Kinga Wołoszyn – Świerk TVP Wrocław
„Sousedé” scénář ukázkového dílu Moderátoři: Kinga z Polska a Zdeněk z České republiky. 1. Úvod – animace na motivy známé v Polsku a České republice série „Sousedé” (v České republice: „A je to!”) 2. Uvítání. Kinga a Zdeněk se setkávají na vrcholu Sněžky. Mluví o novém pořadu a o jeho cílech. Sněžka je místo, které znají jak Češi, tak Poláci – setkávali se tady leta. Na vrcholu se nachází polská meteorologická stanice a malý dřevěný kostelík. Na české straně – malá turistická chata. Moderátoři vcházejí do budovy meteorologické stanice. Hovoří s meteorology, kteří tady pracují, prohlížejí nástroje, poslouchají vyprávění o podmínkách práce během mrazivých zim, kdy teplota klesá pod -30 stůpňů, a rychlost větru dosahuje 200 km/h. Na vrcholu hory se mezitím objevují záchranáři polského GOPRu a Horské služby. Tématem rozhovoru se stává bezpečí na horách. Zároveň je to úvod do fejetonu o dlouholeté spolupráce horských záchranářů po obou stranách hranice. 3. Fejeton (společná produkce) Tématem fejetonu je spolupráce v oblasti horského záchranářství. V této části budou použity mj. české a polské archivální materiály, které dokumentují nejznámější společné akce. O spolupráci, jejím vývoji a perspektivách vyprávějí záchranáři, kteří tam nejdéle pracují a také šéfové GOPRu a Horské služby. 4. Předpověď.
Kinga a Zdeněk se procházejí po vrcholu Sněžky. Kinga tvrdí, že ještě v 70. letech její rodiče často pili čaj v dřevěné boudě, která se nacházela na československé straně vrcholu. Budova byla bohužel v roce 2005 rozebrána. Zdeněk se ptá, jestli rodiče věděli, že páchají zločin. Dlouhá leta totiž na vrcholu Sněžky stály výstražné tabulky informující o zákazu překračování státní hranice. Samozřejmě turisté si toho nevšímali, také vojáci, kteří hládali hranice, přivírali oči nad tím. Avšak i když v případě Sněžky to byl příznak tzv. „socialistického surrealizmu”, lidem, kteří žili při hranicích, do smíchu asi moc nebylo. 5. Fejeton o obyvatelích městeček ležících při hranicích, také o polsko-českých manželstvích, uzavřených mezi lidmi, kteří žili několik set metrů od sebe, ale rozdělených hranicí. Polská strana realizuje materiál o Polácích z pohraničí, kteří si na místo bydlení vybrali Českou republiku, česká strana – o Češích, kteří se rozhodli žít v Polsku. Budou ukázány absurdity ze socialistického období. Během vytyčování hranic v roce 1945 nikdo nedával pozornost na její podrobné umístění. Tímto způsobem mnoho domů bylo vlastně protnutých v polovině takto, že tí, kteří je obývali, spali třeba v Polsku a obědvali v Československu. Hranice byla také velkým problémem pro zemědělce, kteří měli pole na její druhé straně. Prakticky to znamenalo, že pokaždé, když se muselo jet na pole, bylo nutné bojovat s úředníky pro získání propustky. Přes tato zpřísněná nařízení, napříjemná zvláště během stanného práva v Polsku, kontakty mezi Poláky a Čechy byly pořád udržovány. Dnes obyvatelé příhraničních vesnic vzpomínají se smíchem na obchodování s šamponem nebo s jinými malými věcmi „přes řeku“, ve které bylo vody po kolenou. „WOP nás proháněl i za vstup do vody” – říká jeden z obyvatel. „Stalo se občas, že nás zadrželi, odvezli na strážnici a provedli formální vyšetření: s kým jsi mluvil, o čem, proč. Někdy se dokonce stalo, že někdo musel k soudu a zaplatil pokutu. Dnes se můžeme z toho smát, tentokrát to nebylo komické”. 6. Předpověď. Kinga a Zdeněk jsou na hlavním nádraží v Szklarské Porębě.
Na začátku krátký jazykový kurz. Kinga si všímá toho, že přijíždějí sem vlaky z Wrocławi. Zdeněk se ptá, kde vlastně Kinga bydlí. Kinga odpovídá, že „v Polsku, na západě (pol. zachód)”. Zdeněk, moc překvapený, poukazuje na nádražní kadibudku (suchý záchod) a ptá se, jak je možné žít v něčem takovém. Na obrazovce se objevuje nápis: zachód (pol.) = západ (čes.). Oba dva se tomu nedorozumění smějí. Zdeněk říká, že podle jeho dívky je lepší neříkat nic, pokud se to jistě neví. Teď se zase překvapená Kinga ptá Zdeňka, proč tak špatně mluví o své dívce. Na obrazovce další nápis: dívka (čes.) = dziewczyna (pol.). Po vysvětlení nedorozumění kamera ukazuje železniční trať, která se táhne od nádraží směrem k lesu. Kdysi vedla tudy tzv. Tanvaldská ozubnicová dráha, podle některých nejkrásnější železniční trať v Evropě. Od konce války tento úsek trati není v provozu, i když mnoha leta byl udržován v dobrém technickém stavu (pravděpodobně se tak stalo z militárních důvodů). Od více než 10 let samosprávy po obou stranách hranice bojují o opětovné obnovení provozu této trati. 7. Fejeton (česká produkce) Krátké dějiny Tanvaldské ozubnicové dráhy, která byla postavena v letech 1888-1902 (staré fotografie a pohlednice). Dráha spojovala Mladou Boleslav, Liberec a Jablonec nad Nisou s Jelení Górou. Na české straně byla dráha vybavena odvážnými v tamté době technickými prostředky, mj. dva úseky s dodatečnou ozubnicí, která umožňovala vyjet horu i příkrým svahem. Jiż v 20. letech jezdily tudy elektrické vlaky, mj. expresní víkendové vlaky z Wroclawi, se zvláštními vagóny přizpůsobenými k převozu lyží. Po válce byla dráha zdevastována vojáky Rudé armády a zloději. V tamté době byla také odstraněna elektrická trakce, která na polské straně na úseku Jelenia Góra – Szklarska Poręba byla obnovena teprve v 90. letech. Vlaky na polské straně však jezdily až do 50. let, a svou cestu končily za tunelem na malé staničce Tkacze. V roce 1958 došlo k změně průběhu státních hranic. Polsko výměnou za jiná území vrátila Československu městečko Tkacze spolu s železniční stanicí a tunelem. Díky tomu Harrachov měl spojení s jinými častmi železničního systému v Československu; dávné Tkacze jsou dnes součástí Harrachova a nesou název Mýtiny.
Hranice, která protnula trať, a nedorozumění mezi Polskem a Československem, která se týkala mezinárodního transportu způsobily, že dráha byla pro civilní dopravu uzavřena. Od let 90. samosprávy měst Szklarska Poręba a Harrachov se snaží převzít trať a zase ji dát do provozu. Větší zájem, jak se zdá, mají Češi, kteří již dvakrát provedli zkušební jízdu motorovým vagónem z Harrachova do Jelení Góry. Mělo to přesvědčit pesimisty, kteří tvrdí, že trať není použitelná. Avšak hlavní překážkou nebyl technický stav kolejí, ale nekompromisní postoj PKP (polské železniční dráhy). Mnohá leta PKP odmítalo předat samosprávám trať, kterou však nepoužívalo a neneslo žádné náklady spojené s jejím používáním. V současnosti všechno nasvědčuje tomu, že trať zase bude v provozu – možná, že ještě tento rok. Začalo již očišťování kolejí a kacení stromů, které narostly vedle nich. Přejezd prvního vlaku od padesáti let bude pro zaměstnance samosprávy ze Szklarské Poręby a Harrachova velkou událostí. 8. Předpověď. U lyžařského mamutího můstku v Harrachově starostové Harrchova a Szklarské Poręby komentují materiál uvedený ve fejetonu a vyprávějí o svém hlavním cíli: postavení velkého komplexu zimních sportů. Železniční trať je v tom projektu jednou z nejdůležitějších věcí, protože silnice, která spojuje oba města, i když je mezinárodní, je v zimě velmi nebezpečná, zacpaná a těžko se ji udržuje. Kinga upozorňuje na bezpečí lyžařů a nutné zajištění jim lekařské péče. V největším polském lyžařském středisku zimních sportů - Zakopanem, nemocnice během jedné zimní sezóny využívá více než 10 tun sádry pouze na obvazy pro lyžaře. Jak velká tedy bude spotřeba v tak velkém komplexu, jak tento plánovaný? Zdeněk upozorňuje, že existují mnohem lepší obvazy na zlomeniny než sádra, jsou však dražší. Češi došli k názoru, že pro lepší fungování zdravotnictví je nutné zavést aspoň malé poplatky. A tak se také stalo – od začátku letošního roku Češi platí za návštěvy u lékaře a pobyt v nemocnici. Zdeněk zve diváky, aby zjistili, jak to funguje. 9. Fejeton o českém zdravotnictví (polská produkce); česká strana realizuje fejeton o polském zdravotnictví (fronty v zdravotních střediskách, léky dražší než v České republice, volání záchranné služby k méně závažným případům,
názory medických manažerů o nutnosti zavedení aspoň symbolických poplatků, návrhy nových právních regulací). Od 1 ledna, v souladu s novými pravidly fungování zdravotnictví, Češi začali platit za návštěvy u lékaře a pobyt v nemocnici. Reforma má uzdravit veřejné finance. Zrušila v České republice některé sociální výsady, jiné snížila, změnila také způsob udělování lékařských neschopenek a mateřských dovolených. Poplatek za návštěvu ve výši 30 Kč (kolem 4 zł) se vybírá u lékaře prvního kontaktu, pediatra, gynekologa, specialisty, zubního lékaře, psychologa nebo logopeda. Na pohotovosti pacienti platí 90 Kč (kolem 12 zł), za den pobytu v nemocnici - 60 Kč (trochu více než 8 zł). Zaplatit se musí také za recept, který stojí 30 Kč (4 zł). Na jednom receptu se mohou nacházet maximálně dva léky. Nemocní nedostanou také plat za první tři dny na neschopence. Celková částka vynaložená lidmi na zdravotnickou péči by neměla překročit 5000 korun. Sčítají se poplatky u lékaře a za vydání léku a také za případný doplatek za dražší variantu léku. To, co pacient zaplatil nad pětitisícový limit, mu musí pojišťovna vrátit. Poplatky se nebudou týkat lidí v hmotné nouzi, dětí z dětských domovů a lidí, kteří se musí povinně podrobit léčbě. Po společenských protestech byly zrušeny poplatky pro děti do 6 let. I když české zdravotní služby i před změnou fungovaly lépe než polské, Češi se rozhodli pro reformu, přestože věděli, že bude to spojené se společenskými protesty a demonstracemi. Je ještě príliš brzo na hodnocení výsledků změn. Určitě reforma zlepšila stav veřejných financí, klesl počet krátkodobých lékařských neschopenek (první 3 dny bezplatné!), zlepšil se přístup k lékařům (zmizeli pacienti, kteří pricházeli „na klepy”). Na druhé straně však byla lidem odebrána část výsad, na které byli zvykli během několika desítek let. Pro některé bylo to jako změna podmínek smlouvy během jejího trvání a cítí se ošizení. Mluví se také o zaměstnancích, kteří chodí do práce, i když jsou nachlazení nebo mají chripku. Títo lidé nechtějí ztrátit plat za 3 dny mimo zaměstnání, a přicházejí do práce, často přitom nakazí jiné. Dnes není ještě známo, jak nové regulace ovlivní zdraví dětí starších než 6 let a mládeže. Na sociální výsledky reformy je třeba ještě počkat. Poláci se však na ni dívají se zájmem.
10. Rozloučení. Kinga i Zdeněk jsou v městečku Králíky, blízko hraničního přechodu v Międzylesiu. Nad městečkem se vznáší Hora Boží Matky s klášterem, do kterého vede strmá cesta s originálními šestiúhelníkovými kapličkami. Moderátoři krátce vyprávějí o místě, ve kterém se nacházejí a zvou ke sledování dalšího dílu. V něm podrobněji ukážou toto místo, a jedním z témat bude snaha historicky objasnit laický postoj české společnosti a horlivý katolicismus Poláků. Ukážou také cestu, kterou by měli projít Češi a Poláci, jestli chtějí založit soukromou firmu na druhé straně hranice. Navštíví obyvatele Równého, malé vesnice u Głubczyc, kteří spolu s obyvateli městečka Slezské Rudoltice se snaží získat finanční prostředky z Evropské unie na stavbu silnice a mostu, který by spojoval obě vesnice. Budou se také zabývat módou výletů na kole. Ukážou zajímavé cesty po obou stranách hranice a také objasní, proč kola vyráběna v České republice jsou ceněna Poláky. 11. Závěrečné titulky.
