Souboj Řecko vs. Německo o miliardy EUR: Nacistická minulost Němce stále dohání. V ohrožení je proto nyní osud celé Evropské unie Souboj Řecko vs. Německo o miliardy EUR: Nacistická minulost Němce stále dohání. V ohrožení je proto nyní osud celé Evropské unie Situace v Evropské unii, jejímž hlavním hybatelem je Německo, se zajímavě zauzlila: nová řecká levicová vláda slovy svého premiéra Alexise Tsiprase vůči Němcům otevřeně vznesla požadavky na válečné reparace za zločiny a škody, které se Německo za 2. světové války na Řecku a jeho obyvatelích dopustilo. Ačkoliv tento fakt prakticky zanikl pod návalem mainstreamových zpráv, jednán se bez přehánění o tikající bombu, která může odpálit celou Evropskou unii. Dopady řeckého odporu, ať už si o jeho oprávněnosti myslí politici a bankéři co chtějí, ovšem mohou mít devastující vliv nejen na eurozónu, ale i na celou EU. Tedy i na Českou republiku. O co jde? Řecko, tlačené do kouta splácením svých (nesplatitelných) dluhů a to hlavně Německem, vytáhlo své asi poslední trumfové eso: pokud budou Němci a celá Evropa chtít své peníze zpátky, zažalují Řekové Německo u mezinárodního soudu v Haagu a budou chtít uhradit všechny válečné škody. Ty Řekové spočítali na 160 miliard eur, takže by tím okamžitě shodili celé euro (jejich dluh se dnes odhaduje na asi 360 miliard eur). Řecká vláda musí dodržet své nesplněné závazky vůči Řecku a řeckému lidu. Dlužíme to naší historii. Dlužíme to bojovníkům Národního odporu. Dlužíme to obětem druhé světové války,“ prohlásil Tsiprias.
[FOTO] Německo si malovalo řecký dluh moc narůžovo… realita je mnohem hrozivější… Němci tak mají problém, protože jak sami přiznávají diplomatické zdroje z Bruselu, Řecko otázku poválečných reparací (i kvůli své poválečné minulosti, kde se občanská válka střídala s fašistickým režimem) s Německem dosud právně neuzavřelo. Není tak vyřešena mimo jiné otázka „řeckých Lidic“, obce Distomo, kde Němci zavraždili v létě 1944 218 lidí. A takových obcí třeba jen na ostrově Kréta Němci vypálili a zmasakrovali na dvě desítky. Samo Německo, jisto si svou hegemonií, však jakékoliv nároky na své zločiny (snad s výjimkou židovských pogromů, a to jen díky silné mediální židovské lobby) po více jak 25 let tvrdošíjně odmítá. Také na nejnovější výzvu k jednání Tsipriasovi přišla odpověď, že není o čem jednat. „Jsem si jisti, že otázka reparací a odškodnění už byla právně a politicky vyřešena,“ uvedl mluvčí vlády Angely Merkelové Steffen Seibert. V reakci na to hlava řecké justice ministr spravedlnosti Nikos Paraskevopulos pohrozil zabavením nebo vyvlastněním německých nemovitostí v Řecku, např. Goethova institutu v Aténách. Ten má svou pobočku mimochodem i v Praze. Podle znalců mezinárodního práva by na to mohl Berlín zareagovat jen jediným způsobem: žalobou k mezinárodnímu soudu v Haagu. Ale tam by Němci – právě kvůli neuzavřené dohodě o reparacích- podle zdrojů z Bruselu, citovaných Mladou Frontou narazili. „Je docela dobře možné, že by Berlín tento soud nevyhrál,“ tvrdí diplomatický zdroj z Bruselu. Německé právo je nadřazeno českému
Je zajímavé, že stejný postup- snahu o vytvoření tlusté čáry za svou zločinnou minulostí- zvolilo Německo i vůči tehdy ještě federálnímu Československu. Známý historik a lovec nacistů Stanislav Mottl ve svých knihách Nacisté pod ochranou aneb kdo vlastně prohrál válku a Oběti a jejich vrazi – O tom, jak Česká republika pomáhala unikat válečným zločincům, které vyšly v nakladatelství Rybka, otevřeně konstatuje, že okamžitě po zvolení Václava Havla prezidentem, resp. po vítězství
Občanského fóra ve volbách ČSFR zrušila svou komisi na stíhání válečných zločinců. Těch se přitom v té době nacházelo na území Německa, kde žili pod ochranou tamní vlády a dokonce jim byl za členství v gestapu a SS vyplácen důchod, ještě několik stovek. Jen dva příklad za všechny? „Šéf pražského gestapa Ernst Gerke bude žít spokojeným životem v Německu poklidným životem váženého občana,“ popisuje historickou nespravedlnost největší odborník na historii II. československého odboje Jaroslav Čvančara. „Nikdy se nebude muset zodpovídat ze svých zločinů. Bude pracovat jako úředník církevní organizace a zemře nepotrestán 7.12.1982 ve 02.15,“ zná Čvančara přesně konec tohoto vraha tisíců českých lidí. Podobně vyvázl spravedlnosti i vrchní udavač pražského gestapa Jaroslav Nachtmann, který dožil v Německu jako zubní laborant a důchodce, požívající válečné renty pro příslušníky SS. Co na tom, že tuto organizaci prohlásil už Mezinárodní soud v Norimberku za zločinnou?
[FOTO] Na dobové fotografii Wehrmacht vyvěšuje říšskou vlajku nad Akropolí… „Není navíc vyloučeno, že by se k podobnému kroku odvážily povzbuzeny další státy,“ domnívá se bezpečnostní expert Petr Úpický. A to včetně českého. „Například pokud by se vinou soustavného tlaku neonacistů z takzvaného Sudetoněmeckého landsmančaftu český stát rozhodl odškodnit jejich vlastizrádné jednání vůči jejich vlastnímu státu. Otázkou ovšem je, zda by se mezi českými politiky našel někdo s lokajsky neohnutými zády,“ pochybuje Úpický. Ovšem pokud by se tak stalo, mohli by Češi uplatňovat po německém státním eráru své nemalé škody a za zhruba 360 tisíc padlých a popravených obyvatel také stovky miliard euro. Hovoří se v této souvislosti až o půl biliónu euro. Současná neutěšený stav české pozice vůči Německu ale dává Úpickému za pravdu už dnes. Ačkoliv česká Ústava garantuje každému Čechovi právo na svého soudce a platí zásada místní příslušnosti (tedy trestný čin je souzen tam, kde se stal) Německo za poslední roky nejméně třikrát odmítlo vydat své zločince k potrestání české justici. Přitom se jednalo ve dvou případech o hrdelní zločin (jednou dokonce obzvlášť brutální vraždu a jednou o únos malého dítěte. Německá policie také donedávna v rozporu s teoreticky deklarovanou územní nezávislostí České republiky běžně operovala – po zuby
ozbrojena- v českém pohraničí. Nyní se už dokonce odvažuje ozbrojena až na dohled hlavního města, jak ukázala nedávná štvanice policejních sil na ujíždějící dodávku, která skončila jen osm kilometrů od hranic Velké Prahy. „Je to tady jak za zatím poslední německé okupace. Němci si tady dělají, co chtějí a my se jim bojíme cokoliv říci. Já už jen čekám, kdy se na pražský Václavák vřítí německé německé sonderkomando jako za protektora Heydricha a začne za bílého dne kolem sebe střílet. Koneckonců, my Češi jsme pro Němce pořád jen untermensch (Hitlerovou terminologií podlidé- pozn. red.) takže nějaké ohrožení Čechů asi vůbec neřeší,“ svěřil se nám pod podmínkou anonymity, aby nebyl v rozporu s Listinou lidských práv a svobod za svůj svobodný názor úřady šikanován 63letý muž z Velvar. Právě až sem se přiřítila kolona 17 policejních vozidel české, ale i německé policie. Na nedávný dotaz respektovaných českých médií Parlamentnilisty.cz ministerstvu spravedlnosti v Praze, zda Německo povoluje takovéto „nájezdy“ do svého vnitrozemí a ozbrojené operace české policie na svém teritoriu, pro jistotu úřady novinářům ani neodpověděly.
[FOTO] Ein Volk, ein Reich, ein Europa?… Známý je také případ důstojníků armádních záloh české armády, které před třemi roky nechal tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra vyhodit ze služby pro jejich vlastenecké postoje na přání mluvčího tzv. Sudetoněmeckého landsmančaftu Jana Šinágla. Paradoxně to bylo v době, kdy sám Šinágl čelil obžalobě berounského státního zastupitelství za trestný čin popírání genocidy a českých obětí během heydrichiády. Německá hegemonie tu nebude pořád
„To vše jasně ukazuje vazalskou politiku České republiky vůči Německu, která se jí ale v delším horizontu nemusí vyplatit. Německá Třetí říše měla také trvat 1000 let a skončila dobytím Berlína Rudou armádou už po pouhém tuctu let,“ říká Úpický a přikládá historickou paralelu: „Kníže Václav, kterého prezident Zeman správně označil za kolaboranta, se také vykupoval německé říši zasíláním tisíce volů a hromad stříbra každým rokem, než byl za to odstraněn. Jeho bratr Boleslav pak 17 let bojoval s Němci a porážel je na hlavu, aby se pak stal skutečným tvůrcem českého státu.“ I proto se už v kruhu kolem historika Čvančary několik let vážně debatuje o nápadu postavit Boleslavu I. V Praze pomník- na dolním konci Václavského náměstí, přesně naproti soše knížete Václava.
Každopádně je víceméně jisté, že po turbulencích eura a odchodu Řecka z Evropské unie by záhy jejich příkladu více či méně dobrovolně napodobilo Španělsko, Portugalsko, a možná i Itálie a Irsko. „Jen slabou útěchou by mohlo za takové situace být, že tyto státy, s výjimkou Irska, by nemohly po Německu a EU také vyžadovat válečné reparace, protože byly za války buďto jeho spojenci nebo byly sice neutrální, ale vládli v nich fašistické režimy,“ dodává bezpečnostní expert Petr Úpický. – Petr Blahuš –
