SPECIFIC: INNSIKT # 3 [insight;vhled]
FESTIVAL SCÉNICKÝCH ČTENÍ SPECIFIC 2015 - NORSKO 5. - 28. KVĚTNA, BRNO MOSILANA, ŠPITÁLKA 12 27. - 29. KVĚTNA, PRAHA VENUŠE NA ŠVEHLOVCE, SLAVÍKOVA 22
Existuje vůbec nějaká ta (nová) norština?
Nynorsk [vhled]
Napsala: Romana Švachová
Už v diskuzi s Maríí Tryti Vennerødovou, autorkou
prvního
festivalového
čtení
staré norštiny dokázal Aasen vytvořit jazykovou
Víc,
normu. Landsmål, protiváha dnešního dánsko-
padlo, že tato dramatička píše v tzv. nynorsku.
norského bokmålu, se pak v 70. letech 19. století
A k nynorsku se opět dostáváme spolu se hrou
stal výraznou politickou oporou obroditelů a roku
Podzimní sen, jejímž autorem není nikdo jiný
1885 byl definitivně ustanoven druhým úředním
než již živoucí legenda soudobého norského
jazykem Norska.
dramatu, Jon Fosse. Co to ale vůbec
je ten
Co to ale znamená pro divadlo, pro kulturu?
nynorsk, ptá se český divák, neznalý severských
Kde se vůbec nynorskem mluví a píše? Kde takový
jazykových poměrů. Že by snad nějaký dialekt
uměle vytvořený jazyk žije?
norštiny?
Nynorsk žije vpravdě hlavně na papíře
Nynorsk
jedna
– v mluveném projevu jej v Norsku nenajdeme.
ze dvou spisovných variant norštiny, bavíme-li se
Norsko je rozlehlá, nepříliš zalidněná země, kde
o psaném projevu. Pokud pojem nynorsk doslovně
dodnes mají nářečí vysoký status. Norové se
přeložíme do češtiny, dozvíme se, že jde o jakousi
nestydí dát svým mluveným projevem najevo,
„novou norštinu“. Ve skutečnosti ale původ této
ze které oblasti pocházejí. Proto se ani např.
varianty norštiny sahá do 19. století. Nynorsk
v rozhlase nepoužívá žádný „obecný bokmål“ nebo
je dnešní název pro tehdy de facto uměle
„obecný nynorsk“ (a ani na divadle). Psaný projev,
vytvořenou podobu norštiny, ještě na počátku
to je ale něco jiného; každý Nor má právo zvolit
20. století zvanou landsmål. Důsledkem svého
si jednu ze dvou spisovných variant a používat ji
historického vývoje procházelo Norsko v průběhu
např. při komunikaci s úřady.
19.
století
je
(spolu
bokmålem)
národní
Dramatici pohrávající si s lyrikou, jako jsou
dánštiny
právě Jon Fosse, Cecilie Løveidová nebo María
a dánského království, jehož součástí bylo norské
Tryti Vennerødová, píšou v nynorsku typicky kvůli
území od konce 14. století po nadcházejících 400
estetické stránce věci. Za zmínku nepochybně
let, a na vzdor Švédsku, k němuž bylo Norsko
stojí, že pro literaturu i drama psané v nynorsku
přičleněno po roce 1814. Nynorsk, reps. landsmål
dnes existuje řada norských institucí a ocenění.
identity,
obrozeneckým
s
na
(„venkovský
vzdor
jazyk“),
budováním
silnému
práce
Zdá se tedy, že nějaká ta nová norština
jazykovědce-samouka Ivara Andrease Aasena,
přeci jen existuje - i když o norštině jako takové se
sběratele
vlastně můžeme přít.
tehdejších
vznikl
vlivu
na
norských
základě nářečí.
Díky
svému výzkumu dialektů vyvěrajících z původní
Mezinárodní Ibsenova cena Nejlukrativnější divadelní ocenění světa, jehož udělení doprovází suma 2,5 milionu norských korun. Cena je určena osobnostem (příp. i institucím a organizacím), které do světa dramatu a divadla vnesly nový rozměr. Laureáti: P. Brook, A. Mnouchkineová, J. Fosse, H. Goebells. Ibsenova cena má zároveň i ryze norskou variantu udělovanou za nejlepší dramatické dílo uplynulého roku. ### 3 ###
Jon Fosse: “Čím je režisér lepší, tím méně se snaží dělat, přidávat, vymýšlet. Čím je režisér lepší, tím více důvěřuje textu a hercům.”
jon fosse [ROZHOVOR]
Rozhovor vedla: Lucie Macová / Glosovala: překladatelka Karolína Stehlíková
Fosseho příklon k dramatu nastartoval na počátku devadesátých let tzv. Bergenský projekt, jak se běžně
označuje
období
uměleckého
šéfování
Toma Remlova Národní scéně v Bergenu v letech 1986-1996. Tom Remlov v této době uspořádal jakousi dílnu současného dramatu. V průběhu jedenácti sezón bylo na Národní scéně uvedeno 51 premiér původních her. Debutujících dramatiků bylo 39. Ne všichni se samozřejmě jako dramatici uchytili, přesto z této dílny vyšlo několik osobností, které se dramatu úspěšně věnují dodnes (kromě Fosseho jmenujme alespoň Cecilii Løveidovou). „První várku“ současných spisovatelů motivoval Remlov spolu s dramaturgyní Løveidovou k psaní dramat prostřednictvím týdenního semináře, který roku 1985 uspořádali v Alversundu. Jon Fosse dnes prohlašuje, že ho tento seminář od psaní dramat spíše odradil. V Grøndahlově knize Dramatika bezmoci vzpomíná na tento pobyt v uzavřeném hotelu jako na týden neustálých hádek s Tom
Jon Fosse
Remlovem o jeho představách dramatu. „Tam
Fosse
jsem si řekl, ať mě vezme čert, jestli někdy napíšu
autory.
nějaké drama, a jestli to přeci jen někdy proti své vůli udělám, tak ho určitě nepošlu Národní scéně.“
patří
mezi
Značnou
nejhranější popularitu
si
severské vydobyl
především na německých scénách. Kromě svých
komorních
dramat
napsal
také
román Melancholie, který byl v r. 2001
I přes tyto výhrůžky se Fosse, který navíc nikdy
nominován na prestižní Cenu Severské
nezapíral, že ho divadlo před tím, než pro něj začal
rady za literaturu. Ve své novější tvorbě
psát, vůbec nezajímalo, přeci jen nechal zlomit a napsal jednoaktovku A nikdy se nerozjdeme.
se soustředí na univerzální a existenciální témata,
jako
například
smrt,
zrození
či láska.
Národní divadlo, Oslo Budova navržená architektem Henrikem Bullem se nachází mezi královským palácem a parlamentem. Divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1899. Před divadlem stojí sochy dvou nejvýznamnějších norských literátů, Henrika Ibsena a Bjørnstjerna Bjørnsona, autora norské hymny a laureáta Nobelovy ceny. ### 4 ###
Podzimní
sen
je
dle
mého
názoru
velmi
Je něco, co byste chtěl vzkázat režisérovi
smutnou hrou. Existuje pro postavy nějaká
Podzimního snu nebo divákům, kteří vaši hru
naděje?
shlédnou?
Myslím, že hra připomíná život. Je jednak smutná,
Když píšu, potřebuji se soustředit bez toho,
ale svým způsobem i komická – právě jako život.
aby mě kdokoliv vyrušoval. Chtěl bych režisérovi
Komická stránka textu nemusí být hned zjevná,
poskytnout stejnou svobodu. Ale jak jsem řekl,
ale pokud se nad hrou zamyslíte, říká něco o lidské
má tvorba je o naslouchání – stejně jako režie.
komedii. Naděje možná není ve hře snadno
Naslouchat hře, hercům – i samotné hraní je
rozpoznatelná, ale snad tam někde mezi řádky je,
o naslouchání. V divadle hraje poslech obrovskou
nevyslovená.
roli. Podobně je tomu i v případě publika. Mladí režiséři
často
pociťují
potřebu
zaplnit
scénu
Ve vašich raných hrách plyne čas lineárně,
akcí. Viděl jsem hodně inscenací svých her,
ale v Podzimním snu najdeme mnoho vzájemně
některé od nejdůležitějších žijících režisérů, a má
se překrývajících časových linií. Proč jste se
zkušenost je tato: čím je režisér lepší, tím méně se
rozhodl narušit časové kontinuum hry?
snaží dělat, přidávat, vymýšlet. Čím je režisér lepší, tím více důvěřuje textu a hercům.
I
v
mé
první
inscenované
hře
A
nikdy
se
nerozejdeme (pozn. redakce: Og aldri skal vi
V Evropě snad není jazyka, do něhož by Fosseho
skiljast, poprvé uvedeno r. 1994 na prknech Det
hry
Nationale Scene v Bergenu) můžete najít určitou
Fosseho dramata především v německy mluvícím
formu proměnlivosti času. Je sice pravda, že vůbec
prostoru.
první drama, které jsem napsal, bylo Někdo přijde
nesčetných uvedení také projekt nakladatelství
(pozn. redakce: Nokon kjem til å komme, poprvé
Oberon Books, které kromě tří Fosseho románů
uvedlo r. 1996 Det Norske Teatret v Oslu), A nikdy
vydalo celkově šest sborníků jeho her v anglických
se nerozejdeme jej ale v uvedení předběhlo. Takže
překladech.
se dá vlastně říct, že tento způsob psaní tu byl
Det
v podstatě od počátku mojí dramatické tvorby.
železnou pravidelností. Do dnešního dne čítá
Ale proč psát tak nebo onak? Píšu tak, jak je to
Fosseho
pro mě možné, tak abych napsal tu nebo onu
děl, deset sbírek poezie, pět esejistických knih
hru. Když mě psaní baví, vše se vyřeší samo. Nic
a více než třicet her. Ibsenovu “pětadvacítku”
neplánuji, nepromýšlím. Prostě píšu. Psaní je
už Fosse tedy dávno zdolal.
nebyly
přeloženy.
Zájem
Norske
Obrovský
Británie
Fosseho
dokumentuje
domovské
Samlaget
bibliografie
zájem
vydává
sklízí kromě
nakladatelství jeho
devatenáct
díla
se
prozaických
pro mě o naslouchání. Jste slavný norský spisovatel i autor značného množství divadelních her – občas vás označují za novodobého Ibsena. Přemýšlel jste někdy o práci v divadle (tak jako Ibsen) či o režírování
Postava,
svého vlastního textu?
pojmenována jako „Žena“. Podle mě tak není nazvána
Ne. Několikrát jsem byl požádán, abych si sám
kterou
ztvárňuji
ve
Fosseho
dramatu,
je
náhodou. Snoubí se v ní vše, co je pro každou ženu typické. Křehkost, divokost, závislost, nespoutanost, tajemství, zranitelnost, ale i schopnost ranit. Je v ní také
režíroval svou hru, ale vždy jsem odmítl. Jsem
spoustu hysterie a pohnutek, které málokdo chápe.
spisovatel, ne režisér. Cítím, že patřím k literatuře
Možná touží nalézt pochopení, kterého se jí nedostává.
(a k divadlu až skrze velké množství dalších).
Baví mě její proměny v různých časových úsecích, které se během hry střídají. Ukazuje tak různé barvy, přestože její jádro zůstává stejné. - herečka Michaela Rykrová
Skandinávský dům Skandinávský dům je občanské sdružení (vzniklo r. 2005), jež si klade za cíl prohlubovat a podporovat kulturní spolupráci a výměnu mezi dům Skandinávií a Českou republikou. Festival SPECIFIC 2015 je podporován Skandinávským domem. ### 5 ###
Ještě jeden návrat k Návratům
návraty
Recenzi napsal: Jiří Šilberský
Černý humor, absurdní situace, neustále se
navracející
syn,
čím
dál
tím
lhostejnějšší
rodiče. To byly hlavní znaky druhého scénického čtení festivalu SPECIFIC 2015. Návraty Frederika
[Review]
Brattberga v režii Tomáše Sýkory se sice stejně jako
první
čtení
festivalu
odehrálo
v
jedné
z hal bývalé textilky Mosilana, nicméně Sýkora si pro Návraty vybral stísněný prostor vestavěné místnosti s dveřmi a okny, evokující rodinný dům. Režisér
navíc
využil
možnosti
nedivadelního
prostoru k přesunu hlediště v průběhu hry – během první části seděli diváci v řadách za sebou, na poslední návrat Gustava k rodičům však byli usazeni v kruhu kolem stolu spolu s rodiči, synovi lhostejně upírající možnost se najíst. Děj pak vygradoval jejich pokusem se syna zbavit; v tomto momentě, kdy rodiče při škrcení plánují, jak
využít uvolněný dětský pokoj, se nejvíce projevil černý humor hry. Realistické herectví, udržené po celé trvání inscenace, však výrazně napomohlo k lepšímu vyznění absurdně komických částí textu. Bývalá industriální hala, působící syrově a chladně, jen podpořila text, ve kterém se rodiče prostřednictvím monologů směřovaných do publika ohrazují vůči obviňování z odcizení a nedostatku emocí k synovi. Mosilana se ukázala jako vhodně zvolený prostor.
Foto: Libor Galia
Den Nationale Scene, Bergen Nejstarší norská scéna, kterou r. 1850 založil Ole Bull za účelem uvádění původních norských dramat. Pro toto divadlo psal i Henrik Ibsen (např. Divoká kachna zde byla uvedena poprvé), zároveň zde působil jako režisér, kostýmní výtvarník, inspicient a nápověda. Det Norske Teatret, Oslo Divadlo důležité pro svoji roli z hlediska vývoje norského jazyka. Cílem divadla, založeného v r. 1912, bylo inscenovat hry v jazyce landsmål, tedy v jazyce odlišném od spisovné norské dánštiny nazývané riksmål. V dnešní době je tento jazyk nazýván nynorsk (nová norština), divadlo se mu stále věnuje. ### 6 ###
Návraty: Kdo je tady to monstrum?
Foto: Libor Galia Reportáž napsal: Patrik Boušek
U lednice lední medvěd. Přešlapuje – vždyť má
hledám místo, odkud vždy uvidím vše, ale žádné
čas. Klidná síla, nebezpečná.
takové tu není – sloup drze stojí ve výhledu. Vím,
Projekce.
že nastanou situace, kdy mi bude překážet. Ale co,
Matka a Otec v domě, někde na konci vesnice,
nějak to přežiji. Lidé se našli a usedají.
někde u moře, někde v Norsku, možná nikde.
Začíná se projekcí s ledním medvědem.
Mají problém.
Bez kontextu těžko říct, co má představovat, zvíře
Tak trochu čekají i nečekají na Gustava. A Gustav
působí osaměle, ale možná jen na mě. Možná je to
má taky problém.
pes, o kterém se později mluví, možná má medvěd
Je tak trochu mrtvý.
vypadat hrozivě a hladově. Ale kdyby byl hladový, tak sní kameramana, ne?
Rozlehlý prostor bývalé textilní továrny se
Světlo
v
přední
části.
Otec
a
Matka
netopí ani ve stínu, ani v jedovatě umělém světle.
(J. Juřík a E. Novotná), nešťastní, zatrpklí. Něco se
Velké světlíky propouštějí dovnitř slunce, dokud to
evidentně stalo. Něco severského...
jde.
Poprvé slyšíme dialog o zatoulaném psovi, Frontu nevidno. Jen shluk lidí, kteří postávají
kterého soused není schopen zvládnout. Poprvé
kolem, jakoby nevěděli, co dělat, a stoleček
se dozvídáme o naději, kterou ještě chovají, byť
s vínem. Zvědavě se procházím areálem (jsem tu
už se jí takřka vzdali. Naděje, že jejich syn Gustav
poprvé) a omylem vstupuji do prostoru, kde se
(O. Kraus) není mrtvý. Ale pragmatismus rozhodne,
dnes bude hrát. Lavice k sezení podivně zešikma,
že se udělá pohřeb. Pohřeb, po kterém se syn vrátí
NORLA Nadace pro norskou literaturu v zahraničí, vznikla v r. 1978. Nadace se stará o to, aby podmínky pro překlady a vydávání co největšího počtu norských knih v zahraničí byly co nejpříznivější. Festival SPECIFIC 2015 je podporován nadací NORLA. ### 7 ###
domů.
chvíli po smrti, rodiče rezignují. „Mami, mám hlad.”
Na mysl přichází otázka – kdo je tady to
Běžná věta dává tušit něčemu... děsivějšímu.
monstrum? Rodiče, kteří nedokázali vychovat
A i když okolnosti, za kterých syn zasypaný
svého syna (aby zůstal normálně ležet v hrobě),
pod lavinou přežil dva měsíce, jsou nejasné, radost
nebo syn, který se stále vrací, dokud v sobě rodiče
ze shledání je velká.
nepotlačí lidskost a nevystrnadí ho ze svého
Jenže po nějaké době syn opět zmizí. Až je
života?
načase udělat pohřeb. A syn se opět vrací. „Mami, mám hlad.” Sakra, to mrazí. V ledničce jsou ještě nějaké krabičky, ale co se stane, až dojdou?
Hutná
atmosféra
scénického
čtení
bez zbytečných kudrlinek vycházela už z atmosféry textu. Ve scénickém uchopení zamrzely v podstatě detaily (první Gustavovo zaklepání působilo jako
Základní premisa hry Fredrika Brattberga
součást hudebního podkresu) a práce s plakátem
je jako z Kingova Řbitova zvířátek. Napětí se
(který jsem měl, pravda, za sloupem, takže většinu
stupňuje, motivy, které zpočátku působí nevinně,
hereckých akcí, které by s ním probíhaly, bych
získávají hrozivější obrysy. Co když je sežere?
stejně neviděl). Ale což.
říkám si. To zombie přeci dělávají...
Zaujala mě přestavba na poslední čtvrtinu
Stejně jako s napětím pracuje hra s černým
představení, kde jsme se takříkajíc sešli všichni
humorem. Nejdřív v drobných náznacích, ale pak
u jednoho stolu a napůl se smáli, napůl se děsili
to přijde. „Ještě zbyl kousek mandlového dortu
toho, co se před námi děje.
z tvé pohřební hostiny.” Vždy po refrénovitém sledování sousedova
Je ale pochopitelné, že se toužíte probudit, když se z krásného snu vyklube noční můra.
psa se zrychluje dynamika scény, hrozba je evidentnější, čekám, že se bude vraždit, ale místo eskalace strachu ze syna, navracejícího se vždy
Foto: Libor Galia
Norske Dramatikeres Forbund (NDF) Sdružení norských dramatiků je nezávislou organizací spisovatelů, jejímž účelem je ochrana uměleckých a finančních zájmů norských dramatiků a propagace moderního norského dramatu. Organizace byla založena v r. 1938 a v současnosti má přibližně 230 členů, kteří píší divadelní, filmové, rozhlasové a televizní scénáře. Festival SPECIFIC 2015 je podporován organizací NDF. ### 8 ###
Divadlo Feste je nezávislé profesionální divadlo působící v Brně od roku 2006. Za tu dobu uvedlo přes 20 inscenací, které prezentovalo po celé ČR a v zahraničí. Zaměřuje se na tabuizovaná, sociální a politická témata, často pracuje s historickými momenty a postavami. Divadlo Feste je angažovaná kulturní platforma s těžištěm v divadelním umění. Způsob práce, divadelní žánry a dramaturgická rozhodnutí odvíjí od společensko-politických problémů, které se snaží komentovat, nahlížet nebo představovat veřejnosti. Červenou nití divadla je usilování o rozvoj otevřené občanské společnosti, a to jak po stránce kulturní a estetické, tak vědomostní a názorové. Od roku 2011 je pořadatelem festivalu scénických čtení ve veřejných prostorech SPECIFIC.
SPECIFIC: Innsikt #3 festivalový časopis Šéfredaktorka Romana Švachová Vedoucí redakce Martin Bartoš, Klára Škrobánková, Barbora Kašparová Redaktoři Lucie Macová, Jiří Šilberský, Patrik Boušek, Romana Švachová Korektura Romana Švachová Grafická úprava Anna Petříková, Matěj Málek
Vydáno v nákladu 40ks studenty FF MU při spolupráci s Divadlem Feste. Festival probíhá za finanční podpory Statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR, Jihomoravského kraje, Skandinávského domu, nadace NORLA a Dramatikerforbundet. Mezi dalšími spolupracujícími jsou společnost Alfa Properties, hostel Mitte, zpravodajství online.muni.cz a především studenti FF MU. Festivalu byla udělena záštita velvyslankyní Norského království v České republice Siri Ellen Sletnerovou. ### 9 ###
JON FOSSE: PODZIMNÍ SEN (DRAUM OM HAUSTEN) scénické čtení 14. května 2015, 19:30
Tři pohřby a žádná svatba. Rozpadlé vztahy. Jen rodinná pouta, ocelově chladná. Podzim, lidé, možná spíš přízraky. Trapnost a marnost. Severská balada o překvapivých shledáních, rozchodech a pohřbech a také o hledání lásky na hřbitově citů. Hra světově nejhranějšího norského dramatika současnosti, „postmoderního klasika“ Jona Fosseho.
Autor:
Jon Fosse
Překlad:
Karolína Stehlíková
Režie:
Vojtěch Bárta
Obsazení:
Michaela Rykrová, Dagmar Kopečková, Marek Šenkyřík, Světlana Kašpárková, Vojtěch Bárta
Nadcházející čtení festivalu: 20. 5. FINN IUNKER: ANSWERING MACHINE
[bývalá Mosilana, Brno]
25. 5. ARNE LYGRE: NIC ZE MĚ
[bývalá Mosilana, Brno]
27. 5.
FINN IUNKER: ANSWERING MACHINE
[Venuše ve Švehlovce, Praha]
28. 5. CECILIE LØVEIDOVÁ: PROHLÍDKA
[bývalá Mosilana, Brno]
28. 5. JON FOSSE: PODZIMNÍ SEN
[Venuše ve Švehlovce, Praha]
29. 5. ARNE LYGRE: NIC ZE MĚ
[Venuše ve Švehlovce, Praha]
