Specifika prodeje a nákupu zboží po internetu

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Specifika prodeje a nákupu zboží po internetu Studentská vědecká a odborná činnost Kategorie: magisterské studium

2014 VII. ročník SVOČ

Autor: Jakub Šťastný Konzultant: Ing. Jan Pokorný

Čestné prohlášení a souhlas s publikací práce Prohlašuji, že jsem práci předkládanou do VII. ročníku Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ) vypracoval samostatně za použití literatury a zdrojů v ní uvedených. Dále prohlašuji, že práce nebyla ani jako celek, ani z podstatné části dříve publikována, obhájena jako součást bakalářské, diplomové, rigorózní nebo jiné studentské kvalifikační práce a nebyla přihlášena do předchozích ročníků SVOČ či jiné soutěže. Souhlasím s užitím této práce rozšiřováním, rozmnožováním a sdělováním veřejnosti v neomezeném rozsahu pro účely publikace a prezentace PF UK, včetně užití třetími osobami.

V Praze dne 14.4.2014 …...………………….………………… Jakub Šťastný

Obsah

1. Úvod 2. Před založením internetového obchodu 2.1 Orientace na zákazníka 2.2 SWOT analýza 2.3 Právní forma podnikání 2.3.1 Živnostenské oprávnění 2.3.2 Společnost s ručením omezeným 2.3.3 Jiné formy podnikání 2.4 Finanční plán (odhad) 3. Založení internetového obchodu 3.1 Registrace domény a zprovoznění e-shopu 3.1.1 Doménová jména 3.2 Tvorba obchodních podmínek 3.2.1 Smlouvy uzavírané se spotřebitelem a zákony upravující prodej a nákup zboží na internetu 3.2.2 Informační povinnost podnikatele 3.2.3 Uzavření kupní smlouvy 3.2.4 Odstoupení od smlouvy 3.2.5 Odpovědnost spotřebitele za snížení hodnoty zboží 3.2.6 Reklamace a práva z vadného plnění 3.2.6.1 Podstatné vs. nepodstatné porušení smlouvy 3.2.6.2 Výměna zboží a záruční doba 3.2.6.3 Smluvní záruka 3.2.6.4 Uplatnění reklamace 3.2.7 Ochrana osobních údajů 4. Reklama a propagace e-shopu 4.1 Reklama na internetu 4.2 E-mail marketing 5. Závěr

1. Úvod

Možnost nakoupit v internetovém obchodu z pohodlí domova využívá stále větší část české populace, v roce 2013 utratili obyvatelé ČR za nákup zboží a služeb po internetu 70 miliard korun, což je o 15 % více, než v předcházejícím roce 1. Alespoň jeden nákup v e-shopu již provedlo přes 6,5 milionu obyvatel ČR2. Růst prodeje zboží po internetu motivuje mnohé podnikatele k zakládání nových internetových obchodů, v roce 2013 v České republice fungovalo na 35 tisíc e-shopů3. Ačkoli přesná statistika neexistuje, odhaduje se, že cca 50 % nově vzniklých internetových obchodů nepřežije první rok své existence4. Cílem této práce je popis postupu založení internetového obchodu z praktického hlediska, analýza právních vztahů, do kterých vstupují subjekty prodeje a nákupu zboží po internetu, ale i právní rozbor problematických situací, které musí podnikatel zakládající internetový obchod řešit. Obsáhnout bych chtěl i změny v provozu internetových obchodů a nákupu zboží na internetu, které přinesla recentní rekodifikace soukromého práva, především pak zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), který k 1. lednu 2014 nabyl účinnost.

1

Češi loni v e-shopech utratili 70 miliard. Obrat letos stoupne o 15 procent [online] Deník.cz, 21.1.2014, [cit. 2.4.2014]. Dostupné na http://www.denik.cz/ekonomika/cesi-v-e-shopech-utratili-70-miliard-obrat-letos-stoupne-o-15-procent-20140121.html 2 Stav e-commerce v ČR v roce 2013, infografika [online] Shoptet, 2013, [cit. 2.4.2014]. Dostupné na http://data.businessworld.cz/img/article/img/97/b47fe350dd8f7e4acf62274c95f65a.jpg 3 Stav e-commerce v ČR v roce 2013, infografika [online] Shoptet, 2013, [cit. 2.4.2014]. Dostupné na

http://data.businessworld.cz/img/article/img/97/b47fe350dd8f7e4acf62274c95f65a.jpg 4 Jak začít s eshopem [online], Můj První Eshop.cz, [cit. 2.4.2014]. Dostupné na http://www.mujprvnieshop.cz/co-nesmimpodcenit-pri-priprave-eshopu/

2. Před založením internetového obchodu

Založení internetového obchodu a samotnému začátku podnikání by měla předcházet přípravná fáze, během které podnikatel analyzuje trh a konkurenci, snaží se poznat svého potenciálního zákazníka, resp. se pokusí zjistit, jaká kritéria jsou pro jeho nákup důležitá a co mu případně vadí u konkurenčních e-shopů či kamenných prodejen. Dále by podnikatel neměl opomenout vypracovat tzv. SWOT analýzu 5 svého podnikání a pokusit se sestavit finanční plán.

2.1 Orientace na zákazníka Zákaznické průzkumy jsou mnohdy podceňovanou fází přípravy internetové obchodu, leč právě ty by měly ovlivnit, jakým způsobem se bude podnikatel na internetu prezentovat a jaké zboží či služby bude nabízet. Je třeba zjistit jaké konkrétní produkty nakupující na internetu vyhledávají, zda produkty luxusní, diskontní, nebo zboží ruční výroby, dále jaké jsou zákazníkovy preference v oblasti dopravy, případně co zákazníkům na konkurenčních e-shopech nevyhovuje. Zdrojem těchto informací mohou být různé statistiky ČSÚ6 či jiných organizací7, působících v oblasti prodeje zboží po internetu, vlastní průzkumy nebo analýza klíčových slov.

5

Alternativou k analýze SWOT může být tzv. Balanced Scorecard (BSC) analýza, česky systém vyvážených ukazatelů výkonnosti podniku. Jedná se o metodu, která vytváří vazbu mezi strategií a operativními činnostmi s důrazem na měření výkonu 6

Český statistický úřad

7

Např. Asociace pro elektronickou komerci (APEK)

2.2 SWOT analýza SWOT analýza je považována za základní strategický nástroj v oblasti podnikání. Její pomocí lze snadno zmapovat hodnoty, na kterých by měl provozovatel e-shopu své podnikání stavět, dále možnosti růstu, ale i potenciální rizika, které podnikání představuje. Analýza byla vyvinuta v druhé polovině 20. století na Stanfordově univerzitě Albertem Humphreym. Jedná se o metodu, jejíž pomocí lze zjistit silné (Strengths) a slabé (Weaknesses) stránky, příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats) podnikání. Silné a slabé stránky se týkají především podnikání samotného (jsou vnitřního původu), zatímco příležitosti a hrozby přicházejí nejčastěji z vnější prostředí (vnější původ). Vzájemnou interakcí silných a slabých stránek vůči příležitostem a nebezpečím lze zjistit další informace o tom, jakou cestou se v podnikání vydat a jakých chyb se vyvarovat.

2.3 Právní forma podnikání Podnikatel provozující internetový obchod má na výběr několik možností, jakým způsobem provozovat své podnikání. Nejčastější formou podnikání je živnost a společnost s ručením omezeným (dále též jen „s.r.o.“).

2.3.1 Živnostenské oprávnění Podnikání dle živnostenského zákona je nejjednodušší právní formou podnikání, živnostenské oprávnění na živnost „maloobchodní prodej“ je klasifikováno jako živnost volná a není tedy třeba dokládat žádná osvědčení o odbornosti či souhlasu orgánu státní správy. Vyřízení živnosti je poměrně jednoduchý proces zpoplatněný jedním tisícem korun českých.

Nevýhodou podnikání na živnostenské oprávnění je ručení za své podnikání celým svým majetkem; živnostník také bude platit odvody do sociálního a zdravotního pojištění.

2.3.2 Společnost s ručením omezeným Velmi praktickou formou podnikání na internetu je společnost s ručením omezeným. Podnikatel má v zásadě dvě možnosti: buď takovou společnost založí, nebo již založenou koupí. Standardním postupem je založení společnosti, kdy je třeba zajistit živnostenské listy na všechny aktivity nové společnosti, výpisy z rejstříku trestů a potvrzení o bezdlužnosti z finančního úřadu všech společníků, kteří s.r.o. zakládají. Zakládacím dokumentem s.r.o. je společenská smlouva, resp. zakládací listina v případě, že s.r.o. zakládá jediný společník. Základní kapitál s.r.o. je tvořen součtem vkladu všech společníků, přičemž minimální částka je jedna koruna česká8. Společnost vzniká okamžikem zápisu do obchodního rejstříku. Druhou možností je koupě již existující společnosti; předností je časová nenáročnost a méně administrativy spojené se zahájením podnikání. Před nákupem existující s.r.o. se doporučuje prověřit společnost, zda není vedena jako dlužník či nemá závazky vůči jiným subjektům. Další výhodou oproti živnostenskému podnikání je skutečnost, že společníci ručí pouze do výše svého vkladu.

2.3.3 Jiné formy podnikání Živnostenské oprávnění spolu se společností s ručením omezeným jsou nejčastějšími formami podnikání, v praxi se lze ovšem setkat i s akciovými společnostmi (především

8

§ 142 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích

velké

e-shopy),

sdružením

fyzických

osob9,

veřejnou

obchodní

společností

nebo komanditní společností.

2.4 Finanční plán (odhad) Začínajícímu podnikateli se doporučuje vypracovat alespoň hrubý finanční plán - odhad nákladů na provoz podnikání a předpoklad budoucího zisku. Měl by být vypracován ve dvou vyhotoveních dle scénáře vývoje podnikání - jeden realistický, druhý pesimistický, kdy podnikatel očekává komplikace v byznysu. I v druhém případě by však mít dostatečné rezervy, aby špatné období finančně zvládl. Započítat do nákladů je nutné zejména:  náklady na zakoupení či pronájem e-shopu  náklady na nákup produktů,  náklady na vratky, reklamace apod.,  náklady na sklad,  náklady na balení, logistiku produktů  či náklady na provoz internetového obchodu (náklady na hosting dat a doménu). Na straně výnosů figurují tržby z prodeje, z dlouhodobé perspektivy můžeme hovořit o hodnotě značky e-shopu a získaných zákazníků.

9

podle ustanovení § 2716 a násl. NOZ nově „společnost“

3. Založení internetového obchodu

3.1 Registrace domény a zprovoznění e-shopu Předpokládejme, že podnikatel již má jasno, jaký sortiment bude prodávat a vybral si právní formu podnikání, pod kterou bude e-shop provozovat. Dalším krokem by mělo být samotné vytváření internetového obchodu. Podnikateli se nabízí v podstatě tři možnosti - open source řešení e-shopu, které je zdarma, licencovaný e-shop za úplatu nebo internetový obchod vytvořený na zakázku. Předností open source aplikací jsou minimální pořizovací náklady a rychlé zřízení eshopu, podnikatel ovšem musí být pokročilý ve správě internetových stránek, aby si aplikaci nastavil dle svých potřeb. Licencované e-shopy jsou fungující kompletní řešení, která nevyžadují další úpravy a složitá nastavování. Nevýhodou však může být omezená funkčnost. Za licenci se obvykle platí formou měsíčního nájmu, přičemž cena může od několika stovek korun šplhat až do výše desítek tisíc korun českých. Finančně nejnákladnější cestou je nechat si vytvořit e-shop na míru, za poměrně vysokou cenu podnikatel dostane plně fungují systém včetně všech jeho požadavků, např. slevových kupónů či dárkových certifikátů. Vytvořený e-shop je poté nutné umístit na internet, ať už pomocí vlastního serveru, nebo placeného hostingu dat. Podnikatel rovněž musí vybrat vhodné doménové jméno, jakýsi identifikátor, pod kterým bude internetový obchod dohledatelný. Právní problematiku internetových domén osvětluje následující oddíl práce.

3.1.1 Doménová jména Nový občanský zákoník (NOZ) v reakci na technologický vývoj společnosti často pracuje s moderními způsoby komunikace na dálku (typicky e-mail), ovšem právní úprava doménových jmen v něm chybí. Legální definice doménového jména není obsažena v něm, ani v jiném doprovodném zákoně10. Existuje více názorů, jakým způsobem pohlížet na doménová jména z právního hlediska. První a převažující přístup považuje doménové jméno za relativní závazkové majetkové právo majitele, resp. držitele domény vůči registrátorovi. Druhý jej řadí mezi jiné majetkové hodnoty, avšak vyskytují se i názory, které doménové jméno klasifikují jako věci způsobilé být předmětem vlastnictví11. První uvedený názor má oporu v judikatuře, konkrétně v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3407/2010, který definuje doménové jméno následovně: „Jde v podstatě jen o slovní či jinak přijatelné vyjádření kódové technické identifikace počítače, případně skupiny počítačů v síti … doména žádné absolutní (výlučné) právo svému nositeli nezakládá.“ V návaznosti na současnou rekodifikaci soukromého práva bude velmi důležité, jakým způsobem budou k otázce doménových jmen přistupovat soudy ve svých rozhodnutích; zda zůstanou u judikatury z období před nabytím účinnosti NOZ, která doménová jména považuje za předmět práv relativních, nebo soudy doménovým jménům přiznají povahu věcných (tj. absolutních) práv. V tomto případě bude možné ve smlouvách týkající se dispozicí s určitou doménou užít ustanovení NOZ, která absolutní věcná práva regulují. Podnikatel by mohl nabýt vlastnictví k doménovému jménu (pravděpodobně v okamžiku vzniku či registrace takového doménového jména), bylo by možné využít kupní smlouvy 10

Doménová jména a nový občanský zákoník (NOZ) [online], 15.10.2013 [cit. 3.4.2014] , dostupné na http://pravopropodnikatele.cz/domenova-jmena-a-novy-obcansky-zakonik-noz/ (dále jen „doménová jména a NOZ”) 11 doménová jména a NOZ

pro převod takového vlastnictví, případně doménové jméno pronajmout dle smlouvy nájemní. Rovněž by se významně zvýšila ochrana práv k doménovému jménu, u soudu by pak bylo možné využít vindikační žalobu, stejně jako u věcí hmotných12. Prozatím, než dojde k vyřešení této sporné otázky soudní praxí, je podnikatelům doporučováno co nejpodrobněji specifikovat účel, ke kterému je smlouva (běžně smlouva o převodu domény) uzavírána a jasně upravit veškeré podmínky takové smlouvy 13.

3.2 Tvorba obchodních podmínek Dalším krokem ke zprovoznění internetového obchodu by mělo být splnění informační povinnosti podnikatele a publikování povinných informací dle článku 3.2.2 této práce. Tyto informace podnikatel obvykle zpracovává do shrnujícího celku zvaného „(všeobecné) obchodní podmínky“.14 V následujících částech práce bych se rád vyjádřil jak k informacím, které obchodní podmínky musí ze zákonné povinnosti obsahovat, ale i k některým institutům práva, které regulují prodej a nákup zboží na internetu a jejichž interpretace často činí problémy.

3.2.1 Smlouvy uzavírané se spotřebitelem a zákony upravující prodej a nákup zboží na internetu Nákup a prodej zboží po internetu probíhá v režimu smluv, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel15, dále jen „spotřebitelské smlouvy“. Nejedná se ovšem o konkrétní

12

doménová jména a NOZ

13

doménová jména a NOZ

14

Vzorové obchodní podmínky s souladu s NOZ jsou k dispozici zdarma na webových stránkách Asociace pro elektronickou komerci (APEK), http://www.apek.cz/vzorove-obchodni-podminky/ 15 § 1810 NOZ

smluvní typ, nýbrž o povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupují 16. Nejčastěji se jedná o kupní smlouvu, smlouvu o dílo či smlouvu zprostředkovatelskou. Spotřebitelské smlouvy s ohledem na povahu svých subjektů vykazují jistá specifika. Spotřebitel je v těchto vztazích považován za slabší stranu 17 a požívá tedy větší právní ochrany, než podnikatel. Příkladem může být § 1812, odst. 1 NOZ, který říká, že pokud lze obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. § 1814 dále výslovně zakazuje mj. taková ujednání, která:  vylučují nebo omezují spotřebitelova práva z vadného plnění nebo na náhradu újmy,  zakládají podnikateli právo odstoupit od smlouvy bez důvodu, zatímco spotřebiteli nikoli,  dovolují podnikateli, aby ze své vůle změnil práva či povinnosti stran,  umožňují podnikateli cenu zvýšit, aniž bude mít spotřebitel při podstatném zvýšení ceny právo od smlouvy odstoupit  či zbavují spotřebitele práva podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek. Pojem spotřebitel definuje NOZ18 následovně: „Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ V souladu s návrhem evropského občanského zákoníku (Draft Common Frame of Reference), německým BGB19 či nizozemskou právní úpravou20 je spotřebitelem člověk jako osoba fyzická, avšak pouze v případě, že takto s podnikatelem jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti.

16

podnikatel a spotřebitel na straně druhé

17

Vymezení slabší strany v občanském zákoníku nenajdeme. Každý případ posuzujeme podle jedinečných okolností. Je to předpoklad, který může silnější strana vyvrátit. 18 § 419 NOZ 19

§ 13 BGB

20

čl. 7:5 BW

Výše zmíněná definice samozřejmě nevylučuje ochranu právnických osob, především takových, které nepodnikají, ani podnikatelů, kteří vystupují v postavení slabší strany 21. Tyto osoby ovšem nebudou požívat ochrany dle zvláštní úpravy ochrany spotřebitele, ale použijí se obecná ustanovení NOZ. Za podnikatele považuje každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele 22. Podmínky prodeje zboží po internetu, především pak provoz internetových obchodů, upravují i další právní normy. Oblast shromažďování, zpracovávání a uchovávání osobních údajů, stejně tak jako povinnosti správce osobních údajů, upravuje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Problematiku šíření obchodních sdělení, tzv. newsletterů, reguluje zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je lex specialis k NOZ v oblasti oblasti ochrany spotřebitele, zákonná úprava podmínek živnostenského podnikání je ukotvena v zákoně č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.

3.2.2 Informační povinnost podnikatele V rámci vyrovnávání nerovného postavení mezi spotřebitelem, jehož obchodní zkušenosti zákonitě nemohou být na takové úrovni, jako u profesionálně jednajícího podnikatele, upravuje NOZ tzv. informační povinnost podnikatele. Podnikatel má ze zákona povinnost spotřebiteli poskytnout veškeré podstatné informace o daném smluvním vztahu, včetně možnosti jeho ukončení.

21

Důvodová zpráva k NOZ, konsolidované znění, str. 106, dostupná na http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf 22

§ 420, odst. 2 NOZ

Na základě ustanovení § 1811, odst. 2 NOZ musí podnikatel v případě, že jednání stran směřuje k uzavření spotřebitelské smlouvy, popř. před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku, sdělit spotřebiteli v dostatečném předstihu:  svoji totožnost, popřípadě telefonní číslo či jiný kontaktní údaj (např. e-mail),  jaké zboží prodává či jakou službu poskytuje (včetně popisu hlavních vlastností zboží/služby),  cenu dohodnutého plnění, případně způsob jejího výpočtu, a to včetně všech daní a dalších poplatků,  způsob platby a způsob dodání nebo plnění,  náklady na dodání23,  informace o právech vznikajících z vadného plnění podnikatelem, dále o právech ze záruky zboží nebo služby a o způsobu uplatňováních těchto práv  a dobu trvání závazku a podmínky ukončení závazku, má-li být smlouva uzavřena na dobu neurčitou. Pokud předmětem spotřebitelské smlouvy je digitální obsah (např. videohra či program na úpravu fotografií), má podnikatel povinnost informovat i o jeho funkčnosti a o součinnosti digitálního obsahu s hardwarem a softwarem. Informační povinnost podnikatele, který ke svému podnikání využívá internetový obchod, je dále rozšířena o ustanovení § 1820, odst. 1 NOZ, které upravuje informační povinnost podnikatele v případě smluv distančních 24. Podnikatel musí spotřebiteli dále sdělit:  náklady na prostředky komunikace na dálku, pokud se liší od základní sazby25,  údaj o případné povinnosti zaplatit zálohu nebo obdobnou platbu, je-li vyžadována,  v případě, že se jedná o smlouvu, jejímž předmětem je opakované plnění, nejkratší dobu, po kterou bude smlouva strany zavazovat,

23

v případě, že tyto náklady nelze stanovit předem, je nutné uvést údaj, že mohou být dodatečně účtovány

24

smlouvy uzavírané na dálku

25

typicky poštovní poplatky

 v případě smlouvy uzavírané na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaj o ceně nebo způsobu jejího určení za jedno zúčtovací období, kterým je vždy jeden měsíc, pokud je tato cena neměnná,  v případě smluv uzavíraných na dobu neurčitou nebo jejímž předmětem je opakované plnění, údaje o veškerých daních, poplatcích a nákladech na dodání zboží nebo zálohách 

pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy26

 údaj, že v případě odstoupení od smlouvy ponese spotřebitel náklady spojené s navrácením zboží, a jde-li o smlouvu uzavřenou prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, náklady za navrácení zboží, jestliže toto zboží nemůže být vráceno pro svou povahu obvyklou poštovní cestou,  údaj o povinnosti uhradit poměrnou část ceny v případě odstoupení od smlouvy, jejímž předmětem je poskytování služeb a jejichž plnění již začalo,  jde li smlouvu, jejíž předmětem plnění je digitální obsah a od které není možné ze zákona odstoupit, údaj, že spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy, popřípadě za jakých podmínek mu právo na odstoupení od smlouvy zanikne  a údaj o existenci, způsobu a podmínkách mimosoudního vyřizování stížností spotřebitelů včetně údaje, zda se lze obrátit se stížností na orgán dohledu nebo státního dozoru. NOZ rovněž stanovuje určité sankce za řádné neposkytnutí povinných údajů a v souladu se směrnicí 2011/83/EU o právech spotřebitelů znemožňuje podnikateli požadovat po spotřebiteli daně a další náklady, které nejsou zahrnuty do ceny a podnikatel o nich neinformoval. Stejně tak není podnikatel oprávněn k prodloužení lhůty pro odstoupení, pokud byl spotřebitel o svém právu na odstoupení poučen.

3.2.3 Uzavření kupní smlouvy

26

pokud podnikatel takto neučiní, nemá pak nárok na prodloužení lhůty pro odstoupení

Před nabytím účinnosti NOZ byla otázka okamžiku uzavření kupní smlouvy skrz internetový obchod sporná, podle jedné názorové větve byla smlouva uzavřena odesláním objednávky, podle druhé až po jejím potvrzení. To, kdo činí nabídku a kdo ji přijímá, může mít vliv na případné zpětvzetí nebo odvolání nabídky. NOZ ovšem tuto problematiku poměrně jasně upravuje a od 1. ledna 2014 se kupní smlouva při nákupu v e-shopu uzavírá okamžikem odeslání objednávky. Ustanovení § 1732, odst. 2 NOZ obsahuje vyvratitelnou právní domněnku, že „návrh dodat zboží nebo poskytnout službu za určenou cenu učiněný při podnikatelské činnosti reklamou, v katalogu nebo vystavením zboží je nabídkou s výhradou vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti plnit“. Postup uzavření smlouvy je tedy následující: podnikatel učiní nabídku vystavením zboží v e-shopu, spotřebitel ji poté přijme odesláním objednávky a v momentě takového přijetí je smlouva uzavřena. Vzhledem k tomu, že výše uvedené ustanovení je vyvratitelnou právní domněnkou, která platí pouze v případě, že není prokázán opak, je možné se od tohoto ustanovení odchýlit. Podnikatelé provozující internetové obchody tak mnohdy upravují způsob uzavírání kupní smlouvy v obchodních podmínkách27. Zde se uvádí, že vystavení zboží není považováno za nabídku, nýbrž je pouze výzvou k podání nabídky. Odesláním objednávky je pak nabídka podána a je na podnikateli, aby objednávku přijal, resp. potvrdil, a tím uzavřel smlouvu. Tato varianta tedy počítá s aktivitou podnikatele, který má lepší kontrolu nad uzavíráním smluv. Dlužno podotknout, že smlouva je uzavřena v obou případech v momentě přijetí nabídky, ať už takto činí spotřebitel, nebo podnikatel. V rámci samostatného výzkumu jsem analyzoval obchodní podmínky předních českých e-shopů, jakým způsobem upravují moment uzavření kupní smlouvy. Výsledky výzkumu

27

Dle vlastní analýzy je tomu tak ve více než 50 % případů, více v Příloze 1 této práce

prezentuje grafika níže, podrobnosti k provedenému výzkumu jsou sepsány v Příloze č.1 této práce.

3.2.4 Odstoupení od smlouvy Dle ustanovení § 1829 NOZ má spotřebitel možnost odstoupit od smlouvy, a to ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření. Podnikatel má ovšem informační povinnost tuto lhůtu sdělit; v opačném případě se lhůta prodlužuje na jeden rok a 14 dní. Tuto informační povinnost lze splnit i dodatečně, od okamžiku takového sdělení pak poběží čtrnáctidenní lhůta, během které může spotřebitel od smlouvy odstoupit. Lhůta pro odstoupení v případě kupní smlouvy počíná běžet až okamžikem převzetí zboží spotřebitelem. Nová právní úprava dle NOZ je oproti „prerekodifikační“ regulaci pro spotřebitele příznivější v tom smyslu, že lhůta je stále dodržena, pokud spotřebitel ve lhůtě pro odstoupení od smlouvy takové odstoupení od smlouvy odeslal. Nevyžaduje se, aby ve lhůtě pro odstoupení od smlouvy bylo odstoupení od smlouvy podnikateli doručeno. Aplikace práva na odstoupení od smlouvy je navíc spotřebiteli co možná nejvíce usnadněna tím, že ustanovení § 1830 NOZ zavádí možnost odstoupit od smlouvy

za použití vzorového formuláře, který má spotřebitel k dispozici pro učinění takového úkonu. Spotřebiteli pak postačí, aby tento vzorový formulář vyplnil a ve výše uvedené lhůtě odeslal. Podnikatel následně musí bez zbytečného odkladu v textové podobě potvrdit přijetí spotřebitelova odstoupení od smlouvy a ve lhůtě 14 dní od odeslání zakoupených produktů zpět podnikateli zašle peníze zpět spotřebiteli. V určitých případech ovšem od smlouvy spotřebitel ze zákona nemá oprávnění odstoupit, níže uvádím demonstrativní výčet smluvních typů, které neumožňují spotřebiteli od smlouvy odstoupit:  smlouva o dodávce zboží, které bylo upraveno podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu,  smlouva o dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze, jakož i zboží, které bylo po dodání nenávratně smíseno s jiným zbožím,  smlouva o dodávce zboží v uzavřeném obalu, které spotřebitel z obalu vyňal a z hygienických důvodů jej není možné vrátit,  smlouva o dodávce zvukové nebo obrazové nahrávky nebo počítačového programu, pokud porušil jejich původní obal  nebo smlouva o dodávce novin, periodik nebo časopisů. Rovněž není spotřebitel oprávněn k odstoupení od smlouvy o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud podnikatel tato plnění poskytl v určeném termínu.

3.2.5 Odpovědnost spotřebitele za snížení hodnoty zboží V návaznosti na oprávnění spotřebitele odstoupit do 14 dní od smlouvy, pokud byla uzavřena distančním způsobem, často vyvstane otázka, do jaké míry je spotřebitel oprávněn vracet zboží, které bylo evidentně používáno způsobem nad rámec běžného vyzkoušení funkčnosti a jeví známky opotřebení. Typickým příkladem může být situace, kdy si spotřebitel zakoupí před zimním dovolenou na horách kameru, během dovolené ji

používá, nahraje na ni 10 hodin videozáznamu, a před uplynutím lhůty 14 dní odstoupí od smlouvy a kameru vrátí. Tuto problematiku reguluje NOZ v § 1833: „Spotřebitel odpovídá podnikateli pouze za snížení hodnoty zboží, které vzniklo v důsledku nakládání s tímto zbožím jinak, než je nutné s ním nakládat s ohledem na jeho povahu a vlastnosti.“ Z citovaného ustanovení zcela jasně vyplývá, že spotřebitel jednal v souladu se zákonem (používal kameru s ohledem na její povahu a vlastnosti) a má tedy právo na vrácení plné kupní ceny, třebaže kamera jeví známky opotřebení (např. poškrábaná obrazovka kamery). Ustanovení NOZ o ochraně spotřebitele transponuje do vnitrostátního práva směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU, o právech spotřebitelů. Směrnice je postavena na principu tzv. úplné harmonizace, kdy členské státy v rámci své vnitrostátní úpravy nesmí ponechat v platnosti ani zavádět ustanovení odchylná28. Článek 14, odst. 2 této směrnice obsahuje formulaci upravující odpovědnost spotřebitele za snížení hodnoty zboží, která se ovšem od české úpravy liší: „Spotřebitel odpovídá pouze za případné snížení hodnoty zboží v důsledku nakládání s tímto zbožím jiným způsobem, než je nutné k tomu, aby se obeznámil s povahou, vlastnostmi a funkčností zboží. Spotřebitel není v žádném případě odpovědný za případné snížení hodnoty zboží, pokud obchodník neposkytl informace o právu odstoupit od smlouvy.“ Dle této směrnice tedy není rozhodné, zda spotřebitel používal zboží s ohledem na jeho povahu nebo vlastnosti, nýbrž zda užívání bylo nutné k tomu, aby se spotřebitel se zbožím seznámil. Můžeme se jen domnívat, jaký přístup k této problematice zaujmou české soudy, úprava zakotvená v NOZ by mohla subjektům podnikajícím na internetu působit značné komplikace, neboť jediným způsobem, jak se domoci náhrady utrpěné škody, by se mohla stát žaloba proti Ministerstvu spravedlnosti o náhradu škody, na základě vadné transpozice komunitárního práva. 28

Členské státy jsou článkem 28 této směrnice vázány, že do 13. prosince 2013 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí.

3.2.6 Reklamace a práva z vadného plnění S nabytím účinnosti nového občanskoprávního kodexu (NOZ) byla v oblasti ochrany spotřebitele velmi často skloňována záruka, resp. její podoba po 1.1.2014. Nejasnosti vyvolalo konkrétně ustanovení § 2165 NOZ, které říká, že „kupující je oprávněn uplatnit právo z vady, která se vyskytne u spotřebního zboží v době dvaceti čtyř měsíců od převzetí“. Problémy s výkladem tohoto ustanovení působí sloveso „vyskytne“, neboť v původním návrhu občanského zákoníku bylo slovo „projeví“, což podle názoru některých právníků omezuje záruku zboží na ty situace, kdy se projeví vada, která je na věci od počátku, ale byla doposud skrytá. Pojetí dvouleté záruky, jak je známe z doby před rekodifikací civilního práva, by tak bylo značně omezeno29. Proti výše uvedenému výkladu se jasně postavilo Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo spravedlnosti, která ve svém společném stanovisku ze dne 10.5.2013 uvádějí, že se na záruce nic nemění a spotřebitelé se tedy zkrácení svých práv v souvislosti s účinností NOZ obávat nemusí. Stejný názor sdílí i odborníci Sdružení obrany spotřebitelů. Nejasnosti však definitivně rozptýlí až rozhodovací praxe soudů či novelizace kodexu.

3.2.6.1 Podstatné vs. nepodstatné porušení smlouvy Pokud se na zboží vyskytne vada, je nutné posoudit, zda vada představuje podstatné nebo nepodstatné porušení smlouvy. Za podstatné porušení smlouvy se považuje míra

29

Pro tento názor hovoří i odkaz na předpisy komunitárního práva, zejména směrnici 1999/44/ES, která taktéž povinnou zákonnou záruku nevyžaduje.

porušení taková, že kdyby o něm spotřebitel věděl předem, smlouvu by neuzavřel; všechna ostatní porušení jsou pak klasifikována jako nepodstatná. Příkladem podstatného porušení smlouvy může být situace, kdy spotřebitel zakoupí elektrický holící strojek a po dvou měsících užívání zjistí, že při delším užívání dochází k nadměrnému zahřívání holící hlavice a může dojít k popálení uživatele. V tomto případě si spotřebitel může vybrat mezi:  odstraněním vady dodáním nové věci nebo dodáním chybějícího,  opravou,  slevou,  nebo odstoupením od kupní smlouvy. Pokud spotřebitel bez zbytečného odkladu, ideálně ihned během reklamování zboží u obchodníka, neurčí způsob vyřízení reklamace, hledí se na porušení smlouvy jako na nepodstatné. V případě nepodstatného porušení má spotřebitel právo pouze na:  odstranění vady  a přiměřenou slevu. Spotřebitel tak ztrácí právní nárok na a odstoupení od smlouvy nebo výměnu zboží. Pokud výměna zboží za nové ani odstranění vady nejsou možné, spotřebitel se může rozhodnout, jestli od smlouvy odstoupí, nebo bude chtít odpovídající slevu z ceny zboží.

3.2.6.2 Výměna zboží a záruční doba

Změnou oproti úpravě uvedené v dnes již neúčinném občanském zákoníku z roku 1964 30 je chápání záruky při výměně zboží za nové. Podle NOZ spotřebitel již s výměnou zboží nezískává novou čtyřiadvacetiměsíční záruku, jak tomu bylo před rokem 2014. Záruční doba v délce 24 měsíců tedy plyne od data prvního nákupu zboží, třebaže během této doby dojde k výměně zboží za bezvadný kus. Pokud spotřebitel namísto výměny zboží požádá o vrácení peněz a za ně si zakoupí stejné zboží znovu, začíná samozřejmě běžet nová dvouletá záruka31.

3.2.6.3 Smluvní záruka Ze zákona má spotřebitel 24 měsíců pro uplatnění vad zakoupeného zboží (reklamaci), podnikatel však může nabídnout tzv. smluvní záruku, která dvouletou zákonnou dobu prodlužuje. Pokud je na obalu, v návodu nebo v reklamě uvedena záruka delší než 24 měsíců, nahlíží se na záruku tak, že nad rámec zákonné dvouleté záruky poskytuje podnikatel rovněž záruku smluvní. Práva ze smluvní záruky se uplatní stejně jako ze zákonné odpovědnosti za vady. Koncový prodejce je vázán minimálně stejně dlouhou záruční dobou, jako výrobce; pokud se např. na obalu uvádí kratší záruční doba, než v technické dokumentaci zboží, platí ta delší.

3.2.6.4 Uplatnění reklamace

30

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

31

Záruka a reklamace [online], dTest, [cit. 10.4.2014]. Dostupné na http://www.dtest.cz/clanek-3181/zaruka-a-reklamace

Proces uplatnění reklamace řeší kromě NOZ i zákon č. 634/1992 Sb, o ochraně spotřebitele. Spotřebitel uplatňuje reklamaci u podnikatele, u kterého věc zakoupil, případně v jiné z jeho provozoven. Taková provozovna musí alespoň rámcově nabízet zboží, které je stejné povahy, jako předmět reklamace. Pokud spotřebitel chce reklamovat košili, kterou zakoupil od podnikatele, který pod stejnou firmou provozuje i síť kaváren, v kavárně, podnikatel nemá povinnost reklamaci v kavárně převzít. Na druhou stranu podnikatel musí reklamaci převzít v jeho sídle či obvyklém místě podnikání. Pokud je v záručním listu uvedena adresa záručního servisu, je možné uplatnit reklamaci i tam. Podnikatel, případně záruční servis, vystaví potvrzení, kde uvede datum přijetí reklamace, předmět zboží a zjištěnou vadu a požadovaný způsob vyřízení reklamace. Vada pak musí být odstraněna bez zbytečného odkladu, avšak maximálně do 30 dní. Pokud podnikatel tuto lhůtu nedodrží, je takové jednání klasifikováno jako podstatné porušení smlouvy a spotřebitel může od smlouvy odstoupit.

3.2.7 Ochrana osobních údajů Mnohými podnikateli provozujícími e-shopy opomíjenou povinností je registrace k Úřadu pro ochranu osobních údajů (dále jen „ÚOOÚ“). Spotřebitel během nákupu v eshopu vyplňuje svoje jméno, adresu, e-mail, popř. telefonní číslo, a podnikatel se tak stává správcem osobních údajů podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Povinnost registrace k ÚOOÚ má dle § 16 zákona o ochraně osobních údajů každý subjekt, který zpracovává údaje klasifikované jako osobní. Podle stanoviska Úřadu na ochranu osobních údajů je osobním údajem „jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických

pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu“. Zpracování nelze zahájit dříve, než uplyne 30 dnů od doručení oznámení o zpracovávání osobních údajů ÚOOÚ. Takový subjekt je následně zařazen do registru správců osobních údajů s přiděleným registračním číslem. Registrace je zdarma a lze ji provést on-line na stránkách Úřadu pro ochranu osobních údajů. Rovněž je nutné získat souhlas spotřebitele se zpracováním jeho osobních údajů, tato povinnost je nejčastěji upravena v obchodních podmínkách. Registrace k ÚOOÚ není nutná v případě, kdy podnikatel, provozovatel e-shopu zamýšlí využít údaje zadané při objednávání zboží pouze pro dodání tohoto zboží. V tomto případě ani není nutný souhlas spotřebitele se zpracováním osobních údajů. Využití údajů pouze k doručení zboží je však pro podnikatele provozující e-shop značně omezující, přichází tím např. o možnost vést seznam zákazníků či rozesílat obchodní nabídky. Pokuta za nesplnění přihlašovací povinnosti může činit až 1 mil. Kč pro nepodnikatele, resp. 5 mil. Kč pro podnikatele.

4. Reklama a propagace e-shopu

Jednou z činností efektivního marketingu podnikatele je reklama a propagace jeho podnikání. Podnikatel by měl se zákazníky aktivně komunikovat a informovat jej o nabídce svých produktů a služeb a jejich výhodách. Reklama a propagace usiluje o to, aby se potenciální zákazník zajímal o nákup a později tento zájem proměnil v rozhodnutí o nákupu. Možnosti konkrétní realizace reklamní kampaně jsou relativně široké, od tradičních způsobů inzerce v tištěných médiích či na billboardech, přes televizní či rozhlasové spoty k různým propagačním akcím v ulicích a reklamě na internetu. K té mají především provozovatelé e-shopů poměrně blízko.

4.1 Reklama na internetu Historicky nejstarší formou internetové reklamy jsou bannery, avšak dnes se mezi odborníky na reklamu na hovoří o takzvané bannerové slepotě, neboť obchodních sdělení ve formě bannerů je na internetu bezpočet a návštěvníci webu je tak již ignorují. Opodstatněným užitím banneru může být bannerová reklama ve spojení s principem remarketingu. Jedná se o jakési upomínky, které připomínají grafickou podobu internetových stránek zadavatele, které adresát reklamy již navštívil, a snaží se jej přivést zpět. Pokročilejší verzi bannerové reklamy nabízí PPC systémy (z anglického „pay per click“, zadavatel za tuto prezentaci platí pouze ve chvíli, kdy na ni je kliknuto). PPC reklamu nabízejí především internetové vyhledávače, mj. i internetový gigant Google, který tento systém vyvinul.

Jednou

z

neopomenutelných

součástí

internetové

reklamy

je

optimalizace

pro vyhledávače (ve zkratce SEO - Searching Engine Optimalization); díky níž se webové stránky zadavatele dostávají ve výsledcích vyhledávání v internetových vyhledávačích na přední pozice. Vyhledávače používají složitých algoritmů pro posouzení relevance konkrétních webových stránek k hledanému obratu; tyto algoritmy jsou pravidelně upravovány, aby se na předních místech objevovaly ty nejkvalitnější odkazy. Hodnotí se mimo jiné obsah tzv. klíčových slov, počet zpětných odkazů či zmínky na sociálních sítích. Nové možnosti pro zviditelnění na internetu přináší i fenomén posledních let - sociální sítě. Ty umožňují reklamní kampaně adresovat uživatelům na základě jejich sociodemografických údajů. Internetová reklama (stejně jako ta tradiční) nestojí extra legem a je upravena např. zákonem o regulaci reklamy. Dále je tato právní regulace doplňována dobrovolnou etickou samoregulací. Takovým příkladem je etický kodex chování „netiquette“, který obsahuje nezávazná pravidla chování na internetu.

4.2 E-mail marketing Dalším oblíbeným prostředkem internetové reklamy je e-mail marketing, který spočívá v cíleném zasílání obchodních sdělení na předem získané e-mailové adresy. Pravidelným posíláním e-mailů se podnikatel udržuje v povědomí svých zákazníků a buduje tak svoji značku. Přednosti e-mailového marketingu spočívají především v nízkých nákladech, rychlém přenosu sdělení, snadné měřitelnosti a vyhodnocování reklamní kampaně. Jelikož e-mail marketing je dnes oblíbenou formou reklamní komunikace, je upravován hned dvěma zákonnými normami. Historicky první úprava e-mail marketingu v České republice je spojena novelizací zákona o regulaci reklamy, která nabyla účinnosti dne

1.6.2002. Novela ve svém ustanovení § 2, odst. 1, písm. e) zakazuje šíření nevyžádané reklamy, pokud: 1. se jedná o (šířenou) reklamou (rozhodující je posouzení, zda jednání skrývá určitý hospodářský záměr), 2. je příjemcem nevyžádána (tzn. pokud příjemce s jejím zasíláním nesouhlasí; o nevyžádanou reklamu se nebude jednat tehdy, když si adresát reklamu vyžádal tzv. opt-in systém) 3. a vede k výdajům adresáta nebo jej obtěžuje. Přestože zákon explicitně neuvádí zákaz e-mail marketingu, není pochyb o tom, že ustanovení uvedené výše zakazuje právě také šíření těchto obchodních sdělení skrz email. Z povahy věci totiž nevyžádané obchodní sdělení adresáta obtěžuje a/nebo vede k jeho výdajům32. 7.9.2004 vstoupil v účinnost zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti (dále jen „ZNSIS“). Dle této úpravy pro právní klasifikaci nevyžádaných obchodních sdělení je klíčový předběžný souhlas adresáta s jejich zasíláním (tzv. opt-in systém). Pokud tedy adresát neudělil předchozí souhlas se šířením obchodních sdělení (např. zaškrtnutím políčka při nákupu v e-shopu), je jejich doručování nezákonné. V případě zahájení správního řízení nese důkazní břemeno souhlasu se zasíláním obchodních sdělení jejich odesílatel. Klasifikace šíření obchodních sdělení je dle ZNSIS poměrně široká, vztahuje se jak na přímou podporu produktů či služby, tak nepřímou (informace o školení, newslettery či jiná periodika rozesílaná k podpoře podnikání). Rovněž se musí jednat o podnikatele, který touto činnosti podporuje své podnikání, z definice jsou tedy vyloučeny aktivity neekonomických subjektů, ale i aktivity podnikatelů, které nesledují podporu svého podnikání (např. charitativní činnost)33. Jako obchodní sdělení nebude klasifikována

32

INTERNEROVÁ REKLAMA A NEVYŽÁDANÁ OBCHODNÍ SDĚLENÍ ŠÍŘENÁ ELEKTRONICKÝMI PROSTŘEDKY [online], epravo.cz, 29.6.2010 [cit. 8.4.2014]. Dostupné online na http://www.epravo.cz/top/clanky/internerova-reklama-anevyzadana-obchodni-sdeleni-sirena-elektronickymi-prostredky-63234.html (dále jen „e-pravo”) 33 e-pravo

zpráva o změně telefonního čísla, sídla nebo e-mailové adresy podnikatele34. Zákon se naopak vztahuje na různá přání k Vánocům, narozeninám či jiným výročím, protože taková přání obvykle sledují podporu podnikání a dobré pověsti odesílatele. Odesílatel také musí obchodní sdělení ve formě e-mailové zprávy zřetelně označit jako obchodní sdělení. V polovině roku 2006 novela ZNSIS zavedla možnost zasílat obchodní sdělení adresátům, s nimiž dříve podnikatel vstoupil do obchodního vztahu a pokud se jedná o nabídku podobných produktů či služeb, a to i bez jejich předchozího souhlasu (tzv. optout systém). Předpokladem pro takové jednání je skutečnost, že adresát těchto obchodních sdělení dříve nevyslovil nesouhlas s jejich zasíláním a musí mít možnost zrušit jejich zasílání jednoduchým způsobem, zdarma nebo na účet odesílatele, např. odvoláním souhlasu jednoduchou operací v internetové aplikaci (kliknutím do checkboxu). Dozor nad zasíláním obchodních sdělení vykonává Úřad pro ochranu osobních údajů, resp.

příslušné

profesní

samosprávné

komory

vůči

subjektům

vykonávajícím

regulovanou činnost. Sankcí porušení zákona je uložení pokuty až do výše 10 milionů Kč; v případě, že se jedná o subjekt vykonávající regulovanou činnost, do výše 1 milionu Kč, přičemž stanovení výše sankce je plně na úvaze příslušného orgánu v návaznosti na závažnost protiprávního jednání, jeho následkům a dalším okolnostem.

34

e-pravo

5. Závěr

Založení internetového obchodu se ukázalo být poměrně složitým a časově náročným procesem, který od podnikatele vyžaduje rozsáhlou znalost práva. Občanské právo hledí na podnikatele jako na profesionála, tedy osobu s odbornými znalostmi a zkušenostmi, a ukládá mu mnohé povinnosti (kupříkladu informační povinnost podnikatele). Situaci komplikuje i recentní rekodifikace civilního práva, zejména nový občanský zákoník (NOZ) a jeho některá nejasná ustanovení, která budou muset být vyložena až rozhodovací praxí soudů. Jedná se mimo jiné o oblast věcné povahy doménových jmen či o reklamaci zboží a práv z vadného plnění. Podnikateli se ovšem nabízí široká škála návodů a průvodců internetovým byznysem, které mu pomohou se ve složitých náležitostech podnikání na internetu zorientovat. Nápomocné mohou být rovněž různé podnikatelské asociace, v oblasti internetových obchodů například působí již od roku 1998 Asociace pro elektronickou komerci (APEK), která v současnosti sdružuje přes 300 podnikatelů a odborníků.

Použitá literatura a další prameny

1. Literatura 

Jan Dvořák, Jiří Švestka, Michaela Zuklínová a kol.: Občanské právo hmotné I - Díl první: Obecná část, 1. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013



Petr Bezouška, Lucie Piechowiczová: Nový občanský zákoník 2014, 1. vydání, Praha: Anag, 2013



Jiří Švestka, Jan Dvořák, Josef Fiala a kolektiv: Občanský zákoník, Komentář, svazek I, 1. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014



Petra Mikulášková, Miroslav Sedlák: Jak vytvořit úspěšný a výdělečný internetový obchod, 1. vydání, Praha: Computer Press, 2012

2. Další prameny 

       

Češi loni v e-shopech utratili 70 miliard. Obrat letos stoupne o 15 procent [online] Deník.cz, 21.1.2014, [cit. 2.4.2014]. Dostupné na http://www.denik.cz/ekonomika/cesi-v-e-shopechutratili-70-miliard-obrat-letos-stoupne-o-15-procent-20140121.html Stav e-commerce v ČR v roce 2013, infografika [online] Shoptet, 2013, [cit. 2.4.2014]. Dostupné na http://data.businessworld.cz/img/article/img/97/b47fe350dd8f7e4acf62274c95f65a.jpg Stav e-commerce v ČR v roce 2013, infografika [online] Shoptet, 2013, [cit. 2.4.2014]. Dostupné na http://data.businessworld.cz/img/article/img/97/b47fe350dd8f7e4acf62274c95f65a.jpg Jak začít s eshopem [online], Můj První Eshop.cz, [cit. 2.4.2014]. Dostupné na http://www.mujprvnieshop.cz/co-nesmim-podcenit-pri-priprave-eshopu/ Doménová jména a nový občanský zákoník (NOZ) [online], 15.10.2013 [cit. 3.4.2014] , dostupné na http://pravopropodnikatele.cz/domenova-jmena-a-novy-obcansky-zakonik-noz/ Důvodová zpráva k NOZ, konsolidované znění, dostupná na http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU, o právech spotřebitelů. Dostupná online na http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:304:0064:0088:CS:PDF Záruka a reklamace [online], dTest, [cit. 10.4.2014]. Dostupné na http://www.dtest.cz/clanek3181/zaruka-a-reklamace INTERNEROVÁ REKLAMA A NEVYŽÁDANÁ OBCHODNÍ SDĚLENÍ ŠÍŘENÁ ELEKTRONICKÝMI PROSTŘEDKY [online], epravo.cz, 29.6.2010 [cit. 8.4.2014]. Dostupné online na http://www.epravo.cz/top/clanky/internerova-reklama-a-nevyzadana-obchodnisdeleni-sirena-elektronickymi-prostredky-63234.html

Příloha č. 1 Analýza obchodních podmínek dle okamžiku uzavření kupní smlouvy § 1732, odst. 2 nového občanského zákoníku (NOZ) obsahuje dispozitivní ustanovení, které říká, že „návrh dodat zboží nebo poskytnout službu za určenou cenu učiněný při podnikatelské činnosti reklamou, v katalogu nebo vystavením zboží je nabídkou s výhradou vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti plnit“. Provozovatelé internetových obchodů si však mohou okamžik uzavření smlouvy smluvně upravit a od tohoto ustanovení se odchýlit. Analyzoval jsem obchodní podmínky 22 českých e-shopů, které dle hlasování v anketě ShopRoku za rok 201335 patří mezi nejpopulárnější ve svých kategoriích, a zjišťoval jsem, zda a jak tuto problematiku upravují. Výsledky analýzy přikládám níže.

35

Výsledky ankety jsou dostupné na http://www.shoproku.cz/vysledky-shoproku-2013

Mall.cz

http://www.mall.cz/

Vystavení zboží je považováno za nabídku, pokud je kupujícím spotřebitel

Nakupka.cz

http://www.nakupka.cz/

Vystavení zboží má pouze informativní charakter

CZC.cz

http://www.czc.cz/

Vystavení zboží je považováno za nabídku

Kasa.cz

http://www.kasa.cz/


Alza.cz

http://www.alza.cz/


parfums.cz

http://www.parfums.cz/

Vystavení zboží má pouze informativní charakter, smlouva je uzavřena okamžikem odeslání zboží/výslovným potvrzením prodávajícího

Elnino.cz

http://www.parfemy-

Vystavení zboží má pouze informativní

elnino.cz/

charakter, smlouva je uzavřena okamžikem odeslání

zboží/výslovným

potvrzením

prodávajícího LevnéELEKTRO.cz

http://www.levneelektro.cz/


Lékárna.cz

http://www.lekarna.cz/


PROZDRAVI.cz

http://www.prozdravi.cz/


bux.cz

http://www.bux.cz/


kytary.cz

http://kytary.cz/

Vystavení nabídku

zboží

ALFA.cz

http://www.alfacomp.cz/


Queens

http://www.queens.cz/


KNIHCENTRUM.CZ

http://www.knihcentrum.cz/


TOPGAL

http://www.topgal.cz/


kupkolo.cz

http://www.kupkolo.cz/

Vystavení nabídku

zboží

je

považováno

za

HODINKY.CZ

http://www.hodinky.cz/

Vystavení nabídku

zboží

je

považováno

za

Altisport.cz

http://www.altisport.cz/

Vystavení nabídku

zboží

je

považováno

za

4kids

http://www.hracky-4kids.cz/


Domacipohoda.cz

http://www.domacipohoda.cz/

Vystavení nabídku

ONLINE SHOP

http://www.onlineshop.cz/


zboží

je

je

považováno

považováno

za

za

Specifika prodeje a nákupu zboží po internetu

Recommend Documents