Využívání služeb Internetu

Využívání služeb Internetu 1. WWW – World Wide Web Pojmy týkající se Internetu (server, router, protokol, IP adresa) již známe. Nyní se zaměříme na fungování služby WWW. Ta využívá infrastrukturu Internetu a nad protokolem TCP IP staví protokol HTTP, který umožňuje přenos webových stránek.

Pojmy hypertext, hyperlink, URL, doména To, co dělá web webem, jsou hypertextové odkazy na jiné stránky (dokumenty). Tedy hypertext je provázání dokumentů pomocí odkazů. URL (Uniform Resource Locator) je jednoznačná adresa nějakého zdroje na Internetu. Aby bylo možné provázat dokumenty odkazy, musí mít nejdříve tyto dokumenty jednoznačnou identifikaci, svoji adresu. URL obsahuje: • protokol, kterým můžeme zdroj zpřístupnit, u webu je to HTTP • doménovou adresu serveru, například www.zive.cz • umístění dokumentu na serveru, např. Casopis-Computer.htm • port. který má být ke komunikaci použit, web používá port 80. Úplná adresa (URL) je tedy například: http://www. zive. cz:80/Casopis- Computer.htm Prohlížeč webu však ví, že služba web používá protokol HTTP a port 80, tyto údaje tedy vůbec zadávat nemusíme. Pokud nechceme konkrétní stránku, ale titulní stranu (index) webu, použijeme pouze doménové jméno serveru. Hyperlink je tedy odkaz na nějakou adresu (URL). Zajímavost - Tento pro nás jednoduchý princip (URL a hyper-linky mezi dokumenty) byl uveden v život až v roce 1991, kdy Tim Berners-Lee z CERN (Evropská laboratoř pro fyziku jaderných částic ve Švýcarsku) měl asi dost neustálého vypisování, kde kolegové najdou vědecké materiály, a vytvořil specifikaci jazyka HTML verze 1.0, který umožňoval vložit odkazy na ně přímo do stránky. Zatím tedy pouze odkazy do textů, bez obrázků. Doménové jméno se skládá z domén jednotlivých řádů, které jsou od sebe odděleny tečkami. Doména prvního řádu je zcela vpravo, doména druhého řádu (druhé úrovně) pak hned před poslední tečkou, doména třetího řádu před ní. Takže v adrese www.zive.cz je: • doména prvního řádu: cz • doména druhého řádu: zive • doména třetího řádu: www Doménu prvního řádu spravuje v každé zemi určený správce národní domény, v Česku je to sdružení CZ.NIC (www.nic.cz), které registruje (placené) domény druhé úrovně. Domény dalších úrovní si pak vytvářejí vlastníci domén druhé úrovně 4/5/2012

Využívání služeb Internetu

1

libovolně; to, že většina adres začíná www, je jen nepsané pravidlo, adresa může být klidně mapy.seznam.cz. Důležité - Domény prvního řádu jsou přidělovány většinou na národním principu: doména CZ obsahuje české weby, doména DE německé a doména SK slovenské. Existují také jinak členěné domény, zejména americké: doména COM je doména komerčních firem, EDU vzdělávacích organizací, ORG státních institucí a NET center sítí. Celosvětově domény spravuje ICANN (vyslovte jako slovo anglicky „aj ken"), nezisková organizace, která má na starosti přidělování domén první úrovně jednotlivým (národním) správcům.

Webový prohlížeč a způsob jeho práce Webový prohlížeč (browser) je dnes spolu s OS nejdůležitějším programem v počítači. Jeho význam není většinou uživateli doceňován, po prostudování této kapitoly bude snad zřejmý. Začneme jednoduchým popisem jeho základní činnosti. Webový prohlížeč: 1. Po zadání adresy webu (doménového jména serveru) pomocí protokolu HTTP vyšle požadavek na načtení této stránky. 2. Pokud je webový server nalezen a funguje, přijme požadavek a odešle webovou stránku ve formátu HTML, většinou s formátováním vzhledu stránky v CSS souboru. 3. Prohlížeč obdrží HTML kód stránky a podle pokynů v něm načte CSS soubor se vzhledem, dále všechny obrázky, animace, skripty a další prvky stránky. Podle pokynů v HTML souboru vše zobrazí. Tato jednoduchá věta znamená vytvoření grafiky, oblastí s textem, provedení skriptů, spuštění zásuvných modulů atd., prohlížeč je vlastně svým způsobem operační systém, ve kterém běží zobrazení webu. Zajímavost - Webová stránka fyzicky proudí přes Internet ve formě paketů protokolu TCI/IP. Adresu webu (zadanou textem) nejdříve musí DNS server převést na IP adresu cíle a tuto adresu prohlížeči sdělit.

Práce s prohlížečem webu včetně pokročilých funkcí Prohlížení webu (také se používají pojmy „brouzdání" nebo „surfování") je z uživatelského hlediska velmi jednoduchá činnost. Pro efektivní práci je potřeba umět zejména uvedené body. ● Webové stránky obsahují odkazy na jiné stránky. Při ukázání na odkaz se kurzor zpravidla změní v obrázek ručky. ● Po klepnutí na odkaz se objeví (načte) příslušná stránka. (Dole na stavovém řádku vidíte průběh načítání stránky.) ● Vrátit se můžete klepnutím na tlačítko Zpět na panelu nástrojů. Nebo si necháte zobrazit více naposledy zhlédnutých stránek a vrátit se na libovolnou z nich.

4/5/2012


2

● Odkaz můžete nechat otevřít clo nového okna prohlížeče (klávesa Shift), nebo do nového panelu uvnitř prohlížeče (klávesa Ctrl). Zadat nové načtení celé stránky můžete tlačítkem Aktualizovat nebo klávesou F5. ● Uložit stránku na disk můžete v nabídce Soubor, buď jako HTML soubor se složkou obsahující vložené prvky nebo jako MHT webový archív. ● Tisk stránky je také v nabídce Soubor včetně náhledu před tiskem a nastavení způsobu tisku. ● Zobrazení stránky přes celou obrazovku zajistí klávesa Fll, zvětšení stránky kombinace Ctrl +, zmenšení Ctrl -. ● Ruční přepnutí použité znakové sady je v podmenu Znaková sada. ev. Kódování. ● Okno vyhledání textu na právě zobrazené stránce zobrazí klávesová kombinace Ctrl + F. ● Historii nedávno navštívených stránek vidíte v nabídce Historie. ● Historii procházení webu za delší dobu členěnou po dnech a týdnech najdete také v nabídce Historie. ● Pokud se při načítání stránky rozhodnete, že na její načtení nechcete čekat, můžete načítání zastavit tlačítkem Zastavit, klávesa Esc. ● Kdykoliv můžete přejít na stránku, kterou máte nastavenu jako tzv Domácí stránku (Home Page), tlačítkem Domů. ● Odkazy na často navštěvované stránky si můžete uložit do tzv. Záložek (také Oblíbených položek). Záložky můžete organizovat do složek, exportovat do souboru na disk a importovat ze souboru. (Ze zveřejněných záložek vznikly první katalogy, například Seznarn.cz.). ● Nastavení Domácí stránky bývá v nabídce Nástroje - Možnosti. ● V nabídce Nástroje ev. Zabezpečení je k dispozici režim anonymního prohlížení webu, kdy prohlížeč nezanechává žádné stopy na počítači, ve kterém běží. (Ovšem na síťovém routeru a serveru poskytovatele připojení samozřejmé navštívené IP adresy zůstávají.). ● Ve stejné nabídce bývá vymazání historie procházení webu včetně dočasných souborů a tzv. cookies. Prohlížeč webu si ukládá načtené obrázky, videa a animace do své složky s dočasnými (temporary) soubory, při příštím načítání stránky je načte rychleji z disku. Cookies („sušenky") jsou dočasné soubory, do kterých si webový server na náš počítač ukládá informace o naší činnosti na něm, při další návštěvě webu je opět načte. Díky tomu nám nabízí předvyplněná pole, zapamatování našich předvoleb, obsah nákupního košíku apod., ale také nás trochu „špehuje". Zneužitím cookies může případný útočník předstírat naši identitu.

Zabezpečené připojení a digitální certifikát serveru Zabezpečené připojení umožňuje šifrovanou komunikaci mezi webovým serverem a prohlížečem. Nejčastěji používaným prostředkem bezpečné webové komunikace je zabezpečené spojení pomocí protokolu HTTPS (S jako security - bezpečnost). V

4/5/2012


3

současnosti používané 256bitové šifrování SSL (Secure Sockets Layer) poskytuje vysokou úroveň zabezpečení.

Prohlížeč webu vždy ukazuje (ikonou zámečku, změnou barvy políčka Adresa) použití bezpečné komunikace. Protokol HTTPS používá v části o bezpečné komunikaci uvedený princip kombinace asymetrické a symetrické kryptografie. - Digitální certifikát serveru je vlastně jeho elektronický podpis (elektronická značka), kromě šifrování zajišťuje také identifikaci serveru. Tento certifikát (vzdáleného) serveru se vždy ověřuje vůči kořenovému důvěryhodnému (v našem počítači uloženému) certifikátu certifikační autority. Takže prohlížeč webu při načtení zabezpečené stránky nejdříve ověří platnost jejího certifikátu a potom tento certifikát použije k šifrování přenosu mezi naším prohlížečem a webovým serverem (banky).

Napadení šifrovaného přenosu dat je velmi obtížné. Útočníci proto nejčastěji podvrhují falešné certifikáty certifikačních autorit. Banky proto pro jistotu (minimálně aktivní) operace s účtem ještě jistí nějakým tokenem, který musí mít 4/5/2012


4

uživatel u sebe. V dnešní době je to nejčastěji jeho mobilní telefon a ověřování transakcí pomocí SMS zpráv. - Kde se na našem počítači vezme kořenový certifikát certifikační autority? S většinou prohlížečů se automaticky dodávají certifikáty největších světových komerčních poskytovatelů (VeriSign a další), certifikát je tedy v počítači. Pokud webový server potřebuje jiný certifikát (například český kvalifikovaný certifikát pro úředně uznatelný elektronický podpis vydávají české firmy, například Česká pošta), musí tento certifikát (znalý) uživatel počítače sám stáhnout z webu certifikační autority a do kořenového úložiště digitálních certifikátů uložit. - Prohlížeč hlásí nedůvěryhodný web? To (pouze) znamená, že nemáte ve svém počítači kořenový certifikát certifikační autority, který by certifikát webu ověřil. V takovém případě je potřeba si rozmyslet, zda na tento web půjdete.

2. Využívání webových aplikací a sociálních sítí Výrazné zrychlení a všeobecná dostupnost konektivity do Internetu přinášejí další převratné fenomény doby, jako jsou webové aplikace, cloud computing, Web 2.0, sociální sítě a další, jejichž význam doceníme až v příštích desetiletích.

Desktopové a webové aplikace -

Desktopové aplikace jsou běžné programy, které běží díky operačnímu systému na našem počítači. Startují z jeho pevného disku, využívají jeho operační paměť a jeho procesor pro veškerý běh aplikace. Mají časem ověřené přednosti a výhody: • Jsou vždy k dispozici bez ohledu na připojení k síti. • Spouští se velmi rychle. • Z hlediska softwarových firem se dobře zpoplatňují licence za jejich používání. Mají však také své nevýhody: • Dají se zavirovat, potřebují proto neustálé bezpečnostní aktualizace. • Novou verzi musíme opět stáhnout (koupit) a nainstalovat. • Sami musíme řešit ukládání a zálohování dat. • Týmová spolupráce není vždy dostupná a jindy vyžaduje další speciální programy a služby.

-

Webové aplikace jsou programy, které běží v okně prohlížeče webu. Využívají k tomu většinou tzv. AJAX (viz dále). Webový prohlížeč tedy načte kromě (statického) obsahu stránky také programový kód, který reaguje na naše pokyny. Díky tomu můžeme v (jednom, jednou načteném) okně prohlížeče vytvářet nějaký dokument. Námi vytvářený obsah se většinou okamžitě přenáší na webový server a jeho nástroji se do jeho úložiště vytvářené soubory ukládají.

Dnešní webové nástroje kombinují výše uvedený přístup, kdy prohlížeč vlastně simuluje operační systém a aplikace se načítá z webu, s terminálovým přístupem, kdy my z okna aplikace (prohlížeče) pouze zadáváme pokyny (například k editaci 4/5/2012


5

obrázku), které provede vzdálený server a do našeho prohlížeče pošle pouze výsledek operace. Výhody webových aplikací jsou zřejmé: • Nedají se zavirovat, nepotřebují žádné (naše) aktualizace, o program se stará majitel serveru. • Data máme uložena na vzdáleném serveru (což může ale být i nevýhoda či bezpečnostní riziko). • Týmová spolupráce (s kýmkoliv na světě) bývá automaticky integrována. • Často žijí z reklamy a pro uživatele jsou tedy zdarma. Nevýhody jsou zatím také zřejmé: • Jsme 100% závislí na velmi rychlém připojení k Internetu. • Webové služby teprve vznikají, nabízejí často méně nástrojů než dvacet let vyvíjené desktopové programy.

Web 2.0, jeho principy a služby -

Web první generace spočíval v prohlížení webových stránek, které vytvářely firmy, školy, úřady apod. (Systém označovaný one-to-many.) Nabídl do té doby nedosažitelné množství informací a fungoval dobře cca 10 let.

Nové technologie postupně umožnily interaktivitu webové stránky, nové programy zjednodušily tvorbu obsahu, rychlejší trvalé připojení umožnilo stažení mnohonásobku dat než dříve a tím i možnost využití webových služeb (které díky němu začaly vznikat). - Web 2.0 (druhé generace) postupné vzniká díky uvedeným možnostem, většinou je charakterizován následujícími prvky: • Webové systémy na tvorbu obsahu (nejdříve blogy, dnes celé připravené weby včetně flashových) umožnily tvorbu obsahu i laikům bez technických znalostí a většinou zdarma. Paralelně se systémem one-to-many vznikl systém many-to-many, který spočívá v tom, že mnoho autorů vytváří obsah pro mnoho čtenářů. • Wiki systémy jsou speciální variantou této tvorby obsahu, každý může editovat obsah (encyklopedie), komunita uživatelů hlídá jeho kvalitu. • Komunity jsou skupiny uživatelů či tvůrců určitého programu či služby, fanoušků určitého oboru apod. 4/5/2012


6

• Sociální sítě jsou vyústěním komunit do sféry společenských vztahů. • Webové aplikace umožňují přenést programy do tzv. oblaku počítačů na Internetu (tzv. Cloud Computing a Mashup). • Tagování je nově používaný způsob třídění obsahu vycházející z metadat. Web nabízí tzv. Tag Cloud, kde velikost jednotlivých pojmů odpovídá zastoupení článků o nich na tomto webu.

- Fungování internetových obchodů, vazba na databáze Internetový obchod umí dynamicky generovat webové stránky podle našeho výběru (skupiny) zboží. Využívá k tomu provázání webového serveru s databází, ve které jsou uloženy informace o zboží a s obslužným programem, který zajišťuje funkčnost tohoto obchodu. Databáze je množina navzájem provázaných tabulek. Tabulka obsahuje jednotlivá pole (sloupce tabulky) a jednotlivé záznamy (řádky tabulky). Nejčastěji se používá kombinace databáze MySQL, programovacího jazyka PHP a webové-ho serveru Apache běžícího na Linuxu. Mnoho firem také používá řešení firmy Microsoft, databázi MS SQL, jazyk ASP NET a webový server Microsoft Information Server. K dispozici jsou i řešení firem IBM, Oracle a dalších. E-shop neobsahuje (tisíce) stránek se všemi možnými nabídkami, které je uživatel schopen požadovat. Jak tedy pracuje: 1. Uživatel si vybere ve webovém rozhraní podmínky, tedy jaký typ mobilu od jaké firmy chce, v jaké cenové hladině, zda má být skladem apod. 2. Databázový systém provede tzv. SQL dotaz, pomocí kterého nastaví filtr na tabulku tak, že zobrazuje pouze záznamy splňující všechny požadované podmínky. (Většinou také spočítá, kolik záznamů je k dispozici, pokud toto číslo = 0, napíše, že takové zboží neexistuje.) Současné také záznamy seřadí podle zadatného pole (cena vzestupné apod.). 3. Programový kód (skript na straně serveru - PHP, ASP NET apod.) vygeneruje HTML kód webové stránky s výsledkem dotazu. 4. Webový server odešle vytvořenou stránku prohlížeči uživatele. 4/5/2012


7

Aktivní klientské aplikace, AJAX Prohlížeč webu na našem počítači (klient) dostává data ze serveru. Podle schématu na předchozí straně jsou to sice dynamicky generovaná data z nějaké databáze, ale prohlížeč stále „pouze" zobrazuje kód, který obdrží ze serveru, a posílá nové požadavky. Nový obsah na našem monitoru vždy vyžaduje nové načtení stránky z webu. Webová aplikace, která má běžet v našem prohlížeči webu, vyžaduje provádění programu, který je ve stránce vložen. Dnes je to většinou program zapsaný v jazyku JavaScript, dříve se často používal i jazyk ActiveX firmy Microsoft. JavaScript umožňuje určitou aktivitu stránky, třeba vyplnění polí dotazníku a jejich odeslání, zobrazení (běžícího) času apod. AJAX (Asynchronous JavaScript and XML) je shrnující označení pro technologie, které dokáží dynamicky načítat obsah částí (bloků) webové stránky podle reakci programu na činnost uživatele. (Tedy například i Flash je forma AJAXu.) Díky tomu se do stránky načte kompletní kód programu, který čeká na naše pokyny, a podle nich načítá další data do stránky (dlaždice mapy, vrstvy informací, textová pole, obsahy mailů apod.). Prohlížeč se tedy změní v prostředí pro běh spuštěného programu, který dynamicky načítá data z webového serveru a také je tam naopak ukládá. Web 2.0, tedy uživateli ovládané webové aplikace, by bez AJAXu nemohly existovat. Potřebné kódy programu se dnes dají získat jako tzv. knihovny, které obsahují určité připravené funkčnosti. Ty programátor využívá pro tvorbu svého programu. Mnoho webových služeb na vytváření obsahu také nabízí využití připravených knihoven, například na vložení dynamické mapy do webu apod.

Sociální sítě, jejich přínosy a rizika Sociální sítě jsou dnes asi nejviditelnějším projevem nových funkcí webu. Vykládat žákům střední školy, jak funguje Facebook v okamžiku, kdy na této síti má svůj účet 107 % českých mladých lidí ve věku 13-18 let, je asi zbytečné. Takže jen pár stručných poznámek. • Facebook vznikl jako společenská síť studentů Harwardské univerzity v roce 2003. Marku Zuckerbergerovi se zdály ostatní komunitní sítě příliš uzavřené a svazující, vytvořil proto svoji vlastní síť, mnohem otevřenější. Od roku 2006 se Facebook otevřel všem uživatelům, nyní působí ve většině zemí světa a jeho ovládací program je přeložen do desítek jazyků. 4/5/2012


8

• Facebook spravuje společnost s ručením omezením vlastněná jeho zakladatelem. Mark Zuckerberger patří mezi nejmladší miliardáře na světě. • Facebook nabízí množství aplikací, nejpoužívanější je jistě fotogalerie s možností označování osob, součástí jsou také aplikace třetích stran. • Facebook (sociální sítě obecně) je financován z cílené reklamy. Dostat svůj produkt na Zeď (The Wall) Facebooku není samozřejmě levné. Zpoplatněné jsou také některé služby a aplikace. • Facebook umožňuje jiným webům jednoduchou integraci svých nástrojů pomocí dostupného aplikačního rozhraní, díky tomu se hodnocení přes jeho nástroje objevuje u mnoha webových stránek apod. Možnosti a výhody Facebooku a ostatních podobných sítí jsou jeho uživatelům jistě zřejmé. Facebook vytváří určitý, pro starší generaci virtuální, pro mladé zcela reálný svět plný přátel a přátel přátel. Možnosti sdílení myšlenek, fotek, zájmů, atd. jsou zde snad neomezené. Sociální sítě se také snaží napodobit osobní komunikaci, a to nejen pomocí smajlíků, ale třeba šťouchnutím, objetím, polibkem nebo zlechtáním (ovšem pouze virtuálním). Rizika sociálních sítí jsou mladými lidmi podceňována, staršími někdy naopak přeceňována. Obecně se dá říci, že kdo nepoužívá svůj rozum při běžném využívání počítače, je v poměrně značném ohrožení. Kdo dělá s rozvahou vše, nejspíš z vlastností sociální sítě odvodí i pravidla pro její používání. Některé věci však nejsou hned zřejmé: • Z webu se nedá nic smazat. Cokoliv tam jednou napíšete, vložíte či nahrajete, je tam navždy, ať se vám to bude líbit či ne. A jakmile je to spojeno s vaším jménem, dá se to dohledat. Webové servery (založené na databázích) odstraněné záznamy fyzicky nelikvidují, pouze k záznamu v tabulce (viz předchozí stranu) dají příznak smazáno (který se dá ovšem také smazat). A hlavně: kdokoli čte (prohlíží) vaše informace, může si je uložit na disk svého počítače a kdykoliv opět na web vystavit. Důsledky vyvoďte sami, ale fotky z divokého mejdanu se vašemu potencionálnímu zaměstnavateli za pár let možná nebudou zdát tak vtipné, jako vám teď. • Zaznamenáno je úplně vše. Tedy každé slovo, ale také každé klepnutí myší, vše, co děláte na sociální síti, se archivuje na jejích serverech. • Z masy informací se dá vyčíst mnoho. Od toho, jak vypadáte, co vás baví, jaké máte přednosti a slabiny až po to, kdy nebude u vás nikdo doma a jaké zajímavé věci doma máte. • Licenční smlouva by měla být ve srozumitelné podobě (v době vzniku textu u Facebooku česky nebyla). Obsahuje často zvláštní ujednání o tom, že cokoliv na síť uložíte, je jejím majetkem, který může vlastník sítě komukoliv prodat. • Soukromí neexistuje (zemřelo). Tento výrok přisuzovaný majiteli Facebook u je pro sociální sítě poměrně charakteristický. Facebook je vytvořen pro sdílení, proč tedy něco tajit? Informace z osobního profilu vidí ve výchozím nastavení přátelé i přátelé přátel, leccos pak všichni. Ovšem již při desítkách přátel jsou 4/5/2012


9

nastavení pouze přátelé a všichni ve svém důsledku velmi podobná. Opravdu musí celý svět o vás vědět vše? Sociální sítě jsou často zneužívány pro šíření malware. Například pomocí odkazu na video, které však potřebuje nějaký kodek. Jeho instalací si zavirujete počítač.

LMS a jeho základní funkce aneb e-learnig ve škole LMS - Learning Management System je aplikace, která poskytuje prostředí pro komfortní realizaci e-learningových kurzů, LMS zpravidla umožňuje: • Správu uživatelů kurzu (vždy rozdělených nejméně do dvou skupin s různými právy - učitelé a studenti). • Přehledné zobrazení výukových materiálů - tzv. výukových objektů (textů, webových stránek nebo odkazů na ně, obrázků, animací atd.). Objekty jsou k dispozici samozřejmě pouze studentům přihlášeným do určitého kurzu. • Umísťovat informace na nástěnky, vést e-mailové konference nebo chaty účastníků kurzu mezi sebou nebo s lektorem a dále i různé ankety a dotazníky. • Tvorbu testů a jejich vyhodnocování. • Zadávání úkolů pro studenty a sledování termínů odevzdávání prací, zasílání reakcí učitele na tyto práce. Kurz vytvoří učitel, zadá do něho uživatelská jména a hesla studentů, kterým je samozřejmě také sdělí. Ti se do kurzu přihlásí, sledují stránky s výkladem, vypracovávají testy, odevzdávají úkoly a komunikují s lektorem. Ten má přesný přehled, kdo, kdy a v jakém rozsahu odevzdal zadané práce, kdo, kdy a s jakým výsledkem absolvoval zadaný test apod. Systémů LMS existuje celá řada a je výborné, že jeden z nejlépe hodnocených, LMS Moodle, je zdarma dostupný (www.moodle.cz, docs.moodle.org).

4/5/2012


10

3. Elektronická komunikace Internet jsou vlastně propojené počítače, jeho využití k přenosu zpráv se tedy okamžitě nabízí. E-mail vznikl dávno před webem, zasílání zpráv bylo možné téměř od počátku existence sítí. Využití paketů protokolu TCP/IP pro přenos zvuku a obrazu je však poměrně nové.

Princip fungování elektronické pošty Každý uživatel elektronické pošty musí mít na některém ze serverů Internetu svoji elektronickou poštovní schránku, má tedy svoji jednoznačnou e-mailovou adresu. Do této schránky chodí zprávy od jiných uživatelů e-mailu. Se svojí schránkou můžete pracovat dvěma různými způsoby: • Přes webové rozhraní, pokud to server, na kterém máte schránku umístěnu, umožňuje. Manipulujete se zprávami přímo na serveru, kde jsou uloženy, zprávy se do vašeho počítače nestahují. • Pomocí klienta elektronické pošty. Ten stahuje poštu z e-mailové schránky do vašeho počítače („vybírá poštovní schránku") a umožňuje s nimi dále pracovat.

Odesílání pošty v případě využití e-mailového klienta zajišťuje většinou server našeho poskytovatele připojení k Internetu (přes tzv. SMTP server), příjem pošty jde většinou protokolem P0P3 ze serveru s vaší schránkou. Schránka elektronické pošty Předpokladem využití elektronické pošty je existující schránka elektronické pošty na některém počítači Internetu a fungující stálé nebo dočasné propojení s touto schránkou. Z toho, že se vaše schránka elektronické pošty nachází na některém ze 4/5/2012


11

serverů Internetu, nikoliv na vašem počítači, vyplývá ovládání poštovního programu. • Schránka má adresu ve [email protected]. • V adrese nesmí být mezery ani znaky s diakritikou, mohou v ní být tečky, podtržítka apod. • Základní jednotkou elektronické pošty (dále e-mailu) je zpráva. Zavináč [@] je dnes téměř symbolem Internetu a elektronické komunikace. Vznikl, ale docela prozaicky: tvůrci pošty se snažili najít znak, kterým by se oddělil název schránky od názvu počítače, na kterém je umístěna. Zavináč byl zvolen proto, že ho k ničemu nepoužívá snad žádný světový jazyk.

E-mailový klient a jeho funkce Klient elektronické pošty běží na vašem počítači. Umožňuje vždy vytvářet a odesílat nové zprávy, přijímat zprávy, které máte ve své e-mailové schránce, a udržovat si pořádek ve všech druzích zpráv. Většinou obsahuje také adresář a často má zabudovány další pomocné funkce. Mezi (pokročilé) funkce práce s mailem patří například: • Třídění mailů do složek. • Řazení zpráv podle abecedy, odesílatele, doby doručení apod. • Vyhledávání zpráv podle různých kritérií. • Výběr kódování pro zobrazení zprávy. • Nastavení pravidel pro zprávy včetně (filtrování) spamu. • Automatické blokování phishingu (podle nesouladu adresy uváděné v textu zprávy se skutečnou adresou hyperlinku).

IP telefonie (VolP) a další komunikační nástroje (IM) Nejznámějším zástupcem IP telefonie je program Skype. Můžete neomezeně dlouho mluvit s kýmkoliv, kdo také sedí u počítače připojeného k Internetu nebo má tzv. IP telefon. Jak to funguje? Princip IP telefonie je poměrně jednoduchý, praktická realizace je naopak hodně složitá. Skype (a další programy) používá k přenosu hlasu Internet a jeho IP protokol (Internet Protokol), určený pro přenos dat. Zabalí prostě data s naším hlasem do malých datových balíčků, ty posílá do cílového počítače, kde data opět převede na hlas. (Dnes tak funguje i síť GSM mobilních telefonů.) Z počítače do počítače to funguje dobře a zadarmo. Jedinou zásadní podmínkou je dostatečně rychlé trvalé připojení k Internetu, to však v současnosti již není problém. Pro IP telefonii navíc nepotřebujete počítač, stačí mít připojení k Internetu. Pohodlnější možností na využívání IP telefonie než využívání počítače je nákup tzv. IP telefonu, který se připojí do zásuvky počítačové sítě a umožní telefonování bez zapínání počítače. Z počítače na klasický telefon (i mobil) to jde také, musíme však k tomu využít placené služby nějaké firmy, která hovor ze sítě Internet pošle na telefon. Takovému volání se pak říká IP telefonie, protože část cesty hovoru vede po Internetu. 4/5/2012


12

Největším poskytovatelem takových služeb je právě firma Skype, která svoji zdarma dostupnou službu telefonování z počítače na počítač používá pro získávání uživatelů, kteří potom využijí placené služby telefonování na běžné telefony a mobily. Zásadní výhodou služby je neexistence paušálů za pronájem linky, ceny za volání také bývají zajímavé. Problémem IP telefonie je princip přenosu dat přes Internet. To, že balíčky s daty jakkoliv dojdou přes různé datové spoje, je skvělé, často se však stane, že docházejí s různým zpožděním i přeházené. Prohlížeč webu počká, až má stránku kompletní a pak ji zobrazí. Program na telefonování však čekat nemůže, pokud pakety nedojdou včas, sníží to kvalitu hovoru. Skype také šifruje přenášená data, musí tedy zvládat šifrování a dešifrování v reálném čase a to silnou šifrou, protože případný útočník si může data s naší komunikací uložit a věnovat jejich dešifrování více času. Vlastní hovor nejde přes Skype, server Skype slouží k ověřování identity uživatelů a zejména k informaci, kde (na jaké IP) adrese se kdo nachází. Vlastní hovor jde pak přímo mezi počítači uživatelů přes některé počítače s kvalitním připojením k Internetu. Může to být i váš počítač - souhlasili jste s tím pří odsouhlasení licenční smlouvy. Skype síť se tedy chová jako síť Peer-To-Peer.

IM (Instant messaging) IM (Instant messaging) je okamžitá komunikace, tedy komunikace v reálném čase. Jejím zástupcem je výše popsaný program Skype. Prvními IM byly textové programy, u nás se rozšířil zejména program ICQ (I Seek You), ve světě spíše 4/5/2012


13

Windows Messenger. Skype má také chatovací modul, Facebook aplikaci pro zasílání zpráv. IM programy opět slouží jako centra, která evidují uživatele a umožňují jejich komunikaci navzájem. Používají různé protokoly a šifrování, ale mnoho programů zvládá protokoly více IM. Využít je můžete také přes webové služby, známá je například aplikace Meebo (www.meebo.com).

Nastavení e-mailového klienta Nastavení e-mailového klienta plyne z principu fungování pošty. Při založení e-mailové schránky na nějakém serveru volíme její název, tj. svoji e-mailovou adresu a dále heslo, které chrání přístup do ní. Současně nás poskytovatel schránky informuje o serveru příchozí pošty, který používá protokol POP3 a to, zda je možný přístup k poště zabezpečeným způsobem (šifrovaným pomocí SSL). V e-mailovém klientu v nastavení účtu zadáme všechny výše uvedené údaje, šifrování se zapíná většinou na kartě Upřesnit. Posledním údajem je SMTP server odchozí pošty. Ten běží téměř vždy na počítači našeho Internet providera, adresu SMTP serveru se tedy dozvíte od něho, včetně případných omezení. Omezeny bývají počty současně odesílaných zpráv, protože hromadné odesílání mailu ukazuje na spam server. Běžně správci SMTP povolují maximálně cca 50 až 100 e-mailů, více by jejich server mohlo dostat na black list SMTP serverů.

4/5/2012


14

Údaje v záhlaví e-mailové zprávy Do záhlaví zprávy se můžete podívat po vybrání vlastností této zprávy. Najdete v něm všechny informace o původu a cestě zprávy Internetem, například:

• Od koho byla zpráva odeslána (Received from). Uvedena je e-mailová adresa odesílatele i SMTP server, který ji odeslal. Dále jsou uvedeny mailové servery, které zprávu předaly dále. • Datum a čas odeslání zprávy. • Program, který zprávu vytvořil (Mailer). 4/5/2012 Využívání služeb Internetu 15

• MIME (Multipurpose Internet Mail Extensions ) je standard pro e-mailové zprávy. Umožňuje posílat zprávy s různým kódováním znaků a také pře-nos příloh spolu se zprávou. (Původní mail uměl jen prostý text tvořený ze znaků ASCII tabulky.) • Každá zpráva má své identifikační číslo (Message-ID). • Content-Type určuje typ zprávy (text, obrázek, zvuk). • V hlavičce je také způsob kódování zprávy, díky němu poštovní klient většinou správně zobrazí české znaky s diakritikou (charset). • Předmět zprávy (Subject) se bez převodu kódování často nezobrazí dobře, podobně jako vlastní tělo zprávy (na konci výpisu).

Charakteristiky synchronních a asynchronních způsobů komunikace Synchronní komunikace je definována jako komunikace v reálném čase, tedy například telefonní hovor je z tohoto pohledu synchronní komunikace, ať je realizován jakýmkoliv způsobem. Asynchronní je pak ostatní nesoučasná komunikace, kdy je mezi předáním a převzetím zprávy časová prodleva. Typickým představitelem je například e-mail. Tendencí současnosti je přechod k instantní (okamžité), tedy synchronní komunikaci mezi dvěma osobami. Pokud se komunikace zúčastní více lidí, je synchronní komunikace obtížná, jak z hlediska organizace jejich času. tak z hlediska získání potřebného komunikačního kanálu. Skype ale tzv. konferenční hovor umí, kvalita komunikace závisí výrazně na rychlosti a latenci (zpoždění přenosu paketů) dostupné linky. (Wi-fi sítě mívají s latenci potíže, satelitní připojení je z tohoto pohledu nepoužitelné.) Hlasové služby dlouhou dobu využívaly synchronní způsob komunikace, při kterém je koncovému uživateli vyhrazen komunikační kanál (okruh), za nějž platí většinou podle časové tarifikace. Tento model vznikl již v 19. století a po dlouhou dobu byl jediný možný. Typickým příkladem je klasický telefon: telefonní ústředny a vedení umožní navázat spojení mezi dvěma uživateli. Toto spojení je pro ně vyhrazeno a za toto spojení platí. Takže i kdyby oba za 10 minut spojení řekli dvě slova, platí za deset minut „hovoru". Výhodou tohoto způsobu komunikace jsou garantovaná přenosová kapacita a téměř nulové zpoždění dat, která procházejí přímo od jednoho zařízení ke druhému.

4/5/2012


16

Historie - Dějiny komunikace sahají až do starověku. Kouřové signály, zvuky zvířecích rohů, bubnů a tamtamů, vlajky a erby, to vše jsou počátky „telekomunikace". S objevem prvních kódů přichází optická signalizace (optický „telegraf" existoval ve Francii před více než dvěma sty lety). Historii moderních telekomunikací zahájil Samuel Morse vynálezem své abecedy a prvními pokusy s elektromagnetickým přenosem zpráv v roce 1837. První telegraf v dnešních českých zemích byl postaven roku 1847 z Prahy přes Brno do Vídně. Graham Bell vynálezem telefonu v roce 1876 způsobil nejen senzaci, ale také revoluci, jejíž dosah vidíme i dnes. První telefonní ústředna vznikla v USA v roce 1878 a již v roce 1882 měla svoji ústřednu i Praha.

Datové komunikace a využití paketového přenosu dat znamenaly zásadní změnu. Uživatel již nemusí platit za vyhrazení kanálu, on také žádný kanál vyhrazen nemá. 4/5/2012


17

Jeho slova jsou „zabalena" do paketů protokolu TCP/IP a přes datovou síť putují spolu se slovy tisíců jiných lidí ke druhé komunikující straně. Tam jsou „rozbalena" a přehrána v reproduktoru. Jeden „kanál" tak mohou sdílet i miliony uživatelů a přenos dat (tedy i digitalizovaného hlasu a obrazu) je mnohem efektivnější.

Datové sítě dnes zajišťují veškerou komunikaci, i „klasická" telefonní síť je dnes postavena na principu WAN. I když je přenos paketů v principu původně asynchronní technologie (klient dá požadavek a čeká, až mu server odpoví), současné technologie a nová verze IPv6 protokolu TCP/IP umožňují jeho použití pro synchronní komunikaci.

4/5/2012


18

Využívání služeb Internetu

Recommend Documents