OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * čtení na pokračování * knihovnička a písně * podněty ze Stezky písmáků 2002 * náměty pro výchovu * poezie a příběh * informace * podpora Betlémského světla _______________________________________________________________________________________________________________________________
Rút jí odvětila: „Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin naloží jakkoli, rozdělí nás od sebe jen smrt.“ Když Noemi viděla, že Rút je odhodlána jít s ní, přestala ji přemlouvat. Tak šly obě, až došly do Betléma. Rút 1, 16-19a
Příští rok budou mít soutěžící ve Stezce písmáků mimo jiné za úkol znát knihu Rút ze Starého zákona. Tento výběr jistě udělal radost nejen mně - velké poučení i potěšení nacházejí lidé v této knize opravdu po tisíciletí! Při svatebních shromážděních bývá citována buď přímo slova Rút anebo v upravené liturgické formě pronášen slib o věrnosti až ke hrobu. Ano, věrnosti. Tento příběh nám vypráví, že po úmrtí svých dvou bezdětných synů naléhala jejich matka Noemi, která už byla sama vdovou, na své dvě nyní také ovdovělé snachy, aby se vrátily ke svému lidu, bydlícímu mimo Izrael, a našly si jiné muže a tím i nadějnou budoucnost, ve které by se mohly dočkat dětí. Bez rodiny ve starověku nebyla žádná budoucnost – zvláště ne pro ženu. Proto Noemi už žádnou budoucnost neviděla – neměla ani muže, ani syny nebo vnoučata, nečekala již na příchod žádného živitele, neviděla žádnou záchranu. Chtěla však – už pro památku svých synů – aby se alespoň těmto jejím „dcerám“, které se o ni vždy dobře staraly, otevřela nová budoucnost. Když se vrátí „ke svým“, určitě tam mohou čekat na nové muže a mít naději na nové rodiny. A co se stalo? Jedna z nich ji poslechla a odešla, druhá však zůstala, aby ji věrně doprovázela, když bude se smutkem a v beznaději putovat do Betléma. V mnoha neziskových anebo jinak veřejně prospěšných organizacích, podobných našemu Junáku, jsou podobné situace: odcházejí vůdcové či vůdkyně oddílů a následky přicházejí „jako blesk“ – děti z oddílů se rozprchnou jako ovce bez pastýře. Bohužel je stále méně nebo nejsou v řadě míst vůbec žádní mladší, kteří by těm „starým“ dokázali stát dále věrně po boku. Ba dokonce někteří zakladatelé skautských středisek nebo kruhů mládeže raději sami jako Noemi se smutkem vyzývají ty, kterým se vytrácejí děti z družin, aby si našli jiné pole působnosti, když oni sami již žádnou budoucnost nevidí. A skutečně se množí případy, kdy se jejich dřívější svěřenci zapojují do jiných akcí a pomalu zapomínají, kde že se učili anebo mohli naučit věrnosti. Jsou však také takové skautky a takoví skauti, kteří zůstávají. Asi by nepoužili tak silná slova jako Rút, ale cítí svoji sounáležitost s oddíly, kde vyrostli, mají rádi své dřívější vůdkyně a vůdce. Otevřeme si v Bibli knihu Rút a podívejme se, jak příběh pokračuje: v Betlémě a jeho okolí začíná sklizeň ječmene. Jako každoročně všem příroda i tady v izraelské zemi připomíná, že se vrací naděje a že ten, kdo přiloží ruku k dílu, může mít na ní podíl. A Noemi zjišťuje, že je tu přece jeden muž, příbuzný, který by se mohl stát ochráncem jejím i její Rút. Pochopila to i Rút a šla na pole toho muže a pilně pracovala, takže si jí všiml. Přesně vzato si ji přišel prohlédnout, protože se novina o příchodu těchto dvou žen donesla i k němu. Začal jí prokazovat přízeň – zprvu asi ze soucitu. Jenomže Rút nebyla jen věrná Noemi, ale přijala za svou i Noeminu víru v Hospodina – z této víry čerpala odvahu k riziku. Ten příbuzný se totiž jaksi nemohl rozhodnout, zda se ujme svého práva, nebo viděno z pohledu těchto žen, že splní svoji povinnost zajistit Noemi potomstvo tím, že si vezme Rút za ženu. A tak strávila Rút jednu noc po polních pracích tajně pod jednou střechou s tímto mužem, který na to přišel až ráno. A i když ona mlčela, ten muž pochopil, co má udělat. Posadil se v bráně – místě veřejných jednání v té době – a neprodleně projednal s dalším příbuzným nadějnou budoucnost pro Rút a zastání pro její tchýni Noemi ve stáří. Skutečně si Rút vzal za ženu. V řadách Junáka či jinde, kde ubývá početně členů a tím leckdy i výhled do budoucnosti, pomáhá především jedno: trpělivá naděje, tak jako u Noemi a Rút. Tato naděje ovšem musí stát na základě víry – ba jistoty, že to, co se osvědčilo mně, mé generaci, opět zapůsobí na další, na ty, kteří chtějí mít opravdu smysluplnou budoucnost. Ostatně vždyť to dokazují i „skautské svatby“ . Bylo by zajímavé dozvědět se, zda se také vdala ta druhá mladá vdova, která se vrátila nazpět do své země – ale to nevíme. Vidíme však, že věrnost Rút vůči Noemi se projevila vírou, že když půjde k Hospodinovu lidu, má co očekávat. Zalistujme teď skoro na druhý konec Bible a otevřme si
1
hned první evangelium podle Matouše. V 1. kapitole se uvádí rodokmen Ježíše Krista – v 2. verši stojí, že mezi jeho předky byl Boaz, který měl syna Obéda z Rút. Tento rodokmen není jen tak nějaký soupis předků. Je to řada, dokazující dědictví víry, pokračování naděje, že Hospodin je věrný svým zaslíbením vůči nám, lidem. Každý, kdo se na tento výhled zaměří, bude mít dobrou budoucnost. ___________________________________________________________________________________ Kamzík
Jednání ODV v prosinci zahrnovalo: - informaci br. J.Zikmunda – Balú o nastávajícím rozhodování náčelnictva Junáka kam a jak zařadit ODV v rámci metodických skupin - rozhodnutí, že ODV připraví pro příští 4. ročník Stezky písmáků 15 otázek z evangelií a 10 otázek z knihy Rút pro nejmladší kategorii N, k tomu pro kategorii M 10 otázek z knihy
Kazatel a pro nejstarší kategorii S dalších 15 otázek ze Skutků - schválení finančních nákladů soutěže SP 2002 - určení polední přestávky na XIII. Skautském semináři ELŠ v sobotu dne 11.1. pro setkání vedoucích oddílů se zvýrazněnou duchovní výchovou
Ze zpráv došlých po internetu: Vážení přátelé, přikládám návrh podmínek stezky slovenských skautů a skautek. Je v ní velmi dobře zpracována oblast duchovních hodnot. Takto nějak si představuji naši novou stezku. Marek Bárta Kapitola z 1. stupně: PEVNÝ CHARAKTER Dodržiavam skautský sľub a zákon. (povinné) • viem povedať skautský sľub a zákon a vysvetliť jeho význam; • spravím vlastné sebahodnotenie dodržiavania sľubu a zákona, prediskutujem ho s vodcom; • na základe toho si s vodcovou pomocou stanovím a splním 3 úlohy vyplývajúce z bodov zákona, s ktorými mám problém. Hľadám si pozitívne vzory. (1 z nasledujúcich úloh) • nájdem informácie o vybranom hrdinovi či dobrom človeku, ktorého obdivujem, a stanovím si, čo treba robiť, aby som bol ako on; • osobne sa stretnem s človekom, ktorý niečo užitočné alebo správne dokázal a zistenie, ako sa mu to podarilo; • predstavím človeka, ktorého obdivujem, v oddielovom časopise... • ... Snažím sa na veci pozerať z lepšej stránky. (1 z nasledujúcich úloh) • zorganizujem aspoň jednu humornú, recesnú aktivitu pre oddiel (družinu); • prezentujem 10 najlepších zozbieraných vtipov (bez urazenia druhého); • vystúpim s klaunským číslom; • ... Viem, v čom som dobrý, v čom sa môžem rozvíjať a aké sú moje limity. (1 z nasledujúcich úloh) • skauti, vodcovia i rodičia mi napíšu každý jednu vetu, v čom som dobrý a v čom sa mám rozvíjať (napr. na osobný papierový totem); • absolvujem rozhovor s vodcom o mojich schopnostiach; • ... Učím sa vytrvať vo svojom úsilí. • dosiahnutá jedna odborka červeného stupňa; (alebo 2 z nasledujúcich úloh) • dosiahnem náročný cieľ plnením naplánovaných menších úloh; • rodičia vyjadria spokojnosť s plnením zadanej domácej povinnosti; • uštrikujem šál; • ... 2
Při druhém kole letošní biblické soutěže „Stezka písmáků“, o níž jsme referovali v minulém čísle NDS, nabídl zástupce IBS CZ br. Milan Hlouch také tuto příručku. Byla vydána pro všechny, kdo v rámci výuky občanské výchovy, výuky dějin i pro ty, kdo jiným způsobem pečují o výchovu dětí a mládeže. Vlastní SLOVO NA CESTU je překlad Nového zákona, který Mezinárodní biblická společnost – Čechy rozdala po dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v roce 1992 do českých základních a středních škol v počtu více než 22 tisíc výtisků. Překlad vychází z původního řeckého textu Nového zákona a překladatelé pracovali tak, aby byl co nejvíce přístupný dnešnímu čtenáři. Proto se poněkud liší i od Ekumenického překladu Bible. SLOVO NA CESTU je možné si objednat přímo u IBS-CZ resp. podle jejich pokynů. Tuto příručku vydalo nakladatelství LUXPRESS, s. r. o., sídlící na adrese Malířská 6, 170 00 Praha 7. Kontakt na IBS-CZ: Milan Hlouch, ředitel Mezinárodní biblické společnosti – IBS-CZ, Freyova 12/1, 190 00 Praha 9, tel. 283892443, email:
[email protected] _____________________________________________________________________________________
(jejíž tajemník se účastnil závěrečného kola Stezky písmáků a rozdával tam příručku pro denní úvahy nad Biblí) poskytl jako vzor text, podobný těm, které v příručce „Mana pro tento den“ vycházejí. Mana vychází čtvrtletně a celoroční předplatné je 100,-Kč (kontakt na redakci: Pavel Tůma, Biblická jednota, Římská 43, 120 00 Praha 2, tel. 222 515 663, e-mail:
[email protected]). Není bez zajímavosti, že každé čtvrtletí obdrží čtenou Manu bratři a sestry nevidomí (péčí Střediska pro zrakově postižené, o kterém jsme před časem také informovali v NDS 107 na str. 14). Uvádíme několik výňatků z knihy, sepsané pro poučení v první polovině 20. století „Jak se zbavit starostí a začít žít“, kterou napsal Dale Carnegie; přečtěme si je a posuďme, zda nás ještě mohou inspirovat: … Nejdůležitějším přikázáním víry vždycky bylo: “Miluj bližního svého.” ...A právě jedinec, který se nezajímá o své bližní, má v životě nejvíce problémů a nejvíce druhým ubližuje. Právě z takových jedinců se rekrutují všechny lidské trosky... Všechno, co od lidské bytosti žádáme - a zároveň nejvyšší chvála, jaké se jí může dostat, je to, že je dobrým kolegou, přítelem ostatních lidí a opravdovým partnerem v lásce i manželství. Dr. Adler na nás žádá, abychom každý den vykonali dobrý skutek. A co je to dobrý skutek? “Dobrý skutek,” pravil prorok Mohamed, “je takový skutek, který vyloudí na tváři jiného člověka radostný úsměv.” Čím to, že vykonání jednoho dobrého skutku denně může mít na jeho vykonavatele tak obdivuhodný účinek? Protože snaha potěšit jiné nám zabrání dělat si starosti sami se sebou, tedy zbaví nás přesně toho, co vytváří starosti, strach a melancholii. ...“Osm hodin pracuju v nudném zaměstnání, nic dramatického se mi nikdy nestane. Jak se můžu zajímat o pomoc druhým? Jak se můžu začít zajímat o pomoc druhým? A proč bych to měl dělat? Co z toho budu mít?” Dobrá otázka. Pokusím se ji zodpovědět. Ať je váš život jak chce obyčejný, jistě každý den potkáte nějaké lidi. Jak se na ně díváte? Děláte, jako by tu nebyli, nebo se pokoušíte zjistit, co v nich je? Co takhle třeba listonoš - každý rok procestuje stovky mil, aby vám přinesl poštu. Ale dali jste si někdy vy tu 3
práci, abyste zjistili, kde on bydlí, požádali ho jste ho, aby vám ukázal obrázek své ženy a dětí? Zeptali jste se ho, jestli někdy není unavený nebo znuděný? A co z toho budete mít? Mnohem více štěstí! Větší uspokojení a hrdost sama na sebe! Aristoteles tomuto přístupu říkal “osvícené sobectví”. Zarathustra pravil: “Činit druhým dobře není povinnost. Je to radost, protože zlepšuje vaše vlastní zdraví a přináší štěstí”. Benjamin Franklin to sumarizoval velice prostě: “Když činíte druhým dobře,” prohlásil, “činíte nejlépe sobě”. Žádný objev v moderní psychologii není tak důležitý jako vědecký důkaz nutnosti sebeobětování a disciplíny pro seberealizaci a štěstí. Tím, že budete myslet na druhé, si nejen přestanete dělat starosti sami se sebou, ale také získáte spoustu přátel a užijete si hodně zábavy. Jak to? Inu, jednou jsem se zeptal profesora Williama Lyon Phelpse z university Yale, jak to dělá. Odpověděl mi: “Nikdy nejdu do hotelu, do holičství ani do obchodu, niž bych neřekl něco příjemného každému, koho potkám, Snažím se jim říci něco, z čeho by poznali, že je beru jako osobnost - ne jako pouhé kolečko ve stroji. Někdy polichotím dívce, která mne v obchodě obsluhuje tím, že jí řeknu, jaké má krásné oči nebo vlasy. Holiče se zeptám, jestli ho neunavuje celý den stát. Zeptám se ho, jak se vůbec ke svému povolání dostal, jak dlouho to dělá a kolik hlav už ostříhal. Pomohu mu to spočítat. Zjišťuji, že když se zajímáte o lidi, začnou přímo zářit uspokojením. Často si potřesu rukou s nosičem, který mi nesl zavazadlo - to mu dodává sílu a potěší ho to na celý den. Jednoho zvláště horkého letního dne jsem šel poobědvat do jídelního vozu železniční společnosti New Haven Railway. V přeplněném voze bylo vedro jako v peci a obsluha byla pomalá. Když se ke mně konečně číšník dostal a podal mi jídelní lístek, prohodil jsem: “ty lidi vzadu v kuchyni musí v tomhle parnu pěkně zkoušet,” Číšník začal klít a mluvit mrzutě - zpočátku se mi zdálo, že se zlobí. “Všemohoucí Bože,” vykřikl. “lidi sem přijdou a stěžují si na jídlo. Nadávají na pomalou obsluhu, na vedro a na ceny. Poslouchám už jejich stížnosti devatenáct let a vy jste první a jedinej člověk, kterej kdy dal najevo soucit s kuchařema tam v tý rozpálený kuchyni. Kéž bychom měli víc cestujících jako vy.” … Jednou jsem se v Anglii setkal s ovčákem a dal mu najevo opravdový obdiv k jeho velkému a inteligentnímu ovčáckému psu. Požádal jsem ho, aby mi vyprávěl, jak psa vycvičil. Když jsem odcházel, ohlédl jsem se a viděl jsem, jak se pes opírá ovčákovi tlapami o ramena a ten ho hladí. Tím, že jsem se trochu zajímal o ovčáka a jeho psa, potěšil jsem ovčáka, psa i sebe.” Dokážete si představit člověka, který chodí po světě, potřásá si rukama s nosiči, vyjadřuje soucit s kuchaři v rozpálené kuchyni a říká lidem, jak moc obdivuje jejich psy - dokážete si představit takového člověka zakyslého, ustaraného a v péči psychiatra? Neumíte si to představit, viďte? A jak by také ano. Čínské přísloví to formuluje takto: “Na ruce, která vám podává růže, vždy ulpí trochu vůně.”
4
… Někdo, kdo čte tuto kapitolu, si možná řekne: “Všechno tohle povídání o zájmu o druhé jsou jenom nesmysly! Náboženské tlachy! Na nic takového mě neužije. Já si budu hrát pěkně na svém písečku, seberu všechno, co budu moci - a hned - a ostatní hlupáci ať táhnou k čertu!” Nu, jestli je to váš názor, máte na něj právo - ale jestliže máte pravdu, pak všichni velcí filozofové a pedagogové v dějinách - Ježíš, Konfucius, Buddha, Platon, Aristoteles, Sokrates, Svatý František - byli na omylu. Protože nad učením náboženských vědců můžete ohrnovat nos, požádejme o radu pár ateistů. Nejprve si vezměme zesnulého A. E. Housmana, profesora na univerzitě v Cambridgi a jednoho z nejvýznamnějších učenců své doby. Roku 1936 přednášel v Cambridgi o “názvu a původu poezie”. V této přednášce prohlásil, že “největší pravda, jaká kdy byly vyslovena, a nejhlubší morální objev všech dob jsou Ježíšova slova: “Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, a kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.” Celý život jsme slyšeli kazatele, jak tato slova opakují. Jenže Housman byl ateista, pesimista, muž, který uvažoval o sebevraždě - a přesto cítil, že člověk, který myslí jen na sebe, toho ze života příliš nemá, čeká ho neštěstí. Naopak člověk, který na sebe zapomíná pro službu druhým, najde v životě radost. Jestliže s vámi nepohnulo ani to, co říkal A. E. Housman, požádejme o radu nejznámějšího amerického ateistu dvacátého století Theodora Dreisera. Dreiser se vysmíval všem náboženstvím, považoval je za pohádky a život pro něj byl “příběh vyprávěný idiotem, plný hluku a zuřivosti, který přitom nic neznamená”. A zatím Dreiser prosazoval jediný velký princip, který učil už Ježíš - službu druhým. “Jestliže má (člověk) mít ze svého vymezeného času nějakou radost,” tvrdil Dreiser, “musí přemýšlet a plánovat věci tak, aby byly lepší nejen pro něj, ale i pro druhé, protože jeho vlastní radost závisí na tom, jak se raduje z druhých a oni z něj.” Pokud chceme, “aby byly věci lepší i pro druhé”, jak navrhoval Dreiser, pospěšme si. Času nemáme nazbyt. “Po této cestě půjdu jenom jednou. A proto, mohu-li prokázat někomu nějaké dobrodiní nebo laskavost, musím ji prokázat nyní. Nesmím ji odkládat ani ji opomíjet, protože tudy už nikdy nepůjdu.” Chcete-li se tedy zbavit starostí a vypěstovat v sobě klid a štěstí, řiďte se pravidlem: Zapomeňte na sebe tak, že se začnete zajímat o druhé. Každý den učiňte dobrý skutek, který vyloudí na tváři druhého člověka radostný úsměv.
Čtení na pokračování Připravila: Darina Bártová 4. Převzaté modlitby Jestliže má katolický prostor rezervovanější vztah k modlitbě vlastními slovy (a často je to jen proto, že nebyla příležitost s s tímto typem modlitby seznámit), protestantský prostor hledí naopak s podezřením na modlitby převzaté z tradice. Nicméně na dvou modlitbách, které mají základ v Písmu, se shodují všichni křesťané. První je Modlitba Páně (ve verzi Mt 6,9b-13), druhou tzv. Áronovské požehnání (Nu 6,24-26) používané při slavnostních příležitostech. Katolická tradice však z bohatého pokladu Písma čerpá více, než je na první pohled patrné. Denní modlitba církve (známější pojem je breviář) zahrnuje nejen Žalmy, ale také mnohé staro- i novozákonní hymny a tři velká lukášovská kantika (chvalozpěv Mariin z L 1,46b-55, Zachariášův z L 1,68-79 a Simeonův L 2,29-32). Pravoslaví zná zase tzv. Modlitbu Ježíšovu, jejímž základem je verš z L 18,38. Protestantský prostor má tendenci biblické verše zhudebňovat (nechme nyní stranou hudební zdařilost těchto pokusů): např. 5
v kancionálech ČCE najdeme všechny žalmy, ve zpěvnících charismatiků zase mnohé hymny z knihy Zjevení atd. Mimo modlitby inspirované Písmem nebo z něj přímo převzaté kolují v církvi více či méně zdařilé modlitby svědků víry. K těm zdařilým lze počítat modlitby významných osobností, jako byli např. nejen František z Assissi, Thomas Moore, Aurelius Augustin, svatý Patrik, Ignác z Loyoly, Jan od Kříže či Terezie z Avily, ale také D. Bonhoeffer, J. Hus či J.A. Komenský (jeden z jeho textů ve zhudebněné verzi nás jako Modlitba pro Martu I provázel Sametovou revolucí). Soudobí autoři se pohybují na pomezí modlitby a poezie. V poslední době jsou navíc “in” modlitby přebírané z keltské tradice. Existují však i méně zdařilé modlitby, či spíše modlitbičky, na nichž se vydováděla lidová tvořivost a pokleslá zbožnost. V katolickém prostoru jsou často produktem přebujelé úcty ke svatým, v protestantském pak pokusy rádoby napodobovat kralickou češtinu. Výsledkem tohoto úsilí jsou pak “perly” typu: “Nejsvětější Srdce Ježíšovo, přimluv se za mě u svatého Antoníčka, abych ztracenou věc X. nalezl…” či “Jezu, projmi mě svou láskou vroucí…” K smíchu? Spíš k pláči, protože tyto skvosty jsou prakticky nevymýtitelné. Modliteb převzatých není třeba se bát. Je však třeba promýšlet jejich obsah a klást si otázku, zda se s nimi člověk může a chce ztotožnit. Tuto otázku je nutno si klást i tam, kde se modlitba odehrává v ekumenickém prostoru. Breviář se mohou modlit s malými úpravami příslušníci různých vyznání společně, mariánský růženec však budou protestanti považovat spíše za „provokaci“, na Ježíšově modlitbě se opět mohou shodnout všichni atd. Zkusme tedy v následujícím období zapátrat v tradici církve vlastní (případně i jiných), zda nenajdeme hodnotné modlitby, které by mohly obohatit náš vlastní repertoár. Můžeme ke svým modlitbám opět využít také knihu Žalmů. Vyplatí se také prolistovat zpěvníky a kancionály, neboť jsou lidé, kteří se lépe modlí, mohou-li zpívat. _______________________________________________________________________________________________________________________________
„Tam vpředu“, odpověděla matka, „to je světec, svatý Martin.“ Tohle si Karlík dobře zapamatoval. O několik dní později měla jeho třída hodinu náboženství. Náhle se učitel otázal: “Kdo z vás mi může říci, co je to světec?“ Tu nastalo ve třídě velké mlčení. Jen Karlík se přihlásil a řekl: “Já to vím! Světec, to je člověk, skrz kterého svítí slunce.“
Kdo je „světec“? Karlík šel se svou matkou nakupovat. Na cestě k náměstí šli kolem jednoho velkého kostela. Karlík se podíval vzhůru a prohlásil: „ Mami, koukni, ty velký okna jsou krásně špinavý, ty ale vůbec nevypadají hezky.“ Matka nic neřekla, vzala však Karlíka za ruku a šla s ním dovnitř do kostela. Tady byla okna, která vypadala zvenčí úplně šedě a špinavě, náhle zářivě pestrá a svítila v těch nejjasnějších barvách. Tu se Karlík podivil a pozorně se na ta okna zadíval. Vpředu nad oltářem bylo k vidění nápadně krásné okno – s mnoha postavami světců. A skrze jednu postavu právě svítilo slunce, takže byla obzvlášť světlá. Karlík se zeptal:“ Mami, kdo je to?“
Světec je mrtvý hříšník, literárně přepracovaný a znovu vydaný. (Ambrose Pierce)
Vybráno z knihy Petera Bleesera „Příběhy k zamyšlení“ č. 4, přeložila ses. Ida)
Redakce NDS upozorňuje, že asi ¼ předplatitelů nemá ještě uhrazeno předplatné na rok 2002 ve výši min. 100,- Kč / 1 výtisk. Těm z nich, kteří budou účastníky semináře ELŠ, doporučujeme, aby na semináři zaplatili předplatné na rok 2002 spolu s předplatným na rok 2003, tj. nejméně 200,- Kč / 1 výtisk, jak jsme s potěšením zjistili u několika odběratelů NDS osobně nebo poštou. 6
Na stříbrné mši… Turistická sezóna se neobejde bez slavností, připomínajících minulé časy. Na mnohá místa naší vlasti zavítají aktéři v dobových krojích. Jednu z největších takových akcí, kdy středověkem ožívá celé město, se koná každoročně koncem června v Kutné Hoře a podle zašlé slávy nerostného bohatství se nazývá „Stříbření“. Příchozí i domácí, oblečení v gotických kostýmech, se pomyslně v čase vrátí o 600 let zpět. Za přítomnosti krále a královny tu probíhá dobový jarmark, zpěvy a tanec, královský soud, ba i rytířské klání. V neděli ráno pak průvod s královskou dvojicí v čele nastoupí cestu do chrámu sv. Barbory na mši. Tam k četným návštěvníkům chrámu, ať jsou věřící či nikoliv, zní slova o slavnosti, kdy se pojí doba minulá se současností. Přitom se jim dostane slov ne podle vymyšleného scénáře, ale skutečné živé Boží slovo. Možná zprvu působí poněkud podivně, dávat moderní zábavnou slavnost do spojení se službami Božími, ale zvěst o Pánu Ježíši se dostane i k uším lidí, kteří by jinak do chrámu nepřišli, a to je dobře. Navíc – sám Ježíš také jen nesetrvával při modlitbě či kázáních, ani nepobýval jen mezi svými, o čemž svědčí příběhy o svatbě v Káni Galilejské či o setkání se ženou u studny u Samaří . Na závěr jedna otázka z naší historie: Jak se jmenoval král sa královna, kteří v podání herců jsou v čele průvodu na stříbrnou mši? Vládli u nás před 600 léty – tedy i v roce 1402! Ladislav Marek, Kutná Hora, 31. 7. 2002 ____________________________________________________________________________________
Podněty z 3. ročníku Stezky písmáků K připomínkám, uveřejněným v průběhu soutěže a po skončení tohoto ročníku (viz NDS 112) redakce ještě obdržela další reakci, doplněnou otázkami, které nabízíme i čtenářům NDS. Poštou jsme obdrželi tuto zprávu od ses. Vlasty Kapecové: …ráda bych ještě jednou poděkovala za přípravu soutěže. K besedě organizátorů s vedoucími a rodiči k problematice tvorby otázek pro nejmenší podle svých zkušeností z přípravy na soutěž zaslala pro příklad několik otázek: Proroci Nahum a Abakuk: 1. Kterému městu prorokoval Nahum? a) Ninive b) Betlému c) Jeruzalému 2. Co Bůh podle proroka Nahuma vrátí svému lidu? a) zemi b) důstojnost c) slávu 7
3. Co chybí tesaným modlám podle Abakuka? a) duch b) podstavec c) nejsou natřené Prorok Micheáš: 4. Jaké příjmení měl prorok Micheáš? a) Tesbitský b) Iškariotský c) Mórešetský 5. Co prorok Micheáš vytýká lidem? a) dobro nenávidíte a milujete zlo b) nenávidíte nepřátele c) za cizími věštci chodíte 6. Z kterého města měl vzejít podle Micheáše vysvoboditel? a) z Jeruzaléma b) z Betléma Judova c) z Betléma efratského Svůj dopis ses. Kapecová z Hodonína uzavírá: Přeji celému přípravnému výboru hodně Božího požehnání, hodně dobrých nápadů a trpělivosti.
O naší soutěži referoval časopis CČSH „Český zápas“. Redaktorka tohoto časopisu ses. Helena N. Bastlová ve své podrobné informaci uvádí poznámku, že … soutěž byla velice náročná vždyť kolik dospělých členů naší církve zná dobře "Malé proroky"? Kladenský tým si však vedl tak dobře, že získal z 35 možných bodů 28 a obsadil společně se skautkami z Nové Paky druhé místo. Z odpovědí, které ses. Jarmila Chytilová (která děti na soutěž doprovázela) v této reportáži uvedla, jsme vybrali: "K účasti na soutěži se naše malé sestry rozhodly na poslední chvíli, vlastně spíš na popud pořadatelů, že se ještě letos nepřihlásily, který mi na generální synodě 30. září vyřizovala sestra farářka Krasava Machová, která má v naší diecézi na starosti duchovní péči… Pomohly nám moderní komunikační prostředky, e-mailem jsem poslala přihlášku, dostala pokyny a dívky se pustily do studia. Pracovaly opravdu týmově, rozdělily si látku mezi sebou, každá měla odpovědnost za znalost určité části. Času bylo opravdu málo, na první
kolo necelé 2 týdny, a to se ještě Markétka a Inka účastnily o víkendu 4.-6. října setkání mládeže naší církve v táboře J. A. Komenského u Hradce Králové. V neděli 13. října po bohoslužbách tedy zasedly k vypracování testu a hned jsme jej zaslaly k vyhodnocení s tím, že to asi letos nevyjde. Malí proroci byli přece jen velké sousto. Když přišel mail s výsledkem, že náš tým postupuje, byla to opravdu nečekaná a radostná zpráva. Do 2. kola si dívky látku ještě samostudiem zopakovaly (Markétka mezitím ještě stačila získat 3. místo v celostátní klavírní soutěži Pro Bohemia, konané o víkendu 25.-27. října v Ostravě, které se účastnila poprvé, a to v nejmladší věkové kategorii do 12 let.) Do Prahy jsme jeli s napětím, ale v dobré náladě. Ve sboru ECM bylo příjemné prostředí, úvodní bohoslužba děti i doprovázející povzbudila a potěšila. Potom se děti pustily s odvahou a s Božím požehnáním do soutěže a pro doprovod byla připravena beseda. Byla jsem moc ráda, že jsem se jí mohla zúčastnit. Viděla jsem, s jakou láskou k Písmu a 8
k dětem přistupují pořadatelé soutěže k přípravě otázek. Mluvilo se také o soutěži dospělých, která je určena pro věkovou kategorii od 16 let bez omezení… Zúčastněné děti měly dobré výsledky a všechny si odvezly červené odznáčky Stezky písmáků a mohly si vybrat z bohaté nabídky hodnotných knih. I naše děvčata si vybrala několik hezkých knížek a s radostí z
toho, že se jim podařilo obstát, jsme odjížděly domů. Když se zamýšlím nad otázkou jejich přípravy uvědomuji si, že jsou od malička v našem sboru, jezdí s námi na společné sborové pobyty, chodí na skupinky, mají věřící matky (a Inka tatínka faráře), umí naslouchat Božímu slovu, modli se s námi, mají osobní vztah k Pánu Ježíši. A to je ta nejlepší příprava pro jakoukoli soutěž." _____________________________________________________________________________________
Je velice potěšitelné, že mezi těmi, kdo stále poskytují účinnou pomoc poškozeným po letošních povodních jsou i nadále skautky a skauti. Radujme se s nim, že i o letošních vánocích přinášejí zvláštní radost a potěšení všem, které potkávají! _____________________________________________________________________________________ Z časopisu NOVÝ PROSTOR č. 120 jsme se dozvěděli, že J. Beránek napsal knihu „Václav Malý – K hledání pravdy patří pokora“. Jedná se o knižní rozhovor s Václavem Malým od doby disentu až podnes. Pro nás je jistě zajímavé si přečíst, jaká je podle biskupa Malého úloha křesťanství a křesťanů ve společnosti a jeho vztah k současné filosofii apod. Knihu vydal Portál v ceně 197,- Kč za brožovaný výtisk Totéž nakladatelství Portál vydalo ve vázané podobě za 497,- Kč knihu U. Beckera „Slovník symbolů“, která je bohatě doprovázena ilustracemi a barevnou přílohou. Možná, že by se hodila do knihoven skautských středisek i do výbavy všech těch našich čtenářů, kteří symboly používají. Obě knihy jistě jsou dobrým tipem na vánoční dárek… _____________________________________________________________________________________ Po e-mailu jsme také dostali tuto zprávu: Česká televize, Centrum publicistiky, dokumentaristiky a vzdělávání, uvádí na ČT2 ve čtvrtek 26.12.2002 ve 21.15. na ČT2 dokumentární film „Ecce homo kardinál˝. Je to neobvyklý pohled na arcibiskupa doby postkomunismu.
životní
příběh
prvního
pražského
______________________________________________________________________ 9
veselme se a radujme se.
Vánoční Přišel ten čas, kdy slova jsou jen slova a naše srdce promlouvají.
Otče, nás provázej, nám žehnej, buď s námi navěky.
Přišel ten čas, kdy vzpomínka na Pána je obzvlášť milá.
Amen. (Alena Břeňová - ze sbírky „ZPĚVY VÁNOČNÍ“)
Narodil se Kristus Pán,
Láska léčí moje rány, vše s láskou konám, těším se z každé vteřiny.
Vítězství lásky Dokonáno jest. Člověk nový se narodil, Duch svatý prostoupil život můj a vše nové zdá se, srdcem novým vše vidím.
Život úžasný je před tebou, když dovolíš lásce, aby vstoupila do tvého života a naplnila ho pokojem a štěstím.
Střípky minulého života odcházejí ze mě,
(Alena Břeňová - ze sbírky „Andělské dýchánky“)
K našim pokladům patří také vánoční písně – zde je několik ze „Zpěvů betlémských“, vydaných r. 1943. 10
11
12
ZAJIŠTĚNÍ BETLÉMSKÉHO SVĚTLA SE STRANY ČESKÝCH DRAH V časopise ČD č.4/2002 vyšel článek o Betlémském světle, který je v počtu 70 000 výtiscích bude pro cestující veřejnost k dispozici ve vlacích Českých drah. Odbor osobní přepravy Divize obchodně provozní Českých drah vydal k přepravě Betlémského světla zvláštní depeši, dle níž podporují ČD přepravu v rozsahu možností, daných stávajícími předpisy jedné čtvrtiny zákaznického jízdného. V Pardubicích se na organizaci Betlémského světla > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > >
bude podílet Zvláštní škola Svítání, na jeho přijetí v Pardubickém kraji zveme tisícovkou písemných pozvánek s vánočním přáním nejen představitele kraje, do akce se zapojuje Krajský úřad, Magistrát a média. Přijetí se zúčastní i Dominik Hašek. Betlémské světlo vedle tradičního umístění v kostelích a v ČD centru železniční stanice Pardubice-hlavní nádraží bude 21. prosince k dispozici ve stánku před Východočeským divadlem a týž den večer i ve Východočeském divadle při Vánočních koncertech V. Hybše.
Text depeše : p i l n é - ihned doručte Zpracoval: Šulc Roman, telefon 900-32487 Text: Betlémské světlo 2002
Z důvodu zajištění přepravy betlémského světla v sobotu dne 21.12.2002 se poskytne sleva pro doprovod betlémského světla (kurýry), kteří budou betlémské světlo rozvážet po celé České republice, ve výši zákaznického jízdného pro držitele Karty Z 1/4 (jako ZTP, ZTP/P dle čl. 147 TR 10). Doprovod betlémského světla (kurýři) bude zásadně ve skautském kroji a při zakoupení jízdenky se ohlásí jako účastníci akce betlémské světlo, vedoucí skupiny předloží při zakupování jízdenek alespoň jeden průkaz skautské organizace. Nárok na slevu se dále nebude prokazovat podle čl. 146 TR 10 při zakupování jízdenky ani při kontrole jízdenek ve vlaku. OPŘ zapracují nárok na tuto slevu do vlastních opatření vydaných na základě pokynů zaslaných k zajištění akce OPŘ Brno pod č.j. N2/103-097/02. > Náměstkům OPŘ ukládám, aby ve spolupráci s přednosty příslušných > železničních stanic přijali účinná opatření k bezzávadnému průběhu > akce s cílem řádné propagace Českých drah. O přijatých opatřeních > informujte zástupce O 6 GŘ v příslušném kraji. > > Účinnost tohoto telegramu končí ve 24.00 hodin dne 21.12.2002. ______________________________________________________________________ 13
Hra na vánoční téma – podle námětu „ze skautského pokladu minulých let“ První scénka V pozadí na straně je vidět stanová plachta, na scéně je dobré světlo Vypravěč: Pršelo celý den a teprve nyní, k večeru, déšť ustal – máme tu však všechno docela mokré. Ještě že jsme na skautském táboře náležitě vybavení… (vymačká na zem trochu vody z kapesníku); ze strany od symbolického stanu přichází 3 hoši 1. hoch: „To je dobře, že už můžeme ven ze stanu. Už mi docházely nápady jak se zabavit. Kimovka se ve stanu nedá hrát a plnit první stupeň mně baví hlavně při sportu a tak vůbec…“ 2. hoch: „A mně by asi přestala svítit baterka, kdyby pršelo i večer – musí mi vydržet na hlídku!“ Ukazuje svítící baterku. Přistoupí k nim rádce Rádce: „To nemáš záložní baterii? Znáš skautské heslo?“ 2. hoch: „Ale jistě že ji mám – jsem na všechno připravený!“ 3. hoch: „No nevím, jsme tu už 10 dní – už o nás daleko široko každý ví a co kdyby se něco přihodilo…“ 1. hoch: „Nestraš! Snad jsi nevykopal nějakého dinosaura a teď se bojíš, že ti obživne? A vůbec pojď, je nástup na večeři!“ (berou si misky a lžíce a odcházejí) Rádce: Také si bere misku, nůž, vidličku a lžíci a odchází a říká si pro sebe: „Tak nevím, jestli byli ti moji kluci na schůzkách vůbec duchem přítomní! Vždyť myslí jenom na hraní anebo na jídlo…“ Vypravěč: Tahle skautské družina je docela obyčejná – nejsou ani velcí přeborníci, ale také žádné bábovky. Asi by rádi zažili nějaké dobrodružství – ale dnes, když jim všechno „jde jako na drátku“?To sotva!
Druhá scénka Je po večerním nástupu a hlídka ještě dává „dobrou noc“ u stanu tomu, kdo ji bude střídat; na scéně je tma, v pozadí svítí malé světlo na rámu táborové kuchyně Vypravěč: Noční hlídka na skautském táboře patří k pěkným zážitkům, i když v noci, kdy je zataženo a tma jako v pytli - to se musí člověk hodně přemáhat… Hlídka: „Ještě mi zbývá celá půlhodina! To je k nevydržení…“ Vtom se ozve u kuchyně šramot a hlídka strne a obrátí tam světlo. Hlídka: „Zvíře! Kanec! To je konec…“ A běží pryč, aby přivedla vůdce tábora. Hned je zpátky a poslouchají: Vůdce: (svítí také baterkou) „Nic neslyším! Jestli to bylo zvíře, je pryč.“ Hlídka: „Tak se jdeme podívat.“ Za chvíli se z kuchyně vrátí a vedou nějakého chlapce, jenž má hlavu skloněnu dolů. Hlídka (hlasitě): „Kdo jsi a cos nám vzal!?“ Vůdce:(ke hlídce) „Nekřič na něho.“ (K neznámému) „Tak kdo jsi a kde se tu bereš?“ Neznámý: (mlčí) Hlídka: „Určitě něco vzal a nestačil se ztratit! Prohledám ho…“ Vůdce: „Leda by si vzal něco k jídlu.“ Neznámý: „Nepřišel jsem, abych něco bral nebo dostával, ale sám jsem vám přinesl něco, co nemáte.“ Hlídka: „Máš náhradní baterie? Nebo čokoládu na ceny po závodech, co máme zítra?“ Neznámý: „Nesu vám dobrou zprávu, ale tu dostanete až bude světlo a všichni budou zase spolu .“ Vůdce: „To bude nejlepší na ranním nástupu! Teď tě uložíme do prázdného stanu.“ Hlídka: „Ale vždyť ho vůbec neznáme! Snad ho nedáme do rezervního stanu s drahým nářadím? Šetříme na ně už nejmíň 5 let!“ Vůdce: „Neboj – já přece spím hned vedle. Pojď se mnou.“ (odvádí neznámého tak, že ho drží kolem ramen). Hlídka: (kroutí hlavou a jde dál ve tmě, svítí si baterkou)
14
Třetí scénka Je ráno, na scéně je světlo, všichni se připravují na nástup. Vůdce: Včerejší hlídka: Vůdce: 4. hoch: 5. hoch: Vůdce: 3. hoch: 6. hoch: 2. hoch: 7. hoch: 4. hoch: Rádce: Vůdce: Včerejší hlídka: Rádce: Vůdce:
„Kde máme toho nočního návštěvníka?“ „Je pryč – já jsem to říkal! Pojďme zjistit, co ukradl!“ „Ale v noci bylo ticho – jakmile jsem ho uložil, spal klidně jako andělíček.“ „Andělíček koledníček, s jídlem, pitím měl ruksáček!“ „Hele, máme tu básníka!“ „Kluci, teď nepíšeme kroniku. Neviděli jste ho při mytí?“ „Pánové, byl to návštěvník z neznámé hvězdy! Jasně!“ „Ale hele, když ne dinosaurus tak cestovatel po hvězdách.“ „No - když zmizel a nikdo ho neviděl?“ „A proč jste ho nevzbudili na rozcvičku? „Když byl včera tak unavený – hlava mu klesala a sotva byl schopen mluvit.“ „Hlídko - jdi se přesvědčit, jestli je ve stanu všechno v pořádku.“ „Ještě, že jsem byl v noci u toho. V tom musí být něco jiného.“ „Ve stanu není, ale uklidil po sobě dobře.“ „Tak to bude v pořádku – hlavně, že jsme udělali dobrý skutek – třeba si na nás někdy vzpomene.“ „Ale teď na nástup – řekneme všem, jak to bylo a pak se budeme věnovat dennímu programu.“
Všichni odejdou na nástup…Na scénu přijde neznámý a čte si zprávu, kterou chce nechat táboru: Neznámý: „Milí skautíci, nejenže dobře hlídala hlídka – a to je vlastně povinnost - ale udělali jste opravdu dobrý skutek. Bylo sice správné mi nedůvěřovat, ale přece jste mne nechali přespat. Ta dobrá zpráva pro vás je tahle: kdo se naučí pomáhat v mládí, tomu zůstane citlivé srdce i později, až bude dospělý.“ Zprávu položí doprostřed scény a odejde. Vypravěč (zvedne zprávu od neznámého, chvíli ji čte): „Náš krátký příběh končí. Myslím, že každý něco podobného zažil – totiž chvíli, kdy se rozhodl pomoci. Někomu silněji zatlouklo srdce na táboře, jiný zase neváhal zastat se slabšího po škole. Anebo se to stalo doma – třeba když se mu narodil malý bráška nebo sestřička – a on teď vydatně pomáhá mamince. Ale i dospělí mají šanci tuhle dobrou zprávu uslyšet – k tomu se moc dobře hodí právě VÁNOCE – a ty jsou přede dveřmi! I to je dobré, že se tahle každoroční příležitost k dobrým skutkům nám vrací… Přejme si všichni, aby nám přinesla radost z toho, co dobrého chceme a umíme pro druhé udělat!“ Pokyny ke hře: Scéna: skautská klubovna Herci: vypravěč, vůdce, rádce, nejméně 6 hochů a „neznámý“ – úlohy je možné rozdělit anebo upravit tak, aby mohli hrát všichni Rekvizity: Mokrý kapesník, jídelní misky a příbory, 2 baterky, stanová plachta, lampička do kuchyně, zpráva na papíře Poznámky:
- všichni hrají ve skautských krojích - avšak „neznámy“ je oblečen „neutrálně“ - je vhodné mít „osvětlovače“ - bude třeba také jeden „režisér“ = nápověda - samozřejmě hra může být upravena také pro dívky anebo pro smíšenou skupinu
Aktualizace: Kamzík ___________________________________________________________________________________
15
Br. Ladislav Rusek – Šaman poslal všem srdečné přání Boží ochrany v roce 2003. Redakce NDS se s vděčností a radostí přidává k tomuto přání pro všechny čtenáře a příznivce NDS. VÁNOCE Něco je skryto ve vzduchu něco je skryto v srdci tvém, Vánoce překročily obzor kalendáře na čistém stole prostřeném znamení ryby se ukazuje ne včera, ale dnes a zítra znova na unavený, naříkavý svět, do temnot ponořené země přichází Pán nedá se měřit časem to ticho vesměrné; noc zázračného Slova, hodina rozuzlení příběhu světla vztažením Boží ruky. Hle, oblaka se otvírají, rozsvěťte světla, Přichází Pán. Anastáz Opasek OBRAZY (Memoria 1993)
Řešení otázek, které redakci NDS zaslala sestra V. Kapecová: 1. a); 2. b); 3. a); 4. c); 5. a); 6. c)
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]) * 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2002 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 100,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 45,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje. * Bez jazykové korekce. * 16