Filozofická fakulta Univerzity Palackého
Soudní tlumočení v policejní praxi (Bakalářská práce)
2014
Kateřina Tomíčková
Filozofická fakulta Univerzity Palackého Katedra anglistiky a amerikanistiky
Soudní tlumočení v policejní praxi Court Interpreting in Police Practice (bakalářská práce)
Autor: Kateřina Tomíčková Studijní obor: Angličtina se zaměřením na komunitní tlumočení a překlad Vedoucí práce: PhDr. Veronika Prágerová, Ph.D.
Olomouc 2014
2
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla úplný seznam citované a použité literatury.
V Olomouci dne
3
Děkuji PhDr. Veronice Prágerové za ochotu, odborné vedení a cenné rady, které mi v průběhu psaní práce poskytla. Dále bych chtěla poděkovat všem policistům, kteří se zúčastnili mého výzkumu a přispěli ke vzniku této práce. 4
Seznam zkratek a vysvětlivek
KST ČR – Komora soudních tlumočníků České republiky OČTŘ – Orgány činné v trestním řízení TŘ – Trestní řád ZPŘ – Zkrácené přípravné řízení PČR – Policie České republiky
5
Obsah 1.
Úvod ............................................................................................................... 8
2.
Přehled problematiky ................................................................................. 10
3.
4.
2.1
Tlumočení .............................................................................................. 10
2.2
Soudní tlumočení ................................................................................... 10
2.3
Právo na tlumočníka .............................................................................. 11
Soudní tlumočení v České republice ......................................................... 13 3.1
Právní úprava ......................................................................................... 13
3.2
Vymezení pojmů ................................................................................... 13
3.2.1
Tlumočník .......................................................................................... 13
3.2.2
Tlumočnická činnost .......................................................................... 14
3.2.3
Tlumočnický úkon ............................................................................. 14
3.2.4
Tlumočnická pečeť ............................................................................ 14
3.2.5
Tlumočnický deník ............................................................................ 14
3.2.6
Jmenování a odvolání tlumočníka ..................................................... 15
3.2.7
Zápis tlumočníka do seznamu tlumočníků ........................................ 16
3.2.8
Povinnost mlčenlivosti....................................................................... 16
3.2.9
Trestní odpovědnost tlumočníka........................................................ 16
3.2.10
Ochrana tlumočníka ........................................................................... 17
3.2.11
Vzdělání tlumočníka .......................................................................... 18
3.2.12
Komora soudních tlumočníků............................................................ 19
Tlumočení pro Policii České republiky..................................................... 20 4.1 4.1.1
Zkrácené přípravné řízení .................................................................. 23
4.2
Přibrání a postavení tlumočníka ............................................................ 23
4.3
Pracovní podmínky tlumočníka............................................................. 25
4.3.1
Odměňování a náhrada nákladů ......................................................... 25
4.3.2
Pracovní doba a organizační záležitosti ............................................. 26
4.3.3
Ochrana osobních údajů..................................................................... 26
4.3.4
Typ tlumočení .................................................................................... 27
4.4 5.
Trestního řízení se zaměřením na přípravné řízení ............................... 21
Vnímání tlumočníka .............................................................................. 27
Spolupráce tlumočníků a policistů ............................................................ 29 5.1
Informovanost policistů ......................................................................... 29 6
6.
5.2
Vnímání tlumočníka při výslechu ......................................................... 30
5.3
Sdílení informací ................................................................................... 30
5.4
Osoba tlumočníka .................................................................................. 33
5.5
Formát tlumočení .................................................................................. 34
5.6
Spokojenost s tlumočníkem................................................................... 35
Závěr ............................................................................................................ 37
Příloha 1: Dotazník pro příslušníky Policie České republiky ......................... 39 Příloha 2: CD........................................................................................................ 41 Summary .............................................................................................................. 42 7.
Bibliografie .................................................................................................. 44 7.1
Knižní a elektronické zdroje.................................................................. 44
7.2
Právní předpisy ...................................................................................... 45
Anotace ................................................................................................................. 47
7
1. Úvod Smyslem této bakalářské práce je zmapovat systém soudního tlumočení v České republice z hlediska právní úpravy a podmínek, které musí tlumočník splnit, aby mohl vystupovat jako soudní tlumočník, a popsat, jak funguje tlumočení pro policii. Cílem práce je zhodnotit fungování systému soudního tlumočení na základě teoretických poznatků a výsledků dotazníkového šetření. V první části práce je poskytnut úvod do problematiky soudního tlumočení. Budou popsána specifika tohoto druhu tlumočení, z čeho tato specifika vyplývají, jak je možné soudní tlumočení definovat. V této části jsou také rozebrány mezinárodní právní předpisy, které podezřelému / obviněnému zaručují právo na tlumočníka. V druhé kapitole jsou představeny prameny právní úpravy tlumočnické činnosti v České republice, jejichž základ tvoří Listina základních práv a svobod a zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Tato kapitola se zabývá problematikou soudního tlumočení v České republice. Jsou zde vysvětleny základní pojmy, jako jsou např. soudní tlumočník, tlumočnická činnost a tlumočnický úkon a budou zde nastíněny podmínky jmenování soudním tlumočníkem, což „je předpoklad pro zápis tlumočníka do seznamu tlumočníků“ (Gorgolová, 2009, s. 8). Východiskem pro tuto část je zákon o znalcích a tlumočnících. Část kapitoly je věnována vzdělání a kvalifikaci, které jsou nezbytné pro výkon činnosti soudního tlumočníka, protože „většina zemí nemá zákony, které
stanoví,
kdo
je
způsobilý
vystupovat
v
soudním
řízení
jako
tlumočník“ (Mikkelsonová, 2000, s. 1).1 Další kapitola se věnuje tlumočení pro policii, což je jeden z orgánů činných v trestním řízení. Soudní tlumočník je potřeba již před vlastním soudním řízením, protože jak udává § 2 odst. 14 trestního řádu, „každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá“. V této části jsou zodpovězeny otázky např., odkud se rekrutují tlumočníci pro policii, jaké musí mít pověření, zda je nutné mít speciální zkoušky či certifikaci, a jednak bude celkově popsána činnost tlumočníka
1 Původní znění: „most countries do not have laws specifying who is qualified to act as an interpreter in court proceedings“. Není-li uvedeno jinak, jedná se o vlastní překlad.
8
při tlumočení pro policii. Součást této části tvoří dotazníkové šetření pro příslušníky Policie ČR týkající se spolupráce s tlumočníky. Poslední část práce bude věnována celkovému zhodnocení stávající právní úpravy soudního tlumočení v České republice, fungování systému soudního tlumočení na základě teoretických poznatků a výsledků dotazníkového šetření.
9
2. Přehled problematiky 2.1 Tlumočení Tlumočení můžeme velice stručně definovat jako verbální převod sdělení z jednoho jazyka do druhého. Tlumočník je prostředníkem v komunikaci dvou stran, které nemluví společným jazykem. Pomáhá účastníkům komunikace překonat jazykové a kulturní bariéry tak, aby strany dospěly k vzájemnému porozumění.
2.2 Soudní tlumočení Jen těžko si lze představit, jak osoba neznalá českého jazyka vystupuje před soudem či jinými orgány činnými v trestním řízení2 bez kvalifikovaného soudního tlumočníka. Nicméně důsledky práce soudního tlumočníka mohou být daleko závažnější než jen u např. konferenčního tlumočení. Proto je vedle etického kodexu tlumočníka nutná existence závazného právního předpisu, který stanoví, kdo může vystupovat jako soudní tlumočník. Soudní tlumočení je tedy druhem tlumočení, které probíhá v přesně určeném čase, místě a za podmínek stanovených konkrétním zadavatelem, tedy státním orgánem (Štefčík, 2010, s. 12), a v němž tlumočník musí splňovat určité podmínky stanovené příslušným zákonem. V České republice je touto podmínkou jmenování příslušným soudem. Vzhledem k velkému množství právních a soudních systémů v různých státech však není možné nalézt přesnou a vyčerpávající definici soudního tlumočení. Na základě povahy a rozsahu této práce se bude při definování vycházet z českého právního pořádku. Soudní tlumočení jako takové je sice omezeno pouze na tlumočení před soudem v občanskoprávních a trestněprávních sporech3, kde je zadavatelem výlučně stát, ale samotný soudní tlumočník může také tlumočit pro státní orgány, jako jsou policie (tlumočení při vyslýchání svědků a podezřelých), úřady krajské, okresní a místní samosprávy nebo notářské úřady. Zadavatelem může být stát, ale i klient, pro kterého tlumočník tlumočí. Specifičnost soudního tlumočení je dána situačními podmínkami, kterými se tento druh tlumočení vyznačuje. Mezi tyto podmínky patří předmět soudního tlumočení, který s sebou přináší napětí, stres, nejistotu a nedůvěru, realizace tlumočení vyplývající 2 3
Orgány činné v trestním řízení tvoří policejní orgány, státní zástupce a soustava soudů. Pro účely této práce bude práce omezena pouze na trestní řízení.
10
z požadavků na formální, exaktní a odborné vyjadřování, nutnost tlumočit v obou jazykových směrech a v neposlední řadě zodpovědnost tlumočníka, kterou na něj klade zadavatel, tedy stát (Štefčík, 2010, s. 11). Tlumočník musí zachovávat nestrannost, nezaujatost, dodržovat mlčenlivost a být přesný při převodu informace.
2.3 Právo na tlumočníka V komunikaci, v níž zúčastněné strany nemluví stejným jazykem, vždy existuje určité riziko nedorozumění. Toto riziko je však ještě vyšší v komunikaci institucionálního charakteru, zejména protože jazyk úřadů bývá složitý, a následky vzniklé z takového nedorozumění mohou být daleko závažnější. Aby nedocházelo ke zneužití skutečnosti, že dotyčná osoba neovládá jazyk instituce, existují speciální ustanovení na ochranu práv jednotlivce a záruky na spravedlivý proces. Proto Mezinárodní pakt o občanských a politických právech OSN ve článku 14 stanoví, že
3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má mít tyto minimální záruky: a) má být neprodleně a podrobně informován v jazyce, jemuž rozumí, o povaze a důvodu obvinění proti němu; b) má mít dostatek času a možností pro přípravu své obhajoby, a aby se mohl spojit s obhájcem, podle vlastní volby;… f) má se mu dostat pomoci tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku nebo nemluví jazykem, jehož se užívá u soudu;…
V Evropě pak prakticky každá země přiznává právo na tlumočníka účastníkům řízení, kteří nemluví jazykem, v němž se řízení vede. Základ mezinárodněprávní ochrany lidských práv v Evropě tvoří Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod přijatá Radou Evropy v roce 1950. Ta v článku 5 stanoví, že
2. Každý, kdo je zatčen, musí být seznámen neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, s důvody svého zatčení a s každým obviněním proti němu.
Dále v článku 6 mezi právy na spravedlivé řízení mimo jiné Úmluva také zaručuje tato práva:
11
3. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: a) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; e) mít bezplatnou pomoc tlumočníka4, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví.
Právo na tlumočníka upravují také individuální ustanovení příslušných zákonů jednotlivých evropských zemí (Mikkelsonová, 2010, s. 11). V rámci Evropské unie lze právo na tlumočníka vyvodit z článku 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie. Tyto články zaručují právo na spravedlivý proces, jakožto právo na právní poradenství, zastoupení a na obhajobu. Podrobněji je právo na tlumočení rozvedeno ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení:
Článek 2 Právo na tlumočení 1. Členské státy zajistí, aby podezřelému nebo obviněnému, který nemluví jazykem trestního řízení nebo mu nerozumí, bylo bez prodlení poskytnuto tlumočení při trestním řízení před orgány činnými v trestním řízení, včetně policejního výslechu, všech soudních jednání a jiných nezbytných předběžných jednání. 2. Členské státy zajistí, aby v případech, kdy je to nezbytné pro zaručení spravedlivého řízení, bylo dostupné tlumočení komunikace mezi podezřelým nebo obviněným a jeho právním zástupcem, která je v přímé souvislosti s výslechem či soudním jednáním v rámci řízení nebo s podáním opravného prostředku či jinými procesními úkony.
Směrnice mimo samotného práva na tlumočení stanoví také požadavek na kvalitu tlumočení, která musí být dostatečně kvalitní, aby byl zaručen spravedlivý proces. Jinými slovy, poskytnuté tlumočnické služby musí být na takové úrovni, aby obviněný rozuměl řízení, které se proti němu vede, a mohl se obhajovat (Fryšták, 2011, s. 35). Obdobně směrnice upravuje i právo na překlad.
4
Podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva má obviněný právo na bezplatnou pomoc tlumočníka i v případě, že je shledán vinným.
12
3. Soudní tlumočení v České republice 3.1 Právní úprava Základem české legislativy týkající se tlumočení je Listina základních práv a svobod. Tento ústavní zákon v článku 37 odstavci 4 uvádí, že každý „kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka“. Neustanovení tlumočníka takové osobě by tedy znamenalo krácení jejího práva na obhajobu. Dílčí ustanovení o tlumočnické činnosti či právu na tlumočníka se nacházejí v občanském soudním řádu, trestním zákoníku, trestním řádu, soudním řádu správním, občanském zákoníku, exekučním řádu a v zákoníku práce (Gorgolová, 2009, s. 8). Pro
samotné tlumočníky je
nejdůležitějším
právním
pramenem
zákon
č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (dále jen zákon), a vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška). Prozatím v České republice neexistuje samostatný zákon, který by řešil problematiku soudního tlumočení. O jeho vznik usiluje Komora soudních tlumočníků České republiky. Tento zákon upravuje podmínky výkonu tlumočnické činnosti, jednotlivá práva a povinnosti tlumočníků, působnost ministerstva spravedlnosti a krajských soudů při dohledu na tlumočnickou činnost, odměňování tlumočníků a také jejich odpovědnost za správní delikty.
3.2 Vymezení pojmů Zákon a jeho prováděcí vyhláška uvádí několik pojmů, které je potřeba vymezit. Mezi ně patří pojem tlumočník, tlumočnická činnost, tlumočnický úkon, tlumočnická pečeť, tlumočnický deník, jmenování a odvolání tlumočníka, zápis tlumočníka do seznamu tlumočníků, povinnost mlčenlivosti. K těmto pojmům můžeme přiřadit i trestní odpovědnost tlumočníka a ochranu tlumočníka, ty však neupravuje zákon o znalcích a tlumočnících, ale trestní zákoník.
3.2.1 Tlumočník Je potřeba podotknout, že ačkoli by v souvislosti se soudním tlumočením logicky vyplývalo označení „soudní tlumočník“, zákon tento pojem nezná. Proto se nadále v této
13
práci bude hovořit pouze o tlumočníkovi.5 Zákon navíc ani nerozeznává rozdíl mezi tlumočníkem a překladatelem. Sám tlumočník se tedy nemůže rozhodnout, jestli chce tlumočit, nebo překládat a žádnou z těchto činností nemůže ani odříci. Zákon ani nerozlišuje tlumočníka a tlumočnici, pro obě pohlaví se používá termín tlumočník. Gorgolová vymezuje tlumočníka jako „osobu, která vykonává jak tlumočnickou tak i překladatelskou činnost, byla k výkonu této činnosti jmenována ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu a je zapsána v seznamu tlumočníků“ (2009, s. 8).
3.2.2 Tlumočnická činnost Na základě výše uvedeného můžeme odvodit, že tlumočnickou činností se rozumí tlumočnická i překladatelská činnost, kterou mohou vykonávat pouze tlumočníci zapsaní do seznamu znalců a tlumočníků.
3.2.3 Tlumočnický úkon Tlumočnický úkon je provedení tlumočení (verbální převedení) mluveného projevu z nebo do cizího jazyka, ale též překlad písemného materiálu z nebo do cizího jazyka.
3.2.4 Tlumočnická pečeť K písemnému překladu má tlumočník povinnost připojit otisk pečeti. Označení „tlumočnická pečeť“ nebo také „razítko“, „tlumočnické razítko“ či „kulaté razítko“ zahrnuje tlumočnickou pečeť, kterou tlumočník užívá k výkonu své funkce. Pečeť musí být kulatá, musí obsahovat státní znak, jméno a příjmení tlumočníka a musí na ní být uveden jazyk, pro který je tlumočník jmenován. Po složení slibu tlumočník obdrží potvrzení, které ho opravňuje nechat si na vlastní náklady vyhotovit pečeť.
3.2.5 Tlumočnický deník Každý tlumočník je povinen vést si listinný, nebo elektronický deník. Do tohoto deníku zapisuje veškeré provedené úkony a pravidelně jej předkládá ke kontrole krajskému soudu. Deník je opatřen pečetí krajského soudu s uvedeným počtem listů.
5
Označení „soudní tlumočník“ bude použito, bude-li potřeba rozlišit mezi více druhy tlumočníků.
14
3.2.6 Jmenování a odvolání tlumočníka 3.2.6.1 Jmenování tlumočníka Aby mohl být tlumočník zapsán do seznamu znalců a tlumočníků, musí být jmenován. Pro jmenování je nezbytné splnění podmínek stanovených v zákoně v § 4. První podmínkou je státní občanství České republiky. Občana jiného členského státu Evropské unie lze jmenovat pouze tehdy, pokud mu bylo vydáno potvrzení o přechodném pobytu nebo povolení k trvalému pobytu na území ČR. Pokud by se jednalo o státního příslušníka jiného státu než členského státu EU, musel by mít rovněž vydané povolení k trvalému pobytu na území ČR. Pokud je jmenován cizinec, je podle obvyklé praxe požadováno složení zkoušky z českého jazyka (Gorgolová, 2009, s. 9). Druhou podmínkou je způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.6 Třetí podmínkou je bezúhonnost. Aby byla fyzická osoba, která chce být jmenována tlumočníkem, bezúhonná, nesmí být pravomocně odsouzena za úmyslný trestný čin nebo za nedbalostní trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti tlumočníka. Dále osoba navržená na jmenování nesmí být v posledních třech letech vyškrtnutá ze seznamu znalců a tlumočníků pro porušení zákona. Zákon jako podmínku také stanoví potřebné znalosti a zkušenosti z jazyka, v němž má tlumočník působit, a osobní vlastnosti jako předpoklad pro výkon tlumočnické činnosti. Potřebné znalosti se v praxi dokládají úspěšným dokončením studia příslušného jazyka jako oboru na filozofické fakultě, nebo složením státní jazykové zkoušky 3. stupně z jazyka a nezbytné osobní vlastnosti se prokazují výpisem z evidence rejstříku trestů (Gorgolová, 2009, s. 9). V poslední řadě musí dotyčný se jmenováním souhlasit. Krajský soud poté zjišťuje, zda osoba navržená na jmenování splňuje všechny předepsané podmínky, a na základě výběru mezi osobami, které je splňují, dojde ke jmenování. Tlumočníky jmenuje ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu v rozsahu, v němž je ministrem spravedlnosti k tomu pověřen. Tlumočník je jmenován tím krajským soudem, v jehož obvodu má trvalé bydliště. Na jmenování není právní nárok, nicméně žádat o jmenování lze opakovaně. Tlumočníci, kteří jsou jmenováni k výkonu tlumočnické činnosti, mají ze zákona povinnost složit slib do rukou toho, kdo je jmenoval.
6
Od 1. ledna 2014 nový občanský zákoník užívá pojem svéprávnost.
15
3.2.6.2 Odvolání tlumočníka Zákon upravuje i podmínky, za nichž tlumočníkovi právo vykonávat tlumočnickou činnost zaniká. Po odvolání orgánem, který tlumočníka jmenoval, je tlumočník vyškrtnut ze seznamu znalců a tlumočníků. Tlumočník je odvolán v případě, že se dodatečně zjistí, že nebyly splněny podmínky pro jmenování, nebo že tyto podmínky opadly; po jmenování nastaly skutečnosti, kvůli kterým tlumočník nemůže svou činnost trvale vykonávat, sem patří například zdravotní důvody; pokud tlumočník i přes výstrahu neplní nebo porušuje svoje povinnosti. Dalším důvodem pro odvolání je skutečnost, kdy organizace, u níž je tlumočník zaměstnán, prokáže, že mu tlumočnická činnost brání v řádném výkonu pracovních povinností. Tlumočník může být také odvolán na základě své písemné žádosti o vyškrtnutí ze seznamu znalců a tlumočníků.
3.2.7 Zápis tlumočníka do seznamu tlumočníků Po složení slibu jsou tlumočníci zapsáni do seznamu znalců a tlumočníků. Tento seznam má dva oddíly – oddíl pro zápis znalců a oddíl pro zápis tlumočníků. Seznam je veden u krajského soudu. Jednotlivé seznamy krajských soudů dohromady tvoří ústřední seznam znalců a tlumočníků, který vede Ministerstvo spravedlnosti ČR. Seznamy znalců a tlumočníků jsou veřejně dostupné nejen na krajských soudech a ministerstvu spravedlnosti, ale také na internetu v elektronické databázi.
3.2.8 Povinnost mlčenlivosti I když by měla povinnost mlčenlivosti patřit k nejzákladnějším předpokladům činnosti tlumočníka a být dána etickým kodexem tlumočníka, vyjadřuje se k ní i zákon. K této povinnosti se tlumočník zavazuje již při složení slibu. Tlumočník je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem své činnosti. Tato povinnost platí i po skončení tlumočnické činnosti, s výjimkou použití těchto informací pro vědecké nebo vzdělávací účely. Tlumočník může být mlčenlivosti zbaven ustanovujícím orgánem veřejné moci nebo tím, pro koho tlumočnickou činnost vykonal na základě smlouvy.
3.2.9 Trestní odpovědnost tlumočníka Trestní odpovědnost tlumočníka v souvislosti s výkonem jeho činnosti upravuje trestní zákoník. Klapal trestní odpovědnost definuje jako „povinnost nést právní následky 16
trestněprotiprávního jednání, tímto jednáním je trestný čin“ (2010, s. 5). Ustanovení § 347 upravuje skutkovou podstatu trestného činu křivé tlumočení. Z kontextu celého trestního zákoníku však vyplývá, že se jedná o úmyslný trestný čin7, a aby se tedy jednalo o trestný čin křivého tlumočení, je potřeba nejdříve prokázat tlumočníkův úmysl, což může být vhledem k povaze tlumočení velmi obtížné. Ještě je nutné podotknout, že trestní zákoník u tohoto trestného činu nerozlišuje soudem jmenované tlumočníky a tlumočníky přibrané ad hoc.
3.2.10 Ochrana tlumočníka Tlumočník se při výkonu své profese účastní nejen soudních jednání, ale i zatýkání podezřelých, výslechů či překládá policejní odposlechy. Protože je v neustálém kontaktu se zatčenými, je vystaven riziku nátlaku, napadení nebo msty ze strany zatčeného, jeho příbuzných, společníků či osob, které jsou k zatčenému v nějakém jiném vztahu. Tlumočníci často bývají vystavováni různým formám nátlaku, vyhrožovaní či vydírání. Logické by tedy bylo, aby tlumočníci požívali ochranu obdobně jako např. svědci podle § 55 odst. 2 trestního řádu, čili aby jejich identita nebyla v řízení známá. Nicméně zákon tlumočníkům žádnou formu ochrany nepřiznává. Některé zákony jako např. zákon o zvláštní ochraně svědka možnost ochrany tlumočníka sice připouští, ale využívá se velmi zřídka. Gorgolová ve své publikaci u ochrany tlumočníka zmiňuje trestní zákoník, kde jsou u trestných činů vraždy, těžkého ublížení na zdraví, ublížení na zdraví, vydírání a poškození cizí věci uvedena ustanovení, kde pachateli za spáchání těchto trestných činů na tlumočníkovi pro výkon jeho činnosti hrozí vyšší sankce v podobě zvýšené hranice sazby trestu odnětí svobody (2009, s. 12), tato ustanovení ale upravují přitěžující okolnosti pro pachatele těchto trestných činů, nelze je považovat za prostředky ochrany tlumočníka jako takové. Jako ochranu tlumočníka bychom mohli chápat například nezveřejňování citlivých údajů tlumočníka v soudním spisu či vyjmutí některých osobních údajů z veřejně přístupných seznamů tlumočníků, v krajním případě také tlumočení z jiné místnosti, než ve které se nachází zatčený.
7
§ 13 odst. 2 uvádí: „K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.“
17
3.2.11 Vzdělání tlumočníka Jedním z kritérií pro jmenování tlumočníkem je odpovídající vzdělání. Zákon se k potřebné kvalifikaci v § 4 vyjadřuje poněkud obecně. Požadavkem jsou „potřebné znalosti a zkušenosti z jazyka, v němž má tlumočník působit“ a přednost mají osoby, které absolvovaly speciální výuku pro tlumočnickou činnost, pokud v daném jazyce taková výuka probíhá. V současné době neexistuje jedna konkrétní zkouška, která by ověřovala, zda tlumočník disponuje potřebným vzděláním pro výkon tlumočnické činnosti. Základem nutného vzdělání tlumočníka je úspěšné dokončení vysokoškolského studia toho jazyka, pro který chce být tlumočník jmenován, nebo složení tlumočnické či překladatelské státní jazykové zkoušky na jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky. Pokud má být jmenován cizinec, je potřeba, aby prokázal své znalosti češtiny dokladem o absolvování státní jazykové zkoušky z češtiny (Gorgolová, 2009, s. 27). Vysokoškolské studium však nestačí. Tlumočník dále musí absolvovat doplňkové studium práva, které zajišťuje Ústav pro další vzdělávání právníků JURIDIKUM Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Cílem tohoto studia je zvýšit odbornost tlumočníků a celkově rozšířit jejich znalosti v oblastech práva, aby mohli poskytovat služby na nejvyšší úrovni. Jedná se o dvousemestrální kurz rozdělený na dvě části. Část A probíhá v češtině, náplní jsou přednášky o českém právním řádu a srovnání s právním systémem v určité jazykové oblasti. Část B tvoří jazykové semináře, které tematicky odpovídají části A. Zatím probíhají v angličtině, němčině, francouzštině a ruštině. Část A je povinná pro všechny jazyky s výjimkou absolventů právnických fakult vysokých škol, část B je povinná jen pro ty jazyky, pro které je zavedena. Avšak vzdělávání tlumočníků absolvováním tohoto kurzu nekončí. Jedná se o celoživotní proces, tlumočník musí neustále své vědomosti rozšiřovat a prohlubovat, aby byl schopen reagovat na nejnovější trendy a poznatky v oborech, ve kterých se pohybuje. Tlumočník má velkou škálu možností, jak své znalosti rozvíjet. Jednou z možností je navštěvovat terminologické kurzy a školení pořádané Komorou soudních tlumočníků České republiky (dále jen KST ČR), která na další vzdělávání tlumočníků velmi dbá. Specializované terminologické kurzy každý rok připravuje JURIDIKUM a Česká advokátní komora organizuje kurzy v oblasti práva. Kurzy týkající se obecnější problematiky se konají pod záštitou Jednoty tlumočníků a překladatelů. KST ČR se také věnuje odborné přípravě uchazečů o jmenování.
18
Je nutné zdůraznit, že i když by se měl tlumočník soustavně vzdělávat, neexistuje u nás systém opakovaného prověřování způsobilosti tlumočníků.
3.2.12 Komora soudních tlumočníků Důležitou roli v oblasti soudního tlumočení hraje KST ČR, což je dobrovolná profesní organizace, která sdružuje tlumočníky jmenované podle zákona o znalcích a tlumočnících. KST ČR hájí a prosazuje zájmy těchto tlumočníků, zajišťuje zvyšování kvalifikace a informovanosti o soudním tlumočení a snaží se zlepšovat jejich postavení. Dále pořádá vzdělávací semináře odborného i obecnějšího charakteru. KST ČR se jako nepolitická organizace podílí na vypracování a projednání právních předpisů upravujících soudní tlumočení. Formuluje také etické zásady činnosti soudního tlumočníka, jimiž jsou členové KST ČR povinni se řídit. Dozorčí rada KST ČR se rovněž zabývá stížnostmi vůči jejím členům.
19
4. Tlumočení pro Policii České republiky V rámci trestního řízení tlumočník nepůsobí jen před soudem, ale tlumočí i pro další orgány činné v trestním řízení (dále jen OČTŘ). Tímto orgánem je také policejní orgán, jímž se rozumí útvary Policie České republiky.8 Pro ni tlumočníci tlumočí v rámci první fáze trestního řízení, kterou je přípravné řízení. Svou povahou má přípravné řízení rozhodující vliv na další stádia trestního řízení. Právo na tlumočení je účastníkům řízení přiznáno nejen mezinárodními dohodami a Listinou základních práv svobod, ale i samotným trestním řádem. Ten v § 14 odstavci uvádí, že
„každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá.“
Rozhodne-li se osoba, proti níž se řízení vede, tohoto práva využít, vztahuje se na ni od okamžiku, kdy je jí sděleno, že je podezřelá9 nebo obviněná10 ze spáchání trestného činu až do chvíle, kdy je trestní řízení ukončeno, čili až do vydání pravomocného rozsudku, zda osoba trestný čin spáchala či nikoliv, včetně potenciálního odsuzujícího rozsudku a rozhodnutí o opravném prostředku. Je na místě podotknout, že tlumočníka je nutné přibrat i v případě, kdy OČTŘ ovládá jazyk, v němž vyslýchaná osoba vypovídá (Fryšták, 2011, s. 36). Tlumočník v rámci své činnosti netlumočí jen výpovědi či jiné procesní úkony, ale také poskytuje písemné překlady dokumentů. Osoba, proti níž se řízení vede, musí obdržet překlad všech zásadních dokumentů. Ty vyjmenovává § 28 odstavec 2 a 4 a mezi ně patří např. usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě či obžaloba. Překlady dokumentů se ale nepořizují v případě, kdy osoba, proti níž se řízení vede, po poučení prohlásí, že jejich překlad nepotřebuje. V případech, kdy byl překlad poskytnut,
8
§ 12 odst. 2 TR vyjmenovává, kdo vše má postavení policejního orgánu. Pro účely práce však postačuje zjednodušený výklad. 9 Podezřelý je ten, kdo byl podle § 76 odst. 1 trestního řádu zadržen a nebylo proti němu usnesením zahájeno trestní stíhání, popř. i ten, komu bylo ve zkráceném přípravném řízení sděleno podezření do doby, kdy byl návrh na potrestání doručen soudu. 10 Obviněný je ten, proti komu bylo v konkrétní trestní věci usnesením zahájeno trestní stíhání policejním orgánem nebo státním zástupcem.
20
má osoba, proti níž se řízení vede, možnost podat stížnost na kvalitu překladu, pokud ji shledává jako nedostatečnou pro zaručení spravedlivého procesu (Fryšták, 2011, s. 35). Zhotovení překladu a jeho doručení zajišťuje OČTŘ, který vede řízení, v této fázi tedy policie. Nicméně i když obviněný tlumočení nejdříve odmítne, může o tlumočníka požádat kdykoli v průběhu řízení. Je nezbytné, aby byla v přípravném řízení zajištěna dostatečná kvalita tlumočení. Na tlumočnickou činnost jsou totiž kladeny jisté minimální standardy, mezi něž patří zejména nestrannost a nezaujatost tlumočníka (§ 11 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících). V případě, že nebylo dodrženo právo na tlumočení, soudce může prohlásit výsledky přípravného řízení za neplatné (Improving Police and Legal Interpreting, 2012, s. 6). Špatná kvalita tlumočení navíc může vést k porušení samotného práva na spravedlivý proces.
4.1 Trestního řízení se zaměřením na přípravné řízení Trestní řízení je vymezeno v § 12 odst. 10 trestního řádu (dále jen TŘ). Rozumí se jím postup OČTŘ, případně i jiných osob zúčastněných na trestním řízení, upravený trestním řádem. Jeho smyslem je zjistit, zda se trestný čin stal, kdo je jeho pachatelem a uložit mu podle zákona trest či ochranné opatření a také zajistit, aby nikdo nevinný nebyl trestně stíhán či dokonce odsouzen. Trestní řízení probíhá ve dvou hlavních stádiích: v přípravném řízení a řízení před soudem. Přípravné řízení je první a zároveň obligatorní částí trestního řízení. Podle trestního řádu to je úsek řízení od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů (např. ohledání místa činu), které mu bezprostředně předcházejí. Pokud tyto úkony nebyly provedeny, je to část řízení od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby.11 Účelem přípravného řízení je zjistit, zda byl skutečně spáchán trestný čin a zda je možné jeho pachatele postavit před soud. Orgánem konajícím přípravné řízení jsou policejní orgány, na které dohlíží státní zástupce. Soudce v přípravném řízení vystupuje v omezené míře, avšak činí důležitá rozhodnutí, která přísluší pouze soudu, např. rozhodnutí o vazbě.
11
Pokud nebyly provedeny neodkladné a neopakovatelné úkony, přípravným řízením je podle trestního řádu také „úsek řízení od postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tom, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.“ Práce však zohledňuje jen standardní průběh trestního řízení, proto postačí zkrácená definice.
21
Přípravné řízení se dále dělí na prověřování a vyšetřování. Prověřování je postup, v němž policejní orgán objasňuje a prověřuje skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Jinými slovy policejní orgán zjišťuje, zda se vůbec jedná o trestný čin (může se jednat o přestupek, jiný správní delikt či vůbec nemusí jít o trestněprotiprávní jednání). Dále policejní orgán vyhledává informace směřující ke zjištění pachatele trestného činu, nebyl-li od počátku řízení znám. K tomu si policejní orgán opatřuje potřebné podklady, nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu. V rámci svých oprávnění je policejní orgán oprávněn zejména požadovat vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů (§ 158 odst. 1 písm. a) TŘ). V tomto stádiu nemusí být známa osoba, proti níž se řízení vede. Pokud je zde však osoba možného pachatele, označuje se jako podezřelý. Výsledkem prověřování je usnesení o zahájení trestního stíhání, které se doručí obviněnému (§ 160 odst. 1 TŘ). Pokud nejsou splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání, prověřování končí právní mocí usnesení o odložení věci (§ 159a TŘ) nebo vyhotovením přípisu o odevzdání věci (§ 159a odst. 1 písm. a) nebo b) TŘ) nebo vyhotovením záznamu o dočasném odložení trestního stíhání (§ 159b TŘ). Usnesením o zahájení trestního stíhání začíná druhá fáze přípravného řízení, vyšetřování. Vyšetřování je tedy postup po zahájení trestního stíhání. V této fázi policejní orgán z vlastní iniciativy vyhledává důkazy k objasnění všech skutečností, které jsou důležité pro posouzení věci včetně osoby pachatele a následku trestného činu, tj. trestu. Řízení se již vede proti konkrétní osobě, která se nazývá obviněný. Policejní orgán je oprávněn provádět takové úkony jako při prověřování, k nejčastějším opět patří požadování vysvětlení. Tyto úkony slouží jako podklady pro rozhodnutí, zda proti stíhané osobě vznést obžalobu či nikoliv, a dále slouží jako zdroj důkazů pro řízení před soudem. Policejní orgán provádí všechna rozhodnutí samostatně, vyjma případů, kdy je podle TŘ nezbytný souhlas státního zástupce či soudu. Nese plnou odpovědnost za jejich zákonné a včasné provedení. Policejní orgán vyšetřování skončí, jestliže jeho výsledky postačují k podání obžaloby. Obžalobu podává státní zástupce. Pokud nejsou splněny podmínky pro podání obžaloby, vyšetřování končí právní mocí usnesení o postoupení věci jinému orgánu (§ 171 odst. 1 TŘ), právní mocí usnesení o zastavení trestního stíhání (§ 172 odst. 1 nebo 2 TŘ), právní mocí usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání (§ 307 odst. 1 TŘ)
22
nebo právní mocí usnesení o schválení narovnání (§ 309 odst. 1 TŘ) a o zastavení trestního stíhání (§ 311 odst. 1 TR). I když v trestním řízení platí zásada veřejnosti, přípravné řízení je neveřejné. Výjimkou je pouze obhájce, který je oprávněn účastnit se vybraných vyšetřovacích úkonů od počátku vyšetřování.
4.1.1 Zkrácené přípravné řízení Zvláštní formou přípravného řízení je zkrácené přípravné řízení (dále jen ZPŘ), které upravuje osmý oddíl trestního řádu. Na rozdíl od standardního přípravného řízení v něm neprobíhá vyšetřování, ale pouze modifikované prověřování s tím, že se vede vždy proti konkrétnímu podezřelému. Jeho práva jsou zde posílena, náleží mu stejná práva jako obviněnému. ZPŘ konají zejména policejní orgány, zejména útvary PČR. Věci, které byly projednány ve ZPŘ, poté projedná ve zjednodušeném řízení samosoudce. Tato forma trestního řízení se bude konat zejména v případech cizinců, kteří spáchají méně závažné trestné činy, jsou přistiženi při činu nebo bezprostředně poté a nemají na území České republiky pobyt, protože ZPŘ musí být skončeno nejpozději do dvou týdnů ode dne, kdy bylo podezřelému sděleno, z jakého trestného činu je podezřelý. V takovém případě je kontaktován státní zástupce a po výslechu je osoba zadržená na 48 hodin a celá věc se vyřídí ve zkráceném přípravném řízení. Účelem ZPŘ je vyhledat důkazy pro řízení před soudem tak, aby bylo možné postavit podezřelého v co nejkratší době před soud. Policejní orgán věc buď odloží, nebo odevzdá, anebo státnímu zástupci předloží stručnou zprávu o výsledku ZPŘ. Státní zástupce na základě této zprávy poté rozhodne, zda jsou dány dostatečné důvody k tomu, aby byl soudu podán návrh na potrestání.
4.2 Přibrání a postavení tlumočníka Je-li v rámci řízení potřeba využít odborných znalostí jazyka, jež tlumočník ovládá, orgán konající řízení přibere tlumočníka. Důvody přibrání tlumočníka výslovně vyjmenovává § 28 TŘ. Tlumočník se přibere, pokud je třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi či jiného procesního úkonu nebo pokud obviněný využije práva používat před OČTŘ svého mateřského jazyka či jazyka, o němž prohlásí, že ho ovládá. Tlumočník je také ustanoven osobě, s níž se lze dorozumět pouze znakovou řečí.
23
Tlumočníka kontaktuje telefonicky přímo vyšetřující policista nebo je tlumočník kontaktován přes místní operační středisko12. Pokud není kontaktován tlumočník, s ním již policista v minulosti spolupracoval, vybírá se tlumočník z databáze soudem jmenovaných tlumočníků, která je veřejně přístupná na adrese www.justice.cz (http://datalot.justice.cz/justice/repznatl.nsf/$$SearchForm?OpenForm&Seq=1#_Refres hKW_select_5). V současné době je v České republice téměř 3400 tlumočníků.13 Kritérii pro výběr tlumočníka jsou samozřejmě jazyk, do a z kterého je potřeba tlumočit, dostupnost tlumočníka, tedy vzdálenost, ze které musí tlumočník přicestovat, a možnost tlumočníka se vůbec dostavit. Platí, že jsou preferováni místní tlumočníci, aby se ušetřil nejen čas, ale i náklady na cestovné tlumočníka. U některých trestných činů, zejména sexuálních trestných činů, je rozhodující i pohlaví tlumočníka. V některých případech je také žádoucí tlumočníkova znalost určité komunity, která může vycházet z jeho původu. Tlumočník se přibírá neformálně, tj. opatřením. Zákon také upravuje situaci, kdy není možné přibrat tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Paragraf 24 zákona o znalcích a tlumočnících taxativně stanoví podmínky, kdy je možné jako tlumočníka přibrat osobu nezapsanou v seznamu tlumočníků. V prvé řadě musí mít daná osoba předpoklady pro provedení tlumočnického výkonu a musí se svým ustanovením souhlasit. Taková osoba je ustanovena tlumočníkem v případě, že se jedná o jazyk, pro nějž není do seznamu tlumočníků zapsán žádný tlumočník, nebo pokud tlumočník zapsaný v seznamu nemůže úkon provést, anebo jestliže by provedení úkonu tlumočníkem zapsaným v seznamu znamenalo nepřiměřené obtíže či náklady. Takto ustanovený tlumočník musí složit slib do rukou orgánu, který ho ustanovil, tedy do rukou policejního orgánu. Nicméně je vždy snaha zajistit soudem jmenovaného tlumočníka, aby bylo možné použít získané informace před soudem (Improving Police and Legal Interpreting, 2012, s. 80). Svou
činností
tlumočník
ovlivňuje
průběh
trestního
řízení
a
podílí
se na odpovědnosti, která souvisí s prováděním úředních úkonů. Proto se tlumočník řadí do subjektů trestního řízení, do kategorie pomocných osob. V jednom trestním řízení může vystupovat stejný tlumočník jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem.
12
Operační střediska jsou pracoviště policie, která jsou v nepřetržitém provozu a slouží k zabezpečení plnění bezodkladných úkolů policie v mimořádných situacích; působí také v oblasti koordinace sil a prostředků útvaru, aby byla zajištěna přiměřená reakce na danou mimořádnou situaci. . 13
Ke dni 08. 04. 2014
24
Za hlavní výhodu použití stejného tlumočníka se považuje znalost případu. Tlumočník je již obeznámen s případem, jeho okolnostmi a účastníky, díky čemuž se v případu lépe orientuje, což by mělo přispívat k vyšší kvalitě tlumočení. Tlumočník dále může vystupovat také jako svědek a zapisovatel. Tlumočník však nikdy nesmí být u jednoho konkrétního případu zároveň i obhájcem. Jako tlumočník nesmí v trestním řízení vystupovat osoba, která je zároveň zaměstnancem policie, státního zastupitelství nebo soudu (Van den Brinková Štifterová, 2012, s. 72). Pokud by se tlumočník dozvěděl o skutečnostech, které by mohly vést k jeho vyloučení z trestního řízení, musí odmítnout provedení úkonu. Takovými skutečnostmi jsou například pochybnosti o podjatosti (§ 11 zákona o znalcích a tlumočnících).
4.3 Pracovní podmínky tlumočníka Přibrání tlumočníka do trestního řízení obvykle bývá spojeno s časovým presem, což znamená, že tlumočník by měl být k dispozici ve velmi krátkém časovém úseku. Praxe je nicméně jiná. Běžně se na tlumočníka čeká i čtyři až pět hodin, což představuje poměrně dlouhou dobu vzhledem k tomu, že zajištěná osoba může být na své osobní svobodě omezena maximálně 24 hodin14.
4.3.1 Odměňování a náhrada nákladů Odměňování a náhradu nákladů tlumočníka upravuje vyhláška č. 37/1967. Tlumočníci jsou placeni od hodiny a jejich odměna se nazývá tlumočné. Paragraf 17 stanoví jeho výši, která se pohybuje v rozmezí 100–350 Kč na hodinu. Dále jsou stanoveny případy, kdy lze tlumočné zvýšit či snížit. Tlumočníkům je dále propláceno cestové a čekací doba, jakož i další náklady, které vyjmenovává vyhláška. O konkrétní výši tlumočného a náhradě nákladů rozhoduje ten orgán, který si tlumočení vyžádal. Vzhledem k ekonomické situaci je ve většině případů při výběru tlumočníka rozhodujícím kritériem cena, od čehož se následně odvíjí kvalita. Nízká cena obvykle znamená nižší kvalitu tlumočení, protože kvalifikovaní tlumočníci odmítají za nízké sazby pracovat. To je také jeden z důvodů, proč jsou přibíraní tlumočníci, kteří nejsou zapsaní v seznamu tlumočníků. Ti totiž zpravidla přijímají nižší odměnu.
14
Zajištění osoby podle § 26 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
25
V trestním řízení je přibírající orgán povinen určit výši odměny nejpozději do dvou měsíců od vyúčtování tlumočného a nejpozději do třiceti dnů od přiznání odměny ji uhradit (§ 29 odst. 2 a 3 TŘ).
4.3.2 Pracovní doba a organizační záležitosti Tlumočník může být k případu přivolán prakticky kdykoli, není neobvyklé přivolání tlumočníka v pozdních nočních nebo brzkých ranních hodinách. Pracovní doba tlumočníka není pevně stanovená, závisí na délce výslechu. Tlumočník musí být odolný a mít velkou výdrž, protože obvykle pracuje sám a výslech se může protáhnout i na osm devět hodin. V případě tlumočení odposlechů telefonů tlumočník pracuje několik hodin v kuse, někdy i několik dní, často během nočních hodin. Tlumočník má nicméně nárok požádat o přestávky, i když by vyšetřující policista nejraději ve výslechu pokračoval. Po příchodu tlumočníka policista, který vede výslech, ověří jeho totožnost na základě občanského průkazu a průkazu tlumočníka. Tlumočník je poučen a podepíše opatření o přibrání k úkonu, slib a poučení o právech a povinnostech tlumočníka. Dále se policista zeptá vyslýchaného, zda souhlasí s osobou přibraného tlumočníka. Odpověď vyslýchaného se zaprotokoluje. Před samotným zahájením výslechu by tlumočník měl být seznámen s případem, ke kterému je přivolán. Informovanost tlumočníka má totiž poměrně významný dopad na kvalitu tlumočení. V ideálním případě by tlumočník měl být informován, k jakému případu byl přibrán, o osobách, které jsou vyslýchány anebo jsou u výslechu přítomné, o strategii výslechu vyšetřujícího policisty a rovněž by tlumočníkovi měly být poskytnuty veškeré relevantní dokumenty. Ve většině případů však tlumočník dostane pouze stručné informace k případu, nebo dokonce nedostane žádné. To je zapříčiněno jednak časovou tísní, a jednak nedostatečným porozuměním důležitosti informací pro tlumočníka ze strany policistů.
4.3.3 Ochrana osobních údajů Ochrana osobních údajů tlumočníka je velmi citlivé a diskutabilní téma. Zejména vzhledem k tomu, že osobní údaje tlumočníka nejsou nijak chráněny a jsou přístupné prakticky komukoli. Databáze tlumočníků je totiž veřejně přístupná a obsahuje kromě tlumočníkova jména a jazyka, pro který je jmenován, také adresu, telefonní číslo a emailovou adresu tlumočníka.
26
Ani v rámci trestního řízení nejsou citlivé údaje tlumočníka chráněny. Na začátku výslechu je tlumočník představen a jeho jméno je uvedeno ve veškeré dokumentaci týkající se daného případu. Tímto způsobem může být tlumočník velice snadno identifikován, a protože je civilní osoba, nepožívá žádných ochran, které vyplývají z postavení úřední osoby policisty nebo ze statutu svědka (Improving Police and Legal Interpreting, 2012, 19).
4.3.4 Typ tlumočení Během výslechu se nejčastěji používá konsekutivní tlumočení, ať už s poznámkami nebo bez nich. Tlumočník hovoří v první osobě, aby spolu mohly obě strany komunikovat přímo. I když je simultánní tlumočení z časového hlediska úspornější, s výjimkou tlumočení do a ze znakového jazyka se při výsleších nepoužívá. Nevhodnost simultánního tlumočení je dána zejména povahou interakce mezi vyslýchajícím a vyslýchaným. První část výslechu probíhá jako monolog, kdy je vyslýchané osobě dána možnost vypovědět vše, co je jí známo o předmětu výslechu. Druhá fáze výslechu je realizována formou dialogu, kdy vyšetřující policista klade vyslýchanému otázky, aby získal doplňující informace k monologu, popř. objasnil nesrovnalosti ve výpovědi vyslýchaného. Výměna obvykle probíhá dynamicky, proto by simultánní tlumočení nebylo prakticky ani proveditelné. Navíc policista i vyslýchaný mohou dva hlasy, každý v jiném jazyce, považovat za matoucí a rozptylující. Nemožnost použít simultánní tlumočení může být dána i na straně tlumočníka, který tuto dovednost nemusí ovládat, což bude časté zvláště u tlumočníků přibraných ad hoc. Mimo jiné nelze tlumočit simultánně v situacích, kdy jsou výslechy nahrávány. Získaný audio záznam by kvůli dvěma překrývajícím se hlasům nebylo možné použít. Nedílnou součást tlumočníkovy činnosti během výslechů tvoří tlumočení z listu. Tlumočník může být požádán, aby vyslýchanému přetlumočil část protokolu, poučení či jiný dokument. Výslech prostřednictvím videokonference se provádí pouze ve výjimečných případech. Tento formát výslechu je neobvyklý pro všechny zúčastněné strany a je pro něj nezbytná příprava.
4.4 Vnímání tlumočníka Pohled na úlohu tlumočníka je do jisté míry ovlivněn jeho samotným postavením. Tlumočník sice zprostředkovává komunikaci dvou stran, které nehovoří stejným 27
jazykem, ale zároveň ho tyto strany mohou vnímat jako „rušivý prvek“, protože spolu nemohou hovořit přímo. Vnímání úlohy tlumočníka jako profesionála ovlivňuje několik faktorů jako dostupnost odborného vzdělání, požadavky na kvalifikaci či postavení a vliv profesních organizací (Improving Police and Legal Interpreting, 2012, s. 28). Zpráva Improving Police and Legal Interpreting uvádí, že v policejním prostředí převažuje negativní vnímání tlumočníka, kdy „přítomnost tlumočníka je přirovnávána ke ztrátě kontroly nad výslechem“15 (2012, s. 28). Tato ztráta kontroly neznamená jen ztrátu kontroly nad obsahem výslechu, ale i nad jeho celkovou dynamikou, protože rytmus a délka promluv musí být uzpůsobena pro tlumočníka. Problém představuje také vnímání úlohy tlumočníka, tedy co je náplní činnosti tlumočníka. Tlumočníci jsou také nezřídka žádáni, aby plnili úkoly nad rámec jejich činnosti. Sem patří i očekávání, že tlumočník bude vysvětlovat kulturní rozdíly jako například rozdíly v právních systémech či ve způsobech vhodného chování. Také existuje předpoklad, že tlumočník zjednoduší složité odborné právní texty tak, aby jim rozuměli i laici. Nicméně jak udává Mikkelsonová, „tlumočníkovým úkolem není zajistit, aby klient vše chápal, ale poskytnout mu tu samou příležitost, jakou by na jeho místě měl kdokoli jiný, kdo by mluvil jazykem soudu“16 (2000, s. 2). Při tlumočení přes telefon nebo tlumočení odposlechů telefonů policisté také mohou očekávat, že jim tlumočník poskytne informace k sociokulturnímu původu osoby na základě jejího přízvuku (Improving Police and Legal Interpreting, 2012, s. 30). Tato činnost však patří do forenzní lingvistiky, nikoli do tlumočnické činnosti. Obavy v policistech vyvolává i otázka mlčenlivosti a nestrannosti tlumočníka. Obavy existují zejména v případech, kdy tlumočník a vyslýchaná osoba sdílejí stejné kulturní zázemí. Vyslýchaná osoba naopak tlumočníka může vnímat jako svého spojence, protože hovoří stejnou řečí. Profesionální tlumočník by však měl za každých okolností zůstat nestranný. Na druhou stranu vyslýchaný v tlumočníkovi může spatřovat spojence policie.
15
Původní znění: „…the presence of an interpreter equates to a loss over the interviewing process.“ Původní znění: „The interpreter is not there to make sure the client understands, but merely to give him the same chance anyone else in his place would have if he spoke the language of the court.“
16
28
5. Spolupráce tlumočníků a policistů Následující část práce vychází z výsledků dotazníkové šetření, kterého se účastnili příslušníci Policie České republiky. Cílem dotazníku bylo zjistit názor policistů (jejich spokojenost / nespokojenost) na spolupráci s tlumočníky. Dotazníkového šetření se účastnilo 20 příslušníků PČR, kteří spolupracovali s tlumočníky. Dotazník byl zveřejněn na webovém serveru policista.cz. v elektronické formě prostřednictví formuláře na Google Docs a obsahoval celkově 10 otázek, z toho devět uzavřených a jednu otevřenou otázku. Dotazník je součástí této práce jako Příloha 1.
5.1 Informovanost policistů První otázka, kterou dotazník obsahoval, se týkala informovanosti policistů v souvislosti s využitím tlumočníka v rámci trestního řízení. Otázka se týkala toho, zda policisté byli vůbec někdy proškoleni, jak pracovat s tlumočníkem, aby byla spolupráce co nejefektivnější. Třináct z dvaceti dotazovaných policistů nikdy neprošlo žádným školením či jim nebylo vysvětleno, jak efektivně spolupracovat s tlumočníkem. Tři policisté byli na spolupráci připraveni už v rámci základní odborné přípravy policistů, kterou absolvují všichni nově přijatí policisté. Pouze jeden policista byl o spolupráci s tlumočníkem poučen v rámci dalšího vzdělávání policistů na odborném školení. Tři z dvaceti policistů byli poučeni, jak spolupracovat s tlumočníkem až u konkrétního případu, kdy byl přibrán tlumočník.
Ano, v rámci základní odborné přípravy.
3
Ano, v rámci zvláštního školení průběhu výkonu služby
1
3 13
Ano, ale až u konkrétního případu, kdy byl přibrán tlumočník. Ne.
Graf 1. Byli jste někdy poučeni, jak spolupracovat s tlumočníkem? 29
5.2 Vnímání tlumočníka při výslechu Další otázka se zabývala vnímáním tlumočníka při výslechu, které je již rozebráno v podkapitole 4. 4 Vnímání tlumočníka. Otázka byla zvolena proto, aby bylo možné srovnat zjištění vyplývající ze závěrečné zprávy projektu Improving Police and Legal Interpreting, kdy v policejní práci převažovalo negativní vnímání tlumočníka, s realitou v České republice. Nadpoloviční většina dotazovaných policistů přítomnost tlumočníka považuje za přínosnou a nezbytnou službu, bez níž by nebylo možné konat řízení, v němž účastníci nemluví stejným jazykem. Sedm policistů uvedlo, že i když je tlumočník nezbytnou součástí výslechu osoby, která nehovoří českým jazykem, jeho přítomnost výslech narušuje. Žádný z dotazovaných policistů neuvedl, že by tlumočník u výslechu působil jako čistě rušivý prvek. Zjištění vyplývající z dotazníku se tedy neshodují s výsledky ze zprávy projektu Improving Police and Legal Interpreting, protože dotazovaní policisté na přítomnost tlumočníka pohlížejí pozitivněji.
0 Jako přínosnou a nezbytnou službu
7
Jako nezbytný, ale rušivý prvek výslechu. 13
Jako ryze rušivý prvek.
Graf 2. Jak vnímáte tlumočníka při výslechu?
5.3 Sdílení informací Předmětem dotazníku bylo také zjistit, jak policisté přistupují k tlumočníkovi ve vztahu k vyslýchané osobě a jaké množství informací týkajících se případu s tlumočníkem sdílejí. Zpráva z projektu Improving Police and Legal Interpreting naznačuje neochotu sdílet informace k případu ze strany policejního orgánu. Tato neochota pramení zejména z nedůvěry vůči tlumočníkovi. Podle zprávy se policisté 30
obávají, že příliš mnoho informací může ovlivnit nestrannost tlumočníka (Improving Police and Legal Interpreting, 2012, s. 29). Čtrnáct policistů uvedlo, že vyslýchanému představují tlumočníka a zároveň vysvětlují, jaká je úloha a postavení tlumočníka. Tři respondenti tlumočníka pouze představí, čili sdělí vyslýchanému jméno tlumočníka, ale dále už úlohu tlumočníka nerozebírají. Pouze tři příslušníci vyslýchané osobě o tlumočníkovi neposkytují žádné informace.
3
3
14
Ano, představuji tlumočníka a co je jeho úkolem. Představuji tlumočníka, ale jeho úlohu nevysvětluji. Nepředstavuji, ani nevysvětluji.
Graf 3. Při spolupráci s tlumočníkem, představujete vyslýchanému tlumočníka a vysvětlujete jeho úlohu?
Cílem výslechu je získat pokud možno co nejpřesnější, nejúplnější, spolehlivé a relevantní informace k vyšetřované události. Aby policista během výslechu získal požadované informace, volí různé strategie výslechu, jimž podléhá interakce mezi vyslýchaným a policistou. Aby byla komunikace, do které je zapojen i tlumočník, co nejefektivnější, měl by být tlumočník co nejpodrobněji seznámen se způsobem, jakým bude policista výslech vést. Další otázka dotazníku proto byla zaměřena na spolupráci policisty a tlumočníka před samotným výslechem, tedy zda policista tlumočníkovi poskytuje informace o způsobu, jakým bude výslech veden. Pouze dva z dvaceti dotazovaných policistů uvedli, že tlumočníkovi detailně sdělí svůj postup a strategii výslechu. Šest dotazovaných policistů tlumočníkovi pouze nastíní, jakým způsobem výslech povede a dvanáct policistů nepovažuje za nutné s tlumočníkem strategii výslechu sdílet. 31
2
6 12
Ano, sdělím tlumočníkovi detailně svůj postup. Stručně tlumočníkovi nastíním svoji strategii. Ne, není to potřeba.
Graf 4. Sdílíte s tlumočníkem svoji strategii výslechu?
Pro kvalitu tlumočení je rovněž zásadní, kolik informací má tlumočník o daném tématu. Pokud má tlumočník co nejvíce informací k případu, jeho dokumentace, může se na tlumočení lépe připravit, a tedy odvést lepší výkon. Z výzkumu vyplývá, že nadpoloviční většina dotazovaných policistů tlumočníkovi poskytuje pouze základní informace o případu, zejména informace o vyslýchané osobě a o jaký trestný čin se jedná. Šest policistů s tlumočníkem nesdílí žádné informace týkající se případu. Detailní informace o povaze trestného činu, o osobě podezřelé / obviněné z jeho spáchání, strategii výslechu, co je cílem výslechu s tlumočníkem podle výsledků dotazníku nesdílí žádný z dotazovaných policistů. 0
6
14
Poskytnu tlumočníkovi detailní informace o případu Poskytnu tlumočníkovi základní informace o případu Neposkytuji žádné informace.
Graf 5. Jak moc seznamujete tlumočníka s případem, ke kterému je přibrán? 32
5.4 Osoba tlumočníka Pokud je v rámci trestního řízení potřeba přibrat tlumočníka, policista může buď kontaktovat tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočení, nebo pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 24 zákona o znalcích a tlumočnících, které jsou uvedené v podkapitole 4. 2 Přibrání a postavení tlumočníka, je možné přibrat jako tlumočníka osobu, která k výkonu tlumočnické činnosti nebyla jmenována soudem. Výzkum se zaměřoval i na to, jakého tlumočníka policisté preferují. S touto otázkou také souvisí kvalita tlumočení. Deset policistů v dotazníku uvedlo, že přibírá výhradně tlumočníky, kteří jsou zapsaní v seznamu tlumočníků, osm policistů využívá převážně jmenované tlumočníky, ale pokud je to potřeba, i tlumočníky nezapsané v seznamu tlumočníků. Pouze jeden policista sdělil, že vždy přibírá ad hoc tlumočníky. Jeden respondent rovněž uvedl, že neví, jaký tlumočník je přibírán.
1
Vždy tlumočníky zapsané v seznamu tlumočníků.
1
Převážně tlumočníky zapsané v seznamu tlumočníků, ale i tlumočníky nezapsané. 10 8
Vždy tlumočníky, kteří nejsou zapsaní v seznamu tlumočníků. Nevím.
Graf 6. Využíváte tlumočníky zapsané v seznamu tlumočníků nebo nezapsané, tzv. ad hoc tlumočníky?
Aby tlumočník mohl být jmenován soudem a zapsán do seznamu tlumočníků, musí splňovat zákonem stanovené požadavky. Mezi tyto podmínky patří i minimální vzdělání a praxe. Existuje tedy předpoklad, že samotné jmenování tlumočníkem zaručuje určitou míru kvality, která by měla být vyšší než u osob, kteří jsou do trestního řízení přibráni jako ad hoc tlumočníci. Z dotazovaných policistů se dvanáct domnívá, že přibrání tlumočníka zapsaného do seznamu tlumočení by mělo znamenat i vyšší kvalitu tlumočení. 33
Pět policistů uvedlo, že na základě tohoto kritéria není schopno kvalitu tlumočení posoudit a tři policisté se domnívají, že zapsání do seznamu tlumočníků nezaručuje vyšší kvalitu tlumočení. Ani jeden z dotazovaných policistů nebyl přesvědčen o tom, že statut soudního tlumočníka se automaticky rovná kvalitnější tlumočení.
0 5 Jednoznačně ano. Asi ano. Ne. 3
12
Nevím.
Graf 7. Domníváte se, že přibrání tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků zaručuje vyšší kvalitu tlumočení?
5.5 Formát tlumočení Tomu, jaký formát tlumočení se při výsleších používá, se věnuje už podkapitola 4.3.4 Typ tlumočení, kde je uvedeno, že se nejčastěji využívá konsekutivního tlumočení a simultánní tlumočení není vhodné z několika důvodů. Výzkum potvrzuje častější využívání konsekutivního tlumočení, kdy devět respondentů uvedlo, že preferují výhradně tento způsob tlumočení. Šest policistů upřednostňuje výhradně simultánní tlumočení a pět policistům nemá preferovaný typ tlumočení.
34
5
6
Jednoznačně simultánní. Jednoznačně konsekutivní. Je mi to jedno.
9
Graf 8. Preferujete při práci s tlumočníkem simultánní nebo konsekutivní tlumočení?
5.6 Spokojenost s tlumočníkem Zásadní otázkou tohoto výzkumu byla celková spokojenost policistů se spoluprací s tlumočníky. Zúčastnění policisté spolupráci hodnotili převážně pozitivně. Devět policistů uvedlo celkovou spokojenost s poznámkou, že stále existuje prostor pro zlepšení. Naprostou spokojenost bez výhrad vyjádřilo pět policistů. Naopak tři policisté nejsou se spoluprací s tlumočníkem spokojeni vůbec. Tři respondenti také odpověděli, že nedokáží posoudit, zda jsou s tlumočníkem spokojeni či nikoliv.
Ano, jsem spokojený/á a nemám výhrad.
3 5
Celkově jsem spokojený/á, ale pořád je prostor pro zlepšení. Nejsem spokojený/á.
3
Nedokážu posoudit. 9
Graf 9. Jste celkově spokojený/a se spoluprací s tlumočníkem? 35
Poslední, otevřená otázka se týkala návrhů, které by mohly přispět k lepší spolupráci. Policisté byli požádáni, aby dle svého názoru a svých zkušeností napsali, jak by bylo možné spolupráci zlepšit. Policisté, kteří v předchozí otázce uvedli spokojenost s tlumočníkem, uvedli, že by na současném stavu nic neměli. Problémem, na který policisté upozornili, je rovněž dostupnost tlumočníků, jak z hlediska jazykové dostupnosti, tak dostupnosti fyzické. K tomu by také přispěla i lepší koordinace mezi OČTŘ a tlumočníkem. Z dotazníku vyplývá, že policisté si jsou vědomi nízké odměny za tlumočení. Ke zlepšení situace by dle jejich názoru také přispěly vyšší finanční odměny pro tlumočníka a jednodušší systém proplácení úkonů. Právě výše odměn je také jedním problémem, se kterým se musí nejen tlumočníci, ale i policisté potýkat. Vzhledem k současné ekonomické situaci, kdy jediným kritériem pro výběr tlumočníka je cena, respektive nejnižší cena, může docházet i k situacím, kdy policista musí obvolávat několik tlumočníků a zjišťovat, který z nich provede tlumočnický úkon za nejnižší sazbu. Policisté také poukázali na nízkou kvalitu tlumočení a úroveň češtiny tlumočníka, zvláště je-li tlumočník přibrán ad hoc. Policisté dále sdělili, že přínosem by bylo, pokud by více policistů ovládalo cizí jazyk. Návrhem na zlepšení kvality tlumočení byly také namátkové kontroly práce tlumočníků. Bohužel však v současné situaci, kdy neexistuje žádný systém opakovaného přezkušování a ověřování kvalifikace tlumočníka v době po jmenování soudem, tento návrh nemá opodstatnění. Policisté také uvedli, že by bylo vhodné, aby byli zřízeni tlumočníci v rámci policie, tedy aby tlumočník byl příslušníkem PČR a v rámci své služby vykonával i tlumočnickou činnost v případech, kdy by to bylo potřeba. Nicméně jak je uvedeno v kapitole 4. 2 Přibrání a postavení tlumočníka, zaměstnanec policie, státního zastupitelství nebo soudu nesmí v trestním řízení vystupovat zároveň jako tlumočník (Van den Brinková Štifterová, 2012, s. 72). Policistétlumočníci by tedy podle současné legislativy mohli působit jako tlumočníci pouze v rámci jiných činností, než je trestní řízení. Podle policistů by k lepší spolupráci také přispěla lepší informovanost obou stran a vzájemně vstřícnější přístup.
36
6. Závěr I když existují mezinárodní i národní právní předpisy, které osobám v trestním řízení přiznávají právo na tlumočení i překlad a které stanoví požadavky na minimální kvalitu tlumočení a překladu, aby bylo zajištěno právo na spravedlivý proces, vykonávání tohoto práva se potýká s celou řadou problémů. Tato situace je způsobena zejména nedostačující právní úpravou oblasti soudního tlumočení v České republice. Zásadním nedostatkem je faktická neexistence samostatného právního předpisu, který by uceleně upravoval problematiku soudního tlumočení, postavení soudního tlumočníka, jeho práva a povinnosti a také rozsah tlumočnické činnosti. Činnost tlumočníka je velmi specifická a od činnosti znalce se odlišuje natolik, že je třeba, aby byla rozlišena i z pohledu zákona. Stávající právní úprava je zastaralá a nereflektuje požadavky na činnost soudního tlumočníka, které udávají mezinárodními předpisy, zejména Směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení. Zákon by měl dále rozlišovat mezi tlumočníkem a soudním tlumočníkem, tedy osobou, která je k výkonu činnosti jmenována a zapsána v seznamu tlumočníků. Zákon by rovněž měl rozlišovat mezi tlumočníkem a překladatelem. I když je k oběma těmto činnostem nezbytná jazyková kompetence, k překládání a tlumočení jsou potřeba jiné znalosti a dovednosti, stejně jako osobnostní předpoklady překladatele či tlumočníka. Sporné jsou i požadavky na kvalifikaci tlumočníka. Současné požadavky na vzdělání a kvalifikaci jsou nejasné a neúplné. Je potřeba definovat nové podmínky pro posouzení odborné způsobilosti soudního tlumočníka, aby byly dodrženy požadavky na dostatečnou kvalitu tlumočení v trestním řízení. V rámci nových požadavků na kompetence tlumočníka by tak měl být zřízen systém opakovaného přezkušování tlumočníka, aby byl tlumočník „nucen“ neustále udržovat a prohlubovat míru svojí kvalifikace. Zákon by měl rovněž obsahovat ustanovení, která tlumočníkovi v rámci trestního řízení přiznávají ochranu. Zákon by také měl zohledňovat etické standardy práce soudního tlumočníka, protože tlumočník se svojí činností zásadním způsobem podílí na výkonu práv a povinností osob, z čehož plyne zvýšená nejen právní, ale i morální a společenská odpovědnost. Dodržování etického kodexu by tedy nemělo být ponecháno na uvážení tlumočníka, ale závazným předpokladem pro výkon tlumočnické činnosti. Z provedeného dotazníkového šetření vyplývá, že v rámci trestního řízení, v němž policisté spolupracují s tlumočníky, je nutné zvyšovat povědomí o spolupráci těchto dvou 37
stran. Policista by měl být seznámen s činností tlumočníka, a jaká specifika s touto činností souvisí, jak důležitou roli hraje dobrá informovanost tlumočníka, od níž se odvíjí kvalita tlumočení. V trestním řízení by měli být přibíráni pouze tlumočníci zapsaní do seznamu tlumočníků i přes to, že by to znamenalo vyšší náklady pro přibírající orgán. Dalším kritériem při výběru tlumočníka by měla být příslušnost k profesní organizaci, tedy Komoře soudních tlumočníků České republiky, která zaručuje, že přibraný tlumočník bude mít potřebnou kvalifikaci a bude dodržovat etické standardy. I když většina dotazovaných policistů hodnotí spolupráci s tlumočníky kladně, stále existuje prostor ke zlepšení spolupráce na obou stranách. K lepšímu vzájemnému pochopení by v rámci přípravy policistů a soudních tlumočníků mohly existovat společné výcvikové moduly, v nichž by obě strany získaly představu o práci toho druhého, policisté byli poučeni, jak s tlumočníkem pracovat, a tlumočníci by naopak získali povědomí, co obnáší práce soudního tlumočníka v trestním řízení. Pro vytvoření efektivní spolupráce je potřeba překonat vzájemnou nedůvěru, která panuje mezi policistou a tlumočníkem, a na obou stranách projevit vstřícnost a ochotu. Výsledky dotazníkového šetření budou také následně předloženy policistům jako zpětná vazba, opět prostřednictvím serveru policista.cz. Práce reflektuje stav právní úpravy k 17. 04. 2014.
38
Příloha 1: Dotazník pro příslušníky Policie České republiky Spolupráce příslušníků PČR s tlumočníky 1. Byli jste někdy poučeni, jak spolupracovat s tlumočníkem? o Ano, v rámci základní odborné přípravy. o Ano, v rámci zvláštního školení průběhu výkonu služby. o Ano, ale až u konkrétního případu, kdy byl přibrán tlumočník. o Ne. 2. Jak vnímáte tlumočníka při výslechu? o Jako přínosnou a nezbytnou službu. o Jako nezbytný, ale rušivý prvek výslechu. o Jako ryze rušivý prvek. 3. Při spolupráci s tlumočníkem, představujete vyslýchanému tlumočníka a vysvětlujete jeho úlohu? o Ano, představuji tlumočníka a co je jeho úkolem. o Představuji tlumočníka, ale jeho úlohu nevysvětluji. o Nepředstavuji, ani nevysvětluji. 4. Sdílíte s tlumočníkem svoji strategii výslechu? o Ano, sdělím tlumočníkovi detailně svůj postup. o Stručně tlumočníkovi nastíním svoji strategii. o Ne, není to potřeba. 5. Jak moc seznamujete tlumočníka s případem, ke kterému je přibrán? o Poskytnu tlumočníkovi detailní informace o případu – o povaze trestného činu, o osobě podezřelé / obviněné z jeho spáchání, strategii výslechu, co je cílem výslechu… o Poskytnu tlumočníkovi základní informace o případu – o jaký trestný čin se jedná, informace o vyslýchané osobě. o Neposkytuji žádné informace. 6. Využíváte tlumočníky zapsané v seznamu tlumočníků nebo nezapsané, tzv. ad hoc tlumočníky? o Vždy tlumočníky zapsané v seznamu tlumočníků. o Převážně tlumočníky zapsané v seznamu tlumočníků, ale i tlumočníky nezapsané. o Vždy tlumočníky, kteří nejsou zapsaní v seznamu tlumočníků. o Nevím.
39
7. Domníváte se, že přibrání tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků zaručuje vyšší kvalitu tlumočení? o Jednoznačně ano. o Asi ano. o Ne. o Nevím. 8. Preferujete při práci s tlumočníkem simultánní (souběžné tlumočení, tlumočník tlumočí projev souběžně s řečí mluvčího) nebo konsekutivní tlumočení (následné, tlumočník začíná tlumočit až poté co řečník skončil část svého projevu)? o Jednoznačně simultánní. o Jednoznačně konsekutivní. o Je mi to jedno. 9. Jste celkově spokojený/a se spolupráci s tlumočníkem? o Ano, jsem spokojený/á a nemám výhrad. o Celkově jsem spokojený/á, ale pořád je prostor pro zlepšení. o Nejsem spokojený/á. o Nedokážu posoudit. 10. Co by podle vás zlepšilo spolupráci policie a tlumočníků? Napište
40
Příloha 2: CD K práci je přiloženo CD s tímto obsahem: • Elektronická verze této práce ve formátu PDF • Elektronická verze dotazníku pro příslušníky PČR ve formátu PDF • Soubor Spolupráce příslušníků PČR s tlumočníky (Odpovědi).xlsx, který obsahuje záznam odpovědí na dotazník
41
Summary This thesis provides an overview of the system of court interpreting in the Czech Republic regarding legislature and of the criteria that must be met so that a person can be appointed as a court interpreter. The purpose of this thesis is to assess the Czech system of court interpreting based on theoretical knowledge and findings resulting from a questionnaire about cooperation between interpreters and the police which was submitted to police officers. At international level, the right to an interpreter in criminal proceedings is guaranteed by the United Nations International Covenant on Civil and Political Rights of 1966, by the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms adopted by the Council of Europe in 1950, and by the Directive of the European Parliament and of the Council on the right to interpretation and translation in criminal proceedings of 2010. All these guarantee a free assistance of an interpreter for litigants who do not speak the language of the proceedings. At national level it is the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and the Code of Criminal Procedure. Court interpreting in the Czech Republic is regulated by the Act 36/1967 Sb., the Act on Experts and Interpreters. This piece of legislation stipulates who is entitled to be appointed as a court interpreter, the rights and duties of those interpreters and jurisdiction of the Ministry of Justice and regional courts in regard to court interpreting. Even though this Act describes interpreting only, translation is covered as well. This Act describes the process of becoming a court-appointed interpreter, however, it only uses the term “interpreter”. This Act also sets out rules for assigning the interpreting task to a person who is not a court-appointed interpreter. Court-appointed interpreters are listed in regional registers which are available to the public via the Internet. The recruitment of an interpreter into criminal proceedings is regulated by the Code of Criminal Procedure. It explicitly states conditions under which it is possible to recruit an interpreter. The police officers usually contact a court-appointed interpreter so that the information obtained from interrogation can be used as evidence in court. Conducted research suggests that police officers are not instructed how to cooperate with an interpreter in advance. Most of the police officers participating in the questionnaire perceive an interpreter as a beneficial and necessary service and only few of them also 42
see an interpreter as a “disruptive element”. The police officers stated that they usually introduce the interpreter and their role to the interviewee. Regarding the amount of information that the police officers are willing to share with the interpreter the questionnaire suggests that police officers usually provide the interpreter with basic information about the case and share a strategy they want to use during the interrogation. In the questionnaire police officers expressed that they are generally satisfied with the cooperation between police officers and interpreters but there is space for improvement as well. When they were asked what would improve this cooperation they said there is a need for more available interpreters. They also said interpreters should be paid better in order to guarantee a certain degree of interpreting quality. Moreover, they suggested that the police use their own, in-house interpreters so that they would not need to call an external interpreter. Under current legislature, however, this is not possible as the police officer cannot act as an interpreter at the same time in criminal proceedings. Even though the cooperation between police officers and interpreters is viewed as good, the legislation concerning court interpreting needs to be modified in order to meet current demands in court interpreting.
43
7. Bibliografie 7.1 Knižní a elektronické zdroje FRYŠTÁK, Marek. Spravedlivý proces a právo na tlumočení a překlad v trestním řízení. In: Trestně právní revue [online]. 2011, roč. 10 č., 2. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?type=html&documentId=nrptem brgfpxi4s7gjpxg5dsl4ztk&groupIndex=2&rowIndex=0&conversationId=13353
GORGOLOVÁ, Eva. Soudní tlumočení v teorii a praxi. Praha: PROSPEKTUM, 2009.
ISIT [Institut Supérieur d’Interprétation et de Traduction]. ImPLI – Improving Police and Legal Interpreting 2011 – 2012 [online]. 2012. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: http://www.isit-paris.fr/documents/ImPLI/Final_Report.pdf KLAPAL, Vít. Trestní právo hmotné – obecná část. Holešov: Vyšší policejní škola a Střední policejní škola MV v Holešově, 2010.
KOMORA SOUDNÍCH TLUMOČNÍKŮ ČESKÉ REPUBLIKY. O nás. kstcr.cz [online]. © 2014 [cit. 2014-04-17]. Dostupné z: http://www.kstcr.cz/o-nas/stanovy-kst-cr
MIKKELSON, Holly. Introduction to Court Interpreting. Manchester: St. Jerome Publishing, 2000.
POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY. Operační středisko. policie.cz [online]. © 2014 [cit.
2014-04-17].
Dostupné
z:
http://www.policie.cz/clanek/operacni-stredisko-
prezidia.aspx Project ImPLI: Charles University in Prague. In: Youtube [online]. 10. 09. 2012. [cit. 2014-04-09]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Yo9yUeEhH7Y&index=3&list=PLx15JSWFqoqC m5ycG6CKzxAQHE-YfrgIj. Kanál uživatele ISIT Paris.
ŠTEVČÍK, Josef. Súdne tlmočenie. Nitra: Filozofická fakulta Univerzity Konštantína Filozafa, 2010. 44
VAND DEN BRINKOVÁ ŠTIFFNEROVÁ, Catherina. Impli – improving police and legal interpreting. In: Soudní tlumočník [online]. 2012, roč. 5, č. 1-2. [cit. 2014-04-09]. Dostupné
z:
http://www.kstcr.cz/attachments/prilohy-obecne/priloha/st-2012-16-
web.pdf
7.2 Právní předpisy ČESKO. Sdělení č. 209/1992 Sb., o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992, částka 41. Dostupné také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonStruct.jsp?idBiblio=39918&fulltext=&nr=&part= &name=~C3~9Amluva~20o~20ochran~C4~9B~20lidsk~C3~BDch~20pr~C3~A1v~20 a~20svobod&rpp=15#local-content
ČESKO. Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. In: Sbírka
zákonů
České
republiky.
1967,
částka
14.
Dostupná
také
z:
http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonStruct.jsp?idBiblio=30965&fulltext=&nr=37~2F1 967&part=&name=&rpp=15#local-content
ČESKO. Vyhláška č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. In:
Sbírka
zákonů
České
republiky.
1976,
částka
23.
Dostupná
také
z:
http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=33345&fulltext=&nr=&part=&n ame=Mezin~C3~A1rodn~C3~AD~20pakt~20o~20ob~C4~8Dansk~C3~BDch~20a~20 politick~C3~BDch~20pr~C3~A1vech&rpp=15#local-content
ČESKO. Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 1991, částka 6. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonStruct.jsp?idBiblio=39009&fulltext=&nr=&part= &name=listina~20z~C3~A1kladn~C3~ADch~20pr~C3~A1v~20a~20svobod&rpp=15# local-content
45
ČESKO. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. In: Sbírka zákonů České republiky. 2008, částka 91. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=67272&fulltext=z~C3~A1kon~2 0o~20policii&nr=&part=&name=&rpp=50#local-content
ČESKO. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 1961, částka 66. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonStruct.jsp?idBiblio=30139&nr=141~2F1961&rpp =15#local-content.
ČESKO. Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. In: Sbírka zákonů České republiky. 1967, částka 14. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=30964&fulltext=&nr=36~2F196 7&part=&name=&rpp=15#local-content
ČESKO. Zákon č. 40/2010 Sb., trestní zákoník. In: Sbírka zákonů České republiky. 2010, částka 11. Dostupný také z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonStruct.jsp?idBiblio=68040&fulltext=&nr=&part= &name=trestn~C3~AD~20z~C3~A1kon~C3~ADk&rpp=15#local-content
RADA, EVROPSKÝ PARLAMENT. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/64/EU ze dne 20. října 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení. In: Úřední věstník Evropské unie L 280. 2010, svazek 53. Dostupná z: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32010L0064:CS:NOT
46
Anotace Autor: Kateřina Tomíčková Katedra: Katedra anglistiky a amerikanistiky, FF UPOL Název česky: Soudní tlumočení v policejní praxi Název anglicky: Court Interpreting in Police Practice Vedoucí práce: PhDr. Veronika Prágerová, Ph.D. Počet stran celkem: 47 Počet znaků celkem: 71 135 Anotace: Tato práce se věnuje tlumočení pro Policii České republiky v přípravném řízení trestního řízení. V první části práce je popsána legislativa garantující právo na tlumočení v trestním řízení a systém soudního tlumočení v České republice. Druhá část práce se zabývá pracovními podmínkami tlumočníka přibraného do přípravného řízení policejním orgánem, který řízení koná. Poslední část práce tvoří zhodnocení spolupráce policistů a tlumočníků na základě dotazníkového šetření pro příslušníky Policie ČR.
Klíčová slova: soudní tlumočení, policejní tlumočení, komunitní tlumočení, trestní řízení
Abstract:
This thesis focuses on interpreting for the Police of the Czech Republic in pre-trial proceedings. The first part of the thesis deals with legislature guaranteeing the right to an interpreter in criminal proceedings and the system of court interpreting in the Czech Republic is explained. The second part is concerned with working conditions of an interpreter recruited by the police authority conducting the proceedings. The last part of the thesis comprises the evaluation of cooperation between police officers and interpreters based on a questionnaire submitted to police officers.
Key words: court interpreting, police interpreting, liaison interpreting, criminal proceedings
47
