ISYK-ŠALD
SVAZEK d 1
^-
V.
LOUTKY DLNÍCI DÍL
c
BOŽI
DRUHÝ
n
jUUU uuuu
MNNHHh
ly
nm
*f^H t^
íNHNN NHHNr MM
*H
y
NM MMI4N
h n H H
N
fi
n
f^
f
Presented
to the
LIBRARffiS ofthe
UNIVERSITY OF TORONTO from the Uhrury of
John and Georgina Steinskv
s^
^^^
^
SPISYF.X.
SALDY
SVAZEK
PÁTÝ:
LOUTKY DLNÍCI BOŽÍ I
•
DÍL DRUHÝ
V PRAZE NÁKLADEM ESKÉ GRAFICKÉ AKC. SPOL. 'UNIE' 1917
I
LOUTKY DLNICI B021
ROMÁN MILOSTNÝ O DVOU DÍLECH DÍL
DRUHÝ
NAPSAL F.
X.
SALDA
v PRAZE NÁKLADEM CESKE GRAFICKÉ AKC. SPOL. 'UNIE' 1917
Všecka práva,
i
právo pekladu, vyhrazuje
TISKEM „UNIE* V PRAZE.
si
autor.
I.
AU
service ranks the samé with God With God whose puppets, best and worst Are we: there is no last nor first. Robert Browning: Pippa paues.
—
[Každá služba má stejný poad u Boha u Boha, jehož jsme loutky, nejlepší i nejhorší: není posledního ni prvního. Robert Brovning: Pippa jde mimo.]
II.
III.
k nám projevila se v tom, že nechal stvoení svého nedokoneného a povolal nás k nmu jako dlníky, spolupracovníky, spolutvrce, ponechávaje nám možnost úasti v nm; a není snad opovážlivé domýšleti se, že s páním a touhou, abychom jí užili.
Milost boží
Kdo zná nebof
ví,
kola taneného, bydlí jak láska usmrcuje.
sílu
v Bohu,
Dieialeddin Rúmi.
DÍL DRUHÝ.
I.
jVšecko ostatní, jen ne zoufati si,' stkala na úsvit tvrtého dne od chvíle, kdy pochopila zradu Frankovu, Šimonka do blostných podušek svého odestlaného lože, v nž neulehla již nkolikerou noc a k jehož hlavám piklekala nyní, kdy nohy povolovaly pod ní únavou z tolika, a tolika nekonených hodin, probdlých a prochozených zajateckým krokem v úzké kleci jejího venkovského pokojíku, vonícího mátou a kmínem. ,Všecko, jen ne dáti se otráviti a ochromiti Všecko, jen ne dáti se podvésti o své právo na ži1
vot,
innost, tvorbu
!
Zoufalství jest proto tak vra-
žedné, že jest neplodné: utrácí a nic a nikdo
ti
již
maí
as, jehož
nenahradí. Vsrtyiti se k odboji
teba, vyzvati osud k souboji, pinutiti zlo, aby sklopilo ped tebou svj sprostý, samopašný,
jest
obžern
sytý zrak zvíete-dravce,
které
t
srazilo
k zemi, stouplo pedními tlapami na tvou hru a v bsnícím kvase tvou krví,' tak sténala v úryvcích, ale zmalátnlá byla tak, na duchu pokleslá byla tak, že pochybovala, bude-li moci kdy povstati se zem a povznésti ubitou, k smrti tžkou leb, zaboenou ve zvlhlé polštáe a utonulou v nich
opíjí se
jako vrak v závjích snhových. Ve volných rozpuštných erných vlasech jejích, které ztratily v tchto nkolika dnech sváj výbojný, kovov ojí-
nný, namodralý
lesk a povolily až v
vou rozteklinu, bylo
tolik
matnou
tušo-
trosenické bezpomoci a
tolik vzdávající se bezradnosti, že, zdálo se až, svá-
djí a dráždí koistnou pst Osudu, aby vnoila se v n, zhntla jejich prameny v provaz a pipiala za nj tuto utracenou, od života oddlenou hlavu ke kovanému sedlu svého erného, div šupjícího oe váleného. Jak bezduché, dáti si zabíti možnost práce, inu, tvorby, života proto, že zlíbilo se komusi, jehož jsi si
a
náhodou zamiloval, zachovati
niemn!
nost?
Ne
Souvisí spolu že ne.'
k tob podle
tato dvojí skute-
mj
mn
rozum praví Ale slzy inuly se jí
a ne, tisíckrát ne;
rozhodn a urit,
se
njak
ne-
opak a pesvdovaly tou strašlivou, neodvolatelnou jistotou, která jest dána v život jediné neloginosti a irracionálnosti. Jakoby volaly: jest to nelogické, ano, zcela dobe, a práv proto ustále a tvrdily
pravda; však sama nejlépe víš! Vyvracej si to, jak chceš a jak dovedeš; tím nic nezmníš: to jest jen zábavný a snad užitený, ale jinak lhostejný a nedsažný tlocvik tvého mozku nic víc ,Což chtla jsi pracovati, žíti, tvoiti, psobiti pouze pro a vedle a odstoupil-li do stínu, zmizel-li ti v mraku nebo v mlze, znemožnil ti tím již tvorbu a život? Jen proto, že, vila jsi, budeš jej míti stále koleml sebe pozorným a laskavým divákem a soudcem? Snad pro potlesk jeho dlaní, pro slovo pochvaly zj[eho úst? Což nemilovala jsi, nechápala jsi díla pro dílo, práce pro ;
nho
nho;
práci,
pro radost,
duhu
z
mrak
a
již
vybavuje
které
z
pracovníka jako
dává rozkvésti v plachý
prchavý úsmév na jeho vrných krotkých rtech prosted tváe zachmuené kouem, dýmem a strastí? Pro vývoj a stupování tvých sil, pro vnitní oistu a osvobodivou harmonii rstu ?'
Nedovedla odpovdti na tyto otázky; zmítala v síti lapená; zadrhovaly jí hrdlo, bouily v ní kletby a rouhání. ,Nebo narodila jsem se snad s duší zrdnou a od koene churavou ? Ped narozením poznamenal si mne snad již osud k službám otroím? Narodila jsem se snad s okovy v krev vtavenými: robou, poddanou, nevolnicí kohokoli silnjšího? A vykoupení mé snad jest položeno v to, abych petrpla uritý ix>et ran, urážek a pokoení, snad tisíce jich, snad desettisíce, snad statisíce ?' zasmála se chraptiv se v nich jako ryba
se
zkiveným pošklebkem.
pak kletba životu a jeho pvodci Pak nana nj a vrhnouti mu jej k nohám, díve než jsi se jím potísnil! Cím, díve, tím lépe; a v mateském již bylo by nejlépe!" ,Ale
!
pliti
ln
Vzepiala se silou nadlidskou; povstala se zem, potásla hlavou, odsunula prudkým trhnutím) ruky pramen vlas, který jí šlehl do oblieje; a uvolnivši se jaksi tímto pK)sunem, nabravši jím nového dechu a naerpavši nové síly, rozchodila se po pokoji, se zuby v pobledlé rty zaatými, krokemi, nabývajícím pevTiosti každou vteinou. Rostla ve vyšší sféry a stydla i kamenla zárove. Její roztíštný obliej vrstvil nia sob stídav stíny i svtla jako složitou, poloneprhlednjou masku. ,Pro dovoluje, aby na nejslabší bedra sválo-
bemena?' pronášela náhle zvolna, zaavši pst a vážíc každé slo\'0 pomalým! potžkáním jeho kamenného smyslu tak byla pesvdena, že zasáhla nyní záhadu v jejím ústedními nervu. ,Pro dovoluje, pro dopouští? A dopouštl by, kdyby nemusil, kdyby sám* nebyl násilník, drá a tyran? Kdyby sám nestál, nežil a nevládl týmž principem násilí, kivdy, útisku? Surovost a podlost taková jest skladba života a svta! A co mim,o né. jest jen vzduch, pára, bublina, klam a mam, dým vála se nejtžší
:
a pelud! Hraka blyskotav natená, rolnikami ovšená, na oklamanou starých, dosple hloupých dtí!'
A po pestávce, nou rozhodnost
s
oboím nasupeným
v tem-
,Ale jak smšné, píti se s ním' slovy! inem musí se rhu odpovídati útiskem za útisk, zlobou za zlobu, ranou za ránu, odbojem, a vzdorem! Stejné spláceti stejným! Ano, rozraziti ten slepý, bezvýchodný kruh, do nhož t zaklel a k jehož stedu pipial t surovou železnou pstí jako slepého koji, zapraženého do nejsprostší roboty; vyraziti z nho a porušiti, vraziti útonou ranou do jeho stedu rozrušiti jeho samolibý klid Odstediti se, vystediti se z nho; fi pak ustediti se na sebe! Sebou žít a sob žít, jakoby ho nebylo; a popírati jej :
:
!
touže klidnou, chytrácky flegmatickou podlostí, bez rozilení, s níž on popel tebe: pezírati jej,
s
pezíti
tím,
jej
jednou pro vždyl'
Pistoupila k oknu jakýmsi náhlými vnuknuaby vyrazila jeho rámy prudkým úderem. Zpo-
13
každou vnjší inností osvobozuje se ponkud od dusného tlaku, který na ní ležel upíí tíhou. Ranní rozeení vzduchové i první úsvit vpadly jakoby zárove do jejího pokojíku a zastudily ji stejným chladem, jakoby si je uvdomila jedno v druhém a teprve nyní jakoby spoleným útokem vyhrotily v uritou rozhodnou tvrdost rohy a hrany nábytku ostatních pedmt. Na východ rezavla obloha paliv rudým uhlíkem a protínala jím šero stejn meovit jako kohoutí píse, jež zdvihla se práv z nkolikeré strany, uspaný zatuchlý vzduch. Jakoby hovoily touž eí v dvojím jazyce: jsme signál k boji, jsme zpv polnice válené; do zbraní! a hanba a smrt tomu, kdo se opozdí! zorovala, že
;
i
Šimonka
zakuklila hlavu v pestrý turecký shawl,
pehodila pes plece lehký šátek a sebhla na dvr, který se již zvolna probouzel; z chlév znl chest etz, na nichž jest uvázán dobytek, volání a pokik služek a eledín, z oteveného kurníku vysypaly se rozepýené slípky, chýlící tepetav na stranu chocholaté hlaviky a mící všecko úton malými bystrými sklíkovitými oky, holubi broukali se stechy svj monotónn bublavý, dímotn
bezpený nápv. Cosi hluboce
vinn dvujícího
pokojného,
teplého,
životu
ne-
\^lévalo se ze všech tchto zvu-
k
a pohyb a dotklo se podivn zmuené, myšlením utýrané mysli díviny, vší víe více dnes odcizené než kdy jindy. Jakoby chtla oddáliti od sebe, odstriti od sebe tuto hojiv tulivou píse životní, tiskla se, zimomivá, rozmrazená chladem, se zuby
slab
,Hle,
svj osaniocující vzdor. ekla si, pelémuvši všecko
jektajícími, ve
eka
života,'
14
pohledem úmysln nikde se nezdržujícím, na nineulpívajícím; ,hle, eka života, pohnula se již a plyne již svým obvyklým; zrychleným tempem
em
denním. Jest zde sice jen slabé, vedlejší její rameno, málo hluné a málo dravé, ale i ono plyne ve z nedozírna a poplyne do nedozírna, i v njakou tichou vášnivou hudbou jakási podivná radost, pro niž nemiá istý rozumí orgánu a jíž nerozumí, nesmí rozumti dnes tvoje zmuené, po-
nm
zurážené srdce.*
Minula nkolik
ojí
hospodáských voz v adu
srovnaných, trících jaksi sie a vyítavé do ídké mlhy asného podzimu, který jim brzy znemožní dílo v polích, a prošla chodbou vedle kravína do
sádku záhumenného, aby odtud pes úzkou cestu vesnickou pronikla do starého parku. Duchov tiše, naslouchav vzruš-eny, jakoby korunami jejich snula se jakási nehmotná píse jedinené krásy, z níž nechtly ztratiti ani pltónu, stály zde jednotliv nebo v skupinách staré buky, jilmy a javory, tknuté již ve svém listoví rrtorovým dechem
bu
zimy.
Pokojná krása jejich odumírání byla tak istá a výsostná, že peznla i utrpení a muka dívina a obrátila k sob na vteinu zrak její, upený v její nitro a dje, jimiž se protrpívala. ,Jak krásné jest všecko, co koní v rytmickém kole života! Jak bdné všecko, co vymklo se z nho a postavilo se proti
nmu!
Plyne, anO' plyne
ped
tebou
eka
ži-
mocná, že sama dráha mléná jest na ní jen oblakem bublin; plyne, zve, dsí i láká zárove-. Odoláš-li nebo povolíš-li svodm jejím? Usedneš snad na mrtvém behu jejím, odvrátivši se od ní vota, tak
15
v malicherném vzdoru, zakuklená v jakousi ušlechtile
okoralou teatralistiku, odkoukanou nevím kte-
rému básnickému trpklou urputností
odíkavá s napoátku a setrvaností zvyku
strašidlu minulosti, s
pozdji a dokáš tak v patetické ctnosti, podezele blízké lenosti, smrti, až pijde kteréhosi dne nebo kterési noci a srazí t stemhlav pece posléze do ní, ovšem již dávno mrtvou, a ona ponese t nyní jako mumii nebo jiný museálný pedmt?'
tivé
Pidala do kroku, zachvíVajíc se v horece. Ano,
cítila,
taková
jest
jakési teš-
zde otázkia; a není
jiné.
A urputný duch spekulativný, který V ní spal snad ddictvím po otci, buii velmi abstraktním a velmi dogmatickém, |a procitával ve chvílích zoufalství, duch nenávidící všech kompromis a všech poloviatostí, ženoucí cynicky všecky otázky na ostí nože, který dovedl by spíše zabíti ji než nedomysliti a stanouti v pli cesty, vztyil se v ní a zasyel své evangelium zmije písené: Zoufalství
má
tisíce
tvar,
nebo
všecko, co není tvorba a spolupráce
zoufalství jest
život. Zounení jen, povsiti se na klice dvení nebo- na rámu okenním, zoufalství jest, sednouti si v istotných krajkových šatech k'e krbu, složiti ctnostné na,
falství
nohy v lakovaných stevíkách na rošt a ísti melancholické a harmonické básníky a preparovati se tak v úzkostlivé bezprašnosti v dokonale vysušený exemplá staropanenské netýkavky pro jakýsi nebesko-estetický herbá.
i6
,Ale pak,' ,není
horšího
odi>ovídala
vna
mu
její
nad
životního
udšená stud,
duše,
pýchu a
hrdost.*
Ovšem
že,
hlupáku, ovšem že, práv jsi ekl, suchým chechtem studený podpa-
chychotal se v ní
Kdo miluje více istotu než hoden. Hrdost, pýcha, stud, to vše-
lova
životního žáru.
život,
není
Ho
cko není nic než krásné papírové
cesta,
k smrti
;
pípad
v nejlepším'
vnce pohební na
n: jaká hrdost ped Ním, který mo njž není nic? Každá hrdost
rakev.
jest
A
ostat-
všecko a mi-
jest zde jen sebeklam. Pokoiti se Mu, poddati se Mu, nabídnouti se Mu, nastaviti se Mu, hle, to žíti, a není nic
mimo
tol
Bylo
jí,
jakoby musila zdvihnouti ruce a ucpati
ped
tímto hlasem, jehož pramen bezdky promítala ve \Tijšek, takovou silou naléhal na ni.
si
sluch
Mechanicky zrychlila krok, pebedla stín, vrhány zachmuenou skupinou ztepilých jedlí, strážky sadu na stran obrácené k lesm, a vybhla zadními vrátky parkovými, v laovém plot proraženými, na luka posud zelená a nyní studenou rosnou šedí jakoby zakouená. Ticho, hlubší ješt o jakousi oktávu než ticho ochoeného sadu, objalo ji objetím, ne nepodobným tomu, jímž tiskne hlubina vodní utozkrotlého
pence. Zoufalost tohoto pirovnání, které
uvdomila, nepobouilo
si
polo-
jejího srdce, spíše naopak,
zbezpeilo je v jakýsi pokoj, jehož dlouho si zdála v posledních dnech.
marn
dvrn
Oddychla si; bylo jí jednu chvíli, v doznívajícím zvuku pirážených dvíek, jež zapadla
:
17
mékkým
úderem, jakoby napolo zachránila od jakéhosi nebezpeí, jehož hrza jakoby teprve nyní sezejmila se jí úpln. za ní se
již
Nesla se byste po nitkovité, asto zpetrhané pšince, již jakoby jen zcela nepatrn zatžovala
svým oblákovým zjevem, podél potoka, vrhajícího se zde hluným útokem s kopce; a obojí lehký stejnosmrný pohyb soiiladného jarého tempa, pohyb jejího rozchvného tla kypivého proudu vodi
ního, uklidoval
ji
ješt
více.
Jakoby náhle uvdomila si životnost jeho byjako by nalezla v spojence, tak jí bylo. ,Hle, potok, uili nás definovati v zempise, jest taková a taková voda, a zatím v pravd jest potok pítel a zpovdník trpící duše. Ano, zabili krásu celého kosmu a naši obraznost zasypali vyhoelými struskami své fabriné tuposti a bezdu-
nm
tosti,
chosti.'
A
FK)
pestávce
sil
,Ano, na tom jedin pírodních a uvésti se
již
mluviti fysikáln.
nalézti
záleží: s ní
Sladiti
se
rytmiku
v soulad, teba-li
velikými výboji
s
a útoiti v jejích kolonách. Nebo, beze všeho podvodného aparátu vdeckých formulek, s mythologickou vrou, která vystihovala skutenost pímo, ryzím názorem sviti se doenergií pírodních
:
brým
jejím
genim,
Goethe, kteí
jak
sloužili s
znali
Arielem
je
Shakespeare a
Mirand a
vedeni
týmž duchem, ozdravili zmueného, vysíleného a uštvaného Fausta.' F.
X. šalda: Vybrané
spisy.
V.
2
i8
A
jakási
píjemná ospalá mdloba jakoby
zpv ným
na-
její zmuené nen^y, jak \Tvolávala elf, nesoucích se vzdušným kolem nad vzdorprovinilým troseníkem. Pak zazdáio se jí
pájela
si
náhle, že jest nutno, soustediti se
v mysli
k tvrdým
roz-
hodnutím, utvTditi se v dobrém pedsevzetí: ,Ano, pohybu jest teba: imi, odvahy, podnikavosti. Útoili na nás píliš dlouho a píliš brutáln: nyní pejdeme k útoku my,' pokusila se usmáti se dorozumívav na plynoucí potok, který jakoby nedovedl odpovdti jí nyní ze svého hlubokého temného koryta, hlinitými stržemi seveného, jinak než tesknou zsinalostí sxých vod, zakuklených v mrtvou páru hluchého raného jitra podzimního, nerozraženého posud besknou polnicí
mn
slunenou.
Nevdla
dlouho kráela takto v polonitra, pl do zpnného zpvu potoného, když náhle octla se na šedé okresní silnici, petínající potok starým klenutým mosani, jak
snách, naslouchajíc
pl do
tem. Její stízlivá tvrdost
nohama, uvyklýma nyní polním a lesním.
ji pímo pod plochám luním,
zabolela
mkkým
Tup zahledla se v široké údolí, odkud zvolna stoupala hadovit lenivou vlnou; uritji a uritji zazníval odtamtud dusot klusajícího kon, a brzy zhustil se jí dech z jeho nozder vyrážený v lehkou poletující páru. V tu chvíli míjel ji však již jezdec, v nmž rozpoznala poslední vteinu editele Malovce; pozdravil ji s jakousi zdrželivou zdvoilostí, a tvá jeho, zazdáio se jí, obžalovávala
:
'9
ji temnou, mlelivou výitkou. Poprvé od osudného políku, poprvé od tžké urážky v onen parný den na poátku záí za vsí, ped malíským stojanem, setkávala se s ním. Zbledla první chvíli, ale pak vestelila jí krev do tváe; zdálo se jí, že musí zalknouti se studem a lítostí.
Hru
se jí dmula, jak zápasila o slovo, o výhrzy, která navalila se na ni centovým kamením. A tu náhle, sama nevdouc jak, sebrala všecky své síly a vzkikla z nich tvrdým cizím
kik
z
hlasem, jehož nepKDznávala, za odjíždjícím stary^m
mužem. Bylo
jí
nkdo
v tu chvíli, jakoby
cizí,
jí
neznámý, vystoupil na djišt a pevzal úlohu pro ni zcela novou a nejasnou, a \1:einu zdálo se jí, e nkdejší její duše jest zde jen divákem a pozorovatelem né osy.
—
tak
vymrštil
ji
údiv
z její
bytost-
pane editeli, stjte! Jsem vám ,, Neodjíždjte, dlužná dostiuinní, estný lovk estnému lobylo kivdno." vku. Kivdila jsem vám, ale i Zaala zuby ve spodní ret zdálo se jí, že každou chvíli musí propuknouti v plá a rozplynouti se
mn
;
v
nm.
nul jí
editel
obrátil
tsn
ní,
u
kon
a zvolna se
jí
blížil;
sta-
pozdvihl znova klobouk a podával
ruku.
Jeho oboí bylo nasupené; jeho pohled vážný, skoro písný podivn kontrastoval s tím, co pronesl ,,
Vyslovil bych
vám
soustrast, ale soustrast
nh
mu-
o, ne na tomto pípad obraceti na sí se ublížil zatím jen sob." vám ublížiti a vás; chtl
v
Tato mimika jakoby odala
vt
této
ráz po-
úast estného lovka k osudu jiného estného lovka. Šimonka pochopila to a klony; zbyla jen
Spokojenost s tím, co vykonala, s dostiuinním, které dala tak náhle a tak prudce, až, zdálo se jí, trysklo z jakéhosi jiného podulevilo
se
ntu,
cizího,
jí
jí.
nyní cokoli,
hálo ji vnitním teplem. ,Staniž se pij, co pij. Vykonala jsem svou
estnou povinnost, a ostatek již
jest
opravdu v život
skoro lhostejný.'
editel sestoupil s kon a veda jej za uzdu, kráel vedle pobledlé dívky asi sto krok po silnici, snaže se zapísti ji v rozhovor. Ale nedailo
mu; záhy postehl,
pecenil svých sil, že temnjší a hlubší, než myslil. vkusu bylo mu, nenaléhati a neprodlužovati nesnáze položení jejího; a tak omluviv se po chvilce nutnými pracemi v továrn, vyšvihl se do sedla a odklusal smrem k Dobšínu. se
hoe dívino Vcí taktu a
že
jest
Sotva doznl však dusot kopyt kon Málo. na dívku znova všecka její bezradná tíse, sevela ji znova všecka její bezvýchodná hrza: staré spory ryly v ní znova, staré utrpení drásalo znova. Marn snažila se unavovati se dlouhými procházkami po píkrých stezkách do nejstrcova, padla
mjších vrch
okolních, zapadati do lesních a horských samot, kde, zdálO' se, jen ocelov pružné a lehké kídlo nahodilého dravce, nad ní ve výšinách spirálovit kroužícího, rozráží vzduch marn utíkala se v zapadlé jeskyovité strže, tak odlouené od ostatního svta, tak vyaté ze vší souvislosti ;
!:
21
Života
pírodního, že
ml
nepohnut od
dojem, jakoby
jsi
as
podoben mrtvým vodám, chránícím se v nepístupných prorvách skahiých a jež vnikly sem neznámo kdy a odkud všude dostihlo ji její utrpení, všudypítomné jako zde
stál
vzduch,
jejž
tisíciletí,
dýchala.
Ale zvlášt noci její byly žalné tu prožívala všecka muka bezpomocnosti, jak ležela na loži, spoutána snem a vydána v plen všem nájezdm ;
pobouené zranné obraznosti tu zmítala se rených vidinách vlastního pokoení nebo ;
v led pod
mrou,
v ho-
tuhla
na hrudi, vypíjela z ní dlouhým slizkým šttinatým sosákem všecku duši a všecky síly všecek život její, aby která složivši
se
jí
i
pam
ponechala jen bídy, zloby a zavržení. Vnikl v mou krev,' cítila v kalné ráno, vstávajíc s lože unavenjší, než lehla na vera veer, hnusíc si všecko, celý vesmír, boha jeho a sebe nejvíc; .spojil se s mými sluhy, podplatil je a vzbouil proti mé otroky; otrávil svaté nevinné prameny, z nichž žije bytost lidská; jako nový mstivý Samson schytal ti sta lišek a pivázav pochodn k chvostm jejich, vpustil je v moje pole, aby zažehl úrodu jejich, i plody vinic mých a olivoví mého Travi studní Padouch Zákeník Žhá a podlec dovzdychávala se marn v kletbách klidu. Poínala chápati, že bude jí zmniti místo jejího pobytu, má-li uniknouti jeho zlé moci, jejíž nositelkou byla bezdky každá vc, jejímž pechovávaem byl bezdky každý pedmt v této krajin. Odejíti odtud daleko, daleko kamsi, kde není svdk tvého nkdejšího štstí, tvého nynjjí
,
n
mn
I
!
I'
a
!
šího pokoení! Utonouti v
moi nebo
sob samé
v poušti
pí-
tních a prohlubních velkomsta, jehož píboj vel by neustále nad tebou, nejinak než duní pohnutý oceán nad mrtvolou utonulého troseníka! Ó moci ztratiti se sob, oddáliti se od sebe, odepnouti se od své minulosti ó moci amputovati se a zanechati zde nejvtší ást sebe samé; a odplaziti se odtud o nkolika zdravých láncích a bu vypueti jinde a rozrsti se jinde z nkolika zbylých bunk nepoškozených nebo zemíti tam, neznámá a nepoznaná, zapomenutá výšemi a bezejmenná to bylo by
sené nebo
ztratiti
se
v
;
—
štstí vedle této
hrzy hrz
i
!'
Tak dumala
tetího dopoledne od setkané s ena pohovce, o tupé hlav složené v dlaních rukou o kolena opených. Pobledlé podzimní slunce kladlo se ped ni na podlahu plav zlatým obdélníkem, jak pronikalo oknem, ale ona, uzavírající se od nho, pimhuovala zrak upený v jediný bezbarvý mrtvý bod. Kdosi zalclepal na dvée. ditelem, sedíc
Trvalo platí
chvíli,
než
pochopila,
že
zvuk
tento
jí.
Vešel listonoš a podával jí doporuený dopis od jejího advokáta. Roztrhla obálku netenými prsty a etla dopis, v níž s ní sdloval zprávu, jak psal, Jobovu. Znaná ást jejího jmní, které zapjila s lehkomyslností, vyznaující ji ve všech penžních záležitostech, kterémusi
nebo závod
píbuznému,
jest
prý asi ztracena,
jejího bratrance jest
ped konkursem;
23
bude prý moudré, pijmouti nabízené vyrovnání na tyicet procent, ponvadž není prý nadje na jiné, úspšnjší východisko. Jindy by
ji
úpln chladnou;
tato
ale v
zpráva byla
snad
nynjším svém
nechala
položení ne-
mohla nezkiviti nad ní rt hokým úsmškem, když ji odkládala na stl k jiným papírm. ,
Básn
mají tedy pravdu,* myslila polohlasit.
opra\du chvíle v život, kdy spojují se proti tob lidé vci, kdy taška na steše tvého domu má chu, padnouti ti na hlavu, tvj pes kousnouti t, lovk, jemuž jsi podal vera krajíc chleba, fKDslintati a pošpiniti t. Jakoby osudu nebylo dosti na tom, že t zabil, dává t ješt okrásti a dá snad zítra ješt na tebe napliti ze špinavých páchnoucích úst kteréhokoli opilce, jejž ti pivede ,Jsou
i
v cestu.'
A
všechen hnus ze života, silného svou podnepemožitelného proto, že není ruky, která by mohla sáhnouti na tento všemohoucí morový sliz, pistoupil k ní a zmuil její bezbranné srdce. ,Kam utéci se ped ním? Kam by nepronikl? Kdo není jeho spojencem? Domnívám se, že i smrt lostí,
pracuje jen v jeho službách.'
Druhý den dopoledne, práv když
mu
psala své-
na dvr blýskavý gig, ízený editelem Malovcem, salonn odným. Starý pán zajel ped vchod onoho kídla, v nmž byl pokoj Šimonin, a vhodiv oprat koímu na advokátovi
odpov,
zadní sedadlo, seskoil
vjel
pružn
s
dvojkolky.
„Picházím," pravil editel vážn po obadné poklon, ,, nabídnout vám svou ruku zcela formáln. Ale nelekejte se proto," pokraoval se slabým,
24
úsmvem
jedva postižitelným
na své potemnlé
odmítnete; jsem pipraven na to, ale pes to budete míti mravní dostiuinní, že kdosi opravdový a estný, koho si snad vážíte, složil všecko k vašim nohám. Osud jest temný, a není vyloueno, že vzpomínka na to, co dnes dnes snad ponkud i pohrdáte, pehlížíte a zabydlí vám poslední pusté nehostinné dny žitvái, „vím, že
mne
ím
votní."
Mladá dívka prošla
již
dosti tvrdou Školou,
celou ušlechtilost tohoto
vycítila
Slzy draly se
aby
rytíského inu.
do zraku.
jí
„Vámi pohrdat?" ekla, podávajíc mu ve ruku. Vždycky jsem vás jen ctila, nebo i
,,
plaše chví-
jiní starší muži bývají smšní, vy byl dsivý." A po krátké pestávce: Abyste vdl, jak si vás vážím, a jak jste mne cele ovládl v tuto chvíli svou rytískostí, vizte a tte, prosím," a podávala editeli verejší dopis advokátv. ,,Není druhého lovka na svt, jemuž bych to ukázala." editel peetl s navyklou odbornou pozorností
kdy
lích,
jste
jen
,,
dopis, zamyslil se s
nmou, ,,
na
chvíli
skoro pokornou
Opravdu,
vám
a
vrátil jej
pak dívce
úklonou.
jediné a snad jen v tuto chvíli
Komu jinému také mže takové sprosté úklady než nkomu, kdo jej úpln pehlíží, jak jest zcela zabrán v sebe? Koho jiného mže tak záken napadnouti než nkoho, kdo jest od nho zcela odvrácen?" „I já byla ped chvilkou naklonna, souditi bezmála jako vy nyníl Ale v tuto chvíli, kdy jsem
mohlo
se
strojiti
život
to
pihoditi.
;
25
rytískou nabídku, smýšlím jinak; skoro osudu nebo náhod, nebo jak jinak chcete nazývati ohyzdného strjce píhody, za to, že poskytla píležitost, abych vám mohla dáti celé dostiuinní, vás opravdu hodné. Jediné proto dovolila jsem vám ísti ten dopis: abyste vidl, že neodmítá vás verejší, zámožná ponkud Šimonka Vintíová, nýbrž dnešní ochuzená dívka nebo lépe pochybná umlkyn vyslechla vaši
vdná
jsem
i
mn
:
a odmítá vás jedin proto, že není již hospodáské rovnosti mezi ní a vámi." „Opravdu," zvolal editel s radostí špatn ukrocenou. Opakujte tu vtu a dejte estné slovo, že ji míníte doopravdy, jak byla
mn
,,
vyena, závazn
jako
podmínný
mn
slib
:
že
kdyby
rovnosti bylo, nebylo by vašeho odporu a že kdy-
by znova nastala, vzdáte se ho." Dívka zakolísala se na vteinu, jak pohlédla do sivých oí starého muže, v nichž tvrd svítila zvláštní opravdovost a rozhodnost. Ale pak, jak byla od koene pímá a otevená, nedovedla zpáiti se a podala mu, ovšem ne bez jakési námahy a bez jakéhosi sebepemáhání, i-uku s mužnou dsažností a závazností. „Co jsem ekla, ekla jsem a neodvolám toho nikdy. Jednám vždycky pímo a estn; ale ani vy nesmíte jednati jinak, záludn nebo lstiv, a napomáhati njak náhod nebo opravovati ji jako bohatý strýek z Ameriky. Nesmíte hráti si na prozetelnost a režii musíte penechati tomu, kdo se v ni práv uvázal, budiž to bh nebo ábel." Rozumí se, že ano; ma parole honneurl Slibuji vám na svou est, že nekoupím si vás, ani ,,
26
zejm ní,
ani tajn.
vybojovati
si
Chtl jsem vždycky* a
chci
i
ny-
dodal po pause, uklánje
vás,"
se a pronášeje poslední
dv
vty
zvolna, zodstav-
cované drazem, který kladl na jednotlivá slova. ,,Díky," zašeptla v opravdové úct dívka. „Ale nechci váni tajiti, že znám ponkud hospodáskou situaci vašeho bratrance a stav jeho závodu nezdá se tak zoufalý, jak jej v^^pisuje váš advokát; mám dojem, že informace jeho jsou ne zcela pesné a úplné a že pobouení jeho jest ukvapené. Dám záležitost vyšetiti a pesvdím se o rozhodných bodech asi sám osobn a podám pak zprávy vám i vašemu právnímu zástupci. Skutenost jest rozhodnuta již dnes; nezmním jí tím, že ji sprá^^l zjistím. To není pece uplácení osudu," dodal, táza\' vzhlížeje k Šimonce. A když mlela, po pestávce Písahám vám znova, že nedám nebo nepjím vašemu bratranci ze svých penz ani vindry.
mn
,,
Staí vám to?" ,,Musí," dodala dívka volal
ponkud
natrpklý
s
povzdechem, který vyna tvái spolupakto-
úsmv
vatele jejího.
,,Naše smlouva tedy v tomto
pípad
platí,"
novém záchvatu starostlivosti, když snímal klobouk s všáku v pedsíni. „Platí," vydechla slab Simonka, vyprovázedodal,
jící
jej
bezpee
se v
na první schod, aby pak
vrátivši
se
do
svého pokoje, klesla k smrti vyerpána na nejbližší židli. Jakoby se byla zhroutila pod bemenem píliš tžkým, které vzala na svá bedra, tak sedla zde nyní, prudce oddychujíc, s rukama bezpomocv klínu složenýma, podivn potupená ped se-
n
27
bou samou,
b
ped
svou duší,
cítila
již
vždycky v
tak jasnou, statenou a podnikavou a
jako takovou;
cosi
bezeslo\ného
z
ctila
nmého
žalu
zmrzaeného krásného sloupu antického nebo zurážené sochy jakoby dýchalo
mraziv kamenným hrdlo v
nž
zoufalstvím.
ní
z
Tvá
so-
již
po-
v tu chvíli její zesinala,
žhavlo, oi jakoby zvracely se v nitro, propadalo se nenávratn cosi jedinen dra-
hého.
Bylo jí, jakoby se byla zpronevila sob samé; chvílemi zdálo se jí, že peala si koeny v jakési híšné sebevražednosti. Všecko, co stálo v ní ješt vera pevn, pohybovalo se nyní a kolotalo v
ní
s
muivou
závratností;
pohyblivosti jen jedno stálo
nivjší ješt:
jistota,
strašlivá, šiti
pevn
vše-
pevností trýz-
rozumem podvdomým orgánem
kterou chápala ne
nebo citem, nýbrž jakýmsi
samé své vle
a v této trýzni
životní,
jistota
nad všecko
ostatní
nemže, nedovede nikdy zruže nezape svého slibu ani e-
že nezruší,
daného
slova,
Malovcovi, dovolá-li se ho. Nevdouc pro, jak hledala
diteli
mam
bod,
na
který by se v tomto víru upiala, zaposlouchala se
tup do zvuk,
zdvihajících se venku. Naslouchala nepochopitelnou vášní, aby neuniklo jí ani pltonu, a postehla zeteln až sem, jak slab zasténala dvojkolka pod tíhou tla editelova, vstoupivšího do ní; slyšela jeho mlasl-iavé pobídnutí kon, i jiskrný cval, jímž vyrazil ze dvora; a jakoby ekalo na tento zvuk jako na smluvené znamení, propuklo teprve nyní její zmatené, z dráhy vyšinuté nitro nelogicky v zoufalý cloumavý plá. s
28
Tetí den poté pišel lístek editelv; pisatel z místa, v nmž byl podezelý oznamoval na závod bratrance Šimonina, strun ve spchu dív-
nm
ce, že zvítzil. Situace není nikterak prý tak zoufalá, jak se zdálo advokátovi jejímu^, a položka Šimonina bude prý zachránna skoro celá.
Dívka, zahledvší se dlouze na tuto papírovou blanku,
cítila,
k
nost
té
koncuje vádí
ji
její
z
jak roste v ní
bezdky
jakási
vd-
verejší skutenosti, jež rozháranost vnitní a bezradnost a vy-
prosté syrové
nekonených zmatk.
Budiž tedy,' ekla si. ,Ano, všecko lepší než toto tápání ve tmé, než tato nejistota stále a vším živená, neustále v nových kombinacích se ,
vracející. Málo záleží na tom konen, jde-li se napravo nebo nalevo, hlavní jest, aby se vbec šlo; aby život byl prožíván, zažíván, tráven, vykupován aby netrávil se sám zbhdarma, aby nevyerpával se ekáním na nco, co- jsme si vydali z moci a co jsme položili mimo sebe
—
I'
A
na nj své rozhodnutí tvrdou uritostí, jakoby rydlem ryla. Tahy písma jejího, s poátku ponkud rozplývavé a zamlžené, tuhly v pevnou vyhránnou rozhodnost, jak pokraovala; a s tvrdostí touto jakoby jihl a odplýval bal van ovitý led, který jí poutal posud hru. editeli
vzavši papír, psala s
„Nevím, zvítzil-li jste úpln ve smyslu naší smlouvy tím formálním vítzstvím, které jest nutné; ale jisto jest, že zvítzila jinak slavn a bezesporn Vaše velká láska ke mn. Budiž tedyl Budu vaší, chcete-li mne a vezmete-li mne, jak jsem, jako trosenici, ale ne zoufalkyni, jako trosenici.
:
29 si novou lod a dáti se v jivýznamnjší plavbu, než byla její nezdaená výprava první, nezdaená snad spravedlivým trestem za její krátkodechost. Nepokoím Vás lživým tvrzením, že Vás miluji byla by to fraška, stejn nedstojná mne jako Vás. Opakuji Vám jen, že si Vás rozhodn vážím a že Vás nikdy nezneuctím, že Vás nikdy nezradím. To Vám
která chce vystavti
nou, dležitjší a
:
písahám pi všem, co
mn
jest drahé a svaté. Doslova a dopísmene tak, jak stojí psáno v knize, léta již nad všecky milé: Než, jiný jest již mužem mým, a toho nikdy nezradím." ,, Povím Vám zde oteven a pímo jako estná bytost jiné estné bytosti, pro jdu za Vás abych mohla psobiti. Nesnesla bych života, který by nebyl psobením, tvorbou, který by nebyl životem v plném smyslu slova; nesnesu, vím to, položivota: to radji celou již a dokonalou smrt naráz. A jako Vaše žena budu moci psobiti mnohem, mnohem více, než bych mohla jako stará panna, osamocená, bezmocná a na konec jist zkyslá a zhoklá. Cítím, že mým urením jest a bylo vždycky vnášeti teplý úsmv v temný život druhých podporovati, co klesá podchycovati, co
mn
i
;
;
kolísá; vztyovati, co lý
odboj
zrazené;
proti
konati
lsti
si
zoufá; aditi ve svatý svt-
a útisku všecko zaskoené a
dílo
Palladino,
bohyn
trysklé
hlavy Zevovy jako jiskra z kemene, jejíž kopí jest jen ztuhlý paprsek svtelný; opíti se odhodlaným vzdorným pohledem o tvrdý samopašný z
je, aby jej piclonilo a sklobudu moci jen po Vašem bospoléhajíc se na Vaše rytíské rám."
zrak zla a pinutiti pilo.
A
to všecko
ku a snad
i
30 si jako podmínku Víde nebo velkomsto za bydlišt alespo pro prvrok nebo první dv léta jejich manželství; vy-
A
jiné
ní
dále kladla
cizí
znávala se oteven ze své slabosti, jak tato krajevišt nkdejšího jejího štstí, stala se jí nyní muitelkou: prchnouti z ní musila nejprve, jina,
aby ozdravla a zesílila; a navrhovala Víde jednak proto, že jí byla po Praze nejbližší, rozumj nejznámjší, a že mohla zde psobiti nejspíše národnostn i sociáln, jednak proto, že i editel Malovec, zdálo se jí, byl by zde na bojišti sob ne zcela cizím, jehož podmínky dobe zná. Bute kliden," zakonila svj list s plachou tichou ironií, kterou po dlouhé dob nalezla a jež se jí stala takto dvakráte drahá jako píslib ozdravní duševního, nežádám si Vídn ani pro di,,
,,
pro operu, ani pro koncerty, plesy a promenády. A mohu Vás také s dobrým svdomím ujistiti, že požádám-li Vás tam kdy o peníz na šaty, nebudou to šaty moje, nýbrž šaty pr( vdovy a sirotky, jak psávalo se v starých kroni kách, nebo rovnji a pesnji snad, pro desíti- o dvanáctileté prostitutky, mrznoucí na chodnících podunajského msta, metených tím, emu íká ani
vadlo,
sentimentální
mšan
brau; myslím,
nen lo
i
mn
že
starožitno-poeticky
,Winds-
by
bylo správnjší a kostylovjší íkati .Windshure', ponvadž by-
vždycky za tžko, pedstaviti si zde volnosti a istoty:
jako živel nezkrocené vyvolával zde ve
mn
vítr i
on
bezdky dojem poskvrn-
ného robotníka, zaprodaného ped narozením do služeb otroí rozkoše velkomšákovy."
31
Zapeetila list a zazvonila na služku, aby jej odevzdala pošt a sama podivila se zvláštnímu pocitu úlevy, které jakoby se dobrala konen tímto osvobodivým posunem, tak dlouho marn hledaným, vyvádjícím, ji, jak se jí zdálo, ze zamženého, soumraného lesa, v nmž bezradn bloudila ;
a tápala tolik dní. Oblékla se s jakýmsi jarým spchem, jakoby jí kídla byla narostla, a vyšla si na procházku.
Den
šedí popelnou, která studila více než
vyhoelou hmotný chlad
ve vzduchu
kráela, vstá-
byl
;
sychravý,
zasypaný
odrané lípy v
mlhy ped
aleji,
cele
jíž
kdy již k nim pistupovala, a zapadaly ihned za ní, jakoby hltány jakousi nenasytnou tlamou; osleply plíšek slunený probíjel se pracn a neradostn kalným sazným moudem nízkého nebe ale ona jakoby toho všelio nevidla a necítila: jakési vnitní teplo, o nmž byla by vera ješt nevila, že jest ho schopna, rozlévalo se jí lehkou teštivou vlnou tlem a nadnášelo je jako jarní vítr. valy
z
ní
až poslední vteinu,
—
,Inn'reiWárme, Seelemvárhie. Mittelpurikt," projejí bytost jako melodický paprsek, propuštný neoekávan ze zajetí studeného zimního mraku, a zazvonilo jako zlatý prsten svtelný, vržený na oblázkové dno jejího srdce, na ráz zklidnlého v prostup pokojn zvrstvený. ,,Hle, jsem pece z rodu statenýdii a hrdých," ekla si po chvíli se slabým úsmvem, poodhalivším ponkud její tvrdé bílé zdravé zuby, ,a na tom jediné záleží. Odtud moje dnešní uspokojení: inu šlehlo náhle
32
bylo mi teba, jen jím mohla jsem se vykoupiti z tísn a trudu, jen jím uniknouti ze slepé uliky, kam mne veštvala zloba. Každý in mne sílí a zo-
neinnost by mne zniila. Díky mé sudsudb,' dodávala, rozbíhajíc se k útoku na strmou strá lesní, ,jsem pece ze svatého promethejského rodu odbojník, kteí odpovídají ranou na ránu a vykesávají tak, by zkrvácenou pstí, trochu svtla ze zdí temnéhO' kamenného žaláe, jímž jest dnes svt. Vychovávají tak život k jakési pozdní spravedlnosti, jež prospje snad mladším a píštím. Ani to není zlé, ani tO' není zlé,' a bojovn zažehlý, ocelov blýskající zrak její jakoby ostil se ješt na velkých balvanech, rozmetaných zde, zdálo se jí tu chvíli, z jakéhosi pravkého obího boje, snad jedné z prvních obran proti útoku na této násilnické zemi, vržené snad také jako kámen za kýmsi nebo za ímsi v bezmezný prostor nedomýšlela konce, a hrza z této snové dumy dotkla^se jí náhle jako morový dech mrazivé jinovatky, jakoby padající tu dobu z vyceluje; jen
b,
díky
mé
.
stydlé,
.
.
skeln rudé škváry
beznadjného
slunce
podzimiíího.
Druhý den dopoledne
pov
zvláštní posel
pinesl od-
editele Malovce.
Dkoval pravdy, na
upímn
za
njž
její
estný základ podmínku její, psal,
rozhodnutí, za
je postavila;
i
doufá také, brzy naplniti; neví však posud, kdy to bude možné, a nechce tajiti ani sob ani jí, že toto pesídlení není pro nho vc snadná, není zejména bez vážnéhO' nebeztouží naplniti a,
;
33
pecí pro jeho podniky. Ale budiž toiaiu tak, l)udiž
onak, nebude prý možné ped skonením letošní Icíunpan, to jest ped svátky vánoními ale ona ;
díve, po pípad již zítra ráno s ním a bydliti prozatím u jeho sestry ve Wáhringerstias:;e a vykávati tam v klidu jeho pesídlení a svého satku s ním. List zalíbil se Šimonce svou stízlivou estnou uritostí, jasným nezáludným svtlem denním, které jakoby proudilo stejnomrn z každé jeho po-
mže
prý odejeti do
Vídn
kojné ádky.
estný základ
,Ano,
toho
,ano,
pravdy,' etla polohlasit
nejprve teba; jediné na
jest
nho
nm
jest
všude jen maskovaná smrt, kterou odkuklí nkterý píští den. A všecko ostatní jest konen lhostejné. Štstí? I bez nho
možno
mže jest
žíti
žíti
;
bez
jest
silné srdce, nutno-li tak; ale
nedovede prost
žíti
bez
cti,
nemže,
to
jako nedovede
bez vzduchu: bez cti, to jest bez vdomí, že vykonalo svou povinnost. Povinnost pro povinnost, ano, na této pevné chce postaviti nyní svj život janeunikající ko bezpený dm. Chce ne plniti svou povinnost jaklo školní úkol, nýbrž žíti neustále a pirozen v jajejí estnou pravdivou velikost; ne že koukoli odmnu její, životnou nebo posmrtnou jaká byla by to ctnost, která by spekulovala s výv závaznost a dlkem? ha aiii proto ne, že svatost njaké morálky, dané lovku kýmlcoli, bohem, pírodou nebo spoleností, postavené nad nj jako zákon, nýbrž prost proto, že jediné ona mže nyní dáti životu jejímu sílu a styl, dstojnost a velikost; jen proto, že pojala ji v obsah své vle žíti
pd
ví
—
F. X. Salda:
Vybraué
—
ví
spir.y.
V.
3
34
a že bez dsledné \úle, neústupné a jednotné, promítané v prostory co nejširší, stené vladasky po asových spaciích co nejvtších, není života ja-
ko umleckého
díla
vlastní
duše.
zítra,' odpovdla prost na lístku epipravím se a budu oekávati vás k rannímu rychlíku na stanici; a upímný dík za to,
,Tedy
diteli,
že
,
jste
slovla
mn
umožnil,
niapsati
radostné touhy po
cele nia
vám
novém
tato
chvatná
život, postaveném
pevný estný základ pravdy.'
Sotva pobyla dívka nkolik dní ve Vídni saediteli Malovci bylo vrátiti se po tyipochopila tím orceti osmi hodinách do ech gánem lidí sensitivních, jemuž není jména a který pece nemýlí se nikdy, že nebudou si již páteli s tímto mstem, které stelO' se na posledních výbžcích lalpských a na prahu rovin a planin moravských i uherských, na pedlu jihu i severu, západu i východu, aby, jak pozdji zdálo se Šimonce, otínalo tvary každého typu a znemožovalo si každou krystalisaci. Pravda, žila zde již ped pti roky nkolik msíc la jak domnívala se, nechodila již tehdy mstem o zavených oích, a pece, soudila nyní, nevidla nic tehdy z jeho rázu; až nyní, kdy bo-
m|a
lest
—
—
zbystila
dti a
jí
zrak,
kdy utrpení nauilo
ji
hle-
než hledti ísti z narážek a nápovdí všude rozmetených, postehovala tajemné runy, vepsané symbolicky dO' tvaru starých i nových budov, do skladu celých tvrtí, do zvrstvení terainu, ano i v zbarvení celé okolní pírody, klínové více
:
35
písmo vcíteb a pedpovdí, hieroglyfy ortel, smyvšedním ovzduším velkomstským, mlhou i mraky sazí a dýmu, ale vynášené na povrch pece v uritých chvílích odrazem sluneným nebo odleskem msíným na kupolích chrámových nebo na zernalých kostrách gotických vží. A uila nesnadnjšímu ješt umní, ísti symbolická se jména vrývaná životem neustále ve tvá lovkovu, chýliti hlavu, v celé v jeho zpsob, jak nositi držení jeho tla, v každý jeho posun, v každý jevzdech, rozzáení zraku ho úsmv i škleb, vzlyk a kráejíc ulicí, zírala na lidi míi nasupení ibrv; jející ji ne bez úžasu a úcty jako na úryvkovité teksty nenapsaných posud básní, rozptýlenou a nesestavenou posud sazbu celýcli píštích neznámých kapitol djinných. Hned na prvních procházkách nalehlo na ni té
i
i
i
dnešní celkové ovzduší tohoto msta, srážející se jako rez i na nejlepších zbraních zde a podrývající i nejsilnjší postavy lidské. Nemohla jíti pt minut po chodníku, aby nespatila za sebou muže, obyejn pokroilého vku, hejskovitého vzezení, hrajícího si na mladíka, jenž chtl se vnutiti svou drzou dvorností její pozornosti. Povšimla si hned první dny, že vky lidské jsou zde jaksi pev^ráceny mladíci napodobili :
postojem únavu, umdlenost, blagu a cynism již stáí, zatím co letití Faunové, Satyi a Siléni mžourali sentimentáln vybledlýma oima za monokly, nebo snažili se rozehráti své scvrklé tváe v úsmv protektorsky chápavý, spízující se úsils mládím, dufajíce, že líidlo zahladilo vrásky
bu
n a
naernné
kníry a licousy že
výhodn
odrážejí
36
se od dobe placirované erveni na peliv kultivované starobn pleti. Vykládce bohatých krám na hlavních tídách, petékající vonnou bílou pnou nejjemnjších ženských dessous, dmoucí se pomalými vlnami jedinen promyšlených spoluvinnických nedbalek, poítajících s každou pletí, každým osvtlením, každou náladou i každým rozmarem, jiné naplnné vzácnými papíry listovními, ušlechtilými vosky i celou ostatní výzbrojí postilliona amour hovoily zcela jasn o tom, jak všecko slouží zde žen a jejímu kultu a dává se rádo do jejích služeb. Teprve pozdji, když byla* prošla nejen nejrznjšími zábavnými místnostmi Vídn, ale i jejími vznicemi, poiepšovnamJ, trestnicemi a stanicemi hnaneckými, pochopila Šimonka, jak všenebo necko zde sloužíc žen, zárove ji zotrouje nebo udržuje v porob horších stránek její bytosti; všecko: od boulivého vtru jarního nebo podzimního, který ji nutí ne jíti, nýbrž spíše protlaovati se ulicí nebo námstím,
vdom
vdom
od zpsobu valíkového tance na velkých plesích až po ,,schieberisch",
ja-
kým taní se v dupárnách, starovídeský kuplet Girardiho jako neurastenická mladovídeská báse Hoffmansthalova, židovsko-espritový feuilleton liberálního deníku jako hrubá bodrost antisemitického letáku volebního, první jevišt, kde je .starém', plnícím až po stechu a zárove vzorkovou loutkou velké krejovské firmy, jako poslední houpaka nebo skluzavka ,Wurtstelprateru',
dm
37
který
ním
podává jako koení nádavkem k ostatvšecko se k ní a plazí, všecko s ní poítá, všecko se jí
ji
s\
ým pochybným požitkm,
lichotí
dvoí, ale všecko zárove
koisuje a
ji
zrazuje, zeslabuje, vy-
kazí.
Pozorovala stále nový pítok mladé krásy a mladé síly, které sem vrhaly jako vzácné rudy do pece tavíské venkovské kraje velké ásti Moravy, jižních Cech, Slovenska, jižních zemí alpských, a neobtžovala se dokonce, pouiti se z odborných publikací o jejich potu a pohybu. Sestra Malovi
cova opatila policejního,
i
pístup do hnaneckého oddlení jí možnost nahlédnouti do úedních
životopis osob, jichž velkomsto zúžilo i zneužilo a jejichž trosky vyxrhovalo nyní jako obtížný popel nebo šeredné smetí na venek, žen o tváích strávených laciný-m jedovatým líidlem, muž zniené alkoholem a nikotinem, vesms zmrzaených, otrávených, nemocných, poplenných a v lidst\í svém ponížených a pozurážených, odhazujíc je jako erné vyhoelé škváry do svžích zelených údolí horských, protékaných istými chladnýini bystinami, unášejícími roztálý sníh strží a ledovc, líbaných mrazivou zoou a zahledných v nejtišší divadlo
plnoního
nebe, nebo do požehnaných ro-
jako stoly boží, vím ovoce a stohy obilnými. vin stroucích
se
obtížené
vnco-
Moloch jest toto msto: hltá mládí a kupku popela,' ekla si kteréhosi vydává dne, když byla delší dobu pozorovala ti dívky, dti posud, zavleené do Vídn ze Slovenska, vyrvané náhodou z dráp kuplíe, který je prodával zhýralcm, nedosplé posud, pipoutané emeny ,Ano,
za
n
38
k pohovkám, v temné komnat ovšené tžkými alouny na oknech i dveích, aby tlumily jejich stony a úpní; zlomené po nkolika msících takovéhoto muednictví, s hlubokými vodorovnými vráskami na dtských ílkách, prostouplých na spáncích ješt nitkovit^ani modrými žilkami, udivené, že jest veer a nikdo nepichází nalíiti jich a napnouti je polonahé na jejich kíž.
A
mechanism spoleenSimonka jasnji a jasnji, jaká
vnikajíc zvolna v jeho
postihovala
ský,
vzpruha, která žene toto
jest
obyvatele v
bh
a chvat
:
ním cílem všeho shonu zjemnlý,
bo
i
livost
všude vidla, jak posledpožitek, hrubý nebo
byl
ale
zememe
!
Záhy pochopila
eho
a pudí jeho
vždycky požitek. Jezme a pijme, neJakési vysoké ladní pepínalo vci a odnímalo jim všecku vrnou spoleha naivní bezpenost.
zítra
lidi
msto
a nebaží
i,
že
Vídean
nenenávidí
ni-
která jest prost a pln silou, po niem, než projeviti se bez každé
více než
síly,
arrire-pensée,
bez každé pointy, jen pro sám pouze pro tvorbu samu. Bda všem podezelým z ní! Všecko proniíjelo se zde, všecko odpouštlo, jen to ne! Zde bylo jediné, v bylo toto msto dsledné a vrné sob: je všecky, budiž to Beetho^•en nebo Hebbel, Grillparzer nebo Kúrnberger, Lenau nebo Mahler, Wolf nebo Bruckner, pezíralo nebo uráželo, podlomilo nebo pedráždilo. projev a
tvoí-iti
em
bu
bu
Umní, které nebavilo a nechtlo baviti, bylo zde vždycky odmítáno a díve nebo pozdji šastn
;
39
umleno vdy, ;
která neslužebniila, nebylo pro
n
a náboženství, které chtlo od tebe více než obad nebo hlasovací lístek, dovedlo se vždycky zdvoile vyhnouti. Neuplynulo dne, aby toho dívka znova
neovovala za píležitostí nejrznjších. Chodím do kostela obas jako úednický representant, když je to nutné nebo taktní," ekl
a znova ,,
jí
její
píbuzný, dvorní rada Hopfner, který
ml
povst esprit fot a libcrála po západoevropském stihu. „Nevím sice katolickým dogmatm, ale katolicism nežádá toho ani ode mne; chce jen jednoho: abych neprojevoval proti nmu veejného odporu, nu, a té nepatrné obti mohu mu lehce pinésti. Snáším se s ním jinak zcela dobe; jest možno vyjíti s ním konec konc mnohem lépe než s vyznáními ostatními. Jest pizpsobivý a není-li dráždn, snášenlivý, kdežto ona jsou vesms nervosní nebo dokonce podnikavá a útoná. Ostatn nedovedu si pedstaviti v tomto mst jiné vládi
noucí církve než práv tuto; historické tradice, klima, celé mezzologie poukazují nás na ni." To byl ten materialism, ten slepý, povrený kult každé skutenosti, budiž jakákoli, který vidy pobuo\ al a rozhooval Šimonku, kdekoli se s ním stetla; a zde setkávala se s ním všude, za každým krokem zde ovládal všecko o n byl vlastním Ižiduchovým náboženstvím, velikým moderním modloslužebnictvím tohoto msta: ovládal všecko: konservativce jako oposici, staré tradiníky jako mladé novovídeské revolucionáe proto rozumli si více, než se zdálo, více, než sami tušili, a proto mladí nastupovali na místa starých, synové pK) otcích, aniž zmnilo se nco podstatného. ;
;
—
40
Dívka chtla práv prudce zaútoiti na
sou-
dy, které tu projevil dvorní rada, když náhle za-
ala zuby ve rty, slabé se zardla a ve zmatku zmlkla, na úžas všem pítomnými. ,Ale což není tomu stejn u nás, doma?' problesklo jí myslí a zmrazilo rodící se slovo studem na rtech. Nevládne tam všude týž materialism, táž modloslužba každému tak zvanému faktu, všemu, co jest nebo zdá se býti, budiž právem, budiž neprávem? Není Víde v tom.to smyslu jen rozmrnjší Praha? Praha vtšího formátu, vtipnjší jen, cynitjší jen, která pro svou zbablost nalezla formuli a me,
doma jí jen posud hrub experimenod pípadu k pípadu, s celou surovou náhodností a duchovou slepotou tohoto slova?' Jindy hovoilo se ve spolenosti o mladém výbojném malíi, který budil práv mnoho pohoršení, ovšem po vídesku, to jest s urážlivým podceováním a pezíráním, jako o poseurovi, blagueurovi nebo vychytralém vypoítavém arivistovi, kuklícím se v revolucionáe, aby tím spíše a tím jistji dotel se k tomu unum necessarium, o nmž sní prý, by to zapírali, všichni neustále k bohatým jeslím. todu, kdežto tují
i
a' Plauscher sein," usoudil kterýsi a bratr z cechu pomlouvancoVá. auch gewesen. Ale ovšem jen do ti-
,,Wird halt starý
routinér
„Wir sins cítky;
pak jsme
obrátili.
On ostatn
obrátí také,
profesorem; a kdo nechce státi se profesorem? A jest ve Vídni umlec, který není profesorem?" dodal po malé pestávce bude-li
chtíti
státi
se
ím
s
tou zvláštní
terisuje
smsí
vážnosti
vídeského blagéra,
a
žertu, která karak-
jenž
posmívá se ky-
4'
všemu, aby ncmusil nenávidti nic doopravdy
sele
a
s
niím doopravdy
i
bojovati.
tentokráte chtla dívka protestovati, avšak
I
pedasn
tentokráte zardla se a zmlkla
tokráte
pochopila,
práva,
pokud není
;
i
ten-
nemá k horlení mravního doma lépe. Nebo nebyly snad že
v Cechách píklady toho, že byl urážen a pranýován tvoivý umlec jen proto, že chtl výše, než
kam dosáhal rozum nkterého tuctového advokáta nebo krupae nebo krejího, zasedajícího ze zavinní P. T. rovnocenného volistva v obecním sboru? Nebo že znelíbil se nkterému novináskému pochopovi, který pokládal se z dopuštní redakního za kritika, snad proto, že napsal v mládí nkolik špatných her divadelních a nyní z malomocné žárlivosti útoil na každého svého nkdejšího druha, který neklopýtnul v realistické krátkozra-
o
kosti
prvn,í patník,
druhý Samson, jenž
ml
s
prv-
ním spolenou jen známou biblickou elist? Neplatil v Cechách každý novinový slamotrus, který hospodskou esthetiku u džbánku a pi tarokách, více než básník; každý kleštnec, metající pitvorné kozelce své bezduchosti pod arou denního listu nebo v jeho literární, umlecké a divadelní rubrice, více než tvrce? Nebylo doma stejné nenávisti k síle, k obraznosti, k vzletu, k opravdovosti a tvoivosti, a nenávisti surovjší slintal
ješt, lec,
ponvadž
zde musil vidti
i
slepec, že
um-
který dal se touto úzkou strmou stezkou, ne-
mohl dojíti nikdy úspch hmotných a spoleenských, nýbrž šel zde dvakráte jist a urit za svým zahynutím asným? Nkolik pípad takového eského híchu proti duchu svaté-
42
mu, jemuž není a nebude nikdy odpuštní, zvlášt urážlivých a šlo
jež
usvdovati a
ob
zlém,
Ne, ne, nemla práva, když byla nepromlupoznávala tak konec konc,
bližší,
ji.
trestati cizinu,
posud doma. A msta, Praha
vila
že
jako národní hanbu, pro-
cítila
myslí a pomátlo
jí
Víde, jsou si, alespo ve než se jí s poátku zdálo; kdysi sose, alespo ve svém dnešním duchoi
kyn, sešly vém úpadku.
Brzy nadešla chvíle, kdy dnešní moderní Ví-
de
jí
již
nezajímala,
jemství; byla
porozumla
ji
ponvadž nemla pro
poznala
píliš
již
jasn
dobe
ni ta-
a byla
jí
obdobou domova. Veliká slavná minulost vrhala stíny tu tam až v pítomnost a stíny ty zmítaly se a kepily na napiatém plátn dneška a lidé mén pozorní již
píliš
.
.
.
i
—
a to byli skoro všichni
posuninu za
život.
A
—
slova smyslu život, ale život lý,
odmocnný,
tuto
brali
byl to
konen
práv
illusivný, divadelní
loutkovou v jakémsi
stínový, vystyd:
zé života sku-
teného, dávno odplynulého, napodobil jen posun. Víde uvdomila si však, soudila Šimonka, svou divadelnost iTinohem více než Praha; byla mstem hereckým ve všem všudy a žádala od každého, aby úastnil se hry a hrál se všemi
vdom
a pro všechny. Poesie a umní platily zde jen potud, pokud byly exhibitionism báse byla šarádou :
ke svým rekm clef s, socha nebo obraz musily zajímati svým modelem. Herec platil zde nejvíce, ponvadž podával v zkratce celou vli a snahu msta, celou jeho životopisnou,
román musil
míti
43
metafysiku; on byl typ vdí; on ladil celé msto na svj pedráždný tón; od nho musil uiti se každý, kdo chtl míti úspch, budiž milenec nebo manžel, státník nebo diplomat, spisovatel nebo politik, lepší nevstka nebo dáma velkého svta. Hráli všichni, a hráli vtšinou s vkusem a ne bez nadání, ale hráli ne dnešek, neteštivý bubínek jeho vášnivé tepny, nýbrž zmírající odraz minulosti,
tetelivou reflex v stojaté melancho-
její
hladin soumraného veera, zatím co od východu valí se již noc, která zhasíná všecky barvy lické
a oslepuje všecky odstíny.
Pochopil to a vyslovil to významný básník mladovídeský, na prahu své tvorby, skoro dít jeišt, ale pi tom ven. a ven dít vídeské, duchový ddic vídeského podzimu; asto vracela se k tmto veršm Šimonka, udivujíc se vždycky jejich divinaní silou.
na míst jevišt, letní slunce za svítilhrajeme tu tak divadlo, hrajeme hry svoje vlastní, asn zralé, jemné, smutné, komedii vlastních duší, dnešek, verejšek svých vznt, vcí zlých formulkou pknou, hladká slova, pestré troMnozí py, poloviní, tajné city, agónie, episody naslouchají, všichni ne vš,ak Mnohý sní, smje se mnohý, mnohý led jí mnozí o galantních mluví vcech Karafiáty se vtrem kolébají, na vysokých stoncích, bílé, co motýl bílých roje... A boloský psíek štká udiven na jakéhosi pá." va ,,Loubí
ny,
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
,
.
.
A daly
jak
hrám
správn
tm
utušil
vky
básník, že minulé
nejen dekoraci, nýbrž
i
duši
.
.
.
ne-
44
bo lépe zimomivý stesk za
ní,
odlétlou snad na
vždy
„Velké míže, z tisu ploty, erby nikdy zlacené již, sfingy houštím prosvítají ... V skípotu se brány otvírají. S ospalými kaskádami, s tritony též Víospalými rokoko pod prachem, vizte, milé de Caneletta ze sedmnáct set šedesáte ." Ne, nikoliv: poslední slova mýlí se ponkud; dále v minulost teba, alespo sto, sto dvacet, sto tyicet let ješt proti proudu, v období baroka a protireformace. Tehdy, ano tehdy žila zde veliká skutenost, by ne zrozená na tomto míst, by odražená sem jako paprsek z rodinného ohniska španlského ale žila, žehla, plála, tvoila i niila, hntla svt ke své podob byla to skutenost v plném smyslu svého koenného významu, cosi opravdu skutého ze žhavého^ železa na kovadlin pítomnosti, z hrzy a tlaku chvíle, perlíkem síly a odvahy, nikdy neslábnoucích, nikdy nezoufajících, vychovaných a ízených nejpísnjší kázní. Ješt dnes, kdykoli a kdekoli zde bednou strakatinou nalíené malosti, svírající odevšad a dusící t, probije se hudebn svtelný paprsek síly a krásy, kdekoli na tomto výstavišti divadelních rekvisit zastaví si t opravdová velikost, nebo opravdová grácie, jest to vždycky nco, co nese na ele pee oné doby, budiž to kupole Fischera z Erlachu, .
.
.
.
.
—
;
t
fasáda Martinelliho, gloriet Hohenbergv, soudila dívka na svých dlouhých procházkách mstem, kde všude padala jí na nervy a bouila je odporem povýšenecká banálnost duté a pusté, Ižinádherné architektury z Ringstrasse. A jako doma v Cechách, rozpádala Šimonka
45
SVOU zkušenost v paralelu obdobnostnou, žije se stínem jiné veliké mrtvé skutenosti život jinak stínový a loutkový, ale také stínový a loutkový, jako tam lapá se dávno zaniklá ozvna bouky dá\Tio doznlé a zapadlé na vždy za obzor, tak zde žije všecko s tváí obrácenou v minulost, v póse kohosi zahledného do tmy za blesky zhaslými ped i
staletími
:
tu
tam mátožná
i
snivost, retrospektiva,
antikvaení, strojová nápodoba ehosi, co uniklo, zatím co ohnivá duše svtová na sv^ých dnešních kídlech vtrných sechvla se na jiné místo zemské, bez
sv^^m ze
vzpomínek a tradic, a vybouila dotykem zem horké prameny vle, síly a in,
vysoko tryskající a zalévající zpnnými vlnami všecko kolem sebe. Duch pešel tu i tam, a zem, ped chvílí ješt jeho ozvnné jevišt, jest dnes zase zemí, to jest hroudou a blátem, které nechtjí
niím více než pokojným a zapomínaným bem pítomné malosti a slabosti. býti
hro-
Slavná minulost, zdálo se jí, dodoutnávala zde všude pod zrádným popelem posledního šedivého matného vku asto, myslila, stail by prudší krok, hloubji se boící, aby se spálila pata tvá o její poslední žhavý uhlík. ;
styky s nkolika vyššími úedníky umožprobhnouti plaše nkterými ástmi hradu, zejména jeho sbírkami soukromými, veejnosti jinak uzavenými, zvichiti prach nkolika palác i letohrádk, náležejících lenm panovnického domu, rozhlaholiti ozvnné klenby soumraných podjezd zídka otvíraných, zbrázditi svým lehynkým Její
nily
jí,
46
podpatkem
zvlhlý písek architekturných vypotených prospekdokonale krásných, zahrad o tech, nepístupných jinak obanm.
Štíhlým
A všude cítila se naráz vymatou z pítomnosti a jejího toku a zanesenou jakoby na ostrov, zapomenutý zde minulými vky a vznící jakýsi silný život dávno doznly v nejistší nejprhlednjší rakvi: bylo by nutno, míti jen jemnjší sluch, zdálo se jí, abys rozezvuel si jeho tehdejší výchvje, jež zatím vpily se v suchá resonanní deva starých vzácných nábytk, jemnjší zrak, abys utušil jeho zái, pohlcenou zamženou hladinou dlouhých úzkých zrcadel meziokenních. Pochopila as se zde zachytil, stanul a neodtékal. Bylo to kus Španlska ve stedu Evropy a kus Španlska šestnáctého a sedmnáctého vku, :
nm
sen a in tak se v jako jen v nejvyšších chvílích djinných.
kdy zasnoubil
Kde na možno
svt
patiti
jest
dvrn
výhodnjší hledisko, odkud
v minulost
Kde místo, odkud možno vidti více a správTiji než odtud? Zde jedinená hvzdárna duchových nebes, s níž možno postihzapadlá tlesa, alespo odrazem jejich svnouti tel na obžnicích jiných! Odtud možno dopoítati se toho, eho oko posud nevidí, a pinutiti tak tmu a prázdno, aby vydaly, co vzní! i
Vášnivá touha, porozumti, pro žhavý paprsek španlský, odrazivší se sem, ml ješt tolik síly, ji
Chtla sil
býti
pochopiti výbojnost této
posedala.
muduchový jako u každé opravdové energie: síly, jejíž
zdroj
:
47
dávno odvykla nosti a
jiné
si
oslí
viti
pevahu hmot-
v náhody, v
mstky. Vdla,
že
byla která ukula
byla
zbra
la se s
zbra
lepší,
slabší.
duchová,
byla silnjší vle, která stet-
její; že to
vlí
síla
úinnjší a úelnjší než
^
Obrátila se na dvorního radu Hopfnera se žádostí, aby jí poradil historická díla, z nichž mohla
by pouiti se o
této
dob.
Kteréhosi dne pinesl
jí balíek knih. Byly to Ignáce z Loyoly a Teresy de Jesus i je ml ve své knihovn tento dokonalý d 1 e 1 1 a n t e, který hrál si vším a nemiloval nieho krom této hry a nenenávidl nieho krom nudy, kterou konec konc tato hra pece plodila. ,,Cti to zde pozorn," pravil, napodobuje suchým hlasem mentora, a vyal zárove z obalu dlouhou útlou rukou, jakou mívají jen lidé staré rasy, knihy vázané v karakteristických vazbách milovnických a stav je nia stl peliv jako bibeloty; „ti jen peliv, co jsem ti zde pinesl a umíš-li ísti, vyteš z toho více než ze sta historických foliant, knih i asopis." A po pestávce, když ješt jednou pohnul na desce svý^m milovaným majetkem ne z nutnosti, nýbrž z touhy, dotknouti se ho ješt jednou ,,Ti zde byli uitelé tch, Peteš-li tyto knížky s pochopením, porozumíš, že to byly duše z ocele, jedinení vojáci, stratégové dalekých cíl vedle nich vaši Komenští a Skálové ze Zhoe jsou jen elegikové a uenci."
nmecké peklady dl ;
i
;
48
se
„Jak to: vaši Komenští a Skálové?" otázala dívka, zdvihnuvši hla\ai od knih a zabo-
hrd
dávajíc se zrakem do tváe úedníkovy, ist po anglicku vyholené na brad i na hoejším rtu a pouze po stranách zarostlé krátkými licousy.
,,Ach tak," opravil se se shovívavým
úsmvem
mu
zdála ne-
platícím váštnivosti
dívin, která
se
lovk
zapomíná zde velmi snadno, že se narodil také v echách. Chceš li mermomocí," dodal, podávaje jí ruku na rozchodnou, ,,tedy naši Comenšti a Skálové." vkusná,
,,
Šimonka zaetla
se s velikou horlivostí
i
po-
do knih radových. Ješt ped nkolika dny byla by nevila, že jest možné, aby ji náboženské a mystické traktáty cizích lidí, dávno zorností
zetlelých v daleké cizí zemi, zajímaly více než nej-
módnjší etba. Ale bylo tomu tak proti vší pravdpodobnosti, a ráz tchto duch, stravující vnitní žár, úplné vnitní oddání se vrlikému ideálu pi naprostém vnjškovém chladu a stoické sebe vlád
a sebekázni, strhoval ji jako s byla vnitn spíznna v obsahu víry a pesvdení.
ím
cosi,
co chápala a
pes všecky
rozdíly
Porozumla, jaký veliký a smlý byl zde podpokus, pekonati pírodu a stylisovati ji, petvoiti ji cele v umlé dílO' vle a zámru.
niknut
Všechny pudy pírodní, všechno citov
mklé a
roz-
pohodlné, všechno náladové a chvilkové, všecko pouhé chtní osobní musí býti stráveno, sežehnuto, petaveno v mohutnou vli nadosobní. lovk musí odumíti veškeré živoišnosti, všemu pirozen slabošskému, lidsky sentimentálnému a
;
49 se. pekouti se cele v ducha, v nástroj k úelu nadosobnímu a nadpírodnímu.
petaviti
Odvrhni od sebe všecko zbytené, všecku pítž, celou s\-ou osobu a souste se ve svou bytost, v samo gesto duchové síly a vlel Osekej se jako strom ped jarem ode .všech zbytených vétví a prut, abys šlehl tím mocnji jediným zhuštným výtryskem, jediným kolmým paprskem k nebesm!
Rozumla, doporuovala-li Terezie v Cest svým sestrám jako radu nejnaléha,
dokonalosti'
sebe samých' zbaviti se každého sluhy vjší, rozumla, pikazoval-li Ignác bratím, aby nechali se všude vésti a dovolovali pedstaveným svým nakládati sebou jakkoli chtjí, nejinak než jakoby i
,
byli mrtvola,
která neklade odporu.
Nieho
velikého na zemi, soudila dívka, není možno dosíci bez sebezapení; a k sebezapení nutno dovychovávati se neustálou sebekázní a poíti
pi tom ovšem od vcí nejmenších a
všedních.
,Tohoto odosobení dostoupí se pozvolna,' etla Terezii, ,nebudeme-li míti své vle a svých choutek ani ve vcech nejmenších, až tak-
Šimonka v
to
poddá
se
úpln tlo
duchu.'
Jaká jedinená škola vle byly tyto knihy! Jaký breví duchovému vojáku, jehož osobnost jest práv v tom, nemíti v sob již nic osobního, sobeckého, soukromého!
Na jedné stran uila tato díla nejbystejšímu umní duševní analysy, ostrovidnému sebepozorona druhé stran však a zážl-.znému dílu nekoneného, nikdy neumdlév souvajícího scbepemáhání, sebepekonávání vání a seberozboru,
rove
;
F. X. Salda:
Vybrané
spisy. V.
4
innosti a v slouení obojího dje jednou osobou teprve jedinenost metody tchto rukovtí! Dnešní moderní lovk, chápala píliš jasn dívka, zná jen hokou rozkoš duševního rozboru a provozuje ji s perversním flagelantstvím jako vlastní rodn umní slabosti a nemohoucnosti. lo-
jest
vk
minulosti,
lovk
celé
a harmonické kultury
stedovký, lovk barbarský, znal sebekáze, sebepemáhání a sebeobinil to všecko slep, bez sebeuvdo-
lovk
staré,
poslušnost, tování, ale
mní, nepouen,
svt,
netuše kouzelného bohatství vnit-
se vzdává a které pináší žertvoul Ale sevíti obojí, rozrstající se prut v jediné psti, svésti dvojí, protivný si proud v jediné eišt síly, znásilovati vzpírající se, štpovati a okovati cit na vlli a vli na cit, zažehovati jeden pól na druhém a vybíjeti tak z nich všecku jejich polaritu jaký sen jedinené pýchy a hrdosti lidské A jak chápala dívka, že jest možno dostoupiti ho jediné za cenu krajní pokory osobní
ních
jichž
—
!
I
,Ukazuje-li
mi ábel na
spravedlnost,'
etla
v Ignáci, ,odpovím ihned milost, a když on milost, já naopak: spravedlnost." :
Byl to netuchnoucí odpor a odboj proti piropudm a sklonm lidským, urputný, vytrvalý boj s pírodou, aby dala podmaniti se umní,
zeným stylu,
vli.
Sebepekonávání bylo zde vypstno
vdomou metodou a úelnou liký tvrí klad duševní. Cin
soustavností ve ve-
temenil se
z
dvoj-
klannosti lidské pirozenosti; mezi skepsí a entu-
51
siasmem,
logikou
krátkozrakostí
i
i
rozkoší
obrazností,
i
askésí,
dalckozrakostí komihala se lidská
vle, odluzujíc tajemství úspchu všemu, eho se dotkla, užívajíc každého stavu každé nálady dui
nebo spojenkyni a pružníc tak a jako nikdy ped tím. Základ k modernímu
ševní za spojence sílíc
lovku
budoucnosti,
cítila
dívka, byl položen zde
vých sval,
složitý
i
:
mimodk lovk ocelo-
nkolikráte
zde rodí se
hybný, nesetrvávající v jedné
na niem, eho již dosáhl, odmršující se od každé pekážky, od každého nebezpeí a vyrovnávající se s nimi svou pružností, lovk, jenž tuhou disciplinou zorganisoval svj vnitní svt a sklad' sil a živl ustavujících jej pesnji a jemnji než jest zorganisován svt vnjškový. Touha, zmiti touto mrou tehdejší svt eský, pivedla Šimonku k tomu, že etla soustavn Komenského spisy spisky rázu rozjímá vého a náboženského: Truchlivého, O sirob. Labyrint svta a ráj srdce. Hlubinu bezpenosti. Kšaft umírající matky Jednoty bratrské. Smutný hlas zaplašeného hnvem božím pastýe k rozplašenému, hynoucímu stádu, Unum necessarium. etla a stále znla jí v sluch táž melodie kvietistická, stálý útk ze života a stálé odevzdávání se ve vli boží; stále tyil se ped ní týž zhroucený postoj kohosi unaveného a zhnuseného bhem svtovým a toužícího, spoinouti, ach, spoinouti v emsi bezpeném a pokojném, mimo všecku zmnu, všechen pohyb, všechen vír a všechno kolotání. Stále znla jí ode poloze, neulpívající
i
všad táž jediná žalobná struna, kterou znala tak ni se spoluvinnickou
dobe, nebo odpovídalo na
52
pohotovostí eleginosti,
odedávna
osudovosti a
pismu, touhy kamsi
svtem,
ale
útk
z.
nitro:
struna trpnosti,
zárove
idyllického uto-
její
mimo prostor a as. Ne boj se nho; ne pemáhání ho jeho
vlastními zbranmi, nýbrž radikální popírání ho nebo naprosté odvrácení se od nho ano, rozumla píliš dobe, :
A
tento staec, sedící v
vlasti,
chýlící
folianty
a
koženém kesle kdesi
komrce
v cizin, daleko od unavenou hlavu psaneckou nad své
v netopené studené tkající
sny nové, mnohem sny svtového míru, sny
neúmorn
smlejší a vzdušnjší
—
pansofie, sny celého lidství
kesanskou moudrostí
usmíeného
a ©'blaženého
vlastního kvietistického po-
—
když byly zpetrhány osnovy jeho sn starších, mnohem krotších a bližších skutenosti jaký typický jest to Cech, pravý pedstavitel svého národa! Tento troseník, vržený na pustý cizí beh nejstrašnjší bouí, která kdy posud rozpoutala se nad jeho zemí, lkající ozdobnými, obšírnými a symetrickými periodami, jakoby kružidlem odmenými, nad zkáziou víry vlasti, skládající dobe vypulérované enické úlohy na námty nejpalivjší a nejmuivjší jaký Cech, jaký typický Cech Bylo kdy vtšího estéta v této zemi ? Rozpadl se v ní nkdy nkomu více sen a in, život a bh, než jemu? Noli turbare circulos meVari, živote Odstup a neobtžuj Dech tvj os jetí
—
i
—
I
I
1
!
53
páchne cibulí jako dech sprostého žoldáka! A noha t\á mohla by snadno rozrušiti nejharmonitjší soustavu kruhovou, jíž jsem se posud doiXKÍtal, domyslil, dosnil! A nc-li ona, mé periody vzaly by pítomností tvou najisto .úhony nebo dokonce poruchy Nebylo pochyby proti španlským organisátorm, vyzkoušeným ve všech polohách životních, poítajícím se všemi jeho záludami a koistícím z nich, stáli ušlechtilí domácí rétorové, jimž záleželo hlavn na tom, nerozrušiti si svou tógu, upravenou pro divadelní pedstavení^ a zahráti akademicky dokonale svou úlohu, napsanou abstrakt1
:
n
pro jakési jevišt budoucnosti. Kdežto žhavé jiskry zasršely obas z vt Ignácových a Teresiiných, zdánliv zcela suchých a stízlivých, jako by ocel na kemen narazila, pršela z obšírných, škrobených a zdobn zvarhánkovaných souvtí eského arciuitele na dívku studenou
mlhou
jen zbožná nuda.
A proti
pece! Jak krátkého dechu byla její vzpoura ddictví oteckému! Jak záhy vyítala si rou-
haství, tebas vdla, že kriticism její jest oprávnný a má zdravé jádro! Jak blízka byla jí pes
všecko tato vající se
sirá,
žalobn monotónní píse,
rétorickou vlnou
z
tohoto
vylé-
lovka, ran-
ného žízní klidu, pokoje, idyllika ven a ven, kavého šlechtitele a pstitele nových a nových nerací lidských
Nebyl
svt
jiný
z
—
sn
a utopií!
tohoto svta ano.
—
ano
—
a toužil
las-
ge-
ve
54
Ale což byla, konec konc, o n a z nho ? Šimonka Vintíová? Což nebyla i ona stejn trpná, stejn pokorná a bezradná ped životem, stejn neschopná a neuzpsobená k nmu? Nenarodila se i ona s týmž ddiným národním híchem snu pro sen, s rasovou kletbou smyslu pro ušlechtilou resignaci a ušlechtilejší ješt umírání? Nebyla i ona vlastní dcerou národa, který pochopil jako žádný druhý slova absolutního
kesanství o
,,
království, které není
z
tohoto svta"?
eho
dovedla dobýti si na život? Nkolikerého nedorozumní a jednoho velkého zklamání, po nmž, žel, nezemela. Ani smrti ne jen zranní. A všecko, co bude míti nyní, co ji ceká po satku s editelem Malovcem, jest jen pokoující odstupné za to, že vzdala se boje;
—
Zaala zuby ve spodní
ret,
až
jej
zakrvavila.
Nebylo jí nyní možné, setrvati ve svém ponebo choditi do galerií, výstav, divadel, koncert; zdálo se jí, že všecko umní má jen úelem udržovati status q u o, a to bylo jí híšné, koji
urážlivé,
pokoující.
potebou nyní, vycházeti na daleké jí procházky, ale ne do krásných, krajinn zajímaBylo
vých partií horského okolí vídeského, po stezkách vyšlapaných labužníky dojm pírodních, rozptylujících nudu hoe lidské, nýbrž do pustých i
:
!
55
jež svou klidnou monosousteovaly ji v nitro a je v hluchý bod nmého temného žalu. A veer vycházela nyní asto do širokých tíd, metených mrazivým vichrem listopadovým nebo prosincovým nebo zalitých studenou sychravou mlhou, kterou probíjely se úsilplameny plyno\é nebo proudy svtla elektrického a z níž noili se a do níž zapadali lidé hluše
plání
severovýchodních,
tónností
n
jako stíny sunoucí se za jakýmisi pravými bytost-
tmu a prázdno. Španlé,' pemítala asto v pusté una-
mi, uniknuvšími ve
,Ano,
ti
vené hlav. ,Jak ti vykonali sami všecko, eho bylo teba, neponechávajíce nic na práci svému bohu jakoby vdli nebo tušili, že jest to firma ponkud nespolehlivá. Kdežto naši Komenští? Všecko skládali na boha, aby mohli sami složiti
—
—
ruce v klín nebo lépe: na papír a popisovati
svými nekonenými slovnými
Na tchto
dlouhých
jej
f ioriturami
samotáských
procház-
vtein skoro, jasnilo se jí, jak všecko v život spolu souvisí; jak život jest jeden pes propast mea dálav; jak není v zer ni trhlin, dneška ni verejška; jak všecko zdánliv mrtvé a pohbené žije v pravd neustále a žije v tuto chvíli stejn, horen, jako dít dnes ráno zrozené nebo slunce dnes v poledne rozkvetlé nebo dít, jež zrodilo se dnešního jitra, není než staec zkosený verejším veerem, a slunce, rozesmávší dnes v poledne nebe i zemi, jen hvzda utonulá ve verejší noci.
kách, vteinu po
i
vk
nm
S6
Pochopila, jak dnešní
nno
dávno
její
hoe
bylo podmí-
porozumla, jak všeduchové plyne z minulosti cko utrpení tlesné jako as z jedné spolené rány a poplyne v bulidmi
zetlelými
i
i
doucnost jako on,
nepetržit,
bez
neustále,
od-
dechu a zadímjnutí, pokud nebude vykoupeno skuteností mnohem, mnohem skutenjší než všecka dnešní prolhaná a proradná Ižiskutenost, pravdou velikého, silného^ a spravedlivého národa, synovského k Bohu a bratrského k sob. Tehdy stane as i slunce, mící jej, snila horen, v pli své dráhy denní, nebo úkol jeho bude skonen; ne-
bude již asu, nebude smiovati a vykupovati
již
—
viny,
nebude
nutnosti,
,Ó vykupovati as a jeho bídu, není jiného úkolu lovku, jenž chce býti spolutvrcem, spolupracovníkem svého Boha,' opakovala si blouzniv se zrakem rozhoelým vnitním žárem, zakotvujíc své oi v nejtemnjších koutech ulic, v nichž choulila se v hadrech bída, utrpení mravní hmotné, nebo na kižovatkách, kde vela a šumla v padlaném lesku a ve vylhané nádhee smutná otrávená rozkoš velkomstského híchu a vrhnuvši i
;
57
posunem nerozváženým a nepromyšleným, inspirovaným úpln jen chvílí a její hrzou, posunem osvobodivým, jenž byl
jí
nutností,
nemla-li se
zalk-
šperky do rua nkdy kou udivených žebrák nebo nevstek, prchala
nouti, všecky své peníze
kvapn
A koji,
v
i
jakoby se byla dopustila zloinu. a uzavevši se ve svém po-
odtud,
dom
pišedši
nmž úmysln
nerozžehla svtla, naslou-
chala celé hodiny do tmy.
Slyšela,
jak
dme
se
nevykoiipená eka asu obas k oknu, zdálo A pistupovala viny. jak a se jí, že ohromná zmítá sQ a kypí ped ní, na dosah zraku ruky, od zem k nebesm, rvouc všecko ve svj vír ulici ped ní, celé insto, massy budov i lidí, její, ano i ji samu. A smích, pekelný chechtot slyšela v tch chvílích, jak zdvíhá se z jejích vln: tam, slyšela, jak
ve tam
i
:
dm
,Jak jsi smšná, jak bezmezn smšná se svými almužnami, diktovanými patrn estetickými do-
jimž jsi posud nepivykla: jakýmsi novým impressionem hadr v plynovém clair-obscuru nebo zsinalým odstínem hrub nalíených tváí ve \ýbojných proudech elektrického svtla vrhaného Což myslíš opravdu, že jsi mne s veliké výšky zdolala slinou svých nkolika zlaák nebo bankovek, vržených na mne, jakobych byla lovk a mla nkde tvá? Nechápeš, že jsi rozmnožila nebo svou smšnou almužnou jen moji sílu z toho, có jsi dala, vzklíí nový hích, nová \'ina, nová neest A když pozd v noci, unavena dlouhým plánad bídou svta a bezmocností lidskou, uléliala na lože a skládala své unavené ruce na po-
jmy,
!
—
!'
em
58
krývku podél trupu, cloumala
jí
ješt
s
posledními
bezradnost opuštného lovka, celá zbytenost a neužitenost osamoceného jedince, který nedovede pi nejlepší vli nic jinéhO' a nic víc, než bezdky stupovati zmatek celku. vzlyky
celá
Dívce, potácející se taktO' v
horených
snech,
dráždné vším a všemi, zmímezi krajní exaltací a krajní skepsí piblížil se leden a s ním i den jejího satku, aniž
neustále vzrušované a tající se stále
vdla
jak
:
stanul
ped
ní v nejbližší blízkosti ja-
ko zalhávaný vitel ped dlužníkem a podsil ji svou písnou šedou tváí, neosobní a bezvýraznou jako potištná straníka nkterého zákoníka, z níž dýclial na n,i mráz, a led. Šimonku navštvoval sice ve Vídni obas editel Malovec díVka prohovoila s ním nejeden kalný den zimní a uvádl se jí i jinak V pamt astými listy, na nž snoubenka jeho zdvoile a pesné odpovídala, ale všecko to konala jakoby ve snech, jakoby nevila v opravdovou skutenost svých in, ano chvílemi ani své osoby. Mla minuty, kdy všecko kolem ní zdálo se jí peludem a celé její položení dn,ešní ímsi nepravdpodobným, a jin,é, kdy zmocovala se jí, jindy
—
—
tak vážné a opravdové, jakási pošetilá lehkomyslkterá pipouštla každou n,emožnost, hrála
nost,
každou absurdností; jakoby duševn,í ddictví po zveliené a pehn^ané, hlásilo se v ní v takových hodinách. Pistihla se nkolikráte pi tom, jak zahánla tžké myšlenky a dumy pptesem své erné hlavy si
otci,
59
a slovy: ,Bah, dva týdny jcšl!
Co všecko mže Já mohu zemíti,
ješt do té doby pihoditi on mže zemíti, celé msto mže se sesouti nebo vyhoeti!' A jindy: Ostatn zasteliti mohu se vždycky A tak zírala nyní zrakem vyteštným, o srdci náhle pokleslém, zbablá a nialodušná ve tvá editeli Malovci, když pijel v polovici ledna do Vídn, aby zde již zstal a za týden dal oddati se se
I
,
!'
s
dívkou.
Jakoby kat vstoupil do pokoje, bylo jí pr\Tií vteinu; hrdlo se jí zadrhlo a první pudový posun její byl, vrhnouti se mu k nohám a prositi o odklad.
jej
Teprve pozornjší pohled ve tvá starého muotevenou, estnou, ale i podivn opravdovou, prohublou a zastenou jakousi novou bolestí a jakýmsi novým hoem, jichž neznala posud u nho, vzpamatoval ji.
že,
nemžeš mu odíci," prošlo jí spíše srdnež hlavou, jakmile zaetla se ponkud do tžkého písma, vi"ytého v tento obliej, jejž tak ,,Ne,
cem
zazdálo se
jí
nyní
—
—
kési
n-
jakoby bylo ožehlo za
týdn, kdy ho nevidla, slunce a ošlehal jiný jakýsi mráz než
kolik posledních
jiné ja-
ostatní
smrtelníky. ,
Zabila bys
jej,'
lem v temném tím již
nitru,
jinou jeho
smrt;
tato
tajemnou
pee.
A
její
takto
jí
náhlým svt-
,a
pedjala bys
hlava nese na
máš
sob
právo, chovati se
k estnému píteli, který podal ti rám ve kdy boila se zem pod tebou a svt tvj chvl se a kácel se v základech?'
zlých chvílích, celý
rozbesklo se
zmueném
6o
Pevná, pímá estnost a rozhodná celost, záakkord, na njž byla ladna její bytost, povstal v ní na ráz,, vztyil se z rozpuklé pdy jako hrdé nosné sloupoví, zpodpíral všecko, co se kladní
kolísalo.
Podala editeli ruku jako muži-píteli, oteveni, klam, a on stiskl ji siln, až ji za-
bez zálud a bolela.
A dala dovésti se k oltái a odvésti se od nho poloneživá, k smrti vyerpaná, ale hrdá, vzpímená, s lící zkamenlou, o rtech neprodyšn zaatých, jak dovede zatíti je jj^n pyšné zoufalství, které by spíše zabilo svého nositele, než dovolilo mu, aby jím vzkikl nebo zalkal. Teprve když pijela se svým mužem od krátké snídan, podané jen nejbližším pátelm v hotelu, do svého bytu nov zaízeného, dO' nhož posud nevkroila,, když vešla do' svého nového pokoje, který ji sevel tvrdým zpytavým vzhledem stízlivé cizoty jakoby mrazivým dechem, vystízlivla na ráz ze svého opojení ábelskou hrdostí, pásavší
co
ji
tsn Její
koby
jí
jako
krunýem po
celý
obad
následovalo. jej pedcházelo i po naptí rázem povolilo a ona klesla, janohy podal, na pohovku a zaryvši tvá ;
v prachovou podušku, rozvzlykala se stony, lámajícími její slabé zmuené
Po
a všecko,
nm
keovitými tlo.
jakoby puzena jakýmsi vnuknutím, uzavela se na klí a spustila žaluzie v oknech, vedoucích na, hlunou lízkou ulici. Nesnesitelný byl jí v tu chvíli kalný boulivý vír velkomstský, stíkající svou pnou až do jejího vysokého patra nesnesitelnjší ješt chladný rozchvíli vstala
;
6i
proud svtla, linoucí se do jejího nového s jakousi urážlivou vtíravostí jako svdek jejího vnitního pokoi''ení. ,Pro se mu uhýbám?' prošlo jí otuplým mozkem, bojím se, že poskvrní on mne nebo já jej ?' A rázem znova celá bída její, které si posud neuvdomila pln, vehnala se do ní jako kalná záplava zvíených vod, rvouc všecko, porážejíc všecko, co, zdálo se ješt ped chvílí, stojí pevn, na vždy vztyeno a zakoenno v její bytosti. Jakoby šupiny spadly jí náhle s oí a ona spatila se bídnou, zahanbenou, niemnou nad všecko pomyšlení polokleíc pololežíc sténala na koberci, odpuzujíc od sebe vší silou výsmšn klidný fantom Franka Lamberka, stanuvšího nad ní po prvé po nkolika msících s takovou uritostí. ,Ano, já dokonala dnes jeho dílo, jeho zloin já teprve a dnes. Až do této chvíle byl stále jen pokusem teprve já dnes svým satke4ii promnila jsem jej v cosi dovršeného, neodinitelného. Jsem jeho spoluvinnicí a spoluvinnicí snad o vtší ásti viny.' A po pestávce, o zornicích rozevených ve tmu a uvdomujících si celou propast její hrzy, zakladiiý
domova
,
;
—
;
zachvívajíc se
,A tak
já,
suchým
ohnm
zimniným:
která chtla jsem
uniknouti, sepiala jsem se s
mu
stj co stj
ním novým etzem,
tžším a strašnjším nad všecky ostatní jsem jeho spoluvinnicí. Pojí nás jeden zloin a zažíhá kolem nás jedno peklo, položené trestem na nj.' :
II.
Frank Lamberk pobyl v Berlín jen nco málo které prožil v tupém zmámení smyslv i rozumu, užaslý, vyteštný svým duchovým zrakem
dní,
ve
tmu tak náhle
mu
Bylo sud
a nad
stál
jej
zavalivší.
první dni, jakoby niž
lehlivjšího, náhle
pda, na
níž po-
nedovedl pedstaviti
si
pod ním povolila a
zbortila se
nic spo-
pod jeho nohama a kácela všecko, co, zdálo se vteinou ješt, jest jistota a stálost sama. Klesající otec jakoby strhl s sebou ve svém pádu celou jasnou harmonickou sféru nebeskou, plejiž jakoby byl nesl na svých atlantovských myšlenek, cit, cích; celý starý svt pedstavy hodnot, soud, propracovaný úsilnou prací let a
mu ped
let,
ped Frankem
ležel
dýmný poval
moud mu
v
ssutinách;
oko
i
a
ohoelých trosek a ztžoval dech. O všem
plazil se z
kalný osle-
spíše
byl by pochyboval než o otco\' zkrocené síle, o jeho mravní sebekázni, vyzkoušené a vytíbené ve zkouškách nejtžších; a hle: tyto sloupy byly zvtralé nebo puklé, nebo povolily práv nyní,
kdy bylo jim vyzdvihnouti
mu
nebi
ervánkovému
proti
hoícímu západní-
architrav jeho života v nej-
63
vzdušnou lehkost a vynésti jej ve výsostslavného dovršeného píkladu a
vyšší
nou
ušlechtilost
vzoru.
Myšlenka na otcv pád a píiny jeho p>oseFrankv zmuený mozek ve dne v noci, ry-
dala jíc v
ném umlcovo
nejinak
než
Jasné bylo
mu
od první vteiny, že
viny jedinené, není jest
horené uspchané
rydlo
v desce leptací.
zúastnn
prvkem
byl
enský
útvar,
jako
jí
tuto;
že
spoluvinník
není-li
kde
zde a práv celý
zde svt, jehož
rozumový i mravn-spolelánkem, hercem, spolutvrcem. Karel Lamberk do znané míry nebyl ve svém pádu, a práv v nm, než vnjším ukazatelem utajeného vnitního stavu této mohutné složité skladby, jen symbolickým znakem a písmenem, jež bylo nutno rozluštiti, peísti, vyísti. Otcem padal mu a hynuj mu celý moderní svt mechanistický, celý moderní svt výboj prmyslových i obchodních; bortila se a kácela se celá životná soustava vybudovaná na síle jako podmanitelce hmoty a koistitelce z ní pro vezdejší blahobyt lovkv a k jeho pohodlí. Tyto všecky mocnosti, ovládající a karakterisující moderní civilisaní pokrok, byly Frankovi nejen strjkynmi zahynutí otcova, ale i svdkynmi, vydávajícími svdectví strašlivé pravd, že zahaleným jádrem jeho jsou klam a zrada, podvod a smrt. Není možné, opakoval si neustále v nejrznjších obmnách, aby zdravý, krásný, spravedlivý a istý byl svt, jehož vrní a oddaní služebníci, vyznavai a spolutvrci takto hynou a podléhaNedovedl pedstaviti si pes všecko úsilí, že jí. otec,
celý
jehož
byl
64
jeho pi svých vynikajících ctnostech takto padl, kdyby byl sloužil stejn
by otec osobních
obtav
a
Ráz smrti
vášniv u jiného oltáe jinému božstvu. jest zkušebným kamenem všeho ži-
vota minulého, nejen posledního krátkého jeho údobí: ona podtrhává všecka životná díla velikou
temnou
summovací a vypovídá konenou
arou
hodnotu celého života, všeho jeho úsilí, vší jeho tvorby jedinou A^ášnivou bleskovou zkratkou ortelovou.
Vedle toho ml však chvíle, kdy chápal i spoluWnu svou na žalostném pádu a skonu otcov. Uhádl správn dj, který se odehrál v posledním životném odstavci Karla Lamberka; utušil, že jeho
otec
znechutil
si
své
dílo
proto,
že
neml
nm
nm
pokraovatele v a ddice v je opustil díve, než odvolala jej smrt
a proto že z nho. Zde poíná se spoluvina tvoje, pravil sám k sob, spoluvina syna odpadlého od ideál oteckého urezradivšího
ní a
Ale nový mítal
je.
vnitní hlas
vstával
v
nm
a na-
:
bych vinen, kdybych byl jedzáští nebo z rozmaru; ale já jednal v sebezáchran a po dlouhých a pozorných úvahách a soudech, po bolestných a mnohých zku,
nal
Nikoliv;
ze
šenostech. jsou-li
byl
zlovle,
ze
Rozhodná
jest
jediné
ideály otcovy pravdivé,
to
otázka, jest
byly-li,
odpovídá-li
jim nejvyšší hodnotná skutenost, již on jim pikládal; jsou-li v pravd poslední velké životní klady nebo jen zakuklený klam a podvod. Na tom visí pe má s ním; to jediné mže ji rozhodnout. stále, že není v nich tohoto Já soudím a
vím
6.1
Životného kladu; a
dkazem
toho
jest
a odcizilo se zkoušky nejtžší, kdy domníval se,
že dílo jeho jej
n
se ve
zradilo
mn
a že chvílích a
ztratil
mn
mu
i
to,
v hodi-
že zklamal
své štstí osobní: v tako-
vých práv v nich musí ukázati se vnitní jádro tvé snahy životné, tvé práce životné. Práce opravdu hodnotná v takových chvílích vy-
kupuje z hoe a trudu svého pvodce, zachrauje svého otce duchového; práce opravdová, to jest dílo, to jest tvorba v duchovém smyslu slova; práce pouze hmotná, která nemá vnitního posvcení a vnitní hodnoty, jež jest jediné prostedkem k zisa statkm vnjším, zažívá v takovou chvíli na svého rozkolísaného dlníka celou svou mrtvolnou pustotou a zbyteností a ukáže mu posavadní život jeho jako jedinou strašlivou prohni marnosti lidské. Pohled takového poznání obracívá v kámen; aby mu oklamaný ubožák unikl, vrhává se kamkoli, v každou tmu a smrt ped sebou, do propasti nebo do eky, do alkoholu nebo do blá-
km
ta
,.
Všecko
.
A
jest
konen nyní
lhostejné.'
po pestávce:
,Pro sedlák, který ztratil ve své starob jediného syna a ddice, nikdy si nezoufá? Pro neopouští rodný lán a práci na nm, by neznal rukou, jimž jej pedá? Protože dílo jeho, zdánliv všední a nepatrné, vypluje všecek jeho život, celou jeho bytost, tvoíc její radost i hoe, nadji utrpení; ponvadž jeho dílo jest opravdov tvrí, nesobecké a neosobní pi užitkovosti zdánlivé výluné, a on bezdky cítí se poddaným své tvorby, nejinak než umlec slovesný nebo hudební; a cítí se zodpovdným nejen svému ddici, i
i
F.
.X.
Salda:
Vybrané
spisy. V.
c
66
svému tvrci, který jej stvoil ke své podotvrcem, by v menším okrsku a o slab-
ale
i
b
a také
ších silách a prostedcích.'
V
takových dumách,
pl oišuje
v
duchu
stín
otcv od posledních skvrn, pl pe se s ním o jelio pojetí úkol životných a ospraveduje se ped ním
ze svého jednání, kráel mátožné Frank Lamberk za vozem pohebním. Tžká kola jeho skípla na vlhkém písku jízdné dráhy, zaváté po stranách tlícím listím, vyraženým rudými morovými skvrnami; studená sychravá zima vžírala se v tlo; pust a sirobn nly poloobnažené kostry stromové do kalného vzduchu, z nhož vynoil se obas akanovit nkterý vysoký nestvrný pomník moderní, aby v zase ihned utonul. Knz domodlil se a velmi rychle, díve než nadál se toho Frank, sjela tžká erná rakev kovová, spuštna byvši po hladkém emení obratnýma silnýma rukama zízenc pohebních, do zející jámy. Nahá brutálnost tohoto koneného, hmot-
nm
n n
dje
-vyrazila slzy ze suchých, horesynových. Bezúlevné stkáni, dlouho potlaované, vydralo se mu z hrudi a zacloumalo jím. Jedna a snad nejkrásnjší možnost životmiOŽnost lásky synovské a otecké, možnost ní six)lupráce a tvorby na této svaté roli duchové a ležela ztroskotána ped ním, radostí, jež pináší, zniená na vždy, dopadnuvši práv dna prhledného mihotavého oceánu snu a nicoty, odkud bude již svítiti v jeho mysl jen její fantom lítostn vyítavou krásou vší neodinitelnosti.
stízlivého
sežehlých
oí
—
—
07
mu byl odat úd, bez nhož a dlouhý, dlouhý ješt as po pohbu probouzel se ráno co ráno s muivým vdomím Bylo mu, jakoby
nemohl
žíti,
pímo tlesného zmrzaení a
potupení své bytosti. od hrobu, podpírán jsa starým kostnatým zvtralýni Janem Bezzemkem,
Když odpotácel
stanula
zejm
se posléze
ped ním vysoká štíhlá postava ženská cocottského zevnjšku a rázu, o tvái po-
sádrov nehybné a tun mrtvolné, úzkém zaseknutém nosíku, podivn bezvýrazném, jaksi cele jen úelném, jakoby složeném
divn
canaille,
o malém,
pouze ze dvou trubic nutných k dýchání. Byla doprovázena nevysokým mužíkem italského rázu a olivové pleti o mohutném erném kníru, vzezením typického píživníka a ochránce nevstek nebo falešného hráe z podezelých heren, patrn svého nejnovjšího milence, který poodstoupil stranou, když jeho dáma piblížila se k mladému inženýru, pyodávajíc mu dlouhou úzkou ruku v jemné erné
rukavice a pravíc: „Fanchetta Meyerová, ne
sice legáln, ale ve skutenosti žena vašeho nebožtíka pana otce. Pi-
jmte mou upímnou
soustrast.
I
já ztrácím v ze-
snulém mnoho; proto cítím s vámi." Frank probral se z mrákot svého zoufalství a první pudový pohyb jeho byl štítivý odpor z nabízené pravice a pronášené soustrasti. Ale na ráz šlehla mu hlavou vzpomínka na Šimonku a Kornelii a odsoudila jej bleskovým osvtlením
hrzné skutenosti:
,Máš právo pohrdati jí? Máš vnitní právo, EKDvyšovati se nad tuto nevstku? Pochybuji. Oba jste vrazi; ona vraždila, ale ty jsi vraždil; a ona i
68
dojde asi v den soudu spíše odpuštní než ty. Nebo ona vraždila snad jen ze zvyku, ze emesla, kdežto ty vraždil jsi z nemyslivosti, z povolání, úmysln a úkladn ze samopašné zpupnosti svého zdivoilého srdce a pro jeho rozkošnické opojení." jaA schýliv hlavu jako kajicník pijal ko pokoující, ale zasloužený trest podávanou ruku a pokusil se dokonce, stisknouti ji, aby dal se pak odvésti starým sluhou oteckým ke koáru, který je
nm
oba unášel hlunými tídami bouícího velemsta na Lipskou ulici clo hotelu Frankova. Tupým uchem a bezozvnným srdcem naslouchal mladý inženýr bušícím kladivm a sténajícím
pístm
této
ohromné
dílny tovární,
jak oživovaly
zvukových narážek a nápovdí v jeho obraznosti; co stíkalo z tohoto dunivého píboje, rostoucího z jeho zkušenostních vzpomínek a valícího se na nho jako boue, byly jen blátivé krpje smíze
šené
s
ských.
krví a slzami
milion a milionv obtí
Vidl ped svým duchovým zrakem
lid-
jen roz-
drcená tla a vyssáté mozky, vrhané na dno strašlivé stoupy, kde byly drceny a rozemílány v jakousi ídkou kašovitou hmotu, aby z ní byly vyfukovány jakýmsi zlotile hravým démonem do vzduchu jako teplé a pestré duhové bubliny mýdpeludy slávy a cti, kejklíský klam prolové radných illusí a chimér za nimiž hnaly se, pro
—
—
nž
pedbíhaly se, porážely se a pobíjely se v pokoujícím zápolení tisíce a tisíce jiných pošetilc a marnivc. ,Ne, nepjdu touto cestou,' mumlal k sob mladý muž, ,jest zbrocena krví obtí i strjc a tvrc svých a vede k zahynutí.' Všecky zrychlené i
69
dopravní prostedky moderní vozí po ní jen Smrt, to proto, že všecek pokrok hmotný, pokud není dán pímo do služeb božích a nezakládá pímo a království božího na zemi, upevuje jen áblovou nad dušemi. vládu moderní stává se modloslužebnou a dábloslužebnou od chvíle, kdy
vdom
Vda
lovku
dává do rukou
síly,
jichž
nedovede on
pro svou mravní mdlobu, slabost a nevysplost; od chvíle, kdy uvádí jej pímo v posvládnouti
zneužívati jich; kdy hje dalekonosná, rychlopalná dla, staví pevnostní pancéové lodi, vymýšlí nejstrašnjší taskaviny, sváí vražedné jedy, a všecko to klade jako žertovné a zábavné
kušení,
hraky ped pochybné nevysplé svdomí
Vda, ných
lidské.
která stupuje úinnost a psobivost hmot-
pírodních, ale nezbrojí a nezoceluje zálidské ve vyšší mravní dokonalost a spolehlivost, jež by vylouila veškeré zneužívání, zakládá pímo íši áblovu na zemi a porobuje lovka pod jeho vládu. Jest nejdsivjší danajský dar, jímž bylo kdy pokoušeno lidstvo, a tisíce poestných prostoduchých vdc, kteí blouzní na katedrách ped svými posluchai o lascience pour la science, netuší ve své dtinné krátkozrakosti, že heslo jejich te se v pravd la sciensil
rove duše
ce pour le diable.'
Vz šil
ret
jej
z
ped
stanul
hotelem Frankovým a vyru-
horených dum,
úsmškem
z
které
bezdného
šedivých dtí katedrových.
i
v
hoi kivily mu
illusionismu
starých
Vystoupil s Bezzemkem a. vešli do najatého pokoje Frankova, který zastudil svou nezabydlenou pustotou, zastrašil svou cizotou pímo jevištní, jež jako by k tob pravila: jsi herecký stín jako
jako všichni ostatní, kolik jich mé stny.
jiní,
již
zachytily,
ale nezadržely
Všecka hrza, všecka lítost, již procítil ped hodinou mladý muž pod širým kalným nebem hbinyní znova, když vešel tovním, zjitila se v mezi jeho tyi stny vzeské, které zajisté jen ze smyslu pro ironii byly tapetovány a pokryty obrazy a zrcadly.
nm
Mladý muž rozvzlykav se náhle, vrhl se na svého staeckého prvodce, objímaje ji ke-
hru
ovit rameny: „Jste nyní jediný
mj
pítel v tomto cizím stu-
deném velkomst a musíte
dovoliti
již,
abych vyi, abych
plakal se na vašich prsou; musíte dovoliti
ohál se na vašem tle: hrouda nié rodné zem."
A
jste
mn
tiskna žilnaté taslavé ruce
zde tolik jako
starcovy,
objí-
maje jeho starou povolující kostru, vzpomnl si náhlým vnuknutím na povsti o jakémsi velikém, podryvném utrpení, které, jak zaslechl povrchn v Praze v dom oteckém nedlouho ped odjezdem jeho do ciziny, potkalo prý starého sluhu. A jednota vší bídy životné, vší siroby životné, která pobratuje a spízuje všecky lidi, alespo na cbvQi,
díve než vyrovná
je
koneným vyrovnáním
smrt,
Frankovým i starcovým a zpsobila, že zachvli se oba zárove pod vlnou téhož vtru zásvtného a sklonili se nízko protekla v tu vteinu srdcem
71
k sob až v šplestný dotyk, jako dvé metlicových stvol sousedných na témže drnu náhrobném. Když vyvinuli se posléze sobe z objetí, zazvonil mladý muž, kázal donésti aje, pistavil dv kesla ke krbu, usedl v jedno z nich a vztáhnuv ruce smrem k pustému nezažehnutému ohništi, vyzval starce, aby složil se v druhé: ,Posadte
se,
prosím, také; popijeme spolu
a-
povsti zmaených život v cizím studeném u dohaslého nebo nezažehnutého krbu, jako doma u nás na vsi šastnjší krajané sesedají se v zim kolem žhavé pece, ošlehující jejich zdravé tváe svými brunátnými plameny, a povídají si povídky a pohádky své blaživé víry. Bude to naše tryzna za mrtvého otce." Po nedlouhé dob, po nkolika laskavých otázkách Frankových, z nichž vyetl staec opravdovou úast a opravdovou lásku, rozhovoil se Jan Bezzemek, o jehož osudech životných nevdl do nedávná mladý muž skoro nic. Nyní teprve porozuml, že staec byl spolužákem a druhem otcovým z dtství, že rod jeho sedl v téže vsi, kde žil a umíral rod otcv i Frankv, že již pedkové Bezzemkovi byli pl sluhy, pl dvrníky pedchozích pán na rodném velkostatku Frankov v Podkrkonoší, pronajatém nyní židovskému ná-
je
budeme vyprávti
a
si
mst
jemci.
Staec vykládal mírným stejnotvárn melodichlasem, v nmž jakoby roztálo a z nhož jakoby zasmálo se obas stíbrným timbrem nco z pohaslé záe jeho vybledlých ekankových zrak,
kým
Frankových, pokud se pamatoval nebo o nich slýchal; tak zvláité
o pedcích a píbuzných
na
n
72
ddu a jeho strýci, Kašparu Lamberkovi, vysokém dstojníku štábním, který v padesátém roce svého vku zavrhl opojný šum vídeské spolenosti, odmítl svody blízké neobyejné kariéry se za živa na vsi, jak znl \ ojenské, aby zahrabal alespo písný odsudek otce Frankova o jeho brao jeho
trovi.
pomatený nebo správnji: tžce nera cítil se neschopným k namáhavé služb vojenské," prohodil Frank ke starci, rozhovoivšímu se o této podivínské postav; takové dojmy zanechal alespo v jeho mysli obraz strýce, ,,Byl asi
vov
ped kdy
chorý
desíti lety
pane;
„Nikoliv, s
zvnlého,
mu
jak
jej
kreslil
n-
otec.
nesoudím
úsmvem vzpomínkov
tak,"
odpovdl
posvceným mudec, opravdo-
dojat>TTi
a
myslím, že byl to a rozhodn velký dobrodinec našeho kraje. Vykonal více dobrodiní než kterýkoli pán v naší krajin ix> celý vk. Není u nás pamtníka podobné štdrosti a laskavé lidumilnosti. Jak ten uml pomáhati Tajn, aby nikdo nezvdl, a jemzárove, neurážeje, neponižuje svým darem obdarovaného. U nho opravdu pravice nevdla, co iní levice. U nás tkalcm nevedlo se nikdy tak dobe jako ta léta, kdy pan plukovník sídlil v zámeku estínském." A po pestávce, proísnuv si rukou bílou hustou bradu: starý sluha;
vý
,,
mudec
!
n
,,A jak zvelebil naši krajinu
!
Zahradnictví, št-
paství, ovocnictví, velaství rozuml jako nikdo druhý a všude piskoil radou a všude ruku piložiL Sedlákm sám stromky vysazoval, sám rou-
!
73
sám zranné stromy
léil, sám pesazoval; druhy ovoce, o kterých se našim lidem ani nesnilo, zavedl a udomácnil u nás. Již nyní jest vidti všude jeho požehnanou památku; není široko daleko místa, které by mlo tolik krásného stromoví, štpného i planého, kolik naše obec a nkolik v nejbližším sousedství, které pojal do své f)ée. Za padesát let, až všecko vzroste a rozkošatí se, bude náš kout jediný park bez izdí a plot, rozkvetlý a rozezpívaný ostrov a stínu prosted holých lad a plání okolních." ,,A jaký byl moudrý a spravedlivý Sedláci na míli z okolí docházeli k nmu o radu v rodinných vcech; a nebylo nikoho, komu by byl nezachránil ze statku i duše nejvíce, kolik se jen za-
boval,
ušlechtilé
vn
!
i
dalo. Kolik rozvrácených rodin ozdravil Kolik zpustlík napravil, a všecko dobrým laskavým slovem a píkladem, hlavn píkladem; žil zvnlý pan plukovník jako svtec, skromn jako mnich, spokojený stravou, kterou si sám upravil. Již pohled jeho vzpružoval nalomeného lovka; linula se z nho zvláštní záe, která se rozlévala zrovna po tob zhrouceném a poraženém, jako svtlo slunené rozbeskuje se z jara po pustém ješt zoraništi, a zdála se zvonit jako skivan do modrého božího vzduchu: Vzhru! Oi vzhru, hlavu vzhru Srdce i duši vzhru Teba vztyit se v celé své velkosti, v celé své dstojnosti, abys perostl zlo a utrpení! Pelett, peskoit jest teba. Vzmužit se a nad svou hlavu vyskoit Chtít, chtít a zase chtít ... Ze stisku jeho ruky jaká to vycházela obí síla a vnikala pímo v tebe. Tu jsi cítil, že krev jeho tryská mu do ruky pí-
chrániti
!
!
!
74
mo
pelévá v tebe odtamtud se svým teplem všechnu jeho jistotu, všechnu jeho víru. Byli lidé, které stisk jeho ruky probudil k životu, lidé odsouzení již k smrti a propadlí jejím stínm ty rozehál ješt, i v tch rozdmychal a ledm; ze srdce a
i
ješt jiskru boží." „Nevím, pane, jaký byl voják, ale bez odporu byl znamenitý knz, by bez posvcení, celý rytí a celý sluha boží. Jednou, nedlouho po té, když se k nám pesídlil z Vídn, ekl mn: Pravý šlechtic jest ten, kdo dává, ne ten, kdo bére; kdo slouží jiným, ne kdo dává si sloužiti jinými; kdo osvobozuje duše a vrací je jim samým, ne kdo jich ujamuje a odvrací od jejich prazdroje.
A
jindy:
není jiné
pes
cesty
k Bohu než pes jeho
pes
tvorbu duší; jen a jest jim nápomocen v jejich díle životném, v tom, jak poznati Boha v sob a pipodobniti se mu, slouží mu v duchu a v pravd. Jen tvrce jest opravdu šlechtic a nikdo jiný; a první a základný tvrce na této zemi jest sedlák, nebo za zlo, za ponížení, za pokoení, za útisk dával vždycky dobro, tvorbu, chletvory,
ší.
dílo,
kdo prospívá jeho
ten,
ba,
než
tvorm
tom spolené veliké matce naza ránu pluhem a rydlem dává smích zrnatého klasu. Každý tvrce jest pe-
podoben Zemi,
zlatý
než
jsa v
která
po svaté matce, zemi, tvrce: v potu tváe, v strázni a nevdku vytváí chléb tlesný, podobenství a podmínku chleba duchového." konatel zla a
sedlák jest
první a hlavní
„A nezapomenu nikdy, pane, toho, co pronesl o poslední naší setkané, nedlouho ped svou smrtí, když vrátil jsem se na chvilku ke svým do rodné
75
obce ze svých nekonených toulek svtem. Spatil jsem jej ve školce, kterou založil, se zahradnickým nožem v ruce, jak, piclouje si zrak proti prvnímu bylo to v beznu, bodavému slunci jarnímu všecko bylo posud lysé, jen první traviky vyrážely jako zelená roztálá voda ledová a snhová mezi starými narezlými loskými stvoly metlinýpehlíží tenké stromeky ovocné, splétající mi posud nuzn nkolik chatrných proutk v první nábh k chudé korunce. Zdvihl zrak od práce vidím posud jeho pokojné, veliké, modré oi, ja-
—
—
—
koby božstva lesního nebo vodního, jak stanuly na mn, vracejíce se práv z jakýchsi dlouhých tratí
vnitních, a prostouply
konen,
podal
mn
mne
pravici
nejinak než slun-
—
a poznav mne a pronesl se svým
mlhu
ce prostupuje vzduch nebo
nevýslovn teskným úsmvem, který byl spíše ve spádu jeho hlasu než v hmotném pohybu jeho rt: Vítejte
I
Kdy
nasytíte se
konen
toho nepokoje,
vámi a štve vás ze zem do zem? Kdy dosytíte se hmoty, jíž nemže zpracovati a pekonati duše a jejímž návalem chátrá a krsá duch?
jenž zmítá
Kdy dáte jim toho, bez eho nemže nic ve vesmíru rsti, ani sám Bh: vnitního pokoje a soustední? Co
co štvete tak vášniv a zasletak halasn ítíte se píkop nepíkop, voda nevoda, plot neplot? Nevíteopravdu, že vaše koist ped vámi prchající liž jest práv vaše vlastní smrt, a že zemete ve chvíkdy se jí dotknete svým tesákem? Co plátno, li, by jsi celý svt získal, když na duši své újmy
pen ped
jest,
sebou, za
ím
béeš?" „Myslím, že mnoho
z
toho,
co
pravil
mn
i
7^
jiným, zapsal do svých papír, které odkázal va-
zvnlému
Vídal jsem dlouho do trupu jei stín ho, schýleného nad psací stl; a pamatuji se, že váš nebožtík pan otec odvážel si opravdu po pohbu do msta vedle knih i veliké fascikly pamtí a zápisk pán plukovníkových." ,, Pochybuji však, že jich etl," namítnul Frank; ,, neml k tomu asi asu," dodal po pestávce ne bez trpkosti: vzpomnl si, jak i na mnohý list své-
šemu
nyní
otci.
noci svtlo v oknech jeho pokoje,
ho syna, v nmž se mu svoval s nejmuivjšími boji a pochybami svého nitra, v nmž ekal od
nho
osvobodivé slovo, roztínající tmu jako
me
bleskový, odpovídal tak, že bylo patrné, jak nedo-
—
etl listu ani do konce tak cele žil jen svým technickým podnikm, tak cele byl zajat svou prací, jež byla mu bohem jediným a výluným. Zde se modlil, zde vzýval, zde vzdával se své osobnosti,
zde byl ochoten obtovati
i
jako
Abraham
jediné-
ho syna svého. ,,A jak
správn vidl do všeho, jak pravdiv
pedpovdl
všecko, co pišlo," pokraoval po chvíli
staec, jehož tvá na ráz propadla se v hluboké stíny. ,,Jak vstil mou dnešní bídu, mé starobn opuštní, mou dnešní sirobu bez dítte, ktezatlailo unavené, zlomené oi ré by Jak správn dokazoval, že Víde bude Petrovi,
mn
mn mn
!
synu mému, neštstím a zahynutím Jak naléhav radil, abych mu nedovolil jíti tam za bludikou zisku a blahobytu! Kolikráte opakoval mn, že rodná pda jest první a poslední vychovatelka lovkova, zhmotnlý hlas boží, zkamenlý zákon a pedpis, který oživuje v každou chvíli a sám za !
ruku ujímá a vede
lovka! Rsti
mžeš jen tam, kde jsi se zem mžeš píti síly, jichž jest
a tvoiti, íká-
rodné ti k tomu potebí. Všude jinde jen píživniíš a klameš bezdky sebe jiné; všude jinde sbíráš jen odpadky s cizích stol a dojídáš i dopíjíš se z cizích zvtralých rmua kal u dna ssedlých jen dímoty, opilství a smrti. Ale lovk a zvlášt našinec, pokraoval, jest podivný pošetilec, nejžalnjší stvoení pod sluncem: radji volí býti v cizin otrokem, než doma vlastníkem a množitelem; radji podlkuje, kramajiné po cizím než by rostl, vládl í, pelstívá sebe Svtem smí beztrestn nedlouho tvoil svém. a po tkati jen opravdu silný duch a jen proto, aby rozumem zmil a uvdomil si podvdomou pudovou moudrost a krásu lásky domovinné; ale slaboch ztrácí se pi tom sob i Bohu svému a utone jako písek v oceán. A ml pravdu, ml pravdu," dodal staec, neovládaje již svého pohnutí a val,
zrodil; jen z
i
t
i
i
zalévaje se slzami.
Když
utišil se
dosti všední
ponkud, vypravoval pak strun
píbh
zahynutí svého syna Petra, mla-
díka prostedn jen nadaného, slabé vle a né obraznosti, jenž zpetrhal všecky koeny,
ješit-
vížící
k rodin, uvolnil i tu slabou tradici, která spíná v Cechách pítomnost s minulostí, odpoutal se jako vzdlaný proletá kosmopolitní od každého jasného a uritého úkolu v národním jej
k rodné
líše
i
nm
díle. Ztlesnil se v v mnohém typický mravní osud úpadkového kídla generace z let devadesátých, jenž vyhranil se v tomto pípad v hrany
78
zvlášt ostré. Odchován jsa materialisto-anarchickou literaturou pekladovou, jak byla vrhána málo pouenými a nezodpovdnými pekladateli v letech devadesátých v massy studentstva a polovzdlaného dlnictva, záhy pro otce, rodinu, rod, kraj zemi jen pošklebek jako pro nco, co i rodnou
ml
bylo nepokrokové a zatemnlé až do smšnosti a co bylo tedy nutno nejprve pekonati, to jest v tom-
pípad
ást svého poslání naást druhou, kterou vidl v tom, osvítiti tyto ubohé zaostalce tvorbou vlastní, ímž rozuml slepování ohlas a ozvn rzných to
plnil
poplvati;
rozhodn
pojobožstev
i
tuto
lépe než
Ižibožstev moderních, jak poznal
je
péle-mle ze své povrchní etby, Stirnera jako Wildea a Przybyszewského jako Hartlebena, v rzné traktáty, úvahy, rozpravy a dialogy, jež podepisoval jako autor. Tato druhá složka jeho misse, jak se vyjadoval, znudila jej záhy, snad proto, že nebudila nikde pKDzornosti než u nkolika jepic asopiseckých, posestených touže nákazou morovou, a mladý Bezzemek ustranil se do Vídn, schýlit svou unavenou nepochopenou hlavu nad redakní stolek kteréhosi sociáln-demokratického listu
esky
psaného,
steší obdobného listu
který
zamnil brzy
nmecky
pítištného. Ale brzy za
mu
všecka innost novináská i každá práce jiná bez rozdílu; vystoupil z redakce a potloukal se, zoufalý troseník svého pustého znudného nitra, ve dne po sadech a v noci po hernách a noních kavárnách vídeských, žmole v zahndlých prstech vyhaslý smotek doutníkový a sleduje tupým kalným zrakem pitvornou posunzprotivila se
vn
inu pedráždné
neesti, roztanené
ped ním
ja-
ko ínské jest
stíny
na pozadí napiatého plátna. ,To
jediné divadlo životní,'
povídá
mému
illusionismu
Vyhoel
duševnímu
ekl
kdysi,
pesvdení
vesmírné nicotnosti.' již celý a nebylo v
nm
které odo jevovém ,
již
jiných
známek životných než tato znudná zvdavost marné a prázdné hry stínové, poslední adivý oharek jeho dohoelých sil duševních. Pvodní svj ni-
ivý
radikalism, kterým vrhal se kdysi, na poátku své dráhy, na svt objektivných hodnot národn-
spoleenských, obracel nyní proti sob jako žahadlo zoufalého škorpiona, obklopeného zmarem. Setkal-li se s nkým z nkdejších svých drunovináských nebo literárních na potulkách denních nebo noních, rozblábolil se ješt o ohromných dílech, která prý již má nartnuta, ano víc: skoro úpln vytvoena. Pak blouzníval, uplivuje ped sebe na podlahu nebo na cestu a pošklebuje se všemu posud vytištnému v eském písemnictví jednoslovn, pvonvadž delšího a obšírnjšího odmítnutí nebylo to ani hodno, o jakési filosofické skladb ,,Svt jako odmocnina nicoty", básni metafysické vtší než Zarathustra, rozumíš," jež zabije prý všecko svým ,,geniálným cynismem", nebo nartával ped posluchaem, otuplým nikotinem a alkoholem, plán symbolické sbírky veršové Prostitut srdce a asketa mozku", z níž ovšem nespatil nikdo ani ádky. Kteréhosi kalného jitra podzimního obsil se, cele zbídaelý a zubožený, usmýkaná plihá a zvetšelá onuce lidská, na záchodku kavárním, napsav prve kidou na jeho dvée oplzlý vtip: Pozor! Vesmírový exkrement o nesmrtelné
h
,,
,,
dusil
8o
V
plái dokonil staec vypravování o pohbu svého nešastného syna, vykoenného z pdy domácí a zmaeného tím v cizin, a vyal pak z náprsní kapsy poslední podobiznu neblahého Petra Bezzemka, aby ji podal mladému inženýrovi. Frank Lamberk spatil ped sebou hlavu mladíka patrn neduživého, ale
zejm
také
neobyejn
zpustlého;
kolem rt, pokrytých ídkým svtlým knírkem, plazil se zvláštn odporný úsmv laciné, nezvážené a nevykoupené zhrdy a malá oka, zapadlá hluboko pod oboím v drách jakoby nebozezem navrtaných, svtélkovala otravným bahenním plaménkem. S lehkým povzdechem vrátil ji po chvíli Lamberk sluhovi oteckému, stisknuv mu pi tom úast-
n
pravici.
pane, jest," pokraoval po rozvzlykav se znova, ,,že zbylo dít, po nmž marn pátrám, synek, jehož
,,Ale nejstrašnjší, chvíli starý sluha,
nm
po chtl bych vychovati a zachrániti od bídy hmotné mravné ... a protepliti si také tím svou studenou, žel, tak studenou starobu," dodal, zachvívaje se opravdu mrazem. Nevíte, pane, jaká hrza jest sirobné stáí mn, lovku rodinnému, který toužil celý život jen po lánu rodné pdy a po rodin, pro niž mohl by pracovati, a kterému bylo všecko to odepeno jehož minul úpln jeho tichý sen skrovného štstí." ,,Jeho synkovi jde nyní na sedmý rok. Oženil se totiž neoženil se," opravil se staec, jenž mystradin, jako syn jeho žil netradin, ,,žil se lil švadlenou vídeskou léta v spolené domácnosti, aniž ji pojal za manželku; bylo to, jak ekl, proti jeho zásadám a bránil se každému satku jai
,,
.
.
.
.
.
.
mn
8i
ko ábel prahu chrámovému; ale k otectví toho dítte piznal se mné nkolikráte ústn a uznal písemn v list, jejž mi zaslal nkolik dní je ped smrtí. S ix)átku, po jeho pohbu, bylo okolnostmi znemožnno, abych si vyžádal dítte tenkrát práv nebožtík a vychovával je u sebe pán strojil se na svj poslední podnik pobyt v cihlásil odtud z Berzin; pozdji, když jsem se o staec zaváhal chvíli v rozlína, odmítla mne má pacích, jak oznaiti tu, která byla ženou jeho syna jen ve skutenosti a ne po ádu právním, a vyvinul se pak náhle z nesnází tímto opisem ta, která mla býti mou snachou, výsmchem a opovržením. Nevdla prý o hochovi, nestarala prý se o dít, které bylo živým svdectvím její hanby, zpítomnlou pipomínkou na muže-niemu, jenž ji okradl o nejlepší její léta, o její krásu i mládí; nechtla je znáti ... a nejmén nyní, kdy provdala se konen za muže, jenž prý jí vyvažuje všecky minulé kivdy, zpsobené jí neblahým osudem; o dít jevila prý zájem kterási bezdtná rodina ze odesousední ulice jejího pedešlého bydlišt, i
mn
.
.
.
i
n
—
—
i
vzdala prý je
tmto
lidem, jež zdráhala se
novati, a tím byla prý
ena;
mi jme-
pro ni celá historie skon-
svt
aby starala se o pankarta, který bez toho prý poddil po otci všecko jeho lotrovství a pravdpodobn prý by na ní dovršil, co otci jen na pl se zdailo pravdIX)dobn by ji prý domuil ... A tak žije mj vnuk," konil Jan Bezzemek a slzy zachrastily v jeho svadlém hrdle a plá rozcloumal jeho staeckou hru, „nkde ve \^'dni, patrn v pokoení a utrpení, zanedbáván asi na tle i na duchu, uránení prý na
proto,
—
F.
X. Salda: Vybrané
spisy.
V.
G
82
žen asi a možná ný neví o
již
nm
dd
zkažen; a jeho starý bezmoca
nemže pispti mu ku
po-
moci! Nemáte tuchy, pane, co všechno dal bych za to, kdybych mohl spatiti konen toto dít, pohledti mu posléze v jeho zrak pedasn asi zasmušený a zvážnlý; jak rád zaplakal i rozesmál bych se by jen den ped svou smrtí nad ním, poslední churavou ratolístkou našeho rodu, zápasící
s
mrazem
cizího kraje.
chtl bych zavít „Utište
se,
oi
V chudém
stínu jejím
na vky!"
utište
se,"
pravil
Frank, vstávaje
z
kesla a zakonuje rozumím vám, chápu hu, abych vám nalezl \'ás chápu," dodal po
takto tuto tryznu za mrtvé,
,,
vás a
a vyprovázeje
dveí;
jej
ze
a
uiním
vrátil
všecko, co mo-
vašeho vnuka. Jak
chvilce tiskna ruce starcovy ,,
vždy
i
já
jsem
sirý
a siejší snad než vy; ano, dvakráte sirý: jednak
bez otce, bez sestry, která ztratila se jež se
mn
vyhýbá a
již
mn
v cizin,
veštval jsem snad ve zhou-
jednak proto, že jsem se provinil tžce na žibližních. Jsem vinník, jsem zloinec; a což býti zloinec není nejstrašnjší osamocenost na svt, nejdsivjší siroba, pouš, v niž jsi vyobcován a kde není ti spoleníka ani spolenice mimo vzpomínku na zlo, jež se zrodilo z tebe?" bu,
vot
Sotva zavely se dvee za starým sluhou oteckým, rozchodil se Frank Lamberk ve vášnivém nepokoji po komnat. Tisíce myšlenek kižovalo se
mu
si
z
hlavou; byl vzrušen, opakuje
si
všecko, co
od Jana Bezzemka o svém strýci, dokresluje nápovdí a vzpomínek starcových jeho vyso-
slyšel
83
duchové slinou postavu, hoící ve zbrojné let po té, kdy zapadla do tmy, rytíe a mnicha v jedné osob. ,Jaký den thotný djem smyslem, tento kalný mrazný den podzimní v cizím nehostinném velkomst! Jaké záhady, jaké otázky položil pede mne jako poetní úkoly ped nevdomé dít! Nebyl tedy strýc Kašpar kou,
kráse ješt tolik
i
Lamberk ný
jev pathologický,
šílenec,
nemocný
neurasthenik, zakukle-
prchající své nemoci, jak jej
mj
otec, nýbrž naopak: a pouený, jenž pekonal a od sebe odvrhl všecku marnivost lidskou, jenž žil ve skutenosti a pravd plný krásný život duchový, daleko mimo illuse, klamy, podvody, jež rodí a strojí smyslová pKD vrchnost; duch vnitn osvobozený, král své vnitní íše, vladaící syn boží, správce jeho údlu v tomto život a na této zemi; ne loutka náhodných klam, ne nevolník vášní, nýbrž spolupracovník boží a pipravovatel cesty království jeho. A jak prorocky výstražný i píkladný jest pípad jeho! Jak mnohem správnji i jasnji vidl v ustrojení duše lamberkovské než zvnlý otec, který odpykal si svj omyl smrtí tak strašlivou, koncem tak bídným; jenž dlouho zdánliv v život všecko vyhrával, aby v rozhodnou všecko Jak správn vichvíli ztratil více než dl, že duše Lamberkovská a snad každá duše lidská má jedinou matku a vychovatelku od zrození do smrti, svatou rodnou Zemi, od níž nesmí vzdálili se na delší dobu beztrestn, od níž nesmí odpadnouti dokonce, aby nezahynula; pro jejíž zrak, jx)musí cviiti si a jemniti si stále sluch pomásti zblouditi a nechce-li zornost pezvd,
pojímal a líil jeho bratr, kdosi ozdravlý
—
!
e
i
i
a
84
se v
sob
samé. Znal on opravdu duši Lamberkovjejí pratyp a pravzor, a po-
skou, byl asi nejistší
chopil proto, eho teba tomuto propastnému víru temných, záhadných, vášnivých a svárlivých sil, tomuto magnetickému výboji, vrženému vlí boží na tuto zemi, tomuto kalnému posud kvasu, ure-
nému, aby zabydlil, až se uistí, nkterou hvzdu, k vykoupení a posvcení, k ospravedlnní a napl-
nní úkolu obrátiti
ji
jeho;
ím mže
zlomiti svou kletbu a
v požehnání.'
Vybouené
mladého muže byly tak moc-
city
né, že nutkaly jej
bezdky ke
snaze,
vyrovnati a
pohybem tlesným; uchopil klobouk, pehodil pláš pes ramena a vybhl na ulici, chtje dochoditi se rovnováhy a klidu by ásteného. vyvážiti je
Ale pohled na
cizí
tváe, pežvykující dležitostn
vlastní malichernost,
na
mu
se
lidi
zaujaté
zájmy úpln
vteinou, která práv uprchlá, oblouzené nejsurovjšími klamy a bludy, všecek hluchý shon a marný ryk tohoto syrového velemsta, tak odporného mu v celé jeho podstat, sevel jej záhy kalným ledem jakési nevýslovné ošklivosti a stízlivé nudy. ,Dom, doml' vstávalo v jeho svaté duchové jaro melodií vteinu od vteiny rozhodnjší a rozhodnjší, útonjší a útonjší, která vpíjela v sebe všecky ostatní hlasy jeho vybouené osvobozené bytosti, rozkyplé jako beznová eka. cizími,
ženoucí
za
nm
dom
,Dom, a co nejdíve, ihned; zde jsi cijim stejn jako oni tob; zde zezáhadoval a komplikoval by se ti jen zmatek tvj stejn, jako bys množil zmatek jejich, kdybys chtl opravdu pracovati s nimi a ne jen hráti si nebo požívati. zí
8S
Dom
a k dílu
n, nebo se a
stupuje
a rozpadá
!
K
dílu
na
sob
i
na rodném ladopluje
obojí úkol jde zde ruku v ruce, se,
kdežto všude jinde rozchází se
Že
jsi
to pochopil, jest veliký dar dnešní tryzny za mrtvé, jest milost, jíž nadali té tví mrtví; nezapome nikdy tohoto dne a vnuj
mu
se.
vždycky kult
V
i
ritus nejslavnjší, jichž jsi scho-
jsi své lamberkovské poskonilo se tvé bloudní pouští; v tuto chvíli vstoupil jsi v zemi svých otc, nalezl jsi svou vlast a tím sebe.' Podivn radostno a pokojn zárove bylo mu, když vstupoval do svého hotelu; neklid muivší jej léta a léta, stupovavší se poslední msíce v roztkanost skoro již šílenou, byl sat s nho jako kouzlem. Bytost jeho byla sjednocena a zárove zesílila, jakoby míza, o níž neml potuchy, tryskala a tryskala stálým vytrvalým paprskem v její pe. Ped hodinou nebyl by nadál se, že tolik skrytých a tak mocných zdroj jest v jeho bytosti; otevely se nyní tam, kde, soudil ješt voera, byly jen neplodné zdupané úhory. Nyní šumly a vely, zvlnny byvše dotykem perutí andla záhrobného, kterému by pohan ekl snad genius rodový, ale jehož Frank vidl v tu chvíli a odtud již stále svatým mediem své dtinné víry jako svého andla stráž-
pen.
tuto chvíli nalezl
slání; v tuto chvíli
ného.
Druhého dne dopoledne, kdy Jan Bezzemek již zavazadla k odjezdu, byl pekvapen Frank Lamberk návštvou starého uhlazeného
skládal
pána o barvených licoasech a tvái
peist
vyho-
85
lene ve zvláštní
pedstavil jako
vanatou bezdachost,
dvrník
jenž
se nlú
otcv, rechtsanwalí Frauen-
ním mladý muž byl uzavel v pokoji a vyzval jej, aby se posadil, vykládal obšírn ddický problém mladého pana Laniberka, jak se vyjádil, usmáv se spokojen tomuto výrazu jako jedin prý vystihujícímu situaci ponkud zmotanou a zkalenou, k jejímuž vyjasnní bude prý teba vzájemné dobré vle všech tí ddic, v nž poítal krom Fanchetty Meierové ob dti veleváženého pítele svého, Franka a Michaelu. Výsledkem dlouhých odborných výklad, vedených hned chrivým, hned drnivým orgánem hort.
Když
se
s
berlínského rechtsanwalta, dovolávajícího se
obas
jakýchsi paragraf nebo glossujících je cizímu ne-
zasvcenci, bylo, že Karel Lamberk zstavil testament, rozumí se ádný a pravoplatný již proto, že pi jeho sestavování est fungovati rechtsanwalt Frauenhort, a že tímto testamentem dostalo se sice slen Michaele Lamberkové jmní hotového, uloženého z ásti ve vkladech bankovních, z ásti v cenných papírech hodnoty nekolísavé, avšak Frankovi jen stateku, jehož jméno Frauenhortova nedovedla zachovati a jehož i vyslovení psobilo mu nesnáze, takže musil nahlédnouti do svých papír, aby byl vždy korektní muž zákona práv této zavilosti: stateku Cestína v Cechách. A referát muže venkoncem bohabojného, dávajícího císai, což císaovo, a bohu, což božího, a vbec kesansky mírumilovného, vybíhal ve ve-
ml
pam
lou pímluvu,
aby Frank Lamberk rozpomnl se
dluhuje svému roditeli a nepokládal se nikterak zteneným, snad zdá se to na první
na úctu,
již
a
pohled; druhý a pozornjší pohled a ne-li druhý, lož ješt tetí a nejpozorn.^jší, pesvdují jej, že
tomu tak není nebo není prý alespo v té míe, jak by se na první pohled mohlo zdáti; aby tedy Frank Lamberk nebral v odpor poslední poízení otcovo
—
což prý bylo
úspšn
málo
by
pravdpodobn
velmi
sdlával rechtsanvvalt Frauenhort a k soudnímu projednávání pozstalosti aby zmocnil za sebe téhož výteného Frauenhorta, nad nhož není prý v Berlín lepšího odborjiž
—
proto, že je
níka a který obslouží jej výjimen levn ze starých sympatií k nebožtíku svému veleváženému píteli,
jehož konec byl
ovšem ponkud zakalen
roz-
lady domácími, které žel nejsou dnes výjimkou ve
svt zejm kolejí
vyšinutém ze starých vyzkoušených
ddovských.
Zákoník domluvil a sklonil stoudn po této všeobecné moralistní úvaze o úpadku spolenosti moderní zrak k zemi a rozhodl se pak, pibíti jej pevn, alespo na minutu, než mine první výbuch rozhoení a odporu poškozeného, jejž oekával bez prodlení, na své boty ku podivu obšírné pi jeho podprostední drobné postav. Naslouchal již pul minuty, ale bouka nepicházela; i puzen zvdavostí, osmlil se a povznesl svou rozbedlou, vana tou a lalonatou hlavu. Ale jaký byl úžas jeho, když spatil chýliti se nad sebe svtlou tvá mladého muže, skoro vytrženou pemírou vnitní radosti, a ruce jeho hledati k stisku jeho dlan, semknuté zatím pro vypotený efekt rozšafné bodrosti nad tžkým etzem na bílé pikové vest. „Všecko, co chcete a eho si žádáte, pane Frauenhorte! Nikdy nebudu bráti v odpor posled-
88
ní
vli mého otce;
mátka.
A
to,
že
práv rodným
svatá jako jeho pa-
v rozhodnou chvíli
statkem, prokazuje
neznám v tuto hu dosti dkovati niž
jasn,
cítím to
mn
jest
mne obdaroval chvíli
mu
mn
službu,
nad
vtší a vzácnjší. Nemo-
za jeho
rozhodnutí,
které,
prozetelnostné."
bylo
„Ale nezapomínejte, pane inženýre," vybleptl advokát, úžasem úpln z míry piv-edený a vzpamatovavší se, až když neopatrné slovo vyskoilo z úst, ,,že statek jest skoro do polovice obtížen hypotékami."
„Tím lépe, pane Frauenhorte; nebudu alespo parádním hospodáem sváteným, nýbrž doopravdy i všední den; budu bojovati s dluhy a zdolám je, doufám, záhy."
Vaky podoní,
podbradkové na tvái berlínského advokáta zachvly se, jakoby vjela do nich mlunná jiskra, a oi div nevystoupily z hlalícní
i
ei
neslyšel vru posud, tevy úžasem. Takové bas byl nejlepší odborník berlínský o ticetileté praksi a tebas slul Wedekind Frauenhort.
Pak uvdomiv si, eho jest dlužen své vážsvému prospchu, ovládl se a pokusil se
nosti
i
o jakousi starozákonnou bohulibou veselost,
mna
si
když
ruce pronesl:
„Tím
statený mladý muž, pane Lamberku, a lituji jen, že nedožil se této chvíle nebožtík pan otec. Byla by jej vyvedla ž bluvzel. Na štstí jsem tu já, du o vás, a-li v abych pijal toto mravní dostiuinní za nho, což také, pi sám bh, radostn iním. Rate tedy podepsati plnou moc." lépe, tím lepe. Jste
nm
mn
89
A
odcházeje
již
s
v kapse, udeil se plochou rukou do ela
koistí
ve dveích skoro,
náhle,
a zvolal:
„Ano, ješt nco, na bych byl málem zaf)omnl. Nebožtík pan otec odevzdal niné také ped
dvma
msíci balíek listin pro vás, pro pípad, by náhle zemel. Jsou to ovšem asi jen vci, které mají pouhé pretium affectionis, ale že
pes
to
." .
.
máte listiny pro mne? Okamžit sem s vámi rovnou a hned musíte je vydat," volal mladý muž, pechvácuje se a zatínaje prsty v ramena advokátova, který snažil se ,,Vy že
s
nimi
I
marn
mn
Pjdu
setásti
je.
m
Go11esw ,,U e n, pane inženýre, puste pece. Pinesu vám je ihned, písahám vám, do hodiny jsem zde s nimi."
A
i 1 1
svj slib, Wedekind Frauenhort útoval se
sestupuje po schodech, aby splnil
rechtsanwalt pan
ml
všemi dojmy práv zažitými, jak již ve zvyku na konci každé své právní úlohy, a všecko, co v život podnikal, bylo mu jen právní úlohou
—
aby
je
podtrhl posléze
—
nejtunjším lineálem
své
kanceláe, výborn zásobené tmito užitenými nástroji, a seetl v tuto summu: jZpražený mozek; bezesporn: zpražený mozek.
Ale co jest ne jiným, a
A
mn konen po tom? Škodí mn dokonce prospívá.'
zjistiv
tuto zásadnou
jen
sob,
nepítomnost jakékoli
vi
sob zvlášt u ubohého Franka Lamberka, prominul mu velkomysln jeho
dolosnosti
vbec
a
výstednost, které jinak neodpouštl nikomu,
po-
90
kláda je
ano
za
ji
snažil
které
jej
sám hích
s
proti státu,
národu
i
církvi,
usmáti se ve vzpomínce scénám, poátku div nepodsily.
se-
i
Lamberk
ne déle týdne v Praze a na Kižnikách, poádaje a eše jen vci
Frank
pozdržel
nejnaléhavjší, aby odejel pak
do eština;
se
s
Janem Bezzemkem
mu
odkázal otec, byl nezbývalo majetníku jeho prozatím nic jiného, než aby se usadil v domku sluhov, ostatn dosti prostorném a velmi ist zastatek,
který
pronajat židu-nájemci,
i
ízeném. Vesnice, když do ní pijeli oba noví obyvatelé, již upadla v zimní spánek. Baráky a chatre byly ucpány a zabednny proti severáku, který fiel od hraniných kopc stejn vytrvale jako vtírav; a jen pootevely-li se dvée, zaslechl jsi klepot lunk tkalcovských nikdy nezmlkající a mící
byla
spolehliv jako hodiny as zvláštním mátožným, pobledlým a vychrtlým postavám, živícím jeho chod stejn spolehliv do posledního dechu jako chladvytrvalé závaží postup ruiek na ciferníku. Potok opadlý již dávno po pešlých deštích podzimních crkal v sníženém nehlubokém koryt s jakousi bezillusivnou stízlivostí a rád choulíval se ráno dímotn pod první pobežní pímrazek ledny. Chladn šeré dni a bezhvzdné hluché noci pecházely v sebe bez ostejšího ohraniení, roztekle a rozplizle; a prohlédlo-li na chvíli ve dne slunce, bez ohn a vášn vylilo se na mlící lada, hndou zemi pluhem odkrytou, uzavené hradby erných les; a kyselý žlutozelený písvit tásl se
n
chvíli
za
ním,
zmizevším
v mlžné
chmoue, aby
pojal ztrnulou vlnu klikatého obzoru tažitou dálavu.
diky
V
vt svou od-
noci svtélka prýskala jako blu-
kalnými zamženými okny a hasla jako písn duchaské. Mladému muži bývalo, jakoby zabloudil mezi peludy a jakoby odhmotoval se mezi nimi. Lid byl nedvivý a uzamykal se asto ped cizincem za
ony, když zdvihl se šelestný závan
z
nesvé vrstvy pokorným plachým
úsmvem,
který
dobe, ano lépe než vzdor nebo hrozba; a tak byl druhem Frankobránil proniknouti hloubji stejn
vým
stále skoro jen Jan Bezzemek, s nímž chodil po kraji a který odkrýval mu jeho tajemství svým blouznivým obrazným videm. Nebo duše starcova byla dtsky naivní za všemi pisvojenými vlastnostmi a mravy velkomšákovými a víra v staré zkazky, povsti a povry nepohasla v ní nikdy, a nyní, ve stáí, dotykem s rodnou pdou, vroucn milovanou a po rozmarech osudu tak dlouhou mí-
jenou, rozdoutnala se znova. Kraj ožíval ve vypra-
vování sluhov pvodivným životem, pl vzpomínkovým, pl fantastickým. Nebylo hbitova, aby neml ve vypravování starcov svého zázraku, lesa, aby nebyl jevištm njaké strašidelné píhody, pískovcové skupiny skalní, aby nebyla skrýší poustevníka, kajícího se z njaké temné viny, nebo pronásledovaných tajných vyznava, božích muk na rozcestí bez povsti o nešastných milencích. ,Jak podivná, záhadná vc je duše lidská,' ekl si Frank, naslouchaje zkazkám starcovým a pizpsobuje se jeho víe, aby ho nezranil; skoro pl vku žije tento lovk y cizin, pobývaje v té dob doma jen nkolik nedl peletem a jako na stanici pestupné, ,
92
když mnil dráhy svtových sm&r, a vrátí se donyní a na ráz jakoby setásl se sebe všecko pracn nauené a pivychované a stává se bezmála tím, kým odešel odtud: plachým, vivým jinochem, pokorným ddicem vší legendárné minulostné krá^y svého rodišt.' Jakýsi duchový neklid chvl se posud v ovzduší tohoto kraje zdánliv tak jasného, pokojného, ano nehybného, hotový ihned jej zakaliti, nejinak než stín plujících oblak nebeských odražený v zadimlé a pece pecitlivé hladin a smoutící ji ihned v znepokojivé temno. Nebylo zde již kacíské víry bratrské, pro niž trpli a strádali ješt praddové, ale jakási odprysklá jiskra z ní eavla pece v duchaství, v této dobov zabarvené žízni po náboženství a život nadhmotném a nadsmyslném, v této touze po vnosti, která prošla bezdky skepsí vku pírodozpytného a chtla i ve své blouznivosti opírati se o pokus a zku-
m
šenost. Život nebyl tu jist nic romantického, naopak: nejtvrdší a nejstízlivjší robotou, vystebávající krev z žil, vyssávající morek z kostí; nebylo tu
ani
nco
z
dílu;
zbytených slov, nebo i ta uloupila by asu, jenž musil býti cele a úpln vnován
nebylo snní, nebylo idylly, nebylo sentimentality, ano nebylo skoro ani nejvtších svátk, pikazovaných církví k oddechu a rozjímání. A pece
—
pece tyto zajaté bytosti, pikované k potebám a nutnostem nejhmotnjším, zdvihaly hlavu znepokojen za každým závanem vtru duchového, vnik nu vším v jejich žalá, za každým stínem oblaným, za každou zkazkou z jiného svta a o jiném svt, a na dn zrak jejich, starostí pyobledlých a
93
tiudcm vyhaslých, nítilo se cosi, co bylo neuhašeným a touhou neulitou.
ohnm
Ale byla to zvlášt etba papír otcových, odevzdaných Frankovi berlínským advokátem, jež piblížila nade všecko tento kraj srdci mladého muže, zmnila mu jej v posvátnou zemi zaslíbenou jeho rodu a povýšila jej nad všecky zem východu i západu: vždy on byl jevištm, místem psobení i smrti, pedmtem nekonené lásky muže, jenž stál nyní na obloze jeho jako polárka, strýce jeho Kašpara Lamberka.
Hned
wagon
otevel chvjící se rukou mlaodkázaných mu otcem, a nalezl v nich krom peliv vedeného deníku zvnlého tžitele hmoty, perušeného však záhy po pesídlení jeho do Berlína ve spolenou domácnost s Fanchettou Meierovou a rázu skoro výlun odborného a neosobního, zabývajícího se dílem minulým a soudícího je a pipravujícího zárove dílo ve
dý muž balíek
listin,
píští, neveliký zažloutlý sešitek, prošitý zelenou hed-
vábnou nití, nadepsaný na štítku vyrudlým inkouNkteré myšlenky a vzpomínky stem Kašpara Lamberka, plukovníka na odpoinku, ale inného posud vojáka božího, a pod tím drobnjším písmem jako motto: Vita hominis militia est super terram. Zbožná úcta, která prochvla tehdy mladého inžený:
ra,
se
dala mu odložiti zase tuto relikvii, ponvadž zdálo mu znesvcu jícím, ísti zde vpustem hluku a ne-
lad
rychlíkového kupé, nedbale a bez náležitého
soustední mysli nco, co zrálo dlouho v odlouengsti od svta, v líbezné samot, jako plod úinné
94
víry a lásky
k Bohu
i
k lovku, zaléváno milost-
nými andly, živeno modlitbou, prací a rozjímáním, trojím paprskem téhož svatého slunce duševního. Ani v Praze, ani v Kižnikách nedotkl se z týchž dvod drahého sešitku; teprve v eštin, nkterý týden po svém píjezdu, když byl vcítil se již ponkud v ráz rodného kraje i lidu, vrátiv se kteréhosi bouného listopadového podveera, biovaného vánicí snhovou, z hbitova pohorského, kde spal vedle jiných pedk jeho pod prostou žulovou deskou, nesoucí jen jméno a datum naroúmrtí, ve stínu dvou ponurých rozsochatých zení i
zbožn pohnut vzácný utajeným dechem okem horen rozhoelým ísti zápisy, psané rukou dávno setlelou, ale tehdy ješt ku podivu pevnou, písmem zvláštn výrazným, jakoby oste vykristaliso váným dlouhou kázní myšlenkovou, zákoným ádem ne-
jedlí
i
strýc Kašpar, rozevel
odkaz; a
.jal
tuchnoucího
2.
se
s
tvrího.
úsilí
ervence
1886.
Výroí druhého roku mé-
ho obrácení; druhý návrat dne, kdy jsem se po soudu svta pohbil za živa v této samot, než bych mrtvý ležel zde v hrob; podle jednch uinil jsem to z pomateného rozumu, nepíetný a nezodpovdný, podle druhých, shovívavjších,
he
obzíravjších
a,
jak
pouených, abych stojícímu,
jež
se
domnívají,
psychologicky
zabránil šílenství na obzoru
mne
kési poslední chytro-^ti,
již již
tedy z jaabych pedešel nejhoršímu
ohrožuje
již
léta,
nebo alespo abych oddálil nejhorší, to jest chvíli, kdy možnost stane se skuteností, hrozba pravdou.
!
95
ó tch soud svta Ó tch rozum svta svta ó toho pátelství druh, již ubezpeovali t tolikráte svou oddaností do posledka Všem mým opravdovým dvodm, jak jsem jim !
Ó
té lásky
je
vykládal poctiv, když jsem podal žádost o vý-
!
smáli se potuteln, pomžourávajíce na sebe po stran oima dopovídajícíma, co ústa napovídala: Ano, rozumíme mu; stydí se za svou nervovou nemoc, stydí se za blížící se šílenství; jest to ostatn pochopitelné: budme velikodušní k nmu, budme shovívaví Chce ji maskovati jakýmsi službu,
!
romantismem, zastíti jakousi sentimentalitou, zabarviti módním, co bhá práv knihami a co vyetl z nich. Ale nás neoklame! Jest teba dáti mu na jevo, pes to že jsme a chceme býti k nmu shovívaví, nebo spíše: práv proto! A jeden z nich, Hopfner, druhdy mj pítel nejdvrnjší, s nímž jsem etl tytéž knihy a rozumoval jednu chvilku bezmála stejn, aby napomohl a již docela omluvil, citoval dokonce pi této píležitosti Horatia: Beatus ille qui procul ne-
ním
mn
gotiis,
ut prisca
bus exercet suis to a
rozumím
Augusta,
ti.
.
gens mortalium, paterna rura boA dodal pak: Konen chápu .
,
.
Již v
vyskytovala
pedzvst rousseauismu;
dob ímského se
impéria, za
první romantika,
první
tehdy unaven byl lo\k velkomstský neumdlévající prací, ruchem díla, spním zdánliv bezcílným; již tehdy toužil po pírod, po idylle, po zátiší, po umlém piblížení se pedvkému stadiu lidství; již tehdy rodila se touha \yo primitivismu. Rozumím ti a mám již nyní chvíle, kdy bych t snad rád následoval, a možná, že budou se chvíle ty množiti a stupojiž
vným
96
dnes soudím pece ješt, že jest mužnjší, pekonávati je jako pokušení slabosti a vidti v nich to, v pravd jsou: píznak oslabeného zdraví, jež teba léiti.' A když jsem protestoval a vykládal mu po pravd své rozhodnutí jako ryze vnitní, vyplynulé z lepšího poznání pravdy, když jsem volal: ne, ne romantika, ne útk ze skutenosti, ale touha po skutenosti skutenjší než jest ta zde, polosnová, polodímotná, polomátožná, uvznná a hynoucí v kultu hmoty, náhod, nerv, zvyk, hledání skutenosti opravdové a ce-
vati; ale
ím
v duchu a v pravd... usmál se shovívav a odmítav zárove jako léka odbý-
lá
služba
jí,
život
pokrením ramenou nebo mávnutím ruky utkvlé pedstavy duševn chorého: Ach ano, rozumím ti, nenamáhej se, prosím; ano, znám všecky píznaky, které zde pedvádíš, a ony utvrzují mne vající
mn
práv
jen v
mé
diagnose. Nervy, nervy, rozrušené
nervy; ony tak zkreslují
lovku svt
a život a odí-
mn
práv
v ty myšlenky a programy, které zde rozvíjíš. Ostatn, jak ti pravím: Rozumím vají se
odejdi a
lé
ve
mn
jsi
smíšen
se; za rok,
nic se s
nezmní,
za nic
mžeš
dv[a^
se
ti
neodcizí;
mého
nejlepšími chvílemi
ti;
se vrátiti;
píliš
mládí, pí-
byl strjcem nejkrásnjších jeho hodin, abych mohl zapomenouti na tebe. Chceš-li, zachovám ti zatím zde tvj interieur, alespo jeden jeho pokoj, kdybys zatoužil obas, zaskoiti si do Vídn a nalokati se jejího vzduchu; dohlédnu na nj nebo dej pesthovati nábytek ke mn, mám prázdnou alkovnu, kde možno mnoho z nho složiti; budu ti asto psáti a posílati ti na venek všecky zajíma-
liš jsi
vjší knihy, asopisy, brošury
.
.
,
Mžeme
se
ob-
97
as
i
vídati;
dovolíš-li,
t
navštívím
v lét v tvé
poustce,
A
skuten, vrný pítel, knihy a pualespo první rok, pravideln a svdomit, ale kdo jich neetl, ani nesvdomit a výjimen, byl jsem já; a psal skuten, alespo prvního pul roku, horliv, ale kdo neodpovídal a pozdji list posílal
blikace,
—
tak ztratil js€m jeho ani neotvíral, byl jsem já všechno pochopení pro jejich obsah. I pijeti chtl a ohlásil již svou návštvu, ale kdo jí nevítal
mn
mn
a kdo se omluvil, byl jsem já, nebo nemohla nic dáti, nic pinésti krom nudy a pustoty, jsem práv stží unikl. 7.
jíž
ervence. Cella continuata adul-
cescit. Nebyl bych vil, když jsem se uzavíral první veer v tyto dva pokoje v rohové vížce starého zámeku, vyplulé nad okolí jako nízký holubník, když jsem probdíval první noci na loži, zmítaje sebou v dsivých polosnech jako blínem nebo rulíkem otrávený, že vejde kdy mír v mé srdce; a zatím, jak milosrdný jest Jakou duhu sklenul nad krajinou zatopenou a poplennou! Obilí
Bh
I
znova kvete, krásnjší a vyšší než bylo ped poa skivan trilkuje svou dvivou píse, stoupaje k nebi istému jako úsmv Boží. Jak daleko jest za mnou starý život Zmizel již dávno ve tmách a mlhách nepamti jako beh, od nhož odrazila lo vysthovalecká. V prvních msících byly chvíle, kdy zachvacoval mne pustý stesk po nm, erná rvavá lítost; tu zdávalo se mn, musím uvrhnouti se do vody a stj co stj doplouti k nmu, by jako utopenec; jen v jeho hoké lítostné musím býti pohben, mám-li dojíti topou,
I
pd
F. X. Salda:
Vybrané
a
spisy. V.
7
08
klidu.
Ale chvíle ty idly a idly, a
kvapilo by
mne
nylií
nepe-
kdyby se jedna z nich bych jí pohledl v mihotavou tvá beztvaré moské medusy a že bych jí nepoznal díve, až bych ji vylovil z proradných vod obraznosti a vynesl na beh pod jasné nebe a bleskné slunce své dnešní mysli, kde by se seschla v trochu slizu a roztekla v ždibec pestrého bláta. Nauil jsem se dnes již, vysvobozovati bludné touhy a zaarované žádosti z jejich kletého poslání a vraceti je smrti, oištné a uvolnné. Vzpomínám dnes ne bez pokorného úsmvu na chvíle, kdy lítostnil jsem a tesknil jsem proto, že slábly vzpomínky mé na pátele, na lidi, na vci, na fantomy ze starého behu, a hlavn na ni, na bledý Evžin obliej o teskném úsmvu, odcizujícím ji více ješt oku než dovedl tmavý její závoj; kdy drahé kdysi tváe, a hlavn jedna z nich, vrátila.
Jsem
si
nic více, než jist,
že
mn
bledly a rozplývaly se v mlze, tratíce uritosti, vý-
smyslu i hudby, nmíce i slepnouce. Kolik jsem vyplakal, když jsem poznal, že i ze snu mého zmizela a že i zde leží pusto, tma, noc mezi námi. Klesá intensivnost mého života duševního? íkal jsem si v hoi, nevda, pát-li si nebo bát-li se toho. Až pišel den,- kdy jsem pochopil: naopak jest tomu; stoupá tvj život duchový, mohutní a sírazu, slzí
lí;
chabne-li co, jest to jen život
smysl.
Sílí
tvj
duchový, blížíš se Bohu; proto v dým a prach ustupuje ti a mizí svt i život asný. Pohan ekl by: blížím se Lethe; až ji pepluji, zapomenu všeho; mén než mha a pára budou postavy lidí kdysi vášniv milovaných. Já, kesan, však, že blížím se Bohu; až splynu s ním po svaživot
mn
vím
99 té
vli jeho v blažené
vrátí
z
nezapomenu však
krásné,
štné nyní od miutu a
nepokoje,
chvíle,
slunené,
pravdivé
nic,
Nm
života minulého,
minulosti hodnotné,
ím
smrti,
naopak: v se mi všecko, všecko, všecko, co bylo v
neztratím nic
—
ale
vášn, strázn, pepodstatnlé
i
mé oistra-
zv-
nlé. On jest místo, v nmž setkávají se neustále všecky duše; spoleenství i jednota vší krásy, síly, milosti; sláva a chvála mu za Život, njší za Smrt, nebo ona jest Život vný. 10. ervence. Vzpomnl jsem si poslední dobou nkolikráte, jak Hopfner mluvil tehdy o možnosti, napraviti všecko u Evženie, a jak nabízel se sám za prostedníka k tomuto úkolu a zaruoval úspšnost svého pípadného poslání. Domníval se tehdy, že musí býti velkomyslný, když poítá s vrojatností, že bude mým nástupcem. jakési pedstavy o cti po vzoru svých filosof, které ítal, a duše jeho nebyla nízká; dusilo 'ji jen prostedí, v nmž žil a v nž, žel, vil a od nhož, dvakráte žel, nedovedl se odpoutati ani hmotn, ani duchov. Ale já vrátiti se k ní nemohl, ponvadž jako Rance spatil jsem svou milenku mrtvou, nikoliv mrtvou hmotn, ale duševn, v jedné chvíli osudného pohledu vnitního, kdy se nemýlíš; tehdy zjevila se tím, kým v pravd byla poslední dobou našeho pomru: mrtvolou, žijící Ižiživotem; a tehdy pochopil jsem k hrze své také, že i já byl spoluvinen duševní smrtí její. Prodlévati déle bylo by tolik, jako dobíjeti a niiti po ní i sebe. Proti vší sentimentalit, proti vší marnivosti svého nitra, proti svtskému pojetí cti, jak pedstavoval je v tu chvíli Hopfner, vzty-
vná
v-
mn
Ml
mn
*
ilo se hrzn t\Tdé, ale i hrzn slavné a hrdinské pikázání Kristovo: Necha mrtví pohbívají mrtvé; ty však iv jsa, následuj mne! Neuposlechl jsem až po bojích niterných a po bojích nejstrašnjších; až když jsem byl pojal, jaké vražedné protiklady a protimluvy obsahují svtské pojmy cti a lásky. Láska ve svtském smyslu slova znamená vražditi toho, koho miluješ, svou vášní a sebe s ním; jest tolik jako vražda zmocnná sebevraždou. A est po svtském smyslu není nic, než drzost hájiti vždy a všude a pyroti každému svého bludu a híchu a setrvávati v dsledn. Dnes, kdy pehlížím všecek svj vztah k Evženii, dkuji Bohu za milost, že osvítil mne v pravý as a pes
nm
marný
stud svtský dal
mn
správn
se rozhod-
nouti a rozhodnutí své provésti.
Kdybych byl ješt pl roku Evženii miloval" starým t. j. obvyklým svtským zpsobem, jist bych ji dnes nenávidl k smrti, opovrhoval jí, hnusil si ji a klnul jí, a-li bych jí byl díve nezabil; kdežto takto miluji ji dnes doopravdy a památka její jest svatá; blahoeím jí, nebo ona byla stupnm, nutným stupnm na mé cest k Bohu; prostednictvím opravené, oištné lásky k ní nalezl jsem Boha a mohl uzavíti nedokonalou lásku lidskou v nekonenou dokonalou a svatou lásku boží a zachovati z ní a prociovati z ní tak celou její symbolickou krásu. ve své lásce mže býti i žárlivý na svého ubohého tvora nebo lépe: jeviti se nedokonalo,,
mn
Bh
sti
lidské žárlivým.
Láska pozemská zabíjí, stane-li píliš dlouho na svém pedmte, žádajíc si ho touhou smyslnou
TOI
nm
ve hmotné vlastnictví, prodlévali na a pozdí-li se na ném, zatím co jest jí projíti jím jen a nésti se dále v nekoneno, spti ve vnost za Ním; tak šíp usmrcuje jiné i sebe, utkví-li ped cílem. 15. ervence. Dnes jest tomu práv rok, kdy dostal jsem poslední vzpomínku z druhého behu; od té chvíle tma za mnou, tma pede mnou; jsem již jim jen jménem, zavaleným tmou nepaméti, zvukem hlasu, šelestem rt, který vstává a liyne, aby byl zaE>omenut, díve než dozní.
Usoudili
asi,
že
nervy se nelepší
a
že
konen
zbyteno bylo
by, ekati na jejich rozmar, když naléhavý a neeká také na nikoho; že konen zkušenost uí, že nervy nikdy se nelepší, nýbrž stále horší; a tak pokižovali se a zanechali mne mému osudu nebo v pravd: Bohu, a vrátili se sami ke svým bžkm, jimiž jsou jedživot jest tak
nomu honba a lov, druhému literatura, tetímu dobrý doutník po obd, tvrtému partie šachové v klubu, pátému politické hovory a intriky, šestému sbírání lept nebo japonských devoryt, sedmému boston k bžkm, jimž jsou ochotni obtovati všecko nejdražší, co mají, možnost lásky k jiným bytostem a zejména k jedné z nich, nejživjší ze všech a nad všecky, za jedné podmín-
—
ky: že
pomohou jim
ubít to, z
eho
nedovedli nic
vytvoiti: as, dlouhou chvíli.
m
19.
ervence.
života
Dnes vím, že není života kronepodmínného, to jest toho, jenž smé-
uje k absolutnu, v nmž nechceš pro sebe ani úspchu ani prospchu, v nmž jsi jen vécí boží nebo lépe dlníkem jeho, spolupracujícím neosob-
né ne na svém, nýbrž na jeho díle. Jak malicherná jest ti nyní všecka ctižádost svtská a osobní, jak jsi zní vyléen, jak vykoupen! A ne jen malichernou,
i
nízkou jeví se
znakem duše otroí,
ti
nyní; což ne-
soud z vlastního svdomí do rukou lidských, do rukou nepouených, roztržitých a nejemných, jež nedovedou zvážiti nic více a nic jiného než hrubou hmotu a také tu jen zhruba a píliš á peu pres? Pravá ctižádostivost míti jedním z nejlepších dljest ta, která chce ník Jeho nebo ješt lépe: která chce vydati všecky vlohy, všecky síly, jež jsi pijal, Jeho dílu a pro Jeho dílo a jen pro n; a nepemýšlí o ostatním, nehloubá o niem, kladouc se cele v dílo a jen v dQo. Taková ctižádost ví, že On jest jediný udíle slávy a není jiného mimo nj; a udílí ji šastnou Smrtí, nebo není slávy mimo ni a její vnost. Není slávy mimo hrdost, která taje jako sníh v jeho slunci a jediné v jehp slunci; není pýchy velkému duchu mimo pokoru ped ním. Jak rozumím dnes dantovsky vznešené, by na první pohled sibyllinské sláva jest slun-
ní
vkládati
t
vt
:
ce mrtvýchl 20.
ervence;
Pemýšlel jsem mnoho v modnepodmínném. Není
litbách dnes v noci o život
pro
lovka
a žádného tvora živého než dvojí koživota v Bo-
nené nepodmínnosti: nepodmínnosti
hu a nepodmínnosti smrti v áblu. Cím déle žije, ím více pemýšlí, tím uritji musí se rozhodnouti pro jednu
z
nich; a nejen pro
lovka, pro
na zemi nadejde chvíle, kdy jest mu vohti mezi jedním ja druhým. To jest chvíle jeho
každý
život
103
duchové zralosti; odtud gravituje da kolem svého slunce, aby v dne a v uhoela.
n
nm
již
jen jako
hvz-
spadla kteréhosi
ervence. ...und alles Drán gen, alias Ringen ist ewige Ruh' in Gott dem 22.
Herrn. Procítil jsem dnes veer po znojném dni, plném chvatu, spéchu a práce, když jsem usedal pod rozkošatlý hvrzdný strom nebeský, jako posud nikdy smysl a krásu tchto verš Goethových, které jsem etl ped tím nkolikrát, aniž jsem jim pln rozuml. Samy od sebe snesly se tentokráte na rty; nalezl jsem je, aniž jsem jich hledal, jako unavený žnec vonnou jahodu uzrálou u své prašné nohy na cest pasekou dom s pole.
mn
Co
v nich všechno
eeno?
Jaká tajemství jsou tu napovzena? 2e boží klid a naše práce jsou jedno; že co nám práce a psobení, jemu klid; že všechny zápasy, boje, tísn naše jsou jen píprava ke klidu v nm? Vešel jsem do svého pokoje a pi svíce obletované mrami etl jsem jako nejhlubší vysvtlení tchto verš poslední dv kapijest
mn
sv. Augustina, které vhánjí v zrak. Nevypovditelné zde jest eeno; nedosažitelné zde zachyceno; a myšlenku domýšlejí zde pokorné síly ekstatické a modlitba, jako ohe domýšlí olej a smrt život. ,,Pak i ty spoineš v nás, jako v nás nyní psobíš; a tak bude toto spoinutí tvé v nás jako naše díla zde na zemi jsou tvoje díla v nás. Ty, Pane, psobíš vždycky, ty odpoíváš vždycky. Nevidíš v ase, nepohybuješ se v ase a neodpoí\'áš v ase; a pece tvoíš zení v ase, ano as sám
toly
Konfessí
vždycky
slzy
a ix)koj od asu."
I04
,,
Vidíme tedy všecky vci, které
jsi
uinil, po-
ponvadž je vidíš, jsou. A protože jsou, vidíme je vnjškov, a ponvadž jsou dobré, vnitn; ty však vidl jsi je již tam hotové,
nvadž
jsou; ale
ješt nebylo a kdy mly býti sdlány. byli jsme náchylní, initi dobro, když je byl duch tvj v našem srdci zplodil; ale byl as, kdy jsme prchali od tebe a byli naklonni jen ke zlu. Ty však, jediný a dobrotivý Bože, nikdy neustal jsi, initi dobro. A jsou-li nkterá
kdy
V
jich
jiný
as
pece spoineme jednou
naše darem tvé milosti dobrá, nejsou
díla
vná;
dávají
nám
doufati,
že
ve tvém nevyslovitelném posvcení. Ty však, ty dobro, jež nemá potebí jiného dobra, odpoíváš vždycky, ponvadž tvj odpoinek jsi ty sám. Který lovk dá však duchu lovkovu pochopení této pravdy? Který andl zjeví ji andlu? Který andl lovku? Od tebe musí býti vyprošena, u tebe chce býti hledána, u tebe teba tlouci tak, tak budeme pijati, tak nalezneme, tak bude nám
—
oteveno. Amen." 23.
ervence.
Pemýšlím, kudy chodím, o
ba; nižší,
ale
tvorbou
pokud
jest
duchovým ádem
mže
ta-
Ne každá
jemství práce a tvorby.
býti
i
práce jest tvorpráce zdánliv nej-
posvcena úelem a provádna ony jsou to, co a zákonem
—
povyšuje práci na dílo a innost lidskou na tvorbu.
Tvoí dlník zemdlský, tvoí dlník tkalcovský, pokud pracuje po duchovém píkaze, po rozkaze božím, jenž uložil jim, odkrývati smysl zem a života na ní a zakrývati básník, malí, hudebník,
osobu
tebas
jejich;
byli
ale
netvoí
sebe doved-
njší a obratnjší a sebe více oslovali své tenáíe,
diváky a posluchae, pokud slouží své marnivosti a pokud zrcadlí se v práci své náhodnostmi a malichernostmi svých osob a hluivou pomíjivostí svých chtí. Práce není ješt dílo; teprve posvcená práce jest dílo, a posvcena mže býti každá práce, zdánliv zcela všední a zdánliv zcela hmotná a tlesná, když dlník pracuje z píkazu božího a jako spolupracovník jeho; a práce zdánliv duchová a tvrí jest zcela hmotná, pokud dlník oddlil se od svého tvrce a jeho zákon i plán a v hrdosti samolibné a sobstané pemítá a pemisuje v sob svou nicotu. Jeho práce nemá stedu, k nmuž by se upínala, nemá skladu celkového, jemuž by se podizovala a v njž by se klínila; jeho práce rozkládá a neskládá; množí a stupuje rozpor a rozlad svtový a životní, trhá a rve jeho rány, neléí a necelí jich. Lépe bylo by jí, kdyby nebyla vbec ix)dnikána; lenivost mén zla psobí než taková Ižipráce. 24. ervence. Jedinená výsostnost tvorby a
psobí a kterým t oblapokoe a z rozkazu jeho napodobíš svého Tvrce; vším ostatním
jedinené
štstí,
žuje,
v tom, že
od
jest
jež
ti
jí
nho odpadáš nebo mu blížíš. Nenamítej
v nejhlubší
se
mu
mn
vzdaluješ,
jí
jediné
nikdo modlitbu; pravá modlitba jest také tvorba, a nemže býti modlitby bez tvorby; netvoivá jest mechanická modlitba pouze slovná, ale ta práv není modlitbou. Tvorba jest proto tak blaživá, že v nepokoji, hluku, víru a toku svtovém ona jediná sousteuje a dává se ti rozpomenouti na všecko nejhlubší a nejsilnjší v tob, na všecku sílu nadosobní, na všecku tvou vnost. Co vpravd jest vytvoeno, se
io6
jest
vytvoeno jen
tak,
že jsi vysvobodil ze zajetí
své asnosti a nedokonalosti, své jevovosti a pomí-
svou osobnost nadosobní, své já nadasové a mimoasové, svou nesmrtelnou duši. Nebo co opravdov jest stvoeno, nemní se již, nepohybuje se již, nejKDkrauje již, ne\^yvíjí se již; stojí zde pro vky dovršeno, uzaveno, svt pro sebe, malá, ale celá pi tom obdoba, do slova a do písmene obdoba a podoba živého teplého vesmíru, vypuelého také jako tvé dílo ze semene sebezapomenuté, sebeobtovné lásky boží. 28. ervence. Jest mi nad všecko jasno, že jen vící kesan mže opravdov milovati svou
jivosti
vlast; jiný
mže
kovosti nebo
z
milovati
její
jiného pocitu
hmotu z pocitu užitrozumového uctívati
pojem jako pojem právní nebo spoleenský nebo posléze z citu hrdosti a pýchy osobní nadchnouti se pedstavou její jako prodloužené existence jeho ale pravou láskou duchovou a duchov-tvrí já mže milovati ji a rozumti jí a sloužiti jí jen kesan. Nebo kesanství jest náboženství zem a sladkosti její; kesanství posvtilo zemi jako podmínku a jevišt utrpení i obti Kristovy; vlast jest odtud kesanovi podobenstvím a pedzvstí duchové vlasti nebeské i tvrím údlem, daným mu k dílu životnému a k služb životné milostí tvrjejí
—
i
covou.
Neznám tlach
tlachu
ix)šetilejšího
o kesanství jako
o
než
jest
bžný
pochmurném nábožen-
ství zásvtném. Kesanství dobe pochopené jest naopak náboženství radosti. Obtí Kristovou vykoupena jest i zem i píroda a svatou smrtí jeho posvceny jsou i smysly lovkovy. Jest i ná-
I
o;
boženstvím osobnostným a v tom jest jedinená krása jeho modernímu lovku a práv jemu. Není
nm
v
šablonovitc spravedlnosti,
sívajíc lidství
která
psobí
zcela zásadnou a odtažitou, pro-
se všeobecností
jako stroj hospodáský zrno obilné;
na milosti, to jest na osobním božím k lovkovi, na milostném sestupu božím ne k lovku vbec, nýbrž k lovku uritému, práv k tomu a k nejinému po nevyzpytném tajemství lásky neskonené. jest
cele založené
pomru
Kesan,
vlasti, své rodné hroudy, nemiluje ani Boha, nebo ona jest ztlesnná a zhmotnlá prozetelnostná starost boží o nho a pedvídavá láska boží k nmu; hmotná ást Jeho odvké myšlenky, kterou zamiloval si tebe a práv tebe dávno ped stvoením svta, od vk, ped vznikem a poátkem as, jíž myslil na tebe a jíž dal ti k dílu líchu práv tuto a nejinou.
zem
4.
svého
a
její
který nemiluje své
urité,
srostité
srpna. Svatý Benedikt ukládal mnichm tí bžných slib, poslušnosti,
ádu krom
istoty, chudoby,
i
slib
permansitatis,
slib
se-
na témže míst. Byla v tom hluboká moudrost kde není satku a trvalého nerozluného manželství m.ezi lovkem a pdou, není ani pravé lásky k vlasti. Pda vychovává lovka, nejstálejší jest jeho nejvtší a uitelkou; zapK)íná svou výchovu v dtství, prvními dojmy, jež z ní pijímá dít, prvními podnty, které dává jeho obraznosti, pede všemi uiteli ostatními a koní ji až smrtí. Cítím to až zde, když jsem se byl znova zakoenil v tomto rodném míst: tento las-
trvávati neustále ;
io8
kavý, mkce zvlnný obzor stal se ástí mé duse do slova a do písmene; žiji v jeho stedu a myš-
mj
lenky mé nejinak než zrak nabyly jistoty orientaní, jak nosí se za ním a k nmu. Obzor jest cosi duchového, cosi více než optická ára, je cosi mravného a konkrétného; i já psobím na krajinu, nejen ona na mne: vychováváme se navzájem. I já zanechávám v ní svou stopu, by nehlubokou, vedle tisícerých a tisícerých stop jiných krajan živých, ale hlavn sta a statisíc jejich obyvatel mrtvých; i já skládám její ovzduší, její opar mravní, i já budu chvti se v a tkati v rozvíenou vzpomínkou svtelnou po své smrti. I má bytost a celé úsilí její budeme nepatrnou znakou, písmenou, znaménkem, pízvukem v té nesmírné nauce, jejímž nositelem jest rodný kraj, a kterou vytváelo spoluprací s ním sta a sta mrtvých po-
nm
nm
kolení
ddovských. nežije v uritém
Kdo
kraji, kdo není spvojen ním tímto pomrem spolupracovnickým, stává se chtj nechtj žalným požitkáem, pouhým hostem, pouhým divákem, pouhým lovcem, dojm, bud nádeníkem nebo rozkošníkem, ale vždycky kýmsi s
chvilkovým a pomíjejícím, jehož stopu zametá vítr a jehož bytost tráví se neužiten vlastním pustým žalem. Turgenv vzpomínaje nkterých ruských rostlin, které odervává vítr od pdy a pohání neklidn po stepích, nazývá kdesi lidi tohoto rázu
perekati-polem. Mn zdají se prost ztracenci; ztratili v pravd Boha, kterého jest možno vidti jen
Bh
mediem nebo hranolem rodné pdy, a snad ztratil
liardech
je
z
vidu; snad
i
i
jemu utonuli v mi-
písených zrn lidských,
stejn obrouše-
loo
ných, stejn otelých, stejn pustých a stejn ne-
plodných.
srpna. Království samo v sob rozdlené ekl Kristus a zavel tím v jednu strunou vtu zákon všeho rstu zemského nebeského. 5.
,,
pustne,"
i
nejvtší
z požehnání svého nositele; a síla zdánliv nejmenší, innost podrobená co nejvíce skutenostem hmotným a jejich omezenostem a obrácená k cíli sebe praktitjšímu, roste, mohutní, stává se tvoivostí a požehnáním lovku, nalezla-li princip, jenž ji vede, uruje, posvcuje; a poslední a nejvyšší princip všeho asného mže býti jen vnost a víra ve vnost. Síly, jež jsou sousteovány metodicky k urenému cíli, zdvojnenásobují se; a metoda jest duchovost sama I
síla,
která neslouží, obrací se
v jed rozkladný a nií sebe
i
—
metody bez duchovosti; v ní založena jest vláda ducha nad hmotou, jež jinak rozpadla by se v sob. Proto genius, síla nejvtší, mže státi se nejstrašnjší kletbou svému nositeli lidstvu i celému, není-li posvcen a spoután vrou náboženskou; a kletba genia zneužitého déle leží na zemi, kde vznikl nebo kterou prošel, než hrzy války nebo moru. Obti tchto pohrom jsou hmotné a vymizejí s obrodou hmoty; ale ztráty, které pní
i
sobí genius zvrhlý, jsou duchovní a
nestavují se
hmotnou smrtí
úinky
jejich
postižených, sahají za
hrob a dotýkají se v jakémsi smyslu prahu
v-
nosti. 10.
srpna. S poátku
divíval
vk
jsem
se,
jak
svobody, kterým jest má doba, má tak málo vnitní volnosti a století individualismu tak to,
že
málo
individualit, to jest osobností.
TtO
Dnes
se již nedivím; není osobnosti bez síly sOy bez metody, bez ádu, bez kázn. Všecky veliké osobnosti lidské staly se velkými jen tím, že se dobrovoln spoutaly a daly do služeb ideí a vr; jen ony a láska a horlivost, s nimiž jim sloužily v pokoe a sebeobtování, utvoily jejich velikost. lovku dána jest jediná svoboda, svoboda rozhodnouti se bud k nekázni a zahynutí nebo k víe, pokoe, služb a tím k síle a opravdové volnosti v síle, nebo není volnosti mimo ni a slaboch jest nevolník vždy a všude. Není horší kletby než dobrota, která jest dsledkem slabosti a jež jest založena na slabosti. Mnohem lepší a Bohu milejší jest silné zlo, nebo ono jest urité, ono jest rozhodné, a je jest možno tudíž pekonati a zdolati; kdežto dobrota ze slabošství jest otroky ní každé náhody a nezná ve své trpnosti ani pána a vladae svého; slouží dnes Petru a zítra Pavlovi, nerozeznávajíc jich ani od sebe v pílišnosti své dobroty recte slabosti. 25. srpna. eské otroctví jest cosi, co nemá dna: jest to pravé otroctví duchové. Otroctví to jest proto tak strašlivé, že jest založeno na naprosté nevíe v ducha a jeho sílu a moc a na naprosté víe ve všemohoucnost hmoty a každé první zdánlivé skutenosti. Cech modloslužebnicí t. zv. faktm, a faktem jest mu všecko, co vidí, slyší, hmatá, stj zatím opravdová skutenost, t. j. duch a pravda nebo nic. ech kdyby i o sob doetl se v nmeckém listu odsudku, zviklá se, zapochybuje a skloní se na konec ped tímto také-faktem. Cech nejen že
a není
i zpsob tohoto otroení vypjuje Pozoroval jsem, že v echách lidé ve-
otroí cizin, ale si
z ciziny.
til
ejn kami
psobící ciziny
z
po nesvcm, to
spílali si
i
po nesvém, to
vypjenými, jako jest
lichotkami
si
z ciziny
jest
i
uráž-
pochlebovali
opsanými.
Mickiewicz v ,Dziadech* rozžhaveným železem znamenal na nízké elo služebnické slovanský hích, ,heroism otroení svého'; jen ten zná prý Slovan. Ale Cech nemívá ani tohoto heroismu, mívá jen smšnost a ubožáctví otroení ne velikost, které mže dosáhnouti otroení z nevinnosti prostého pokorného srdce. Cech jest volný tlem a dokonce rád bývá zpupný srdcem a po\'ahou, rád furiantí nebo koketuje s furiantstvím; ale duch jeho jest otroí, ponvadž vzdal se svého sebeurení a složil je v jiné ruce; nevytváí si svého osudu; složil úkol ten na cizí bedra; nesoudí se sám, netrestá se sám, nekáe se sám pijímá soud svj o sob z cizích úst. Cizina uí jej, kdo jsou jeho velcí lidé a pro jimi jsou, sám by toho nepoznal. A bije-li se dnes ješt nkdo z nich dobe, bije se v duchových vojích cizineckých a za cizího ducha. Zde žije se po cizím a neumírá se po svém. Jediná opravdová hrza v život lidském jest tam, kde umírá duch ped tlem, kde odumírá duch v tle nevyerpaném a nezeslabeném; v takových pípadech vždycky zneužito bylo svatých dar životních. Bojím se, aby nebylo pípadu toho u Cech dnešních.
—
—
8.
voiti:
záí. Jak asto slýchám kolem
bume
citu a obraznosti; bume stízliví a Rozhlížím se eským svtem a pátrám, v jeho praktinost, užitkovost a reálnost. A
dikami ální! jest
sebe ho-
praktití; nedejme se zavádti blure-
em vi-
tI2
dím, že v krátkozrakbsti ve v^šem všudy; lovék dalekozraký, jenž vidí za dva ti sáhy, lovk pedjenž myslí ve vtším jim fantastou. A tak' ústí eská užitkovost a reálnost v takové iny: hoí-li dm, vynes pedevším koku, dít nech ležeti v kolébce; jde-li o to zachránit národního hokynáe od úpadku ne bo básníka od nouze, rozhodni se rozhodn pro onoho, nebo národní hospodáství nemže býti bez hokynáe, kdežto básník jest mu jen pítží;
vídavý a
prozetelnostný,
stylu, jest
nkde hospodu nebo pivovar, vyk tomu místo, na nmž stojí stará ušlechtilá kaple tak zabiješ dv mouchy jednou ranou: zbavíš svt staré pežilé fantastinosti a dáš mu novou realitu a novou praktinost. Znáti hierarchii skuteností a hodnot jest chceš-li postaviti
ber
si
—
podmínka nejen moudrosti, ale i užitenosti a hospodárnosti. Krásná jest bušící píse kladiv dopadajících na kovadlinu; miluji ji, vždy jest to také modlitba jako jest modlitbou každé dílo lidské, konané by pro asný byt lovkv: vzniklo z ducha a slouží nepímo duchu; ale ve svj as, na svém míst, ve svých mezích. Že by musilo pehlušovati zbožný obad shromáždné obce, rušiti myšlení vdcovo nebo tvorbu básníkovu, že by dým tovární musil kaziti sad a škvára vyvržená z pece její vyžírati trávník luní, nezdá se ženy, však. Krása zdraví lidu, sen básníkv, myšlenka vdcova, radostnost mládí neporušeného a neposkvrnného, istá píse ptaí u neotrávené vody poton, vidní prorokovo, modlitba duše lidské v utrpení a strázni její, kajícný ston lovka zhešivšího a poznávajícího se, úsmv dítte hoprvní
mn
113
niího
za motýlem, potácejícím se v slunci, ponorné propastní mlení mnichovo jsou také sku-
tenosti
se
mnohem skutenjší
íi
než
peludná
Iži-
skutenost bursovních spekulací nebo klamivé výtžky obchodního pirátství. 15. záí. Každý jiný obchod vyjma smnný jeví se dnes poátkem nekonených a nczniknutých klam i sebeklam, lstí, podvod a posléze násilnictví. lovk, který oddlil se od své rodné pdy, jenž touží po jiném, než co podává mu jeho zem, jenž vidí hodnotu po výtce v penzích a ne v opravdových statcích, nutných k zdraví tla a
mn
rstu duše, jako jsou
slunce,
vzduch, klid, prostá
boží i slovo básnické a mudrcovo, práce na sob v tichu a soustední mysli, navozená pirozen dílem tlesným na poli a v lese, strava,
slovo
octnul se na scestí a musí zblouditi a zahynouti.
Obchod koní
tím,
že
pedmtem poátku
spekulace iní
poukázkou na zboží a jen znakem a pipomínkou, že stojí za nimi opravdová skutená hodnota njaká, stávají se posléze zbožím po výtce, hodnotou a statkem po výtce; a tu dovršuje se dílo zkázy a zvrhpeníze; ony, které byly
s
jen
Akoliv penzi nemžeš si opatiti nic, co hodnotu opravdovou, akoliv víš, že nemžeš
losti.
má
koupiti
si
jimi ani lásku,
mou-
ani pátelství, ani
a rst své bytosti, akoliv víš nebo tušíš alespo, že krom tvorby na lan zemském a výše: tvorby na lan vlastní duše není ani pravdy ani štstí, tváíš se pece a jednáš tak, jakoby to všecko dávaly peníze; a nutíš posléze i všecky ostatní bližní, aby sdíleli se s tebou o tyto tvé klamy a sebeklamy, chtj nechtj, po dobrém i po drost, ani klid
F.
X. Salda: Vybrané spsiy V.
g
114
zlém.
To vede
posléze
k
násilnictví,
k rváství a
hmotném a tlesném. Vyrobili Evropan njaký tovar — vezmu píklad úmysln primitivní a eknu tebas: Anglian
útisku ve smyslu
i
—
kousek mýdla toiletního jest jeho skutená hodnota asi šest nebo sedm krejcar, to jest: tolik dal výrobce za materiál, jehož bylo mu k nmu teba, za tuky živoišné, njaké chemikálie a trochu silice lesní, a mzdy dlníkovi za zpracování tohoto materiálu. Cílem jeho, pedmtem jeho výpot i vle, stává se však nynií prodej tohoto zboží za peníz, pedstavující hodnotu sedmkrát, osmkrát až desetkrát vtší; ale takový prodej jest možný jen mimo hranice jeho vlasti, v zemi zdánliv kulturn opoždné, kde neznají výroby tohoto tovaru. Zde jest teba nejprve domorodce pesvditi, to jest oklamati,
o
hodnot
tohoto zboží,
o
je-
ho dležitosti, o jeho nezbytnosti pro n, a nedají-li mnoho na slova, použíti po pípad dvod úinnjších a pádnjších, jako jsou rány pstí a po pípad i pažbou puškovou do hlavy; a puška muvykonati své dílo, jde-li o to, vyhraditi sí také takovéto tržišt kupcm domácím nebo uhájiti jim ho od kupc cizích, nebo myšlenka, prodati tovar nevdomci za cenu osmi- nebo desateronásobnou není práv geniálná a líhne se snadno nejen v opelichané hlav Mra Teddy, nýbrž i v stejn
hlubokomyslné lebce Monsieur Georgesa
zá
18.
í.
Podivuhodné
a všude odemstívá pána.
Tak
lidé
byla-li
pozoroval
jsem,
upadají
obraznosti
protivící
jest,
se,
se
lehko
ve
jak duchovost vždy
utlaována nebo jak
lidé
šla-
nepátelští
fantastinost,
opravdové víe duchové
jako stávají
úžasn snadno obtmi povr^% tebas povry vdecké, pesvdení, že vda t. zv. exaktná nebo exi>erimentálná jest úplná a naprostá pravda se
objektivna v témže smyslu jako bota jest botou a
niím jiným
—
niím jiným tom malým dtem, uícím se teprve
a klobouk kloboukem a
podobni v kterým písmenko jest písmenkem a niím nad to. Obraznost jest zpsob a výraz myšlení, a lidé, kteí neumjí mysliti tímto velikým stylem nebo kteí se mu posmívají, zabíhají ku podivu snadno v jalovou a pustou vymýšlivost maslabikovati,
licherností a nehorázností,
natených. kování ve ní
vd
Mnoho
tebas uenecky exaktn
fantastiky, to jest pustého sníl-
vdeckých formulkách vzniklo v moderopravdov tvrí a
jen tím, že obraznosti
organické bylo upíráno
její
právo na konstruktiv-
ii6
nost, jest
nebylo pochopeno a uznáno,
že
jak
i
ona
zpsob myšlení stejn oprávnný jako pouhé
nebo experimentování nebo odvozené sevšeobecování nebo zkušenostnost metodická, ale ovšem nad všecky nesnadnjší a vzácnjší a pozorování
n
tvoivjší. 20.
zá
í.
Kdo nechce opravdov
myslit a tvo-
bu
na formulkovou védu nebo na formulkové umní; a stejn tak, kdo neit obrazností, vrhá se
svt hmotném
tvoiti, honí se za penzi. nedostatek tvorby jako víra jest jádro a podstata tvorby; lovk netvoivý, jenž neví v Boha, tuto nejskutenjší skutenost, tuto skutenost nad všecky skutenosti, potebuje bžka, jinak nepežil by modly, klamu, zdání, f ormulky své nicoty. Peníze jsou modlou tch, kdož nemají Boha; štvanice za nimi opatuje jim zdání tvorby, díla, innosti. Nejsme mrtvi, ne, nikoliv, nejsme nikterak mrtví, ,ani nikterak neužitení sob a jivždy ženeme se za penzi, vždy opatuným jeme si peníze, získáváme peníze a tím obohacujeme sebe i svou vlast.
chce ve
Povra
jest
—
—
Podivný tvor jest lovk. Jest stvoen k uctívání pravé a základné Praskutenosti, a uctívání a k nto koná se tvorbou. a tvorba v mu to lovk v plném krásném smyslu slova. A proto nemá-li Boha nebo nechce-li ho rníti a nechce-li tvoiti, musí si je vylhávati, musí klamati sebe nejprve a pak jiné. Musí se tváiti alespo, jakoby pracoval na díle sob vykázaném, jakoby tvoil; proto i zahalei a blátošlapové, i niemové a hrái bývají vážní a vykonávají své ni-
—
Bh
nm
117
coty
adn
k smrti vážn, slavnostn, nkdy pímo obs opravdovostí až komickou tomu, kdo pro-
hledá jejich vnitní pustotu; vážn a slavnostn dokonce vstávají, když udeila jejich hodina, od svého stolku hracího, j>ozdvihují se od svho kuleníku jakoby od vážného díla a vážn uléhají na znak na zem a vážn umírají. Znám lidi, kteí radji fK)ítají týdny a msíce chloupky na zádech nebo na nožkách njakých brouk, než by tvrt hodiny myslili tak bojí se života v duchu a tvorby v nm; ale pokud poítají lánky nebo chloupky nebo nožky nebo tykadla na svých ervech nebo broucích, iní to s vážností obadnou a jako opravdoví knží vdy pojímají sami sebe s krajní dležitostností. Znám lidi, kteí radji léta a léta vysedají v archivech, opisujíce staré listiny, než by den opravdov tvoili, to jest mytakovým utrpením, takovou hrzou jest jim slili všecko, co souvisí s duchem a odpoutává se od bezprostední faktovosti hmotné; ale pokud tito
—
—
dokumenty, chovají se uctiv k sos dstojností pímo veleknžskou vdí, že slouží svému bohu, jak dovedou jej pojmouti, by to byl bžek o ploském psím ele, ml pes plece pehozenou pící vlí koži a z hlavy vyrstaly mu beraní rohy. 25. záí. lovk, který odpoutal se od rodné pdy, ztratil tím i své rodové a národní náboženství, ztratil i svého Boha; stal se naráz bytostí poloskutenou a neskutenou, fantomem, kýmsi jako potulný žid, toto legendárné perekati-
lidé opisují své
b —
a
vystupují
Vný
polem zhmotnné
v bytost lidskou;
opravdového vTOucího
pomru
ani ke
není
mu
již
skutenosti
ii8
tvorby, ani ke skutenosti bohópocty.
A
tak pra-
na Boha; vyfantasovává si Ižiskutenost, Ižihodnotu a slouží jí i obtuje se jí, nebo uctívati musí nco po své pirozenosti, by to byla koka nebo ibis i býk. Vymýšlí boha, který by byl bohem každého netvoivce, bohem každého požitkáe a práv požitkáe, jenž nesl by možnost požitku stále pohotovou, stále pipravenou pro každého, a to cuje na fikci penz, na
náhrad
telete jako
za
práv
jsou
modle zlatého
peníze;
nco
nejvšeobecnjšího, v
em
mohl by úastniti se každý, ve chvíli, kdy patí nejvíce všem a nejmén sob, kdy jest nejmén soustedný, kdy jest zcela rozptýlený, kdy lze jej celého pevésti v cifru, kdy jest jen cifrou nebo lépe nullou
lidskou.
Klam pro klamatele
i
okla-
mané, pelud pro peludné, neskutenost pro neskutené, 29. záí. Mé sny v noci a po nich mé myšlenky ve dne hledají zase stezku k Evženii. Znova vstaly v mysli mé pochyby, dobe-li jsem uinil, odervav se od ní. Úmysln vyhýbal jsem se až dosud všem zprávám o ní; kdyby byly nepíznivé, jsem jist, že by mne zniily. Ale picházejí chvíle, které schvalují tehdejší mj in: jednal jsi dobe, praví mi, nebo základem tvého inu byla víra ve výsostnost její duše; uvil jsi v pirozenou ušlechtilost jsi,
její
bytosti,
v šlechtickost
že nalezne cestu
k Bohu,
její
be dají jí rozpomenouti se v ní a dají vytrysknouti jí touhu po lásce vné, která neumírá,
mny
ani smrti.
požehnání
Doufám,
nám obma;
že
mysli;
uvil
vzpomínky na tena polozasutou touhu plným varem na že
as
mn
—
jíž
není pro-
lásky naší pinese
již
pinesl,
vdn
lly
mluveno; a jak bylo by možné, aby nepinesl ho i jí, když uzavel jsem ji v nitro nitra svého a obtoval ji v modlitbách Bohu? 1. íjna. Není pravé náboženskosti bez lásky k zemi, bez lásky ke všemu uritému, konkrétnému, jedinenému; není ani náboženskosti bez lásky k smyslm posvceným a oištným, nebo ony jsou pak dárci té svaté radosti, která jest pravá modlitba Bohu nejmilejší. Náboženství tím liší se
práv od
filosofie, že myslí-tvoí konkrétn z rasvého jásavého opojení, vzdáleno odtažitosti a sevšeobecování filosofického; íše jeho leží vysoko a daleko za hrubými, tžkopádnými kategoriemi a pojmy logickými; milostná a subtilná jest vláda jeho, a spravedlnost boží vyluuje z tichých hod a ples jeho všecky hluné dráe a násilníky rozumu jako vle. Pascal staví pe-
dostnosti
krásn r esprit fin
proti
hrubému duchu
geo-
metrickému, jenž pracuje lineálem, kružidlem a krokvicí; mluví také o dvodech vlastních jen srdci, jichž nikdy nepochopí rozum. Dnes teba jíti ješt nad to a položiti tžišt do isté ohnivé fKDSvcené smyslovosti, která vytváí radost" pímým zíráním a okidluje srdce, opojené krásou boží
svtem
rozlitou, v plesný vzlet ekstatický. Není náboženského talentu tvrího u národ, jimž nebylo dáno istých, milostn nevinných smysl; proto pokud vím krom starých Hellen nebylo nikde genia náboženského než u nkolika Vlach, Španl nenalézám alespo nikde jinde praa Francouz
—
vé tvorby náboženské, která jest nco podstatn jiného než stavba bohoslovecko-filosofických soustav nebo horlivost apologetická nebo dokonce ob-
120
ansko-osvtáské moralisování, prokládané
citáty
z evangelia nebo starého zákona.
5.
íjna.
Setkal jsem se
pedvírem po pti
letech s bratrem Karlem, jediným ze všech souroAdolf i Kryštof zahynuli zbyl zenc, který
mn
sob ped
—
roky iobtí divoké nespouKarel pimsíc na synkem na svým ženou se i jel se svou nepokojsi od svého rodný statek, oddechnout ného svtobžeckého díla. Jest na podiv statný, sebevdomý, osmahlý, jaksi ze široka pevn rozkroený a vztyený na svých svalnatých, ale pružných a kepkých pi tom nohou, a vulkánská jiskra rozdmýchává se obas v jeho zraku. První noc prohovoili jsme bezmála do svítání. Hlas krve jest nad všecko silný ve mn, a já nemohl se první chvíle doopravdy nasytiti spádu a. timbru jeho hlasu, tepla jeho malých energických rukou, záhy po
devíti
tané vášnivosti opravdu lamberkovské.
ponkud
divoké
smdé
krásy
jeho
vyhublé,
ale
kostnat rozhodné tváe o linii krásn vytváené a zocelené. Celé mé mládí a víc: sám duch našeho rodu stanul pede mnou a zabodl se tvrdým soustedným pohledem v mé nitro, boue je až po samo dno. Lamberkovství, opilé dýmem a parami vášní, potácející se v híších i výbojích, nedosycené života, lané jeho krve nejušlechtilejší, lamberkovská dravost, cosi draího a nevykoupeného ve své pravké bezuzdnosti, dýchala na mne z celé a bytosti bratra uchvatitele, bratra dobyvatele, první chvíle plnila mne podivným, ale ne nepíjemným, naopak: svdným skoro zmatkem, lákajíc i odpuzujíc mne zárove. Mé vzbouené vzpomínky vyvrhly jako píliv moský nkolik mladých mrtvol ženských, utracených jím a, žel, i mnou: nebo, dvakráte žel, i já byl v mládí Lamberkem života nedosyceným, krve hladným. Teprve druhého dne jsem se vzpainatoval, a hrza zmocnila se mne, když jsem myslil na bratra, odpoutaného od pdy, svtem zmítaného, zbaveného jediného zákona, jediného laskavého jha, které mohlo jej ukrotiti, jediné otže, jež dovedla jej íditi: rodného kraje a práce, vytrvalé a soustavné práce na jeho líše. Hovoil jsem s ním v tomto smyslu, ale nepochodil jsem; nerozuml mému jazyku, mé pedstavy a pojmy byly mu cizí, mé obavy smšné. Život byl mu jen divokou honbou za zlatem, conqui-
-
dobýváním nových území, šíením a stupováním hmotného blahobytu lovkova, podrobováním pírody a koistním z jejích sil pro pohodlí lidské. Nemohli jsme se dorozumti, rozešli stadorstvím,
jsme se ve zlém.
122
Dnes ráno potkal jsem jeho dít, slabého rusého hošíka, kterého, jak ekl vera, vychovává úeln již nyní svým ddicem; již nyní jest odosobeng toto dít, odcizeno svému mládí, jež jest více než jeho svatým právem: opravdovým rájem pozemským a podobenstvím ráje záhrobného, jedinen sladkou skuteností, která se mu již nevrátí nikdy; již nyní jest promováno v užitkový nástroj a k emu? Ke konstruování Ižiskuteností, k výrob illusí, jež vykuklí se díve nebo pozdji jako smrt. Nemohl jsem zdržeti se a slzy vstoupily do oí nad tímto zaprodancem v otroctví již ped jeho zrozením, oloupeným o svou osobnost, díve než mohla v vyrsti, degradovaným v prostedek k cizímu, otecké-
mn
—
mn
nm
mu
cíli,
pedureným,
krváceti
z
ran, jichž
si
sám
nezpsobil a jichž nezavinil, odsouzeným, aby byl jen prodloužením šílenství oteckých, která má nésti ticet nebo tyicet let dále po jeho smrti do tmy a hrzy píštích as. Nezapomenu do smrti nevinn udiveného pohledu svtelných hvzdných zrak, jež obrátilo ke dít, nemohoucí pochopiti, pro pláe dosplý muž pi pohledu na
mn
n, jež jest pece muž zdánliv nic
Zde konily
zvnlého
zcela zdravé,
nemá
bolestí a je-
neschází.
se
zápisky
Kašpara
Lamberka,
strýce Frankova. Psal dále ješt?
Vro-
jatn. Zniil tyto další myšlenky a vzpomínky sám nebo je zniil bratr jeho, Karel? Nebo ztratily se prost? Frank nedovedl dohádati se toho; ale i takto, jako ddic tohoto jediného sešitku, cítil se
»«3
nesmírným boháem, kýmsi bez zásluhy oblaženým, omilostnlým. Když doítal zápis poslední, tam, kde hovoil strýc o slzách, které prolil nad jeho zaprodaným dtstvím, nezdržel se již a propukl v hlasité stkáni. Ale i v mísila se radost, i je vzdouvala boulivá vdnost k zvnlému a jeho prostednictvím k Bohu. ,Hle, myslil na mne, nehodného, již ped mým narozením v prozetelnostné lásce,' pravil sám k sob; ,on vzbudil pro mne tohoto strýce, mudrce a svtce, vojáka i mnicha, šlechtice i bás-
n
Bh
níka; pro
mne
vyvedl
jej
z
nižin a
mlh svtských
klam na tuto istou vzdušnou podnebeskou stezku, aby ji zase pro mne upravil, popsal, narýsoval na duchové map; pro mne, aniž toho snad tušil, psal tento silný ohnivý duch, tento myslitel i prorok v jedné osob, svou eholi, svou krásnou velikou nauku, v niž zhustil nejušlechtilejší že minulosti, v niž vložil všechen kvas své silné boulivé duše, zkrocené láskou boží a ovládnuté jeho milostí, obrácené k budoucnosti, stále tvoivé a obtížené již semenem svtla odvného. A ustrojil všecko a ídil tak, že dostalo se tochvíli nejtžší, hoto duchového odkazu práv ve kdy, zbloudilý, tonul jsem v moálech, zoufalý, propadal tmám. Ohnivou rukou ujal mne a vyvedl mne z mrákot smrti. Slunce jeho milosti leží ode dneška svtlým úsmvem pede mnou, a dráha má blá se ve tmách nejinak než dráha mléná po plnoci na hemisfee nebeské, sám spanilý žár, rozpomesama rozkvetlá krása vesmírná. Dal nouti se na sebe sama, na všecko, na jsem již zapomínal: že jsem ddic a syn boží a že žije ve malicherností a
mn
mn
124
mn
síla,
mže
která, teba-li,
i
svt vyzdvihnout
jeho veejí, vychýhti z jeho osy: nesmrtelná královská duše, jíž dán jest za podnož celý vesmír se vší jeho nádherou. ,Ano, rozumím,' opakoval si, ,Bh povolal mne z
na svou líchu, uinil mne svým spolupracovníkem, pokraovatelem v díle svém. Nezahynu, budu žíti na vky dílem jeho i svým a v díle jeho i svém; obojího nebude odtud možno rozdliti.*
A
slzy vdnosti tryskly mu v zrak. Všecko bylo od této chvíle jasné, prosté, pokojné, samozejmé. Ne mrtvolný klid, ale živý radostný pokoj
v jeho duši, ten pokoj, který snáší se inností nejvášnivjší a nejtvoivjší, ano více: jenž ji pímo volá jako nutný svj doplnk. Ustanovil se nyní na tom, že bude vzdlávati rodný statek otecký, jenž mu byl odkázán, a ekal sestoupil s
netrpliv na
chvíli,
kdy bude
mu pien
jednání pozstalosti, a až vyprší
po pro-
lhta nájemná žido té doby bude
po roce; pemýšleti, zauovati se u starších hospodá: oistí se tak ped svým dílem modlitbou, postem, rozjímáním, a vstoupí soustedný a pouený a bude v>^konávati je opravdov jako obad, jímž jest také všecka tvoivá práce lidská. A plnil také, co si pedsevzal. Obcoval s nádovi, což nastane
žíti
na
a-si
vesnici, pozorovati,
vn
jemcem svým ledí na rodném
i
s
jinými sousedy,
se
stýkal
s
e-
na statcích cizích, snažil lidu pose porozumti sedláku i chase, podruhu dlkujícímu na cizím; vcházel i do chalup zcela roubohých, kde v šeru kmitaly se za stavem statku
i
i
vn
potícím vychrtlé stíny postav skoro
již
odlidštlých.
Prostý život vesnický, život v ddin odlehlé, chudé, pohorské, vzdálené msta, rozdlené mezi sedlainu a tkalcovství, spojující u nkterých malých usedlík který by ní
mlkým,
obojí
dílo
byl ješt
jej
v
jednch rukou,
ped rokem
ale pravidelným
^orným zúastnným zrakem;
život,
znudil, tekl ny-
tokem ped jeho
po-
tok ten cizímu pozorovateli zadimlý, byl to omyl: bylo tu rušno celý den, od jitra do noci, by pi dveích zdál-li se
a oknech na pólo zabednných nebo peliv slámou ucpaných; a boj se zemí byl tu nad pomyšlení tvrdý a nelítostný a kul ve své výhni lovka v bytost železnou, bez ohled k sob i k jiným. Nebylo tu ani stopy po nasládle sentimentální idylle, polité jahodovým bengálem, jak malovala venkov nedávná literatura, ale nebylo tu také nic z pikantního románu na ruby, z konvenního brutalismu, který skládal pracn u svého pracovního stolku v Zola a jemu podobní jako ragoút pro své odborn zmlsané tenástvo; obojí bylo stejn kivé, stejn laciné a povrchn zkreslené, stejn hrub efektnické. Ale nebylo tu ani té patriarcháln krásy o biblickém odlesku, jak zachytil ji a vztyil ji v nezapomenuteln velikých a klidných postojích Holeek ve svém selském eposu jiho-
mst
eském, berk
s
livjší,
jehož první díly
úctou a podivem;
pospšný
nty a útoky
již,
peetl práv Frank Lamlid
byl zde
vyrovnávající
patrn pohybse
již
s
pod-
prmyslové, podráždné již obraznosti, nucený pepínati vli i rozum, jiný než v tichém zadumaném jihoeském kraji, nad nímž jakoby byl as stanul a neodtékall od pti vk. Zde byl venkov již zprmyslnlý a zmodernicivilisace
126
sovaný v jakýsi nervosní neklid; již
poprmyslnlé a
i
selství
bylo zde
za starou selskou kulturu, by-
zde kdy, nastoupila nyní vášniv hltavá tžba podle všech pravidel a zvyk kapitalistického hospodáství. Nebylo zde dudák- vy pravovatel a básník; nebylo starých zvyk a svátk, ani spolených obad, jimiž žila a projevovala se la-li
z
pdy
hromadná duše obecná; nebylo
ád
rodových a u Holeka rodinných, nebylo ani ticha, v zrála posud jihoeská myšlenka náboženská zajíminulých; nebylo vnná nešeteným pelem bec pokojn krásy mythické skoro, která skrápí tam ješt místy svým spanilým ervánkem pedjit-
nmž
vk
ním
lidi, z;víata, vci. Pravda, pracovala zde posud obraznost lidová; nezadímla posud, byla pi díle nejinak než vrtivý lunek na stavu tkalcovském; ale tvorba její byla zde již jinaká než v epose jihoeském, také jaksi moderní, pedráždná, nehorázná, zdivoelá, oblibující si kiklavé barvy, tvrdé a nelomené, ve svých blouznivých zkazkách a povstech strašidelných; pravda, i zde žila ješt v duchaství lidová duše náboženská, ale rozložená již moderní vdou a její
skepsí,
toužící
po
dkazech hmotných,
zvídavá,
experimentátorská, znervosnlá.
A pece
—
pece i tak bylo zde, soudil Frank, než ve velkomst. Ne že by zde mnohem lépe nebylo zla, viny, bídy mravné, zloinu, neesti; práv tolik jako bylo a snad dokonce
pomrn
velkomst. Lidé
zde jist
týmiž váš-
íilmi jako tam; bylo zde smilstvo, byl
hnv, byla
ve
strádali
msta, byla ství,
lež,
byl podvod, byla loupež, bylo
pece
ale
jinaké
prostší, stízlivjší,
než
velkomst,
ve
drájaksi
bez divadelního osvtlení, v n5ž
se stavly tam,
bez sentimentáln filosofické dra-
perie, kterou se
tam inily zajímavými. Tvrdší,
sy-
mén
re-
rovjší byl zde život a
práv
proto také
mén
vyrozumovaný, mén zastíraný, mén znejasovaný, mén hraný, mén proradný; všecko mlo zde urité pevné jméno, jasné oznaení bez každé dvojsmyslnosti, bez každého umflektovaný,
temnosvitu, a v tom byla již jakási vle k pravd, zdávalo se mladému Lamberkovi, která byla již sama o sob mravní zisk. I pokrytectví jevilo se zde Frankovi pobledlejší, mén vyzývavé ve svých barvách a v celém svém vystupování; jakoby vdlo o své peludnosti, o své vnitní bezpodstatnosti i o tom, že nemá naprosto nijaké nadje na úspych; i pokrytectví, soudil, jest zde prostší a naivnjší, otevenjší než ve velkomst, lého
více
naklonné sebepoznání. Žil
pomru,
zde na píklad otec
celé obce.
s
dcerou ve zvrhlém jasný
odsudek
Nikdo nevidl v tom pirozené
rekvisity
ale
stíhal
je
také
zcela
brutáln vesnického prostedí a
la
Zola; nikdo toho
neomlouval, ani nechápal; všem byla to morová rána, jíž jest teba se vyhýbati, na niž jest teba plíti, ped níž jest se vícímu pokižovati; kdyby byli mohli, vypálili by ji žhavým železem ze své-
ho tla. Tvrdý a nemilosrdný k sob byl tento lid. Bylo to Frankovi patrné, zejména když nemoc navštívila nkterou rodinu, jak tu chovali se k trpícímu. Nejen že nikdo se s ním nemazlil, každý i
128
mu na jevo, že bylo by nejlépe pro pro rodinu, aby se co nejdíve budto vyléil nebo ustranil nadobro; stonati pokládali za jakýsi neestný podvod; jísti chleba, kterého jsi
naopak dával
nho
si
o
i
nevydlal tvrdou prací, jest podlost: okrádáš ty, kdož pracovali v potu tváí. Byly vesnice
nj
v okolí, v nichž báli se neduživí starci jedva nohama pletoucí vstáti od stavu a ulehnouti si; nikdo
nikdo nepodal vody, nikdo nezmírali hladem jako zranná zv. Léposloužil kae nevolali i movití z nich nikdy díve, až zárove s knzem; na témže košinatém vozíku, taženém nízkým hubeným horským konm o rousnapitých nohách, zapjoval jej žid-nájemce nedonesl jim
—
jídla,
—
—
jíždívali
posi>olu.
Více než narození vítali smrt lovkovu; o jeden krk k jídlu mén bývalo rozhodn milejší než o jeden krk více; a pak byla tu píležitost, zajíti si do sousedního msteka, pihnouti si, zataniti si po pohbu; a nkdy také koupiti hned novou rakev do zásoby, jež si obyejn dlouho nepoležela.
A pece
nalezl
jsi
^ase mezi tímto lidem ušlech-
a jemnost cítní zcela neobyejnou, jíž jest jen schopen nkdo, kdo myslí o bhu svtovém a tilost
jeho ustrojení.
Oblíbil ratejny,
si
Frank Lamberk
veliké vlhké jizby o
choditi
pd
dlené devnými pepážkami clonami v nkolik kout, v nichž
din
v
zim do
dlaždiné, roza kalikovými zábydlilo
po
ro-
eledínské, Taja poznal statného padesátníka
129 i nohou, o hladce holené, výrazn kostnaté tvái, podrostlé pod sanicemi a na krku
malých rukou
vousem, o jiskrném hndém tžkomyslnost. Byl to dvorský poklasný, Filip Kotyšan, který pešel sem ze sousednílio baronského panství a o jehož pobytu na i píinách odchodu z nho mnoho
hustým prošedlým oku,
v
nmž
již
ležela
jakási
nm
se šuškalo.
zvdl
od jeho druh, že mladý baron let mladší svého muže, opravdovou štíhlou úzkopasou krasavicí mléné pleti a velikých modrých oí; že muž je pekvapil a málem byl by v hnvu vetkl nž ve
Frank
scházel se se ženou poklasného, o dvacet
šlechtického vší své
svdce;
vle a
ale
pekonal prý se vzeptím pak žen úpln, nemst
odpustil prý
se jí, nepipomínaje jí ani viny její. Ale když prý ho kdysi pojezdný kiv obvinil, že okrádá vrchnost, al po hrabicí, již ml práv v rukou, minul jej, avšak vrhl se hned na nho i>stmi a byl by jej ubil, kdyby mu jej byli nevyrvali. Frank pemýšlel mnoho o tomto pípad, v nmž dlouho nemohl dobrati se svtla. Hle lovka, který má zejm smysl pro est; pojezdného, který mu vyítal neprávem krádež nebo podvod, málem by zardousil. A také v pípad zrady ženiny první gesto jeho jest gesto vražedn odvetné; ale pak ovládne se a nemstí se již, ano chová se zdánliv s úmyslnou, dobe zváženou velkomyslností. Cím to? A jest to opravdová velikodušnost z rozvahy, z mravního pesvdení, z mravní výsostnosti nebo ústup z bázn ped všemohoucím urozeným synkem pánovým? A nemísí se snad v tuto báze i trochu marnivosti nebo ješitnosti? Není snad bez-
nm
F.
X
Salda: Vybrané spisy.
V
.
9
130
deky polichocen, že pán shlédl milostn práv na jeho ženu, zazá vidl práv jemu jeho majetku? to
Mladý inženýr marn snažil se sblížiti se s tímmlelivým mužem, jenž, jakoby tušil výzvdné
Frankovy, unikal mu v pokornou plachost nepístupnost. Až krvavá píhoda kteréhosi jara ního veera sblížila je mimo nadání a rozešila pochyby mladého muže. Stalo se totiž, že koí Pávek mrštil vidlemi po hospodáském píruím, mladém, plavém, kueravém, rumném hochovi, jehož pistihl na se-
zámry
níku se svou ženou, a tžoe jej zranil. Frank s Kotyšanem vyskytli se náhodou první na djišti tohoto dramatu; Frank zachytil svdce, jemuž inula se krev
z
bok, poklasný
kem, jemuž
pna
stála
na
zbrojiti a spoutati, což se
zápasil rtech,
mu
s
bsnícím Páv-
snaže se
jej
od-
posléze podailo po-
mocí inženýrovou.
ným
Frankovi, dlouho zaujatému bojem s rozzuemstitelem, udalo se posléze, pohlédnouti po-
zornji na poklasného. Ztrnul údivem, když zoil tohoto muže, jindy tak klidného a v sebe uzaveného, cele promnného k nepoznání: chvl se na celém tle jako osyka, jeho temné oko, piclonné jindy dlouhými asami, hrozilo vypadnouti z dlku, teštíc se kamsi daleko ped sebe; jakási pemíra vnitního života, jindy poutaná a nyní náhle vybouená, jakoby hrozila rozlomiti toto napiaté tlo. Zoufalým bezradným pohledem zatékal kolem sebe; pak piskoil náhle k Frankovi, zaal se prsty
keovit
v
rameno a
zablekotal:
práv to mohlo se pihoditi mn; a o mne to minulo. Mohl jsem také zabít jej i
,,To,
mu to,
vlas jen
—
a co
131
pak? Nelpla by hanba na ní do smrti? Neobtížil bych duši nejstrašnjší mukou? Já, což já, já bych odpykal na šibenici nebo ve vzení; ale ona žila by ve svt v pokoení a zoufalství; jí nemohli by zavít ani popravit, ona nemohla by dovolat se žaláe a trestu, ponvadž ona nezabila." Frankova tvá vyjevila se údivem; a trvalo j
í
uvil svému
než pipustil, že a mohl smýšleti prostý vesnický muž, ne mnohem více než orá. Dlouho mil nejprve zrakem nedvivým, pak úastn uctivým ušlechtilou postavu a ušlechtilejší ješt tvá tohoto muže; a zdálo se mu, že nedohledá chvíli,
než
takto mluvil,
mohl
sluchu,
mluviti
posud mravní výsostnosti jeho, nedopoítává se jí. Pak podal mu ruku pohybem jakoby prudce vysteleným a zardívaje se, stiskl siln jeho kornatou dla; a zajíkaje se ponkud, nebo dolní elist jeho chvla se rozrušením, pronesl temn: Nevím, budete-li rozumti zcela tomu, co i>ovím; ale pes to musím vám íci, že jste jediný pravý rytí, s nímž jsem se posud v život setkal. To praví vám nkdo, kdo sám, žel, nedovedl jím ,
býti v
rozhodnou
chvíli.'
Zima uplynula Frankovi jako ve
snu,
díve než
as
krajem i lidmi. Pravidelný postup prací hospodáských, podmínných jimi a vykonávaných jako pímý úkol jejich, penášel na nj nebo ze své bezmezeré plnozvukosti a uzavené kruhovosti, vpínaj jeho srdce družn s tolikerými ji nými ve svj pokojný slavný rytmus, sluncem spra vovaný a hvzdami ízený.
se rozhlédl i
i
132
Bylo již na konci bezna; v úžlabinách ležel ješt špinavý jazýek snhový, ale jíva propustila již první stíbité koiky a do raného výboje sluneného odprýskávaly již kovové údery písn drozdí, boulivé i hlaholivé, lkající i jásající; v lesní pasece na vtvích doubku, loským uschlým listím harašícího, pracoval cvrlikaje nebo pišt s tkgiyým spchem, pro tak význjaným, párek inlynaík n;a vejitém hnízd pnkava jásav se již roztoužila svou neobjemn;ou, ale teplou slokou, skivan vznesl se z hrud, na nichž první as pobíhaje prozpvoval, aby zalil oráe i jeho^ skírozhlaholenou a rozjiskenpu pající pluh svou vlnou zpvnou; a veer za šera, když byl doirykal již kohoutek koroptví a ervenka dokvílela ve vrbinách potoných, vznesla se v houpavém letu z podrostu na stránj tažná sluka a plula nad Frankem, vykávajícím ji s puškou v ruce, ale zkamenlém krásou a neschopném vysteliti po ní, jako erný obláek po mdlém nebi, vysoko hasnoucím nad bezezvukou, potemnlou a rozplizlou šmouhou zemskou. Týž veer došel mladého muže dopis jeho pražského advokáta, vyžadující si jakýchsi rozhod-
n
;
ddické; Frank usmyslil si, dodo Prahy a vyíditi vše ústn, pro vtší jasnost a pesn,ost. Když vycházel z kanceláe, aby odejel nejbližším vlajcem dom, setkal se s Vítem Ješutou, jakoby více uvolnným ješt než jindy
nutí v záležitosti jeti
v držení tla,
by
mlích
postoji
i
posun;ech a
o
oích
jako-
a pobledlejších ješt než díve. Mladého inženýra, snad dlouhým pobytem na venkov zvlášt zcitlivlého k symbolické ei, kte-
133
rou
hovoí k bystrému
dého
/.
nás,
pozorovateli zevnjšek kaž-
dolUly se podivné bolestné tyto zna-
vnitní stydnutí odumírání nejinak než u vadnoucí rostliny; a vzpomínka na Kornelii, jíž se dvoil mléclivé a n.evtíravé tento nesmlý dobrý hoch, stále jakoby pekážející nékoniu v živote cítící to, dotkla se jeho provinilého srdce víivým dotykem studu a hanby. Chtél zeky,
napovídající
i
i
na nj mladého historika, pikroivšího k na potásajícího mu rukou, ale slova vázla mu
ptati se
mu
v hrdle. A tak obmezil se, zmatený, riia to, že odpovídal jednosIovn, na otázky, jimiž jej zasypával bledý, zejm chátrající druh uplynulých n,enávratných dní. V stydnoucím a vtrajícím tle Ješutov jakoby rozháral se nyní naráz, zdálo se inženýrovi, podivn tkavý, pekotný a vzrušený život vnitní; cosi horeného vyrazilo se za chvíli slabou hektickou skvrnou na jeho bledé líci, když bez pechodu, spšn, udýchan skoro rozhovoil se o své zásadné myšlenko\é krisi, jak se vyjádil, kterou prý nyní prochází, jež prý mu upíjí krve i spánku, muíc jej ve dne v noci; na jejím rozešení, cítí prý to s uritostí, závisí všecko jeho píští, uskutenní jeho plán literárn vdeckých, celé ozdravení i oplodnní jeho bytosti, jež nesnáší prý nic poloviatého, nerozhodného a mlžného; jež, má-li budovati, pracovati, tvoiti, žádá si prý nejon prý prve pevné nekolísavé pdy pod nohy i
;
o suchém a studené hlav látati tak zvané vdecké úvahy o njakých záhadných a každému zcela lhostejných námtech jako jsou opánky Boivojovy
alespo nedovede srdci
z
pouhého
kariernictví
134
nebo škorn Prokopa Holého; on mtisí prý vdti, pro pracuje, pro koho, k jak'ému cíli, na í prospch a zdar.
zaduman,
Inženýr, jenž posud naslouchal
po-
v údivu hlavu
zdvihl
„Ale to jest zcela jasné. Pracuješ pro svého Boha a jeho prostednictvím pro svj národ. Není jiné opravdové tvorby než takové." Historik
zastavil
na
chvíli
vznícené oi na tvái Frankov,
mlké, nyní
své ab|y
pak pronesl
zvolna
„Vylume
nejprve
mluvme o bohu. ekl souhlasím
s
všecku metafysiku a nepro svj národ; jist,
jsi:
musím
tebou. Ale pak
nj
nejprve jeho jest pežije, že v
viti; musím viti, že mne budoucnost. A o tom práv v daném pípad chybuji; není to bezmála pravdpodobné."
po-
„Každý život jest nepraVdpodobniý a více než nepravdpodobný pímo a doslo|vla zázrak a život národa veliké a hrzné tajemství nad všecka ostatní. Nikdo nemže se ho dopoísti; ano ani vysvtliti života minulého a pochopiti ho< úpln, není dáno lovku díve nebo pozdji narazíš na nco, co vzdoruje rozboru nejpronikavjšímu." ;
:
;
,,
Promi,
ale
to
zase metafysikia,
jest
která
znesnaduje otázku a které bych se proto rád vyživot národního celku hnul. Každý život a tedy bu biologická pravdpodobnost nebo nejest pravdpodobnost. Známe skoro úpln podmínk.y, na nž jest vázán život národní; a národ plnící je žije, a-li nenastanou nepedvídané katastrofy. Ale i
mn
náš národ,
jest
ohožen ve
své
vitalit
i
za,
nor-
Í3S
mn
málních
pomr,
obávám
se toho alespo."
A
zdá se
alespo, nebo lepe:
obšírn vykládati Frankovi, dob dostala se mu do rukou sta Schaueróva, „Dv otázky, a jak jej hluboce upoutala, ano pímo rozrušila; vrátil se k ní nkolikráte po první etb a její skepse jej posléze peBvdila. Tázal se s ní a její metodou, stojí-li prost za to, vyvíjeti nesmírnou energii, již bezesporn vyvíjíme, jedin nia pouhé zachování života národního, to jest prost národní existence. Národ, aby byl národem v plném slova smyslu, nesmí pouze žíti nebo živoiti; musí uskuteovati prý i svými prostedky a ve svých formách ideály všelidské. Takovým prostedkem k cílm všelidským jest prý zvlášt tvoivá vda národní, to jest vda, která z národního rázu myšlenkového eší Ješuta jak v poslední
jal
ideje všelidské.
A
se
takové
vysokém smyslu slova
—
nebo nemáme na
vdy
—
vdy
nebudeme prý
v tomto míti asi
prost sil; jinde, u národ, jejichž byt hmotný jest zabezpeen, mohou prý obrátiti všecky síly na tuto vdeckou tvoivost a mohou tu tedy docíliti úspch, o^ nichž my budeme prý vždycky jen sníti. Naše obrození bylo prý nádherným rozbhem k cíli, který ukázal se býti ne-li pímo nedosažitelným, alespo mnohem, mnohem vzdálenjším, než zdálo se našim buditelm v jejich nadšení píliš idealistickém a
nikdy,
ni
píliš optimistickém.
že,
Již prostý poet pravdpodobnosti ukazuje prý, nebýt ani našeho nepíznivého položení hmot-
136
ného, v
nmž
boj o pouhé
za každou snahou jako
dje na úrodu geni a vdeckých opravdu v
národ
stojí prý neustále pravá pohnutka, na-
b|ytí
její
tím
i
na
málo poetném.
tak
spravedlnost, ale pírodní
ád
založen; není prý idee bez
nemá prý
vehkých
in
nositelkou urité
Jest jest
snad nena ní, zdá
to
již
hmoty a idea, jež kvantum hmoty, nem-
se,
prý že
že
iniciativných jest pranepatrná
žíti.
„Fiat ubi vult," usmál se Frank; malovrní, eho se bojíte? Klameš se: duch vytvoí !" si hmotu, kdyby mu jí bylo náhodou potebí ,,
,,
Nevím,"
torik;
namítal se svraštlými brvami his„duch naopak pedpokládá hmotu, velmi hmoty, velmi zjemnlé a vytíbené. Ostat-
mnoho n, promi,
ale jsou to zase abstrakta a já bych rád držel se konkrétnosti. Setkal jsem se nedávno s nkolika našimi vdci národohospodái, kteí si v upímné chvilce stžovali, že nedostanou se ni-
kdy k
vlastní
tvorb vdecké, ponvadž musí
nejprve praktickým svou vdou národa, žiti
,,To není
opravdová tím
potebám národním,
slou-
brániti
ostatn nejhorší úel vdy. Každá slouží životu a í?h opravdovjší,
vda
uvdomleji a ochotnji."
vím
,, Nesoudím tak; ve vdu pro vdu, poznání. Národ, poznání pro který nepracuje na v takovém poznání absolutném, a samoúelném, nežije v plném smyslu slova a nebude moci dlouho
žíti.
Všecko
„jest
to,"
pokraoval vzrušen mladý vdec,
otázka velmi prostá: otázka ekonomiky
sil
13;
Má malý národ prápromrhávati své slabé síly tím, že úto<^í jimi z tvrdošíjnosti ostatn úctyhodné, na cíl nedostupný jim ? Nebo má povinnost, rozmnožiti fondy národa velkého a v jeho adách s oprávnnou nadjí v dobrý výsledek útoiti na problémy' všelidské? Nepoškozuje svou tvrdohlavostí v prvním pípad lidství, nezdržuje nepímo vdecký vývoj svtový? Taková jest tu otázka; ped ní musí zmlknouti všecko sobecké scntimentálnictví národní, ponévadž umlí-li se tato záhada dnes, vrátí se zmocnnji zítra: píští vdecká práce bude pímo závislá na organjsaci mezinárodní a všesvétové; mimo ni nebude možno úinn pracovati a pístupu v ni budou míti pirozen jen národové mohutní a silní, ponvadž malí a slabí by jen zdržolidských a otázka organisace. vo,
vali."
Frankovi zdála se tato argumentace
smšná
ve své pitvornosti a chtl již rozfouknouti ji vtipem jako dým, když pohled jeho zavadil o pobledlou, vychudlou tvá mluvího, porostlou ídkým
bledým vousem, a
rozlítostnil se
nad ním, nad
lou jeho slabou, jakoby zhroucenou
uvolnnou
ce-
pos-
tavou o povystouplé pravé lopatce, vyborcené dlou-
hým
pisaením. Chceš jej vyvraceti, pošetile, nebo posmívati se mu, prošlo pi tom hlavou inženýrovou a ml bys jej léiti i nevidíš, že jeho tak zvaná filosofie jest jen jeho nemoc ? Že strádá, trpí a muí se vlastní slabostí a nemohoucností a shledává proto pracn teorie na její omluvu? Což nevidíš, že bylo by teba vrátiti jej zemi a ne píti se s ním o fantomy jeho zesláblého unaveného mozku? ;
;
138
Zapemýšlel chvíli a pak pronesl šetrn ruku pod jeho loket
tiše,
vsunuv
myslím, že jsi churavý, pedráždný dlouhou prací; nepustím tebe, pokavad mi neslíbíš, že vezmeš si dovolenou a pijedeš ke ím déle, zotaviti se, na týden, na dva, na ti tím lépe. 2ivot v mst, vidím teprve nyní, jest urputný nepítel a zaskakuje lovka zezadu, aby ,,
Píteli,
mn
.
jej
zdolal.
svdím
Pohovoíme
t, a
ne-li
já,
si
.
.
o všein pohodln a pe-
jist rozoraná pole vonící
v soumraku veerním, jiskení hvzd nebeských, zlatistý blyskot vln v potoce." Mdlý jakoby popelavý úsmv lehl na rty historikovy a odkrevnil je ješt více. „Nemáš-li silnjších argument než tyto, nepesvdíš mne; to jest jen náladová dekorace, hodící se do verš; ta nedokazuje a nedokáže
mn
nic." ,,
Mýlíš se; ona a právi ona
pesvduje tvj
jest
dkaz
nejsil-
—
jest smysly cosi bezprostedného jako skutenost. Práv ty, jenž dáš tolik na empirii, ml bys uznati sílu takových dvod," usmál se se slabým pableskem
njší
:
ironie v
mkkém
zrak, tvoje
shovívavém hlase mladý inženýr.
Domluvili se pak a kou návštvu, jakmile
historik slíbil Frankovi brzse uvolní
v archive. Stalo
kdy nebe bylo ješt panensky studené ve své halkyonské istot, ale zem vela již a kypla již mateským kvasem, pijel Vít Ješuta a vstoupil, neohlásiv se díve, k mladému inženýrovi, jehož
se to záhy; za týden, v den obzvlášt slunný,
139
snad proto, že pišel neoekávan, rozbolestnil znova zvlášté živé svým kivým unaveným úsmvem na pobledlých rtech, i svou celou malátnou, jakoby z koen vyvrácenou bytostí. ,Hle, i on jest lovk, na nmž jsi se provinil,' pomyslil si Frank, pelétajc spíše myšlenkou než zrakem jeho postavu; ,což nezniil jsi i jemu nadjí, které si inil na Kornelii? Žé byly klamivé, "nemní nic na vci; nevdl o jejich peludnosti a nesl ztrátu jejich nemén tžce, než kdyby byly nej-
oprávnnjší.' Odpoledne procházeli se dlouho po objemné zahrad po vinutých pšinkách jejích, posud ne-
oištných
z tlících
loských vtviek
i
loského
jedna ást její sestupovala terasovit k potoku, a zde na proslunných místech u zdi kvetla v hustých kopecích již fialka, kdežto v údolí za vodou drobnými zelenými loužikami prosakoval z rezavé hndi celkové trplivý barvínek, jakoby zachycující ve svj bled modrý kalíšek nco z plalistí;
chého úsmvu promnlivého nebe. Rozhovoili se znova o záhadách, které muily historika. Znova dokazoval mu Frank, že tvorba není prostý souet hmotných initel nebo podmínek, nýbrž cosi unikajícího
pezvdu
lidskému, akt
každý in, cosi, co koná se mimo lidpoet, co tryská z hlubin tajemství ský dohad životného nev^oláno, neekáno, nechápáno dlouho; znova vracel se k tomu, že každý život a zvlášt život národní jest cosi, co pesáhá nekonen všepedstavy lidské a emu mžeš pocky pojmy ona nkud piblížiti se jen tvorbou, ponvadž jen jest irracionálnost nebo lépe: nadracionálnost milosti jako
i
i
i
;
140
•
mžeš ponkud
jejím podobenstvím
postihnouti ty-
klady, unikající rozboru pojmovému, po výtce zápornému a výmeznému. Ale historik potásal se smutným roztkaným úsmvem hlavou a odpovíto
„Nerozumíme si a neporoznikdy; mluvíme každý jiným jazy-
dal stále inženýrovi:
umíme kem, cházíš
nouti
si
víc:
asi
myslíme každý jinou logikou.
z víry,
víru,
rozumov
ale já
nevím;
tý
mn
a já chci, abý vyvrácena."
mn
Ty
vy-
má
chceš vdechskepse byla,
,,Není vbec rozumového vyvrácení skepsi," rozum, který chce si uhájiti namítnul inženýr; své skepse nebo svého pyrrhonismu, uhájí si jich vždycky, nebo každý dvod jest cosi dvojklanného, dvojseného, dvojstranného a mže býti rozumem chápán tak nebo onak. Musíš chtíti pekonati svou skepsi, odvrhnouti prost svj pyrrhonism, to jest opustiti ty životní podmínky, z nichž se rodí a s nimiž se snáší." Vít stanul a zamyslil se chvíli soustedn. „Máš snad pravdu," pronesl pak zvolna; ,,já tedy neumím chtíti, kdežto luním vyvraceti dvody a dávati si je vyvraceti." „Ano, ale to práv jest slabost neumti chtíti a umti rozumovati. Jest u tebe jakýsi nižší stupe životnosti nebo správnji: živiotnost zmenšená." ,,Byl by nepochybn životnjší v jiném mo,,
bu
:
hutnjším národ," namítl torik,
s
hokou
,,tam všecko jest Vyšší,
nost. Nemáš-li sám ným, piheješ se u
dosti
žije
sebeironií his-
prmr
života,
i
pites
prostedse
k
ji-
jiných."
Frank se zamyslil a piostednosli
i
:
má
se snad
snad pravdu prmru opravdu lépe v náro;
141
dech poetných; dávají hkosti
lovk
;
etnost za
jest
velikost.
jí
svou mnohostí
tak lehce naklonn,
illusi
ve-
bráti
po-
Ale kdo toužíš nad prmr a dkuj Bohu, že dal ti na-
nenávidíš prostednosti, roditi se v
národ malém: máš alespo
píležitost,
sUipo\ati jej svými iny ve velil^ý. Ale nahlas k historikovi, ulamuje hrotu jeho sebeironii: ,,Malý, velký, poetný, prostednost, prmr... všecko jsou metafoi-y, slova, obrazy, hrubé a kivé dohady^" Jediného jest tí^cba: abys byl tím, kým chtl míti t Bh. Proniknouti k sob jest teba: státi se tím, kým jsi. V život ztratili jsme to
se všichni
sob samým;
jest
teba
pibliž tí^š^žii
yotem k sobe samým, vyloviti se z náhod a jejich klam. Fantomy zdánliv rozumové zakryly nás nám ?a"mým jest teba nalézti v sob odvahu k sob ;
kejklískou mámivou hru díve než je pozd, než vypily nám všecku sílu, než zmátly nám cestu k naší vnitní jestot. tedy, a
rozptýliti jejich
.
.
.
Bu
chtj býti, kým jsi svým pvodem: synem božím a ddicem jeho království." si poal s tímto ddictvím," odhazuje odpovdl historik, nedokouenou cigaretu malátným obloukem mezi první puící traviku záhonovou; pijal bych je jen s výhradou inventáe zdá se býti povážlivf pasivní." ,,
Nevím, co bych
,,
:
mn
Zatím setmlo se na
sad
i
v krajin; zelenavý
siv zelené koruny boroviné na nedaleké skále zernaly; a všecko propadávalo se rychle v jakousi žalnou syrovou tíhu trosenickou, temnou a nepozdvižitelnou. Vesnický zvonek rozhazoval ja,ksi urputn do písvit pozápadní ztuhl ve fialové stíny,
142
tmy
své lkavé tóny, ostré a bodavé jako stepiny
skelné
;
a tu
i
tam ve
zimomivá v studené
povyskákala
vsi
svtélka za nízkými okny,
tsn pi
již
malá
zemi, kalná a
mlze, piplouživší se od vody.
Oba pátelé zachvli
se
mj^zem a
uchýlili se
do pokoje Frankova.
Po veei mleli, kouíce chvatn cigaretu po cigaret; únava z hovoru vášniv vedeného celé odpoledne až hluboko do veera padla na n, a Frankovi bylo chvílemi i líto, že vydal své pesvdení lacinému pošklebku mlkého druha; ale jediný pohled na nho, jak sedl zde zhroucený v kesle, spíše stín než lovk, kdosi opuštný životem a dobrými genii jeho, dal mu zastydti se za tento
cit.
lovk'
poismívá se bezironie jeho jest cosi jen sebe-
Nikoli, tento
dky
jen sám sob; vražd odcizeného nebo ji pedpovídajícíhoi; jiskra záením svtélkujícího její studeným mrtvolným ztrouchnivlého deva.
Bylo
již
nedaleko plnoci, když Frank vytrhl
dum a pistoupil k oknu, jehož kídla vyrazil mocným úderem do studené mlící tmy. Nebe bylo se z
se zatím vyvýšilo a ztuhlo v nesmírný istý kišál,
vznící v
sob
mživé
paprsky hvzdné. Jeho vý-
na srdce mladého muže jako div zásvtný, jako zázrak záhrobný; zachvl se pod sostnpst
lehla
maziv istým a pece žhavým poselstvím a puzen jsa ímsi mocnjším než vdomá vle jeho, pistoupil k otevenému klavírti a zapl ztlumen,
jeho
provázeje se na vera napsal a
nástrí)ji, jejíž
rozeveny posud na
píse Vlasti, kterou byl nápv, ležely
rukopis, tekst stojanu.
i
143
Nijaká tnira tebe nezmiH, nepojme rozum, pezvd, ani ::hum, bez mezi íše tvá a hovofi jen k bezntezným a svatým
Na
vsedni otázku ty nedáš
jen vira modlitbou smi se
nebesm.
odpov, t ptát,
však moudrost nejvtši a rozkoš jediná je,
Spi
libat
t
svtc
a v trávách tvých noc provzlykat.
ln
našich kosti v
spi bohatýrú bylých, spi
i
tvém,
pištích rod,
a život tvj, poutnice plachý, smrti jich a smrt tvá jejich života je doprovod.
Paprsku ztuhlý drahých zornic od
vk
svítíš,
svítíš
do
z zásvtí,
vk:
v tvých duhách, lesích, polích, vodách sled zbyl milosti,
jak prošla tudy pouti svou od
Boha
k
lovku.
Dlouho mlky naslouchal píteli zejm v hlubinách pohnutému Vít Ješuta; pak zdvihl ses kesla, popošel k Frankovi, stiskl mu ruku a pronesl „Die Botschaft hór' tiše, skoro jako sebeobžalobu ich wohl, allein mir fehlt der Glaube." A nepromluviv již nic nadto, odešel ulehnout do vedlej:
šího pokoje.
Jitro
druhého dne pineslo obrat povtrnostný.
mrany, dostavila se vánice snhová; déš, sníh, slunce, vítr jakoby bojovaly spolu chvíkmi o vládu nad zemí. Zhívajíce si ruce u kamen, hovoili pátelé úryvkovit ne již o verejším námtu svém, nýbrž volné o myšlenkách a dojmech, jež pinášela, chvíle. Zmiuje se o veNebe
zatáhlo se
144
rejší
skladb Frankov,
tázal se
ke komposici hudební a
historik,
vrátil-li
o ní pravideln. ,,Ano a ne," odpovdl inženýr; .nebo všecko nabylo jiného smyslu pro mne nyní a stará slova nemají již nkdejšího obsahu; ani umní ne. Díve dlej co dlej bylo stále luxem, ímsi pebyteným, tebas ne ve zlém smyslu slova; v nejlepším pípad ímsi odborným; a nemohl jsem nijak uvésti je v jednotu s životem, stále mezi nimi zela propast, bouil se rozpor. Nyní, kdy, ekl bych, neprovozuji je jako specialitu, kdy netvoím jako tak zvaný professionál, kdy jest jen doplkem, by svrchovan drahým a nutným, vší ostatní práce a tvorby životné, nalezl jsem teprve pomr k a pístup k jeho posvcující milosti. Pekonal jsem v svou velikou muku, pokoující vdomí, že tvoím z rozpor a na rozporech, vykoisuje jich, šíe je a štpe je svou tvorbou ješt více, vdomí, jež trýznilo mne až v šílenství; dnes tvoím tebas málo a nepatrn, se
zase
pracuje-li
,
mn
mn
nmu
nm
ostatale opravdov, to jest souladn s vesmírem ním dílem božím, souladn i s ostatním dílem svým i
svou tvorbou hudební dopluji a doceluji svého životného díla na sob. Všecka dnešní bída umlecká pochodí ze specialisovaní tvorby tvorba jest jedna jako život jest jeden, a opravdová tvorba opravdový život jsou také jedno. Náboženství, a i ono jediné, jest jednotitel lovkv; samo jsouc požadavek jednotnosti, vnáší ve všecko jednotu loono teprve jednotí a celiství lovka a tedy vka v podstat zumleuje celistvost a jednotnost jsou také kategorie po výtce lunlecké. Dg;
i
:
MS
lovk
konaly bude si
sám
dovede
v
š
ec e
umlecky, až dovede vytvoiti svj byt hmotný duchový až
1:
postaviti
i
dum, vyzdobiti
si
si
:
píbytek
i
odv
svj, zbásniti si zhudebniti si píse, výraz své vnitní nutnosti, živou touhu po celosti a jednot své bytosti. A v tomto smyslu tvoím nyní; a ani nejvyšší geniové netvoili v podstat jinak: nedlili, nýbrž jednotili svou tvorbou. Nepravím to, abych se sro\ nával s nimi znám všecko, co nás odlišuje, ale pes to: jedno duchové slunce objímá mne, nesmírn malého. a posvcuje je, veliké, Nevím, jeli ve specialisace nutná, ale v umi
;
i
i
vd
ní jest jist vražedná."
Mladý mluvil, a
odmlel, když byl Frank dopak váhav:
historik se
pronesl
vdec
,,Máš asi pravdu; specialisací trpí jist
lovk,
jako jenž
by
nemá-li
jiného
byl protiváhou. Cítím to
jí
více snad, než by se
mohlo
ti
nosti: historik-odborník
;
vojovost, v které nauili cítit
velikého jednotitele,
rozložila
mne
v!
já,
nebo jsem
pi mé neplod-
vývojovost a neustálá vý-
mne
myslit, pedstavovat,
všecko, ztekutnila naposledy
vka,
i
zdáti
i
mne
jakousi soustavu
bezhraninou
jako lo-
atom
ne-
bezjádrovou a mlhovinu zpsobila, že rozplynulo se ve A kritický odplynulo všecko tuhé, pevné, stálé. již ani, abych pojímal relativism nedovoluje se a cítil se jako nco bezesporného a kladného; nauili mne tak dokonale sv^ádti každý jev v jeho pedchdce, v jeho ddinost, v jeho logiku vývojovou, v jeho asové podmínnosti, že jsem ustále
kroužících,
v
i
mn
;
mn
mn
takoka pod rukou rozplynul
se
sám sob
v ná-
hodný sklad složek a prvk a utonul v nich F X. SaMa: Vybrané
spisy.
V.
10
již."
146
možno
,,Ale jak jest
jen," peiiišil jej
neho, co
„pojímati vývoj bez
Frank,
se vyvíjí a co jest
nad všechen vývoj, jeho prius? Já nedovedu vývojnosti rozumti jinak než jako snaze nebo vlastnosti vložené do podstaty, kterou se nám odkrývá po nkteré své stránce a zastírá po jiné. Vývojnost jest jen souvztažný pojem k podstat, k stálosti, k emusi jestotnému a neproménlivému, bez eho nemže býti vbec chápána; ano, na jestotu musí pímo poukiazovati, a-li nemá být absurdností. Jinak jest to fantastinost nad všecky fantastinosti, mythus nad všecky mythy, dogma nad všecka dogmata."
mn
„Máš
pravdu; cítíval jsem a cítím zvlášt by teba korrektivu. Ale probojovávati jej k tomu nemám prost již sil. Pro mne dležitá jest jen jedna otázka: byl-li jsem opra\du nco, co stojí za e, když mohl jsem utonouti a mohl jsem se rozplynouti?"" nyní,
že
asi
bylo .
.
.
Frank pohlédl vele na pítele a povstav, jej
za ruce
„Klameš
neutonul
se:
neví o tom; a že již
ale
ujal
o tom, že
odmlel
jsi
se
si
jsi
posud; kdo utonul,
uvdomuješ nebezpeí, svdí
posud neutonul, posud nezkapalnl"
na
ráz,
jak prošlo
mu
hlavou, že
pravda jest opaná práv uvdomní zdálo se mu v tu chvíli dkazem dje již dovršeného a jaksi zútovaného, pijatého, vžívajícího se již. Vít jakoby prohlédl, co dje se v mysli Frankov, peložil nohu pes nohu a usmál se kose myslím opravdu, že jest cosi „Nechej již skoncováno, k dobrému ke zlému, kdož ve Chtl-li jsi mne zachraví, ale skoncováno jist. :
.
mn
.
.
:
147
ovati, pomysli si, že*s piSel pozdé; záslužnosti dobrý tvj úmysl tím ovšem neztrácí," dodal sarkas ticky, zapaluje si cigaretu. A setrval již v tomlo tónu celý den a zvlášt tuto chvíli, „Vím," po kraoval po nkolika vteinách, „že mne budeš jjiemlouvati, abych zde zstal nebo abych žil jinde na venkov; abych vyrval se psobení starých zvyk, hledl vyšinouti se z posavadních kolejí a vyrýti
si
nové. Ale, brachu,
Mussetovým: Je ne
mohu
ti
odpovdti
jen
ó Christ! á ta parole sainte je suis vénu trop tard dans un monde trop \ieux. Mé nemoci staly se již mými zvyky a potebami umel bych bez nich nudou, ímž nepravím, že jimi umru zábavn dovedeš pedstaviti si horšího stavu, lékai, nad ten zde?"" A po malé pestávce, když rozžehl si novou crois
pas,
:
;
—
cigaretu ,,
Abych
byl
upímný do
krajnosti
:
víš-li,
žo
mn
druhý den nudím se na venkov, by byl koenn tvými vzácnými rozhovory? Víš, že ml bych zde chvíle, tak kolem páté odpyoledne, kdy bych zmíral touhou a steskem íx> dlažb pražské, po její promenád, po pl tuctu idiotských, ale jinak nepostradatelných tváí, po zvtralém tlachu v kavárn pi zteplelé vod, po artisticko-exklusivných a aristokratických revuích, rozumj po obmezenecko-nadutých a sprosáckých plátcích, po hloupých vtipech a hloupjších ješt kalaurech svých tak zvaných pátel ? A víš, že by se za nkolik dní zastesklo po klepech zvláštní vysoké kultury, žádajících si odborného ocenní po delší prprav v tídách nižších, po klepech hors concours, již
i
i
mn
jak pstují je v
nkterých pražských archivech a
knihovnách s péí a svMomitostí, hodnou nejvzácnjších druh bacih°i a bakterií?... Vidíš tedy, že jsem od základ své pirozeností zvrhlý, duše zcela již
ztracená."
A žeti
již opravdu zdrzdánliv ironický a po-
píštího dne ráno nedal se
Frankem a
vrátil
se,
výšený, do Prahy.
Bylo vtrmo ješt, nebem honily se cáry mrané, jej na nádraží. Náhle, když byli vyšli z lesa strašícího posud smrtí a prázdnotou a uzeli lesknouti se ped sebou hadovité koleje, zdvihl historik hlavu posud v dumách schýlenou, zabodl mlké stepinné oi ve Frankv zrak a udeiiv se plochou rukou na dkaz své zapomntlivosti do ela a zaradovav se pak, že a inženýr doprovázel
pece
neztriatil zcela z
nesl hlasem ,^A
mysli
vc
tak dležitou, pro-
podivn odcizeným a bezbarvým neekl jsem ti ješt, že jsem
propos,
setkal nedávno,
asi
ped
trnácti dny,
se
ve Vídni,
když jsem tam byl v úedních vcech, vzácnou náhodou s paní Šimonkou Malovcovou, tO' jest nkdejší slenou Vintíovou; vzácnou náhodou, pravím, nebo paní Malovcová nechodí prý skoro do spolenosti. I se mnou promluvila jen nkolik konvenních slov ale pohubla jaksi ve tvái a zpísnla a dlouho nemohl jsem zapomenouti žhavého uhlíku, který doutnal v jejím zraku a zastavoval se na každém, s kým hovoila, jakoby chtl propáliti se do jeho nitra. A podivné vci slyšel jsem o ní pak od známých. Podjímá prý se jakési misse spoleenské, jíž pikládá velikou dležitost a které prý slouží ;
149
neumoiteln
tlem, ix;nzi; ujímá se eských zanedbaných, tupých, méncenných a mla prý již pro to jakési konflikty s lidmi. Uvedli nkolik pípadu, v nichž zakroila a zachránila prý dít urit zkáze propadlé zapomnl jsem z toho mnoho nemám pro takové vci asi buky jen jeden pípad tehdy práv erstvý uvízl v mozku. Šlo o jakousi trýznnou dívku, kterou vyrvala prý paní Malovcová spolen s jinou, starší dámou, s jakousi paní Evženií Hostašovou, z dráp jejího muitele ... jméno duší,
dtí opuštných,
mn
;
—
—
mn
mn mn
vytratily.
Není po-
chyby po dojmu, jaký ve vyvolala, nícena vášniv, snad až eksaltovan pro
že jest za-
i
okolnosti se
životní
již
to,
co po-
kládá svým posláním."
Frankovi rozbušilo se srdce, hrdlo se mu sevelo; chvíli nemohl promluviti; pak stanul a i
ped
pokloniv se
historikem, pronesl zvolna:
tyech rzn a tyech vás na
„Provinil jsem se na vás
stejn, ale chaele,
pece na všech
na Šimonce, na
:
Kornelii,
na tob.
I
na
b, nebra se, prosím: tebe vypudil jsem, by pímo a bezdky, od Kornelie, která byla ti v tu dobu mnoho.
odpuste
mn
Ped
všichni,
všemi
odpus
tymi i
ne-
Mito-
neasi
jsem vinen,
ty."
nho oi, nevda, Ale když pochopil z jeho vzezení, že míní doopravdy, co mluví, že se obžalovává, obviuje a pokouje ped ním, zardl se a zrozpaitl vším úsilím pemáhal pohnutí, které v rostlo; ješt chvíli a bylo by protrhlo a odplavilo povýšenou sarkastickou pósu, již doHistorik vyteštil nejprve na
posmívá-li se
nebo
;
nm
hraje-li.
150
stj co stj slibovala rozrušením rudnoucí.
držeti va,
Vlak, pispchavší jej
si
stále
práv do
ješt jeho
hla-
stanice, vysvobodil
v rozhodnou chvíli.
sým,
Zkiviv pracn bledé rty svým rozplizlým koúsmvem, podal Frankovi ruku a ekl:
„Neteba
ti
omlouvati se; nejsi
niím
vinen.
Utšil jsem se ostatn nedávno; nyní vládne Naa Pospíšilová nebo lépe: nyní vládnu já Nani Pospíšilové. Kornelie byla jen snový omyl mého churavého jinošství; dnes jsem zmužnl a jsem, jak snad brzy se pesvdíš, i v tchto vcech zcela reálný."
Ale sotva rozejel se vlak, Vít Ješuta, schoukout prázdného kupé, podléhaje i rozrušení a stesku, jimiž naléhá na každé jemnjší nervy
lený v
zmna i
místa, uvdomní, že nyní zodstavcovala se vnjškov ást života práv uplynulého, roz vzly-
kal se tichým
hokým pláem,
polevoval.
jfc
který dlouho ne-
;
:
III.
léka pozdvihl z papír, které sebou byly to odborné rozbory pathologické a do nichž dlouho se byl hroužil, hlavu vroubenou smetanov mkkými šedými vousy a vlasy tak rozvlátými, že dodávaly jeho uenecké lebce rázu hlavy moské koky, a poklepávaje dlouhým suchým prstem na stl, opakoval udšené teProslulý starý
ml ped
—
t
—
Komeliin ,,Musí na
ro zde
místo dával,
z
ano, milostivá paní, na
jih,
nesmí;
vyberte
jih.
Ja-
jedno tch, které vám erven zpodtrhám," dochápaje se barevné tužky a pojíždje jí ztráviti
si,
prosím,
po brošue, obsahující seznam jižních míst klimatických. ,,A do tí dn budiž slena z Prahy urit, prosím, do tí dn!" A po pestávce: ,,Ano, abych nezapomnl: telegrafujte jí pedem o byt, se zaplacenou odpovdí. Zaíná se tam nyní saisona, pozdji bývá pímo peplnno." A suché prsty bubnovaly k tmto zdánliv dobromyslným slovm jakýsi temný, záludný doprovod na stolní desce. Byl v tom bezesporn rytjakási melodie tyto prsty zdmus, byla v tom razovaly, podtrhávaly, hrozily, svádly, vlichocoi
:
I
valy
domlouvaly
se,
se.
K,aždý
léka má svj zp-
co ústa zamlují.
sob, jímž dopovídá,
A
52
sestupovala se schod, rozevely dvée, -šedá rozježená hlava o hustém niasupeném oboí, perytém dvma tvrdými kolmými vráskami nad mohutným orlím nosem,
když
již
se za ní ješt
z
nich vypadla
úst
la
širokých,
z
ponkud
ztrpklých
zaznly naléhav vty ,,Ale
Neotálejte;
jist!
na tom
závisí
snad
všecko!"
Drobné suché staence, která hledla v hrob již celému svému rodu, bylot v tu chvíli podivn úzko; zazdálo' se jí, jakoby havran peletl zlou vštbu. Zachvla jí pes cestu a zakrákoral se ve svém erném starodávném kabátku; a dlouhá snžná plá pohorská u nich, tam dole, v jižních Cechách, vstala jí svou pustou bezútšnou skoro
mrtvostí i
v
z kostela,
imysli
dom, peletlo havran
ma
:
pes
chodívala do
ni
a když se kdysi vTacela jí
pes
cestu
zvláštním, vtírav
Tato
bílá
pustá
plá
s
kostela
nho' po
ní
nkolik krákajících
tžkým
pak svého muže náhlým útokem mrtvice. nalezla
z
letem
—
skonávajícího
a do-
pod
nkolika ernými a-
kanovitými stromy o pních vichicemi zohýbaných, politá studeným citrónovým úsvitem na východ, vyteštila nyní na ni v dU|Chu náhle své vzpomínkové oko, jakoby blobou zastené, a staena div se nezapotácela na píkrých toitých schodech; i když byl ji již dávJío objal a jako plynoucí proudná voda nadzdvihl teštiv teplý ruch ulice o starých domech, rozvlažených první mlhou pedjaí,
Í53
ímsy a okapy jakoby nedokav vyhlížely po kídle vlaštovím, cítila dlouho ješt v nervech tento dotyk záhrobí.
jejichž již
A
tak bylo rozhodnuto.
Komelie byla píliš unavená, píliš nemocí usmýkaná, aby odporovala. Hluboko do podzimu pedchozího roku žila s
tetou v lázních, jež opustily jako poslední hoste.
naposledy v jakousi dímotnou tuprostoupenou jen ve snech muivými vzpomínkami, v jakýsi popelný chlad, v nmž dohasínaly, ulévány jsouce podzimními dešti a mlhami, zdálo se, poslední bolestn vzpurné jiskry. Vrátily se do Prahy až s prvním popraškem snhovým a starý pijal je písným kamenným prochladem svých mlelivých stn, zatím co zahrada rozteštila se v slunci, náhle z mrak vystouplém, hrou tisíceré bodavé jehly ledové, sotva v ni Kornelie vkroila, až zvlhnul plachý bezradný zrak dívin, unikající vždy rád stelám života i svtla. Plá, vyvolaný fysicky, pešel záhy ve vzlykot niterný, který cloumal dívkou, až propukla v bolestný kašel, trhající jí hrud; a první krev potísblostný šáteek a nnila jí rty a brzy potom kolika rudými skvrnami sníh ped ní rozšíený. touA jakoby teprve nyní dostalo se mu, po žil, snhový píkrov zahradní zhasl náhle v popclavou še a ustoupil jakoby nkolik sáh v stín zvláštní nehmotnosti a vzdálené fialovosti; ped chvílí byl zde ješt jako útoná naléhav^á skutenost, která ti mrazem ruku pálila, nejinak než Ztišila se v nich
post,
;
dm
i
i
em
154
ohe
—
nyní, v piohaslém svitu
sluneném, unikal
dutý a hluchý fantom propadlé pusté mrtvoty. Hrza z toho padla i na dívkli, tup zírající ped sebe na krvavé skvrny, a roztásla ji nervovou
ti
horekou; teprve po a dovlekla se
chvíli
sebrala
povolivší
síly
dom.
Nebylo nyní pro ni divadla, knih, hudby; to všecko bylo jí náhle píliš hluné, píliš tžké; jakoby nedovedla svou zduchovlou prsvitnou rukou povznésti nyní k tvái khihy nebo not, tak chodila nyní,
dom
vlán, s rameny svislými po zešeelém opuštném behu, jako po hran
jako po
propasti, která vyhloubila se mezi ní a životem a
jakoby rozv;íraly a, rozvíraly každý den a každá noc. Na druhé stran ano, tam vel život, šuml kvas, tryskal smich, teštil tanec; zde... na této stran naslouchalo ticho, šero, bolest, dímota, všecko propadlé již stjnm, jak domnívala se alespo dívka v prvních dnech svého pobytu velkomstského. Ale záhy pesvdila se, že neodumela posud životu, jak snila, jak byla pesvdena na venkov. Naslouchala na druhý beh, pes propast, pes bysten ženoucího se asu a hlodající bolesti, avšak již
.
.
.
sama pistihovala
pi
tom, o
tlu-
koucím srdci, o vychýlené hlav, o napiatém nivém hrdle.
žíz-
naslouchala,
se
Velkomsto jakoby dechlo v ním teplým dechem a vybouilo
nm
jej:í
z
nitro zvlášt-
nho
všecko,
na dn v kišálné uzavenosti, nepohnuté, mrtvé, jakoby balsamoyané pod nkolikerou neprostupnou vrstvou svtla, co, domníviala se, spalo v
Í55
spadalého listí, ledu a duhových bublin všecko, nepoznávala, eho nechtla znáti, eho, ;
eho
cítila
nesmla
i,
znáti, a-li
chtla
pežíti, zdvihlo
nho, aby útoilo na její pokoené, zmuené vdomí: vzpomínky uritjší než skutenost a nase 5
léhavjší než pítomnost, živé tak nesporn, jak býti živí jen mrtví, když se vrátili na zem, vzpomínky, které jakoby uzmuly životu všecku barvu, všecek žár, všecku vni, aby daly rozkvésti jeho pylu, jeho pleti, vší jeho omamné jedovaté horoucnosti v mihotavé prohlubni svých oarováva-
dovedou
—
zrak.
jících
Nastal leden a únor. Msto teštilo karnevalem; z fialek, konvalinek, rží, hyacint prýštila se z kišálových coupé, vezoucích tanenice na plesy, a splývala, zdálo se, s barevnou mlhou podjezd; rachot koár prolamoval se z ulic bližších a usínal v ulicích vzdálenjších, a Kornelic, trávená horekou, zatínající liubnoucí ruku v prostradlo svého bezesného lože, naslouchala do tmy, o podušky opená, polovztyená, tmto zvukm, které padaly jí v duši jako krpje jedu a žehly žár ji ímsi vražednjším než všecek hmotný mráz
vn
i
v jedno
Ó
slitý.
moci povstati
s lože,
obléci se
tajn rychle
\ plesový úbor, vtisknouti na líce, hektickými skvrnami vyražené, ernou masku, dáti se zavésti na kostumový ples a protaniti, fantom mezi fantomy, píšera mezi píšerami, noc skutenjší než \'šecky
posavadní tvé dni
1
Zloincm, odsouzeným k potupné jim každé
smrti pio-
ped popravou všecko, pání; pro ne jí, odsouzené bez
\azem, povoluje se
plní se
viny a
156
hanby, zavraždné záken, otrávené, když pistupovala ke stolu lásky? A pak: té možnosti, setkati se tam s ním! Uhádnouti jej snad po chzi, po hlase, po držení hlavy, po lesku oí! Dáti se rozechvti až do morku kostí stokrát, tisíckrát za veer a noc zdáním, peludem, nápovdí, zklamáním A po pípad pece moci strlinouti mu škrabošku, pohledti mu v temnou vražednickou tvá! Prokláti jej svým zra!
kem nebo
dáti se prokláti
zrakem jeho!
A
odnésti
tvá s sebou do tmy jako poslední snímek ehosi posud záhadného a nejasného, co bude
tuto s
tob odtud
již
jen
jednosmyslnou
bezespornou,
mrtvolou
A posléze:
prach takového plesového^ sálu musí úžasn podporovati dílo rozkladu. Snad jedna, snad dv, snad ti takové noci, a byl by konec! Druhý den na to oznámila teta dívce, usmýkané tmito horenými sny, nutnost, odejeti na jih. K jejímu podivu Komelie neodporovala. Hnul se to v ní snad poslední zbytek pudu sebezachovacího, správné pochopení a poznání, že musí nejprve letošního utruniknouti s djišt svého loského i
pení, aby se mohla zachrániti? Budiž tomu tak, budiž onak
byla postavena
ped
cosi
:
skutenost, že
uritého, rozhodnutého,
rozkázaného, jakoby jí byla v tu chvíli píjemná; vdla, že uniká tím z proradné íše mnoho-
jakoby
tvarých a beztvarých sn, promnlivých fantom, prchavých pelud, které ji dráždí, aniž ji dove-
dou
a ukojiti; jakoby pochopila, že tudy východ ze zaarovaného kruhu, projeprvní den dokonce jakési slabé uspokojení
nasytiti
jest jediný
vila
157
Z
zmny svého konen život na
nastávající
Konen
pobytu.
roz-
hodnutí, jiném míst, v jiných drahách Ale slabá tato radost neplála dlouho za dva dny pohasla. Bylo to, jakoby tchto dvou dní potebovala bolest k tomu, aby pepáhla; ale dív;
!
ce zdály se dni ty vykoupením jako teli,
jenmž
mní
Jižní rychlík
se
smr
a
každému
trpi-
ráz utrpení.
odjíždl o druhé
plnoci.
s
Komelie ležela na pohovce naznak, o oích ke stropu obrácených; pokoušela se usnouti, ale nedailo se jí to. Lampa hoela na stole, jen málo pitažena, a teta nastavila ped ni sloupec knih, aby svtlo nerušilo nemocné. Trpící dívka naslouchala sluchem spíše dušev-
ným
než tlesným,
jak
dm
a
s
ním
celá
tvrt
mstská klesá zvolna hloubji a hloubji do ticlia jako kámen spouštný na dno mrtvých siných vod. ,Hle, sto jí
metr
ticha jest
unaveným mozkem
bude ti
sta,
v
již
nade mnou,' prošlo ,,až ho
tžké polodímot;
usnu.'
Sum eky,
pikrytý ve
chie hlasy
velkomsta,
svým monotónním sladkým jazykem, když teta pootevela ponkud vyhlídku okenní. ,Hle, pchlídla prodral se nyní na povrch a rozhovoil se
ona pracuje jsem to ve dne,' myslila dívka, ,ale nejasné, nic nevadí, na jakémsi díle; že jest jest to pece jen dílo a má patrn njaký úel.' i
mn
A
si,
v souvislosti s touto pedstavou i>ovšimla jak stíny vrství se na strop a zdálo se jí, i ony
vrou jakýmsi tichým životem. ,Hle,
i
ony pracují;
158
i
ony vykupují as a tím snad také sebe.' A zdálo jí, že zapádají coisi v kukli, že tkají na jakémsi
se
fantastickém stavu
které
dílo,
rozhodný vztah k
má
néjaký nejasný,
sudb. Z vedlejšího ppkoje pronikal k ní obas slabý zvuk. To teta bdla pjosud a poádala jí zavazadla; lahviky s léky otely se pi tbmi chvílemi oi sebe a slab zakvílely. Pak ztichlo i to: teta zdímla ale
její
patmi.
A spouštjíce se pak již jen jakd rotzžhavené melodické slzy, údery ^blízkých vžních hodin padaly do jejího poplenného^ vdomí a vyvolávaly v ní bezdky dusné ticho jejího loského erotického snní, které jitily také tehdy svým kovovým jazykem. A ped
tak
s
posledním
z
nich stanul znova náhle
ní o n, on, jehož obraz zaklínala
kráte všemi zaklinadly.
zem a zimou; a
Zachvla
se
od sebe
toli-
stídav mra-
nervy znova ji lámaly a srdce znova omdlévalo mukou píliš silnou. její
její
—
neml patrn ve zvyod své koisti, opouštti svého plenu. Jeho zvíecky teplé, divoké oi mámily ji znova; znova ležely na ní, žhavijší a mocnjší než nejsilnjší ruka a znovja, nítily její krev drobnými muivými plamínky. Muž-zvíe položil znova své pokoující jho na její šíji; a hrzo všech hrz^ hajibo všech hanb: její obraznost, její krev stávaly se znova jeho spojenkynmi a poutaly ji siAle on neodstupoval
ku, odstupovati
rým bezmocným poddanstvím. Neomlouval
vdomý,
se, nelhal,
nevysvtloval nic sebeúsmv pohrával je-
sebemilný, spokojený
;
!
159
—
mu
všecko samo sebou. Clitél se s ní jen pokouixit ve špín, pohráti si s ní v rozcilujítí lnu, a nenapadlo ho ani vteinu, zapochybovati o tom, že tato láze, tato hra mohly by nebýti jí vrcholeni blaženosti. A znova poslední svou vlí vykikla z hlubin svého pokoení; znova sebrala všecku sílu k rán a udeila jej do tváe. A znova opakovalo se její poslední, nejhlubší pokoení: nezastydl se, neurazil se, nepohnval se; jen oi jeho vyteštily se údivem. ,Hle, jsi zajímavjší než jiné," pravily tyto oi a pojíždly jí zvolna, se stupovanou pozorností po tle a znova, jaksi opatrnji a znaletji ješt, ji svlékaly. Jaká pak asi jsi? Jak asi chutnáš? Jiná než jiné! Jinak než jiné! Tím lépe, tím lépe! Polechtáš a
ho
rty
podráždíš
rozumlo
tak
mne
se
tedy jinak než
Bud
jiné.
vítána
cennjší koist, než jsem odvažoval se doufati, ó ano, nejsem nikterak malicherný, nejsem uražen. Dtino! Nemám pedsudk; jsem volný duch každý znatel, každý milovník, každý sbjinak nemohl by mu ratel musí býti volný duch jeho chu a jeho dáti svt, eho hledá v Odhadnu t vkus. Ó ano ocením t spravedliv Tím lip Tím \'ýše Jsi jakási rarita mezi ženami lip! Rozumím ti, nebo rozumím všemu, chutnám
Jsi
—
:
nm
!
:
1
I
!
všecko. Jsem milovník, sbratel, znatel, poživatel." „Nelly, co jest
Byla to
hle.
teta,
ti,
díté?" ozivalo se
nad
ní ná-
kterou probudily stony Korne-
liiny. ,,
tm," jejími
Svtlo, teto, pro boha, svtlo; zešílím ve a teštila na staenu své zdšené, tmou a
hrzami zmuené
zornice.
i6o
Teprve když teta odsunula knihy a poA^ytáhla lampu, odplavil dtsky vzlyká vý úlevný plá její
mu. Neulehla pak již pes domluvy staeniny, sestolu a s hlavou v dlan složenou vykávala chvíle odjezdu na nádraží. Obas zasténala tiše jako z bezvdomí: ,Pro není dne? Kde jest jeho svaté, písné, stízliv cudné svtlo, abych se v omyla z dotyk jeho píšerných tykadel zrakových?' A celé polámané tlo- její, opené o roh stolní, chvlo se suchým ohnm. Ale nebylo nikde svatého dne kolem všude ležela pustá noc a rodila fantomy a halucinace jako moál bubliny; dlouho bylo ješt do jitra a po zoi nebylo posud
dla u
nm
;
na nebi stopy. ,
lila
mne k ostatním za\azadlm,' pomyspodlomena jsouc nesmírnou únavou tla
Pibalte
si,
jako duše, když vz stanul žebné vynášely její brašny.
A
ped domem
a
slu-
dokonce již jen pokoenou vcí, kterou pevážejí nebo penášejí. Divoká barevná svtla prosted noci, hluk, pobíhání, láni a kik, to všecko zdálo se jí jen pustým snem horené obraznosti, který neml vztahu k její by-
na
'nádraží byla
které
trapným, muivým a mátožným jí kdosi ustrojil, bhví pro, a k
zal
pivésti, domnívaje se
tosti,
ji
to baví
nost
ta,
roztíští.
:
divadlem,
nmuž
ká-
patrn omylem, že ji nesla svou skutenost v sob, a skutecítila, narostla v takové rozmry, že ji
I6l
Byla zví, která prchala s kulí ve svém tle, automat strachu. Sedla v koutku coupé neten, schoulena ped tmou jíiko ped zimou, roztesena mrazem vnitní ošklivosti a opovržením ke všem a ke všemu a k sob pedevším. ,Kdy pijde den,' opakovala si chvílemi mechanicky, ,abych smyla v jeho písném svat cudném svtle všiecku hrzu noci?' Ale den nepicházel sedla již asi ti hodiny ve vlaku, když teprve jeho první kalný úsvit vnikl do trapného nelad vagónu s ohyzdnými rozespalými spolucestujícími, zápasil dlouho s adivým ohar;
kem stropní olejové lampy a zaplavil posléze všecko šedivou vlnou, studenou jako led a uritou jako zoufalství. A tento tón byl již j,ejí vrný prvodce po celou cestu na jih, a jela alpskými krajinami mlhami zalitými, z nichž nly oltáov postíbené velehory, nebo Krasem, jehož zahrádková políka hrozila smésti s tváe zemské každou chvíli bóra, nebo a plavila se parníkem na pobouených vodách mraziv zeleného moe, vroubeného pustým posnženým skalnatým behem. Teprve když na konci tetího dne dojela krásného starého msta dalmatského a když slunce, ukázavši se zde po dlouhé dob milostivým, oživilo barevné plachty rybáských obchodních lodic, tísnících se v pístave, rozesmálo staré zachmuené zdivo pohanského paláce imperatorského a pokropilo trh pestrou prškou snopk kvtinových, ustoupila od ní její letargie a umrtvených smysl jejích dotkl se živoišn teplý jih, jehož prvním útokm nedovede vzdorovati duše seveanova. i
F.
X. Salda: Vybiaaé
spisy. V.
H
l62
z otevených
chrám znly
táhle teskné
pašijové, ale Kornelie nevstupovala
kaly
jí
ani jejich obrazy a jiná díla
znamenaná v
její
knížce ciceronské; stála v tupém,
zadumání
ale slastném
zpvy
do nich, neláumlecká, za-
ped
jejich
kamennými
plas-
tickými portály a dlouhé minuty patila jako na nejvtší tajemství na teplé svtelné tratoly, které kladlo ped slunce, vpadající v kosých prou-
n
dech úzkými ulicemi až za
pece
posléze
pila-li
do'
zase jediné za sluncem,
jejich
nkterého z
prahy; a vstouz nich, bylo to
pi
touhy, spatiti je
dí-
kadidlov zatuchlou ospalou tmu jeho nitra, prostupujíc ji od oken až na zem nesmírnými šikmými rameny svtelnými, vroucími teplým životem, pod nimiž celá budova v záklale,
jak rozrývá
dech kypla, bouila se a hlaholila, rostouc prostorem jako vzdutým jarním oblakem v cosi až podnebesky jásavého a plesného. A oarování její jihem; rostlo, když za nikolik v úzkém severu východ etzem vysokých lysých hor. S jakým i zájmem, jehož byla by netušila v sob ješt ped trnácti dny v studené zasmušilé Praze, prohlížela benátské vlády, si písný kamenný palác z dob pozdn renajssanní obdélníkovou stavbu pímo na skále pobežní vztyenou, nyní uzpsobenou v ústav léebný, jejíž pední kídlo rovnou v moe spadající mlo podjezdy, kterým j smály se na tebe do dvora modrým smíchem vlny sluncem bodané a dní
odjela
do
sanatoria,
jež
si
zvolila
pomoském, chránném na
teplém údolí
vtrem eené. ,Není
vem,
,
zlé,
bydliti
rozhodn
není
zlé,'
ekla
ve zdech, které líbají se
si
s
s
úsm-
tou roz-
1 63
košn
podlou píšerou, ukrutnou a marnivou jako nic již na svt, jíž íkají moe.' Druhý den s úsmvem jasnjším ješt pozomáchaly rovala, jak mladé zpívající pradleny prádlo ve zA^áštních kamenných neckách, které po bližším ohledání objevily se antickým sarko-
fágem. lépe, ješt lépe,' smála se skoro nahlas. nezná sentimentalit, a sláVa mu za to! A purism jest strašidlo lidí bez obraznosti, které ádí jen v lebkách kantor; život ho nezná! Berme si z nho píklad, má duše. Nebojme se nkolika blátivých skvrn! Bume statení a moudí! Bláto ,
Ješt
jZivot
jen na severu jest odporné, tam', kde dávají je smetati ubohým troskám lidským. Ale zde pihléd-
nmu
blíže a pochopíš snadno, že jest to neš k prach ze sarkofágu nkterého polobožského reka nebo nkteré slavné legendární milenky. Vysvitne slunce a vrátí je jejímu pohádkovému ure-
asi
ní,
na
promníc
je
V duhovou bublinu.'
Poasí, stále vrtošivé ješt, jakoby ustálilo se dobu. Píroda jakoby chtla dohoniti, eho zameš-
delší
kala
:
zapfáhla se do díla
s
jásav^ou horlivostí, kte-
nebylo ni únavy ni oddechu. Slunce stálo na nebi jako mladý vášnivý a zraovalo neustále zemi hlubokým pluhem milostného ohn; tkalo nesmírnou plamennou sí, do níž pudilo a vhánlo svt jako lovec koroptev; vnikalo do všech skulin a otvor, pemáhalo každé zdráhání, spínalo všecko pod své tvrdé jho. Zem ré
bh
104
Sténala,
zmítala se a
n
mén
vela pod ním a dmula
se
moe, vybouené tímto hrzkrásným djem až do svých nmých, tmavých
touhou ne
než
a zdánliv bezcitných hlubin;
síly nikdy netušené každé hroudy, a samo neplodné a mrtvé kamiení, rozžhavené sluneným úpalem a jaksi rozezvuené v a zhudebnlé jím, vzdávalo se melodickému útoku lichotného vzduchu. A poslední pokušení pistoupilo zde po nko-
tryskaly
z
nm
lika
dnech k bledé muednici
lásky.
Bu že vlastní utrpení erotické vnímavostí,
bu
nadalo
ji
novou
že prožívala poprvé jaro v úplné
bu
neinnosti a nad to v cizí jižbí zemi, že tuberkulosa zostila její dráždivost a pepiala její citlivost na ráz, spadlo jí blmo s oí a na ráz vidla, eho díve nepozorovala], rozumla tomu, eho díve nechápala nebo oo prost pehlížela. Na ráz uzela nyní a pochopila, že jediný smysl pírody a života jest dj erotický. Všecko buto milovalo, nebo bylo milováno, nebo prostedkovalo lásku jiným. Procházela se po behu moském lemovaném naržovle šedivým dýmem kvetoucího tamaryšku a rozumla na ráz všiemu, c|Oi velo a sténalo vie vodáclh, v zemi i ve vzduchu a hledalo marn výrazu své temné uvznné touze. Oblaka pylového prachu penášela se jí pes cestu, volaly a lákaly, kvtiny se nabízely a vely, které pracovaly na rozkvetlém vavínu a rozechvívaly jej ztlumenou hudbou, rozdráždily ji nervov až :
vn
k mdlob. Pochopila rázíem nyní, že
koš
3-
moe
líbá se se ze-
kvty, kvty s hmyzem, že rozpráce smísily se tu k nerozeznání a že snad
mí, vzduch smilní
s
jsou jen dvojím
temnou muirzným poukazem na tutéž ší-
jménem pro
vou funkci, dvojím
tutéž
lenou propast, rozvírající se zde všude ped ní a muící ji tak vtírav a smysln, až cítila z toho horeku v suchém hrdle. Nemohla zadívati se na kalich kvtinový, aby nepipomnl jí vlhké rty láskou zranné, nebo toužící a poddávající se klín
Malé hbité zelené ještrky, které vyse na rozžhavené kamení nebo na zimostrázové zídky, pily tepelné paprsky celým povrchem svých tl tak vášniv, že zdálo se jí to až vdomou necudností. Každá mez, každý pahrbek, každá hrouda nalévaly se jí ped zrakem ve vábící a lákající adra ženina, každý trs trávný laskal a dráždil horký uspaný vzduch nad sebou vysteleným chocholem vonné pny. Všude otevírala se jí ped duchovým videm tmavá zmuená propast hmoty, žádající si vášniv, aby byla vyplnna, umlena, zasypána, zalíbána láskou, láskou, láskou. Všude vidla nahé rty, zmuené odíkáním, které toužily jen, upíti se jí; mladá, kehká, prutovit slabá tla, vera teprve probuzená a napolo' uvdomivší si své urení, která nabízela se a podkládala se, aby ji nesla, by jen chvíli, nejinak než soumar, kterého za nkolik hodin strhá a jehož zdechlinu zanechá kdekoli na silnici snadnou koistí supm a krkavcm, aby ho v okamžiku zapomnla a pestoupila klidn na jimilující ženy.
bíhaly slunit
ného.
Komelie trpla tímto divadlem jako utrpením nejosobnjším. Vtíral se jí neustále odevšad názor, že žena urena jest již pírodou k služb erotické a k obtem své osobnosti, a duch její bou-
i66
il se proti tomu celou svou hrdostí; ale nervy její již svou pílišnou dráždivostí svdily pro vážnost tohoto nepátelství pitakávaly bezdky podvdoodmítal, a její temné, hrm, kde duch zou zalité noci zrazovaly neustále ídké výboje jejích neetných jasných dní. Kteréhosi dopoledne stalo se, že usnula, omámena jarním vzduchem, v tráv, když ji náhle probudil drsný dotyk dvou brouk, kteí spadli v erotické extasi, oslepující a omamující je úpln, na její ruku. Zachvla se ošklivostí a odvrhla je da:
vdom
od sebe prudkým rozmachem ramene; ale cítila, jak poslední prachové chmýí na její šíji se vztyilo, a rozplakala se tichým pokoujícím pláem, z nhož nemohla se dlouho utišiti. Od té doby málo vycházela a dlouho vysedávala ve svém chladném pokoji o vyhlídce pímo na bleskotavou hru na moe, zírajíc v tupé slunce na modravých vlnách; a vyšla-li pece, chodívala jen po behu moském, z,ahledná do jeho dálav, nebo piclánjíc si zrak dlaní, vnucovalo-li leko
dum
se
pes
jí
Ale
i
to
njaké
divadlo erotické.
tak byla obraznost
její
posedána velmi
asto visemi svtového dramatu milostného, a
vše-
cky pedstavy, obrazy, scény, které etla kdysi u básník, jakoby byly stvoeny jen proto a oživovaly v její pamti nyní jen proto, aby zapahaly se do vítzného vozu lásky, který jí nedávno rozdrtil
hru.
Kteréhosi zajaté
asného rána
posud ve snech, bylo
sotva procitlé, polojí,
jakoby v nesmír-
i(j7
ném neporušeném posud
tichu, utkaném nocí nad nad zemí, slyšela hudebn brouzdati se lehkonohých a plouti tisíce lehkokídlých
moem tisíce
i
geni, režisér nastávajícího erotického pedstavení, kteí všichni spchají ped slunce východem ješt za svým dílem: ten rozžehnout jak náleží v kovov pestrý lesk peí ptáka, aby okouzlil samiku sob urenou onen posílit sval na noze broukov; jiný posléze setást krpj rosnou s okvtné korunky a upravit ve správný pomr pestíky tyinek a bliznu. A kteréhosi veera, když vyšla ped pod tmící se oblohu, pepadla ji s naléhavostí hmotné bezprostednosti smyslové jiná vise: celá zem, ;
dm
pda
i
voda, rovina
objal jej hled,
i
hory, celý okrslek
její,
jak
na délku, šíku
objevila se
jí
lodí, rozstupující se
její udivený poi výšku náhle v tu chvíli nesmírnou
a úpící pod obrovským nákla-
dem touhy, rozkoše bolesti erotické, a poslední, ervánkem zaržovélá oblaka na veerním nebi i
tepetavé vlajky. Muženy zmítali sebou v keovitých objetích na palub; ale i stroje na lodi mly jakési urení erobyla korábu toho vzdušné
ži
i
tické: hýbaly-li se jejich písty a sténaly-li, bylo to
pro
dj
erotický.
Nebylo
jí
jasné,
roj
tužeb,
rozkoší
vin
v sebe vklínných,
i
kam
pluje tento
chtí, keí, jásot
ohromný
i
ale zdálo
ston, se
jí.
krouží a víí kdesi nad prázdnem, nad nicotou pod zsinalými hvzdami, také zdiže opilý
vnými
voilými a opilými podobným djem. Každou vteinu, zdálo se jí, mže lo propasti s celým svým nákladem rozkoše utrpení
i
šílenství, a
pece nikde nebylo
do muky,
sjeti i
pozorovati
i6S
strachu. Jen opilí jsou klidní, jen opilí jsou šast-
ekla si po pestávce, v níž jakoby mila hloubku šílenství, které se stelo tmou a propastí její všude ped ní, za, ní, kolem ní i nad ní. ,Ano', ale pak kletbou jest mé vrozené vno hrdosti a ní,'
mn
Pi
sensitivit, pi její žhavé obrazpoznala v tuto vteinu, byla tato touha istoty, jasu a zdrželivosti odsudkem k muednictví. Pochopila to jakoby v bleskovém os\'tlení cudnosti.'
její
nosti,
ped
dsiv
velikou visí jižní noci jarní a bezmála pokorné, jakoby ji byl kdosi záken podal. Zahalila se v závoj, jakoby i svit hvizd, jejichž úastenství v tomtO' kosmickém bacchanale nyní teprve pochopila, mohl ji poskvrniti; a odervávajíc se zvolna od vnéjška a obracejíc se v nitro, v jediné bezpené útoišt jeho, pozvolna kráela po nkolika schodech do starého palác;e a pála si v duchu, aby brána, jež zapadla za ní, byla branou klášterní, která nevydává, co pijala. touto
schýlila
hlavu
Druhý den dopoledne slunce zelo na nebi jako horká lví tlama, jak se vyjádil pi snídaní jeden z pacient, suchouký drobounký vídeský snob o ptaí hlav, který rád ítával v peklade perské básníky a domníval se, že jejich stylem vidí a pozoruje, a rád obracíval se svými, jak byl pesviden, neobyejn distingovanými poznámkami ke Kornelii, které by se byl rád dvoil. Léka piml dívku pes její poátený odpor k tomu, že šla, položit se do plátné skládací židle na nejchránnjší místo celéliO' sadu, ped skleník,
1
katn slunce
lilo
69
žár proudem. „Sleno,"
tom sentenním tónem tento
na krátkých suchých nožkách, o píliš dlouhých,
až opicích,
ekl
jí
pi
starý obrejlený pán žilnatýi-l)
který
zakládal
rukách si na
tom, ze nalezl životní filosofii pro každou situaci, byl pesvden, že jeho sanatorium jest nejdležitjším kulturním ústavem lidstva, a závidl, jak se vyjadoval, každému, komu dostalo se štstí, že byl uveden do nho, .sleno, vy jste nejmén uelivý, nejdificilnjší z mých pacient. Kdybych nebyl pesvden o všemohoucnosti své metody, ,
již
dávno byl bych zoufal nad vámi
;
ale
má
me-
toda zvítzí u vás naposledy pece, jako zvítzila posud vždycky a všude. Stonati, milé dít, není malikost, stonati jest umní a bute ráda, že mžete nauiti se tomuto^ umní záhy, v mladém vku. Já uím zde lidi tomuto nejnesnadnjšímu umní, žel, bez náležité vdnosti ihrerseits. Kdo nauil se u mne stonat, zeme velmi pozd, velmi stár a velmi pohodln; záhy a špatn umírají jen ti, kdo nenauili se stonati u mne." Komelie pemýšlela o tchto pitvorných slovech, a kráejíc ke skleníku snažila dopoísti se, kolik samolibosti, pošetilosti a marnivosti shluklo se mezi tyto bezzubé dásn a jaký žalný civilisaní produkt, jaký homunculus byl by takový lovk, který nauil by se stonati podle metody doktora Wiederborsta. Teprve pohled na krásné oranžové stromeky, smjící se zárove dvojitým úsmvem kvtu i plodu, rozjail její sklíenou mysl a pe;
nesl
ji
od konservované lidské plesniviny k hu-
debnímu zdroji vné síly a vného zdraví. lehla na svou lenošku, mhouila již oi ve
A
spo-
slunci
170
vdn,
stržena chvílí a její pohodou, dala se a prostupovati zvláštním slastným pocitem bezpenosti z jeho tepla, když tu jakýsi stín stanul nad ní a, jak uhodla!, zahledl se také na ni. Trvalo chvíli, než se vztyila, a chvíli ješt,
než vrátila pítomnosti svj nepítomný pohled, aby jím spíše uhádla než poznala, že stojí ped ní Ale-
xandr Pirkan. Postoupil o krok a pozdvihnuv lehce
mkký
klobouk a vyceniv ponkud bílé veliké zuby, usmál se vteinov štrbinou svých mandlových oí, pistešených tžkými hndými víky ve vráskách pleti až erné, zatím co tvá jeho setrvávala ve vážné, napiaté skoro soustednosti; úsmvu zrakovému neodpovídala nikterak tato fysiognomie a proto jej znejasovala a sezáhadovala zpsobem podivn znepokojivým, jako on rozkolísával pevný plán této jinak písn budované, antické hlavy, hodné ne-li mince caesarské, alespo konsulské. Byl v tom z ple návrh tajné dorozumívací ei, nabídka jakéhosi francmagonství vášn nebo rozkoše, z ple živoišn hypnotický prostedek, kterým psobil, jak vdl, mámiv na zralé svtácké ženy. Obojakost tohoto úsmvu, který dal se každou chvíli popíti nebo zalhati, jakoby íkal: ano, jsem, co jste vy, jsem vaše zrcadlo a zdvojuji véni vaši proradnou krásu; jsem záhadný jako vy, promnlivý jako \^, petváe jako vy, a vrný v neve jako vy. Jsem váš stín a to jest skoro víc než vaše podstata: sam'a vaše bytnost.
Umím
hráti
chvíle,
ale
požita,
otráví
si
se
strašlivou
chvíle tak
vážností.
pítomná,
vám vnost
ráje,
Jsem jen
jednou kdybyste se jí
že byvši
171
po tom dokály, domodlily, dost^naly, doF)Ostily a domrskaly desetiletími a desetiletími nejpísnjší klášterní kázn. Prchám a neustávám, ale mžete mne dohoniti, zstanete-li dosti dlouho s dostatek mladé, krásn, pružn, híšné a proradn. Jsem rozkoše, ale v hlubinách mé smyslnosti prabahno, z nhož vyplul svt a jehož jen duhovými bublinami jsou všecka shvzdní nebeská, b^Jmo, jehož divoké teplé se nedopijete, by
jen
umlec
spí
vn
žily
jste
staletí.
Komelie, která byla by nerozumla tmto složitým nabídkám -ješt loni, ped svým vztahem
k Frankovi, pochopila
na ráz nyní a zachvívala
je
stídav horekou a
jež válily spolu v jejích žilách, zatím co Pirkan hovoil výmluvn
se
zimnicí,
a nepomaten, s lehynkou parodií ve spchavém tempu, takže posluchai bylo chvílemi jakoby odíkával nauenou úlohu. „Starý pítel, který est doprovoditi loni v léti slenu do Kižník a zkížiti s ní cestou na míst nkolikráte zbran, ale vždycky ovšem rytísky, lege ar tis, podle všech pravidel ušlechtilého umní šermíského," a po nepatrné pestávce a ukloniv se zde dívce, vždycky jen na vtší svj podiv ped sleniným duchem, stejn pohotov^ým jako obsažným." Komelie vzpomínala bezdky, kde a kdy slyšela již toto tempo, tento spád, tuto melodii jazyka, zmechanisovaného co nejvíce z pocitu lehynkého opovržení k emusi, co ovládli jsme píliš bezesporn odkud zná tuto intonaci somnambulního herectví znudného princovství, a rozpo-
ml
i
,,
vdom
;
i
mnla
se,
že
upomíná
ji
zvláštním
pímým
zpí-
Í72
znním na Kainzo\a Torquata dla loni na jae.
Tassa, kterého
vi-
Vyrušil jsem vás, vím," stejn pokraoval studený arbiter elegantiarum, ,,a rmoutí mne to. Ale co init? Pijel jsem ped hodinou, netuše, že jste zde, a starý zdejší host, nembhl jsem odolati pokušení, priobhnouti se po stezkách, na nichž ,,
jsenl kdysi,
v lepších dobách, skandoval své prv-
proslunné krajin, podobné poháru o zlatém, jantarovém vín,
ní verše, v této jasné
kišálnému
v tomto jiskrném olympickém vzduchu, který mne nauil rozumti starému renaissannímu slovu o vis super ba forma e, nebo vytepává všecky krásné tvary pírodní jako nejdokonalejší ciselér." „Pohlete na tento ostroh," ekl po pestávce živji, vzrušiv se dokonce tak, že ukázal na nj kynem své hlavy, ,,jak vrn, s jakou dslednou istotou a ryzostí dozpívává melodii onohO' etzce skalného a jak tam ten ostrovl odpovídá mu píbuznou, stejn vykvašenou linií, která jakoby opakovala ješt jednou zhuštn, v zkratce, celou rozloTo jsou tajemství žitou píse východního obzoru jihu a jen jihu; a básník, který dovede odposlouchati jich pírod, penésti jich z ní ve svou poesii, uzavíti jejich rytmický pratyp ve svou strofu, mže klidn nechati zníti kolem sebe tlach domácí kritické luzy a žvasty žurnál: potrvá, pe!
trvá
." .
.
Jakýsi slabounký pablesk nachový pelétl pi posledních slovech smdou tvá básníkovu a po-
v hluboký
propadlý žár; a piblížil ji zárove mladé dívce, založené rytísky, odpuzované vždycky od všeho kupectví a. jeho užitkovosti, temnil
ji
:
173
odedávna s hrdým odbojem osamocen populárním pedsudkm a pohodlným výnosným povrám moderního šosálca, pokrokov nateného a nebezpeného práv proto duším prostoduchým a bezelstným. Nach rozlil se jí po líci a na rty drala se jí slova toho smyslu a obsahu, když Pirkan, utušivší její vnitní gesto, zmrazil a odstril ji od sebe tím píkrým a náhlým pechodem, jejž si v poslední dob obliboval Ulehnte, prosím, vím, soucítící
cv
proti
i
:
že potebujete klidu; a
vyrušení ši
malé
i
bezdné
radosti,
nahovoíme
A
se
konfesse.
mn
mé bezdné
Budeme
se, asi
kva-
denn
tikráte u tabule a dostatek, snad až do omrzení."
vídati s
,,
promite
opravdu poslušn naznak do své lenošky, jakoby ani jinak býti nemohlo, akoliv nitro její velo trpkostí, nebo nic nebolí mládí tolik, jako zamímutí sympatií a zneuznání dívka, zvrátila se
jeho velkodušnosti, budiž skutené, budiž
domnlé;
než zatím, co doznívaly kroeje básníkovy na skípajících oblázcích a co dívka skládala si v hlav
vdla toho, nikdy nepronese, Alexandr Pirkan pošlehávaje hlkou do vzduchu, pochvaloval si v duchu svj herecký výkon ,Ano, tak jest to dobe sehráno! Mládí muvyraziti dvakráte tikráte jeho dar síš nejprve z rukou, než jej pijn\€Š; jen tak pipoutáš si J€ odvetu, které,
trvale."
V
poledne u
obda
nmém
dal se posaditi vedle Kor-
vzdoru, a jakoby nieho mezi nimi nebylo a jakoby odpovídal na otázku,
nelie,
mlící v
174
které v jí,
pravd nebyla
proniesla,
jal
se vykládati
jak se zde octnul.
Jest prý již z tch lidí, kterým jest souzeno, aby udivovali své dobré sousedy, ale pedevším sebe; které pepadají nápajdy a myšleniky, jež by se jim ješt ped hodinou zdály absurdní, pošetilé, nemožné. iní prý z ní vlastn svou spoluvinnici, když jí vykládá histoirii své pbslední eskapády, svého poloútku, o nmž prý doma nikdo neví jen žena jeho prý skutenost tuší, ponvadž cosi podobného není v jeho život pionejpv. Nemže vidti prý již od let tíštiti se v špinavých starých
—
ulicích pražských první jarní paprsky, zrcadliti se
v oknech vyšších pater první cist modré nebe, aby nepepadla ho touha co praví toUha? posedlost po jihu. Udává prý s'e mU, jako nyní
—
—
se udalo,
že
jest
mu
navštíviti
úední povinpes ulici, a on
za
ností sousední departement, pouze
vyjde v prostém kabát, bez. svrchníku, a pohled na vysoké erné domy malostranské, zjihlé oblevou jarní, V úzké ulici nebo na mrtvém námstí nebo dvioe o proezaných' korunách starých akát staí prý, aby ste nevrátil již do kanceláe a odejel prvním rychlíkem na jih a setrval tam deset, dvanáct, trnáct dní, pokud jeho^ obraznost se neuklidní nebo nevybouí, což prý jest dvojí slovo pro touž vc. Jest prý to u nho úplná nemoc
vle, proti níž není léku;
óosi,
co
blíží se
atavismu,
migraních pud njakých pravkých pedk, patrn tulák 'nebo koovník, jejichž krev roziUmla prý ješt 'ei vtr, oblak, vod, hvzd, slunce -a msíce 'a odpovídala prý na ni magnetismem podvdomé pitažlivosti nebo odpudivosti. procitnutí
175
„Má
tajemná
„pivede nine se tebas za mé protizákonné nepítomnosti Vico z úedních lis tin, za nž odpovídám. Uvažte, prosím, že opouš-
ješté
tím,
konil,
passe,"
do žaláe, nebo jednou
ženu,"
a
po vteinové
rozhodností, které bylo
ztratí
pestávce,
díve pekonati
s
jakousi
váhání,
,,a
co pravím ženu ? milenku beze slova vysvtlení, bez lístku omluvného a že zapisuji se v cizích hotelích
nepravým jménem. Žena mne
již
zná,
ale-
spo
pokaždé ješté ujala se mých záležitostí úedních a poslala za mne lékaské vysvdení do úadu; ale milenka? Prožívá to poprvé; jak toho snese? Thas the questionl Ostatn, co init? Jsem již, jaký jsem, a nic nedá se na zmniti. lovk immorální, bez smyslu pro povinnost kteréhokoliv druhu úplný divoch, pes svj frak a cylindr Všecko, všecko, nejlepší nejhorší a hlavii to všecko, vyjma pokrytce. Vidla jste lovka, jenž by dovedl tak žalovati na sebe jako já?" Dívka povstala od stolu a tiše se uklonivši, odcházela do svého pokoje, avšak tam, o samot, pisvdila posléze k poslední otázce básníkov, nebo celý veer a celou bezesnou noc pemítala o tomto podivném lovku, nechápajíc, jak mohl zmocniti se její pozornosti, ano V jakémsi smyslu jejího zájmu, jalc! se jí zdálo, cele odvráceného i již od jev vnjšího svta až teprve v krátkém nepokojném ranním snu na ráz, jako bleskem, zjevila se jí píina toho: obojí podoba, Pirkanova i Frankova, vynoila se jí zárove v mysli a stanula vedle sebe v jakémsi podivném promítavém osvtlení, jakoby linoucím se ostrou požár-
mn
;
i
I
—
—
—
176
nou záí z jejích tah, a v tomto osvtlení poznala s hrzou, která vyrazila z ní výkik, že Pirkan podobá se Frankova. Jest podoben jemu, vzdálen dost, ale pece podstatn a Jak mohla jen nevidti této podoby od první chvíle?
dvrn
!
Ale ne, tys ji vidla, nevdouc o tomi, a odtud tvj zájem Jest mu snad podoben jen jako opice lovku, jako lovk bohu, ale podoba zde jest, podoba a zpíznní posledního tajemného rázu, ukrytého za vnjškem, ponoeného na poslední dno a v poslední životní koen a pramen, a proto tak podmanivého! Jest mu podoben zpsobem, jakým dýše, jakým pije svtlo slunené, jakým myslí, víc, víc: jakým podmauje a vraždí. Jsou z téhož dobyvatelského rodu! Sám jeho cynism, sama jeho voln rozpoutaná, okídlená, lehce vznosná lež, sama jeho drzá upímnost i pezíravá lhostejnost, sám teplý širý pokojný výdech sobeckého živoišného zdraví, to všecko jest Nedomyslila, nedoekla tohoto proklatého slova, a druhý i tetí den vyhýbala se Pirkanovi tak pokoilo ji toto uvdomoivací dílo, které práv !
—
prožila.
Tetího dne, díve než stanula
ped
vyšla ze svéhO' pokoje,
zrcadlem, a davši odraziti se v
celé své vyhublé, seštíhlcné,
nm
promuené postav,
za-
ala v ni svj zrak osteji nad dráp krahují nebo orlí. ,,Ó moci strhati, servati všecky vnjškové záÓ moci rozevoje, cáry, roucha se své bytosti briati ji jako dít rozebírá svou hraku, jejíž mechanism dlouho je dráždil! Ano, strašlivý jest mj I
život
I
Jsou v
mé
bytosti
živly-herci,
o nichž ne-
1/7
vím; za ní snad dokonce stojí kdosi nebo cosi, zárove uniká; kdo nebo co mne uruje a oo co potrhává dráty, na néž jsem pipiata jako loutka. Zahlédla jsem jej pedvírem náhodou pi díle; opozdil se snad trochu a byl mnou pistižen;
mn
ale
jindy
?'
chtla
vyhýbati se i nadále Pirkdy byla pouena. Ale ke své hrze, na své poslední pokoení zpozoro-
Vyhýbala,
kanovi, a více nyní ješt,
k
nmu
pitahována stejn mocn, stejn velitelsky jako díve, nevdoucí, že podléhá mu, že jest mu porobena sirobou své kr\-e, zrazená snad již ped narozením, zaprodaná snad již ped poetím práv tomuto typu. vala, že
i
,Hle,
vala
si
s
nyní, vdoucí, jest
k tomu hodí se jen uvdomní,' opakonovým pízvukem hokosti, ^o jest tak
na
asi všecko, staí: jen bídu tvou osvítiti ti dovede, žalné svtélko hbitovní, studená bludika nad tesaviskem, adivý plamének vyschlého kahance, jehož svit zimomivým mrazem vykrojuje z teplé tmy kolem tebe nkolik tverených loket tvého vzení. Dovede 'ti jen sezejmiti v náležitou patrnost tvé okovy a tím zpsobiti, aby zaezávaly se ti hloubji do masa, abys nesl je tíže, než ped tím; rozlomiti jich nedovede. Bére svatou nevinnost nutnosti, kterou z osudu a klatby
pemuje
boh
ji tím bezdky iní ji snesitelnou.' ped Pirkanem, neodvracela se od nho, který také ostatn zmnil metodu, pochopiv, že dívka jest z jemnjší niti než nejvtší vtšina žen ostatních; naopak zahledla se nejednou pozorn na nho, když šel podle ní zadumaný,
v
pouhou nemoc, a pipravuje
o poslední poesii, Neprchala již
F.
X. Salda: Vybrané
jež
spisy. V.
12
178
smysln tžkým pohledem ped hmotnou podobu mezi tímto a oním, pítomným a vzdáleným, a zejména zaposlouchala se astO', pivírajíc' zrak, do jeho melozarývaje se nyní hledajíc
sebe,
i
dicky sobeckého hlasu, jakoby sebou stále okouzlovaného a na sob stále znova se obrozujícíhoi, nebo z nho, zdálo se jí vždycky, vylévá se sama vlna krve lidské ve svém ropotném píboji, rozrážejícím se o suché skalné behy vdomí; a cítila jako zvláštní sebemuivou rozkoš, blízkou zvrhlosti, když vlhké temné oko pítomného polévalo a nítilo rány, zraje
jež
roz-eklál tvrdší,
ocelovj ší
vzdáleného.
Kteréhosi dne ekl jí náhle u obda básník, od zítka poínající bude asi nkolik dní stýkati se zde chtj nechtj s krajany, z nichž alespo jeden jest prý ne-li pítel, alespo dobrý známý; oznámil prý mu na zítek svj píjezd sem s prvodkyní. A když dívka vzhlédla tázav k nmu, že
odmítl jmenov;ati jej jest prý to jeho pekvapení, vlasti které jí chystá v zdejší poušti a nud; kdo jest prý odvar, který má odpustkovou moc ani v cizin od nho neutíká a jím neopovrhuje, mže prý býti jist nejen spásou posmrtnou, ale prominutím alespo polovice všech trest asi ných svatý František z Assisi a jiní vášniví asketové mísili prý doi svých poknn popel a jiný snad horší ješt neád, abý krotili smyslnost své chuti a trestali ji za její li bii do a v téže kajícné prý i on, Pirkan, musí nálad a z týchž si pokaliti píliš dokonalý, bezcrmutný požitek té:
vn
:
;
dvod
:
179
moe, tohoto slunce, tclito nenot least, této vzácné spolenosti, do-
to krajiny, tohoto
bes
last
a,
obraceje se k dívce. Z této poteby sebemrsvyzval prý onoho krajana s jeho prvodkyní, o jejichž cest na jih z^^dél prý již doana,
dal,
kaské aby
njakou dobu kouzelné zem.
ztrávili
kout
této
v nejkrásnjším
zde,
A opravdu, zítra V poledne, jakmile Kornel ie vkroila do jídelny, spatila sedti na konci stolu lovka, za nhož byla by se spíše smrti nadálá byl to Vít Ješuta v zcela su,
novém
turistickém dres-
akademicky bezvadném, tak
opsán
z
byl
pedanticky
njakého cestovatelského katechismu,
kte-
dokonale smšným: tak bylo na ráz každému patno, že mladý muž bére i zábavu váža písn jako školní úkol, ktei"ý snaží se vypracovati k plné spokojenosti svých uitel na obvyklou eminenc. rý inil
jej
n
ml dívku, nedalekou již ticítky, však nkteré dny mladší, než v pravd byla, a koistící z toho tím, že oblékala se v krátké sukn, odkrývající jí bezmála polovici lýtek, o tvái rázu ponkud mongolského, krátkolebou, vynlých kostí lícních, sin popclavé pleti, lehce Po
pravici
zdající se
brambrkového
nosu, malých pichlavých sivých oek, jaké mívají dalekozrací, jimiž bud tkala po pokoji nebo astji ješt, když druh její nehledl, opírala se o pítomné muže, kteí ji zejm vzrušovali;
nervov
erotické rozilení oživovalo
pak zcela patrn tvá Vít
byl
tkavým
pekvapen
jí
plápolem.
Kornelií
více
ješt
ona jím. f
než
i8o
Zardl
pod jejím pohledem jako proviniji plaše; trpl zejm rozpaky, sbíraje marn svou rozprášenou superioritu, k níž se vychovával a v níž cviil se doma ped cestou dlouhými theoretickými úvahami a. studiem pós se
lec a pozdravil
i
fysiognomie
ped
zrcadlem.
Kornelie ovládla se první a pikroila k nmu prost a ušlechtile, podávajíc mu svou prohublou ruku, slab se chvjící, s posunem samozejmosti jako druhovi svho mládí a poptávajíc se zárove po jeho zdraví.
„Slena
Naa
svou prvodkyni, ,,
Pospíšilová,"
zodpovdv
Spisovatelka,"
dodala
s
tem slena Naa, vykiknuvši
tenou
hlasitostí:
všímajíc
si
již
bylo
ureno
Kornelie,
pedstavil
tuto
jí
pak
otázku.
dležitostným chvatoto
slovo se zby-
pro galerii; a ne-
vnovala
se cele
svému
sousedovi po pravici, mladému smdému chorvatskému universitnímu posluchai O' jiskrném hndém oku a skobkovitém nose.
—
Její spisovat elst ví záleží v tom, že vláí ti roky ušpinný rukopis jakési nedokonené povídky svého P. T. zludrailého bratra, chronického medika nebo promleného právníka, od redaktora k redaktorovi, ovšem ne v úedních hodinách, zasmál se skorO' hlasit Pirka:n, nakloniv se ke Kornelii, lhostejný k tomu, slyšela-li jeho poznámku slena spisovatelka nebo nic.
již
,,Ano, Fechner, práv Fechner to dokázal, pane Lavrii," dotírala na pokojného svého souseda slena Naa, zardívajíc se ve tvái a vykikujíc každé cizí jméno pes pl stolu, jakoby bylo pro
lai
ni
vítzn peskoeným píkopem o
koliv ovšiem upozornil ..."
na dnihc
Mladý muž
stran
již
závodech.
,,
A-
Schopenhauer
od ní a piložil si hedvábný šáteek, jejž vytrhl z vnjší náprsní kapsy: ovanul jej dech z pevýmluvných úst Naniných, piblíživších se v myslitelském sebezapomcnutí píliš tsn k jeho bezelstné tvái, a dech ten nebyl patrn rajsky vonný. k
ústm
„Ano,
odvrátil se náhle
nosu
i
já
bílý
jsem
spiritualistka,
listka," jistila zase s triumfujícím
rozhodná
spiritua-
pohledem po
nej-
nkolika mužských sousedech a s náležitým hlasovým podtržením odborného výrazu slena spisovatelka mladého studenta, zcela nevinného ve vcech filosofických a nijak nenaklonného tomu, aby pochyboval o jejím metafysickém pesvdeení. „Ovšem pessimisticky zabavená snad následkem ddinosti v naší rodin žila vždycky mysbližších
:
ano askése," dodala po chvilce, když se byla zamraila na dkaz toho, jak hluboce a opravdov pemítala o tchto rodových záliadách, zatím co noha její poueným hmatem hledala pod stolem niohu mladého muže, aby pitiskla se k ní s entusiasmem zkušenosti. ,Zejm hysterický tvor ... a snad pedurtika,
ená
i
prostitutka
.
.
.
každým
zpsobem
demires-
zabruel neslyšiteln, schýliv hlavu k talíi, mladý odborný léka vídeský, soudní patholog, který nedovedl ani zde o prázdninách zdržeti se, aby nekonal vdeckého pozorování na svých nápadnjších siX)lustolovnících a který povšiml si již dopoledne na procházce ped skleníkem v sad lázeském sleny Nani, neustále poponsable
.'
.
.
1
82
sedající po lavikách, jakmile blížil se nkterý mladší muž, a ukazující pi tom co nejvíce ze svých tenkých nohou.
Druhého dne odpoledne procházela nelie s
ped
se
Kor-
oranžérií po obvyklých svých stezkách,
nimiž se zde spátelila
více
než
s lidmi.
Den
byl nezvykle horký a dusný; podivnou tísní lehal na ni zdejší vzduch, jakoby prostoupený dnes ví-
ivými body a rozšlehanými nitklami; olovo padalo z nho na nervy, muíc je zvláštním hluchým tlaHlava bolela ji novou niezvyklou bolestí; chviílemi bzuelo jí v uších a chvílemi jakoby nohy chtly povoliti pod ní. Ticho^ bylo tak napiaté, že kem.
slyšela v
v
žilce
nim
slabý, nitkovit crkavý tep své krve
spánkové.
Verejší píjezd Ješutv s jeho milenkou, pustou komediantkou nejdrzejší ražby, vzrušil ji pece více, než by byla vila ped nkolika dny. Prvotný dojem
z
nich byla ošklivost tak odporná,
si jiné pedstavy, když uzavela se ve svém pokoji, zaísti se do knihy verš, a.by ji zapudila; byla by bývala musila jinak odejíti okamžit z tohoto domu, pod jehož stechou bylo jí jísti a spáti s nimi. Teprve dnes dopoledne, když byla ráno nesešla posnídat do spolené jídelny, jen aby nesetkala se s novými hosty, snažila se souditi klidnji a pochopiti rozumov, co zdálo se jí první chvíli jen pitvornou mrou, již seslal na ni n-
že musila násilím vyvolávati
který
zlý,
ábelský sket, milovník a
vulgárnjší kom,iky.
pstitel nej-
i»3
,Hle, utšil se brzy,' pravila
si
nyní v pozdní
odpldne, jakoby shrnovala své pemítání v nkopevných, definitivn zklenutých vt. ,A s kým ? Ale což není to konen úpln lhostejné? A ne mohlo by i býti útchou, kdyby jí bylo vbec teba, že se utšil práv touto ubohou cocotkou posledního ádu; porážka má, kdyby vbec byla možná, byla by v tom, že by pišla po žena nebo dívka vtší mne, lepší mne, vyšší a ušlechtilejší nme.' Tato dialektika erotická jakoby ji nkolik vtein lechtala do smíchu, tak zdála se jí pitvorná; ale pak zaujal se ji náhle zcela doopravdy její lik
mn
mn
mn
zmuený pedráždný mozek, biovaný
trpícími
nervy. ,Jaká podivná jest logika erotinosti! Každé utšení se v lásce jest založeno na urážce pedešlého božstva, zapeného, sesazeného, vypuzeného! Toužíš vší zlou žízní své duše poplvati jeho tvá; a jdeš a ponížíš sebe, potupíš a zpustošíš sebe, pinutíš se k nižší formi života erotického, ochujsi šasten na chvíli: zdá díš se a zahodíš se a se ti, že jsi pokoil tíml obra^; svého mrtvého boha; a snad jsi jej optavdu pokoil: v sob|, ve svém nitru, kde žiješ stále životem, který mar-
—
n
snažíš
se
usmrtiti.'
Hloubala dále tímto smrem', usednuvši v malé uchýlila se besídce, obstoupené myrtovými kei do jejího pološera, aby ochránila svých churavých oí od prudkého slunce, nížícího se zvolna k zá;
padu.
Z temných Pirkanv,
dum
jejích
vyrušil
ji
náhle hlas
tŠ4
„Smím
vejíti
na
chvíli? Nezazlíte
mn
píliš?
Pravím: píliš; nebo trochu hnvu vašieho snesu, slast a jest i spraviedlivé, ab^ch vylkoupil si a rozkoš, že mohu si s vámi dnes pohovoiti."
ním
Dívce nezbylo, než pozvati
jsem dnes
„Víte, že
jej
dovnit.
studovlal skoro celý
ráz oblieje naší slaviié N|a,ni?
To
den
není malý pro-
blém; to žádá mistria, kariakterisa^ce. Víte, jaký jest dnes její obliej? A nejen obliej, ale celkový habitus? Nevíte. Nuže, povím vám; to: služkovský. Po-
má ervené
ruce, ja,kbby byl mráz a košíkem, bez rukavic, akoliv jest dnes pes ticet Réaumura, a obliej její jest také jakoby namrzlý, sebraný doi moll velmi rozbedlého, jako služky bez místa, kterou opustil milý; verla vypadala zase jako hvzda koovné spolenosti tetího ádu, když hraje si na velkou dámu a okouzluje ob^ecní veliiny o sylvestrovské
všimnte
si jí:
ona byla na koupi
s
zábav v nkteré Zlámané Lhot. O nevyerpatelné jest bohatství duševního života naší velké bás-
níky in spe a, tvá její vnímavost a citlivost sama! Staí básníci, blaženjší kolegové naši, mluvívali v podobném pípad o hládi jezerní, posmioutné nejlehím ob|lákem, zkialené a zamlžené i svitem hvzd."
A po pestávce, v níž zapálil svolením své spolubesednice „Avš:ak
ponvadž
býti
si
cigaretu se
básníkem', jest
kémsi smyslu býti vštcem, chci povdti, karakter tváe naší
Sappho za
uzraje a sjednotí se v
konený
dv
ti
hotovýj
i
j;aký
v
ja-
bude
léta,
až
útviaj*:
ja-
ko horliv pokrokové sage-femme, novoktnkyn
:
i85
veejného
zdravotnictví, na
poátku
požehnané
její
pralese." ,,
Pokoj, prosím,"
umím, jak
mže
dopatení;
již
„Pedn
zájem
:
s
její
strany
s
její
strany
dívka,
,,
neroz-
nm
pipodobovati
jest,
ekla unavené
vás zajímati tolik takové boží nehovoiti o jinak než posuky
mu
se jest
bezdky."
vzájemný. A po druhé vtší než se strany mé;
mnohem pímo útoný a podntný,
takže já
splácím jen pozornost a to velmi neúpln a nedokonale. Byl jsem velmi lhostejný vždycky v život k jejímu pírodopisnému druhu a byl bych si vren i v tomto pípad, kdybych nebyl bývial
positivnými,
—
pímo
vyburcován
byl ješitný,
mohl bych
by
Kdybych úspchy velmi
ze své indolence. chlubiti
—
byly rázu
ponkud podsvtného,
se
jak
tO'
nesnášejícího
rychle íci?
dobe
plné-
ho svtla denního. Zdá se již, že snesla se na mne nehodného píze této spiritualistky, pessimistického
ovšem zabarvení." ,,
konen," pronesla znudná Korbudu vám doopravdy nahlas blaho-
Pestate ,,nebo
nelie,
již
páti."
Chtla
snad íci
zasmál dokoueným smotkem cigaretovým, jejž pišlápnul lenivým posukem levé nohy. ,,Máte pravdu: lépe mleti než mluviti takovéto bubliny dnešní žhav letní nudy." A zapadli oba opravdu nadlouho v temné mlelivé dumy. Srdce Korneliino dopíjelo se z nich jakési horeky; cítila je chvílemii až v hrdle. Slunce zatím zašlo, stmívalo se rychle. ,,
se
jste
:
kondolovati,"
Pirkan, upustiv tento nánit
zárove
s
86
1
Nová cigareta Pirkanova propalovala žhav rudým bodem tmu. Ticho, ve dne podivn jaksi napiaté, jakoby povoHlo nyní v sdílnou družnost donášelo k nim melodický dopad tenkého praménku vodního po vápencových balvanech daleko v polích, za sadem starých, rozsochatých a vy-
doupnalých
oliv
o
stíbit šedém
listí,
takže Pir-
kanovi, který prodlel dnes mezi nimi nkolik hot din, roznžuje a tíbe si oko na pejemné škále jejich
še
odstín, zazdálo-
sprchla nyní ve
se,
jakoby
tm, kdy
jejich
hudební
potuchla na vtvích
stromových, v pjící vodu, aby nadálá ji touže tesknou milostností. Vitmý vír náhle probuzený zachvátil blízký ke vavínový, zachrastiv suše jeho tvrdým listou
vím a vtvovím. ,,Jug, scirocco," ekl tiše jako ze sna básník, neobraceje se k dívce. ,,Za hodinu ve širé moe jako kotel arodjnický nechtl bych býti mezi tlmi, kdož vstupují nyní na lodi." Komelie, jakoby ho nebyla slyšela, zeptala se ;
píke báse Lermontovovu, má dohromady osm verš, která koní se tmato dvma: Tak opuštný chrám — pec chrám, svržená „Poslyšte, znáte tu
modla
—
vždy
je
bh?
Pocítil jste
nkdy
v život
hrzu toho posledního: svržená modla stále ješt bh? Neznám nic dsivjšího, nic pekelnjšího; životu jest tu
odcizeno všecko tajemství a smrti
neotevena brána," dodala úpln ze sebe a pro sebe, jakoby zapomnla, že k nkomu hovoila a
nkoho
se tázala.
:
i8;
A
po pestávce, v
níž
jakoby
si
to
uvdomila
„Jak to uiniti, aby svržená modla byla prost kámen, puklé devo, stepiny, zkažená hmota? Jak odníti hmot ducha, kterým se nakazila a jímž trpí, bude trpti snad i po smrti? Jak vypuditi boha z hmoty a žíti v ní sám pán pokojn tupým zapomenutím? Jak? Jak? Povzte vy, porate vy, uený: já neuená myslím na to marn rozbitý
celý den."
Horký dech její jej ovanul, horená ruka její bezdky zavadila o nj ve tm, jak oztápala se v jakési opilé kei. Vtáhl do sebe chípím tioto žhavé, muiv boukové ovzduší; cítil, jak zornice se mu rozšiují a tuhnou, prsty se chvjí, žíla na ele nabíhá. Ztrnul celý, vtáhl se
mén
do
sebe, snaie se zaujmlouti co nej-
aby nedotkla se ho nyní podruhé pak pronesl zvolna^ perývan, tžkým jazykem, odcizeným sob hlasem: místa, boJ€ se,
;
„Nestaí jen rozbíti modlu jest teba ji popokopati. lovka zahánjí jest teba ji kamením, boha blátem; ábla vymítali knží svcenou vodou, boha teba vymíta^ti nesvcenou slinou donáší do výšky tím vyšší, ím níže shýbneš i
;
plvai,
i
;
ím
pro ni, z nižších poloh srdce ji erpáš, z hlubších výmol a bahnisk své duše ji vynášíš a nabíráš. Pomsta není boj, pomsta jest vzpoura, a vzpoura má log^iku zoufalství; jest teba J€n domysliti ji až do konce, dokonati ji až do konce." se
ím
„Jak že jste to ekl tem, vymítnouti kalem?
:
boha teba zahnati
A ím
blátivjším,
blá-
ím
188
kalnjším, ím bahnitjším, tím nji, tím jistji?"
lépe,
tím bezpe-
Zuby jí zacvakaly mrazem. ve vás. Chcete mne, „Pak jsem je nalezla když víte, jak o vás soudím? Jak vámi opovrhuji? Když víte, k emu vás potebuji? Chcete mne ny.
.
.
cenu?"
ní ješt, za tuto
Krev tryskla mu v tvá; vztyil se pod urážkou jako pod ranou biem. Chtl vrhnouti se na ni pstí, udeiti ji. Ale pak zkiviv temnou tvá v ábelsky suchý škleb, pronesl více k sob než k ní:
„Ano i tak Není vtší rozkoše než uzavíti polibkem ústa ženina, jež lála ti ped nkolika vteinami a byla hotova, zakousnouti se v tebe, a obrátiti spílání hlasu jejího ve stony rozkoše v hrdle jejím a roztrhnouti tak celou bytost její ;
!
v odpírající rozum a pitakávající smysly, abys ji opanoval tím spíše." Strhl ji k sob, bezvládnou a, rijáhle, jak se mu zazdálo v tuto peludnou chvíli, stydnoucí a tvrdnoucí v tvrdost modrav ocelovou. Bylo mu náhle, jakoby jímal ve své nárui ne ženu, ne dívku, nýbrž hocha, ozbrojeného chladnou ernou zbrojí, ale poraženého a vzdávajícího se již. Ruka jeho jela po jejích prsou, když tu náhle vzepialo se toto štíhlé hubené zmuen,é tlo, rozlom co válo se zoufalým stkaním, odvrhlo jej zá-
rove od
sebe
prudkým úderem rukou v jeho
mu úprkem dom.
a vyrvavši se
takto, vyrazilo
„Nemohu ... ne
.
.
.
nemohu
.
z
.
.
hru
besídky šílícím
nemohu," dralo
1
89
tžce jako iikolik unikajících bublin ze zátopy ston a vzlyk, jež jakoby celé rázem je zaplavily. Trvalo chvíli, než procitl Alexandr Pirkan ze se
svého
ztrnutí;
a trvalo déle ješt, než rozpaitým,
zhoklým úšklebkem vykoupil
se
z
hrzy,
již
prožil
v této chvíli.
Peludnost všeho padla
jeho pcpiaté, pemrazem. Bylo mu, jakoby byl držel v objetí krásnou mrtvolu, která ožila, avšak jen na chvíli, aby pak sestoupila, a na vždy již, v hrob. V temné zahrad, peklenuté starými oechy
dráždné nervy a roztásla
n,a
je
a platany a odcizené tím nebi a jeho svitu, bylo mu úzko. Musil vyjíti na silnici, do polí, pod hvzdy, jakoby cítil, ty jediné že mohou smýti z nho hrzu této mátohy. Chodil dlouho pod nimi, o hlaobnažené, chtje dochoditi se se živoišnou únavou zárove pokoje srdce; ale úzkost svírající je tím jen vzrstala.
v
Pozd veer né, zajíti
vracel se
do spolené
dom. Nebylo mu možod vchodu zamil
jídelny;
pímo pes širý pustý dvr, odrážející duniv jeho kroky, do severního, ídce obydleného kídla nkdejsvj pokoj. Byl již od nho šího paláce, kde
ml
vzdálen nkolik
metr, když
ze
stínu sloupu,
kými byly zodstavcovány obloukové ochozy
ja-i
objí-
mající obojí patro, vystoupila žena v závoji.
Poznal
Nau
Pospíšilovou, která se
mam
sem
vplí-
když byla hledala básníka v sad. Miste, ekám zde na vás dv hodiny a chvji se již mrazem. Neodcházela jsem jediné proto,
žila,
,,
abych vám ekla, jak miluji vaše díla a celou Ano, celou vaši osobnost. Vy Vlaši osobnost mne pece pochopíte? Vy nemáte pece šosáckých pedsudk? Vy, delikátní básník ženské duše, musíte rozumti; jest teba vašeho pocho." pení, ano, práv vašeho má složitá duše .
.
.
mn
mn
;
,,Cubko,"
.
procedil opovržliv
.
zuby.
,,Vy tedy nerozumíte, vy tedy nechápete
mo-
derní ženské psychy? Jaká škoda! Zklamala jsem se ve vás, já, takový školený psycholog."
„Dosti tlach zav rukou do
Filez
!
!"
dodal vztekle muž, uká-
tmy ochozu.
Vešel do pokoje; nesvlékl nesal.
se,
ani klobouku
dimi na pohovku a zíral neodbod ve svtlejším tratolišti, které kladl písvit noní velikým obdélníkem na blavé Usedl v tupé
vratn na
jakýsi
dlaždice.
Vš'ecka hokost jeho nitra, léta a léta sklánm; vyplynuly mrtvoly by-
daná, pozdvihla se v
dj,
tostí,
cit,
plán
sn,
a
o
nichž
vil,
že
dávno pohbeny.
jsou
ženu zasvcenou nevím komu nebo emu, vím jen, že ne již lovku; snad snad hrobu, snad nebi bohu, snad dáblu nevím. Ale sáhl jsi na majetek, vyhrazený njakému velikému králi; a on setásl dotyk tvj se ,,
Objal
jsi
dnes
;
sebe a odkopl t, akoliv
A tato
byl
jest
si
jist
pedlem
.
jsi
se
ped ním
.
pokoil.'
nejvnitrnjší jistotou, že chvíle v jeho život, hranicí, která
plí: za nkolik dní vstane
již
v jeho mysli jako
igr
pomezná modla o tajemné zvíecí hlav a každý píští den zakotví ji v ní jen pevnji a pevnji. Život jej již tížil, as muil, obraznost jeho, cítil to jasnovidností této noci, pracovala asto na prázdno jako mlýn, do nhož nebylo nasypáno a vera nástrojem a pramenem rozkoše, buzítra zdrojem utrpení. Vdl, že udeila hodina, která nemíjí dobrodruh, a ko-
zrna,
de
mu
mu
hrá
istník života, lovc rozkoše a ž.cnoucích se za úspchem, opojením a vzrušením; všichni procházejí nocí, kdy obrací se k nim zády Štstna, která jim posud pála; nocí, kdy s naivní lidí
hrzou
poznávají, že tato
vili a
jíž
a jako
dvka
domnlá bohyn,
se koili, jest V
miluje
smyslnosti,
v niž
pravd pouhá dvka
mládí,
a poznávají to ve
kdy zárove chápou, zk zestárli. Usnul teprvt pozd k ránu, když veliký ubývající a mátožný mlsíc, strašidelný jako vrak, jakási pustá škvára vyhoelého svta, potácel se nízko nad obzorem a šlehal svým zbyteným studeným skelným oharkem po jeho loži. Poslední jeho myšlenkou byl úmysl, odprositi Kornelii pi první píležitosti, smíiti se s ní a odjeti pak ihned chvíli,
dom. Procitl
pozd.
Sešed dol,
ihned po dívce. odpovdla panská, posluhující v jídeln. ,,Ped chvilikou. Zcela náhle. ráno povolala k sob slena služku a pinutila ji, aby jí složila všecka zavazadla, pes to, že v noci mla silnou horeku a pan doktor brá-
„Ped
tázal
se
chvílí odjela,"
asn
ze všech sil. Nedala si však íci. Jsou jí takové pacientky," pokrila rameny.
nil
již
192
Pirkan vyšel
z
jídelny,
aby vyhledal lékae,
maj etnika ústavu. Stetl se
ním na chodb po nkolika
s
krocích.
Doktor Wiederborst byl zejmi Vzrušen; gestikulovlal prudce dlouhýma opiíma rukama, šermuje jimi hned ped tváí básníkovou, hned ped svýma okama, pomžikávajícíma a zlobn se jiskícíma za zlatými brýlemi, „Považte, ta vaše krajanka, Fráulein, wie heisst ja richtig, Fráulein Nikodym! Hyste-
denn
sie
vyložená
rie,
hysterie.
Poád
ú
b'
e
rs
pannt
ve
všem všudy, celou dobu, kterou tu byla. Má tuberkulosu velmi pokroilou, vyložen velmi pokroilou; horeky, víme, lanní pot^, víme... A tak
A
sebere se náhle, z istá jasná, a odjede a nedá se zadržet, ne a ne; a kam? Do mlh, do deš, do mraz ... V, Cechách mrzlo, pane, ped
dále.
temi dny
.
.
mám
.
to z novin.
Vždy
je to
sebe-
istá sebevražda A odkud utíká? Ode mne? Ode mnl Z mé klimatické stanice! Pane,
vražda!
I
já zde
mám
víte,
ale já vás
klimia jako v Neapoli!
pesvdím-" A
Vy
snad ne-
sáhal do kapsy
náprsní pro jakési tabulky, „tyicet let statistiky, to mluví, pane; cifry mluví! V tom! jsou zákony!" A pinutil mladého muže, že se tváil, jakoby na,, Ostatn, hlížel do jeho papír. Pak uschovav je :
myslím, s
e
i
erblich belastet... váterlicher-
A
t s.
uiti stonat,,,
Wiederborsta píklady." A chtl !
já
ji
chtl na-
svou metodou, metodou doktora Do osmdesáti let mohla žít, máme zaloviti
zase v
kabát, Mladý
!
•93
se
zadržel mu však tentokráte ruku. Poddal se vzdorem špatn potlaeným; aby se odškod-
nil
za svou porážku, rozjeel se ihned
muž
,,Ale tak-
:
neruím za nic, pane za nic, za nic, za nic Pedasný, nevhodný návrat na sever zabil již nco tuberkulosních, pane! Vedu o tom statistiku; cifry, cifry, cifry, o všem teba vésti statistiku
to
;
;
jen ty mluví," jíkal ješt,
ztráceje se
již
ve dve-
ích své pracovny.
A
starý
nemýlil letos
léka, uvyklý vtiti smrt na hony,
se.
Komelie vjela do eského kvtna, který ml na neštstí prmrnou teplotu únorovou a
byl vražednjší než on.
A
tak odvážela
již
po tech týdnech
zcvrklá,
vrásitá, uplakaná teta, v starodávný kožíšek
tlo své netee, nad
ná,
níž celý
život,
od
od-
jejího
dtství již potásala nechápav hlavou a která dovedla ji pes to posledním inem svým udiviti nejvíce, na Bokov, na typický eský hbitov vesnický v siré pohorské krajin planinné, se tí stran
dumavými
lesy
sevený, aby
uložila je
v rodové hrobce Ptvaldských.
F.
X. Salfla: Vybrané spisy. V.
13
tam
IV.
erven rozhoel
se
již
v rovinách a údolích
horkým povtrným plamenem, posud chladno a nejisto
:
ale
pršelo
na horách bylo
asto a asto
vály
studené vtry a mrazily útlé tlo Michaely, trha-
zkehlýma rukama kvtiny na úboích
jící
a tkající
jakási
nosti, lejší
bezútšn a pokoen
a
Demeter bez
stínm
dcery a o to zoufapo kopcích, na nichž vstá-
bližší,
valo ráno mladé bohatýrské slunce a
b
jen
lesních
v tápající bezrad-
s
nichž v do-
deš
hímaly bystiny. Vracela se, bylo-li to ponkud možné, dom až s veerem, s tváí
lítostn ubledlou za zapadajícím sluncem, jakoby
chtla
zadržeti je
fialkových
na
oí nco
chvíli z
nebo zachrániti do svých
jeho
poslední osielou jiskru
záe a
odnésti v nich
do sychravé
noci,
valící
se od východu.
tila
Kteréhosi veera, zvlášt zimného, když vrásoumrakem doinl, v rukou nesouc otýp-
se se
ku pejemných vstavaových pstrok, v nž jakoby se zhustila dráždiv teskná pára mladé zem, a když zhívala své prostyjdlé dlan na roz-
195
Zbaveném samovaru,
celé zoufalství
zapomenutého
bludného lidského stínu padlo na ni jako jinovatka a promrazilo ji až do kostí. „Jaká bída," zaštkala temným hlasem, „žíti zde mátožný stínový život marného sebeobelhávání, síti své hluché hoe do neploldného lna studených horských vtr, roznášeti svou bídu po nepístupných uzavených lesích, zaujatých již cele pípravami ke svému létu, iiicbo piklekati s ním a chýliti se s ním nad ledové horské studánky, jakoby mohly zrcadliti ncco jiného než tvou ustyidlou tvá a ji také stejn lhostejn jako bludný oblak, táhnoucí práv nad jejich hladinou! Jaký smysl v tom, stírati a sbírati tento vonný dech zem s její líce, zahledné do studených dálek hvzdných a necítící z tvého doteku ani tolik, kolik
cítí
stéblo
travné
z
pohybu brouka,
lezou-
nm!
Jaký rozum v tom, nahlížeti skulinou se smšnou dležitostností jako zvdavé dít cího po
do nesmírn temné
ohromným
její
dílem, cele
dílny:
jí,
cele zaujatou
ponoenou
dO'
svým
jeho vroucího
spchu, nepohne to ani tolik, aby pczdvihla sklopenou hlavu s vulkanickými, zlobn blýskajícími zraky a pimrazila t hrzou svého pohledu. Stezky její tajemné, a peliv zametá za sebou stopu, jakoby milovala tvoiti neiiišen a klásti jen ped tebe v nepetržitém pravidelném rytmu poasovém výsledky svého zasteného díla. Kdo poví ti, za jakými vzdálenými cíly jde a jaké úely sleduje! Co plamo vtírati se mezi dialogy, které vede s hvzdami, s vtry, s oblohou a podzemím Jak pochyb-
jsou
!
né,
chtíti
vniknouti v
plynoucí kolo jásavých
její sil
uzavené
rušné,
a teštivých
vn
výbuch,
196
etz nezrušitelný, pjících pi píse, jejíž seslabenou ozvnu mohl by ti prostedkovati jen tesk jarních hrom a bystin! Jak jsi v jejich plesném hlaholném smíchu ubohá sama ped sebou a jak stojíš zde dvakrát osamocená, dvakrát vy puzená z rozkvetlého ráje a máje životního! Jak pokoující až do smšnosti, kleeti ped životem, na jeho prahu, a vzpínati k nmu žebrácké ruce a žíznivé rty a zprahlé hrdlo nezvykl život sklánti se k takovým bázlivým, plachým a pokorným bytostem; uvykl obdarováv^aíi jen ruce tch, kdož jsou dosti silní a smlí a Istní, aby urvali si plod s jeho pružných unikavých vtví. které semkly se v tanci
A ujel
kde
bez
ní,
zatím on? Vrátil se z jihu, kam skoro úkradkem, vnoval jí dobe
jest
spotených tyicet osm hodin, aby se pak usadil u své ženy v klidu a pokoji a pracoval na svém díle s nejnaivnjším sobectvím, jehož zpupná híšná nevinnost vypluje jej celého do posledního póru a nechce vidli a he, nevidí opravdu, že olupuje j o možnost díla jejího, které jest láska a život v lásce, tvorba lásky a života z lásky. i
Pracuje ve stínu své ženy; sám ekl o nm, že jest sesterský; nemiluje jí prý eroticky, ale pece nemže bez ní žíti; jedna z jeho duší jest prý zakleta do ní a on musí žíti piy rocac ncjaicou dobu v jejím spoleenství jako pod stromem, kde bydlí jeho dryada, jako' pod stromemi, v jehož duse jeho vely a kam jediné mohou svou vonnou slunenou že. Hú, jaká zima jest dnes a jak svistí vítr venku a jak biuje proudy deštné Pro nemžeš za-
tin
usídlily
ukládati
!
chrániti
nic
tepla
z
minulých
dní,
pro nemžeš
dohoelého požáru alespo nkodo ohark této šedi a zimy, abys si ohála na
donésti lik
z
bdné
nich své
výbojích
?
který
ný,
jejich
Kde lil
ruce,
zrazené ve svých zoufalých
jsou dnové ímští, kde žár slune-
se
na Campagnu, až tžké
její
ti-
vky sem
naskládané, velo jako podráždná vibrace vysokého tónu v jejich opojených hlavách, složených umdlcle na rozlomený mramor, zatím co rty jejich usmívaly se tup a bezmyšlenkov v nesmírném zapomenutí svých malých já; zatím co cho,
ji jako hadr a byli funkce této erné ekstatické zem, jež stela se ped nimi a bila v jejich tla travnou vlnou? Kde tragické svtlo západu, které pila tato heroická pda a ukládala ke všem svým skrytým minulým pokladm lidské krve a' lidské
sprostili se své bytosti, odhodili
pouhé nahé a
jen
síly
vedle uvznné ozvny krok ímdunivších kdysi po pímé prašné holé zdálo se ti, že staí shýbnouti se a pi-
a pýchy,
ských
legií,
silnici
:
ložiti
ucho k
to
ryzí
pda
ní,
abys
je
slyšel
ješt? Ano,
ta-
vela ohiim' špatn pikrytým a oni dva
se sami sob jen plameny, které vyšlehly blaženým výtryskem pekyplého bezvdomí její temné opilé odvké síly. Ano, tenkráte byla bezejmenná jako bh a blažená jakb bh; bezejmenná jako život a jako smrt, a jako ony nevinná a ospravedlnná ve všem. Jak pochopiti, že tato blaženost odstoupila od ní, že tato plnost se seschla a že zase zmrzaila se v malé úzké obmezené j á, necelé a rozpoltné, toužící a strádající, volající po doplnní, neix>svcené a zrazené, jež chvlo se nyní mrazem a lítostnilo se samo zdáli z ní
198
svou bezpomocí a bezradností? Jak snésti tohoto pokoení a neopovrhovati sebou?
Trvalo ješt nkolik
úpln
dní,
hoe
než
podrylo
ji nad psací stl a vloaby napsala prosbu o návštvu Alexandru Pirkanovi. „Posvtil jsi mne na bohyni, ne, to není pravé slovoi," psala mu, ,,v ylíbal jsi ze mne bohyni jako socha vyteše ji z balvanu. Pamatuješ se na chvíli, kdy jsi mne korunoval cypišem, stromem života, jak jsi tehdy vysvtlil, zasvceným bohyni milosti, jehož sevené vtve šlehají silným sjednoceným útoným plainenem k nebesm? To bylo na jihu, v zemi ohn. Zde jest sever a zimla; ve vtru a dešti haraší u vchodu do mého domxi cypiš, skípaje svými tsnými vtvemi píse hrobovou, jakoby na teplo-, víru jednostrunných skipkách. Vra celost mé bytosti; vra v sebe i v tebe; vra mému lidskému a ženskému pratypu; sjedno mne v cosi mocného a bezejmenného a odvkého jako jsou živelní duchové a geniové, jako jest voda nebo ohe, nebe nebo moe, láska nebo ne-
žilo
jí
její
hrdost, sklonilo
do ruky
péro,
mn
mn
mn
mn
Sejmi se mne kletbu mého á, mého lamberkovského jména, jež mne drtí a které jest ábelská pýcha a ábelská hrdost a tentokráte již uražená pýcha a uražená hrdost. Vyhlíží již po koisti, hledá ob, vtí ji již; a neuspokojí se, cítím to, pokud jí nepoze. Kdo jí bude? Ty nebo já nebo oba?" Podepsala pod list své jméno s po-
návist.
citem, že podepsala svj ortel. -- Hle, prosíš, prosíš ty, která
j
jsi
kdysi rozka-
199
Dnes prosíš, poprvé v živx>t proa prosíš tedy snad s úspéchem; ale pijde den, kdy budeš prositi s nezdarem neznemožníš-li píchodu dne toho. Pamatuj si neznemožníš-li pízovala a vládla. síš
—
:
chodu dne toho, pijde
jist.
veliký klid padl na ni, když vhodila do schrány, a neopustil jí již. ,Jsem. zasvcena, cítím to," ekla si; ,,emu? hádat?
Jakýsi
list
Na
Zítek, posel bystrých štíhlých nohou, jest již za horanii a nese od po této zbytené otázce." A starala se náhle s láskou o vci nejdrobnjší, jichž nevšímala si jindy její netrplivost, zaujatá
vd
jejím sporem s osudem. Nejmenší traviky, brouci nejnepatrnjší, jevy zcela prchavé a peletavé poutaly ji nyní a studovala je s oddanou cele
podrobností a nenasytnou svdomitostí, jakoby šlo o vci pro ni nejdležitjší, rozhodující pímo o její budoucnosti. Její duše osv^obodila se na tolik, že
pedmtnou o architeko tajemné zákony a ády pravidelnosti, soumrnosti a rytminosti jejich stavby; a jala se dokonce opatov^ati si literaturu odbornou, aby pouila se o všem, co v tom smru vypozoroval a vybadal posud lidský duch. zaujala se zvdavostí ryze
turu
kvt
rostlinných,
Když Alexandr Pirkan pijel sedmého dne za Michaelou, byl tak rozrušený, jako ona byla klidná. Byl z lidí, kteí nesnášejí blízkého pístupu životního nepokoje ke sVé duši chtl tvoiti a zaizoval si celý život tak, aby mohl tvoiti co nejvíce a co nejsnáze, a to mohl jen za podmínky, že jeho životní dojmy byly slabší iiež jeh^ vnitní ;
vidiny.
Nejvtším bemenem byly mu náek a
loba, nejvtší obtíží
prosba, která
jej
ža-
vyrušovala
jeho zvyku nebo^ kížila mu jeho zámr a proNemám rád takto znepokojenou, chystal se íci ^vé žalující a hrozící milence; miluji klidnou jako Palladu jen tak mže elo tvé z
t
gram.
t
mn
:
do tmy, jen tak mžeš mne rozechvíti krásnepokojem. Ale slova ta zemela mu na rtech, když spatil tvá Michaelinu, petíženou opravdovostí a vynesenou do písné isté krásy jako do vyššího svtelného a vtrného pásma síly a výrazu; zamlel se a pomátl se. Oekával výtky, slzy, zmatek, a nebylo jich; setkal se s vyšším klidem neznámého rozhodnutí, jež mu svítiti
ným tvoivým
unikalo.
A udivil se ješt víc, když pronesla s tichou svtlou vroucností Zatoužila jsem ze vší síly, pivítati t dnes slavnostn, a prosila jsem nebe, aby mi to usnad,,
nilo.
Pršelo
bouku,
mnoho
poslední
ale já vymodlila
si
bezpenou
dny,
bouka
stihala
pece na dnešek
bílé
hloubkou až ernou, již oba tolik milujeme. Tento den ráda bych, laby ti byl nezapomenutelný; aby stál v tvé pamti vysoko vztyený jako vž nebo obelisk nebo jiné znamení kamenné. Pro není možno, rozžehnouti na jako' na letní lodici pestré barevné lampióny a dáti ztroskotati se mu pak rázem na erné hladin, aby jeho zachránný troseník vzpomínal na nj jako na pochode rozsvícenou a náhle zhašenou? Kdybych mohla, jak ráda ustrojila bych dnes radost tak hrdou a vysokou, a,by tob jednou^ sestárlému a otupenému již via.slavné
slunce a
nm
oblohu,
:
lící
se
smrtí,
stála
zoru jako plamenný
A
:
:
na seSeelém a ustydlém obke nebeského svtla."
po pestávce
„Nalezla jsem zde údolí, kam te chci uvést. Pamatuješ, jak vášniv vyhledávala jsem vždycky uzavená odlouená údolí, v nichž píroda jakoby podnikala pokusy, uvdomiti se sob a zasníti se skoro nad sebou, údolí, která budí dojem, jakoby byla ustrojena lidskou rukou tolik zámru, rozmyslu a skladu ukazují. Mám chvíle, kdy vím, že napíná se zde vle, toužící býti zrcadlem nemu, :
n
dje a lidi, kteí by se nad schýlili." Usmál se na ni a ekl svým starým mkkým snovým pízvukem, který budila v vždycky
a pivolati
nm
setkaná s životem, jenž toužil planout a a rád vel a dával se darem
tryskat
Porouej pjdu za tebou, kam chceš s duší vnímavou a pamtlivou. mne, má Bie magnetism proudí z tebe a podmauje si mne." Poznala starý tón a nové okouzlení a zahokla na chvíli zlým trudem; nemiloval mne tedy již, ne,,
;
Ve
miluje
mne
tedy
již,
když bylo
mn
teba,
získá-
ho znova. Kráeli zvolna po bílé a úzké cest horské, omyté posledními dešti až v drobnou kamenko vou mosaiku oblázkového skladu. Ponkud níže plynul potok s vodou tak prhlednou, že zrak vyvážil z ní a vynášel z ní bezprostedn záchvv samé cudnosti duševní, a strá za ním, porostlá bohatýrskými smrky a jedlemi, hnala se k slunci, spícímu na jejím vrcholu, prudkým útokem skoro živoišn vášnivým. Ze všeho dýchala nesmírná síla a celost, cosi nerozdleného a nezmrzaeného, vati
si
co spoinulo v milosti a lásce njakého velikého a mocného boha a napájelo se z ní neustále. Odboili stezkou, slabou nitkou crkající ve vysokých lesních trávách, a úzkým vchodem, tsným cosi,
skoro jako brána,
seveným
dvojí protilehlou ska-
do údolí Michaelou vyvoleného a milovaného nad všecky krajiny ostatní. Stelo se ped nimi elipsovit, seveno jsouc
lou,
vešli
dvojí strání, pozvolna a slavnostn jako cirkus stoupající;
a potok, rozdlený ve dvojí rameno, objízpnným hovorem a pomnnkovým
mal bílým
úsmvem temn rostlého
zelené
mladým hustým
ticho
ostrova,
podrostem
cele
po-
jehliným.
Cosi mythického válo na tebe odevšad na haluzích rozsochatých sosen jakoby lpla ješt :
vn
verejšího blesku, jímž kouily se stopy Zeva, naštívivšího ženu smrtelnou; pod keem spala svtelná jiskra tak vášnivá, jakoby zapadla sem z pochodní bacchantek, tanivších vera v noci šílen po okolních výšinách, a lesní hrdlika naíkala perývan sirým altovým hlasem jakoby z hluchých hlubin zakletí.
Usedli nad pšinou, stoupající zvolna do strán. Sala s hlavy kepkým pohybem slamný
klobouk a odvrhla jej jaksi úlevn do trávy i s ozdobou pestrých luních a polních kvtin, obtáejících jej; vyhlíží jako trochu povadlý vneek družiky z Božího tla, prošlo mu hlavou jako úsmv vteiny. Bylo tolik mladého, teskn dychti\'ého kouzla v tomtoi osvobodivém pohybu,
dobývavým jemnou proserpinskou hmatem její úzkou hlaviku, skropenou již, jalc pochopil bleskov v tu že strhlo Pirkana; pojal náhle silným
:
.
:
203
tmou, do obou rukou, zvrátil ji k sob a horkým polibkem. Prudký temný nach zalil ji celou a slzy odcizily mu rázem její temný fialkový zrak a užasl, když vy\inula se mu s bolestnou tvrdostí a odmítla urit, akoliv ješt pochvíli,
žehl její rty
;
nkud ,,
dnes
provinile
Dkuji
A
ale
ti,
bolí
to
;
usta, ne dnes, ne
pozd." po pestávce
již;
jest
mn
,,Dal jsi nesmírn mnoho, ne: všecko; svou schopnost a vlohu žíti, trpti, milovati. Tebou vyšla jsem z mrtvého tsného kruhu sobecké hrdosti a sobstanosti, nejledovjší nelidské nebo nadlidské pýchy. Nemilovala jsem ped tebou, žárlila jsem jen na bratra skoro híšnou vášní, ne," opravila se, jist vášní nejhíšnjší, ponvadž zcela neplodnou a pustou jako zprahlý písek poušt. Milovala jsem své rodové sobectví, svou rodovou výlunost, sledovala jsem je, námsínice zloinu, až na sám kraj propasti, po samu mez a samu hranu jejich šílenství a zvrácenosti. Nerozumla jsem, nechápala jsem, jak jest možno milovati n,,
koho jiného než Lamberka, a by to bratr byl otec byl. Tys rozrazil tento kruh a by to snad nejtsnjšího sobectví; vyrval jsi mne odkudsi, ale nevím, zasadil-li jsi mne jinam, do stedu jiného .
.
i
kruhu. kruhu,
Nebo zdá se mi, že jsem byla stedem by nejtsnjšího, o polomru tebas jak
ale pece stedem, kdežto nyní jsem z nho vyšinuta a kolotám bezcíln a zmaten unikají nebo již kolem rzných sted, které mne odpuzují. Pamatuješ se na svou teorii o typech? jest jeekl tehdy, v Pamatuješ se, jak jsi
možno nejmenším,
mn
mn
em
204
dine štstí zde na zemi: býti to že jest
úpln
úpln sám sebou
totéž jako býti
istý a dokonalý
—a typ,
málo istých a dokonalých typ, které zná život? Pamatuješ se, že jedin zde, v tomto svatém bod, ekl jsi, na tomto poledníku duchovém,
jeden
z
stýká se osobnostnost
s nadosobnostností, že zde nejvtší sobectví s nejvtším odosobením; že zde jedin jest lovk nejvíce svj i nejvíc cizí svému já? A vykládal jsi mn, jak málo ryzích, dokonalých a istých typ jest v život, jak nejvtší vtšina lidí jsou neistí míšenci typ nejrznjších o nejasné a zmatené, necitlivé polarit; a karakterisoval jsi posléze typ básnický a typ dobyvatelský, typ vynálezecký a typ prorocký, typ milenecký a typ mateský, a, rozpomínáš se? sama sebe, ekl jsi tehdy, pokládáš ve chvílích šíleného rouhaství za básníka, to jest za orgán nebo nástroj poesie, za nco, co nemá smyslu a rozumu a bytostnosti v sob, nýbrž žije jen vztahem k jakémusi nesmírnému stedu, který leží hluboko, hluboko za tebou ve tmách a jest jakýmsi dnem k tvému povrchu, klidem k tvé boui. Máš chvíle, ekl jsi tehdy, a ne chvíle, ale dny a noci, kdy vidiny tápou po tob bolestnými horenými dotyky jako hledající prsty po klaviatue nebo po strunách houslových a dobývají z tebe v muivých otesech záchvvy a z\aiky a tóny a melodie; kdy tvá bytost jest jen temným pozadím pro žhavé, fosforem malované obrazy a runy, které vrhá na ni jakýsi nesmírný a mocný vzdálený nebo bs, arodj nebo šílenec. V ty chvíle to, emu ostatní lidé íkají skutenost a pravda, jest ti jen vzdálená mátoha, a mrtvý ídký
jedin splývá
mn
bh
2oi;
pelud a jediná
pravda a skutenost
emu
to,
ostatní íkají tvé hallucinace,"
Pirkan sedel zde
openou, opilý
se
úsmv
s
hlavou schýlenou o lokte
zrakem polopixcným, a jakýsi tichý tkal mu na rtech bylo mu tak vždy:
cky, kdykoli kdosi opakoval
ped ním jeho
slo-
jeho dje, jeho fikce, jeho fabulace; bylo mu, jakoby ást jeho bytosti, ne: celá jedna jeho byva,
minulá, jedno jeho mrtvé
tost
které pokládal
já,
za ztracené a navždy utonulé ve
svt
a smíješt jednou a ješt jednou a naposledy dalo se obejmouti jeho nevrným zrakem, zasnoubeným již jiným vidinám.
již
šené
s
ním, šlo
,,Jest
mimo nj,
tomu tak nebo ne?"
hle Michaela a vyrušila stav,
míjelo
jej
jej
zeptala se ho ná-
skoro násilné
z
ped-
do nichž se noil. Povznesl k ní zrak a pitakal.
„Ale v jednom, vím dnes bezpen, mýlil jsi Tehdy domníval jsi se, že jsem ti nutná jako básníkovi pímo nepímo; pímo jako inspiratorka a nepímo jako tšitelka a harmonise tehdy.
i
mohu v tob dnes básníka již nedržíš této hypotesy, že ne? Dnes cítíš naopak, že znekliduji a ruším básníka, když jsem uklidnila lovka, nebo lépe," dodala s jakousi
satorka;
ekl
jsi
tehdy,
že
uklidniti
lovka
a tím
sesíliti
úmyslnou stízlivou
jen já
brutálností,
,,když
—
jsem nasy-
muže v nm? Dnes není ti již nieho teba ode mne? Dnes jsem již jen pekážkou jako každá minulost tob, jenž hrouzíš se jen do pítomtila
né chvíle a toneš v ní?"
2o6
A
ku podivu,
stalo se,
nyní pitakal a zase vzdáleným zrakem. I
Zasmála
se
s
eho pece neekala. úsmvem a
týmž opilým
násiln, akoliv slzy chrastily
jí
v hrdle. ,,
Dkuji
ti,
dkuji tvému sobectví a jeho upím-
Komu est, tomu est! týrské a má obí rozmry." nosti.
,,
Nebu
malichená,"
Jest
opravdu boha-
odpovdl po
chvíli,
když
se byl probral ze svého opojení, ,,nebud malicherná,
nebu
prudní! Život jest jediná úžasná nestoud-
smilniti. Neboj se krajní upímješt vždycky selzeš! Jen ona poutá a zajímá, všecko ostatní jest nuda, pustá jako odporný školní úkol, k nmuž t pinutili, zatím co venku smje se jarní den! Mluv jako žiješ, chytej slovem svým poslední hadovitý unikající koen životní; mluv své poslední pudy nikdy nebudou ješt poslední! Nikdy jich nevyneseš na svtlo jako sítí nevylovíš dna íního nebo jezerního. Mluvme své vnitnosti, které sté'nají a svíjejí se a
nost; nosti
již
—
žíti
i
jest
tu
—
vou hladem nebo
dusí se pesycením pod naší pod naším svalstvem. Nebume blázny slov nesluší se to pro nás, kteí jsme z vladaského rodu! Naopak: pelstívejme slova, která jsou proradnjší než stín, svtlo a voda dohromady. a
pletí
:
Ty
pravíš sobectví.
A
nevidíš, že sobectví jest ve
všem a jest všecko, sama illuse životní: co žije a co umírá, žije a umírá jím. I muedník, svtec a asketa jsou sobci, kteí hledají svou spásu a svou rozkoš a své dostiuinní a ženou se za svou chimérou, které nerozumí a jíž nezí jejich okolí; ženou se za ní stejn jako se žene za ní ,
207
cizoložník
a
cizoložnice,
lichvá
a
vrah.
zrádce
Jsme všichni jen nástroje života a jeho látka; klademe se obtí na jeho plamen a on tryská a šlehá a dme se vzhru, nie nás a zapomínaje nás díve, než si nás uvdomil; ženeme se za ním šíleným spchem, vražedným jiným a vražedným sobe, abychom jej objali a zachytili teprve ve vtein smrti, kdy nám již unikl. Sehráváme hru, jejíhož smyslu nechápeme a jejíhož djství nepehlížíme: ale opravdov žije jen ten, kdo toho neprohlédl a kdo vášniv ví své úloze a jejímu poselství a nezná nic nad ni a mimo ni. Ale kdo prohlédl, co jej zkonejší, co vrátí mu i
rek.
ztracenou nevinnost a napraví porušené zdraví zra-
ku a duše? Nevím, snad jen druhá hlubší nevinnost úplného uvdomní, pochopení a domyšlení do posledních dsledk snad jen porozumí-li, že on partnei jeho jsou loutky boží, jimiž On uskuteuje jeden ze svých sn; snad jen vzdá-li se dobrovoln své osobnosti a oddá-li se svému geniu, stane-li se ímsi nadosobným a zárove bezejmenným, úkonem, který si zamiloval svou službu a petvoil své otroctví ve svou pýchu a hrdost; snad jen, zaix)mene-li svého jména a vtlili se celý ve své dílo a také jemu dá splynouti co nejrychleji s bezejmenným dílem božím, stále rušeným a stále obnovovaným. ti lháti? Mám dny, kdy jsem na miliony mil cizí všemu osobnímu lidství; kdy žiji ne citem, ale pouhou a ryzí obrazností a pipodobuji se tak, tvrce, svému velikému stvoiteli; kdy pevtluji se ve všecky jeho tvory a žiji tisícerým životem, který by nikdo jiný nedovedl snad srovnati a sladiti, životem kata obti :
i
i
Na
i
2o8
vraha
jeho,
nné. Snad tak
v
:
úeln
i
vraždiného, násilníka
mn
nerozuniíš, ale jest
i
dívky
násil-
tomu pes
to
tchto dobách žíti osobn, žíti užitkov a svému malému osobnímu štstí by mne sni-
žovialo."
,,Ne,
chraptiv a hanba
nerozumím ti," zasmála se perývan a s trpkým pokoeným smíchem Michaela z
urážky Pirkanovy zalehla
jí
hru
jako
nerozumím ti! Jak také mohla bych já, zemplaz, rozumti orlovi? Ne, nerozumím, máš pravdu! Nerozumím: nebo co ti ve mohlo hlína.
,,Ne,
mn
rozumti, zabil jsi; mou minulou slavnou bytost, která tvoila a chápala vesmír a odpovídala na jeho síly a pitakávala jim ve své volnosti, jsi roztíštil a rozmetané trosky její leží dnes pede mnou a já sbírám je lítostným pohledem. I já byla typ, cosi svého, druhu celého a dokonalého', hallucinovaná služebnice chiméry; já milovala absolutn, nad svou osobnost ne lovka, ale vidinu, fantom rodové hrdosti; i já básnila báse nadskutené dokonalosti nad životem, mimo život, mimo lovenství, mimo ženství a proti nmu, mimo pírodu a proti ní. Ale ty jsi pišel a zabil jsi jen holý život, roztetemé dílo a nechal jsi lený mrazem a sirobou Chtla jsem býti a byla jsem prorokyní, která žije v nadosobnu; a tys pišel a uinil jsi ze mne ženu smrtelnou, milující, i
:
mn !
trpící,
Mla
strachující
tesknící,
jsem poslání, tys
mn
se
své malé
o
mj
štstí.
a nahradil zrak od mého
je vzal
jsi
povoláním. Tys odvrátil nitra, v nmž stíhal a etl vli nesmrtelných, a pikoval jsi jej a Uipial jsi jej k sob aini ne k zeZnásilnil i sebe mi, jen k sob nyní béeš je
—
:
mn
!
4
2og
jsi
mn
vštkyni, knžku, vestálku, a b^da mn, toho ani neuvdomil." „Klameš se," ekl s kosým úsmvem, když byl
ve
snad
jsi
si
povdt-li poslední slovo i zamlet-li klameš se: uvdomil jsem si situaci píliš dobe, až odbornicky jasn," dodal po nové pause a s novým zkivením svých rouhavých rt. „Vyssál jsem její rozkoš do poslední krpje: ona byla cenou, již položil jsem svým pracím a ná-
chvíli váhal,
je
na vždy,
,,
mahám." Nechlub se," vzkikla náhle s divokým blesve vlhkém zraku, .doháníš mne k nemu, eho jsem nechtla. Nevíš, že jsi blízek smrti jako jsi posud nebyl." ,,
kem
,
A ruka její bezdky svezla se ke kožené brašnice, která bobtnala nabitou zbraní. Postehl jejího pohledu, ale nezalekl se; usmál se jen
temným, unaveným úsmvem,
jenž
nechtl
dlouho zhasnouti.
„Kdož
ví,
konen,
nesl
bych ti vdný za to," provím sám nejlépe, že se to ne-
nebyl-li
„ale
mže
státi, alespo posud nemže státi. Nezemu, pokavad jsem nenaplnil svého poslání; dO' té chvíle
jist
jsou
všichni
a pomocníci.
údlu
Cítí
i
i
on,
ví
Bh, že
moji spojenci
pracuji na
svém
neosobn jako on na díle pi mn jest pi mn a bdí nade
životním stejn
svém proto jest mnou. Bdí, abych :
ho
všecko,
on,
;
byl vždycky
lánu, a nedovolí
mn
sejíti
hodný sebe a svév pohodlí a malost:
ani v híších ne, ani v zloinech a
mn
neestech
ne.
tebe, tak vysokou a ušlechI v tom, že poslal tak výtilou, z rodu knížecího, stvoenou k znamným, a práv v tom vidím jeho péi o mne: F.
X. Salda: Vybrané spisy. V.
djm
1
t
mne miluje! Jsem pesvidoen, že uvedl život, kdy bylo mu ve chvíli nejrozhodnjší v teba, aby vzepjal se zoufale vší silou o novou poslední spirálu, jinak zakrnl by na vždy a trel by zde navždy, zmrzaený a oloupený o své nevyknuté rozhodné slovo, strom bez koruny a vž bez hrotu." Zkivila rty; stín zhoustnul nad jejími brvami. „Bylo by to smšné, kdyby to nebylo odporné svou domýšlivostí!" ,,Sm.éj se, je-li ti libo a dovedeš-li toho. Vím sám nejlépe, že jest to nesmyslné, pošetilé, nerozumné, co ti zde vykládám. Ale já toho také nikomu nedokazuji, já to jen vypravuji jako prostou skutenost. Nevím ani, jeli to pravda; a snad to opravdu není pravda: jest to pouze skutenost. Zaizuji se jen instinktivn od dtství ve všech rozhodných chvílích, jakoby to byla pravda. Rozum v klidných a Ihostejniých, to jest nedramatichle, jak
mj
kých hodinách dokázal
mn
již
tisíckrát,
že
jest
rouhavé; ale má bytost ve svých chvílích nejtžších a nejdležitjších uvila tomuto nesmyslu a zachovala se jím a vyrostla jím a sesílila i obrodila se na nm." Odmlel se a noil horenou a znervosnlou ruku optovn do uschlého rzivého^ prodravilého loského listí, kterým vystelovaly bled zelené štíhlé stvoly travné; a žár v jehO' líci hasl pi tom zvolna, jakoby jej pila zemi, jíž se práv to nesmyslné, ano^
pímo
dotýkal.
Sedli dlouho Jakýsi
mlky
tžký údiv
proti
ze všeho^
vota jejího, který spatila náhle
sob. z
posavadního
pehledn na
ži-
m,alé
;
pochybnou koist, vylovenou konen rmutných hlubin, z této chvíle obtížené tímto zvláštním duchovým osvétlením, jedineným, jak vdla, a nenávratným, z celého svta, který se jí náhle piblížil nahý, s odvrženou korou, uchvacoval ji zvolna; zpodajnla a nechala vynášeti se jím do jakési snžné výše, do jakési mrazivé úzkosti, zatím co básník zejmé propadal se do nitra, aby vynesl odtamtud nco, co bránilo se svou žhavostí stejn slovu jako oku. ploše jako z
,,Hle," pronesl pak zvolna a rozpait s tváí podivn zknotlou, skoro píchylnou, „povím ti píbh, jakousi povídku nebo npvelu, která mne již
dlouho zajímá v mysli; nevím, napíši-li ji, sotva, ale pro tebe a ped tebou alespo ji vytvoím. Nalezneš v ní všecko dležité o sobe, i o samo tajemné pouto, jímž jsme svázáni a budeme již svázáni pes hrob, za smrt. Bylas jedinou dležitostí v mém život, jedinou pravou nutností; všecky ostatní ženy mohly býti a nemusily býti ale ty jsi mou stavitelskou nutností, tebou jsem podmínn ve svém stylu. Pochopíš, jak jsme byli z mnoha herci jednoho dramatu^ vyvolení pro
mn
n
povolaných." se a napiala se slab jakoby chtla býti blíže jevišti i herci. Osobní hoe odstoupilo na chvíli od ní pemnila se v posluchae. „Má povídka," poal básník, „djstvuje se na
Michaela
smrem k
podepela
Alexandrovi,
:
dalekém Východ." „Žila tam žena ušlechtilého rodu, vznešená po
duchu a krásná po tle, rytíe a pána jediná dcera a jiného rytíe a pána pokorná a ctnostná cho. Byla manželka, byla matka: mla krásného syn-
ddice statku otcova; a byla m^anželka matka dokonalá, která plnila všecky své povinnosti s krásným sebezapením a nepolevující horlivostí, a pece: jakoby nebyla ani manželkou a matkou, tak byla trávena žárem nezemským, tak žila životem mimosvtským, tak plnila jej modlitbami posty, pokáním a hlavn rozjímáním. Pohled na ni stail ti, abys pochopil, že všecka svá posavadní díla, všecky své posavadní skutky a vlastnosti pokládá za cosi vedlejšího, náhodného, cosi, co ka,
i
pravým vlastnictvím
nevlastní
své duše, nýbrž co
k ní a ulplo na ní jen z vnjška; osud, živiot, spolenost jí to uložily, i plnila to horliv a snažila se v tom o dokonalost z pirozené a vrozené touhy své ctnostné duše, dojíti ve všem, eho se chopila, dokonalosti a konati všecko jak nejlépe mohla, všemi svými schopnostmi. Ale pi tom pistihovala se asto, jak v prázdných chvílích zasnila se do prázdna a teštila zrak do tmy, jakoby z ní musilo vyjíti vlastní její poslání, ur-
pimklo
ené
se
jen
uslyšeti a
a nií
již
jí
a jen
pro
ni,
zvolání,
které
mohlo
jemuž mohlo porozumti jen srdce její jiné. Pohledl jsi jen na ni a ze sklonu
žíznící hlavy i ze skladu jejích netrplivých rukou usoudil jsi hned, že sedí jakoby na rozcestí a že její nedokavé ruce \'yšly ped ní a rozevely se v objetí co nejširší, aby jim neušlo nijaké muednictví, nýbrž aby je zachytily zcela urit; pohledl jsi na ni a pochopil jsi, že jest zrozena k svtectví a ne k ženství.
její
ušlechtilé
:
213
stalo se kdysi,
I
komrce,
schoulená jako
pána a cházelo
v
zcela
utonulá
sebe
a zcela v
vc
zapomenutá a vyvržená, bez ponvadž nedojiž nad sebou,
zoufající jí
když sedla na rohoži v tmavé
sob
poslání, že zdvihl se veliký hluk kdesi
venku, kterC' zalehl až do nejposlednjšího kouta domu, kde se muila pochybami a dohady. A nesetn hlas a krok halasilo a dusalo již na chodbách a neslo se k ní blíže a blíže a tíse lidí zavalila brzy dvée a komnatu a s nimi jako lo na rmutných vzbouených vlnách veplulo v sál jejího
muže na nosítkách, ranami popotísnné. A lid potácel se kolem ní a hluel, zatím co ona trela nmá ja-
bledé tlo jejího seté a krví
a chvl se ko kl popravní hlasy
pítomných
ped márami
a
ropotily jakýsi
výklad,
pochopila, že náhle vpadl
pou
do
cizí
msta
neobyejn mocný a smlý
vzdálené z
nhož
se svou
tlu-
loupežník a
její
družinou že postavil se mu v mstpadl pod jeho ranami; ale že jeho vzpamatovala a rozmnoživši se o zvobyvatele mstské, obnovila boj a, doufají prý, zažene nebo zajme vraha svého pána. s rameny pokleslými a pliA jak tak stála hými jako látka jejího šatu a lnoucími skoro stejtak k jejímu tlu a skoro jako lovk-hlušec pracn skládala dsivá slova ze zmatených keovitých posuk této rozbouené a setmlé chvíle, nová vlna lidská pirazila k domu jejímu: ozbrojený dav pivádl pemoženého a zajatého lupie hrd svítila vzpumá olivov erná hlava v rámci modrav erných kuer na vysokém tle, pevyšujícím i nejvyšší zbrojnoše v davu, mezi ko-
muž
svou ské bránf a eled záhy se davce a jiné se
nmá
n
214
vem
kopí, halaparten a pílbic, nejinak než jakoby byla píbuzné jim látky. Co udáLo se v tu chvíli v tvém nitru, ó svtice? Zaslechla jsi hlas poslání, které jsi oekávala tak dlouho? Ó jist! Nebo kde jinde vzala bys v tu chvíli vladaské gesto, které zadržel(0 jako by divem sta rukou, vztahujících se na zajatce, aby pomstily na
nm
všecky jeho zlioiny? chvíli
Mn
velitelský náleží,
hlas,
dla
jsi,
Kde
jinde
který
na
mn
vzala bys
pimrazil
v tu
útoníky?
nejvíce se provinil,
nm
soudu, já vykonám na dala jsi odvésti jej do sklepení a sama uzamkla jsi jeho vznici; a dav ustoupil ped tebou a nozcházel se v plaché úct, kterou sluší se míti k velikomyslné vdiov-mstitelce. Ale když nadešla noc, co dalo ti pekojiati stud a báze? Co vedlo do žaláe tebe, istou, cudnou a jemnou, která živila jsi se jen svatými bylinami a ovocem a která pracovalas jen na nejtišších posvátných úkolech, hodných lidské vely, tebe, která jsi i vodu, díve než jsi z ní pila, pecedila sítem, abys snad nedopatením neusmrtila vlodopohledti v zarputilou tvá zlomrky, co vedlo incovu a dohlédnouti se v její zatuchlé otrávené jám svtelné jiskry? Ó jist jen poselství o tvém poslání, které pišlo k tob dnes tak neekan, zavolal k tvém_u úkolu tak siln a hlas, který neodbytn, jako jiné volá k zrození? Sestoupila jsi tedy do hrobové jámy a pohlédla v tvá strašnjší všeho, co bylo vkol; a zachvla Vsta, jsi se jist, ale neprchala jsi a ekla jsi vyjdi za mnou. kráA pláš svj a a vezmi ela jsi ped ním a vyvedla jsi jej ze žaláe a pak já
vydám
zítra
jej
rozsudek.
zítra
A
t
t
:
me
;
!
domu
mésta a vedla jsi jej nejprve pak zaboili jste na tichou luní a lesní stezku. A ukazujíc na ni, dla jsi k nmu, nepohlížejíc na nebo: Vede do slavného kláštera na horách; mniši t tam pijmou a já t jim odevzdám, a vycvií t umní kajícnému a rozjímavému a smyješ viny své a oistíš se: nebo nesmyje se vina vinou, krev krví, šílenství šílenstvím, zloin trestem. Do rána dojdeme místa. A kráel hodinu za tebou a mlel zarputile. Ale pak náhle stanul a ekl ti rozhodn: pláš pekáží a mj pekáží, ale nejvíce pekážejí a mé tvrdé ze všeho tvé bílé nohy smyslné srdce. Tvé bílé nohy kmitají se pede mnou v tráv a mámí mne. Odejdi ode mne, abych se ti neodmnil zlým za dobré. Ješt chvíli, a nemohl bych t nemilovat a kdybys se bránila mé lásce, nemohl bych t nezabít Pemlouvala jsi jej chvíli a konejšila jsi jej, ale když jsi vidla, že váše jeho se rozpaluje, propustila jsi jej a rozešli jste se: on vrátil se drsnjší a urputnjší ke svým lupm a vraždám a ty smutnjší než díve do svého vdovího domu; a zdvojnásobili jste on své zloiny a neesti a ty svá odíkání a oisty." z
a posléze
z
;
širokiou silnicí, ale
mn
me mn mn
Mj
,,A uplynula tak ti léta, když kdysi za soumraku vytrhl t hluk, který se blížil, z dum a modliteb hlubokých jako plnoc a hluchých jako hbitov jsi hlavu, ale ne sluch, nýbrž srdce naslouchalo a ono zachvlo se pi závratí pedtuchy. A vbhl týž lupi, jen zdivoí-
a pozdvihla v
tob
nm
2l6
lejší
než tehdy,
ném zápasem;
potísnný
krví a v rouchu rozedra-
k nohám a
zvolal: Ukryj jsem jinocha, který se m.n protivil, a lid mne stihá a ubije mne, polapí-li mne. A ty's vstala ,a uvedla jsi jej v nejtmavší místo svého domu a ukryla jsi jej ale sotva vešlas ve svou jizbu, již nával lidu vyrazil skoro dvée a vehnal se do ní nejinak než jako bsnící, když vznítila se stecha nad jejich hlavou; a z prostradla, které za cípy jaly a držely smdé svalnaté ruce nejsilnjších, jako z polopuklého obalu plod vyniklo bezvládné tlo tvého dítte. A vyrostla jsi jako po prvé a ustrnula, než podalo t cosi a padla jsi na kolena; pozdvihla jsi se znova a tehdy byla jsi vyšší než ped chvílí; a s této výšky padal pohled tvj na lidi a na vci a na svt a na život a pezíral je jako pezírá orel planinu horskou, ale nezastavoval se na nich, nýbrž šel mimo do dálek, kterým není jména a jež leží za mrami zemskými. A nebylo ti teba pozdji hromového hlasu a velitelských posuk, když jsi odvracela dav, jenž toužil po díle mstivém a po práci katanské tvj zrak byl hradba a mez a a všecky nástroje vladaské a vojenské. A zase jako druhdy nadešla plnoc a jako po
a klesl
mne; písahej mi
ti
to! Zavraždil
;
:
me
prvé neodbarvila bázní líce tvého; ale se svící v ruce vešla jsi v jeho skrýši a dla jsi mu hlasem, který padal na nj jako stín a poutal jej jako mráz lovka nahého: Vsta a poj, ale nepehazuj plášt svého a nepásej se meem, není ti jich dnes teba. A vyšli jste nejprve z domu a pak z msta a šli jste s poátku širokou silnicí jako druhdy, jen o nco hlubší, nebo tisíce a desetitisíce nohou lidských pešlo po ní za tím a rozneslo prach její na svých
217
podešvích; a také stezka, na níž jste odboili, bžela lukami a lesem, ale jim ubylo ehosi, co mly, a bylo pidáno ehosi, co jim bylo tehdy cizí. A ukazujíc na ni jako kdysi, dla jsi k nmu, nepoi
na nho jako druhdy: Vede do slavného pohoí, které kryje kláštery mužské i ženské odevzdám t kterémusi a vstoupím do jiného, nebo nemám již povinností ve svt a ruce mé jsou prázdné a studené jako duše plná a horká. Mniši t tam pijmou a vycvií v umní kajícném a rozjímavém a smyješ viny své a oistíš se: nebo nesmyje se vina vinou, krev krví, šílenství šílenstvím, zloin trestem. Do rána dojdeme místa. A kráel za tebou ti hodiny a mlel a krok jeho, cítila jsi, jihne, a zdálo se ti, že se ukrotil a sestoupil do sebe a udivuje se nad pustotou své nešastné duše, ladem ležící od jeho dtství. Ale náhle mimo nadání skoil ped tebe a vzkikl strašn, chvje se na celém tle: Miluj mne, nebo zemeš. Nevidím dnes v tmavém rouše tvých bílých nohou, ale tuším je a hádám jejich obrysy; a sehlížejíc
;
t
mn
po vli. do trávy a zápasili jste spolu; ale bránila jsi se mu statenji, než ekal, a nechtla jsi nechati se zdolati; a v úzkostech volala jsi i o pomoc a nyní, rozpálený hnvem a nepíetný bázní, abys ho neprozradila a aby ti odnkud nepispli na pomoc, udeil t do spánku a zabil t jedinou ranou své kamenné psti. A když tkvla jsi bez pohnutí, mrtva, mezi pelámanými trávami a na tvou tvá když lehlo jediné svtlé mlení a vylévalo se z ní a šíilo se po celé zemi když stromy ztuhly v a vyšly ze svého šílím, nebudeš-li
vrhl
I
;
t
i
nm
2l8
šumu, v kterém byly jindy zajaté, a zahledly se na vraha a celá zem a celé nebe s nimi vychýlily se ze svých os smrem k nmu, zlomilo se v hrze jeho srdce a on. zavyl jako ranné zvíe. A duše jeho v tu chvíli rozpomnla se nesmírným úsilím na sebe a nalezla svj božský pvod pod nánosem kalu, bídy a hrzy, k nepoznání poskvrnný a jako posud šíleným úprkem vzdalovala se od nho, tak nyní zmnila smr a obrátila se k sob a vracela. se tím zárove ke svému vnému zdroji: tekla již odtud jako potok s hor se ítící k bohu. Ješt téže noci dobhl zlomený a pokorný do kláštera a obvinil se a pijal nejtžší pokání a pekonal je všecka ješt nenasytností svého odíkání a udivil svt nyní svou laností dobra a umrtvování, jako ;
díve udivoval
jej
svým smyslným neestným
ob-
žerstvím."
Alexandr Pirkan
dopovdl nhož se
veliké vnitní naptí, z
svou povídku; a zrodila, bylo pa-
na nm; tváe jeho žehly, oi se leskly, rty sebou potrhávaly v drobné kei a bolest, vidl jsi, pistupovala k nmu blíže a blíže, jak opouštla jej inspirace. Mlení, z nhož nebylo vidti východiska, padlo na oba a lámalo oba. Básník pokusil se první perušiti je, ne rád, ale z nutnosti, ponvadž nesnesl by déle jeho hrzy ale temné vdomí, že na zpsobu, jakým je peruší, trné
;
závisí všecko,
zadrhovalo
mu
hrdlo.
rozpait a propodobný tomu, jaký
,,HledV' pronesl zvolna, skoro vinile,
„mám
k
tob pomr
219
mél k
této
tím
jist,
východní svtici její vraii; ty také, jsem vyešíš osud. Rozpoznal jsem v tob talent k muednici a," zde zaváhal znova na chvíli, aby pak pes to, puzen jsa ímsi silnjším než byl jeho rozum a jeho opatrnost, dopovdl, ,,dal jsem ti k všecku píležitost. Ale ty budeš za to mezníkem v mém život; ty dáš smr, jehož bych se sám ze sebe nedobral. Já jsem snad tvé naplnní a dovršení, ale ty budeš múj obrat a pelom. Pivedeš mne k emusi, co leží \'e mn, ale eho bych pes to sám nenalezl; k emusi, eho se strachuji, ale po pece toužím svou poslední nejvniternjší žízní, posledním svým k ejá, které spí na dn, docela na dn všeho musi, od eho prchám a co pece hledám; nebo si
mn mj nmu
nm
em
;
zprahla
má duše,
zpustnul
mj
sv^t, zntudil
mne život,
leh schmachte nach Bitternisse n."
Sklo-
hlavu a krásné rty jeho, jindy tak výbojné a vzdorné, propadly se náhle v jakousi bezbarvost, náhle v celém jako by do tmy; a on sám sklonu svého tla cosi zrazeného a odzbrojeného, nil
ml
cosi
se
podrobeného
bezdky
již
veliké cizí moci.
spolu, partner a partnerka, ve ká,
dal
,,
Doplujeme
na^vzájem; jsme loutky boží a hrajeme
he, která nám
uni-
dodramat, které pak již zcela tiše hlasem skoro prosebnickým. sestrojila prozetelnost,"
v
A
jakoby na ráz poprvé v život smí jej kdosi udeiti do líce a udeiti beztrestn. Teprve pi prvním zasyknutí hokého smíchu Michaelina vzmužil se a bál se pozdvihnouti hlavy,
\yríiil,
povznesl
že
ji,
ale
oní víka
jeho byla
i
te
piklo-
pena, jakoby zrak jeho nesnesl pohledu do zbrojn
hnvné
krásy
mladé palladické hlavy, v
niž
se
pemnila
jakoby na ráz nedávno ješt úzká tvá
Proserpinina.
„Klameš
se,"
klikatily
se
od
hrdli vých a urážlivých slov
boun
blesky po-
kovových
jejích
úst,
klameš se, zklamal jsi se osudn ve mn, ty, psychologu neomylný jako ímský papež, když s katedry mluví, jak jsi se holedbával. Snad poprvé v žen jsi se zmýlil, ale zmýlil jsi se na neštstí vemne a proto mýlka tvá bude smrtelná a zahubí t. Slyš to, slyš to znova a znova Já nemám talentu k muednictví, já nemám talentu ke svtectví; ne, ne, tisíckráte ne: já jsem vzbouenec, rozený duch vzpoury a vzdoru, mstitel a odbojník. ,,
:
Mne
jest
možno
ale
zlomiti,
mne
není
možno
ohnouti; rozdrtiti mne mžeš, dovedeš-li toho, ale nic nerozhlodá nitra mého: jsem vnitrn celá a
Mn
hnusí se všecko svtectví a muednictví jest to a kajícnictví, o ntaž jsi tolik hovoil, všecko totéž neisté emeslo a já opovrhuji neistými emesly. Já mám jasnou tvrdou duši helbrase oškliví tvj orient, jedno lenskou, mínský, a buddhistický, a kesanský. Nejsem loutka boží, ne a ne, tisíckráte ne, spíše áblova bych byla, ale ani to ne nejsem nií, nií, nisvá.
mn
mn
a
:
í; jen svoje, neobmezená vládkyn své bytosti. Mám a znám jen pítomnou chvíli, vteinu mezi dvojí nicotou, jiskru mezi dvojí tmou, prázdné nebe nad sebou, prázdnou zemi pod sebou — ale v této vtein svého života jsem paní já a jen já. I osud ti snad vyeším, ale jinak, než jsi si pedstavoval. Opovrhuji tebou a tvým fatalismem a mystiky tvé štítím se jako neistoty ttvá churavá malomocná duše, lesné; hnusí se
mn
221
podrytá a rozhlodaná, zvrhlá a rozbedlá a tak slabezmezn, až do nestvrnosti slabošská, tak slabošská, až zamilovala si svou bídu a válí se v ní a íjí v ní a opíjí se jí a blábolí pak nekojejí nekonenou nicotu jako opilec mátožný dým své tupé hlavy. Ale má duše jest silná a pejímá v tuto chvíli otže; hoj, vzpíná se zpežení tebou rozpoutané, ale mé ruce jsou silné a vládnou pevn opratí a biem. Jak silnou jsem se narodila Nesmrtelní, šílím, myslím-li na to! Kým vším jsem bošská, tak
i
nen
I
mohla tolik
býti! I Antigonou svtlé harmonie vložili
Ifigenií
i
jste,
i
Alkestidou,
nesmrtelní, v
mou
pevných bok. A kým bych byla málem zemela! Jakou zlomenou kajícnicí, pustou nesvou otrokyní, zbablou pebhlicí bytost, jako v silnou lyru
ze svého výsostného rodového^ tábora! til jsi
mne
mn samé
;
nezapomenu
ti
Bezdky
vrá-
toho ani nyní,
v hodin osudu. Jsem zase Michaela Lamberková, žena hrdých sn své nesmlouvavé mladosti, vladaského otce dcera, vladaského bratra sestra, ddika rodiny, v níž není pohany ni poskvrny; v níž se bloudí snad nkdy, ale v níž za bludy se ruí a v níž bludy se vykupují novou ctností; v níž nepijímají soudu z cizích rukou, v níž vynášejí jej, je-li nutno, sami nad sebou nad jinými." Doekla a uinila pohyb, z nhož rázem uvil strašlivé opravdovosti vší její bytosti, každé její myšlenky, každého jejího dechu i slova; hrza, že hrál si tam, kde šlo všecko doopravdy, zadrhla mu hrdlo. Zesínal na vteinu, jakoby blesk odrazil se svým svtlem od jeho tváe; pak .vystelila mu krev do hlavy a omámila jej svou živ^oišnou pudovostí. Báze, jaké nepoznal posud v život, vyi
mrštila
zem,
se
jej
rozehrála
mu nohy
v šílený
úprk.
Sotva
ubhl nkolik sáh, rána teskla tsn mimo jeho hlavlu.
ním
za
a koule zahvizdla
Neslyšel
již
pohrdlivého
smíchu,
jímž
roze-
smála se Michaela:
„Hlete
Tak
my
tak
ho,
jest
jist
svým
nieho Tak jest bh a bezdky jeho loutky !"
nebojí se všichni
!
pibhl uícený do
Pirkan
práv
si
vesnice,
bohem! tak jsme
kde
zvonili
pozdravení andlské. Lidé seskupili se kolem nho, pilákáni jeho zjevenou tváí. „Tam, tam," blekotal jen, ukazuje rukou na cestu vedoucí do údolí Michaelina. Nkolik muž se sepolední
bralo; vedl je chvíli, ale když došli k lesm, nohy naráz pod ním povolily; zbledl, zapotácel se a klesl na drn. Muži odešli do horského sedla; a
Pirkan
hled tup k lesm, na stezku, která z nich ekal ve vševdném jasnovidném ustr-
vytékala, nutí,
jemuž nebylp
již
ist, která vypluje p!o
Nevdl lidský,
co
jej
toho;
jehož již
vdl údlem
úžasu a pekviapení, na koCekal tak hodinu, dv?
n;í.
zapomenutý hadr ekati, ekati na cosi,
jen, že jest jest
minulo.
Náhle rozevela se stezka hlukem a šumem
kroej ních
lidských a vydala nosítka, narychlo z
stromk a
chvojí sroubená,
s
les-
mrtvolou Mi-
chaelinou naznak na nich položenou. Hlava její, na níž vystoupily teprve nyní vyhrocené elisti s ostrým, zdravým zvíecím chrupem,
dodávala
jí
rázu
písn
odmítaviého a tvrd hiera-
223
a zpízovala ji s primitivnými skulpturami mladých eckých bojovník, které milovala a
tického
na
nž hledívala celé A Pirkan, jakoby
hodiny. to
cítil,
neodvážil se piblí-
k ní a vlekl se jen z pozdálí za ní, jako matný planý stín za celou a živou skuteností.
žiti
se
*
v.
v pošmourný, ale vlažný již den na samém sklonku beznovém \^jela si Simonka Malovcová jižní drahou do Laxenburku; zajíždla sem nebo do jiného tichého lesnatého nebo parkového zátiší v okolí vídeském v poslední dob astji a astji tak bylo jí teba samoty, akoliv jí neulevovala a neklidnila, nýbrž dráždila a napínala: ztvrdlejší, ne zjihlejší vracívala se z takových poutí do své chladné domácnosti. Ale práv tohoto naptí, práv tohoto tvrdého vydráždní bylo jí teba: v nich trplo se jí nejmén, z nich nejsnáze vyrovnávala se úton a tvrdošíjn, jako nikdy posud, se svtem, se životem, s lidmi, s manželem. Mstivou rozkoš cítila ve vdomí, že kamení
—
v ní
nco,
o
srdce, hlavy;
mohou a
ím
si
lidé
zraniti
ruce,
psti,
mlí,
ústupnjší, ponimiž udalo se jí utkati
slabší,
volnjší byly bytosti, s se, tím tvrdší, tím urputnjší byl její s nimi stet. Muž její, editel Malovec, vydražoval ji vším, co inil i neinil, a bylo teba všeho úsilí vle, všech vzpomínek na jeho mužnou velkodušnost i na estnost svých závazk, aby toho ped ním neprojevila. ,Jsi opravdu jen na skoku, státi
225
Xantippou tomuto prostému lovku,' ekla si s hokostí zahanbencovou, když byla pracn potlaila záchvat své výbojnosti,. ,Ano, dobrota nejvtší vtšiny lidí není nic než odraz jejich štstí; vezmi jim je a promnila jsi je okamžit v zlostníky, útoníky, intrikány a mstiv^é zá\dstivce, kteí budou otravovati a rozrušovati pomrný klid svých šastnjších bližních). Ale ty domnívala jsi se, tuším, ovšefn že také v šastnjší minulosti, že
se
kdysi
jsi
mimo
toto stádo a cosi jako filosof.'
Po spolené snídani o deváté ráno dá^vala set obadn na elo nebo na rty manžel eni, který odcházíval za svými podniky, na bursu nebo do kanceláe, mezi pátele nebo soutžníky odprce, a zstávala pak obyejn ztrnulá sedcti u stolu, zírajíc p.a jediný bod ped sebe, lhostejno, zda byl bod ten v knize, v asopise, na stné, políbiti
tí.
na obraze nebo na koberci. Nkdy vydržela takhodinu dv v tupé dum, než vytrhla se nebo byla vytržena ze svého hluchého snní, valícflio ped ní neustále týž monotónní kalný proud houstnoucí nudy. Jindy vyrvala se však násiln z jeliQ dímotného zajetí, setásla tesknou chladnou únavu se zmuených víek, oblékla se s dležitostnýin chvatem v prostý vycházkový odv a nevdoud jak, octla se na nkterém nádraží, aby za nkolik minut dala se unášeti vlakem v njaký poloneznámý kout. Tím vyerpala se však obyejn; zásoba její vle a síly; v kupé již, osamocena, a mezi bodrými, rozhovoenými spolucestovateli, propadala se již v zlé, pleni vé mlení, v pustou to
i
a
F. X. Šalda:
Vybrané
'
spisy. V.
je
226
olovnou nudu, která
lehala jí nejen na nervy, na srdce a na duši, aby znemožnila jim každý výdech, ano i každý ston a vzlyk; a když vyale
i
stoupila
z
vlaku,
nou od života
!a
byla již bytostí úplné odpoutajeho sdílnosti, zazdnou do sebe
vražednou prací zloinného démona, jehož zloba nasycuje se nejastéjí jen krví, lhostejno zda cizí nebo svého nositele. Procházky a potulky její lesy, zahradami, lukami, planinami nebo stránmi, údolími nebo horami nebyly pak již pobožnou poutí za novými svžími a laskavými dojmy, nýbrž divokým tkáním, pustým stekováním duše bez klidu a útoišt, štvané muivým ostnemi téže netuchnoucí pedstavy: jak dobrá jest samota, neboi jest bez lidí, nebo dává zbra proti lidem; vychovává zvolna, ale bezpen v jejich nepítele
t
a nenávistníka,
A dom
ne-li
dokonce vraha.
vracívlala se z
takovýchto bacchanal
samoty a mlení o plachém, nepítomném, opilém
úsmvu na sevených rtech a jakémsi pl vzdorném, pl provinileckém, ohkii v temném zraku, v sebe zvráceném; a trvávalo nkolik hodir^, než vydrala se z tchto bezedných, proradných vír v mlí proud všedního dne a jeho zájm, které ji rozdraž-
ovaly pak v zejmý hervosn
štítivý
odpor.
na jižním nádraží jako ve snách a udivila se samá, když vlak se rozejel. I
dnes
octla
se
Myšlenka, která jí prošla hlavou, ze nikdo neví, kde jest nyní, prochvla ji slabým pableskem štstí zlomysln pibarveného, jakož nebylo pro ni v poslední dob bez tohoto podkladu nebo bez tohoto hrotu vbec pocitu píjemného nebo jen uspokojivého.
227
Jak bylo by krásné,' pemítala ii sebe, kdyby se njak roztíštil tento vlak a kdyby t vynesli zpod jeho trosek a ssutin znetvoenou, uhoelou, rozdrcenou, k nepoznání zohavenou, ale pedevším bezejmennou a kdyby pohbili na nkterémi blízkém hbitov a jsou tu hbitovy opravdu ^•kusné, jako v nejlepších moderních dekoracích jevištních, na píklad hned tam ten, který nyní vyplul ti po pravici z przoru lesního, a psobí se svým nízkým kostelíkem dojmem, jakoby to byla archa spoinula na ploše horské po opadlé potopé svtové jako nerozešenou mrtvolu, kterou v pravd jsi a budeš již. Nebo opravdu: co nebo kdo jest to Šimonka Malovcová? Firma na cukrové homoli uznan výborné jakosti nebo podpis na pochybném obra2e, jemuž nemže nikdo pijíti na chu?' A toto vdomí, tento pocit neskutenosti a peludnosti šel již s ní nebo za ní jako stín, jak toulala se vinutými pšinkami západní ásti starého krásného sadu, lesíky v okolí chrámku Díanina nebo chrámku Svornosti, daleko od partií východních, kde na ostrov rybninéra nla nestvrná, marcipánová, ale jinak vrná prý napodobenina hradu stedovkého, Franzensfeste, Šimonce zvlá,
—
t
—
št odporná. Nízká obloha mokvala tžkými sinými mrapece obas, aby postiklo plavými pruhy, *rychle hasnoucími, zemitý tžký kraj, odhmotujíc jej' na nkolik vtein ve vzdušné bojišt svtla 'a stínu. fialek tála již ve vzduchu a hvizd kosa, poskakujícího netrpliv po trávníku vtšinou ješt neživém, z nhož vyrážely ojedinle posud zelené hroty travné, ky, ale slunce prorazilo jimi
Vn
228
znl flétnové sladce a toužn; jaro velo ve vzduchu a kvasilo v zemi, a vdomí toho vyvolávalo v mladé žen zvláštní dojem, jakoby pšinky ist! zametené, po nichž kráela, byly pipraveny k slavnostem, z nichž jest již vylouena, a ozvnné oblouky etných most, povšených pes rzná vodní ^
ramena, prorývající tento sad, jiakoby toužily zadunti pod pochodem prvod, v nichž jí nikdy již nebude. Ano, bylo zde jaro, svatý dj životní, a více
dj jedinený obad, který plníval ji posud vždycky vášnivým zmatkem, aby letos poprvé minul ji úpln, nevzrušujíc touhy její ani nejslabším zvlnním, nedotýkaje se její pozurážené poplenné duše jinak než otupujícím uvdomním její bídy. než
:
,Jsi
svatých
v
pravd
již
vyadná
ze
života,
z
jeho
útoných voj;
co plátno ti, že tváíš se, jakobys pracovala pro nj, jakobys upravovala mu pdu a rovnala stezky píští jeho mezi lidmi, když on tebe nezná, když on míjí s pohrdlivou lhostejností? Nejsi mu nikým jiným než statistou, který pihlíží k emusi, co by ho nemlo již zajímati; ne hercem, jenž hraje a dokonce již ne básníkem, který tvoí.'
t
A
usednuvši na laviku a zahledvši se na
ti-
trnou dekoraci rybáských chatrí, nedaleko od ní slepených po hravém vkusu dobovém, zkivila bezdky rty v hoký pošklebek, jak vybavovala
adu obraz
svého tak zvaného ps Malovcem; její nová innost filantropická zde byla jí nejfri volnjší pa-
si
v mysli
sobení ve Vídni po
ze
satku
229
rodií,
nejpustším mumrajem,
oklamanou
vlastní
všeten zvdavé v ní
kdy
víry v
sehrávaným jen na nudy a vnitního prázdna, ne-li
galerie divácké.
lovka
a lásky k
Nebo nmu,
nebylo-li tož nyní;
dvivé jiskry, prostého a holého o možnosti, zmniti nco v bhu svtovém, prospti nkomu a opraviti život, tož nyní. Ano, nikdy nebyla jí bytost, jež nazývá nebylo-li
kdy
pesvdení
ní
se
lovk,
vzdálenjší,
cizejší,
pedmtem
lhostej-
i studenjšího hnusu než nyní. A pracovala-li ve spolcích pro opuštnou nebo zanedbanou a ohroženou mládež, bylo to jen proto, že den ml, žel, dvacet tyi hodiny a že bylo nutno, zabíti z nich osmnáct, když nebylo možno prospati více než šest; a že tchto osmnáct hodin bylo kruté vojsko nepátelské, jehož bylo nutno
njší nudy
zdolávati vší ze
horlivostí
možnou
zbraní
i
filantropickou,
lstí již
a tedy
se
i
snažila
z
nou-
umle
sob rozdmýchávati a živiti. Nebo situace piostovala se víc a více; každá hodina pistupovala k Šimonce se soubojnickou rozhodností, podávajíc rapír a kouc: A nous deux! Bud zabiješ ty jí mne nebo já tebe. Drž se tedy jde o všecko. Za mne nastoupí jednaj z mých sester a po ní sestra nová a nová, až posléze ta pravá, která odpraví; ty však jsi jedna a sama pomni toho. v
—
—
t
A tak chodila Šimonka do schzí spolkových, navštvovala brlohy a doupata, která jí byla naznaena, vyvádla odtamtud zezvíetlé, zvrhlé nebo zkažené dti, dozírala nad nimi nkterý den obas u mistr, k nimž v asylu nebo dohlížela na byly pozdji dávány na vyuenou nkterému emeslu, nebo vedla knihy spolkové a opatovala
n
230
práv tak, jako odpoledne hrávala iMalovcem v šachy a veer sedala s ním v divadle nebo na koncert: z nudy a vnitního prázdna, z nutnosti zabíti njak as, z poteby, zamstnati se njak, abys jinak nesešílel nebo nevehnal si zbytenou kulku do zbytenjší hlavy. A ím jasnji a rozhodnji prozírala pustotu této jeho agendu
hodinu
s
tím horlivji vedla si v ní: hluk vnjškový musil pevážiti a pezníti hluchotu nitra, narstající den ze dne v závra propastnjší a propastnjší a zárove nutkavjší a nutkavjší. ,Pro zachraovati vbec dtí tak zvaných méncenných?* tázala se sama sebe nyní v hohry,
ké
dum
mladá
žena, opírajíc se
nkud roztkaným zrakem
poboueným,
po-
vlhké nebe, letní úrodou, kte-
o vzduté,
jakoby thotné již celou jarní i rou zalije ze 'svých oblak, a o ernou, vonnou hroudu zemskou, jakoby rozkyplou již píští žní, již vydá: a všechny pohledy její jistily ji jen o všemohoucnosti a neobsáhlosti pírody a bezpenosti jejích cest
a
zámr. Jakým právem ,
vsáhati v útvar
nebo osudu? Což není pravdpodobné, organism nad všecko- pomyšlení jemný,
cizího života
že jest to
tajemný, z nhož nemžeš vyjmouti jediného prvku, jediného atomu, jediné monady, aniž jsi rozrušil jej celý? A hení všecka možná pozmna sebeklam nebo zmrzaení, v nejlepším pípad bdné hanebné píštipkaení? Není všecko tak zvané zlepšení v tom, že zlomíš sílu, by zlou, to jest po tvé domnnce škodlivou dítti nebo spolenosti, složitý,
bu
mžeš nahraditi ji silou jinou, dobrou nebo kladnou? A tak vyvedeš v nejlepším pípad z dítte zpurncho a nebezpeného sob nebo spoleaniž
231
nosti
cosi
zakiknutého a podupaného, drobného,
prmrného obánka&osáka,
pK)Ucejn sice nezávadného, ale i bezbarvého a vykleštného, sníženého v jeho vitahté pod prmér, jemuž vzala jsi jeho ráz, aniž jsi mu dovedla dáti ráz jiný. Zkrovýraztila jsi snad divocha, ale zabila pi tom ného, silného lovka; co zbylo ti v rukou, jest i
sotva více než
mechanism
lidské loutky!
Co
jsi
mu
nebo polepšila"? Nudný, bezbarvý, otupený, odosobcný Iži-život za smrt možná brzkou, možná pedasnou, ale vrojatn i výraznou a silnou, nebo ukonila by celý život boulivý, dravý, nebezpený, to jest obtížný a žádající, aby byly vyWnuty všecky ukryté dala tím, že
jsi
jej
,
.zachránila"
,,
schopnosti, tedy zajímavý talenty, smyslu slova a hodný, aby byl prožit. O kolika zmšátlých životech moderních zcivilisovanc dá se to opravdu íci?' A po pestávce, kdy byla zaujat pozorovala vášnivý ruch dvou pták, málo vtších vlaského oechu, jichž nedovedla pojmenovati, stavjících si umné hnízdo ve vidlice pi kmeni nevysokého doubku, suchým listím loským ješt hojn obasíly,
vlohy,
v plném
leného:
,A spolenost? Zdar a prospch spolenosti? Co víme vbec o logice jejího
Co víme o
nm?
o procesech a djích, jimiž promuje se a zužívá se in, popud, vlastnost, skutek, pováhá jednotlivcova v prvek á složku spoleenskou? Nic; a pece tváíme Se, jako bychom byli jejími administrátory nebo alespo šafái a béeme si venživota,
koncem pochybné jí
právo, mýtiti
jméno a v jejím zastoupení
nkteré zjevy v ze
života!'
je-
232
A
vdla
jak, vynoila se jí v tomto spovzpomínka na podivný výrok, který propovdla ped ní nedávno Meta Grautofová, družka její v innosti spolkové, mladá, nebojácná, neblaze provdaná židovka smdé pleti, orlího nosu a velikých tžkomyslných, sametových zrak, jež
aniž
jení v mysli
Hýla ponkud enfant terrible této ženské církviky; tehdy dotklo se její slovo zdánliv jen sluchu Šimonina, nyní vyplulo z nitra jejího v podivn vydráždném osvtlení této chvíle, neekáno, nevoláno, udivujíc svou pítomností jako zvíecí zdechlina v isté bezeskvrnné hladin horského rybníka nebo jezera. Bylo asi ped týdnem, kdy pijaly do asylu nJadou, krásnou, plavou kajícnici, posud oddanou prostituci pouliní a odíkající se jí nyní; a když
pohovoivše
s
a utvrdivše více
ní
mén
konven-
ními frázemi dobré úmysly její, odcházely ob mladé paní, pronesla Meta Grautofová, sotva byla se zavela za nima vrata ústavu, jako obraznou apostrofu zanechané tam Magdaleny: ,,A co bys ekla, Kamilo, kdyby pišla chvíle, v níž budeme ti snad závidti tvé oplzlé métier, z
nhož jsme
v poslední telová, že v
t
život
—
mn
Zdá se astji a astji, milá paní edi-
vyprostily nedávno?
dob
—
ženy nejpoestnjší a práv nadejde hodina vzdoru, hokosti, i
v život jejím msty, pustoty, zvrhlosti, zoufalství, nebo což vím
mrazná pedplnoní hodina v gethsemanskc zahrad ženství, kdy, zrazena jsouc vším a všemi, i sebou, zatoužíš vyjíti na chodník nevstí,
íelio?,
a nalíená hrubou blobou, závoditi, pod maskou, lieze jmenná, s bezejmennými dvkami poulinými,
233
ne osoba, nýbrž jen rod, jen tvoje pohlaví a jeho proradný údl tragicko-komický.*' Simonka rozpomnéla se nyní tohoto slova |a pemítala chvíli jeho hoký obsah, pesýpajíc ho mezi srdcem rozumem, mnouc a drtíc jej mezi zlobou i hrdostí, jako mezi dvojím kamenem mlýnským, a mla i vteinu, kdy, zdálo se jí, pisvduje mu. Ale pak zachvvši se hnusem, potásla vzdorn hlavou, aby rozdrtila mezi seskipnutými, tvrdými, bílými zuby svou kletbu: ,Ne, ne, tisíckrát ne Dosti již utrpení, dosti již pokoení^ dosti poplvání! Pro život dosti, i pro smrt dosti! Ale bít, bít chtla bych sevenou kemennou pstí všecek surový osud, jak shlukl se v jednu temnou vražednou tvá a ztlesnil se v ní již na !" vždy
hoký
i
I
mn mn
Povstala s laviky, aby vyhledala kavárnu, prosted parku položenou, nebo slunce bylo peklonilo
se
již
znan pes
poledne.
Loudala se úmysln pšinkami, aby uklidnila se ze svého vzrušení, a snažila se proto zabrati se p>elivou podrobnou pozorností v jednotlivé dje ohrožovaného života pírodního, jak tryskaly ped ní ve své plaché rytmické kráse a svžesti, ve své syrové, divošsky teplé vni. Ale i od nich zatoulala se v mysli brzy zase k jednotlivým scénám nebo osobám ze spolkového života vídeského, který se neustále vnucoval její soudnosti, pobouené skepticismem nedávných jejích úvah o innosti spoleensky opravné; probírala v duchu jednotlivé ženské postavy z nkolika filantropických spolk, jichž
234
byla lenkyní, a snažila se dobrati se
pomru
je-
k zásadným otázkám spoleenské víry a tvorA ^šude, u všech, shledávala, byl vztah úpln pyrrhonistický nebo ten ie záporný, vbec ani neuvdomlý, nepromyšlený, neešený. Byla tu ada žen ze zámožných vrstev mesiánských, která úastnila se díla spoleenské nápravy nebo profylaxe proste z módy, ze zvyku, z dlouhé chvíle, z nudy, nebo proto, že patilo to k dobrému vkusu v jejich kruzích a dodávalo to nálepky spoleenské osvícenosti a pokrokovosti; n!které daly se sem zapsati a chodily sem proto, že
jich
by.
bu
pál si toho muž, jiné, že zavedla je sem jiná lenkyn, jejich pítelkyn nebo známá; jiné, že pokládaly to za ušlechtilý a neškodný sport, jiné, že etly o tom v knihách a chtly to vyzkoušeti, a jiné posléze, že dráždilo to jejich zvdavost, napínalo jejich blaseované nervy. A byly i takové, které pracovaly zde ze ctižádosti, z vypoítavosti, z touhy, aby byly jmenovány v odborných listech nebo dokonce vyznamenány státem jako pracov-
o veejný život politický, sociální, hospodáský, o veejnou hygienu nebo veejnou mravnost; tak hned pedsedkyn spolku pro zanedbanou a ohroženou piládež díví, dvorní radová nice zasloužilé
Koutnitzová,
jejíž
blza,
jak
pošeptala kdysi
ve
schzi Šimonce Meta Grautofová, sbírala se již dlouho velmi bolestnými puchýi, kterých nebylo možno léiti jinak, než vetkne-li se do nich špendlík, nesoucí na stuze n,jaký odznak ádový. Ale žádná, žádná z nich nemla vnitního zanícení pro dílo, víru v jeho úinnost a ve své poslání; naopak,
práv
nejlepší ínezi nimi, bytosti
•
235
opravdu dobré, shovívavé, laskavé,
život
milující
a z nho se radující i pející radosti jiným, piznávaly se oteven k nevíe nebo k nejradikál-
njším pochybám o úspšnosti
toho, co podnikaly.
Ne, jednu pece musila Simonka vyjmouti z této všeobecné nákazy skepsí: stanula ped jejím duševním zrakem v tu chvíli dáma v plném smyslu slova,
paní
ušlechtilá
vším, zjevem
svým
i
Hostašová, nedaleká
každým coulem, výsostná vnitní bytostí, paní Evženie
již
šedesátky, ale posud pruž-
spíše Dian než Junoné podobná. Podivná bezpenost hudebné zrovna se z ní vylévala a povznášela ve svou sféru všecky, jichž se dotkla; jakoby byla zabydlena dobrými genii a jakoby penášela nco z jejich harmonické vlády na každého, jemuž podala ruku, k nmuž pronesla vtu. Lahodn bývalo Šimonce v její spanilé spolenosti, a nebýti vzdoru a odboje jejího, které pevládly v ní vždy znova a uchvátily ji vždy nanovo, jak pronikly již hluboko v její krev, jist byla by zjihla v její teplé pítomnosti její bytost, zledovlá v severáku neštstí. Legendy opádaly paní Evženii Hostašovou, která ovdovla již v ptaticátém roce po muži znan starším, seknílm chefovi v ministerstvu kultu a vyuování. Byla své doby pokládána za nejskvlejší ženu vysokého úednického svta vídeského, za ženu nejvíce žádoucí, jíž dvoilo se mnoho vynikajících muž, politik, dstojník, umlc ná,
i
ni
štíhlá,
kepká
uenc. Hovoilo
skoro,
se o souboji, jímž bil se pro diplomatický attaché cizího dvora se štábním
236
plukovníkem Lamberkem, jenž prý pozdji pro ni vstoupil na venkov do kláštera a zemel jako asketa, hovoilo se i o šílené kdysi lásce dvorního rady Hopfnera k ní i o tom, že uvrhla jej v tžkou nemoc nervovou svým odmítnutím^ když mu byla popála již sluchu a když již byla vzbudila nadje. v Budiž tomu tak, budiž onak: jisto bylo Šimon-
nm
ce,
že
práv
to
byla žena velikého kouzla,
založeného
v jejím ryzím, geniálném snad ženství, sepe-
dená z velmi živých a istých prvk, z ohnivých a vzdušných živl, une grande amoureuse, která tvoila opravdu v oblasti erotické jako jiné ženy v ní živoily, píživniily, ochotniily a píštipkaily, zmítány jsouce a m,ámeny tmou náhody, rozbedlostí svého temperamentu, rozkolísaností a nerozhodností svých instinkt; ale bylo jí i vedle toho jasné, že tato žena velmi mnoho trpla, aby posléze perostla své utrpení a dobrala se z rmutných vod úsilnou prací vnitní kišálných hlatí, dštících kolem sebe jasnými jiskrami vykoupené duhové krásy. Jakási hoká únava nebo lépe stín její jakoby byl ulpl z tchto boj na jejích rysech jako poslední nádech mlžného chaosu nebo povodových vod, jimiž probil se vítzný paprsek její svtlé výsostnosti; nedovedly ho ani zakaliti, ani zastaviti, pouze pitlumiti a tím ješt více zduchovniti. Jak vítzn pekonala všecky trudy a zkoušky životné, bylo patrná' z toho, že neochromily rozhodnosti její vle, nýbrž naopak vylehily ji v jakousi tichou, neselhávající citlivost, jakou do\'edla na míst zvážiti každý podnt vnjškový a odpove-
«37
dti na nj okamžitou, pesnou reakcí. Mlívala obyejn dlouho ve schzích a na poradách, penášejíc se dalekým, kouzeln hndýin zrakem pes všecky pítomné, jimž naslouchala s plachým úsmivem, aby posléze jednala naráz s jedinenou jistotou grácií, s neomylným taktem i vkusem, v pravou chvíli, se spolehlivým odhadem nosnosti a dsaznosti svého inu; ivnitní jednota její, která vyi
u všech žen
bíjela se takto, byla celejší než
ních,
ostat-
ve spolku sdružených.
Velo-li v ní
cosi,
byla to
již
tichá tvorba velí,
pracující na destilaci poslední sladkosti životní, ne
boulivý
temného
kvas
rmutu,
jejž
pozdvihaly
v ostatních žádosti a vášn posud smyslné. Podivn rozdvojený byl pomr Šimonin k
žen
zvláštní
vnitní;
cosi
té-
vnjší odpuzo^ válo ji od ní, a svár tento projevoval se nervosní skoro plachostí, v niž unikala mladá žena starší své družce. Byly chvíle, kdy zdávalo se Šimonce, že ji volá a hledá krásné hndé oko Evženino, kladoucí se na svt kolem sebe svtelným akordem hudebním, poutajícím všecko ve jho nejsladší i nejlehí: Pistup ke mn, sla se se mnou spíznním téhož ádu ušlechtilé krásy a silné
to i
dobroty a
ušlechtilosti
pitahovalo
ji
a
spanilosti
k
ní,
cosi
spolen podmaujme taneným
rytmic-
kým výbojem neulenný posud svt temné zloby a hluchého záští! Ale k nim družily se a je peznívaly ihned chvíle jiné, v jejichž koeny zažrala se nenávist a lítost tak hluboko, že
možno vyjmouti
nebylo
a tyto chvíle odpovídaly každé výzv svtla jen urputnjším ješt únikem do tmy. V prvních zdálo se jí, že musí vrhjich z nich,
238
rukám Evženiným, uchvátiti je a vznésti ke svým rtm, blábolícím v blaživém sebe-
nouti se k je
odevzdání: Vyslechnte balvan, pod
nímž
mou zpovd;
nemže
nic
s vržte s
vzklíiti
hrudi
než
roj
hnilobných erv; sejmte se mxne prokletí mé samoty, jež pvodní mé hoe mní skoro ve vinu a zloin; trpím nesmírn vy trpla jste asi stejn, ne-li více: jak byste mohla mne oslyšeti? Ale v druhých bylo jí jasno, že by pr ohryzla si ra-
—
dji rty, než by dovolila, aby splynula s nich taková slova, a že by, i umírající, zbytkem posledních sil dovedla odhoditi od sebe nabízející se ruku pátelskou nebo vyvrátiti rozpažená ramena, ochotná sevíti ji V sebe a pivinouti na sesterskou hrud.
Všecky tyto dojmy, city, vzpomínky, úvahy obrazy zmítaly se stínovým životem ve vdomí mladé ženy, kráející zvolna k parkové kavárn, rozbušujíce chvílemi její srdce i mámíce její hlavu, beztak opojenou prvním vzduchem jarním. Z nich obraz Evženie Hostašové, aniž chápala pro, posedal ji chvílemi pímo hmotn, a marn snažila se zapuditi 'jej tím, že úsiln sbírala myšlení své v uritý ád a smr. i
Vešla do kavárny V tomto snovém sebezapomenutí, aby posnídala; nesedla dlouho u stolku, oekávajíc objednaného nápoje, když vešel do jiz-
by sluha s lístkem a pokloniv se ped Šimonkou, jediným v tu chvíli hostem, otázal se jí uctivým šeptem, je-li paní 'Malovcová a náleží-li jí dopis,
239
který
za
ní
jeho
posílá
Hostašová, vdova po
velitelka,
sekním
paní
Evženie
chefovi ministerském.
Úžas Šimonin byl blízek zdšení; ruka
pee
lámající
listovou,
chvla
se rozrušením.
její,
Jak
mohl zvdti kdokoli vbec a zvdášt tato žena, kde jest nyní ona, Šimonka Malovcová, prchnuvší z Vídn Via zapenou, zahýit si zde o samot v nejpodivnjším bacchanále hoká, hanby, vzdoru zoufalství, jehož chuti neporozuml by nikdo, kdo sám nesváel si kdysi tohoto nápoje, žalnarkotického když neekla o tom nikomu slova ani špytu, ani svému muži? Byla tato žena vševdoucí nebo špehovala na jejích pološílených divošských poutích, jejichž koení bylo pro i
—
n
'ji
nevdl, že nikdo nikdo pedvídat, nikdo se jich
poutnici v tom, že nikdo o nich
nemohl jich dohadovat? cích,
tušit,
Rozhoelým zrakem tkala po rovných ádpsaných písmem sice uspchaným, avšak ne-
všedním, výrazným, uritým a opravdu osobnostním.
Evženie Hostašová omlouvala se nejprve Simonce, že ji pepadá na výlet a že by toho spolková vc, avšak nikdy neuinila, kdyby vc snesla odzárove i osobní vc Evženina kladu. Vysvtlovala jí, jak zvdla nebo lépe uhádla pirozen, bez íkoli cizího zakroení, kde asi bude dnes; potkala prý ji dvakráte již v Laxenburce, aniž si toho uvdomila zadumaná Šimonka, a tedy prý usoudila, že jede tam i dnes, když spatila ji ráno v tsné blízkosti jižního nádraží; i ona, Evženie Hostašová, mla prý léta, kde bylo jí teba nade vše samoty, tebas ji jen muila a. rozdírala
—
—
240
vzpomínkaimi v ní zjitovanými, a dovede vmysobtíží ve stav duše, toužící uprchnouti liti se bez všem a sob nejdíve, a dovedla by stavu toho "a nálady, která jej vyvolává, ctíti a šetiti i u Šimonky, nebýt, jak opakuje, vci spolkové velmi závažné a naléhavé zárove, jež nutí ji, aby poprosila paní Simonku Maloivcovou a práv ji, nebo u jiných lenky nevidí ani dosti opravdovosti, ani dosto odvahy k ešení tohoto úkolu ne práv snadného o návštvu dnes k veeru kolem sedmé hodiny ve svém byt. Jde prý o nemanželského sedmiletého^ hocha eské národnosti a již ten moment nutí ji k tomu, aby dovolala se v tornto pípad spolupráce práv Šimoniny jehož matka jeho pro-
—
—
—
—
dala
ped rokem
již
individuu mnohokráte
tres-
tanému, jakémusi notorickému pijanovi, kuplíi, zlodji i pechovaVai vcí kradených v Brigittenau,
hoch zneužívá k žepodomní a vrojatn k emusi nekalejšímu a strašnjšímu ješt, trýzn jej nadto jako ostatní své dtské živitele. Tohoto hocha toužil prý nalézti a vzíti k sokterý ho vedle nkolika jiných
brot pouliní
b
i
a vychovávati
ec
žijící
žil
se
i
dd
jeho
z
otecké strany,
sta-
kdesi v Podkrkonoší v Cechách, ale sna-
mam matka
vypátrati
jeho
bydlišt,
ponvadž
rafinovan zametala stopu svého zloinu, spáchaného na jiemanželskm synkovi; teprve když pátrání po dítti obnovil nedávno kterýsi mladý velkostatká, zamstnatel onoho starce, a dovolal se úad, pišlo se výslechem krkaví matky na stopu Ihochova pobytu a vzniklo zvrhlá
dvodné
velmi
podezení, že dítte
jest
zneužíváno
zlo-
241
inn. Tento mladý
velkostatká vyprosil prý si osobní pomoci paní Evženie Hostašové, jejíž zájem zcela dvrný a osobní o toto dít dovedl probuditi, dovolav se uritých vzpomínek z jejího mládí, které ji vzrušily do hlubin v
této
vci
i
vzrušením tímto prosí také, aby omluvila, listu a jeho naléhavost zcela neobvyklou. Všechno jest prý již zhruba vyšeteno v tomto pípad spolehlivým zízencem spolkovým; dnes veer pjde prý již jen o to, pistihnouti zlo tilce pokud možno pi horkém, úinu, zjistiti pravý stav vci, usvditi niemníka, opatiti dkazy a vyrvati mu jeho obt nebo obti; za tím úelem dovolala prý se paní Hostašová již pomoci úední, která dala jí k ruce obratného i odvážnitra;
Šimonka nezvyklost tohoto
ného detektiva. ješt jednou svou milou družku,
Prosí tedy
Šimonku Malovcovou, dnes veer o návštvu ve svém byt, odkud odjedou prý povozem do Brigittenau, kde v podezelém dom budou prý již na stráži zízenec spolkový i detektiv policeJQÍ; všecko ostatní, pokud toho ješt teba, vysvtlí prý Šimonce Evženie ústn doma, nebo budou prý míti dosti asu, pohovoiti si ped svou noní výpravou; zatím prosí prý ji jen o okamžité struné slovo pípovdi, že jist navštíví ji v ustanovený as. S podivným rozrušením vracela se mladá žena k tmto ádkm, ptobíhajíc po nich v horeném nepokoji znova a znova zrakem, jiskicíml se chvílemi rudými skvrnami. Na: list nebylo jist nic zvláštního F. X. salda:
nebo nezvyklého; asto
Vybrané
spisy. V.
již
vyzvala I (5
242
Evženie Hostašová nebo jiná spolulenkyn jek podobnému podniku, pi nmž šlo o to, pejí kvapili a usvditi nkterého trýzníce nebo hanobitele dtství. A pece chvla se jí tentokráte ruji
když vytrhnuvši ze svého zápisníku lístek, psala paní Hostasové jednovtý slib návštvy dnes ve-
ka,
er
a úasti své v této akci; bylo to jen tím, že Evženie bezdky odkryla její temné, smutné útky z tvrdé spoleenské skutenosti v provinilecký soumrak mlení a nenávistnou plachost samoty? Nenalézala urité odpovdi této otázce, ale nepokoj v ní neklesal, nýbrž rostl a rostl zcela patrn, akoliv nebylo k nijaké píiny; marsnažila se zkonejšiti jej delší bystrou procház-, kou parkem, nyní rychle osýchajícím z dešt a prostouplým plesným jarním sluncem, zvítzivším posléze nad útoky mrak. Zbytený, nesmyslný strach, aby nezmeškala vasného vlaku vídeského, pepadl ji neustupoval lani, když pokusila se odbaviti jej útrpným úsmškem, platícím její malo-
nmu
n
;a;
mstské kdy,'
votního,
Nevychováš se patrn již k sob, ,na klidného architekta
horlivosti.
pravila
,
Ghladnokrevného
rys a monumentálného
myslitele
velikých
niži-
ob-
budeš nepochybn již do smrti horlivým udýchaným, podavaem cihel a pikladaem kamen na cizích stavbách, krátkozrakým, uštvaným nadšencem detailu, fanatikem árek a teek v cizí skladb básnické.'
A i
stylu;
tak stanula Šimonka Malovcová, rozrušená
trestající
se za toto rozrušení,
dvemi Evženie Hostasové
ve
pedasn pede Wieden nedaleko
243
i
z Erlachu, kupole chrámu Kafrvzdušné i mohutné a plné temného ve svém vzletu jako fuga Bachova; a srdce
jí
v hrdle, když tiskla jejich elektrický knoflík.
arcidíla
Fischera
lova, zároveíi
žáru bilo
Zastala paní
domu
také
zejm
vzrušenou, pro-
po pracovn, jejíž stny byly vtšinou vyplnny vysokými skínmi na knihy a nkolika obrazy, patrn vzpomínkami nebo dary pátelskými. Akoliv návštvnice její uhodla ihned, že Evženie Hostašová chrání tváe své od jejího pohledu a nepátrala proto po jejím výraze, nemohla nepostehnouti, že jest petížen soustedním v jakýsi minulý život, který v ni nyní vplynul, a že hndý zrak její doutná žárem i prudším vniternjším a mén pítomným než jindy. Jakési noty ležely na oteveném klavíru, patrn nedávno opuštném, a balíek starých zažloutlých list, rozmetených vpádem zhorenlé ruky, strašil tesknou vní relikvií, tkající nad ním. Evženie Hostašová pošinula keslo k oknu, jímž plynulo posud v ást pokoje soumrané svtlo cházející se jaksi napiaté
i
západní, a pinutila
Šimonku
spíše
n
posukem
ru-
usedla; a ^^ak, kou než výzvou slovnou, že v jakoby zapomnla na chvíli své návštvnice, rozchodila se znova po pokoji pedráždným krokem marn kroceným, jemuž bylo zcela patrn teba mnohem vtší plochy, aby vybil ze sebe voln všecku svou sílu. Náhle stanula Evženie tsn ped svým hostem, a tvá majíc ve stínu, schýlila se k nmu
dechem svých jeho ramena siln svýma ru-
bleskurychle; a ovanuvši jeho obliej
horkých
úst,
stiskši
244
kama, vryla v
n
své prsty, jakoby chtla
se,
že nevstane s tohoto sedadla, že
ho
místa, že ztrne v této poloze.
„Nerozžehnu ješt," pronesla po
ujistiti
nezmní
své-
chvíli s chva-
mohla ji pedejíti a zhasvtlo by mne jen miátlo' a pe-
tem, jakoby návštvnice titi
zámry
její;
mn
,,
vám musím íci. Pokládejte ernou hodinku, vnovanou mrtvým; a mžete zapom^enout, ano, zavdíte si mne, zakáželo
v tom, co
tuto chvíli za
co
pomenete-li všeho,
ím
jste
v ní uslyšela,
až
kohoutkem elektrického proudu." Srdce zmíralo Šimonce v hrudi; nedovedla
povdti
jinak své hostitelce, než že uchvátila
oto-
odjejí
ruce a stiskla je siln. „Vidíte zde na psacím stole tyto zažloutlé dopisy a na klavíre tyto noty poloztrouchnivlé? Jsou staré skoro dvacet pt let a jsou nejcennjší ko-
mého
ist
n
pece nepohlédla jsem na dobu. Tak znenávidla jsem si jejich
života;
po celou tu
a;
pvodce, muže, který byl a jest mi nejdražší v život; tak nesnesla jsem myšlenky, že odvrátil se ode mne a pešel prese mne, že vlásek scházel, a jinému byla bych se vzdala, jen abych jej potupila, znevážila, poplvala sama v sob. Slyšela jste o tom jist ^a znáte jej a víte, kdo byl tento^ jiný: váš píbuzný, dvorní rada Hopfner, j e h O' pítel A pouze náhoda zachránila mne, pouze náhoda .
mn
.
zuíc pošpinila la pone jeho; jen jí porozumla nížila bych jsem tehdy, že láska ínemá nic spoleného s marnivostí a ješitností a že kde zaínají se ony, koní dala
pochopiti, že takto
jen sebe,
se nejen láska, ale
dá
velikost."
i
nenávist,
nebo koní
se kaž-
245
Odmlela její
se
a rozchodila
se zase
po pokoji;
hndý, zamlžený nyní zrak tkal kamsi daleko
odtud, obrácený v nitro; trvalo chvíli, než stanula znova ped mladou ženou v kesle a ožehujíc ji pohledem, jenž pronikal i tmu, pronášela zvolna:
„Pro vám to vypravuji? Nevím sama urit píiny; snad že jsem píliš vzrušena a tísní mne pemíra života vyboueného, o nmž nevdlo již mé vdomí, snad že tuším, že vy trpíte ímsi podobným nebo obdobným, nebo žena našeho i
rodu a typu nikdy snad nebývá ušetena této zkušenosti."
Usvdující nach vestelil do hlavy mladé návštvnice a zalil ji celou; hru se jí dmula ia zuby ryly se do chvjících se vzbouených rt. Tžko povdti vám," pokraovala perývav paní Evženie Hostašová, „kolik jsem vytrpla; léta a léta válila ve láska s nenávistí; zmítaly ,,
mn
mnou
jako vír vrakem
dnem
i
nocí;
kdybych
se
byla nedopracovala svého Boha a života a práce v a v lásce k nmu, byla bych zešílela. Ne-
nm
návidla jsem ho, že mohl mne opustiti, pejíti prese mne, odvrátiti se ode mne; spíše bych mu byla odpustila, kdyby byl zamiloval si jinou ženu, než že odešel do tmy, do samoty, v mlení, že sestoupil do hlubin svého j á a oddal se služb svého nitra, své duše; to práv zdálo se vrcholeni sobectví, a rozmyslný klid, s nímž to pod-
mn
nikl,
urážel
mne
nejvíce.
Spíše jinou
ženu byla
bych snesla; byla bych mla alespo patrnou sokyni, s níž bych mohla zápasit; mla bych bývala alespo uritý hmotný pedmt své nenávisti, své žárlivosti, své zloby. Ale takto nevdla jsem
246
kým
ani, za
hrozivé psti
své kletby a za kým zatínati a tak metala jsem kamiení a za-
vrhati ...
jsem ruce jen za ním ... a to, práv to lámalo tak nesmírn, podrývalo tak
tínala
bolelo tolik,
šílen celou mou bytost ve všech jejích koenech ." Evženie zakryla si polotm postihla toi v .
.
ho Šimonka
nýma
—
dvma
v reflexi,
—
krásnýma úzkýma rukama, starými
prsteny,
tžkou temnou
trpící
obtíže-
tvá, ješt nyní, strázní;
a teprve
po pestávce dvou tí minut obrátila ji, zjasnlejší a zklidnlejší, k mladé žen, jež sedla zde pobledlá, s
oima
žhavícíma, propadající se do vzpoz nichž vy-
mínek stejn muivých jako byly ony,
burcovala se práv tak úsiln její starší družka. ,, Trvalo dlouho, než pekonala jsem tuto nemohoucnost, tuto neplodnost uražené ješitnosti, toto pokoení z nemožnosti msty, nebo marnivost jest
nejvtší,
vku
nepítelkyn lovkova a
nejsilnjší
ženina zvlášt;
oa
pe(trvá všecko a umírá v lo-
pod
poslední; zloince
šibenicí
vzpímeného
Pochopila jsem až dlouho po té, že ona trpí nkdy ješt tam, kde pravá láska Kdybych byla bývala nezaala se již radovati nalezla Boha a innost v nm, nebyla bych nalezla ani opravdové lásky k musila jsem se nejprve povznésti sama vším tvrími úsilím své bytosti, abych mohla milovati ješt tam, kde jiné ženy nenávidí. Nyní porozumla jsem teprve, že všecka opravdová láska pozemská jest jen stupk lásce boží a má cenu jen potud, pokud jest drží
jen
ona...
.
.
.
nmu:
nm
práv stupnm, prpravou a prchodiskem k a nyní teprve bylo
mn
jasno,
že
lovk
ní;
miluje
247
lovka opravdox k
nmu
jen
nároný a náruživý
mu
Bohu: pokud
v
jej
vede
a vychovává pro nj. Jinak není víc než sobec,
vlastnící
nenáleží; stavící se mezi
Boha a
si
nco, co
pedmt
své
lásky a zajímající a vznící jeho vzlet, jenž patí
právem jediné Bohu jako cíli a teri, hodnému touhy nejvyšší a extase nejvznosnjší, jenž jediný
mže
unaviti
i
lásku nejšílenjší
nasytiti
i
nejla-
njší."
Mladá žena naslouchala
se zatajeným dechem, napínanou jako v tžkém horeném snu; slova, jejichž smysl vTiímala sluchem rozumem, ale která unikala srdci, lehala na ni i s
obrazností
a trýznila
muiv
ji
tžkým
tlakem.
„Láska opravdová
jest
v tom, vyjíti ze svého
marnivosti a uvdomiti si to; pochopiti, že nejsi a nemžeš a nemáš ani chtíti býti svému druhu a píteli více než takovým dosobectví a ze
asným
své
zastavením, jen
prchodem a pechodem
k vyššímu typu milostné nhy a síly, jen peddvoím k vlastnímu chrámu, bodem, jímž musí projíti a jejž musí opustiti. Získal li v tob a tebou smru k výši, touhy a rozhodnutí i orientace stoupati,
bu
šastna,
bu
blažena,
pla
slzy
vd-
a radosti: dobe jsi milovala, láska tvá byla mu požehnáním; ale špatn jsi milovala a neblahá byla láska tvá jemu, stanula-li na tob jeho touha, nasytila-li se tebou a zadímla-li na tob fiebo nabyla-li v tob smru k nižinám nebo ztratila-li každý smr a každou orientaci a roztíštila-li se úpln; tehdy špatn jsi milovala la lépe bylo by jemu tob, kdybys byla nemilovala vbec." Štíhlá, pružná posud postava Evženie Hostanosti
i
248
tkala kolem mladé žejiy, naslouchající o zubech zaatých, o oboí svraštlém] a kolmou rýhou proatém, a posledií slova její svištla kolem její šítvé
schýlené hlavy jako smrtivé stely, vypouštné z pevného luku mistrem luištníkem, vdomým si svého cíle
znalým
i
jejich
i
hmoné
odmny,
a
dostelu.
pokraovala pO' chvíli paíií pinesl mi posléze vykoupení ospravedlnní; byl den dobré
verejšek," Evženie Hostašová, ,,A
,,
jemu
spravedlivé, zasloužené, který potvrdil, co
m
na jsem hádala a tušila i snila, a vykoupil vždy i z posledních zbytk tiejistoty a pochyb; den naplnní, den požehnaný Onen mladý velkostatká z Podkrkonoší, o nmž jsem vám napsala v dnešním list, který stará se o našeho sirotka, Kamila Pchotku, prodaného svou matkou v nevolnictví do Brigittenau, a jenž vyprosil si v tomto pípad mého osobního pispní a zájmu, jest šastnou náhodou jeho synovec a zaslal j e!
mn
h o zápisky, jeho deník, zlomkovitý sice, ale pece dostatený, aby otevel pohled v jeho velikou, štstí, jemuž není istou, svatou duši a dal míry a pro nž není slov v eích této zem."
mn
A
stará
vyala
dáma
mn
pikroila
jae
k
psacímu
jedné zásuvky chvjící se rukou zažloutlý sešitek a podávala jej mladé své družce, zapadlé nyní jaksi hluboko do kesla; poslední zmístolu,
rající tetelivý
šlehl
jí
z
svit
denní, cele
již
zduchovlý, pe-
pi tom tvá, a Šimonku rázem
pojal údiv
písné duchové krásy této rozblouznné hlavy, jakoby pepodstatnné již ve vyšší výrazový jazyk, z hlavy, v níž hndé krotké oi dnily se hvzd-
z
ným
svitem.
249
bože
,Dej
i
cokoli,'
nebo osude, nebo
pi tomto vteinovém lém,
,
budiž
kdokoli
prošlo myslí mladé ženy jako modlitba
abych
mla
v
divadle ihned v šeru pohasjejím
vku
tutéž
dokonalou
uzrálou výsostnost rys, tutéž písnou velikou krásu hlavy, týž sladký zdroj svételný v zraku, by jen
den
ped
A
smrtí.'
zbožn k
podaný zaa vychýlivši se hlavou smrem k hasnoucímu soumraku jarního dne, tuhla úžasem a hrzou, jak etla na štítku vyrudlým rzivým inkoustem', ale pevnou, výraznou a jemnou rukou napsáno Nkteré myšlenky žloutlý
a
povznesši, sešitek
blíže
vzrušená,
oím
vzpomínky Kašpara L a m b e r k a,
plu-
kovníka na odpoinku, ale inného posud vojáka božího, a pod tím drobnjším písmem jako motto Vita hominis militia est super terram. :
„Musíte ísti tyto lístky," pravila za chvíli Evžetakové vzdálenosti, že, zdálo se, neví ani, je-li nkdo vedle ní v jizb; zapjím vám je na den, tebas byly sveny jen na nkolik dní a tebas musila jsem se zaruiti, že je vrátím v této lht: tak jsou drahé nynjšímu majiteli. Ale nesdliti se. o s nikým, byl by tžký hích; jsou z nejkrásnjšího, z nejmohutnjšího, co jsem kdy etla. Jsou tam vty hodné velikého básníka, jenž byl by stupován velkým myslitelem a svtcem; není pochyby, že Kašpar žil jako svtec a zemel jako svtec, a na mne, nehodnou, nie, ale z
,,
mn
n
s díkem až do své smrti; miloval dokonalou, opravdovou láskou v duchu a v pravd, jíž není zloby, malosti, Imvu, obmeze-
myslil v lásce a
mne
2SO
láskou prozetelnostnou, která
nosti,
boží,
aby v
dvrou, a
smr
že nezbloudím, že naleznu
již,
psobí
si
bu
v mlhách. Blahoslavená
ka: jsa mrtvý
blíží
se lásce
uctíval
mne
cestu ve
tm
pešla jednoho dne; a
ni
jeho památ-
více než statisíce živých;
živí, šijí kolem sebe jen smrt a zoufalství; pipravil verejšek a dnešek jako dar milosti, jako odkaz ne umírajícího
dává
život tam,
kde
jiní,
mn
zvnlého
pežívající, ale
láska
i
synovci
sostnost
jeho
jeho,
ducha,
znovuzrozené.
Frankovi,
est a
chápe vý-
který
krásu jeho
A
in,
správnost
jeho nauky i metody a chce jíti v jeho stopách; nevyrovná-li se mu snad nikdy geniem, nadejde den, kdy bude hoden ho srdcem a životem." ^''e
vteinu,
kdy
vyslovila
stará
paní
jméno
Frankovo, zatmlo se ve zraku Šimonin; v uších se jí rozbušilo, studený pot vyvstal jí na ele, dýzdálo se jí, že musí omdlíti nebo chala tžce rozvzlykati se rozryvnými stony, které rvou srdce
—
z
tla.
Nervový otes mladé návštvnice byl tak silpenesl se nákazou i ve tm na paní Evženii, která se zachvla až do koen bytosti a vykikla ostrým, pedráždným hlasem na Šimonku: ,,Co jest vám? Znáte jej snad? Znala jste jej ný, že
snad?" ,,Ne-ne-ne; ni-nikdy;
neznám
na," poloudušena, zajíkav, rážela ze
Práv
lovka
toho jmé-
naptím všech
sevené hrudi mladá
sil
vy-
žena.
sáhla paní Evženie po kohoutku elek-
trickém a otoila jím,
V rozbesku svtelném uzela ped sebou mladou ženu vztyenou, jakoby pod smrtelným úlekem
251
vymršténou z kesla, na smrt pobledlou a svírave chvjících se prstech zažloutlý sešitek „Myšlenek a vzpomínek Kašpara Lamberka"; jakmile povolilo první oslnní z náhlého osvtlení, vznesla jej prudkým trhnutím k oím, tváíc se, jakoby v chtla ísti. A pece první myšlenka její byla, odvrhnouti prudkým úderem ruky daleko od sebe zápisky, vyraziti ze dveí a prchati šíleným úprkem po schodech a pak ulicí daleko, daleko odtud a nevrátiti jící
nm
se
sem
již
nikdy.
Ale jakási duchovní pemoc, nadvláda této ženy, již tušila od poátku styk svých s ní, již však pln poznala až dnes, pikovávala ji k zemi. A pro odcházeti, jak motivovati útk svj, když jsi ped chvílí lhala a ekla, že neznáš muže, o nmž hovoí paní Evženie Hostašová?
Z rozpaku vytrhl
ji
rachot koáru, jenž stanul
ped domem. Paní E\ženie pohlédla na kapesní hodinky, pikroila pak k oknu a pronesla se vzdáleným úsmvem, laskav a tiše, jako mluvívá se k ne-
mocnému
dítti:
vz
pijel pro nás; není zbytí, nesmíme nechceme-li ohroziti zdar své výpravy. Pokejte zde, drahá pítelkyn; upravím se rychle ,,Ano,
otáleti,
a
a sestoupíme ihned."
A
minut
vrátivši se, svádla již paní Evžesvou mladší družku, která chvílemi podpírala se o ni, tak zmalátnlo ji pestálé vzrubylo jí, když i duševní šení; a úlevou tlesnou
nie
na
v
ulici
252
mohla vnoiti se v temné nitro vozu, jenž unášel pak ob zadumané, mlící ženy pes Karlsplatz, po Kárntnerstrasse, Graben a pak spletí uliek vnitního msta k mostu Marie Terezie, aby vjel na veliký ostrov, tvoený Dunajem a prplavem jeho, kde stela se kolem severozápadního nádraží tato mladá, smutná a syrová tvrt vídeská, okres etných železáren a továren, obývaný hojn dlníky.
Po dlouhé jízd zahnul fiakr posléze do zpola ulice pedmstské, bídn osvtlené nkolika ídkými svítilnami, o staveních tvoených asto zdmi a ploty zahrad zelináských, a stanul na jejím druhém nároží; ob paní vystoupily pedasn, z opatrnosti, aby nevyplašily snad svou koist, kdyby vybouily obyvatelstvo ulice rachotem koárovým, a ubíraly se ješt kus cesty pšky k dvoupatrovému domu, ne starému, ale zejm zanedbanému, otluené omítky, o zdivu prostouplém vlhkými skvrnami. V pízemí nad výepem zastavné
visela
pestrá lucerna;
tžký, dusný,
kouem
obas otevely
se
dvee a
prostouplý vzduch vylil
se
pak do vlhkého, mlžného vzduchu jarní noci a s ním vypadl i vískot harmoniky, zesílený evem ochraptlých hrdel, alkoholem zniených. Dámv vkroily do prjezdu, hepatrn ozáeného malou adivou petrolejkou; dva stíny pistoupily zde k nim a jeden z nich pedešel je, aby je vedl pes vlhký, sliznatý, neistý dvr kosou do pravého rohu, kde byl nízký neomítnutý vchod do tmavé chodbiky. Detektiv vrhl tam svtlo ze své elektrické svítilniky, které zjevilo skladišt
a kostí ve vysoké odkryté bedn, ke
zdi
hadr
pistavené.
253
Šimonka povšimla sklepních byt,
tsn
nízkých poloviných oken
si
pi
zemi, a poodstoupivši stra-
dv
byla do nich; pravá dostatek s zastena starými vyrudlými šátky ženskými, takže nepropouštla pohledu, ale tetí bylo úpln volné. Mladá paní, díve než mohla uskonou, snažila se nahlédnouti
iti,
jak
dotkla
se
jí
ošklivost
z
podívané,
spa-
o stnách vlhkem se lesknoucích, s nkolika kousky chudého zbídaelého nábytku; slamník, pes njž byla vržena pruhovaná kanafasová peina, plul šalupovit prosted jizbiky na podlaze ušpinné a poplvané a. na nj uléhala prározcuchaná polonahá žena naduelé tváe, svlétila úzký pokoj
v
kající se ze zašlého
noního kabátku, zatím co muž rozježených vlas odklá-
smoln erných vous a dal jednou rukou na
opradlo rozviklané
židle bez-
tvarou zplihlou kazajku a druhou rozpínal si emen. Šimonka vešla za ostatními do tmavé, pící
chodbiky a sestupovala po úzkém toitém
scho-
kluzkém od naneseného bláta. Tžký puch jakoby z hnijících zemák ztžoval dýchání. Stanuli ped tenkými, nenatenými, zprohybanými a špatn piléhajícími dvemi; detektiv zabušil na n, dišti,
ale nic neozvalo se z nitra než jakýsi zoufalý, mat-
ný ston, jakoby uniklý z olovného spánku seníkova nebo nkoho smrteln nemocného. Vešli, nebo dvee, jen na jeden západ mené, povolily pod tlakem a probortily na
ob
tro-
uza-
ráz
svá kídla. Spatili ti slamníkíy u zdi krápající vlhkem;
dva byly prázdné, zcela plackovité, o slám poloshnilé; na tetím pohnula se skrená a zkrušená, v hadry zavinutá drobounká postavika dtská, tak
2 54
zchvácená, že budila bezdky zdání, jakoby byla klesla díve, než mohla doplaziti se na toto zbí-
daelé
lože, a byla tam proto vržena jakousi silnou, neurvalou pstí. Když uzela vcházeti sem ne-
hosty, vztyila se do pl tla ve svém brlohu a opírajíc se drobnými pstikami o jakousi pistavenou stoliku, vyteštila na v útlérn,
známé
n
podlouhlém obliejíku zrak horekou rozhoelý. Prosted jizbice potácel se na zkížených prknovitých nohách hrubý stl z mkkého' nenateného deva, zatížený adivým oharkem na plechové petrolejové svítilnice hrnekovitého tvaru, bez sklenného cylindru, a nkolika nedopitými a nkolika prázdnými a pevrženými lahvemi koalkovými.
Hluk, zpsobený vstoupivšími, pilákal ke dveoba sklepní sousedy po pravé stran; dvee, vedoucí do jejich jizbiky, pootevely se, aby vydaly mužskou, urputn rozcuchanou hlavu, vztekle blyštící malými kaními oky, hotovou patrn spí-
ím
dv
ale spativši
lati;
dámy
a dva pány, zrozpa-
itla, což projevilo se jakýmsi zváeckým zhloupnutím a náhlým ochabnutím všeho s\^alstva ve tvái. Surov nalíený obliej ženský objevil se ihned za ní, hotov jsa, sekundovati svému chvilkovému milenci, ale zbázlivl na ráz jako on; aby zakryl svj ústup, sešklebil se v líené mrzoutství a zahrál si na karatele svého všeteného' útoného druha: ,,Aber,
gegn
Karl,
lass
se!
Komm',
se;
was
k slamníku a
otá-
lass
se dich an!"
Civilní
strážník
zal se dítte,
kde
pistoupil
jest
jeho pán.
255
Nemocný hoch zaal zoubky v pobledlé promodralé rty, pivel rozhoelý zrak bílými, lehounkými, prhlednými skoro víky a obrátil se vychrtlým trupem
namáhav
ke
zdi,
neodpovdv
slova.
Paní
Evženie
schýlila
se
nizouko k nmu,
aby opakovala pl lichotn, pl prosebn tutéž otázku stejn marn. Ale vtom ozval s€ již hluk na schodech, z nichž sypalo se stále uritji klení a láni jako kamení z roztrženého pytle, a hned na to na kolísavých, svalnatých nohou vpadl do svtnice statný rezavý chlap o mrtvých, rybích, ploských oích, o strništné tvái dlouho neholeno a nevšedn vyvinuté spodní sanici; do nízkého zvíecího ela, neštovivraženu pomaštnou placacemi zjízveného, tou epici a velkýma, pihovitýma, v zápstí chu-
ml
mákovit chlupatýma rukama rovnováhu
svému podnapilému
udržoval pracn ztunlému tlu.
Zachytiv se rozkídlených dveí, vzkikl divoce: ,,Was suchen se da?" Ticho," odpovdl mu stejn rázn konfident, zmiv jej nenávistným zrakem; a piskoil k nmu a srazil mu zvláštním bystrým hmatem naráz ob ruce svisle k bokm, zmocniv se jich železným kruhovým objetím v zápstí. ,,
Muž zakolísal se a opel se v pádu trupem o dvení pažbu; rázem jakoby byl vystízlivl vyteštil malé leklé rybí z opileckého zmámení, oi a zatékal jimi po jizb. hned „Ech, svo, to's ty? Odpus, že jsem nepoznal," pronesl po chvíli chraptiv, obrátiv a nut se nyní do humoru. ,,Ale prosím t, na
t
256
pravil vyítav, hodiv sanicí smrem k obma paním; vždy se pece známe léta a nemusíme dlat ceráty, když si chceme pokdákat. Víš, abych ti ek' ipravdu, \ádl jsem t tady okount již dva dni, ale nechtl jsem se k tob znát myslil jsem, že jdeš na námluvy tam k té dulikovaté " pohodil bradou smrem k vedlejší jiz,,a nechtl jsem' ti to zkazit No, tentokrát jsi ale bouchnul na slepo, chceš-li tu rabovat. Není tu, holeku, násady," dodal, rozchychtav se sebety almary,"
,,
.
.
—
b—
.
vdom, nebojí,
.
.
dávaje tím okázale najevo^ že se nieho ponvadž nepechovává vcí kradených.
jmenuje tento hoch?" otázal se píke nepistupuje na jeho líenou bodrost, a ukázal na dít, ležící stále ješt schoulené, odvrácené od lidí ke zdi a zcela netené ke všemu, co dalo se nyní kolem nho. ,,Blb, kamaráde: Kamil Pchotka. Po mám; táta byl sice také pi tom, když zadlávali na nj, ale než došel ke krtinám do kostela, zapa do hospody a utopil se tam, dív než ho vytáhli." ,,Jak se
civilní
strážník,
nmu
„A jak jste k pišel?" pokraoval písn ve výslechu detektiv. ,,Jak? Hloupé, z mkkoty, protože starý Štancl je stále na hniliku. Starému Standovi jednou zvodnatelní srdce jako beka ze samého soucitu s verbeží. Aby mu nebhala ve vlasech vysoká, ujal se ho starý
Štancl,
dal
mu
jíst,
dal
mu kde mu za
ze sebe
njaký
ten hadr; a kluk se
muje
tím, že
ho okrádá."
a
to od-
Sejmte mu šaty a košili; prohlédnu mu tporouel rozhodn strážník. „A na, bratíku? To jsou hloupé fortele; ,,
lo,"
spát
7
2S7
kluk
jako nahraný puteniát a chce spát nás ke všem ertm."
je iiiizutý
a posílá
Pohled zízencv stail vsak, že Štancl pik slamníku, a jímaje hocha za rameno a obraceje jej, kikl mu hlasit clo ucha, jakoby jej bouil ze spánku: „Vstávej, jsou tu páni od vojska a chtjí t stoupil
asentýrovat."
Hoch
vrhl ustrašený pohled lapeného zvíátka ze svých horekových zrak po dosplých lidech, seskupených kolem nho a chýlících se nad nj, a zakryl si rukama drobnou dtskou a pece již ustaranou tvá, do níž vestelil náhle nach. Neboj se," pravila, hladíc jej laskav po vlasech paní Evženie; neublížíme ti; naopak, pišli jsme pro tvé dobro, pomoci ti. Kolik jest ti let?" ,,
,,
Hoch „Kolik
neodpovídal. jest
let? Byl jsi již ve škole?" naléstejn vlídn cizí paní.
ti
hala nerozmrzele,
Hoch mlel nyní zarputile. Kivý pošklcbek rozplazil se po tuných, i
slintaných rtech
por jeho k
po-
Standových, když pozoroval od-
hostm.
s dítte zcela trpného, roztásaného zimnicí, rozedraný, zcumlaný kabátek a vyprostiv z jeho rukávk voskové, hlkovité ruiky, spustil s drobné ploské hrudi i jeho špinavou onucovitou košilku, která kryla zádíka plná hnisajících ran a krevních podlitin; obnažený trup zamodral se a zesínavl ped zraky pítomných. Šimonka .zachvla se lítostí a slzy zachestily jí v hrdle; detektiv obrátil však na Štancla výsmšnou usvdující tvá, v níž triumfovala odborná
Detektiv svlékl zatím
p,
X. Salda: Vybrané spisy. V.
1
258
vítzosláva lovce, uhonivšího konen vzácnou koist, pelstivšího vychytralé, nebezpené zvíe, je-
muž nemohl dlouho Sali hošíkovi aby
na spády.
dravé pavuinové
kalhotky,
na hýždích popáleniny polozahojené,
objevili
vzniklé
pijíti i
ped nkolika
týdny,
kdy byl svým
trýzni-
telem vsazen na horké pláty sporokrbu. ,,Kdo ti to zpsobil?" zeptala se paní Evženie churavého muednická, chvjícího se neustále mrazem a ukrývajícího planoucí tvá v drobných dlaních.
Hošík neodpovídal a mlel. ,,Bil
t
t na rozpálenou zízenec policejní, potá-
ten pán zde? Posadil
pec?" naléhal na saje jeho ramínky.
nho
Ale dít stálo stále bez hlesu, roztetelené mrazem,, nedávajíc však klesati ruikám s oblieje.
„Musíš
nám
odpovídat,"
zahartusil
detektiv;
úední osoby a pišly jsine vyšetiti tvj pípad. Tento muž nebude se ti moci již. mstíti; mluv oteven, povz všecko, jak ti ubližoval a jak t trýznil; žaluj na nho, bude potrestán a ty ne,,jsme
nikdy k nmu. Nevydáme mu tebe již; bohaté paní vezmou si t k sob; budeš spáti v isté postýlce a budeš míti teplé ša-. všecko!" ty! Ale ted mluv a povz vrátíš se
již
tyhle krásné
mn
Avšak hošíek vymlíval a zdánliv bez života; zenec policejní strhl
dv
teprv^e
mu
se stále, zcela trpný
když znetrplivý zí-
lístkové
dlan
s
tváí, vy-
drobné trpitelské slziky s oí, plachých a udšených, ale také zejmi stydících se za všecko toto poínání dosplých a skoro je kárajících. lily
se
259
„Ostatné, všecko jest jasné," pokraoval detekunavený hochovou tvrdošíjností; .pjdete oba se mnou na editelství," dodal s pohledem na tiv,
,
starého lotra stanou,
i
eho
,,Dít
jest
na dít-trpitele, „tami budou potebovati."
již
z
zejmé nemocné; dovezeme
tebe doje
nej-
prve do našeho asylu," namítla paní Evženie, odívajíc hošíka do košilky i do kabátku a halíc jej pak do svého plášt a kynouc zárove sluhovi, koár, z nhož byly vyaby pivolal ped
dm
nedávno ob paní. „Zastavíme se ovšem díve," dodala pak ješt
pedasn
stoupily
s
pokynem policejnímu konfidentovi, ,,n.a policejeditelství, aby úední léka ohledal a zjistil
ním
jeho rány. Vezmte první povoz a následujte nás s ním," naznaila pokynem hlavy Štancla. Dít nekladlo nijakého odporu, nechávajíc pa-
tam
trn ve své úplné trpnosti vládnouti sebou každému dosplému, který se mu piblížil; teprve na
úad
vzbouil se znova jeho stud nebo policejním jeho plachost nebo snad jeho nechu k jeho osvonebylo možno vyboditelm a ochráncm a hošík bránil se vytrvale tomu, znati se v tom aby bylo obnaženo jeho tlíko a vyšetováno jeho zranní; všecky domluvy sebe laskavjší byly bylo nutno užíti svépomoci. A ani nejmarné, vtšímu úsilí vyšetujícího úedníka a obou paní
—
—
i
se rozhovoil a odpovídal na trýznn, otázky, kým byl kdy, pro a jak; stále zachovával mlení jako ped chvílí ve sklepním byt na dotazy paní Evženie a zízence policejního. Jeho vytržené rozhoelé oi tkaly plaše, zvíecky nesdíln kolem sebe, mimo všecky tyto do
nepodailo
se,
aby
26o
splé, kteí,
zdálo
se,
nebyli
mu
více
než
stíny,
a pronásledujícími jej ukrutn v muivém snu, jímž byl !mu jeho nynjší i nedávný život. Prchnouti od nich, uniknouti jim, skrýti se dsícími
jej
jim, to jediné bylo
chování;
stoje,
možno vyísti
ale
ani
píchylnosti, lásky k nim, jejich
s
nejslabší
jeho tváe, pojiskry
nadje a
víry
dvry, v
n
a
dobré úmysly.
jej zatím k sob, milostivá paní," ,, Vezmu pronesla Šimonka k paní Evženii Hostašové, když
byl
skonen
tokol a když
výslech Štanclv, podepsán jím probylo' prohlášeno vyšetujícím úed-
níkem, že bude dodán do vazby k soudu zemskému; ,,žhne horekou, v mém dom jest po ruce léka a myslím, že bude tam lépe ošeten, než mohlo by státi se v našem asylu, nyní práv náhodou peplnném."
Neústupné mlení dítte a jeho vytržený, plaroztkaný a nesdílný zrak podivn dráždily, muily pímo mladou ženu jako' záhada, již chtla, již musila rozešiti stj cO' stj. Co' jest zde? Pešla tato dtská duše již práh zoufalství, zpoza nchý,
t
hož všecko lidské plní již jen nudou, ošklivostí, a opovržením, jeví se ti zcela cizím, strašidelným a mátožným, mlhou a dýmem? Pekroila bránu, která t vyjímá z družnosti lidské a dává ti ustydnouti v led a -zkamenti v hrobovou desku?
hnusem
Mstí se svým mlením toto uštvané, otuplé dít životu, že je zradil a odstoupil od nho? Nebo Bohu nebo lidem, že dopustili osud, který byl n\\x
ustrojen?
26l
A není i její, Šimonino mlení, v nž upadala celé dni poslední dobou, stejného rázu? Nezaal se v ní týž dej, který dovršil se již u tohoto dítte: odboj nmoty, msta úplného osamocení, odveta naprostého uzavení a odlouení se? Jisto jest, ekla si v trpkých dumách, že na nebo osud nebo nás obou duch života nebo jakákoli jiná moc provinili se stejn; stejn nám
bh
ukivdili,
by
jemu
víc,
obti, oba nás znenávidl
mn si
mén. Jsme oba
duch
života bez naší
viny."
A dražší,
jakoby úvahami tmito stával se tiskla
ného, ve voze, na Burgstrasse.
A
pak, prošlo
diné, co spojuje
posel
od
jí
hošík
k sob, úpln neteného a trpunášejícím ji s ním do jejího bytu
jej
jí
mne
myslí, což není toto
—
s
dít
ním? Není on
je-
skoro
nho?
Srdce ledovlo jí pod hrzou této myšlenky, a bezdky odsedla dále od Kamila Pchotky, zachvívajíc se
stídav horkem
i
zimou.
zmuenému hošíkovi
ve své ložnici lékae, který prohlédl ne bez odporu dítte jeho rány a prohlásil jeho stav za vážný i po stránce duševní; bude teba, pronesl se, nesmírn mnoho trplivosti a pée i obezetnosti, aby byl vrácen životu, ano i mnoho nhy, vlastností ryze taktu a pedevším velké lásky podmínek hmotných pouhých duševních, ne jen lásky, která by prolomila ledy jeho nitra a dospojiti se s jeho dobrým geniem vedla pes životným; vkusu, talentu, umní, vmysliti a vcítiti se v jeho zmuenou duši, oživiti a vzkísiti v ní Ustlala
a povolala ihned k
nmu
—
n
—
202
odumelé, rozdmychati jiskru, lidskému oku a jíž m.že uchopiti a postihnouti pod závjemi mrazu, ledu, tmy, nirvány již jen a jen láska a víra. Zde má prý milostivá paní, konil vážný smdý muž, píležitost, rozhodnouti si a pesvditi se, jeli jen povolaná na poli lidumilství nebo i opravdu vyvolená; dovede-li opravdu tvoiti, ne jen látati a píštipkaiti. orgány zdánliv
jež ztratila se
již
již
Šimonka usedla k loži Kamilovu, priclonivši lampu tak, aby dít bylo v šeru, ale ona ve svtle, v nmž mohla by ísti: zažloutlý sešitek Myšlenek a vzpomínek Kašpara Lamberka" šelestil v jejích horených prstech. Díve než elektrickou
,,
nj ponoila, zamyslila se hokým pošklebkem nad slovem lékae nedávno odešlého. ,Vyvolená nebo povolaná? — jaká smšná otázka; vyse v
emu? patrn k smrti; a povolaná beze pochyby nyní k audienci u ní, do její morné
volená k vší
ekárny.'
zahledvši se na deníkový zlomek zvnvyvolala si po msících zase, v této uritosti postavu synovce jeho, Karla Lamberka; a znova zhroutila se bytost její pod tímto svým kížem a znova mráz a žár probíhaly jí
A
lého
plukovníka,
stídav
žilami.
,Tyto
listy
pemítal tedy nesíslnkráte
on,'
i
ekla k sob po chvíli; ,jso'U mu prý nejdražší relikvií a zmnily prý smr jeho života: jest prý nebo bude prý jist hoden svého strýce-svtce, pravila ped nkolika hodinami paní Evženie. Ale pro koho se kaje? Koho miloval a moje nebo její?'
—
í
utrpení
jej
bolí:
203
A postava sokynó, soupeky, štíhlé dívky-netykavky, dívky-vestálky o krásných, svtelných, ale plachých zracích, uhýbajících se stelám svtla i
života,
její
pedstava Komelie Nikodymové, prošla
myslí,
zstavujíc za sebou žhavou,
bolestnou
rýhu.
Aby
ji
Šimonka snažila se zaísti do poznámek Kašpara Lamberka.
zahladila,
se vším úsilím Výsostná krása jejich byla jí však, pozorovala, nedostupná; ano mrazila ji chvílemi jako pobyt v ídkém studeném vzduchu, v klimat a v poloze, pro nž, zdálo se jí, není uzpsobena. ,Moje bolest jest asi nižšího ádu rodu a neprospívají jí takové léky,' usoudila, odkládajíc posléze sešitek, ne bez pokoení, které jí strojilo toto uvdomní; a dodala je ráno paní Evženii Hostašové, napsavši jen nkolik slov prostého zdvoilého díku. i
V
starostech a v
péi o dít plynuly Šimonce
Kamilv
lepšil se po stránce tpo stránce duševní však, zdálo se, nebylo zmny. Stále lhostejné pijímalo dít neten úslu-
dni
i
noci;
stav
lesné,
hy,
laskavost,
pozornost,
nhu
své ošetovatelky.
Podávala mu lék, a úast hošíkova obmezila se na to, že si je dal vnutiti; vypravovala mu ponehádky, jimž naslouchal nebo nenaslouchal bylo
možno rozhodnouti toho
—
—
leže
nchnuí
po-
obrácený ke zdi; o nic nezažádal, nikdy o nic nezaprosil, na otázky neodpovídal. bylo to deTu kteréhosi pozdního veera když byla mlavátý den Kamilova pobytu u ní dá žena zdímla na chvíli ve svém kesle, byla
—
—
264
,
probuzena náhle dotykem horkých rozpryskaných rtík dtských na své ruce, která se sešinula s opradla a pepadla na ložní pokrývku nemocného hošíka; a zárove slabounký šepot Odpuszavadil jí o sluch; ale sotv^a se protrhla z díte' ,
moty a vztyila hlaviku ke zdi. ,,Ó,
se
se židle,
slyšela jsem,
dít odvrátilo rychle
slyšela;
neunikneš
mn
tveráku," zvolala, chýlíc se v slzách nad nemocného Kamilka a celujíc jej. „Odpuste, odpuste," rozvzlykal sit hošík, líbaje jí ruku a smáeje v slabé, churavé hrudi jako tvrdé chestily jeho vzdechy.
se ji
již,
postel
nyní hlaslzami;
a
kroupy ledne
Druhého dne pozd odpoledne odešla Šimonka Malovcová od lože dítte valem se pozdravujícího k paní Evženii Hostašové; kráela plavným plápolavým krokem po ulici, zidealisované ze své obvyklé banálnosti svtlem zapadajícího slunce a jarního zjihlého ovzduší, ke své starší pítelkyni, a
na bílém vztyeném ele jejím odráželo se cosi zrozený a v oku doutnala jako mladý den prá\ jiskra pi vší hrdosti teplá a laskavá. .Odpuste,' pravila si nkolikráte cestou, ,ano: ublížili. Není cesty odpuste, protože jste k životu krom té zde; odpus mn, Franku, poublížil, nebo, vidím nyní, že's ublínvadž jsi
mn
mn
žil
sob
nejprve.'
A v pracovn paní Evženie vrhla hru své hostitelce, a dlouho trvalo, pronésti srozumiteln, jak
„Lhala jsem
vám
si
plaky na
než dovedla
pála:
naposledy;
znám Franka Lamberka."
se
znala jsem a
265
A
vypravovala
áé] své lásky,
cení se
jí
od života
pak, rdíc se a zajíkajíc
urážky, svého
své i
utrpení,
se,
odvrá-
svj nad ním, ním v odpuštní a pro
zatvrzení
se
i
nynjší milostný smír s odpuštní; a stará paní pohladila ji pi tom obas lehkou ušlechtilou dlaní po vlasech jako matka nebo uitelka piinlivou dívenku.
VI. Kteréhosi pozdního íjnového veera, zatím co venku mrholilo nepíjemným studeným deštm, vtírajícím se svým chladnem až do morku kostí, sedl v novém, módním tehdy kabaret ,,Infernu" Vít Ješuta: lokty opíral se o stolek mramorový, z pobledlých rt visel mu polozhaslý doutník, oi, pedráždné mnohým bdním i umlým, mihotavým a bleskotavým osvtlením této místnosti, plné sklenných a kovových cetek, zíraly upen až do bolestivosti na jevišt;; tam práv erná, vyouhlá polovysplá tvrdoboká holice drzé tváe o hubených švábovitých nohou v prolamovaných hedvábných punochách tanila matchiche, tanec nedávno do stední Evropy z Paíže importovaný, k rvavým syrovým zvukm hudebního doprovodu, jehož jednotlivé akkordy jakoby byly zatloukány ve tvj sluch.
Kolem mladého historika sedlo obecenstvo velmi pomíšené, složené nejen z bohémy literární a malíské, ale i ze zlaté mládeže, která pitírala se k ní a odkoukávala od ní poslední c r i módního
26;
cynismu a módní blagy, aby paradovala jím ve svých klubech nebo okouzlovala jím své mladší bratry a sestry v rodinách, ano poestných z maloméšákú a filistrú, kteí bud zašli si sem vyhodit z kopýtka nebo tváili se poduitelsky vážn, jakoby chtli psáti zítra sociologické úvahy o moderních perversitách velkomstských a sbírali zde jen látku ke svým píštím studiím. Mladý historik prožíval nyní jakési nové údosvého bí života, s nímž byl hluboce nespokojen, které cítil jako chátrání, pro nž opovrhoval sám sebou a které snažil se marn pekonati. Jakmile spadl první soumrak, nemohl pobýti již doi
ma; pokoj jeho všecky jeho
staroslužebnických
ml
od
jej
odpuzoval,
protivily
pedmty, od vrných a tváí
stol
a
židlí
se
mu
pMDestných i
postele,
studentských a které prožily s ním zlé doby, až do koketných nebo sarkastických rzných olejových obraz, pastel, lept, devoryt japonských i bibelot, koupených nedávno po pání rzných sbratelských choutek a zálib rychle vzplanulých, rychleji ješt pohaslých. jež
let
úsmv
Marn snažil se zahloubati se do knihy, marn pipoutával se k psacímu stolu, marn prochá2el se po pokoji, kouil cigarety nebo popíjel aje. Chladná jakási nuda, která promrajzila jej celého zvláštní ošklivostí, pyojímala jej brzy, a nutností pímo hmotnou bylo mu, obléci kabát a vyjíti do msta, nejinak než jakoby doma ležela a tlela mrtvola kohosi nebo ehosi, otravující mu zde i vzduch, znemožující mu zde i dýcliati. Ped temi týdny rozešel se na dobro s Naní Pospíšilovou, a tetí den po té, když bylo po-
mam
268
minulo první ní,
hoe
rozluky,
z
pepadla
jej
tato zvlášt-
jak mínil, nervosa, které nepoznal posud,
ne v tomto tvaru, a
jíž
nedovedl
alespo
vysvtliti.
si
alespo soudil, bylo mu nyní, opíti se veer cO' veer bu alkoholem nebo nikotinem, strakatou neestí nebo pestrým hlukem a veskem, otráveným vzduchem nebo divokými nelomenými jedovatými barvami, pohledem na syNutností,
jak
rová gesta nebo na pusté zhrublé tváe; nutností bylo mu nyní, pobrouzdati se v louži a vybouiti její kalnou ssedlinu.
Osobního chodu s Naní
nco
v
nm,
utrpení, již
tvrdil
a
necítil;
si
vytrvale,
z
roz-
se
jím
nm
od
pece zmnilo
zlomilo se nebo vztyilo se v
nco, co bylo mu ped a nechápal posud. Odpoutal a rozbsnil se v tob živoich o destruktivných pudech, krocený posud a vázaný posud výchovou, pikovaný posud ke kolu kázn a zdravého rozumu? Pihlásilo se v tob o slovo ddictví otecké nebo mateské touto formou? Promluvily v tob úpadkové sklony zabílené posud, pikryté posud novými mladšími vrstvami vlastností získaných? Hovoí z tebe churavá duše, od koene hnijící, nebo neduživé rozkládající se tlo, jehož nedovede ona již ovládnouti? Kdo klame a znásiluje koho a pro? Jaká jest skrytá tajná logika tohoto dje? Kam míí a na co poukazuje? Jest to prost nemoc, která pináší zvrácené chuti a vkusy, žádající si neústupn toho, co by jí dovršilo a dokonalo a nemocného dobilo?
této skutenosti
tím
cizí
eho
Neuml odpovdti kladl
si
pes
to
si
neustále,
na
tyto
nebo
otázky,
musil
které
pitvati
a
.
209
všecko stj co stj, a ani hích a neest vzíti tím, ím byly prost. bylo jen, že všecko mu zpustlo a život jej Jisto znudil. Jakoby jeho duše lehce vzntlivá a snadno pístupná illusím rázem z nich vystízlivla tím, že vrhla pohled na pustou zprahlou dsivou skutenost, tak bylo mu; zachvla se v hrze, cítil jasn, schoulila se zmrazená v sebe; ale zárove ihned nebo brzy po té vstala poteba, tohoto strašlivého bezillusivncho pohledu zapomenouti, ubíti, pekieti, zhasiti jej njak, poteba naléhavá až k šílenství, nebo poznání tohoto nebylo možno unésti; a tak: alkohol sem, nikotin sem, jed sem, surovost sem, sprostotu sem, všecko sern, co otravuje, uspává a narkotisuje rozbírati
nedovedl
.
.
S cesty na jih vrátil se Vít Ješuta asi ped pti msíci zdánliv osvžený a jakoby obrozený; zámry vely a tryskaly v nm, plány nových prací rojily se v jeho hlav, již uil se nyní nositi pevn, sebevdom a zmužile, pokládaje tuto cestu na jih po vzoru italské pouti Goethovy v tom jako ve všem lovk knižní a papírový, který neustále kopíroval cizí podnty, cizí gesta a iny, jak doetl se o nich, za krisi ve svém život, za dobu uzrání a za práh nové epochy ve svém díle.
—
i
—
Avšak celáských tiky
s
v tlaku a tísni
soumraných
dní,
kan-
prací, všedních starostí,
malicherné erohysterickou modrou punochou, opadávalo
rychle slovné pozlátko, stíraly se rychle
dekoraní
kterými pemaloval svj starý chudý inventá, a brzy vycenila na nho stará bída sta-
jevištní barvy,
270
rou svraštlou oprýskanou tvá, jen vyítá vji a vítznji ješt, jakoby se škodolibou radostí z nezdaeného pokusu, zhostiti se jí a pelstíti ji. Z dl velce snných a ve snech monumentáln pojatých byly napsány jen první vty, aby marn ekaly
pokraování; ze vrkaly
se
a
pvodní
jako
pesmlé
nedozravší
plány
padavkové
jeho
ovoce
v pouhé nápady a rozmary chvíle bez závažnosti
a dosahu, a pišel den, ovládnutý jasným podzimn dalekozrakým a výsmšným sluncem, kdy štítil se zavaditi zrakem o n, jak ležely zde u nohou jeho,
loské listí, zbytenjší než vzpomínka na pedloskou mlhu. ztrouchnivlejší než
A
tak piicházelo
mu
vhod
mlké malomstské
požitkáství Nani Pospíšilové, která pemlouvala
jej
astji a astji k veerním vycházkám do hostinc, kaváren a vináren a zavlékala ho do smíšených spoleností, složených z nkterých jeho nebo jejích pátel a znáiných. Bylo mu to, slabochovi a bezdnému pokrytci a mamivci v nitru nitra, vítanou záminkou, že nemusí pracovati na díle, které jej zmrzelo a odpuzovalo, a jest pece cist ped svým svdomím, že namlouvati si, jak jedin jeho rytíská dvornost a povolnost k páním díviným
mže
od psacího stolku a jak jí jedin obtalent a svou tvorbu. A tak uvykl si, vysedati celé veery nebo noci v dýmu kavárenském nebo hospodském a naslouchati tlachm rzných troseník a churavc, pseudogeni a megaloman, kejklí ta místních, stolních a kroužkových božstev la celebrit, a pedevším nekoneným filosoficko-literárn zabarveným odvádí
tuje
jej
velkodušn svj
271
žvastm Nani
Pospíšilové,
která
opíjela
se
cho-
robn zvukem vlastního slova, jehož dosah a obsah chápala, až když bylo x-ysloveno, vychloubajíc se neustále vším, svým domnlým vedením, jako svými neviditelnými, doma ve skíních pepeliv pozuschovávanýnii toilcttami, svými pochybnými ctiteli a spornými nápadníky jež ovšem ona, rozumí se samo sebou, jednoho po druhém zodmítala jako obraznými vynálezy v cukrovarské technice svého nebožtíka nevlastního otce, který zemel jako tovární úetní ped dvacíti roky. O jedné takové besed hospodské Vít Ješuta, shýbnuv se na zem pro cigaretu, jež spadla mu s ubrusu, spatil nohu své milenky pimknutou tsk svalnatému lýtku sochae Frenzla, s nímž
—
—
n
modrá punocha pela se práv vášniv o to, je-li teba modernímu sochaství \Tátiti se k antice nebo ke gotice, akoliv primitivní muž neuznával prostoduše nutnosti jiného návTatu než návratu doponvadž nebylo daleko do tí.
m,
Slena teoretické,
Naa
vynaložila pak
aby pesvdila
doma
veliké úsilí
historika, filosoficky po-
nkud
zanedbaného, o tom, jak zásadn a pravideln podléhají lidské smysly klamm a zvlášt v takovém temnosvitu, jaký Aládne v onom podstolí, což
poskytlo
jí
i
vhodnou
píležitost,
zmíniti
se
o Rembradtovi a poukázat na výsledky svých studií o nm, podle nichž malíský velmistr znal prý tuto
zásadu a dovedl
z
ní
umlecky
tžiti.
Chtla pi
ješt Newtonovu a Goetlhovu nauku o barvádh, když filosofický barbar pozdvihl pst a pohroziv jí jí, pronesl neurvale: Opovaž se ješt jednou pi emž zstalo nejasno.
této píležitosti srovnati
—
272
obrací-li se tato
sm
zábrana proti filosofickým exkur-
sleniným nebo
proti
podnikavosti
a
výboj-
nosti jejích nohou.
Dkaz sila
zásadné illusivnosti lidských smysl mudraznji ješt opakovat nevícímu Ješutovi
slena
nedlouho
po tom, když kdyslena Naa vrátila se práv z A^^cházky, jejímž cílem byla ovšem, jak tvrdila mladému muži, knihovna a shlesi
Pospíšilová
milenec piichl k
její
blze
—
—
dal,
že
napla pachem
téže
zvláštní
karakteristi-
cké tabákové smsi, kterou si pipravoval a již kouil jediný z jeho známých, stedoškolský profesor
Machatka.
Spory o spolehlivost nebo nespolehlivost poznái mezerách byly by se nepochybn pi slabosti a trpnosti Ješutov vlekly mezi milenci ješt dlouho, kdyby byl mladý historik kteréhosi dne nezachytil lístek Pirkanv, psaný ní
smyslového, o jeho mezích
jeho vyvolené, v a
cích
nmž
mluvil básník zcela
jasn
vcnou odbornou struností, o požitminulých a vyhovoval prosb Nanin po no-
oteven,
s
vých tím, že
dvrného
jí
as
ustanovoval
i
místo
píštího
tte-á-téte.
Poznání Ješutovo bylo tentokráte, jak musila uznati
i
Naa
Pospíšilová, spíše logicko-intellektuali-
poitkov dojmové a tak nedalo se namnoho proti nmu; opásala se opovTŽli-
stické než
mítati
i
vou lhostejností a pozdji drzostí k výitkám Vítovým a metala mu do tváe urážku za urážkou a oplácela i rány, když historik vrhl se na ni, spílal bil ji pstmi, aby ji posléze vyhnal ze svého jí, bytu, o který se s ním sdílela v poslední dob.
stalo se ped temi týdny, v jeden slunných dní odumírajícího FK)dletí, který lil své kouzelné teskné, tiché a vybledlé svtlo do pracovny Vítovy na tuto opesle oplzlou scénu, naplnivší hlavního jejího herce nekonenou oškli-
To všecko
z
posledních
vostí,
sotva byla dohrána.
Dlouho chodil Vít Ješuta jako zmámený po ulicích a pak sadech a polích okolí pražského, brouzdaje se jedovatou zelení podzimních trávník, aniž dochodil se úlevy nebo alespo únavy, až posléze tetího dne veer zapadl do první spelunky, dopít
alespo zde otupení a omáanení. A dlouho po ješt nemohl pohlédnouti na slunce nebeské, které bylo tehdy sv^dkem jeho pokoení: jeho klidná sláva muila jej jako nejpovýšenjší výsmch, a dlouho po té cítil ješt pachu blínu v ústech, když probouzel se ráno v pustém chladném pokoji, zpevraceném jeho pozdním návratem z hostince nebo noní kavárny v trapný nelad, jenž jakoby se té
muil a
bolel
podzimnílio,
úastnou
i
žalný proud nažloutle kalného svtla
vstupujícího
sem
jakoby
jen
s
ne-
zdrželivostí.
Na jevišti vystídán byl cynický matchiche pitvorným cake-walkem, který tanil ernoch s ernoškou; a po nich arlatov odná subreta zpívala sentimentáln oplzlou šansonu francouzskou, refrén pomekávalo po ní nkolik olysalých jejíž svták o monoklu, seskupených v promenoiru ne-" daleko jevišt. Avšak Vít patil na tyto pitvorné dje jen svým okem hmotným; ped jeho zrakem a videm F.
X. Salda: Vybrané spisy. V.
ly
274
duchovním nesly se, rozvíjely se, hltaly se a lámaly se v teštivém horeném tempu stále pokoující scény z jeho rozchodu s Naní a k nim družily se jiné episody z údobí jejich spoleného života, stejné trapné a ohyzdné nyní jemu; a tyto vnitní vise byly chvílemi tak urité, že vidl je
hmotn
skoro ped sebou, s úžasnou vypracovanejmenšího detailu, v tomto ostrém pedráždném osvtlení na této zamoené nakažené scén. Rozrušení, jež jej zachvátilo, když si to uvdomil, znejistilo mu až místo, kde jest, a smysl a rozum toho, co zde hledá; krev hrnula se mu do hlavy a chvíle, kdy, zdálo se mu, musí hmátnouti po sob, po svém tle, a ubezpeiti se tak, že jest zde opravdu hmotn ve své osoh. Udalo se mu, že musil zapáliti si nový doutník a v této souvislosti myšlenkové vychýlil se zbyten dlouhým posukem rukou po sirníku na prázdném sousedním stolku, ponkud za nj pošinutém, aby si bezprostedn uvdomil tímto poností
ml
hybem
své tlo.
y
tom zavadil však zrak jeho o nco, co jej protklo hrzou. O stolek dále na levo sedl lovk zcela s ním totožný; i on zapaloval si unaveným dlouhým gestem doutník, i on složil pak na mramorovou desku stolní lokty týmž rytmem pohyboi týmž skladem; i jeho mlké strepinné oi podkresleny silnými modrými kruhy; a stejný byly byly nejen rozmklé, jakoby vykloubené držení jeho tla, nýbrž i stih jeho šat, složených v tytéž karakteristické záhyby, jež tvoil odv historikv, podmínné jeho povystouplou pravou lopatkou.
vým
*
275
\ ít Ješuta bojoval chvíli zoufalý boj s vlastní zbablostí a nerozhodností: ohlcdnout-li se za sebe a podívat li se ješt jednou na nj co nejpozornji, ovšem za cenu hrzy, která by se ješt stupovala,
kdyby první dojem se
od
nho úmysln
konati a
ds,
utišiti
správný,
byl
a
snažiti
jenž
se
nebo
odvrátit-li
rozumov pe-
nepolevoval.
A obrátil se znova, ale nesvedl více než nový letmý pohled: ano, sedl tam on sám ve své vlastní osob. Mráz sáhnul po nm, ruce se mu roz-echvly. A nový boj zadívat-li se ješt jednou, ale tentokráte opravdu vytrvale a pozorovatelsky pesn, nebo lépe dojít-li pímo k tomu stolku a pesvditi se o vš^em z blízka, dotykem po pípad, nebo pestat-li na prvních dvou dojmech a vypoádati se :
jak mžeš a dovedeš. Ale piímého útoku neodvážil se již tentokráte; šastnou náhodou míjel nedaleko odtud vrchní íšník, povrchní jeho známý; pivolal jej k sob a zeptal se ho šeptem, kdo jest tam ten pán u stolku na levo v pozadí: kouí doutník a podpírá se lokty o desku stolní. ,,Kde?" zeptal se íšník; nevidím nikoho na míst, které naznaujete." Nezbylo, než obrátiti se trupem a hlavou a ukázati rukou na stolek; ale jaký byl úžas Víta Ješuty, když nespatil tam nikoho; ti židle u stolku byly prázdné; stolek leskl se odrazy svtelnými stejn jako stolky ostatní; a ovzduší nad ním bylo stejn dusné, kouem tabákovým, parami nápojovými, pachy tl a voavkami ženskými prostouplé, jako všude jinde v této místnosti. s nimi,
,,
mn
2 76
pod úsmiévem', pi vší shovívavosti a omluvnosti nebo snad práv pro ni posmšným, který na nho vrhl vrchní íšník, aby ihned odkvapil. Mladý muž sedl chvíli v rozpacích, doufaje, že povolí samy sebou; avšak jajiási stydlivá tíse zavaloA^ala jej naopak patrnji a patrnji. Zazdálo se mu, že jest mu teba úlevného pohybu nebo njakého jiného osvobodivého inu, a tak pootoil se vpravo dosti obšírn, aby zabral znané zorné pole, a prohlížel si s líeným klidem nejprve nejbližší sousedy u stolk napravo, když narazil na podobný úsmv, jímž poastoval jej ped mi-
Zardl
se
nutou íšník, pouze mnohem více vyslovený, ano vystupovaný v pímou výsmšnou drzost. Srdce stanulo mu v hrudi na vteinu a krev hnala se mu proudem k hlav, když pochopil, že metá jím po z úzké štrbiny svých mandlových zrak, pistešených tžkými hndými víky ve vráskách pleti až erné, Alexandr Pirkan, sedící odtud asi sedm krok s mladou ženou, odnou pi vší vyzývavosti velmi vkusn; jako obyejn zstávala celá ostatní tvá olivové pleti o mocném skobovitém nose s nozdrami zvlášt jemn skrojenými a teplých lehce vzdutých rtech klidná až do lhostejnosti a dodávala tím teprve smoln mastnému
nm
výsmchu oí ehosi hadovit
fascinujícího
i
á-
belsky zhrdavého. jjest to
opovrhuje, stojíš
mu
posmch
vítzného soka, který tebou jen nejsi již nebezpený a ne-
ponvadž mu
tedy
již
ani za nenávist/ prošlo myslí mla-
nm
všecku krev. dého historika a rozteštilo v v jeho srdci, ale Bylo mu nevolno; hnv vel také jakási zaujatost lehala ha nho z tohoto po-
27;
hledu a jakoby poínala poutati jej v jakousi ztrnulost. Teba ihned povstati, vymaniti se z hypnosy tohoto nestoudncho zraku,' pomysHl si a ustanovil se, vyjíti do promcnoiru, po pípad nadýchati se chladnjšího a istšího vzduchu na chodbách a ,
uklidniti
A
si
nervy.
povstal opravdu a spl, províjeje se ne
práv
ulikami mezi adami stolk a židlí, k promenoirm, které obtáely podkovovitý obvod
jist a elegantn
hledišt.
Prošel nkolikráte jejich poloviní elipsou, vy-
chumlm
a tlupám nalíených cocot a znudných hejsk, sešel i do dolejšího patra ochladit se u buffetu la vyšel znova do promenoiru, aby odebral se ihned na své místo ke stolku hýbaje se
v hledišti, když tu otevely se úzké postranní dvé-
e, aby do nich vtlail se bleskov rychle kotou nkolika lidí a aby ihned zapadly za ním. Jako ve snu proletla ped vyteštným zrakem historikovým krátkolebá tvá díví typu ponkud mongolského o vynlých kostech lícních, siv popelné pleti, o lehce brambrkovitém nosíku a malých pichlavých okách; a za ní hnaly se dv rozzuené surové tváe mužské, íšník a vrchní íšník; a ješt za dvemi, jež zapadly již za tímto vírem, slyšel ustrnulý Vít Ješuta hrozby a láni vrchního íšníka i struný odborný pokyn jeho mladšímu druhu:
mn
sem ne.Jednou pro vždy: tu bestii pouštj; neumí se chovat; nechci ji tu mít." Nohy povolovaly pod mladým mužem; žárlivostný hnv k Nani Pospíšilové i bezdná lítost ,
s
ní
i
hrza
z
jejího
pokoení stídaly
se
rychle
se, aniž mohl jeden z téchto cit pevládnouti a pln vyzníti. Pedstava, že vidl tvá kdysi jím zbožovanou ohroženou takovýmito pstmi a z takových píin a na takovém míst,
V jeho nitru, mísíce
lámala Víta Ješutu. Zajektal zuby dsem, jak potácel se na své místo do hledišt. Ale pi pohledu na Alexandra Pirkana, mícího
jej
stále
týmž klidné pokoujícím
úsmškem
pi tom výborn se svou koketnou patrn novou jeho koistí nebo nkým,
a bavícího se spolenicí,
koho chtl
jí
míti, rozlítil
mladého muže jindy tak
krotkého a trpného. Šílená nenávist k studenému svdci jeho nkdejší milenky, jenž, jak byl ve své naivní
poctivosti
pec-e rozhodnou lomcovala, ždajíc
pesvden^
byl
by
nepímou,
píinou úpadku dívina, si
jím
za-
vybití.
k sob, ,z jeho morových kuplíských ramenou každá žena klesá, jak nejníže mže, padá jako zervivlé jablko s vtve na zem a odkutálí se vždycky rovnou do bláta." Zmil svého soupee, míjeje jej, pohledem útoného vzteku a pistoupiv blíže k jeho stolu, ,Ano,' pravil
ekl
hlasit:
„Nani Pospíšilovou práv odtud vyvedli; jest
i
to
!"
vaše dílo Pirkan obrátil k
nmu
leniv hlavu a pronesl
úmyslnou nedbalostí, nijak se nevzrušuje: ,,Líbí se pánovi? Zdá se, že jsme ponkud pebrali a nevíme jasn, ani s kým ani co hovoíme." s
A
Ješuta zalykaje se vztekem:
„Vím velmi dobe, co pravím. Pravím, podlec,"
že jste
Uražený vyskoil se sedadla, tvá jeho
zrudla,
pozdvihl ruku; ale ovládnuv se poslední chvíli prac-
n, ekl hlasem rozilením chraptícím: Neznám nijaké Nani Pospíšilové. Hledte ,,
a vyspati
zet
doma
se
opice,
z
zmi-
abych vás nedal
zatknout." ,,Vy historik,
že
Nani Pospíšilové?" vybuchl nepíetnost drzým klidem lhái nestoudný!" a zasadil mu po-
neznáte
rozlícený
nepítelovým;
,,
v
líek.
Básník vrátil mu úder, až Vít zakolísal; avšak vzpamatovav se okamžit, vrhl se na soka, který uskoil stranou, vsunuv mezi sebe a útoníka židli. Jeho prvodkyn zbledla strachem, ale ihned rozjeela se hysterickým kikem o pomoc. Piskoili dva íšníci, kteí zachytili ruce histo-
Hnv
rikovy v zápstí. zbrojeným, ješt jednou kterou vysykl ve tvá ucítil odvetu jeho
zalomcoval jím, takto oda bezbranný ulevil si slinou, svému soupei; ale ve vtena svém ele. Okolostojící volali po policejním úedníkovi, který se brzy objevil, a vyzval oba pány, aby jej následovali do jakéhosi postranního pokojíka, kde si zapsal jména jejich, když se mu byli oba legitimovali, a zjistil hlavní skutenosti z jejich srážky.
in
Nevda ulici,
jak, ocitl se Vít Ješuta na blátivé slizké zavalené mlhou deštnou.
Stud
z
toho, co prožil
práv, co vykonal právej
nj chvílemi i city jiné, úleva dostiuinní, radost pes všeicko, že nalezl odvahu a zaútoil na nkoho, kdo jej
pojímal, ale mísily se v
cit
jakési hrdosti,
28o
byl po jeho že ztrestal
pesvdení
—
by
podlost a
nemotorn,
niemnost sama,
by nevkusn
—
za
všecky jeho zloiny páchané emesln na ženách tohoto svdce a požitkáe z professe. .Schoulil se v pevleník, jehož límec si vyhrnul, a vsunuv vztyenou obrácenou hlku do jeho kapsy, s pohaslým sniotkem doutníkovým v ústech, dal se na cestu dom, daleko na výšiny smíchovské, kde bydlil; druhou volnou rukou nkolikráte vznesl k elu šátek, jakoby chtl znova a znova stírai stopy urážky Pirkanovy. Ulice, jimiž kráel, byly prázdné; pracn probíjela se svtla svítilen nárožních šedou pytlovinou, jakou je zastírala deštivá noc podzimní. Vynoil-li se pece po dlouhé dob chodec, splihlý, cárovitý a hadrovitý zjev jeho psobil dojmem mátožnosti, jakoby jen vtší a hustší chuchval mlhy utrhl se kdesi a plul proti tob. Zmalátnlý s pov^/táhlými rameny, o pravé povystouplé lopatce, vlekl se Vít Ješuta most, více ješt zalitý tmou, irdhqu a
práv pes deštm než
ulice.
Rozrušen jsa
i
zmítán jsa pochybami,
ml
nyní
kdy zdálo se mu všecko, co dnes prožil, divokou mátohou pedráždných zmuených nerv; chvíli,
jakoby
mu
nenáležel in, který
práv
vykonal,
ja-
koby mu jej nkdo druhý, vlastní jeho strjce, chtl vnutiti njakým klamem, tak bylo mu vtesvé poinami. Tak byl vystoupil dnes z typické bytosti^ prmrné' že a zdál se sa vadní, .^ám sob kýmsi jiným, druhým, nesvj a ne-já; a znova pepadalo jej pokušení, ujistiti se zrcadlem nebo lépe hmatem a výrokem kohosi tetího, který
beh
noniiálních pomrech, o tom, že jest dnes Vítem Ješutou, krotkým, trpným, zpsobným a sarkasticky zatrpklým divákem životním, neplaceným a nejmenovaným ochotnickým statistou, jak si asto íkával,
jej
zná
v
opravdu
V
i
týž
okamžik
\^td1u1
vr^ikovit,
týmž
saným rytmem, kterým kráel on, Vít z mlhy asi sáh ped ním lovk, kterého
rozkolí-
Ješuta,
i
asi
ped
pl
hodinou spatil sedti ža sebou na levo v kabaret ,,Inferno". Ml na sob týž svrchník o ohrnutém límci jako Ješuta, vztýenou obrácenou hlku v pravé jeho kapse, pohaslý smotek doutníkový v ústech a druhou volnou rukou stíral si šátkem stopy sliny s ela. Minul jeho tlo tak tsn, že leželo snad mén než stéblo mezi promoklými splihlými rameny jeho a takovýmitéž rameny Ješutov^ými; a míjeje jej, obrátil na nho vyítav svj vyhoelý mlký skeln stepinný zrak, podkreslený zrak Ješutv. Pes hrsilnými modrými kruhy
—
zu,
která polila historika,
neodolal
emusi
silnj-
šímu ješt v sob Jnež byla ona a vrhl krátký úkradmý kosý pohled po nm, minuvším jej už a zapadajícím trosenicky v mlhu, která se za ním již zavírala, a spatil na svj svrchovaný úds povystouplou pravou svou lopatku a jaksi lítostn proborcený kus plochy mezi ní a lopatkou levou karakteristický sklad záhyb, které tvoily na i jeho svrchníku.
Potem hrzy zalitý dobhl Vít Ješuta svého vysokého bytu; ulehl ihned, jektaje zuby, roztásaný mrazem, aby ráno nepovstal. Pes trnácte dní a nocí držela jej horeka na loži a její teštiv^á kalná vlna bila divoce do jeho
mozku
i
srdce, za-
282
clivivajíc jimi v
základech; ale
konen pece
roz-
besklo se tiché laskavé jitro a v jeho vlídném pokorném svtle nalezl ve své duši sílu, klid, jistotu, zdraví a radost, posud zcela mu cizí. Pemýšlel znova o svém inu v onu osudnou divokou noc, vážil jej na vážkách nejjemnjších a nejpísnjších a obstál úpln v
Nestydl
se
za
nj
—
byl
zkoušce.
tétO'
mu
i
vdný:
ctil
nm
svou vnitní nutnost a její svaté tajemství. ,Byl jsem v tu chvíli,' pravil si, ,snad naivní, snad smšný, snad i hrubý ale ne nízký, ani sprostý, nýbrž rytíský.' ,Snad opravdu svádla jeho a ne on pro neodmítl, on, který ml a má ale jí jí v
—
Naa
—
pebytek pízn
nkolik sultán? A což ostatní? Pomstil jsem je; udeil jsem zlo v jeho zpupnou sebesmilnou drzou tvá; vykonal jsem in. A inem tím rozrazil jsem bludný kruh soustavliého pochybovaství, v nmž jsem se zmítal posud; jím vyšel jsem navždy z mátožné strašidelnosti svého položivota; jím narodil jsem se podruhé a statenjším než poprvé. Díky
Bohu
za to
ženské,
že
by
nasytil
jí
!'
mu
v onu osudnou noc podržel ii ve vrnosti té nejdsivjší; že dal pohlédnouti na mne sama, \'lastní vyhoelý zrak troseníka a zav tracence. Dnes jest to již klam a, mam verejška, strašidlo a píšera minulosti, fáta morgana pekla; skutenost do slova a do ale tehdy byla to písmene a celá její 'hrzná pravda.' ,A díky
mn
mn
i
za to,
že
zrcadlo nejvrnjší
mn
mj
A bylo mu nad slunce jasnjší nyní, že nízkost, zbablost, zoufalství nemají a nebudou míli pí-
^«3
stupu k jeho srdci; a radost a
zahVala jej vých léivých vod. Pochopil, že pjde
vdomí
toho tryskala v rozšumlou \lnou svých
z
nj ži-
již estný, zpímený a hrdý do smrti svou "pTašnou silnicí životní, která od nynjška mla pro nho kouzlo krásu orlích ste-
až
i
Neml
zek horských.
genia,
Vdl
o tom; nebyl
uren k velikým dílm a odmítl jednou provždy v tomto písném cudném pravdyzpytném pohledu, pokoušeti jimi svou slabost, obelhávati a kaliti jevidinami svj jasný mužný zor; nikoli: není
jich
posvceným, vyvoleným budovatelem chrám a palác, jest pouhý dlník a všecko, co dovede, jest jen svážeti a pitesávati kameny k tmto píštím
zhmotnlým
tvrc;
snm
ale:
což
štstí, úastniti
se
jiných, šastnjších, cvpravdových
není
v
i
na tom dosti? Není
uvdomlé pokoe
a tím
i
to již
spolupráci tvrích výboj cizích? ,Není malá vloha,' ekl si posléze, která ví o svých úzkých mezích a svírá se v n; tu chvíli pozbývá již své mialosti; od této chvíle pochopení a sebeuvdomní prohlubuje již své eišt a stává se v opravdové
,
silou.'
Asi o m.síc pozdji v kalný prosincový podveer psal Alexandr Pirkan svj závr z nedávné noní píhody z ,_,Inferna" ve svj zápisník, kam nartával si obas aforismy nebo kde zachycoval první obrysy
svých píštích povídek nebo básní.
Dnes v mrzuté nálad zapisoval v nj vty. „Chybil jsem velmi,
že
tyto
jsem se kompromitoval
2S4
Naní Pospíšilovou; úinky toho cítím
již
na všech
stranách. Obecenstvo je nialodušné a nedovede rati
zí-
na vci tím velkým zorným úhlem, sub spe-
cie aeternitatis, jako já.
Obecenstvo jest mšácké a jako všichni mmalichern citlivstkáské, šáci sentimentální, mravnostnické a hypochondrické. To jsou vlastní neesti to, emu Nmci íkají empfindsamkeit. jest cosi teprve od verejška, cosi mladého, nevykvašeného, neuzrálého; proto nemá jistoty a bezpenosti spoleenské a proto uráží se neustále vším a každým. Slyšel jsem starého knížete N***, jak ekl s nenapodobitelnýin opovržením jinému kavalíru, ponkud lechtivému v uritých záležitostech: Nein, das ist komisch, du bist empfindsam wie ein Búrgerlicher. Já se penáším pes takovou lapálii, jako jest
mšák: Mšák
políek žárlivého hlupáka, který má smšnost, hráti ochránce nevstky. V každé jiné si na rytíe a spolenosti než naší byl by takový pepiatec nemožný: frašká, šašek, komická figurka; ale mšák bere takové nechutnosti vážn. Kdyby bylo u nás opravdové kultury spoleenské, jaká byla na píklad ješt za Aretina v Benátkách, tucty kráss tváe stopy taných žen toužily by, slíbati kové bezduché urážky. Ale takto rozprchává se mé stádce a prázdno šíí se kolem mne. A byl-li jsem díve mšákovi nenávidným, stávám se mu dnes
mn
snad
—
A
jak to íci?
—
správn odhadoval
ponkud smšným." své nové položení Ale-
xandr Pirkan.
mu Vítem Ješutou jakoby byl na jeho symbolickou sochu a zvrátil ji;
Políek zasazený dopadl
i
26s
ležela nyní ped všemi jako dutá hluchá modla a nad to smšná, nebo byla i poplvána. A básník mýlil se rozhodn v^e svém deníku o aretinovské kultue v Benátkách. i ve Nikdy a nikde nelíbaly la nelíbají opravdové ženy mužských tváí spolíkovaných a poplyanýrh; nikdy, a nejmén dnes.
vt
když Šimonka vstala s lože, náhodou díve tentokráte než jindy, a pona dtskou postýlku, kde spal hlédnuvši posud tichým snem její ošetovanec, nyní úpln již ozdravlý, pistoupila k oknu, jež otevela. Venku bylo posud cudné chladné ticho; vzduch jakoby erstv sprchlý pes noc s oblohy, stál posud v ulici neroztíštný a nevyrušený ze svého
Bylo asné dubnové
jitro,
vdn
hudebního mlení pohybem životním; domy byly posud uzavené a také ony zvuely jakousi písvitnou melodií, již, zdálo se mladé žen, vníiná její zpozornlá duše, jak dnily se od stech k patám ponoeným posud v poloviní šero.
istý studený
klid
snžil
s
bledmodrého
vy-
sokého nebe na všecko, a dojem ten byl tak živý, /.e zachtlo se chvílemi mladé žen, vyšinouti ruku z okna a podržeti ji tak chvíli voln; tak byla pesvdena, že musila by pocítiti jej i hmatem. Šimonce bylo poslední dobu skoro zbožn. Jakási vdnost, aniž vdla urit k emu, Vdla jasn, že nemá na tšiti ji prostupovala. budoucnosti, že život její jest dobrovoln zmav se a pece mla chvíle, kdy z istá ený a zavržený,
286
jasná toužila, obejmouti
dvivými
svt svými rameny svat
jej k pohnuté hrudi, a kdy pála aby mohla vyzvati v zápas všecky zlé zhoubné síly vesniíru a zmiti se s nimi, nepochybujíc o svém vítzství. Kdy sneslo se nad ní toto radostné uklidnní? Bylo to od chvíle, kdy vylila své boulivé, peky-
jiné,
a pitisknouti si^,
plé
nitro v širou pokojnou hlad duše paní Evženie Hostašové? Kdy spoinula na její hlav její mkká laskavá ruka žehnající svtice? Kdy pijala její vyznání a tím pojala ji celou ve svtlý kruh své ji bezdky jejím žárem, sjednozvuící harmonií? Nebo od veera, kdy pihlásil se znova dke svému podílu životnímu zmuený hoch, v jehož nitru, tmám a mrazu zcela již propadlém, ona vznítila pes všecko a všemu na vzdory jiskru nové lásky? Nebo posléze od hodiny, kdy zvdla, že muž, milovaný jí tak bolestn, zavrhl a odmítl sám pravdpodobn svou minulost, setásl se sebe svou nkdejší slabost, aby silný a svtlý, rozhrnuje svým hrdým elem tmu, kráel v budoucnost po smru své víry, po hlase svého svtce rodového? Nebyla by dovedla urit odpovdti na tyto otázky; a netoužila ani po tom, aby vidla v píliš jasn. Od chvíle, kdy zcelila se její bytost v jakémsi radostném žáru, kdy ozdravla svým novým zdravím, odvykla si sama sebou analysovati píliš život a jeho dje; uila se, dvovati mu s nadjí, že zasvtí ji sám a pijímati jej v rozhodnou chvíli ve své zámry a sám podnítí v ní tu odpov, o niž jedin stál: in. Neroze-
bytosti a prožehla
tila
její
viv
n
vdn,
287
proto ani tohoto citu zvláštní bezpenosti, a radostnosti, který ji vyploval poslední dobou; vzdávala se mu prost a byla si jista, že tak chová se nejvdnji k tomu, kdo nebo co byl jeho bírala síly
pramenem a dárcem.
A
tak
se jitrem,
zápasu,
lidského jiskrná
nad rozbeskujícím lidské práce a jevištm nad dnícím se nyní, když stanula
i
vlna
zalila
jí
náhle
melodickým pílivem;
nitro cítila
radostná jako ji
opravdovou modlitbu, která povznáší celou tím,
tost
že
ji
její
by-
rozšiuje: obojí gesto, gesto výše,
—
vnímala jako jediné a totožné v tom byla práv zázraná krása této posvcené chvíle, jež vyrstala cele ze sebe a nalévala se v uzrálý harmonický svt rychleji, než dovedl poi
gesto
šíky,
mladé ženy. chtlo se jí zašeptati a pod obzorem, jen tušenému posud
síihnouti rozjásaný zrak ,
Mladé
povznésti k
svaté jarní slunce,'
nmu,
ramena, zatím co v pravd stála nmá a ztrnulá, bez hnutí, protékaná svým pokorn hrdým vzrušením, .sestoupíš dnes vítzn již i do nejužších a nejtemnjších uliek tohoto hemživého msta a zazvoníš o jejich dlažbu veseleji než okov o roubení studn; sestup i do mne, prosím, ale prodli zde, neodcházej. Nevím, co mne eká v budoucnosti; ale jist pijdou dnové, msíce a snad léta zou-
a utrpení... než práv proto: neodcházej. nade mnou svým velikým pokojným pak Stj slavným okem, prostupuj nme jím a osvtluj mne jím až do posledního dne. Postj jednou i nad mým erný-m umíráním, svtlé a jasné, a dej rozplynouti se mu jako matnému stínu ve svém ohnivém let-
falství
i
ním
poledni.*
Ston ozvavší se z její tiché
z
dtské postýlky
vzrušil
ji
ekstase.
Pistoupila k ní a schýlila se nad dít, které ihned v prvním svém polovdomí, jakoby se zastydlo za svou bezdnou vtíravost a omlouvalo se ihned plachým zpokornním procitajíc ze spánku,
celé své
bytosti.
„Odpuste," zašeptl nevýslovn cudn, ,, jestli jsem vás znepokojil; neuiním toho již podruhé." Toto slovo odpuste', které vhánlo vláhu do ženy, kvetlo stále tichým ihned hasnoucím úsmveln na jeho bledých krotkých rtech; stále jako by omlouvialo se ze všeho, z toho, že bylo a žilo, že zaujímalo niísto, že dýchalo a potebovalo ,
oí mladé
vzduchu.
jKoho a za odprošuje neustále,' tázala se po každé mladá žena, která cítila jeho pokoru jako výitku sob. ,Za a souhlasu
mu
život
pemnn
to, že
a
že
dán
mu
sotva
byl bez jeho
mu
byl
pání
dán,
byl
v muírnu; nebo za
to, že jsem je vli jeho vlákala je život, jenž promní se mu pozdji možno v strádání horší prvního utrpení jeho u Štancla?' A touha nauiti je hrdosti a výbojnosti, touha, ozbrojiti je do života a proti životu, procitla v ní
podruhé znova v
i
znásilnila já
a
proti
tentokráte, jako se v ní probudila
ped
již
nkolikráte
tím.
Pokusila se vyložiti slabému pobledlému hošísed nyní v postýlce a složiv v klín své
koxd, jenž
hlkovité ruiky, hledl k ní modrým zrakem nad svj vk vážným, v nmž neroztál posud stín mi-
28y
ds
že není teba omlouvati se právo hledti nebojácn i na ni, na svou tetiku, i na strýka i na služky i na všecky ostatní lidi v jako rovný na rovného; ale dít chápalo jen z vážnjšího tónu Šimonina, že jde o domluvu a že se tudíž bezdky prohešilo, odprošovalo znova svým typickým Odpuste' a slibem, že se to nestane již podruhé. Tu teprve rozbesklo se mladé žen v mysli, jaké bezdno ponížení a utrpení musil prožíti tento hošík, jakými ústrky projíti, než bylo v ubito všecko sebevdomí a než celý jeho pirozený, pímý lidsky hrdý postoj byl zhroucen v jediné zlomené a zbojácnlé gesto pízemní a plazivé pokory; a pojavši je v náru posunem vášniv tvrdým a odvrátivši tvá, aby nemohlo postehnouti jejího bolestného vzrušení, dotkla se rty jeho hlaviky, ale jen v mihotavém peletu ze strachu, aby nevy plašila je znova z jeho prvního sporného a pocliybného posud útoišt. Byla to snad slova, pronesená mladým vážným lékaem první veer pobytu ztrýznného hošíka Kamila Pchotky pod její stechou, která vepiala tak tsn a podivn prorocky budoucnost opuštného dítte v osud jeho mladé ošetovatelky; léka pochyboval tehdy, že roztaví láskou svou ledy,
nulých
neustále,
že
a
strázní,
má
dom
i
,
nm
v nž uzavelo se již toto zmuené zoufalé nitro lidské spolenosti, a položil ped ni od života tento úkol jako zkušebný kámen její tvoivé lásky i
blíženecké: zde
bylo
možno rozhodnouti vyvolená. S malou
si,
vrou
jsi-li
pistupovala tenkráte mladá žena ke svému dílu; a když bylo se zdailo pece, hledla na dít jako
nejen povolaná, ale
F. X. Salda:
Vybrané
i
spisy. V.
19
ŽQO
na zhmotnlé zaslíbení svého lepšího píští, jako na posla nebo rukojmí budoucího svého štstí. I nyní pistihla se pi tchto myšlenkách, nebo vracela se k nim p'es všecko, tebas ne jednou zasmála se jejich dtinské dvivosti: Kdo vyslal jej k tob a co slíbil ti po nm; kdo uzavel smlouvu s tebou a dal jej tob zárukou splnní jejího? Jak jsi pošetilá! Neuplyne snad ani trnácte dní a vyžádá si bo jeho dd; a ty budeš, doufám toho alespo od tvé estnosti, starati se se stejnou horlivostí o jiné ohrožené nebo polozmuené dti nebo bídy lidské jest na svt tiad všecko pomyšlení mnoho a ona všecka má stejné právo na tvou pozornost a na tvou odpomoc; mazliti se s jedním jejím nepatrným zlomkem proto, ponvadž jest náhodnou shodou zvláštních okolností životních zajímavý, a pehlížeti proto ostatní ohromtiou massu, která nemá pro tebe této romantické dekorace, jest nehodné opravdové osoby, za niž se tuším po-
—
kládáš
.
.
se znova dosti dlouho již v tchto pedstavách, když vešla služka, oznamující, že jakýsi staec peje si promluviti s paní a uvádí se tímto dopisem, který podávala dívka Šimonce. Byl to list Evženie Hostašové, v nmž stará dáma doporuovala mladé své pítelkyni dd,a hošíkova^ Jana Bezzemka, který pijel do Vídn, aby si odvezl dom, do Podkrkonoíšií, do rodného kouta svého vnuka, jehož byl oplakal již jako mrtvého nebo ztraceného. Mladá žena zbledla; list zaharašil mezi jejími
Ztrácela
prsty.
Kázala, aby uvedli starce do slíbila, že
její
pracovny, a
pijde tam brzy, jakmile se upraví; byla
291
skoro ssinalá o oích horení: planoucích, vstupovala do ní po tvrt hodin.
když
Jan Bezzemek omlouval svou zmuenou touhou po vnoueti, tak dlouho pohešovaném, tak bolestn a tak vášniv hledanm, že pepadá cizí vzácnou paní a dobroditelku kned po jitru; a pe-
rývan \ypravoval jí svj rodinný osud, ztrátu a zahynutí syna svého Petra, své úplné opuštní, své studené a sirobné stáí a nemožnost, unésti jeho ledové okovy. Kdyby se bylo nepodailo," konil staec, ,,mému pánovi, inženýru Franku Lamberkovi nalézti mé vnoue, nechtl bych žíti... ne, nemohl bych žíti. Život bez rodiny nemá pro mne ceny; snad bych se byl k stáru utápl v koalce, já, jenž jsem se jí celý život ani netkl: tak bouilo mne zoufalství, tak dsil mne výhled na tch nkolik pustých šedivých mrazivých dní zimních, které •enad ješt zbývají." Bez hnutí o tupých oích široce v prázdno rozevených naslouchala ddovi mladá žena; a nad ,,
mn
posledními slovy jeho zamyslila se dlouho. ,llle starce nad hrobem,' prošlo jí myslí, ,do slova nad hrobem, jenž má ped sebou v nejpíznivjším pípad snad pt let života, a nechce, nemže prožíti tuto krátkou mezeru asovou v samot a sirob; a ty? Kolik tisíc, možno desettisíc dní takových, jak popsal je práv tento staec: pustých, i
blbovu,
jíti
v
n
eká t
ješt? A ty máš nebo lépe tupost bezmyšlenkovit a viti, že pro-
šedivých, mrazných
odvahu, odvahu
—
—
vru
šílencovu
2gl
jako zv, nebo lépe projíš a prospíš jako ona až do posledního úderu svých'
Žiješ se jimi
se jimi
hodin ?'
Zachvla
se jakoby ošklivostí sama ze sebe. Uplynula chvíle, než ovládla se na toliký aby mohla pohovoiti s hostem. Vzrušena, sotva dýchajíc
zeptala
se
starce:
Vaším zamstnavatelem Lamberk?" ,,
jest
nyní pan Frank
„Ano, milostivá paní," odvtil, rozsvtliv se ,,ale spíše pítelem než pánem. Jest z jiného tsta než byl jeho pan otec, který kladl mezi sebe a sluhu hluboký píkop; teprve poslední rok jeho utrpení vyrovnal jej mezi námi." A na dotaz mladé ženy, jaký to byl rok utrpení, vypravoval staec píbh nešastné ženitby svého velitele a navázal na Inj i všecko, co pinesl mladému Lamberkovi skon jeho otce. „Mladý pan Lamberk žije tedy s vámi na vesnici a pipravuje se ha vytoužený den, kdy pevezme rodný statek?" „Ano, milostivá paní; mladý pan Lamberk pipravuje se k životu ve stopách svého vznešeného strýce, zvnlého pana Kašpara Lamberka." Mladá žena zamyslila se na dlouho; hlavou táhly jí vzpomínky na zápisník a rytíského jeho pvodce, na život prožívaný ve velikém pokojném stylu: v lásce k Bohu a v službé bližnímu. Jako duhová vidina, vysoko nad propastmi zavšená, stanul znova život tento ped duševním zorem Šimoniným, ale znova jak okouzlov^al ducha tak odpuzoval pi svém zdánlivém chladu její vášniv pozemské srdce. v tvái tázaný,
293
„Kde jest pohben pan plukovník Kašpar Laniberk?" otázala se po pestávce, v níž vrátila se z tchto kouzelných dálav na zem.
„V
Bezdružicích,
milostivá
paní;
jest
ho-
to
dinu od nás smrem do hor. Jest to nejkrásnjší hbitov, jaký znám. Jest se tí stran podezdn a
psobí
dojmem
nedobytné pevnosti než odtamtud vyhlídka na kolik mil cesty do kraje a v lét zdá se, jakoby slunce nad ním ani nezapadalo: tak vysoko vyplul nad plán U svého úpatí. A ticho takové, že slyšíš práci ervospíše
božího pole;
toe z
v
jest
nejbližším
devném
kíži
úvozové cesty hodinu vzdálené
i
práskot
bie
." .
.
„Pojte, pane Bezzemku, nyní se mnou," promladá žena po drahné chvíli, jejíž tžkou
nesla
dímotnou dumu setásla posléze nervosním, koby zimomivým zachvním bolestné hlavy hublých ramen,
,,
jai
vy-
pohlédnout na svého vnuka;" a
vedla starce do ložnice, kde služka dostro^ovala dít.
již
Když uzelo ped sebou vysokého vyhublého šedovlasého i šedovousého starce, jehož mu pojmenovala Šimonka ddem, a když slyšelo, že si je odveze k sob na venek, znepokojilo se, ale bylo plaché, pokoené, záhy zai toto znepokojení kiknuté a podryté.
dd
Odpuste, prosím," zalkal slabounkým hláskem, _,,zstanu u vás;" a pimknul se k mladé žen tápavým posukem, jímž snažil se marn, pivinouti se k její hrudi; jakoby podata klesla jeho slabá bezradná ramínka, díve než mohla Šimonka shýbnouti se k nmu. ,,
294
Dd pokryl
jej
vášnivými polibky svých svrašt-
dít jich neoptovalo; ustrašené o kleslých rukách a zoufale roztkaných oích, nedvivé studenou nedvivostí dosplých, asto již lých rt, ale
oklamaných, stálo zde trpn, hotové
nemohlo ,,
k
snášeti,
emu
se vzepíti.
Musíte dobýti si jeho lásky," pravila Šimonka berouc jej stranou; trplo píliš mnoho
starci,
,,
a zatvrdilo se úpln na život; ale ledy jsou prolomeny a nebude vám za tžko, nalézti cestu k jeho pokoenému, zmrazenému srdci; najde ji vaše veliká láska, když dokázala toho moje jist menší." Bylo smluveno, že odjede s hošíkem zítra
dd
ráno.
Odpoledne, když hovoil se Šimonkou znova o rodin lamberkovské a vypravoval své vzpomínky na oba bratry, Karla i Kašpara, rozpomnl se náhle staec, že má list milostivé paní urený od pana Franka Lamberka a že má doruiti i odpov
na nj.
Mladé žen zdálo se, že pda kolísá pod jejíma nohama. Usedla a váhala chvíli, držíc dopis již v roztesených prstech, otevít-li i vrátit-li jej netený. Ale jakýsi stud^ který starcem,
strach,
piml
ji,
odešla
s
že
ji
náhle
aby neprohlédl
polil
ped
jejího
tímto
tajemství,
povstala a omluvivši se na chvilku,
ním do své pracovny.
Roztrhla
horeným hmatem
velikou obálku a
zachvla se, když etla ádky, v níž muž kdysi jí nad všecko drahý popíral mlky všecko, co leželo mezi touto chvílí a posledním jejich dostaveníkem, tykaje jí jako díve, hovoe k ní jako k jediné ve-
295
Jiké
vášni svého života, zapísahaje
ji,
aby
se
mu
na nkoho, kdo vyluuje jakoukoli
neodcizovala, naléhaje na ni jako
musí býti
mu
po
vH
a o
nmž
pochybnost. Jest to drzost nebo síla; mocná váše všecko lámající nebo divadelní trik a rafinovaný výpoet, tázala se sebe samé mladá žena, rozkolísaná, zmatená, bez jistoty v této dsivé chvíli. Psal jí: ,, Hledal jsem t, až jsem t nalezl; a nemysli,
mn
ješt jednou unikneš. Uprchla-li jsi jednou, jsi se zloinu na mn, jaJco já dopustil se zloinu na jiné žen, abych vyznal se ve svém nitru a abych pochopil, že miluji jen tebe; ale i tob, vím, pinesl tvj zloin jedin toto ovoce: bezesporné poznání, že miluješ a budeš milovati a žeš milovati již v život jedin mne. Kdybys odvrátila se ode mne podruhé nebo unikla dokonce po druhé, spáchala bys nco horšího ješt než vraždu, cosi, emu není odpuštní ni na tomto ni na onom svt: sebevraždu. Pomni toho, poznej se, pokud jest as. Nepohoršuj se nade mnou, že musil jsem bezže
dopustila
m-
mn
mála zabíti, abych poznal, že nemohu milov^ati ženu, bych byl málem lusmrtil; jsem z lamberkovského rodu a tam poznávají se vždycky teprve až zloinem. Musilo tomu tedy býti asi u mne, jak práv bylo; ímž nepravím, že jest lehko, že tomu tak bylo: naopak: pl života dal bych za to, kdyby tomu tak bylo nebylo. To všecko jest však již, díky Bohu, mrtvá minulost; z ní jest má stará bytost, má nkdejší
již
mn
i
i
osoba nejasná, tápavá v (dýmech opilství, sebemilná, obžerná a zloinná; a s ní spojená a na ni odpo-
296
vídající
i
vzdorná,
tvoje
A
odbojná a mstná.
ty
necha pohbí sebe na vzájem, mrtví mrtvé; my však
živí
A
žijme budoucnosti.
ty zvlášt pamatuj, že jsi dlužná
mému
muž-
nému podzimu štstí a jeho milostnou slunenou pohodu pes všecko a všemu na vzdory; nemohu žíti bez nho a ty jediná mžeš mi je a proto
dáti,
již
musíš
mn
je dáti
stj co stj.
mn
A kdybys lstiv chtla uniknouti zái svému vazku a pedešla mne na louku asfodelovou, i tam vtiiknu za tebou a pinutím k návratu; a ne-
t
bude
ti
List jí
pokoje, pokavad neodsloužíš šelestil
jakoby dul
muil suchou
z
si
služby své."
v tesoucích se prstech, bylo nho žhavý vítr, který ji žehl a jí
mukou. Znova a znova proítala jej, neschopná posouditi ho, zvážiti ho, uvdomiti si jeho dosahu; jen to vdla, že jímá ji a unáší jako bezpomocné dráždi vou
stéblo.
Upustila jej na zem, aby se zbavila tohoto omámení, aby zlomila tuto nadvládu nad sebou fysickou skoro; ale myšlenka, co odpovdti po poslu jeho, který sedí vzdálen
nkohk sáh
odtud,
ihned ji posedla, sotva se uvolnila ponkud a trýznila nervosou bezradnosti a bezvýchodnosti, krutjší muky pedešlé. Plynuly v ní minuty, tvrthodiny, plhodiny; uplynula i hodina. A tu zaavši zuby ve rty, v keovité vzpoue slabých a nemohoucích, o oích zamžených slz_ami, jaké rodí odboj nitra dlouho znásilovaného, pisedla k psacímu stolu a vyavši lze zásuvky tvrdým, zmueným gestem papír, napsala na nj rozhod-
297
iiýni
sloky
nadobyej velikým, ncsvým skoro písmem z Puškinova „Evžena Ongina":
pul
se. Jste pnvinen te, prosím vás, se navždy vzdálit; vím dobe: v srdci vašem fest
Já vdala
jak hrdost tak
i
Já miluji vás
{k
pímá
emu
test.
šálit?)!
Než, jiný jest již mužem a toho nikdy nezradím.
mým,
A dopsavši a zalepivši list prchala z pracovny jako z Jmísta zloinu k Janu Bezzemkovi do jídelny a odevzdala mu svou odpov Franku Lamberkovi. Ale již hodinu po té na dlouhé procházce, na vydala se mladá žena, aby dochodila se únavy a klidu, vyspílala si pro tyto ádky a slíbila si, že
niž
hned veer požádá starce, aby jí vrátil tento mrtvý papírov poseurský dopis. ,Co až do smrti své budeš hráti literárního hastroše, strašidlo kostumované podle nkteré slavné literární figuríny? Což až do smrti budeš živiti
psal z
se z této papírové ti
inkoustové
kuchyn? On
velce a živ, žhavými slovy, která vybíral
nitra nitra svého.
dvojí možností:
nedovedeš ty posíláš
hanba
ia
ti,
bu
A
ty máš jen volbu rezi touto odpovdti stejn, nebo mleti,
On volal t jako živou ženu a mátohu, klam, lest, papír, masku; hanba tvé zbablosti a malodušnosti.' li
mu
toho. stín,
Ale veer, ku podivu, nenalezla odvahy, aby vyžádala si od starce listu a nenalezla jí ani ráno, kdy odvážela dda a vnouka v povoze na nádraží. Stokráte chtla vzkiknouti do rachotu kol koale nikdy toho list,' árových ,Vrate
mn mj
nedovedla; ^ n^ nádraží zápasila samA se sebou,
298
odkládajíc
rozhodnutí
od minuty k minut,
roz-
rušená tímto bojem s vlastní kolísavostí a nerozpokoená jím jako tajnou neestí své duše. Již vstupovali oba Bezzemkové do vagónu, již zavela se s teskotem za nimi dvíka kupé železniního, již hvizdl parostroj, a ona doufala stále, že vyrazí poslední chvíli svj výkik. Ale nevyrazila; nmá, o zraku rozeveném v zoufalou šíku stála jakoby v zem vbita na perón, zahledná tup za vlakem, jakoby nevdla, koho a co unáší a ke komu spje s nimi. hodností,
kižovatce svých drah,' ekla loudav do svého bytu, když si byla protela zrak z mátohy, která jakoby ji byla obluzovala verejší odpoledne a dnešní jitro; stála jsem tam, kde bylo jíti, lhostejno, zda na právo, ndbo na levo, ale jíti, jíti, jíti. Odsoudila jsem se sama; není ve dosti polarity, nejsem ,
si
Stála jsem na
posléze, odcházejíc
mn
,
mn
dosti
vykristalisovaná
ani ke zlému;
k niemu, ani k dobrému
jakési studené
stedocestnictví roz-
mn; tžkopádný vodnický živel rozlil a zalil mne ve chvíli, kdy bylo celé, promniti se v ohe, vzplanouti žárem, budiž lásky, budiž nenávisti, íivšak žárem stj co stj. Zachovala jsem se tím, kým jsem a kým byla jsem vždycky: literární figurínou, hotovým duševním kostýmem, bez síly poinové, bez jiskry osudotvorné. Jdi nyní a dej pozor, abys nezaprášila se cestou; a ulož se peliv do herbáe nebo pietn do výkladní skín museálné: jsi opravdu spíše preparát pro pouenou velkých i malých dtí než živý a celý lovk.' bídá
se ve
se ve
mn
mn
dom
299
Dni, které prožívala Siinonka Malovcová nypo odjezdu Jana Bezzenika a jeho malého vnuka, byly podivné pusté a bezbarvé. Naptí mezi ní a manželem rostlo a rostlo bez piinní mladé ženy: nevyvolávala ho Šimonka, akoliv ovšem nepodnikala také a neinila nic, aby ho uvolnila nebo zamezila. Píina mužova rozladu a ní
jeho nespokojenosti byla tentokráte v tom, že oba mén; chodm jeho ve Vídni dailo se stále pesídlení jeho do hlavního msta nejen že ne-
mén
bylo pro podniky jeho bez nebezpeí, jak byl naznail Šimonce hned na podzim, kdy smlouvali spolu svj
satek, nýbrž ukázalo se jim pímo osudným; a stav tento, z nhož chtj nechtj obvioval svou cho a její, jak soudil, rozmar, bydliti stj co stj ve Vídni, roztrpoval starého podnikatele tím více, že posud setkával se ve svých obchodních výbojích jen se zdarem. editel Malovec netajil se již déle své žen tím, že nadejde snad v dob ne práv vzdálené den, kdy bude musiti vrátiti se do Cech a vyhledati si psobišt a úad podobné tm, které opustil nedávalo v cukrovaru dobšínském; ovšem že pravdpodobn bude musiti spokojiti se tentokráte místem
mnohem mén významným
mén
výnosným, ponvadž poloviní troseník.
a
ovšem
vrátí 'se
i
dom
mnohem asi
jako
Kteréhosi kvtnového veera, kdy otevenými rozkvetlého šeíku okny proudila do jídelny a teplá vlna vzduchová zanášela do pokoje první mry, kroužící kolem elektribílé jepicovité mušky ckých lamp, editel Malovec, sedící v koženém kesle a kouící zádumiv svj obvyklý doutník,
vn
i
300
pemítal, jak sdliti dosti šetrn se ženou tuto skutenost nebo sdlena býti musila dnes nebo zítra, nesnášejíc prost již odkladu. Zaal z daleka, pibližuje se zvolna svému pedmtu; oekával, le Šimonka pi prvních narážkách se vzruší, podsí, roztrpí nebo pohnvá; ale setkal se jen
—
s
úplným klidem. Mladá žena
podivila se sice
zpráv svého chot,
n-
hloubji se jí nedotkla; za chvíli, když výklady manželovy rozlévaly se do šíek, jak zdálo se jí, zbytených a neúmrných nezávaznosti této látky, zívla dokonce a pokrila zimomiv nad nimi rameny. Bylo píliš jasné, že žila v oblastech zcela jiných než její cho a že mila život jinými mítky a soudila jej jinými sudidly. A to práv roztrpilo a pobouilo editele, který obával se s poátku výitek ženiných; nyní, cítil, byly by mu milé, nebo podaly by alespo dkaz zájmu jejího, kdežto takto vidl s bolestn urážlivou patrností, že nic z toho, co podniká on, nemá pro ni ani tolik závažnosti, aby vyrušila se ze svých samotáských dum a sestoupila k tomu svou pokolika slovy
ale
zorností.
Nezdržel
se
déle;
vybuchl,
vyítaje
jí
její
lhostejnost.
Pro nho nebyly tyto nezdary malikostí, jeijiu byla to hoká otravná porážka jeho životních snah, cosi jako veliký útok ha jeho životní dílo a vážné jeho ohrožení, ne-li poátek jeho pádu. Se vzdáleným údivem, oima, jakoby spouštjícíma se s vysokých poloh, podivn chladnýma a neúastnýma, pohlédla na nho Šimonka a pronesla
pak
se
zdvoilou
ironií:
30I
mn
vdný za to, že „Myslím, že byste ml býti s takoxým klidem vaši Jobovu zvst; vždy pobyt ve Vídni byl podmínkou, již položila jsem ped náš satek, a vy jste ji pijal. A nalezla jsem dv ti písi zde psobišt i innost a konen telkyn, a to všecko budu musiti opustiti a zaínati jinde, po pípad v položení mnohem horším, od abecedy. Jiná žena vedla by si, tuším, na mém plíst jinak: mnohem dramatitji a se zdržepijímám
i
livostí
mnohem
„A snad by
menší."
mn
byly výbuchy
mén
chladné urážky, bylo by v nich jist."
váš klid;
mne
její
mén
milejší než
podceování
o vkusech tžko se píti," odmítla mladá žena se salonním sarkasmem to, co bylo myšleno jejím mužem jako pokus o sblížení se a dvrnost; vstala od stolu a vzdálila se do své ,Jak
libo,
pracovny. I
editel
povstal
a
pátele do klubu, odkud
Od
ustrojiv
se
vrátil se dosti
odešel
mezi
pozd v noci.
se oba manželé co každému dvrnjzdarem nejúsilnji a s velikým omezujíce rozhovorm, šímu styku, ano již i delším se tak, aby se jen na vci nejnutnjší. Zaizovali nesetkali se o samot; oba prodlévali nyní více nebo ustraovali se do svých než díve mimo této
chvíle
vyhýbali
dm
pracoven. Manželství jejich i nyní bylo prosto nízkosti, povýoba byli nad hrubosti, boulivých scén
—
n
pece utváelo se
šeni prost kupodivu muivjiamuivcji, jak tekl as od onoho veera a odnášel do vtší a vtší dálavy tuto první
celou svou bytostí; ale
302
zejmou vyslovenou roztržku mezi nimi. Šedý ssinalý mrak odcizení, které bylo tím ledovjší, ím, bylo klidnjší a zdvoilejší, visel nad ním a mrazil nejen každou radost, nýbrž i všecko, co mohlo býti jejím
zárodkem a
z
eho mohla
vyklíiti.
V
tomto neplodném ovzduší chladného vzdoru a zdvoilého odboje, jimiž astovali se navzájem oba manželé, ztrácela mladá žena skoro všecku úast na díle lásky blíženecké a tvorby spoleenské; tento vytrvalý nepolevující boj špendlíky, tato roz-
hoená
guerilla v nejmenších rozmrech nejen že znervosovala Šimonku, nýbrž, cítila to s hokou lítostí, zmalicherovala ji i kazila ji a inila ji zlou. Byla z tch opravdových estných duší, které jsou stvoeny pro bohatýrský boj hrudí proti hrudi a elem proti elu a jež touží po jako po píležitosti, kdy mohou vyvinouti všecku svou velkodušnost; otrávený boj pokoutní, boj proradné studené záludnosti nií je a jest pímo mravním utrpením jejich srdce: nemají pro nj orgánu, jímž jest
nm
cynické flegma, atheistická nevíra v krásu a velikost životní.
Bylo vlídné
teba
horlivosti
vší
neumoitelné
paní
Evženie
laskavosti,
Hostašové,
vší
aby
mladší pítelkyn její nezekla se vbec díla lidumilného; ale ani tak nepracovala mnoho a pokud pracovala, bylo to bez pravého entusiasmu, mdle a chladn. Starší družce, která v^^týkala jí to nejednou, odpovídala stereotypním zkiveným úsmvem zatraoence, jehož minula milost: Máte pravdu, drahá paní; ale co poíti, když není pravého po-
svcení? Nejsem pece asi jen vyvolená, pes to že vrátila jsem životu Kamila Pchotku a pes to
ze doktor Ertl prohlásil jej za
mou rozhodnou
zkouš-
ku mistrovskou.
Kteréhosi kouzelného ervnového veera pik Šimonce paní Evženie zejm vzrušená; oi žehly jí soustedným plamenem, s krásného bílého ela mžil svtelný písvit. Podala jí ruku obadnji než jindy a pronesla s tichou slav^nostností ve svém teplém lahodném šla
hlase:
„Picházím, drahá Šimonko, rozlouit se s vámi; snad na nedlouho, snad na delší dobu; nevím sama posud. Odjíždím zítra ráno na drahou pout: ped ní uspoádala jsem si nejen pomry vnjší, ale i vztahy vnitní. Vy jste jeden z nich a z ne j pra vdov jších; tím vysvtlete si mou dnešní
mn
návštvu rozlunou." Mladá žena znepokojila se tmito slovy, aniž vdla jasn pro; znla jí záhadn a teskn a nadálá si je dsažností, obtížila si je smyslem, jichž snad nemla. Vzhlédla s polekanou plachostí ke své starší pítelkyni.
Oko
její
hoelo tesknou dumavou
bylo otevené a nezáludné;
pes
vzácnou duši, hrza, že by mohla
vela ,,
nitro
jiskrou, ale
úzkost o tuto
to
ztratiti
ji,
se-
mladé ženy.
Neodjíždjte sama," zaprosila
dov, „vezmte mne
ji
sebou, nebudu
velmi oprav-
vám
více na mleti, dokázala jsem vám nejednou^ a spoluccstovatcl, jenž nemluví, není snad alespo odporný. A snad bych i vykonala s
obtíž než váš stín; že
umím
304
kus vnitního díla na sob, uspoádala a poklileccos ve vlastní bytosti, když bych mlela ve vaší spolenosti, zatím co do ela vál by nám letní vítr z rodných hor a les a o tvá otela by se nám snad obas rozkvetlá ratolest lípová." dila
Paní Evženie rozmýšlela se dojata píchylností
chvíli,
zejm
Šimoninou, aby posléze
jsouc svo-
se stejnou tichou vážností:
lila
„Budiž tedy; opatte se na nkolik dní a bute ráno o tvrt na šest na severním nádraží veer budeme v malém okresním podkrkonošském, kde penocujeme. Odtamtud pozítí ráno pojedeme povozem na hbitov bezdružický; tam ke hrobu mého drahého velkého pítele Kašpara Lamberka vede má svatá pout, na niž pipravuji se již dlouho rozjímáním. I vy znáte a milujete jeho život, dílo, myšlenky a nauku; nepokleknete tedy nepipravená na okraj rovu jeho. A máte pravdu: snad nám obma bude pou tato s užitkem a požehnáním." zítra
mst
Mladší družka vzhlédla úzkostným
pohledem ke své
udšeným
nepenesla své otázku ani výkik, v
starší pítelkyni;
hrzy
slovem, neztlesnila jí ale paní Evženie vyetla ji z jejího zraku a uklidnila
ji:
Nebojte se; nesetkáte se tam s ním; neví, pijedu k hrobu jeho strýce; nikomu krom vás neekla jsem slvka o své zbožné pouti." ,,
že
Šimonka sklonila se pokorn k ruce své družky a tím rozlouily se do zítejšího jitra ob ženy. Teplý ervnový den rozhoel se záhy nad ob-
ma se
cestovatelkami;
ped
nimi
zem,
kterou projíždly, stela
hned duhovými barvami vod,
luk,
3«5
zahrad a les jako ix)lovzdušná taníma pro víly a rusalky, hned pevnou rusou hndí svých polí obilných a hrudnou krabatinou svých lán epných jako tuhý mlat pod nohu a cep dlník hospodáských. Útoné nezkrocené slunce rozsvcovalo se a zhášelo se a znova se rozsvcovalo tisíci plamínk a desetitisíci jisker všude, kam sáhal zrak, a hrálo si se vším, se stvoly travnými jako s oblaky, ukrývajíc se do nich na vteinu, aby druhou vysmálo se prvé. Rozkvetlá epková pole vrhala jim pes cestu své zlato jako svobodný halasný výsmch do ropotné roboty kol rychlíkových; prseky lesní mámily svými prospekty a lákaly svými vlhkými stíny; a dlouhé stáející se aleje topolové podél silnic cinkaly stíbitými šupinkami svého listí, vtrem na rub pemítaného. paní sedly ve vagón mlky skoro, jak byly zapedeny do svých dum; tyto obrazy vnjškové jen chvílemi pistupovaly k nitru jejich, ovládanému hlavn fantomy vzpomínek a sn: uklidnlé a vykoupené nadnášely hudebním kídlem bytost jedné, žalobn, rvavé a mátožné tížily kalnou slaní veslo druhé z nich. Veer, po západu slunce, pijely do pohorského msteka o kojx:ovitém námstí zalitém již tmou a vTinmi z polí a les zcela blízkých, a ráno nesl volným klusem k hbito\ai bezdružije povoz ckému krajinou, nalitou v širé ledvinovité kopce a vroubenou na obzoru boulivou horskou klikatinou krkonošskou, krajinou prostíknutou chochlky bílé vonné pny, zachycené tia vrcholcích starých kvetoucích strom, a smoutnou ob as peletem lehkých oblaných stín v jakousi závažnou dumu.
Ob
F. X. Salda: Vybrané spisy. V.
20
3o6
Vz
ped
úzkými pootevenými vrátky nateném. Spanilá lahoda pokoje vyváženého již v ryzí istý mír dechla obma ženám ve tvá a vnikala hloubji, pímo v nitro jejich, uvolujíc je z pedráždného naptí zámr, myšlenek, úmysl, strázn, bázn i nadje, které je jinak neustále skliovaly. Pda zvlnná nevysoký^mi pahoreky hrobnýmJ, propadlými asem á sblíženými s ostatní innou nebo zjihlými nyní na svých hraro\ plochou nách v mlhu travnou, byla laskav mkká, jako bývá zem jen ve snech svým prochazem. Snadno nalezly ob poutnice hrob rodu lamberkovského, prostou širokou žulovou desku o kíži a nkolika jménech datech v ni vtesaných, pod dvoo
Stanul
devném
ern
brslení
bu
i
jedlí, píšící hrd svou bleskovou klikatinu obrysovou na pozadí dálného prospektu krajinného a jeho hlubokého modrého obzoru nebeského. Paní Evženie Hostašová pikroila mocn vzrušena k desce náhrobní a poklekla na pískovou pšinku obtáející ji; slzy vylily se jí z oí, vzlyk zachvl hrudí, ale brzy rozplynul se v jakýsi blaživý šepot. Daleko v minulost nesla se mysl její, noíc se do jejích vrstev, dnes zprsvitnlých a zidealisovaných odtokem asu, stejn lehce a vítzn jako šíp svtelný do proudu étherného; boue, které doznly a ozónová po nich ji kdysi lámaly, pozstalá koupala nyní vrchol nezlomeného jimi stromu, vršícího zase k nebesm svou útonou korunu; odlesk jejích dohaslých blesk eavl nyní jen v líbezném ohni ervánkovém, jenž dnes západem, bude zítra novým jitrem.
jitou
\^'sokou rozsochatou
vn
3"7
Vdomí,
milována silnou láskou opravdu sáhající, pes as a
že byla
tvrí, obzíravou a za hrob
jeho ústrky se pienášející, zhrdající smrtí i jejími klamy, láskou prozetelnostnou, která pipravila pro ni život v duchu a v pravd, a že dovedla lásku tuto pochopiti a odpov-dti na její výzvy stejnou tvorbou v duchu a pravd, zalévala ji blaženstvím, pro nž nebylo slova a jež mohlo uvol-
vný
niti
se jen
tichým ševelem zvlnného
chajícího ze sna zkonejšení
vzdy-
nitra,
po parném boukovém
dni zápasném. ,,Díky za všecko, ó Pane," šeptala obas v tiché ekstasi, ,,bylo to chvílemi tak veliké a dsivé, že pekonávalo to mé síly poznávací; má slabá duše nemohla pochopiti ihned krásy a lásky toho; teprve dnes svítí a hejí mne jako nesmírné nepromnné slunce nebeské, když pohasly již ostatním jejich krátkodeché adivé kahánky olejn."
mn
Šimonka usedla na vedlejší hrob a hlavu vnoivši do rukou o kolena opených, zatékala v tu chvíli do své pusté vnitní noci šíleným úsilím za
o
ním, na opíti,
mohla by se mohla by spolehnouti, aby nepropadla se v úplnou sebevražednou
nicotu
práv
v tuto hodinu, kdy,
cítila
to,
bytost
družky její vylehuje se a tíbí se v poslední vyšší klad svj cele již svtelný.
mn
nej-
nyní, ó Bože,' modlila se beze,Dej nalézti slovnou modlitbou, jiskru svtla, síly, víry, abych mohla povstati s tohoto neznámého rovu a žíti pln a estn jako tvé dít, hrdá a nebojácná jako dcera drahá srdci tvému; nebo zab mne co nejdíve a co nejrychleji ,
!'
3o8
A jako odpovd vynoila se jí v tu chvíli závažnou písežnou slavnostností vzpomínka na její tajemnou úmluvu s osudem, uzavenou o posledním šastném dostaveníku s Frankem Lamberkem loni v onen kouzelný podletní den na pokraji listnatého lesa vtrem plenného, nedaleko trnitého kee, jehož vtvovím prostelovala piinlivá sýkorka. Musíš nalézti v sob sílu a zmizeti a ztratiti se tomu, koho miluješ nejvíce a po kom toužíš nejvíce; jen tak budeš nalezena jím, a tentokráte již ,
k
neztrát.*
Vzpomínka
tato
horká pítomnost
prochvla
neho
zcela
minulosti; jako nejvnitrnjší
nyní, jakoby byla nového a ne odlesk
ji
její
prožitek a maje-
tek nezcizitelný, skutenost nad všecky skutenosti jevové.
a
A radostný žár rozi>roudil se mladé žen žilami kepe povstala a hrd a pevn pohlédla ve tvá
zemi i své pítelkyni, když probravši se za svého slastného vytržení, pistoupila Evženie ke své družce a pravila jí: „Pojdte; dosti jsme prodlely; pocelujme nyní zrakem, vykoupaným a zbysteným v kráse vidin nenebi,
chvíli ze
smrtelných, rodný
námi a
jejž
jeho
kraj,
který ste se
ped
miloval tak neskonale."
Ob
ženy vyšly ze hbitova a odeslavše ped sebou povoz, kráely zvolna úzkou cestou horskou, vroubenou jestábníky, zahledné do dalekých jásavých vyhlídek, které jakoby úmysln pro od mlh oistil a z piar vymetl dnešní jarý vítr, pijíce rozšíenou hrudí všecku plachou jindy krásu to-
n
309
hoto kraje, sousteujíce všecek svj nasytnou lanost zornic.
Došly
tak,
aniž se nadálý,
život
do rozházené
v ne-
ves-
domky bodaly zrak v bleskném svtle sluneném, práv když kiklavý zvonek, v horlivosti až se zajíkající, útokem podobn prudkým muil sluch, vyzvánje polední pozdravení annice pohorské, jejíž bílé
dlské.
Byly asi ve stedu ddiny, když náhle spatily picházeti proti sob vysokého kostnatého starce, na njnž plápolal šedý letní oblek vtrem vzdouvaný, vedoucího za ruku slabého drobného hošíka, zejm tla a tempa pohybového než i držení byly bžné u dtí zdejšího kraje, jak zahlédly z nich celé hlouky vera i dnes; za nimi nkolik krok kráel plavnou lehkou chzí štíhlý muž o medov rusém plnovouse, o oku kouzeln rozhoelém, ožehlé pleti, roztržitého zadumaného úsm^al, v hospodábylo zejmo, že pichází rovnou ských šatech z práce polní a že jest slastn rozjaen posud jejiného rázu
—
jím jiskrným rytmem.
V
mžiknutí oka, díve než
uvdomily
si
jasn
drobný hošík a hnal se úprkem k Šimonce, uleknuvší se díve ješt než pochopila, že jest to Kamil Pchotka, radostn rozjásaný, že první spatil a poznal svou vídeskou dobroditelku a zárove zrychlil krok Jan Bezzemek, a pišed k obma paním, poklonil se hluboce a blekotal v rozrušení cosi o nevýslovné cti, které dostává se tím jemu i jeho pánovi, že mohou uvítati v jejich kraji ob vzácné dámy, jimž jsou Bezzemek i vnuk jeho tolik zavázáni. tuto skupinu, vydlil
;
se z ní
310
Frank L,a'm,berk, udivený a užaslý až do údzvolna jen pekonával rozpaky, aby poslední pistoupil k obma ženám o tvái Zrudlé a napiaté posud a nadzdvihl chvjící se rukou klobouk dešti su,
ošlehaný a sluncem vyrudlý; pedstavil se ztrnulou obadností a zajíkaje se,
sob
a své
ddin
k
tétO'
s
jakousi
blahopál také
neekané nevšední
ná-
vštv. První vzpiamatovala se a ovládla celou spolenost paní Evženie Hostašová, která vyvrátila blud
obou muž, jakoby šlO' o návštvu obou paní v da statku pana Fraínka Lamberka; nikoliv: nepišly sem návštvou, nýbrž zbožnou poutí za hrobem zvnlého plukovníka. Kašpara Lamberka, a chtly stejn nepovšimnuty a nezpozorovány odjeti,
din
jako pijely; netušily, že jejich inkognito jest njak ohroženo. Ona, paní Evženie, poprosila svou mladou pítelkyni, aby ji doprovodila na této cest, jež byla jí ynitní nutností; a paní Šimonka Málo vcová prokázala jí tu úsluhu jen proto, že, do-
mnívala se, jest úpln vylouena možnost, setkati se zde s nkým známým, dodala paní Hostašová po maliké pestávce, takže tím poslednímu .
.
.
slovu dostalo se vyhrocení.
Mladý muž, který zvolna dobíral se klidu a tím sebe vlády, litoval, že radost jeho z nenadálé setkané projevila se tak neobratn, až vyznla v jakousi opoViážlivou domnnku, k níž opravdu nemá práva ani nejmenšího; ale neml ani stínu takovzácné vého zámru; chtl jen uctiv pozdraviti poutnice ve svém rodném kraji a prosí v tomto smyslu dámy za prominutí; smí-li býti neskromný, pipojuje k této prosb druhou, smlejší: aby
ob
ob
:
3'i
paní neminuly jeho chudého praliu a posvtily jeho
dm
a všecko podnikání v jeho hospodáství svou pítomností, by sebe kratší.
Všecko to bylo proneseno s pokorou tak rytískou a úctou tak plachou, že zajaly zvláštním kouzlem posluchae, uvdomujícího si názorn svými smysly celou mužnou kepkost a pružnou, útonou ztepilost tohoto bohatýrského zjevu, zoceleného pracemi ve volné pírod a zápasem s jejími nespouta-
nými
živly.
Paní Evženie Hostašová byla odzbrojena a více okouzlena bezmála. Pozvání tak dvornému," pronesla se po chvíli, ,,
„vru tžko
jest odolati; budiž tedy; na tvrt hodinky mžeme vždycky odpoinouti si u vás a pookáti pohledem na statek úeln a krásn spravovaný. Vidíte tam ten koár?" dodala, obracejíc se k mladému muži a ukazujíc na povoz asi dv st
krok ped
"nimi zvolna se pohybující: ,,jest
zavolati jej a vyzvati
jej,
aby pijel
ped
teba
váš statek
a vykával nás tam."
Frank Lamberk
vrhl se klusem za vozem. Paní Evženie pivinula se zatím k trpící Šimonce, potrhující bolestným chvním zbledlými rty, a stisknuvši jí pevn ruku, dodala: ,,Budte statená, drahé dít; jste pod mou ochranou a jist vám neublíží. Ostatn jest pokorný jako páže a plachý jako dívka. Zdá se mn, že ožívá nepadlo daleko jablko od stromu a že v nco z noblesy zvnlého Kašpara Lamberka." Frank vrátil se záhy se zprávou, že jest všecko zaízeno.
nm
312
Rozdlili se nyní v^e dv skupiny v první kráel Frank |s p^ní Evženií, v druhé Bezzemek a jeho vnuk s Šimonkou. Dít, jemuž zejm prospíval pobyt na venkov, o tváích s prvním nádechem ru:
mncovým,
uvolnivší se
již
ponkud
již
trochu ze své trpnosti,
zakoenné a sesílené, ukazovalo svými naivními posuky i slovy tolik upímné lásky a oddanosti ke své nkdejší ošetovatelce, že mladá žena byla chvílemi dojímána o víe v život
až
k radostným slzám.
Její bolestné
naptí bezdky
povolovalo; jihla ledová hriiza, která chvíli setkané s Frankem; pokojn a
ínalo splácel
Vídni,
jí
býti jí
s
ji
sklíila ve
dviv
po-
tímto hošíkem, který jakoby nyní
symbolicky službu prokázanou
pemniv
se z
mu
ve
chránné e v ochránce.
Šli takto asi tvrt hodiny po okresní silnici, když odboili posléze na postranní cestu vroubenou záhy ploty srstkovými, za nimiž stely se zahrady ovocné peliv pstné, poseené nedávno poprvé z trávy. Bezzemek upozornil paní Hostašovou, že vešli již v oblast psobení zvnlého pana plukovníka; byli v okrsku estínském a všude, na právo i na levo bujelo, kvetlo a zrálo dílo jeho rukou nebo jeho rady a pomoci. Všude velo cosi, kyplo a hnalo se k slunci: zde slezy v selské zahrádce, tam rozkošatlé vlaské oechy, onde na stráni kytky jasan a klen, jež on zbavil nemoci podrývající je a v nichž on dovedl probuditi tuto touhu útoného vzletu, pipínající k sob z daleka již s rozkošnou naléhavostí oko poutníkovo. Záhy vyplula nad tyto zkadeené brázdy strorudá stecha mové i rostlinné nevysoká
dvrn
3^3
estínského, vkem místy sesedlá, o dvou obdélníkových xížkách rohových, smšných skoro, kdyby nebyly dojemné ve své architektonick-é bczpomoci.
zámeku
Frank vešel první ped celou spoleností, ukahostem cestu do prvního patra, v jehož jednom kídle bydlil nyní v nkolika pokojích, vyklizených pro nho již nájemcem. Uvedl je do pracovny, širého ale nevysokého pokoje, do jehož oken draly se letorosty broskvové, vedené na zdi po devmé koste; stny pokryty
zuje
v^yplnnými knihami; veliký erný spoustou rukopisných not, vybíhal hluboko do pdorysu, vrhaje pitvorný stín na bílou ist vydrhnutou podlahu posypanou drobounkým pískem; u jedné stny stál široký stl, pekypující byly policemi,
klavír, obtížený
mapami; v kout chránilo se úzké spartánsky drsné, o dvou polštáích pehozených prostou pokrývkou. Všecko bylo zde klášternicky klidné i mnišsky písné; v tichu, které velo velím bzukotem a ptaími popv^ky z vní sem zanášenými, byla (sladkost myšlenek dlouho zrajících ve svou nejplány, kresbami,
železné
lože,
zákonnou krásu. Zatím co Frank odešel opatiti svým hostem ovocného oberstvení, Jan Bezzemek \'ykládal jim zpsob života a innost svého pána. prý vstává s dlníky hospodáskými a záhy chodí spát; tas jeho rozdlen jest pesn a urit mezi pole, sad, klavír a stl starý sluha ukázal posukem na nmž vypracovává hlavy na desku u zdi práv nyní odvodovací plány pro celý veliký soubor luk lesních; zábavou jeho ísti v nedli nebo vyšší
asn
—
—
314
dv
ve svátek eledi a sousedm hodinu nebo knih nebo zahráti jim a zazpívati píse.
z
Tiše sedla Šimonka 'blouznivým zrakem opená zalité, vinouc k sob rukou Kamila Pchotkti, a naslouchala výkladu starého sluhy; jakýsi hluboký smír pecházel na ni z i starcových i z výdechu celéhO' zdejšího pokojného ovzduší dlné lásky |a estné opravdové o otevené okno svtlem
eí
tvorby.
pinášeje na míse ovoce erstv sesané, a perušil tím výklady sluhovy; odeslal pak Bezzemka pro ostatní souásti pesnídávky.
Frank
vešel,
Hovoru ujala se hyní a smr dala mu paní Evženie Hostašová, která, jak byla cele prostouplá pedstavami a vzpomínkami na zvnlého plukovníka, vyptávala se jeho synovce obšírn na všecko, co neslo zde 'posud stopy, by sebe slabší a mlhavjší, jeho 'požehnané innosti; a posléze pála si vidti ipokojíky, jež obýval a v nichž pemítal, .
snil,
psal
její
zvnlý
Frank nabídl bytík svého
úmysln
pítel.
se ihned, že ukáže
zvnlého
strýce,
tak nepatrný a skrovný,
opravdy své mnišské
svým hostem
který zvolil
ponvadž
si
bral
jej
do
ideály.
Paní Evženie povstala,
iaíbý
vyšla
s
Frankem
do levého rohu budovy a tam aby vystoupila po úzkých toitých schdkách devných do obdélníkové vže; Šimonka 'poprosila však, aby ji zanechali zde na chvíli o samot, tak cítila se vyerpanou a umdlelou pemírou dojm a cit, které se na ni dnes navalily a ji rozechvly; zdálo se jí, že deset minut zde v naprosté samot promlených
3*5
alespo potud, aby mohla pokraovati v nádo Vidné. Frank zavolal k sobe malého Kamila a odvedl
zotaví
ji
vratné cest
i
jej
šetrné
Sotva
pokoje.
z
se
vylilo
vyšli,
zpod oních víek mladé ženy
temným dusným odplaveným
da ztr^znéných
chvílím minulosti, nyní, navždy do nenavrátima.
jimi
Mdlá jako po hemoci sedéla v sebe než
ped
úsmv
zmuené
její
cítila
to,
kesle mladá zadumána více
sebe; ale slabouký, sotva posteh-
sechvl
se
sám sebou po
bezdný
rty,
hodinám píštím,
jichž
koliv nedovedl ho si
slz
nerv
tiše v
žena, nepohybujíc ani hlavou, hledíc
nutelný
drobných
nékolik :
ch\íli
na
dík lepším svtlejším
píchod
tušilo
již
srdce,
a-
posud chápati nebo pedstaviti
rozum.
Jak dlouho sedla takto bez hnutí, jihnouc \tiítern a poínajíc uzdravovati se prvním slabounkým úsvitem víry a síly, tuchou duchového jara, ped nímž leželo ješt tolik, tolik zimy, snhu, ledu?
Nevdla byvši jakýmsi jímž vybilo se
toho; až náhle povstala, pozdvižena vnitním gestem, v nž slilo se a
její íprvní
nové plaché pitakání
životu.
Puzena jakýmsi temným vnuknutím, s tímto vnitním gestem a jeho teskným kvasem v sob, pistoupila k rozevenému klavíru, na jehož notovém podstaveku ležel list, popsaný rukou Frankovou,
nápv
Ml
i
slova.
nadpis:
Mé Šimonce:
Mladá žena povznesla k zil
vyklouznouti
cích, a
jí
z
oím
VII. papír, který hro-
rukou, rozechvním se tesou-
etla tuto píse:
3i6 Jsi VB dne vzdálena, le slunce zajde-li a erve jeho vpije heben pohoí, tvj svtlý zrak se nad mnou rozžehne a teskn ke pes dálavy hvzdou hovoí.
mn
S života nkdejší te spadly ledy, mé viny odstoupil ode mn hnt, jest lehko
trud a
tíž,
mi, však také ty jsi blažena, mých ni tvých te krve nevidt.
a z ran ni
Je hodina, kdy elysejských stín družina mne a zrak jich na umírá: te ruce rozpínám a toužím, volám, zaklínám svou svtici i svého upíra.
mn
jde kolem
Te
v
náruí
té
jímám
a ty mne:
tak hbitov jímá hrob, hrob mrtvolu;
te plnoc se zoou, kat s svtici, vrah v propastné ticho kácejí se pospolu.
s
obtí
Jedva doetla Šimonka posledního ádku, rozlétly se dvée a jimi vbhl do pokoje Frank Lamberk, bledý, ale i rozjásaný Vnitním žárem odvahy na život a na smrt; mžikem piskoil k mladé žen,
díve než uslpla vysmekl a
'padl
odložiti
list
notový, který
se
jí
na zem.
„Urval jsem pro sebe i tebe asi deset vtein," musím vzkikl vášnivýni vzryvem své htudi; ,,v vtsnat své peklo nebo své nebe. Ale na mluvit? Ty víš, musíš vdt všecko."
n
A
rozepial
náru po
ní.
Klesla mu na hru se zoufalou bezmocí, tžce jako padá stelený pták na zem. A šílená závta štstí pistoupila na vteinu k jeho srdci jako ona, kdy poprvé objal ji liáhlým tvrdým posukem v pase
a strhl ji k sob V horké loské odpoledne letní na pšinné stezce v parku kižnickém; jakoby zakolísalo se na vteinu Vysoké nebe^ snížilo se k ze-
i';
mi a prochvlo
menným
jej
na mžik svým vysokým
pla-
zajásáním.
Avšak ne stud
z klamu a lsti jako tehdy sáhl ihned po té mrazivým smrtným dotykem, nýbrž cit zcela nový, nepoznaný posud, muivý i bla-
po
nm
zárove: lítost s ní, stesk z jejího temného tžkého poklesu na jeho hru, hoe ze zoufalé bczpomoci, s jakou padá stelený pták na zem.
živý
Tato pemocná a pesilná vlna lítostná rozvteinu poprvé nitrem jeho a zakvílela teskliv poprvé o beh jeho hrudi: žalobný sirý tón, jehož nezapomnl již do smrti; a pod ním zachvl se a pod ním na vteinu zakolísal. lila
se tu
,Padla prostoupilo
mn mu
na hru jako mrtvý stelený pták,* srdce a krušilo je v ston, jehož ne-
peznl na dlouho
jeho jásot ani dnes, ani
zítra.
Ale díve než mohl vyzníti tento záchvv citový, mladá žena la vyrvavši se jeho objetí, prchala ke dveím a z nich po schodech na zahradu, kde klesla na první laviku, nedaleko dveí; za minutu nalezla ji tam rvanou trýznivým, plenivým pláem paní Evženie, vstoupivší za nepatrnou chvilku po Lamberkovi do pokoje. vzepiala se
,,Dom, prosím
vás,
milostivá
paní,
dom,"
sténala Simonka, zmítajíc sebou pod jejími dobro-
djnými
tišivýini
dlanmi;
,,jsem
mocna, více než jsem hádala a Nezbylo než vyhovti
Dámy kon-
velmi tžce neposud."
vdla
jí.
vsedly do koáru,
koí
práskl
biem,
zabrali.
Tu
chvilku oderval od
zem
zoufalý tupý pohled, jímž zaryl se
Frank Lamberk ped sebe, aby
3i8
rukama mezi loukot
vrhl se
cích
již
vteinu, kdy byly by
Posledn,í
rozjíždjí-
již
ale
;
rozdrceny,
již
náhodou míjel tento i tento silák ped bleskem mladý jímž vrhl po
Filip Kotyšaji', který
strhl je
dj
kol
se.
uskoil pak
ihnied
nm
zaryté zloby a nenávisti,
muž, a spasil se útkem.
Doma
upadla Šimonka Malovcová v nervovou
horeku a
prostonala polovinu léta; když se byla
ponkud
na Semmering do sanatoria. Vrátila se na ^podzim do Vídn zdánliv zdravjší, v sebe uzavená., plachá, zpokornlá ped chotm, tajivá ped paní Evženií. Její vteinová zpronevra na manželi podryla úpln pevný pozotavila, odvezl
ji
tnanžel
stoj, který zaujímala k nmu druhdy; jak byla neschopna každé petváky, od základu upímná 'a bezelstná, jak nitro její obráželo se vždycky cele v jejím držení vnjšikovém', nedovedla nyjií pro-
jevovati
A
muž
hadoval se
bolestnou rozkolísanost,
než
nic
churavé
svár,
její, jí,
muivý
rozpoltní. jaikoby znal skutenost
nastavoval ^hyní
asto na
nebo do-
ní své ledovl
zkoumavé zocelené oi, v tiichž zažehovala se chvílemi chladn mstná_, tnlelivá ironie, a snímal je s
ní teprve tehdy,
ním zraky
Mukou nie, která,
když byla nucena, sklopit
ped
své.
bývala
zdálo se
jí jí,
nyní
i
mlky
pítomnost paní Evževyítala
jí
její nesdíl-
dvrností, jež byly jí nemyslitelné, nepedstavitelné Simonka byla z tch bytostí mravn dobe urostlých a jadrných, které mohly nost a dožadovala
se
:
319
hovoiti s kýmkoli druhým jen z celosti a rozhodnosti svého nitra, jako jen z nho mohly jednati. A jakákoli, sebe vzdálenjší narážka její pítelkyn na pou bezdružickou vhánla jí nejen ve tvá nach, ale svírala jí srdce železnou obruí, zpod níž nebylo možno ani vydechnouti, neku-li promluviti. Vdla, že musí dobojovati si svj vnitní boj sama, samojediná bez íkoli pomoci ani andl, s nebe kdyby sestoupil, nemohl jí v pispti. A paní Evženie, jakoby tušila bolestné dje v nitru své z ervmladé družky, nedotýkala se nikdy nové cesty podkrkonošské; práv jako zamlela jí naléhavé a asté dotazy Frankovy, jimiž domáhal se od ní zpráv o zdraví a život své milenky. V polo\áci záí oznámil editel Malovec strun
— nm
píbh
své žen, že
vin
pesthují
se
do Jesenice, vesnice v
polabské, kde p^odailo se m.u prý,
státi se
ro-
zatím
zástupcem kollegy tžce onemocnlého. Tiše,
beze
Louíc
se
slova s
paní
pijala
Šimonka svj
Evženií,
klesla
jí
na
ortel.
hru
a roz vzlykala se bezúlevným "muivým pláem. Zdvojené utrpení její bylo v tom, že nemohla sdliti se s ní ani v tuto chvíli o nic slovem, že všecko, co mohla dáti jí v tuto hodinu dvanáctou, kdy vršil se jejich spolený den, bylo jen mlení a slzy, stín a popel jejího zoufalého neplodného nitra. Život
bo
ji
on byl
smla
volal, ano, volal ústy
život
a
Frankovými;
život byla láska a její
ne-
vnost.
ona a následovati výzvy jeho to, zasazená ve svých koenech, podrytého zdraví, zniených nerv? Chce býti závažím kídel jeho, trudem a nnutem v jeho radost životní, pekážkou a snad i zmarem jeho tvrAle
slyšeti jej
ona, nemocná,
cítila
320
ích výboj, ledovým dechem zmražujícím jeho
roz-
kvetlý máj?
A smla kdyby byla
by i
slyšeti
zcela
jej
a
jíti
za hlasem jeho,
sebe mocná a sebou jako volný zralý lovk
zdravá,
Ona, která slíbila svéprávný cosi jinému lovku, by vášní zmítanému a zaslepenému, mužn a nezáludn jako pítel píjistá?
teh? Tišila se na pesídlení, na svj píští pobyt na venkov, na samotu, na ticho dlouhých ^širých rovin a plání; doufala
od nich mnoho pro
vení a sjednocení svého nitra.
Tam
ztratíš se
ozdra-
svému
hoi, trudu a nepokoji a jejich marnému muivému ruchu nejsnáze tím, že dáš obejmouti se a prostoupiti se jejich velikým mlením a utoneš v n(m jako zrnko písené 'v poušti. A radovala se i z širokoplecí eky, která prostupovala kraj jejího píštího domova, i z jejího [mocného pokojného dechu; ležíc bez hnutí v loce, unášené jejím tokem, s oima vnoenýma v bezezvuké bezbarvé nebe, vplyne snadno i duší v její proud a smr la její prosté hluboké bytí živelné Ano,, nalezne se tam: vždycky posud nalezla se v samot. Až zmlknou tam všecky hlasy, které naléhají zde na ni a peznívají její vniternou melodii, odkiryje své nejvnitrnjší já ta jeho poslední nutnost tak prost, jako orá odkrývá radlicí zemi, klenebný Izáklad všeho; a za ní, jen za ní
pjde
.
.
Ale nepobyla na venkov ani trnácte dní a nevybavila se posud z únavy la jiných následk, pesídlení, jež pináší prostá hmotná skutenost když rozstonal se editel Malovec; s poátku ne-
321
nemoc vážná, ale za nedlouho vykuklila tžká choroba nervov míšní.
zdála se z ní
se
Nyní nebylo Šimonce jiné starosti než býti pomocí a úlevou nemocnému. Pišla chvíle, kdy možno splatiti dluh píteli a druhovi, pravila si a napsala i do Vídn paní Evženii; jak bylo by možno, mysliti nyní tváí v tvá zmaru na nco jiného než na bytost ohroženou jím? A do úmoru, do úpadu konala mladá žena všecky povinnosti ošetovatelské nemocnému, který nebyl vlídný ani laskavý, jejž
nemoc inila asto
vrto-
šivým, rozmrzelým a dráždi vým a pozdji i tyranským a zlým nebo jak pokraovala, odkrývala i ona ;
poslední základní
jeho bytosti: výbojnost, tvrdou neústupnost. Dožadoval se jejích služeb a obtí jako neho, ím jest mu povinna a co pijímati i vymáhati jest jeho právem. Paní Evženie, která doslechla se o sebevražedné horlivosti Šimonin, navštívila ji, aby ji odvrátila od samaritánství, takto pojímaného a provádného; ale nedosáhla svého cíle. nyní tento hlas ^ jako nejmocnjší, ,, Slyším o veliké rozhodné píkaznosti," odpovdla jí s plapánovitost,
vrstvy
urputnost,
chým úsmvem,
jenž snesl se jí bezdky na prohublou pobledlou tvá, jakoby chtl zmírniti odmítnutí pronášené rty; „a pjdu tedy za ním; nebrate již, prosím. Každý silný a uritý hlas jest dobrý; hovoí z nho vždycky nkterý bh, jenž touží vyžíti se v lovku; zlé jsou jen hlasy zmatené a zamžené." A zstala již nepístupna všem výstrahám, neoblomena všemi výklady a námitkami.
mn
F.
X. Salda: Vybrané
spisy. V.
21
322
Tak
uplynula zinia a jaro a plynulo léto pív ervenci odejela s churavcem, jehož stav horšil se valem, do nmeckých lázní krkonošských, rozstíknutých ve \->^sokém úzkém údolí mezi chladn^ini jehlinatými lesy podél serpentin silniných. štího roku;
Odtamtud obdržel Frank Lamberk kteréhosi srpnového dne tento dopis, psaný zejm na loži písmem splývav^'Tn. a špatn iteln>Tn, píznaným
tžkým chorobám Stálo v
nervovýin.
nm:
Tento list píši Vám já, editel Karel Malovec, abych jím povdl, že podezívám Vás i ženu svou z nového sblížení a že pedvídám, jak snadno naleznete se po mé smrti; nebo ona není vzdálena, nastane do nkolika nedl. Já, který miloval jsem v život vždycky co nejvíce jasná a vidl rád všecko v písném stízlivém osvtlení denním, který vážil jsem si vdy pro její schopnost pedvídati a pedpovídati budoucnost, jsem rád i tomuto poznání, radji alespo než byl bych klamivé nadji nevdo,,
mosti. Píši-li Vám o Vašem vztahu k mé žen a jejím k Vám, nepíši toho proto, abych Vám žehnal, nýbrž abych Vám klnul a zloeil. Nejásejte pedasn nad svým vítzstvím; po-
jsem se se svdomitostí a dkladností, která vyznaovala všecky podniky naše, mé i muž mé generace, aby vám bylo otráveno. staral
Vzte tedy, že dostáváte ji z mých rukou, po a jako trosku, zpustošeného zdraví a podrytého života; bude obtíží sob i vám a mou pa-
mn
323
niátku budete oživo\ati
zpsobem, který
mn
bude
dostiuinéním a poctou: kletbami. jsem tak
Splnil
sám sob
i
slib,
který
slíbil
nepítomnému zahnanému
jsem slavn vašemu,
otci
když jsem poprvé spatil kteréhosi letního jitra Šimonku na zamiených lukách mezi Kižníky a Dobšínem, vracející se patrn od dostaveníka s Vámi. opilou vašimi polibky a níímsinou svou vášní; tehdy písahal jsem si, že zniím Vás i ji, nebude-li mne milovati, a že pomstím na vás obou i sebe i vašeho poplvaného otce i celou naši velikou slavTiou generaci, jíž jste Vy a Vám podobní nedocenili a kterou jste frivoln pohrdli." Mladému muži zatmlo se ped zrakem, jak doítal tento dopis.
Venku bsnilo letní slunce, unášejíc všecko na svých nesmírných peejích svtlem zpnných; celý kraj, všecko, co mohl obezíti, potácelo se na tanen jako ohlodaná žlutá kra ledová na divoké jarní povodni íní. Jen v nitro jeho vbodl se erlítost z utrpení milennou špiatou tlamou žal ina a jak hlodal na nm, ernalo od nho všecko jako od morové rány: trávy, stromy, pKjle,
nm
—
—
strán,
obloha,
hvzdy.
Ale náhle z jiného jakéhosi slunce, mocnjšího vyššího než jest toto slunce pozemské, jehož ono jest jen matným odrazem a podobenstvím, spadl mu i
sám sted bytosti jeho zpvný proud ohn, aby prochvl ji celou jedinou jásotnou vibrací svtelnou.
v
Jako bujný nezadržitelný kvas prostoupla jeho srdce a rozstupovala se mu žilami nadje, jíž nebylo ni hranic ni jména.
324
,
Chybn
jsi
míil,'
smálo se v
nm
toto
nové
chybn jsi míil, Malove Kdo ekl
luištníku tmy a zloby, Karle ti, že toužím p.o zdravé žen? Miliony jsou zdravých žen a není nic po nich jako jim ne po mn. Ale jediná jest Simonka, a tu miluji, jaká jest a budiž jakákoli. A té nevyrve nikdo; ,ani smrt ne; i s ní budu bojovati o ni jako bojoval jsem s tebou. Ani ona nezdolá mne, jako jsi !mine nezdolal ty.' svtlo,
,
!
mn
mn
A boulivá útoná melodie všemu na vzdory a pece
radostná,
allegro
zdvihlo se v nitru
jeho a kyplo, stoupalo, velo, trhalo všecky
behy
meze; vylévalo se po všem vnjším svt, po celé pírod, a rvalo všecko ve svj rozezvuený rozjásaný vír; jeho nápv podávaly stvoly travné vtvím stromovým, koruny stromové oblakm, oblaka slunci; popínalo celý vesmír svou zvuící sítí, lákajíc odevšad odpov, podporu, posilu, ozvnu; a jako pramen posama dráha mléná ústila v i
n
toný v jarní pekyplou eku. Kdo nebásní hudbou, mže
slovy jen
ztžka
a nedokonale vystihnouti tento radostný hymnus vítzný. Hle, takto asi zpívalo v boulivých zvlnných rytmech pohnuté nitro Frankovo svou píse vítznou, osvobodivou sob i jiným: Hloubej' i výše bytuje silné mé srdce: z vtši hlubiny, z vtších též výši vrou jeho plameny, tryská i záe i jas: za tepnou etheru, za svtla íši; jinde, výše než vili a než kam mili a než kam vetkli šíp kalený zloba a zášti, vražední bsi, podlosti as.
325 Výš, nežli slunce kde hoi, hloub než v nejhlubiitn moi, dál nežli kde vesmíru osa a sted, bytí i nebytí na pomoí, myšlenky nežli kam dostihnout s veeji spíše vyvrátit dovedeš svt, spíš svtlu ulomit kídla. Spiš potok a ek tok obrátit zpt, než jeho dostihnout bydla.
mže
Všecko
snov
jsou,
let;
pohádka, klam;
všecko pímry, zrcadla, obrazy, masky: tajemství skutena, stan Boha sám v srdci je lásky.
A tato radostná melodie neopustila již Franka po celý život; ona provázela jej zejména, když za ti týdny po té, zvdv o smrti Malovcov, jel do lázní krkonošských nabídnout Šimonce služeb své osoby. Nalezl
ji
ovšem na smrt vyerpanou a pod-
rytou, lidskou troskou, jak byl napsal v list urputný mstitel, nyní
mrtvý.
Stonala dlouho. SnaíJ msíce, snad léta; nevím. Tolik však vím, že nebylo jiné radosti Franko\i. než sloužiti jí, jako Šimonce, sloužiti jemu. A tak andlé pisluhovali zase neustále jin\ a každá hodina života jejich byla svatá a nevy-
zpytná svou krásou a silou milostnou.
CHVB.\ TISKOVÁ: V
dile
I.
na stránce
70,
u. ádek zdola ti: tee v B
dur.
NKOLIK POZNÁMEK AUTOROVÝCH.
Kdyby
nevycházela tato románová
chách a práv nyni, nebylo by teba k
ní
v enijakého teoretického
báse náhodou
epilogu.
Jest
nji než
bezesporn pravda, já,
že mluví zvláštní
že
umlecké
pímo
již
ze sebe a za
eí obrazivou,
nikdo
a nehájil vrouc-
necítil
umleckým dílem jen proto, sebe k tenái svou jedinenou
dílo jest
jíž
nemže
nahraditi nijaký jazyk jiný,
zejména ne odvozený jazyk logicistický a rozumový; a že úvody, glossy a doslovy autorovy nemohou zmniti nebo zjinaiti nikterak a v niem této ei. Ale mým úkolem není zde vinterpretovati do knihy nco, co v ní není, nýbrž naopak: protestovati proti tomu, aby nebylo v ni vkládáno, eho v ní není, zejména nesprávným a libovolným zevšeobecováním; aby kritik nestavl se jako hutné zkalené medium mezi básníka a tenáe, nebof vím ze svých zkušeností autorských, že nepíše nejastji svých zážitk z etby, což jest jeho právem i povinností, nýbrž co mu práv napadalo z pochytaných pedsudk, zaujatostí a jiného apriorismu, když nedbale a povrchn pei
metal dílo zrakem.
Odtud tchto nkolik zásadných poznámek, které chtjí mé básni, co náleží každému dílu umleckému neporušitelným právem: aby mohla mluviti pímo ze sebe a za sebe svým jazykem básnickým a aby jí bylo takto na-
jen zjednati
sloucháno. I.
psána
Má románová báse ped nynjší válkou;
byla pojata a snad z tetiny najest
možno, ano pravdépodobno,
že
dje válené stupovaly nkde naléhavost
ale
hloubji nezasáhly v
její
jejího výrazu,
organisaci: její poselství básnické
330
bylo ustáleno v mé bytosti již ped válkou a jest tuším tak závažné, že obstojí i po ní. Týká se toho, co iní život hodným, aby byl prožit: otázky po pravé tvorb životné.
lovkv
II.
Má básnická
skladba
mže se nkomu zdáti ideovou —
—
bývá jednm pedností, jiným vadou než jest ideovým život. V život opravdového
což
—
ale není celého
ji
více,
lovka —
jest i myšlenka vášní, a jen ty vztyiti bylo mou ctižádostí která žene krev v prudší obh a barví nebo odbarvuje líce
jako kterákoli váše jiná. Myšlenky, pokud jest jich v mém již teba, dále díle, žijí zde jako v život, a proto není jich ospravedlovati; nejsou nalepeny z vnjška na mé postavy, nejsou dekorací mé básn, jsou kvasem mých figur, urují jejich jednání, vyešují vedle jiných initel povahových
mn
jejich osud. III.
Protestuji zde
výslovn
proti tomu,
aby na ei,
mých
postav románových bylo hledno jako na mé ei, mé názorj^ mé programy a na tyto figury jako na hlásné trouby mých ideí nebo pesvdení. Nic nebylo by nesprávnjšího, nic pošetilejšího. Kdyby chtl básník nco hlásati nebo propagovati, psal by lánky a stati do novin nebo enil by na meetincích. Básník jest básníkem jen potud, pokud tvoi; a tvoiti chtl a tvoil doufá i autor této skladby básnické. Jeho dílem nejsou jednotlivé nebo úvahy nkterých osob, nýbrž nerozhtný, nedílný celek karakter, dj, osud, celá básnicky životná tkáú, jak leží ped tenáem od prvního písmene do iivahy, soudy, reflexe
ei
poslední
teky
Jeho cílem bylo stvoiti nový organism básnický k podob organismu životného, jak jej sám prožil jako nesmírnou jednotnou událost vesmírnou, ne ovšem nápodobou nebo otiskem, nýbrž obdobou a symbolem; jeho cílem byla rovnomocnina životné bytostnosti, ne program spoleenský; vyšší a soustednjší útvar životného dramatismu, ne bosý recept nebo holá invektiva.
Varuje proto výslovn jednotlivých složek a kritika,
podniká
a per nefas.
je
prvk
ped ukvapeným tohoto
díla;
sevšeobecúovánim
podnikne-li je
pes
to
na svj vrub a na svou zodpovdnost
3J'
v
píkladech a podrobnostech: autor nehlásá tedy tžcbného; ukazuje jen básnicky, jak v uritém jedineném pípade, v pípad otce Lamberkova, rozpout
škodlivosti nebo zavržitclnosti technického podnikáni
nho,
ale jediné pro
nho
jest historism nesnází,
nebezpeím,
ohrožením.
Tento protest zdrazuje zvlášt básník: mezi moderními
eskými
historiky jest tolik silných
duch kulturn tvrích,
jimž dluhuje autor svou úctu, že má povinností, vylouiti zde pímo zevšeobecování i nejobezetnjší. Postav Ješutové ovšem vyhnouti jsem se nemohl; i prostý tená vidí, že román jest historický: djstvuje se ped desíti roky, v dob,
mj
do níž spadá vrchol mužného mládí nejlepších pedstavitel básníkovy generace, ne t. vz. literární generace z let devadesátých, nýbrž generace v nejširším kulturn lidském smyslu, k níž nenáleží mnohý literát z let devadesátých a náleží mnohý nejeden dnes již mrtvý který vnesl pathos a naptí muž tohoto útvaru v nejeden druh životní tvorby velmi vzdálený ])ísemnictví. Pro tuto generaci pomr k historii, úskalí historismu, nesnáze tradice byly zvlášt bolestné a závažné a musily dojiti proto v mé románové skladb symbolicky básnického výrazu v postav Ješutov a ásten i ve figue Petra Bezzemka. Nebo: nikdo nebud tak naivní a nedomnívej se, že autor tomu, co vykládá Alexandr Pirkan v III. kapitole druhého dílu Komelii o svém náhlém útku z kanceláe; touto lží
—
—
ví
karaktcrisuje jen
sám
sebe jako poseura, který stylisuje se
332
romaneskn ped
dívkou, aby na ni zapsobil; lež ta jest nho a proto umlecky oprávnná, ano
karakteristická pro
nutná. V. Slovem a jednou pro vždy: autor není v tch lých složkách a prvcích své básnické skladby, které
domnsi
z ni
zpovšechnním analysující rozum, když ji byl imirtvil a umlel díve jako organism; jest v celku, v živém jeho dechu i duchu, jenž jest i více i nco podstatn jiného než souet ástek a ástic. Já sám nejsem tedy ani pottze v loutkách", ani pouze v ,, dlnících", nýbrž zárove v obojích: v souhe obojích; nemoralisuji „loutek", jako nedávám píkladem a vzorem „dlník"; a umírají-li loutky snad pedasn, jest to patrn proto, odvodí logickým
,,
že jest jím to radostí jako
jiným
žíti
.
.
Tvrí
úkol básnický jest zcela jasný a prostý: vyvolati ze tmy nebytí jedinené bytosti lidské a vytvoiti jim jedinený, symbolicky zákonný osud; dáti výraz a jazyk vyšším
možnostem živototvorným; promniti je ve skutenost skutenjší než skutenost tla a krve veliké vtšiny živoich lidských, kteí zahynou zítra a vyjdou z tvé pamti bez návratu a beze sledu.
A
úkolem kritiky není než vj^šetiti, pokud se to stalo; nad to jest, jest jen zakuklený klep nebo maskovaná pomluva oplzlého šaška a šprýmae by v boileauovské paruce, a já pedem ji zde odmítám a varuji od ní tenáe. VI. Má skladba románová bude se snad zdáti ,podivnou' nebo ,pepiatou' nebo ,verbalistní' i ,estétskou' bodrým a rozšafným filištínm nejrznjší observance, od nichž erná se tato zem: v pravd jest jen nutný a zákonn písný a istý výraz významného a závažného dje tvrího, na nmž visí perod a znovuzrod moderního lovka. Opakuji zde tedy, co ekl jsem již jinde: že tvoím životné hodnoty a klady z varu doby a její tísn, že jdu za životnou silou a nemám nic spoleného sestétstvím, které jest diletantism netvoivých, hra neschopných, pokoušení se slaboch, koketoa
dosti; co
vání
s jepicí
módou
chvíle a náladou literární ulice, nešlech-
tno.st srdce a nedovzdlanost ducha.
Mn jest diletantem a estétem essay
ista,
který roziluje so
íj5
u kamen pi ranní káv žurnály a blouzní pak nezodpovdná a nezávazn o strašlivé podvratné kráse tchto jest píživník syrového kina svtového, ne umlec-tvrce.
dj —
Mn jest
estétem a diletantem veršovcc, který parafrasujo své historicky anekdotové pedlohy a domnívá se, že buduje tam, kde v pravd jen reakcion;lsky látá a pí-
netvoiv
stipkaí jako kterjdcoli jiný romantický epigon. jest estétem kritik, jenž mate si hrubost se silou, sprostotu s entusiasmem, jankovitost s karakteiností a traiuuje se s ochotnickým fanatismem v klassickém gcnru nadávkovém
Mn
vzor Barbeye Aurcvilly nebo Leona Bloy, neustále ped sebou, sbíraje pi tom v prázd-
podle slavných
má rozeveny
jež
ných chvílích po milovnicku i jazykové zkamenliny a promrskávaje svých nkolik uštvaných mluvnických koník s nevystydlou vášní stedoškolského eštináe na odpoinku, i zde jako všude jinde lov mínky a propouštje štiky a sumce. VII. Mj styl jest tak málo verbalistní, jako jest verbalistní matematika nebo fysika: jest celý, nezmrzacný výraz vnitní vntnosti; nic víc, nic mí; o slovo mén a nevyslovil chtl a ml; každé má svj úel a plní svou funkci, která jest jasná vzdlanému tenái dobré vúlr tenái, který vi, že i román jest báse jako všecka velká tvorba slovesná a že báse musí dáti všemu jazyk, nadáti všecko melodií, promniti v a zpv všecko, co vlní a zachvívá tvým nitrem a tísní je. Báse nepíše se dravý^m hadrovitým jazykem, jakým zametá se po žurnálové podlaze prach a smetí A'šedního dne; a má-li má vta architektonický volumen a lenitý
mé by
toho, co
—
e
sklad a
nkde
i
volní
tvrdost a hranolovost, jest to proto,
že chce budovati a buduje a
tyí stavby v duších lidských
a nechce provozovati ani reportáže ani náladkarení.
mu
vdn
u dvou velikých duch, jichž drahou povinností: u Máchy a Palackého. Oba pokládám za nejvtší umlce slovesné, které jsme posud mli; nejsou z jednoho rodu, ale pece jsou si v koeni své tvorby mnohem bližší, než zdá se povrchnímu
Uil jsem se vzpomenouti zde
pohledu
i
Vílí. býti
tenu
jest
mn
soudu.
„Sázím v r.
loterii, jejíž
veliká výhra jest
v tomto:
tvorb
básnické.
1935", napsal Stendhal o své
334
týž Stendhal, jenž dokoniv „Kartouzu Parmskou" vytiskl
tm
nkolika málo šastným, ni: To the happy few totiž: kdož budou isti tuto knihu. Jakkoli nepatrný, mám snad právo, dovolati se tchto slov, vylouiv 7 nich díve ovšem všecku melancholickou koketnost, v niž drapirovati se mají právo jen mrtví, nejmén padesát let setlelí. alespo podle eského íilisteria. Chci tedy íci jen se skromností, jež má vždy šlechtiti toho veejného ,prúgelknabe', jímž jest v echách básník, že moji P. T. vrstevníci uinili všechno možné, abych nebyl ten nejen roku 1935, ale ani r. 1916; a pokud toho neuinili, zajisté dohoní nyní tu nepatrnou trochu, která posud zbývá. Nebylo prostedku sebe kalnjšího, od soustavného umlování mých knih tená ,, Osvty" nebo ,, Lumíra" na p. nedovdl se dosud ani z ádkové notick}'', že vychází cosi jako mé Spisy až do apašských fortel Arnošta Procházky Sc Cie, jimiž byli by se nepokoušeli mí nepátelé znemožniti pímého nepodjatého psobení mého díla v tenáe; a nebylo klacku, který nebyl by vržen pod nohy, aby pešla
pod
—
—
mn
mn
za ímkoli, neku-li za umním. Vím, že naleznou se superiorn ironití duchové kritití
chu,
jíti
marky Anatol France (Made z nich jen jejich
výten
kteí vyhlásí to Ale jsem kliden: promluví
in Bohemia!),
za sentimentalitu a bolestinství. trávící
nmž
nejen že
píšící referát
neví ani,
svdomí, pi
pravice neví, co iní levice, ale pravice
trnácti dny, píšíc dopis. O jednom z nich ne bez radosti, že osvobodil se z mého ach! tak nebezpeného vlivu, patrn jakmile vstoupil do ozdravujícího ovzduší ,, Lumírova", k emuž dostane se, doufám, gratulací nejen jemu, ale i mn. Aby tedy klidni byli všichni dobrodinci: nenapsal jsem tchto ádek jako nií obžaloby, nijaké rekriminace, nýbrž jako úvod k díkuinní: nebo dovedli-li nepátelé otráviti a rozrušiti mnoho chvil mého života, nedovedli pece ochromiti mé tvorby a podrýti mé víry básnické. co napsala
ped
doítám
práv
se
mn
F. X. Š.
SPISY
RŽENY SVOBODOVÉ IIIIIIIIIIIIIIIMIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIIlillllllllllllllllllll
MIIIIMIIIMIIIMIIIIIMIIIIIIIIIIIIMIIIMIIIIIMIIIIIIIIIIII
Dosud Svazek
I.
II.
IV.
Díl
váz.
K 6—.
II.
vyd. Stran 394, brož.
PETÍŽENÝ KLAS A POVÍDKY. vyd. Stran 287, brož.
K
3-30, váz.
PO HOSTIN S/ATEBNÍ. manželství. Díl I.
V VI.
I.
K 4-50, váz. K 6-50. erní myslivci. Horské romány. 2. vyd. Stran 375, brož. K 4-30, váz. K 6-30. 2.
V.
Díl
K A—,
vyd. Stran 343, brož.
MILENKY. Román. 3.
III.
vyšly:
MILENKY. Román. 3.
Str. 415, brož.
K
K
5-50.
Povídky o 5-, váz.
K 7-.
dalších svazcích vyjde:
JÍVA. Díví román.
NA PÍSITÉ PD. Román. IRÉMSKÁ ZAHRADA. Román. D.l IX. IRÉMSKÁ ZAHRADA. Román. Díl U. X. IRÉMSKÁ ZAHRADA. Román. Díl XI. IRÉMSKÁ ZAHRADA. Román. Díl IV.
VII. VIII.
I.
III.
XII. XIII.
I
ITALSKÉ LISTY. ZAMOTANÁ VLÁKNA. Román.
XIV. RAJ. Román. a
Nakladatelství
eské grafické
t.
d.
akc. spolenosti „Unie" v Praze.
RAISOVY SPISY ÚPLNÉ V l.Kalíbv zloin. Stran 230,
8».
Brožované
vázané 2.
18 SVAZCÍCH:
Podhorský obraz.
K 2-30, K
O
Pantáta Bezoušek.
10.
K
3'20, skv. váz.
4'20
vár
.
.
K
Panikou.
K
K
vázané
Rodie a dU. K
5.
2'20,
Mezi Udmi. vané
K
Stran 20í,
skvostn vázané
2-30,
.
.
8'. .
4 20 Brož.
K
4"10
8*.
Brožo-
skvostn? vázané
K 420
Stran 214,
3-90
Stran 246, .
Brožované
K
Za Bvotem. Dva 152, 8».
oKrazy
K
BrožovE.né
K
14.
Výmlaká^l. PjviJky
a
Brož.
1-70,
hoí. Stran 188, 8\ Brožované
K 1-40,
skvostn vázané
K
Na lepsim. 528,
skvostn
K
K 3' —
K
560, skvostn
K
,
Horské koeny.
15
K
3'60
Stran 255, 8*. skvostn vázané K 4'90
16.
života.
Lopota. Podhors! 8».
Brož.
K
3-60,
Zapadli
2 30,
Str. 184,8*. Brož.
skvostn vázané
.
.
.
K
4-20
K
7'30
é obrazy. Str. 32J, skv. váz.
vlastenci.
obraz. Stran 462,
7"50
Etshse. Podhorský obr .;z. Stran 422 8°. Brožované K 5'40, skvostn váza-
.
K
5 50
17.
Z domova. Básn.
K 9.
4'30
Podhorský ouraz. Stran
8V Brožované
né 8.
610
kes jy z Pod-
z hor. Str.
vázané 7. Sirotek, Kus
8*.
4'90
skvostn váza-
vázané 6.
K
obraz. Stran 375,
4'20,
né 13.
4.
Západ. Pohorský 8*.
skvostn
2-30,
sk/.
K
5'10
Podhorský obraz. Stran
Prožované
226, 8*.
K 1—,
váz.
,
12. 3.
Brož.
8*.
ll.Plpáai. Dva obrazy. B ož. K 3' — skvostn
jeho rado-
.
Povídky a kresby z pod-
hoí. Stran 176,
stech a strastech. Stran 316, 8*. Bro-
žované
PotmchaC.
skv.
8*.
1'60,
Str. 123, 8*. Brož.
skvostn vázané
.
.
,
K
3'50
Podhorský
Brožované
skvostn vázané
Všech 18 svazk brožov. vými zlacenými nápisy a
K K
5"
—
18.
6'90
Ká5a
Brož.
K
a jiné obrázky. Stran 212, 8» 3"
—
,
skvostn vázané
K
4'90
K
55'10, váz. v celop'átné vazb s Alšos angl. oízkou zlacenou pouze na hoejší 89 30. stran
K
Desky na
Raisovj'' spisy, celoplátné, velmi vkusné, olivové barvy za 1 K, poštou K 110.
Lze koupiti také jednotliv v úprav, zvláštní s Alšovým obrázkem na deskách též na mírné msíní splátky v každém knihkupectví.
NAKLADATELSTVÍ AKC. SPOLENOSTI „UNIE" V PRAZE, NA KRÁL. VYŠEHRAD.
ESKÉ GRAFICKÉ
tf^ki
H¥
nn
Kl*
