úvahu. Spíše hasnoucímu písvitu dne, který, cítil to, vnesl nový živel v jeho vnitní život, spíš vzpomínce na tichou písnou Ifigenii, již práv opustil, než píteli, který kráel jemu po boku, šeptal ztlu-

Lamberk

a trvalo

zastavil

chvíli,

t

men, asto se perývaje a zastavoije a upiat po pesném výraze, mravní zmatek

pátraje

své du-

še, která ubhla vtší dráhu životní než duše jeho vrstevník a pece znechutila si cíl, sotva ho do-

sáhla.

Ano, ví tomu, co pravil ví tomu od chvíle, kdy spatil Ameriku, kdy shlédl vlastním zrakem ztlesnný ideál modernosti nejvtší úspornost ví od chvílC;, kdy poznal a zažil poslední dsledky, k nimž vede hmotná civilisace zhnusil si ji v nich. Zde pochopil, že snaha, vytžiti co nejvíce energie slunené, chodí ruku v ruce s tmou duševní; že vle, pemniti svt v nejdokonalejší la nejhladší mechanism, poškozuje lidskou osobnost, ;

:

—

33

zjednostrauje a která tím zakrsává. Nikoliv:

již

úspornost není,

nemže

býti nejvyšší ideál kulturní,

jí teba pro surové a mstí se. Modernost zná prý jediný všelék, jedinou mravnost, jediné

a ujamiti více pírody, než kolik jest

opráMiné poteby,

jest

práci, a neví, že práce, a radostí jest jen práoe tvrí, budiž sebe nepatrnjší a tebas i všední jest jí jedem; žádná zmechanisovaná práce nemže prý býti dílem, nebo dílo jest jen tami^ kde jest naptí a nejistota výsledku až do konce. Ješuta musil by prý projít americkými velko-

opilství,

jedinou fantastiku

která není radostí duši,

:

—

—

závody prmyslovými, aby pocítil lidské pokoení dlníkovo, jenž jest zde snížen jen na jakýsi druh nižšího stroje, železa a

z

sloužícího

ocele

:

stroji

vyššímu,

stroji

ze

ten zde prý tvoí, dlník' jen pi-

Musil by prý spatiti Pittsburské železármsta míle a míle dlouhá, zahalená stále v dýmná oblaka, nepropouštjící skoro slunce; a uvnit v úmornémj žáru musil by prý vidti dlníky podobnjší kostlivcm než lidemi, zmuené mátohy a stíny pracující bez oddechu v jedovatém vzduchu, otráveném vnými výbuchy ohn a vody spolu válících. Musil by prý navštíviti tavímy kov v Omaze na bezích eky Missouri, tento obrovský tyglík, v nmž dobývají vzácných kov z rud, vrhaných sem severními státy; totO' podsvtí ovládané tmou, ohnm a zmarem, kde rozžhavené pece chrlí neustále proudy tekutého kovu do pipravených vozík, které zavinují tak snadno jeho výbuchy, vražedné pro pisluhující dlníky: staí krpj vody ve sbrai, aby vylila se žhavá láva kovová po nich a sežehla je. Musil by prý býti svdsluhuje.

ny,

F.

tovární

X. Salda: Vybrané

spisy. IV.

2

34

kem

toho,

jak umírají otravou arsenikovou

lidé,

urení k tomu, aby vysýpali obsah zvláštních pytl, do nichž zachycuje se kou komínový, obsahující jakýsi procentový zlomek zlata a stíbra, které by jinak vyprchalo. Musil by prý prožít, co prožil on, Lamberk, když mu v kterési dlní tžb nedovolili, aby pokusil se ihned vyprostiti zasutého dlníka, ponvadž zastaviti stroje pro jedno íslo a dlník v americkém prmyslu jest jen íslem není tam zvykem; a tak pispla pomoc jeho již jen mrtvému. A k emu prý to všecko? K emu miliony lidí obtovaných bídnému živoení a pedasné strašné smrti ? Aby nkolik tisíc bohatc žilo životem tupého pesycení nebo neplodné nervové horeky v stálé marné honb za novými a novými sensacemi ? Aby se maily miliardy v pustém hýení bez krásy a síly? Kdyby byly na válku vynaloženy, lépe, tisíckrát lépe prý by bylo: padly by obtí sláv a cti a rozpoutaly by vichr, který by prometl zatuchlé morové díry hmotáského požitkáství a prochvl je zase jednou tuchou ehosi jako polnice podnebeského svtla sluneného. Ne-

— —

na svt než pohled na malodušného lovka, který cítí se v bezpeí; jeho malá duše vyleze prý z nho jakO' dešovka ze zepo teplém lijáku a obejme slizkým objetím celou jeho hmotu tlesnou, kterou zbožní a k jejíž služb chce pinutiti všecko na zemi; jen hrozba,

ní prý trapnjšího divadla

m

že jest kdesi jakási poesie v

požáru, katastrofy a že

v jeho brloh jako

podob

mže

soudce a

co

moru, války, vtrhnouti

chvíli

mstitel,

uí

prý

jej

pouhý

roz-

strachu a tím sebcpoznání.

V

Americe pochopili prý

teprve, jak

35

um, pouhá užitkovost, úvaha a pezvd, obrácené k cíli nejbližšímu a cele hmotnému, brutalisují duši lidskou: mní prý ji ve stroj na výrobu nejvtšího množství požitku, na procítní nejvtšího množství rozkoše,

butež

požitek ten a rozkoš ta

hrub

smysl-

né nebo zjemnle nervové a dojmové. Není prý nic strašnjšího na svt, než zvrhne-li se duše lidská, jíž jest žíti, aby byla zdravá, v bázni a nadji a v služb velikých in, a dá-li se v porobu rozkoše: vyerpá-li se v této služb tlo, duše nestráví se prý v ní, žel, nikdy ;a otroctví jejího nebude prý konce, jako jinak nebylo by konce jejímu vladaení; z mlík pekelných, které mohly by ji snad oistiti a vytíbiti, dovede si ješt vyssáti kus rozkoše a zkaziti se jí znova. „Víš-li, konil Lamberk, „že zde zprotivlo se mn, sloužiti užitku lidskému a rozumu lidskému, který se zapáhl do jeho jha, nebo pracovati ^ nesloužiti tam jest nemožné? Víš-li, že zde rozlámal jsem kteréhosi dne na padr model svého vynálezu, ponvadž jsem pochopil, že byl by ujamil o nkolik tisíc lidí více a získal o nkolik stai

tisíc

více

zbyteného bohatství a tím dal

vzklíiti nízkostem,

píležitost

neestem a monstrositám,

které

by jinak nevzešly v duších lidských?" jsem býti nkdo, koho dnešní spolenost nezaazuje a netídí; pro nhož nemá jména, ponvadž nemá pro nho povolání. Byl bych sešílel v tomto prostedí o vysokémc tlaku, kdyby nebylo hudby ona vyvedla mne z poušt k živým vodám rajským, ona vrátila mne tajemství studny, odkud mého já, ona vyhloubila ve jest vidti ve dne hvzdy. Ona byla jako rozše-

„Zde poprvé

zatoužil

:

mn

i

36

velené

listí

svatého

strortiu

Igdrassilu, a já, hlavu

maje openu o jeho pe, zíral jsem| v úžasu, po létech a létech zase, jak ste se jeho koruna do všech hloubek, šíek a výšek kosmických a jak zachytává v sebe jako v sí svty nejvzdálenjší. Tvoil jsem, tebas ne mtocn a tebas v úzkých mezích, ale tvoil jsem pece; a tímJ jediné jsem se zachránil a obrodil, tím jediné penesl jsem' se pes chladnou sestárlou tíhu svého stínového položivota." A po malé pestávce s nasupenou tváí a tiše, jakoby mluvil již jen k sob: ,,To všecko vyhlíží ohyzdn, vím to: jako sentimentálnost a papírová romantika; ale není to sentimentálnost, to tak vyhlíží v tom, práv jest neslušnost situace, do níž jsem se dostal. Nejsem

—

a

mentem

ani se

mn

sentimentální, naopak: sentimentalita

hnusí, jest

min odporná;

nikdo není a ne-

rodin sentimentální; rodina byla a jest výbojná, inná, tvoivá: statkáe, knze a vojáky, byl v naší

dobyvatele, tvrce, množitele života rodila a odchovávala posud.

kdo vystoupil

z

tradice

Mj

by

první inženýr v

:

v malém,

otec jest první, ní,

první

dobrodruh a konquistador, podnikatel smlých staveb mostních. Jest možno mluviti o romantice v jeho život? V život muže, který vybíjel svj vnitní nepokoj v návrzích a provádní odvážných konstrukcí nad vodami exotických jmen v cizích zempásech ? Všichni pede mnou, on ješt, pili píi

mo

ze zídla životního; neblížili se

zachycovali jeho vzdáleného

odlesku refleksí nebo kritikou. ztrácím toto štstí životní? se

pímý pomr k

životu

?

mu

oklikou, ne-

šumu nebo mlžného

Pro

Pro

Nechci

mn býti

a práv já prvnímu kalí odsouzen ani

já

37

k vzbouenectví, ani k snílkování, ani ke kritikáprotiví se ství a reformátorství životnímu všechny tyto formy, jsou mne odvozené a seslabené. Miluji pouze sílu, nic než sílu a celost její pro vniká do mne cosi, co mj chce rozpoltiti? Jak to pokouje, hádati o sobí, že jsi nahlodán ímsi, emu není jména; co snad jest kvas k básníkovi nebo k jinému umlci, ale možná také jen nervosa pozdního ddice stárnoucího rodu? Možná také jen únava vyerpané krve rodinné, neosvžené dlouho již pítokem pravého zdraví ženského, nebo dokonce první návštva zakukleného šílenství, jež posedalo mého strýce Kašpara a jemuž unikl jen tím, že svlékl pedasn uniformu vysokého štábního dstojníka a vrátil se dom, na rodný statek, rýt zahradu a roubovat stromy a poítat veer brázdy na poli, vlastní rukou vyorané za den, s pohledem, šasttupého obmezence ? A pece což jest možno nekritisovati, nepíti se, nežalovati? Nebo jest nutné

—

mn

—

n a

:

zdravé, píznakem

hou a nevidti a

zdraví,

pedepsanou

jíti

dra-

neslyšeti, nechtíti vidti a slyšeti

a dovésti nevidti a neslyšeti a opíjeti se prací a prací a prací; stavti továrny a zlepšovati patenty, dopoítávati se klasických ešení problém a kupiti peníze a peníze a v prázdných chvílích tebas i komponovati, jako jiní hrají v nich v karty? Jak odporné jest to všecko A jak v jáde malicherné, jak pokoující! A nejhe: cit nudy roste ve hrudi a otupuje se tvj nkdejší odpor k nmu. lovk zvyká si bezdky he a diváctví pihlíží k vlastní he, v níž jde o jeho kži, jako ke he cizí rozdvojuje se v herce a diváka, ale divák pevažuje I

:

:

zvolna

:

baví

více pihlížeti než hráti.

A

v tu chvíli

38

ztracen: ve chvíli,

kdy

zvykneš býti divájaká ohyzdnost všecko," dopovdl hlasitji, jakoby na omluvu a podával mlky již ruku svému prvodci.

jsi již

kem

vlastní

bídy.

si

Naplít na

to,

Setmlo se zatím úpln a oba pátelé došli k obydlí otce Lamberkova, k starému palácovému domu klidných linií a písného profilu v široké, ale nehluné ulici novomstské. Mkké pitlumené svtlo lilo se z nkolika oken prvního patra do zamže-^ ného jarního vzduchu a velo v tichou tesknou dvrností. A zatím co mladý Lamberk stoupal ponkud unaven po širokých schodech staré monumentální budovy, ne dost rozhlaholené a proháté dnešním úzkým šedým životem a proto psobící ponue a nepístupn, pedstavil si celou silou své mladé vášnivé mysli písnou štíhlou dívku v tiché malostranské zahrad.

nm

,,

titi

Dovede mne

sjednotit?

ztracenou celost? Jest

z

Dovedla by

tch ídkých

mn

vrá-

žen, které

posvátným, svtlým a širokým kruhem kladou kolem sebe zái svého melodického ela a v jejichž ifigenijské blízkosti usíná šílenství, uléhá zloba a ustupuje nemoc? Nebo z tch etných, jež rozpoutávají v muži všecky vášn sebeniivé nebo ulechtávají jej v tupou dímotu?"

mn

„Ne, nedávej jí," ekl po chvíli rozhodn, jakoby obracel se k nkomiu, k bohu nebo osudu. Nedávej mti nic, po toužím. A nedej ani jí, a práv jí ne, ponvadž po ní toužím. Ne, není páno spoinouti ješt, a píliš mnoho dravcích pud ve ješt v tchto žilách. Pokavad se nevylijí a nevybijí, nebude pokoje, a snad ne-

em

,,

mn

mn

"

39

—

bu

pokavad nezabijí mne nebo nedockl ani v duchu, zachvl se a vbhl prudce do pokoje, jakoby utíkal od své nedomyšlené myšlenky. bude ho

ani,

Otec oekával

Ruce

šachové.

jej

k obvyklé veerní

již

maje složeny za zády,

což

partii

bývalo

nho výrazem zadumání nebo prmr, s hlavou suchou o ele

u

volivším

již

z

rozpak, málo nad lehce šikmém, poprvního soustední, o tvái hladce

holené, zatížené elistí

úmmo,

mocnji

vyvinutou, než bylo

brad, pecházel pokojem krokem ponkud rychlým a tvrdým, krokem, o kulaté výbojné

první generace, krokem, nebo neujistil se ješt vším,

jímž chodívá vždycky

který píliš spchá,

eho

dobyl.

Pohledl na syna zrakem, jenž picházel z vtší dálky než jindy, zrakem proti obyeji ponkud roztržitým a mén zpytavým než jindy.

strun

Pozdra^'ili se

prve, když sedali

a potásli

k hracímu

si

rukama. Te-

stolku, objevilo se z ja-

nepimeného situaci, že jest mezi nimi naptí, ale že pekonávají je jako opravdoví gentlemeni. Usedli a hráli mlky; ale zatím co jeden odvažoval tah, druhý snažil se proniknouti bytost druhovu, vniysliti se v ni a vcítiti se v ni úpornou kéhosi spchu,

vlí.

—

Hle,

mj

otec sedí

pede mnou,

syn; tyto žilnaté staecké ruce, které se zdvihajíce

figuru,

jsou

ruce muže,

z

vznikl a jehož bytost,

by pemnnou,

o nkolik

desítiletí

let

nebo

dále,

pravil již

si

chvjí,

nhož jsem dovedu snad

za

práh jeho

:

40

smrti a zániku.

Co vím o

nm

?

Jak

jej

chápu a

mu rozumím? Neznám nic skoro z života jeho ped tyicátým rokem, kdy vyhledal si ve svém jak

rodném

kraji velkostatkáskou dcerku, o osmnácte mladší jeho, která byla mou matkou a zemela úpln jím podmanná, jak se zdá, a jem,u pipodobniná pi porodu druhého dítte, v jedenáctém roce svého manželství. Co žil ped svou ženitbou ? Práci, svou práci, výboj své práce, není pochyby, ne víc váše svého života a díla. Byl on a jest on posud Nkdo; nkdo, kdo nepijímal svého osudu z vnjšlet

:

ka,

nkdo, kdo vytváel

si

jej

votní látkou, jindy spoluprací

s

nkdy ní.

bojem

s ži-

Prorazil on prv-

zámožného statkáského rodu, jehož lenové žili generaci po generaci aristokraticky uzavení, vrní starým a setrvaní v starých vrách, vzdlávajíce pdu s\^ch otc a obas ji i stídm pimnožujíce; volíce výjimen i povolání voják nebo knží, ale i tu tradiníci, netvoící nových ideál a hodnot životních, nýbrž sloužící odvikým píkazm, kázn a poslušnosti, pizpsobující bez nesnází a pochyb své životy zddným pedstavám cti. On první vyboil z drah rodných, on první vyrazil vášniv v ped, nashromáždiv v sob, nevím jak, více ohn, více energie, více touhy po innosti, více vášn a více dvry v život než jeho pedkové; nebo byl to snad jen marný neklid, prázdný nepokoj, byla to snad jen pustá dobrodružnost, cosi pathologického, maskovaný úpadek síly rodové? Ne, nikoli: byla to opravdová síla; kladná síla; nic víc a nic než síla. Síla, které bylo pekonati nejrznjší pekážky, síla, která milovala i tžký život za nesnadných podmínek jako ní tradici starého

ádm

mén

vdn

41

pedurené jevišt s\ ého psobení, síla, která mla tvrí obraznost, ne ovšem samoúelnou obraznost \idin, nýbrž obraznost skutenosti, vdomí pemn, i

které se

dímaly

hmot

v

zrodily a vykuklily.

a jimž ona pomáhala, aby Vnesl v technickou práci

svého oboru a své doby cosi jako zárodek nové

metody a nového

stylu, zvláštní

zpsob, jak

nazírati

a ešiti její problémy, jak odpovídati na otázky, které klade svým pracovníkm. Tedy síla, opravdová síla, snad tápavá ješt a brutálná ješt, ne zcela osvobozená a vykvašená, ale pes to, síla: ne romantika, ne dobrodružnost, ne hazardnictví nic literárního, nic odvozeného; nic, ve by se byl vemluvil a vesnil nic, by se byl nemohoucn dráždil nebo slabošsky pokoušel. Bylo v jakési opravdové plus síly nad sílu jeho a toto plus vedlo jej pirozeln k tomu, že stal se dc byvatelem hmioty, kde ddové jeho byli jen jejími strážci a vzdlavateli. Vidi to z pomru, který zaujal k nmu, Fran;

ím

;

nm

pedk

:

i

hned od chvíle, kdy mu vstoupila na mysl možnost jeho bytí. Ženil se ne z lásky, nýbrž úeln chtl míti ddice, chtl založiti dynastii dkaz, že energie rodová vzala v nový

kovi,

svému

synovi,

:

nm

;

smr, smr,

který

hluboce a

uvdomle

nejen jako oprávnný, nýbrž jalco dosti silný, aby sml pokládati jej za trvalý a pesaliující jeho osobnost. A vren jsa své myšlence, choval se dsledn k Frankovi již od dtství jako k jakéhosi druhu kocítil

runnímu princi nadosobním sebepemáhavým zpsobem vidl v ddice, pokraovatele dynastie, ne syna, ale osobnost. Nehrál si s ním, nelaškoval :

s

nm

ním, vyhýbal se záhy

všem dvrnostem

i

vší ci-

42

tovosti

umu

:

obcoval

s

ním skoro výlun mediem

roz-

záhy \domí poslání; snažil se vypstovati jeho vnímavost pro úelnou krásu pesných a písných ešení matematickofysických nebo smle výbojných konstrukcí technických a odvrátiti jej tak od vsí krásy sentimentáln a smyslové záhy burcoval také jeho ctižádost a záhy nabízel se mu za soupee a závodníka v úkolech naukových a vdeckých. Jakýsi stín padl tím na mládí hochovo a zmrapial v aszil jeho lásku k otci, kterou se k ném dtství. Ale pozdji, když mladý muž, jedia vle; vštpoval v

nj

;

nmu

nen

uzpsobený

vahy, k

vdomostmi, kázní své

vším,

úkolm moderního

po-

pírody, plnil i nejobtížnjší požadavky, které kladlo na nho povolání otecké, kdy myslil a tvoil i v jakémsi smyslu v tvrdé odbojné hmot, kdy pocítil první opojení ze svých úspch, cenných odborníky, poklonil se v duchu zpsobu výchovy otcovy jako promyšlenému umleckému dílu pocítil jej jako cosi krásného v jeho stízlivosti, jako nco estného a cudtžitele

z

:

ného a

cítil

tak až do chvíle,

kdy

znechutil

si

své

povolání jako netvoivé ve \'yšším smyslu slova; jako opakující a prodlužující vládu hmoty nad du-

chem, pes to, že se tváí, jakoby pemáhalo jím pírodu. ,,0 jaké krásy, jichž se nikdy nedomyslím a nedohádám," íkal si nesíslnkrát v poslední dob, podvedla mne tato ne výchova, nýbrž dressura Jaké prameny podvdomé krásy a síly, vlastního tajemného a svatého zdraví celé bytosti zasyna vždy, ano na vždy, nebo dokopala ve kdysi, nebudou to již ony, pám-li se jich snad nýbrž jiné vody, z nichž byly vyplašeny všecky na,,

!

mn

i

:

43

zídla umlá, odsvécená nešetrným násilíir rozumu a hlukem jeho díla ze své milostné léi-

jady,

vosti."

A pece i dnes, zahledv se na caesarskou hlavu svého otce, pomátl se v duši a rozkolísal se a tázal se znova, po nkolikráte již v posledních dnech, nemá-li pravdu pece on, otec, a není-li syn úpadkem

vedle

nho;

nehovoí-li

z

nho

jen

za-

kuklená slabost, zapíraná barevná a zajímavá nemoc, peste vystrojená smrt. Dovede opravdu tvoiti ve vyšším smiyislu a ve vyšším stupni než o, žíti zmocnnji jiný a vyšší typ životní, než jaký žil on? A zatím co hlavou synovou šly tyto myšlenky, otec zabodával v pausách asto zpytavý hled na jeho schýlenou lebku a hovoil sám k sob Hle, syn, kost z kostí mých a krev z krve mé, a dnes poprvé ho nepoznávám. K ddictví svému jsem jej vychoval, a on jím dnes povrhl; a tváí se, jakoby netušil, že pohrdl tím cebylo nejlepšího a lým mým životem, tím, co v nejcennjšího. Sepial jsem své mužství kázní, o níž nemá snad zdání; svody pistupovaly ke rnn, ale myšlenka na nho zapuzovala je. Mé mládí bylo temné a boulivé a hrozilo roztíštiti mou osobu jako var nádobu o stnách píliš kehkých; a já stvoil jsem si syna jako soudce nad sebou, kterému chtl jsem' jednoho dne složiti úty ze všeho konání svého, toho dne, kdy by vykonal in, jímž by mne zastínil. Jako soupei a vítzi chtl jsem vzdáti se mu a domiiív^al jsem se, že vítzství jeho a vykoupení moje jsou již zcela blízké. Všichni v našem rod mli nebezpené mládí, mládí nena-

—

mj

nm

:

44

ohe a muivé jako úpal a všichni v (riašem rod v mužství a stáí odpykávají si jeho viny a vykupují se z jeho svár; a všichni užívají jeho hích jako schod, po nichž stoupají k obzísytné jako

;

ravému a kUdnémli kmetství.

Zlá, dravci jest síla

Lamberk

a tryská ráda nejprve vášnivým, kalným a perytým proudem zloinu a viny, aby teprve pozdji uistila se a uklidnila v souvislý stejnomrný tok dlné innosti tak bylo s ddem mým, tak s otcem, tak se mnou. neustal v mládí, pokud nezniil svého soka v lásce, který jej urazil, a v stáí pomáhal tajn vdov a dtem! svého nepítele; otec prohýil v ptadvacátém a šestadvacátém roce skoro tetinu statku, ale odevzdal vmetším, od jej než jej pijal dda; a já? Dv^ ženské mrtvoly stehou práh mého mužství, pedl mého jinošství a mého vku dosplého; dv mrtvoly utracené pro mne híšn a ano, žel, tikrát žel; ale mužství mé jest estné, vyplnné dílem a starostí o rodinu a o výchovu synovu, prosté každé píhany, malé i velké, isté od skvrn, jimiž potísvšichni mí soudruzi, jak je znám; nili se více a stáí mé, jasné, pemítavé a dalekozraké, touží usednouti na prahu domu synova, kde vane dech od úst spících dítí a ženy i eledi, opíti zvrácenou šedou hlavu o veeje a pohroužiti zrak do ných hvzd, které rozrojila nade mnou noc, zatím co údy moje proniká zvolna ledový chlad, tak lahodný po dni tak znojnémi, a ony stydnou, a kamení jako má pipravená deska náhrobní, na niž smrt ;

Dd

mj

mn

mam;

mén

v-

píše

mé jméno do

A

hle,

jinovatky.

on boí

dílo

mého

maru? Z nutnosti? Nevím

života.

Pro Z ?

roz-

toho. Mýlil jsem se snad

:

45

nm?

Není snad z té jadrné látky, z níž musí býti dédiCj aby donesl myšlenku otcem pedanou o lidv

ský

vk

dále

?

Nemá mocných

plecí

Atlantových

nebo nemá jeho trplivé duše, nebo myšlenka otcova tíží mnohem více než myšlenka vlastní a promrzí se a znudí se mlnohem díve než myšlenka vlastní, a muž odkládá ji rád jako žena dít nemanželské? Nebo procitla v snad a ožila v snad kletba rodová, kletba lamberkovská jest mu nutno dopustiti se viny v mládí, aby ji odpykával životem? Musí ustrojiti si v mládí mrana, tmu a bouku, aby bojoval s nimi celý život a aby teprve

nm

nm

:

šmouhy a cáry nesmírném vysokém kišálném poháru vroucích

v stáí rozplynuly se jejich poslední v

svtelných nebes západních? Jest mu teba zloinu, aby mohl dožít se vykoupení a dobojovat se smíru ? Ale pro vybírá si pedmt své viny práv ve ? Pro chce dopustiti se jí na mn? Pro ne jinde,

mn

mimo mne? Osud jest mn dlužen klidné stáí vnené pokojem; pro vztahuje on ruku práv po tomto nejchudším a nejprostším vínku? Pro? Co láká

na nm? Nic než do svých šedin.

jej

vplésti

—

to,

že

chtl jsem

jej

Dohráli, a starý Lamberk proti obyeji vstal prudce od stolku, odstriv jej lehce od sebe nervosním pohybem a rozchodil se po pokoji chzí zej-

m

zámrem. Suchá rozhodoích a tvá pobledla; byl z energického rodu dobyvatel^ voják a vládc, muž vle a inu, z tch, jimž krev v rozobtíženou smyslem a

nost zanítila se v jeho zapadlých

hodných

chvílích hrne se

Stanul náhle

tivn

povstal, a

k

tsn ped

srdci a odblarvuje

synem, který

líc.

instink-

ekl hlasem úmysln pidušeným

46

Jest

no váhati

A

teba rozhodnouti se, Franku; není moždéle. Pijmeš nabídku firmy Laneovy?

odjedeš pozítí do Skotska?"

„ekl jsem volatelné.

Mám

ti

již,

ote, nemohu:

neod-

mn

tomto starém! mst, které jest i blízké vzdálené zárove, hovoí ke ve svých chví-

zde, v i

jest to

své dílo a nemohu/ je dokonati než

mn

lích

pátelsky a laskav jako

dd

a odmluje se

ve sv^ch chvílích významnými zámlkami jakO' mi-

nemže se pekonati a sní o zrad i v tvé pítomnosti. Tvoím' symfonii, nemohu pracovati ve tvých závodech a podnicích vystebaly by ze mne všecko, co mám ješt ze síly a duševního zdraví." Tvá otcova zkivila se v ledo\^ odmítavý pošklebek, který urazil syna víc, než chtl a zamýšlel, ,,Víš, co niíš touto chlapeckou svéhlavostí? Dílo, jehož rozmr netušíš, plán, jenž ti uniká velkolepostí své skladby. Myslil jsem ve velkých liniích, nov a siln, zcela jinak', než jak myslelo

lenka, jež

:

se posud v

našem rod; pedjal a pedzvdl jsem

a v dalekém budoucnu zajsem své srdce na kotvu nejtajnjší šílené nadje. Tys ml býti, !ne, ty musíš býti mostem, po nmž pjde miá myšlenka zasnouMt se s mým snem. Ano, snem, nesmj se; jen tento sen jest hoden toho jména; sen tvj, a vbec sen váš, vás mladých, jest jen prázdné a pusté snílkování. Vyvinul jsem v sob a zorganisoval jsemf v sob nové energie petvoil jsem v sob a zocelil jsem, v sonejisté a rozkolísané síly rodové; dal jsem staré životní vli naší nový sm^ a ráz; \'ykoupil jsem ji z jejích rozpor a protiklad: chtj jen uvésti se se svými zámry v soulad s ní, a penese t pes

dílo píštích generací,

kotvil

b

;

:

47

kídlu ptáka pes propast. HlaVní a nej\tší pekážky pekonal jsem svou osobou a ve své osob za budoucí: pro tebe jest dráha již upravena; pro nechceš jíti jí?" Život jako

„Snad práv

proto, že jest upravena.

nenávidí upravených lence mám svoji."

cest.

Nemohu

Má

hrdost

sloužiti tvé

myš-

:

Jakýsi vnitní mráz dotknul se mžikov otce a prochvl jeho koeny. Pochopil ne rozumem, ale pudem, že vývody jeho vybouily bezdky všecku pýchu synovu, pýchu Lamberkovskou, na jejíž temné dýmné opilství mladého teštivého vína upome-

závra této chvíle. Lamberk proti Lamberjakoby se sám rozpoltil ve dv ple, a ze synovy tváe, znetvoené vnitním naptím a pedráždním, zadychlo na nho v tu vteinu jako z výhn pekelné celé jeho obžerné mládí, rozbsnlé ve všem rouhaství a ve vší svatokrádeži. Teštil chvíli zrak na syna jako na pízrak!. nula kovi

jej

:

cítil,

Nev

dobyl posléze ze sebe po dlouhém ,,Jest jen jedna myšlenka hodná dnešního muže, a tu máme spolenou, v ní a jí jsme brati podrobit hmotu, ovládnouti zemi, uvolniti a urychliti obh všech jejích ,,

jí,"

mlení jako parný ústupek rozumu. :

sil,

zapáhnouti

je

ped vz

své hrdosti a uraziti

tak za hodinu více, než urazili

pedkové

naši za ti

dny."

A syn, také po pause, v níž jakoby slezl ti schodové spirály jakési bábelové vže, zdaleka a nepítomn ,,Ne, vozil

bídu,

bych tak na bleskovém voze jen svou

nudu a smrt."

48

Stud, že marn pokoil se ped synem, rozlil nach po zbledlé suché tvái starcov. ,,A kdybych ti poruil," vybuchl, tesa se na všech údech a zdvihaje pravici jakoby k rán. Frank pistoupil tsn k otci a ožehuje jej svým temným, nyní až zdivoelým zrakem, opovaž se," rozdrtil mezi zuby. Ale v tu chvíli rozstoupli se již oba muži, zahanbení, ped mladou dívkou, která jedva slyšiteln vstoupila do pokoje. Byla to Michaela Lamberková, druhé dít starcovo. Útlá a blouznivá, štíhlá jako prut, o velikých modrých oích, zvtšených ješt vlhkou teplou záí, jež jakoby tížila svou pílišností její úzkou podélnou tvá, pecházela tichým starým domem jako stín a prochvívala jej jako svtelný akkord. Žila duchovým životem, plachá, hrdá a uzavená ped svtem, který zahlédla posud jen z daleka jako muivý mrak dýmné hrzy a ošklivosti; ale pohled ten stail, aby ji zmrazil odnlítavým odporem. Žila zasvcena jakémusi ádu, kterému nebylo jména a jehož e,,

sama si vytvoila: hudba, poesie, meditace, nepojmenovatelné rozkoše a úzkosti zmítaného srdce, plesy, vznty i trudy duše píliš sebou zabrané a opojené vyplovaly její život, a setkaná s díly básnickými nebo mystickými a náboženskými urovala jeho smr jako u jiných lidí setkání s živými osobami. Ta neb ona sloka Keatsova a Swinburneova nebo Baudelairova a Verlainova byla jí velikým citovým dobrodružstvím'; a ta neb ona passáž z Bruknera nebo Miahlera, ta nebo ona píse Wolfova byla jí ziasvcením skoro nervovými a pinášela jí zjevení, které chránila v sob jako závazný slib osudu. Otec, t\Tdý a písný k synovi, býval k ní vždyholi

49

cky

nžný a

obklopoval

ji

s

jakousi pílišnou,

ja-

koby provinilou ochotou vším pepychem; její pání byla mu rozkazem, její rozmary zákonem; ale ona milovala jediné bratra podivnou zbožující láskou k obtem ochotnou, ano dychtící po nich, istou a vášnivou zárove. Cítila k bratrovi churav hrdou lásku jako k poslednímu pedstaviteli svéhp rodu, který jí byl jedinený, oddlený nepestupnou propastí od ostatního lidství, pyšnou lásku knížecí výlunosti, jíž milovali své bratry nkteré princezny staroecké; a vedle toho i osobnostn jako jedinou skutenost, která dovedla pistoupiti

k

je-

jímu citlivkovému srdci a nezraniti ho. Tato láska byla jediné, co v ní pesáhlo^ sen, aniž dotklo se života; a tak slila v sob svtlou duchovou vroucnost s jakousi temnou krpjí slastn muivé touhy, jež nepestala býti vzdálenou tuchou a nejasným podobenstvím. Nerozrazila její uzavenosti ke svtu a životu, naopak: utužila ji a sevela ji výluností až churavou neprohrála zvláštního ídkého, istého ;

cudn mu žila

chladného vzduchu, v jehož vysokém pása jehož mediem obcovala s fantomy velikých mrtvých duší, ale rozsvítila duhu zrádné peludné krásy na temném pozadí její melancholie. ,,Ote, Franku, jaká hrza," zaplakala Michaela a rozeštkala se dlouhým, muivým nervovým záchvatem.

a

v

Za pl hodiny sedl otec Lamberk podlomený hlubokém kesle své pracovny, maje tupý pohled

zarytý do

chu

zem

jako

pokoený

blínu, a co teštilo

mu

vinník: v ústech

nahé jako mráz a temné jako smrt. F.

X. Salda: Vybrané spisy

iV

ml

hlavou, bylo zoufalství

4

50

„Nemám

dtí," opakoval

si

temn, „nemám d-

síly

do jednoho z nich vložil jsem všecky sny své a pýchy, na druhé snesl jseml všecku svou lás-

ku,

nhu

tí:

i

slabost,

9.

povrhly

mnou ob. Osud svých

sn, svých choulostivých zimomivých

sn

staec-

kých, které potebují tolikeré pozornosti a šetrnosti, vložil jsem do jejich rukou, a hle, ony hrají jimi

v mí."

A

zatím v

dívím

Frank svou sestru, tou do polštáe a

pokoji Michaelin konejšil

na pohovce s tváí zaryramínky potrhujícími sebou v boui již doznívající, tím, že imíDrovisova] na klavíru vášnivou skladbu, zdlouha z temna se prodírající, plnou odskok, jakoby chtla ztratiti se sama sob, a propadající se chvilkami do záhadných a neuritých pomlk. ležící s

Michaela poslouchala dlouho mlky a zdvihla na konec svou tvá, která mela v tu chvíli nco z polovdomí kvtinového kalichu, zvítzivšího nad dlouhou urážkou deštivého dne, a jejíž úsmv, odpoutaný od žaJu, napojil se již první krpjí snové krásy a volnosti tvrí. „Franku, jaká hrzná vc jest život," promluslab ze stísnné hrudi po nkolika vteinách, v nichž hledala sebe celým úsilími své vle. ,,Kde jest hudba Orfeova, která spoutá všecko temné šívila

lenství našich dravcích

pud? Kde

tóny, v nichž

zjihne všecka naše hrdost, v kterou jsme vkováni?

Slyším etzy, které mine objímají, slyším, jak iní a zvoní. Nalezni magické slovo, zaklínadlo, v nmž se roztaví a jímž spadnou s mých úd; a nalezni melodii, kterou se rozplynou a odtekou, jako od-

51

plývá na

jae

led,

vznitel

ek

dlouhé a dlouhé

msíce." ,,Ne, Michaelo, já zpívám posud zvrácenou rozkoš našeho srdce, jen zdánliv tak nžného, rozkoš srdce libujícího si v kontrastech a opíjejícího se jimi tajn. Temmá eka silné vle prostupuje posud naši bytost a podemílá její behy, a rve ji ve svj horoucí vír; a jediné utišení, v nž mohu

muiv

posud jen utišení plnoní, kdy ustydne pod ledovou tíští svtel nebeských, jež ponese na své hladin. Jest nám souzen kdy jiný mír než toto chladné zkonejšení plnoní? Nevím; vím jen, že v slabých chvílích touží po naše srdce, ale že pijdou vždycky chvíle silné, jež zastydí se za své mkké sestry a zradí a zapou je." doufati, jest

nm

Trvalo nkolik

dní, než starý

Lamberk

své síly a pipravil se k odjezdu, ale odjel

konen

sebral

pece

do Skotska ke svým velkým podnikm stavebním, vzpímený, zdánliv nezkrušený a hrdý. Avšak pohled jeho na perone nádražním penesl se pes syna a dceru, kteí jej formáln vyprovázeli, a stanul dlouho u starého sluhy v pozadí, tetelícího se jitním chladem a rozmrazeného jím až do starých vystydlých kostí, jemuž nedávno zastelil se jediný syn po život marn utraceném, a objal jej dlouhým bratrským objetím. kteréhosi mrazivého jitra

III.

„Pepadl mne

tenkrát jako dravec", opakovala

po kolikáté skoro nevdomky Kornelie, seštíhlená ješt novým smuteným rouchem, zachvívajíc se zimou v beskném jarním slunci, jež vpadalo do pokoj zpustlých smrtí matinou. Teprve dnes, v tomto slunci, prosvitnuvším z mrak a chmur nkolikatýdenních, rozstoupil se byt ve zvláštní, podivn teskné prázdno, jakoby ho byl naplnil paprsek svtelný dálkou své nekonené pusi

dnes

již

sté pouti.

Bylo to slunce pobledlé ješt a pi vší výbojduchové, slunce, jež tvoí fantomy spíše než msíná noc a dotýká se víc než ona brány zmueného srdce a rozezvuuje je, zakuklené v útoící vlnu sn a vzpomínek, s nimiž dovede Pesladké svátení ticho, se tak snadno spojiti. uvdomující se samo sob slabým cvrlikáním ptaím, leželo nad uzavenou zahradou i celým prázdným okolím a nalévalo se chvílemi jakoby moca unášelo jej janým píbojem, až zdvihalo ko lod i s Kornelií daleko od lidí na bezestopé moe. Ticho a svtlo, slité v jedno, vely a šunosti jaksi

dm

53

mly

chvílemi jako

ervnovém

pobouený

velí v horkém

roj

nedávné mladé ošetovatelky, bdním pedráždné a utrpením zmuené a tup zahledné nyní do proud slunených. Kornelie žila od setkané s Frankem. Lamberkem rozdvojený život: stále ležel na ní skoro jako ruka jeho klidný a živoišn teplý pohled a vlastnil

si

ji

v mysli

dni

možno

vlastnictvím, jehož nebylo

setásti.

Konala všecky své povinnosti k nemocné matce pesn, spolehliv a vrn do posledních sil, až klesala únavou, ale to všecko, ku podivu, i vrnost spolehlivost, ano i láska a bolest její zdálo se jí do znané míry automatické a jen z ple pravým i

její duše: druhou, a jak se jí zdálo, závažnjší pli vznil onen neodpustiteln a nestoudn pokojný a sebevdomý pohled. Marn kleela ped ním, marn spínala ruce k nmu, marplakala pokoující slzy: byl zde a neopouštl

vlastnictvím

n jí;

stál

A

nad

ní

byl zde

a ovládal

jí.

nyní, dnes, v tuto chvíli

s uritoa naléhavostí vtší, než kdyby byl pítomen hmotn. Ano, stál nyní za ní, srdce jeho bilo a tvoilo život, a jeho oi, velké dobyvatelské oi, i

stí

oi poloboha nebo

objevitele nových pevnin, spoívaly na ní; vdla i ve snu, že staí ohlédnouti se a že jej spatí v pokojném proudu jeho teplého pohledu jako hvzdu koupanou a nesenou vlastní záí. A cítila v bezejmenné hrze v tu chvíli, že bude tak již pro vždy: že kdosi

peložil z

pramen

cizího srdce a

jejího z

cizí

potud,

pokud dovolí

slunce

není

již

jí,

zdrojem

života,

hrudi

že

a že

napájeti života,

se

tryská

bude z

bylo-li

žíti

nyní jen

nho. Ne, jím

kdy;

54

slunce, které

sem nyní

jevištním, písvitem,

vtéká, jest jen

osvtlením

který volá a láká mrtvé

stí-

ny a
5S

o hypotesách a metodách vdeckých, o svém pojetí uritých dob, o logice a filosofii djinné, o všem, co zajímalo sice její intelekt, ale co klouzalo hluše jako stín mimo její duši; co zdálo se jejímu nitru mátožnjší a lhostejnjší ne mlhy loského podzimu a co pece, k jejímu podivu, rozehálo obas jejího host a vdechlo slabý churavý rumnec v jeho bledou líc. Ješuta navštvoval mnoho a pravideln posledhistoriky,

niezi

dobu Kornelii, a dívka, otuplá bolestí, pijímala jej s trpností, kterou si vykládal kiv jako ní

zájem; a

mlký

obasná

jiskra,

zrak, tryskala

z

rozdoutnavší jeho bledý

pošetilých nadjí, jež vytr-

vale rozdmychovala jeho oddaná, slabošská a pokorná touha. Ješt týž veer, kdy seznámil Kornelii s

Lamberkem,

vrátiv se

dom

a díve než

se po-

noil do obvyklého studia, pedjal jakousi bleskovou pedtuchou dosah svého inu a zalitoval ho pokoeným tísnivým studem, k nmuž pidružila se slabošská, podryvná a mdlobná nenávist k mladému inženýru, nezpsobilá, aby vydala plamen mužného oteveného odboje, nýbrž stravující sebe sa-

mu

v plíživém

dýmu

závistné zloby.

se hned tehdy, že napraví, skutek, že nepinepedložený pokud možno, svj pomene Kornelii nikdy ani jména Lamberkova, na že odpoví vyhýbav a pípadné její dotazy po neurit a sám že zabaví ze všech sil mladou dívku, opede ji svou pozorností, upoutá svými hovory a ponvadž Kornelie opravdu nikdy ani z daleka nenarazila na jeho soupee, uspala se podezíravost Vítova a zadímla v jakýsi pokojný sen,

Ješuta

ustanovil

nm

;

který

blížil

se chvílemi

pi vegetativn povaze

to-

56

hoto

lovka

až štstí. Ale stailo

mu, potkati kdysi

Franka, aby zrozpaitl ped ním náhodou na jako ped nkým, kdo zná tvj tajný hích. ,,Pro jsem jen takový prokletý slaboch", lál si, odcházeje od nho; „a pro nedovedu eliti mu vzdorem a chladem, položiti svj tvrdý pohled mezi nás jaulici

ko píkop pevnostní?" ,,Není na svt jiné viny než slabost," mumlal po chvíli polohlasn jako trapn nahou sentenci, která pokouje svou mrazivou jasností; sebemrska, již byl, neodolal a pešlehl se jí jako dtkami. A ne již tucha, ale jistota, že ti dva, Kornelie a Frank, jsou si pedureni a že on rozluuje je od sebe a tží z jejich odlouení, prošla mu myslí. „Ano, touží po nm, nyje po nm, celou svou bytostí, vší její polaritou jej volá a vábí a láká. Ale neláká tím k sob své záhuby?" Zadumal se na chvíli: ,,Nemá-liž Frank Lamberk pohledu, který mámí ženy a klade se pokojn a bezpen jako a vlastní si je ve vlastteplá ruka pánova na nictví, z nhož není úniku? Nemá-liž tvrdé duše vladaské, která jde jen za výbojem a jíž vláda jest totéž jako rozkoš; a která nezná spoinouti, pokud mihotá se v ní poslední jiskra síly a života?

jakým

n

A

nemám-liž já práva, ano vlastn povinnosti, oddalovati ji od jejího neštstí? Stavti se pekážkou mezi ni a její zhoubu?" „Pokrytecký moralisto," zasmál se za chvilku skípav sám sob. „Jesuito, jesuito! Víš sám nejlépe, jak prázdné jsou pedstavy a jak pustá jsou slova jako štstí a neštstí, prospch a škoda! Víš sám, že jen jeden pojem rozechvívá a rozehrává tvou mrtvolnou, zatuchlou duši, že jen jedno slovo

57

zní

tvému sluchu plným pízvukem kladiva, dona kovadlinu a krušícího všecko, co mezi ním a ní: Osud. Nevíš jinému než je-

padajícího jesl

ho smysln hrzné nutnosti, ty, nevolníce churavých nerv, píliš pozdní syne otce píliš starého! Jsi celý vyplnn touto vrou slaboch, eský malomšáku, špatn pebarvený v modernistu! Nevolníce z nevolného národa! jiného možno ti viti než v osud? Desetkrát a dvanáctkrát penesl se v posledním pl tetím stu let pes malomocné porobené lebky tvých malomstských kopyty koskými palaši jezdeckými, a tob, tob vrodil se již v duši pi jejím poetí, jako ona vtlila se v tvé slabé ubohé tlo, nejhorší jeho nemoc a nejzbytenjší jeho neest." A na ráz stanuli ped jeho duševním zrakem jako utopenci z vod vyplynulí jeho dd a pradd, jak znal je oba ze svých dtských let, skoupé, sobecké, vysoké a suché starce, zaujaté cele množením statku, otroky hroudy a syny strachu, neznající velikých vášní, oddané jen malému tajnému, zatuchlému híchu; a vyvstal i otec, jen| odtrhl se první od pdy a rozpadl se, první svého rodu,

Ve

dd

i

svým lidem a ztratil tím poslední špetku síly a velkosti, která vrhala chvílemi ješt hasnoucí pablesky na jeho pedky, by pošlapané a ponížené;

se

lovk

zmšátlý,

porušený velkomstem, naplý jeho potmšilou chytrostí; svdomí rozeklanié, snoubenec, jenž pestoupil ze zištnosti z protestantství ke katolictví, aby oženil se s bledou, churavou a obstarožnou dívkou z místní mšanské šlechty; nedstojný manžel, jenž zrazoval pak svou povadlou cho zcela

již

jímž prošel ne beztrestn, a

S8

tmavou animální služkou cikánského typu a který vystavl pro ni a své dva levoboky domek na tešové stráni nad mlýnem, aby napodobil takto s

sousedního šlechtice, odmujícího podobn své mirozlomený sedlák bez pýchy stavovské a rodové, jemuž bylo potebou, vynášeti se nad své okolí, a který nedovedl toho jinak než tím, že zvával si na dlouhé kvasy a pitky mstské úedníky a chlubíval se pak jejich pátelstvím, zrozeným z opilství a pracn udržovaným dary a nesplatnými pjkami; a posléze slabošský hypochondr duše a tla, jen| poston^ávial sobecky s piplavou dležitostností, jako malodušný a zbázlivlý utíkal se nyní sobecky ke knzi jako k pojišovateli proti hrozivé a nejisté budoucnosti. Pro nejsem z lidu, pro jsem z polopanstva? Pro prvotné, ostré a spolehlivé instinkty mého rodu byly otupeny a uspány tímto nesmyslným satkem vyvráceného sedláka s bezkrevnou odulostnice;

mírající

poloprinceznou,

zumní rodie

byli

ped

šílenec

níž

jen

polojeptiškou,

by zaveli vrata

za

níž

ro-

klášterní,

ale

mohl otevíti dvée

ložnice

manželské? Pro mne nenauili v mládí užívati rukou a nohou a pstí a neht, pro mne uili choditi po chdách, pro oblékali rukavice, pro halili krk v shawl, pro mne znžnili a seslabili? Pro mne nenechali buto zahynouti nebo ozdravti venku, v tahu vtrném, ve rvakách a bitkách s jinými hochy vesnickými? Pro proti mn, slabému od narození a churavícímu celé dtství, obrátila se ta trocha energie matiny, aby mne vznila doma, abý mne niila za záminkou, že chce mne ochrániti od možného úrazu nebo tušeného

mn

mn

59

nastuzení?

Pro

n

práv

já

modláské vášn,

musil se

oblékati a

strojiti

svaté loutky, kterou proslula

Pro mne

již

státi obtí její istotn a zdobve svém mládí?

na mitvolný oltá své opií lásky tato nemateská bytost se zvrácenými instinkty;

pro

postavila

ona, která nesnesla vedle sebe samostat-

ného

života,

silné

stále

mnou

a

druhé

bytosti,

pokud

neustala,

obklopovala se neumrtvila

mne

zdobnou a istotnou a trpnou loutku, jež se málo jejím neustálým pevlekm jako jejím plánm a snm životního urení? Jak závidl vždycky instinktivn, hned od dtství, svým chudým, ale zdravým a kepkým polobratrm, bastardm svého otce, tuženým záhy ve vší nepohod životní, již jakoby osobní statenov

bránila stejn

chtli dobýti si cti, které odepíral jim zatuchlý a jeho mstný ád právní a spoleenský! v nich hned od poátku píští pány a tušil Jak vladae životní, kteí budou dobývati a množiti, kde on bude ztráceti! Lané barbary vedle unaveného resignujícího ddice ehosi, co nachýlilo se k pádu! A dnes opravdu tvoí život oni, podnistí

domov

katelé a

prmysloví dobrodruzi velkého

stylu

na

Balkán mezi mladými národy, zatím co on s odporem tžko a špatn pekonávaným rozsekává a pitvá historické mrtvoly.

tem, zatím co on stojí

Dnes

opíjejí se

oni živo-

ped ním

rozpaitý z neznalosti, nezralý a nehotový a nevyzkoušený, odmítající jej s theatrálním gestem vylhané stoické ušlechtilosti, zárove i toužící po zhnusei ný jím. Matka chtla jej míti knzem, on opravil na

nm

tolik její tužby,

že stal se

historikem; ale jest tu

6o

odklon tak významný, aby dalo se souditi z nho na silnou vli? A pro vyvolil si toto melancholické emeslo? Nevdl toho urit; patrn jeho chudokrevnost, jeho soumranost, jeho plachá duše, odvracející se od píkrého svtla všedního dne a jeho hluku, zahnala jej mezi pavouky do archiv a posadila jej ped sežloutlé folianty. Žil tedy na hbitov, nebo pravdu ml Taine, když nazval d-

hbitovem lidstva, a množil jej nad to ješt. Množil jej pesn vypreparovanými kostrami, oištnými všemi moderními kritickými chemikáliemi ze starých legendárních fantastiností. Byl kritický chvíle, kdy vzdychal po historihistorik; ale cích-básnících jako byl Carlyle, kteí vyvolávali apokalypticky veliké soudné dny lidstva a opíjeli se zvicheným slovem jakoby odrážejícím sírné odlesky minulých katastrofálných blesk; nebo po historicích-prorocích a vštcích, kteí jako Michelet mli vášnivou víru lidu, z nhož byli vzešli, bojovali za demokratický svj sen a byli pesvdeni o nástrojích spravedlnosti a filosoficky mravním dosahu a smyslu dj, cítili zárove dramaticky a politicky a v koutech jejichž setmlých, romanticky kontrastovaných obraz žilo to chvílemi tajemn svtélkujícím a strašidelným životem jako jiny

ml

ml

dny, kdy záve stínech Rembrandtových; a zákonodárzvlášt historikm-moralistm a vidl Palacký vyvolávali oištný obraz cm, kteí jako djin minulých, aby nejen byly jejich národu po-

uením

pedevším a hlavn aby ospravedlnní a oprávnní do nového života, aby rozkesali jimi svatou jiskru mravní hrdosti a odvahy v mladé hrudi: ti pede všemi dali

mu

i

výstrahou, nýbrž

jakési

6i

zdáli se mu dlníky lovenství, formujícími mladý kyprý hromadný život lidských rod, vonící ješt jarní prstí, mnoucími jej ve svých rukou

tvrích a sdlujícími mu nco ze své nadjemi nebo báznmi zmítané horenosti. Vedle nich jevil se sám sob ve chvílích tísnivého sebepoznání jen úedníkem nebo astji ješt skoro božsky

pesn

fungujícím odosoben>Tii

vdeckým

strojem,

stejn jemným jako kehkým; byl pouhý mikrolog, pracoval lupou tam, kde oni básnili ohnivým rydlem nebo rytíským meem roztínali navalené tmy nebo mlhy. Jeho drobné práce jsou kritické, ano, až píliš kritické, dodal s pošklebnou ironií, takže nezbude budoucnosti ani nic kritisovati na nich a ztratí tak na nich i poslední špetku zájmu jejich ;

vdecky zastaralé nebo, jak zní zdvoilejší tervdecky pekonané, ale žijí a žijí pitvornou

jsou

mín,

a zlobnou ironií zvlášt intensivn od doby, kdy byly prohlášeny vdecky nedostaujícími nebo nevyhovujícími: žijí jako díla krásné prosy, jako vysoká a ušlechtilá belletrie, báse nebo essay, jako díla mohutného výrazu a vášniv naléhavé formy, jako zhmotnlé stopy spanilého tvrího ducha, který porobil si ve vlastnictví kus svta a perodil jej ve vyšší, celý a zákonný útvar, jemuž nic nemžeš ubrati jako z uzaveného prstenu božsky slunné melodie, aniž jej tím rozrušíš a roztíštíš celý.

Jak titrnými cizí

uitelé

zdáli se

všecka síla byla nakládala se celá jen na

jichž

dm

mu

a nesprávnostem

vedle nich

vdetí cosi úpln

universitní,

to,

i

proslulí

neurasthenikové, zápMDrného a vy-

jak vyvarovati se blu-

nebo nehoráznostem, takže

62

nezbylo

již

z

eho

kladu, které by

tvoiti nové

n,ítily

život

tchto lidí zvrhal se již nou vrtošivost: nevdli nejradji byli by ekli, že

skutenosti

v indiferentnost ani

síly

a

kolem sebe. Kriticism již,

je-li

jest bílá s

a prázd-

stna

bílá,

a

výhradou všech

erných teek, které se na ní naleznou a jež úpln a spolehliv spoítati pokládali za úkol dstojný svého semináe. Jejich ideál byl studený jako ropucha a nesl na svém tupém, pílí opruzeném ele v obroušených hieroglyfech štít všeho kleštnectví: nekonenou korektnost a nekonenou piplavost. „A fterwissenschaft" napadlo mu jako slovo, jímž mladý Rohde, zastávaje se pítele Nietzsche, odpovdl jako pstí sbalenou v posmšné fíkové gesto obhájci tehdejší úední filologie, Wilamowitzovi. Afterwissenschaft chechtalo se chvíli celé nitro, skládajíc si tuto pedstavu v

nm — a zdálo

se mti, že

opravdu vidí tento

dj

—

v jakési nesmírné faunské dudy, ústící v pištivou

píšalu a 'pící kozlovinou jak by se zahrálo na n, napadlo mu, k hexensabbatu tenkonohým vrávoravým staekm, mrskajícím obas ješt rouhasky své vyschlé boky pro vyhaslý chtí pseudotvrí, zmrhaný na vždy v oficiálním soužití s chladnou vdeckou chotí! Kde jsou blahoslavené nohy poloboh, z pod jichž mladých melodických pat tryskají prameny jako z proražené na jae kory ledové? Zpod tchto vratkých eunušských tlap stíká jen bláto s lhostejností opravdu ;

n

jejich odprce! i na Ale náhle ustrnula jeho tvá v posmchu, jakoby ped ní vyvstala píšera. Nekreslíš to svou podobu? Svj obraz? Tvá své bezbudoucné bu-

blátivou na

?

63

doucnosti? Nebudeš také jedna

tchto opeslých,

z

každým slovem kandidátku oficiální vdy, spolehlivý a uelivý žáku svých uitel? jest možné, vyváznouti ješt? Žíti, opravdov žíti z koen svého istého lidství, v melodii jeho koruny božstvím rozšumlé? Ale jest možné žíti, v plném smyslu slova žíti a netvoiti njak Neoišovati se, neposvcovati se veer zptným prohledem na brázdu vyoranou pluhem zapadlého dne? Rozhlédl se plaše po pokoji, jakoby byl vzením, z nhož váží možnosti úniku; a pudov pistoupil k oknu a rozrazil jeho polopivené rámy prudkým úderem, až jej v dlani zabolelo. Byla již poplnoc. eka huela z dálky zmocnným šumem, pikrytým ve dne hlukem rozboueného velemsta, a její hovorná tma, zdálo se, jaoplzle lysých opic, vyslintávajících

svou impotenci?

koby

se

Nejsi

kdesi v dálce

ustydlého nebe.

Medvdi

jí

již,

pojila

stoili

mlehvou tmou

s

se

již

k západu,

mnoho asu, zdálo se, odteklo již po obloze: vyplavilo hvzdy jako eka lesklý šupinatý písek. Co to jest as, prošlo mu náhle hlavou. Cím

a

mí

ne-li posouváním hmoty, pestavováním jenovou kombinací jejích složek a ástic, novou konstellací tles nebeských? Kus pohybu nejest to smysl bo snad práce bylo vykonáno této krátké vty, zárove tak prosté tak závažné: uplynulo tolik a tolik asu? Uplynul vk stromu, nebo zatím sestaral a vydal stokrát na podzim

se

jím,

—

i

ovoce, ano,

tomu rozumí. Ale uplynul

ku, který nezrál a neuzrál, jenž

poítal?

žil

i

as lov-

jen tím, že jej

.

64

Ano, celý vesmír

jest jen stroj

na poítání

a-

Vykonává pohyb a as plyne, alespo pro ty, kdož žijí pod tímto pohybem. A kdyby byl nkdo

su.

nad

ním? napadlo

jej

náhle;

tam

by

asu

ne-

bylo?

Zachvl

nedostupnost pravé vlastní skutezatmla se ped ním jako nesmírný bouný vír moský a zacloumala jím jako první zateštní závrati. Trvalo chvíli, než ji setásl nervosním škubem celých ramen a než se zasmál suchým smíchem odemsty. Stroj, stroj celý vesmír jen stroj všecko n i c než nesmírný stroj a tím práv všecko. Ale jinak stroj než jak si jej pedstavovali pošetilí a pohodlní materialisté ped revolucí francouzskou; zlý stroj, který drtí slabé, který rozemne každého, kdo piblíží se k nmu neopatrn a dá se jím strhnouti. Stroj, jehož chodu a sil a složek bude se snad možno jednou dopoísti, ale jichž nebude možno nikdy ovládnouti, nikdy pozmniti. Stroj snad se strjcem, snad bez strjce všecko jedno, a se strjcem-li, ješt he, nebo pak musí býti tento strjce strašlivý ano, strašliv podlý. Složil z bídy a slabosti a nemohoucnosti cizí nejpitvornjší a nejúlisnjší hru... sob: cítím nyní, v tomto mrazení, které bží po mn, jak jej roziluje a lechtá tato strašliv zábavná hra, jíž íkají lidé svj život nebo osud." Cítil, jak dmula se mu hrud a jak srdce bušilo mu v adrech. ,,Utiš se," ekl si po chvíli hoce. Vzdor jest zbytený a víc než zbytený: škodlivý! Ruší pozornost, a té jest teba nad všecko. Stízlivosti mli by nás uiti ve školách; stízlivosti, jak vynosti lidské

se;

mysli

,,

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

,,

.

65

kolekám, kteí nepouštjí toho, co poentusiasm škodí, protože vhání rovnou pod stroj. A všecka moudrost mla by zníti: jdi oslí stezkou, drž se oslích stop; tak nespadneš do propasti. Není jiné moudrosti než tato záporná; alespo pro inne není jiné," dodal po pestávce. Ale v tom rozsvítily se ped ním ve dv božsky jasné zornice a stanuly na nm, pronikajíce jej až do posledního temného jádra jedinou otázkou: Opravdu není? Není temna, mluvil tento zrak; prchají stíny pede mnou a zbablost taje v mém požáru jako sníh ve svitu sluhnouti se

lapily;

tm

mn

neném. Ulekl se podiva v tuto chvíli a zaváhal. „Byla by spása v n,í?" Ale sotva prošla mu hlavou tato otázka, zalkalo již v n,m nco hlubšího než uvdomní, cosi, ím zasténal sám rozpolcený koen jeho stromu životního: Pro necítil jsi nikdy v sopráva na štstí tou jasnou a bezespornou jistotou jako právo n,a jídlo, když máš hlad? Pro vešel jsi stín mezi stíny a usedl v jejich popelavém kole, zatím co venku hálo slunce, vonla zahrada a zpíval pták? A vzpomínka na ortel Dantv, na, místo z jedenáctého zpvu jeho ,, Pekla", které nedávno etl a jež již tehdy zaeavlo mu ve zraku, prošla nyní vstebn duší jeho a sklíila ji; vzpomínka na verše, v nichž do jednoho z kruh zatracenských umísuje i toho, ,,kdo plakal tam, kde dovoleno jest radovati se", ,,e piange lá dove

b

esser dee giocondo". V tom pootevely se dvée a

bez zaklepání,

opravdovou vklouzla do pokoje v bílých nedbalkách mladá žena, bytná Ješutova, s vrkoem žitn plavých nebohatých vlas

plachostí více strojenou než

F. X. Salda:

Vybrané

spisy. IV.

e

:

66

s

na hlav pomrn malé, posazené na štíhlém, tle, jež jakoby ekalo ješt posledi statném ního rozpuku v kyprou rubensovskou zralost. Cosi nepokojného, až tkavého bodalo ze sivých nevelkých oí, zapadlých pod ídkým bledém oboím, které snižovalo celou hlavu, skropenou i nkolika pihami, v oblast plebejské nevýraznosti a hmotale

nosti.

„Pro

bdíte tak dlouho? Šla jsem

mohla jsem

A

mám

mimo

a ne-

o vás." když Vít mlel, stlumivši hlas v mazlivou nevejíti;

starosti

starostlivost

„Co

jest ti?"

A

zatím co zabodávala svj mlký, stízliv slídný zrak do jeho tmavého, nepítomného ješt pohledu, projela drobnou tunou rukou jeho kadeí posunkem, který mu byl dnes dvakráte odporný. ,,Na koho

mám

žárlit?

Na

kterou ženu myslíš

Jako by t byla obloudila nkterá; jseš celý zmámený, všecek nesvj." Krev vehnala se mladému muži do tváí. Poslední fantomy, které hloubily mu ješt zrak, unikaly z jeho zbablé, nestálé duše bolestným chvatem všech pekvapených a zaskoených. Aby zastel své rozpaky, objal svou zvykov lenivou a zbablou lásku, chvje se v nitru odporem, se zuby skoro zaatými. Chvíli uhýbal se ješt polibku: zdálo se mu, že musí lpti na jeho rtech posud jmén(o Korneliino. Ale za nkolik vtein, jakoby si byl uvdomil, že marn touží po této dívce, a jakoby chtl pokoiti její pedstavu v sob, uraziti ji a odemstíti se jí za její nepístupnost, ve to tolik v poslední

dob?

67

rudých

Katušiných, vlhce kulatými perlovými zuby, s vášní tak zoufalou a divoce odbojnou, že vybouil i tuto smysln lenivou bytost k novým pokoujícím dohadm a tuchám. „Šílíš? Co jest ti, pro Ježíše?", vykikla oprav-

vzdoru vssál se

clo

rtu

rozchh'pených nad drobnými,

du zdšena. ,,Nic

val

jí

.

.

ml ...

vztekle

ucpávaje se

.

jí

v

asu s tebou odpov, vleká ji k k

.

.

.

nic,"

za-

pohovce a

ústa dlanmi, které byly hotové, sbaliti

pi prvním odporu

jích

v psti a bušiti slep do dráždiv sytých a spokojených tváí.

je-

Nkolik dní po té ervánková záplava rozhoívala se niad Petínem, když Kornelie spchala po most vltavském do divadla, kde hráli dnes Li,,

Prsvitný soumrak zaléhal zvolna pele msto, houstna nejprve v úzkých ulicích; ve vlahém vzduchu tála šeík, nezcela rozkvetlých posud, a stíny byly teplé a žily tajemným vlhkým šerem, které pl lákalo, pl dsilo naivní mladé smysly. Život dlouho poutaný nepohodou, prodlužovanou tentokráte hluboko do jara, jakoby na ráz buši",

vn

roztál a

rozšuml

se jako

eka

z

beh

vystouplá;

výkikem dtským nebo bujným výbuchem smíchu dvojice vlna jeho vystiklá co chvíli rozpustilým

milenecké, které nemohla nevidti a neslyšeti tma-

vá písná poustevnice lásky, upiatá stejn na tle jako na duši. I

vže, které trely nedávno tvrd a mrazv a plískanic, jakoby dnes ve svém starém a studeném kamení, a bá-

ostnité

ponue do zjihly

jarních

68

n chrámové,

omládly v tomto nesmírném sladkém polibku vzdušném, kterým hrozilo odplaviti nebe rozjásanou zemi. Statisíce hrudí dmulo se dnes mocnji než jindy, aby vpilo v sebe všechen zdálo

píliv zdraví a

síly,

se,

který tušily kdesi zcela blízko

tsn nad sebou; desettisíce vtví a rukou vzpínalo se po svtle nebo po štstí a proplétalo se níavzájem:, jakoby jim takto mohlo mén snadno uniknouti; nesísln úst a poupat i pupenc otevíralo se lan a chtiv po prameni tepla a rozkoše a statisíce mladých bytostí nabízelo se ve vzrušeném naptí nevdomky muedvedle sebe nebo zcela

nictví lásky

de pijata. vala

i

a teštilo bázní, že

ob

jejich

nebu-

Temná horeka

opíjela všecko a zachvístarými lidmi jako stouuschlými ttinami, a míz?, v strovela, šumla a tryskala, jakoby

starými stromy

pající

povode

mech

i

lidech

i

chtla protrhnouti hráz jedinených bytostí a da-

v,

dostiknouti

výboj svého

z

nich

hvzd

a vnésti

i

mezi

n

šílenství.

Kornelie šla ovlhlými ulicem,i a zela, akoliv odvracela zrak a chtla nevidti, jak žrav leskly se bílé jako lakem natené zuby, ve smíchu odhalované mezi krvavou pletí rozchlípených rt, a vní-

mala pímo hmotn, nervovým dotykem na své pleti, jak sirné jiskry peskakovaly ze zraku do zraku a zažehovaly v tlech bolestn muivé požáry.

Zcitlivlá

skoro ze svého

dlouhou klausurou, nevycházející a ze své zahrady, vnímala

domu

magnetické fluidum, pelévající se z bytostí do bytostí, jako muivou bolest dráždného peptí nervového, a jediná touha rostla v ní instinktivn, touha uzavíti se ješt tsnji do své kukly,

toto

69

ješt neprodyšnji do svého nitra: moci býti Dafne, vrostlou svými údy do kory stromové! Jakási hrzná závra z tohoto divokého a strašného dje živoišného sáhla na ni, neuvdomlou posud, a vyvolala jí na ráz v mysli dtský dojem dávno zapomenutého odporu a dsu, který prožila kdysi jako dívenka zcela útlá nad krvav strakatým obrázkem ervené Karkulky, k níž neodbytn pitírá se vlk: i dnes pocítila totéž, co tehdy, horký morový dech z výhn otevené dravci tlamy, sytící se jen syrovým masem. A jako tehdy zavela pudov zrak ped touto sežehující skutei dnes ností; a upiavši se tsnji ve svj pláš, pidala do kroku. Skoro byla povdna, když octla se na most a uzela pod sebou utišující hladinu eky, valící ode s krásnou spolehlivou dlností své vlny, a ped sebou a kolem sebe ásti pevného kamenného msta, rozloženého po uritých, vytrvale vytváených zámrech a ádech. Žila poslední dobu cele ve svt Smetanov a mla blaživý dojem jako nikdy posud, že žije v boží dlani, jejíž teplo pije všemi orgány zárove; pehrávala si na klavíru výtahy z jeho oper a nedávno slyšela, cele a pokorn vzdaná mu jako louka slunci nebo jarnímu dešti, jeho symfonické arcidílo „Vlast". Rziv zlatý odlesk její hýivé mythické krásy ležel jí dlouho na duši; žila z nho skoro do slova a nechtlo se jí první dny nejen mnoho se pohybovati, nejen nic ísti, nejen jiným dojmm se otevírati, ale skoro ani potravy pijímati, aby

vk

co nejdéle nerozrušila tohoto božího požehnání, jež sneslo se

na

ni.

,,Tak musí býti," pravila

si

nkoli-

70

krát, „zemi, když cítí na sob zlatou vlnu obilnou, tak rév, když s celou nhou a úzkostí sleduje na sob rostoucí tíhu zrajících hrozn." Ejhle velikost," zamyslila se jindy, ,,ale ne velikost, která drtí nebo rozrušuje, nýbrž velikost, která povznáší k sob, šíí a klidní ti hrud, dává ti mocnji a více žíti. Je-li jaké víno srdcí, hle, to jest On, náš svtec a muedník. Jest teplý jako poledne a zárove mythicky velký a slavný jako plnoc, v níž spí naši první pedkové; jest dobrý jako pda, která ti dává za ránu rydla nebo pluhu chleba, a pi tom tajemný jako ona, nebo jest jen popel všech našich mrtvých otc, od prvního do posled,,

pemnný

kdy bylo. Jest jako prastará lípa u našeho nkdejšího jihoeského statku: listí její šelestí ti nad hlavou písní, v niž rozechvje ji nejslabší vtík, ale koeny vsáhá do tmy a obcuje jimi s hlubinami zem; bohatýi pod ní meli a dti hrají si dnes v jejím stínu." A zatím, co kráela takto po most a zela ped sebou starou vrnou eskou eku, nemohla nezaposlouchati se do jejího šumu zvýšenou pozorností, ,,Ano, tee v Gdur," ekla po chvíli, zdvihnuvši hlavu, ,,0 n jí dal tak téci a proto tak tee." A pohlédnuvši smrem ke skalám vyšehradským, pravila uspokojen: ,,Ano, stojí tam, nebo On je tam postavil svými harfovými akordy na ního, kolik jich

své první básn." A mimochodem vzpona vtu, kterou nedávno etla, nevdla již jasn kde, ale jejímuž smyslu porozumla teprve nyní: Ano, krásn jest na svt, píroda nemá nic na práci, než pisluhovati velkým duším a plniti jejich pání. Krásn jest na svt: nemžeš vyk-

poátku

mnla

si

í

[

\

71

nouti velikého

tvrího

slova,

aby nestalo

se ihned

skutkem! A všecka tíha na ráz jakoby s ní spadla. Cítila se náhle podivn bezpenou v jeho blízkosti. což mže se jí nco zlého Jde pece k

Nmu —

pihoditi ?

Vcbhla spšn do divadla a sotva usedla, oslepena jeho záí, první mocné fanfáry rozšíily jí

duši;

a hned potom vepádala

již

úžasn d-

sledná motivická práce této veliké symfonické bás-

n

sesílenou a jako novými orgány nadanou mysl dívinu ve svj zákonn krásný tok: sledovala moLibušin, tak pohádkov snivý a pece hrd uritý a tak staten si vykraující, slyšela vznikati motiv Pemyslv pod motivem Libušiným a pozdji teprve odštpovati se od nho v motiv samostatn rozkošatlé krásy celá tato hudba, silná i nžná zárove, vynášela ji pímo pod mythické slunce a upíjela ji jeho pokojnou slávou. A vidla již všecko, jak pál si veliký mistr, královský kouzelník Prospero, aby bylo vidno: zela tvá zem krásnou istou krásou pedpotopní, než zbrázdil ji všední den a malý trpaslií rod svou mlkou kolejí a stopou; vnímala istou ryzí linii velikých bohatýrských lidí, krásných i ve sváru; mimo ni, na dosah ruky, tekl pokojný tok mythického asu a nesl rok a jeho dílo, mrtvé i živé, svár i lásku, minulost, pítomnost i budoucnost, trojí ovoce jednoho odvkého stromu. Když prázdnilo se divadlo, vyšla Kornelie se zrakem nepítomným a pezírajícím nejbližší jevovou skutenost; a zachvla se, jakoby byla vytržena z magnetického spánku, když mladý muž potiv

—

72

na

ložil

pasil

ni

chvíli,

svj pohled silnjší teplé ruky a záaby pekonal moc velkého mrtvého

posud vznil. Pistoupil posléze blíže, promluvil, a dívka div nezavrávorala: byl to Frank Lamberk. Poklonil se a ekl jí klidn se svým talentem,

magnetiséra, který

ovládati ,,

lidi

ji

situace:

i

Spatili jsme vás

mocn,

zatoužila

z lóže,

sleno, a

má

sestra

poznati vás; nejen proto, že jsem

mnoho o vás vypravoval, ale i proto, že jste ji upoutala píliš svým zjevem," dodal po krátké pause, pronášeje ta slova tak, že ztrácela vší lijí

chotivosti a zdála se jen

Ml

vbec když

nelie, až

vati

vci

jí

obadná.

vlastnost, které vypozorovala Kor-

byla dávno

blízké

a

již

pibližovati

okouzlena: oddalovzdálené; líti

vci

ukrutná poselství do jakési chladné nutné zákonnosti a bráti jim tím hrot osobn muivý nebo pokoující a sdlení lahodná nebo píjemná obestírati ímsi, co bylo jako neuvdomení si jejich pízvuku: souznlo v vždycky mnoho vcí záro-

nm

ve,

mnohem

i

mno-

ho chvil vzdálených a nepítomných, jakoby

vstu-

více,

více než v lidech jiných;

povalo v duši jeho zárove s pítonrmostí. Popošli nkolik kroej ke skupin, která se rozstoupila.

„Michaelo," pronesl Frank

uvádje

Kornelii,

jíž

tišeji

se uklonil,

pítelkyn, nýbrž posud

než pravidlem,

„má

krásná,

žel,

dvakráte žel, známá, nebo nesmíme užíti pro náš styk posud jiného slova než toho zde, zcela šedého a neutrálního, slena Kornelie Nikodymová, o níž jsem ti tolik vypravoval z okouzlení po jediné setkané. nikoli

jen,

:

73

Uprav

mn,

prosím, sestiko, cestu k

její

tím že získáš jejího pátelství; a uvedeš pak v

pízni, i

mne

n."

Dívka, lehce opojená tmito slovy, obrátila k Michaele svj pohled ne zcela vrácený posud hmotnému svtu a pohlédla dlouze v její msínou úzkou tvá s vynlým mladým chrupem královsky dravím, jakoby chtla vpíti se v ni; a zatím, co potásaly si již rukama, pronesla polohlasit s nezvyklou u ní pokorou: jsem k vám tvá svou, tuším, pro ,, Obrátila vždy; má tvá miluje hledti do svtla, nenute mne, proóím, nikdy, abych ji musila odvrátiti."

Podivná tucha z dsažnosti této chvíle sáhla na Michaelinu a div jí nerozslzela. „Odkud znám tento hlas?" prošlo jí srdcem jako udivující otázka; a jen srdce odpovdlo v ní touto významnou nelogiností, na niž byl by se nezmohl nikdy rozum: Odtud jej znáš, že zvstuje ti jednoho dne v budoucnosti veliké a významné poselství." Vzpamatovala se a ekla, chýlíc se ke Korbytost

,,

nelii

,,Jak jste dobrá,

sleno; jak milá a dobrá! Ne-

zapomenu vám nikdy

této

oblažující

chvíle.

Vím,

takové slovo nás, samotáky; z nitra nitra svého je vynášíme, a jeli nepochopeno nebo znectno, nikdo ho již nenahradí naší oloupené duši." A dívky chtly se již rozhovoiti dvrnji a odluovaly se bezdky od ostatní spolenosti, když Frank ukázal na mladého muže, asi ticátníka, do pozadí poodstouplého, jenž nyní pikroil s lehkým úklonem suché, latinské, skoro prokonkolik

stojí

ob

74

sulské hlavy,

ponkud

vtší než bylo

úmrno

k tlu

ani vysokému, ani silnému.

Olivová ple, tžká víka

oní jakoby umdlelá

nad velkými hndými rohovkami, zasazenými oste odlišn v blmu, se zornicemi o suché jiske plovoucí v celkovém tmavém, sametovém a skoro zvíecím smutku oka, mocný skobovitý nos o nozdrách

podivn jemn skrojených a

rty lehce vzduté kladly

na tuto hlavu jakousi jižní smyslnou melancholii, ale i jižní rozhodnost a výbojnost, cosi zárove žhavého i chladného, násilného i rozmyslného: masku stratéga na obliej smyslného a unaveného arbitera elegantiarum. Tato dvojí polarita uila v této hlav, kterou smoln erné, nehusté a pihlazené vlasy, v pli rozísnuté, vykroj ovály jakoby pro

mén

minci caesarskou, i muže pozorné rozlišovati rzné vrstvy a ísti rzné zámry a pijímati ji vbec s jakousi nedvrou, kdežto ženy podivn lákala a fascinovala, snad svým spojením charakternosti a bezcharakternosti. Byl ženatý, ale jsa úpln lovk konvencí, oženil se jen z hospodáských a žil, jakoby byl svobodný, bera ženu do spolenosti jen zídka a jen pi píležitostech

dvod

ófficiálních.

mj

nepítel v jedné osob, báspedstavil Frank mladého muže, „partner nekonených debat, nebo tak jsme již klesli, ó nesmrtelní, že nic nepracujeme a ne„Ejhle,

ník Alexandr

ustále se

pítel

i

Pirkan,"

peme

o

všem možném

mn

i

nemožném."

a snižuješ mne: jenom nevzácné dámy," pronesl s lehkým úsmvem mladý básník, „nepítel, který nezradí nikdy svého ,,

Ubližuješ

pítel,

75

nepátelství k tob,

bo

žije

z

ponvadž by

nepátelství

,,Není

to

men?" otázala

trochu se se

zradil

sebe,

ne-

k celému svtu."

drahý

olej

na

životní

pla-

smíchem Michaela.

Nikterak, krásná sleno; nestojí mne mnoho, nikdy. opatuji si ho velmi levn a nedochází Jeden nebo dva letmé pohledy na zvláš hloupou tvá lidskou, kterou uvidím ráno na cest do kanceláe, práv erstv vyspalou, umytou a uesanou do své nejnevinnjší podlosti nebo, je-li nouze, pohled na ospalou, lysou lebku mého šéfa, dvorního rady a tento pramen nevysychá nikdy a neselže nikdy staí mn, abych zásobil se na ,,

mn

—

—

A

mn

bozi a potkám-Ii nkdy pejí-li svého masitého obrýleného professorského kritika, Aristarcha a Zoila v jedné osob, Pirkanomastixe, jenž vyhlíží jako njaký nesmírný krtek erstv teba již celý msíc jiz koze stažený, není ného podntu a já prýštím opovržením a hnusem k lidstvu jako accacia vera v Nubii a Kordofán gumou arabskou."

nkolik

dní.

mn

Tato

tiráda,

pednesená

s

nejvážnjší

bez pohnutí jediného svalu lícního,

ním

pravým

tváí,

um-

mimické komiky, rozesmála celou spole-

jižní

nost,

s

zvlášt dívky, jež ukázaly nedávno ješt dtmi.

bezdky v

tu chvíli,

že byly

tomu

tak," ekl, pistupuje na žert Frank, Pirkanomastix takovým vzncovadlem, abych užil tohoto spanilého modern eského slova zachovej nám ješt dlouho jeho vynálezce! by národ vybaviti tvého Thersita za živa jakousi yedlejši pensí a po smrti tvé a „Je-li

„a

je-li

ti

— Bh — ml

76

ovšem

postaviti jeho kostru dokonale vyi jeho preparovanou do tvého interieuru." to rozhodn milejší," „Za živa bylo by odtušil Pirkan, „ale pokud se týe pense pro mého bezdného dobrodince, souhlasím úpln: položme k ní ihned skrovný zárodek" a smekl klona svébouk, jakoby chtl do nho sbírati ho kritického odprce, s gestem tak neodolatelným, že nová salva smíchu byla mu odmnou. již, jsme pošetilí jako malé dti; jsme ,, Dosti zde sami a budíme pozornost," ekl kárn Frank již a dal tím hovoru na ráz jiný smr. Ostatn chtl jsem s tebou porozprávti o vcech zcela jiných," dokonil, sklánje se k literátovi. Dívky vyšly první, vráceny byvše stízlivým slovem Frankovým své dosplosti a tíze životní, do vlahé noci pedletní, jež ležela ped nimi jako rozlitý chobot mlkého prhledného moe; a sta svtel ji žehlo a klidnilo duši, zpízvuujíc bezpenost života a svta; a pece v mysli Michaelibouil svár otázek a dohad: Miluje ji? Nebo ona jeho? Hle, o bratra tvého jde, kterého milovala jsi posud nad všecky a jímž byla jsi milována nad všecky! Mohla by vklíniti se mezi tebe a nj tetí osoba, žena cizí, a rozrušiti tento vztah, na nmž pracovala jsi vášnivji než pták na svém hnízd a vela na své plástvi medné?

mn

máky

,,

n

A nedvra

vstávala a klesala

stídav

v

její

zneklidnlé mysli, jak kráela vedle cizí dívky písné krásy a tichých, uzavených a ušlechtilých zpsob a hovoila s ní o jejím život na venkov s matkou nyní mrtvou a o sirob v cizím velkove spolenosti jediné tety, sestry matiny.

mst

77

která

pesthovala

se

k jejím naléhavým prosbám

domácnosti. Odhadovala každý pohyb Korneliin a obracela nkolikráte a vážila nkolikráte na vážkách nejjemnjších každé slovo její; a pocit, niím logickým nezdvodnný, nijak neplynoucí z toho, co vypozorovala, pesvdení, že v osob této dívky piblížilo se k ní poprvé opravdové neclo její

bezpeí

nebo alespo

životní

cosi

neznámého a

zá-

ludného, rostlo v ní bezdky. ,Jest opravdová," cítila, „tím ná, tím

he!

he!

Jest est-

samotáka, na vnjšek chladná ale uvnit jist žhavá a vášnivá. Tím he, Jest

a tichá, tím he!"

Zvláštní kalný nivost

nebo

cit,

jehož nepoznala posud, ev-

žárlivost, které

nebylo pro

ni

neobírala se posud ani v obraznosti, mátl

Rostlo v ní cosi,

nou

cítila

jasn, co hrozilo

posud, ji

jí

jíž

náhle.

pem-

celé její osoby; vešlo v její bytost dnes cosi,

co zanechá v ní

již stopy a co nevyjde až v posledhodinu s duší její. Kdosi jí ukivdil, kdosi rozrušil na vždy svatý ráj její nevinnosti a naivnosti; s rachotem zapadla za ní v tu chvíli jeho brána. A bída její byla v tom, že nedovedla ^ni tohoto kohosi jmenovati; že na otázku po musila jen odpovdti: náhoda nebo život.

ní

nm

Slzy draly se jí do oí, a úsmv^, který velela na rty, cítila to, tuhnul v jakousi trapnou a rozpaitou mimiku, jež ji pokoovala pokoovala dnes poprvé v život. si

—

Toužila dom: ó moci vyplakati se v nejtmavším kout, není-li již hrudi mateské, z tohoto zmatku! ó moci dovzlykati se zapomenutí!

-8

uarování navrhl Frank, aby dopak odeslala naped dosvou prvodkyni, vyslanou za ní ped divadlo. Ale jako

z

provodili Kornelii, která

m A

šly

se

jeden

most tystupem, nebo Frank zapedl

nyní zvolna po

každou z

chvíli,

nekonených spor,

zastavujíce s

tentokráte

literátem

o moderní

hudbu francouzskou. Pirkan slyšel nedávno v Paíži Clauda Debussyho operu ,,Pelléas a Mélisanda" a byl jí oarován; hájil tohoto Francouze jako mistra budoucnosti proti Wagnerovi. Ano, on jest hudební Racine, piostoval básník svj panegynejistší božská harmonie svtelná, a vy jste barbai, kterým unikají a budou unikati tyto nehmotné skoro, nezvažitelné kvality francouzského ducha. Ó vy teutoburští medvdi i s vaším Beethovenem, i s vaším Wagnerem! Takové hudby, jakou píše Debussy, jest teba: zdá se mi, že jest tvoena z hlubšího ticha, než kterého dovedete se vy vbec doposlouchati. Wagnerova symfonická tká jest nešlechtná zdivoilá houš anglického parku, všecko z jednoho kusu, osnova nerozluitelných prostupujících se frází, cosi slitého a hutného, nemohu dýchati, co mne znáco mne dusí, v rik,

mn

em

A

Debussy jest vedle nho klassická architekturná Le Notrova zahrada francouzská, sám ád, sám vzduch, samo svtlo, sám prhled a výsiluje.

pi vší nervosnosti a pi všem svém smyslném kouzlu klassik,

hled! Jest to klassik,

tkavosti, delikátní,

Podává samé vteiny duše, prchavé a odstínné, a ohe chvje se v každé z nich slunenou jiskrou a hasne, aby se klidný, slunný impressionista!

o vteinu dále novým bezdýmným žárem; maluje malými zánými dotyky, které klade vedle zanítil

79

sebe. I

e

i

Není znásilující tyranie v jeho opee, není o t v u, které vážou drama od poátku do

ni

t

i

konce, není houžví themat,

chtjí v

které

hudb

osobnosti a karaktery; jest jen mi-

podati trvalé

lostné opojení chvíle, život, který se

mní

neustále

a neustále rodí se znova sám ze sebe. Jeho harmonie jest opravdu harmonická, má svj základ i svj cíl v sob samé. Vypíjí celé kouzlo vteiny a nestará se o nic jiného;

bemeno

neobtžuje se karakteristikou,

tžké pro její útlý kvnedbá o pravdu, protože hledá krásu a trhá ji tam, kde kvete: v zahrad oištných zjemnlých smysl, bez wagnerovského keovitého dusbylo by to

tinný stonek

na,

píliš

:

bez jeho metafysické eskamotáže.

Má

smysl-

nou volnost své rasy, její božskou lahodu a pohodu; jest to moderní Mozart, po dlouhé tyranii barbar zase jednou hudba lovka opravdu kulturního, který nechce od jahodníka jablek, jenž žádá si od hudby hudby a nic jiného, zejména ne schopenhauerovského traktátu o popírání vle k životu. A té duchové lehkosti! Orchestr dobrovoln zúžený, rozdlený, plný jemností

dobe

jsou pro každého; není zde

ukrytých,

nebo

ne-

hromadných effekt,

barev zvukových, každá žije pro sebe jako ve svém istém duhovém vidmu, zasnoubena jsouc

slitých

s

jinými,

ale

nezmtena

s

nimi!"

pathosem Lamskoro Hanslick neblahé pamti r e d v i v u s. Tys nevyléitelný dekadent a neurastlienik, který nechce nic od hudby než lechtadlo nerv nebo intelektu, ornamen-

„Až potud a

berk,

,,

zadrž,

vykikl

nic dál,"

nešastníce: ty

jsi

s

již

i

tální

ba

krajku pro sluch! Ty nevíš, že nám jest hudvážného a opravdového jako život a

cosi tak

8o

smrt, že

nám

vášní a utrpením,

smrtí a nonarozením, kdežto tob a tob rovným jest požitkem, po-žit-kem," slabikoval s drazným opovržením Frank. Chápeš celou bahnitou nízkost té pedstavy a toho slova?" ,,A víš," pokraoval ihned, nedovoliv odprci, aby se vzpamatoval a jej perušil, ,,víš ty, že jediný veliký skladatel nové mladé Francie sluje Berlioz a jest

vým

,,

již mrtev tyiaticet rok; a že neznámý a nepochopený nebo špatn chápaný dnes vrátí se

jest

ponvadž

zítra,

nj

není

možno

K nmu

ani

jej

obejíti ani

pes

pro pouení, co jest to hudba, co jest to její genius i démon v jedné osob; co jest to býti posedlý hudbou jako áblem a pejíti?

pemniti

se celý v jediný nástroj, v

ohromnou

pí-

ona neustále duje, a neplakati již svj plá a nesmáti se již svým smíchem a nedýchati již ani svým dechem, ale plakat jí, smáti se jí, dýchati posléze již jen jí! A víš, že ml jsi na šalu,

do

jdi

níž

nho

mysliti práv dnes pi Smetanov ponvadž nebylo dvou duch bližších si lioz

,,

Libuši",

než Ber-

a Smetana? Ale ty a všichni tob podobní národ a vlastn celý národ dávno již

v tomto nevíte,

A

co jest

s

ponvadž

í 1

a."

vztáhnul ruku

Pirkanovu, jakoby

jej

chtl

smrem

zadržeti

ke kabátu a k sob pi-

osvdenou pevahou mimického klidu: Hlete, sleny, on chce pesvdovati patrn knoflíky mého kabátu o své síle; dkuji táhnouti, zvolal literát se svou

,,

pkn

za

n." Dívky

se rozesmály, a Pirkan dodal se stejnou

vážností jakousi

dstojnou reservaci:

8i

„Ty

jsi

stoupenec násilí a ne

síly,

a násilníci

jsou všichni tví Beethovenové, Berliozové a

nerové. Barbai, plebejci! Ale a konvence, nezapomínejte

my

na

to,

Wag-

vkusu prosím, pane

jsme

lidé

Lamberkul" Nezapomínám, pane Pirkane, nemohu zapo,,

menouti,

ponvadž

mn

to

vnucujete

za

každým

krokem. Jste všichni zde více mén dekadenti, zatuchlá mrtvolná plíse, rez, usazená na starém nádherném mei; proto deklamujete neustále o vkusu a konvenci, ponvadž pro sílu nemáte již smyslu: ostí vaše jest otupeno a uhlodáno; pijímáte již jen, opakujete již jen, ale netvoíte! Není smšnjšího národa na svt nad tento, vy víte to, nesmrtelní; národ prý demokratický a mladý, sám lid, a nemá nic na práci než otravovati se kde kterým starým aristokratickým jedem západní Evropy! A až zítra obrodí se snad národové osmanští, vy proti nim budete hájiti všecku dekadenci, již oni setásli! Chcete b>l;i vždycky papežštjší než papež, royalistitjší než král!

Mli

byste kleeti

ped

ve-

likými plebejci, jako jsou Beethoven a Berlioz, ped výtrysky nových mladých sil ze staré hrudi zemské

a napájeti se z nich, a vy zatím uíte se s námahou a pracn omdlévati vkusn ve vni vyplých voavek. Mli byste žíti v nejsilnjším tahu vtru kosmického, aby pln rozdmychal vaši pohaslou jiskru životní, a vy uzavíráte se do zatuchlých hrobek a milkujete se s trouchnivícím hnilobným devem z historických rakví! Vy nevíte, že Beethoven a Berlioz jsou lidé obrozeného svta a omlazeného lidství; vám nepraví nic, že stvoili hudbu mladých demokracií, lidových hromad, které vztáhF. X. Salda:

Vybrané

spisy. IV.

6

svou uazenou kyklopickou ruku po zlatém vínprvní, že sluší stejn dobe a snad lépe jejich osmahlé divoké hlav o tvrdých, erných, vzpurných kuerách, než unavené, popelavé, olysalé Ibi imperátorské Dovedete vy, umlci národa kdysi nejvíce a nejdíve revoluního mezi všemi, pocítiti omamnou rozkoš mladého Berlioza, píšícího v ervenci roku 1830 svou kantátu pro ímskou cenu ,,za suchého a mdlého bzukotu zabloudilých kulí, které opisovaly parabolu nad stechami a rozpleskávaly se na zdi u jeho oken, a vycházejícího, když byl dopsal, uliníkovat v Paíži se svatou luzou, v ruce maje pistoli?" Nemladého vína nco jako vane z tchto do hlavy chodstoupajícího ulicích a rozlitého po

ly

ku caesarskéni a ukázaly

!

vn

ádk

cm?" A

po malém oddechu:

Nemohu ísti zejména Pamtí s klidným srdcem a ,,

rigoval v Pešti

jedné episody se

z

suchým okem.

svj pochod Rakoczyho,

jeho Di-

tuto hud-

bu thotnou revolucí jako bouka blesky, a všecko posluchastvo rozechvlo se, jakoby prach zapl ve vzduchu. A náhle dote se k nmu ošuntlý chuas o tvái podivn vznícené, vrhne se k nmu jako šílenec, obejme jej a nejbdnjší pod sluncem francouzštinou blekotá nkolik úryvkovitých podivu: „Anjo, lano, veliká bitva ... Nmci psi!" Není-liž pochopení z tchto úst, chvíle ekstaze darovaná této ubohé, vrné a estné duši, nadje rozdmychaná na chvíli v jejím popelu vtší odmna umlci než chvála všech sytých, dobe trávících znatel a odborník, jejichž ospalou znudnou požívanost vzrušil jsi novým rafinovaným soustem?"

vt

83

A je

po malé pestávce, když mleli,

všecky,

zcela

již

k sob:

,,A

pedbhnuv

pomysliti

ped nemnoha léty mladý eský malí, také cítil takto Pochod Rakoczyho jako byl

si,

že

který jarní

boui, ples smysl a hod srdcí, že chtl a mohl to namalovati a. že všecko zstalo pece jen troskou!...

Vru, tžko

nezkysnouti

jest

pedasn: sám

zde nesestárnouti nebo na sob cítím, jak styd-

mlze všeobecné skepse a lhostejnosti, jak dusím se v tomto pavém- dýmu všeobecné zloby a vzájemného záští. Ano, veliká škola zbablosti jest zde, jedinená snad na celeni svt: nevím, rodí-li se zde již zpotvoené eksistence, ale jist vychovávají se zde ve vzácnou dokonalost ... A nejmoudejší jsou snad konen ti, kdož jako Pirkan uzaveli se v sebe, utekli se ped všeobecnou povodní banálnosti na slonovou vž svého artismu a slouží, jak dovedou, svému samotá-

nu v

této sychravé

skému bohu nebo bžku, by ml tvá orientálního draka a by bylo teba živiti jej lidskou krví; ale zapomínají pi tom všeho z národa, z nhož vyšli, jazyka jeho, nebo k poct svého božstva musili i

si zvláštní e, jiným skoro nesrozumitelnou; a vrátí-li se jednou do života, jsou jako nmí a musejí dorozumívati se posuky." Trhl sebou, jakoby se ehosi zhrozil a obrátil

ukouti

k spolenosti, spchaje omluviti se jí: Odpuste, Navykl jsem si v Cechách nezpsobu, kterého neznal jsem v cizin: hovoiti k sob nahlas. Nejen že mnoho a zbyse

,,

prosím, všichni, jsem nezdvoilý.

ten

tlachám, dokonce" i samomluvy vedu, jako v starých romantických dramatech vyšlých z kursu. Pile, jaký úpadek, pane Franku Lamberku; poíná

84

se tuším váš pád, ty,

odpus, prosím.

krát

tžko lovku,

sire ...

Tžko

I

ty

Pirkane, a zvlášt

žije se v

echách

a dva-

jenž touží tvoiti: jest dvakrát

bezbranný, nebo zem jest zákená a lid její urputný práv k takovým .A tvj pyrhonism, tvá skepse a Ihostejnpst k nkterým otázkám životním jest snad ochranný kruný, který musil jsi si ukouti a pipnouti k hrudi, tísniž a bol to sebe více: jinak bys byl neprošel nezrann ulicí záští a nenázde veejný život."

visti, jíž jest ,,

Vdl

jsem, že odvoláš záhy," pronesl

divnou, klidn

posmšnou

jiskrou v

oku

i

s

po-

v hlase

Pirkan, ,,zde netrvá žádná revolta dlouho. Není zde klimatu pro n; lámou se všecky pedasn, hasnou v dýmu a moudu. I moje rakety sprchnou záhy, díve než jinde, ulité mlhou a deštm. Jest zde vlhko na všecky ohostroje, ducha i srdce," dodal po chvíli, upínaje se ve svj svrchník zvláštním nakrením trupu a ramen, tak zimomiv nervosním, že peneslo se z nho nco na všecky ostatní.

Reka

tekla hluše dole a

smírná otevená

vykoupeného

sirá rána;

vela v páe jako pokoeného a

cosi

vcech a muilo

leželo ve

nene-

Kornelii.

Zela dnes poprvé svého boha, muže, který jí byl rozeným vítzem nad všemi a nad vším, rozrušenézmítaného, trpícího. ,,Hle, on trpí," stanulo nejprve jako veliký údiv ped duší, „jak jest to možné, že on trpí? Polobh, a trpí jako nemocný, ho, jí

slabý,

lovk Zápasí o cosi, co mu unimu teba pispní, snad mého pispní;

rozlomený

ká; jest

i

ho jím? Jak pomoci mu, jak poaby toho nevidl a nepoznal?"

jen nepokoím-li silniti

jej,

I

85

Byla všecka jeden jediný pudový posun, schýv nze, podepíti jej, povznésti jej; liti se k a ím vnitn petékala, projevilo se v tu chvíli na vnjšek. Bezdky vylouila se z hlouku ostatních; a zatoužila tak naléhav po rozhovoru s ním

nmu

i

tyma

oima, že penesla, i na non oddlil se od skupiny. „Pane Lamberku, smím vás poprositi na chvíli," zašeptla, ale již v tu vteinu zalekla se svého poínání a rozkolísala se v trapnou rozpaitost. Avšak mladý muž zaslechl již její slova a pikroil k ní, tázaje se, eho si žádá od nho; a vzhlédl pi tom zpytav na její tvá, která byla v tu chvíli tak bolestná a keovitá svým vnitním podšením a svou o samot, mezi ho nepokoj a že

i

bezradností, že se až ulekl:

„Probh, co jest vám, sleno?" „Nic, promite mi," vzpamatoviala

se

dívka

s rychlostí, která ji udivila pozdji, v novou sebevládu a stejn snadn, sob samé k úžasu, maskovala svj ústup poslední vteinu otázkou, o jejíž

závažnosti nesnilo se

„Pravil ní

jste,

Smetanovi

jí

ani

nemýlím-li

umlce

ped minutou. se, ped chvílí,

bližšího

nad

Berlioze;

že ne-

neznám

mn

Nevysvtlil byste píbuznost mezi nimi?" A zatím co Frank hovoil o životné programovosti obojího díla, Berliozova i Smetanova, o jednot života a tvorby u obou jedinené v této celosti; zatím co vykládal malíský posteh Berliozv a ukazoval na jeho Fantastické symfonii, kterou ponkud znala Kornelie, kde a jak pojímal a hodnotil zrakov; zatím co vypoítával pochody, pr\ ody a reje v jeho díle a karakterisoval je a odli-

s

dostatek tohoto mistra.

laskav, v

em

vidíte tuto

86

prvod

jeho pedchdc; výtvarnicky vidné a rozvedené momenty v díle Smetanov, od královského pochodu v „Daliborovi" a slavnostních prvod šoval je od

zatím co adil k

a

pochod

sob

k podloudnické výprav v, .Hubice" a ve Vltaviných vlnách msícem posnžených; zatím co obšírn karakterisoval jí ideáln obadné pojetí tance u Smetany a vykládal jeho vyšší duchový ráz z mistrovy inspirace zrakové a v Romeu a zatím co shledával obdobu k dívka šla vedle Julii" francouzského blížence nho mlící a pobledlá, s hlavou schýlenou jako nkdo, kdo tžce prohešil se na sob a svém urení; jako nkdo, kdo zradil sebe a selhal sob v rozhodnou chvíli. Cítila se nízkou, zbablou a podlou jako posud nikdy v život. Poslední chvíli zradila své veliké isté instinktivní hnutí, podtrhla posun své duše, poslední chvíli nenalezla odvahy, vyjíti ze své malicherné opatrnické reservy, rozraziti žalá své bídné usmýkané, nudné a ošuntlé existence, zeptati se pímo, z nitra nitra svého, muže svého srdce a své volby: Ty trpíš? A ím? Mohu ti pomoci? Neodmítej mne, mohu-li toho! Šla mlky, pokosená, duchem nepítomná, utonulá v popelu své poplenné bytosti; a bylo jí, jav,, Libuši" až

k

rejm

vil

nmu

,,

—

koby

zabila v

sob

cosi nejlepšího,

cosi

svtjšího

sám

vrchol a než nenarozené dít: jakoby setla kvt své duše a pošlapala jej v bezejmenném zba-

blém

cynismu.

Snažila se

poslouchati

se zaujmouti se o

nho,

hlas

Frankv,

ale nedovedla toho

kási vnitní ošklivost nakazila

jí

všecko.

snažila již; ja-

87

Došli k

domu

jejímu a smlouvali

s ní

novou

schzku.

zmaten,

Odpovídala jim

slibovala

bez

cosi

zájmu.

A

za

dvíky zahradními, když byla poodešla

ponkud po pšin, do tmy vzdalujícím

stanula a naslouchala dlouho se

krokm

svých mladých pá-

,,Ach Bože, jak pustá je ulice, jak duní v ní

tel.

jejich

chze."

se jí, že by mla pivonimi vteinu, která nikdy se již nevrátí; ale ústa její byla semknutá, rty zkamenlé, ruce bezvládné.

Nkolikráte zazdálo

lati

je

A

a

s

také tato chvíle vtekla

svým tenkým

pra-

ve rmutný a hoký proud bídy a mdloby, který prorýval se jí nitrem; bylo jí, jakoby slyšela,

ménkem jak

zakvílela

hluše o jeho

hladinu,

když do

ní

vpadla. Slzy dusily se

jí

A

vebhnuvši do hlavou do podušek.

Nkolik prostých je

v hrdle. ložnice, vrhla se neodstrojená

erotických

nebo slyšela o nich bezdky na

venkovském

dj, jejich

jak vidla

nkdejším

náhle myslí; a zardla se. Vidla prosté posuny oddanosti venkovských dvat z lidu, s jakými braly na sebe bemeno lásky a její sudby; a práv v této prostot bylo cosi velebného a velkého, co až dsilo. Nalézaly nestatku, prošlo

jí

omyln živoišným pudem pravé slovo, pravý posun v pravý as a inily všecko s takovou dokonaa jasností, jakoby byly na jevišti a jakoby úastnily se v krásné he, v níž šlo o nco jiného lostí

88

a dležitjšího než byly zájem a prospch. ,Jak jsi zbablá," „jak jsi zbablá! Vru vín svého nkdejšího jak milovati! Toužíš po

jejich

soukromé osoby,

je-

jich

nouti rukou po

nm.

sténal její

bezúlevný plá,

od poslední statku

mla

štstí, ale

dvky

v kra-

bys uiti

se,

nedovedeš vztáh-

Nedovedeš prost utrhnouti

jablko se stromu života, jísti a pak trpti! Všecko prosté ti uniká; co není hádanka, mate t. Stud? Je-li

to

stud,

mu; není pak

kletba

jméno pro zbablost a dovedeš vybojovati ce snu! Pij

vn

ludy! Nenauili

t

si

z

sobectví.

nic

než

jiné

Chceš štstí a ne-

ho! Píživnice snu, píživni-

jeho stín, objímej jeho pe-

žíti,

nenauili

3C

t

žíti!"

IV. „Jste ženat, pane Pirkane?" zeptala se náhle velikým klidem v železniním kupé Kornelie básníka, který se jí poínal dvoiti, jako se dvoil snad každé mladé, krásné žen, s níž jej svedla náhoda: ze zvyku nebo z nudy; nemohl prost nedvos

iti se.

Celo mladého muže protkla pi této otázce kolvráska a rozpaitý škleb zhyzdil na chvíli jeho zralou rozkošnickou tvá, než se ovládl v obvyklou

má

ironii. ,,Pst, sleno; o mrtvých nic na to právo." ,,A pro neberete s sebou do své ženy," pokraovala Kornelie koby vdecky zvídavým tónem,

než dobré!

Mají

spolenosti nikdy týmž vážným, ja-

nepistupujíc ani písná duchová tvá zdála se Pirkanovi v tu chvíli ironitjší než japonská maska zkivená nejábelštjším výv nejmenším na jeho blagu. Její klidná

smchem. ,,

Ticho, sleno. Jedeme

ce slavnou lo

báse

zádumivé; o

s

mrtvolou. Znáte pez duli slovo znzaslechnul jsem zjev-

Ibsenovu? ,Tu

stožár

open

90

n. Kdos vykiknul, snad chorým v prsou dušen

volou já

vím

ké

všude

mry

stižen

snem,

pízrakem: Že plujem

s

i

mrt-

pevn'. Až budete starší, budete tas sebou svou mrtvolu, to jest nkoho, koho jste nepohbila. Jest to bezplatné zavazadlo, tebas pevyšuje normální váhu. Každý lovk má nco takového s sebou, co páchne umrinou, proto neplatí se z toho ani clo", pokusil se znovu o sarkastický tón. „Ne, pane Pirkane. Já nebudu nikdy voziti ani nositi s sebou mrtvoly; jsem snad píliš istotná na to. Já na vašeln' míst bych ji pece pohbila." Moralisto! Katedrový love! Jak vy neznáte ješt života, ba ani ne smrti, ba ani ne mrtvol. Poádná mrtvola brání se pohbení, má zlatá. Cest cela. Ano, poádnou mrtvolu, vdomou si své cti a své dstojnosti, poznáte práv po tom, že se brání tomuto aktu právnicky tak píliš jasnému a bezespornému. Protestuje; dokazuje a dokáže vám, že naopak jsou to živí, kdož mají dáti se pohbívati mrtvolami. Jest celá nauka o tomto choulostivém pedmte a íká se jí morálka ili veejná mravouka. Uí nás jí od dtství, ve škole i v kostele, i není divu, že jí lovk na konec uví, jako všemu, co opakuje se píliš asto a jest pi tom doprovázeno ranami pstí do hlavy." ,,Nu, u vás se tyto osvdené prostedky minuly pece asi cílem; vy jste tuším posud neuvil této pochybné nauce? Snad že postrádá pro vas vdeckého podkladu?" Jest v ní uitelka, pravil si v duchu Pirkan a pokril nad ní rameny. Uitelka byla mu v urivoziti

,,

tých pípadech výrazem nejvyššího opovržení; ne-

91

kdysi, bylo tam ženy, byly tam samé uitelky, ekl Ne, spolku. ženského kteréhosi když se byl vrátil z té

nezávidím Frankovi! Ale nahlas; „Zel, sleno, bojím

jsem podlehl morálce lovk více než tušíte. Uruje mne již. Jakmile na teplatí veejn za amorahstu, jakmile nalepili ochranu be tuto etiketu, jsi již jakoby ve spolku na se, že

opuštné díví mládeže. Máš

již

cejch;

nejsi

již

volný; a bezdky zaizuješ se tak, abys vyvracel toto tak zvané veejné mínní. Není dnes volné zem, drahá sleno; svoboda, volnost jsou dnes lávslova, pouhý dech. Namítáte Ameriku? Chyba

Amerika jest samo moralistické násilnictví, usoustavnná pruderie, pravý protestantský cant; nemáte-li oddacího Hstu, nepijmou vás po pípajinou stes vaší dámou ani do hotelu aniž pod chu. Bývala jediná opravdu svobodná pda na svt: ím, pokud tam sedl jako svtský suverén na svém trn Pontifex Maximus, Jeho Svatost. Ale dnes není již íma; co jest psáno na mapách, co ky:

d

vám

ukazují v

rické,

které

ím,

má

s

jest

ímem

msto

zcela nové,

minulosti

ame-

nedopatením

spolené jméno. Dnes náleží jako celá moderní Itálie jakési zcela nové rase, vlastencm, podnika-

jen

staveb a abstinentním hokynám. vala vlast všech libertin ducha, srdce

telm

Tam i

bý-

smysl;

duchové msto všech Galian, Rivarol, Stendhal, Hein a Nietzsch; vše-

zem vných

saturnalií;

umlo vypíjeti ze života poslední sladkost, umlo nepohoršovati se a neupadati v rozbed-

ho, co

co

co mlo smysl pro iroepigramem nebo bonse dorozumívalo životní a

lý kazatelský pathos; všeho, nii

92

motem.

ím

íma; dnes i ostatn celý svt. Burpoítá peníze, zakládá spol-

Ale, opakuji vám, dnes není

se poprotestanštil jako

žoa sedí dnes na trn, ky stídmosti a stádal, což jest jediná jeho bohoslužba; a po pravici stojí mu uenec a po levici noviná. Tento kazí jazyk a onen tropí neest, které íká popularisace vdy; a všichni spolen ohlupují svt. Žijeme, milá sleno, soumrak vší krásy a renaissanci vší nudy, ošklivosti a stízlivosti. Kalvíne, tys zvítzil!"

Dívka, která se dlouho usmívala, zachmuila ekla s úmyslným vyhrocením:

se naposledy a ,,

Nevím, pokud máte pravdu

Nietzsche vyjímám životní frivolnosti.

si

sama

z

ady

s

ostatními,

ale

vašich veleknzi

Nietzsche byl písný duch, pa-

ne Pirkane, a chtl velikost; ml pathos až kazatelský, byl to moderní Luther, ne nadarmo Sas rodem jako tento reformátor. Smál-li se, smál se jako se smjí vdoucí; ano pes to, že nenávidl Sokrata, smál se po sokratovsku; ze stejného rodu byl jeho smích." Slova Korneliina vyvolala spor, ale díve než mohli jej skoncovati, vlak stanul na istotné stanice, vonící korou strom lesních jako syrová ješt hraka z erného lesa, a obma bylo vystoupiti. Staromódní koárek, tažený selským koníkem Lamberkem, o rousnatých nohách, vyslaný pro oekával je: byli dnes hosty Frankovými a Michaelinými na jejich letním byt. Nesmírné letní nebe, pohnuté teprve vysoko nad oblanem, vypíjející všechen pevný tvar zemský jako ssavý vír, rvoucí a hltající všecko ve své tvrdé svtlo, objalo je jako ohromný tok protrže-

n

93

jejíž zrak byl slabý, musila oi. Koárek zachestil starou rzivou kostikou, koník rozklusal se ne bez úsilí a námahy; ale záhy sjel s okresní silnice na cestu polní a uvolnil svj slavnostní klus v široký pracovní krok všedního dne. „Víte, kdo bude také hostem na Kižníkách?" zeptal se náhle básník, jakoby se vytrhl násilím

nýcli

\'od.

piicloniti

Kornelie,

si

lehkého opojení. tázavým pohledem. Utkvla na ,,Také Pražanka a slavná. Psal o tom Slyšela již Lamberk. Malíka Šimonka Vintíová. jste o ní jist? Jsou sousedy na vsi a navštvují se. Jest to nevšední bytost." A neekaje vyzvání Korneliina, jejíž srdce sevelo se muivou pedtuchou, vypravoval o neznámé s ohnm neobvyklým, jak se zdálo dívce, a zcela výjimeným u tohoto skeptika ze emesla. Nkolikráte mohla prý se výhodn provdati, ale nedbá, zdá se, o to; naposledy byla prý zasnoubena za bohatého továrníka Zachara, s nímž rozešla se tsn ped svatbou, ponvadž zapochyboval o bezeskvrnosti její minulosti; jest prý zcela jiná než jiné dívky, volná, hrdá, estná, sama sob soudcem, nesnášející, aby ji nkdo mil jinak, než její mírou. Nyní sblížila prý se velmi s mladými Lamberky; není prý jen talentovaná malíka, ale i dobrá pvkyn písní a Frank slýchá prý rád, když pje jeho písn k jeho doprovodu; i s Michaelou, tak uzavenou a tžce pístupnou, dovedla prý se spáteliti: pro její slunnou, silnou, hrdou a radostnou bytost zamilovala prý si ji mladší plachá družka-netýkavka, žijící posud jakoby v klausue. z

nm

mn

94

Není prý zcela nic marnivá a své umní, které by prý jí mohlo pi rozumné politice vynésti slávu i denáry, tají prý spíše, než by na upozorovala; nezná koncessí nikomu a opovrhuje prý každou líbivostí: pozná-li u sebe nco, co by se jí blížilo, zavraždí to okamžit v zárodku. Maluje prý jen pro sebe a zpívá prý také jen sob a nejvýše nkolika pátelm, je-li vzrušena a pekypuje-li; ,ale to bývá prý zídka, nebo jest prý uzavená a málo sdílná a vládne prý si silnou kázní. Jen to, i

n

emu

íkává

as vášniv

,,

s

bratrství touhy", sdružuje

lidmi a nejastji

s

ji

prý ob-

lidmi zcela pro-

stými a naivními. Její otec, po nmž záhy osiela, byl prý muž na svou dobu vynikající; mladý, hrdý a odvážný politik, odrážející se prý píke od své tichošlápské doby a generace; po nm, jednom z prvních sociálních politik eských, má prý své ,, bratrství touhy". Své umní ráda prý by dala pi tom, jak íká, do služeb života: touží koeniti jím

bíd

a ubohosti lidské nestravitelnost dní a nocí, V Praze a na jejích pedmstích sestupuje prý mezi nejbdnjší spodinu spoleenskou s oteveným zrakem i mšcem, pozorujíc, jak se rodí, bydlí, miluje, nenávidí, jak žije i umírá; studie sociální, nepodepsané ovšem svým jméi nem, uveejnila prý ze svých zkušeností. však pedstavovati si," dokonil Pir,, Nesmíte kan, který nerad obcházel se bez ironických point, ,, njakou šedivou sestru nebo protestantskou diakonisku. Není to ani nudící se slena z dobré pražské rodiny, která ochotnií v dobroinosti slova filanthropie vbec nenávidí a tropí si posmch ae všeho, co rozumí se u nás tímto termínem. Jest viny a utrpení.

;

95

mnohem spíše spoleenská visionáka a biiika než ošetovatelka nebo lékaka a nejmén jest již z tch, které mají ve své ubohé lékárn na rozšklebené rány jen olej resignace nebo ješt levnjší náplasti kesanské pokory, trplivosti a odíkání; ncjradji by pracovala radikáln, nožem a ohnm. Ale ve spolenosti nemluví o tom vbec; jest jí to jakýmsi temným náboženstvím, které uruje ne její slovo, ale její jednání. Ve spolenosti bývá nejastji jen dokonalou dámou, která miluje

konvenci,

inící

t

bezejmeným,

ukrývající

všecko osobní, znemožující dvrnost a zpov. Nejsem jí pítelem: vy víte, že jsem ve všem všudy ancien régime a že nemiluji u žen ani silné vle^ ani velkého intellektu; ale ona jediná umí neurážeti jimi a dovede pikrýti je jednou konvencí a jindy docela grácií." Kornelie byla tak vnitn vzrušena tím, co slyšela, že nepoznala ani, jak posledními slovy básník pokáral ji za její prostoekost ve vagón, za to, co nazýval v nitru mentorováním a eho neodpouštl nikomu a nejmén již mladým ženám, k nimž pojal dvru a s nimiž urité zámry. Odkvtající lípy zavonly jim nad hlavou a nkterá z nižších vtví jejich pešlehla jim tvá; a brzy stanul vozík ped chudým rokokovým zámekem žlut nateným. Z oken linula se Wolfova píse, tak cele niterná a dobrovoln poddaná slovu básníkovu, že, zdálo se, váží jen z nho svou duchovou krásu jako kišálnou vodu okov, pímo spouštný za ní do studn. ,,Lass, o Welt, o lass mich sein, locket nicht mit Liebesgaben, lasst dies

ml

Herz

alleine

haben

seine

Wonne,

seine Pein". Hlas,

96

píse ke klavíru, byl podivn sila pece zduchovnlý, jakoby pichádruhého behu; všecky sladké estné da-

jenž zpíval tuto

ný a zel s

teplý,

ry životní tísnily se v

nm

ko ovoce na podzim

z

vých; a stíny tály v

nm

a pryskaly z nho japetížených vtví stromojako v poledním slunci

letním.

Na

hoe hostí,

zpv jeho doprovod; hlasy narozšumly, a již sbíhala Michaela uvítat které záhy uvádla po malé kvtinové zahrádráz zmlkl

i

se

ce do svého letního bytu.

Kornelie vstoupila se srdcem v hrdle do pobezpíinný nach polil její tvá a znejistil její chování, když smdá tvá zpvaina, neobyejn citlivá a ponkud zhubenlá a snad i trochu mužná pro její štíhlé tlo v raménkách úzké, hned od poátku pitáhla k sob její pohled a zajala jej. S pozorností nechtnou sledovala Kornelie, jak tato tvá, ped chvílí ješt cele vybouená a úastná až do bolesti v dji tvrím, zavírá se nyní pod melancholický stín krásy ponkud unavené jako pod list okvtný. Bylo to jakoby plamen, šleha vší ješt ped chvílí z této tváe, nad níž vzdorn erné vlasy prost svinuté vystelovaly sem tam v jakýsi trn, propadal se nyní a jakoby tuhl nad ním úsmv, pl unavený a pl bolestný tím, že musí vzniti cosi jako možnost lásky a pomoci lidem. Frank pedstavil navzájem dívky, které potásly si rukama. Michaela dala donésti záhy mléka v lehounkých sklínkách, a pilo se vru sladsivý chléb, ce a pikusoval se vru chutn k selský, zde, v chladném prostorném pokoji panském koje; a

ob

nmu

o starodávném

ddovském nábytku ídce

rozesta-

97

veném, kde vonlo kmínem luním, zalím co v zeleném tichu blízkých strání, ležících v okeních tabulích, bzuelo nkolik much svou dímotnou píse. Mladá spolenost byla v té šastné pohod, skoro živoišn lahodné, v níž z podnt nejmenších

a vybuchá stále smích. První povstal básník, vyprosiv si do parku doprovod Michaelin; miloval nade všecko zahrady

zapaluje se

a

vbec

všecku vegetaci a

domácí Nebo kdo

ostatními, ,,

toužil

vidti první,

ped

úsmvem,

,,ne-li

sad.

dodal

jiný,"

s

my, perversní scholastikové a profesionálové poesie, zná dnes obcovati ješt s pírodou? Obcovati, pravím, a to žádá spoleenský takt a mrav. Profesor ji lisuje, popisuje a utiuje, estetik ji spásá, my jediní ješt umíme k ní vonti a to jest dvoiti se

jí."

mu

Dívka vyhovla

jako rozmarnému dítti.

Sotva odbhli, nálada pozstalých jaksi zpís-

nla.

Šimonka a Kornelie rozhovoily než

se

zdálo

ješt

ped

se

obma

chvílí

dvrnji, možným,

od prvního posunu a od prvního záchvvu hlasového patrná pevaha Šimonina; všecko v tomto hovoru, jinak všedním a píležitostném, urovala malíka bezpeností a jistotou ale tak, že byla

svého

nitra,

divn

celého, nic nerozpoltného. Její bytost, zdá-

lo se

záhy každému,

jak ihned vycítila

mén

jest

její

mén

partnerka, po-

zaujata starostmi

hoem

a trudem sobeckým než bytosti druhých; a jakoby byla nejen úpln

osobními, F.

zatížena

X. salda: Vybrané spisy. IV.

n

98

jista si

la

svým urením, nýbrž jakoby je byla vzas radostnou vdností a ochotou a nyi

na sebe

ní starala se

již

jen o podružnou otázku, jak nej-

lépe a nejsvdomitji je naplniti,

takovým dojmem

vylévala se na pozornjšího pozorovatele

její

klid-

ná harmonická sebevláda. Psobila chvílemi jako pírodní živel, jemuž jest radostno sviti se. „Ne, nikdy neplate, milá sleno," pronesla v hovoru ke Kornelii, když se osielá dívka byla podekla trochu o trudech a tíze svého soumraného života. ,,Bh nenávidí pláe nejvíce ze všeho. A ne-li jemu, alespo své lidské hrdosti jsme dlužní nco jiného než slzy zoufalství a beznadje: zápas, nmý zápas se semknutýma rtoma do posledního dechu a tebas i odboj i kletbu; jen ne

i

Pláem

lovk. I vzdor i odboj než trpné zoufalství; snad jej náš odboj dopluje, snad jej i prohlubuje;

slzy.

jest

tomu

Bohu

zeslabuje se

milejší

bu

tak,

bud onak:

jest

práce, ne našeho zoufalství.

mže

mu teba I

kletbu,

naší již

spolu-

vrhnete

snad obrátit v požehnání nebo v jiný klad; jest v ní pece iniciativa, pece energie. Ale plá jest jen bezmoc sama, a slzy, jsou neplodnjší než voda moská a pouš písená. Ne, nechci nikdy plakat, nechci nikdy skládati ruce v klíní Ne, nechci zmrhané lásky, a požadavek každé obti mne uráží. Máme nejprve jeden cíl, zcela blízký a nesporný: zesíliti, vyrsti, vypracovati se v nejvyšší možnou dokonalost a harmonii. Jen pak mžeme prospti druhým, když jsme se byli tomuto nesnadnému umní vyuili nejprve na sob samých. A ostatn: jak prospívati druhým? Což jest to možné jinak než tak, že dáš píklad, za ním,

99

aby vybavila

jak poínati

si,

nebo uspaná

síla?"

se

jejich

spoutaná

„All right," zvolal Frank, jenž byl pozorn naslouchal této invektiv, ,, proti smutku jest teba bojovati vášnivji a soustavnji než proti in-

fekním nemocem; dnes

však, žel, obchoduje se a jsou v literatue a v umní lidé, kteí nestydí se kupovati si úspch jen tím, že prostedkují jeho nákazu. Jaké žalostné umní! Jak záporné! Popisují se obšírn a s patrnou zálibou zjevy, které nemají práva na život a pes nž sluší se pecházeti jediné mlky. S kým nechtl bys stýkati se v život, toho nemáš práva uvádti do umní nebo do poesie, taková mla by býti samozejmá devisa zdraví a síly. Epigoni jako všude i zde pokazili a zvrhli úmysly a zámry mistr; co jim bylo pouh>Tn východiskem a pedpokladem', to vzali malí vnukové za cíl a konec své sj.ahy. Hrza, kterou ddové chtli \^bouiti a rozti isti zahluchlé a zatuchlé svdomí svých vrstevníka, jím,

ie

malí potomkové v lechtadlo ospalých, lenošných, nudících se nerv moderního lovka, obrátili

stále

laného po nových a nových

dobíjely poslední zbytky ,,Jaké prokleté

sensacích,

by

vle a rozumu".

emeslo

jest

umní," ekl

se sar-

kastickým pošklebkem Pirkan, který vrátil se ped chvíli do pokoje a pistoupil k hovoící skupin, placeného a více se ,,není nic pod sluncem všech stran šikanovaného než ono. Pro ke všem všudy dlati stále z básníka nebo z umlce proroka, uitele nebo lékae; vždy to jsou pece funkce zcela jiné a musí se istotn odlišovati. Hlete na nho jen jako na lepšího emeslníka,

he

i

tak budete

nho

mu

spíše právi, než budete-li klásti

na

a bhví jaké požadavky. Myslím, že staí velcí misti, básnití, výtvarní, nechtli býti mnohem více než dokonalými emeslníky, a pece zanechali nám dímoralistické,

metafysické,

sociální

a

a

la,

jež jsou

mén

hoe,

na tom

nic

vám

píti

požehnáním

života!

Život jest

již

více

únava, bolest a nedá se zatím zmniti; a umlec nebo básník dává

trud,

nepenthesu; opatuje

vám na

chvíli zapo-

menutí; podává vám hašiše nebo opia, které vás vyjímá na chvíli z této zoufalé, pusté skutenosti a penáší vás na chvíli do íše snové volnosti; otroky mní na chvíli ve vladae." ,,

vin

Abychom

za chvíli, až vystízlivíme,

v koco-

skutenost dvakrát tíže a tikráte -zouf aleji. Ne, dkuji; stejnou službu prokázala by kor.ka! Ne, dkuji; jsem píhš hrdá, abych i chtla zapomenouti svého utrpení, kdybych jím byla ztížena; bolest se léí, bolest se neuspává na chvíli; se zlem se bojuje, zlo se pekonává, s ním cítili

mn

neuzavírá se zbablé pímí, které jest jen doznaná porážka. Utíkati se k opojení a k chvilkovému zapomenutí, jež pináší, jest dvojí otroctví za otroc-

Lamberk má pravdu takovéto umní lidstva a pekážka jeho nápravy. Vykoisuje vší bídy a slabosti a neštstí životního a

tví

jedno.

:

škdce

jest

nich; má eksistenní zájem na tom, aby byl prodlužován dnešní žalostný stav." Tvá Šimoni-

žije z

a žhavla vnitním ohnm, jak pokraoo níž se hovoilo, souvisela patrn píliš bolestn s jejím duševním životem a jeho pesvdeními, aby dovedla zachovati klid a zdrželi-

na

ožila

vala; látka,

vost.

,,A

kde se stavem,

k tomu dojde se vždycky

umní

povoláním,

Pála bych

a všude tam, kde stává se emeslem, výsadou urité uené tídy.

specialisuje,

si,

aby psalo

se

než se píše, a malovalo se

nekonen mén nekonen mén

knih,

obra-

z, než

se maluje; a síla, která se vynakládala posud na n, aby obracela se pímo na život; bylo by záhy lépe! Dáte jist za pravdu, eknu-li,

mn

že jest snazší, napsati moralistický traktát než

jen týden dokonale, krásn, siln

a

žíti

ryze, bez po-

skvrny a úhony srdce a duše; a snazší jest i napsati po krásné básni, než býti den opravdovým básníkem vším svým konáním, myšlením, cítním; básníkem: to jest rytíem srdce a taktu v obcování s dtmi, žebráky, chudáky, vyvrženci a vyddnci, nemocnými a mrzáky, zvíaty, stromeky a travikami se vším pokoeným, nžným a bezmocným v život i v pírod. Že píší se knihy verš a knihy filosofické, že malují se obrazy a skládají se symfonie, jest jen následek toho, že život není, by býti, že není celý a dokonalý, že není ani hudbou, ani krásou, ani moudrostí, ani silou a velkostí; že jest, jaký nemá býti: zmrzaený, ochuzený, odmocnný a zrazený. Ale co mlo by býti cítno jako provisorium, pojímá se jako cosi koneného a trvalého; co mlo by býti prostedkem k náprav, ostruhou a biem, vtrem, který dmychá do žárovišt touhy lidské, bére se za cíl, za podušku, na níž možno složiti hlavu a kde lze dopíti se dímoty a snu." A po krátkém oddechu, všecka již zardlá: „Soudím, že stav dokonalosti byl by, kdyby každý sám byl i básníkem, i umlcem i kn

denn

—

ím

sob

ml

zen\, aby dovedl opatiti si všech poteb duchových jako obstarává si sám všeho, eho jest teba jeho bytosti hmotné; aby dovedl složiti si píse nebo modlitbu z tísn nebo nadje chvíle, aby dovedl

sám

žalá svého osamocení a své úzkos duší svtovou nebo v pravnemže toho uiniti nikdo za nho. Aby dovedl sroubiti si krov nad hlavou a ozdobiti své obydlí, svj odv, své nástroje; aby nemodlil se cizími slovy a nelil své duše v cizí melodie! Teprve pak bude v pravd celým lovkem, bytostí, která dorostla života a jest jeho orgánem! Dlba práce pokroila dnes píšern a podrývá již koeny duše lidské, ohrožuje již její zdraví! Divoch byl bytost opravdu kulturní vedle dnešního civilisovaného barbara, vedle moderního lovka. Tvosti,

proraziti

spojiti se

d

—

sám

il neustále organicky ze sebe, vynalézal; jeho duše inem odpovídala na každou otázku, na každý požadavek, jimiž k ní pistupoval život; kdežto duše moderního lovka jest nízký mechanismus, opakuje jen, emu nauili ji v mládí, vyrábjíc stále tutéž kladku, tutéž páku, týž šroub. Duše primitivní vela neustále a zkoušela se neustále na všem; udivovala sebe samu svými tvrími možnostmi, rostla každým svým inem; duše dnešního civilisovance jest suchá a neplodná, žije na úvr, z cizího, a selhává ve všech velkých chvílích ži-

votních."

Dívka zmlkla náhle, chvíli

pemohlo

mu nesl,

píke

o jakýsi provinilý úsmv. ji

cosi

silnjšího,

a pokusila se za Bylo patrné, že

cosi

mimo

ni,

e-

a že nyní, kdy entusiasm, jenž ji opadl, zahledla se na sebe kriticky a zako-

se vzdala,

I03

pod mrazivým polilcdem rozarování. Jetvá pohubla jaksi ješt a jakoby obrátila se do nitra, stín položil se na ni a odcizil ji pítomným; a nevmísila se již do sporu o tchto otázkách. Všichni mleli chvíli; Lamberk sedl s tváí lísala se jí

zaclimiienou, patrné, že

s

rýhou vyrytou mezi oboím bylo se úsiln ímsi ve svém ni:

zamstnává

tru; a Kornelie, pobledlá a odcizená sama, sob, pistihovala se neustále pi myšlence, která ji po-

koovala a za niž se znova a znova marn kárala: Zastiuje mne; blednu vedle ní; strhuje jej, oh, jist

strhuje;

jej

mámí

jej,

omámila

jej

již!

Ticho perušil Pirkan, který vyskoil se sedadla a rozchodil se po pokoji, jak míval ve zvyku, byl-li vzrušen.

„Utopie, utopie! Neznáme duše divochovy, a slena, myslím, ji idealisuje; slena jest vbec tajná rousseauistka. Ostatn, co init? Spoleenského

ádu pece

nezvrátíš? Jest

tomu

tak,

již

že život

do nejjemnjších odstín, že spolenost provedla snad do krajnosti dlbu práce, takže každý musí opírati se o všecky nebo alespo o mnoho jiných. Co tu init? Básník nese tento stav nejse

odlišil

nemže

tíže;

uzavíti se do

„A

ei

do

svj

doufati

vže

v resonanci,

poškodil se tím

Lamberk,

stále

subjcktivism,

svou

sám

nejvíce,"

zasmušilý.

hou. Vnucuje odtud stále vil

jejich

vpadl

v cosi mon-

mu tam

tenástvu

mu

své

protivá-

soukromé

básník byl silný jen tenkráte, když mlumnohé, za davy, za národ, za dobu; když byl organem, píšalou, v niž duly."

ale

za

musil

,,Tam vyvinul

sensitivnost

strosního; nic objektivného není

já;

v ohlas;

ze sloni."

I04

„Nic více? To ekni radji již novináským echem všedního dne!" „Naprosto ne! Mluvím o dob, ne o dni a

nejmén

již

o

všedním

dni.

Doba

to

jest

každý

desettisíc a statisíc dní a proto žádný. Doba uvdomuje se sob teprve v básníku, v mysliteh, v umlci, v tvrci; necelá byla by bez nho a víc: z

snad nebylo by

jí

vbec

bez

nho.

Nmá

stála

by

ped vností,

zahanbená ped sestrami svými. Obho jest teba k vyššímu životu: básníka, jenž nalezl svj vk, vku, jenž nalezl svého básníka. A dnešní rozluka jejich jest to nejžalnjší, co dá se

mysliti."

píti se o tchto

dalekých abzvolala Michaela, která tžce snášela spor, by ideových, ,, zatím co venku svítí slunce, vlní se ve vtru tráva, jiskí se sterý hmyz, smje se potok! Kdož ví, jak dlouho ješt bude nám toho všeho dopáno?" „Nedávno ležela jsem zcela tiše jako mrtvá na pokraji boru; nahou ruku odšinula jsem od trupu co nejdále a zaryla jsem se jí do mechu a pila jsem jí jeho vlhko, jeho chlad, celou jeho prostou eksistenci; a nco z jeho pokorného, poníženého života, zdálo se mn, pechází do mn. Cítila jsem se v tu chvíli spíznna s jeho vegetativnou dímotou a byla jsem tímto pocitem blažená jako velkým dobrodružstvím, v nmž úastna nily se i mé smysly i mé srdce. Padne-li na prst procházce na šíji brouk, sveze-li se housenka, vzruší mne to více než všecky vaše theorie, idee a these. V nejprostším pocitu jest pro mne více života než ve všech vašich spekulacích! Ne-

„Jak

pošetilé,

straktních vcech,"

mn

mn

I05

návidím jich. Chtla bych žíti jen nervy a niím jiným než nervy. Jsou svaté; není v nich zla, není ve smyslech vbec zla, pokud jich neposedají a neznásilují fantomy. Nenávidím všech tch bezkrcvných píšer, které živíte svou krví. A vbec jak málo žijeme! Stále dupla vzdorn nohou maíme as. Jest mn, zatím co jste hovoili a peli se o stíny, jakobychom zmeškali krásnou píležitost, která se již nevrátí; ekala snad na nás nkolik vtein, ale pak prchla, nebo každá krása jest netrplivá; a ekati na tžkopádné papírové lidi, oh, to zmrzí. Ty, Franku, v poslední dob strašn šedivíš. Theorie, theorie, samá theorie!" „Mea culpa," zvolal oslovený, esaje si rusý medový vous instinktivním pohybem své bílé malé ruky. ,,Snad stáí se již hlásí? Nebo jest to psobení klimatu? V Cechách ode dávna nekonese debatovalo. Jsme v zemi všech kacístev a zem tato ode dávna byla rozumáská."

—

—

n

,,

Konen

princezno,"

slovo,

kiel

básník;

souhlasím s vámi do písmene. tu na píklad Schopenhauera, jsem jím pesvden o všem, co praví, o nicotnosti tohoto svta, jehož kdyby nebylo, lépe by bylo; a staí paprsek jarního slunce, které vpadne jásav do pokoje, a všecky dkazy jako když smete! Mé srdce chvje se vdn, jakoby bylo svlaženo ve svém posledním koeni a celá má bytost pitakává životu. Jsem zmámen a jsem poroben. Jediným dkazem na svt bylo vždycky jen opojení; co mne nedovedlo opojiti, toho pro mne nebylo, to nemlo u mne nikdy pravdy. To jest celá má filosofie, panstvo; ,,

mn

mn

zde jsem, jaký jsem!

A

nyní vaše

rám,

princezno,

io6

a hurá, do parku

vnost

že jest to

cezno,

!

Tento den svého druhu

nám patí a vru !

Šlápla

jste,

prin-

svým tanením krokem na nejodpornjšího

shzkého hada pod sluncem i pod lunou! Ostatn," dodal, chýle se k dívce a tlum hlas, „podobáte se opravdu nejkrásnjší, to jest nejkehí a nejmilostnjší madonn, kterou znám; ezal ji do deva Alonso Cano." ,, Pokoj, prosím, s výtvarným umním Hlavnic! Hnusí se dnes dvojnásob všeo cko, co vyšlo z rukou lidských. A v ostatním, co jste pravil, také s vámi nesouhlasím." A zavsivši se v básníka, vybhla rychlým, mozartovsky rozmarným útkem z pokoje; a brzy rozhlaholila ponurou chodbu a široké schodišt staré budovy graciesním smíchem, tryskajícím z jejího bílého hrdla v rozpustilých výbuších, skoro rytmicky zodstavcovaných a hrajících po zašlých malbách nástných jako pelety pršky slunené po mrtvém zimním lese. !

n nm

mn

Nebylo možno nenásledovati jich. Frank sešel, po levici maje Kornelii, zamlklou

zejm

utrpením skoro dtským ješt, jež bezdky její ranou mladost, bezradnou ješt v tísních a útiscích životních a neschopnou posud masky, a po pravici Šimonku, zaa

trpící

prozrazovalo tak

ponkud unaveným úsmvem, jímž jakoby dkovala za všecko, co vidla a slyšela: ,,Vaše sestra, Lamse

již

berku,

klidnou, která pronesla nyní

má

pravdu:

krom

prostota jest to jediné,

s

tichým,

radosti není pravdy.

emu

A

nepijdeš na dno."

I

o/

A za chvíli tkala již mladá spolenost po starém zpustlém parku, po jehož pšinách rozrostla se lopucha a v nmž celé ásti byly obráceny ovocný sad, ale kde pece zbyly kouty pod vysokými staletými jilmy, rozsazenými s výpotem \'

architekturního úinu,

chránící vlhkými stíny neužitené a teskné kouzlo mrtvé pepychové doby; a smích zažehal se každou chvíli na vonných svžích rtech mladých lidí jako jiskra slunená na tisícerých listech a stvolech travných, rozeených

lehkým rahem vtrným. Náhle stanula Michaela a obracejíc k

slunci

svou tvá, dnes nezvykle oživenou, až zjitenou, a vztahujíc k zvolna, obadn skoro ob paže: Nevím pro, ale, vidím-li t. Vné, musím mysliti neustále na ty, jimž jsi svítilo kdysi a nesvítíš již; na ty, kteí jsou stíny a mátohy na asfodelové louce a kteí stojí to tak v Homerovi, že ano, pane Pirkane? druhdy králové a knížata, byli by rádi nyní pod tebou i jen pastuchy a orái... I oni byli, i oni procházeli se po tchto stezkách, i oni usedali ve stínu tchto strorostli a zemeli pod tebou." i oni A po pause, podivn zamyšlená: ,,Co z toho plyne, Franku? Ty íkáš: Carpe diem, což jest, tuším, užij dne a raduj se z chvíle! Ale jak jest možno radovati se z neho, co ne-

nmu

,,

— —

m;

má vnosti? Co nemá

vnosti,

jest

již

mrtvé,

jakoby nikdy nebylo," A znovu, zahledvši se k slunci: „Dej, ó Vné, dej našemu mládí radost, která má vnost; radost, které není zániku a smrti; radost, která, zhasne-li na chvíli, vždy znovu se

jest

i

io8

rozsvítí. Pro dala jsi zemi, eho odepíráš nám? Zemi, které vracíš stále s novými a novými jary a léty starou radost, staré mládí, stejnou starou krásu?"

„Mn jest

naopak, madonno," namítl Pirkan, „radost

proto tak drahá, že

Uvdomuji si všecko do poslední kr-

nemá

zítku.

tím více, vypíjím z ní pje, a to práv proto, že není

ji

ní

jí

návratu, že ne-

budoucnosti, že stopa, která zbude po

jí

ní,

jest

nutn hoká

jako rozarování samo. Jest na pohled jako polibek, ale zbývá jizva po ní jako poi rán Ano, Frank má pravdu, princezno Plyne-li z toho njaké nauení, jak íkali staí baj.

.

.

kái a

!

didaktikové, jest to jen to zde:

Žij

radosti,

pokud ti slunce svítí; uvdom si je a dkuj mu! Mohl bych vám o tom citovati tucet velkých básník, eckých, ímských i moderních, ale bojím se, že bych vás jimi znudil a že bych upadl u vás v nemilost."

Ale Michaela pohnula jen odmítav hlavou:

„Ne básníci,

.

.

.

má

všichni,

drahá Šimonka staí

i

noví,

jste

má jen

pravdu.

Vy

pipravova-

opojného nápoje, který slibuje, že nauí zaodnauí na chvíli mysliti; štstí, které nám podáváte, není opravdu utrženo s vysokých vtví a jest opravdu málo hrdé. Jste píliš spokojeni sebou, vesmírem, osudem lidským, ustrojením nám zítra nepostaí životním. Vám staí chvíle snad již ani vnost, vite, drahá Šimonko? Tak rychle letí naše touha! Cím to, že vy básníci tak se za ní pozdíte? Vy, kteí byste mli ji okidtelé

pomínati, že

—

lovati?"

log

,,

mi.

pedbhla sen," ped obma dívka-

Blahoslavená skutenost, která

odpovdl

A

uklánje

básník,

se

opravdu, nitro jeho bylo jediný údiv: ,,Ml

na oích šupiny," tázal se sám sebe, „že jsi nevidl? Jest jediná vlna rozkoše od temene hla\y až do stuhy svých stevík; strhuje mne a rve jsi

jí

mne

mne

a nese

sn

zivou

!

naptí a jeho mající

snad

a

síla;

jenž

tisíce

a desetitisíce

i

jí

bylo

usmrcení.

jest

víc:

neuvdomlá, díšíp jí již eká vymrštno ke svému

svatá, nepoznaná,

nedokav, aby

a ždá cíli,

eka ulomenou renová pevná ttiva luku, samo

jako vzkyplá

Jest jako

knžka,

Jest

princezna,

ale

jest

vestálka. Jest v ní znepokojivý

mne dráždí až k šílenství: její rty kypí a vrou a pitakávají životu a rozkoši již pouh>Tn svým bytím, kdežto její oi bývají nepítomné, protiklad, který

melancholické, odvrácené od tohoto svta, jakoby stežily sám sen duše a kladly se ped nj jako

ohe

strážný

ped

vena, ano, v tom

tábor. to

Žila

jest:

není

posud úpln uzaotelá svtem a

životem; ano, jest to knžka, vestálka, stežila posud svatý ohe Vestin; u nich, dodal, mysle na

Lamberkovy, jinde jest

již

jest

jen

rodina posud

náboženstvím;

výhodným zpsobem

spoleenství,

nmž

dá se lacin ji a pohodlnji bydliti a levnji a vydatnji stravovati se než jinak." Pak pomyšlení na Franka, jehož byl pítelem, prošlo mu hlavou a znepokojilo jej chvilkovými v

rozpaky. Snažil se uniknouti

z

nich,

pehlušiti ne-

odmluvné pochyby. „A což on," ekl si posléze, myslíš, že by ti obtoval on svou rozkoš? Víš dobe, že ani vteinu z ní. Popat jen pozorn na nho: ob ženy, které jej provázejí, milují ho: teš ,,

V

každého slova, z každého posunku, a te ti i Jedna muí se pro domnnku, že si jí nevšímá, že mu není niím, a utrpení její z toho jest tak silné, že se ti zdá, jakoby strádala fysicky, tžkou bolestnou nemocí; druhá se usmívá, ale úsmv její skrývá touhu jako kalich kvtný zbloudilou opilou velu. jej milují, ob touží po nm; a on ví to, a tváí se nevdomým, aby prodloužil jak možno nejdéle tuto hodinu svého vítzství, sálavé poledne svého mužství. Bude je míti jist ob, ne-li zárove, alespo jednu po druhé. to z

on.

Ob

by

Myslíš, že

na vteinu a

Tob,

ti

by

jednu

postoupil

z

nich,

by

jen

zmíral žízní po jejím polibku?

jsi

Ob

komukoliv jinému? jsou siroty; by jich nechránil jako své koisti proti jejich rodim nebo bratrm? hornin i lupus; jsme muži, jsme vlci, jsme lovci; a lov žádá si volnosti, takový jest zákon džungle, prvTií a poslední, jediný a neporušitelný zákon moderního lovka-lovce. Oba, on i já, jsme volní lidé"; oba nemáme a nezlnáme ni kázn ni jiebo

ale myslíš,

že

Homo

,,

zákona,

krom

toho jediného,

rý praví: lov žádá

ie

volnosti;

si

záporného, kte-

a koist jest toho,

kdo uchvátí a poze". Prolétl v mysli s bleskovou rychlostí všecky ty-

dvody, všecky tyto zásady, na nichž vystavl svj život, jako jej na nich vystavli miliony a mi-

to

lidí;

a shledal je pevnými a spo-

lehlivými; nikdo, ani

sám Bh, nemže a nesmí

liony

moderních

pohnouti

jimi.

se silnými

ádul

A

stát-li

ml

Nebo

Bh

vždycky a všude

musil býti

s

nimi,

pevn On sám!

zákon síly a byl Není výjimky z tohoto

dal !

stát-li

mla pevn zem,

A zahledv se znova dlouze v její temn fialkový zrak, hoící klidným, istým svatým plamenem vnitního snu, duševní oddanosti emusi velkému a krásnému, ve víš celou svou bytostí, ekl si v duchu již po kolikáté: Jak sladké bylo by, zhasiti tento ohe a pod pemoženými sklopenými víky rozžehnouti naráz jiný, vyteštný poznáním a plenící celou bytost jako dobyté msto! Spolenost

se

rozptýlila

tím,

že

Šimonka a

Kornelie zašly do bosketu hledat alpských fial, které tu rostly nyní voln, pežitek minulé slávy sta-

rého parku. Básník

osaml

Michaelou na vinuté obojí strany stnou smrkovou;

pšin, uzavené s horkém tichu, v

a v

nmž

s

tála její

vn,

slyšel te-

krev ve svých skráních. Opojení, jakého dávno již nepoznal, mámilo jej; a horký plamen vzdušný, který, pohánn jsa chvílemi vtrem, peskakoval po vrcholcích mladých jehliných stromk, žehl mu tváe a oslepoval jej velkými rudými kruhy, které vyvolával v jeho zraku. Šli chvíli mlky podlé sebe; MichJaela byla dnes vzrušena; muil ji bratr svým zájmem o ob dívky, zájmem, kterého dobe vytušila, tebas byl skrýpati

muiv

vaný, kterému

nerozumla

a jehož se

pece dsila

jako ehosi neblahého a híšného. Její citlivou istou duši znepokojil více pouhý stín, pouhá nápo-

vd

a pedtucha, než duše

jiné,

zahluchlé,

úder

skutenosti.

na mne s pedsudky," pronesl podivnou pokorou v hlase, kterou jeho zrak, ,,jako na šaška, jako na fraš-

,,Vím, že patíte

posléze Pirkan odrazil

i

s

kivdíte mn." A ponvadž Michaela jako by chtla protestovati: ,,Ne, nebrate se, prosím; nemže tomu snad ani jinak býti. Vaše díví duše nezná posud složitosti životní .. a proto nezná ani jeho poslední hrzné prostoty. Nemžete snad posud hledti jinak."

káe;

ale

vzhlédla k

nmu,

.

žící

A

po pause, která

se

boukou:

tísnila

jako dusno

ped

blí-

„Tedy ano, vzte to: nosím masku a miluji masku, ale ne jako podvodník nebo nkdo, kdo chce klamati. Trpl jsem mnoho životem, více, než mžete tušiti, více, než dovedete snad kdy pochopiti; a chci se uchovati istým, od soucitu... ne: prost již od úasti lidské. Ó tch zrak, špinících všecko, eho se dotknou Trávy neroste tam, kam se upely; pouš na vky neplodnou vypalují kolem sebe. Blahoslavená jest má maska a s citem vdnosti snímám ji veer s tváe. Zachovává mj vnitní, mj pravý život. Svatá množitelko života! Pod tebou žiji dvojnásobn a trojnásobn anonymitu; a co pikrý\'áš, jsou Opatuješ prameny mladého zpívajícího života! Ano, kdykoli !

mn 1

mn

žijeme nco celého 3, velkého, kdykoli žijeme doopravdy, v plném smyslu slova, jsme vždycky bezebez jména, bez stavu, bez vku, bez pojmení v^olání, bez rodiny Jsme jen svj ryzí nadosobní jest: naplujeme své nejvyšší skryté typ lidský, to možnosti, jichž jsme sotva v sob tušili. Odhalujeme se sob samým ve své pvodní božské síle a .

.

.

.

.

.

výsostnosti."

„Jak to?" otázala se se dívka;

,,

s

jakýmsi

nerozumím vám úpln."

dsem

ve hla-

.

"3

pece

prosté. Naše j á, náš naše jméno jest cosi, co nám brání žíti pln a cele; klade se mezi nás a život a jest jako cizí pedmt vsunutý mezi naše rty a pramen, z nhož chceme píti. Musíš dovésti odvrhnouti je v rozhodnou chvíli jako obtížnou kovovou zbroj, jako tsný šat: musíš dovésti ponoiti se nahý v životní tok a proud. Ve chvíli veliké lásky, víry, obti, smrti, oddání se nejsi již pan Alexandr Pirkan, narozený 16. kvtna 1873 ve Vídni, místodržitelský úedník osmé dietní tídy, pidlený tomu a tomu departementu, manžel Ritty, rozené Sternekové, ba ani ne básník, jenž napsal ty a ony knížky, tak nebo onak poktné a tištné v té nebo oné tiskárn ... to všecko jest mrtvý kornatý, zaprášený odv; pustá pítž, kterou odvrhuješ daleko od sebe nyní a stojíš pokorný a bezejmenný ped životem nebo ped smrtí, pouhý ,,A

pevný,

stálý

jich nástroj,

jest

to

tak

karakter,

pouhý

jich orgán, toužící vší žízní

po

nimi na chvíli: nic víc. Jen ten, kdo není schopen této hrzn krásné obrody, jest mrtvý; jemu vrostl jeho odv, jeho náhodné já v jeho bytost, vežralo se mu v duši, udusilo ji. tom, ztotožniti se

s

Uschlý strom, ranný sntí, mrtvá skípající kodo jarního vzduchu a íká se mu pevný

stra trí

spolehlivý karakter"

Stanul zraky,

ped

.

ní;

.

hru

žehnoucí jako

pohled. Tuhnul v

nm

jeho se dmula, a jeho vetkly se v její úžas z toho, co rozednívalo

v horece,

se v její mysli.

„Pak padají naasky," pokraoval po chvíli pitlumeným vášnivým šeptem, a jakýsi opilý úsmv vstával mu pi tom v duši a sedal bezdky na i

F. X. Salda:

Vybrané

spisy. IV.

g

.

114

,,A maskou, niím víc jest celé naše j á. á hastroš, strašidlo, mátoha, pára a dým J slovo konvence umle vytvoená a umle udr-

rtech. :

.

.

.

žovaná a živená bosti,

d,

z

což

.

.

prospchu,

z

pruderie,

vím,

z

ze

eho

ze zbablosti, ze sla-

slušnosti,

z

policejních

dvo-

zasmál se suchým

všeho,"

hrdlem. ,,

Život, který byl a jehož

již

není; stopa, kterou

nikdy nevrátí. Kalný, rozbedlý, ve sklep umle zachovávaný kousek loského ledu, zatím co jarní eka života šumí a huí a bouí plesn mezi podemletými, trhajícími se behy a hltá denn nkolikeré já. Jen tehdy, vrhne-li ?e do ní stemhlav, dorstá lovk své nejvyšší možnosti z d e ukáže se teprve, co v jest; zde mže udiviti sebe i Boha... Jest obansky bezejmenný v tuto svatou chvíli, ale kdyby ml jména, mohlo by jím býti jen Láska, Síla, Velikost, Požár, Mocnost, Nesmrtelnost a jména všech serafinských i archandlských. Ale jen silným a odvážným otevírá se toto nebe. Zbablci a slaprošel, ale v niž se

již

nm

;

kr

boši hryztež plesnivé tež v

krky loského

odíkání a postu, ve

lži,

chleba, živo-

smrti a karakteru

Michaela zbledla, zornice

její

ztrnulý,

." .

plá

.

za-

škubal jejíma rtoma. „Dosti,"

zaúpla

tém

tch hrz! Což není proud, jen tok, jen zmna,

,,

dosti

s

naptím všech

sil,

nic stálého v duši? Jen

samu a do jako obtovati

která hltá sebe

plodí sebe samu, znova a znova, z

vk

vk?

Což býti vrný myšlence jest tolik se fantomu a žíti jest rovno zrazovati?"

Odmlela

se,

tžce dýchajíc. Zazdálo

se

jí,

že

:

115

hy mela postavil ,,A

piicloniti si zrak, tak strašné bylo,

ped nj Pirkan. pro práv nyní, pro práv

práv dnes otevel

jste

pede mnou

dnes

?

co

jí

Pro

tyto propasti?

Utušil jste, uhádl jste nebo víte pímo, že práv dnes bych mohla snadnO' zatoužiti po nich a vrhnouti se do nich? Máte vševdoucnost boha nebo Istný enich ábla, že jste pistoupil práv dnes ke a rozestíráte právn dnes pede mnou všecko království svta a jeho krásu jako rozvinutý koberec ? Že budíte a pokoušíte závra mého srdce práv dnes, kdy zakolísala se pod níní pda, o níž vilo, že jest nejpevnjší a nejspolehlivjší?" A pistupujíc tsn k nmlu a žehnouc jej svým

mn

zrakem svým dechem ,,Pro práv dnes sal i

pede mnou?

jste s

tváe svou masku

Nestála jsem' o pohled, který

mn

Pro práv dnes složil jste bemeno své na má slabá bedra?" A jakoby hotovila

podala tosti

!

byse,

zacloumati jím, kdyby mlel, vykikla tvrd, dupnuvši nohou o zem:

Mladý muž

,,

Mluvte!"

shroutil se

jí

k nohám.

„Protože vás k smrti miluji nebo k smrti nenávidím. Nevím ješt; jsem zmatený, neznám se, poprvé v život neznám se, já, jasnovidec nitra svého i všech niter cizích. Poprvé v život zajíkám se a blekotám, já, mistr slova, který mluví jako jiní .

.

.

Proto vám, vám jediné nedovedu lháti; vámi, ped vámi jedinou nedovedu se tajiti. Proto vylil jsem, ped vás celou svou bytost, já, který jsem spoil každou její krpjí, který vznil jsem její obsah v trojím' neprodyšném obalu samoty. Vzdoru a tvorby. Rozneste ji nyní na podpat-

dýchají.

proto

ped

!

Ii6

cích svých

stevík,

poplvejte

ji,

smjte

se, jásejte!

Vzdal jsem se vám, vám' jediné, celý, a zasluhuji všeho, co pijde." Dívka vztáhla bezdky na pólo ruku k srdci. ,Jaká rána, jaká strašná rána Jak to hoí Musil jste ji zpsobiti?" Ale nevykavši odpovdi, obrátila se zmaten a prchala k zámecké budov. Básník bžel za ni, volal za ní. „Ne... ne... Pro Boha, nepibližujte se ke !

mn

mn

Necht mne samotnou

!

moci

!

Sešílím,

býti nyní sama. Slitujte se!" sténala

nebudu-li

úzkostn,

keí, lámána nervovým peptím. ní, od horeného sípavého suchého

zmítána nervovou

Všecko v od ostrých, náhle jakoby sešpiatlých rukou až do bolestné, jiyní jakoby proborcené plochy hubených prchajících zádíek, dsilo se ho a odmí-

hlasu,

talo jej.

A

mladý muž nedovedl pemožený v pokoení

neposlechnouti

;

stanul

v rozpacích, jakých nezažil posud, tím trapnjších, že za sebou zaslechl hlahol veselých hlas druhé skupiny, blížící se po stezce, bratra Michaelina a jeho dvou prvodky, ,,Eccolo," zvolal Lamberk zoiv básníka. „Kde vzíš u všech všudy? Hledámje t a v tob Itala; ale jeden z vás dvou patrn neslyší. Tleskámje, hvízdáme, voláme již tvrt hodiny." Pirkam se ohlédl a spatil pítele, jakým ho posud neznal. Byl celý promnný, jakoby nesvj. Opilá jiskra hrála y jeho zraku, a bylo patrné, že byla zažehnuta a rozdmychována pítomností dvou' mladých krásných žen. Obvyklá pitrpklá melancholie, jíž se rád drapiroval, jakoby spadla s nho dnes jako

3.

117

jako studená mlha pod útokem tohoto všemocného, samovládného sUmcc, které nestrplo nic než svj

odraz ve všem na zemi, ve vzduchu, na vodách, na trávách i stromech, ve zvi v lidech. Mužská pýcha napínala jeho postavu v ocelovou pružnost a i

\'ylévala se z ní

jako zvuk na všecko;

každým pohledem, každým slovem

nástroje

z

jen

žil

dobe zladného. Zapomínal

pítomné

chvíli,

a

její

jený tanec víil

mu ped zmámeným

sladké jest

jak dobré jest

všecko,

žíti,

žíti,'

tichý opo-

zrakem. ,Jak

nm

volalo v

jsou chvíle, jimž rád bys ekl, opravuje

,a

A

Fausta: Ó prodli, neprchej ta zde jest z nich; jest z tch, které jsou tsn položeny ped naplnní; než jsi se napil, kdy chýlíš již tvá svou nad rozšumný pramen a chípí tvé pedbíhá rty tvé a pije ped nimi vUikou vni vod. Tato chvíle ped opojením mámí jemné smysly víc než opojení samo, !

a prodlužovati

nebo bohy o

Lamberk

ji

jest

okrádati

jejich nektar

vyložil

Boha o jeho

ráj

a ambrosii.

básníkovi,

že

hledají

jej

za

rozhodího v literárním sporu. Zná-li Annunziovo Mrtvé msto'? Ovšem že, etl je asi ped týdnem. Tím lépe; ostatn vdli to: jest pece Latiník a formalista Jest do nho vložena povst o Inachovi a dcei jeho lo? „Abyste se snáze rozpomnl," vpadla Šimonka do otázek Lamberkových, „vypravuje ji slepá vdma Amia hraje ji Duse (chv v tetím akte. Nemohu zapomenout jejího stíbrného smíchu, když na konci tohoto vypravování peruší se slovy Ty ,

!

—

—

:

spíš,

chvo?"

ii8

Pirkana stálo mnoho námahy, aby si zpítomnil báse Annunziovu ale dovedl toho posléze pispním Simoniným a rozpomnl se opravdu na ;

sporné místo. Ano^ byl tam' ten mytus^ na poátku tetího aktu! Šimonka tleskala v dlan jako malé dít; „vyhrála jsem," jásala, ,,a jste dlužen první exemplá svých písní, který vyjde z tiskaského lisu, a dedikaci na nj, kterou si nadiktuji

mn

sama!" ,,Lamberku, co

jest

dnes

vámi," pravil

s

sám

k sob mladý mlíž, „jste poražen a smjete se!" Spolenost rozhovoila se obšírn o Annunziovi, o Duseové, o italském umní a klimat, o italské duši. Šimonce nelíbil se Annunzio, jak dalo se oekávati, ale byl jí jeden z nejvtších a nejnebezpenjších kejklí velkého stylu, a rozumla, jak mže nkoho zmámiti a oarovati jak on lidi, tak asi had fascinuje ptáky; uspí t ve bdní. Ale milovala Duseovou, již vidla náhodou v kterémsi italském v této he, její tichou bolestnou noblesu, která sálala z její bytosti jako plamen obtní a oišovala všecko, co míjela, i miasmatický :

mst

vzduch

jevištní,

a nade vše

její

jedinenou

intuici

hudebn tvrí, s jakou mluvila ? — ne nalézala samy životní koeny básnického slova a dávala jejich šávám vyrašiti v nové kvty. Umní zpvá:

kovo bylo vedle tohoto

umní

slovoié

meliky pou-

hým prý školáctvím, nebo zpvák zpívá pedepsanou notu, kdežto Duseová musí stvoiti si prý úpln celou melodii. A mladá umlkyn vypravovala, co kdesi etla: jak prý pi prvním pedstavení Mrtvého msta" práv pi vypravování povsti o lo velká hereka náhle zpozorovala s hrzou, že distonuje, ,,

119

hned na poátku pravého tempa a pravého spádu slovného a vtného; a s jedineným klidem vrátila se k prvnímju verši a udeila tentokrát správnou intonaci. Tento námt zaujal a vzrušil básníka tak, že vyrval se ze svých tísnivých muk; znal tuto vnitní melodii básnického slova, položenou do' hudebního transcendentna, slídíval sám po ní jako po nehmotné stop královny Mab a rozuml úpln, fysicky Že nenalezla

skoro,

muce

vznesl zrak a

hereky. A tak stalo se, že popohledl na pítele, s jehož tváe bál

veliké

se vyísti otázku:

Kde

jest

má

sestra? Co'

jsi s

ní

uinil? Ale nejletmjší pohled, jímž zavadil o- Lamberka, pouil jej, že nic není tomuto lovku nyní vzdálenjšího než tato starost tak cele byl omotán svou mužskou ješitností. Bavil se s obma dívkami se sebevdomím vtším než jindy, ale i s jakousi roztržitostí: zrak jeho byl zaduman upen v jeden bod, jakoby chtl ustáliti v sob všecko, cO' se stále rozbíhalo a rozpadalo, a úsmv, který mu sedl na rtech a sesmysloval je pod rusým teplým' vousem, byl úsmv zapomenutí a jeho živoišné pohody. TeprAe polední Pozdravení andlské, které se rozsypalo v trhaných a rozryvných kovových stonech po návsi a zapadlo až sem, do odlehlé tišiny parkové, vyrušilo jej ze snní; rozpomnl se na povinnosti hostitelské a povstal, aby odešel do zámeku, poptat se po zdaru kuchyn. „A propos, Pirkane," zvolal, poodešed již kousek po stezce a otoiv se nedbale po píteli, ,,kde jest Michaela?" ,,Asi ve svém pokoji; bylo jí nevolno, snad z pílišného slunce." ;

tch ženských nemocí,"

„Ach, jící

na pólo leniv

Niemný

odmítl odcháze-

levicí.

niemný zvlášt takové Pirkan; a niemní bratí bývají omluvou niemu jších milenc a muž, dodal po vtein s vychovanou sarkastickou tvrdostí, která nestrpla o svt a život illusí nikomu, a nejmén jsi

seste, pomyslil

ty bratr,

si

sob. Brzy zavolala služka pány k obdu. Pirkan vešel stísnný a plachý. Ale Michaela vítala všecky jako jindy, pobledlejší jen, pokoušející se o úsmv, který pipomJnl Pirkanovi dobrou vli rekonvalescent a roztruchlil jej více než pímé odmítnutí, a omlouvající se hostm ze své nevolnosti.

Pes

to vycítily

ob

cizí

dívky, že stalo se

Michaelou cosi závažného, a bezdky tlumily hlas obracely a na ni, když jich nepozorovala, zkoumavý pohled; jen Lamberk, jakoby nevidl utrpení sess

tina, nechal se unášeti, lehce opojený,

zmocnnou

tepnou svého sobeckého pocitu životního.

obd

Po

slenám a pi„Poj, prona chvíli, na nko-

omluvil se na chvíli

stoupiv k Pirkanovi,

dl k nm[u

tiše:

sím se minou do mého pokoje, jen co doutník vykouíš." Nuže, nyní promluví, ulekl se bezdky básník a sbíral všecky síly duševní, jak eliti výtce nebo

lik slov,

urážce.

Vešli

do pokoje mladého inženýra a Lamberk kesla a sám usadil se proti

pok>Tiul Pirkanovi do

nmu;

a nabízeje nili doutník a obraceje svj mezi vypouštje z úst první kotoue modrého

prsty a

svého host vyznáními, jehož upímnosti sám pozdji nechápal, ale která nyní, v tuto chvíli, byla mu hlubokou vnitní nutností. „Poslyš, Pirkane, jsem ti dlužen dostiuinní. asto jsme se peli o vášních, jejich síle a vlád nad bytostí lidskou a zvlášt mužskou. Tvrdíval jsi,

dýmu,

udivil

že jsou

vášn, jimž není možno

a tvrdíval a opravdu mužn

odolati,

zvlášt, že pro muže založeného jsou takovými vášnmi ty, které probounad zejí jeho vladaskost, zakládajíce jeho moc smyslnost bytostmi druhými. Spojí-li se, mínil jsi, njak s takovým pocitem^ na píklad s ukrutností, vášní žes vdomím, že muíš a nad i zabíjíš svou

silného

jsi

nu, že

štstí

bohem áblem; v jedné osob, dárcem nerozlun spojených, pak, pravil vbec ji vykoeniti, ba snad možno snad

jsi jí i

i

utrpení

není ne ani ovládnouti."

jsi,

Odmlel

se,

jakoby zaváhal na

chvíli,

pokrao-

nebo zmlknout. „Nuže, dnes myslím, že jsi ml pravdu. Nevil jsem tehdy tob, ale dnes jsem nucen viti s ob. Hled, dv ženy jsou pede mnou, a nechce, celý svt nechce se mn, upustiti od žádné zia vládnouti z nich; chce, ano šílen chce se tvrcem dáblem, bohem osudem, obma, býti jsem se že vidím', Dnes nich. vrahem, každé z i

\at-li

mn

i

tebou lepším, než jsem'; tebas bezdky, klamal jsem t. Jako bych dnes teprve procitl k plnému uvdomní svého mužství a jeho vladast\'í, jakobych dnes napil se nápoje, jemuž nebudu již neodvylmu, jakobych dnes poznal a jest. Poznal moci již nikdy zapomeno^ti: tak

tváil opravdu

ped

mn

jsem dnes, že jsem

z

dravího rodu a

že

mne

po-

:

mn

sud živili stravou, která nepináležela; a hlásím se ke svému rodnému ddictví síly a vlády, rozkoše a pýchy. Okusil jsem dnes lidského života a zachutnal mn: óóh, jak zachutnal, pontí nemáš o tom! Slyš: kdyby stálo zde pede mnou ne deset, ale sto žen a já mohl vzíti jim životy jejich životy, které dal jim a nikomu jinému nebo píroda nebo cokoliv, zvi to, jak chceš a svésti je v život svj jako eka svádí ve své behy vody potok a jiných svých pítok a živí se z nich všecky bych vyssál, vypil, vstebal v sebe; sterým a tisícerým životem bych rád žil, tisícerá ústa bych rád a jimi všemi pil, eho se nedopiji A jaké štstí, státi taktO' nad životem již do smrti jako vlada, klásti se na nj jako formia, tísniti jej a pronikati jej a hnísti jej jako hlínu, lisovati jej jako hrozen, až vydá všecek svj obsah krve a slzí, hrzy i bláznovství a spájeti, co rozdlila píroda bolest a rozkoš, muku a štstí; hnáti jej a biovati jej na nové dráhy, smýšleti mu nové cíle, bodati jej novými hlubšími ostruhami, napínati mu svaly rozmr a poloh, kterých nepoznal poi nervy do

mn

—

Bh —

ml !

;

sud! Šíiti

jej,

násobiti

jej,

množiti

jej

a vládnouti

mu

v rozkoši a ukrutenství. Snad jsem| V tom jen z téhož tsta jako jiní muži, že vycházím od ženy, ale ona jest rovnomocnina života. Nestydím' se za toto poznání snad primitivní, snad triviální nestydím se dnes za nic Jest m!n dobe v tomto obecném lidství, jest dobe v jeho prmru Nkdo ekne snad jak hrubé Ale hrubé a vznešené jsou jen slova, prázdný zvuk a hluchá rolnická jen dti jsou blázny slov, muži jsou vladai skutenosti a promnitelé její. Hrubost, vznese:

!

mn

:

:

.

!

.

.

123

životní roznosí... tlach a nic než tlach; ale pocit skutenost nad koše, vladaské její ukrutnosti jest skunejšílenjší nejstrašnjší, poslední skutenosti, ji musí znát život. a svt tenost, která nese jinak musil by a uvdomovat se v ní sám' sob:

Bh

býti tento

svt

jinaký, než jest."

slabounký Vzdech dveí, které ozval se od tenkých, špatn pilehlých nedokouenými doutústily na chodbu. Lamberk s oteníkem v ruce vstal a vyšel z pokoje; a když Jakýsi

šum

a,

jak se zdálo,

i

na vel dvée, zazdálo se mu, že vidl miihnouti se a Michaelina zjevu obláek bílý konci chodby odvahy, náhle nenalezl Ale vklouznouti do kuchyn. pose o tom, byla-li to opravdu ona; rozhodk sil sbíral stál chvíli na chodb, jalvoby

pesvditi

Pohlédl smrem ke dveím svého bylo mu nepokoje, ale zavrtl hlavou: a rázem v tomto možné, vrátiti se do nho a pokraovati

nutí,

kam

zajít.

hovoru. Myšlenka, že se rouhal, prošla než zapudil ji ihned jako smšnou; ale

mu

hlavou,

pece

jaksi

a prorozmrzelý a vystízlivlý sestoupil do parku sklepodél slunci odpoledním cházeje se zadumán v pipíže tím' marn dobu se njakou níku, klidnil

úponky vinné révy k jejich devné koste. na Pirkan oekával jej chvíli, civ vyjeven vnitní jakousi svj vyhaslý doutník. Pak náhle

nal

Lamberk nevrátí. Zvolna, do nájakoby mu zmrzlá ramena roztávala, sáhal tužku, naleznuv prsní kapsy pro svj zápisník a nho do vepsal jindy než jistým písmem mén

jistotou pochopil,

že se

i

n

rozpomnl. Lamberkova, pokud se na sešit, ekl zavíraje a místo, Pipsal datum a

slova

„Den mého ospravedlnní." Pak

vstal,

si:

oprášil se

:

124

peliv

z

popele doutníkového a objav celý pokoj

na ší i na výš svým pohledem, jakoby si v mysl vrýti, vyšel k dámámf do jídelny.

jej

chtl

Pirkan hovoil asi hodinu s mladými dívkami, Michaela omluvila se za Komelií a Šimonkou když zaskípl ped chvíli spolenosti únavou okny zámeckými písek pod koly pijíždjícího lehkého koáru, taženého párem mladých ušlechtilých

—

—

brun. ,,Hle, pan Malovec," zvolala, piskoivši k oknu, Šimonka. Pospíšil si; neekala jsem jej nyní ješt." Kývla na pozdrav hlavou; pak obrátivši se k básníkovi ,,

mn

dvakráte píjemná tato pedasná naptí mezi Lamberkem a Malovcem a jití vá se nkdy ledabylým nepatrným slo,,Není

návštva;

jest

vem."

A

vyložila

strun mladému

muži,

kdo

jest no-

vý píchozí: editel cukrovaru dobšínského, Karel Malovec, jeden z nejznajnenitjších odborník; pí-i

Lamberkpva a ponkud i zvnlého otce Dívka jest prý nyní hostem u jeho bratrance, a editel, který ml dnes jakési ízení na

tel

otce

jejího.

slíbil, že 'zastaví se pro ni odpoledne a odveze ji s sebou dom. editel Malovec nemiluje prý dnešní mládeže, jak již jest do krajnosti hrdý na svou generaci a dílo její; kritisuje prý velmi oste mladé pokolení neeká od nho nic pravá mužnost vyme prý s nimi, míní tím sebe, otce

této stran^

:

;

Lamberkova a nkolik druh, vesms konservativmuž, kteí dobyli si v domácím prmyslu ne-

ních

125

bo obchod vynikajícího postavení; dnešní mladí muži jsou mu nemužní, zženštih', epigonští, bez soui stedné vle, ochablí, zímatení svtovým kolotáním; ddicové, kteí špatn hospodaí majetkem otcovským; poživatelé, kde otcové byli dobyvateli; ryzí dekadenti, jak

íkává

se zvláštním

suchým

po-

šklebkcm svých vyholených úzkých rt. Dochází prý proto k potykám slovním' a k trpkostem mezi starým panem a inženýrem Lamberkem, jemuž neodpouští prý editel Malovec jeho umleckých tužeb; rád by prý vidl jej ddicem otcovými^ pokrai-

ovatelem v jeho díle; stavitelem budujícím z kaželeza a ne z oblak a papíru,, jak prý íká s úšklebkem vlastním' mu, kdykoli musí hovoiti o neskuteném: musí hovoiti, dodala Simonka, nebo nejradji piý se takovým pedmtm

mene a

nem

vyhýbá. Pirkan z

hovorv

vzpomnl

si,

že

slyšel

o politických djinách

O'

let

tomto muži osmdesátých

a devadesátých jako o konservativci velmi tuhém.'

a zárove národovci velmi horlivém. Ale v tom zaslechli již, jak vchází host, uvádný Lamberkem, který postehl v zahrad jeho píjezd a vyšel mXi v ústrety, A do pokoje vkroil statný šedesátník, odívající se s vybraným vkusem, narudlé tváe, prošedivlých licous a vlas, jinak hustých a kartáovit stižených; jeho oi byly jiskrné posud a byly by jiskrnjší ješt, nebýt ocelového chladu jeho zraku, vlastnosti duševní, získané

zejm

v

úspchem nejednou osvdená a z

boji životním. Síla

tvrdé

pevný a

zdrželivý, ale

i

sebevdomí

v obrys nejen pružný a útoný. Výrazné

ní rostoucí svírala celou osobnost

!

126

krásou skoro mravní byly malé ruce tohoto muže: jakoby íkaly každému, kdo zahledl se pozornji na n: ano, jsme z\'yklé držeti nesíslné otže a vlasti jimi klidn, energicky a vytrvale, nic nematouce, nic nepe vracejíce; jsme spolehliví, klidní umlci a ídíme bezpen svou quadrigu k vítzství Lamberk pedstavil oba m'uže a Pirkan poznal okamžit jemlnou tuchou, kterou ml v tchto vcech, ze zpsobu, jakým se mlí lehynce uklonil starý pán, že zná jeho jméno, ale že nemá u nho dobrého zvuku. zpráv máte od otce?" obrátil se edi,, Jakých tel k mladému inženýru. ,, Žádných; dva msíce již žádných." Starý pán zaal suché rty v úzkou a trpkou pohrdu a rozhlédl se pokojem, jakoby hledal místo, ;

kam ,,

složit

své rozhoení.

Stará

eská

historie

:

v této zemi

jsou stále zrazováni nástupci. zemi, jest jen

vné

pedchdci

Není tradice v

znovazaínání,

vná

této

improvi-

sace. Zmáháme se obyejn jen na druhou generaci a asto ani té nedosahujeme; ani druhá generace nebývá již vrna výbojm' generace první; jsme rádi, zachovali jen, eho první získala. Tetí poko-

které se drží ješt V sedle, jest již zázrakem. Proto drobí se všecko; všude rozbh a po stagnace. Jinde podávají si generace ruce jako dlníci na stavb, sepiaté v jeden etz uvdomlého výboje; zde vyráží vždycky mladší pokolení pokolení staršímu z rukou dílo, jakoby, to^ byl lup na spáchaný a ne koist poctiv vyj-vaná sterému nebezpeí. Tento národ neví a nezví nikdy, co jest to organisace; organisace zaíná od rodiny a její lení,

nm

nm

:

127

kdo nenauí se jí v rodin, nenauí se jí nikde. Ti nebo tyi generace v téže rodin po

kázn, již

sob

a

následující, pracující se stejnou vroucností a

stejným smrem, na témže podniku prmyslocennjší a mají jsou pro národní zdraví vtší význam, než sta spolk nebo asopis. Ne, jsem si tími jist, žádný národ nesnese trvale takového perušování; zahyne desorganisací, zahyne anarchií, roztíštním sil." ,,Náš eský lev má kachní žaludek," vmísil se do hovoru svou obvyklou blagou Pirkan, ,, takovou nebo podobnou písniku etl jsem ve svém mládí. Doufejme, že tedy stráví i to, jako strávil, tuším', již leccos a nezcepenl posud." silou

vém nebo obchodním,

Starý pán zastavil na

mn

všeteném eníku svj

pohled jakoby udivený tím-, že zde sedí i on; pak obrátiv se k Šimonce, pronesl pološeptem' jako nedbalou glossu ,,Vás, zdá se, stráví opravdu bez zvláštních obtíží, akoliv, pokud vím, jen ert lapá v nouzi mouchy a ne lev." Básník zrudl, ale díve než mohl vybuchnouti, ozvaly se na chodb chvatné kroky a do pokoje vbhla, zejm umle rozradována, tleskajíc dlaní o dla, Michaela a Vrhla se s jásotem k editeli. Ve vzrušení jejím byla patrná jakási násilnost a úmyslnost, cosi, co až podsilo bratra jejího i Pirkana. ,,Jak jsem šastna, že vás zase vidím', pane editeli," vela podávajíc ruku starému pánu, který ji dvorn poceloval. Vítejte; bez vás jest zde smutno jako v hrob; jen vy dovedete rozesmát tuto chladnou spoustu kamení, lépe vru než ervnové slunce. ,,

128

mn

—

Zdá se vždycky, že, až umete dej nebe, aby bylo to co nejpozdji pochovají s vámi všecku radost a zem spustne a bude všade jen vný popelec. My mladí neumíme se již radovat a nás su, snad neumímte již ani milovati: jakýsi zlý

—

Bh

arodj

otrávil

votní. Víte,

co

nám jste

budete vypravovati, jak s kordem v ruce a

tíi

pes

plece zavšenou.

mladší, že

pramen

tento obojí svatý

mn

naposledy

slíbil?

ži-

mn

Ze

staí ryloutnou na zelené stuze

jste milovali vy, s

Vím,

že tehdy byl

hoel v nových barvách,

že

i

i

slunce

svt sví-

mn

mocnji, žhavjí než dnes. Zhoknul jaksi, zprotivil se min dnešiní život a svt: jest to stízlivina tak rozbedlá, že není jí snad píkladu v celém Kosmu. Stízlivý, budiž, le pajk s 1n ý ale slabý a stízlivý, vypoítavý ve vášni, ne, této mélanže nesnesu; zde odmítá ne již mj duch nebo mé srdce, ale prost mj žaludek. Nu, se mnou, spílám; životu, akoliv vím, že mne vypeskujete za to, pane editeli, a že mne vhodíte v jednu šachtu se svými dekadenty, a to jest u vás tolik, jako zemít a klusat rovnou do pekla všem ertm do tlamy. A snad jest to opravdu dnes hích láti životu," pokraovala s horeným spchem, jakoby se bála, aby jí nikdo neperušil, ,,dnes, kdy slunce po dlouhých deštivých dnech jest milostivé a opíjí svým ohnm' jako jedineným vínem zapomenutí; kdy není místa pro stín a chlad a kdy tilo jinak,

i

;

Bh

prostupuje i lovkem, jakoby byl mlká lesní studánka, a ukazuje nitro jeho stejn bezobsažným jako její dno: trochu písku a nkolik oblázk a mezi tím nco loského spadlého listí, které jest záhadné jen potud, pokud jest ve vod a v ní

!

129

pouze

mihotá

duhovými

barvami

píznivého

za

ruce jen trochu konservované hniloby; a to všecko zarámováno trsem ostice a hokých trav Což jest všecko. Pak mají snad pravdu oni, kdož tvrdí, že chvíle jest všecko a že jest teba dovést opíti se jí. Myslí to snad lépe s námi než kazatelé všech církví osvtlení, ale vyjmieš-li je

z ní,

držíš v

.

.

.

.

.

.

a cirkviek. leh weiss,

und predigten

sie

Wein

tranken heimlich

To ponkud

óffentlich Wasser.

trochu dlouhý prolog," zasmála se stísnné, „a snad i zbytený k vlastní he, která bude velmi chudá. Míním prost, abychom šli do parku a opustili tento chladný, šerý pokoj. Dám tam donést i svainu a pobesedujeme pod starými lipami; kdo je sázel, toho hlava již nebolí. Vaše rám, rytíi, provedu vás parkem jako nejlepší cicerone; vnikneme do bosket, kde chrání se jemnjší nad koení ze zemí královny Sábské; perušíme války jest

vn

brouk, zvrátíme jejich pirozené a pravdpodobné výsledky a zanecháme v jejich djinách záhady, jež bude ujasovat a ešit dvacet generací obrejlených stevlících professor a na nž bude se habiješt jednou tolik hrobaíkovitých docent. Hurá, svt je náš alespo dnes ješt. Nezapadlo ješt dnešní slunce: pojte, vypijeme je do poslední krpje. A \^ splatíte pak starý dluh Ale musíte mluvit pravdu pravdoucí hledám pravdu, která by byla krásnjší než lež již proto nelitovat

.

.

.

mn

:

—

smíte

mne

pelstít!"

samo sebou a není nivymiovati," uklánl se starý pán jako nevolník, pistupující ochotn na všecky rozmary své paní. ,,Kdo by vám mohl lháti? ,,

Princezno, rozumí se

kterak nutné, zvlášt

F.

X. Salda:

Vybran

si

spisy. IV.

to

q

I30

Vážím

si

v dnešní

mladé generaci jen

vás, dívek a

má takové dívky/' a pi tom uklonil se pítomným tem slenám, ,,není ješt ztracen. A že jsme my starší dovedli milovati lépe než

žen; národ, který

dnešní mladí dekadenti, tomu vte, prosím, do slova a do písmene; 3. ostatn, kdo ví, snad vám to ješt dokážeme! Dnešní chlapi jsou vedle nás plesnivina a ervotoina," doekl ve dveích, chýle se

k smjící

A

se dívce.

hýila dnes Michaela jako mladistvá maenada, pipuštná po prvé k mystériím; jakoby mlhavá kukle s ní spadla, jakoby roztál mráz, který ji posud poutal, cosi zcela mladého a smlého, až zoufalého v keovitosti prvního záchvatu, z ní šlehalo. Bylo jí všude plno; a život dávno minulý,^ odehravší se zde snad ped vky, jakoby všude procital, odpovídal ozvnou na její smích a doprovázel ji jako vzpomínkový stín pítomnou a zhmotnlou v parkli

Tanila obadn, tichounce jako vela si mýtin travné, a Watteauova a celý dtský kehký a orosený svt prvního

radost.

pobzuívajíc, po slunné Iris

rokoka vstávaly v mysli básníkov; prchala ped hadem, zakmitnuvším se v koví, a bylo to v krásn udšeném posunu Poussinovy Eurydiky, a nco z eurytmické krásy tohoto mrtvého svta zachvlo srdcem Pirkanovým. Prolézala lesíky a prodírala se kovinami, pátrajíc po kvtinách jen sob znátných; a když rozedrala si nahý bílý loket tmím hluboce až do krve, ukazovala krpje z rány se inoucí a ekla, svítíc tvrd oima: ,,Hle, konen život; bolí, ale jest to život: Sláva miu, vítán

Zhyn

posléze skleník a celá jeho

bu.

zimomivá kultura! bii dešovému,

Sláva a est úpalu slunenému,

131

poutu mraznéfiiii !" A ssála krev a její rty mnily se jakoby v tvrdou horenou ránu, kterou kdosi zlý a ukrutný zažehl v pokojné kráse tohoto oblieje, dnes ráno ješt proserpinského. Její štíhlé, prutovité tlo neslo se jako živý plamen mezi jiskrami slunenými a chvílemi shrnovalo je na sebe. ,,Než zapadne," pravila s tajem,ným úsmvem k Šimonce, ,,než dnes zapadne, jak ráda bych nabrala ho plnou náru a uschovala si Pro se smho doma pro stáí ... až bude zimia ješ, Šimonko, budeme pece také babikami, nezabij í-li nás pedasn naši milenci nebo muži pro .

.

.

nevru."

Frankovi byla nepíjemná tato neznámá mu boulivá divokost Michaelina; naléhala na nho temnou výitkou a pekážela mu nyní, aby nevzdal se tomu, k emu vábila jej jeho nová, nade všecko silná a mocná zvle, zrodivší se v nm' dnes a rostoucí hodinu od hodiny nezadržiteln jako roste požár nebo povode. Byla jako neodbytný vtljší hluk, který vzbudil se v tnevqas a brání mu, že, nembhl vpíti se cele, pál, v toto vnitní divadlo, jehož se bál a zárove prahl. I jeho krev vela a šumla jako snad krev Michaelina, avšak a o to byl Frank tnižší své sestry rozum jeho nezdímnul pi této písni; bdl, neomámen jí; pracoval vytrvale jako nepokojný mlýn na mocném pítoku vodním. Poítal, hádal a snul plán pO' plán o tom:, jak nasytiti tuto velikou, tvrd nádhernou, rouhav dravci lanost, která v náhle vstala a již pocítil ihned jak

po

si

nmž

—

nm

—

132

jako smysl svého živOta, v ní vyvrcholeného.

práv

rozkvetlého a

Kráel podle Šimonky, podivti njak až

do pokoje, jak

se uxM zdálo, a netoužil po

zkrotlé

niem

mbhl s ní nepozorovan osamotnti. V záhybu pšiném, když ostatní spolenost byla je pedešla, podailo se m|u to| konen.' Beze slova piskoil k dívce, objal ji Ináhlými tvrdým posunkem v pase, strhl ji k sob a políbil ji ožehuvíce než po tom!, jaby

na bolestný rozpuk tesklivých rt. v zmtiený úžas; rty zaškubalo oosi jako lítost z urážky, ale když Frank, tiskna ji znova vášniv k sob. Vydechl Nemohu jinak, zalknul bych se touhou po vás," pešlo její nervové peptí ve zvláštní zaštkání bezradn blouznivé, které dotklo se na vteinu srdce mladého' muže šílenou závratí štstí posud nepoznaného; jakoby zakolísalo se na vteinu vysoké nebe, snížilo se k zemi &. prochvlo jej na mžik svým vysokým

jícím polibkem

Její zrak vyteštil se jiejprvé

:

plameným

,,

zajásáním.

Ale v tutéž chvíli, zárove skoro, pochopil, že nemá práva na n, ponvadž se ho zmocnil klamem a lstí; a první stud i první uvdomní, že podvedl sám sebe a oloupil se o co!si, coi jest pro nho již nenahraditeln a na vždy ztraceno, sáhly po svým mrazivým smrtným dotykem zachvl se, jako by se byl rouhal a jakoby byl poznamenán proto k trestm, z nichž není vykoupení. Byl zniaten, a proto pohnula se v nmj v první ichvíli jakoby vdnost, když Michaela, stanula náhle jako ze zem vyrostlá ped ním A pronesla s výitkou „Volám t, neslyšíš?" Bylo teba vteiny, než se rozrušil otázkou, nevidla-li objetí, v nž sevel Šimonku.

nm

;

:

:

133

Za plhodinku pinášeli již svainu pod odkvkoruny vely hudební prací neumoitelných vel. Jakási zamlklost padla na spolenost muži kouili doutníkV se záduniivou dležitotností, odpovídajíce co nejstrunji, vtšinou jednoslovn na otázky; pouze Michaela, zcela dnes protající staleté lípy, jichž

;

mnná, jakoby v nmž se jindy

vystouplá ze stínu vlastní bytosti, chránila, dráždila vytrvale editele

Malovce, nechtíc viti mu, že stílel se dvakráte na zasnžené pláni u mlýna, práv jako Ongin s Lenským v básni Puškinov, a že psal špatné verše podle Hálka na svou nebožku ženu. Ale její veselí nenakazilo nikoho; nedružnost jakoby byla trestem jeho' divokosti a vzpurnosti bylo patrné, že tento smích chce a má cosi pehlušiti, a odcizoval si všecky a zaklínal je do rozladných dum a temlných dohad. A proto cítili všichni jako úlevu, když starý pán, pohlédnuv na hodinky, prohlásil, že jest nutno dáti zapáhnouti. Frank zdržoval jej sice chvíli z formální zdvoilosti, ale v nitru radoval se z toho, že editel odolal jeho za svou lásku

umlému

naléhání.

Nyní, kdy ulehilo se Fr^kovi, roztruchlila se na ráz náhlým pelomem Michaela: z divokého veselí jakoby pevážila se V temný rozryvný smutek; a když hosté usedli již v koár, vrhla se s nervosním churavým zaštkáním k Šimonce, hladíc ji po lících a rukou, celujíc ji a opakujíc stále: „Ubohá beruško, ubohá beruško, odsouzená jako ostatn .

my

t

všecky. Ale ne

.

.

.

.

.

posekej ješt chvilku,

a

pokižuji zdá se mn, že odjíždíš daleko a nevím, uzíme-li se ješt." Hysterický plá mladé dív.

.

ky penesl se

.

i

na

starší

družku

její,

zacloumal

jí

134

v objetí Michaelino. Koár byl se již dávno prachu silniného, když jedna družka stála posud ped zámekem, zahledna za odjíždjícími zahloubaným nepítomným zrakem, zaclonným chvjící se dlaní od bodavého západního slunce, zatím co druhá pracn tišila své stkáni pod tvrdým ironickým pohledem starého pána, jenž nerozuml niemu z tchto a odsuzoval je rozladným opo\TŽením. ,, Podivní lidé, podivná doba," drtil mezi zuby, svírajícími tžký doutník; ,,pisám bh, nerozumím z vás všech ani jot a snad s Tatary bych se spíše dorozuml než s vámi, dnešní churavou nervosní, hysterickou mládeží. Ale Karla lituji," dodal, vzpomínaje svého vzdáleného starého pítele, ,,ne t c ht o dtí mu opravdu nezávidím. Abys jim rozumly

a vrhl

ji

rozjel a zmizel v oblacích

dj

:

k tomu bylo by snad teba, abys dal zapsat se na stará kolena na filosofickou fakultu a studoval tyii léta vyšší psychologii."

tylená

spolenost mladých lidí po rozchodu a každý len její po samot; pldruhé hodiny, které scházelo do odjezdu pražských pátel, zdálo se náhle všem utrpením k nepekání. Michaelu odvolala do kuchyn mladá bez-

Pozstalá

zatoužila

muiv

radná služka, pipravující veei; Pirkan poprosil, aby mu byl vykázán pokojíek s pohovkou nebo s div^anem, na nmž mohl by, jak pravil, uložiti sv'Ou bolest hlavy, v poslední dob tak asto jej pepadající a tolik jej muící, a nelhal: dnešní den, který pinesl mii nkolikeré pokoení a jedno vtŠí a bolestnjší nad všecka posav^adní, nalehl olov-

135

nou tíhou na jeho nervy; pouze KorneUe požádala ona po^Franka, aby ji doprovodil do parku, ale ona, samotáka neprosila jej pak, aby ji opustil; zvyklá spolenosti a jejím dojmm, touží prý po i

i

chvíli

saly

oddechu.

Frank usadil ji na nízkou lavikVi, na niž stápeisté vysoké bízy, panenské knžky celého

sadu, nyní teprve, když stydly

již všecky ostatní stromy a kee, ve vrcholcích jak náleží sluncem rozdoutnalé, svj ševelivý penízkový stín, a po^ odcházel již, když udalo se mu kloniv se man ohlédnouti se ješt a zachytiti bolestný posun, jakým kladla si na své krásné unavené plaché krátkozraké oi, nezvyklé tolikerému svtlu volného letního dne, krajkový šáteek. Zachvl se stída zimy a horka probhla mu rychle žilami. Jindy byl by jej pohled na bolest dívinu naladil lítostn, soucitn, bratrsky, ale dnes jen jeho novou tvTdou vladaskou vzbouil v smyslnost. Dnes poprvé hledl na ni jen zvídav jako na pípovd rozkoše, na slib pemožení a slíd-

nižší

nm,

:

nm

n

ji

jako

nápov

jako stopu prozrazující rannou a dráždící k lovu na ni. ,,Má smyslnost jest ukrutná," blýsklo mu myslí, „a ukrutnost jest slabošství," zastydl se na vteinu vzala, sám ped sebou. Ale rozkoš, která se v vyvrátila mu to ihned tvrdou muivou svého plamene, z nhož nebylo odvolání: pokud žehl, postihal

slabosti,

zv

nm

eí

tud i mámil svým kalným jako opojení.

temným dýmem, tžkým

Bylo tomu již tak: toto bolestné gesto objevilo mu tuto dívku jedinen žádoucí. Tento posun jakoby na ráz odkryl skladbu tohoto tla a víc celé :

:

I3C

této bytosti

;

subtilní a

kehkého a

zelného,

mistrnou stavbu tohoto kousložitého nástroje,

zdajícího,

jak se mxL zdálo v tu chvíli, dáVno již svého hráe, vladae, mistra i muitele. Naráz uhodl tuto celou kouzeln tesknou osobnost, plachou i dychtivou zárove, toužící i zdráhající se, hyvou i cudnou, strže-

nou Ve dvojí potírající se vír, vybudovanou z muivých kontrast pedurenou k muednictví erotickému. A divoká touha, vládnouti jí, vybouiti všecky její skryté rozpory, býti zde osudem, který dopovídá :

poslední slovo, zachvátila

jej

:

cítil

sucho v hrdle

a,

ke spánkm lísal se tnu omamný tvrdý žár. Probhl dvakráte elipsu pšinnou a akoliv ustanovil si, že nedoka\^, chvje ji obejde tikráte, nesvedl toho se bázní, aby nezmeškal píhodné chvíle, sebhl s iií skoro tryskem'; a beze slova piskoil k dívce tvrdým skokem a strhl ji k sob mocným, objetím :

v pase.

A

ped

opakovalo se všecko jako

bez jejích scházely

chvílí, ale již

muivých rozpak. A ku podivu, náhle mu práv ony'; a uvdomní si toho a stesk

po nich obraly tuto chvíli o její tajernnou sladkost. Zase vyteštil se k nmu zrak' bolestný v muce urážky a hrze údsu; a on zase vydechl vášnivou písahu šílené lásky a zmuil rozpuklé rty polibky tvrdšími než by byly zasazené rányj; a zase zlomil posléze hnvné vzepení této isté bytosti v blažené, nyv smyslné zaštkání blouznivé pokory. Hle, všecko stejné, prošlo mu nyní myslí stejné nebo lépe ;

opravdu, jen druhá vztáhla k obran své kehké ruce proti nmju q. dala jim pak klesnouti s bezradností tak' odevzdanou, že oponáhle podivný, pl jila jeho smyslnou pýchu. A

skoro

stejné.

Nebo

ml

137

rozkošný, pul odpudivý pocit

bylo skoro stejné; že bylo

z

možno nyní

srovnávati, studovati; že otevel

vdl

ješt

urit

poznání, že všecko

si

již

pozorovati,

nový

zdroj, ne-

zda radosti nebo nudy, života nebo

smrti. Cítil svj rozum volný jakoby byl náhle vyat (muivého opojení životního, jakoby s nho' spadly všecky okovy a etzy, tak mu bylo. Pohyboval se poprvé v život zcela svobodn, jako jeho pán a ne poddaný pocítil život poprvé cele jako hru a zazajímal :

z

:

se poprvé o ni tuto chvíli celou svou

uvolnnou

inte-

Byl opojen ješt, ale bylo to již jen opojení nervové a smyslové. Hovoil k dívce, zmatené a rozechvlé, odpovídající jednoslabin, s vášnivou naléhavostí, ale vášniv naléhaly v již jen smysly: duše byla klidná jako vladaká, která pemítá a sleduje své daleké zámry a vyhledává a nalézá cestu k |nim a lidských nástroj ke svému dílu. Nevdl ani, jak dlouho mluvil, když zaslechl náhle za sebou v nedalekém koví šustot, jakoby kdosi, ukrytý posud a naslouchající, odkrádal se a prozradil se tím, že otel se odveml (oi vtve. Oba vyskoili zmateni s lávky a Frank zašed nkolik krok do trávy, zapátral ve smru, odkud ped chvílí byl zašelestil zvuk; ale šustot opakoval se na vteinu, slabji ješt, ve vtší dálce, aby zanikl pak úpln; a za chvíli volala již služka Michaelou vyligencí.

nm

slaná pány

do zámeku.

veee

jakoby se byla tentokráte promnikdo skoro nepromluvil. Pirkan zdvihl se první a vyprosil si chvilku samoty, Prostá

nila v

ponurý

obad

jak pravil, pro s\^ou

kouit

si

cigaretu

;

zmuenou clo

sadu.

starou leb; vyšel vy-

Pecházel po

pšin

138

podél neobydleného postranního kídla zámeckého,

o již

nž

opíralo se zapadající slunce. ,,Hle, celý kraj

stydne," pozoroval,

ní teplo,

aby vyzáila

n

v noc a zimu, až v sud nebe."

Zachvl

se

,,a

tato

ze

schytává posled-

laskavá, za

je,

nkolik hodin

oslepne a ustydne teplé po-

zimomiv

smyslnému, jaký

:

již

byl,

tma a chlad steskem! skoro živoišným. Sesmutnl pemítal a zel náhle celý svj život zmaený jako utroušený a rozdupaný klas obilný, jejž zahlédl nkolik krok od sebe. Únava nervová muila jej poslední dobu astji a astji a ulévala všecku radost životní jako mlha jiskru barevnou; svt a život pustly mu a stydly. vtíraly se blížící se

:

Náhle tiché, vzdušné skoro kroky snášely se po postranních schodech a probhly postranním východem; a sotva stail ohlédnouti se, stanula již

ped

ním, ovanuvši

jej

jakousi

horenou aurou,

Michaela.

Dotkla se jeho ruky

koneky

ledových prst.

Pišla jsem odprosit vás," zahovoila s nervovou pekotností, jakoby byla štvána bázní, aby jí nedošlo dechu nebo odvahy, „jste estný, nekonen estnjší, než jsem myslila ješt dopoledne; nekovás kdosi. estnjší, než jak maloval Soudila jsem vás a kiv^dila jsem vám promite toho! Nejste pokrytec, nejste Istivec a vypo,,

mn

nen

.

.

.

:

mn

ítavec! Ne: jste lepší, nekonen lepší než mnohý obílený hrob. To jsem vám sudi, než mnohý sil a jsem vám íci ješt ped pišla íci; to vaším odjezdem. Pouhá a prostá spravedlnost byla .

.

.

mu

vám

to dlužná,

i

kdyby ne

.

.

.

láska."

139

Zajikla se a

dý muž zachytil

zachvla

se,

div nezakolísala

;

mla-

a pivinul ji na, vteinu k sob, s hlavou teštící, se spánky rozbušenými. Vyrvala se hiu násiln a prchala, neohlédnuvši se, do vedlejji

dveí zám,eckých.

ších

Za selský

pro pražské hosty týž rousnatý

chvíli pijel

koník,

který

je

sem ráno

Nm,

dovezl.

schouleni v koutech chestivého rezivého koárku,

stídav horekou a zimnicí a pece pedouce nevdomky na téže snové niti, odjeli Kornelie a Pirkan setmlým krajem k domovu. I v kupé wagonovém mleli oba v jiném kout, jakoby dva nepátele peklenula zlovolná náhoda jednou nízkou a úzkou stechou a pece zrak obou, doutzachvívajíce se

;

nající stejnou vášnivou jiskrou, stále bez ulmdlení snují totéž

Ped a na ráz

plnocí pocítili

ji

dojeli

usvdoval

pásmo touhy

la

je,

že

muk.

do Prahy, pusté a mlící;

oba, aniž by mohli íci pro,

ja-

ko nepítelkyni. Stiskli si mlky ruce, a oba nyní již o samot v koárech, unášejících je rzným smrem, pracovali v mysli vší silou své vzrušené obrazna témže šíleném pásm, všemi barvami duhovými hrajícím, které se obas sice petrhlo, ale jež navazovali vždy znova a znova, až hluboko do jitních sn.

nosti

i

nem

Šimonka sedla za vsí ped malíským stojao napiatém nerozmirném plátn, na nž stékala

barevná melodická pára, tyila se v oblané hrady a plachty, pokrývajíc ídce a tápav plochu cítil jsi, hled na ni, a cítila to dívka v onom zvláštním sta\Ti zvýšené jasnosti i zárove opojeného zamžení své bytosti, v nmž i byla nyní, že hýbe se zde poprvé cosi, co bylo posud zajato v tuné jako larva, že skládá bolestk sob síly a zkouší je, že zdvihá zde poprvé tžkou, tžkou hlavu ke slunci skládá poprvé z bolestných zaškubání tká pohybu a života. A také barevné plachty, které vzdouvaly obraz, mly cosi z prvních bolestných pohyb všeho života zemského, nco podobného obtíženému pohybu erv a plaz, cosi, co pipomínalo, že první formou ptaí byl had a vlna že jest pnmí vzlet touhy bez kídel. Bylo na poátku záí, ale louky, zahrady a lesy, díky nepetržitým skoro dešm ervencovým a srpnovým, byly nepravdpodobn zelené, jakoby bylo teprve rané léto; a letní bylo také parné slunce, které vyráželo obas s besknou útoností z bouz

jejího šttce jakási

:

n

tm

:

141

n

našedlých oblak. Ilomolovit kladly se na sebe ped zrakem díviným a nebe ležící na nich kalilo ješt více dusným písvitem| jejich žlutohn<-

kopce

dou pdu. Všecko bylo patetické a nepravdpodobné v tomto ovzduší a osvtlení, neasové a výjimiené; a snovost všeho, co leželo mimo ni, tísnila dnes dvakráte dívku. Celá krajina

ped

ní byla

jakoby jen

zhuštný dým, a pda jakoby slibovala rozplynouti se pod nohou, která na ni vkroí; všecko, hmota zdánliv nejhutnjší a nejpevnjší, volalo to kolem ní, jest jen znehybnlá myšlenkia, na&e nebo cizí, a ty sama vplyneš v ni díve i pozdji, ponvadž není pevné meze mezi vámi. Nevdouc jak, vzpomnla si náhle na Shakespearovo slovo a zachvla se pod ním jako pod zásvtným' pozdravem duchoi

vým. ,,Ti naši herci byli, jak jsem! vám pravil, samí duchové a roztáli se ve vzduch," ,,Jsm:e látka, z jaké utvoeny sny, a naše mialé žití kol a kol jest obklopeno spánkem."

Písn,

až se stízlivou tvrdostí byla

vychována

Šimonka po asné smrti otcov u své tety, Moniky, která jakoby nebála se pro ni nieho víqe než jiskry z

požáru, planuvšího v jejím bratru a zavinivšího po

pesvdení

jeho ranou smrt, po dráze krátké bohaté sklamáními z nesdílenéhq nebo zrazovaného entusiasmu a tak ulévala soustavn ve své netei každou blouzni vost a všecko, co se jí jen trochu podobalo, a svádla promyšlen všecky síly její duše v eišt rozumu pesn vymtezeného a

jejím

sice, ale

;

úeln

pracujícího.

142

Podivný byl pomr obou sourozenc, tety MoŠimonina, Bernarda, jediných dtí staré patricijské rodiny pražské, jejíž dv odnože žily ve Vídni starorakousky klidn, až zatuchle, ve vysokých bureaukratických funkcích, a která v generací dodávala posud spolehliv církvi knze a státu úedníky, až v Bernardovi náhle jakoby odcizila se svému poslání a zaboila na dráhy, nevídané posud v této zemice. Sestra jakoby mla duši mužskou, tak byla jasného rozumli a rozhodné vle, nikdy nerozkolísaná, vždycky v sebe uzavená, a na bratra jakoby pešla všecka vzntlivost a citlivost, která minula sestru. A mlížské bylo i, že Moniky, akoliv zavrhovala boulivácký radikalism bratrv, v rozhodných chvílích zaštitovala vždycky tohoto muže, stále podobného jinochovi o krásném hndém oku skoro dívím; a o jemné skladb tlesné, jehož jsi si snáze pedstavil v salon nebo na kiatéde v posluchárn universitní než na barikádách; a toto ochranáství penesla na jeho dít, když byl zemel nedlouho po svém! ná\Tatu z vyhnanství doma, opuštn nkdejšími druhy, a plnila je jako stoik svou povinnost s chladnou neústupnou niky a otce

ad

i

vášní, blížící se v stáí více a více pedantismu.

A

smrem

vychovávala se pozdji i Šisi všecko snní, všecku monka roztkanost, v^šecky hry a rozmary obraznosti, všecku nadji bezmála, jakoby tušila v nich své nejhorší nepátele. Toužila pede vším po tom, aby vidla vždycky jasn- do sebe kolem sebe a poznávala vci života a svta peisn a správn v jejich skladb a hodnot, po stupnici jejich skutestejným

sarna; zapovídala

i

nostnosti; kolik nesou, kolik stínu vrhají, kolik re-

143

ím^ a jak naléKají na lovka, kde tísní a pro a pokud jej ovládají. Smysl zvláštní ušlechtilé istotnosti a vnitní

sisteiice mají, jej

poctivosti byl

jí

vrozený.

Nenávidla míšení

oblastí

a dsila se sebeklamu vychovávala se tak, aby na ni psobily jen pímé úiny, získané istými jasnými prostedky, nástroji, processy. Ped mystikou, která chtla jen polechtati smysly nebo pinésti spánek) zmuen>Tn a klid pedráždným, kižovala se jako ped áblem a záhy nauila se lišiti mezi citem a záludami obraznosti uskoky rozumu a pochopila, kolik bídy a malosti, mlíiký a podvodu, banálnosti a hrubosti plaví se pod jeho vzácnou vlajikou a Ikuklí (Se v jeho duhový arielovský šlojí. Byla hrdá na svou Miitní svobodu, které dobyla si v dlouhých bojích a již upevovala léta a léta, a nechtla vzdáti své zem než opravdové lásce. Milovala cit a obraznost, ale na jejich míst a V jejich íši, až tam^ kde pestával rozumi a kam nesahaly jeho síla a úin, a nade všlecko píilo se jí jako zvrhlost duševní, vyizovati jimi jeho záležitosti znesvceny a poskvrnny byly by jí tím cit a obraznost, tyto slavnostní a vladaské vlastnosti lidské bytosti. A soudila písn svého otce, kte;

ivm

;

i

;

i

rý,

jak íkalai, improvisoval revoluci, kdežto bylo

teba prý pipravovati ji léta a léta a nezaínati jí díve, pokud jsi se hedopoetl pro její zdar nejvtší pravdpodobnosti to ukládaly jí práv jeveliká láska veliká k ní a v ni víra. jí Mla ráda francouzské písloví ,Qui trop embrasse, mal étrein a pekládala je po svém' ,Kdo mno-

—

ho

zabírá,

lalo v ní

špatn

svírá'.

Psobit, psobit!

všecko; vydati všechen užitek, který

vojest

144

V tvé možnosti, a neseslabiti se nembžnostmi

!

Ni-

eho

nedsily se více než neštstí, že by vyšumla na piano a zvtrala; a proto svírala se do tsných mezí, v pevmé formy, nebo ty zaruovaly, zdálo se nejvtší úinnost jejím silám. A milovala pejí, zvd, logiku a vbec metodinost, ponvadž, soudila, jsou spiaty s nimi sliby a závazky, jež jest nucen plniti as, a bližší, a vzdálenjší. Ponvadž pak hudba lákala ji k sob jednu dobu zl>Tn a tvrdým kouzlem, tuhým jako poroba, a.

tnámila

jí

moc malbou a

jako teštivé víno, snažila se zlomiti jezamilovala si ji na konec více snad jiež hudbu; ctila ji nejprve jako osvoboditelku od temného oarování a brzy vžila se úpln v její vlastní kouzlo: opíjela se jasn>Tn písným duchorvým opojením zraku z tvar, obrys, objem, svtel, barev,

ji

záí a stín, které jakoby vážil v jejich byjak vtloval je v obrazovou melodiku na

tnosti,

plátn.

A

pece

—

Pece píiny se

byly chvíle, kdy bez píiny bledla a bez rdla, kdy ji roztruchlil dlouhým steskem stín oblaku, penesšího se náhle pes slunce a zhasivšího úsmv jarní louky nebo letního, lánu obilnéhOj nebo kdy jí matesky úzkostný tikot ptáka, kroužícího neústupn nad ohroženým hníz-

dem, zrosil zrak náhlou vláhou, za niž se ihned zardla jako za hích; a jiné, kdy obraz její štíhlé, ponkud chlapecky tvrdé postavy, pipravené veer do koncertu nebo do divadla, odrážený v zrcadle, zamžil se ped ní v mdlé nahot hrdla a ramen jako utrácené, kdy naivní vyítavý pelud nhy

mam

pedmtné

dotyky velkých dtských oí plnily ji zmatkem a urité vty hudební nebo básnické vstu-

145

povály v její nitro bezohledn jako nože a trýznily jako osobní urážky; chvíle, kdy chápala v pokoujícím úžasu, že oekává ehosi, co nezáviselo na ní, emu nebylo ani jména ani znaku V jejích pedsta\ách, co smálo se zpupn všemu jejímu rozumu, každé její vli; vteiny, kdy bála se domysliti a docíliti hrzy, že mine ji její ženský osud. Bylo jí nyní dvacet pt rok a bylo, v ní i nco staršího nad tento vk i nco mladšího než tato léta. Mla umleckou obraznost, která dávala jí ji

znalost života

lehynkou

díve než

jej žila

hokou únavu

ze

a kladla

zkušeností

na tvá

jí

úpln

fik-

tivných a platonických; ale smysly její bylyi zcela rané a dtsky nevinné a mly krásnou výsadu, ne-

zvyklou u žen jejího vku, že rozechvívaly se více než dobrodružstvími erotickými líbezmou a sladkou hrou pocit nejprimitivnjších, prhledných jako voda v lesní studánce horské, tichých jako duhová skvrna vážky, nehybn nad ní zlavšené. Setkala se v život s nkolika muži, v nichž, nepiiujíc se nijak o to, zažehla váše, ale díve než odrazila se její jiskra v jejich divoícím zraku, uprchlá vždycky v hrze jako ped strašidlem; a jakoby, co v ní bylo uraženo, bylo^ víc než díví stud, zavírala se jia dlouhé msíce \^ nejpísnjší samotu, ve svt ryze ideový, mezi knihy a díla umlecká, a nevycházela skoro mezi lidi. V ty chvíle j,akoby

ko

si

dílo,

uvdomovala, ona,

lovku

uložené

duší své duše není jeptiškia,

z

poustevnice,

bére se ve

mn

X. Salda: Vybrané

a

osudemi, že bohémi, tohoto svtla. ,,Jsem' rozená

lovk

odkud k užitku nejednou, kdy stanula míeditativný

;

touha, milovati a býti

lidskémn rodu?" ekla F.

a

niilující tolik život ja-

spisy. IV.

si

I

o

146

nad svým. nitrem jako nad hádankou. „Kde

jest

ád

pro nás," volala jindy, ,,pro nás lidi nevící dogm'aticky a církevnicky, aby bylo mOŽné, Žíti svému vnitnímti bohu a pracovati na bez nebo duše naše nekoneném díle Penelopin jest vdova, není pochyby o tom: odešel její král a nevrací se, a sprostá eládka nabízí se nám^ zatínt

obad

—

za ženichy."

Poslední muž, který se

jí

dvoil, továrník Za-

na njaký as svým! ušlechtilým klidem, svým povýšeným rozumem, kryjícím výchar, upoutal

ji

intellekt. MiloVala lidi jeho rázU, lidi chladpovrchu a zažehlé uvnit, revolucionáe v ruklavikách, jak se smávala sama sob, kteí kladou podkopy beze všech divladelních gest a frází jako jiní hrají v šachy, nerozilujíce ani sebe ani jiných. Láska k tomlito istotnému modernímu typu oklaniala ji tak, že, domnívala se, miluje jednotlivce, kdežto jí byl prost sympatický jen rod;

bojný

né

tna

tsn ped

satkem! procitla Ze své stízskutenost, že by podala bez! lásky ruku muži jen proto, že míají ponkud píbuzný

0.

teprve

livé

mry,

a.

program sociální a blízkou methodu životní, udeji do tváe jako zahanbující poliek. Aby vy-

ila

vázla la

z

oka, v

nž

Vešla

z

cluše a z jakési stízlivé

žila se vzbuditi

v muži

jakési nepítomnosti srdce

horeky rozumáské,

žárlivost

sna-

na svou minulost;

když sedl na tuto vjiku a trpl a urážel ji, rozváz,ala zásnuby ne bez pocitu ošklivosti a nudy ze

|a

hry,

již

msila

Vyšla

z

sehráti.

tohoto dobrodružství tak málo dobro-

147

družného pokoena zapochybovala o své životní síle a estnosti. Ošklivost k sobj samé ji dusila: :

zdála se sama sob tvor k životu špatn organiso'vaný, bez vnitní rovnováhy, podrytý a nespoleh-

nemá na svt opravdového úelu, ponvadž jinak by dávno již nalezl svou kolej, svou slubu, svého pána, své utrpení a své štstí. ,, Svatý instinkte," lkala, „nezasloužený dare nebes, pro jsi odstoupil ode mne? Není života, není síly, není krásy, kde tys byl porušen a znesvoen. Ty jediný nehešíš nikdy, ty jediný nemýlíš se nikdy; jsi svatá nutnost sama a istý a nevinný jsi ped životem i ped smrtí jako novorozen. Jsi svátení dít života a všecka moudrost byla ti dána danno; a pošetilí jsou vedle tebe všichni starci, pošetilé všechny staeny rozum a úvaha, zámr a cíl. Kde oni klopýtají ve svtle dním', ty jist nalézáš svou stezku tmou noci. Ty, vlastní genius lidského rodu, za ruku béeš lovka,, a teplá a uritá jest tvá dla; a vedeš jej bezpen pes bystiny, úskalí, srázy; okidluješ patu jeho a nohu jeho sázíš pokojn jako nohu kamzicí na okraj propasti. Není bez tebe života, není bez tebe ani smrti; žíti, milovati, umírati velce a ist dovede jen ten, kdo livý, jenž

:

umí naslouchati tvé pl dtské pl pastýské šalmaji o nkolika prostých odvkých sou2\aicích 9. taniti k ní." Teprve ve chvíli, kdy zmocnil se jí pepadem; Frank Lamberk, kdy zachvla se v jeho objetí jako nalomená útokem hrzy a rozkoše, pochopilai, že instinkt v ní nezemel, nýbrž bdl a ekal, svatý strážce posledního prahu její bytosti. Nitro její, cítila v jásavém zaštkání, bylo celé a nerozpoltné

a doneslo neotupenou y sob až k této veliké rozhodné zkoušce svou schopnost polarisaní: pita--, káli v ní v tu

chvíli

šíleným plešemi všichni

její

mrtví i všichni její inenarození. Slzy vdného štstí draly se jí v zrak pi myšlence, že není vylouena ze života, že není nemilá duchu svtovémtt, že života shlédl milostn jia ni a vyvolil ji ke své služb. Alespo chvíli moci nésti, mbdlilo! se v ní všecko, a klesnouti pak' a býti odhozenu pak mezi mrtvoly do márnice! Vzdávala se Frankovi, jakoby v tle smrtelIjikov ucházel se O' ni, a lítostnila se neustále pipomínkami, že nemá yíce, eho' ,bý obtovala, že nenastádala více poklad, které by vmetla nyní

hh

t

bh

na

hranici. Zjihnouti celá v jeho pohledu zdála si jako den taje v soumiraku veerním]; a vracejíc se

hlavoiu opilou polibky, se dostaveníka s ním zrakem piclonnými a v nitro^ zvráceným, jakoby hledal zde úkrytu ped rozptylujícím svtlem dním, zamlklá jako po zloinu k'ráívala se snovým, mechanismem námsínic, duchem nepítomná, s jakousi zoufalou bludností vraku v celé své bytosti. Cosi utonulého bylo v jejím zjevu s tváí odcizenou popela vým chladem své pleti teplému jitru nebo veeru, v její postavl, brodící se po zamlžených lukách a srážející lemem; tiiezdviženého roucha^ studenou rosu se stébel 'travných; a jakési znamení jakoby pableskovalo po této^ hlav, pi vší lehkosti njak rozhodné, ano &ž urputné, celé zahalené v tenké závoje, a prozrazovalo bystrému pozorovateli údl této bytosti, díve než jej sama tušila. z

,s

Kteréhosi se

asného jitra stetl se s ní, vracející s mladým Lamberkem po dlou-

od dostaveníka

149

hcm

toku luním, jakoby zmrzlém ve svém zelenšedém dýmu, editel Malovec. Vyšel si náhodou dnes díve na procházku než jindy a zašel dále než jindy, jak promýšlel jakýsi dležitý obchodní plán. S polozhaslým doutníkeml v ústech kráel zabrán jsa do svých výpot a dohad, nevšímaje si nieho kolem sebe; lhostejn brodil se zelenými tichem, jež jakoby napršelo pes noc s oblohy nebeské a slilo se místy hustji než jinde v jakási stínov modrá jezírka, rozrušuje jeho tajemný život, jak sledoval v tupém zamyšlení jen drobný, hodinkov chviatný tep pracujícího intelektu v sob. Vynoila se ped ním z mlhy, písná jakoi knžka, opilá jako mae^nada; její hlava jakoby zstávala za ostatním tlem, otáejíc se za ímsi, co zapadlo ve smru, odklid se brala;. Byl by ji sna,d minul, nezpozorovav jí, kdyby si ho> byla nezastavila tato opoždná zatoulaná hlava, tžká jako uzrálý modrý hrozein, z nhož prýští již vinná šáse rty rozpuklými a žíznícími pO' krpjích, ztrávených píliš rychle jejich horekou. ,, Odkud, smím-li zvdt, krásná sleno, tak záhy po ránu ? Z ranní mše nebo z walpurgisnacht ? Od studnice lásky pozemské nebo' nebeské ?" oslo-

va,

pl kárav pl fri voln, vzpamatovav se z úžasu. Koktala jakési vysvtlení toho smyslu, že hledá zvláštního jitního záchvvu svtelného, jehož jest prý jí teba pro obraz urité koncepce. Faunský úsmv zkivil rty starého^ erotika a rozložil se odtud po jeho rumné tvái; ale ztrnul pece, když uražená dívka, nepozdravivši již editele a nerozlouivši se s ním, jakoby zapedená ješt úže ve vil

ji

své závoje, prchala

k domovu.

15©

Starý vdov©o patil dlouho za ní smyslné vlhko jeho zrak, rozechvlo jeho chípí. Jakoby roz;

zalilo

ztravující vášn ožehl jej plápolavé postavy, tak bylo mu nyní, kdy hledl za ní, jak vpíjelo ji zvolna v sebe siré zamžené jitro. Nemyslil již na své rozpoty; odplavila je úpln horká vlna, jež probhla mu v tu chvíli horenými žilami. Mlunné ovzduší této hodiny nalehlo na jeho smysly a probudilo zlou staeckou

tepený plamen krásné 2 její

smyslnost, dímající v tle posud pružném a statném. Ale v tutéž vteinu myšlenka na mladého Lamberka prošla myslí starého m|uže; pochopil, že jest jeho šastným sokeml a zanenávidl jej urputnou temnou nenávistí. A vášni jeho k Simtonce, práv procitlé, jakoby bylo teba tohoto doplku, jakoby pímo na nj ekala: zmbhutnla v ješt více, upevnila se v tímto sdruženým ^item nenávisti na celý život, nevý\Tatná a nezlomná. Ale i záš jeho k Frankovi jakoby vzrostla odrazem této ponuré silné vášn k mladé dívce; ona opela se o tento cit, zaklesla se v nj, a oba vzpíily se o sebe, pevné a nepemožitelné, dva. kovy stavené v jedinou slitinu bleskem jedné osudné vteiny. Otoiv se zvolna ze smru, v nmž zmizela již ped hodnou chvílí pružná postava Šimonina, dal se editel Karel Malovec drahou pvodn zvolenou v bystrý pochod, kterým jakoby vzkypl ješt všechen var jeho smysl. Krev hnala, se míu ke hlav, obraznost pracovala. „Nebude-li mne milovati, zniím ji," mumlal k sob; dovedu toho ješt, jsem silný a mladý mladší než o n, pes svj vk; dekadent jest to, mladý staec jako ped-

nm

nm

i

,,

.

.

.

asní starci jsou všichni z jeho generace. Ne, nebude li mne milovati," dodával po pause, „zniím je oba; i na to staím." A s rozkoší uvidomoval si

své železné zdraví,

svj pružný

krok, své oce-

dními cvieními tlesnými, svou rumnou tvá, svj pevný trup, široký v ramenou, i jasnou útonou hlavu, pevn mezi lové

trainované

svaly,

nimi posazenou, rojící se stále zámry a jíž nebylo nikdy nouze o myšlenku a plán, celou svou pružnou svalovitou postavu posléze, akkumulátora síly vleky a vky hromadné již v jeho pedcích a pejí jimi, která vjela asto na odborných scha poradách, jak íkali o ní jeho kolegové, jako puma do sálu, tíštíc všecko, co stavlo se jí v cestu. Dobrý nástroj k boji," rozdrtil s uspokojením mezi zuby, klouznuv díve po sob kriticky zkou-

dané zích

,,

mavým

rod

pohledem. ,,V našem

až po osmdesátce," rozpomínal se

umírají všichni

tichým zadostidlouho do smrti ješt! I obojí Indie bylo by možno dobýti v té dob ... A mohu za to, ne že se cítím, nýbrž že opravdu jsem' mladší než dnešní mládež ? A oni, kluci, chtjí nás pezírati, chtjí nás odstaviti, chtjí nás uložit mezi rez! On, kluk, nás pehlíží; on opovrhuje svým otcem! Ubohý Karel! Nejsem i za nho dlužen odplatu ? Ale ne, pánové, ješt jsme !" a ješt stojíme vztyeni Za chvíli, jakoby chtl vyvinouti mozek z dýmu tchto fantom, potepal slab hlavou; i zasty-

uinním;

,,jak

.

.

dti

se

s

za

.

.

.

nkdo

.

n

posedaly

jej již

vrátiti se

dom

pokusil se na vteinu, ale

marn;

úpln. Jeden okamžik ustan,ovil se, velikou oklikou a unaviti se chzí,

152

ale

docílil

hrdou,

pravého opaku

útonou smyslnost;

a jak se zdálo náhle procitly. Odtud pronásledoval

léta,

již již,

stihaje

každý

její

rozjail

:

jakousi

v

se

touhy, zadímnuvší i

jemu,

již

odumelé

vnm

nm

v

Šimonku bez pestání, každém jejím' po-

krok, slíd po

hybu, dokresluje si každý její posuti a hádaje z nr ho; obtžoval ji jednou dvornými návrhy a jindy zažehoval bezohledn sviaj zkoumavý zrak na její postav; jeho ruce, jindy tak vladasky klidné, chvly se nyní vzrušením, podávaly-li jí nahodilý

pedmt. ,,

se

pestanu

Píteli,

mu

dívka,

vás takto vážiti," bránila

si

vydšená

tímto divadlem urážejícím

a (pokoujícím ji, jakoby je úmysln byla vyvolala. Ale starý vášnivec odpovídal s cymickým smíchem: Nestojím o vaši úctu, nejsem ani váš uitel,

ji

,,

ani váš katecheta;

mti

ji

dáti,

chci

chci vaši lásku a

alespo

nemžete -li

vaši nenávist;

i

ta

bude

lepší než vaše dnešní lhostejnost."

Zjevoval se ped ní, kdy toho nejmén ekala, vyrstaje jakoby ze zem; a den ze dne byl vtíravljší a útonjší, narážeje bezohledn na její pok Frankovi, špin její vzpomínky, trhaje její sny, nalézaje a hledaje slovla bezohledná jako žhavé železo chirurgovo a ponižující pi tom jako cejch

mr

katv.

Marn

snažila se

mam

opovrhovala, ucpávala si uši

mu

uniknouti,

odhánla

jej

emi; bezdky v ds

ped

marn jím marn

od sebe,

pvodní opotohoto šílenství, podobajícího se nevyléitelné nemoci, jež jakoby vržení pecházelo

jeho

promyšleným postupem

její

z

pustošila tohoto muže,

jin-

153

dy tak vyrovnaného mísilo se

bezdky

i

a'

ponkud

absoluíiioáti této pozdní

Aniž jasn

cky

vdla

ds tento úcty k nesmlouvavé

spolehlivého, a v

beznadjné vášn.

pro, imponovali jí vždyvšemu na vzdory

lidé tvrdošíjní, milující život

ve chvíli ješt, když již obracel se proti nim, zhrdave své vitálné vnitní síle a vli tak zvanou sku-

jící

teností a jejími pekážkami; lidé neumoitelní, kráející o nohách peražených, hoící na led, tanící nad hrobem, milující ve chvíli, kdy již rozpa,dali se v hnilobu a tlení. Snad proto byla jí milá tato životná houževnatost, že cítila, jak jest pi vší své theoretické lásce k životu a dílm jeho vzdálena této pravé osudové a: koe(nné vášn životní, jež sídlí ne v hlav, ale v živoišnosti bytosti lidské a ddí se jako genius nebo nemoc, bez zásluh a bez piinní. Zamilovaní starci ve veselohrách udivovali ji spíše, než ji ponoukali k posmchu. „Jaká síla životní," íkala si, „viti v tomto vku v lásku erotickou ,a její illuse; jaká víra, v sebe, jaké zdraví duševní, jaká neporušenost pochybo^ vastvím, skepsí, kritikou!" Drahá byla jí životní naivnost, jí, která jí nemla mnoho; a milý byl jí každý tvor, jenž šel oddan za svou vnitní nutností, pln zákon, unikající mu a pevyšující jej, a vzdával se své vášni, povolný nástroj krásného odosobení. Heina zamilovala si teprve úpln, když etla o jeho poslední veliké láscie doslova již na okraji hrobu k paní Kamille Seldenové, o lásce, jejíž první vyznání bylo zárove posledními rozlouením. Lhostejné bylo jí, kdo byla tato Seldenová;

154

a telas jen dobrodružka, již pivedla k loži umírajícího hysterická žíze nových, nezažitých posud Vše jedno: svatá a krásná byla dojm a cit inspirace, která stála za ní a našeptávala jí tuto úlohu! Ale on, on udivoval ji jako rek a polobh, jako svtec nové nepojmenované církve životní lásky quand-méme, všemu na vzdory a všemu na úkor! On, úkor i všem konvencím a pósám na ješt sílu, viti mrtvola již se rozkládající, v sdílenou lásku mladé krásné graciesní ženy, štíhlé a kehké, plné života duševního i nervového, vroucí vtipem a rozmarem! On, zasnoubený již smrti, byl pesvden, že vznítil lásku v mladé vášnivé žen Ejhle velikost lidskou, soudila, oprav-

—

—

ml

!

není možné pokloniti se dosti hluboce. Zde, zde jest opravdový heroism a jinak cudný a velký než fanfaronství, provádná na poli váleném mladými zdravými lidmi, než všecka za-

dovou

velikost,

jíž

smušilá stoická theatralistika. Zde jest ohe a žár, jehož vody neulily, ledy nezhasily! On, básník, který žil desetiletí ve vlhké zatuchlé jám nejstrašnjší muímy, \Tdán v plen katovi otrlejšímu a urput-

njšímu nad

v^šecky katany lidské, nebyl tím'

vším

zlomen, mohl-li viti, ve uvil jeho životní koen nebyl rozdrcen, hnal a puel neustále; a všecko, eho dokázal jeho všemohoucí kat, bylo jen, stínati ;

jeho pruty a odnože. Zde, zdálo se jí, jest naplnn sen Epikurv, zde stlesnila se jeho touha, hle-

všude štstí, štstí, štstí a nalézající je v dlouhé muivé nemoci. Jakže znl list jeho, psa-

dající i

ný Hermarchovi na loži smrtelném? Šimonka nemohla jednu dobu pomysliti na nj bez slzí. ,,Když jsem ti psal toto, trávil jsem! den šastný, který

155

zárove posledním dnem' mého žití. Takové mne, že nic nemohlo již zvtšiti jich. Ale uprosted všech tchto bolestí tlesných na. mysli mi tanuly radosti duševní, jež pocházely, jest

bolesti zmocnily se

vzpomínky mých vynález." To zde bylo pece však jen štstí akademické a abstraktní, u Heina proti tomu štstí byla sama životní víra, sama životní láska jeho štstí bylo nejvtší skuteností, vyvzdorovanou již zmaru a jeho nicot. ze

—

Všecky

vzpomínky a zážitky ze života nejpozdnjšího, myšlenky a sny, úzkosti a nadje, soudy i tuchy try^skaly nyní náhle, neekané a pekotné, z její pamti jako pnné bubliny z vody prudce tekoucí fa rozprýskaly se ihned v prázdno jako ony, nezstavujíco jiných stop po sob než jakousi dímotnou mdlobu a snovou hokost. Bolelo ji srdce, jak sedla zde u stojanu ped touto krajinou, tak nepravdpodobnou, až fantomatickou v tomto osvtlení, propadlá peludm, stínm a dohadm, nerozeznávajíc obrys skutenosti; a bylo jí chvílemi, jakoby hmatem mla se pesvditi o své hmjotné existenci. Slabý chladnjší prtah vtrný rozševelil listí na nedalekém javoru k otázce, tak zdálo se jí, zcela osobní a vehnal jí v oi bezpíinné slzy. Ani dnes nedošel list Frankem slíbený. Pátý den byl již mimo Kižníky, aniž dal jí zprávy o sob. Pravda, odjíždl poslední dobu astji do Prahy; nejprve na den, pak na dva dny, pozdji i vízcela raného

tyto i

ce; ale posud neprodloužil takto své nepítomnosti a posud nikdy nenechal jí bez listu.

156

Vracíval se dráždivjší a dráždivjší; a jednou se jí v chladné ironii, jakiO jindy unikal

ztrácel

V tajemství,

jež

marn

snažila se proniknouti.

Ped

misícem poprvé po takovém návratu pocítila, že jest duchem nepítomný; jeho zrak byl chladn ocelový, odpovdi úsené; a ledový stín odosoboval jeho vzdálenou tvá v jakousi duchovou masku, V níž žila jen hoká vráska kolem úst pl únavou,

pl jí

pohrdáním. ,,Co jest dnes s tebou?" upialy se na nho jevydšené oi, stydnoucí v bolestném úžasu. ,,Kdo

mn t

odcizil?"

„Ach, žena, žena, stále žena... jest vn tvé bytosti, když ji vineš k sob co nejtsnji. Muž jest vždycky osamocený, a tvoící muž dvakráte. Jak hmota jest laná ducha, jak ráda jej vzní, aniž jej dovede nasytiti!... Pracuji, tvoím a nemohu hráti si s tebou; vleku bemeno, a ty žádáš ode mne, abych laškoval. Kde jest žena, která nesla by v nitru nitra svého živíotní myšlenku svého muže, strážkyn a knžka jejího tichého ohn? i

než mže býti on? Není jí, jest jen jí mythologií a poesií." ví, nic; a nejmén chtla Ne, nežádala. aby se namáhal a vylhával veselí tam, kde

Vrnjší fikcí

Bh

již,

vzpíral

bemena

s

naptím všech

sil

a kde trpl.

v hrdle, ale pekonala se. Ne, radji zemít, než propustiti z duše stonu nebo slzy. Statená chce býti a statená nejprve proti sob; a pemýšleti chce o tom', co ekl, pemýšleti jako Slzy zachestily

jí

a

nemají-li oba o úkolu, který musí býti rozešen, zahynouti. On to ekl a tedy jist jest v tont

smysl a

život, teba^s

ji

zranily

na ponejprv. Ostat-

157

n, kdo

na sebe? On trpí a, ona musí nlio toto utrpení. Jakási veliká touha,

myslil by

sejmouti

s

zapomenouti sebe a díla svého i štstí svého, býti pokorná a sloužiti, sloužiti, sloužiti, pepadla ji a opíjela ji; pivírala zrak chvílemi, jakoby stála ped propastí, do níž bylo jí vrhnouti se a již bylo jí vyplniti svou obtí. Ne, nechce milovati jej krátkozrace, jako milují jiné ženy, tím tup laným zpsobem, jenž není než formja sebelásky a veliký podviod, ne-li vtší sebeklaín; ne, nesmi jí býti ani vteinu hrakou a kratochvílí, ale vždycky a stále úkolem a dílem'; chce odosobiti se zcela, penésti osud svj v osud jehcx, žíti pod jeho hvzdou, dáti ztráviti se zcela jeho plamenem), vystupovati jej v požár její temné bolestné dílo v koenech jeho rozložený výtrysk koruny, plovoucí oblaný košík kvt, listí a hudby. Chtla by i jméno' své odložiti jako odkládají je, dutý zvuk a pece ješt etz, jenž poutá ke svétu, ádové sestry v eholní služb touží po písnémi erném' stejnokroji práce, díla, psobení, ne po odmln a povsti a jejich duhové chce háti 3- ne tpytiti se. ó býti bezejmenná, ó mloci pem|niti se zcela v dj a v úin, ó moci vplynouti v nj beze zlomk! Šla podle nho ztichlá, rozvíená jeho slovem až do spodin své bytosti a zatíml co duší hnala se tísnivá blýskavice tchto cit a sn, bledá tvá jesivla pod jejich odrazem jako pod vrženým jí fialovým stínem; její poloobnažená hru zachvívala se dlouhou zmírající vlnou, jak byla bouena tísnným srdcem; a když posléze slzy dlouho zapírané vytryskly jí z oí, neulevily, nýbrž odplavily jen štkav a perývan nkolik slov, jež musila mu

bu

:

—

:

pn;

;

158

odpovdti, rozsekaných korálky,

chestící

tené, navleené na

bolestí v

drobné sklenné

hrdle nejinak než ony skua zav,šené na hubený

v

šrku

krek chudého pokoeného dítte

vesnického.

Frank zahledl se tehdy užaslým pohledem na vychudlé rozbolestnné tlo, zachvívající se poprvé ped ním mukou ustrojenou jeho zvlí |a rozmarem, jež byl uvykl Vídati posud jen lámané vášní k sob; a zasažený tímto novým divadlem toto

zablekotal nkolik chlácholivých slov omluvy i prosby o utišení. Ale nešla ze srdce, byla jen výrazem rozpak, v nichž zmítal se ped dvojklanností tohoto položení: všecko, co zbylo v posud z mužnosti a její pímé estnosti, bouilo se v nrti' a trestalo jej pokoujícím studem, ale vedle toho i rozkošník

nm

msíc

posledních

napial se a

procitl,

pil

rozšíe-

nými dravími nozdrami 'omamnou vni bolesti, strašící nad touo chvílí, nejvzácnjší nápoj své marnivosti,

dým drahého

ukrutnému

božství.

kadidla, zapáleného jeho

Pobledl tímto rozporem a tvá jeho zkivila se pod ním v utrpení tak veliké, že neušlo dívce; akoliv nemohla mu rozumti, její milující srdce utušilo

již

strašného

cosi

tostí, jež

vtlila se v

navždy ,,Jest

její

souástkou.

rozdvojený," sténalo to v

ísnutý jako strom a tilá,

a zalitovalo jej pro vždy lísamu duši duše její a zstala

trpí

myslila's, že jest

oblasti radosti jest trpitel,

toho."

a

he než

polobh a

my

A

„ano ty,

noz-

poše-

že žije ve vyšší

druzí lidé; ale

on

zaslepená sobectvím, nevidla

jsi

a zdraví, než ty,

ní,

on.

159

S tohoto stanoviska sesterské lásky, úastné a

laskav pozorné, všímala

jej

si

nyní,

snažíc

se

vmysliti se v

nj

umlecké

dílo

nebo mrtvá historická osobnost; a

láska

k

její

pení, jež

jí

nmu

a

vcítiti

byla

se

v nj, jakoby byl

toto nucené oddálení

Musím

petrvala

tak' silná, že s

utr-

poátku pso-

abych jej nalezla již k nepozdji tím bezpenji, tím hloubji ztrát," pomyslila si, nabádajíc se ke statenosti. A zaliledvši se na nho tímto vzdálenjším' pohledem ducho\'>'m, postehovala vci, které jí posud unikaly; užasla, kolik nepokoje jej horenilo, kolik hoe a utrpení zrývalo jej neustále. Záhy upevnilo se v ní pesvdení, že trpí živ^otem nebo jeho skutenostmi: jen ve chvílích, kdy tvá jeho byla vzdálená a nepítomtiá, v jiný svt vytržená, v tchoteplila se jakýmsi blaženým zapomenutím to chvílích dovedla býti i sjednocená a pokojná bilo.

,,

jej

ztratiti

nejprve,

—

—

jako

tvá

hrajícího

si

dítte.

Ale toužila ze všech

sil

po tom,

dojíti jistoty

stj co stj. Kteréhosi vtrného dne, kdy tah oblaný perýval neustále slunce a co chvíli zhášel, nítil a znovu zhášel plamen rozehraný po topolech, olších

a

jívách, usedli

do vysokých trav na pokraji

vtrem plenného. Nedaleko nich na kei sýkorka

list-

natého lesa

jako

lunek na

stavu tkalcovském prostelovala hustou spletí trnitého vtvoví, pudíc bezdky i v pozorovatelích myš-

dohady k vtšímu spchu. Frank byl zamlklý; mechanicky vrývaJ ruku do vesovišt, snaže se zajmouti co nejvíce trs do své dlan.

lenky, tuchy a

i6o

Náhle, nepozdvihnuvši k se jej

Šimonka,

nmu

tvorbou,

trpí-li

je-li

zraku, otázala

mu

bolestná;

soudí prý, že blažené mythické doby radostných a harmonických osobností jako Mozart a Goethe, byly-li kdy, minuly na vždy a že tvoiti jest dnes tolik,

jako trpti.

Povzlnesl zvolna hlavai

^ zastaviv na

ní chvíli

své podi\-!n€ pokojné veliké oi, kterým íkala zíravé,

sklopil je

a zahloubal se jimi

ped

pesebe.

Pesýpal zvolna zrnka písená z dlan do dlan. Radostný a naivní Mozart a harmonický a šastný Goethe jsou nejapné legendy vymyšlené pošetilými školomety, kteí zvykli vídati jen vidmo slunené, vržené na ubrus sklenicí vody, a zkoumati moe v kivuli; nedovedou pochopiti, že každá harmonie jest sklenuta na dissonancích, ani že duha jest kvt mraen a bouek. I Mozart i Goethe trpli a byli zmítáni obrazností všech zloin, biováni všemi daemony smysl, nerv, rozumu, zvdavosti, vle hnali se ve svém umní za poi oni i obraznosti; ,,

chybným a sporným;

i

celou svou minulost

celou svou budoucnost. Tvor-

i

oni vrhali neustále v sázku

jejich neliší se niím podstatným od tvorby nejmodernjších, pokud jsou opravdovými básníkytrpti tvorbou? Který opravdový tvrci. Ale umlec mže jí trpti? Trpí se jen tím, co jí pedchází, tím, z eho vychází a co vykupuje: myslím, že se tomu íká život," dodal s matným úsmvem. „Vidla jsem dobe tedy," odpovdla tiše; a pak náhle vzepiavši se jako mladá lvice ke skoku, jejž dlouho vypoítávala: „Trpíš tedy mnou! Bud upímný a ekni to oteven. Zavsila jsem. se na tebe a tísním t. Odpovz, budu statená,

ba

:

i6i

snesu ránu

mlky

—

neboj se scény, nenávidím

jich jakb ty."

Mlel

chvíli,

pak

z

rozpak

pokusil se o

žert.

Ale její pohled, divoce teskný, mluvil píliš opravdoy, a jak hledl na ni, lítost s ní, podvedeinou, zachvla mu hrudí; a dusná krása chvíle podmlanila

si

nejprve jako

jej

umlce

a zachvátila po-

lovka, vášnivíc jej k veliké rozhodné upímInosti málo chyblo byl by povdl všecko, obžaloval se dokonce, ekl pravdu celou a prostou. sléze

i

la:

:

netrpím tebou, ale trpím pedstavou, že jednou trpti více, než uneseš. Trpírri tím', že musím tvoiti z života zmueného a rozrytého; trpím kletbou, že dobírám' se s\^ch harmonií z dissonancí, které roztrhávám a rozerváváml až v jícen smrti. Stavím své dílo, avšak základy jeho kladu ne do zem, nýbrž do tebe, do tvého života, do tvého tla; šiji rámy do tebe, dáváni ti smrt a ty život. Jsent vrah, ale ne z tch, vracíš m!n za kdož usmrcují nožem^, nýbrž polibkem; z rodu zbablých." ,,Ne,

dám

ti

n

„Není slzy

to nic

jiného, než

skoro radostné. Ni Polož

,,

Náležím

to?" ti

zvolala,

dusíc

Be!

Stav!

celá.

mne

jako mrtvolu do základ své budovy nebo vetkni svaj strom do mého tla, vštp jej do mých ran, živ" a zalévej jej mou krví. Vždy vím, vždy pochopila jsem' již, že musím se díve rozplynout a ztratit, abys nalezl mne znova a neztratil mne pak již nikdy I" Zužívej

!

!

Pekonala jej úpln sv^ou velikou duší, unesla svým krásným heroismem; a zapomnl v tuto F. X. Salda:

Vybrané

spisy. IV.

I j

1

62

poprvé úpln yzpomínkové druhé, která vždycky posud mísila se svým stínem do pítomnosti první a kalila ji, jako pítomná druhá trpla a choila vždycky vzpomínkovou p r v n í. Chvíle pítomnosti byla nyní poprv^é celá a vykoupená; osten zlomkovosti 3, neúplnosti, který bodal vždycky, poprvé nyní ztupl, tebas nezlomeny chvíli

posud. Strhl ji k sob a boukovou vni jejích

jejích

s

rt

dopíjel

slov, zaslíbení ztráty

temnou a smrti

a nového nalezení a nového života po nm. chvíli skutenosti tak blažené a výsostné, že by jí nebyl ped vteinou ani nejlehím kídlem pedstavy dospl, když tu myšlenka, že nebyl zcela upímný, že neekl, co bylo jediné íci v tomto položení, že znova maskoval a stvoil novou fikci, srazila jej bleskem s nebe na zemL Ramena, jimiž ji objímal, poklesla, a stál zde zase bezpomocný a rozpoltný, a zlo svta mlo znova pístup k nmu. Ani Šimonce neušlo jeho

Ml

nové

zakolísání,

ale

ku

podivoi,

nezmalomyslnla

Bylo jí y| tu chvíli, jakoby se byli zasjíoubili zasnoubením záhrobním', jež nemže býti niím zrušeno, a tichá radost plynula odkudsi v její bytost a zvonila v ní jako pramen erstv zrozený. Jen hrzia, vyschrte-li a co potom, prošla jí na vteinu jím.

myslí,

ale

i

tu

zapudila.

z'nlo v ní njeustále,

a

Jsem'

jemu

si

sílu,

dluž|na sílu,

radost,

sílu:

sílu

a nade všecka sílu rozplynouti se a zmizeti m!u zcela, aby nalezl mne] znova a nieztratil mjie pak již nikdy. A radost tato a síla tato tvoily divy: pešly i na Fr,anka, alespo potud, pokud byl se Simdfikou, a tak vra-

inésti,

sílu mlieti,

sílu sloužiti,

1

oeli

se

dom,

63

jako dávno

ne,

již

skoro šastní

,a

pokojní.

Pozdji umdlelná pemírou dojm, opela se o nho a usmála se zmaten, když souasn skoro unavená zbloudilá vela snesla se jí na rameno. „Nie, ne, ji

nech

ji,"

milence, jenž chtl

prosila,

sejmouti.

Až když bylo jim rozlouiti žilost

a zaštkala

se,

opustila

ji

zmu-

tise.

dom

se srdcem' tžkým, a teprve pounavenou zbloudilou velu, zapomenuvší hled na v tvrí vášni úpln svého sobectví, ano i pudu sebezachování, vrátil jí odvahu jest teba býti silvytvati až do konce a poný až do konce slední-li vteinu ztratíš, ztraceno jest všecko, jakobys ustoupila nebo podlehla ve vteinu první.

Pišla

:

.

Nahledvši

.

;

.

hmyz, ustlala mu tiše v loži kvtinovém za tabulí okenní; a ráno po nepokojných perývjaných snech, v nichž opakoval se jí stále v muiv pitvorných parodiích se dosti iia ušlechtilý

úmysl, vytrvati až

do konce,

vracejíc jej jeho slu-

nenému

dílu,

valo

verejší tajemnou úmluvu

její

nalezla

bezdky

slovo, s

které podá-

osudem:

Štstí není dáno lidem chlebem, nýbrž koením života; blah, kdO' pocholpí to zavas, kdo pedejme toto poznání zkušenosti.

Musíš poutati se

nalézti

v

sob

vas, rozlouiti

musíš dovésti odzmizeti a ztratiti se chceš-li býti znova k neztrát.

sílu,

se,

a

tomu, po kom nejvíce toužíš, nalezena a tentokrát snad již

:

1

64

Dopoledne téhož dne berk posla

pijde

s

dopisem, v

p^ozejtí

k

ní

Frank Lam-

vysvtloval,

na umluvené dostaveníko

umlecká

dležitá

poslal

nmž

pro :

ne-

jakási

prý jej neodvolavšak odtamtud, kdy se

záležitost volá

teln do Prahy, napíše vrátí a kdy se setkají. Akoliv byla dvivá a akoliv práv nyní mysl její byla vyplnna statenými pedsevzetími, zamrazily ji pece tyto vty, niím' nelišící se od jiných, které nalézal nejednou pro podobná položení;

a tento

pocit,

podpíraný ješt muiv^ým' stubez všech stupoval

mu propadnouti nyní a patných dvod, posedal ji celý den a

dem, se

že

dny

mohla

píští.

Aby

jej ovládla neb zapudila, vrhla se do práce rozhodností vci nepimenou. Ale i tato tšitelk^ selhávala; nedala jí alespo, eho oekávala

s

ní a eho chtla dopracovati se stj co stj klidu srdce a duševního jasu. Místo aby vyjasnila

od

zachmuené nitro, zavádla ji hloub a hloub do mlhy a nejistoty; a zvlášt poslední dva dny, kdy ekala slíbený dopis, jak slábla její rujejí

mam

bezpedmtné a vydrážsnní, jakoby obraznost pohltila hráze soudnosti a útoila na ni nyní svými roztkanými a rozplývavými fantomy, dvakrát muivými pro její pevnou estnou rozhodnou vli. I nyní, páté dopoledne, po nedlouhé práci složila ruce v klín^ zahledla se upen do fantastické skladby krajinné, kupící a vrstvící se ped ní, a nechala hnáti se hlavou stínovou jízdu vzpomínek, tuch a poloviných halucinací, podráždných a útoných, jak bývají jen v horece, kladouc jim ka, tak zalévalo její bytost

dné

165

Obrácena cele do sebe, pekroky kohosi, kdo pistoupil k ní tsn ze zadu; teprve pozdrav, pronesený známým hlubokým, ponkud rezavým hlasem, vrátil ji vnjší skuodpor

slabší a slabší.

slechla

i

tenosti.

Vzhlédla

podšen

a poznala editele Malovce.'

ímsi

vzru-

s námahou dusí své pohnutí, které pekypti každou chvíli. Jeho oi, jindy dv studené bodavé jehly ocelové, potemnly v tu

velké

Prvním pohledem poznala,

že jest

šen a že

hrozí

chvíli

a žehly jako dva uhlíky; a koutky ústními škubalo cosi jako pocit potlaované vítzoslávy nebo zadržované ukrutnosti. Práce se nám dnes nedaí jaksi," prosykl jako šípem chvíli mlení. ,,Jsme jaksi roztržití, že ano? Není ostatn divU, pátý den již a posud ani ádky, že ano ? Ponkud hloupá situace pro milující srdce, jak se te v románech." Dívka zbledla, aby na ráz se zardla. víte? Ci klesl jste ve své slepé vášni ,, Odkud snad až na špeha?" jest opravdu dobré. „Ve své slepé vášni Také jedno takové epitheton, které rodí se dnes s podstatným jménem jakoi hrb s velbloudem. Slepá váše, výborn! Jenže má-li již editel Malovec váše, drahá sleno, není nikdy slepá jako^ u jiných. U n á s, míním u muž mé generiace, jest i váše vidoucí, vzácná sleno^; tím liší se na píklad hned od vášn vaší, která jest u vás opravdu slepá, nebo vám zastírá zornici, takže nevidíte, co zí každý jiný normální zrak; na píklad to, že pan Frank Lamberk miliskuje se v Praze již pátý den se slenou Kornelií Nikodymovou, klamaje pravdpodob,,

.

—

.

.

1

n

jako vás,

ji

ob

pi

neHo

66

pece

pochybuji

své slepot klesly

ješt, že by-

hluboko, abyste chtly žíti s ním v bigamii." Všecka krev shrnula se v tu chvíli dívce k srdci; vyskoila se stoliky s tváí posivlou a odduševnlou v jakýsi vzdorný kamenný balvan, chvjíc se na celém tle; a mžikem udeila editele rukou do ste

vší

tak

I on cítil, že jest jí tento posun nutností jako prostý zvratný pohyb; a-li nechtla klesnouti samak zemi podata mdlobou nebo zasažena mrtvicí,

tváe,

musila udeiti.

máte svou mzdu, podlý špehu a na

,,Zde

utrhai," sjelo bledlých rt.

Nach

až

jí

tvá

za chvíli

cti

tesoucích se po-

s

žíla na jeho ele sebou jako v t icu. Horko a mráz probhly rychle jeho tlem a vystídaly se nkolikráte. Prošlo nkolik vtein delších než tolikéž minut.

nabhla,

zalil

Konen átku

starého muže;

dolejší elist zaškubala

pronesl editel nkolik

rozervané v jednotlivá

slovka,

vt

;

byly

s

po-

teprve pozdji

vázaly se v celky.

„Udeila

jste

starce,

ale

staec ten

jest

muž,

jest rytí a gentleman a nevrací ženám ran a nevymáhá od nich hmotného dostiuinní. Ale dosti-

uinní mravní jste mn dlužná; to byla byste dlužná nkomu, kdo dotkl by se cti vaši nlatky, kdynatož píteli svéby mohl dokázati své naeni i

.

ho

otce, jenž obvinil

vás o

pravd svých

mé

.

.

vašeho milence. slov a

musíte

Pesvdím dáti se

pe-

dostiuinní. Jste povinna dáti mni píležitost, abych mohl smýti potupu vašeho políku."

svditi, to bude

1

67

Stála zde posud bledá a chvijící se tle.

Ped oima

kroužila

jí

ervená

na celém

kola, v uších

huelo, tmavý Imtáz svíral srdce, ale rozum její vnímal pece s nemilosrdnou pesností a spolehlivostí píšerný smysl tichých Vit editelových. Slibuji," vypravila posléze ze sebe s nadlidskou námahou, a úplné jsouc zmatena a vyerpána, uinila dokonce nábh, jakoby chtla slib svj podepíti podáním ruky, když tu pochopila, že editel nemže pijmouti dlan, jež jej ped chvílí udeila, a podala posuin v zárodku. editel poklonil se mlky a odcházel. S pozorností, které se podivila, sledovala slábnoucí ohlas jeho krok na písité cest. Teprve když zanikly docela, padla jako podata na zem tvá vtiskla se do drsného trsu rozkvetlých zvonk vesových, dlan zaryly se bezdky do chladivé pdy lesní; a její zborcená ramena zmítala sebou pak dlouho poranným rytmem bezúlevného jí

,,

;

stkáni.

sxc

VI.

v týž den a v touž skoro hodinu sedl ve svém pražském nábežním byt Frank Lamberk o tvái potemnlé, o rtech zkivených kosým pošklebkem, elo proaté mlící kolmou rýhou, skrán rozbušené teštivým suchým kladivem krve, vrhané znova a zinova pekotným útokem do hlavy jako vojsko na pole bitevní; pi díle. Obas vytrhnul se z píze, do níž se zapádal tak úsiln, a pistupoval k oknu, k Praze, ležící pod ním, posud letn polopusté, nezaplavené a nerozhlaholené ješt pílivem mládeže školní, cenící na nho tak cítil a vidl to nyní v tomto opož-

—

—

dném

parném osvtlení vyblené mastodonti kosti svých kamenných staveb historických, tyících se mrtv nad nažloutlou ekou. A pokaždé odvrátil se rychle a s odporem k asu s tebou, sestárlá nevstko; jak rád bych ucpal ich svého ducha :

ped

celou tvou páchnoucí minulostí,

se a svtélkující jako hniloba;

ale ne,

mn

rozkládající

opravil se

postj ješt! jest tebe teba ješt jako krocanu erveného šátku, abych jitil na tob svj hnv a své záští.

za chvíli,

ne,

—

1

69

Mladý inženýr rozplil poslední dobu mezi Kižníky a Prahu nejen svou lásku, ale své dílo. Pejíždl mezi obojím místem a milkoval se i pratam: tu i tam ležely na stole kusy rozecoval tu psaných papír notových. Bylo mu, jakoby stupi

i

oval

tím své vladaství v obojí íši; jakoby vznázávratným letem kyvadlovým nad prázdnem; a jakoby rozšklebené dissonance, na nichž budoval svou hudební stavbu, prožíval co nejmuivji touto prostorovou závratí, buzenou rychlostí pemet 5 místa na místo. šel se

své symfonické básni nyní vty vešílen zpupného, páchnoucího pravou eckou kozlovinou, radosti bezbožné a rouhavé, z nichž jakoby dunla kopyta celých stád faun a satyr, stekujících v divokém úprku, obletovaném mra-

Psal ve

selí

kem nejútonjších šek

i

a nejfrivolnji dorážejících

much, pálících a bodajících

již

mu-

jiskrou svých

divokých barev.

Nynjšímu nitru jeho odpovídal tento experiment, zatanený na ostí nože, plný nehorázných schválností a násilností, plenící staré dstojné klassické reminiscence a zneužívající jich k travestovaným Šklebm a pitvorám. V nálad obrazoborecké rozpomínal se na všecka svá minulá hudební božstva, na všecky oltáe a sochy svtc, ped nimiž druhdy klekával v zbožném zanícení, aby nyní vrhal se na se sekyrou v ruce, tíštil je na sta kus a tanil mezi nimi divoký kankán; chvílemi zdálo se, jakoby sbíjel z nich jakousi ohromnou chraptivou ehtaku rezavého posmchu a to-

n

170

il

jí

mlýnkem

jako pitvorným modlitebním

zper-

siflované klassické mystiky.

Jakási neuhasitelná žíze po novém a zcela novém a opovržení vším starým, vším minulým, vším již jen verejším hoela v nm poslední do-

bu jako rána. Rozešel se pedevírem s Kornelií skoro brutáln, a vera i dnes bylo mu, jakoby nesml ohlédnouti se za sebe,

vped, vped v

a

nechtl-li zkamenti.

umní

v život

A

Vped,

smrt minulosti, smrt verejšku, nechceš-li propadnouti smrti ty, tak štvala v vlastní smeka svého provinilého Aktaeona. Starý svt, namlouval si, sesouvá se všude v rumy; i za tebou bortí se a praská; prchej, abys nebyl pohben s ním! Avšak nech ohlušoval se sebe více, nech znásiloval se svým fantomem, asem povznášel pece z rukopis svou hlavu dýmem oblouzenou a pivíral hypnotisovaný zrak a tu vyplynula mu po každé nad tento divoký chaos násiln zapíraná tvá zsinalé msíné krásy, bledá bledostí mladé peložalobným námené bízy, mokvající svým kem do sirých mlh záijového jitra po každé zárove tento dojem asného dtvynoil se v ství, na který nemphl dlouho zapomenouti, aby posléze zapadl sám sebou v nepamt. „V noci bude sama se svým bohem a bude žalovati mu na svého vraha," ekla mu tehdy veer, ukládajíc jej znepokojeného na dtské lože, jeho tichá pokoená, blouznivá matka, i ona umlená a zlomená ve svém nejvlastnjším nitru svým brutáln výbojným, útoným mužem. A také tato druhá, trpitelská tvá vykuklila se nyní sama sebou z nepamti a stanula i

!

a nm

:

nmým

nm

—

!

171

tváe Korneliiny, dvojí teskná hvzda tajemspíznná spoleenstvím jednoho osudu, nad boulivou tmou jeho vdomí. vedle

n

Byl

již

Frankovým

soumrak, když

ped duchovým zrakem

rozemžil se zase tento fantom, tento-

s uritostí až hmotnou. sunul své papíry pohybem

Zachvl

kráte

pl

se nyní a odnenávistným, pl

úlevným; povstal pak a rozchodil se po pokoji, ale záhy usedl na pohovku, ukrytou nyní v nejhlubším stínu. Dlouho sedl bez hnutí, nedýchaje skoro, naslouchaje, jak spouští se celý do ticha hlubšího a hlubšího; pak pohnuv hlavou, uvdomil si, že msíc položil oblak svého hudebního poprašku na psací stl 3, jak ledov ztrnulá pod ním bl jeho rukopis. Zachytiti hudebn tento zvuící do-

dm

mu lebkou; nalézti pro ni obojí jedno hudební vidmo Ale vrácený tím již svému dílu, nedávno oputyk dvojí duchovosti!

štnému, zachvl

se

prošlo

pdporem.

souzeno tímto mrazným tichem, ekl si, ano, souzeno: ono, hluné, hmotné, plné trhlin a odskok, rozjívené a rozšklebené v neusmíené Jest

propasti! Ale cosi vzepelo se v

žáku, žena

t

nm

ihned: Ubo-

a blábolíš nesmysly; jdeš nutnou strmou cestou výboje a síly, a jest tak do-

be! Všichni neohlížejíce

oslabila

šli

se

touto

za

sebe,

cestou,

bez

ale

bez

závrati:

i

zachvní, Mozart,

i

Monteverde, i Frescobaldi, i Couperin ... ti všichni, kdož jsou dnešku sama harmonie a logika, byli své dob nejpochybnjší divošství a podezelá

manýra a pustá krkolomná honba

za originálností

172

za každou cenu

nevre,

Slabochu, který neumíš dožít, který neumíš domyslit a neumíš nezachvt

se závratí

.

.

.

nad propastí!

Ale pochyby zbyly, a Frank zmítal sebou marn, aby jich setásl. „Není-li ti to tam," ekl posléze, roztínaje je meem, nutností, ím ti to jest pak? Co tam zbývá?" dodal, hled na popsaný papír. Trochu hmoty a trochu zmaené práce. Zkažená nudná hraka velkého dítte. Sestup odtud pak, s této mansardy, a zardi se do krve, až potkáš posledního dlníka, pikladae na stavb nebo istie stoky. Jsi pod ním pak, k nezmení hluboko pod ním!" A po pause, v níž zvážil své nitro a prozkoumal své ledví, s hlavou klidn vztýenou: Ne, ne,,

,,

mn

teba rdíti se za nic! Nehraji frivolní hry; nezabíjím asu, nýbrž vykupuji ho a na tom jediné

ní

—

se po nem, snad po rameni njakého neznámého boha, usednuvšího na chvíli u zdroje nejhlubší a nejhudebnjší tmy, po rameni, které cítím nad sebou jako nejdráždivjší vtev. Biji se o svou novou a silnjší budoucnost! záleží.

Dorstám neho, vzpínám

Uklidnný

mu

již,

rozchodil se znova; pak zachtlo

usednouti ke klavíru a dáti vypíti se celý, slitý i se všemi svými sny a trudy v malou ernou skvrnku, prtrží nebeského svtla, víse

náhle,

rem nesmírné ssavé oblohy podétherné, ímsi cele zralým a sladkým, vyváženým a vykoupeným. Ve tm, bezdky, nevolána, nehledána, sech\la se

173

k nmu jako úlisn bolestný plamen Monteverdova Poppea, kterou transkriboval si kdysi v Itálii sám pro klavír a kterou pehrával asi ped msícem Kornelii. Zamiloval si tohoto starého Itala nádherného zrna, který jakoby byl smísil ve svém kráteru nco z proradné prchavé rozkoše Leonarda da Vinci s temnou hokostí Michelangelovou, pro váše zasnoubenou zde poprvé takto s utrpením, pro rozkoš, zpívající zde popr\-é s druhého b eh u melancholie, pro nhu, jež muí jako vzdání se celé bytosti. Miloval zvlášt rozlouení této bolestné milenky, a jak pronásledoval bojácnými prsty na klávesnici stín její melodie, bylo mu, jakoby smetal popel vky a vky na ní navátý, až ucítil její žhavou jiskru, posud nedodoutnalou, a slzy tryskly mu v zrak z bolestivosti jejího žáru. V tutéž chvíli pirazil víko klavíru jako uštknutý: s

Poppea splynula

mu

v tu

chvíli

píliš

urit

Kornelii.

Vyskoil pobouený a chvíli tišil se marn, pobíhaje po pokoji; poloodstrojený vrhl se posléze na lože. Ó moci spáti beze sn, znavený dílem mrtvého dne, s pstmi zaatými, jako^ spává mladý dlník, jenž ztratil mnoho sil a chce nahraditi všecko štstí svta, zdálo se mu v tu tom a jen v tom! Ale ráno stála ped ním Nelly znova s naléhavostí stupovanou, pítomnjší ješt i tlesnjší, a myšlenky jeho byly zase úpln u jejich rozchodu ped temi dny vzpomínky získávaly v mladém muži více a více pdy, ponvadž výboje jejich v noci, v jeho snech, byly prudší a úspšnjší než jeho obrana od nich za bdní ve dne. si

je v noci:

chvíli,

bylo v

:

174

Kornelie nebyla ovšem nikterak milenka zábavná. Ženy jejího rázu, ostatn na výsost vzácného, vzdávají se lásce tak naprosto a výlun, že nenechávají si nic v záloze, nic zejména z tch drobných lstí a klam, jimiž jiné ženy dráždí a snaží se zaujmouti zvdavost mužovu, když došel jim nepatrný obsah vnitní, a vylhávají mu klad a hodnotu, kde jest jen prázdno. Její písná krása zpísnla nyní ješt více: pemíra vnitního života ji až znetvoovala; asté byly chvíle, kdy o suchém planoucím oku, horeném žíznivém hrdle, ve vyerpaném postoji unavené poutnice, zhroucená jaksi do sebe, zavitá cele v závoje, jakoby x^tištná a zhuštná ve své linie zcela vnitní, odvrácená od svta, zhrdající zákony jeho povrchové expansivnosti a vrstající do své bytostné tmy, spíše dsila než lákala. než kdy jindy hraka a rozByla nyní mar a více než kdy jindy plnící se zákon, utrpení,

mén

osud. A nad to více: osud, který cítila nad sebou a v sob, byl jí cosi tak závažného a plnil ji

ád,

tak naprosto, že nemívala chvílemi ani mnoho smyslu pro svého partnera. Láska její nemla ani stínu sentimentality, ano mla v sob i velmi málo lidství, jak alespo rozumí se obyejn tomuto pojmu: chtla se ve své lásce mnohem spíše stráviti než dliti se o ní. V lásce její nebylo nic sesterského, nic mateského, ano skoro nic manželského a nejednou velmi málo milostného: byla skoro

hrza, ke, horeka. Pi vší vnjší a krotkosti byla Kornelie duševní maena-

cele extase, tichosti

I7S

v<^štkyn, knžka, eholnice, posvým bohem a vzdaná mu tak cele, že milenec bezdky klesal až na místo druhé. Ano, byly chvíle, kdy jí milenec pekážel, kdy jeho slova nebo tužby zdály se jí nevasné tak vytrhovaly bakcliantka,

da,

sedlá

i

—

i

ztrnulosti

z její

ji

vnitní,

vteiny, kdy patila na

na

rušitele

tajemství,

z její

hypnosy; a

nho udiven

jež

mla

a cize jako

odehrávalo se v jejím

nitru.

Milencem jejím ml býti muž stejn ekstatický a bezelstný jako ona, stejn nevinný, stejn p u s, stejn pokorn pohroužený v tajemství svtového dní, stejn jako ona uctívající svatá zídla životní a opíjející se jako ona jejich tichou hudbou, i

sotva postižitelnou sluchu

nezasvcenému;

ale prá-

v tohoto rodu nebyl F^rank, a nic nebylo mu více než tento postoj, zejména nyní, kdy vstalo v nm a týilo se v nm jeho rouhavé draí obz

cizí

vn

nedosycené, jemuž nic nestailo, ani žena, ani svt, ani bh, ani víra, ani krása, a které kosilo a hltalo všecko kolem sebe, na obrátil se a kam padl jeho smilný sírný zrak jindy duchový nástroj poznání, dnes sám temrlý žravý pud a chtí, bezdný dlník zmaru a zniení. Frank nedovedl dobrati se v Kornelii se svého dnešního zvrhlého hlediska nieho než kivého výkladu pathologií, nervosou, hysterií, smyslností; a ponvadž brána jejího nitra nerozzvuela se odpovdí na údery této tóniny, rostl v hnv, píliš ochotný viniti ji ihned z petváky a z pokrytectví, aniž po klidnjší úvaze mohl uviti svým podezením tak psobila pes všecko bezdky i na nho výsostná krása dívina. žerství,

—

nm

—

176

netupnoucím ostnem práv toto se v ní nebo za n a co, hádal, chce mu snad v ní uniknouti na vždy. Žáremu nebo komu nelil na cosi nebo na kohosi, Dráždilo

cosi,

co,

jej

tušil,

kryje

bylo ani tvaru ani

í

dvodu

ani

jména.

ím

více

ona vzdávala se svému božství, ím více znepítomovala se v jeho pítomnosti, ím více duchovla ve svt smysl a hmoty, tím sobetjší, vtípohrdavjší, cynitjší, frivolnjší, rouhavjší byl on: jakoby cítil, že musí ji zavaliti živoravjší,

išností, rozdrtiti zmocniti,

a

ji

má-li

ji

v jejím objetí,

a

má-li

se

jí

opanov^ati a zlomiti sílu a zni-

moc onoho neznámého záhadného vladae. Jeho pohledy svlékaly ji poslední dobou do nahá a byly by rády prodraly se i pod její ple do jejího tla, zobracely je a peryly je jako pluh pole, aby zrušily každý úkryt, aby nebylo v její bytosti místa nepístupného, tabu, ani jeskyn zasvcené hrám a tancm vil, ani uzavené a odlouené svatyn, vyhrazené nepojmenovatelné hrze Jehovy. Ped temi dny k veeru navštívil Frank Koriti

nelii.

Pobouila jej prvním svým pohledem, nepítomným, v nitro obráceným, uniklým, jak se mu zdálo. Jakoby kdosi skrývající se a prchající ped z tohoto zraku nmým, výhružním šlehl po ným výsmchem, mžikov zplanuvším a mžikov pohaslým, tak odhadla situaci jeho podráždná

nm

obraznost, oblibující

si

poslední dobou, kdykoli šlo

o Kornelii, vtiti všude zámr, schválnost a urážku a vymýšleti msty za n. ,,Koho nebo co skrýváte pede mnou?", otázal se jí se sarkastickým pošklebkem její návštv-

177

nik. ,,Koho milujete, aniž vím o tom? Rozkoš z jeho pítomnosti hoí ješt ve vašem zraku, nezapírejte toho, vidím píhš byste a umím ísti v píhš dobe." A po pause, když neodpovídala, s triviálním smíchem: Navštvuje vás snad plivník? Nebyl zde snad pede mnou, nepekvapil jsem jej snad u vás a neperušil jsem snad tak vaši dvrnou besedu?" Neznala ani tohoto slova, ani pedstavy, která

nm

,,

se vázala

k nmu.

Vysvtlil supnji.

jí

je,

chechtaje se posupnji a po-

,, Plivník? Nevíte, co jest plivník? Což nepamatujete se na verše, které jsme ítali ve škole? ,Znáš tu báji o mladistvé žen, k nížto plivník nocí pilétal, jak jí obliej v tajemné nevídaným vdkem rozkvétal, že ai lidé, vidouce tu krá." recitoval, su, žehnali se kížem v žasu' zhrubuje parodisticky jednotlivé pedstavy a nadávaje je obscénní dvojsmyslností. Vyteštila zrak, nemohla uviti této chvíli a hrze, kterou pinesla. Krev hnala se jí k hlav. S takovým cynismem mluvil k ní tedy muž, který jí býti vším na svt; jenž nahraditi otce sotva poznaného jí odcizenou matku, i s kterou nesblížila se ani v hodin smrti její pro nho, nebo již tenkráte stál mezi ní a vším ostatním životem a svtem jako plamenný kruh nepekroitelný a již tenkráte svíral ji jako nepítel pevnost, kterou oblehl! Pro tohoto muže tedy zmrhala své tajemství, zpronevila se slibm, vrátila se do života, z nhož již na-

zmn

nmém

.

.

ml

ml

X. F. Salda: Vybrané

spisy. IV.

j

2

178

To

nímž a vedle nhož chtla sloužiti svému bohu, ve kterého uvila teprve nedávno jako v tvrce a dárce lásky, ne abstraktné a povšechné lásky njaké, jak vykládá o ní katechism, nýbrž lásky urité, práv této její lásky, a prostednictvím jejím i všeho života pólo vykroila!

vného

byl tedy on,

asného

i

A

tento

muž

mlo

je vázati; rouhal se,

v celé jeho

serval dnes, co

s

hrzné

mlo

milostnosti.

je pojiti, zrušil,

kde ona se modlila a dobroeila; chechtal se, kde ona stkala a sténala! Všechen temný žár, všechno horené naptí jejího nitra nebylo mu niím, leda píležitostí k oplzlé grimase a uzavený jedco

vzývala; klnul, kde ona

;

notný kruh svaté cudnosti, který narýsovala polokolem ní jako magické znamení spásy jeano musil býti rozšíjí zbožná duše, který sml,

vdom

en, až by objal je oba, ale nesml býti rozražen nebo roztíštn, prvním nahodilým plotem', který se peskakuje a boí kdykoli z rozmaru zpupné chvíle.

A

co nedoekla ústa, doetla ke svému zdšení z oí tohoto strašného lovka, z jeho vladaského pohledu, který lpl na ní s pedmtností jedinen pokoující: ó toho proklat pokojného vcného zraku, jenž se jí dotýkal jako vdecký vyšetující nástroj, chodil po ní, stanul na vteinu, pemítaje a dohaduje se, a zase se rozchodil a znova stanul, aby ji sondoval s ocelovou nak než jedinou obrovskou ránu.

Zaštkala

poranným

stonem.

stízlivostí neji-

179

Muž

pochopil, že trpí více

než jindy, a zrak

jeho na ráz se promnil. Jako pokaždé její

i

tentokráte

utrpení dotklo se jeho smyslnosti a vybouilo

ohnm

již s tží, jeho zrak zažehnul se nikterak ne dvojsmyslným; temné, smilné, ukrutné ji;

ovládal se

obžerství stoupalo

dýmným,

sírným,

mu k draím

srdci,

olizovalo

je

jazykem, mámilo

svým je

ja-

ko teštivý jed rulíkový. Vrhl se na dívku s bezohledností jako na vc svého vlastnictví, hotový jímati, vládnouti, zužívati, pleniti

jako dobyvatel v

cizí

zemi.

naptím všech

ke skoku, k smrti poranná, a udeila jej do tváe. ,,Pry odtud, okamžit, nemám-li zemíti hanbou," vydralo se jí zmírav z hrudi, rozžhavené suchou spálenou bolestí. Ale ku podivu: nezastydl se, neurazil se, neVzchopila se

s

ustoupil, nezakolísal se; jen

oi

sil

jeho vyteštily se

na vteinu úžasem jako z neho zcela absurdného, neekaného, s ím nebyl poítal ani ve snu, z holého zázraku. hlubší

—

Ano

—

pokoení pro

a v ni,

t

o

m

bylo poslední nej-

dsnjší všeho pedcho-

urážka nevzpamatovala ho, podráždila jej jej pouze: zachutnala mu, bylo píliš patrné z jeho zraku znova živoišn vlhkého a temného, jako slib nové, nepoznané posud, vzáctak byl cele zajatý ve svém smilnjší rozkoše ném obžerství, tak hypnotisovaný jím, že ani úder nedovedl ho vytrhnouti z nho, že ani ranou neprozel, že všecko, všecko, i políek, utvrzovalo jej zího

její

jen a navnadila

—

jen v nm. „Hle, jsi

zajímavjší než jiné," mluvily tyto živoišn vlhké a velké oi a procházely se jí

i8o

znova, zvolna,

se

stupovanou pozorností po tle

a znova, a tentokráte ješt obezetnji a znaletji, ji svlékaly. ,,Zde jest cosi, co se posud nepihodilo; nkdo, s kým jsem se posud nesetkal. Jaká pak asi jsi? Jak asi chutnáš? Jiná než jiné? Tím lépe! Polechtáš a podráždíš mne jinak než jiné! Ale ano, nejsem ani dost málo malicherný: nejsem uražen, dtino. Ocením spravedliv. Ó ano, odhadnu výše. Opravdu výše vyšší místo bezesporn ti náleží na žebíku lidských lahdek, lidských rozkoší, lidských narkotik, snad i lidských neestí. Jsi jakási rarita mezi ženami. Tím lépe, tím lépe: jsem amateur, jsem amateur; jsem volný duch, opravdu volný duch, a nic není vzdálenjšího než pedsudek jakéhokoli druhu a jména." Zaštkala zmueným nervovým zaštkáním z neústupné této hrozné chvíle a shroutila se na pohovku. V tutéž chvíli, jakoby pivolána jakousi tuchou, vkroila do pokoje teta, která žila s Kornelií po smrti matin, a vidouc ji omdlelou, pobounaléhavým voláním o pomoc. ila celý Frankovi nezbylo než vytratiti se ve zmatku.

mn

t

t

—

mn

mry

dm

Po

noci,

prozmítané v polospánku polobdní,

proryté divokými znetvoenými pedstavami, vybujelými z jeho styk se ztracenou milenkou, s moz-

kem olovným

pokoušel se Frank ráno pokraovati ve svém díle tam, kde pestal vera veer. Dailo již chu, odšise mu to špatn. Nkolikráte spoustu svitk papírových, dnes tuto nouti od sebe

ml

i8i

mu

ješt než vera, a vyjíti na ulici zakteré jakoby nechtlo pohasnouti letos. Ale pokaždé jakoby mu v tom cosi zabránilo, njaká nejistota nebo rozpaky, poutající jej poslední ti dny v muivé otroctví, jež snášel o zaatých rtech jako nejvtší, napolo jen piznané pocizejších

sluncem,

litou

koení své duše; a tak omezil se na to, že vstával asto od práce a pistupoval k oknu, zahloubá va je se tžkomysln v panorama msta, kde svit slunený, spojený s lehkým ranním vtíkem, vyorával z eky tisíce brázd a rýh svtlem sršících a zažehal v korunách strom a na prutech kovin v obdélníkovém sádku

kým

sk

ped oknem,

v noci

krát-

deštíkem skropených, sta vteinových pablehasnoucích, sotva se

Náhle

znítily.

vzrušilo jej zaklepání

na

dvée

temné

z

polotupé dumy.

naprostou jistotou pesvden o tom, že pitažená sem magnetismem jeho neustálého pemýšlení o ní, a skokem octnul se u dveí; a když je otevel a spatil ped sebou Šimonku v šedých cestovních šatech s koženou brašnikou pes plece pepiatou o tvái pl rozpaité

Byl

s

jest to Kornelie,

pl

pimrazený jejími zjevením, a nkolik vtein, než sebral síly a vylhal jakýsi vnjškový klid nkolik vtein, v nichž dívkanávštvnice vyetla všecko z jeho zdšeného úžasu; provinilé, ztrnul

trvalo

—

ped tím jako ped poselstvím' smrti srdce v hrdle, když z nho pece první pO' pause vyrazila nkolik omluvných a vysvtlujících vt. zbledla

;

cítila

,,

Odpus, Franku, picházím-li

ruším-li

t

njak. Ale nepsal

jsi

nevhod nebo proti svému slibr. ti

I

82

a zvyku šest dní, a dnes v noci jala mne nevýslovná úzkost pi myšlence, že jsemj t ztratila, že bych t m;ohla ztratiti, a vrhla mine sem jako^ neživou vc, jako prak vrhá katnem nebo jiný pedmt vlo' zený v jeho kuši. Vyskoila jseml v noci

z

lože ja-

námsíná a odjela jsem! prvhím ped jitním vlakem. Odpus ran Jseš živ a zdráv, jak vidím, a

ko

!

—

na tom jediném vlastn záleží všecko ostatní jest vedlejší. Vidla jsem t a m;ohu jíti; budu n>Tií již klidnjší. Nechci t rušiti z práce, odcházím," a obracela se opravdu ke idveím, aby z nich vyšla. „Pošetilosti," zmohl se posléze Fraink' na slovo a 'nasupiv oboí a zdrsniv hlas, aby maskoval své vnitní rozpaky, pokraovial uspchan. Pišla jsi již, vyrušila jsi mne již a tož posadíš se laskav; semhle," a pisujnul k ní židli. „Bože, jací podivní tvorové jste vy ženy. Saraé nervy, pepiatosti, tuchy, hysterie. Nepsal jsem ti a nevracel jsem se na Kižníky, ponvadž mne lapí do dráp hudební dábel a 'nepouštl a nepouštl. Ml jsem snad na nho zavolat policii," dodal po pauze se zkivenými rty, „nebo exorcistu? Nu, zatanili jsme si spolu nerušené ádnou skonou," dodiaJ, ukazuje zrakern sklonera hlavy na notové papíry, rozmetané po ps,acím stole, „hezky od podlahy, až mu podkovy na kopytech svítily." ,,Ne, jist ne; jednal jsi správn, jak jsi jednal, a já bepišla jsem, Bih VÍ, nic ti vyítat," odpoví,,

i

dala dívka v plachém! provinilérn zmatku, který ji nyní zachvacoval a jejž m;arn snažila se potlait.

mn

„Prosím t nyní o jedno: dovol kraovala po pestávce, zdvihajíc Icam se byla

ped

nii'nutou posadila

se

odejíti," po-

se sedadla,

na posun mla-

1

83

dého muže. „Cítím, jak jsem svou nedokavostí a netrplivostí octla se v kivém, svtle, a rdím se za in; vypadám jako slídika a vyzvdaka, já, jíž ineprotiví se nic více tiež

každá

lest

a každý uskok

v lásce a které není nic vzdálenjšího."

V

tom bylo znov^ zaklepáno na dvée; a když

Fraínk dovolil

tkává se zde tem, žte peje voji,

vejíti,

s

domovnice, zrozpaená, že

mladou dámou,

hlásila

mu

se-

pološep-

si s 'ním pohovoiti jakási slena v zákterá chtla býti jí uvedena k pánovi a ohlá-

šena mu. A na pokyn Frankv opravdu spíše vpadtolik zlomené trpnosti a tolik autonež Vešla mationosti bylo v této lidské osobnosti do pokoje Kornelie. První pohled na ni zmrazil mladého muže; pochopil jím' ha ráz, že má ped sebou lidský vnak, lovka 'tžce nemocného, snad šíleného, vyrvaného ze svých a vláeného snad již jen setrvaností sil pírodních, loutku, kterou potrhuje již jen kdosi nebo cosi z vnjška. „Plove ješt nebo nese ji již proud asu jako mrtvolu?" proalo jeho tuhnoucí inozek. Když se byla po odchodu Frankov onoho veera probrala z ran, jež jí byl zasadil, rozeštkala se Kornelie rozryvným stkaním, které jí cloumalo jako zinmí seVerák pelomenou vtví, skípav, tvrd, bezúlevn. Za dv hodiny na tO' nervová horeka složila ji na lože, na nmž zmítala se tyi dni a noci a z nhož povstala, hlubocie promnná, novým lovkem, vyhoelým, stráveným, odosobeným a odživotnlým, cele zmechanisovaným, který na tebe psobil dojmem zra^iné zve, nesoucí si svou la

—

—

koen

smrt v tle se svou kulí a dobíhající již jen automaticky místa svého skonu. Vrávorajíc povstala pátého jitra a jala se oblékati se pod vlivem pedstavy, která ji posedla za poslední tyi strastné dny a noci a pudila a hnala ji nyní jako natažené péro strojek hodinový. Spoutána jsouc cele suggescí této myšlenky, toužila spane aby se titi ješt jednou Franka stj co stj s ním dohodla nebo smíila, ne aby jí vysvtlil nikoliv, nýbrž jesvj in, ne aby ji odprosil din a pouzie pro to, aby jej vidla, pohledla v jeho temnou vražednou tvá, bez rozumového' dvodu a bez každého úelu nebo' zámru. Hnalo ji to za ním zcela automaticky, a marné byly všecky námitky její staré tety bránící jí, aby dnes ješt ne-

—

—

„Musím na vzduch, jen tam' bude mn musím býti o samot," opakovala tvrdošíjn, lépe a odmítajíc každý doprovod. Tak duch zavraždného vycházela.

kolem místa vraždy nebo kolem osoby vrahovy: automaticky, jako jikdo pitahovaný silou, která ho pesáhá, jež mti uniká a jíž nerozumí.

krouží snad

Zrak Korneliin, jakmile vstoupila, roztkal se plaše ne po pedmtech, ale nad nimi, nedotýkaje se jich a neuvdomuje si jich. Nkolik slov, jakoby kýmsi jiným, tetím, cizím, nauených a nacviených, vysypalo se jí drsn, skoro chraptiv z hrdla v pízvuku, s nímž byly,

nesoustedn,

;

proneseny, bylO' jakési spíznní s tónem, jakým odíkávají dti lekce nad svou chápavost, jejichž smyslu ne zcela rozumjí. „Franku, musila jsem' k tobj, nemla-li jsem

185

zešíleti. Nechci ješt zešíleti. Chci pohledti ješt jednou ve tvou tvá, ve tvj zrak." Netykala mu posud nikdy, ani on netykal jí; a toto ,tob' a tvoji' a, ,tvj' v tuto chvíli zaízlo se do duše mladého muže jako vdírá se ostrá stepina vzácného rozbitého skla, památky jedinené ceny, do ruky provinilého vlastníka, když sbírá po zemi jeho úlomky prsty v rozrušení se tesoucími. Kuklila se v nich snad nemoc, snad .šílenství, snad smrt, a mladý muž pochopil. Náhle stanul roztkaný pohled Korneliin na Šimonce, pimražené posud na témže míst, a vyteštil se v hrzu a ds. ,,Hle, kdo jest to tam? Ach, bojím se jí. A že jsem jí tam nevidla ped chvílí ješt! Ne, neznám jí, nechci ji znáti, bojím, se jí. Chra mne od níl Ona hned první chvíli tehdy na Kižníkách otrávila! hned mne mentorovala, hned napomínala, hned metlou trestala. Ne, nechci jí znát, bojím se Chra mne od ní! A nenechjej ji mluvit, pro jí. Boha, jen mluvit ji nenechej. Ona hned trestá slovy jakoby metlou bil. Bojím se jí! Ale ty nemžeš, ,

mn

ty nesmíš. Já na to zapomnla. Vždy ty jsi se s ní miloval jako se minou. Ó ano, jak by byla jinak

zde? Já na to nevzpomnLa, Ne, nechci ji znát. Bojím se jí, ó jak se jí bojím!" A bleskurychle se zdšeným spchem vyrazila dvée a sbíhala po schodech.

Šimonka, na smrt bledá, první vzchopila se na nohy, hrzou pod ní povolující, a spchala za nemocnou, ku podivu rychle k domovu ubíhající, ohlí-

zející se jen ob,a,s za diije-li jí

sebe ve strachu, nepronásle-

nikdo.

Pod Frankem chvla se kolena; klesl na židli bez myšlenky, bez citu skoro, s nitrem poplenným a pustým. Dlouho trvalo, než nalezl první vycházkový kabát a vhodil jej na sebe, a o klobouku nedbale nasazeném a nákrníku pólo rozvázaném hnal se k bytu Korneliinu. Zazvonil.

ped starou paní v starodávném erném o písné vrásité tvái, o vyítav pohrdavém zraku, ped tetou dívinou. „eho zde hledáte, pane? Odejdte, prosím, a nevracejte se již. Do tohoto domu není pro vás po jisté události již pístupu. Ostatn léka jest u nemocné Nelly a naizuje co nejpísnji naprostý klid, samotu, ticho, nerozrušování. Nebo chcete ji snad Stanul

epeku

dobíti?"

A

s

lehkou úklonou zavela

Nevda

jak octnul se mladý

Obloha

plála, slunce vázalo

ped ním dvée. muž na

ulici.

nebe se zemí tisícerou neviditelnou rozechvlou nití, vzduch líbal se se stromy a trávami, pokojný vlhký oddech nesl se z vod; všude vel, tryskal, kypl mladý život zvukem, vní, jiskrou, smíchem, hrou prací. Jen na srdci Frankov ležel mráz; nitro jeho byla jediná nedohledná propast zoufání, a tma její studila stále touž neplodnou plnoní hrzou hbitova nebo márnice Zabil jsi, jsi vrah A nezabil-li jsi ješt, zabiješ zítra, dobiješ zítra; nezáleželo^ od tebe, nenai

:

smrt posud! Chodil po ulicích mechanicky, nevida, neslyše. moci dochoditi se únavy, klidu, spánku, zapome-

stala-li

Ó

!

;

1

87

—

Vše jedno: jen moci zabíti nonu neplodnou hrzu, tak zcela osamlou, tak úpln osamocující v život, ve svt, ve vesmíru, tak strašn z nich vyluující: onu psanecky neplodnou, ledovbu hrzu vrahovskou! Odpoledne donesly jej nohy za msto, do pustých smutných zprahlých polí s továrními komíny na obzoru k Veeru klesl únavou na svém prahu, a pece noc nepinesla mu spánku. Ráno opakoval svj pokus proniknouti k nemocné a zase mam. Tetí den pokusil se poslati list a kvtiny, obojí nutí, smrti

mu

bylo

teba

sob

jak v

vráceno.

tvrtý den ve svém Šimonku, doufaje, že u jí

zoufalství

vzpomnl

si

na

ní dojde úlevy, vyzná-li se

všeho, \^píše-li všecko, jak jen dovede, co

ze

nejpesnji a nejsprávnji,

nemn

nic,

nezalhávaje

Ó

moci jen a mátoh do svta skutenosti, ze sféry ídkých studených beztvarých mrazivých mlh, stále dráždících a stále unikajících a stále muících, na zem' sebe tvrdší, sebe bitší, sebe více mstící a trestající, ale posléze v ncO', co má souvislost a hutnost, co jest spoleenství a má spoleenství se vším ostatním tvorstvem, se vším ostat-

nic,

nezkresluje nic,

uniknouti ze svta

nezkrášluje nic.

mry

ním stvoením a tím

i

Jal se psáti dopis, v

stvoitelem! nmž nešetil

sebC;,

v

nmž

obžalovával se výrazy nejtvrdšími, a ulevilo se mu ponkud, když dopsal, a ješt více, když dopis odeto, že muivé fantomy svého nitra musil ve slova a pojmy, že musil je vyjáditi, objektivisovati, vepnouti v logiku vnjškových, slal.

Již

zaklíti

dj

vkresliti je

v jejich sí, sdružiti je

la

spojiti je

se

1

88

spoleenstvím jiných skuteností, to jej uklidnilo

dj, tvar

—

již

ponkud.

Ale brzy navalily se na vtší ješt a tžší.

Zodpovdnost nelii hlodala na

za jeho

nho

nové zmatky, a

tžký prohešek na Kor-

nm ovšem

neustále a stále toužil odpuštní, smíru, restituci; pokusil se tedy ješt jednou, po tetí, devátého dne po katastrof, proniknouti k ní, spatiti ji, odprositi ji, pokoiti se ped ní, káti se, dostiuiniti, pokud jen možno. A práv n^Tií nadešla chvíle, kdy bylo mu dáno pochopiti, že ke všemu tomU pudí a žene jej ne láska k dívce, nýbrž ne víc než soucit s ní, ale pedevším a hla\Ti cit mnohem chladnjší a abstraktnjší, cit pro spravedlnost, est, právo.

po

odinní kivdy, po

Vešel do domu Korneliina a chtl stoupati po schodech, když za ním vybhla domo\'nice, patrn pouená o pravdpodobnosti jeho návštvy, a zvstovala mu, že stará paní se slenou, ponkud již

k píbuznému statkái v úplnou samotu na kratší as a odtud odeberou se asi ob paní do nkterých zotavenou, odjela na radu lékaovu na venek

k delší léb; o adresu jejich s mladým inbylo jí to prý ženýrem sdliti prý se nesmla lázní

—

obma ,,

dámami pímo a dtkliv zakázáno. dámami" bylo eeno úmysln a

Obma

s

vý-

potem, a Frank pochopil. A pece nitro mladého muže zplanulo z této zprávy šílenou radostí zcela nedlenou a nepoltnou; a ani

stín stesku z

odlouení jeho od Korné-

1

89

odlouení, které se utváelo v rozluku naprosní. Vniterné rozjásání Frankovo mlo ovšem píinou zprávu o polepšeném zdraví Korncliin plesal z toho, že není lie, z

tou a trvalou, na vždy, nepadal do

:

tolik

zodpovdn,

kolik zdálo se

jieprovinil se tak tžce, jak zabil,

mu

pvodn

s

že není zde neodinitelnosti, že

dostiuiniti

a snáze

snad

poátku,

že

myslil, že ne-

mže

—

snáze

smíru ale ve veznl k úžasu mladéhO' mUže dojíti

všecky tyto nadje i jakýsi spodní tón radost z toho, že perušuje nebo uvoluje se tím také vztah jeho ke Kornelii, že, až odpyká svou vinu, bude jí prost úpln a na isto, že bude pak již pro nho ne živou, teplou, vonnou bytostí ženskou, ale jen petrpnou zkouškou a získanou zkušeností a oistou jeho duše. Nyní teprve, v tomto septí a sdružení cit, uvdomil si, že láska tohoto rázu, láska Korneliina, ekstatická a mystická, byla mlí ímsi cizím, eho nechápal a co jej v jáde duse odpuzovalo, bemenem a trudem, ponvadž neodpovídala jeho typu duševnímu a víc z tohoto pozdnjšího poznání poal si bezdky omlouvati ponkud i dívjší svou brutálnost jako hrubou sice a nízkou, ale pece pirozenou a logickou reakci jeho životního podvdomí na spiritualistické násilí, jímž jej nevdomky násilnila Komelie. Zakikl sice ihned s odporem toto nové pojetí svého pípadu jako sofistiku a neslušnou lstivost, ale poznání, které je umožnilo a pineslo, bylo zde a nedalo se jím pohnouti; nedalo se ani odplakati lani odklíti ani odesmáti ani oddisputovati trvalo a bylo jako získaný statek a klad duše, jako zkušenost, jíž se duše dožila a která žila nyní v ní, :

dj

;

:

;

podstatná

její

souást. Lhostejné bylo, že odki-yvalo

Frajnkovi jako nic posud surovolst a dravost

ádu

svtového a životního a že se ho disil asi jako malé dít bojí se pohledu do teleskopu nebo mikroskopu sproistedkovala hrza nco, co i jemu zstalo, když ona opadla a odtekla.

—

Musil

,,

chopil, ze

ji

—

pes mrtvolu

znání:

po 3ruhé ší

ji

nejprve bezlmlála zabíti, abys pokrásná cesta k ponemižeš milovati jsi

sjíažil

když

režií,

bližního.

jí

sám

Prosím drazn, abys nákladn, s men-

mén

se poznávati

neneseš."

Vracel se v tchto pokoujících úvahách a dusvéhoi bytu, když ped vraty domovními

mách do

potkal listonoše,

hledajícího

jeho vlastní dopis,

dopis,

jej,

mu doruil ped nkolika

aby

zaslaný

dny Simonte a vrácený jí nyní, úmysln neotevený, netený, Jakoby nyní teprve, kdy odbavil si svou estnou veejnou úední záležitost, jíž byla Kornelie, vrácie'ný sám sob, sml býti lovkem-soukromní-

kem

a

sml

žíti

v^elké životní

dje a

duše, hrza, že zradil Šimonkíu, že

ped ním

skrývá, že

mu

události své urazil, že se

ji

luniká, že

ji

ztratil

nebo

zacloumala jeho nitrem živeln. Stud i lítost, hrza i láska, jiiak niterná, jinak šílená, jinak horoucí než ped nedávném, jimi zmítaly, a on vzdával se jim! prost jako zmuené pobité zvíe svým ránám, uvdomle i podvdom,, ztratí,

pokorn ,,

který

i

vzdorn zárove.

Sténej, sténej," priavil jsi

si,

,,máši

pro;

bloude,

zmarnil celou svou budoucnost stejn blb,

heni

blba puzen v tomto smyslu nutností, kdežto ty's byl pouze oblouzený nudou z nepráce, ze zahálky a míem ve spárech ábla marnivosti, nejhnusnjšího, nejsprostšího jakobys ji:

ji

prohrál v

nebo hrá

posedlý

jest

v kartách... ne,

vášíní

sketa-podomka pekelného, jímž hrají v jsi

kopanou.

vraždil; zde

Tam

—

—

smíru, pokoje

—

zabil jsi

tohoto zoufalství, bylo,

—

jsi vraždil a nedosténáš se odpušti

je."

První myšlenkou jeho, když vybedl z

áblové

—

Šimonku

mínil

sebe vraždil zárove. Zde ní,

ostatní

pomyslil na Kornelii

jeti

ponkud

za Šimonkoii do

Dob-

Nevedla ho pi tom úvaha rozumová, nýbrž

šína.

jen pud: jeho živelný stesk, jeho touha, jeho žíze;

neml

potuchy o tom, co

odpustí-li

jí

mu; neml vbec

ekne; nepemítal o tom, jiného- plánu a úelu než

Pomyšlení na to, že se mu skrývá, chce bude skrývati, že jí již nenalezne, že pohasla na vždy pro nho její hlava, krásná zbrojnou krásou Palladinou, na níž i obasný zamyšlený nebo zadumaný stín, vrlianý jakoby vysokou nevidispatiti

ji.

skrývati a

telnou pílbou, rozlitá

mu

byla

svítil

po každé tvái

mu vtším svtlem jiné

— pouhá

nesnesitelná a štvala

jej

v

než

záe

pedstava toho šílenství.

Rychle, ne zcela dostrojený, spchal na nádraží,

neuvdomiv

si

ani,

kdy

odjíždí

nejbližší

vlak;

a

— usednouti bylo mu nesnesitelné — v horené netrplivé nud dv ho-

tak prochodil

již

v pedstav diny po chodbách, než mohl nastoupiti.

V

coupé setkal se se svým sousedem z Kižník za hovoru zvdl, že Šimonka odjela, 3. pedevírem s editelem' Malovcem do Vídn a jaký rozruch zpsobila po kraji tato spolená cesta;

od

nho

;

192

mluví prý se všeobecn o brzké svatb vdovcov se slenou, dodal Frankv spolucestující po pause umle ustrojené a vrhl pi tom kosý postranní pohled po mladém muži. Bylo mu, jakoby byl dostal ránu pažbou do hlavy; ped oima mžitky, v hrdle cítil eavé sucho; a když vystoupil na stanici z vlaku, pr\Tií pohyby jeho byly devné a bezradn tápavé jako pohyby nkoho, kdo probral se práv z mrákot.

ml

Ztuplý, zmechanisovaný, jakoby nesený cizíma ne svýma, nýbrž snad otcovýma, snad ddovýma šel o piveném zraku loudav a mátožn starou lipovou alejí ke Kižníkm; hlavu nesl pi tom ku pedu vychýlenou, jakoby ji nastavoval bezdky nové rán kyjem nebo sekerou.

nohama

A horší

— —

pece cítil, že jest 'mu chze úlevou a že nejmukou bylo by mu, sedti nyní v uzavené

klidné prostoe. Hltati prostor, hltati as, v

tom

jest

nyní jediné spása, hovoil jasn jeho instinkt; je-li kde \'ykoupení prO' tebe, jest jen v daleké, daleké budoucnosti, a není možno, dosíci ho jinak, než dobhneš-li ho šíleným honem; jako v nkterých pohádkách ohlédnouti se pináší bohatýru zmar a smrt, tak tob nyní stanouti.

Pokojnou spolehlivou jiskrou jako doutnala rudá stecha starého rokokového

dým

snul se

z

komína ídkou nespšnou

íku ped vchodem chmuila

vždycky

zámeku

nití;

v par-

se skupina jedlí, po^

odstoupivších stranou od nkolika bíz a klen, a zapádala se v pedasné temno a voda z pramene, ;

193

hovorný stín zem, pryskala bublinami, jak propadávala se mezi balvany tichým' mátožným stonem. Všecky tyto vci, jindy nmé, které minul stokráte bez zvláštní pozornosti, zahovoily, nyní na ráz k tak naléhavou, že úsiln zatoužil, dohádati se jejího smyslu, jak vystupoval v dumách po širokém kamenném schodišti, njak zvlášt dnes chladném. V prvním pate vkroil do bytu; byl prázdný, ale prázdnota ta nesáhla dlouhou chvílí po nm, jak únavou zmoený klesl jakoby podat s kloboukem na hlav, v rozepiatém svrchním kabát, o zraku k zemi upeném^, na pohovku, naslouchaje píboji nedávných událostí a dj, ^pronásledujícímu jej až sem. Teprve služka, která náhle vešla a udivila se z pítomnosti pánovy, pipomnla mu ji. Vznesl k ní svj užaslý pohled a zastavil jej tázav

nmu eí

na

ní.

I ona, zmatena, jakoby se teprve rozpomínala na svou povinnost, vyizovala mu vzkaz toho smyslu, že slena Mihaša odejela s velikými zavazadly ped dvma dny a zanechala zde pro nho dopis. Trvalo chvíli, než pochopil a než roztrhl obálku chvjícími se prsty. Franku," stálo tam, jakmile dokoním tento list, odjedu k Pirkanovi do Prahy a s ním do Itálie. Zavazadla jsou již nakupena kolem mne a ekají, ta na zemi, ta na židlích; nenáležím již sob, ,,

,,

nýbrž cest. Nenávidími zavazadel, ale snáším' je, ponvadž není vyhnutí; a tak také snesu zpov tob, o zaatých rtech snad, ale pece, zpov, jež jest k smrti odporná, ne proto, že tob, nýbrž proto, že

mn

F.

X. Salda: Vybrané

spisy. IV.

j

o

194

zpov.

prost

adu

Víš, jak

náboženského;

již

nenávidla jsem tak bouila ve

bylo mn

jí

jalco ob-

mn

všecku

do svatyn svého nitra (vidím, že píši pleonasm: což jest jiná svatyn na svt než naše nitro?) cizí

krev. Zpovídati se

pohled, znesvcovati

ji,

vždycky, vpouštti

olupovati se o jediný oprav-

dový statek, který má- lovk y život; a nenávidla jsem a nenávidím tch, kdož ji vymyslili a ustanovili, jako jediných opravdových svatokrádc, kteí vztáhli lupiskou ruku po nejsvtjším a nejcennjším. Já, jíž radostí jest jediné jednání ze tmy do tmy, stírám tím pel s prvního svého vtšího inu, ale není zbytí v situaci, do níž jsi mne zavlekl; jak ti toho odpustiti?

Jak

zpov jezd;

ji

nenávidím, odsunula jsem tedy svou

již

na poslední

má

to

i

chvíli, zcela

tu výhodu, že,

tsn ped

svj

vynucena jsouc

odjím.,

bude i nejpravdivjší, i nejstrunjší. Herectví jako všecko umní jest loudavý krám ale jaké hraní divadla, když jde pedevším o to, aby ti neujel ;

rychlík

?

Vz tedy nejprve, skoro všecko

z

že vím, že zvdla jsem ihned tvého života eroticko-vladaského,

jak vyvinul se na Kižníkách; že vidla jsem tvé

Komelie, že slyšela jsem tvou zpov Pirkanovi ve tv^ém pokoji po obd; a že uhodla jsem, eho jsení nevypozorovala pímo. A vz, že píši ti hlavn proto, abys védél, že vím a že upírám' ti práva, býti mým soudcem. první objetí

Simonky

i

Tážeš se asi, jak jsem hledla, jak hledím na tyto tvé iny. Nezlomila jsem' nad tebou hole, ne-

195

soudila jsem t a nesoudímj t vbec pro n, ponvadž nebudu souditi a nechci souditi nikoho v život než tohOj. koho mjhiji a kdo, tvTdí, miluje mne. i

Jen tomu a jen pro toho vyhradila jsem svj soud jako nejvzácnjší právo, jako nejcennjší dar a

nebo souditi e ušlechtilým duším znamená do slova a do písmene totéž jako souditi s eb e a trestati e totéž jako trestati sebe; a milost,

j

j

j

j

nikdo jiný na celém svt nestojí jiní za to, aby pro nho plýtvali tím, co jest dražší nad svtlo

Nesoudím tedy tebe, ale žádám od tebe, abys nesoudil ani mne. Jest možné, ano pravdpodobné, že padnu v podniku, který podnikám; pak, prosím', umyj tvá mou z krve a pohbi vlastní zítelnice. i

mne

nenechávaje

tiše,

starýxh prázdných

na mne

mne sesmšovati

routinou

obad;

a snaž se, zapomenouti co nejdíve. Život živým( a smrt mrtvým

—

tuto istotnou jasnou prostotu milovala jsem vždy-

cky; a nebylo sili-li

se

i

mn

nikdy nic trapnjšího, než mípo smrti ješt mrtví píliš v záležitosti

živých.

Nerada bych také, abys inil si njaké tzv. výitky svdomí, že jsi mine snad, jak íkají, .svedl" svým píkladem; vwm, že nyní jsi dosti silný, abys odmítl tyto pošetilosti, ale snad seslábneš pozdji, k Istáru, a stáí zkreslí ti pak dnešní dje a zmrzaí ti jejich smysl; pak rozpome se na to, co ti zde pravím. Nebyla jsenl ani zemákem, ani jablkem, abych mohla se nakaziti" kýTnkoli. Byla jsem a jsem nevím jest-li práv drahokam, ale jist kámen velmi tvrdý, kterým nepijímá vliv vnjších. Ne: jednám spontánn, ze tmy nitra svého, ze sama stedu jeho, a cítím, hmatám v sob pímo vzpruhu ,

,,

1

96

in

svých. Jest tak vniterná, že jest již skoro hmotná. Pemýšlím-li o tom chvilku, jsem ti vlastn povinna díkem. Po Pirkanovi ty jsi mne uvolnil, by bezdky a nepímo. Má lamberkovská hrdost svírala mne trojí obruí, jako trojím' píkopem oddlovala mne od svta a života; a byla by mne jist roztíštila, i jinými k zhoub, kdybyste jich byli nerozrazili, nejprve a pímo Pirkan a nepímo a bezdky ty. N>tií, kdy minulo mne již toto nebezpeí, mohu teprve jak náleží zmiti jeho velikost a hrzu; a nyní vidím teprve, že jsem nemilovala tolik tebe, jako žárlila na tebe, a že domnívajíc se milovati tebe, milovala jsem! sebe a sebe

mn

—

již až do zloinnosti já, somnambulka pýchy, vylákaná jí až na sám sráz viny. Dnes jsem z rodu lamberkovského jako ty a v témže smyslu jako ty; jako tvoje i moje touha

a jen sebe

nm mne

po život jest draí; všecko silné v dí chce se mn, zkusiti se v zápase

s

:

tuješ se, jak jste

v

em

min

že jest cena

dráž-

ním. Pama-

vylkládali kdysi, ty

a

otec,

vdy, a jak nemohla jsem toho

pochopiti a jak jsem se vám vysmála? Otec ekl: v tom, že ušetuje lovka zkušeností. Do Afriky nebo do Austrálie, pokraoval, nemusíš dnes jíti práv jako ne na pól zempis ti poví lépe, než bys samia kdy zvdla, jak a co tamj jest: \TŠetil a zjistil celou adu vcí jednou pro vždy a pezkoušívati je, jest zdržovati se. Abys vdla, jaké jsou ;

neštovice, nemusíš

si

jich

dnes

získati;

v knihách

lékaských nalezneš všecko popsáno, jak b>'S ty nikdy svj pípad popsati nedovedla a tak od celé ;

a.dy zkušeností, a zkušeností nejmuivjších

a,

nej-

197

trudnjších, jsi, díky jí, osvobozena. Pamatuješ se, jak jsem se smála? Ale já nechci b>l:i ušetena niím! odpovídala jseml stále. Mnohem spíše nepítel než pítel jest ten, kdo chce prokázati min tyto velmi pochybné služby. Nebo já jsem

mn

z tch, kdož nevdí opravdoy než to, co prožili, a ani toho nevdí na dlouho, ponvadž toho asi brzy zapomínají vdí a znají doslova snad jen to, co prožívají: tak cele jsou pítomnost a jen pítomnost a její skutenost. Žijeme stále ohe poslední vteiny a s ním a y ohrožujeme se, nejbližší svatému stedu životnímu; co penecháváme ostatním, jest již popel, mrtvola, dým, stín, hbitov. Bda nám však ve vteinu, která pedbhla naši životní žíze: padáme hned troud mezi troud, i

—

nm

mrtví mezi mrtvé.

Pomni toho a bu Frank doetl list a

s

bohem."

složil jej

peliv

s

pokorou

a úctou. ,,Ona jest muž a ne ty," ekl pak sob; „ona korunní princ rodu, hodný údlu nejvznešenjšího, a ne ty. Jaký žal, jaký bdný osud, jak špatn ustrojený svt, že nemohu jí sloužiti, že nebudu moci nikdy niím jí pispti, nikdy ji varovati nepijímá nic od nikoho než od sebe. Opravdu, vím to již bezespornou jistotou, že všecko, jí budu moci kdy posloužiti, bude jen, že omyji z krve a bláta nebo prachu její vznešenou královskou tvá, tvá vozataje sluneného, sítivšího se stemhlav s temene nebeského, když splašilo se jeho spežení."

—

ím

Píští dni jeho byly pusté pustotou,

jíž

posud

nepoznal.

Cosi pudilo

jej

k místm, kde procházíval se se jej od nich: nieho nemužná a inná ve svém jáde,

Šimonkou, cosi odpuzovalo

bála se jeho duše, jako prázdného rozlítostování se nad nená-

tolik,

vratným a truchlení nad neodinitelným. Hudebních svých prací nemohl dotknouti se ani pedstavou bylo mu jasné nyní, jak píliš d:

vrn

jeho životem, a zprotivil si je proto. Zpsob, jakým smísil v nich život s umním, odpuzoval jej nyní: nevykupoval v nich svého ži-i souvisely

s

vota ve vyšší nadosobní útvar, nýbrž rozdíral jej programové v disonance hlubší a hlubší, aby napájel z nich a živil z nich pímo umní. Tento po-

mr

plnil jej nyní odporem. Se zahanbenou touhou vzpomínal starých Nizozemc a Bacha, jejich umní opravdu mystického, jimiž dovedli promovati všední den tón ve zvuící hod boží, posvcovati jej a povznášeti jej až v praskutenost. Co bylo podkladem fantastických, nádhern vtvených mší nizozemských, zvuících slavnostn jako rozevírající se kovové brány v nadzemskost a nadsmyslnost, dštících blesky jako gotická monstrance? Známé svtské písniky, pouliní nápvy. A z eho vyvádl své tragedie vniterné hrzy, vnitní svty úžasu a nmého oddání Bach? Z jednoduchého basu, z prostých chorál. Nic jim nebylo všední, nic nízké; jediný duch velikosti a síly prostupoval všecko, prodíral se vším, živil a napájel všecko, obrážel se ve všem. Bylo teba tmto t\nircm dramaticky pohnutého života? Naprosto nikoliv; naopak: byl by jim pekážkou; a niemu nevyhýbají se více

199

než vnitnímu nepokoji takto vyvolanému. Z celosti a jednoty své pokojné, oddané, vící bytosti tvoili díla nadosobní, která žila a žijí jako hvzdy v slavlnostním mediu istého etheru, prostého všech miasmat lidských i živoišných, vší sentimentality, istý výraz vle navší zajímavosti i dojímavosti piaté k nejvyššímu a nejsvtjším. Není v nich psychologických rébus a šarád; nejsou dokladem k životopisu tvrcovu, ani jeho glossou; pohrdají takovým laciným koením a netouží po niem mén, než takto drážditi chu posluchastva. Hluboko, hluboko pod nimi leží všecko utrpení, všechna tuž:

všechna stráze pozemská; jsou sám život, ale má absolutného: istý bezdýmný plamen žáru ve výš tryskajícího, nebo jest zažehnut na oltái obtném, ped nímž lovk složil prve všecku svou osobní malost, trud, hoe a k nmuž pistupuje již nadosobn jako knz: celého rodu. Ani vteinu nebylo mu pochyby o tom', že není možno opakovati nic z tohoto umní, leda mrtvou slupku a mrtvý obal; ale stvoiti nové k jeho podob a obdob, umní nadosobné pekonáním naší asovosti a naší subjektivnosti a dojmovosti: jaká naléhavá poteba pro moderního lovka, k níž cítil se, žel, neschopný, nepovolaný, nevyvolený. Nová doba se rodila, vdl to a v^dl to všude; a žádala si nových orgán, nových funkcí, nových lidí; nabídnul se jí do služeb, ale chyba jeho byla a omyl jeho byl, že chtl býti hned pjícím listem v její korun, kdežto údlem' jeho pravdpodobn bylo, býti jednou z nepatrných neviditelných bunk v koenech a zpracováv,ati zhruba a povšechn jen první výživu stromu; býti ne slavba,

v tom, co

vn

nostním tvrcem, nýbrž prostým

ným dlníkem.

mýšlel o tom chvíli

ostatn

erným

bezejmen-

mén

estné? Pea musil to popíti. Všechna je-

Jest to

šitnost jest smšná, není-li cosi horšího; a všecka opravdová velikost jest bezejmenná, touží vplynouti úpln ve funkci a zajíti v ní; chce sloužiti a prospívati a ne býti jmenovánu. A tak smíil se znova s myšlenkou, že vstoupí

jako inženýr do nkterého pražského podniku. Bude plniti prostou funkci beze vší problem,atinosti, jasnou, uritou, užitenou a tím uklidující, nehloubaje dále o svém; uren.í, než kam' sáhá jeho úzký údl. Poražení nesmí býti choulostiví a vybraní, a on pokládal se za poraženého na své první rytíské jízd. Pijde-li mu pozdji povolání k nemu nad to, budiž neuzavírá se mu; a že bude musiti odplaviti nejprve silné pekážky vnitní i vnjší, pekážky denní práce, úadu, nedvry, to prájest dobré: musí takto dokázati svou životnost a opravdovost, než se jím bude vážn obírati. nepijde-li, také dobrá; ano, ješt lépe.

—

v

A

Kteréhosi vtrného dopoledne na poátku íjna zajeti do Prahy, aby vstoupil do nkterého velkozávodu, a šel již na nádraží, když tu, nkolik minut cesty za Kižníky, posel poštovní doruil mu telegram a dopis. Dopis byl tištné ozná-

chtl Frank

mení zásnub Simoniných s editelem Malovcem, vera v Praze prohlášených', a adresa jeho napsána byla rukou editelovou a telegram ohlašoval s>tioví náhlou smrt otce jeho, Karla L.amberka, v cizin. „Váš pan otec," stálo v nm, „skonal dnes v noci ;

rann byv mrtvicí. Pijete prosím ihned do Berhna. Budu vás oekáv^ati v Podmokh', kde pisednu do vašeho vlaku. Jan Bezzemek." Kolena povolovala pod mladým mužem. S vy-

náhle,

teštným zrakem

zíral na úední blanket, šelestící suchým šelestem v jeho prstech; a jakoby všecka nepochopitelná hrza chvíle slila se v neznámé jméno podepisatelovo, vydechl ze sebe, slabikuje je: Jan Bezzemek; teprve pak nalezl nkolik slzí, ídkých a palivých, které ulevily mu jen zdánliv a potuze na nkolik vtein po té stupovaly ješt jeho podráždnou zmuenost. Sed v rychlíku, šupjícím s ním na sever, pochopil teprve v bleskovém osvtlení pamti, že Jan Bezzemek jest pravdpodobn jméno sluhy, dopro-

—

vázevšího v ono kalné rozmrazené

jitro

únorové na

nádraží jeho otce, kdy odjíždl ke svým podnikm do Skotska; staec, kterému zastelil se nedávno

tím syn po život marn utraceném a jemuž svém odjezdu dopsal otec, aby následoval jej do Skotska: byl mu patrn píliš pivykl a tžko žilo se mu bez nho v cizin. A vystoupiv v Podmoklí z vagónu, nalezl skuten na perón ekajícího pokorného plachého starce, choulícího se ped zimou v pláš, který jakoby mlhou byl n^Tií splihlejší ješt než jindy, starce rozteseného zimou bezmála stejn jako na pražském ná'draží ped temi tvrtmi roku a s pláem vrhl se mu v objetí, hnán týmž pocitem sbratení, který pudil k tehdy jeho nebožtíka otce: bylo mu v tu chvíli, jakoby tento vchet lidský,

ped

brzy po

nmu

který, zdálo se,

mže

odnésti pr\Tií nára,z silnjšího

vtru, byl všecko, co zbylo

mu

po

nm.

A v kupé vlaku, pádícího k Drážanm a odtud píseanými plánmi Marky k Berlínu, v rachot kol, tískot dvíek, ston brzd mezi cizími hlavami, lhostejnými nebo surovými, jevícími starost jediné o zažívání nebo pežyykujícími ve sv^ých mozcích obchodní plány, vypravoval šeptem sluha-dvrník otcv, zachvívaje se ob as, jakoby byl sám provinilcem na zvnlém pánu, synovi píbh posledních pokoených msíc života Karla Lamberka i

jeho žalostný skon.

Z boulivé scény pražské, která odehrála se mezi otcem a synem, nevzpamatoval se již starý pán; odnesl si z ní ránu, která se nikdy nezacehledal jí léku v horen stupované lila. práci; pistihoval se astji a astji, jak mu nedostauje, ano jak se mu pímo zprotivuje. K emu? na? tázal se sám sebe hustji a hustji; a shon a chvat, úsilí a naptí, které tšily jej ješt vera, když byly podnikány s myšlenkou na ddice, když byly prologem k vtším ješt rozbhm, ošklivily se mu náhle a hluchly mu náhle, když byly pijímátny a cítny jako epilog, jako finále je-

Mam

ho

iinnosti osobní.

Posupný výsmch bušila jeho

sluchu kladiva stroj, stéhaly jejich písty, svištly jejich trainsmisse: zmlkneme konen také jednou, jein co zmlkneš ty! A na to nebude nálm již dlou-

ho ekati. Pospš již mnoho asu!

si,

hahoj,

pospš

si:

nezbývá

ti

stalo se, že Karel Lamberk, když byl dopráce, v nž se uvázal, prodal nejnutnjší konil a prodal jej pod cecompagnonovi podnik svému

Tak

203

nu, jen ré se

aby

mu

zbavil se celoživotního

náhle

Bhem

Id

zamstnání,

kte-

smrti zprotivilo.

nho

maniak potáský, maniak problém ešených uritou metodou; co však s touto chladnou vášní nyní, kdy nebylo eho ešiti a kdy nebylo eho se dopoítávati?

A

života stal se z

zde náhle nedalek sedmdesátky, ale svá léta statný a svží, na prahu staectví osielý, zhoklý, ,bez dtí, bez ddice, bez díla, bez úkol, bez víry v kohokoli a cokoli, bez v sebe, rozkolísaný pochybami, které se tak

stál

tlesn nad

dvry

pece bezdky

hlásily a muily, jednal-li dobe, oloupený životem o všecko, i o chudobu, která, zneuznaná dobroditelka, udržuje nejastji lidi hrdé a vzpímené na rovné cest až do hrobu. Vil o své bytosti, že jest snad úpln zintelektualisována nebo dokonce zmechanis ována a odosobena, a hle, klamal se: náhle, pes noc skoro

nmj

zachvly se nervy, rozehrála stroj stanul a organism, na míst jeho se rozešel takovým skoro dojmem psobila jeho pemna na pozorovatele. Kdybys byl získal v živ^ot lásku a kult umní, zastudilo jej lítostr^ y hodinu tohoto poznání, jak dobe bylo by ti dnes! Jaké nalezl bys v dnes ohništ, pi nmž bylo by možno, oháti si staecké ruce srdce. Jaké útoišt od trudv a ústrk životních! Jakého nápoje zapomenutí, neprocitla v

se obraznost.

krev,

Jakoby

—

nm

i

penthesu i achólonu! A tak stalo se Karlu Lamberkovi, co dje se asto letitým lideml jeho rázu, vyšinutým s posavadní koleje životní a snažícím se nalézti si nebo lépe vybudovati si kolej novou desorientovaní, zne:

204

pokojení, seslaBení, vyerpaní, rozkolísaní nebo otuplí podléhají nebezpeím stejn snadno jako ji-

noch na pechodu ve

Vk

mužný.

Nezamstnanec poznal na kterési cest z Londýna do Paíže velkosvtskou dobrodružku nebo lépe cocottu velkého stylu, míšenkyni francouzsko-

nmeckou, která pracovala", jak se vyjadovala s emeslným cynismem, výlun v slušných sta,,

,,

rých pánech", „les vieux bien propres" a v uritých revírech, položených na Velkých svtových tratích. V statném zasmušilém a zamlklém starci smdého dobyvatelského typu, caesarské hlavy o er-

ném oku posud

jiskrném, vybraných

zpsob

vycí-

ihned s\'ým pouenýTn. ichem bohatou koist a dala si záležeti, aby ji ulovila. Rafinovanými útoky, na jiných mužích již vyzkoušenými a úspšnými, vybouila jeho smysly a zajala jej jimi, ovládajíc jej pak takto již až do jeho smrti; na poátku jejich pomru uprchlá ped ním na oko dvatila

ped ním licomm

na nkolik a uprošovati ji a aby takto vyzkoušela nosnost jeho poroby a ujiskráte, dní,

skryla se

aby byl pinucen hledati

tila se

jí.

Byl

k

ji

jí

omámen a

záhy nemohl

žíti

bez ní; dt-

nmuž

se Vracel jakoby druhou branou životní, od západu, když byl obeplul \^chodním smiství,

rem svj kruhový údl pozemský, posedlo jej již úpln a žádalo si s neústupnou tvrdošíjností své nebezpené hraky, svého smrtonosného nabroušeného nože. Byla ženou jiného živého

inuže, a

Lamberk

ne-

:

20S

mohl

vejíti s ní ve 'satek ke své veliké lítosti, neoblouzenec dooifal pošetile, že by ji takto pipoutal k sob na vždycky; ale zaídil jí i sob spolenou domácnost v Berlín V Tiergarten, v krásném domi, který jí 'po jejím pání koupil, a pevedl na ni ásten dary, ásten posledním poízením vtšinu svého jmní, vyhradiv dtem jen

bo

díl

povinný.

„V

jasných dnech," doložil sluha, který v pozstal se jeho smutným dvrníkem, litoval toho nebožtík pan

djších zoufalých chvílích pánových ,,

A pti,

z

neml

nebo píležitosti, zmniti to." uvelebivši se a ohávši se v teplém dounhož nemohla býti vypuzena, ukázala šelma

otec, ale

již síly

t^eprve jak náleží

zuby; zrazovala starce beze studu

kým, kydajíc hanbu na jeho bílou caesarskou hlavu, m,níc dm, Lamberkem jí darovaný, v hampejs, kant voln vcházeli a odkud voln \-ycházeli etní její milenci rázu nejpodezelejšího'. Její droblný ptaí mozek jakoby nedovedl snésti to-

kde

s

hoto náhlého štstí z úlovku tak bohatého, který pevyšoval všecku posavadní její koist, a jakoby nárazem na tento neekaný zdar ztratil rovnováhu rozhazovala peníze plnýma rukama, pleníc divošsky, bez starosti o zítek, jmní starcovo; odložila nejen všechen vylhaný stud, ale i poslední zbytky vkusu, rozumu, opatrnosti, chytrosti a stála zde na ráz nahá a sprostá, pijíc rozšíenýma vilnýma nozdrama vlhký zápach své pravé moálové nebo loužové pirozenosti a noíc se s rozkoší, dlouho zapíranou a odpíranou sob, jako husa nebo kachna ve

svj

vlastní živel.

Spor sledoval nyní spor, hádka hádku, urážka

2o6

urážku a spílání spílání v Herlínském domi Lamberkov'; ale a neplodn, nebo starý muž, jak byl již oblouzen a zotroen, nedovedl vzchopiti se k inu; dovedl jen lomozn potásati etzy, v nž vkula jej jeho pozdní smyslnost, nedovedl rozlomiti jich; obasnými objetími, jichž 'dopávala mu v uritých dnech a hodinách po promyšleném plán, lámala Fanchetta Meierová poslední trosky jeho síly, vle, karakteru; a staec vyvrávoral z nich vždycky jako zoufalý troseník z herny, odraný o poslední zbytky energie a sebeúcty, a uhoíval takto rychle, dobíjený hanbou a sebeopovržením,

mam

lámán hnivem i rozkoší, záštím i smyslností, jako svíce zárove na obojím konci rozžehnutá, v pustém zdivoilém plápolu. „Starý pán, chudrka, v poslední dob velmi rychle scházel," mínil Jan Bezzemek do rachotu rychlíkových kol, šupjících chladnou písitou plání braniborskou,

z níž

vyšlehla

sem

tarh

nevysokou

vlnou chudá bízka nebo nízká kle boroviná. A v takovém dvrném téte-á-téte, neznámo, zda milostném nebo švárném, ranila vera o jedenácté v noci Karla Lamberka mrtvice mozková; a za hodinu, nenabyv již vldomí, skbnal.

do obvodu

berlínského, ve sféru bez pechodu skoro z pusté krana níž ležela syrová samota až pedhistorická,

Vlak

vjel

civilisace náhle, jiny,

y

níž

jakoby vera ješt

hun'ští

nebo

skytští no-

madové napájeli svá stáda. Beskná svtla s vysokých semafor teskla ve zrak Frankv, který odcizil se poslední dobu píkrostem velkomstským, a

;

207

za

nkolik minut po

sklíil

té

storný bez pravé velkosti,

muivou

jej

již

Berlín, pro-

mohutný bez pravé

síly,

strázní nervovou.

Schoulil se v

koáe

vedle starého sluhy a

žal-

ného druha otcova, jehož stará vystydlá kostra, zdálo se mu, zachrastila, jak pisedl k nmu, a myšlenky jeho teštily mrazem a tmou zoufalství.

Do

tupých

dum

jeho mlaskala kopyta koova,

odrážející se od asfaltové dla:žby, a zvuk tento

mu nevýslovn prázdn

a mrtv.

znl

Na

chodnících šeravé stíny prostitutek rozplývaly se v umoklé mlze ve \Thublé protáhlosti jednch bylo cosi obšeneckého, v zduelosti druhých cosi utopeneckého, jak mok\aly v mrholivém písvitu lamp ve všech cosi mrtvolného a automatického: posunovaly se jako veliké loutky, jakoby byly strojem nataženy. A když vz zahýbal za roh rozestavného domu, zazdálo se Franko\d, jakoby skrena v stapatých hadrech íhala tam loupež nebo vražda nebo jiný

—

zákený

zloin.

lidé, zvíata, vci, nebe, domy vzhled fantomatický a neskutený.

Všecko,

mlo

A

i

pda,

já,

stín

mezi stíny, prošlo nitrem Frajikovým, studený a mrtvolný jako všecko zde, sunu se pohbít stín otcv ano stín, nebo opravdový a skutený Karel Lamberk zemel již díve.

—

Hle, peklo, které sahaly po

ekl

si

nm,

muivé dojmy, pevný tvar. Jací poposmrtné peklo! Pro ješt

náhle, jakoby zaklel v

kdož smyslili si posmrtného pekla? Hle, zde se vraždí; zde se podvádí; zde se kuplíí a smilní; zde se krade, zde se násilní a rdousí a všecko ve form zákonné, isšetilci,

2o8

ped církví i ped státem. A církev íká k toepilogem své amen a stát vybírá z toho svou da. Hle, jaký prolhaný, neskutený, z klam a podvod zbudovaný jest celý svt a život.

totné

mu

Já,

potísnný

blátem;

a

he,

tisíckráte

he

než blátem: zloinem', já, jenž poskvrnil jsem se sám, já jedu pohbít otce, na jehož caesarskou

—

hlavu, když sestárla, umdlela a znepozornla, uvrhl

kdosi kalu.

Kde vezmu

slzí,

abych omyl

ji

z

bláta

a prachu?

A

tnyšlenka na Michaelu prošla mju v této sou-

vislosti hlavou.

Kde

nyní? Co se s ní dje? Hle, i ona, druhé dít Karla Lamberka, potísnna prachemi, poskvrnna blátem. Ale sotva to domyslil, již se opravil: Ne, ne; nikoliv; ona jediná nikoliv! Ona jediná bez viny, bez lsti,, bez klamu a šalby, celá, nerozpoltná, nerozdvojená, nestísnná, skvoucí vozataj ženoucí se na sluneném voze za vínkem krásy a smrti; ona jediná skutenost a pravda její, kde ostatní stíny, mátohy, lži, klamy. Ona jediná mla by právo, smýti bláto, které potísnilo poslední chvíli suchou caesarskou hlavu; ona jediná smla by uiniti to vodou studánkovou, kde on nedovede toho ani slzami. asi jest

Vz

stanul ped hotelem, pod jehož stechou bylo Frankovi stráviti bezesnou noc.

Teprve tsn ped polednem druhého dne podailo se mu po dlouhých pochzkách nalézti v pusté holé kapli, studící svou nahostí, mrtvolu již pitevnou pathologicpropadlá již ve stíny, vy,-

otcovu, která byla prošla

kou.

Pepadlá tvá

její,

20.;}

mlívala ješt výitku lidem a pedevším svým dtem,

pro

že

nechali

nek caesarský. Frank pochopil

zneuctíti její neviditelný

prvního pohledu pochopemu hrdlo a vrhlo jej na kolena na tvrdé studené dlaždice kamenné. ji

z

ním, které zadrhlo

ped

ní

(KONEC PRVNIHO

F

ví-

X. Salda: Vybrané spisy

IV

DÍLU.)

3

Poznámku ke

&lr.

85-86. Na podstalnou obdobu mezi tvorbou

Bcrliozovou a Smetanovou upozornil a spnznní tato podrobn dovodil Ferdinand Pujman ve své stati „Romeo a Julie" (Dramatická symfonie Berliozova) v hudebním list „Smetana" roník IV. - 2 a 4 5 a Frank Lamberk zde dluží si nkteré jeho vývody.

—

—

'

M H N H

n