SPECIFIC praha:
FESTIVAL SCÉNICKÝCH ČTENÍ SPECIFIC 2015 - NORSKO
INNSIKT # 2
5. - 28. KVĚTNA, BRNO MOSILANA, ŠPITÁLKA 12
[insight;vhled]
27. - 29. KVĚTNA, PRAHA VENUŠE NA ŠVEHLOVCE, SLAVÍKOVA 22
„V Evropě snad není jazyka, do něhož by Fosseho hry nebyly přeloženy,” říká o díle snad nejznámějšího norského spisovatele a dramatika Jona Fosseho překladatelka Karolína Stehlíková. I přesto se s jeho Podzimním snem z roku 1999 setkává ve dvou čteních letošního festivalu SPECIFIC české publikum poprvé. K prvnímu uvedení došlo před dvěma týdny v Brně. Podruhé k němu dojde dnes. Jonovi Fossemu, který režisérovi Vojtěchu Bártovi a hercům Michaele Rykrové, Dagmar Kopečkové, Markovi Šenkyříkovi a Světlaně Kašpárkové popřál hodně štěstí při realizaci čtení, věnovala několik dotazů Lucie Macová. Rozhovor s Jonem Fossem je obsahem dnešního druhého čísla pražského vydání časopisu SPECIFIC: INNSIKT. Dočtete se v něm ale především o nové norštině nynorsk, jíž Jon Fosse píše, a rozdílnostech od druhé varianty spisovné norštiny bokmål. Slyšíte-li o site-specific festivalu scénických čtení SPECIFIC poprvé, vězte, že jej Divadlo Feste připravuje již pátým rokem. Letošnímu ročníku festivalu, který každoročně uvádí dramatickou tvorbu vybraných zemí, předcházela orientace na dramatiku ex-jugoslávských zemí, Běloruska, zemí frankofonní Afriky až k loňské fascinaci Ukrajinou. Dramaturgickou linií ročníku letošního se naopak stalo Norsko a s ním šest oceněných a ve světě hojně inscenovaných dramat zachycujících tvrdou realitu mezilidských vztahů, která byla speciálně pro festival přeložena do českého jazyka. V minulých letech byl festival realizován vždy na mnoha různých prostorech, nahuštěn buď do 4 intenzivních dnů nebo rozvolněn do několika měsíců. Letos se poprvé koná ve dvou městech na jednom zvoleném místě – v Brně ve 130 let staré budově textilní továrny Mosilana a v žižkovském prostoru Venuše ve Švehlovce, v němž se dnes, 28. května 2015, koná druhý z večerů. Na něj vás za Divadlo Feste, pořadatele festivalu, zvou Jiří Honzírek s Martinem Bartošem. ### 2 ###
Existuje vůbec nějaká ta (nová) norština?
Nynorsk [vhled]
Napsala: Romana Švachová
Už v diskuzi s Maríí Tryti Vennerødovou, autorkou
prvního
festivalového
čtení
staré norštiny dokázal Aasen vytvořit jazykovou
Víc,
normu. Landsmål, protiváha dnešního dánsko-
padlo, že tato dramatička píše v tzv. nynorsku.
norského bokmålu, se pak v 70. letech 19. století
A k nynorsku se opět dostáváme spolu se hrou
stal výraznou politickou oporou obroditelů a roku
Podzimní sen, jejímž autorem není nikdo jiný
1885 byl definitivně ustanoven druhým úředním
než již živoucí legenda soudobého norského
jazykem Norska.
dramatu, Jon Fosse. Co to ale vůbec
je ten
Co to ale znamená pro divadlo, pro kulturu?
nynorsk, ptá se český divák, neznalý severských
Kde se vůbec nynorskem mluví a píše? Kde takový
jazykových poměrů. Že by snad nějaký dialekt
uměle vytvořený jazyk žije?
norštiny?
Nynorsk žije vpravdě hlavně na papíře
Nynorsk
jedna
– v mluveném projevu jej v Norsku nenajdeme.
ze dvou spisovných variant norštiny, bavíme-li se
Norsko je rozlehlá, nepříliš zalidněná země, kde
o psaném projevu. Pokud pojem nynorsk doslovně
dodnes mají nářečí vysoký status. Norové se
přeložíme do češtiny, dozvíme se, že jde o jakousi
nestydí dát svým mluveným projevem najevo,
„novou norštinu“. Ve skutečnosti ale původ této
ze které oblasti pocházejí. Proto se ani např.
varianty norštiny sahá do 19. století. Nynorsk
v rozhlase nepoužívá žádný „obecný bokmål“ nebo
je dnešní název pro tehdy de facto uměle
„obecný nynorsk“ (a ani na divadle). Psaný projev,
vytvořenou podobu norštiny, ještě na počátku
to je ale něco jiného; každý Nor má právo zvolit
20. století zvanou landsmål. Důsledkem svého
si jednu ze dvou spisovných variant a používat ji
historického vývoje procházelo Norsko v průběhu
např. při komunikaci s úřady.
19.
století
je
(spolu
bokmålem)
národní
Dramatici pohrávající si s lyrikou, jako jsou
dánštiny
právě Jon Fosse, Cecilie Løveidová nebo María
a dánského království, jehož součástí bylo norské
Tryti Vennerødová, píšou v nynorsku typicky kvůli
území od konce 14. století po nadcházejících 400
estetické stránce věci. Za zmínku nepochybně
let, a na vzdor Švédsku, k němuž bylo Norsko
stojí, že pro literaturu i drama psané v nynorsku
přičleněno po roce 1814. Nynorsk, reps. landsmål
dnes existuje řada norských institucí a ocenění.
identity,
obrozeneckým
s
na
(„venkovský
vzdor
jazyk“),
budováním
silnému
práce
Zdá se tedy, že nějaká ta nová norština
jazykovědce-samouka Ivara Andrease Aasena,
přeci jen existuje - i když o norštině jako takové se
sběratele
vlastně můžeme přít.
tehdejších
vznikl
vlivu
na
norských
základě nářečí.
Díky
svému výzkumu dialektů vyvěrajících z původní
Mezinárodní Ibsenova cena Nejlukrativnější divadelní ocenění světa, jehož udělení doprovází suma 2,5 milionu norských korun. Cena je určena osobnostem (příp. i institucím a organizacím), které do světa dramatu a divadla vnesly nový rozměr. Laureáti: P. Brook, A. Mnouchkineová, J. Fosse, H. Goebells. Ibsenova cena má zároveň i ryze norskou variantu udělovanou za nejlepší dramatické dílo uplynulého roku. ### 3 ###
Jon Fosse: “Čím je režisér lepší, tím méně se snaží dělat, přidávat, vymýšlet. Čím je režisér lepší, tím více důvěřuje textu a hercům.”
jon fosse [ROZHOVOR]
Rozhovor vedla: Lucie Macová / Glosovala: překladatelka Karolína Stehlíková
Fosseho příklon k dramatu nastartoval na počátku devadesátých let tzv. Bergenský projekt, jak se běžně
označuje
období
uměleckého
šéfování
Toma Remlova Národní scéně v Bergenu v letech 1986-1996. Tom Remlov v této době uspořádal jakousi dílnu současného dramatu. V průběhu jedenácti sezón bylo na Národní scéně uvedeno 51 premiér původních her. Debutujících dramatiků bylo 39. Ne všichni se samozřejmě jako dramatici uchytili, přesto z této dílny vyšlo několik osobností, které se dramatu úspěšně věnují dodnes (kromě Fosseho jmenujme alespoň Cecilii Løveidovou). „První várku“ současných spisovatelů motivoval Remlov spolu s dramaturgyní Løveidovou k psaní dramat prostřednictvím týdenního semináře, který roku 1985 uspořádali v Alversundu. Jon Fosse dnes prohlašuje, že ho tento seminář od psaní dramat spíše odradil. V Grøndahlově knize Dramatika bezmoci vzpomíná na tento pobyt v uzavřeném hotelu jako na týden neustálých hádek s Tom
Jon Fosse
Remlovem o jeho představách dramatu. „Tam
Fosse
jsem si řekl, ať mě vezme čert, jestli někdy napíšu
autory.
nějaké drama, a jestli to přeci jen někdy proti své vůli udělám, tak ho určitě nepošlu Národní scéně.“
patří
mezi
Značnou
nejhranější popularitu
si
severské vydobyl
především na německých scénách. Kromě svých
komorních
dramat
napsal
také
román Melancholie, který byl v r. 2001
I přes tyto výhrůžky se Fosse, který navíc nikdy
nominován na prestižní Cenu Severské
nezapíral, že ho divadlo před tím, než pro něj začal
rady za literaturu. Ve své novější tvorbě
psát, vůbec nezajímalo, přeci jen nechal zlomit a napsal jednoaktovku A nikdy se nerozjdeme.
se soustředí na univerzální a existenciální témata,
jako
například
smrt,
zrození
či láska.
Národní divadlo, Oslo Budova navržená architektem Henrikem Bullem se nachází mezi královským palácem a parlamentem. Divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1899. Před divadlem stojí sochy dvou nejvýznamnějších norských literátů, Henrika Ibsena a Bjørnstjerna Bjørnsona, autora norské hymny a laureáta Nobelovy ceny. ### 4 ###
Podzimní
sen
je
dle
mého
názoru
velmi
Je něco, co byste chtěl vzkázat režisérovi
smutnou hrou. Existuje pro postavy nějaká
Podzimního snu nebo divákům, kteří vaši hru
naděje?
shlédnou?
Myslím, že hra připomíná život. Je jednak smutná,
Když píšu, potřebuji se soustředit bez toho,
ale svým způsobem i komická – právě jako život.
aby mě kdokoliv vyrušoval. Chtěl bych režisérovi
Komická stránka textu nemusí být hned zjevná,
poskytnout stejnou svobodu. Ale jak jsem řekl,
ale pokud se nad hrou zamyslíte, říká něco o lidské
má tvorba je o naslouchání – stejně jako režie.
komedii. Naděje možná není ve hře snadno
Naslouchat hře, hercům – i samotné hraní je
rozpoznatelná, ale snad tam někde mezi řádky je,
o naslouchání. V divadle hraje poslech obrovskou
nevyslovená.
roli. Podobně je tomu i v případě publika. Mladí režiséři
často
pociťují
potřebu
zaplnit
scénu
Ve vašich raných hrách plyne čas lineárně,
akcí. Viděl jsem hodně inscenací svých her,
ale v Podzimním snu najdeme mnoho vzájemně
některé od nejdůležitějších žijících režisérů, a má
se překrývajících časových linií. Proč jste se
zkušenost je tato: čím je režisér lepší, tím méně se
rozhodl narušit časové kontinuum hry?
snaží dělat, přidávat, vymýšlet. Čím je režisér lepší, tím více důvěřuje textu a hercům.
I
v
mé
první
inscenované
hře
A
nikdy
se
nerozejdeme (pozn. redakce: Og aldri skal vi
V Evropě snad není jazyka, do něhož by Fosseho
skiljast, poprvé uvedeno r. 1994 na prknech Det
hry
Nationale Scene v Bergenu) můžete najít určitou
Fosseho dramata především v německy mluvícím
formu proměnlivosti času. Je sice pravda, že vůbec
prostoru.
první drama, které jsem napsal, bylo Někdo přijde
nesčetných uvedení také projekt nakladatelství
(pozn. redakce: Nokon kjem til å komme, poprvé
Oberon Books, které kromě tří Fosseho románů
uvedlo r. 1996 Det Norske Teatret v Oslu), A nikdy
vydalo celkově šest sborníků jeho her v anglických
se nerozejdeme jej ale v uvedení předběhlo. Takže
překladech.
se dá vlastně říct, že tento způsob psaní tu byl
Det
v podstatě od počátku mojí dramatické tvorby.
železnou pravidelností. Do dnešního dne čítá
Ale proč psát tak nebo onak? Píšu tak, jak je to
Fosseho
pro mě možné, tak abych napsal tu nebo onu
děl, deset sbírek poezie, pět esejistických knih
hru. Když mě psaní baví, vše se vyřeší samo. Nic
a více než třicet her. Ibsenovu “pětadvacítku”
neplánuji, nepromýšlím. Prostě píšu. Psaní je
už Fosse tedy dávno zdolal.
nebyly
přeloženy.
Zájem
Norske
Obrovský
Británie
Fosseho
dokumentuje
domovské
Samlaget
bibliografie
zájem
vydává
sklízí kromě
nakladatelství jeho
devatenáct
díla
se
prozaických
pro mě o naslouchání. Jste slavný norský spisovatel i autor značného množství divadelních her – občas vás označují za novodobého Ibsena. Přemýšlel jste někdy o práci v divadle (tak jako Ibsen) či o režírování svého vlastního textu? Ne. Několikrát jsem byl požádán, abych si sám režíroval svou hru, ale vždy jsem odmítl. Jsem spisovatel, ne režisér. Cítím, že patřím k literatuře (a k divadlu až skrze velké množství dalších).
Skandinávský dům Skandinávský dům je občanské sdružení (vzniklo r. 2005), jež si klade za cíl prohlubovat a podporovat kulturní spolupráci a výměnu mezi dům Skandinávií a Českou republikou. Festival SPECIFIC 2015 je podporován Skandinávským domem. ### 5 ###
podzimní sen
Podzimní sen: Milenecký vztah není tím jediným, oč tu jde
[Review]
Recenzi napsala: Amálie Bulandrová
Třetí večer festivalu SPECIFIC 2015 představil
drobným narážkám v replikách postav se vždy
dílo norského dramatika Jona Fosseho Podzimní
může nějakým způsobem zorientovat ohledně
sen. Pětice herců se chopila textu a pod režijním
časové posloupnosti.
vedením Vojtěcha Bárty jej přednesla v prostoru bývalé textilky Mosilana. Ústředními
Stejně tak, jako se od sebe liší zmiňované části hry, lišilo se i jejich scénické provedení
Podzimního
v Mosilaně. První polovinu inscenace vyplňovali
snu jsou Muž (Marek Šenkyřík) a Žena (Michaela
pouze Muž a Žena, kteří rozehrávali svůj příběh
Rykrová) – bývalí milenci, kteří se po čase snad
na jediném objektu nacházejícím se na scéně –
náhodně potkávají na hřbitově. Jejich vlastní jména
dřevěné lavici. Oba herci byli oděni v neutrálním
se diváci nedozvědí, stejně tak ani konkrétní místo
současném oblečení, nikterak vymezujícím určitou
či čas nejsou pevně vymezeny. Tím podstatným
dobu či styl. Zpočátku předčítali své repliky spolu
jsou totiž postavy – jejich pocity, myšlenky, vše,
i se scénickými poznámkami, což působilo lehce
co bylo a nyní se opět může stát náplní jejich vztahu.
těžkopádně, a samozřejmě nepřirozeně. Porůznu
Tak je tomu alespoň zpočátku; poté, co je divák
se k sobě přibližovali a zase oddalovali, kouřili nebo
seznámen s minulostí dvojice a stane se svědkem
se procházeli po vymezeném prostoru scény.
jejich
aktéry
znovunalezené
Fosseho
perspektiva
Po čase do děje vstoupili Mužovi rodiče,
příběhu mění. Do popředí vstupuje Mužova matka
oba ve smutečním oděvu. Nacházeli jsme se sice
(Dagmar Kopečková), menší prostor dostává i jeho
stále na hřbitově, nyní však už z důvodu pohřbu
otec (Vojtěch Bárta) a bývalá manželka (Světlana
– nejprve šlo o pohřeb Mužovy babičky, později
Kašpárková). Díky matčině výpovědi se divák
Mužova syna a nakonec Muže samotného. Díky
dozvídá o všem, co znovunalezená láska mezi
vyššímu počtu aktérů se zde tvar scénického
Mužem a Ženou způsobuje. Milenecký vztah už
čtení
není tím jediným, oč tu jde, přidávají se i vtahy
na rozdíl od matky sedící v pozadí, se po prostoru
rodinné a otázky zodpovědnosti vůči ostatním
neustále pozvolna pohyboval a místy nepřítomně
členům úzkého kruhu.
komentoval některé matčiny promluvy. Muž se
Struktura
děje
lásky,
není
se
nikterak
stal
svižnějším
a
dynamičtějším.
Otec,
pevně
Ženou zůstali na dřevěné lavici a naslouchali
ohraničená, jednotlivé výstupy se volně prolínají
matčině plejádě názorů a komentářů, vztahujícím
jeden s druhým a na aktuálním věku postav
se k jejich životu. Scénické poznámky se v této
nezáleží. Čas jako by nebyl důležitý, divákovi však
části již nepředčítaly, navíc byla do provedení
není orientace v ději nikterak znemožněna. Díky
více zapojena reprodukovaná hudba a menší
Den Nationale Scene, Bergen Nejstarší norská scéna, kterou r. 1850 založil Ole Bull za účelem uvádění původních norských dramat. Pro toto divadlo psal i Henrik Ibsen (např. Divoká kachna zde byla uvedena poprvé), zároveň zde působil jako režisér, kostýmní výtvarník, inspicient a nápověda. Det Norske Teatret, Oslo Divadlo důležité pro svoji roli z hlediska vývoje norského jazyka. Cílem divadla, založeného v r. 1912, bylo inscenovat hry v jazyce landsmål, tedy v jazyce odlišném od spisovné norské dánštiny nazývané riksmål. V dnešní době je tento jazyk nazýván nynorsk (nová norština), divadlo se mu stále věnuje. ### 6 ###
množství rekvizit (smuteční věnec či doutník). Tvar
na pozadí stále připomínané pomíjivosti lidského
provedení tak nabral na intenzitě, která vedla snad
života
i k větší pozornosti diváků. V závěru vstoupila do
z nás k dispozici. Prostor, ve kterém čtení bylo
děje Mužova bývalá žena, také ve smutečním,
realizováno – nevelký prázdný výklenek jedné
přinášející zprávy o smrti jejich syna.
z místností někdejší tovární haly – jen přidával na
Pohřební atmosféra byla během inscenace všudypřítomná.
Tématika
vztahů
se
zrcadlila
a
omezeného
času,
který
má
každý
stísněnosti a nervozitě z rychlosti běhu lidského života.
Postava, kterou ztvárňuji ve Fosseho dramatu,
je
pojmenována
jako
„Žena“. Podle mě tak není nazvána náhodou. Snoubí se v ní vše, co je pro každou ženu typické. Křehkost, divokost, závislost, nespoutanost, tajemství,
zranitelnost,
ale
i schopnost ranit. Je v ní také spoustu hysterie a pohnutek, které málokdo chápe. Možná touží nalézt pochopení, kterého se jí nedostává. Baví mě její proměny
v různých
časových úsecích, které se během hry střídají. Ukazuje tak různé barvy, přestože její jádro zůstává stejné. Foto: Libor Galia
- herečka Michaela Rykrová
NORLA Nadace pro norskou literaturu v zahraničí, vznikla v r. 1978. Nadace se stará o to, aby podmínky pro překlady a vydávání co největšího počtu norských knih v zahraničí byly co nejpříznivější. Festival SPECIFIC 2015 je podporován nadací NORLA. ### 7 ###
Foto: Libor Galia
Norske Dramatikeres Forbund (NDF) Sdružení norských dramatiků je nezávislou organizací spisovatelů, jejímž účelem je ochrana uměleckých a finančních zájmů norských dramatiků a propagace moderního norského dramatu. Organizace byla založena v r. 1938 a v současnosti má přibližně 230 členů, kteří píší divadelní, filmové, rozhlasové a televizní scénáře. Festival SPECIFIC 2015 je podporován organizací NDF. ### 8 ###
Divadlo Feste je nezávislé profesionální divadlo působící v Brně od roku 2006. Za tu dobu uvedlo přes 20 inscenací, které prezentovalo po celé ČR a v zahraničí. Zaměřuje se na tabuizovaná, sociální a politická témata, často pracuje s historickými momenty a postavami. Divadlo Feste je angažovaná kulturní platforma s těžištěm v divadelním umění. Způsob práce, divadelní žánry a dramaturgická rozhodnutí odvíjí od společensko-politických problémů, které se snaží komentovat, nahlížet nebo představovat veřejnosti. Červenou nití divadla je usilování o rozvoj otevřené občanské společnosti, a to jak po stránce kulturní a estetické, tak vědomostní a názorové. Od roku 2011 je pořadatelem festivalu scénických čtení ve veřejných prostorech SPECIFIC.
SPECIFIC PRAHA: Innsikt #2 festivalový časopis Šéfredaktorka Romana Švachová Vedoucí redakce Martin Bartoš, Klára Škrobánková, Barbora Kašparová Redaktoři Lucie Macová, Jiří Šilberský, Patrik Boušek, Romana Švachová Korektura Romana Švachová Grafická úprava Anna Petříková, Matěj Málek
Vydáno v nákladu 40ks studenty FF MU při spolupráci s Divadlem Feste. Festival probíhá za finanční podpory Statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR, Jihomoravského kraje, Skandinávského domu, nadace NORLA a Dramatikerforbundet. Mezi dalšími spolupracujícími jsou společnost Alfa Properties, hostel Mitte, zpravodajství online.muni.cz a především studenti FF MU. Festivalu byla udělena záštita velvyslankyní Norského království v České republice Siri Ellen Sletnerovou. ### 9 ###
JON FOSSE: PODZIMNÍ SEN (DRAUM OM HAUSTEN) scénické čtení 28. května 2015, 20:00 Tři pohřby a žádná svatba. Rozpadlé vztahy. Jen rodinná pouta, ocelově chladná. Podzim, lidé, možná spíš přízraky. Trapnost a marnost. Severská balada o překvapivých shledáních, rozchodech a pohřbech a také o hledání lásky na hřbitově citů. Hra světově nejhranějšího norského dramatika současnosti, „postmoderního klasika“ Jona Fosseho.
Autor:
Jon Fosse
Překlad:
Karolína Stehlíková
Režie:
Vojtěch Bárta
Obsazení:
Michaela Rykrová, Dagmar Kopečková, Marek Šenkyřík, Světlana Kašpárková, Vojtěch Bárta
Nadcházející čtení festivalu: 29. 5. FINN IUNKER: ANSWERING MACHINE
[Venuše ve Švehlovce, Praha]
