Budoucnost Internetu Esej do předmětu Internetové technologie
Radka Bystroňová, bys030
Úvod Pojem Internet se stále více stává každodenně používaným slovem, a to nejen v oblasti odborné veřejnosti, která se pohybuje v prostředí informačních technologií. Pojem Internet se dnes stále více stává zcela běžným slovem, na které můžeme narazit na nejrůznějších místech či v nejrůznějších situacích. Internet dnes hraje velmi významnou roli při získávání každodenních informací o dění doma či v zahraničí, při hledání jakéhokoliv druhu informací, při komunikaci mezi obchodními partnery či vlastní rodinou a v celé řadě dalších momentů každodenního života. Ať si to již uvědomujeme nebo ne, je Internet všude kolem nás a má zásadní vliv na dnešní moderní a uspěchanou dobu.
Něco málo z historie Dříve, než se tento text bude zabývat myšlenkou budoucnosti tohoto moderního média, bylo by vhodné nejprve nastínit důvody jeho vzniku a následného rozvoje Internetu. Jak to bývá u velké části významných projektů, tak i zde stála při zrození Internetu armáda. Již počátkem 60. let minulého století se v USA začaly objevovat požadavky na propojení jednotlivých počítačů, a to způsobem, který by umožňoval jejich společného využití a přenášení informací. Jedním z hlavních požadavků pak byla nutnost použití takových přístupů a technologií, které by zaručily, aby v případě jaderného útoku tento systém jako celek přežil. Tímto byl dán základní kámen celého systému, kdy neexistuje žádný centrální prvek a systém jako celek je schopen funkce i v případě výpadku jednotlivých uzlů.
Vývoj technologie propojení počítačů V roce 1969 tak byly zprovozněny první čtyři uzly sítě, která v té době nesla označení ARPANET. Zprovoznění této sítě bylo výsledkem práce několika amerických univerzit (na kterých tyto jednotlivé uzly byly provozovány) a sdružení, a to za finanční podpory agentury DARPA. V roce 1971 čítala síť ARPANET 15 uzlů a v roce 1972 se skládala z již cca 50 propojených počítačů, které měly k dispozici přenosový protokol NCP (Network Control Protocol). Prvotní služby, které byly v této síti využívány řešily problematiku vzdáleného využívání počítačů, ale také elektronickou poštu a elektronické konference. Rok 1973 se zapsal do dějin této sítě připojením prvních dvou neamerických institucí, a to britské a norské univerzity. V této době bylo již také jasné, že myšlenka celosvětové sítě s využitím technologie přepojování paketů je to správné řešení pro síť, která by měla být robustní a snadno rozšířitelná. V roce 1974 pak na základě těchto myšlenek byla zveřejněna první specifikace protokolu TCP/IP, který se oficiálně používá od roku 1983 jako primární přenosová protokol sítě Internet. TCP/IP protokol spolu s adresací podle specifikace IPv4, protokolu a systému DNS (Domain Name System) a dalších podpůrných a směrovacích protokolů, tak vytvořili základ pro další vývoj a rozšiřování možností Internetu.
V této době se objevila také síť BITNET, což je jakýsi předchůdce definice služeb pro potřeby výměny data informací. Tato síť je založen na principu přímého propojování mezi počítači, a to převážně prostřednictvím modemů a telefonních linek. Primárně zde byly využívány služby vzdálených terminálů a elektronické pošty. Po období, které bylo zaměřeno na prvotní vývoj technologií a myšlenek provozu celosvětové sítě, následovalo období masivního rozvoje a rozšiřování. Nárůst propojených počítačů mezi lety 1983 a 1992 dosahoval až tisíci násobku. Významným faktorem byla také expanze v celosvětovém měřítku, kdy vznikaly počítačové sítě EUNET, EARN, JUNET, JANET, atd. Významným krokem bylo také vytvoření americké páteřní sítě mezi pěti nejdůležitějšími centry, která nejprve disponovala přenosovou kapacitou 56kb/s. V roce 1991 však tato páteřní síť již přenášela data rychlostí 44,7Mb/s. Od tohoto momentu se dále vyvíjejí technologie, které umožňují rychlejší, bezpečnější či kvalitnější přenos dat, nicméně vše je postaveno na myšlenkách uvedených v počátečních fázích vývoje Internetu. Samozřejmě, že existuje celá řada dalších a nových technologií, které umožňují zcela jiný přístup k myšlence celosvětového propojení počítačů (mobilní internet, bezdrátové připojení, optické technologie, atd.), nicméně primární myšlenka a definování komunikace zůstává vždy na pozadí těchto nových přístupů. Současný Internet tak na základě prvotních myšlenek dnes sdružuje a propojuje více než miliardu počítačů.
Služby Internetu a jejich vývoj Pokud odhlédneme od technologického zázemí provozu a budování Internetu, tvoří jeho další velmi významnou část služby. Službami se zde myslí jakékoliv možnosti práce s daty, které jsou k dispozici při využívání počítače připojeného do sítě Internet. Jak již bylo zmíněno výše, jako první služby, které se objevily v souvislosti s propojením počítačů, je možné považovat elektronickou poštu, elektronické konference či přístup ke vzdálenému počítači. Nicméně, z dnešního pohledu se jednalo o poměrně primitivní služby, které byly založeny na textovém vstupu a výstupu a nabízely jen zlomek funkcí dnešních verzí těchto služeb. Již téměř od počátku existence sítě Internet byl k dispozici protokol FTP (File Transfer Protocol), jehož úkolem bylo nabídnout služby pro přesun a sdílení souborů. Na základě tohoto přístupu byl v roce 1991 na Minnesotské univerzitě uveden systém Gopher a nástroj pro vyhledávání Veronika. Gopher byl systém, který rozšiřoval možnosti protokolů FTP, a to o funkce související s distribuovaným vyhledávání a získáváním informací. Jednalo se v podstatě o podobné funkce, jaké dnes nabízí standardní protokol WWW (World Wide Web), které však byly značně omezeny dostupnými technologiemi a přístupem k datům. Gopher byl následně službou WWW zcela pohlcen, nicméně i dnes je možné ještě najít některé servery, které systém Gopher stále provozují. Protože je dnes Internet z velké části vnímán právě jako služba WWW, je to jedno z nejdůležitějších rozhraní mezi vlastní sítí a uživateli. Technologie WWW je založena na principu HyperTextových dokumentů a první prototyp WWW serveru byl předveden v roce 1990 (Tim Bernes-Lee). Prudký
nárůst obliby, využívání a rošíření složeb WWW se pak datuje k září 1993, kdy byla uvolněna první funkční verze prohlížeče NCSA Mosaic.
Dnešní Internet Dnešní možnosti Internetu daleko přesahují možnosti, které by kdokoliv očekával na začátku jeho vývoje. Významnou měrou toto ovlivnil nástup komerce do toho nejprve čistě vědeckého a akademického prostředí. Do roku 1993 byl Internet doménou především vědeckých a akademických pracovišť a vliv komerčních subjektů byl chápán jako nežádoucí a byl potlačován. Nicméně v roce 1993 se na základě zákona High Computing Performance Act umožnil vstup komerčních organizací a subjektů do prostředí Internetu. Dnešní Internet je tak tvořen kombinací akademických a komerčních aktivit jak na úrovni infrastruktury, tak také na úrovni obsahu a nabízených služeb. Přestože je základní nosnou myšlenkou Internetu v podstatě neřízená organizace jeho struktury, existuje celá řada organizací, které jistým způsobem ovlivňují právě tuto základní myšlenku. Mezi tyto organizace patří například ISOC (Internet Society – globální koordinace a kooperace), ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers – přidělování doménových jmen, adresního prostoru a protokolových parametrů), IAB (Internet Architecture Board – protokolová architektura Internetu), atd. I když si totiž Internet do jisté míry žije svým vlastním životem, je nutná určitá forma organizace a řízení, aby byl udržitelný další vývoj a efektivní využívání tohoto moderního média.
Základní služby dnešního Internetu Dnešní Internet je v podstatě složen z několika základních služeb, které jsou jednotlivými uživateli více či méně využívány. Tyto základní služby se označují také jako protokoly. Mimo tyto aplikační protokoly, které jsou vnímány přímo koncovými uživateli, existuje také celá řada protokolů, které plní servisní, řídící či specifické aplikační funkce v rámci celého Internetu. Mezi tyto protokoly patří např. ARP (Address Resolution Protocol – protokol pro překlad IP adres na MAC adresy), RARP (Reverse Address Resolution Protocol – protokol pro překlad MAC adres na IP adresy), ICMP (Internet Control Message Protocol – protokol řídících zpráv), TCP (Transmission Control Protocol – protokol určený ke spolehlivému přenosu dat), UDP (User Datagram Protocol – protokol pro nespolehlivý transfer dat), DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol – protokol pro dynamické přidělování IP adres v sítích), DNS (Domain Name System – protokol pro správu a zjišťování doménových adres ve spojení s IP adresami), atd. Nad všemi dnes běžně používanými protokoly je pak možné nalézt jeden, který tvoří rozhraní mezi fyzickým přenosem signálů a zpracováním dat pro další potřeby jednotlivých aplikačních protokolů. Jedná se o protokol IP (Internet Protocol). Jedná se o protokol, který má na starosti tvorbu tzv. datagramů a jejich nezávislou dopravu od odesilatele k příjemci. Jednotlivé subjekty přenosu jsou identifikovány pomocí IP adres koncových počítačů. V současné době se používá IPv4, která využívá 32 bitové adresy a umožňuje tak adresovat cca 4 miliardy adres. Toto množství, i když se zdá neuvěřitelné, je v dnešní době již nedostatečné a tak se hledala cesta, jak tento problém vyřešit. Řešením je IPv6. Tento protokol je založen na 128 bitových adresách, které již pokryjí dnešní celosvětové požadavky, a to s obrovskou rezervou. Navíc tento protokol disponuj dalšími novými vlastnostmi, které zavádějí či zlepšují problematiku bezpečnosti, zapojení mobilních zařízení, atd.
FTP File Transfer Protocol je jedním z prvních protokolů v prostředí Internetu podporující služby související s fyzickým přenosem soborů sítí. Opět pracuje s protokolem TCP, a to formou klient/server komunikace na portech 21 a 20. V dnešní době existují další rozšíření, které zabezpečují vyšší bezpečnost a spolehlivost přenosu dat. Telnet Jedná se opět o jeden z prvních protokolů. Jeho úkolem je umožnit vzdálený přístup k hostitelskému počítači, a to způsobem, kdy vzdálený uživatelský počítač může plnohodnotně nahradit pracovní prostředí přímo u připojovaného počítače. Využívá protokoly TCP, a to na portu 23. Dnešní moderní verze operačních systémů a další aplikace rozšiřují tuto myšlenku o další možnosti. Tyto možnosti umožňují využívání tzv. vzdálené plochy, kdy klientský počítač není odkázán jen na textové příkazy a informace, ale je možné vzdáleně ovládat plnohodnotné grafické prostředí včetně sdílení dat, apod. Standardní textový režim je dnes nahrazován zabezpečeným protokolem SSH (Secure Shell). HTTP HyperText Transfer Protocol je dnes nejvýznamnějším protokolem v případě vnímání Internetu z pohledu služby WWW. Jeho úkolem je umožnit přístup k hypertextovým dokumentům a zajistit jejich provázání. Protokol funguje systémem dotaz – odpověď, kdy na jedné straně komunikace je server a na straně druhé pak klientský počítač s internetovým prohlížečem. Protokol je tak schopen přenášet nejen čistě textové informace, ale v podstatě jakákoliv data, která je schopen zpracovat prohlížeč (obrázky, animace, Applty, atd.). Standardně protokol pracuje na portech TCP/80. Samozřejmostí je také jeho zabezpečená verze, která nese označení HTTPS. SMTP Simple Mail Transfer Protocol je internetový protokol určený pro přenos zpráv elektronické pošty. Protokol zajišťuje přenos zpráv přímo mezi odesilatelem a adresátem, a to prostřednictvím poštovních serverů. SMTP pracuje s protokolem TCP a je standardně provozován na portu 25. Dnes existuje rozšíření, které nabízí bezpečný šifrovaný přenos dat. POP3/IMAP Post Office Protocol a Internet Message Access Protocol jsou protokoly, které umožňují přístup k přijatým zprávám elektronické pošty. Pokud je nějaká zpráva zaslána pomocí protokolu SMTP, je na straně adresáta přístupná pro uživatele právě prostřednictvím těchto protokolů. Oba využívají nejen rozdílné porty TCP/110 a TCP/143, ale také rozdílnou technologie přístupu. POP3 pracuje způsobem, kdy zprávy stahují z poštovní schránky na klientský počítač, kdežto IMAP funguje způsobem vzdálené práce přímo ve schránce daného uživatele. Samozřejmostí jsou dnes opět zabezpečené verze těchto protokolů. Výše uvedený výčet nemá sloužit jako technický přehled možností aplikačních protokolů a služeb, ale má nastínit jakési základní charakteristiky možného používání dnešního Internetu. Uvedené možnosti využití pak sebou nesou celou řadu problémů a nedostatků, které jsou blíže rozvedeny v následující kapitolu. V neposlední řadě má tento přehled sloužit k určení současného stavu, ze kterého vychází budoucnost dnešního Internetu.
Problémy dnešního Internetu Dnešní podoba Internetu je odvislá od jeho vnímání běžnými uživateli, kteří využívají jeho služeb a možností. Současný stav je však poznamenán také velkým množstvím problémů a nedostatků, které jsou ve velké míře způsobeny právě prvotní myšlenkou Internetu, a to, že se jedná o celosvětově propojenou síť počítačů bez centrálního řízení a dohledu. Zároveň jsou dnešní problémy této sítě velmi ovlivněny jeho masivním rozvojem a rozšiřováním v posledních letech, kdy se nárůst počtu uživatelů zvyšoval, a zvyšuje, rychlostí dvojnásobku za tři roky. Z pohledu dnešního Internetu je tedy možné identifikovat několik základních skupin problémů, které však nejsou problémem pouze dnes, ale v případě jejich nevyřešení mohou tyto problémy zcela zásadně ovlivnit budoucno tohoto moderního komunikačního kanálu. Jak již bylo uvedeno výše, počet počítačů resp. uživatelů v síti Internet rapidně roste. Tím roste také potřeba jednoznačně tyto uživatele identifikovat pro potřeby realizace nejrůznějších služeb založených na protokolech rodiny IP. V tomto případě je důležitým faktorem stav, kdy pomocí dnes běžně používané techniky je možno adresovat cca 4 miliardy zařízení. I když se toto číslo jeví jako poměrně vysoké, je nutné si uvědomit, že tato množina dostupných adres není určena pouze pro jednotlivé servery nabízející požadované služby, nýbrž také pro klientské počítače, síťové zařízení, apod. Dnes navíc dochází k situaci, kdy se na ústup dostává klasické vytáčené připojení a jednotliví uživatelé jsou do sítě zapojování přímo, a tedy s vlastní jednoznačnou identifikací. S množstvím počítačů a uživatelů přímo souvisí také množství dat, což se postupně stává problémem. Není problém tyto data, v nejrůznější podobě, v síti nabízet, problémem se stává se k nim dostat. Svět Internetu se stal tak rozsáhlým, že je velmi obtížné pokrýt veškerý tento prostor pomocí vyhledávacích služeb v podobě, která by odrážela aktuální stav hledaných dat. Například uživatelé vyhledávací služby Google se stále více dostávají do situace, kdy výsledky hledání podle jejich požadavků jsou čím dál méně relevantní a pro potřeby efektivního vyhledání je nutné čím dál přesněji specifikovat vlastní dotaz. Toto je způsobeno především množstvím dat, ale také jejich duplicitou či nejednoznačností. Pokud se bavíme o kvalitním hledání a přístupu k požadovaným datům, je nutné zmínit také míru komercionalizace dnešního Internetu. Asi nikoho již dnes nepřekvapí spousta reklamních bannerů či vyskakovacích oken, které jsou dnes součástí nejen každého většího portálu, ale i menších soukromých stránek. Komercionalizace dokonce umožňuje určovat, které výsledky určitých dotazů jsou ve vyhledávačích zvýhodněny. Nicméně není se co divit, za předpokladu, že informací je na Internetu „nekonečné množství“ je snahou každého poskytovatele takovýchto informací umožnit snadnější a přímější cestu právě k jeho informačním zdrojům, a tím mu také přinést peníze (ať již formou plateb za konkrétní data nebo formou reklamy zobrazené spolu s těmito informacemi). Se všemi výše uvedenými problémy souvisí také, stále více probíraná, problematika práva. Velké množství dat, velké množství uživatelů, moderní a rychlé komunikační technologie otevírají cestu k výměně dat a informací takovým způsobem, který může být považován za porušení zákonů. Jedná se především o systémy sdílení a výměny dat, kdy se těmito daty zpravidla stává nelegální software či nejrůznější podoby audio vizuálních dat. Z druhé strany je nutné najít jistou rovnováhu mezi tímto způsobem sdílení, Internetovou komercí a požadavky a právy autorů či majitelů práv. Tato rovnováha je potřebná pro zachování základní myšlenky Internetu, a to jako média, který je centrálně neřízený a
svobodný. Přílišná komercionalizace a tlak na technologie umožňující šíření „pirátských“ dat může být zkázou celé myšlenky a Internetu vůbec. Velkou skupinu problémových témat kolem dnešního Internetu tvoří otázky bezpečnosti. V dnešní době, kdy jsou informace klíčovým strategickým majetkem ve všech oborech lidské činnosti je nutné tyto informace chránit. Toto je v době propojení a globalizace velkým problémem. Otázky bezpečnosti se dnes však netýkají pouze toho, jakým způsobem zašifrovat daná data, aby si je konkurence nemohla přečíst, ale jsou dnes primárně orientovány do oblastí bezpečnosti samotné komunikace, bezpečnosti vlastního provozu počítače, bezpečnosti při používání nežádoucích programů (SpyWare, AdWare, atd.) či virů. Bezpečnost je dnes klíčovým faktorem při provozování jakékoliv sítě, a to jak na úrovni infrastruktury a hardware (zabezpečení bezdrátového připojení, bezpečnostní politiky, apod.), tak na úrovni jednotlivých operačních systémů a provozovaných aplikací. V neposlední řadě je nutné zmínit vliv technologií a možností Internetu na člověka jako takového. Díky celé řadě různých forem komunikace je dnes velmi jednoduché a rychlé někoho oslovit emailovou zprávou, zprávou v ICQ, podílet se na diskusích, apod. Nicméně otázkou zůstává, zda nejsou tyto možnosti využívány až příliš a zda nejsou z pohledu efektivity přeceňovány. Speciální kapitolu v této oblasti pak hraje tzv. nevyžádaná komunikace (SPAM), která roste přímo úměrně s velikostí Internetu a množstvím dat. Pokud se však vrátíme ke standardní komunikaci mezi jedinci, tak ta je dnes zúžena pouze na možnosti Internetu. Tento stav však přináší jistou míru odcizení a anonymity, což může být v jistých sociálních vazbách problémem. Není dnes problém se na Internetu vydávat za někoho jiného, než kým ve skutečnosti daný uživatel je, není problém řešit důležité otázky lidského života prostřednictvím ICQ, není problém vyjadřovat svůj názor za maskou „nickname“, atd. Otázkou však je, zda je toto výhodu či cestou k totálnímu se odcizení od okolí. I taková totiž může být budoucnost Internetu.
Budoucnost Internetu Pokud se zaměříme na pohled do budoucnosti v životě Internetu, je možné identifikovat asi tři základní problémové oblasti, které budou tuto budoucnost tvořit a předurčovat. Jedná se o oblast technického technologického řešení, služby a integrace a vnímání uživatele Internetu. Důležité je také zmínit, že budoucnost Internetu je do značné míry odvislá od současných problémů a jejich řešení. Dalším prohlubováním výše uvedených problémů může docházet ke zhoršování celkových podmínek pro provoz a využívání služeb Internetu, což může vést až k odklonu uživatelů od tohoto média. Obecně je budoucnost Internetu, jako technologie, poměrně nejistá, a to především právě z pohledu možného zahlcení informacemi a přístupu k uživatelům. Nicméně následující text se věnuje nastínění možného budoucího vývoje v optimistickém směru, kdy jsou prezentovány možné představy a fungování Internetu a jeho vliv na běžný život v nejbližších desítkách let. Technická a technologická budoucnost Z pohledu technologických a technických možností již dnešního Internetu je jasný směr vývoje, a to především ke zvyšování rychlosti připojení jednotlivých zařízení, zajištění bezpečnosti tohoto připojení a především mobility. Již za několik posledních let došlo k obrovskému navýšení rychlostí připojení, které jsou dostupné pro obyčejné uživatele. Dá se předpokládat, že využitím nových
technologií (především optického přenosu informací) bude tato rychlost dále navyšována a nabízena běžným koncovým zákazníkům resp. uživatelům. Dá se zároveň předpokládat, že dojde k rozdělení technologického zaměření na dvě skupiny, a to na technologie zabezpečující rychlé připojení (řádově v desítkách Mb/s) pomocí „pevných technologií“. Tato skupina bude důležitá pro připojení domácností, firem, páteřních prvků, apod. Druhá skupina technologií pak bude orientována na mobilitu připojení. Zde budou využity takové technologie, které budou nabízet řádově menší rychlosti připojení (řádově v jednotkách Mb/s), nicméně ve spojení se svobodou pohybu a mobilitou daného zařízení. Zde se očekává využití a vylepšování dnešních bezdrátových technologií (Wifi, EDGE, G3, CDMA, atd.). Z mého pohledu dojde již v blízké době k masivnímu omezení využívání bezdrátového připojení pro potřeby konektivity domácností a firem, a nahrazení kabelovými možnostmi připojení. K tomuto dojde především ve městech, kde se infrastruktura pevného propojení rychle rozrůstá (optické sítě, kabelové televize, apod.). Zároveň již dnes je možné zaznamenat jisté problémy související s technologií Wifi při nasazení v místech s velkým zájmem o využívání služeb Internetu. Navíc je otázkou, zda bezdrátové připojení bude odpovídat výše uvedenému předpokladu vysokorychlostního připojení domácností a firem, či spíše bude vhodné právě pro mobilní uživatele a zařízení. Důležitým prvek budoucích technologií je mobilita. Potřeba mobility je zřejmá již v dnešní době, kdy určitá skupina uživatelů vyžaduje možnost využívání určitých služeb bez závislosti na konkrétní polohu či prostředí, ve kterém se právě vyskytují. Hlavním úkolem do budoucnosti je tedy, z tohoto pohledu, nabídnout širokou paletu mobilních zařízení, které budou do jisté míry kompatibilní a budou schopny řešit základní služby potřebné v „terénu“. Především se bude jednat o mobilní telefony s integrovanými operačními systémy, rozšiřujícími funkcemi a podporou služeb, které dnes známe spíše ze standardních PC, notebooků či PDA. V budoucnu bude rovněž žádoucí kombinace několika různých možností technického připojení k internetu (Wifi, mobilní přenos dat, apod.), kdy na základě konkrétní situace bude využita nejefektivnější možnost připojení. Velký důraz musí být kladen také na uživatelský přístup k těmto zařízením, jejich ergonomii, ale i velikost. Tyto nové mobilní zařízení musí být dostatečně malé, aby neobtěžovaly při každodenním životě, na druhou stranu musí být dostatečně velké, aby umožňovaly kvalitní práci. Tento prvek bude do jisté míry ovlivněna možnými technologiemi pro komunikaci mezi zařízením a uživatelem, kdy mohou být využity projekce v brýlích, hlasové ovládání, virtuální ovládací periférie, atd. Tyto technologie existují již dnes, nicméně nejsou v podobě, která by byla jednoduše a bezproblémově využita pro potřeby každodenního života. Obecně je možné říci, že základním kamenem budoucnosti z tohoto pohledu bude konektivita k Internetu a její rychlost. Ta musí být řádově vyšší než je tomu v dnešní době. Navíc je potřeba vnímat stále masivně rostoucí počet připojených uživatelů Internetu, kteří se nově připojují a mají zájem využívat nabízené služby. Zde existuje závislost mezi datovou průchodností daných technologií a počtu zařízení, které tento datový tok využívají, a to ještě při stále se zvyšujících nárocích na rychlost a propustnost tohoto datového toku. Efektivní řešení tohoto vztahu bude jedním z hlavních úkolů budoucnosti Internetu. Služby budoucnosti Druhou významnou skupinou, která bude tvořit budoucnost Internetu, jsou služby, které budou moci uživatelé prostřednictvím technologického zázemí využívat. Z pohledu technického řešení služeb je již v dnešní době vše poměrně jasně a efektivně definováno a využíváno (komunikační protokoly, aplikační protokoly, přenosové možnosti dat, atd.). Na této úrovni je a bude další vývoj zaměřen na
bezpečnost těchto technologií. Vznikají a budou vznikat nové specifikace a verze protokolů a pravidel, které zajistí vyšší bezpečnost nejen samotného přenosu dat, ale také jejich využívání. Jako novinku této vrstvy poskytování služeb je možné uvést masivní rozšíření protokolu IPv6, který zajistí dostatečnou kapacitu adresovacích možností pro potřeby stále se rozrůstajícího počtu připojených zařízení. Tento standard je základem pro budoucnost Internetu, a to jak z pohledu technologického a technického řešení fyzického přenosu dat, tak také z pohledu definování a využívání služeb jednotlivými prvky systému. Další směr na úrovni technologie služeb se bude orientovat na optimalizaci těchto služeb z pohledu jejich rychlosti, efektivního využití přenosových kapacit, apod. Pokud se podíváme na budoucnost Internetu z pohledu jeho běžných uživatelů, musíme se o budoucím vývoji bavit z pohledu rozhraní mezi zařízením resp. Internetovými službami a tímto uživatelem. Běžného uživatele nebude příliš zajímat jaké nové technologie a způsoby mu umožňují připojení k Internetu danou rychlostí, ale jeho pozornost bude zaměřena na konkrétní využívání koncových služeb a jejich možností. A právě zde bude nespíše v nejbližších několika letech možné zaznamenat významný postup a inovaci. Jednotlivé možné myšlenky a témata, která budou v budoucnu hrát významnou roli při využívání a provozování Internetu jsou v následujícím textu uvedena odděleně. „Prosíťování“ – Jedná se o stav, kdy informační technologie budou integrovány do daleko více zařízení, než-li je tomu dnes. V podstatě malý počítač používající operační systém (např. Embedded Windows) a disponující konektivitou k Internetu, resp. síti bude umístěn v ledničce, pračce, televizi, domácím kině, apod. Následně bude možné tyto zařízení jistým způsobem ovládat a řídit prostřednictvím protokolů a aplikačních služeb odkudkoliv na světě. Jaké konkrétní aplikace takovéto rozšíření a možnosti přinesou je otázkou poptávky a sžití se s informačními technologiemi i v oblastech každodenního života, ve kterých zatím nejsme na počítače příliš zvyklí. Rámcově nebude problém z práce zkontrolovat obsah lednice pomocí webové kamery, spustit vytápění jedním kliknutím ještě před příjezdem na chalupu, ovládat osvětlení v celém bytě jedním ovládačem či přímo z aplikace na počítači, apod. Nicméně tato vize je do jisté míry pomalu využívána již v dnešních domácnostech. Stále častěji jsou domácnosti vybaveny centrálním síťovým prvkem, který umožňuje konektivitu jak pomocí kabelů, tak pomocí bezdrátového spojení. V tomto případě není problém se svým notebookem pracovat kdekoliv v bytě, sdílet MP3 soubory mezi počítačem a domácím kinem, tisknout na tiskárně, která je ukryta ve skříni a je rovněž připojena do sítě, apod. V současné době je možné zakoupit také tzv. PC do obývacího pokoje, které umožní v domácnosti vytvořit nejen jakési centrum zábavy (domácí kino, herní konzole, atd.), ale také informační a provozní centrum domácnosti, a to právě díky propojení na Internet (sledování zpravodajství, elektronická pošta, informace o dopravě a počasí, apod.). Nicméně je nutné zde zdůraznit otázku bezpečnosti, která ve chvíli síťování nejrůznějších zařízení může přinést celou řadu dosud netušených problémů a technologických nedostatků. Interaktivita a ergonomie – S ohledem na výše uvedené představy související s provázáním jednotlivých zařízení a technologií přichází také otázka ohledně interaktivity a ergonomie ovládání s ohledem na uživatele. Dá se předpokládat, že takto integrované technologie nebudou ovládat a používat jen lidé znalí problematiky výpočetní techniky, ale také lidé, kteří budou jen chtít používat nové funkce domácích spotřebičů a zařízení. Zde je potřeba klást důraz na možnosti ovládání, přímočarosti a jednoduchosti používání aplikací a jejich efektivní navrhování. Druhý krok pak bude tvořen interaktivitou, která ve spojení s konektivitou těchto zařízení, ale i samotných počítačů,
k Internetu může přinést velké možnosti a prostor k novým funkcím. Již dnes je možné pomocí technologie digitální televize určovat specifické vlastnosti sledovaného pořadu (úhly kamer, doplňkové informace k problému, odkazy na další informační zdroje, apod.). Ve spojení dalších zařízení, jejich možností ovládání a Internetového připojení budou tyto představy dále rozšířeny. Nebude tak problém klikáním na dotykový displej lednice objednat potřebné zboží, ve spolupráci s televizí se účastnit hlasovaní v pořadech, ovládat či monitorovat zařízení jakkoliv vzdálené, apod. Identifikace – Další velmi důležitou množinou funkcí a s tím spojených technologií je identifikace. Na úrovni technického a technologického řešení Internetu je tato identifikace realizována prostřednictvím specifických nástrojů a protokolů, které jsou schopny jednoznačně identifikovat dané zařízení v rámci celé sítě Internetu (MAC adresy, IP adresy). Na úrovni služeb je identifikace otázkou určení identity a přidělení práv konkrétnímu uživateli, tedy osobě. Z tohoto pohledu existuje velký prostor pro budoucí vývoj, protože dnešní doba využívá k takovéto identifikaci obvykle pouze textové informace v podobě přihlašovacího jména a hesla. Nicméně otázky bezpečnosti na všech úrovních používání informačních technologií a Internetu budou vyžadovat bezpečnější a kvalitnější metody, jak daného uživatele identifikovat. Zde se můžeme v brzké budoucnosti setkat s nejrůznějšími způsoby identifikace, které budou založeny na biometrických údajích. Pro přihlášení k počítači tak budeme nuceni přiložit prst na čtečku otisku prstů (již dnes komerčně nabízené řešení) nebo se podívat do detektoru sítnice. Potřeba jednoznačné a bezpečné identifikace může v budoucnu dojít tak daleko, že jednotlivým občanům se budou implantovat identifikační čipy. V tomto případě bude stačit např. přijít k domovním dveřím, které se automaticky otevřou, projít pouze kolem pokladny a nákup se přímo zaúčtuje na účet podle identifikace, sednout si k počítači a začít pracovat. Tato technologie přinese v budoucnu jistě obrovskou množinu služeb a funkcí, nicméně nejspíš také problémy, a to na úrovni zabezpečení zneužití takovéto jednoznačné identifikace či na úrovni ochrany soukromí. Pokud se totiž takovéto identifikační bezkontaktní technologie zavedou, nebude problém zjistit, kde se daná osoba v daný okamžik nachází, apod. Pokud se podíváme na Internet dnešním pohledem, a to tedy jako na zdroj informací, i zde je možné hledat nové možnosti využití a budoucího směru vývoje. Nicméně v této oblasti jde spíše o využívání, rozšiřování či zefektivňování jednotlivých služeb. Tyto služby jsou přitom již dnes dobře známy a využívány a nemyslím si tedy, že dojde k nějakému objevů zcela rozdílného typu služby, jako tomu bylo například při spuštění služeb postavených na technologii WWW. S ohledem na informační obsah Internetu a s tímto související služby je opět možné předpokládat jisté směry budoucího vývoje. Vizualizace dat a jejich vyhledání – S ohledem na předpokládané další významné rozšiřování Internetu co do počtu uživatelů a zařízení, se předpokládá také masivní růst množství zveřejňovaných informací a dat. S tímto souvisí především problém přístupnosti k těmto datům a vyhledání relevantních informací v obrovském množství dat. Tato problematika je dnes velmi aktuální vědeckou disciplínou, kdy se nejrůznější vědecké a komerční týmy snaží vymyslet nejefektivnější způsob indexace, ukládání a vyhledávání dat. Jak bylo uvedeno dříve, jedním z významných problémů je možnost zahlcení Internetu informacemi, ke kterým se nikdo nedostane, nebo které nebudou vyhledatelné. Nalezení efektivních řešení vyhledávání je pak klíčovou otázkou budoucí životaschopnosti Internetu jako celku. V tomto bodě je nutné také zmínit potřebu určitým způsobem řídit informace prezentované na Internetu, a to nejrůznějšími subjekty za nejrůznějšími účely. Tento fakt je možné chápat snižování svobody Internetu, nicméně je nutné s ním v budoucím vývoji Internetu počítat. Tyto mechanismy budou muset být aplikovány v situacích, kdy z politických důvodů
nebude možný přístup k určitým informacím nebo v oblasti pornografie, která se stává čím dál více stává otravujícím a nežádoucím prvkem obsahu Internetu. Totéž platí v souvislosti s nelegálními činnostmi, které souvisejí se sdílením autorských děl, dostupnosti nelegálních kopií softwarového vybavení, apod. Je samozřejmé, že je toto možné vnímat jako cenzuru a omezení původní myšlenky, se kterou celosvětová síť vznikala, nicméně současný a především budoucí stav věci nedává mnoho možností, jak se s těmito objektivními faktory vypořádat. Ve chvíli, kdy budou požadované informace nalezeny je potřeba je nějakým vhodným způsobem vizualizovat. Z tohoto pohledu je opět otevřen široký prostor pro nové technologie a přístupy, kdy nejrůznější data mohou být vizualizovaná různými způsoby, a to spolu s případným využitím dalších zařízení. Typickým příkladem tak může být vizualizace nalezených informací a jejich struktury pomocí 3D modelů. Které nebudou uživateli prezentovány na obrazovce počítače, ale budou vizualizovaný do podoby skutečných 3D projekcí. Nicméně i klasická 2D vizualizace bude muset projít jistým vývojem, a to tak, aby bylo co nejvíce usnadněno pochopení vizualizovaných dat uživatelem. S tímto tématem souvisí také budoucí možnost uvedení a využívání nových typů médií, které opět nabídnou nové možnosti při vizualizaci dat a vnímání informací uživateli. Nicméně z tohoto pohledu je dnešní technologie již natolik pokročilá, že se opět bude jednat spíše o rozšiřování stávajících přístupů. Jak to může vypadat … Možné směrování technologií a postupů při vyhledávání informací na Internetu a jejich vizualizaci je ovlivněno především technickými možnostmi. Je možné si však představit, že v případě dostupnosti kvalitních a efektivních vyhledávacích technik (rozšíření a masové zavedení myšlenek sémantického webu, kdy jednotlivé informace jsou prezentovány včetně jejich sémantického významu; nástroje pro filtraci informací, které zahlcují výsledky hledání – spam, atd.) bude vyhledávací proces probíhat následovně. Uživatel, si spustí internetový prohlížeč, nebo ještě lépe obecnou vyhledávací aplikaci, která pokrývá nejen hledání na Internetu, ale také v jeho počítači, souborech, e-mailech. Vše by mělo směřovat k myšlence obecného vyhledávání na jednom místě. Následně bude mít několik možností, jak specifikovat to, co má zájem najít. Buďto může využít klávesnice a zadat vyhledávací řetězec pomocí kláves, nebo bude moci použít svůj hlas a požadavek zformulovat ve svém jazyce jako standardní větu. Možná bude moci použít také další techniky, které se odvíjejí od znalostí a schopností snímat a ovládat lidský mozek. Počítač se již sám postará o korektní převod do podoby vyhledávacího řetězce. Obsahově budou možnosti specifikace vyhledávaného řetězce daleko bohatší, než je tomu dnes. Bude a může být bráno v úvahu umístění hledaného textu (v hlavičce stránky, v obrázku, v kontaktních údajích, apod.), styl textu (formátování, barva písma, velikost, apod.), kontext textu (tématické zaměření stránky, obsah okolních vět, apod.). Na straně vlastního vyhledávače pak budou rozšířeny možnosti hodnocení nalezeného obsahu podle aktuálnosti, relevance, odkazování, atd. v podstatě další rozšíření a vylepšení myšlenek SEO, a to způsobem, který bude spravedlivější, efektivnější a více imunní proti falešné optimalizaci. Vyhledávací algoritmy budou rovněž umět pracovat s nejrůznějšími jazyky, a to na úrovni správného gramatického chápání textů, skloňování, apod. Po nalezení hledaných informací musí nastoupit fáze jejich vizualizace, zde se dá předpokládat využití dnešní podoby zpracování výsledků tak, jak je známe např. z vyhledávače Google (samozřejmě s ohledem na nové možnosti specifikace vyhledávaného a popisu vyhledaného). Nicméně budou
existovat ještě další možnosti vizualizace, a to například akustické vizualizace (zejména vhodné pro hendikepované uživatele) a vizualizace založené na 3D modelech. Vizualizace informací založená na 3D však bude vyžadovat jistá zařízení, která vytvoří dostatečnou iluzi reálného 3D prostoru. Nepůjde však o dnešní, poměrně robustní 3D helmy a rukavice, ale o jejich miniaturizované verze. Takovéto 3D zařízení pak mohou vypadat například jako standardní brýle. Budoucnost může jít dokonce ještě dále, kdy člověk nebude potřebovat žádné zařízení pro to, aby se mohl pohybovat a vnímat virtuální 3D svět kolem sebe. Bude možné pomocí implantátů stimulovat mozek způsobem, kdy elektrické impulsy do určitých částí mozku mohou ovlivňovat vnímání zrakem, hmatem, čichem, chutí, snímat pohyby a dokonce i myšlenky. Výsledný vnímaný obraz, a nejen ten, tak bude tvořen přímo v mozku uživatele. Pokud jde o vlastní vizualizaci dat a nalezených informací, zde bude kladen maximální důraz na požadavky a potřeby jednotlivých uživatelů. Každý uživatel si tak bude moci přizpůsobit formu a vzhled vizualizace svým představám, a to v závislosti na použité technologie vizualizace. Výsledná forma vizualizace ve 3D tak může ve svém výsledku vypadat například tak, že člověk půjde po ulici (bez žádných zjevných zařízení či snímačů) a pomocí jednoho tlačítka na svém personálním asistentovi (malý digitální pomocník, který bude nedílnou součástí běžného života a bude nabízet veškeré funkce spojené s organizováním času, konektivitou na Internet, správou informacím, apod.) neustále připojenému na Internet, se přepne do režimu interní vizualizace. V tomto případě se tak v jeho zrakovém vjemu objeví základní nabídka, která však nijak nebude narušovat jeho vnímání reálného světa. Pomocí myšlenky (nebo např. pomocí použití určitého svalu) se aktivuje vyhledání dopravního spojení. Uživatel si opět pomocí různých metod naspecifikuje cílové místo (počáteční místo bude odvozeno od jeho aktuální polohy) a pomocí Internetu bude vyhledáno nejvhodnější spojení. Následně mohou být tyto výsledky vizualizovaný v podobě časového plánu, kdy časově vzdálenější spoje budou vnímány prostorově dále. Uživatel si mezi těmito informacemi bude moci vybírat, a to opět pomocí určité formy skryté komunikace. V jeho zorném poli tak může sledovat kolemjdoucí osoby a zároveň si vizuálně přeskládat svůj denní rozvrh podle nalezeného spojení. Samozřejmě je možné si představit i méně sofistikovaná řešení, kdy k manipulaci s 3D objekty a vizualizovaným světem bude zapotřebí např. reálný pohyb paže, apod. Nicméně tyto technologie jsou dostupné již dnes, zcela jistě je však musí čekat miniaturizace a snižování technických i finančních nároků. Soukromí a sociální pohled – Kombinace dříve uvedených problémů dnešního Internetu a možných vizí budoucnosti tohoto fenoménu je to, co předurčuje jeho budoucnost. S ohledem na uvedené faktory je možné předpokládat, že klíčovými momenty v dalším vývoji bude také postavení samotného uživatele v tomto informačním světě. V budoucím vývoji nesmí dojít k pohlcení osobnosti jednotlivce, který by se tak stal jen jakýmsi „nickname“ na obrazovce, ale je potřeba podporovat sociální vazby a soukromí jednotlivých uživatelů nejen v prostředí virtuálních technologií, ale také v reálném světě. Udržení jednoznačného oddělení virtuálního světa od světa skutečného musí být v budoucnu základním kamenem při budování nových služeb a technologií. Další faktory – Další faktory, které ovlivní budoucí podobu Internetu, jako komunikačního a informačního média, jsou spojeny především s jeho okolím. Okolí je pak dáno nejen technologickou vrstvou, ale také sociálními vztahy uživatelů, politickými situacemi jednotlivých zemí a v neposlední řadě financemi. Finance mohou zcela zásadně ovlivňovat vývoj Internetu, a to především z pohledu dostupnosti a prezentace informací. Již dnes je patrné finanční ovlivněná výsledků hledání u
jednotlivých internetových vyhledávačů, a to v závislosti na klíčových slovech a zaplacených částkách za reklamu. Reklama sama značně ovlivňuje informační obsah již u dnešního Internetu a je otázkou, jakým směrem se tato problematika bude dále vyvíjet, tak aby opět nedošlo k přehlcení Internetu informacemi, o které nemá uživatel v daný okamžik zájem.
Závěr Tento text je zaměřen na problematiku vývoje Internetu od jeho počátečního vzniku až po možné směřování jeho dalšího budoucího vývoje. Jsou zde nastíněny nejen základní milníky vývoje, ale také současné používané technologie a služby. Významnou část pak tvoří zamyšlení se nad současnými problémy této celosvětové sítě, kdy dnešní problémy, jejich řešení a případný vývoj mohou znamenat zánik či rozvoj Internetu. Osobně si nemyslím, že Internet může jako takový zaniknout, nicméně v případě neřešení a expanze současných problémů se jeho používání a využívání může stát neefektivní a nepřínosné. Společnost je však již na služby spojené s tímto fenoménem natolik zvyklá, že by zcela jistě byla uvedena nová alternativa. Ta by však musel být postavena na principech, které by řešily problémy současné (možná i budoucí) podoby Internetu.
