Televizní vysílání po internetu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Televizní vysílání po internetu Bakalářská práce

Autor:

Tereza Špringerová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D.

Duben, 2014

Prohlášení

Prohlašuji,

ţe

jsem

bakalářskou

práci

zpracovala

samostatně

a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

podpis autora V Praze, dne 25. dubna 2014

Poděkování Ráda bych těmito slovy poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce panu doktorovi JUDr. Alešovi Rozehnalovi, Ph.D., za odborně vedenou bakalářskou práci, za jeho cenné rady v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb. Také za jeho ochotu a vstřícnost při konzultacích.

Anotace Bakalářská práce " Televizní vysílání po internetu" pojednává v teoretické části o právní úpravě Televizního vysílání jako takovém, neboť se pro účel pochopení liší právní úpravou od Audiovizuální mediální sluţby na vyţádání "on demand" jak jiţ zákonem, tak způsobem vysílání, šířením a přenosem elektronických dat určených veřejnosti. Nová právní úprava Audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání z roku 2010 vznikla na podnět směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007 a přinesla některé změny v oblasti regulace vysílání vůči všem poskytovatelům audiovizuálních mediálních sluţeb a to jiţ v podobě televizního vysílání či audiovizuálních sluţeb na vyţádání. Novela upravila nejen audiovizuální mediální sluţby na vyţádání jako takové, ale zároveň novelizovala televizní a rozhlasové vysílání a to především jejich úpravu zákona č. 231/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V praktické části srovnávám způsoby televizního vysílání po internetu do stručného přehledu a poukazuji na rozdíl mezi nimi. Dále poukazuji na nejčastější chyby v porušení povinností provozovatele vysílání. Klíčová slova: video on demand, ţivé vysílání, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, SPIR, lineární vysílání, nelineární vysílání, IPTV

Abstract: In the theoretical part, this Bachelor’s thesis on “On-line Television Broadcasting“ outlines the legal regulation of television broadcasting by definition in order to provide a better understanding of the issue, as it differs from the “on-demand audiovisual media services” both by law and in the ways of broadcasting, transmission and delivery of electronic data to public. The new regulation of on-demand audiovisual media services adopted in 2010 has been initiated by the Directive 2007/65/EC of the European Parliament and of the Council of 11 December 2007. It introduced certain changes in the field of broadcast regulation towards all providers of audiovisual media services, revising also the television broadcasting and on-demand audiovisual services. The amended regulation addresses not only the on-demand audiovisual media services, but also reforms radio and television broadcasting as such, mainly the Act No. 231/2006 Coll., as amended.

The practical part compares the methods of on-line television broadcasting in a brief overview and outlines the differences among them. In addition, the most frequent examples of breach of duties by broadcast providers are presented.

Key words: on-demand video, live broadcasting, Council for Radio and Television Broadcasting, SPIR, linear broadcasting, non-linear broadcasting, internet protocol TV

Seznam použitých zkratek SPIR Sdruţení pro internetovou reklamu v ČR, z.s.p.o., samoregulační orgán, působící pro nelineární televizní vysílání. Více v samotné kapitole samoregulačních orgánů. ATO Asociace televizních organizací, z. s. p. o., samoregulační orgán, působící pro lineární televizní vysílání. Více také v samotné kapitole samoregulačních orgánů. RRTV Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je správním úřadem, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, převzatého vysílání a v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání. Dohlíţí na zachování a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání, dbá na jeho obsahovou nezávislost a plní další úkoly stanovené zákon č. 231/2001 SB., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákon, zákonem č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů.1 IPTV Internetový protokol nebo-li zpětný kanál. Je to sluţba, která se řadí mezi audiovizuální mediální sluţbu na vyţádání. Více v samostatné kapitole IPTV.

1

WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s. 9. ISBN 978-80-7201-879-6.

Obsah Úvod 1 Televizní vysílání ............................................................................................................. 11 1.1 Historie právní úpravy a současná právní úprava televizního vysílání ......................... 12 1.1 Historie právní úpravy a současná právní úprava televizního vysílání .............................. 12 1.2 Pojem televizní vysílání ................................................................................................ 13 1.2 Pojem televizní vysílání ..................................................................................................... 13 1.3 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ....................................................................... 15 1.3 Rada pro rozhlasové a televizní vysílání ............................................................................ 15 1.4 Přínosy nové právní úpravy........................................................................................... 18 1.4 Přínosy nové právní úpravy................................................................................................ 18 2 Televizní vysílání po internetu ......................................................................................... 19 2.1 Pojem audiovizuální mediální sluţba na vyţádání ...................................................... 20 2.1 Pojem audiovizuální mediální sluţba na vyţádání ........................................................... 20 2.2 Právní úprava audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání ................................... 22 2.2 Právní úprava audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání ........................................ 22 2.3 Rozdíl mezi televizním vysíláním a audiovizuální sluţbou na vyţádání ...................... 24 2.3 Rozdíl mezi televizním vysíláním a audiovizuální sluţbou na vyţádání ........................... 24 3 Samoregulační orgány a vymezení lineárního a nelineárního vysílání ............................ 25 3.1 SPIR .............................................................................................................................. 25 3.1 SPIR ................................................................................................................................... 25 3.2 ATO ............................................................................................................................... 26 3.2 ATO .................................................................................................................................... 26 4 IPTV, aneb internetový protokol ...................................................................................... 27 4.1 Rozdíl mezi IPTV a internetovými televizními archivy ............................................... 27 4.1 Rozdíl mezi IPTV a internetovými televizními archivy .................................................... 27 4.2 Poskytovatelé IPTV a jejich srovnání ........................................................................... 28 4.2 Poskytovatelé IPTV a jejich srovnání ................................................................................ 28 5 Povinnosti provozovatele televizního vysílání ................................................................. 30 6 Povinnosti poskytovatele audiovizuální mediální sluţby na vyţádání ............................ 31 6.1 Licence k provozování televizního vysílání .................................................................. 32 6.1 Licence k provozování televizního vysílání ....................................................................... 32 7 Porušení povinností provozovatele televizního vysílání .................................................. 35 7.1 Sankce za porušení zákona a povinností provozovatele/poskytovatele ........................ 36 7.1 Sankce za porušení zákona a povinností provozovatele/poskytovatele ............................. 36 7.2 Pokuta ............................................................................................................................ 37 7.2 Pokuta ................................................................................................................................. 37 7.3 Odejmutí licence ........................................................................................................... 37 7.3 Odejmutí licence ................................................................................................................ 37 7.4 Zrušení registrace .......................................................................................................... 37 7.4 Zrušení registrace ............................................................................................................... 37 8 Nelegální vysílání po internetu - programové streamování a internetové portály ........... 37 Závěr................................................................................................................................... 43 Seznam tabulek……………………………………………………………………………….51

Úvod Téma mé bakalářské práce jsem si vybrala z důvodu toho, protoţe mě zaujalo na první pohled. Musím se přiznat, ţe jsem si zpočátku jako absolutní laik myslela, ţe toto téma pojednává i o něčem jiném, neţ je samotné televizní vysílání po internetu. Avšak čím více jsem se ponořovala do informací o tomto tématu, tím více jsem byla překvapená. Ať jiţ proto, ţe televizní vysílání po internetu jako takové není příliš zpracováno v tištěných publikacích, ani o něm nepojednává příliš internetových zdrojů. Samozřejmě vyjma příslušných zákonů a komentářům k těmto zákonům. Také jsem byla překvapená z důvodu velmi sloţité právní úpravy, respektive z historického procesu ať jiţ Směrnic Evropského parlamentu či rady nebo doporučení, také samotných implementovaných českých zákonů, které byli postupně přijaty na základě těchto směrnic. Naštěstí, i přesto, ţe na počátku byl počet zdrojů velmi omezený, postupně se rozšířil. Malé, roztříštěné kousky informací se poskládaly dohromady a utvořili velmi zajímavý celek. V první kapitole, respektive v úseku prvním pojednávám o Televizním vysílání jako takovém, o pojmu, o právní úpravě a o historickém kontextu televizního vysílání. Také zde rozděluji veřejnoprávní vysílání versus komerční (soukromoprávní vysílání). Nejvíce bych zde vyzdvihla Směrnici č. 2010/13/EU, která právně i obsahově sjednotila tři předchozí Směrnice z roku 1989,1997 a 2007. Dále zákon č. 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání a zákon č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů. Oba tyto zákony detailněji rozebírám v této kapitole. Dále zmiňující správní orgán Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, její funkce a pravomoce, které jí náleţí v její samoregulační kompetenci. Zároveň zde umisťuji tabulku, která srovnává nejčastěji činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání od roku 2009 po rok 2013. Jedná se o stíţnosti, podněty a dotazy. V druhé kapitole, neboli v druhém úseku stručně nastiňuji televizní vysílání po internetu, které dále v ostatních kapitolách podrobněji rozebírám a komparuji s ostatními instituty. Dále zde porovnám televizní vysílání jako takové audiovizuální mediální sluţbu na vyţádání, neboť kaţdá z těchto sluţeb má zcela odlišný charakter, samozřejmě kromě pár společných znaků, které obě dvě sluţby mají.

Ve třetí kapitole poukazují na zásadní roli samoregulačních orgánů SPIR a ATO, které spolupracují s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání a mají pro tuto problematiku velmi podstatný význam. Zatímco ATO je regulačním orgánem pro lineární vysílání (rozlišení mezi lineárním a nelineárním vysílání je zde také vymezeno), tak SPIR je naopak určeno pro nelineární vysílání. Zákon č. č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů rozdělil a uměle vytvořil dělení mezi lineárním a nelineárním vysíláním. Ve čtvrté kapitole zmiňuji IPTV, jakoţto jedna z forem internetových televizí. Avšak pro rozlišení internetové televize, která poskytuje takovouto sluţbu a mezi televizním vysíláním po internetu, neboť není internet jako internet a není televize jako televize. Zároveň zde srovnám vybrané IPTV do přehledné tabulky a porovnám stručně jejich charakteristiku, nabízené základní sluţby za nabízené základní ceny, jejich počet programů v základní nabídce, moţnost videopůjčovny, funkce obrazu, kterým je IPTV velmi specifické a moţnost doby, za kterou je moţné odvysílaný pořad shlédnout. V páté a šesté kapitole popisuji povinnosti provozovatele televizního vysílání a povinnosti poskytovatele audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání, neboť se v něčem shodují a v něčem se rozdělují. V šesté kapitole v mezích stručnosti rozebírám licenci, druhy licenční, licenční řízení, registraci, registrační řízení. Rozděluji zde získání licence k zemskému (terestrickému) vysílání a získání licence k provozování televizního vysílání, které je šířeno pomocí druţic a kabelových systémů. Samozřejmě zde neopomíjím získání registrace a registrační řízení při převzatém vysílání. V sedmé kapitole vymezuji porušení povinností provozovatele televizního vysílání a porušení povinnosti poskytovatele audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání. Dále sankce za porušení zákona ať jiţ v podobě odejmutí licence/ či registrace či uloţení pokuty. Ukládání sankcí má v pravomoci Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která postupuje jako správní orgán podle správního řádu.

V poslední, osmé kapitole pojednávám o nelegálním televizním vysílání po internetu, které podle mého názoru v poslední době nabírá poměrně velkých rozměrů. Ať jiţ, co se týče nelegálních programů, které nemají ţádné vysílací práva k televizním stanicím a v mnoha případech, ještě po „divákovi“ vyţadují některé sluţby jako placené. Nebo ať se jedná o webové portály, které „nabízejí“ televizní vysílání po internetu, jak jinak neţ také bez jakýchkoliv autorských práv k televiznímu vysílání či bez souhlasu a poskytnutí licence konkrétní televizní stanice. Vytvářím zde tabulku pro srovnání některých dostupných programů, které jsou nelegální a nabízí širokou škálu, jak českých, tak zahraničních televizních stanic a pořadů. Samostatnou kapitolou o sobě by mohlo být nelegální vysílání ţivých, sportovních (fotbalových) přenosů, které jsou například u nás na stránkách primy zpoplatněny a je to tzv. prémiová sluţba. Také zde poukazuji na některé webové stránky, které jsou nelegálními a neoprávněně zasahují do práv provozovatelů televizních stanic, které vysílají po internetu.

1

Televizní vysílání

Televizní vysílání jako takové podrobněji rozebírám níţe. Avšak je zde důleţité vymezení veřejnoprávního vysílání a komerčního (jinak také označováno soukromoprávní vysílání). Veřejnoprávní provozovatel vysílání by měl poskytovat obecné sluţby od zpráv, přes zábavné a společenské programy aţ po vzdělávací programy určené pro široké spektrum diváků. Veřejnoprávní provozovatelé vysílání jsou však závislí na finančních prostředcích, které jsou jim poskytnuty, proto na rozdíl od soukromých (komerčních) vysílatelů musí přizpůsobit obsah svých programů, který se následně odráţí i na jejich kvalitě. Veřejnoprávní vysílání by mělo být určeno celé veřejnosti, avšak díky nedostatku finančních zdrojů vysílající programy mnohdy tomuto poţadavku neodpovídají. Zatímco veřejnoprávní provozovatelé jsou závislí převáţně na koncesionářských poplatcích, komerční vysílání je financováno z podnikatelské činnosti. Veřejnoprávní vysílání je upraveno Protokolem 29 připojeným ke Smlouvě o fungování EU2. Veřejnoprávní vysílání a soukromé /komerční vysílání je dualismus vysílání, který upravuje Směrnice o audiovizuálních mediálních sluţbách. Oba dva tyto předpisy, jak jiţ Protokol 29 připojený ke Smlouvě o fungování EU i Směrnice o audiovizuálních mediálních sluţbách dále upravuje velká škála doporučení (např. Doporučení č. 3/2007 o úloze veřejnoprávních sdělovacích prostředků v informační společnosti.) a deklarací Evropského Parlamentu, Rady ministrů a Rady Evropy. „Úkoly médií veřejné sluţby jsou koncipovány na základě principu universality, tj. jednoho celkového poslání vůči celé společnosti určené k uspokojování individuálních zájmů. Za situace, kdy se trh poskytovatelů rychle fragmentuje, silné veřejnoprávní médium slouţí jako referenční bod a prostředek sebeidentifikace pro občany celého státu. Za tím účelem se odvozuje legitimita potřeby drţet krok s technologickým pokrokem.“3 V České republice je zástupcem veřejnoprávního vysílání Česká televize a Český rozhlas.4

2

Ministerstvo kultury. Protokol 29 připojeným ke Smlouvě o fungování EU - tzv. Amsterdamský protokol. mkcr.cz [online]. © 2007 Ministerstvo kultury. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z http://www.mkcr.cz/cz/media-aaudiovize/rozhlasove-a-televizni-vysilani/verejnopravni-vysilani-81273/ 3

Ministerstvo kultury. Rozhlasové a televizní vysílání. mkcr.cz [online]. © 2007 Ministerstvo kultury. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televiznivysilani/verejnopravni-vysilani-81273/ 4

Ministerstvo kultury. Rozhlasové a televizní vysílání. mkcr.cz [online]. © 2007 Ministerstvo kultury. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televiznivysilani/verejnopravni-vysilani-81273/

11

1.1

Historie právní úpravy a současná právní úprava televizního vysílání

První právní úprava televizního vysílání vznikla jiţ Zákonem č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, kde se vytvořila sféra veřejnoprávního vysílání a komerčního vysílání. Od roku 1989 však existovala směrnice Rady Evropské unie č. 89/552/EHS, o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání. Tato směrnice se také nazývá „Televize bez hranic“. Mezitím, neţ byl u nás novelizován zákon č.231/2001 Sb., však byla výše zmíněná Směrnice Rady také novelizována a to směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 97/36/ES. Záměrem a zároveň i cílem této směrnice byl jeden ze základních principů Evropské unie, a to svobodný pohyb sluţeb, v tomto případě – svobodné vysílání televizních programů. Směrnici se stanovily hranice v oblasti regulace reklamy, a to také v případě ochrany dětí a mládeţe. Tato směrnice umoţnila jednotlivým státům Evropské unie právní úpravu televizního vysílání a zároveň jim poskytla svobodný příjem. V souvislosti na to, byl přijat zákon č. 231/2001 Sb. o rozhlasovém a televizním vysílání, který vymezil práva a povinnosti provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání, podmínky pro získání licence a registrace takovéhoto vysílání. Tento zákon byl implementován do našeho českého právního řádu na základě Směrnice č.97/36/ES. Další zákon v pořadí byl zákon č. 231/2006 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, který podala Vláda poslanecké sněmovně jako návrh zákona (tisk 805/0) 27. ledna 2005. Tento zákon byl i přes některé pozměňovací návrhy schválen 19. května 2006 a později vyhlášen 31. května 2006 ve Sbírce zákonů. V roce 2007 následovala další v pořadí jiţ třetí směrnice Evropské unie, a to směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007, kterou se změnila směrnice Rady 89/552/ES. Z původního názvu směrnice „Televize bez hranic“ se název přejmenoval „Směrnici o audiovizuálních mediálních sluţbách“.5 Pro sjednocení všech tří směrnic z roku 1989,1997 a 2007 byla přijata v roce 2010 směrnice nová, a to č. 2010/13/EU.6 Tento krok byl učiněn zvláště proto, aby předchozí tři směrnice byly uceleny a byly přehledné, ţádnou novou úpravu však v této směrnici nenajdeme. Je to tedy 5

Ministerstvo kultury. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES. mkcr.cz [online]. © 2007-2010. [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televiznivysilani/l_33220071218cs00270045_1.pdf 6

Ministerstvo kultury. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU. mkcr.cz [online]. © 2007-2010. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televiznivysilani/LexUriServ.pdf

12

kodifikované znění směrnice, které pouze dává přehled platné právní úpravy.

Avšak

v současné době se na audiovizuální sluţby na vyţádání vztahuje směrnice č. 2000/31/ES, o elektronickém obchodu a zákon č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů

7

Jak je vidět, historický právní vývoj televizního

vysílání (i audiovizuálních sluţeb na vyţádání, které velmi dlouho dobu nebylo upraveny vůbec) byl opravdu náročný, zdlouhavý a troufám si říci, ţe současné právní úpravy nebudou posledními. 1.2

Pojem televizní vysílání

Zákon č. 231/2006 o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů vysvětluje pojem „televizní vysílání“ jako: „Rozhlasovým a televizním vysíláním rozumíme prvotní šíření původních rozhlasových a televizních programů a služeb přímo souvisejících s programy, včetně teletextu v analogovém televizním vysílání, určených k příjmu veřejností v podobě chráněné nebo nechráněné systém podmínečného přístupu prostřednictvím sítí elektronických komunikací“8 Nahrazuje zároveň původní zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tato novela zákona dále upravuje a mění Zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), který vznik na základě práva Evropské unie, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a v neposlední řadě zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. V neposlední řadě zde existuje zákon č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů, který vznikl na podnět směrnice Evropské Unie. Zákon č. 231/2006 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a o změně dalších zákonů odděluje od sebe regulaci obsahu od regulace přenosu, a dále stanovuje pravomoce Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (obsah televizního vysílání, respektive obsahová nezávislost vysílání a převzatého vysílání). Také Českému telekomunikačního úřadu (přenos televizního vysílání). Dále tato novela zákona upravuje přechod ze zemského analogového televizního vysílání k digitálnímu vysílání, které se u nás postupně propracovávalo v různých 7

Ministerstvo kultury. Směrnice o audiovizuálních mediálních sluţbách. mkcr.cz [online]. © 2007-2011. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televizni-vysilani/smernice-oaudiovizualnich-medialnich-sluzbach-521/ 8

ROZEHNAL, Aleš. Mediální zákony: Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2007. s. 50. ISBN 978-80-7357-304-1.

13

ucelených územních oblastech, a to na základě nařízení vlády ze dne 28. dubna 2008, o technickém plánu přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní. Tento plán vypracoval Český telekomunikační úřad, který byl zřízen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích)9 Dále Zákon č. 231/2006 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů upravuje samotný pojem televizní vysílání. Co je televizním vysíláním zákon vymezuje v negativní formě, aneb co televizní vysílání není. Televizní vysílání by tedy mělo mít podobu a povahu hospodářské činnosti. Mělo by být určeno pro příjem široké veřejnosti. Hlavním účelem televizního vysílání je poskytování pořadů, které však neprotěţují reklamy a teleshopping. Za televizní vysílání se povaţují i datové přenosy, které se uskutečňují pomocí mobilních zařízení či internetu a jsou lineární.

10

Jiţ zmiňovaný zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích) se nevztahuje na obsah sluţeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání Svou roli zde samozřejmě hraje i rozsudek Soudního dvora z 2. července 2005 ve věci C-89/04, v řízení společnosti Mediakabel BV proti Commissariaat voor de Media. 11 V tomto rozsudku Soudního dvora je pojem televizní vysílání vymezen jako: „Sestává z prvotního vysílání televizních programů určených veřejnosti, tedy neomezenému počtu moţných televizních diváků, u nichţ je současně přenášen tentýţ obraz. Technika přenosu není při tomuto posouzení určujícím prvkem.“12 Tento rozsudek Soudního dvora je pro Českou Republiku závazný podle našeho právního řádu a je potřeba kromě naší právní úpravy k tomuto rozsudku také přihlíţet. 9

Český telekomunikační úřad. Sbírka zákonů č. 161/2008. Česká republika. Nařízení vlády ze dne 28. dubna 2008. ctu.cz [online]. © 2008 ČTÚ. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.ctu.cz/cs/download/sb051-08.pdf 10

ROZEHNAL, Aleš. Mediální zákony: Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2007. s. 50-53. ISBN 978-80-7357-304-1.

11

InfoCuira – Judikatura Soudního dvora. Rozsudek soudního dvora (třetího senátu) 2. června 2005. curia.europa.eu. [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?docid=60336&doclang=CS 12

Databáze Eur-Lex. Věc c-89/04 Mediakabel BV vs. Commissariaat voor de Media. Ţádost o rozhodnutí o předběţné otázce. lex.europa.eu [online]. [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62004CJ0089:CS:HTML

14

Zákon č. 132/2010 Sb. o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů (zákon o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání) přinesl mnohé novely. Tento zákon nabyl účinnosti v červnu roku 2010. 1.3

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je „ústřední orgán státní správy, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání a v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání poskytovaných podle zákona č. 132/2010 Sb.“13 avšak podíváme-li se na toto sporné tvrzení, které se zobrazí na oficiálních stránkách Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ţe je „ústředním“ orgánem státní správy, je zajímavé srovnat to s tvrzením, ţe „K charakteristice Rady pro rozhlasové a televizní vysílání jako ústředního orgánu nepostačuje, ţe vykonává státní správu v oblasti vysílání na celém území republiky; celorepubliková územní působnost správního úřadu z něj ještě nečiní orgán ústřední. Je celá řada správních úřadů, které vykonávají svou působnost na celém území státu, a přitom jsou podřízeny ústředním orgánům státní správy, anebo jsou dokonce jejich součástí.“14 Místo pojmu „ústředního orgánu“ by se tedy dalo pouţít přirovnání, ţe Rada pro Rozhlasové a televizní vysílání je správní orgán, který vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a televizního vysílání a převzatého vysílání. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nemá právní subjektivitu a to proto, ţe její jednání je jednání státu. Přestoţe nemá právní subjektivitu, má subjektivitu procesní. To se projevuje tím, ţe můţe vystupovat jako účastník soudního řízení pomocí Předsedy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

15

Radu tvoří 13 členů, které do funkce jmenuje a odvolává předseda

vlády na návrh Poslanecké sněmovny. Funkční období pro člena Rady je 6 let.

13

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Poslání rady. rrtv.cz [online]. [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/static/o-rade/poslani-rady/index.htm 14

ROZEHNAL, A. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Komentář. 2., aktualizované vydání. Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Komentář. 1. Vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 233. ISBN 978-80-7357-628-8 15

ROZEHNAL, A. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Komentář. 2., aktualizované vydání. Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Komentář. 1. Vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 233. ISBN 978-80-7357-628-8

15

Mezi klíčové kompetence Rady pro televizní a rozhlasové vysílání patří dle zákona č. 231/2001 Sb., podpora programové plurality, ochrana dětí a mladistvých, ochrana spotřebitele, a v neposlední řadě téţ dohled nad objektivitou a vyváţeností vysílání, jako jedna ze záruk svobodné soutěţe politických stran. Pro účely ochranu dětí a mladistvých zřídila dokonce webový portál s názvem Děti a média, neboť reklamní činnosti stále více negativně dopadají na dětskou psychiku. 16 Nelze opomenout spoty, které byly vysílány v roce 2011 a měly za následek poukázat na fakt, ţe rodiče mají zodpovědnost za výběr televizních programů svými dětmi.

17

Avšak s ohledem na neustále přibývající nárůst licencovaných

televizních programů a audivizálních mediálních sluţeb na vyţádání je nemoţné vykonávat systematický a detailně monitoring všech těchto programů. Proto se Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zaměřuje převáţně na stěţejní a hlavní provozovatele těchto sluţeb.

18

Povinnost Rady monitorovat tyto programy vyplývá ze zákona č. 231/2001 Sb. o reklamě. Současně se monitoring provádí také metodou screeningu, která byla zařazena do systému monitoringu televizního vysílání v roce 2009.

19

Zvláštní pozornost při monitoringu dává

ochraně zdraví spotřebitele a kontroluje obchodní sdělení firem prezentující humánní léčiva, doplňky stravy a potraviny, kde by mohli chybět povinné texty či by to mohly být klamavé údaje. Proto Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila v roce 2011 spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví ČR. Monitoring obsahu audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání se řídí podle §4 zákona č. 132/2010 Sb. Analýzy tohoto obsahu jsou prováděny nejen z podnětů (stíţností), ale jsou na základě tohoto zákona i povinností Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Zatímco u kontrolního monitoringu u televizního vysílání se analyzují kontinuální úseky v určitém časové období, tak u audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání taková analýza není moţná, jelikoţ v této sluţbě nejsou pořady součástí daného vysílání, ale jsou obsaţeny v sestaveném katalogu pořadů, které si divák sám vybírá. 20

16

Děti a média. detiamedia [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.detiamedia.cz/

17

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva 2011. rrtv.cz [online]. [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/zpravy/VZ2011.pdf 18



Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva 2011. rrtv.cz [online]. [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/zpravy/VZ2011.pdf

16

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání poukazuje i na její transparentnost, neboť všechna rozhodnutí o uloţení pokut jsou dostupná na jejích webových stránkách. Rada podle § 4 zákona č. 132/2010 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání vede evidenci poskytovatelů sluţeb, ukládá sankce a spolupracuje s dalšími tuzemskými a evropskými institucemi. Do působnosti rady pro rozhlasové a televizní vysílání spadá: vede evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání ukládá sankce podle tohoto zákona monitoruje obsah audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání provádí v případě příhraniční spolupráce dozor a postupuje přitom podle přímo pouţitelného předpisu Evropské unie v rozsahu věcné působnosti jiných právních předpisů spolupracuje s orgány Evropské unie a s regulačními orgány členských států Evropské unie s obdobnou věcnou působností zejména při předávání a získávání údajů právními akty Evropské unie a plní další úkoly, které pro oblasti regulace audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání vyplývají z členství České republiky v Evropské unii spolupracuje v oblasti regulace audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání s příslušnými orgány států, které nejsou členskými státy Evropské unie21

Rada při evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání dbá na to, aby poskytovatel audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání doručil Radě do 30 dnů ode dne vzniku ţivnostenského oprávnění písemné oznámení, které vymezuje název audiovizuální mediální sluţby na vyţádání, údaje o poskytovateli této sluţby, údaje o zápisu v obchodních rejstříků či v jiné evidenci, identifikaci sítě elektronických komunikací, informaci o přístupu k audiovizuální mediální sluţbě na vyţádání, zahrnující internetovou adresu a den zahájení poskytování této sluţby. Tímto procesem udělí Rada potvrzení o zápisu do evidence. 22

21

ROZEHNAL, A. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Komentář. 2., aktualizované vydání. Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Komentář. 1. Vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, s. 233, odst. a-f. ISBN 978-80-7357-628-8. 22


17

Tabulka č. 1 Nejčastější činnosti RRTV od r. 2009-2013 (zdroj: www.tyden.cz)

1.4

Přínosy nové právní úpravy

Tento zákon přinesl změny v oblastech, jako jsou například zavedení limitu dvaceti procent vysílacího času reklamy – 12 minut v jedné hodině. Došlo k povolení tzv.“product placement“, coţ je umisťování produktu, které dříve bylo povaţováno za skrytou reklamu.

23

V této souvislosti vydala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání doporučení, kde uvádí, jakým způsobem by měl být umístěn piktogram (grafický znak) a jeho provedení.24 Takovýto piktogram by měl být v bílém provedení písmen a černého základu neboli podkladu. Piktogram, neboli zkratka PP, by měl být umístěn na obrazovce v pravém dolním rohu po dobu minimálně 5 sekund. PP by měl zabírat minimálně 15% obrazovky, aby ho divák mohl vůbec zaregistrovat a spatřit jej. Aby bylo označení piktogramu pro diváky pochopitelné, mělo by být po dobu prvních tří měsíců, ode dne, kdy byl uveden první pořad s umístěním PP, na kaţdém jednotlivém televizním programu spolu s textem „Tento pořad obsahuje komerční sdělení ve formě umístění produktu za účelem propagace zboţí či sluţeb“. Tento text by měl být zároveň i vysloven v televizním vysílání.

V době, kdy ještě nebyl schválen zákon

č. 132/2010 však přesto všechny televize jiţ zakomponovaly do svých pořadů a seriálů product placement. Ohrozili tím skutečnost, ţe v případě, kdyby zákon nebyl schválen, nemohli by tyto seriály a pořady vysílat.

25

V tomto ohledu uspořádala v roce 2011 Rada pro

23

Občanské sdruţení Mediář.cz. Rada pro vysílání za rok kontroly online videa nikoho netrestala. mediar.cz [online]. ISSN 1804-7238. © 2011-2014 Mediář.cz. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/radapro-vysilani-za-rok-kontroly-online-videa-nikoho-netrestala/ 24

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Doporučení Rady související s aplikací nové právní úpravy umístění produktu. rrtv.cz [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/pdf/product%20placement_doporu%C4%8Den%C3%AD.pdf 25

DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Příští rok asi ještě internet regulovat nebudeme. digizone.cz [online]. ISSN 1801-4933. © 2005-2014. Internet Info, s.r.o. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/pristi-rok-asi-jeste-internet-regulovat-nebudeme/

18

rozhlasové a televizní vysílání spolu se samoregulačními orgány v Poslanecké sněmovně, konkrétně v Parlamentu ČR seminář s touto tématiku – Product Placement ve vysílání. 26 Nová právní úprava má za cíl vyváţeně regulovat vysílání vůči všem poskytovatelům audiovizuálních mediálních sluţeb a to jiţ v podobě televizního vysílání či audiovizuálních sluţeb na vyţádání. Vytváří se zde potřeba ochrany spotřebitelů, aniţ by samotná regulace zabraňovala rozvoji internetových sluţeb a nových technologií. Novela upravila nejen audiovizuální mediální sluţby na vyţádání jako takové, ale zároveň novelizovala televizní a rozhlasové vysílání a to především jejich úpravu zákona č. 231/2001 Sb. 27 Dne 19. prosince 2009 se stala pro všechny členské státy Evropské unie směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007.

28

Tato směrnice upravuje regulaci

audiovizuálního vysílání a poskytování audiovizuálních sluţeb, a to konkrétně vysílání a video sluţby na internetu. Nastalo zde meziobdobí, kdy zákon, který by u nás tuto problematiku upravoval, nebyl schválen Poslaneckou sněmovnou, a to z důvodu toho, ţe nebylo určeno, kdo by měl tento zákon kontrolovat. Směrnice měla být transponovaná do našeho právního řádu a zároveň implementovaná do zákona.

29

Tato směrnice měla přímou

účinnost, takţe pro nás pro Českou republiku je platná od 19. prosince 2009. Přesto, ţe v tomto meziobdobí nebyl ještě zákon č.132/2010 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání nebyl schválen parlamentem, bylo vysílání na internetu regulováno. Přesto, ţe nebyl stanoven dozor regulační činnosti. Předpokládalo se, ţe se toho ujme Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, dokud to však nebylo oficiální, nebylo moţné regulaci zcela monitorovat.

26



Databáze Eur-Lex. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007. lex.europa.eu [online]. [cit. 2014- 04- 12]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2007:332:0027:0045:CS:PDF 29

DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Směrnice EU o regulaci internetu. digizone.cz [online]. ISSN 1801-4933. © 2005-2014. Internet Info, s.r.o. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: /http://www.digizone.cz/clanky/dokument-smernice-eu-o-regulaci-internetu/

19

2

Televizní vysílání po internetu

Televizní vysílání prostřednictvím internetu je moţné sledovat na oficiálních webových stránkách konkrétní televizní stanice. Dalším způsobem sledování televizního vysílání po internetu je však nelegální způsob a to buď pomocí programů, nebo webových stránek, které k tomu nemají absolutně ţádná práva. Některé tyto programy jsou zdarma ke staţení na internetu a některé jsou naopak placené. Programy jsou uzpůsobeny tak, ţe obsahují velké mnoţství zahraničních televizních programů, avšak některé zahrnují i české. Vysílací programy zahrnují nejen ţivé přenosy ať jiţ sportovní, politické či kulturní, ale i klasické vysílací programy jako jsou filmy, seriály a jiné pořady dané televize, na které jsme běţně zvyklí. Sledovat televizní vysílání přes internet jde samozřejmě nejen pomocí stolního počítače, laptopu, ale i pomocí mobilů, tabletů a jiných zařízení, která se v současné době stále rozšiřují a zároveň se rozšiřují i nabízené přehrávače pro ně určené.

30

„ Televizní

vysílání zahrnuje v současnosti zejména analogové a digitální televizní vysílání, vysílání přes internet (live straming, webcasting) a časové video (Nera video on demand), zatímco například video na vyţádání (video od demand) je jednou z audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání. „31

30

Technet. Dvořák, Jakub. Nalaďte si v počítači stovky televizních kanálů přes internet. technet.idnes.cz [online]. © 1999-2014 MAFRA, a.s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/televizni-pres-internet-zdarma-d3u-/software.aspx?c=A120731_214541_software_dvr 31

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Směrnice Evropského parlamentu a Rady2010/13/EU ze dne 10. března 2010. rrtv.cz [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/static/cim-se-ridime/stavajicipravni-predpisy/eu/smernice-2010-13-EU.pdf

20

2.1

Pojem audiovizuální mediální služba na vyžádání

Pojem audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání můţeme chápat jako „audiovizuální mediální službou na vyžádání je služba informační společnosti, za kterou má redakční odpovědnost poskytovatel audiovizuální mediální služby na vyžádání, a jejímž hlavním cílem je poskytování pořadů veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání, a která umožňuje sledování pořadů v okamžiku zvoleném uživatelem, a na jeho individuální žádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem audiovizuální mediální služby na vyžádání.“32 Jinými slovy můţeme tuto definici shrnout tak, ţe audiovizuální mediální sluţby na vyţádání je sluţbou informační společnosti, coţ zákon č. 480/2004 Sb., konkretizuje tak, ţe „jakákoliv služba poskytovaná elektronickými prostředky na individuální žádost uživatele podanou elektronickými prostředky, poskytovaná zpravidla za úplatu; služba je poskytnuta elektronickými prostředky, pokud je odeslána prostřednictvím sítě elektronických komunikací a vyzvednuta uživatelem z elektronického zařízení pro ukládání dat“33 Mezi tyto sítě elektronických komunikací můţeme zařadit nejen internet, ale i šíření prostřednictvím kabelových rozvodů, neţ je internetový protokol nebo prostřednictvím sítě mobilních telefonů. Hlavním cílem audiovizuálních sluţeb na vyţádání je poskytování pořadů veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání. Dále umoţňuje na rozdíl od samotného televizního vysílání sledování pořadů ve zvoleném okamţiku diváka a na jeho individuální ţádost. A v neposlední řadě umoţňuje tato sluţba sledování pořadů na základě katalogu pořadů, který je sestaven poskytovatelem těchto sluţeb. Katalog pořadů však není v ţádném zákoně přesně definován, proto Rada pro rozhlasové a televizní vysílání k tomuto pojmu uvedla své stanovisko, které zahrnuje, ţe „katalogem pořadů se rozumí uspořádání jednotlivých pořadů do kategorií podle obsahových kritérií, typicky podle žánrů; pouhá databáze pořadů (např. jejich řazení jen podle data premiéry nebo jen podle abecedy) tyto znaky nesplňuje“. Pod tímto definováním si můţeme představit určité rozdělení do ţánrů, které zahrnují konkrétní dělení těchto audiovizuálních medií, zatímco audiovizuální média, která nejsou zařazená a dělí se pouze podle data premiéry nebo podle abecedy do takového 32

WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s.17-18. ISBN 978-80-7201-879-6 33

WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s.20-22. ISBN 978-80-7201-879-6

21

katalogu pořadů nepatří. Dále nemůţeme povaţovat za katalog pořadů skutečnost, kdy provozovatel audiovizuálního média rozdělí do kategorií média, která vidí pouze on, a nejsou zobrazena veřejnosti, tedy slouţí pouze a výhradně pro jeho potřebu. Jak jiţ bylo zmíněno výše, tak pro potřebu katalogu pořadů je nutné, aby jej vytvořil, sestavil a zorganizoval (zkategorizoval) provozovatel audiovizuálních sluţeb, coţ se přímo nazývá redakční odpovědnost. I zde není vyloučeno, ţe by provozovatel audiovizuálních sluţeb na vyţádání přenechal na základě smluvní dokumentace pravomoc roztřídit katalog pořadů do konkrétních kategorií třetí osobě (svému subdodavateli) a zároveň bude i nadále odpovědný za sestavení a rozčlenění katalogu pořadů a i nadále se bude stále ještě jednat o audiovizuální sluţbu na vyţádání. 2.2

34

Právní úprava audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání

I zde najdeme několik zákonů, které upravují audiovizuální sluţby na vyţádání. Tím hlavním je zákon č. 132/2010 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, a o změně dalších zákonů. V tomto zákoně se seznámíme s tzv. kontinuálními sluţbami, které si můţeme představit tak ţe to jsou sluţby, u kterých nemohou diváci ovlivnit obsah přijímaného signálu.35 Vznik zákona č. 132/2010 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání je reakcí na směrnici Evropské unie č. 2007/65/ES, podle které bylo potřeba upravit právní úpravu televizního vysílání s úpravou internetových medií. Tato směrnice reagovala na to, ţe audiovizuální mediální sluţby na vyţádání nebyly kvalifikovány jako televizní vysílání, a to i přesto, ţe nabízeli velmi podobný obsah jako televizní vysílání. Rozdílem mezi těmito sluţbami je skutečnost, ţe u audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání rozhoduje o době sledování uţivatel, který si vybírá z katalogu, který sestavil poskytovatel sluţeb. Zatímco u televizního vysílání je to přesný opak, provozovatel vysílání rovnoměrně všem poskytuje stejný program ve stejnou dobu. Původně tato směrnice měla vést k rozvoji malého a středního podnikání a poskytovatelů „on demand“ sluţeb v rámci internetových medií, ukázalo se však, ţe právě tyto dvě sféry nemají kvalitní právní poradenství, které by zajišťovalo bezproblémový chod a vypořádání se s omezeními, které

34

WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s.16-21. ISBN 978-80-7201-879-6. 35

WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s.16. ISBN 978-80-7201-879-6.

22

byly zavedeny. 36 Zákon se vztahuje na sluţby, které mají povahu hospodářské činnosti. Tento zákon se nevztahuje na činnosti, které nemají povahu hospodářské činnosti nebo nesoutěţí s televizním vysíláním. Jsou to například soukromé webové stránky, které vytvořili soukromí uţivatelé, kteří poskytují či šíří audiovizuální obsah za účelem sdílení a výměny v rámci zájmových společenství. Audiovizuální sluţbou na vyţádání také není sluţba, která nemá jako hlavní náplň své činnosti poskytování pořadů a dále se nevztahuje na sázkové hry, loterie, online hry, internetové vyhledavače a jiné formy hazardních her.

37

Audiovizuální mediální

sluţba na vyţádání má potenciál částečně nahradit televizní vysílání. Měla by podporovat výrobu a distribuci evropských děl a aktivně přispívat a podporovat kulturní rozmanitost. 38 Mezi další zákony, kterými se poskytovatelé audiovizuálních sluţeb na vyţádání řídí, jsou zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který obsahuje a upravuje právo fyzických a právnických osob v podobě jejich ochrany osobnosti a dobré pověsti. Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje některé aspekty reklamy, které jsou v ní zakázány či vymezuje některá speciální omezení. Jedná se například o tabákové výrobky, léky, které jsou vydávány pouze na lékařský předpis. Zákon č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých sluţbách informační společnosti). Tento zákon je pro audiovizuální sluţby na vyţádání přínosem v tom, ţe definoval odpovědnost poskytovatelů sluţeb spočívajících v ukládání informací poskytnutých uţivatelem.39

Přesto se ani zde

nesetkáme s komplexní úpravou internetových medií. Tato komplexní úpravní chybí i nadále. 36

WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s.13-14. ISBN 978-80-7201-879-6. 37

WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s. 230. ISBN 978-80-7201-879-6. 38

Ministerstvo kultury. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU. mkcr.cz [online]. [cit. 2014-0412]. © 2007-2010. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televiznivysilani/LexUriServ.pdf 39


23

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), který obsahuje a vymezuje přesné omezení uveřejňování údajů o obětech trestných činů a informací získaných z odposlechů.40 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeţe), který v rámci úpravy audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání omezuje zveřejňování údajů o mladistvých pachatelích trestných činů. Audiovizuální mediální sluţba je „sluţba, za kterou nese redakční odpovědnost poskytovatel mediálních sluţeb a jejímţ hlavním účelem je poskytování pořadů široké veřejnosti za účelem informování, zábavy nebo vzdělávání prostřednictvím sítí elektronických komunikací. Audiovizuální mediální sluţba je buď „televizní vysílání“ (tj. lineární audiovizuální mediální sluţbou) audiovizuální mediální sluţba poskytovaná poskytovatelem mediálních sluţeb pro simultánní sledování pořadů na základě programové skladby a „audiovizuální mediální sluţbou na vyţádání“ (tj. nelineární audiovizuální mediální sluţbou) audiovizuální mediální sluţba poskytovaná poskytovatelem mediálních sluţeb za účelem sledování pořadů v okamţiku zvoleném uţivatelem a na jeho individuální ţádost na základě katalogu pořadů sestaveného poskytovatelem mediálních sluţeb. 41

40

WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012, s.16. ISBN 978-80-7201-879-6. 41

Ministerstvo kultury. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU. mkcr.cz [online]. © 2007-2010. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televiznivysilani/LexUriServ.pdf

24

2.3

Rozdíl mezi televizním vysíláním a audiovizuální službou na vyžádání

Zásadním rozdílem mezi televizním vysíláním a audiovizuální sluţbou na vyţádání je skutečnost, ţe televizní vysílání je kontinuálním procesem, kdy divák nemůţe ovlivnit obsah vysílání v daném okamţiku, zatímco u audiovizuální sluţby na vyţádání obvykle divák můţe ovlivnit volbu obsahu a dokonce i kontrolu obsahu. Právě proto se tato sluţba nazývá „na vyţádání“, protoţe divák si vybírá pořad samotný a zároveň i okamţik, kdy ho začne sledovat. I zde se můţeme setkat s určitými odlišnostmi, kdy audiovizuální sluţba na vyţádání můţe obsahovat pořady, kdy jejich začátek divák nebude moct nijak ovlivnit, a to v případě, ţe se jedná o přímé přenosy. Co mají ovšem společného je to, ţe jsou určeny k příjmu podstatné široké veřejnosti a mohli by na ní mít podstatný dopad. Obě dvě sluţby jsou proto regulovány, přesto, ţe audiovizuální mediální sluţby na vyţádání jsou regulovány trochu méně neţ samotné televizní vysílání. Avšak přesto, ţe jsou tyto dvě sluţby rozdílné, mají společný regulační orgán a tím je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

3

Samoregulační orgány a vymezení lineárního a nelineárního vysílání

V roce 2004 byl přijat zákon č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti. Tento zákon vznikl na podnět dvou směrnic Evropské unie, a to na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000, o určitých aspektech sluţeb informační společnosti a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. června 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací. Zákon č. 480/2004 Sb. byl sice prvním regulujícím zákonem, co se týče internetových médií, tak zcela nepokryl potřebnou právní úpravu. Do té doby, neţ vznikl nový regulující zákon internetových médií, a to zákon č. 132/2010. Sb., o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání, platil zde pouze jiţ výše zmíněný. 3.1

SPIR

Přijatý zákon č. 132/2010 Sb. podrobil regulaci nejen jiţ regulovanému televiznímu vysílání, ale i televiznímu vysílání na vyţádání. SPIR tento čin spíše kritizovala. SPIR neboli Sdruţení pro internetovou reklamu v ČR, z.s.p.o. Tato organizace chtěla ve fázi schvalování zákona č. 132/2010 Sb. a v nejistotě, kdo bude kontrolním orgánem tohoto zákona převzít iniciativu a dozorovat sluţbám vysílajících na internetu. Navrhovalo autoregulaci vně organizace samé. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání však SPIR zkritizovala za to, ţe částečně opsala 25

etický kodex z Paříţské úmluvy o regulaci reklamy a ze zákona o ochraně spotřebitele. Samoregulace měla být čitelná a měla být projevem společenské odpovědnosti. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání však SPIR nepodpořilo ve snaze stát se kontrolním orgánem. 42 SPIR bylo dne 1. června 2010 včleněno do Seznamu spolupracujících samoregulačních orgánů v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání. Nutno dodat, ţe velký podíl členů SPIR sestává mezi poskytovatele audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání. SPIR pomocí své výkonné rady zřídila Komisi pro samoregulaci pro nelineární vysílání. Mezi hlavní nástroje samoregulační činnosti patří mimo jiné i etické kodexy. A proto SPIR přijala dne 1. prosince 2012 Etický kodex pro audiovizuální mediální sluţby na vyţádání. Přes všechnu snahu stát se „dozorujícím“ orgánem však tento post získala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Vede tedy evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání, monitoruje jejich obsah a ukládá sankce. Cílem samoregulace je podporování společensky odpovědného rozvoje audiovizuálních sluţeb na vyţádání, brání zřetele na zájmy uţivatelů těchto sluţeb a to v ochraně nezletilých osob. Dále podporování technologického vývoje v oblasti audiovizuálních sluţeb na vyţádání, účastnění se procesu vytváření samoregulačních předpisů v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání v České republice a Evropské unii. Usilování při poskytování audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání o ochraně spotřebitelů.43 3.2

ATO

Oproti tomu je zde Asociace televizních organizací, z. s. p. o., ATO, která byla také zařazena do Seznamu spolupracujících samoregulačních orgánů dne 7. září 2010. A to v oblasti lineárního vysílání. Rozdíl mezi lineárním a nelineárním vysíláním je ten, ţe lineární vysílání má dané a pevné vysílací schéma. Jedná se například o klasické televizní vysílání a to buď prostřednictvím kabelových systémů, satelitem nebo televizním vysíláním po internetu. Vysílatel má tady klíčovou roli a rozhoduje o tom, jaký program bude zařazen a v jakém čase. Jedná se o sluţby tzv. „push“. Zatímco nelineární vysílání nemají pevné vysílací schéma. Zde se rozhoduje příjemce na základě individuálního rozhodování o obsahu si o době zařazení programu. Jedná se zejména o videa „on demand“. Znamená to tedy, ţe vysílání po internetu 42

DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Příští rok asi ještě internet regulovat nebudeme. digizone.cz [online]. ISSN 1801-4933. ©2005-2014. Internet Info, s.r.o. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/pristi-rok-asi-jeste-internet-regulovat-nebudeme/ 43


26

můţe být dvojího charakteru. A to buď lineární (tedy skrze televizního vysílání po internetu) či nelineární (skrze videí na vyţádání příjemcem). Regulace lineárního vysílání po internetu je mnohem propracovanější neţ-li nelineárního vysílání po internetu.

44

Činnost Asociace

televizních organizací zahrnuje „etické regulace v oblasti výroby a vysílání zpravodajských a publicistických pořadů členů ATO a systému samoregulace ve všech oblastech upravených zákonem 231/2001 Sb. v platném znění nebo jiným zvláštním předpisem upravujícím oblast televizního vysílání“45 Jak je tedy zřejmé SPIR je v Seznamu samoregulačních orgánů zástupcem poskytovatele audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání, coţ je jinak také označováno jako nelineární vysílání. Na straně druhé je zástupcem televizního vysílání jako lineárního vysílání ATO.

Jak je tedy zřejmé, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání

spolupracuje s oběma samoregulačními orgány a to prostřednictvím jejich zástupců na jejich schůzích. 4

IPTV, aneb internetový protokol

IPTV je tzv. internetový protokol nebo-li zpětný kanál, díky němuţ divák můţe sledovat televizní pořady několikrát po sobě, dokonce i zpětně. Funguje na principu toho, ţe konkrétní televizní pořad je nahráván operátorem na vzdálené, diskové uloţiště, které má omezenou kapacitu, co se týče vymezeného prostoru nebo pomocí set-top-boxu, který je divákovi buď prodán nebo zapůjčen přímo do jeho domácnosti. Tento operátor nahrává veškeré televizní vysílání konkrétní stanice a má dokonce propojenost s jeho archivem, obvykle v časové návaznosti jednoho týdne. Tato sluţba je samozřejmě placená. Cena IPTV se odvíjí od nabízených balíčků, ve kterých můţe být nabízeno buď samotná IPTV nebo IPTV a k tomu internet. Variant je mnoho a kaţdý poskytovatel této sluţby má jiné ceny a jiné podmínky. Mezi výhody této sluţby patří fakt, ţe divák sleduje pořad v klasickém lineárním vysílání tedy přes svoji vlastní televizi, mobilním zařízení či tabletu avšak zmeškal například začátek či konec a chtěl by ho zpětně vidět. Přehrávání pomocí mobilního zařízení či tabletu nepodporují však všichni poskytovatelé IPTV. Zmiňovaným operátorem IPTV je v České republice O2TV, viaTV, Rio Media, Netbox, Poda, Moravianet. IPTV nabízí interaktivní sluţby

44

ROZEHNAL, A. Mediální zákony – komentář. Praha: ASPI, 2008. s. 51-54. ISBN: 978-80-7357-304-1

45


27

a někteří i svoji vlastí videotéku, ve které má divák moţnost shlédnout filmy.

46

Pod převzaté

vysílání spadá IPTV. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání reguluje IPTV a omezuje operátory, kteří šíří televizní programy provozované jinými společnostmi – televizními stanicemi. Uplatňuje vůči nim zákonná omezení – povinnost registrovat všechny přenášené programy. Je také potřeba schválit úpravu programové nabídky. 4.1

Rozdíl mezi IPTV a internetovými televizními archivy

Je zde rozdíl mezi IPTV a internetovými televizními archivy jako je například iVysílání České televize, Voyo.cz televize Nova a Play.iPrima.cz od televize Prima. Zatímco Voyo.cz je zpoplatněno a nabízí mimo své vlastní pořady, tv ţivě, seriály a filmy. Zbývající dva archivy zpoplatněny nejsou, s výjimkou přenosů fotbalové Ligy mistrů u Play.iPrima.cz. iVysílání nabízí sledování české televize ţivě či z videoarchivu, nejedná se zde však o klasický archiv vlastní pořadů. iPrima však ţivé televizní vysílání nenabízí, s výjimkou sportovních a zpoplatněných fotbalových přenosů. Nabízí pořady vlastní produkce ze záznamu (z archivu). Zásadním rozdílem mezi IPTV a internetovými televizními archivy je fakt, ţe internetové televizní archivy mohou mít umístěny ve svém portálu a úloţně pouze pořady své vlastní výroby a to na základě autorského zákona, některé jsou i nejsou zpoplatněny za shlédnutí vybraného pořadu, zatímco IPTV jsou vţdy zpoplatněny. Archivy televizních vysílání jsou omezenější z hlediska výběru pořadů/filmů, zatímco někteří poskytovatelé IPTV mají opravdu bohaté balíčky a velmi široký výběr více televizních stanic a pořadů. Archivy televizních stanic je moţné sledovat pomocí internetu, zatímco IPTV můţe divák sledovat pomocí své vlastní televize. Internetové připojení je ovšem také potřeba, ale technické podmínky jsou zde zcela odlišné. Sledování archivního televizního vysílání/či ţivého televizního vysílání pomocí internetu vyţaduje připojení k internetu a zařízení, pomocí, kterého můţe divák pořad, sportovní přenos či televizní zpravodajství shlédnout. Zejména se jedná o notebook, mobilní zařízení či tablet. IPTV se snaţí konkurovat kabelové televizi.

46

DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Průvodce světem IPTV, největší poskytovatelé IP televize v České republice. digizone.cz [online]. ISSN 1801-4933. © 2005-2014. Internet Info, s.r.o. [cit. 201404-10]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/pruvodce-svetem-iptv-nejvetsi-poskytovatele-ip-televize-vceske-republice/

28

4.2

Poskytovatelé IPTV a jejich srovnání

Poskytovatelé IPTV se liší nejen cenou za své sluţby, ať jiţ za základní či rozšířené verze svých balíčků, liší se také pokrytím sítě, neboť pomocí set-top-boxu se přenáší digitální vysílání do „domácí televize“. Liší se také tím, ţe někteří poskytovatelé této sluţby vyţadují, aby divák měl k dispozici internet od nich jiní se zase liší například zpoplatněním set-topboxu, někde je pro diváka zdarma, někdy si za to musí zaplatit. Dokonce někde jsou zavedeny i jiné poplatky, které jsou určeny například za instalaci, někde je instalace naopak zcela jednoduchá a poplatek není vyţadován. Někteří poskytovatelé IPTV natolik technologicky pokročili, ţe je moţné sledovat televizní pořady i přes mobilní telefon či tablet, někteří tuto sluţbu zatím nenabízí. Většina z nich se ovšem shoduje v jednom, a to je funkce, díky které je moţné televizní pořad/ţivé vysílání zastavit, přetočit zpět či pustit celé od počátku. Tabulka č.2 Přehled poskytovatelů IPTV a základních parametrů této služby (zdroj: vlastní zpracování na základě jednotlivých webových stránek konkrétních IPTV televizí) Poskytovatelé IPTV

O2TV

Cena v základní verzi od 151,-

počet videopůj programů čovna

41

odvysílaný pořad

funkce obrazu

ano

30 hodin po jejich odvysílání

lze zastavit nebo pustit od začátku lze zastavit, přetáčet nebo pustit od počátku

viaTV

od 125,-

27

ne

24 hodin po jejich odvysílání

Rio Media

od 199,-

25

ne

36 hodin

pauza, přehrát od začátku

Netbox

od 250,-

30

topfun

48

pauza, dívat se od začátku

neuvedeno

pauza, spuštění od počátku

Poda

od 115,-

70

ne

29

O2TV lze sledovat pořad a zároveň nahrávat více dalších. Je moţné sledovat i na aplikaci přes mobilní telefon. O2TV nabízí základní televizní stanice, sportovní stanice, dokumentární stanice, seriálové stanice, hudební stanice, dětské stanice i samostatné filmy ve své videotéce nebo-li videopůjčovně. Pro nejkvalitnější obraz a zvuk O2TV je třeba mít zároveň i internet od O2, avšak během sledování televizního vysílání se můţe samostatná rychlost internetu sníţit. Z čehoţ vyplývá, ţe samostatné pouţívání internetu je rychlejší bez souběţného sledování televizního pořadu či filmu. 47 O2Tv byla prvním poskytovatelem IPTV této sluţby jako takové. ViaTV přináší digitální vysílání včetně obrazu i zvuku. Skládá se ze čtyř moţných variant programů, které si divák sám na základě svých poţadavků zvolí, od toho se také odvíjí počet vysílaných programů a cena za konkrétní balíček programů. ViaTV nabízí i nahrávání na virtuální rekordér. 48 Rio Media nabízí tři různé spektra balíčků a to opět podle počtů televizních programů a stanic. Znovu můţeme očekávat digitální kvalitu obrazu a zvuku. 12 vysílacích programů v HD kvalitě. Avšak v základním balíčků můţe divák očekávat opravdu jen základní „výbavu“, a to včetně postrádajícího moţného tedy v tomto případě, nemoţného nahrávání, zastavení či znovu puštění pořadu i archivování po dobu 36 hodin. Tyto funkce jsou k dispozici pouze od druhého cenově draţšího balíčku. 49 Netbox nabízí i moţnost sledování televizních stanic či filmů ve videotéce pomocí nejen settop-boxu, ale i pomocí tabletu či mobilního zařízení.

50

Nabízí dvě moţné verze sledování

televizního vysílání a to v malé a větší verzi.

47

O2 TV. Osobní, digitální televize. o2.cz [online]. © Telefónica Czech Republic, a.s. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.o2.cz/osobni/digitalni-televize/#_il=czos-menu 48

T-mobile. Informace o sluţbě. t-mobile.cz [online]. © 2011-2013 T-Systems. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.viahome.cz/televize/informace-o-sluzbe.html 49

RIO media. Televize. riomedia.cz [online]. © 2013 RIO Media. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.riomedia.cz/televize 50

Netbox. Moje televize. netbox.cz [online]. © 2009 SMART Comp., a.s. [cit. 2014-04-15. Dostupné z: http://www.netbox.cz/site/cz/moje-televize.html

30

Poda nabízí nejvíce programů na nejmenší cenu, avšak má také na rozdíl od ostatních výše zmíněných poskytovatelů IPTV nejvíce poplatků spojených se zřízením této sluţby (př. aktivační poplatek, instalační poplatek a další), takţe v konečném výsledku vyjde nejdráţe. Avšak na rozdíl od ostatních nabízí tuto sluţbu bez svého vlastního zajištění k internetu, kterou většina z ostatních vyţadují. Poda nabízí nejen televizní stanice, ale i rozhlasové stanice. 5

Povinnosti provozovatele televizního vysílání

Provozovatel vysílání i provozovatel převzatého vysílání mají právo na to, aby jejich programy byli vysíláni svobodně. Zasahovat do těchto programů můţe pouze zákon. Poskytovatel audiovizuální mediální sluţby na vyţádání je povinen, aby tato sluţba neobsahovala sdělení, které by mohlo mít negativní politické či sociální dopady nejen na dospělého jedince, ale také na děti. Ať uţ v podobě násilí, protěţovaného politického vlivu či strany nebo hnutí. Provozovatel televizního vysílání je tedy povinen zajistit, aby se v případě vysílání zpravodajských a politicko-publicistických pořadech dohlédlo na to objektivnost a vyváţenost.

51

Za porušení zásady objektivnosti a vyváţenosti lze povaţovat skutečnost, ţe

zpravodajská reportáţ vyzní účelově, je vytrţena z kontextu nebo není moţnost vyjádřit se k dané skutečnosti ze strany osoby, na kterou je reportáţ směřovaná. Provozovatel televizního vysílání je povinen sestavit vyváţený katalog programů, a to tak, aby pokryl co největší spektrum veřejnosti, ať jiţ jejich rozdílný věk, pohlaví nebo sociální a politické názory. Platí zde zákaz jednostranného zvýhodňování kterékoliv z kategorií občanů a jejich preferencí. Provozovatel je povinen vysílat svým vlastním jménem, na vlastní účet a na svoji vlastní odpovědnost, kterou nese za obsah vysílání a vysílacích pořadů. Dále je povinen, aby vysílané pořady nepůsobili a nevnucovali lidem násilí, válku nebo jiné nepřípustné a nelidské zacházení či jednání. Mezi jeho povinnosti spadá i zabránění nenávisti či znevýhodňování pohlaví, rasy, náboţenství nebo etnického či sociálního původu v případě vysílaných pořadů. Měl by zajistit, aby některá sdělení nebyla zvýhodňována před jinými, ať jiţ zvuková či obrazová informace. Nemluvě o faktu, ţe je provozovatel televizního vysílání povinen zajistit a nezařazovat do vysílání pořady, které by mohlo ovlivnit mravní vývoj dětí a mladistvých ať se jiţ jedná o pornografii či zvlášť hrubé násilí či nezařazovat v době od 6,00 hodin ráno do 22,00 hodin večer pořady nebo i upoutávky, které by také mohli ohrozit jejich psychický vývoj. Bezpodmínečně zajistit i upozornění, které hlásí fakt, ţe je pořad nevhodný pro děti 51

ROZEHNAL, A. Mediální zákony – komentář. Praha: ASPI, 2008. s. 55. ISBN: 978-80-7357-304-1.

31

a mladistvé. Ani vulgarismy zde nejsou přípustné, s výjimkou uměleckých děl, které by to v kontextu potřebovali s vysílací dobou od 22 hodiny. 6

Povinnosti poskytovatele audiovizuální mediální služby na vyžádání

Poskytovatel audiovizuální mediální sluţby na vyţádání je povinen zabezpečit, aby takováto sluţba nenarušovala fyzický, psychický a mravní vývoj dětí, tím ţe by obsahovala pornografii či zvlášť hrubou formu násilí. Stejně jako se u licenčního řízení zkoumá, zda poskytovatel můţe umoţnit splnění otevřených či skrytých titulků pro sluchově postiţené, platí taková povinnosti i zde. Je tedy třeba, aby provozovatel audiovizuální sluţby na vyţádání zajistit tito titulky, jak jiţ otevřené či skryté nebo, aby zajistil tlumočení do českého znakového jazyka pro osoby, které jsou postihnuty zrakovým či sluchovým postiţením. Ovšem není povinen je sám vyrábět, záleţí tedy také na moţnostech, které se poskytovateli audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání dostává a také na účelu pořadů (ne kaţdý pořad je svoji povahou vhodný pro zrakově či sluchově postiţené). Poskytovatel audiovizuálních mediálních sluţeb je povinen vyhradit pro evropská díla alespoň 10% z celkového počtu nabízených pořadů v jeho katalogu za sledované období. Poskytovatelé audiovizuálních mediálních děl na vyţádání by měli podporovat tvorbu a distribuci evropských děl, a aktivně se podílet na podpoře kulturní rozmanitosti. Samozřejmě evropská tvorba je zakotvena i u provozovatele televizního vysílání nejen zde u poskytovatelů audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání. Poskytovatel audiovizuální mediální sluţby na vyţádání má dále povinnost zabezpečit, aby obchodní sdělení sdělovaná pomocí jeho sluţby splňovala podobné podmínky, jako jsou u provozovatele televizního vysílání. Právní úprava je zde na rozdíl od televizního vysílání trochu mírnější. Je třeba, aby poskytovatel audiovizuální mediální sluţby na vyţádání v případě obchodních děl zamezil takovým obchodním sdělením, která jsou výslovně zakázána. Řadí se mezi to jakékoliv propagování cigaret či jiných tabákových výrobků nebo léčivých produktů, které jsou vydávány pouze na předpis. 6.1

Licence k provozování televizního vysílání

První moţnost získání licence k vysílání byla v 90. letech na jejich samotném počátku. Upravoval to zákon z roku 1991. Veřejnoprávní vysílatelé jinak také označování jako drţitelé licence, potřebovali ke svému působení a zabezpečení investora. Velkou úlohu zde hrála Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, kdy schválila provozovateli vysílání (drţiteli licence), aby samotnou licenci vloţil do základního kapitálu svého investora. Zákon byl novelizován v roce 32

1995 a zákonodárci dali Radě pro rozhlasové a televizní vysílání za úkol zrušit veškeré podmínky k licenci kromě programu vysílatele. Nastal zde protiprávní stav mezi vysílatelem a investorem. Vedlo to k arbitráţím proti České Republice. Právo ze speciálního podnikatelského oprávnění – z licence mají provozovatelé vysílání s licencí soukromoprávní neboli komerční vysílatelé. Zatímco u veřejnoprávních vysílatelů jsou ze zákona příslušné tzv. koncesionářské poplatky a jedním z jejich zdrojů sestává z prostředků na svůj provoz z umisťování reklamy třetích osob ve vysílání. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má ve své působnosti oprávnění vydat licenci k šíření pomocí vysílačů, druţic nebo kabelových systémů s to v tzv. licenčním řízení. Licenční řízení k provozování televizního vysílání pomocí druţic a kabelových systémů, má však trochu odlišný reţim neţ při řízení o licenci zemského vysílání. Existuje zde několik druhů licencí zejména: Licence opravňující provozovatele k rozhlasovému vysílání nebo licence provozovatele k televiznímu vysílání a k šíření teletextu. Dalšími druhy licencí jsou terestrické, coţ je zemské vysílání, které vysílá pomocí satelitů. Lince mohou být řádné, to znamená, ţe jsou uděleny zákonem v zákonné lhůtě nebo licence krátkodobé, které se vydávají na kratší dobu. Licence k oprávnění provozování rozhlasového a televizního vysílání je správní akt, kterým nemůţe jeho drţitel (tedy v tomto případě provozovatel televizního vysílání) disponovat. Takovýto správní akt je nepřevoditelný, neboť nemá ţádnou majetkovou hodnotu, která by mohla být vyčíslitelná v penězích. Licence vzniká dne, kdy rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizního vysílání nabylo právní moci. Pokud by měl provozovatel televizního vysílání o licenci zájem, udělí se tak na jeho zájem a nejvýše na dobu 2 let k jeho televiznímu vysílání nebo je moţné, aby Rada zahájila licenční řízení z vlastního podnětu. Takovouto platnost licence je moţné prodlouţit pouze jednou u televizního vysílání na dobu 12 let, avšak závisí to pouze jen na Radě, která má k tomuto výkonu pravomoc. Není však vyloučeno, ţe by Rada mohla na ţádost provozovatele televizního vysílání s licencí udělit prodlouţení licence i na dobu kratší, neţ je doba 12 let. Jsou zde překáţky, kvůli kterým Rada neudělí prodlouţení licence. Jedná se o zejména o takové překáţky, jako jsou nesplnění předpokladů pro účast v licenčním řízení nebo pokud provozovatel televizního vysílání opakovaně porušil některou ze svých povinností a Rada mu za to udělila sankci. Rada při udělení licence posuzuje ekonomickou, technickou a organizační připravenost ţadatele o provozování televizního vysílání, transparentnost v jeho společnosti, přínos programové skladby ţadatele, zastoupení 33

evropské tvorby, přínos uchazeče pro rozvoj původní tvorby, připravenost ţadatele ve vysílání pouţit skryté nebo otevřené titulky pro sluchově postiţené a přínos v oblasti rozvoje národnostních a etnických menšin v České republice. O udělení licence k televiznímu vysílání Rada rozhoduje hlasováním na neveřejném zasedání. Oznámení o vyhlášení licenčního řízení je vyhlášeno na úřední desce, také na internetu a nejméně ve dvou celostátních denících.52 Jak bylo jiţ výše zmíněno, licence k provozování rozhlasového nebo televizního vysílání šířeného pomocí druţic a kabelových systémů má jiný právní reţim od zemského vysílání. Licenční řízení, je zde pouze na podnět ţadatele, který o takovouto licenci ţádá a je jediným účastníkem v tomto řízení. Je zde proto opravdu rozdíl oproti terestrickému vysílání, neboť při licenčním řízení zemském jsou účastníky procesu všichni ţadatelé. Je zde rozdílný proces vedení a je zde rozdílný okamţik zahájení, neboť u televizního vysílání šířeného pomocí druţic a kabelových systému je licenční řízení zahájeno podáním ţádosti, zatímco u zemského televizního vysílání tomu tak není, tam je to vyhlášením Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. U televizního vysílání, které je šířeno prostřednictvím druţic či kabelových systémů jsou potřebné obdobné náleţitosti jako jsou u zemského vysílání, avšak kromě toho musí obsahovat navíc i písemný souhlas od osoby, která je oprávněná k provozování kabelové sítě a informaci o tom, ve kterých státech je moţné program přijímat, údaje o druţici, v případě, ţe se jedná o televizní vysílání prostřednictvím druţice. Na rozdíl od zemského televizního vysílání, je zde naopak ústní jednání s účastníkem licenčního řízení, které se později vyhotovuje do protokolu. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání neudělí licence za nesplnění podmínek, jako jsou obdobné u zemského vysílání a pokud navrhovaná skladba programů nesplňuje poţadavky, které jsou zapotřebí u zemského vysílání. Pokud vysílání není původní, ale je šířeno tzv. převzaté vysílání, neuděluje se k takovému vysílání licence, ale registrace. Při registraci neprobíhá tedy ţádné licenční řízení, ale řízení o registraci. Je třeba podat přihlášku k registraci. Tato přihláška k registraci opět obsahuje obdobné údaje, jako jsou vyţadovány u zemského vysílání, avšak platí zde výjimka v oblasti základní programové specifikace, údajích o podílech celkového vysílacího času pro evropská díla. Registrace vzniká dnem, kdy nabude rozhodnutí Rady právní moci. 53

52

ROZEHNAL, Aleš. Mediální právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. s. 76-102. ISBN 978-80-7380-382-7 53

ROZEHNAL, Aleš. Mediální právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. s. 99-102. ISBN 978-80-7380-382-7

34

Zánik licence je tzv. ex lege a to ke dni ţádosti provozovatele vysílání. U všech typů licencí. Podle § 24 zákona č. 231/2001 Sb. platnost licence zaniká ke dni, ke kterému provozovatel vysílání s licencí poţádal o ukončení vysílání. V případě, ţe by o satelitní licenci v české republice poţádala cizí země a vysílala by pro své diváky, platily by pro něj naše mediální zákony. Na druhé straně za předpokladu, ţe by se tento satelitní program zobrazil jako převzaté televizní vysílání v pozemní digitální síti nebo na kabelu v podobě volně přístupného kanálů, tak by pro něj zákon č. 132/2010 Sb. neplatil, jelikoţ se to týká přímé licence. 54 Novela nově zavedla regulaci tzv. přenosových systémů, nejsou šířeny ani skrze vysílačů, ani pomocí druţic a kabelových systému. Tyto přenosové systémy se uplatňují při lineárních sluţbách, tedy při televizním vysílání prostřednictvím internetu (širokopásmové připojení k internetu), či internetové vysílání na mobilních telefonech. Do té doby, neţ vznikla nová právní úprava, nebylo moţné povaţovat vysílání pomocí dálkového přístupu k internetu za televizní vysílání, avšak zavedením této novely se vše změnilo. Pokud chce provozovatel televizního vysílání prostřednictvím přenosového systému, tedy pomocí internetu, musí získat od Rady pro Rozhlasové a televizní vysílání licenci. Rozhodnutí o udělení licence obsahuje nově podle § 18 odst. 4 písmena f) hlavní jazyk a výčet států, na jejichţ území má být vysílání zcela nebo převáţně směřováno a územní rozsah vysílání prostřednictvím kabelových systémů stanovený výčtem katastrálních území a okresů. 7

Porušení povinností provozovatele televizního vysílání

V případě, ţe provozovatel televizního vysílání poruší povinnosti stanovené zákonem ať jiţ co se týče samotného provozování nebo podmínek licence, tak ho Rada pro rozhlasové a televizní vysílání upozorní a vyzve ho k napravení v podobě lhůty k nápravě. Pokud však tuto lhůtu k nápravě nedodrţí, Rada mu udělí sankci. V případě, ţe provozovatel internetových sluţeb překročí zákon č. 132/2010 Sb., je mu uloţena sankce Radou pro rozhlasové a televizní vysílání. Samoregulační orgány mají ve své kompetenci podávat stanoviska v řízení o uloţení pokuty. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je povinna se 54

DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Příští rok asi ještě internet regulovat nebudeme. digizone.cz [online]. ISSN 1801-4933. © 2005-2014. Internet Info, s.r.o. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/pristi-rok-asi-jeste-internet-regulovat-nebudeme/

35

s tímto stanoviskem zabývat v případě, ţe vyjádření obdrţela v písemné formě do 10 pracovních dnů ode dne, kdy řízení bylo zahájeno. Jiţ zmiňované upozornění, které Rada vydá, v případě porušení není správním rozhodnutím, coţ znamená, ţe ho není moţné napadnout opravným prostředkem ve formě ţaloby. Můţe nastat i situace, kdy vysílatel jiţ porušil některou ze svých povinností a to například tím, ţe pořad, v němţ porušil některou ze svých povinnosti jiţ odvysílal, Rada ho tak k nápravě nevyzve, ale upozorní ho, ţe porušil povinnost. V případě, ţe by se provozovatel tímto upozorněním neřídil a opakoval své chyby, tak mu Rada můţe udělit sankci. V případě, ţe by tuto povinnost porušila jiná osoba, neţ je samotný provozovatel, tak mu upozornění adresováno nebude, jelikoţ upozornění je zasláno pouze oprávněnému provozovateli. Je zde několik případů, ve kterých Rada nezasílá upozornění za porušení povinností. Zejména v případech, kdy provozovatel vysílání nedodrţí a nezajistí vysílání pořadů, které mohou ovlivnit mravní a psychický vývoj dětí a mladistvých. Dále pořady, které mohou vyvolat nenávist sociální, politickou či etnickou. Rada nezasílá ani upozornění v případě, kdy chce provozovateli odejmout licenci z důvodů, ţe provozovatel uvedl v ţádosti o licenci či registraci nepravdivé údaje nebo mu byla opakovaně uloţena pokuta pro zvlášť závaţné důvody porušení jeho povinností. 7.1

Sankce za porušení zákona a povinností provozovatele/poskytovatele

Na počátku, kdy zákon č. 132/2010 Sb. vstoupil v účinnost, avšak v oblasti audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání se ukládaly sankce ve zmírněné formě a to ve formě upozornění. Jak bylo zmíněno jiţ výše Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má jako jednu z mnoha činností i kontrolu obsahu rozhlasového a televizního vysílání, které sestává z monitoringu těchto sluţeb. Nejen, ţe tyto sluţby monitorují odborní analytici, také divácké ohlasy a jejich podnět je častým upozorněním na to, zda nedošlo při vysílání k porušení zákona

nebo

licenčních

podmínek.

Největším

podílem

v případě

uloţení

pokut

provozovatelům televizního vysílání bývá porušení v oblasti reklamy, ať jiţ překročení denního limitu, neoddělené reklamy, reklamy v teleshoppingu, zakázané reklamy nebo dokonce skryté reklamy.

55

Sankce za porušení zákona o provozování rozhlasového

a televizního vysílání můţe Rada udělit v podobě pokuty, odnětí licence a zrušení registrace. 55

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Rozhodnutí o uloţení pokuty. rrtv.cz [online]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/static/prehledy/rozhodnuti-o-ulozeni-pokuty.htm

36

Správní delikty, které jsou v případě protiprávního jednání poskytovatele audiovizuálních mediálních sluţeb na vyţádání, jsou peněţité tresty s horní hranicí od 1.000.000,- korun českých aţ po 2.000.000,- korun českých podle závaţnosti trestního činu. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v případě protiprávního jednání, udělí sankci a stanoví písemné stanovisko právnické osoby, které uskutečňuje samoregulaci a patří do věcné působnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Správní řád konkretizuje, jakým způsobem by se měla Rada vypořádat se stanoviskem, a jaký význam by jim měla přikládat. Stanovisko, které nesplní zákonem stanovenou lhůtu, nebude Rada respektovat a nebude k němu ani přihlíţet, neboť by se jednalo o pozdní doručení. Stejně se zachová v případě, ţe stanovisko ke dni vyhotovení rozhodnutí vůbec neobdrţí. Je tedy nanejvýš jasné, ţe Rada pro rozhlasové a televizní vysílání postupuje podle správního řádu. Proti rozhodnutí, které Rada vydala je moţná a přípustná ţaloba, která má odkladný účinek. 56 Ovšem proti samotnému upozornění, které Rada vydá při kterém vyzve vysílatele, který porušil některou ze svých povinností, není pak moţné napadnout ho opravným prostředkem ve formě ţaloby. Je tedy moţné odvolat se pouze, pokud Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vydala pravomocné rozhodnutí, které pojednává o konkrétní sankci za konkrétní porušení povinnosti vysílatele. 7.2

Pokuta

Jsou zde skupiny a to provozovatelé televizního vysílání ze zákona a provozovatelé televizního vysílání s licencí či registrací. První skupině – provozovatelům televizního vysílání není moţné udělit sankci ve formě odnětí licence a zrušení registrace. Tomuto provozovateli televizního vysílání ze zákona je moţné udělit pouze pokutu od 5.000,- do 10.000.000,- Kč. Pokutu můţe Rada udělit do 1 roku ode dne, kdy se dozvěděla o skutečnosti, ţe provozovatel porušil některou ze svých povinností, avšak nejdéle do 2 let. Jakmile je Radě doručen záznam sporného pořadu, tak je moţné zahájit správní řízení o uloţení pokuty, nejdéle však do tří měsíců od této doby. Je moţné pouţít opravný prostředek v případě rozhodnutí o uloţení pokuty. Provozovatel vysílání můţe pokutu splatit do 30 dnů, ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení pokuty.

56

ROZEHNAL, Aleš. Mediální právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. s. 115-124. ISBN 978-80-7380-382-7

37

7.3

Odejmutí licence

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, má právo odejmout licenci provozovateli, který získal licenci na základě nepravdivě uvedených údajů nebo opakovaně porušuje a nedodrţuje, aby jeho pořady neobsahovaly a nepodněcovaly k nenávisti vůči pohlaví, rasy, náboţenství či politického přesvědčení nebo v případě, ţe zvlášť porušuje opakovaným způsobem licenční podmínky. 57 7.4

Zrušení registrace

Zrušit registraci zcela nebo jen zčásti můţe Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v případech, kdy uvedl provozovatel vysílání v přihlášce k registraci nepravdivé údaje nebo ţe nedokázal zabránit podněcování ve svých pořadech násilí, válku či nenávist vůči pohlaví, rase, etnickému původu, náboţenství, sociálních a politických přesvědčeních. Dále v případech, kdy porušil nezařazení pořadů, které mají na děti a mladistvé neblahý psychický a mravní vliv na jejich vývoj tím, ţe obsahují pornografii či zvlášť hrubou formu násilí nebo porušení povinnosti nezařazovat od 6,00 do 22,00 pořady a upoutávky, které by mohly takto negativně působit. Dále v případě na neupozornění, ţe je pořad nevhodný pro děti a mladistvé. 8

Nelegální vysílání po internetu - programové streamování a internetové portály

Televizní vysílání šířené tzv. streamingem pomocí internetu v podobě nelegálních programů či dokonce portálů, kteří „slibují zajištění televizních stanic a jejich vysílání online“, však není přípustné. Nelegální televizní vysílání po internetu je moţné sledovat i pomocí programů, které jsou zdarma či jsou zpoplatněny. Pro plnou funkčnost těchto programů je nutné aktualizovat seznam televizních stanic, které obsahuje. Tyto televizní stanice jsou k dispozici na určitých odkazech, které se přímo přenáší do tohoto programu.

58

Mezi další

moţnosti sledování televizního vysílání můţe být přenos pomocí internetového portálu. Například mezi ty nelegální patří zapni.tv.cz59, spustit.cz60, spusti.net61, tv.blbne.cz62, on57

ROZEHNAL, A. Mediální zákony – komentář. Praha: ASPI, 2008. s. 135. ISBN: 978-80-7357-304-1.

58

Technet. Dvořák, Jakub. Nalaďte si v počítači stovky televizních kanálů přes internet. technet.idnes.cz [online]. © 1999-2014 MAFRA, a.s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/televizni-pres-internet-zdarma-d3u-/software.aspx?c=A120731_214541_software_dvr 59

Zapni.tv.cz. Dostupné z: www.zapni.tv.cz

60

Spustit.cz. Dostupné z: www.spustit.cz

38

linetelevize.net.63 Nejvíce stránek, které ovšem streamují videa jsou stránky zaměřené na ţivé přenosy a to zvláště sportovní. I u nás je tato sluţba například na Prima Play placená, a právě proto jsou utvářeny webové stránky, které obchází placené, prémiové sluţby jako je tato. Nejvíce těchto „pirátů“ je ovšem v zahraničí. Počet zahraničních stránek stresujících ţivé přenosy

je

opravdu

obrovské 64

http://www.ziveprenosy.cz/.

mnoţství.

U

nás

je

to

například

stránka

S problémy nelegálního televizního vysílání pomáhá bojovat

i česká protipirátská unie, která je zájmových sdruţením právnických osob a jejím cílem je ochrana filmových děl, audiovizuálních záznamů a televizního vysílání proti neoprávněnému uţití. Nezákonné televizní vysílání po internetu je tedy jak v podobě streamingu, tak i webcastingu.

Jako příklad uvádí česká protipirátská unie, přímo na svých webových

stránkách případ, kdy došlo k neoprávněnému uţívání televizních vysílacích programů bez souhlasu nositelů práv, tedy bez souhlasu provozovatele takových vysílacích televizních programů.

65

Velice oblíbeným přehrávačem pro streamování videií je VLC player, který

nalezneme opravdu v hojné míře. Zákon č. 121/2000 Sb., zákon o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, který samořezně pojednává i o jiných autorských dílech neţ je právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho vysílání, avšak pro potřebu této bakalářské práce je však důleţité právě právo televizního vysílatele k jeho vysílání. Vysíláním autorský zákon rozumí jako „výsledek šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí pro příjem veřejnosti.“ Vysílatelem podle tohoto zákona je „fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost uskutečňuje vysílání zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba“. „Vysílatel má výlučné majetkové právo své vysílání uţít a udělit jinému smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiný můţe vysílání uţít bez udělení takového oprávnění pouze v případech 61

Spusti.net. Dostupné z: www.spusti.net

62

Tv.blbne.cz. Dostupné z: www.tv.blbne.cz

63

On-linetelevize.net. Dostupné z: www.on-linetelevize.net

64

DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Kabelovka zadarmo, aneb co by české televize raději na internetu vůbec neviděly. digizone.cz [online]. ISSN 1801-4933. © 2005-2014. Internet Info, s.r.o. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/kabelovka-zadarmo-aneb-co-by-ceske-televize-radejina-internetu-vubec-nevidely/ 65

Česká protipirátská unie. Czech anti-piracy union. Případ neoprávněného šíření kabelovou televizí před soudem. cpufilm.cz [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.cpufilm.cz/stories.html

39

stanovených tímto zákonem.“ Dokonce je právo vysílatele převoditelné a trvá 50 let po prvním vysílání. Znamená to, ţe pokud některý z výše uvedených, nelegálních webových portálů streamuje videa od televizní stanice, která je oprávněným vysílatelem, musí mít k takovému vysílání od této televizní stanice oprávnění, avšak v mnohých případech tomu tak nebývá. Právo vysílání uţít je podle autorského zákona „právo na záznam vysílání, právo na rozmnoţování zaznamenaného vysílání, právo na rozšiřování rozmnoţenin zaznamenaného vysílání a právo na sdělování vysílání veřejnosti“. Autorský zákon jasně definuje, co se stane, v případě, kdy se fyzická osoba dopustí přestupku v případě, ţe „neoprávněně uţije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi, neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst. 1 nebo 2 anebo v § 44 odst. 1, nebo jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní oznamovací povinnost podle § 24 odst. 6.“ Za takový přestupek je moţné uloţit pokutu od 50.000,- do 150.000,- podle druhu přestupku. Dále zákon stanovuje správní delikty právnických a podnikajících fyzických osob, které se dopustí správní deliktu, tím ţe „neoprávněně uţije autorské dílo, umělecký výkon, zvukový či zvukově obrazový záznam, rozhlasové nebo televizní vysílání nebo databázi, neoprávněně zasahuje do práva autorského způsobem uvedeným v § 43 odst. 1 nebo 2 anebo v § 44 odst. 1, nebo jako obchodník, který se účastní prodeje originálu díla uměleckého, nesplní oznamovací povinnost podle § 24 odst. 6. Za tyto správní delikty hrozí osobám, které se dopustili správního deliktu pokuta ve výši 50.000,-, 100.000. nebo 150.000,- podle jednotlivého neoprávněného zacházení s autorským právem. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník v § 270 obsahuje a vymezuje porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi. Odstavec 1 tohoto zákona říká, ţe „Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, zákazem činnosti nebo propadnutím věci jiné majetkové hodnoty“. Odstavec 2 vymezuje odnětí svobody po dobu šesti měsíců aţ pěti let, s tím, ţe pachateli bude zároveň udělen peněţitý trest nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, z trestného činu vymezeném v odstavci 1, dále pokud získá činem pro sebe nebo jiného značný prospěch nebo způsobí tím jinému značnou škodu. Značná škoda je podle § 138, odstavce 1 menší, nebo rovna 500.000,- korunám českým. Dále pokud se dopustí takovéhoto trestného činu ve značném rozsahu. Pachatel také můţe být potrestán podle odstavce 2 odnětím svobody na tři roky aţ osm let, pokud získá takovýmto trestným činem 40

v odstavci 1 pro sebe prospěch nebo pro někoho jiného velkého rozsahu, nebo pokud způsobí škodu velkého rozsahu, nebo pokud se dopustí činu velkého rozsahu. Zde platí, ţe škoda velkého rozsahu činí méně nebo rovno 5.000.000,- korunám českým. Paragraf 270 je tzv. blanketní dispozicí, coţ znamená, ţe odkazuje na předpisy o autorském právu. „Výrok odsuzujícího rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem, jehoţ skutková podstata má tzv. blanketní nebo odkazovací dispozici (například trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorských a práv k databázi podle §270 trestního zákona), musí obsahovat odkaz na konkrétní ustanovení mimotrestního právního předpisu, které obviněný porušil způsobem zakládajícím trestní odpovědnost. Chybí-li zde takový odkaz, jde o nesprávné právní posouzení skutku“. 66 Vzhledem k tomu, ţe se v případě nelegální televizního vysílání porušují práva majetková, pokud by tedy autor výše zmíněných webových stránek chtěl na svých webových stránkách poskytovat televizní vysílání konkrétní stanice, musel by s ní mít uzavřenou licenční smlouvu nebo-li smlouvu oprávnění k výkonu. Jinak řečeno zpřístupnění díla veřejnosti prostřednictvím rozhlasového nebo televizního vysílání podle § 23 autorského zákona vyţaduje uzavření licenční smlouvy. Dále přísluší provozovateli televizního vysílání odměna v souvislosti s rozšiřováním díla. Jakýkoliv neoprávněný zásah, který by byl v rozporu se zákonem č. 121/2000 Sb. o autorském právu. Takový neoprávněný zásah musí mít znaky protiprávnosti, a zároveň naplňovat znaky skutkové podstaty trestného činu. V tabulce č. 3 uvádím přehled běţně pouţívaných programů pro sledování televizního vysílání přes internet. Takových stanic a programů, které poskytují takovou sluţbu, pokud se to však za sluţbu ještě dá označit, je nespočetné mnoţství. Zvláště co se pak týče sportovních televizních stanic, které v případě nelegálního televizního vysílání obsahují první místo ţebříčku jak streamování, tak co se týče takovýchto programů. Některé televizní stanice jsou české, některé zahraniční. Některé pouze zahraniční. Odvíjí se od toho, jaký program si uţivatel stáhne, a jaký program, co nabízí. Poměrně velkou „drzostí“ programů šířící moţnost sledování televizního vysílání po internetu je skutečnost, ţe některé sluţby jsou v nich i zpoplatněny.

66

NOVOTNÝ, František a kolektiv: Trestní zákoník: Stav k 1.4.2010, komentář, judikatura, důvodová zpráva. Praha: EUROUNION Praha, s. r. o., 2010. s. 522. ISBN 978-80-7317-084-4.

41

Tabulka č. 3. Přehled internetových programů poskytující televizní vysílání (zdroj: vlastní zpracování na základě internetového článku Nalaďte si v počítači stovky televizních kanálů přes internet. 67) Název programu

Počet televizních stanic

Livestation 3.2.

3000 televizních a rozhlasových kanálů

TVUplayer 2.5.3.1. OnLine TV Live 10 JLC´s internet TV 1.2. World TV and Radio Tuner 7 Online TV Player 5 TV player Classic 6.8. Super Internet TV 8.1. RevoluTV 2.5.

3600 televizí a rádií

1200 televizních stanic 850 televizních stanic 1200 televizních stanic 1800 televizních stanic

Zahraniční / České televizní stanice zahrnuje pouze zahraniční stanice pouze zahraniční stanice zahraniční i české stanice zahraniční i české stanice zahraniční i české stanice zahraniční i české stanice zahraniční i české stanice

potřeba instalace

kde je možné si jej stáhnout?

placené/zdarma?

ano, vyţaduje instalaci

slunečnice.cz

zdarma

ne, nevyţaduje

slunečnice.cz

zdarma

ano, vyţaduje

slunečnice.cz

zdarma/ i placené

ano, vyţaduje

slunečnice.cz

zdarma

ano, vyţaduje

slunečnice.cz

zdarma

ano, vyţaduje

slunečnice.cz

zdarma/ i placené

ano, vyţaduje

slunečnice.cz

zdarma

zahraniční i české

ano, vyţaduje

slunečnice.cz

zdarma/i placené

pouze zahraniční stanice

ano, vyţaduje

slunečnice.cz

zdarma

Těchto programů, které poskytují televizní vysílání, respektive poskytují televizní stanice po internetu, jejich ţivý přenos, je hojné mnoţství. Uvedla jsem zde tedy pouze takové, které si

67

Technet. Dvořák, Jakub. Nalaďte si v počítači stovky televizních kanálů přes internet. technet.idnes.cz [online]. © 1999-2014 MAFRA, a.s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/televizni-pres-internet-zdarma-d3u-/software.aspx?c=A120731_214541_software_dvr

42

myslím, ţe jsou známé nebo i netradiční v podobě toho, jaký velký počet televizních stanic vlastně vůbec nabízejí. Některé z těchto programů dokonce nabízejí i rozhlasové stanice.

43

Závěr Závěrem mé bakalářské práce jsem dospěla k názoru, ţe televizní vysílání po internetu je tedy moţné sledovat jako „ţivé vysílání“ nebo v televizním archivu a vedle toho zde existují také sluţby označované jako „video on demand“, jinak řečeno video na vyţádání. Audiovizuální mediální sluţby na vyţádání mohou mít formu například záznamů sportovních událostí, dokumentárních pořadů nebo filmů. Liší se televizního vysílání tím, ţe uţivatel sám z nabízených sluţeb sám vybere, co a kdy bude sledovat. Dospěla jsem tedy k názoru, ţe „ţivé vysílání“ má shodné znaky s televizním vysíláním jako takovým, protoţe provozovatel vysílání poskytuje stejný program ve stejnou dobu, jako by se divák díval například na kabelovou televizi. Zatímco například televizní archivy mají povahu spíše audiovizuální mediální sluţby na vyţádání. Proto v mnoha kapitolách srovnávám audiovizuální mediální sluţbu na vyţádání s televizním vysíláním, neboť hranice, je zde opravdu velmi tenká. Nová právní úprava týkající se audiovizuálních děl na vyţádání reguluje a zároveň staví do obdobné pozice, jak provozovatele televizních stanic, kteří poskytují video-portály na internetu, tak také operátory IPTV. Je zde také nově podmíněno oznámit Radě pro rozhlasové a televizní vysílání údaje o svých sluţbách a Rada následně na základě těchto údajů provede evidenci poskytovatelů těchto osob. Není zde tedy potřebná ani licence ani registrace. Internetové televize, nikoliv IPTV, vede v evidenci Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a zveřejňuje jejich seznam na svých webových stránkách. Existuje zde rozdíl mezi televizním vysíláním /internetovou televizí a IPTV, ačkoliv jsou obě dvě sluţby velmi často zaměňované, jedná se zcela o odlišné sluţby. Velkou výhodou sledování televizního vysílání přes internet je fakt, ţe se divák můţe nacházet kdekoliv na světě a s pomocí notebooku, mobilu či tabletu a připojení k internetu můţe sledovat nejen televizní vysílání české, ale i zahraniční televize. Není tedy přímo odkázán na to být v určitý čas na určitém místě, a to přes domácí obrazovkou. Televizní vysílání v podobě ţivého vysílání jistě ocení i muţská část populace, a to jiţ v případech sportovních přenosů, avšak v této sféře dochází často k nezákonnému streamování takovýchto sportovních přenosů. Často „autoři“ těchto webových stránek, kteří nezákonně streamují televizní vysílání nejsou nijak k dohledání. Je tedy opravdu obtíţné zjistit, zda jde o jednotlivou konkrétní osobu či jestli se jedná o více osob. Většinou na svých webových stránkách nemají ţádné konkrétní údaje o sobě samých. Otázkou také je, zda kdyţ mají kuráţ na to streamovat televizní vysílání, zda by vlastně uvedli své skutečné jméno nebo adresu či 44

sídlo. Jak jiţ bylo výše v kapitole nelegálního vysílání po internetu zmíněno k tomu, aby někdo mohl uţít televizní vysílání, potřebuje souhlas od vysílatele, který provozuje a vysílá konkrétní televizní pořady. V případě, ţe takovýto šířitel televizního vysílání souhlas od vysílatele nemá, povaţuje se jeho jednání jako protiprávní. Největším problémem televizních stanic je, ţe šířitelé streamují nejen neplacené televizní stanice, ale dokonce i ty placené, a to například i seriály. Nastává zde i problém v případech, kdy vznikne škoda nelegální šířením televizního vysílání. Velký problém nastává v situaci, kdy by šířitel protiprávně šířil televizní vysílání mimo území České republiky. Přičemţ v případě, by televizní stanice měla práva pouze pro území České republiky, nezákonné šířené by ji způsobilo nejen škodu, ale také smluvní pokutu. Některé stanice dávají divákovi moţnost sledovat televizní vysílání přímo online na jejich webových stránkách, avšak toto spuštění nikdy nebude úplně v reálném čase stejné, jako kdyby si divák zapnul klasickou televizi. Obraz i zvuk můţe být mírně zpoţděn. Ovšem existuje zde stále velký počet diváků, kteří preferují sledování televizního vysílání klasickou cestou. Například z důvodu toho, ţe starší generace diváků často ani internet nemá, tudíţ nemůţe sledovat televizní vysílání po internetu. Otázkou je, kdyby internet měli, zda by upřednostňovali klasické televizní vysílání nebo internetové televizní vysílání. Můţe se naskytnout i opačná situace, a to taková, ţe divák naopak nemá v domácnosti klasickou televizi a má internet, a tak můţe sledovat televizní vysílání po internetu, kdykoliv se mu zachce. Ovšem zde platí celá řada případu, kdy je divák povinen platit koncesionářské poplatky v případě, ţe stolní počítač či laptop s televizní kartou, která je televizním přijímačem. I co se týče IPTV, tak počítač, který je schopen přijímat programy pomocí IPTV je televizním přijímačem, protoţe tento přenos umoţňuje příjem televizního vysílání a je pouze na divákovi, zda na základě svého vlastního individuálního zájmu bude takovouto sluţbu vyuţívat. Ani v tomto případě se divák nevyhne koncesionářským poplatkům. Ovšem zásadní dělící rozdíl panuje u počítače, který je sice vybaven televizní kartou a zároveň umoţňuje příjem televizního vysílání pomocí streamu (televizní vysílání po internetu). V tomto případě se nejedná o televizní přijímač, neboť je zde omezený počet televizních pořadů, které nepodléhají zákonu č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Co se týče mobilního zařízení (mobilu či tabletu, neboť tablet je svým technickým způsobem podobné mobilnímu zařízení, zvláště co se týče některých přehrávačů, které streamují videa či jsou určeny například ze sledování seriálů či filmu), tak uţivatel, který má mobil, který v sobě obsahuje televizní přijímač, nemusí platit koncesionářské poplatky. Přeci jenom sledování televize je ve velké míře spíše na škodu, neţ k uţitku. Spatřuji tedy výhodou televizního vysílání po internetu v tom, ţe divák není přímo vázán na domácí televizor, 45

a můţe tak vykonávat spoustu sebevzdělávacích činností. Další výhodou televizního vysílání po internetu je v případě, ţe český divák bydlí v zahraničí nebo je například na zahraniční pracovní cestě a rád by shlédl české televizní programy. Zvláště z důvodu toho, ţe ţivý přenos sportovních přenosů je zpoplatněn, čím dál tím více vznikají pirátské webové stránky, které streamují tyto videa, a divák k nim má tedy přístup zadarmo. Daleko horší jsou ovšem situace, kdy se do popředí dostávají stránky, které „prolomují“ přístup k oficiálním webovým stránkám daných televizních stanic a poskytují návody, jak se vyhnout placení zpoplatněných sluţeb, které televizní vysílatelé poskytují na svých doplňkových stránkách jako je například voyo.cz, iprima.cz atd. Také v tomto případě, kdy si divák zaplatí zpoplatněnou sluţbu, ale mění zařízení, na kterém sleduje televizní pořady, filmy či seriály, tak se jedná o porušení obchodních podmínek. Divák neboli předplatitel uzavírá předplacením některé prémiové sluţby s televizní stanicí smlouvu. Je tedy povinen respektovat konkrétní obchodní podmínky dané televizní společnosti a jsou mu dány přímo k dispozici při předplacení takové sluţby. Spatřuji zde velice velkou konkurenci mezi IPTV a televizního vysílání po internetu. Ačkoliv se z technického i z hlediska právního jedná o naprosto odlišné sluţby, je zde však jistá budující se konkurence, která můţe mít v budoucnu za následek zvýhodnění nebo dokonce i zánik některé z těchto sluţeb. Zvláště proto, ţe neznám ţádné nelegální šíření IPTV, zatímco u šíření internetového streamu, respektive u televizního vysílání po internetu je takových případů čím dál tím více a televizní společnosti čelí takové hrozbě na denním pořádku. Obě dvě tyto sluţby jak televize pomocí internetového protokolu, tak televizní vysílání po internetu je moţné sledovat z pohodlí domova. Samozřejmě u komerčních vysílatelů jsou k dispozici či nabídce navíc filmy či seriály, které ovšem IPTV také nabízí, dokonce bych řekla, ţe velkou výhodou IPTV je fakt, ţe je moţné televizní pořad nebo dokonce odvysílaný film moţné shlédnout i několik dnů, po jeho odvysílání. Coţ má výhodu zejména, pokud například někomu „unikl“ děj a nerad by se o něj nechal připravit. IPTV také často bývá v nabídce spolu s poskytnutím samotného internetu od dané společnosti a existuje zde široká škála zvýhodněných balíčků, které si divák můţe objednat. Avšak k samotnému „domácímu“ IPTV není internet potřeba, neboť operátor IPTV buď vzdáleně nahrává televizní pořady, nebo je klientovi poskytnut set-top-box, na který si můţe i sám nahrávat pořady, a to dokonce i některé naráz. Troufám si říci, ţe někteří operátoři, kteří poskytují IPTV jsou cenově srovnatelní s cenami, jaké nabízejí televizní stanice na svých internetových stránkách, které poskytují prémiové sluţby. Samozřejmě pokud se jedná o základní nabídku, která je omezená počtem televizních nebo dokonce i počtem rozhlasových stanic. Ne všechny operátoři IPTV však poskytují také rozhlasové stanice. V základní nabídce je ovšem u některých 46

poskytovatelů IPTV jak omezena například i videotéka, tak i některé obrazové funkce. Je tedy otázkou, jak se ještě bude rozvíjet v budoucnu problematika televizního vysílání po internetu. Zda je vůbec moţný boj s korupcí nějak zachytit a aktivně proti protiprávnímu jednání šířitelů streamovaných, internetových videí a televizního vysílání bojovat. Přesto, ţe zákon č. 132/2010 Sb., o audiovizuálních mediálních sluţbách na vyţádání a o změně některých zákonů internet reguluje, přesto zde jsou skrytá místa, která i přes regulaci internetu jako takového způsobují a budou způsobovat problémy.

47

Seznam použité literatury Tištěné publikace: 1. ROZEHNAL, Aleš. Mediální právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012. – 399 s. ISBN 978-80-7380-382-7 2. ROZEHNAL, Aleš. Mediální zákony: Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2007. – 272 s. ISBN 978-80-7357-304-1. 3. ROZEHNAL, A. Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Komentář. 2., aktualizované vydání. Zákon o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání. Komentář. 1. Vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011. – 300 s. ISBN 978-807357-628-8 4. NOVOTNÝ, František a kolektiv: Trestní zákoník: Stav k 1.4.2010, komentář, judikatura, důvodová zpráva. Praha: EUROUNION Praha, s. r. o., 2010. – 838 s. ISBN 978-80-7317-084-4. 5. WUNSCHOVÁ PUJMANOVÁ, Alexandra a kol.: Audiovizuální zákon s komentářem. Praha: Linde Praha a.s., 2012. – 134 s. ISBN 978-80-7201-879-6. Elektronické dokumenty a internetové zdroje: 1. Česká protipirátská unie. Czech anti-piracy union. Případ neoprávněného šíření kabelovou televizí před soudem. cpufilm.cz [online]. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.cpufilm.cz/stories.html 2. Český telekomunikační úřad. Sbírka zákonů č. 161/2008. Česká republika. Nařízení vlády ze dne 28. dubna 2008. ctu.cz [online]. © 2008 ČTÚ. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.ctu.cz/cs/download/sb051-08.pdf 3. Databáze Eur-Lex. Věc c-89/04 Mediakabel BV vs. Commissariaat voor de Media. Ţádost o rozhodnutí o předběţné otázce. lex.europa.eu [online]. [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:62004CJ0089:CS:HTML 4. Databáze Eur-Lex. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007. lex.europa.eu [online]. [cit. 2014- 04- 12]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2007:332:0027:0045:CS:PDF 5. Děti a média. detiamedia [online]. [cit. 2014-04-03]. Dostupné z: http://www.detiamedia.cz/ 6. DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Průvodce světem IPTV, největší poskytovatelé IP televize v České republice. digizone.cz [online]. ISSN 18014933. © 2005-2014. Internet Info, s.r.o. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/pruvodce-svetem-iptv-nejvetsi-poskytovatele-iptelevize-v-ceske-republice/ 48

7. DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Příští rok asi ještě internet regulovat nebudeme. digizone.cz [online]. ISSN 1801-4933. © 2005-2014. Internet Info, s.r.o. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/pristi-rokasi-jeste-internet-regulovat-nebudeme/ 8. DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Směrnice EU o regulaci internetu. digizone.cz [online]. ISSN 1801-4933. © 2005-2014. Internet Info, s.r.o. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: /http://www.digizone.cz/clanky/dokument-smerniceeu-o-regulaci-internetu/ 9. DigiZone.cz, nejlepší web o televizi a digitálním vysílání. Kabelovka zadarmo, aneb co by české televize raději na internetu vůbec neviděly. digizone.cz [online]. ISSN 1801-4933. © 2005-2014. Internet Info, s.r.o. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.digizone.cz/clanky/kabelovka-zadarmo-aneb-co-by-ceske-televize-radejina-internetu-vubec-nevidely/ 10. InfoCuira – Judikatura Soudního dvora. Rozsudek soudního dvora (třetího senátu) 2. června 2005. curia.europa.eu. [online]. [cit. 2014-04-07].Dostupné z: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?docid=60336&doclang=CS 11. Ministerstvo kultury. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES. mkcr.cz [online]. © 2007-2010. [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televiznivysilani/l_33220071218cs00270045_1.pdf 12. Ministerstvo kultury. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU. mkcr.cz [online]. © 2007-2010. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/assets/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televiznivysilani/LexUriServ.pdf 13. Ministerstvo kultury. Směrnice o audiovizuálních mediálních sluţbách. mkcr.cz [online]. © 2007-2011. [cit. 2014-04-01]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televizni-vysilani/smernice-oaudiovizualnich-medialnich-sluzbach-521/ 14. Ministerstvo kultury. Protokol 29 připojeným ke Smlouvě o fungování EU - tzv. Amsterdamský protokol. mkcr.cz [online]. © 2007 Ministerstvo kultury. [cit. 2014-0416]. Dostupné z http://www.mkcr.cz/cz/media-a-audiovize/rozhlasove-a-televiznivysilani/verejnopravni-vysilani-81273/ 15. Ministerstvo kultury. Rozhlasové a televizní vysílání. mkcr.cz [online]. © 2007 Ministerstvo kultury. [cit. 2014-04-16]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cz/media-aaudiovize/rozhlasove-a-televizni-vysilani/verejnopravni-vysilani-81273/ 16. Netbox. Moje televize. netbox.cz [online]. © 2009 SMART Comp., a.s. [cit. 2014-0415. Dostupné z: http://www.netbox.cz/site/cz/moje-televize.html 17. Občanské sdruţení Mediář.cz. Rada pro vysílání za rok kontroly online videa nikoho netrestala. mediar.cz [online]. ISSN 1804-7238. © 2011-2014 Mediář.cz. [cit. 201449

04-12]. Dostupné z: http://www.mediar.cz/rada-pro-vysilani-za-rok-kontroly-onlinevidea-nikoho-netrestala/ 18. O2 TV. Osobní, digitální televize. o2.cz [online]. © Telefónica Czech Republic, a.s. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.o2.cz/osobni/digitalni-televize/#_il=czosmenu 19. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Doporučení Rady související s aplikací nové právní úpravy umístění produktu. rrtv.cz [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/pdf/product%20placement_doporu%C4%8Den%C3%AD.p df 20. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Poslání rady. rrtv.cz [online]. [cit. 2014-0405]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/static/o-rade/poslani-rady/index.htm 21. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Směrnice Evropského parlamentu a Rady2010/13/EU ze dne 10. března 2010. rrtv.cz [online]. [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/static/cim-se-ridime/stavajici-pravnipredpisy/eu/smernice-2010-13-EU.pdf 22. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva 2010. rrtv.cz [online]. [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/zpravy/VZ2010.pdf 23. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva 2011. rrtv.cz [online]. [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/zpravy/VZ2011.pdf 24. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Výroční zpráva 2012. rrtv.cz [online]. [cit. 2014-04-07]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/files/zpravy/VZ2012.pdf 25. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Rozhodnutí o uloţení pokuty. rrtv.cz [online]. Dostupné z: http://www.rrtv.cz/cz/static/prehledy/rozhodnutio-ulozeni-pokuty.htm 26. RIO media. Televize. riomedia.cz [online]. © 2013 RIO Media. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.riomedia.cz/televize 27. Technet. Dvořák, Jakub. Nalaďte si v počítači stovky televizních kanálů přes internet. technet.idnes.cz [online]. © 1999-2014 MAFRA, a.s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/televiznipres-internet-zdarma-d3u-/software.aspx?c=A120731_214541_software_dvr 28. T-mobile. Informace o sluţbě. t-mobile.cz [online]. © 2011-2013 T-Systems. [cit. 2014-04-15]. Dostupné z: http://www.viahome.cz/televize/informace-o-sluzbe.html

50

Seznam tabulek Tabulka 1: Nejčastější činnosti RRTV od r. 2009-2013……………………….……..….…...18 Tabulka 2: Přehled poskytovatelů IPTV a základních parametrů této sluţby…………....…..29 Tabulka 3: Přehled internetových programů poskytující televizní vysílání….……………….42

51

Televizní vysílání po internetu

Recommend Documents