loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 206
164 SKŘET J. Váchal. Praha, 1910. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 207
TVÒRCI LOUTEK – UMùLCI
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 208
165 FAUST J. Váchal. Praha, 1910. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 209
3 1 Promûny ãeského loutkáfiství v první pol. 20. století Od pfielomu 19. a 20. století se v ãeské spoleãnosti zaãínají objevovat váÏné snahy o legitimizaci loutky a potaÏmo celého loutkového divadla jako plnoprávného druhu umûní. VÏdyÈ ke konci 19. století Ïivofiilo na periferii pozornosti kulturní vefiejnosti. Iniciátory zájmu o loutky, kter˘ narÛstá aÏ do druhé svûtové války, byli na pfielomu 19. a 20. století pfiedev‰ím vzdûlaní v˘tvarníci. Po Mikolá‰i Al‰ovi a jeho vizi obrozenecky i lidsky laskavû idealizovaného svûta loutek pfiichází vzápûtí nûkolik generací v˘tvarníkÛ, ktefií sice zpoãátku provozují svou zálibu na zcela neprofesionální bázi, ale zato s plnou umûleckou zodpovûdností. V dûjinách ãeské loutkáfiské historiografie a publicistiky jde nejprve o období oznaãované jako loutkáfiská renesance, trvající od konce 19. století zhruba do konce první svûtové války, a následnou tzv. amatérskou etapu.99 Zatímco období první je charakterizováno ryze intelektuálními a je‰tû i silnû národnostnû motivovan˘mi zájmy nemnoha v˘tvarníkÛ a literátÛ, seskupiv‰ích se kolem historika a nad‰eného popularizátora loutek dr. Jindfiicha Veselého, druhé, pováleãné období je dobou vzniku mnoha amatérsk˘ch scén, z nichÏ nûkolik v˘jimeãn˘ch jak sv˘m pravideln˘m provozem, tak i jevi‰tními a umûleck˘mi v˘boji tvarovalo ãeské loutkáfiství aÏ do roku 1948, kdy bylo legislativnû zrovnoprávnûno s ostatním divadelnictvím. Velmi závaÏnou úlohu, jak v celospoleãenském kontextu, tak i uvnitfi loutkáfiské obce, v té dobû sehrálo i nûkolik v˘stav, které uspofiádal „spiritus agens“ renesance ãeského loutkáfiství a ‰éfredaktor Loutkáfie dr. Jindfiich Vesel˘. Byly jimi I. loutkáfiská v˘stava v Národopisném muzeu v Kinského sadech roku 1911, II. loutkáfiská v˘stava v Topiãovû salonu na pfielomu let 1921–1922 a koneãnû v˘stava k I. sjezdu loutkáfisk˘ch pracovníkÛ v Grébovce v roce 1924. Právû 209
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 210
díky fenomenálnímu úspûchu první z tûchto v˘stav vznikl v roce 1911 z iniciativy Veselého âesk˘ svaz pfiátel loutkového divadla, kter˘ zaãal od roku 1912 vydávat první loutkáfiskou revui na svûtû Český loutkář. Dodnes si tato revue uchovává ojedinûlou kontinuitu vydávání a je v˘raznou tribunou loutkáfiského názorového tfiíbení a zrání. Roku 1923 ji doplnilo, také z iniciativy Veselého, Loutkářské soustředění jakoÏto zájmové ústfiedí ãeskoslovenského loutkového divadelnictví. Vyvrcholením této spoleãenské aktivity pak bylo zaloÏení mezinárodní loutkáfiské organizace UNIMA v roce 1929.100 UÏ v prvním desetiletí minulého století spojila fiada v˘znamn˘ch ãesk˘ch v˘tvarníkÛ své osudy s loutkami. K loutce byli pfiilákáni stylizovanou podstatou loutkového divadla, která umoÏÀuje komplexní v˘tvarné uchopení jevi‰tního prostoru vãetnû postav. „Malífii a scéniãtí v˘tvarníci malovali kulisy (ale také navrhovali loutky, hráli, recitovali, reÏírovali), sochafii navrhovali a modelovali loutky a nezdráhali se pustit do dal‰ích aktivit. Nûktefií zÛstávali okouzleni ‚tradiãním‘ pojetím (scénografové Karel ·tapfer, Josef Wenig, malífii a grafici Adolf Ka‰par, Artu‰ Scheiner ad.), jiní se rozhlíÏeli po modernûj‰ích formách a moÏnostech (urbanista Vladimír Zákrejs, malífi Vít Skála). Aktivní byli zejména humoristiãtí kreslífii (Zdenûk Kratochvíl, Hugo Boettinger, pozdûji Ondfiej Sekora), krajináfii (Ota Bubeníãek, Jaroslav Panu‰ka, pozdûji Vlastimil Rada) a pochopitelnû sochafii (Josef ·ejnost a pfiedev‰ím Ladislav ·aloun). Ale k nûjakému zásadnímu, revoluãnímu vyhranûní mezi nimi pfied I. svûtovou válkou nedo‰lo.“101 Nicménû tento umûleck˘ kvas zrodil nové loutkové divadlo, ve kterém se realismus proplétal v pfiekvapujícím celku s psychologismem, symbolismem, impresionismem a nakonec i expresionismem. ProtoÏe na poãátku minulého století a ve 20. letech do‰lo k nezvyklému posílení pozic v˘tvarníkÛ v loutkov˘ch divadlech, mluví se o „v˘tvarné orientaci, o hegemonii v˘tvarníkÛ této doby“. V˘tvarníci totiÏ dokázali vyhovût dobovému vkusu i poÏadavkÛm estetick˘ch norem mnohem pruÏnûji a markantnûji neÏ tfieba reÏiséfii. Také jimi vytváfiené loutky zfietelnû podléhají estetickému diktátu doby. Nejprve vycházejí z proporcí a poetiky lidov˘ch marionet (napfi. je‰tû „al‰ovky“) a teprve pozdûji, zejména ve 20. letech, se anatomicky pfiibliÏují proporcím lidského tûla, pfiiãemÏ se zvy‰uje jejich pohyblivost. Objevuje se detailnûj‰í modelace a nov˘ typ polychromie. Koneãnû se pak vynofiuje chápání loutky nikoliv jako nápodoby lidského herce, n˘brÏ jako loutky specifické „samé o sobû“, která má svou vlastní „loutkovou“ vizuální podobu, tvarové a pohybové moÏnosti a hlavnû svou v˘znamovou rovinu. Nová generace modernistÛ po první svûtové válce – avantgarda 20. let – pak pokraãovala ve smûlosti sv˘ch loutkáfisk˘ch vizí a zaútoãila je‰tû nesmlouvavûji proti zabûhnut˘m tradicím. To pfiineslo podnûty pro zcela nové chápání smyslu loutek. JestliÏe mnohé secesní loutky stále je‰tû tvaroslovím vycházely z lidové interpretace 210
166,167 HLAVY MAŇÁSKŮ J. Skupa. Plzeň, 1916. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 211
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 212
168 HOSPODYNĚ L. Šaloun. Praha, 1914. Národní muzeum, Praha. 169 MEFISTO K. Štapfer. Praha, 1918. Národní muzeum, Praha.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 213
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 214
kánonu barokního sochafiství, snahy v˘tvarníkÛ smûfiovaly k vytvofiení docela nov˘ch typÛ loutek. „Na pfielomu 20. a 30. let dochází k v˘znamn˘m promûnám v celém ãeském loutkovém divadelnictví. Na divadelní názor, zejména mladé nastupující generace loutkáfisk˘ch reÏisérÛ, silnû zapÛsobila ãeská divadelní avantgarda a její pojetí divadelnosti. Rozhodující byl také vliv J. Skupy, kter˘ ve své inscenaãní tvorbû prosadil novou hierarchii jevi‰tních sloÏek – zcela potlaãil v˘tvarnou hegemonii ve prospûch loutky a jejích specifick˘ch vlastností. Tyto vlivy se projevily zejména v pojetí loutky. V celé fiadû nejlep‰ích inscenací této doby jsou odkr˘vány nové v˘razové moÏnosti loutek – jejich loutkovost – a ãasto právû pouÏitím antiilusivních postupÛ.“102 ReÏiséfii a v˘tvarníci si zaãínají uvûdomovat, Ïe jim loutkové divadlo nabízí moÏnost úplné umûlecké jednoty od dekorací aÏ po scénické postavy. A právû tehdy se vytváfiejí pfiedpoklady pro pojetí loutkové inscenace jako jednolitého a nedûlitelného umûleckého celku, tedy divadelního artefaktu. Loutka uÏ nemá b˘t jen naturalistick˘m náhradníkem Ïivého herce. Je sama sebou a podepfiena filosofickou teorií „nadloutky“, kterou publikoval v roce 1907 v manifestu Herec a nadloutka Edward Gordon Craig, je vlastnû hercem „dokonal˘m“.103 V‰echny tyto zmûny iniciovaly také nové technologie loutky s dÛrazem na její „ãisté“ stylové pojetí a prvoplánovû „materiální“ podstatu. Postupnû se otevfiel velk˘ zájem o nejrÛznûj‰í, v ãeském prostoru netradiãní typy loutek, zejména loutky asijské (japonské bunraku a indonéské wayang), loutky s jin˘m vedením neÏli „na drátu“, dokonce loutky z jin˘ch surovin neÏ typického lipového dfieva. Inspiraãním zdrojem se staly napfi. plastiky pfiírodních národÛ, uÏitkové umûní, hraãky, tvary a ornamentalismus keramiky. TvÛrãí snahy v loutkovém divadle mezi válkami jsou také kongeniální s v˘vojem celého odvûtví uÏitého umûní. Loutka i hraãka jako jeden z nejautentiãtûj‰ích projevÛ lidské kreativity byly pfiedmûtem tvofiivosti mnoha na‰ich v˘znamn˘ch umûlcÛ, sdruÏen˘ch v letech 1908–1934 kolem Artûlu.104 V˘tvarníci Minka Podhajská (1881–1963), Vratislav Hugo Brunner (1886–1928), Jaroslav Benda (1882–1970), Václav ·pála (1885–1946), Jan KonÛpek a dal‰í vytváfieli pro tento prodejní ateliér návrhy dfievûn˘ch soustruÏen˘ch nebo stylizovanû fiezan˘ch hraãek, které vycházely z tradiãní lidové hraãky a dobového programu ãeského dekorativismu. Sv˘m tvarov˘m fie‰ením a uÏitím barevného ornamentu pak tato díla ovlivÀovala i loutkáfiskou scénu. Stejnû jako jsou ve scénografii „velkého jevi‰tû“ opou‰tûny slohovû zne‰vafiené konvence barokního divadla z 19. století, tak se i v loutkové scénografii zaãínají uplatÀovat jevi‰tní v˘dobytky reÏiséra Karla Huga Hilara (1885–1935), které smûfiují k fie‰ení jevi‰tního prostoru jako v˘chodiska pro pfiedznamenání celé jevi‰tní kompozice. Navíc jsou to mnohdy tíÏ malífii, ktefií se zab˘vají i loutkami – nejprve Franti‰ek Kysela ãi Josef Wenig, ktefií spoleãnû s V. H. Brunnerem osvobozují barevnost, tvarovost a rozvrstvení jevi‰tního prostoru expresivním malífisk˘m projevem. 214
170 SPEJBL A HURVÍNEK K. Nosek (Spejbl). Plzeň, 1919. A. Nosek (Hurvínek). Plzeň, 1926. Milan Knížák, Praha.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 215
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 216
171,172 SPEJBL A HURVÍNEK K. Nosek (Spejbl). Plzeň, 1919. A. Nosek (Hurvínek). Plzeň, 1926. Archiv města Plzně, Plzeň.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 217
Po roce 1918 se Hilarova scéna rychle vyrovnává s evropskou úrovní, kdyÏ se uplatÀují architekti–malífii ze skupiny Tvrdo‰íjn˘ch – Vlastislav Hofman (1884–1964), Josef âapek (1887–1945), architekt Jifií Kroha (1893–1974) ãi pozdûji grafik Franti‰ek Tich˘ (1896–1961). Mnozí divadelní v˘tvarníci meziváleãného období usilují o „sochafiské pojetí“ hercovy postavy, kterou se snaÏili zformovat kost˘mem a maskou. Nûkteré kost˘my a masky Josefa âapka, Bedfiicha Feuersteina nebo Eduarda Miléna jako by plnily poÏadavek Oskara Schlemmera na transfiguraci ãlovûka v kubistickou bytost „pohyblivé architektury“. V tom smyslu vnímáme tyto kost˘my jako v˘raznû „loutkové“.105 Zcela zásadní pro v˘voj tvarosloví loutek byly také repertoárové a reÏijní pfiedpoklady. Bûhem celého meziváleãného období totiÏ dochází k neustálému vymezování autorské role v oblasti literární a reÏijní. S pfielomem 19. a 20. století narÛstají poÏadavky na vznik nov˘ch dramatick˘ch textÛ. Ty jsou produkovány v nejrÛznûj‰í umûlecké kvalitû v rozsahu od v˘hradnû „literárních“ pokusÛ napfi. Jifiího Karáska ze Lvovic nebo Josefa âapka aÏ po loutkáfiskou tvorbu autorÛ-literátÛ, jak˘mi byli kupfi. Karel Ma‰ek–Fa Presto a Václav Sojka. Postupnû vzniká zcela nov˘ loutkáfisk˘ repertoár, otevírající pfiíleÏitost k netradiãní reÏijnû v˘tvarné koncepci. Pojetí „reÏisérského divadla“ se tak pozvolna prosazuje i u loutkáfiÛ. První impulsy k novému chápání loutkoherectví pfiiná‰í mezi jin˘mi ãlenka Národního divadla Libûna Odstrãilová (1890–1962) a v˘znamn˘ praÏsk˘ architekt Vladimír Zákrejs (1880–1948). Pozdûji, ve 30. letech, jde uÏ o skuteãné reÏisérské osobnosti formátu Erika Kolára a Jana Malíka. V období po roce 1900 a pak zejména po první svûtové válce vzniká v ãeském prostfiedí mnoho ochotnick˘ch loutkáfisk˘ch spolkÛ, provozujících svou ãinnost na nejrÛznûj‰í kvalitativní úrovni. Zpoãátku fiada z nich získává své loutkové aktéry z fundusu star˘ch koãovn˘ch loutkáfiÛ nebo si je dává fiezat ve stejn˘ch oficínách ãi u fiezbáfiÛ, ktefií vycházejí z této tradice. Vût‰ina spolkov˘ch divadel se i úrovní ostatních sloÏek pohybuje na pomezí u‰lechtilého diletantismu, jen nûkterá, zejména díky sv˘m vzdûlan˘m ãlenÛm, se z bûÏného úzu vydûlují (napfi. Studentské loutkové divadlo v Jihlavû, vedené prof. Bohuslavem Metelkou, nebo Loutkové divadlo v Dolním Cetnû, luxusnû vybavené loutkami Vojtûcha ·edivého a dekoracemi ak. mal. Karla Boháãka a Svatopluka Barto‰e).106 âtyfii z tûchto divadel v‰ak mûla v tomto období pro v˘voj ãeského loutkového divadla klíãov˘ v˘znam a vytvofiila pfiedpoklady pro smûfiování pováleãného loutkáfiství nejen u nás, n˘brÏ i v evropském kontextu. Jsou to od roku 1914 Loutkové divadlo Umûlecké v˘chovy v Praze na Vinohradech (s pfieru‰ením bûhem první svûtové války), v letech 1918–1921 Umûlecká loutková scéna hereãky Libûny Odstrãilové, od roku 1920 letenská a pozdûji staromûstská ¤í‰e loutek a od roku 1914 také loutkové divadlo dámského odboru Feriálních osad v Plzni. K nim 217
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 218
lze pfiifiadit je‰tû Loutkové divadlo Dûlnické akademie (pozdûji DRAK) v Praze, zejména v sezónû 1924–1925, kdy se jeho umûleck˘m vedoucím stal Ladislav Sutnar. Umûlecká loutková scéna, která hned ze zaãátku „sleduje cíle umûlecké, tak Ïe její hry jsou radostn˘m svátkem ãist˘ch a jemn˘ch du‰í a útûkem ze v‰ednosti“,107 vycházela z vefiejn˘ch pfiedstavení ãlenky ãinohry ND – Libûny Odstrãilové, která kolem sebe soustfiedila fiadu znám˘ch umûlcÛ a propagátorÛ loutek. Divadlo pÛsobilo v hotelu Adria na Václavském námûstí, hrálo se zde s maÀásky i s marionetami (napfi. od Karla ·tapfera). Loutková scéna Umûlecké v˘chovy vznikla pod bezprostfiedním vlivem Marionetten Theater Münchener Künstler a byla zpoãátku jednoznaãnû orientována v˘tvarnû. Mûli zde pfievahu v˘tvarníci Hanu‰ Folkman, Ladislav ·aloun a po válce Ota Bubeníãek s Vítem Skálou. Podle loutek a dekorací, propracovan˘ch do nejmen‰ích naturalistick˘ch detailÛ, b˘vala tato „iluzionistická“ scéna oznaãována jako „realistická“. Teprve ve 20. letech postupnû od tohoto pojetí ustupuje v dÛsledku dramaturgie Václava Sojky, kter˘ pÛsobí na scénografii nov˘mi modely ãinoherních textÛ. „Tato problematika se v‰ak net˘kala pouze Umûlecké v˘chovy – iluzionistické pojetí, nedomy‰lenost ve vyuÏití materiálov˘ch, tvarov˘ch a pohybov˘ch moÏností loutek charakterizovaly ve 20. letech pfieváÏnou ãást ãeského loutkáfiství.“108 Zaãátkem 30. let i Umûleckou v˘chovu zasahují snahy o celkovou stylovou promûnu smûrem k v˘tvarné avantgardû a reÏisérskému pojetí pfiedstavení. Tuto orientaci pfiinesli do Umûlecké v˘chovy reÏiséfii Erik Kolár a pozdûji Jan Malík a v˘tvarníci Bohumil Budû‰ínsk˘ a Franti‰ek Vojáãek. V tvofiivé soutûÏi s Umûleckou v˘chovou zaãíná od roku 1920 objevovat nové zákony jevi‰tní loutkáfiské tvorby také divadlo manÏelÛ Suchardov˘ch – ¤í‰e loutek. Sochafi Vojtûch Sucharda, potomek proslul˘ch fiezbáfiÛ marionet pro koãovné loutkáfie, a malífika Anna Suchardová–Brichová se pokou‰ejí vytvofiit moderní loutkovou scénu s dÛrazem na v˘tvarnou ãi technologickou stránku pfiedstavení. Soudob˘m pohledem je tato scéna oznaãována jako divadlo „stylizující“. Vojtûch Sucharda, kter˘ fieÏe loutky, a Anna Suchardová v oblasti kost˘mu a zejména dekorací také postupnû procházejí nûkolika obdobími hledání. Od pouhého popisu prostfiedí k jeho symbolickému ztvárnûní, od loutek inspirovan˘ch tradiãními lidov˘mi marionetami k loutkám metaforick˘m.109 Tfietím loutkov˘m divadlem, které zásadnû ovlivnilo v˘voj ãeského meziváleãného loutkáfiství, bylo Loutkové divadlo Feriálních osad v Plzni. V roce 1914 pfiemluvila plzeÀská spisovatelka Amálie KoÏmínová loutkáfie Karla Nováka, aby se usadil v Plzni, a vloÏila do tohoto podniku své úspory. Provozní nejistota si pak vynutila spojení tohoto tradiãního marionetového divadla s amatérsk˘m divadlem dámského odboru Feriálních osad. 218
173 OLÍVIE A. Suchardová–Brichová. Praha, 1925. Národní muzeum, Praha.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 219
174 MEFISTO A. Suchardová–Brichová. Praha 1932. Národní muzeum, Praha.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 220
Do takového nezvyklého souÏití pfiichází v roce 1917 Josef Skupa se sv˘m mimofiádn˘m reÏijním, scénografick˘m i dramatick˘m talentem a zcela avantgardní vizí nového pojetí loutkového divadla. V krátké dobû povznesl tuto scénu do popfiedí divadelního v˘voje a zároveÀ ji nesmírnû zpopularizoval a rehabilitoval u dospûlého diváka. V roce 1930 se pak osamostatnil. V jeho souboru pÛsobil fiezbáfi a animátor Gustav Nosek, kter˘ byl spolutvÛrcem Skupov˘ch loutek vãetnû Spejblova protihráãe Hurvínka. Spejbla dfiíve vyfiezal GustavÛv otec Karel Nosek podle Skupova náãrtu.110
175 KLAUN FLOK V. Sucharda. Praha, 1932. Říše loutek, Praha.
220
loutky206-271
9.7.2008
176 DUPL A DUPLA V. Sucharda. Praha, 1920. Národní muzeum, Praha.
16:04
Stránka 221
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 222
177 ĎÁBEL K. Svolinský. Praha, 1912. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim.
loutky206-271
9.7.2008
178 NAHÁ DÍVKA K. Svolinský. Praha, 1920. Národní muzeum, Praha.
16:04
Stránka 223
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 224
179,180 FAUST A ČERTICE Š. Zálešák. Praha, 1912. Národní muzeum, Praha.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 225
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 226
181,182 ČERNÍ MRAVENCI V. Sucharda. Praha, 1942. Říše loutek, Praha.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 227
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 228
183 STRÉČEK KŘÓPAL A JOZÉFEK MELHOBA O. Sekora. Brno, 1930. Moravské zemské muzeum, Brno.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 229
3 2 Loutkáfi‰tí tvÛrci od zaãátku stol. do 2. svûtové války V˘tvarník Karel ·tapfer (1863–1930), kter˘ patfiil k nejv˘raznûj‰ím postavám ãeského divadelnictví na pfielomu století, spadá sv˘m loutkáfisk˘m dílem je‰tû do oblasti historismu, ov‰em s mnoha vstfieban˘mi prvky od realismu aÏ po secesní symbolismus. Loutkov˘m divadlem se zab˘val od 90. let 19. století, kdy pro nakladatelství J. R. Vilímka vytvofiil první ãeské ti‰tûné dekorace, aÏ do let tfiicát˘ch. Kromû pozdûj‰í rozsáhlé produkce pro rodinné divadlo vytvofiil roku 1919 pro Umûleckou loutkovou scénu v˘pravu nûkolika her a také v˘bornû charakterizované loutky.1 1 1 Tváfie tûchto fiezbovan˘ch loutek jsou velmi u‰lechtilé a jemné a vycházejí z postsecesní stylizace bûÏnû roz‰ífien˘ch typÛ. ·tapferova loutkáfiská tvorba je v dobû nastupujícího progresivního modernismu sice uÏ silnû tradicionalistická, pfiesto jeho ti‰tûné dekorace a návrhy loutek byly vesmûs velmi úspû‰né, zfiejmû právû pro svou dokonalou líbivou a starobyle pÛsobící idealizaci jednak silnû národnostnû podbarven˘ch témat, jednak témat poeticky pohádkového ladûní. KdyÏ v roce 1912 uzrála v Umûlecké v˘chovû na Vinohradech v Praze my‰lenka na vytvofiení loutkového divadla s vysok˘mi umûleck˘mi ambicemi, chopil se mimofiádnû aktivnû realizace tohoto zámûru uÏ tehdy renomovan˘ sochafi Ladislav ·aloun (1870–1946). Ten v rámci je‰tû doznívajícího secesního symbolismu vtiskl charakter uÏ zahajovacímu kusu, ·kroupovû opefie Dráteník. Do tohoto pfiedstavení sice loutky vyfiezal Hanu‰ Folkman, zato ·aloun byl autorem jejich bohat˘ch a efektních dekorativních kost˘mÛ. Pro druhou inscenaci, Jak Jaromil ke štěstí přišel, uÏ navrhl loutky. K vzácn˘m památkám ·alounova zájmu o loutky patfií nûkolik drobn˘ch nepolychromovan˘ch hlav, resp. hlinûn˘ch plastik z roku 1916, sice skicovit˘ch, o to v‰ak sv˘m v˘razem pÛsobivûj‰ích. V roce 1924 pak vystavil na loutkáfiské v˘stavû 229
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 230
osm loutek fiezan˘ch podle sv˘ch návrhÛ a nûkolik tûchto pÛvodních hlinûn˘ch hlaviãek. ¤ezby jsou podstatnû realistiãtûj‰í a puristiãtûj‰í neÏli jeho kresebné návrhy loutek (napfi. pro Loutkové divadlo Umûlecké v˘chovy), pfiesto svou brilantní modelací v sobû jen tûÏko zapfiou vynikajícího monumentálního sochafie vrcholné secese.112 Sochafi Hanu‰ Folkman (1876–1936), kter˘ byl spoleãnû s L. ·alounem zakladatelem a vÛdãí osobností pfiedváleãného divadla Umûlecké v˘chovy, kde fiezboval elegantní tradicionalistické loutky v realisticko–secesním duchu, se k loutkám vrátil i po válce. Podle loutek z inscenace Johannes doktor Faust z roku 1921 byly mnohé typy odlity ve zmen‰eném mûfiítku pro Dekorace českých umělců. Firma Modr˘ & Îanda nabízela celou fiadu tûchto líbiv˘ch modelací vedle slovensk˘ch selsk˘ch typÛ od Franti‰ka Duchaãe–Vyskoãila a ãerta od Karla Svolinského.113 Jindfiich Vesel˘ srovnává v roce 1921 loutky praÏsk˘ch scén takto: „Praha má dnes trojí umûlecké loutky: Suchardovy, Folkmanovy a ·tapfrovy. ·tapfrovy loutky pro Umûleckou loutkovou scénu v Praze jsou efektní barvami oblekÛ i parukami, které zvy‰ují právû pÛvab Ïensk˘ch rysÛ. Na loutkách Suchardov˘ch a Folkmanov˘ch se mÛÏe srovnávat dvojí princip pojímání loutkového divadla. Suchardovy loutky vznikly z tradice lidové a pfiesvûdãení, Ïe loutkové divadlo není kopií divadla velkého, Ïe tvofií genre samostatn˘, Ïe se musí v‰e podfiizovati jeho zjednodu‰ujícímu zpÛsobu. Loutky od Vojty Suchardy mají obliãeje naznaãené ve velk˘ch rysech, takÏe pÛsobí pfii v˘razném omalování i na dálku. Pro nûkteré loutky jest vymy‰len zvlá‰tní zpÛsob upevnûní vodicího drátu nikoli do hlavy, n˘brÏ do zad, takÏe hlava je volná a mÛÏe se pfii chÛzi otáãeti. Tento efekt je znamenit˘ ... Folkmanovy loutky jsou v˘teãné fiezby, ale provedené jako miniatura Ïiv˘ch hercÛ, takÏe detaily se na dálku ztrácejí. Jsou náladovû pÛsobivé a urãené pro hry jemné, jak vypl˘vá i z toho, Ïe visí na nitkách.“ Pro loutkové divadlo Umûlecké v˘chovy navrhli loutky také sochafi Jan Ladislav Kofránek (1880–1954), malífi a v˘tvarník Stavovského divadla Vít Skála a pozdûji i loutkáfisk˘ nad‰enec Josef Kopenec (1882-1957) s velk˘m smyslem pro groteskní pojetí loutky, kdy vyuÏíval moÏností zvût‰ení nûkter˘ch proporcí figury (napfi. âarodûjnice, Rakataputa). Také profesor oltáfiního a církevního umûní na V·UP v Praze ·tûpán Zále‰ák (1874–1945) ve sv˘ch fiezbách loutek vycházel je‰tû plnû z tvarosloví secese. V roce 1912 podle návrhÛ kreslífie ZdeÀka Kratochvíla (1883–1961) zhotovil sérii hlinûn˘ch hlav pro loutkovou hru Faust. Celé loutky byly koneãnû realizovány jako prototypy pro ‰ir‰í v˘robu druÏstvem „Artûl“. Kost˘my pro nû navrhla Marie Teinitzerová (1879–1960), pozdûji velmi uznávaná gobelináfika ãeského dekorativního stylu. Loutky, skvûle technicky provedené a jistû i vysoké umûlecké kvality, se v‰ak sériové v˘roby nedoãkaly. Ke generaci umûlcÛ zaãátku 20. století, která byla fascinována loutkou, patfií v‰estrann˘ umûlec Josef Váchal (1884–1969). Váchal 230
184 MEFISTO V. Sucharda. Praha, 1932. Národní muzeum, Praha.
185 ČERT PIK V. Sucharda. Praha, 1932. Říše loutek, Praha.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 231
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 232
vstoupil do dûjin ãeského loutkáfiství sice ãasovû témûfi efemérní epizodou, pfiesto nemnoho jeho zachoval˘ch artefaktÛ, dot˘kajících se loutkové kultury, patfií ke skvostÛm ãeského loutkáfiství. Váchalovi, kter˘ pro‰el vlivem symbolismu, secese i expresionismu, pfiiãemÏ si vÏdy zachovával svÛj zcela nezamûniteln˘ rukopis, byl tematicky vÏdy nejbliωí svût spiritismu, okultismu a esoteriky, stejnû jako insitní kramáfiské písnû a lidového písemnictví vÛbec. Odtud také vyvûrá zdroj jeho práce se dfievem, aÈ jde o fiezby, nebo grafiku. Proto je také VáchalÛv svût loutkáfisk˘ch typÛ redukován na pekelnou chásku, skfiety ãi Fausta. Pro Jindfiicha Veselého, kterému v roce 1911 pomáhal pfiipravovat soubor ãertÛ na první loutkáfiskou v˘stavu v Praze, vytvofiil Váchal archy hrÛzostra‰ného pekla do první série Dekorací českých umělců. Do doby pfied první svûtovou válkou jsou také datovány dfievûné figurální expresivní plastiky na hranici loutky, dekorativní so‰ky a kultovního pfiedmûtu. Tyto so‰ky jsou spí‰e urãeny k vystavení neÏli k jevi‰tnímu uÏití. U Váchala totiÏ v pravém smyslu slova ani nejde o loutku, av‰ak jakási loutkovost je latentnû pfiítomna v jeho raném díle neustále, aÈ uÏ jde o grafické listy, fiezané hole, d˘mky ãi nábytek. K tûmto dílÛm, jeÏ jsou snad více symbolem loutky neÏli loutkou samou, patfií napfi. fantaskní deformovan˘ skfiet, roz‰kleben˘ ìábel ãi „zakuklen˘“ Faust. Stejnou pozornost si zaslouÏí také Karel Svolinsk˘ (1896–1986). Ten vnímal loutku zejména jako v˘tvarn˘ objekt. V jeho díle pfiedstavují loutky pouze epizodu. Na rozdíl od fiady jin˘ch v˘tvarníkÛ se neangaÏoval v Ïádném ochotnickém ani profesionálním loutkovém divadle, pfiesto jeho brilantní fiezby, aãkoliv jsou v dobû nastupujícího progresivního modernismu spí‰e tradicionalistické, patfií urãitû mezi hodnotnûj‰í produkci v tomto oboru. ¤ezbované prototypy ãertÛ pro loutkáfiské firmy a kolekce marionet pro rodinné divadlo A. Matûjãka vznikaly uÏ v dobû fiezbáfiského uãení. Svolinsk˘ se uãil fiezbáfiem u J. V. Ziky v Praze na Vinohradech (1910–1911) a také u fiezbáfie Franti‰ka Li‰ky na Kampû (do roku 1916). V letech 1919–1921 studoval fiezbáfiství na UmûleckoprÛmyslové ‰kole v Praze u profesora ·tûpána Zále‰áka, posléze je‰tû jeden rok sochafiství v ateliéru Bohumila Kafky. V roce 1922 pfiestoupil na malbu a uÏitou grafiku k Franti‰ku Kyselovi. V roce 1912 vytvofiil Svolinsk˘, zfiejmû na popud Jindfiicha Veselého, prototyp ãerta pro sériovou v˘robu tzv. al‰ovek.1 1 5 Mûfií 34 cm, je celofiezbovan˘, mofien˘. Konstrukce odpovídá konvenci tradiãního koãovného marionetového divadla. ¤ezba se vyznaãuje pomûrnû jednoduchou, ale v˘raznou, expresivní traktací. Na rozdíl od obvykle dobráck˘ch, pfiihloupl˘ch a spí‰e smû‰n˘ch star‰ích ãesk˘ch loutkov˘ch ãertÛ, je tento více démonick˘. Nápadnû pÛsobí zejména jeho nestvÛrná zvífiecí hlava s velk˘ma „vyvalen˘ma“ oãima. Tûlo má zvlá‰tní fyziognomii skfieta, trup ãiní dojem „kosti a holé kÛÏe“. Na svoji dobu je to v plejádû ostatních, spí‰e realistick˘ch loutek figura v˘tvarnû docela prÛkopnická. Lze ji smûle pfiirovnat 232
186 VYSLOUŽILEC A. Nosek. Plzeň, začátek 30. let 20. století. Spolkové loutkové divadlo „V Boudě“, Plzeň.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 233
187 MĚŠŤAN A. Nosek. Plzeň, začátek 30. let 20. století. Západočeské muzeum v Plzni.
k nûkter˘m váchalovsk˘m artefaktÛm se silnou latentní loutkovostí. V pozdûj‰ích Svolinského loutkách se projevuje ‰kolení u profesora Zále‰áka. Vyznaãují se precizní, technicky dokonale zvládnutou fiezbou, ve srovnání s ìáblem z roku 1912 jsou v‰ak mnohem jemnûj‰í, uhlazenûj‰í, nepÛsobí zdaleka tak emotivnû a svou líbivou a starobyle pÛsobivou idealizací se v˘tvarnû blíÏí spí‰ tradicionalistick˘m, realisticko–secesním loutkám Karla ·tapfera nebo Hanu‰e Folkmana. Takov˘to charakter má napfi. obsáhlá kolekce loutek, vytvofiená na zakázku pro rodinné divadlo profesora Antonína Matûjãka roku 1920.116 V Národním muzeu v Praze se dochovaly dvû loutky – postavy Vágnera a Mefista, fiezbované Svolinsk˘m pro Umûleckou v˘chovu údajnû v roce 1926 podle ak. sochafie L. Kofránka. Jsou v˘tvarnû progresivní. Hlavnû postava Vágnera má aÏ excentrick˘ v˘raz. Absolutní nesymetriãnost tváfie, umocnûná pokroucen˘mi br˘lemi, vytváfií podivné napûtí a dodává figufie mimofiádnou expresivnost. Do scénografie profesionálního loutkového divadla zasáhl Svolinsk˘ pouze jednou, v˘pravou ke Strakonickému dudákovi J. K. Tyla v divadle Loutka v Praze, a to aÏ roku 1975. Esteticky zcela odpovídá umûlcovu závaÏnûj‰ímu, pfiedev‰ím ilustraãnímu a malífiskému dílu. Autor projektoval loutky jako plo‰né. Nûkteré postavy, aãkoliv jsou provedeny dost stroze, schematicky, pÛsobí velmi emotivnû, coÏ platí nejvíce o lesních pannách a div˘ch Ïenách.117 Velk˘m a dozajista syntetick˘m zjevem ãeského loutkáfiství mezi dvûma válkami je sochafi, fiezbáfi a restaurátor Vojtûch Sucharda (1884–1968). Ten spoleãnû se svou Ïenou, malífikou Annou Suchardovou–Brichovou, zaloÏil v roce 1920 v Praze divadlo ¤í‰e loutek a vedl je aÏ do roku 1957. Sucharda pocházel z umûlecké rodiny, kde i fiezbování loutek mûlo nûkolikageneraãní tradici. Zde také získal své první v˘tvarné ‰kolení a zku‰enosti s marionetami produkovan˘mi pro koãovné loutkáfie. Pak v jeho zájmech pfievládlo sochafiství, které vystudoval na UmûleckoprÛmyslové ‰kole v Praze (1899–1905). Vzápûtí zaãal pracovat v ateliéru svého bratra Stanislava na rozsáhl˘ch realizacích (Palackého pomník, v˘zdoba Nové radnice, atd.). UÏ v tûchto pracích se projevuje SuchardÛv typick˘ sklon k dekorativnosti a stylizaci, kterou je moÏno do jisté míry chápat jako „loutkovou“. Typick˘m pfiípadem takovéto tvorby je i dlouholetá ãinnost ve svatovítské huti, kde tesá od roku 1907 do roku 1937 nejrÛznûj‰í dekorativní skulptury. Na jedné z hlavic hlavního pilífie tak najdeme napfi. Ka‰para. Chrliãe i basreliéfy v sobû ãasto nesou stopy loutkového pojetí. K loutkám samotn˘m se v‰ak Sucharda dostává naplno aÏ po první svûtové válce. Pfiedtím jen bûhem války v ruském zajetí modeluje nûkolik hlaviãek. Od záfií 1920 se vrhá do práce na vlastním divadelním projektu v ¤í‰i loutek, z níÏ postupnû vytváfií modelové spolkové divadlo, které umûlecky zcela ovlivnilo rozvoj na‰eho pfiedváleãného loutkáfiství (vypravil 140 inscenací, které se hrály ve 3500 pfiedstaveních). I kdyÏ se zde Sucharda uplatÀoval v mnoha 233
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 234
jin˘ch profesích, jeho nejvlastnûj‰í doménou byla tvorba loutek (vytvofiil jich kolem 350). Jeho loutky jsou tak fiíkajíc dvoudomé, a to zpÛsobilo nûkterá nedorozumûní pfii posuzování jeho loutkáfiského díla. Na jednu stranu totiÏ Sucharda tvofií loutky zcela vycházející z tradice ãesk˘ch koãovn˘ch marionetáfiÛ, loutky dokonale fiemeslnû propracované, snad jen s více zdÛraznûnou individuální charakterovou a zároveÀ dekorativní stylizací. U vût‰iny tûchto loutek, které jsou také tradiãnû „na drátech“, jde jen velmi tûÏko poznat, pocházejí-li z 20. nebo 50. let. V‰echny nesou na první pohled stopy barokizující fiezbáfiské zbûhlosti a úsilí po zdÛraznûném charakteru, mnohdy dosahovaném aÏ cestou humoru ãi pfiímo karikaturní nadsázkou ve fyziognomii obliãeje. Na stranu druhou jsou zde loutky ve své dobû zcela avantgardní a progresivní, podléhající pfiísnému stylu, které konvenují s v˘tvarn˘mi podnûty secese (napfi. Dlouh˘, ·irok˘ a Bystrozrak˘ z roku 1920, pfiipomínající vzdálenû ilustrace Hanu‰e Schwaigera ãi loutky Richarda Teschnera), kubismu (napfi. Kašpárkův výlet do XXX. století, 1924) ãi konstruktivismu. K nim patfií o nûco pozdûji skvûlé, vysoce v˘tvarnû stylizované loutky zejména revuální a kabaretní a témûfi funkcionalistické soustruÏené loutky ze 30. a 40. let (napfi. Broučci – 1938, Cvrček Houslista – 1942). MoÏnost tvofiit takovéto loutky poskytovaly Suchardovi zejména postavy fantastické. Dovolily mu vysokou míru stylizace a obohacení jak o nové pohybové moÏnosti, tak i o symbolické v˘znamové roviny. Právû to se uplatnilo ponejvíce u loutek brouãkÛ, ryb ãi oÏiven˘ch vûcí.118 188 MĚSÍČŇANI V. Sucharda. Praha, 1922. Říše loutek, Praha.
Sucharda mûl mimofiádnû blízkou spolupracovnici ve své Ïenû, akademické malífice Annû Suchardové–Brichové (1883–1944). Spoleãnû tvofiili tandem, kter˘ sv˘m pojetím „stylizující scény“ silnû tvaroval ãeské meziváleãné loutkáfiství. Její nejv˘znamnûj‰í uplatnûní bylo pfiedev‰ím pfii tvorbû kost˘mÛ a scény, které navrhla do více neÏ sta inscenací ¤í‰e loutek. Zdá se, Ïe to byla právû ona, kdo citlivû a pohotovû reagoval na podnûty soudobé „velké“ scénografie i celkového v˘voje moderního umûní. V kost˘mové tvorbû vy‰la z dokonalé 234
189 BROUČEK (JANINKA) V. Sucharda. Praha, 1938. Říše loutek, Praha.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 235
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 236
znalosti historick˘ch i etnografick˘ch vzorÛ. Skvûle zde uplatnila své dekorativní cítûní a její u‰lechtilá v˘tvarná stylizace ji spoleãnû se zjednodu‰ením stfiihu a stfiídm˘m uÏitím detailÛ staví do blízkosti snah soudob˘ch modernistick˘ch v˘tvarníkÛ–scénografÛ, ktefií podobnû pracovali pro velká jevi‰tû. Historiãka Alice Dubská komentuje scénografické dílo Anny Suchardové–Brichové pregnantnû: „V prvním období, asi v letech 1920 aÏ 23, se projevuje ve scénické práci A. Suchardové–Brichové oscilace mezi popisem prostfiedí a snahou tento popis zjednodu‰it. Její zjednodu‰ená scéna si zachovává ilusivní charakter, dává v‰ak pfiedpoklady k roz‰ífiení estetické pÛsobnosti samotné dekorace. V polovinû 20. let pohádkové scenerie A. Suchardové–Brichové podnûcovaly dûtskou fantazii, okouzlovaly ladností barev a tvarÛ, ale trend k opro‰tûnému, popisnosti zbavenému v˘razu pokraãoval. Stále ãastûji uplatÀovala závûsové a náznakové dekorace nebo zvût‰en˘ detail jako dekoraãní svorník hry ... Hledáním je poznamenáno také tfietí období její scénografické práce ve 20. letech. Tak jako se dfiíve snaÏila v návrzích scén omezit poãet pfiedmûtn˘ch motivÛ, tlumí teì i barevnost, aby se vizuální dojem scény netfií‰til, a uplatÀuje pfiedev‰ím svûtlo jako sjednocující a dynamick˘ prvek scény ... Tento v˘vojov˘ proces jevi‰tní tvorby byl bezesporu do znaãné míry ovlivnûn v˘sledky ãeského hereckého di119 vadla, zejména kvapilovského období.“ Vrchol snah A. Suchardové–Brichové pak tvofií její v˘tvarné návrhy stylizovan˘ch, geometricky pojat˘ch loutek, které koncipovala pro sestavení ze soustruhovan˘ch dílÛ a ocelov˘ch spirál ãi per. Jimi pozoruhodn˘m zpÛsobem vplynula do umûleck˘ch snah 20. a 30. let po moderní stylizaci loutky, vycházející z atmosféry „rondokubismu“ a ãeského pojetí stylu „art deco“. Aãkoliv tyto loutky nebyly nikdy realizovány, jejich novátorsk˘ duch je zcela srovnateln˘ nejen se scénografickou tvorbou Josefa âapka ãi Vlastislava Hofmana, ale i s obdobn˘mi snahami divadla Alfreda Althera v Curychu ãi mechanick˘mi experimenty v Bauhausu.120 V roce 1928 pak vzbudila vdûãn˘ ohlas loutkáfiské vefiejnosti, kdyÏ vydala tiskem své vzorové kost˘mní návrhy, doprovázené stfiihov˘mi pfiílohami.121 Na II. loutkáfiské v˘stavû na pfielomu rokÛ 1921–22 se sv˘mi v˘raznû modernistick˘mi scénick˘mi návrhy pro loutková divadla pfiedstavil grafik, v˘stavní a bytov˘ architekt, prÛmyslov˘ a reklamní návrháfi, scénograf Ladislav Sutnar (1897–1976). Také na V˘stavû ke sjezdu loutkáfisk˘ch pracovníkÛ v roce 1924 mûly jeho návrhy scén i loutky neobyãejn˘ úspûch. Sutnar se v té dobû zab˘val loutkami hluboce. Jednak jako umûleck˘ vedoucí divadla Dûlnické akademie DRAK,122 jednak ho zajímala modernistická estetika loutek a hraãek urãen˘ch pro ‰kolní a domácí potfieby, v jejímÏ duchu realizoval hlavnû práce pro Artûl. Své loutkáfiské vize uvedl i teoreticky v lednovém dvojãísle ãasopisu Loutkáfi z roku 1925, kde podpofiil my‰lenku stylizující reÏie moderních divadel, která díky v˘tvarn˘m 236
190 VIOLA A SEBASTIAN A. Suchardová–Brichová. Praha 1925. Národní muzeum, Praha.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 237
191 ORSINO A. Suchardová–Brichová. Praha 1925. Národní muzeum, Praha.
prostfiedkÛm smûfiujícím ke zjednodu‰ení a „primitivismu“ dávají mocn˘ impuls i loutkov˘m scénám. Sutnarovy modernistické barevnû graficky a plo‰nû stylizované scény ovlivÀovaly loutkáfiskou scénografii aÏ do konce 40. let, kdy kupfiíkladu mnohé z ti‰tûn˘ch dekorací rodinného divadla Jaroslava ·vába (1946, Nakladatelství J. R. Vilímek) byly pfiímou citací Sutnarov˘ch scén z poloviny let dvacát˘ch. Také Sutnarovy vize a návrhy tvarovû jednoduch˘ch soustruÏen˘ch loutek do‰ly naplnûní bûhem 30. a 40. let, kdy se staly obecn˘m trendem.123 SoustruÏené loutky navrhovali úspû‰nû také Josef Jelínek pro firmu Jana Válka z Nové Paky a stfiedo‰kolsk˘ profesor kreslení Bohumil Suchomel (1914–1967) pro firmu BLANK v Ústí nad Orlicí. Vynikající a originální „divadélko pro nejmen‰í dûti“, komediantsk˘ vÛz s loutkami a figurky korálkov˘ch lidsk˘ch plemen a pohádkov˘ch bytostí vytvofiil Bohumil ·ipich (1885–1935). Rudolf Kubíãek (1891–1983) dal vzniknout návrhÛm geometricky pojat˘ch polychromovan˘ch loutek pro S.U.P. v Bratislavû. Kromû Artûlu produkovaly ve dvacát˘ch a tfiicát˘ch letech soustruÏené loutky-hraãky téÏ umûleckoprÛmyslové dílny Aloise Petruse, aÏ do konce ãtyfiicát˘ch let dílny Seitz a Hofherr v Tachovû, Umûlecko-fiemeslné dílny Bohumíra âermáka v Brnû, které po roce 1918 spoluprací s Josefem âejkou (1886–1932) a Karlem Kfiikawou (1887) zahájily rozsáhlou produkci hraãek, které nejen Ïe byly ve vysok˘ch poãtech exportovány do Evropy i Ameriky, ale také u nás si vydobyly ‰irokého vûhlasu. Od roku 1927 to byla firma J. Schowanek z Albrechtic u Jablonce nad Nisou, jejímiÏ produkty, vyváÏen˘mi do celého svûta, byly figurky a dal‰í hraãky z barevnû mofien˘ch dfievûn˘ch dílÛ spojovan˘ch gumiãkou. Ve 20. letech zasahovala epizodicky do formování loutkového divadla celá fiada umûlcÛ a tvÛrcÛ i z jin˘ch oborÛ. K nim patfií napfi. architekt Jifií Kroha. Tento avantgardista vzbudil na II. loutkáfiské v˘stavû 1921–1922 rozpaky sv˘mi expresivními malovan˘mi plo‰n˘mi loutkami a loutkami ze spotfiebních vûcí. Vystavoval napfiíklad rytífie z plechovek od konzerv, „Matku HrncÛ“ ãi „pana Krabiãku“. Krohovy loutky vycházejí pfiímo z jeho postojÛ ke scénografii. Usiloval o absolutní jednotu scény a herce, kter˘ by nemûl b˘t niãím jin˘m, neÏli pouze jednou ze sloÏek kinetické architektury.124 Pro meziváleãné ãeské loutkáfiství má zcela zásadní a v˘jimeãn˘ v˘znam plzeÀské Loutkové divadlo Feriálních osad. Do tohoto souboru, kter˘ byl symbiózou ochotníkÛ s najatou rodinou lidového loutkáfie Karla Nováka, vstupuje v roce 1917 s loutkáfisk˘mi a kabaretními zku‰enostmi z Prahy modernista Josef Skupa (1892–1957). Brzy se prosadil jako v˘tvarník, scénograf, technolog, jevi‰tní architekt, ale i skvûl˘ mluviã a loutkoherec. Díky vzájemné spolupráci K. Nováka a J. Skupy dochází „ke skuteãnû ojedinûlé kontinuitû mezi komediantskou loutkáfiskou tradicí a moderním pojetím divadla 237
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 238
loutky206-271
9.7.2008
192 VÁŽKA 193 KOMÁR J. Vavřík Rýz. Plzeň, 1937. Divadlo Spejbla a Hurvínka, Praha.
16:04
Stránka 239
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 240
a loutkového zvlá‰È oboje se navzájem pfiizpÛsobuje, ovlivÀuje a obrozuje, aby vznikl typ loutkového divadla, kter˘ nemûl a nemá u nás obdoby. “125 Skupa zde postupnû ovlivÀuje repertoár smûrem k revuálním a kabaretním formám. Vytváfií nové, „expresivnûj‰í“ loutkové postavy – KukufiiãÀáka Duhu, Slezáãka a dal‰í, pfiiãemÏ právû tyto typy urãuje dospûlému publiku. Ve „Feriálkách“ se tedy hraje jak s tradiãními marionetami vysok˘mi 60–70 cm z fundusu Karla Nováka od fiezbáfie Josefa Alessiho, tak i s loutkami nov˘mi, které jsou inspirovány modernistick˘mi tvarov˘mi a technologick˘mi snahami. Kromû Skupy, kter˘ navrhuje scény i loutky, a nejen pro „Feriálky“ (napfi. uÏ na II. loutkáfiské v˘stavû pfiedvedl roz‰klebené expresivní maÀáskové hlaviãky), zde tvofií pÛvodnû dfievomodeláfi, pozdûji Ïiveln˘ a v‰estrann˘ divadelník Jan Vavfiík–R˘z (1900–1970). V jeho pfiípadû jde zpravidla o loutky se zkratkovitou, v˘raznû modelovanou a plastickou fiezbou hlaviãek, podtrhující charakter postavy. Takové tvarosloví se stalo obvykl˘m v fiezbáfiské produkci druhé poloviny 20. let a ve 30. letech. Proporãnû mají figury vût‰í hlavy, typovû vycházejí z expresivní stylizace reáln˘ch postav a jsou zpravidla vodûny na nitích. Tvarovû maximálnû zjednodu‰ené a technologicky dokonalé jsou jeho loutky hmyzu z druhé poloviny 30. let. Spoleãnû s Vavfiíkem–R˘zem byl druh˘m „dvorním“ Skupov˘m fiezbáfiem Gustav Nosek (1887–1974),126 zvlá‰tû od roku 1930, kdy se Skupa osamostatnil. ¤ezbáfiskou tradici rodiny zaloÏil Franti‰ek Nosek (1824–1908), kter˘ fiezboval tradiãní marionety pro lidové loutkáfie. Oba jeho synové fiezali také, zvlá‰tû Karel Nosek (1850–1933), kter˘ roku 1919 vytvofiil podle Skupova náãrtku pÛvodní figuru Spejbla. A byl to právû KarlÛv syn Gustav Nosek, kdo se zaslouÏil o to, Ïe Spejbl po sedmi letech hledání (1926) obdrÏel koneãnû protihráãe (Gustav Nosek se o to pokou‰el uÏ dfiíve – v roce 1920 vyfiezal podle Ladova vzoru ·vejka). Hurvínek a pes Îeryk jsou tedy cele v˘tvarn˘m dílem Gustava Noska, zatímco postava Mániãky vznikla v roce 1930 podle náãrtku Josefa Skupy a za asistence Jifiího Trnky (fiezal Vavfiík–R˘z). Spejbl byl vytvofien jako smû‰ná figura, jako novodob˘ „dadaistick˘“ klaun, karikaturní typ lidské slabosti a smû‰nosti, vycházející z témûfi kresebnû pojaté novinové ãi komiksové stylizace. Inspirace Spejbla pochází od b˘valého Skupova spoluÏáka na praÏské UMPRUM – malífie a loutkáfie Josefa âejky, kter˘ vytvofiil karikaturní kabaretní postavu „Bejbla“ a dokonce ji navrhl jako groteskní postaviãku z dfievûn˘ch soustruhovan˘ch elementÛ pro Umûlecko-fiemeslné dílny Bohumíra âermáka v Brnû. KdyÏ totiÏ tvar Spejblovy hlavy a stylizaci oãí srovnáme s jin˘mi realisticky fiezan˘mi loutkami fiezbáfie Karla Noska, najdeme v jejich tvarosloví jen málo spoleãného. Zato s âejkov˘m „Bejblem“ má Spejbl spoleãnou nejen podstatu názvu figury, ale pfiedev‰ím vizuální podobu – stylizovanou hlavu s kolíãkov˘m nosem a velké bíloãerné oãi, nemluvû o groteskní podstatû figury celkovû. Také postava Hurvínka je nadána na jednu stranu geniální lineární charakterovou „la240
194 KEJKLÍŘ V. Skála. Praha, 1933. Národní muzeum, Praha.
loutky206-271
9.7.2008
195 ŽID J. Vavřík Rýz. Plzeň, 1922. Západočeské muzeum v Plzni.
16:04
Stránka 241
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 242
dovskou“ stylizací a zároveÀ na stranu druhou maximálnû funkcionalistick˘m „sekorovsk˘m“ fie‰ením.127 Vûrn˘m Skupov˘m Ïákem byl pozdûji svûtoznám˘ Jifií Trnka (1912–1969). UÏ ve vûku kolem deseti let, kdy se zaãal u Skupy uãit, vytváfiel své první loutky. Loutkami se pak zab˘val pfii studiu na UMPRUM, kam se dostal jako ‰estnáctilet˘ zámeãnick˘ uãeÀ. S „Feriálkami“ spolupracoval i po odchodu Skupy jako v˘tvarník a reÏisér a nûkolik jeho loutek je dodnes dochováno ve fondu divadla. Po skonãení studia a zániku „Feriálek“ otevfiel v roce 1936 vlastní loutkovou scénu Dfievûné divadlo v Rokoku na Václavském námûstí v Praze, ta v‰ak po necelém pÛlroce se ãtyfimi pfiipraven˘mi inscenacemi skonãila. To bylo pro Trnku trpk˘m zklamáním, které ho vlastnû vzdálilo loutkovému divadlu, nikoliv v‰ak loutkám, neboÈ po válce je prosadil v animovaném filmu. Zasadil se tak v˘raznû o vûhlas ãeského loutkového filmu v mezinárodním kontextu. UÏ v sedmnácti letech se Trnka zúãastnil loutkáfiské v˘stavy v PafiíÏi. Jeho kolekce lyrick˘ch loutek, vycházejících z literárních a dramatick˘ch motivÛ, zejména Maeterlinckov˘ch a Shakespearov˘ch, uÏ v sobû nese témûfi v‰echny prvky charakteristické pro budoucí TrnkÛv loutkáfisk˘ v˘voj i rukopis: suverénnû zvládnutou pohybovou technologii, pÛsobivost materiálu a v˘razn˘ zjednodu‰en˘ obliãej, v nûmÏ se zhu‰Èuje absolutní charakter postavy. „V té dobû znal jiÏ Trnka ze Skupova divadla potfieby divadelní optiky a nutnost v˘razného obliãeje loutky. TudíÏ do jeho lapidárních rysÛ zhu‰Èuje vnitfiní a vnûj‰í charakteristiku postavy. Pro jeho loutky je typick˘ v˘raznû fiezan˘ nos, nápadné rty a veliké, uhranãivé, neobyãejnû ztrnulé oãi, které pfiitahují pohled diváka a jsou schopné nejsugestivnûj‰í evokace citu. “128 Trnka posléze pro Skupovo divadlo navrhl fiadu „civilních“ loutek, vÏdy s jasnou, ãasto humornou a srozumitelnou stylizací. Pro svou scénu vytvofiil loutky vysoké 70 cm, velmi peãlivû a detailnû propracované, a to k inscenacím Karafiátov˘ch Broučků, Menzelova Míši Kuličky a Andersenova Létajícího kufru. Kromû sloÏit˘ch divadelních loutek navrhoval Trnka téÏ uÏitkové „panáãky“, inspirované postavami ãeského venkova, a trojrozmûrné papírové louteãky. Osobité Trnkovy loutky, které autor postupem ãasu stále zjednodu‰oval, jsou naplnûny kfiehkou, poetickou a „transcendentální tragickou“ náplní. Patfií k vrcholÛm ãeského loutkáfiství a mûly moÏnost pÛsobit o to ‰ífie a sugestivnûji prostfiednictvím animovaného filmu, kterému se Trnka po válce vûnoval v˘hradnû. Roku 1929 navázal spolupráci s brnûnsk˘m loutkov˘m divadlem Radost Valentina ·indlera spisovatel a kreslífi Ondfiej Sekora (1899–1967). Pro tento soubor, kter˘ pÛsobil v Husovû domû, vytvofiil grotesknû stylizované loutky stréãka Kfiópala z Bfiochovan s jeho rodinkou, jakousi obdobu Pata a Patachona – Hnáta a Patrãku a domácího pána Hypolita ·ebánka. Sekorovy loutky jsou robustní, s v˘raznû vesele stylizovan˘mi tváfiemi. 242
196 DÁMA A RYTÍŘ B. Šipich, ca 1920. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim.
197 RYTÍŘ A ČERTÍK Firma Seitz a Hofherr. Tachov, kol. 1925. P. Jirsek, Brno.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 243
Ve tãicát˘ch i ãtyfiicát˘ch letech vytváfiel pozoruhodné maÀásky levicovû orientovan˘ v‰estrann˘ divadelník Emanuel Famíra (1900–1970). Jeho expresivnû pojaté hlaviãky pfiipomínají spí‰e avantgardní plastiku s nepravidelnou tváfií, pfiesto jsou jako loutky mimofiádnû pÛsobivé. Nové scénografické vize pronikly bûhem 30. let také do vinohradské Umûlecké v˘chovy. Ze zakladatelÛ moderní ãeské loutkáfiské scénografie zde tvofiil malífi a ilustrátor Franti‰ek Vojáãek (1893–1942). Jeho tfii zdej‰í v˘pravy lze charakterizovat v˘raznou obrysovou ãlenitostí, nov˘mi prostorov˘mi moÏnostmi a vyváÏenou barevností. Jeho loutky s v˘razn˘mi obliãeji jsou vytvofieny s opro‰tûnou kresebnou stylizací.129 Pût inscenací ve 30. letech scénograficky pfiipravil pro stejnou scénu také v‰estrann˘ architektonick˘ v˘tvarník Bohumil Budû‰ínsk˘ (1899–1945). „Jeho inscenace se vyznaãovaly jevi‰tnû úãinnou barevností, byly opro‰tûny od realistické popisnosti a hlavnû vytváfiely dostateãn˘ prostor pro rozehrání loutek. “130 Tyto poetické loutky, stylizované témûfi v „trnkovském“ duchu, dokonale vyjadfiovaly ve v˘razové zkratce charakter jednotliv˘ch postav. Ve ãtyfiicát˘ch letech tvofiil pro Loutkové divadlo Umûlecké v˘chovy i jiná divadla stylizované poetické loutky také scénograf Jaromír Zdenûk Vyskoãil (1918-1975). Jeho práce vynikala v˘tvarnou vynalézavostí a stylovou ãistotou.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 244
loutky206-271
9.7.2008
KAŠPÁREK KRÁLOVNA B. Suchomel. Firma Karel Blank, Ústí nad Orlicí, kol. 1940. Moravské zemské muzeum, Brno.
199 KRÁL
A
16:04
Stránka 245
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 246
200 KAŠPÁREK Firma Seitz a Hofherr. Tachov, kol. 1925. Moravské zemské muzeum, Brno. 201 RYTÍŘ A MYSLIVEC Firma Schowanek. Jiřetín pod Bukovou, ca 1930. P. Jirásek, Brno.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 247
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 248
202 DÁMA A SMRTKA Firma Karel Blank. Ústí nad Orlicí, kol. 1925. P. Jirásek, Brno. 203 KLAUNI J. Jareš, R. Kubíček. Praha, 1921. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 249
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 250
loutky206-271
9.7.2008
204 ZEBRA JEZDEC NA MULE M. Podhajská. Praha, 1920. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim. A
205 DON QUIJOTE J. Kroha. Praha, 1921. P. Jirásek, Brno.
16:04
Stránka 251
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 252
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 253
3 3 Pfiíznaãné tendence „profesionálního“ loutkáfiství
206 RYTÍŘ L. Sutnar. Praha, 1924. Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Koncem 30. let „etapa amatérského loutkáfiství“ vrcholí. PfiitaÏlivost loutky se mohla znovu naplno projevit aÏ po druhé svûtové válce. V˘voj ãeského pováleãného loutkáfiství je spjat hlavnû s profesionalizací ãesk˘ch loutkov˘ch divadel a pfiirozenû také loutkáfiského v˘tvarnictví. O to usiloval pfiedev‰ím Jan Malík, oznaãovan˘ ãasto za „vÛdãí osobnost amatérské etapy“. UÏ ve 30. letech programovû bojoval za zkulturnûní a modernizaci loutkáfiského umûní. Po válce jako piln˘ politick˘ organizátor stál za pfiijetím nového divadelního zákona, kter˘ po roce 1948 na stranû jedné dal moÏnost vytvofiení institucionálních loutkov˘ch scén, na stranû druhé vedl k zániku Ïivností tradiãních marionetáfiÛ. V centralistickém duchu pak Malík nejprve usiloval o „normalizaci a typizaci“ sériovû vyrábûn˘ch závûsn˘ch loutek, loutkov˘ch dekorací a jevi‰tních konstrukcí pro marionety, které by mûly masovû produkovat dílny „kombinátu“ Ústfiedního loutkového divadla v Praze (ÚLD, zaloÏeno 1949), jednotnû i pro v‰echny ostatní scény. První profesionální divadla, která zaãala po roce 1949 hrát pro vefiejnost jako poboãky ÚLD (v Brnû, Liberci a âesk˘ch Budûjovicích), byla vytvofiena podle této „totalitní direktivy“.131 Vzápûtí se v‰ak Malík pod sovûtsk˘m vlivem po témûfi tfiiceti letech marionetáfiské praxe vzdává. Pfiebírá od moskevského Ústfiedního divadla loutek Sergeje V. Obrazcova, které hostovalo v Praze na pfielomu let 1948–1949, základní model „javajkového“ divadla a pfiizpÛsobuje jej dosavadní marionetové tradici. ÚLD (a s ním i ostatní loutková divadla) pak uplatÀují po celá 50. léta ponejvíce spodové loutky. Karel Makonj charakterizoval MalíkÛv v˘znam následovnû: „Pováleãná léta jsou zcela ve znamení boje za zrovnoprávnûní loutkového divadla s ostatními divadelními druhy, s pfiípravou profesionalizace ãeského loutkového divadelnictví ... Nejdfiíve boj o znûní divadelního 253
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 254
zákona, pozdûji starosti s profesionalizací a nakonec – je‰tû fiadu let po vlastním vytvofiení ÚLD se sítí dal‰ích divadel – boje o dÛstojné personální vybavení loutkov˘ch divadel ... Po rozliãn˘ch peripetiích koneãnû síÈ ãeskoslovensk˘ch profesionálních loutkov˘ch divadel vznikla. Pfiedev‰ím neoddiskutovatelnou zásluhou J. Malíka .“131 Loutkové jevi‰tû v 50. letech pfiirozenû podléhá poÏadavku jednoduchého, popisného, nejlépe realisticky vûrného prostfiedí hry a podobné v˘tvarné stylizaci loutek. Takov˘ v˘tvarn˘ názor, vycházející z pozic „socialistického realismu“ smûrovaného na dûti, zastupovala generace, tvofiená pfiedev‰ím malífii a grafiky. Více neÏ na divadelní experimentátorství pfiedváleãn˘ch ochotnick˘ch scén navazovala jejich tvorba spí‰e na oblast volné kresby a malby. Tuto v˘raznû kresebnou stylizaci pak pfienesli v prÛbûhu 50. let v˘tvarníci Vojtûch Cinybulk (1915–1994), Václav Havlík a Richard Lander do scény a loutek praÏského ÚLD. PfievaÏujícím typem loutek se zde na témûfi celé desetiletí staly pfiedev‰ím realisticky a srozumitelnû pojaté „javajky“. V 60. letech, v dobû uvolÀování celého kulturního klimatu, se prostfiednictvím mladé generace reÏisérÛ a scénografÛ otevírá loutkovému divadlu nová cesta, která na jednu stranu zaãíná experiment s nej‰ir‰ím bohatstvím loutkové technologie a na druhou pak postupnû ru‰í klasick˘ kánon kulisového jevi‰tû ve prospûch úplné svobody v˘tvarn˘ch moÏností. Od této chvíle lze jen tûÏko vyãleÀovat jednotlivé sloÏky inscenace, neboÈ jsou v‰echny vázány v jedin˘ „syntetick˘ tvar“, kdy je v‰e – vãetnû loutky – podfiízeno jednotné reÏijnû v˘tvarné vizi. Otevírající se jevi‰tní prostor postupnû pfiiná‰í moÏnosti nej‰ir‰í ‰kále loutek, jednoduch˘ch i kombinovan˘ch, od
207 DRAK Údajně J. Trnka. Plzeň, přibližně 1930. Spolkové loutkové divadlo „V Boudě“, Plzeň.
254
loutky206-271
9.7.2008
208 KLAVÍRISTA J. Trnka. Plzeň, 1932. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim.
16:04
Stránka 255
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 256
klasick˘ch fiezan˘ch marionet po loutky z textilu, kovu, papírové hmoty ãi plastu, od loutek sloÏitû technologicky pojat˘ch aÏ po jednoduché maskové a totemické loutky.133 Léta 60. byla poznamenána v‰eobecnou fascinací ãern˘m divadlem, které také zãásti podnítilo promûnu ãeského loutkového divadla. Technika ãerného divadla, kterou poprvé v loutkovém divadle pouÏili v˘tvarník Václav Kábrt (1930) a reÏisér Jifií Jaro‰ v ostravské inscenaci Krása nevídaná roku 1962, zru‰ila úzk˘ akãní pruh vymezen˘ pro pohyb loutek v kulisové scénû a umoÏnila loutkám pohyb do ‰ífiky, hloubky i v˘‰ky celého jevi‰tû. „Václav Kábrt se inspiroval nov˘mi technick˘mi postupy obecné scénografie ... Do loutkového prostoru pfievedl jiné, v ãinohfie bûÏné postupy – polyekranovou stavbu obrazÛ, prolínání obrazÛ, projekci, nov˘ systém svícení apod ... Novátorské hledání v Ostravû vyvrcholilo pouÏitím masky ... Vznikl typ divadla, které je posledním krokem k uvolnûní prostoru loutkové scény z podruãí technologick˘ch zafiízení. V první polovinû 60. let se odehrávala na loutkovém jevi‰ti promûna scény, a tím i scénografie, od popisu k fantazii, od plo‰ného obrazu k postupnému prostorovému pÛsobení, od tradiãní loutky k nov˘m systémÛm a zpÛsobÛm.“134 Také reÏisér a v˘tvarník Jan Schmid v libereckém loutkovém Naivním divadle pfiinesl v 60. letech fiadu podnûtÛ pro v˘voj nejen loutkáfiské scénografie. Postupnû zde vytvofiil dynamick˘ a syntetick˘ scénick˘ prostor pro „divadlo v pohybu“, kter˘ se pozdûji stal základní poetikou souboru Studio Y, a to cestou uvolÀování tradiãních divadelních vztahÛ. Sám Jan Schmid to charakterizoval takto: „Posunut˘ smysl divadla znamenal jinou estetiku. V samotné formû bylo sdûlení. ·lo o estetiku docela jiné artikulace, jiného ãlenûní a prostorového cítûní, o naru‰ení rÛzn˘ch ‚jednot‘ (místa, ãasu), o estetiku 135 ‰umÛ, protimluvÛ, dialektick˘ch protikladÛ.“ V Naivním divadle byla pfiedev‰ím znovuobjevena radost ze hry s návratem ke kofienÛm divadelnosti, archaick˘m typÛm loutek, k rÛznorod˘m pfiírodním a lidov˘m materiálÛm, celkové v˘razové barevnosti a bohatosti. Tento typ divadla s rozliãn˘mi typy loutek, se stále pfiítomn˘m vztahem loutky a Ïivého herce ãi masky a herce v divoké a nespoutané hfie se poprvé objevil v inscenaci Poklad baby Mračenice roku 1963. Ve druhé polovinû 60. let se jevi‰tû loutkového divadla vymanilo z pfievaÏujících technologií (javajková vana a paraván). Nov˘ scénick˘ prostor nabízel moÏnost vyuÏití bohaté ‰kály loutek. Od vysoce stylizovan˘ch a metaforick˘ch (z nejrÛznûj‰ích materiálÛ) aÏ po témûfi tradiãní fiezbované marionety. Pokraãování takové sochafiské a fiezbáfiské tradice ve V˘chodoãeském loutkovém divadle v Hradci Králové (od 10. sezóny s názvem DRAK, tj. Divadlo Rozmanitosti a Komedie) pfiedstavoval od poãátku 60. let fiezbáfi Franti‰ek Vítek (1929). Vítkovy preciznû fiezbované poetické loutky, vycházející z obdivu k lidovému umûní a marionetovému divadlu, zformovaly první období v˘znamné jevi‰tní tradice zdej‰ího souboru. Pfiíklad 256
209 BROUČEK J. Trnka. Praha, 1936. H. Trnková, Praha.
loutky206-271
9.7.2008
210 PAN EUSTACH J. Trnka. Praha, 1937. H. Trnková, Praha.
16:04
Stránka 257
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 258
211 ČERT Údajně B. Kafka. Červený Kostelec, kol. roku 1930. Moravské zemské muzeum, Brno.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 259
Franti‰ka Vítka, kter˘ v sobû spojuje fiemeslnou poctivost nûkdej‰ího figurálního fiezbáfie s neohraniãenou fantazií volného umûlce, znovu nastoluje otázku autorství a pÛvodnosti loutky. Zejména v pováleãné dobû, kdy se loutka stává jen jednou ze sloÏek ucelené scénografické vize, ji zpravidla navrhuje divadelní v˘tvarník a realizuje v˘tvarn˘ fiemeslník. V˘sledn˘ tvar je pak velmi závisl˘ na jejich kongenialitû. Situaci navíc komplikuje fakt, Ïe zvlá‰tû od 60. let je v moderní loutkáfiské scénografii obecnû pfiípustné cokoli jak z hlediska rozvrstvení prostoru, tak v kontextu pouÏit˘ch prostfiedkÛ, ale i v obraznosti a metafofie. TakÏe není snadné hovofiit z v˘tvarného hlediska o ãistotû a jednotû stylu. Loutky navrhované jedin˘m v˘tvarníkem se mohou diametrálnû rÛznit od jedné inscenace ke druhé. Na stranû jedné stojí v˘tvarníci (fiezbáfii, sochafii), ktefií tvofií loutky do nejmen‰ího detailu sami a jejichÏ umûleck˘ rukopis b˘vá jasnû ãiteln˘, na stranû druhé scénografové, více závislí na úrovni realizace sv˘ch návrhÛ. Koncem 60. let uÏ loutkáfiskou scénografii rozvíjí nová generace v˘tvarníkÛ, pfiipravená loutkáfiskou katedrou praÏské DAMU. Jsou to Ïáci profesora Richarda Landra – Ivan Anto‰, Jifií Bláha (1939), Zdenûk Bauer (1943), Pavel Kalfus, Petr Matásek, Jifií Pitr (1935), Ilda Pullmannová (1941, provdaná Pitrová), Viera Popovová (1946), Alois Tománek (1942), Jaroslava Îátková a dal‰í. MoÏnost uplatnûní sv˘ch obraziv˘ch a v˘znamov˘ch pfiedstav mají pfiedev‰ím v devíti ãesk˘ch profesionálních loutkov˘ch divadlech.136 Také charakter inscenací se polarizuje na inscenace pro dûti rÛzného vûku a na ambicióznûj‰í projekty, urãené téÏ dospûl˘m. Tomu se samozfiejmû pfiizpÛsobuje i poetika loutek. Od poloviny 70. let se pak stávají místem konfrontace nejrÛznûj‰ích loutkáfisk˘ch v˘tvarn˘ch tendencí pravidelné pfiehlídky „Skupova PlzeÀ“ a „Matefiinka“.
212 PÍSAŘ A RADNÍ F. Vojáček. Praha, 1940. Národní muzeum, Praha.
259
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 260
Léta 70. by bylo moÏno nazvat v jistém slova smyslu „návratem hegemonie v˘tvarníkÛ“. Na poãátku desetiletí se na jevi‰ti objevuje Ïiv˘ herec, nejprve jako odhalen˘ vodiã, poté jako partner loutky. Tato skuteãnost se stala hybn˘m motorem loutkáfiské scénografie pfiinejmen‰ím na dvû následující desetiletí. Loutková scénografie tohoto období hledá syntetické fie‰ení v t˘mové koncepãnû inscenaãní práci, kde hraje v˘tvarné pojetí inscenace mnohdy vedoucí roli. Miroslav âesal tuto tendenci charakterizuje takto: „Jedním z nejvût‰ích pfiínosÛ soudobého loutkového divadla je nespornû obrazivost, divadelní obrazivost, neboÈ text a slovo za touto obrazivostí jen d˘chaviãnû pokulhávají.“137 V 70. letech je tedy loutkové divadlo obohaceno o typ scény s prostorem pro nezakryté herce a s oddûlen˘m prostorem pro loutky. Tento smûr loutkové scénografie „fie‰í prostor jako celek, v nûmÏ se trvale prolínají dvû roviny: zmen‰ené, pfiesnû limitované prostfiedí pro vystoupení loutek, které je vsazeno do celku prostoru jevi‰tû a vytrvale prozrazuje dal‰í v˘znam tím, Ïe v tomto celku existují Ïiví herci. Je nutné k tomu hned dodat jedno: Tato tendence se objevuje v‰ude tam, kde se trvale poãítá s loutkou jako s hlavním prostfiedkem sdûlení.“138 Druhou tendenci pak pfiedstavují v˘pravy, kde místo pro loutku a místo pro herce jsou prostorem jednotn˘m. Ten b˘vá fie‰en buì jako scéna–prostor, nebo scéna–plastika. „Pro tyto v˘pravy je charakteristická centrální kinetická plastika, jevi‰tní ‚stroj na v˘znamy‘, tûleso se stál˘m místem, ale pohybliv˘mi ãástmi. Hra hercÛ i loutek probíhá pfiedev‰ím okolo nûj a na nûm, i kdyÏ mohou nûkdy nejenom loutky, ale i herci hrát pfii rozevfiení tûlesa i uvnitfi. ‚Mírou scény‘ je tu loutka hlavnû tehdy, kdyÏ se celá tato plastika stává jedinou velikou loutkou v uωím slova smyslu, kdyÏ zobrazuje dramatickou postavu. Tedy nikoliv variabilní dûji‰tû, dramatické prostfiedí, ale bytost.“139 213 KLAUN J. Vavřík Rýz. Plzeň, kol. roku 1925. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim. 214 HLAVY MAŇÁSKŮ J. Šváb. Praha, 1940. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim.
215 HLAVY MARIONET J. Malík. Praha, od 1935. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim.
260
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 261
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 262
216 HLAVY MAŇÁSKŮ Firma BIBI. Praha, po roce 1945. Městské kulturní středisko, Letovice. 217 DĚDEK A ČERT R. Lander. Praha, kol. roku 1950. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 263
Základní principy pojetí otevfieného prostoru se pokusili vyfie‰it pfiedev‰ím scénografové Pavel Kalfus a Petr Matásek, ktefií pfiestoÏe vnímají scénu s loutkou jako v˘tvarn˘ komplex, vÏdy velmi peãují i o samotnou loutku. Proto mnohé jejich loutky mají vysokou autonomní umûleckou hodnotu. S nimi rozvíjejí scénografii i pojetí loutek jak generaãnû star‰í scénografové Václav Kábrt, Franti‰ek Vítek ãi Otakar Schindler (1923–1998), tak Kalfusovi a Matáskovi vrstevníci Ivan Anto‰, Zdenûk Bauer, Hana Cigánová (1944), Jaroslav DoleÏal (1948), Jifií a Ilda Pitrovi, Alois Tománek nebo Jaroslava Îátková. A také v˘tvarníci neloutkov˘ch divadel Miroslav Melena, Jaroslav Malina ãi Karel Zmrzl˘ (1936) a reÏisérské osobnosti Jifií Jaro‰, Jifií Stfieda, Josef Krofta, Pavel Polák, Karel BroÏek, Karel Makonj, Pavel Va‰íãek a Markéta Schartová. Poãátkem 80. let se o loutkové scénografii uvaÏuje jako o „scénografii akãní“, kde se je‰tû více prohlubuje jednota v‰ech sloÏek inscenace. „Komplexnost práce loutkáfiského scénografa, která v inscenaãní práci, v koncepci i hotovém tvaru zahrnuje stejnû prostor jako herce–loutku i jejího kost˘movaného partnera, je v loutkáfiské scénografii na‰ich dní specifikou nejzávaÏnûj‰í,“ komentuje v polovinû 80. let situaci v loutkáfiské scénografii Sylva Mare‰ová.140 V této dobû je mnoho loutkov˘ch inscenací povaÏováno v jistém slova smyslu za „vrcholná divadelnû–v˘tvarná díla“ a jako taková sklízí loutkáfiská scénografie vavfiíny i na scénografick˘ch pfiehlídkách (PraÏské quadriennale, Salon scénografie). V loutkáfiském povûdomí stále více narÛstá i dÛleÏitost divadelních ochotnick˘ch pfiehlídek, kde se objevují pfiedstavení s loutkami – JiráskÛv Hronov a Loutkáfiská Chrudim. Ve v˘tvarném pojetí loutky se doba vyznaãuje dvûma rysy: jedním je vztah ke klasické tradici fiezbované loutky a její parafrázi, druh˘m je princip hravosti, pfiipou‰tûjící vlastnû cokoliv. Ke jmenovan˘m scénografÛm a tvÛrcÛm loutek pfiistupuje bûhem 80. let dal‰í
218 ČERT S BÁBOU J. Malík. Praha, 1944. Muzeum loutkářských kultur, Chrudim.
263
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 264
generace mlad˘ch v˘tvarníkÛ, Irena Mareãková (1956), Jaroslav Milfajt (1958), Zdenûk Hajduch (1955), Jan Koneãn˘ (1951), Jakub Krejãí (1955), Ivan Nesveda (1959), Karel Vostárek (1951), Karel Kerlick˘ (1953) a dal‰í. Koncem 80. let jsou loutkám otevfieny v‰echny technologické moÏnosti, od tradiãních marionet pfies maÀásky a javajky aÏ po totemické loutky a manek˘ny, jeÏ se v souvislosti s jiÏ bûÏnou pfiítomností herce na jevi‰ti dokonce stávají loutkovou technologií nejprogresivnûj‰í a nejproduktivnûj‰í. Léta 90. pak pfiiná‰ejí zcela nové tendence. NarÛstá totiÏ zájem o vyuÏívání loutek jako prostfiedku divadelního a filmového jazyka, ale také poãítaãové animace, nemluvû o technice volného v˘tvarného umûní. Zdá se tedy, Ïe se zenit ãeské loutkáfiské syntetické scénografie uzavírá ve prospûch tûchto nov˘ch médií. To také naznaãuje produkce „kamenn˘ch“ loutkov˘ch divadel, kde sice zaãíná pÛsobit i nejmlad‰í generace v˘tvarníkÛ, Marek Zákosteleck˘ (1970), Pavel Hubiãka (1966), TomበZmrzl˘ (1966), Michal Hejmovsk˘ (1964), Eva Eliá‰ová a dal‰í, nicménû v obraznosti jejich loutek se uÏ neobjevuje nic zcela nového, spí‰e jsou rozvíjeny objevy a principy ze 70. a 80. let.141 TûÏi‰tû experimentu s loutkami se plynule pfiesouvá do oblasti „nezávisl˘ch“ ãi „alternativních“ divadelních skupin, které více ãi ménû spojují svou produkci s loutkou (Mehedaha, Divadlo bratfií FormanÛ, Studio dell'arte, Buchty a loutky, Continuo a dal‰í). Na tuto Ïánrovou otevfienost také reaguje katedra loutkáfiství na praÏské DAMU, která se od roku 1994 mûní v Katedru alternativního a loutkového divadla. Inspirace loutkami se objevuje do jisté míry i u generace mlad˘ch reÏisérÛ neloutkového divadla (Jan Antonín Pitínsk˘, Petr Lébl) a hlavnû v návaznosti na historii ãeského animovaného filmu (Jifií Trnka, Hermína T˘rlová, Bfietislav Pojar, Ivo Houf) stále více narÛstá pojetí a tvorba loutek jako ãistû v˘tvarného a svobodného artefaktu. Ostatnû, takové pojetí loutky existovalo v ãeském umûní nepfietrÏitû. V 60. letech vstupuje do animovaného filmu absolvent loutkáfiské katedry DAMU Jan ·vankmajer (1934). Mnohé z jeho animovan˘ch filmÛ i jeho volná tvorba ãerpají ze svûta loutek. Jeho asambláÏové a koláÏovité loutky z nejrÛznûj‰ích materiálÛ jsou pokraãováním a rozvíjením surrealistické vize archetypu pfiedmûtné „loutkovosti“. V polovinû 80. let pak byl povaÏován za poãátek nové cesty ãeské loutkové kinematografie film Krysař v˘tvarníka Jifiího Barty (1948). V tomto syrovém snímku se objevují tradiãní a v podstatû divadelnû chápané loutky i scény, ostfie fiezané v efektním pseudogotickém a zároveÀ pseudokubofuturistickém duchu. Jin˘m pfiíkladem pfiístupu k loutce je tvorba v˘tvarníkÛ–fiezbáfiÛ, ktefií rozvíjejí tradici fiezbáfiÛ pro koãovné loutkáfie s úctou k fiemeslu i dílu, jeÏ chápou jako svébytné umûní. UÏ v 60. letech je to Franti‰ek Vítek, pozdûji tfieba Petr Kavan (1949), Jaroslav DoleÏal, Antonín MaloÀ nebo tandem Michaela BartoÀová a Antonín Müller. Také mnoh˘m z vystudovan˘ch loutkáfisk˘ch v˘tvarníkÛ scénografické pojetí 264
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 265
loutky nevyhovuje, a proto svou tvorbu roz‰ifiují v dimenzích osobité volné tvorby. Napfi. TomበÎiÏka (1963) v multimediální scénografii, Eva Eliá‰ová v témûfi metafyzick˘ch a surrealistick˘ch objektech, Miroslav Trejtnar (1962) v mobilních objektech a sochách, ãi Marie Jirásková (1964) v konceptuálních instalacích a performancích. Poslední skupinu pfiedstavují „nedivadelní“ v˘tvarníci, pro které se loutka stala nosn˘m médiem. Jsou to napfiíklad „multimediální umûlec“ Milan KníÏák (1940), sochafii Kurt Gebauer (1941), âestmír Su‰ka (1952) nebo Michal Gabriel (1960), jejichÏ díla svou stylizací, pfiípadnû polychromií loutku pfiipomínají. Loutky fascinují také pfiíslu‰níky v˘tvarné skupiny Tvrdohlaví – Petra Nikla a Franti‰ka Skálu. Zatímco NiklÛv v˘tvarn˘ svût je pln˘ zvlá‰tních pfiedmûtÛ, hraãek a loutek oÏívajících coby podivné bytosti v mytické krajinû snu a dûtství, Skála vytváfií z nejrÛznûj‰ích materiálÛ pitoreskní svût postsurrealistick˘ch loutkovit˘ch a samorostov˘ch novotvarÛ.
219 HLAVY MAŇÁSKŮ E. Famíra. Praha, 1938. M. Knížák, Praha.
265
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 266
220 ČERT A DLOUHÝ 221 ŠIROKÝ J. Malík. Praha, od 1935. Moravské zemské muzeum, Brno.
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 267
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 268
loutky206-271
9.7.2008
222,223 TULÁK A BÁSNÍK B. Buděšínský. Praha, 1932. Národní muzeum, Praha.
16:04
Stránka 269
loutky206-271
9.7.2008
16:04
Stránka 270
loutky206-271
9.7.2008
224 KRÁL 225 ŽABÁK R. Říha. Červený Kostelec, od roku 1943. Městské kulturní středisko, Letovice.
16:04
Stránka 271
