SPARTA ARTHROZA PRAHA Výlet do Martina aneb tento autobus je tak trochu pojízdnej bordel… Jako v loňském roce jsme se i letos účastnili turnaje veteránů v Martině. Turnaj se konal dne 29.5 a tak „výlet“ započal již v pátek v 19 hodin srazem Na Závisti a byl ukončen v neděli 30.5 okolo16té hodiny, kdy jsem zdárně opustili (nebo vypadli) autobus! A co se dělo mezi tím…?? Prosím, seznamte se! I „toto“ s námi jezdí… Ale nebojte, berou pravidelně léky…
PÁTEK Gajda jako kronikář dorazil Na Závist až okolo půl deváté, neb se zašprc v práci a naivně čekal, že přijde doprostřed plně obsazené a již rozjuchané společnosti. Opak byl pravdou, neboť byl přivítán pouze torzem a to ještě střízlivým. Tedy až na Sáněho, který statečně nasával již cestou a později svůj nástupní rytmus nejen že udržel, ale ještě i zlepšoval… A tak Na Závisti se ve 20,35 sešli: Pavlata, Pancík, Sardy (který prý „zase“ nejede), Lupen a Sáně. A z bab pak Dusilka, Lucka a Dietní sestra. A pak se již s kdekým roztrhl pytel a další příchody na sebe nedaly dlouho čekat: Kronikář a Sáně
Báža zve na Aritmu…
1
JZD Chvojkovice na Hlavním nádraží
SPARTA ARTHROZA PRAHA 20:46 – Paní Milerová, Myš (která prohlásila, že má bebí a že nejede) a Bergr 20:50 – Kačer a Čeloň 20:54 – Matěj, Lída a Marcéla 21:09 – Báža 21:14 – Janeba a Gigi 21:17 – Gajda se zeptal Matěje, proč nám drží v hospodě jen jeden stůl, když nás jede asi 50!! Matěj odpověděl, že je pátek a že chtějí všichni chlastat a že bude plná hospoda… A tak jsme se jako idioti tlačili kolem dvou malých stolečků, zatímco lokál byl úplně prázdný… Dietní sestra se odmítla líbat s Pancíkem na seznámení – že by již dopředu vytušila jakej je??? 21:18 – pan Jiří Kotrč se mi, prostřednictvím svého tajemníka pana Roubala, který na rozdíl od našeho slavného internacionála a kapitána ČSLA, asi umí psát, podepsal na kartičku do památníku! Ještě si ho nechám podepsat 99x a pak to mohu vyměnit za jeden podpis Sámera Issy!! 21:23 – proběhlo rozdílení dresů – Sáně dostal č. 6, Báža 11, Čeloň 7 a Pancík 23. 21:25 – na dotaz, jakpak je to letos s autobusem a jestli ho zase řídí Schumacher, se paní Milerová uculila a prohlásila, že jede pan Laštůvka a je již plně připraven si pro nás na 23 hodinu dojet!! 21:37 – vešlo obočí 21:39 – přišel Cauli Tím pádem jsme již všichni – tedy až na Bašňáka, který je někde v letadle a přijede jako poslední a na Radka Martináta, kterého nabereme někdy po ránu v Rožnově. 21:40 – Gajda oznámil, že je vybaven digitálním měřičem promile alkoholu a bude po dobu zájezdu průběžně kontrolovat a měřit a kdo bude mít méně, jak 1,00 promile, tak nebude nominován na utkání a kdo bude mít více jak 3,00 promile, půjde do hotelu spát s Dietní sestrou. Bergr to hned okomentoval: „Tak to abych se furt držel na 2,90!!“ 21:44 – dorazila Renča a tak i baby jsou již kompletní Rozhovor mezi Matějem a Myší: Matěj: "Míšo, ty nejedeš? A proč? Ty kojíš?" Myš: "Ne..." Matěj nevěří a kontroluje stav ve výstřihu Míši trička. Kolektiv: "Tak co? Cos tam viděl????" Matěj: "Bobra! Nebudete mi to věřit, ale bobra! Právě vyběh nahoru!" 21:45 – paní Milerová přišla o barvu v obličeji i o úsměv, neboť zavolal pan Laštůvka a sdělil, že autobus je nemocnej a hned tak rychle se neuzdraví… A tak šla PM žhavit telefonní linky, zatímco my ostatní jsme v klidu žhavili žaludeční šťávy alkoholem – takže jsme si dávali aperitiv před chlastem!! 21:55 – Renča pronesla památnou větu: „Já za to nemůžu, voni mi to furt dávaj do ruky!“ Kdo a co, jsme se však nedozvěděli! Asi je to tak lepší… 22:16 – Sáně: „Ty vole, mě už je blbě teď a což teprve v autobuse!!“ 22:20 Velká telefonní ústředna, která supluje dopravní kancelář se začíná lehce rosit a PM přichází o zbytky svého úsměvu, neb Laštůvka nemůže sehnat náhradní autobus a tak to vypadá, že místo autobusu pojedeme vlakem 22:30 Dietní sestra podává stížnost: "Hele napiš si to! Reklamace! Vy už jste si 2x ťukli a mne jste vynechali !!!!" 22:35 Je rozhodnuto! Přesuneme se na Hlavní nádraží, odkud nám jede ve 23.15 vlak do Martina. Pokud bychom ho nestihli, tak další jede asi v 5,30 což by znamenalo, že bychom dorazili asi až na vyhlášení vítězů 22:40 Pomalu se přesouváme před Závist, kam by měly za chvilku dorazit objednané vozy taxislužby. A opravdu, po chvilce dorazili skutečně celé dva vozy, do kterých se 22 přítomných, včetně bagáže o rozměrech výpravy na Everest těžko vlézá a tak se dělíme na skupinky… Domluva je taková, že se potkáme na Hlavním nádraží a ještě je tu jakás takás naděje, že vrchní dispečerka paní Milerová sežene náhradní autobus.Telekomunikační most Na Závisti - Hlavní Nádraží - Autodoprava Mělník a Letiště Ruzyně funguje – zatím - bezvadně. 23:05 Bašňák dostává instrukce k přesunu na HL.N. a vskutku během pěti Pan Bašný dorazil minut se k nám přidává. 23:15 Paní Milerové tuhne zbytek obličeje (úsměv nechala Na Závisti již ve 21,15), neboť nám ujel vlak (stihnul ho asi jediný Sardy, neboť tu s námi není) 23:16 Za paní Milerovou dorazil úsměv, neboť se jí podařilo sehnat autobus, který si nás vyzvedne na nádraží asi tak okolo půlnoci, neb jede z Mělníka. Kačer opět projevil svůj takt a pochválil paní Milerovou: „Míšo, ty si stejně špeditérka! Za 70 litrů autobusem do Martina, to se jen tak nejede!“ 23:17 paní Milerová si zavdává poměrně veliký lok z láhve slivovice od Sáněho a opět nasadila ztracený úsměv! Vypadá to, že jí něco spadlo ze
2
SPARTA ARTHROZA PRAHA srdce – asi nějaký balvan Přesun všech účastníků zájezdu taxíky ze základny Na Závisti na Hlavní nádraží je úspěšně dokončen a tak rozbalujeme svůj tábor na magistrále před nádražím. Stále se nemůžeme dopočítat, kolik nás vlastně jede... -23!Pamatuj si to číslo! Je nás 23!!! - Ne, 22! Sardy stihnul vlak !!! 23:18 V kolektivu začínají kolovat lahve s různým obsahem. Část kolektivu se vydala do útrob Hl.N. pro proviant a pivo a Cauli poprvé ztrácí svoji mikinu. 23:19 Gajda vytáhl své dobroty – ananas naložený ve slivovici a hruštičky naložené v hruškovici. Krejza dává do placu Jamesóna a colu. Účastníci tradičních zájezdů do Whiskanzenu (Janeba, Lupen a spol) již mávají svými permanentkami a rychle nastupují. Frutariáni se sdružují okolo Gajdy a jeho kompůtků, které byly následně uschovány až do Martina a zůstalo již jen u slivovice. Matěj uklidnil paní Milerovou
Gajda a jeho dobroty
Měření promile
23:20 Promíhá první průběžné měření promile. Vyhrál Báža, kterému bylo naměřeno 3,70, z bab pak Lucka, která měla 3,40. Nejvíce se flákají Janeba (0,90) a Gigi (0,20)!! Hlášky dostávají rychlý spád: 23:38: Janeba: „Hele, Sáně na tomhle zájezdu supluje Kláska?“ - ??? „No, ten se minule taky vožral už půl hodiny po odjezdu! A teď jsme ještě ani nevyjeli...“ Matěj: "Sáně, dej mi napít!" Sáně: "Nedám! To je moje!" Matěj: "To je chlast, Sáně, né Dusilka! Tak to snad můžu, ne...?“ 23:40 Kačer se zadíval na objímající se dvojici a pravil Sáněmu: „Hele, znáš Jirku Pancnera? - Ne, proč?! - Tak tos vo ní přišel!“ (míněna Dusilka) 23:41 – „To, co jde támhle, to je Honza Bašný???“ Gajda: - „Ne, to je strašný!“ 23:50 Zbloudilá, mírně zmatená francouzská turistka ověšená brašnami se zoufalým pohledem v očích se blíží k naší skupince. Německy se ptá Kačera, jestli tu někdo nemluví francouzsky. Kačer kolektivu: "Ta má ale kliku! Jde sem, a hned narazí na Francouze" Bravurně vysvětluje vděčné dámě cestu do centra. Francouzka se klaní a děkuje téměř se slzami v očích.... Nastupuje Krejza a dojatou starou dámu uzemňuje svojí plynulou francouzštinou slovy: "Vždyť si z Vás dělá srandu, je to obráceně! Podívejte se na něj, přece byste mu nevěřila..." Dotyčná dáma zamáčkla slzu a totálně zmatená odkráčela směrem někam k Nuseláku – asi si potřebovala skočit do Nuslí… SOBOTA 00:05 Gajda při pohledu na ostatní účastníky zájezdu: "...a nejkrásnější na tom je, že i když tam náhodou dojedem, tak stejně nebude mít kdo hrát !!!" 00:10 Falťák při pohledu na Saliho: "Co to je? Snad to není smrt???... A nééé, to je Sáně !!! To je smrt na druhou ...!!“ 00:15 Bergr Dusilce: "Ty jsi první, která nemá kaštany, ale má buráky!!!" 00:30 Falťák s roztouženým pohledem na Gígu: "To bude bobří ráj...!!!“ 00:45 Dorazil autobus a zábava se (po předchozím všech vypuštěných tekutin), spolu s účastníky zájezdu již mnohdy nekoordinovaně přemisťuje dovnitř. Jameson je nahrazen Balantinkou a frutariáni se tvrdošíjně drží slivovice. Došlo i na Bergrovy pověstné FLASTOVÉ CHLASTY a do oběhu přichází Cola s rumem..., která však nejprve „lehce“ omočila podlahu, takže máme kobereček z karamelu… 1:20 Probíhá druhé (a jak se později ukázalo i poslední) průběžné měření alkoholu v krvi. Z pánů na tom byl nejlépe opět Báža – inu léta dřiny a odříkání v národním týmu se nedají zapřít – (3,30) a
3
SPARTA ARTHROZA PRAHA nejhůře „přivandrovalec“ z Korsiky Bašňák – asi se ještě dostatečně neaklimatizoval – (velmi slaboučkých 1,30) !! Z bab je na tom nejlépe Renča – paní hospodská se holt nezapře – (3,30) a nejhůře Dietní sestra a Gigi (obě velmi podprůměrných 0,50!!) – asi si spletli zájezd! 2:04 Zábava je v plném proudu. Zatímco "Jamesóni a Ballantainové" jsou v pohodě, některým frutariánkám začíná být těžko... Autobusové momentky…
2:10 Zastávka na čůrání... Dámy močí organizovaně za jakousi plechovou boudu. Je pamatováno i na lesní zvěř, když Marcela s Dusilkou v hlubokém předklonu házejí šavle kandovaného ovoce..., zatímco šmírák Gajda fotí a fotí… Zpět v autobuse. „Ten pomeranč, volně loženej tady...to je Kačer????" Sáně hraje na kytaru, zpíváme a veršujeme: Gajda: "A je tady zpráva nová! Na mým klíně leží paní Milerová" “...á...ty kluku pitomá, ty si celej táta, ty kluku pitomááá...“ 2:34 "Sáně nemá drez! Nemůže mu prdnout struna dnes...!“ Bohužel se však stalo.... Jednu prasklou strunu náš sezpívaný kolektiv ani nepostřehl, bez dvou strun však už Sáně odmítal hrát... a tak se kromě Ztraceného času věnoval i marné práci s navlíkáním strun. 2:40 Renata: "Já jsem spolužačka támhle toho navlíkače strun! Hej, navlíkači, dej si na mne colu s rumem!!!" Opravě kytary je intenzivně věnují Bergr s Caulim a po hodině a půl a se přes přechodnou změnu kytary v balalajku dostali odstraněním zbylých strun až k poměrně funkčním bicím... 3:40 Došla hudba, došel chlast, věnujeme se asi půl hodině zaslouženého spánku... 5:04 Kačer Lídě: "...každej nemá 7 jmen, jako ty!!!" Lída: "Jenom tři, ty blbečku!!!" 5:15 Míša Pavlíček ve snaze vyvětrat alkoholové výpary prázdných lahví a účastníků zájezdu vytrhl šoupací okénko u autobusu...
4
SPARTA ARTHROZA PRAHA 5:30 Jsme v Rožnově a přistupuje poslední účastník zájezdu – Radek Martinát 6:10 „Drobné“ nedorozumění na hranicích – zase jsme trochu zlobili, takže jsme se opět málem nedostali na Slovensko. Naštěstí se celník uklidnil a propustil nás a opustili jsme ČR. 7:50 Příjezd do Martina. Po půlhodinovém bloudění a hledání kúpaliska vystupujeme z autobusu a snažíme se posbírat své věci. Snad největší práci nám dalo odtržení různých předmětů z uličky zadní části autobusu, která se díky slévání různých druhů alkoholu proměnila v obrovskou černou lepící mucholapku… Naštěstí si na ní nikdo nelehl, jinak by dopadl jako Klásek v Bratislavě, a jen by ležel a ležel… 8:00 Počasí v Martině je úžasné – marně sháníme zimní výstroj a výzbroj. Začíná první pokus o stavbu stanu, který je přerušen prvním utkáním. Dále se pak provádí (mnohdy neúčinné) žehlení obličejů, příprava na zápas a slabší povahy si dávají kafe, ostatní pivo. Řidiči snaží za pomoci rýžáku, saponátu, vidlí a nehašeného vápna dát autobus do původního stavu. Omlouváme se za způsobené nečistoty, řidiči jsou však v pohodě: "To je dobrý, ty, co jsme je vezli před Váma, nám to tu poblili a pochcali. Ani Vám nebudu říkat, který sedačky.." Stavíme stan…, nebo spíš jurtu???
TURNAJ 29.5.2004 Martin - ARTHROZA
10 : 10
Pavlíček, Faltys 2, Pancner1, Kotrč J. 1, Janatka, Kotrč M. 2, Vörös 3, Roubal 1, Marinát 2, Bareš, Bašný, Hrušovský, Štalmach Toto utkání jsme zahájili impozantně: dokázali jsme se dostavit na hřiště a i se po probdělé a propité noci pohybovat. Jinak obraz hry byl o něco lepší než naše ksichty a tak jedinou pozitivní zprávou z tohoto utkání je skutečnost, že si Gajda splnil svůj dětský sen – „kaučoval“ pana Jiřího Kotrče!! Kuriozitou však byla hned druhá minuta, kdy Cauli s vyděšeným pohledem vyběhl ze hřiště a volal: „Pancíku, dělej, střídám!“ Gajda, též vyděšeně: „Co je Cauli, utrh´ sis něco?“ Cauli: „Ne, potřebuju se vychcat!!“ A krásný moment předvedl i Bašňák, když při pokusu o kličku mu krásně ujely nohy a při snaze to vybrat udělal dvojitého Lutze a Biellmannové piruetu zároveň – a to vše ve vodorovné poloze opřený pouze o stébla trávy, takže vlastně levitoval - a ještě stihl nebezpečně zakončit (tedy upustit míč…)!!
29.5.2004 Nováky - ARTHROZA 12 : 13 Pavlíček, Faltys 2, Pancner, Kotrč J., Janatka 1, Kotrč M. 5, Vörös 1, Roubal 1, Martinát 1, Bareš 1, Bašný, Hrušovský, Štalmach 1 Poměrně slušné utkání, ve kterém jsme dosáhli vítězství a ve kterém Sáně, svoji neproměněnou sedmičkou, jen znovu potvrdil, že opravdu nepoužitelnej! Světlým bodem utkání je též tato konverzace: Rada do obrany po proskoku hráče: Gajda: "Kačere, tak mu pomož, ne ?!?!?" Cauli ze střídačky: "Co blbneš?!?!Kačer přeci nikdy nikomu nepomoh´."
5
SPARTA ARTHROZA PRAHA Trocha pohybu na trávě neuškodí…
29.5.2004 Frýdek - ARTHROZA
11 : 8
Pavlíček, Faltys 1, Pancner, Kotrč J. 2, Janatka, Kotrč M. 1, Vörös 3, Roubal, Martinát 1, Bareš, Bašný, Hrušovský, Štalmach Naše nejhorší utkání, které jsme si prohráli vlastní nedisciplinovaností a neukázněností, špatnou střelbou, špatnou komunikací, špatnou obranou a špatnou stolicí. Vrcholem byl duševní výstřik Radka M., který od dalšího zápasu hrál radši za Hranice… Po zápase se uskutečnila hráčská schůze pod jilmy, která měla kolektiv utužit a nabudit.
29.5.2004 Hranice - ARTHROZA 13 : 10 Pavlíček, Faltys 3, Pancner, Kotrč J. 1, Janatka 1, Kotrč M. 2, Vörös 1, Roubal, Bareš, Bašný 2, Hrušovský, Štalmach Do tohoto utkání jsme v důsledku hráčské schůze a následné rundy od Bašňáka vkročili velmi bojovně a brzy jsme se ujali vedení. Bohužel však následovala velmi špatná desetiminutovka, ve které jsme neproměnili tři sedmičky a spoustu šancí, takže nakonec jsme jasně prohráli. I když nás porazil vlastně jen jeden hráč – Karel Hracha…
Před posledním utkáním jsme se radši vyfotili…
6
SPARTA ARTHROZA PRAHA 29.5.2004 Zlín - ARTHROZA
11 : 13
Pavlíček, Faltys 2, Pancner 4, Kotrč J., Janatka, Kotrč M. 2, Vörös, Roubal 4, Bareš, Bašný, Hrušovský, Štalmach 1 Z naší strany slušné utkání, byť obsah alkoholu v krvi některých našich protihráčů převažoval nad obsahem krve… Krásné vystoupení měl Bašňák, který se dvakrát „potkal“ se svým sousedem ze Zlína – Malenovic Honzou Novákem a nakonec nás rozzuřený Bašňák obšťastnil asi pětiminutovou pantomimickou etudou na téma rozevláté paže ve větru! Kačer celou dobu vandroval do trenéra – Gajdy – aby ho pustil na 7m hod, že prý mu Bětík v životě nic nechytil! A tak byl na sedmičku pod pohrůžkou rundy pro všechny v případě jejího neproměnění vyslán a opravdu. Nekecal!! Dal mu krásnou palici a ještě pak proměnil dvě a i střelbu z křídla! Je vidět, že když jde vo prachy, tak se snaží… Celkově jsme tedy skončili na krásném třetím místě (vyhrál to Frýdek) a obdrželi jsme pohár. A tak je zase co vystavovat na poličku cti, slávy, bobrů a uren Na Závisti… Pozápasová siesta
Ihned po utkání se konala beseda o sportu v místní nálevně, která byla průběžně zalévána produkty z místního lihovaru – převážně borovičkou. Gajda opět vytáhl svoje ovocné produkty a průběžně nabízel (i když to vlastně činil, jako správný kouč, i v průběhu turnaje všem svým svěřencům), byť někteří snad ani nemají rádi vitamíny… Beseda vyvrcholila Kačerovými sexuálními testy všem babám, které před ním neutekly a výběr jeho otázek je vskutku obrazem jeho duše… (1. Vztah k sexu? 2. Číslo podprsenky? 3. V kolika letech byla deflorace? Dietní sestra by řekla: Vigilio intakta – nebo tak nějak… 4. Vztah ke gruppen sexu? 5. Vztah k análnímu sexu?). Na základě odpovědí pak poskládal sexuálně psychologický profil postižené! Následoval seriál „Nešenl Internacional“ – jak řekl Bergr – ale my jsme pochopili že se jedná o pořad Nacional Geography 32. díl – „Bobři v Martině“, neb se Bergr šel vykoupat se všema babama (kromě Dietní sestry) a tak z pomyslného trůnu lovce bobrů sesadil Matěje. Dokonce i vyděsil Martinčanky, které marně bušily na dveře sprchy se slovy: „Tak holky, dělejte!!“, načež otevřel úplně nahatej Bergr a oznámil jim, že ještě není úplně hotovej!! Po Bergrovo sprchování s babama byly do šatny vpuštěni i další Arthrózáci už v době, kdy je většina bab oblečených a snaží se malovat si na ksicht obličeje... Krejzy Matějovi: "Takovej bobří ráj tady byl - a ty si o to přišel!" Matěj: "Já jsem sem nešel schválně! Já už mám těch Vašich bobrů plný zuby!!!" Krejza s pohárem
Naše „béčko“- jednou za měsíc „óbéčko“ Matějových 15 vteřin slávy…
7
SPARTA ARTHROZA PRAHA A pak tak jen sedíme a popíjíme a paní Milerová poslouchá dialog mezi Bážou a Gajdou: „Člověče Bážo, máš už taky tak hezky po sezóně, jako já, viď??“ Báža: „Mám. Hlava, ta je dobrá, ta ví co by se na tom hřišti mělo dělat, ale to tělo to nějak nebere…!“ a paní Milerová si posteskne, že si tedy sedla pěkně blbě, když sedí zrovna mezi dvěma posezóňákama! Na dotaz, co tím myslela, nebo co by si případně slibovala od toho, kdybychom po sezóně neměli, však nebyla schopna odpovědět!!! Poté následovala večeře a pak i dlouho a všemi (a Matějem zvlášť) očekávaná návštěva Matějovy spolužačky z gymnázia Nad Štolou Martiny Wesecké. Tato lepá a v písemném styku zdatná děva, si s Matějem dopisovala od loňského roku a jen shodou náhod se s naším lovcem nesešla v průběhu roku. A tak vyvrcholení a návštěva se očekávala v Martině v 18,30. Bohužel se Matěj jen dozvěděl, že si celý rok dopisoval s Gajdou, který si udělal emailovou schránku na Slovensku a jen tak, pro prdel, si s Matějem dopisoval. Ale Matěj nepřišel zkrátka – jako odměnu za svou vytrvalost obdržel celý sešitek jeho vlastní celoroční korespondence i s fotografií bobra Martiny W.!! Takže vlastně zase uspěl, kanec (vlastně lovec) jeden!! Po této předvečerní předehře jsme se šli do sprch zkultivovat, neb ve 20,00 hodin měla vypuknout celovečerní juchajda spojená s třískotékou. A vskutku. Okolo osmé hodiny se trousíme do nálevny, kde bude pokračovat naše večerní zábavy. Na stole se objevují láhve Jamesona a okolo nich se podezřele seskupuje skupinka irských závisláků – Janeba, Matěj, Krejza, Lupen… Přesně ve 20,00 je vpuštěna do reprobeden muzika a naše skupinka se začíná vlnit. Zatím si vystačí v sedě na lavicích s výraznými pohybovými prvky paží! Uvidíme, jak dlouho nám vydrží nejen pohyb v sedě, ale i lavice! Dlouho jsme v sedě nevydrželi, neb někteří – a vlastně kromě Gajdy všichni – tancechtiví jedinci se odebrali na parket, kde se oddávali řízenému pohybu. Tedy až Cauliho, který byl velmi neřízený, a to nejen pohybově, ale i jeho ksicht vykazoval jisté známky duševního otupění a nemoci!! Aleš cosi vypráví a Lída mu nabízí místo na svém klíně. Aleš zdráhavě: "To nemůžu, to bych tě zabil!" Večírek začíná…
Ve 21:25 Gajda zjistil že dochází Jameson a byl příznivci tohoto moku ubezpečen, že již žádná další flaška není a tak se dobrovolně!! (asi mu ruplo v kouli!) nabídl, že skočí k benzínce pro další. A protože se vrátil asi až za hodinu a půl, mezi tím se dělo toto: Cauli začíná měnit výraz v obličeji. Nejdřív nikdo nechápe, co má tato metamorfóza znamenat, ale později všichni vypuknou v hurónský smích, protože to vypadá, jak kdyby přijel Brežněv!! Aby se z toho Cauli dostal, vtrhl na parket mezi nic netušící tančící Nitrančanky, kde svými velmi netradičními pohyby ne nepřipomínající páření orangutanů dokazoval, kdo je pánem parketu! Se stoupající hladinou alkoholu u některých jedinců začíná stoupat i taneční nasazení. Nejslabší – nebo nejunavenější – kusy počínají odpadat. Lucka si ještě stihla od Čeloně připálit a ten, v důsledku totálního vyčerpání usnul venku na stole. Před smrtí z umrznutí ho zachránila naše dvoučlenná posádka řidičů ho odtáhla do stanu! Tanec graduje, všichni
8
SPARTA ARTHROZA PRAHA mají propocená trika a nejvíce Matěj – to červené s nápisem CCCP na hrudi – resp. na ňadrech o velikosti 102C! 22:50 – konečně se a po dlouhém boji, podařilo zlomit lavici! Na parketu se to páří a nejrputnějším vytrvalcem je Pancík – který svoji nebohou obět – Gígu – pronásleduje i ven a zahání ji na strom! Ale to je jiná historie! Ve 22:50 se navrací uchozený Gajda z pochodového cvičení s lahví Johny Walkera – co jiného mohl také z pochoďáku přinést, že, a vypráví své zážitky: „Hned kousek od koupaliště jsem potkal nějaké místňáky a ti mi řekli, že nejbližší pumpa je tady rovně a pak dvě stě metrů vpravo. Tak jsem šel asi kilometr a nic. Tak jsem si řekl, že jsem debil, a že jsem si spletl strany a tak jsem se vrátil a šel kilometr na druhou stranu. A zase nic. Tak jsem se vrátil ke koupališti a hledal pumpu na opačné straně, ale pumpa nikde. Tak jsem vběhl do vinárny Tosca, že pití koupím tam, ale tam měli dvě lahve rozpitého hnusu (Kentucky Bourbon a Jim Beam), ale znova mi nasměrovali na úplně první trasu, že pumpa není dál než 600 metrů. A tak jsem se již podruhé vydal stejným směrem s tím, že půjdu, dokud nenarazím na pumpu nebo dokud se nerozední. A vskutku, po čtvrt hodině jsem narazil na OMV. Bohužel Jameson neměli (i když se mi místo něj snažili vnutit Henessy) a tak jsem vzal za vděk Walkerem. Cestu zpět jsem již neponechal náhodě a nechal se za 50 slovenských svézt na kúpalisko a změřili jsme vzdálenost. Původních 200 metrů se změnilo na 1.700, takže jsem se pěkně uchodil a svoje botky prochodil!!“ A vrcholem této anabáze pak bylo ráno, kdy jsem vlezl do autobusu a tam se v síťce nad Bašňákem houpala celá litrovka Jamesona…!!!!! A tak se není čemu divit, že navrátivší se Gajda se snažil tak dohnat osazenstvo rychlíku, až se po několik rychlých paňáčkách odebral do tepla svého spacáčku… To ještě netušil, že nejde zapnout!!! Sólo pro pana inženýra Cauliho… a jeho nový cestovní pas
Večer pak vzal poměrně rychlý konec. Na stole začal pochrupávat Báža, po chvilce ho následoval Bergr (jestli oni nejsou bratři nebo něco podobného…) a ve chvilkovém nabytí mysli odcházejí do stanu. Zábava končí kolem půl třetí ráno, kdy Janeba s Renčou sbírají nejvytrvalejší tanečníky, tanečnice, ospalce a opilce – Gigi, Pancíka, Lucku a Kačera, poházené oblečení a obličeje a kronikářovy zápisky a jdou do hajan. Většina do autobusu a Renča do stanu k chlapům.
9
SPARTA ARTHROZA PRAHA Ještě něco z tanečních kreací a přeskakujících jiskérek…??
Samostatnou kapitolou je Dietní sestra, která si jako jediná užívá tepla a pohodlí v hotelu, nádavkem se dvěma řidiči jen pro sebe… Renča se sama sobě diví do čeho (a do jakého smradu) vlezla. Kačer se spící spoluhráče snaží vzbudit strašnými zvuky, které tlačí ze svého těla, ale nikdo se nebudí! Inu, bezvědomí je bezvědomí… Po chvilce to vzdává a též usíná ve spacáčku, jako ostatně všichni. Všichni, tedy až na Matěje, který před spaním nemohl svůj spacák najít a tak se navlékl do šedesáti pěti mikin a volačo si hodil pod hlavu. Ráno v šest pak, když již poněkolikáté naklepával kosu, zjistil, že pod hlavou má svůj dlouho a marně hledaný spacák, otužilec jeden! A tak si do něj na dvě hoďky zalezl, aby zjistil, jak vypadá teplo v Martině (městě, né Martině Weberové!!)!! Ráno v 8,00 je budíček a všichni se diví, v jakém že to smradu spali. A to se týká těch ve stanu i těch v autobuse… Turisté se dělí na ty, kteří snídají utopence a pivo, na ty, kteří se snaží smýt a vyloučit ze svého těla a zubů veškerou špínu a na ty, kteří ještě někde v areálu chrápou! Ráno se ptal Janeba Dusilky: „Tak co Dusilka, jaká byla noc??“ Dusilka: „Ále stálo za houby, furt ho braly křeče…!! Né já, ale von je Ztráta času!!“ Ale v 9,00 jsme všichni sbaleni a pohromadě v autobuse a tradáá, sbohem Martine! Při nástupu do autobusu si Cauli postěžoval: „Ty vole, mě tak bolí rameno…!“ Gajda: „To máš ze zápasu s Hranicema?“ Cauli: „Ale hovno, to mám vod toho jak jsem tancoval. Von do mě furt někdo vrážel, jak nestíhal moje tempo a rytmus!!“ Gajda: Cauli, nerad ti beru iluze, ale obávám se, že ve tvém případě se o rytmu opravdu hovořit nedá!!“ Po chvilce autobus zastavil u naší „tradiční“ benzínky, kde kromě nákupu proviantu a pití, jsme též vytvořili skupinové foto!! Při nastupování do autobusu po prvním občerstvení na benzince Bašňák prohlásil: "Lidi, jak tohleto můžete přežít ?!?! A ještě k tomu několikrát do roka !!!" Gajda: "No výborně, Bašňáku! Konečně mám od tebe větu hodnou zápisu do kroniky!!!" A pak jsme již vyrazili směrem do Čech. Pat & Mat
Cauli na toaletě…
10
Dusilka a její koupelna
SPARTA ARTHROZA PRAHA Zpočátku to vypadalo na poměrně nudnou cestu – všichni jsme byli tak nějak unaveni – ale se vzrůstajícím počtem popitého alkoholu různých značek a typů (pivo, víno bílé i červené, Jameson…) se nálada u některých jedinců vylepšovala (jako například u bratrů Kotrčů nebo u Cauliho – který se co chvíli více a více podobal tomu cizímu a nezastavitelnému mastodontovi s dvojitým obočím z diskotéky) a u jiné naopak sklátila na sedačky za účelem doplnění spánkového deficitu! Jedinou vyjímkou byl Sáně, který nasadil v Martině ksicht útrpného a němého mnicha a s přitroublým výrazem a beze slov vydržel až do Prahy!! Ostatní si většinou cosi vyprávěli a zde je pár perel hodných zaznamenání: Míša Pavlíček Dietní sestře: "A stejně ti to nevěřím, že si chytala!!!" Dietní sestra: "To víš, že chytala !!! Krejzy, no řekni, byla jsem v bráně, nebo ne ?!?! Řekni mu to, on mi nevěří !!!" Krejzy: "No, asi takhle ti to řeknu, Míšo: v bráně sice byla, ale jinak vůbec nechytala..." Báža Dietní sestře: "Marcelo, vždyť tu flašku držíš jak pánský přirození..." Cauli: "To máš jedno, hlavně že polyká..." Báža k česající se Dietní setře: „Marcelo, půjč mi hřeben“ Marcela: „Dyk ho na nic nepotřebuješ!“ Gajda: „Tak ho půjč mě, mám krapet rozcuchaný záda!!“ V autobuse se dali do řeči bratři Kotrčové a později se přidal i Gajda. Báža: „Brácha, jak je tátovi po operaci??“ Bergr: „A kterýho myslíš, toho tvýho nebo mýho??“ Báža: „Mýho“. Begr: „Dobrý, je to bomba! Říkal, že teď má proud jako vodopád!!“ Báža: „A baby?“ Bergr: „To stojí za hovno!“ A tu se přidal Gajda: „To máš Bážo pěkně blbý!“ Báža: „Proč?“ Gajda: „Protože se to dědí!!“ Báža: „Tak to jsem v pohodě, já jsem po mámě!!“ Gajda:“No, jak se to vezme, to budeš mít brzo návaly…!!“ Na hranicích vešel do autobusu slovenský celník a než se pořádně rozhlédl, dostala se mu od Cauliho základní informace o osádce autobusu: „Já vám to řeknu asi takhle: tady ten autobus je takovej pojízdnej bordel! Takže můžeme jet!“ A celník chápavě pokýval hlavou a řekl: „Tak jeďte!“ A tak jsme dojeli až do Prahy… Autobusové trosky…
Zde jsme se tak nějak na různých místech vysypali z autobusu (tedy až na Janebu, který vystoupil na Jižňáku a když mu řidič na rozloučenou zatroubil u hlavy, tak Janeba krásně zrudnul až do podpaždí a nejspíš si i tak trochu káknul…) a největší skupinka osob a nákladu se vysypala Na Závist. A odsud je i náš poslední záznam: na základně na Závisti skončila u piva následující skupina: Cauli, Kačer, Bašňák, Bergr, Čeloň, Pancík a Krejza. Náročnost zájezdu se zrcadlí v tvářích všech zúčastněných. Probírá se vhodnost čísi poznámky z autobusu "...a Gíga musela před Pancnerem prchnout na strom, aby se ho zbavila, jak jí nafukoval hlavu..." , která se jí údajně dotkla. Kačer obsáhle hovoří na téma rasismu a znovu se vracíme k Džídže na stromech...Krejzy poznámka: "...a to nevíte, co nám to dalo práce, aby jsme jí z toho stromu setřásly, aby s náma jela do Martina!..." definitivně ukončuje debatu. Pancík se urazil a oznámil nám, že se mu nelíbí, když takhle mluvíme. Pak už snad stojí za zmínku jen Cauliho neobvyklý požadavek na jídlo - svíčkovou s rýží - která, na rozdíl od nás personál Na Závisti nikterak neudivuje a rozhovor Kačera s Bašňákem: Kačer: "...Já tě pamatuju, když si přišel do Prahy v roláku a v tesilkách". Bašňák: "To víš, každej nějak začínal...." Po jednom až dvou pivech odcházíme a opouštíme Kačera, kterému pivo zachutnalo a prohlašuje, že Na Závisti setrvá až do příští PÚM...
11
SPARTA ARTHROZA PRAHA Tak to jsou ti, co zájezd přežili…
A toto jsou naši řidiči – Vlevo Nebrzdil a vpravo Pořádpil
A tak skončil další zájezd, jehož největší předností bylo, že se nikdo neztratil ani nezranil… Zapsali: Krejza, Renča, Gajda
12
