SPARTA ARTHROZA PRAHA Olomouc očima Krejzy, aneb Gajda ochořel… Pátek 28.11. 19:40 – 20:15 Hlavní Nádraží Artrotičtí účastníci zájezdu se trousí po částech a začínají padat první hlášky. Někdo vtipně poznamená, že by se to mělo psát a hledá se náhrada za nenahraditelného Gajdu. Náhradním kronikářem je ustanoven intelektuál Havel. Tato volba nebyla z nejšťastnějších nic nepíše, prý si bude vše pamatovat. Pánská část týmu komentuje svůj žalostný početní stav a kdosi dostává nápad, na poslední chvíli povolat Čáďu. Falťák se ujímá situace a na fiktivním čísle předstírá několikaminutový hovor s Čáďou, ve kterém slibuje i proplacení taxíka na nádraží. Pro upřesnění detailů předává mobil Pavlatovi. Ten se ho chápe i s hozeným háčkem a několikrát řve „haló, haló!“ do hluchého telefonu… A tak všichni s nadějí očekávají příchod nové herní posily Sáněho… Jak se později ukázalo, ani tato volba nebyla z nejšťastnějších… Na peróně dáváme lahváče na cestu a nastupujem do vlaku. Jedno plně obsazené pánské kupé, jedno dámské a Marcela s Márty mají separé. Márty chce ženicha. Jedeme přes Kolín. Baby ve svém kupé otevírají Jamesóna a vyprávějí si historky z ranného mládí, převážně z období studia na FTVS. Paní Mullerová jen nevěřícně kroutí hlavou: „Krejza, Krejza – takový zkušenosti a pořád bliješ!!!“ V pánském kupé se rovněž otevírají hroby a podle pohybu rukou je jasné, že se baví o ženských… Ještě se smějí…
Márty hledá ženicha
Olomouc! Vystupovat!
Pardubice – hlavní nádraží. Zdravé jádro se přesouvá do jídelního mini-vozu, ze kterého svým svérázným chováním postupně vytlačí ostatní cestující. Trubka svou postavou vyplňuje třetinu vagónu a prohlašuje, že za jeho mladých let vypadaly jídelňáky jinak. Pokusy o navázání družby s ostatními cestujícími selhávají a ti zbaběle prchají do svých vagónů – pokud se jim podaří protáhnout se uzonkou uličkou kolem Tomáše. Márty: „Já chci ženicha!!!“ Krejzy: „Já chci letadlo!“ Pijeme Zlatého bažanta, borovičku a becherovku. Jsme k sobě navzájem přítulnější a přítulnější… Česká Třebová: „Kdo udělá s Tomášem tuli-tuli, ten je mrtvej muž!“ Márty: „Vy se tady všichni navzájem vobíráte a na mojí záležitost kašlete! Já chci ženicha!“ Výkřik z davu: „Tak v tomhle rychlíku já nejedu!!!“ Podepisujeme etiketu od Zlatého Bažanta. (Alena, Dusilka, Falťák, Sáně, Krejzy, Trubka, Nó-tri-é, paní Mullerová, Márty, Klásek, Lupen, Marcela)
SPARTA ARTHROZA PRAHA Sáně se těší na zítřejší turnaj jak malé děcko a vzdychá: „Hlavně,abych si nic neudělal!“ To je úúúleva…
Sáně se ještě směje a nekulhá…
Zábřeh na Moravě: Márty: „Já chci ženicha“ Opakované pokusy dohodit jí někoho ze spolucestujících selhávají. Márty je zklamaná: „Dvě hodiny trčím v jídelňáku a ženich nikde… Já chci rodit!“ Asi po hodině vlak zastavil kdesi v poli a někdo zařval: „Olomouc!“ Zběsile prcháme z jídelňáku, neb naše věci se nacházejí v kupé na opačné straně vlaku. Vlak se dává do pohybu a se slovy „snad nám vezmou věci!“ se někteří jedinci chystají vyskočit. Krejza zjišťuje, že Olomouc je až další stanice a neprozřetelně sděluje tuto skutečnost Sáněmu, který se projevil jako naprostý nováček a varuje ostatní těsně před skokem. Škoda, mohla být větší sranda… Márty: „Já jsem to právě dostala!“ Vracíme se do svých kupátek a nově jmenovaný kronikář Havel nad námi jen nevěřícně kroutí hlavou. Olomouc. Ve 23:40 vystupujeme z vlaku. Všichni a kupodivu bez větších obtíží… Vycházíme před nádraží. Hlas z davu: „A jak se vlastně dopravíme na tu ubytovnu?! Krejza: „Já nevím, jak vy – ale já letadlem!“ Bereme si taxíky a jedeme na Halu Zory Olomouc – u letadla. Škoda, že si tuto adresu někteří jedinci nezapamatovali – o den později se jim to mohlo hodit… Na hale nás vítají rozjařené pořadatelky a hned při vstupu do kantýny nám na uvítanou uvazují kolem hlavy čelenky natrhané z kdysi snad bílého ubrusu… Pijeme a tančíme. Baby se domlouvají s domácíma, že k prvnímu zápasu v 8:00 hod nastoupí v čelenkách. Slabší povahy odpadají. Zůstává Havel ve svých okovaných botách a stepuje, dále pak Klásek, Dusilka, Sáně, Falťák a Krejza. Falťák se snaží o srovnání, kdo má větší prsa. Krejzy bílá podprsenka je mu však malá asi o 30 cm přes obvod hrudníku a tak je mu uvázána okolo hlavy místo ubrusové čelenky, kterou mají všichni. Směje se jen Sáně, ostatní jsou bohužel tak ožralí, že si této změny nevšimli. Po drobném upozornění reagují i ostatní a Olomoučanky nabízejí své černé prádlo, že to bude líp vidět… Končíme někdy kolem třetí hodiny ranní. Příprava na tanec
Arthrózáci v síni slávy
SPARTA ARTHROZA PRAHA Havel a Sáně s kalíšky
Lupen dělá Marcéle manikůru…
Právě začínáme!!
A tančíme a jucháme!!
Sobota 8:00. První zápas turnaje. Artrotické baby nastupují ke svému prvnímu utkání v ubrusových čelenkách, jak bylo večer dohodnuto. Domácí zapomněly! Zahanbeně prchají do kantýny roztrhat další ubrus. Vše je ok a společně se fotíme v bráně. Baby vyhrávají – bohužel jen toto jediné utkání. Vracejí se na pokoje a na chodbě potkávají právě procitnuvší chlapce: „Holky, dělejte, vždyť hrajete před náma!!!“ panikaří Havel a strašně se diví, že už mají po zápase. Do sprchy, kde se právě sprchuje Krejzy a Myš vtrhne Falťák. Jako vždy vystihl ten správný okamžik a tak k prvnímu utkání nastupuje s radostným výkřikem: „Viděl jsem stádo koz a dva bobry!“, aby se takto rozjařen stal posléze nejlepším střelcem turnaje…
SPARTA ARTHROZA PRAHA Sobota odpoledne: Tak tady mám trochu výpadek způsobený menší absencí v kolektivu… A tak nezbývá, než se spolehnou na foto, případně na paměť ostatních…
Krejzy krušné dopoledne…
•
Klásek vyrovnává Krejzy blicí skóre na 2:2
•
Trubka se skromností sobě vlastní vypravuje: „…a víte víte, proč mi ženský říkají ledoborec?“ -???? - Protože když jim ho tam vrazím, tak praskaj jako ledový kry!!!
•
Sedíme v místní kantýně a kolektivně litujeme zraněného Sáněho, který si již ve třetí minutě prvního zápasu natrhl vazy – při svém prvním pokusu o rychlejší pohyb, aniž se vůbec dotkl míče!!! Je z toho očividně velmi, velmi zlomený…
Přátelství, to je někdy víc …
Matěj v letu…
Trubkův bezelstný úsměv
A taky hrajeme. Dá Matěj gól?!
Matěj proměňuje (?) 7m hod!
Sobota večer • Dohráno. Baby čtvrté, chlapci třetí – po diplomatické intervenci Falťáka s Pavlatou druzí. Falťák nejlepším střelcem turnaje. Toť stručná bilance našich herních aktivit. • Pomalu se chystáme na večerní posezení v restauraci „U Huberta“. Krejzy s Alenou se sprchují. Krejzy: „To jsem zvědavá, kterej debil sem zas vleze!“ Asi 30 vteřin nato vchází do sprch známý milovník zvěře a rozšiřuje své stádo spatřených bobrů o další úlovek…
SPARTA ARTHROZA PRAHA •
•
Marcela s Dusilkou posléze splňují závazek za možnost používat název Arthróza a myjí Alešovi záda. Dusilka plní závazek na 120% a překračuje i rámec zad… Falťák je spokojen s úlovkem nových bobrů – ne však úplně a tak láká do sprch další: „Márty, pojď se nám ukázat!“ Márty: „Já nemůžu, já mám jizvičky po porodu…“ Děvčata si malují na ksicht obličeje a po skupinkách se přesouváme za večerní zábavou do restaurace U Huberta. Krejzy cestou marně hledá letadlo: „Dva dni v Olomouci a ještě jsem ho neviděla!“ Zahajovací sestava je 7 bab + Havel. Postupně dorážejí další, včetně Peyraca Sáněho a jeho věrného doprovodu. Matěj se učí kouřit… A Trubka a později Marcéla obdivně hledí…
•
Dáváme si večeři, pivo, panáky. Aleš staví na stůl asi 8 lahví šampaňského za titul nejlepšího střelce. Dožaduje se upřesnění termínu o vypořádání závazků za užívání názvu Arthroza a vyzdvihuje výkon Dusilky a Marcely. Trubka to komentuje slovy: „Aleši, víš ale, co říkala Marcela? … Že ani v teplý sprše nic moc…!“ Falťák se stále dožaduje vypořádání závazků a Krejzy to uzavírá slovy: „To neproběhlo, protože tu nejste všichni! Ty dresy jsou od Kačera. Já taky nemohla na schůzi, protože tam nebyl Kačer, tak vypořádání závazků proběhne, až u toho bude Kačer! To je logický, ne?“ Sáně a jeho celovečerněolomoucká ztráta času…
• • •
Aleš se snaží vymámit na Kláskovi rundu za jeho první účast na zájezdě. „…Jak, první zájezd? Vždyť už jsem byl!“ oponuje Klásek. „No, za první zájezd, o kterém víš!“ Havel je rozhozený ze zlomeného Sáněho: „Sáně, mě je tě tak líto! Ty máš tak strašně smutný voči…! Jéžiši, já jsem snad čtyřprocentní!!!“ Aleš se snaží rozproudit zábavu, bere si cigaretu a předvádí, jak umí vyfukovat kolečka kouře. Paní Mullerová komentuje suše jeho počínání slovy: „Vypadáš jako lokomotiva!“
SPARTA ARTHROZA PRAHA • •
Trubka vypravuje – se skromností sobě vlastní: „Ke mně, ke mně chodili pro maso všichni házenkáři z Prahy! Hilmar, Ota Kroucký, Sečky,… no, jo, ti už nežijou…“ Paní Mullerová: „To chceš říct, že všichni, kdo od tebe měli maso, jsou už mrtví!?!?“ Aleš se znovu snaží rozproudit zábavu a počtvrté vysvětluje pravidla hry zvané „flaška“. Připojuje i názornou ukázku – bohužel s plnou lahví – a mění hospodu v aquapark… Večírek se, trochu i pomocí šampusu, rozjíždí…
•
• • •
Intelektuál Havel se chápe Alenina foťáku a snaží se napravit svou kronikářskou reputaci tím, že alespoň pořídí nějakou fotodokumentaci. Deset minut stojí na místě a drží fotoaparát. Čeká, až se rozsvítí zelené světlo blesku…: „Alenko, držím, jak mám, a pořád NIC!“ Alenka: „Havel,seš blbej, a držíš taky blbě!“ Náš stůl se pomalu rozděluje na dvě konverzační skupiny: Zatímco pravé křídlo již zcela bezostyšně „otevírá hroby“, levá část stolu absolvuje Havlovu intelektuální přednášku o rozmnožování akvarijních ryb a vegetačním období akvarijních rostlin. Náš čtyřprocentní intelektuál pochopil princip fotoaparátu a 14x fotí Sáněho smutné oči… Krejza se přemisťuje na druhou stranu stolu se slovy: „Já už mám z Havla a Trubky hlavu jak průzkumnej balón, to budu snad raději s Váma otevírat hroby!“ Matěj trochu vystřík (šampáňo) a Klásek se potměšile usmívá… Na co asi, sprosťák, myslí??
Něco málo dalších pozměšilých úsměvů, smíchu a udivených pohledů kamsi …
SPARTA ARTHROZA PRAHA • • • •
•
• •
•
Fallťák pošesté vysvětluje princip hry zvané „flaška“. Jdeme tančit. Klásek se dostává do své typické pařezské extáze a za zvuku písně „Když se u nás chlapi poperou“ předvádí neuvěřitelné taneční kreace. Falťák při tanci ošahává snad všechny přítomné dámy… Ty se po chvíli naštvou a přitlačí ho do rohu místnosti, kde se mu snaží rozepnout kalhoty. Dusilová přichází pozdě: „Jé, já tam zase nic nevidím, já jsem si zapomněla brejle!“ Dáváme si závěrečnou rundu, která je spojena s nepochopením místního personálu. Dusilová odmítá panáka a rozhovor mezi číšníkem a Falťákem vypadal následovně: F: „Tak to máme dva bechery, fernet, slivovici…– a jí přineste hysteps! Číšník: „Co to je? Takový pití asi nemáme…“ Titul „Prase večera“ získává Falťák, který si v rámci závěrečné rundy objednává obyčejný český rum, který ve spojení pivo-šampus nepůsobí zrovna nejlépe… Posedmé ten večer vysvětluje princip hry zvané „flaška“ i s praktickou ukázkou. Opět volí špatné „losovací zařízení“ a voda cáká, … a cáká. Dílo je dokonáno, ubrusy polity – odcházíme. Před hospodou se dělíme na několik skupinek. Marcela s Kláskem odcházejí pokračovat na diskotéku, Peyrak Sáně doprovázen svou věrnou ošetřovatelkou Dusilovou si berou taxika. Zbytek zájezdu, které již dříve opustila Márty i intelektuál Havel se vydává směrem k ubytovně pěšky. Ještě pořád jsme neviděli letadlo… Delší dobu čekáme na Aleše, který se oddělil od naší skupinky pod záminkou, že jde močit. Podezříváme ho, že reakce rumu s šampusem a pivem vykonala své a radujeme se, že taky zvrací. Tuto skutečnost však zásadně popírá.
Neděle, 2 hodiny ráno Dorážíme na ubytovnu a přemýšlíme, co s načatým večerem… Nó-tri-é zjišťuje, že je otevřená hala a má úžasný nápad, že půjdeme hrát fotbal. Přesvědčuje Trubku, Falťáka a Krejzu. Snažíme se sehnat další a zjišťujeme, že Sáně s Dusilkou, kteří tu měli být už dávno před námi, právě vystoupili z taxíku u úplně jiné haly na druhé straně Olomouce… Sáně tu natrženou achilovku prostě potřeboval rozchodit… Snažíme se k účasti na fotbálku přesvědčit i další dámy. Trubka, který se prohlásil body-guardem paní Mullerové k ní uléhá do postele. Postel se prohnula a paní Mullerová, napláclá na stěně přestává dýchat… Falťák: „Tomáši, teď jestli si prdneš, tak prostřelíš paní Mullerovou skrz zeď až k nám na pokoj…!“ Dámy účast na fotbálku odmítají a tak jim Falťák za trest „pomočil“ dveře… Sport se nekoná, jdeme spát. Krejzy předává blicí štafetu Alence, která rozespale bloumá po pokoji, zakopává o něčí boty a chvilku se zdá, že nablije dámám do skříně… Chytá však správný směr, ve dveřích skluzuje po Faltysově „moči“ a již zcela organizovaně odchází odevzdat přebytky alkoholu do záchodové mísy… Neděle, 8:30 ráno. Budíček! Je potřeba probrat Falťáka, aby zavolal taxi. Je použita mylná informace o tom, že paní Mullerová se jde právě sprchovat a známý lovec bobrů čile vyskakuje z postele a jde šmírovat k dámským sprchám. Mezitím zavolá i taxi. Opouštíme prvně ubytovnu za denního světla a čekáme na taxi. Před nástupem do auta se naposledy otáčíme a Krejzy radostně volá: „Jé,..! Vidíte, to co já??? LETADLO! No konečně! Celou dobu tady je, a my ho neviděli!!!“
SPARTA ARTHROZA PRAHA Falťák: „To by mě zajímalo, jestli má ještě pořád poblitý schody…“ Vlak má 20 minut zpoždění a tak se občerstvujeme v nádražním bufetu a poté na peróně zdoláváme láhev „Magistra“. Rozebíráme zážitky uplynulých dní. Trubka opět se skromností sobě vlastní: „Víte, proč mě ženský milujou? - ??? – Protože co neušukám, to uválím!!!“ Opět litujeme Sáněho a jeho zranění. Trubka: „A Sáně, proč ti vlastně říkaj Sáně?“ Falťák: „Vždyť se na něj podívej – vypadá jak rohačky!“ Zpáteční cesta probíhá poměrně v klidu. Pavlata obtěžuje spolucestující s láhví jablečného šamponu a Trubka v jídelním voze ošahává Márty, která se stále nevzdala naděje na ženicha. Podivuje se, že Márty nemá bradavky. Márty: „No, nemám, já mám jenom prsa, bradavky jsem si nechala operativně odstranit!“ Paní Mullerová: „Tak to se můžem doplňovat, Márty! Já mám zase jenom bradavky!“ Trubka předvádí v jídelním voze zneškodnění několika protivníků najednou, družíme se s obsluhujícím číšníkem a zapíjíme jeho čerstvě narozeného syna. O menší rozruch se postarala Krejza, která dostává sms od manžela, že jí přijde naproti na nádraží. Musí slíbit rundu na příštím zájezdu (pokud se ještě někdy nějakého zúčastní) a musí přísahat, že Faltys nemočil na dveře… Část účastníků zájezdu vysazuje již v Libni a zbytek rozmisťuje po vlaku tak, aby při výstupu v Praze vypadali „nenápadně“… KONEC Krejzy Tímto vyjadřuji poděkování a hluboký obdiv Krejze, která se zcela dobrovolně ujala zapisování do kroniky. Sláva jí! Zároveň tímto uděluji důtku Havlovi, který ač byl touto činností pověřen, nenapsal ani čárku!! Hanba mu! Gajda
