Osud vlků v Beskydech je nejistý

Osud vlků v Beskydech je nejistý Dana Bartošová

Šelmy jsou lidmi odedávna krutě pronásledovány, ale snad žádná z nich ne­ vyvolává takovou averzi a není spojována s takovým nebezpečím pro člově ­ ka, jako vlk. Zdá se, že vztah veřejnosti ke kontroverzním živočišným dru­ hům, např . právě k vlkovi, je odrazem kulturní a morální úrovně naší společ ­ nosti a jejího celkového vztahu k ochraně přírody. Dokladem problémů v soužití lidí a zvířat je případ vlků žijících v posledních letech v Beskydech.

Výskyt vlků v CHKO Beskydy Vlci byli v Beskydech zjištěni v roce 1994, avšak není vyloučeno, že se zde skrytě vyskytovali již o několik let dříve. Počet vlků na zákl adě získaných údajů i vlastních pozorování odhadují ochránci přírody na tři, pozděj i dva vI­ ky v roce 1994, pět trvaleji se vyskytujících vlků v roce 1995 a kromě této pětice dalších šest vlčat v létě 1996. Od podzimu 1997 do dnešních dnů však byl zjištěný počet v lků nižší - tři až čtyři jedinci, přičemž nej č astěj i byla po­ zorována trojice vlků a velký samotář. Údaje myslivců z období 1996-1997 hovořily o dvou smečkách , z nichž jedna přecházela ze Slovenska do Těšín­ ských Beskyd, druhá do jižnější části Beskyd do území obcí Bílá a Staré Hamry. Podle dalších sdělení z konce roku 1997 byli téměř všichni vlci žijící na moravskoslovenském pomezí vystříleni a v současné době se zde objevují nanejvýš jeden až dva kusy. Vymizení vlků z míst, kde byli každoročně zjiš­ těni, potvrzuje také ostravský zoolog Ludvík Kunc, který na znárných "vl­ čích" lokalitách nezjistil v listopadu a prosinci 1997 žádné známky vlčí pří­ tomnosti.

Kresba Ludvfk Kunc

~-ij~rr(jDll1JlkB~

Stanovisko k výskytu vlkov v Beskydoch Slavomír Finďo 1. Rozširovanie vlčej populácie na západ a jej význam Problematika rozšírenia vlka a zmeny jeho početnosti na Slovensku sú odpublikované v dvoch prácach. Prvá z nich (Hel!, Ďurička 1991) pojednává o stave vlčej popu lácie do roku 1988. V nadvaznosti na túto prácu stav vlčej populácie' v rokoch 1990 - 1994 na Slo­ vensku spracova! Fi nďo (1995). Pretože až do konca roka 1994 bol lov vlka na Sloven­ sku povolený v období od 16. septembra do konca februára, pre analyzovanie rozšÍrenia a početno sti vlka sa dali využi ť údaje o jeho love. Z nich vyplýva, že polročn á ochrana vl­ ka v čase jeho rozmnožovania, ktorá je za­ kotvená vo vyhláške Č. 172175 Zb. o dobe a spósoboch lovu zveri, prispela k zvyšova­ niu početnos ti tej to šelmy a jej postupnému šíreniu západným, juhozápadným a j užným smerom (pozri mapky uvedené v citovaných prácach). Opetovné osídlenie Beskýd vl kom v roku 1994 je dósledkom vyššie naznačeného tren­ du expanzie vl čej populácie. PriTahlé územie SR, najma bývalé okresy Cadca, lilina v ob­ lasti nazývanej Kysuce, v minulých desaťro­ čiach neboli trvale osídlené vlkom. Stabilizo­ vanie vlčej populácie v týchto dvoch okre­ soch je záleži to sťou nedávnej minulosti. Expanzný trend vlčej populácie je súčasne evidovaný aj v iných štátoch Európy . V tejto súvislosti možno spo menú ť napr. šírenie vlka z Talianska do Francúzska a Svajčiarska. Po­ dobný prípad je rozšírenie vlka zo západného PoTska do Nemecka. Vlk pri návrate do póvodných biotopov, mnoharazy po desiatkach rokov, tu stretáva rozličn é, častokrát veTmi zmenené podmien­ ky pre svoju existenciu. Nové územia spravi­ dIa osidlujú mladé samce, ktoré s odstupom času následujú aj vlčice. Vyvedenie mláďat na novoosídlenom území je skutočne dobrým znakom, resp. ukazovateTom kvality prostre­ dia. Z tohto pohTadu treba h odn otiť aj avizo­ vané vyvedenie mláďat v Beskydoch v roku 1996. Samozrejme, že vlk pri znovuosídlení Beskýd narazil na prostredie silno ovplyvne­ né človekom . Medzi pozitívne faktory jeho budúcej existencie v Beskydoch treba pova­ žovať vysokú lesnatosť územia (možnosť úkry tov) a dobru potravnú bázu pozostávajú­ cu prevážne z divej zveri (jelenia a srnčia zver). Na druhej strane pomerne husté osídle­ nie územia trvalé obyvateTmi a pcechodné ce-

VLCI V BESKYDECH

1

-Kresba Jana StekUka

Vliv

vlků

v Beskydech na ovce

V poslednich letech vlci (ale i medvědi a toulaví psi) často napadali na hor­ ských pastvinách v CHKO Beskydy ne střežené a nedostatečně střežené ovce. Odtud také pramení hlavní averze místních obyvatel. Prostřednictvím hro­ madných sdělovacích prostředků byla nastolena nežádoucí atmosféra, kdy existence vlků vylučuj e existenci ovcí a naopak. Někteří chovatelé a odpůrci vlků tvrdili, že vlci jsou hlavní příčinou vymizení ovcí z Beskyd. Pravda je však taková, že po roce 1989 se stal chov ovcí prodělečným a cqovatelé byli nuceni vybít většinu svých stád (až 90 %). Zanikly pracně prosazované a ná­ kladně vybudované velkokapacitní ovčíny (kupř. na Dušné, na Grúni) a rov­ něž soukromí chovatelé radikáln ě snížili stavy svých ovcí. Dotazníkovou ak­ cí provedenou v roce 1997 Správou CHKO Beskydy se potvrdilo, že počet chovatelů ovcí v CHKO Beskydy činí vždy jen několik jednotlivců v každé z dvaasedmdesáti obcí, kteří chovají po jedné nebo několika ovcích. Chov ovcí není státem dotován a to se pochopitelně odráží i na špatném stavu hor­ ských a podhorských pastvin, které jsou významnou složkou beskydské kraji­ ny. Škody působené šelmami na ovcích pokračovaly i v roce 1997, avšak byly daleko nižší než v období let 1994-1996 a dosáhly p očtu několika desítek ovcí. Správa CHKO Beskydy rozeslala začátkem léta obecním úřadům v CHKO Beskydy novelizovanou informaci o vlcích, kde mimo jiné vybízela chovatele, aby si své ovce důsledně hlídali. Při provedených šetřeních škod bylo totiž zjištěno, že převážná část útoků se odehrála v noci a oběťmi byly ovce ponechané volně v ohradách nebo uvázané u kůlů. K napadení téměř vždy došlo na pastvinách obklopených lesem, případně sousedících s lesem nebo jakýmkoliv jiným stromovým porostem, odkud mohly šelmy nerušeně hodnotit ruch kolem ovcí a vybrat si vhodnou dobu k útoku. Útoky vlků na ovce se letos soustředily na obce Dolní Lomná, Horní Lomná, Guty, Komor­ ní Lhotka a Morávka.

kreantmi na chatách je významným rušivým vplyvom, ktorému sa však vlk vie dobre priz­ pósobiť. Schopnosť vlka prizpósobiť sa ruši­ vej činnosti človeka je skutočne dobrá, čo možno napr. dokumen tovať z Talianska, Por­ tugalska, Španielska a novšie aj z Rumunska, kde vlky prežívajú v blízkosti rudských sídel a v otvorenej kraj ine. Typické pre vermi ru ­ šenú vlčiu populáciu je výlučne nočná aktivi­ ta a častokrát navštevovanie dedín v nočných hodinách. Naopak málo rušená populácia ja­ ví známky aktivity aj v priebehu dňa. Takto sa správa vlk napr. v slovenských pohoriach.

2. Nebezpečnosť vlkov (túlavých psov) pre obyvaťelstvo

Strach pred napadnutím vlkmi je hluboko za­ korenená črta obyvaterstva. Je to spoločen­ ský jav, ktorého intenzita závisí predovšet­ kým od toho, či obyvaterstvo je v stálom sty­ ku s vlkmi a je na ne navyknu té, alebo či sa jedná o rudí, ktorí po dlhé generácie neboli s touto šelmou v kontakte. Aj keď na Sloven­ sku nespome medzi rudmi tento jav existuje, nepoznám prípady vážnejšieho poplachu v súvislosti s výskytom vlkov. Alespoň sa tá­ to záležitosť nemedializuje. Z tohto storočia je známych niekorko prípadov napadnutia čl oveka besným vlkom. Naposledy to bolo v júli 1995 pri Stropkove na východnom Slo­ vensku, kde besný vlk napadol starého člove-· ka, ktorý pásol kobylu. Treba však zdórazniť, že výskyt besnoty u vlka je minimálny a vóbec ho nemožno porovnávať s výskytom u Jíšky . Prípady napadnutia človeka zdravý­ mi vlkmi nie sú známe. V tejto súvislosti treba posudzovať situáciu, ktorá sa udiala v Beskydoch po zaznamenaní výskytu vlkov. Obyvaterstvo tu po dlhé roky žilo bez prítomnosti vlkova nebol o na ne na­ vyknuté. Hystérii nesporne napomohli mé­ diá, ktoré tu zahrali negatívnu úlohu. Jedinou obranou proti tomuto javuje postupná, ciera­ vedomá a trpezlivá osvetová činnosť. Mys­ lím, že zainteresované štátne aj nevládne or­ ganizácie si túlo skutočnosť ihneď uvedomili a v rekordne krátkom čase spustili osvetovú kampaň, ktorá isto v krátkom čase prinesie svoje ovocie. V tomto nastúpenom trende je potrebné pokračovaL lnou záležitosťou sú túlavé psy miestného alebo prechodne sa zdržiavajúceho obyvate­ rstva na území Beskýd. Tu treba striktne roz­ lišovať tzv. túlavé psy na jednej strane a zdi­ vočelé psy na strane druhej. SÚ to dve kate­ górie psov, ktoré majú úplne odlišné správa­ Tet/to sllímek byl pořízell před rokem 1989, kdy byly stavy ovcí v Beskydech mllohem vyšší lIež v součaS1losti. Foto: archiv Správy CHKO Beskydy

2

VLCIVBESKYDECH ______________________________~--------~~m~oo~~

W13fr~ DIlufi®~

CHKO Beskydy - lokalita Těšíiíoky. Starší sto­ py vlčí smečky. Foto Ivan Hlavatý nk. Pes túlavý je stále existenčne viazaný na najma potravou. Pes zdivený je od človeka nezávislý, schopný prežívania v prí­ rode. Je teda schopný si v prírode zaobstará­ vať potravu a rozmnožovať sao Nie som si celkom istý, či v Beskydoch niekto dokázal prítomnosť zdivených psov. PodTa mojho ná­ zoru (ktorý by bolů treba exaktne overit v te­ rénu) sa tu jedná výlučne o psy túlavé, ktoré sú možno niekofko dní schopné prežiť v prí­ rodě najma v letnom období, nakoniec sa však predsa len vráti a domov. Nepredpokla­ dám, že niekto dokázal vyvedenie šteniec zdivených psov v prírode. Významný talian­ ský biol6g vlkov Luigi Boitani v roku 1995 odpublikoval o túlavých psoch veTmi po­ drobnú štúdiu. Trvalé prežívanie zdivených psov v prírode nie je jednoduché, pretože tie­ to nie sú vybavené taký mi biologickými me­ chanizmami ako vlky. Vyskytuje sa u nich vysoká mortalita mláďat, úhyny hladom a chorobami. V našich podmienkach pristu­ puje k tomu porovníctvo. PytIačiace psy sú spravidla likvidované. Neverím tomu, že po­ rovník, ktorý pti stihne vlka a1ebo psa pti lo­ ve, ho len tak ponechá zo strachu pred ulove­ ním chráneného živočíc ha (myslím vlka). Devaťde s iatp ať percent porovníkov v takom­ to prípade ihneď striera bez ohTadu na legis­ latívu. Psy vorne sa pohybujúce v prírode sú skutoč­ ným nebezpečenstvom , jednak pre malé deti, ale aj domácie zvieratá a zver. leh správanie v závislosti od rozl ič ných okolností, najma však plemena a miery vyhladovania, je sku­ točne nevypočítateTné. Likvidácia takýchto psov je vermi d(')ležitá a to nielen pre budúcu' existenciu vlka, ale aj vorne žijúcu zver, ovce a v neposlednom rade bezpečnosť rudí. vý­ skyt krížencov psa a vlka je vermi nepravde­ podobný. Pes je pro vlka takmer vždy koris­ človeka,

..

.

'-

........

....:-..­ 3 ;'"

Tím, že v Beskydech nyní neexistují velkochovy ovcí, nelze využít ověře­

ných zahraničních (zejména slovenských) zkušeností a opatření k ochraně

ovčích stád před šelmami Majiteli jedné nebo něko lika ovcí se nevyplatí

kou pě cvičeného ovčáckého psa ani poměrně nákladný speciální elektrický

ohradník. Současný chov ovcí v Beskydech je v úpadku a bez jednoznačně

zaměřených dotací se neobejde. Přito m, dle našeho orientačního průzkumu,

by řada majitelů pastvin tuto dotaci využila a chov ovcí rozšířila . Doufejme,

že tento útlum je přechodný, a je škoda, že kvůli nedostatečné podpoře MŽP

ČR nebyl realizován grant Občanského sdružení B eskydčan zaměřený na tes­

tování ochrany ovcí před šelmami.

Náhrada škod

způsobených

vlky na ovcích

Ovce, které vlci roztrhali v období let 1994---1995, zčás ti uhradil chovatelům

Okresní úřad Frýdek-Místek. V současné době však škody působené vlky

a medvědy na hospodářském zvířectvu nelze ze státních fin ančních prostřed­

ků hradit. Ministerstvo zemědělství ČR se možnosti hradit tyto škody vzdalo

vydáním myslivecké vyhlášky Č. 134/96 Sb. Ministerstvo životního pros tředí

ČR proto v roce 1996 připravilo návrh zákona o náhradách škod působených

chráněnými živočichy, kteří jsou zároveň zvěří. Tento zákon v souč asnosti

prochází schvalovacím řízením v parlamentu. Bude-li však schválen, nabude

platnosti až zajeden až dva roky a do té doby nebudou poškozeným chovate­

lům ztráty na ovcích uhrazeny. Na tento postup nyní zby tečně doplácejí cho­

vatelé ovcí i ochrana vlků, ačkoliv se jedná o stále tytéž státní finanční pro­

středky.

Jsou vlci lidem nebezpeční?



V souvislosti s výskytem vlků v Beskydech byly ve veřejných sdělovacích

prezentovány obavy místních obyvatel (obce Bílá, Staré Hamry)

z vlků se zdůrazňovaným strachem o děti, zvláště z horských samot. Tyto po­

city veřejnosti vyplynuly především z toho, že šelmy, jejichž popis odpovídal

prostředcích

~~9rr(jD!.lmr.2l

ťou.

Na druhej strane synchronizácia párenia medzi vlkom a psom je možná len v zimných mesiacoch Ganuár až marec), kde vlk aj vlči­ ca sú schopné rozmnožovania (ovulácia aj spermatogenéza prebieha len v tomto obdo­ bí). Zo skúseností na Slovensku m(')žem po­ tvrdiť, že psy v tomto období sa v prírode takmer v(')bec nevyskytujú. Za celú známu hist6tiu výskumu vlka na Slovensku sa ,za­ znamenalo osem až devať krížencov determi­ novaných podTa lebečných znakov, ktoré však mnohí autori spochybňujú! Prípadný výskyt krížencov však zdravá vlčia populácia geneticky rýchlo absorbuje, takže takéto je­ dínce počas dvoch generácií zanikajú. Tu Ire­ ba upozorniť, že aj prípadný výskyt kríženca

VLCI V BESKYDECH

3

CHKO Beskydy - východní svah Okrouhlice. Koryto potoka, kterým procházel vlk z Okrouh­ lice na Tesíňoky. Foto I van HÚlvatý

netreba pokl adať za tragécliu. Pes a vl k sú to­ tiž geneticky takmer identické zvieratá a líšia sa predovšetkým fenotypickými znakmi. Na­ pf. početný výskyt krížencov vo Voronežskej oblasti (bývalý ZSSR) po 2. svetovej vojne vlčia populácia časom úplne absorbovala. V sú časnosti už krížence v tejto oblasti nie sú problém.

vzhledu vlků, byly v Beskydech poměrně často pozorovány. Slovenští zoolo­ gové s bohatými zkušenostmi se slovenskou vlčí populací se však podivovali nad naší obavou z vlků . Uváděli, že s vlky na Slovensku nejsou v tomto ohle­ du problémy a není znám případ , kdy by vlk usmrtil člověka. Ani v Besky­ dech nebyl evidován žádný útok vlka na člověka, zatímco v novinových člán­ cích jsme se mohli dočíst o napadení a usmrcení stařenky beranem, o napade­ ní člověka zdiv očelou jalovicí a dalších případech konfliktu člověka s domá­ cím zvířetem, nemluvě o četných útocích psů na děti i dospělé.

Právní ochrana vlka v České republice Vlk obecný (Canis lupus) je podle zákona Č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny zařazen mezi kriticky ohrožené druhy. V souladu s tímto zákonem i celo světovým trendem ochrany přírody zamítlo Ministerstvo životního pro­ středí ČR začátkem roku 1996 odstře l vlků požadovaný některými beskyd­ skými obcemi a myslivci v území s výskytem vlků. Zeslabení přísné legisla­ tivní ochrany a ignoraci snah naší i celo světové ochrany přírody však před­ stavuje již citovaná myslivecká vyhláška Č. 134/1996 Sb. vydaná Minister­ stvem zemědělství ČR (prováděcí vyhláška k zákonu o myslivosti Č. 51 2/92 Sb.). Tato vyhláška mimo jiné stanovuje dobu lovu chráněných druhů včetně vlka, kterého je možno podle tohoto ustanovení lovit po celý rok, ačko liv se u nás vyskytuje v minimálním počtu (několik jedinců).

Ochrana vlků v praxi aneb hon na vlky pokračuje Podle nové myslivecké vyhlášky je k lovu druhů zvěře, které jsou zároveň zvl áště chráněnými živočich y, nezbytné povolení Ministerstva životního pro­ středí ČR. V praxi však nebyla nikdy ani předeš l á přísná myslivecká ochrana šelem Uejich cel oroční hájení) respektována a vyhláška Č . 134 spíše posílila odvahu střelců k lovu vzácných šelem, vlka nevyjímaje. Naše organizace zís­ kala informace o odstřelu "beskydských" vlků, přičemž je jisté, že se jedná o nezákonný odstřel. Vlci jsou loveni jak na moravské, tak na slovenské stra­ ně hranice. Zdá se, že od roku 1996, tedy od platnosti vyhlášky Č . 134, hon 4

3. DOležitosť výskytu vlkov v Beskydoch Beskydy ako orografický celok patriaci do západných Karpát sú dOležitou oblasťou , jed­ nak pre výskyt vlka samotný, ale aj ako úze­ mie, z ktorého vlk potenciálne mOže osídliť ďalšie časti ČR. Udržanie a zachovanie vl ka v Beskydoch je možné, pritom ale tento pri ­ rodzený rekolon iz ačný proces je potrebné ak­ tívne podporiť zo strany človeka. Návrhy pre ďalší postup uvediem v záveroch tohto člán­ ku. Udržanie vlka v Beskydoch je opodstat­ nené z hradiska kultúrneho, zoologického, ekologického. O prvých dvoch aspektoch iste nie je potrebné bližšie pojednávať. Tu treba len spomenúť fakt, že vlk je v celoeurópskom meradle ohrozený druh a na vytvorení pod­ mienok pre jeho zachovanie v Beskydoch by mal mať záujem štát. Z ekologického hradis­ ka je význam vlka v Beskydoch nepopierate­ rný. Jeho prítomnosť v krajine dokumentuje relatívne zachované prírodné prostredie. Re­ gulovaním počtu raticovej zveri prispeje k znižovaniu škOd na lesných porastoch. 4. Ochrana stád domácich zvierat Nebudem sa zaoberať otázkou agrámej politi­ ky štátu vo vzťahu k chovu domácich zvierat v Beskydoch. pokiar sa však v tomto regióne budú chovať domáce zvieratá, najma ovce, je potrebné stáda och rán iť. Bez ochrany stád oviec je bud úcnosť vlka v Beskydoch otázna. Problém je potrebné legislatívne upraviť. Musí vzniknúť zákon o kompenzácii škOd spOsobených chránenými druhmi živoČíchov. Tento proces sa už započal. Kompenzácia musí byť podmienená účinnou ochranou stád. Problém roztrúšeného chovu malých stád oviec na horských lúkach je možné a potreb­ né vyriešiť. Pre vyriešenie tohto problému navrhujem spracovať podrobnú štúdiu. Opti­ málne zavedenie existujúcich metód ochrany je možné len po analyzovaní celého systému chovu domácich zvierat. Modifikácia elek­ trických ohradníkov a využívania strážnych psov ako najúčinnejšich spOsobov ochrany pre podmienky Beskýd je možná.

VLCI V BESKYDECH _ _ _ __ __ _ _ _ _ _ _ __

_ _ _ _ \)u~rr~ooufi®~

CHKO Beskydy - pohled od Bumbálky. Oblast, ve které byl od roku 1994 potvrzeII výskyt vlkll. Foto archiv Správy CHKO Beskydy

na vlky pokračuje obzv l ášť intenzivn ě, o čemž s vědčí i minimum zjištěný ch známek přítomno sti v lků v terénu . Existuj í údaje o usmrcení vlč ice i všech šesti vlčat z oblasti Morávky v roce 1996. Jiná sdělen í ho vo ří o zástře lech dalších v l ků koncem roku 1996 a začátke m roku 1997, přiče mž dva mimo­ řádně velcí j edinci (vlk pře s 60 kg, vlčice kolem 50 kg) tvořili pravděp odob ­ ně alfa pár. Podle posledních informací byl i letos na podzim uloveni tři až čtyři vlci na slovenské straně moravskoslovenské hranice. Je smutnou sk uteč­ ností, že současn á ochrana vlků, jakož i dalších málo poč etných velkých še­ lem (rys, medvěd) není řízen a státem - státní ochranou přírody, ale nadál e zů ­ stává zcela závislá na l ibo vůli držitelú s třel n ých zbraní, předevší m mys livců. Ostatně samotná myslivecká vyhl áška č. 134 je důkazem toho, že naše mysli­ vost je s ochranou našeho přírodn íh o bohatství na štíru. Myslivci u nás vyhu­ bili velké šelmy v minulosti a myslivci je hubí i v současn é do bě ve jménu svých úzce skupinových zájmů. Neukázn ění lovci j sou hlavní brzdou zpětné­ ho rozšíření velkých šelem na území našého státu~ Bez urážky myslivců , kteří respektují zákony, je myslivost nejdů l ežitějšÍ faktor, který znem ožňuje po­ třebné zpě tn é rozšíře ní velkých šelem do jejich p ův od ní domoviny a nakonec obnovu komplexníh o druhového bohatství původní zvěře. Velké šelmy jsou markantnín přík ladem toho, že myslivost v praxi nadále rozl iš uje zvěř na tzv. užitkovou a škodnou.

5. Relevantné aspekty zachovania vlka

v Beskydoch

- Mini sterstva ŽP ČR a SR by mali vstúpiť

do jednani a v otázke neudel'ovania vý nimiek

na lov vl ka v Beskydoch a na Kysuciach. Bo­ 10 by žiadúce, aby súčas n ě prejednali vznik

novej legislatívnej úpravy kompenzácie škód

spósobených chránenými ž i vočíchm i na do­

mácich zvieratách.

- Sprac ov ať projekt ochrany domácích .zvie­

rat.

- Po kra č ov at v zapo č atej osvetovej č innos ti.

Na Slovensku sa pripravuj e vydani e publiká­

cie o pastierskych psoch. Možno by bolo uži­

toč né uvažov ať aj o vydaní v ČR.

- Zao be rať sa otázkou lik vidáci e vofne S3 po­

hybujúcich psov v prírodnom prostredí.

- Pre výs kum ekol6gie a etol6gie vlka by bo­ 10 vhodné n3vrhn úť spoločný Česko - S l oven­

ský alebo Česko-Slovcnsko-Pol'ský projekt.

Vzhfadom na si tuo van ie územia je potrebné

uva žova ť s medzí národnou spoluprácou. Ta­

kýto projekt dostane skOr podporu v medzi­

národn ých ochranárskych organizáciach.

V projektc by bol potrebné sa zaoberať sprá­

vaním vl ka v novoosídlenom území , interak­

ciou s domácimi zvieratmi (ovce, psy), pries­

tOl'OVOU aktivitou a potravnou ekol6giou . Pre

spol uprácu s pol'skou stranou sú vytvorené

predpoklady.

o

Ing. Slavomír Fiňd o , CSc. Lesni cký výskumný ústav Zvolen

Monitoring vlka obyčajného v Beskydoch Ing. Jur aj Lukáč Monitoring vlka som vykonával v dňoch 5. 2. 1996 - ll. 2.1996. 9.2.1997 - 13.2. 1997,3. 4. 1997 - 6. 4.1 997 a 5.6.1997 - 8. 6.1997. Pri pozorovaní som našiel jed n označné pobyto­ vé znaky, ktoré svedč i li o trvalej prítom nosti svorky vlkov na území ohraničenom Těšíiíoky, Čern á. Velký Polom, Travný a to pravdepodob­ ne mi nimálne v období od roku 1994. V roku 1995 a 1996 boli svorkou vyvedené mláďatá. Príto mnosť mladých jedincov v roku 1997 sa mi nepodarilo preukázať. Mcdzi jednoznačné pobytové znaky patril trus, stopy dvoch až štyroch jedincov v snehu a bla­ te, vlč i e "zhromaždiská" v svahoch Travného, množstvo navštevovaných kadáverov. Občas n ý alcbo trvalý výskyt vlka obyčajné h o CHKO Beskydy - katastrální IÍzemí Horní Lom/lá. Pohled /Ia část tzv. zad/l ích hor. V tomto IÍzemí chtěli vlci v období J 994 - 97 /Iajít /Iový domo v, ale skoro všichni zde byli vystřt1e­ IIi. Foto Da/la Bartošová

W(f~r["
VLCI V BESKYDECH

s

-

Výskyt vl ků v Beskydech závisí na jejich ochraně na Slovensku Vymizení velkých šelem na území Čech a Moravy je stejně jako v mnoha ji­ ných zemich záležitost čistě "kulturní", protože tyto druhy nevyhynuly proto, že by ztratily vitalitu nebo že by zaniklo jejich vhodné přírodní prostředí včetně potravní nabídky, ale stalo se tak jen na základě rozhodnutí úzké sku­ piny lidí, z jejichž pohledu šelmy omezují jejich zájmy. Potvrzením tohoto názoru je např. vývoj populací rysů, medvědů a vlků na ' Slovensku během tohoto století. Tyto šelmy byly ve 40. letech na pokraji vy­ hubení a jen díky následné p řísnější ochraně postupně obsadi ly původn í vhodné biotopy ve slovenských horách. Uvedené druhy mají tendenci rozši­ řovat svůj areál přes Kysuce na severovýchodní Moravu, avšak zatím se po­ dařilo vytvořit malou moravskou populaci pouze rysovi . Výskyt medvěda v Beskydech je stále na úrovni několika migrujících jedi nců bez trvalého teri­ toria. Trvale osídlit moravské hory se nedaří ani v l kům, neboť vytvořené smečky jsou neustále lovem decimovány. Většina šelem, které by mohly po­ sílit okrajové populace a účastnit se dalšího rozšiřování západokarpatského areálu, neprojde sítem střelců na moravskoslovenském pomezí. Šelmy jsou na Kysucích a v Beskydech mnohem zranitelnější než v horách středního a východního Slovenska, které jsou mnohdy vyšší a strmější, jejich lesy mají pestřejší skladbu dřevin s bohatým podrostem a není zde tak hustá síť lesních cest. Návštěvníci slovenských velehor a pohoří blížících se tomuto typu mají i z vlastních bezpečnostních důvodů před okolní přírodou daleko větší re­ spekt, než je tomu v našich horách. Pokud jde o potravní aspekt, slovenské lesy jsou díky svému složení mnohem úživnější pro spárkatou zvěř, která zde mLtŽe žít ve větším počtu než ve smrkových monokulturách, a to umožňuje i vyšší početní stavy jejích predátorů. Ochrana velkých šelem na Slovensku je oproti našim poměrům mnohem jednodušší.

Perspektivy existence velkých šelem v CHKO Beskydy Náš stát v zájmu ochrany přírody prosadil vyhlášení mnoha velkoplošných i maloplošných chráněných území, novelizoval zákon o ochraně přírody a krajiny, přihlásil se k mezinárodním dohodám zaměřeným na ochranu pří­ rodního bohatství atd., avšak v praxi je ochrana přírody nedostatečná. Kupř. v CHKO Beskydy j ou nadále nadřazeny jiné zájmy nad zájmy ochrany pří­ rody. Pokračuje se ve výsadbách smrkových monokultur, budují se nové lesní cesty ke zpřístupnění posledních odlehlých porostů, střílejí se vzácné a chrá­ něné druhy živočichů. Návštěvníci nenechají v kUdu jediný horský kout a zá­ jemci o výstavbu chtějí stavět domy nebo další objekty mnohdy právě v těch nejhezčích a dosud nezastavěných částech beskydské krajiny. Hrstka pracov­ níků Správy CHKO Beskydy je přetížena správní agendou a je personálně i časově nemožné provádět dostatečný průzkum chráněných živočichů včetně vlka. Co je za tohoto stavu možné pro vlky a další vzácné šelmy udělat? Ekologic­ ká pravda je jednoznačná - primární je krajina a příroda v ní a fungování všech vazeb. Tam, kde mají vhodné přírodní podmínky větší býložravci Ue­ len, srnec, divoké prase), měli by žít i jejich přirození predátoři (vlk, rys, medvěd). Bez nich je naše přírodní prostředí ochuzeno a přírodní řetězce de­ formovány. To vše nahrává vlkům a jejich znovuzavedení coby predátorů. Velké šelmy je u nás nutno chránit a nenechat se odradit názory, že pro ně už v naší přírodě není vhodný prostor. Budeme-li tolerovat opětovné vyhubení 6

VLCI V BESKYDECH

Kresba Jalla Stekllku

v danej oblasti nem6žme súvislOsti.

posudlOvať

vytrhnuto

lo

Genetika populácie vll\a a rozširovanie areá­ lu jeho výskytu To čo umožňuje rastlinnému alebo živočíšnemu druhu jeho kontinuitu v čase a priestore je pre­ dovšetkým jeho genetická rozmanitosť, tj. exi­ stencia niekoTko alelických variánt v danom 10­ kuse. Umožňuje to cestou pohlavného rozmno­ žovania vznik veTkého množstva genetických kombinácií, na ktoré potom p6sobí prírodná se­ lekcia. Potom prežívajú len formy najviac lOd­ povedajúce daným podmienkam prostredia. S klesajúcou genetickou rozmanitosťou druhu klesá aj jeho adaptabilita a životaschopnosť. Miera genetickej rozman itosti je závislá na ve­ fkosti danej populácie a tá je limitovaná pre­ dovšetkým priestorom, ktorý má k dispozícii. Dá sa dokázať, že populácia 50 jedincov stráca po 10 generáciach 10 percent svojej genetickej rozmanitosti a po 100 generáciach až 60 per­ cent! (Frankel a Soulé, 1981). Geneticky efek­ tívna populácia musí obsahovať minimálne 500 jedincov (Lande, Franklin), a ak máme vyhovi­ eť požiadavkam modernej ochranárskej evoluč­ nej genetiky, vychádza nám minimálne územie pre vlka obyčajného 38 000 - 78 000 km 2 (Frankel a Soulé, 1981). Súčasná populácia vlka na Slovensku, ktorá ne­ presahuje 250 jedincov, i územie, ktoré má ten­ to druh na Slovensku k dispozícii, jednoznačne predurčujú jeho expanzi u predovšetkým na zá­ pad, tj. do Českej republiky. Je to v záujme zá­ chrany populácie vlka obyčajného, ale i záchra­ ny prirodzených lesov v strednej Európe vóbec. Prínos výskytu vlka ku kvalite lesných eko­ systémov Prítomnosť vlka ako jediného aktívneho predá­ tora veTkých kopytníkov v strednej Európe má pre kvalitu lesných ekosystémov v tejto oblasti zásadný význam. Je to predovšetkým regulácia raticovej zveri, ktorej stav vysoko prekračujúci normované hodnoty sa dlhodobo nedarí znižovať ani poTov­ níkom (a dokonce ani pytliakom) tak v Českej i Slovenskej republike. Škody, ktoré spósobuje táto premnožená zver na lesných porastoch sú na Slovensku každoročne odhadované na 50 miliónov korún a v Českej republike dokonca na 1,2 mld. korún. Vysoko preukáznym ukalO­ vatefom pozitívneho predačného účinku vlka na

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \i([9!l:qDil1Jfj(B~

CHKO Beskydy - lokalita Těšíiíoky. Oblíbený biotop vlkll v blízkosti pastvi/l, kde vlci v obdo­ bí 1994-95 /lapadali ovčí stádo i/lg. Silllečka. Foto Ivan Hlavatý

populácie hlavnej zložky svojej korisli je aj

rozloženie a početnosť zlatých medailí jelenej

II div i ačej zveri, ktoré jednoznačnc koreluje

s miestami výskytu vlka (Voskár 1990).

Predačný tlak na Jíšku treba hodnotiť ako na­

jdólcžitější tlmivý účinok pri likvidácii besnoty

na Slovensku (Voskár, 1990). Súčasne je vlk

významným Iikvidátorom ohnísk moru ošípa­

ných (Finďo, 1996). Vlk ako predátor túlavých

psov a dokonca aj hybridných jedincov (Rja­

pov, 1978, Hell, 1970) je pre normálnu [unkciu

prírodných ekosystémov nenahraditefný (Vos­

kár, 1990).

vlka na našem území, protože jeho ochrana je pro naši společnost nepohodlná a nákladná, mohou brzy přijít na pranýř další druhy. Pohoří CHKO Beskydy jsou a budou, díky své návaznosti na slovenské hory, významným migračním biokoridorem velkých šelem ze Slovenska. Z tohoto dLlvodu Správa CHKOB spolupracuje se slovenskými zoology a účastní se společných odborných akcí s možností výměny zkušeností. Kromě širší mezi­ národní spolupráce je nezbytná vzájemná spolupráce všech našich institucí i dobrovolných organizací, které mají ochranu šelem ve své pracovní náplni. Zachování, resp. obnovení stavů velkých šelem v naší přírodě vyžaduje kom­ plexní řešení: mimo jiné je třeba urychleně dořešit otázku náhrad za škody pt'tsobené šelmami (vlk, medvěd) na hospodářském zvířectvu, provádět neu ­ stálou osvětu veřejnosti, zajistit potřebný zoologický průzkum - včetně tele­ metrického sledování vlků (ale i ryst't), prosadit zřízení fungujících klidových zón, prosadit změnu vyhlášky Č. 134/96 Sb. a mysliveckého hospod aření příznivějšího pro ochranu predátorů. Závěrem bych chtěla připomenout, že vlk je inteligentní zvíře a stejně jako ostatní šelmy, někdy možná i lépe, se snaží a dokáže plasticky přizpůsobovat změnám prostředí. Navíc existují i velké individuální rozdíly. Není proto správné chování vlků v Beskydech neustále porovnávat s měřítkem člověka na to, co je "typické" vlčí chování. Právě na základě těchto mylných představ pak vznikají názory, že se vlci v CHKOB chovají jinak, než by se divoce žijí­ cí vlci měli chovat, a proto se musí zlikvidovat. Aby dnes šelmy přežily, musí se skutečně chovat jinak než kdysi, neboť lidé natolik změnili a ovlivnili pří­ rodní prostředí. že divoká příroda v pravém slova smyslu již neexistuje. Je třeba mít na paměti, že šelmy, narozené a žijící celý život ve volné přírodě, nás mohou svým chováním velmi překvapit, v dobrém i horším smyslu. To, že někdy nerozumíme vlčímu chování, však rozhodně není dalším důvodem k tomu, abychom vlka jako druh odsoudili v našem státě k záhubě. RNDr. Dana Bartošová je zooložkou Správy CHKO Beskydy.

~'([sni]DU~~ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

Areál výskytu vlka v Beskydoch

Areál výskytu vlka v CHKO Beskydy som po­

čas svojho monitoringu ohraničil do oblasti

medzi Travným, nádržou Morávka, VeTkou Ky­

čerou, Vefkým a Malým Polomom (a prilahlé

slovenské oblasti), Makov. Lučkov. Smrk, Mu­

chovice, Lysá hora. Plocha asi 200 km 2 je vač­

šia ako typický areál svorky vlkov na Sloven­

sku, čo je pravdepodobne spósobené podstalnc

menšou úživnosťou skúmaného terénu.

Aj tento fakt svedčí o nevhodnosti lesohospo­

dárskych postupov používaných v CHKO Bes­

kydy (holoruby, zalesňovanie nevhodnými eko­

typmi, nadmerná hustota lesnej cestnej siete

a pod.).

Ochrana hospodárskych zvierat pred predá­

tormi

Nadmerné škody spáchané vlkmi na hospodár­

skom zvieratstve v období 1995 - 1997 boli jed­

noznačne spósobené nedoslatočnou starosti i­

vosťou chovatefov o chranu stád.

Chov hospodárskych zvierat v oblasti trvalého

výskytu šelicm nie je možný bez nasledujúcich

opatrení:

I. Pre potreby salašníctva je potrebné zriadiť chovné stanice strážnych psov vhodných tradič­ ných plemien, predovšetkým slovenského ču­ vača.

2. Každý salaš musí mať minimálne dvoch do­ spelých slovenských čuvačov pre aktívnu ochranu stád pri nočnom ustajnení a tiež na pastve. 3. Chovatef musí zaistiť dostatočný počet perso­ nálu k počtu chovaných zvierat tak, aby tento mohol s primeranou výstrojou pre kvalitné osvet­ lenie a obranu zvierat nocovať priamo pri stádc. 4. Poisťovňa poistí hospodárske zvieratá pred škodami spósobenými vlkmi len po splnení predchádzajúcich bodov. Bez splnenia týchto požadavíek nebude obnova chovu ovíec v oblastí CHKO Beskydy možná.

_ _ _ __

VLCI V BESKYDECH

7

-K výskytu vlků v Moravskoslezských Beskydech Ludvík Kunc Poslední vlk obývající horskou oblast Beskyd byl podle oficiálních ú dajů za­

stře len v roce 1914. Když však bylo provedeno š etření několika stržených

ku sů jelení zvěře v první polovině roku 1995, potvrdilo se, že tuto zvěř strhli

vlci. Od té doby bylo uveřej něno či zpracováno množství údaj ů o těchto šel­

mách. Já se proto v tomto č lánku omezím jen na shrnutí terénních poznatků

získaných z území Moravskoslezských Beskyd od roku 1995 do souč asn osti.

Tyto údaje o stopových drahách vlků však nelze přeceň ovat.

Vzhledem k tomu, že nemám k dispozici terénní automobil, musel jsem inve­

stovat mnoho času a námahy na pěší přesuny do míst, kde jsem předpokládal,

že najdu stopy výskytu vlků . Tento vcelku primitivní způsob získávání infor­

mací o šelmách je zcela závislý na počasí , kdy malá sněhová přeháňka zmaří

mnohahodinový výstup.

Od doby, kdy se vlci v Beskydech objevili, je zřetelné, že tyto šelmy neustále

zvětšuj í svůj areál. V prvním roce pobytu se orientovaly především na pro­

story kolem Bílé, Starých Hamrů , Gruně , Visalaj í, Masarykova údolí, hřebe­

ne Malého a Velkého Polomu a přilehlých rozsoch. Dále zabíhaly na Travný.

V dalším roce se stále častěj i přesuno v aly do sousedícího masívu těšínských

Beskyd a mnoho č asu trávily na území Slovenska v oblasti CHKO Kysuce.

Odtud pak pronikaly do Javorníků až na Vsetínsko.

Je zřej mé , že zvl áš ť ve vegetačním období dávali tito vlci přednos t lovu ne­

střežených ovcí - získání této kořisti stojí nej méně námahy. Z oblastí, kde už

strhli větší počet ovcí (Těšíňoky, oblast Grůně, Lomné, Bílé, Starých Hamrů ) ,

se pak stále čas těj i přesunoval i do míst, kde se s jejich výskytem nepočítal o

(Morávka, Mohelnice, Slavíč atd.). V květnu v roku 1997 se vlci odvážili až

na nej západnější hranici oblasti CHKO do obce Komorní Lhotka, která svým

okrajem zasahuje už do nížiny a je blízko Třince . Zde údajně strhli sedm ov­

cí, ke kterým se ještě v noci vrátili.

Jak jsem už uvedl. v l č í ~mečb se svou čin ností neomezila jen na území Mo-

Ochrana hospodářských zvířat před šelmami Dlou hodo bě se potvrzuje, že i částečné dodr­ žování ochrany ovcí na pastvě vede k výraz­ nému omezení škod, působ en ých šel mami, což je důl ežité zej ména ny ní, kdy nelze ze státních fin ančníc h prostředků hradit škody p ůsobené vlkem a medvěd em na hos p odář­ ském zví řec tvu. . Ministerstvo zemědělství CR se možnosti hradit ty to škody vzdalo vydáním myslivecké vyhlášky č .1 3 4/9 6 Sb. (Myslivecký zákon připou ště l možnost hradit tyto škody způso ­ bené zvěří, nová vyhláška tuto možnost však již neřeš í.) Ministerstvo životního pros t ředí CR proto v roce 1996 připravilo návrh záko­ na o náhradách škod půso bených chráněný m i ž i vočichy, kteří jsou zároveň z věří , avšak tento zákon v sou čas no s ti prochází schvalo ­ vacím říz ení m v parl amentu a pokud bude schválen, nabude platnosti za 1-2 roky. V zájmu zamezení škod je nutné, aby si cho­ vatelé své ovce přim ěřený m způ s ob em chrá­ nili . Ovce, stejně j ako jiná č lo věkem chovaná zvířat a, jsou podle našeho trestního řádu věc ­ mi , za něž odpovídá maj itel. Tatáž o dpo věd­ nost platí v případě psů - maj itelé jsou povin­ ni hradi t škody způs obené svými psy. Vlk obecný (Callis lL/pus) žijící v karpat­ ských horách je predátorem spárkaté zvěře (jelen, di vočák). Svým působením brání pře­ množení zvěře a při spívá k její kvalitě. Je proto krajně nežádoucí, aby se místo toho specializoval na hospodářské zvířectvo, k če­ muž má jako všichni dravci a šelmy sklony, pokud mu není kladen dosta teč n ý odpor. Vzhledem k mezinárodní ochran ě vlka se ro ­ zumí odpor v podobě ú činné ochrany hospo­ dářských zvířat, ni koliv odstře lu vlků. Nikým n estřežen é ovce před sta vují z pohledu šelmy mnohem dost upn ějš í koři s t než zvěř vybave­ ná únikovým i instinkty a takto jsou vlci (i psi) nezodpovědně se chovajícími majiteli hospodář ských zv ířat nas měrováni k sezónní specializaci. Je nutno si uv ědomit, že odlov vlků požado­ vaný některý mi chovateli a myslivci v pod­ mínkách moravských Beskyd nic neřeš í. Beskydy leží na okraji širokého karpatského areálu existence vlka a jeho likvidací v Bes­ kydech by došlo pouze k uprázdnění prostoru pro novou vl čí populaci. Velmi zjedno du še ně řečen o , domácí v l č í rodina představuje sou­ časně hráz pronikání možná i početnějš í v l č í smečce .

Vlk má stejně dobrý čich jako pes, řídí se jím lIIedání kořisti více než zrakem a sluchem. Foto L. Kunc

při

8

VLCI V BESKYDECH _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(j~[r(jDUunC8~

Lokalita Těšíiíoky. Skelet ovce strtellé vlky. Foto Petr Grelldziok

Dopo ručené z působy

ochrany ovcí

- Zavírat ovce na noc do pevných a uzavíra­ telných c hl évů . Vel ká část dosavadních útoků se odehrála v noci. Ovce po nechané v noci v ní zkých ohradách nebo přivázané u ků lů představují pro šelmy velmi snadnou a výhodnou kořist, přím o naservíro vaný pokrm. Zavírat ovce dop oručujeme i ve dne.v d obě n epříto mno sti chovatele nebo vů bec č lenů domácnosti.

ravskoslezských Beskyd, ale stále častěji se vyskytovala i na slovenské straně Beskyd. Na Kysucích, v zemědělskýc h družstvech v Korni, Rakové, O ščad­ nici a Kysuckém Lieskovci vlci úd ajně roztrhali 122 ovCÍ a 3 berany. Je otáz­ kou , zda tyto škody způsob il a smečka vlků "místních", nebo jde o smečku moravskos lezskou. Slyšel jsem, že v Beskydech "operuje" někol ik vlčích smeček se zn ačným počtem čl enů , dále o tom, j ak se zde vlci rozmnožují a neustále jich přibývá. Jsou to informace od některých s tarou sedlíků a z re­ gionálního tisku. Sám mohu potvrdit. že třetím rokem sleduji jen p oměrně malou smečku 3-4 vl ků a jednoho vlka - samotáře, který se o bčas ke smeč­ ce připojuj e. Je-li pravda, že se zde vlci rozmnožili a že smečka i s m láďaty čítá jedenáct kusú, pak se buď smečka musel a rozpadnout, nebo byla zlikvi­ dována zčás ti nezákonný m odstřelem. To s am ozřej mě nel ze vyloučit. Stojí za zmínku, že stopy samotářského vlka, které jsem několikrát odléval do sádry, mají vel ké rozměry - jsou až 14 cm dlouhé. Nelze vy loučit, že se jedná o kanadského vlka, který 7. ledna 1995 jako desetiměsíční mládě utekl chovateli z Novéh o Jičína. Chovatel je získal z brněnské ZOO. Podobného vlka jsem zahlédl a nafotografoval a viděl o ho více lidí, dokonce i na malou vzdálenost. Je velmi nepravděpodobné, že by se divoký vlk přiblížil k člově­ ku pracujícímu s motorovou pilou na vzdálenost 6- 10 m. Nutno ovšem zdůraznit, že uvedená smečka 3-4 divokých vlkú, jejichž sto­ py jsem mě l možnost sledovat, se nechová nijak bojácně, když přijde na mís­ ta, kde j sou lidské stopy. Právě naopak - jak jen múže, tak běhá ve stopách po lyžích a s oblibou používá k přesunu v zimním období rů zné svážnice, vrs­ tevnicové lovecké chodníky a komunika~e, na kterých bývá v průběh u dne ru šno. Vlk pudově šetří energií a je pochopitelné, že namísto aby se brodil ve sněhu 75 cm hlubokém, dá předno st pohodlné l yžařské stopě, v níž se neboří. Byl j sem ve lmi překvapen , když jsem našel vlčí stopy ve vzdálenosti 80­ 100 m od os amělých stavení, a docela ohromen, když jsem objevil vlčí stopu v těs né blízkosti lovecké chaty. Silný vlk tu proběh l ve vzdálenosti 10 m od chaty kryté hustým smrčÍm. Vlčí stopy jsem nenacházel ve vrcholových oblastech Smrku, Kněhyně či Ly­ sé Hory. Snad je to i tím, že zde se v zi mě kv ůli vysoké sněh ové pokrývce zdržuje jen minimum zvěře, či výstup na tyto vrcholy vyžaduje více námahy než přesuny po rozsochách a táhl ých hřebenech . Pro vlky je opravdu charak­ teri stické, že trasy, kudy se pohybují , volí v terénu tak, aby je to stálo co nej­ méně nám ahy a měli dobrou orientaci. Domnívám se, že tito beskydští vlci si zde ještě n evytvoři l i teritotium. takže zatím nepoužívají stálé přechody . Je to patrné v tom, že hromádky tru su neukládají na místa, která by mohl a být hra­ niCÍ teritoria. Nacházel jsem je poblíž stržené kořisti, ale i na náhodných mís­ tech, pří svážnicích. Snad je to i tím, že tito vlci maj í v Beskydech velký pro­

~~9rNDllun
- Neponechávat ovce na

pastvě

bez dozoru.

D oporučujem e hl edat i pro malochovy nové formy pastvy se zaj ištěn o u ostrahou, např. podle místních podmínek lze sdružovat ovce s ouse dů a vypásat střídavě pozemky všech ú č a stníků za příto mn osti vždy n ěkterého z nich. V příp adě vět š ího množství ovcí v ka­ tastru posoudi t ve spol upráci s přísl u š n ý m obecním ú řadem možnost spol ečné sezónní pastvy salašni cké ho typu s ovčákem a přehá­ něn í m stáda na obecní louky a pozemky ú čast ník ů atd. Při snaze a dobré vů li lze vždy vhodné řešení najít, byť i nároč n ějš í na čas .

- Využít k hlídání ovcí

psů.

Osvědčený m pro středkem ostrahy ovcí jsou už tr adi čně psi, kteří se však v našic h součas ­ nýc h podmín kách m a loch o vů prodraží. Pře­ sto je do poručujeme, ne boť v p ří padě napade­ ní ovcí je jej ich pomoc nenahraditelná. Nej­ vhodněj ší jsou c v ičení pa ste ve čtí psi (čuvač apod.), kt eří ovce brání, ale vyplatí se při po­ čet n ější m stádu ovcí. Pro menší chovy je vhodný jakýko liv jiný nebojácný a u ovcí vždy příto mn ý pes, který štěkote m upozorn í na napadení. Strážný pes musí od štěněte vy­ růs tat s ovcemi.

- Dalšími možnostmi ochrany jsou: speciální elektrické ohradníky (vzhledem k c e n ě jsou vhod né při chovu vět š ího p očtu ovcí), upra­ vené menší přenos n é košáry - o patřené shora mřížem i nebo pevným pletivem (pro malý počet ovcí a pro jeh ňata). Netra di čn ími způ­ soby odpuzování vl ků jsou instalace zradidel (funguj í vždy pouze doča sn ě) a pachových značek.

Dodržováním uvedenýc h op atřen í se škodám sice zcela nezabrání, ale mohou se p odstatn ě snížit. Jsme si věd omi toho, že řešen í celé si tuace je zdlouhavé a nepopulární a že tyto snahy se nesetkaj í všude s kladnou odezvou. Jsme však přesvědčeni, že do našich krásných hor

VLCI V BESKYDECH

9

~ Vlčí teritorium .... . _. státní hranice

hranice CHKOB

"",'

Mapka pohybu

vlků

v CHKO Beskydy

stor, kde dosud nepůsobí další vlčí smečka. V smrkových houštinách se vlčí smečky rozpadají a jednotliví vlci protahují samostatně terén, aby se pak opět sešli ve starých prostorech. V poslední době, tedy počátkem zimy 1997/1998, zjišťuji, že vlci stále méně navš těvují místa, kde se zdržovali loni a předloni. Jejich stopy jsem nenašel na prvním letošním sněhu v říjnu, a když jsem tato místa po deseti dnech navštívil znovu - sníh mezitím už nepadal a vl čí stopy zde zase nebyly. Jed­ nalo se o místo nejvíce frekventované, jakousi "křižovatku" vl čích stop. Za­ tímje předčasné činit jakékoliv závěry. Nicméně jsem byl překvapen , že jsem zde našel plno stop spárkaté zvěře, a to dokonce i jelení zvěře, která se těm to místům po dva roky vyhýbala. Zdá se tedy, že frekvence pobytu vlků se stává stále řidší. Zvláště jeleni reagují na přítomnost vlků v oblasti útěkem nebo přesunem na bezpečnější místa. Vlci se prozrazují svým vytím, a tak tato in­ formace určená především vlkům slouží i jako informace spárkaté ·zvěři. V období jelení říje jsem navštívil rozsáhlou oblast lesů pod Suchým vrchem ve Velké Fatře. Poškozené porosty tam svědčily o přítomnosti většího počtu hlavně je l enů. Můj úmysl sledovat zde jelení říji se neu skutečni l. Místní les­ ník mi potom sdělil, že jeleni oblast těsně před říjí opustili, protože se sem stáhla smečka vlků . Pro další existenci vlků v Beskydech má klíčový význam jejich ochrana na Slovensku. Zde, s tejně jako v Polsku, je snaha snížit p očet vlků na polovinu. Pokud dojde k likvidaci vlčích smeček v přilehlých oblastech na Slovensku, má malá populace vlků v Beskydech malou šanci na přežití. I když připou­ štím, že na likvidaci ovcí v Beskydech se rovněž podílej í toulaví psi, je fak­ tem, že ovce zmizely z většiny vyšších poloh Beskyd a jsou dnes chovány prakticky jen v údolích, v zastavěných částech . Vlci likvidují především ne­ střežené ovce v příhodném terénu a jestliže jsou majitelé ovcí překvapeni, že vlci "dokáží" přeskočit 120 cm plot, svědčí to o naprosté neznalosti vlka. V minulosti se dostalo n ěkterým poškozeným chovate lům určité finanční ná­ hrady. Dnes je situace taková, že u nás neexistuje právní předpis, který by upravoval odpovědnost státu za škody způsobené volně žijícími, zvlášť chrá­ něnými živočichy. Škody, které takový živočich způsobil, nelze vymáhat na státu. Náhrada škody je možná tehdy, existuje-li odpovědný subjekt, a tím vlk .není, neboť neexistuje zvláštní odpovědnost za škody, které způ sobil. Náš právní řád neupravuje vlastnictví volně žijících ch ráněných ži vočichů, kteří nejsou zároveň zvěří, nelze tedy použít ustanovení o všeobecné odpo vědnosti za škody jím způsobené, protože nenalézáme odpovědný subjekt. V konečné fázi to má takový dopad, že jednotliví poškození vlastníci mají potom snahu 10

VLCI V BESKYDECH

nepatří pouze to, co člověk egoisticky připus­ tí, ale všechno, co by mělo být běžnou sou­ částí přírody, i když to pro člověka předsta­ vuje mnohdy určitá omezení a komplikace. Vlk patří do přírody Beskyd stejně jako je­ len, zajíc, motýl nebo stromy, je její nedílnou součástí a obohacením, jeho výskyt dokládá, že přírodní prostředí není ještě natolik naru­ šeno. Jde o to, přiznat právo na existenci i těm formám života, které občas bývají kon­ troverzní s lidskými snahami . Vždyť vše, co na zemi žije, bě h á a dýchá, se vyvíjelo milió­ ny let a člověk není tím nejvhodnějším posu­ zovatelem a rozhodčím toho, co může nebo nemůže v přírodě být. Úcta ke všemu živému je také měřítkem lidství.

SCHKOB

Medvěd

v Huslenkách

Medvěd h nědý (Ursus arctos) se do CHKO Beskydy zatoulává v posledních letech téměř každ oročně . Jedná se o jedince ze Slovenska, zejména z NP Malá Fatra. V okrese Vsetín se m edvěd několikrát vysky­ tl u obce Huslenky, např. v roce 1995 se zdr­ žoval jeden exemplář v dolinách pod hřebe­ nem Javorníků (Uherská, Slovačica), a jeho stopy bylo možné nalézt necelých 200 m od letního tábora ochránců přírody. Dne 1. července 1997 se medvěd objevil na hřeben u u PR Galovské lúky, kde se v noci dostal do ohrady s ovcemi, v níž usmrtil a částečně sežral berana. Kromě samoty pří ­ mo na hřebenu navštívil med věd i další ohra­ dy u stavení v Huslenkách - Uherské a zli­ kvidoval ještě asi pět ovcí. Pak zřejmě tentýž jedinec přešel na Zděc h ovsko, kde byl pozo­ rován mís tními myslivci a jeho stopy bylo možno nalézt v širokém okolí Zděchova a Huslenek. Dne 2. říjn a 1997 se v oblasti Galovských lúk u Huslenek objevil med věd znovu, a také tentokráte nevynechal ohradu s ovcemi man­ želů Mikulenčákov ých na jejich sam otě pod hřebenem . Usmrtil zde další tři ovce. I když Okresní úřad ve Vsetíně společně s Obecním úřadem v Huslenkách našli způsob, jak maji­ telům ovcí kompenzovat způsob enou škodu, byla při osobním jednání s majiteli ovcí patr­ ná jejich nevraživost na medvědy, stejně jako až panická hrůza z napadení. Starší paní musí ješ tě za tmy chodit úzkou pěšinkou přes les na autobus na konci údolí a přemoci strach

z medvěda bylo téměř nad její síly.

Vzhledem k příhodné poloze CHKO Besky­

dy vůči slovenským horám, kde se medvědi

trvale vyskytují, lze předp okládat pravidelný

výskyt zatoulaných jedinců i v dalších letech.

_ _ _ __ _ _ __ _ _ __ _ _ _ _ ~'(jSl1'\lDll1lfl
Z hlediska jejich ochrany bude mimo jiné vzít spravedlnost do svých rukou a živočicha, který jim škodu způsobil, proti­ nutno počítat i s úplným odškodněním všech právně likvidovat. Než bude schválen zákon o náhradě některých škod způso­ obyvatel, kteří díky medvědům utrpí nějakou bených vybranými zvlášť chráněnými živočichy, zůstane osud vlků nejistý újmu na majetku a domácích zvířatech. Proto a musíme se oprávněně obávat, zda přežijí. považuji za nutné, aby Ministerstvo životní­ ho prostředí CR urychlilo návrh zákona Skutečnost, že škody na ovcích jsou evidovány na stále rozlehlejších úze­ mích, která zasahují až na Slovensko (Kysucké Beskydy a Javorníky), nese o kompenzaci škod způsobených zvláště s sebou nebezpečí, že na Slovensku budou vlci razantněji pronásledováni. chráněnými druhy živočichů. Miroslav Dvorský Přítomnost vlků v Moravskoslezských Beskydech je tedy silně vázána na je­ CSOP Valašské Meziříčí jich populační hustotu na Slovensku a může dojít kdykoliv k stažení vlků z Beskyd, jestliže jim toto nové úzerrlÍ nebude z nějakých důvodů vyhovovat. Domnívám se, že beskydské vlky lze stále považovat za migranty, kteří se Výtvarná soutěž "Chceme zde trvale usídlí jen za situace, že území Slovenska bude vlky "nasyceno". žít v Beskydech, chraňte Zdá se, že při schopnosti vlků překonávat rychle velké vzdálenosti (je-li po­ nás!" třeba), jsou úvahy o tom, jak s vlky v Beskydech hospodařit, stále j eště před­ časné. Pravděpodobně se zde budeme s vlky setkávat méně často a spíše Soutěž byla vyhlášena CSOP Valašské Mezi­ v zimním období. Nelze očekávat, že dojde k opětovnému rozšíření chovu říčí, Správou CHKO Beskydy a ALCEDEM ovcí ve vyšších polohách Beskyd. Ukazuje se, že vlci, kteří si již takto zvykli v rámci projektu "Ochrana velkých šelem" lehce obstarat potravu, ji dnes už vyhledávají na kopanicích na Slovensku. _ za t1nanční podpory MŽP CR v roce 1996. vydáno 3 000 plakátů s textem, na který Pokud ovšem nebude usku tečněn seriózní výzkum za použití telemetrie, pak Bylo děti ve věku od 4 do 18 let dokreslovaly ob­ naše úvahy, jak až velká je oblast obývaná vlky, zůstávají v rovině nepodlo­ rázky medvědů, vlků a rysů. Soutěže se pod­ žených ~ohadů. le našeho odhadu zúčastnilo přes 2 500 dětí,

Pozn.: Než došlo k uveřejnění článku, potvrdila se moje obava, že malá populace vl­ ků v Beskydech zanikne. Do konce roku 1997 se mi nepodařilo najít stopy vlčí smečky na žádném Z dříve frekventovaných přechodů. I lesní personál mi po­ tvrdil, že j iž po něko lik měsíců nenáchází ani vlčí stopy, ani strženou zvěř. Je tedy nepochybné, že smečka byla zlikvidována nezákonným zásahem človeKa, nejpravděpodobněji odstřelem. N ení vyloučeno, že snad v Beskydech zůstal jeden nebo dva vlci, ale to j iž nic nezmění na skutečnosti, že vlk, ač je záko­ nem chráněn, je dříve či později upytlačen. Ukazuj e se, že jeho nerušený po­ byt v přírodě nelze zajistit za situace, kdy j e stále nenáviděným p říslušníkem naší fauny. L. K.

na naši adresu přišlo cca 800 p l akátů (většina škol posílala zpět jen ty nejzdařilejší) . Porota neměla vůbec snadnou úloh u a nakonec vy­ brala 59 prací v 8 kategoriích. Vyhodnocení se uskuteč n ilo 20. března 1997 v budově na Trávníkách. Práce jsou vystaveny v budo­ vách ALCEDA, v bu dově Správy CHKO Beskydy a na dalších místech. Některé práce byly postu pně oti štěny na stránkách týdeníku Naše Valašsko, nyní je mohou vidět i čtenáři Veroniky.

lva Hlinská ALCEDO - dům

dětí

a mládeže, Vsetín

leden z motivů výtvarné soutlže - práce šestiletého Ondřeje Simko. Původní barva bz1á na modrém pozadí, převedeno do perokresby

~Q"

.._ "

----:::::--­

--~ ~-ij9rr~lXl1lfl
VLCI V BESKYDECH

11

Těšíme

se na Pouzdřanskou step

Hana Librová

Větš inou

se shodneme: Ekologická tíseň je dů sledkem bludné cesty jedné lidské kultury, orientované na maximalizaci prospěchu . K jejímu řešení je třeba nesnadných změn společenských hodnot. S počívaj í v obnově poloza­ pomenutých lidských ctností, j akými je smysl pro vztahy v komunitě , ale ta­ ké v radikálně novém chápání místa č lověka ve s větě . Do týmů řešících environmentální otázky byli přizváni filozofové, sociologo­ vé, psychologové, nekon venčně uvažující ekonomové a právníci. Mezi kme­ novými přírodovědci, ekology, botaniky, zoology, hydrology, klimatology jsou však stále chápáni spíš jako atrakce a exotika. Na to si nestěžuj me. Je si­ ce pravda, že názor na společenské vědy je do značné míry dán setrvačností vývoje, který přál vědám pozitivním; roli outsidera v environmentální proble­ matice si však spo lečensko vědní obory vysloužily především svou neschop­ ností účinně přispět k jejímu řešení. To tyto disciplíny samy tuší a j sou v přijímání environmentálních témat váha­ vé. Vznikly a vyvíjely se jako odpověď na lidské problémy zcela jiné povahy a nejsou pro poznávání a ovlivňování vztahu společnosti a přírody připrave­ ny. Badatel, který se chce věnovat environmentálním otázkám, začíná skoro od nuly. Protože nemá oporu institucionalizovaného vzdělání, musí vynaložit velké úsilí, aby transformoval teoretické modely a výzkumnické dovednosti, jimiž jej vybavilo dosavadní studium. Navíc si musí osvojit elementární zna­ losti některých přírodních věd . V analogické situaci je ovšem přírodovědec. Nezabývá-li se právě jen moni­ torováním ekologických škod, nebo úzce chápanou technologií jejich nápra­ vy, musí se obeznámit se základy sp olečen ských věd. Nemě l by přis toupit na lidový názor, že filozofovat, psychologizovat a sociologizovat může každý. Na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity bude na podzim 1998 za­ hájena výuka humanitní environmentalistiky. Chce zájemcům o poznání vzta­ hů člověka a přírody nabídnout odbornou přípravu, která by je zbavila nut­ nosti na styku přírodních a společenský ch věd individuálně improvizovat. Magistr oboru může vyrůst dvěma způsoby: Přij atý bakalář filozofie, sociolo­ gie, historie, práv, ekonomie, teologie si bude osvojovat nezbytné znalosti přírodovědné, zejména z oboru ekologie, botaniky, zoologie, geografie, evo­ lučních teorií apod. A student, který se j ako bakalář věnoval vědám přírodo ­ vědným, doplní své vědomosti pomocí oboru spo lečen ských a humanitních. Společn ou součás tí studia potom bude speciální vzdělávání v environmentál­ ní problematice. Bude obsahovat např. informace o ekologických riziCÍch a globálním vývoji biosféry, o environmentální ekonomii a právu, dějiny bio-· logie, kurz o vazbách mezi osudem přírody a životním způ sobem lidí, kurz environmentální etiky, reflexi tzv. nové spirituality. V koncipování výuky vycházíme z přesvědčení , že řešení ekologických pro­ blémů nespočívá v návratu k přírodě, ale v rozvíjení a modifikaci lidské kul­ tury, v našem kontextu zejména kultury evropské. To se v našem studijním programu odráží důrazem na historicitu vztahu spol ečnosti a přírody, zařaze­ ním kurzů z oblasti kulturní historie, např. o vývoji evropské krajinomalby. Nový obor magisterského studia je vyústěním vývoje na některých pracoviš­ tích brněnské filozofické fakulty, zejména na katedře sociologie a filozofie. S kolegy Janem Kellerem, Liborem Musilem a Josefem Šmaj sem se už po lé­ ta věnujeme environmentální problematice. Důraz na humanitní, duchověd­ nou a etickou orientaci má kořeny v dosavadní učitelské zkušenosti. Poznala jsem, že přesné varo vné informace o prohlubování ekologické krize větve

12

HUMÁNNí ENVIRONMENTALISTIKA _ _ _ _ _ _ __

(

\

J

i

Kreslil Jan StekUk

Moderní společnost sociologie a ekologie

očima

Pokud Vás zajímá, jak ekologie ovlivňovala tohoto století představy soc i ologů o moderní spol ečnosti, nebo chcete-ii vědět, jak společen ské vědy vysvětlují vývoj vztahů mezi moderní společností a prostředím, na­ jdete o tom zasvěcenou informaci v knize Ja­ na Kellera Sociologie a ekologie. Knihu vy­ dalo koncem roku 1997 Sociologické nakla­ datelství v Kellerem koncipované edici Zá· klady sociologie. Keller si klade tři otázky: Proč sociologové přijímají podněty od ekologů?, Jakým způso­ bem tyto podněty využívají? a Jak se ekologií ovlivněná sociologie dívá na moderní společ­ nost a její vztahy s prostředím? Odpovědi na tyto otázky se proplétají a pro zběhlého socio­ logického psavce a ekologického aktivistu Kellera tak vznikl prostor k zamyšlení nad povahou moderní společ nosti a nad závislostí sociologického pohledu na vývoji jejího běhe m

_ _ _ _ _ __

~~9rri1oouficB~

v'CI;rr~ Dllufi®~

uspořádá ní a ideologických před s t av ách mo­ derních lidí. Sociologové podle Kellera přihli žejí k po­ znatkům ekologie dost i neo ch ot ně . Nicméně tak v některých případ ech č iní. Zp očátku je k tomu vedla snaha využít systémového po­ hl edu ekologie při popisu složitého světa "or­ ganizované modernity" první polovi ny dva­ cátého století. Z ekologie byl v tomto případě převz at toliko model uvažování o skuteč nos­ ti. Předmětem zkoumání zůstal a spo l ečnost, jej ímž hlavním úkolem podle před s tav socio­ logů bylo ni č ím neomezené zvyšování účin­ nosti technologií a organizace při využívání Realizaci nového ambiciózního oboru čekají v posluchárnách a seminárních zdrojů přírody. Před stav a ekol ogů o vzájem­ né závislosti biologických populací a jej ich pracovnách četná překvapení a deziluze. O některých n ebe zpeč ích víme pře ­ pros třed í do tohoto typu uvažování o spol eč ­ dem.

nosti nepronikla. Od sedmdesátých let se objevují četné poku­ sy filosofů, ekonomů a práv n íků přehodnotit Proč ne "ekologie"?

My, kterým je nad padesát, se učíme vyslovovat název "humanitní environ­ představy o moderní s polečno st i p řihlédn u­ men talistika" ně ko l i k týd nů . Kdekdo se nad ním ušklíbá. Není však produk­ tí m k fenom én u "mezí rů stu". Sociologové do tohoto proudu ·vstu povali opět dosti neo­ tem nedbalé improvizace. Je výsledkem dlouhého rozhodování, konzultací c hotně a jejich první pokusy o popis spol eč­ a úvah nad lexikální nouzí. Víme, že obecný jazykový úzus dosud pojmy "en­ nosti jako organizované aktivi ty, která je li­ vironmentální", "environmentalistika" nepřij al, což je pro sociology věc zá­ mitovaná omezenou kapacitou zdrojů a ome­ važná. Víme také, že tato slova asociují životní prostředí člo věka, svět , který ze nou schopností přírod ního prostřed í, nena­ je pouhou kulisou jeho bytí a zdrojem jeho neomezeného prospěchu. Taková šly mezi soci ology zpočátku příli š silnou odezvu. asociace je na hony vzdálená našemu pojetí.

Teprve druhá polovi na osmdesátých let při­ Nabízí se zbavit se rozpaků použitím slova "ekologie" ("humanitní ekolo­ nesla sociologická díla, jež získala renomé gie"?). V poslední d obě byl o n ěkterými autory rozšířeno. Ekologii pojímají a stala se zdrojem další inspirace. Jej ich ne­ obec ně, j ako "vědu o vn i třních vztazích systému". V realitě je však i slovo příliš če tní, al e hodně psaví a ote vře nou mys­ "ekologie" zatíženo podivnými asociacemi. Vznikají nezáměrně z nepřipra­ lí oplývající autoři se na rozdíl od alternativ­ ních filosofů, ekonomů a právníků příli š ne­ venosti jazyka na stav s vě ta. "Ekolog" je v běžném jazyce ten, kdo pojídá na­

zabý vají otázkou: l ak spo leč/l os t p řeorgani­ klíčené obilí a kdo je odpů rc e Temelína. Vnímání slova "ekologie" je pozna­

zovat, aby se do mezí prostJ'edí vd/a? Zabý­ men áno také jeho zneužitím. Ilustrací za desítky případů budiž "Ekotransmo­ vaj í se spíše tím, co se ve s poleč n ost i děj e, ravia" - stavební společnost pro kanalizaci a spl avnění řeky Moravy. A ko­ když na ni dol ehne tlak rizik, jež sama vy­ neč n ě, slovu "ekologie" jsme se vyhnuli z důvodů docela pragmatických. produkovala. V rámci takto zaměře n éh o Použít je pro náš obor by znamenalo nedohodnout se s kolegy přírod ovědci. zkoumání popisují příč i ny , které vedou Ti doposud brání ekologii jako přísně biologickou disciplínu, jako vědu k soustavnému překračování mezí. Sp ol eč ­ nost, jejíž politikové nezasahovali do vírou o fungování přírodních eko sys témů.

v pokrok odů vodn ě ného tech nol ogického rů ­ Nejde vždy o kapric zko stnatělých vědců, hájících tradici a serióznost svého stu, se zač íná organi zo vat nezávisle na velké oboru. Jakkoli má dnes rozšíření pojmu "ekologie" směrem k teorii systémů poli tice. Problém je v tom , že nezávisle jed­ své oprávně ní, znamená zároveň významové ochuzení jazyka. Mluví-li biolo­ n<;ljí jak občan é , kteří se obávají do padů pro­ gičtí odborníci o ekologických procesech v přísném slova smysl u, mají na středí na své zdraví, tak obchodní s po lečnos­ mysli pouze ty zvláštní systémové procesy, které se odehrávají v přírodě, kte­ ti, které z t ěch t o rizik pro fi tují. S p ol ečnost, jej íž specializovaní experti a úřed n íci dodá­ ré jsou živé. I zastánci tzv. nehodnotící vědy tím nepřímo naznačuj í , že pří­ vali jedn označ n á řešen í , se z ačal a ště pit na rodní s vět je nenapodobitelný a zaslouží si respekt. Laikové, vče tně humanit­ t v ůrce konformní a alternativní expertizy. ních vzděl anců , si svébytn osti ekologických sku tečností nejsou dost vědomi Tec hnol ogic ká rozhodnutí, která dříve m ěla a s vě t přírody bezděky podceňují. Je to tedy novodobý vitalismus, který leží díky ví ře v pokrok jasný ú čel, se stala před­ v zákl adu nechuti bi ologů rozši řovat význam slova "ekologie". Možná p rávě mčte m konflikt ů. Problém je ovšem v tom, že z těchto konfliktů vycházejí ví tězně ú řed ­ proto navrhují, aby se tam, kde je řeč o styku přírody s vlivem lidské technic­ níci, kteří určují přípustnou úroveň jedova­ ké civilizace, hovořilo spíše o otázkách "environmentálních".

tosti pro s tředí, a fir my, které podnikají Buď jak buď, a bez ohledu na tyto úvahy - velkou úlevu jsem pocítila, když v ochran ě prostředí. V jejich zájmu není rizi­

nestačí

k vytvoření reálného postoje k řešení. Poté, co prostudovali literaturu bilancující stav s vě ta, našli někteří z mých žáků bez váhání hned několik vý­ chodisek. Ti přírodymilovní: nemá smysl se namáhat, po pěti velkých vymí­ ráních běhe m evoluce přijde šesté, a druh způsobující ekologické potíže při­ jde na řadu prvn í. O statn ě, nejschopněj ší z nás možná přežijí. Ti lidumilnější: k čemu potřebuj eme tolik biologických druhů? Až je budeme skutečně potře­ bovat, vytvoříme si je genovými man ipulacemi. Jindy: nutná je ekologická diktatura s tuhou ekonomickou a právní regulací. A dokonce: vše vyře ší svě­ tová válka.

***

\yij9n:qD!.l00
HUMÁNNí ENVIRONMENTALISTIKA

13

jsem poprvé a pak znovu slyšela své studenty, jak jejich ohebný a angličtinou protažený jazyk vyslovuje jméno našeho oboru bez nejmenšího zadrhnutí, se samozřejmostí a lehkostí vskutku postmoderní.

Riziko povrchnosti Trochu se lekneme, kdykoliv nahlédneme do vlastního díla, do studijního programu. Šíře environmentální problematiky i zájem mnoha kolegů o spolu­ práci zplodily pozoruhodnou všehochuť. Snadno se řekne, že syntetické obo ­ ry se dnes vzdávají specializace a zevrubnosti poznání. Marnost, bývá to jen eufemismus pro povrchnost. Ale jiné cesty n~ní, nechceme-li ignorovat pro­ pletený vztah přírody a člověka v jeho celostI. Podrob nosti nalistujeme na In­ ternetu. V první řadě jde o to, vypěs tovat na základě nezbytných vědomostí o souvislostech živého s věta postoj, který nachází i pod tíhou zdrcujících po­

znání jiná řešení, než je rezignace či ekologická diktatura. Jde o to poznat

i racionálně, že a proč není takovým řešením genetické inženýrství a vytvoře­

ní umělé biosféry.

Záruku, že pestrá nabídka kurz ů neskončí poletováním studen tů po povrchu

věcí , vidí me ve dvou rysech organizační strategie humanitní environmentalisti­

ky: Bude magisterským stupněm vysokoškolského vzděl ávání, který je podmí­

něn abso lutoriem základů etablovaných věd na úrovni stupně bakalářskéh o.

Studijní program bude držet pohrom adě i pevným jádrem povinných před mětů.

Spolupráce mezi obory Vědecké

konference, tem atická čísla časopi sů a monografické sborníky se snaží o tzv. multidisciplinaritu. Vě tšino u se nepodaří vy tvořit víc než nesou­ rodou mozaiku. Každý přidá to, co má k dispozici. Je snadné vyt vořit vědec ­ ké i učitelské dílo jako izolát, skutečn á spolupráce znamená komplikaci. Vysoké školy, doposud uspořádan é p řísně ob orově , n eudě l al y větši n ou ve spolupráci mezi vědními disc iplínami ani první kroky. Výzkumné ústavy, zvlášť ty, které s m ěřují k aplikacím, j sou na tom lépe; bývají organizovány te­ maticky. Přesto ani jejich výstupy nebývaj í víc než soubor izolovanýc h ka­ mínků, jakkoliv některá témata mul tidi sciplinaritu přím o vyžadují, například právě otázky ekologické. Výuka humanitní environmentalistiky nám tu nabízí víc než mezi oborově znějící téma. Dává nám, lidem různých oborů, přirozen ou každodenní příleži ­ tost setkávat se nad učitelským údělem. Nebudeme-Ii blazeovaní, můžeme si zorganizovat i drobné ne-uč i te l ské radosti . V květnu pořád áme společnou ex­ ku rzi přírodovědců a humanitních učenclt na Pouzdřanskou step. Ale jak už to bývá, garantem skutečné mezioborovosti budou nároční studenti. Stej ně ja­ ko v mžiku poznají uči te le, který je vpředu o pověs tn é "dvě lekce", poznají i jednod i menzi onál ně limitovaného specialistu a dají mu to najevo .

Humanitní environmentalistika a ekologická hnutí Náš obor určitě nebu de pěstován j ako nehodnotící věda . V radikálním při ta­

kání ochraně přírody, která straní zachování přírod níh o bohatství oproti eko­

nomickému růstu a spotřební mu životn ímu způsobu, se budeme podobat eko­

logickým hnutím. Lišit se od nich budeme zejména badatelskou skepsí. Chtě­

li bychom se odnaučit naivitě a naučit bezpředsudeč n os ti, vždy znovu se bu­

deme se studenty ptát: Je to opravdu tak? Nemůže to být jinak?

Již dopřed u n apříklad víme, že nelze sdílet víru většiny ekologických hnutí

vkládanou 'do návratu k pos toj ům předků k přírodě. Ideologie většiny ekolo­

gických hnutí je v dobrém i pochybném ovlivněna svými kořeny v evrop­

ském romantismu. Právě historické poznání tu může být užitečné .

Vážná

či

alternativní věda?

Apriori smům



bychom se rádi vyh nuli také odstupem od zakonzervovaného

přís tupu "seriózních" věd . I zde chceme připustit: Nem ů že to být jinak?

V curriculu humani tn í environmentalistiky stojí vedle sebe etablované vědy,

jako je systematická botanika a zoo logie, s kurzy, které s otevřen os tí, ba

vstřícností referuj í o "podezřelý ch" přístu pech - o nové rel igiozitě, vztahu

mezi náboženstvím a evolucí, o nových směrech v psychologickém myšlení.

14

~/ /

Kreslil Jali Steklík

ka odstranit, ale řešit. Namísto prevence pro­ to "léčí" důsledky a produkce rizik pokraču­ je. Nad knihou Jana Kellera mě napadla jedna otázka, která by možná mohla zajímat jak so­ ci ology a ekology, tak i ochránce přírody a krajiny. Knihou mimo jiné prostupují úva­ hy o tom, jak sociologie chápe pojem "pro­ středí" . Osob n ě se domnívám, že v moderní spo l eč n os t i a tudíž i v sociologii existuj í tři základn í pojetí tohoto termínu . Podle prvního je prostředí vn ější okolností, ktero u s p oleč­ nost vy užívá a jejíž vlastnosti lze v principu bez omezení m ěni t ve prospěch společnosti. V sociologi i toto pojetí zastává například "sociální ekolog ie" Chicagské školy , o níž Jan Keller h o voří podrobně v první částí své knihy (strana 50 až 65). V rámci dru hého pří­ stupu je p ros t ředí chápáno jako "životní pro­ středí č lo věka " , jako příroda, která se v dů­ sledku zása hů člověka stala směsicí riziko­ vých fa k to rů a vs toupila tak přímo do ži vola spo l eč n o st i. Vzh ledem k tomu je podle dru­ hého přístupu třeb a o životní prostředí pečo­ vat. Domn ívám se, že Ulrich Beck, jehož ně­ které názory na moderní společnost jsou pa­ rafrázovány o odstavec výše, chápe prostředí druhým uvedeným způsobem. Jan Keller je však, jak se mi zdá, jiného názoru. Beckovu koncepci ve svém převy právění (viz třináctá kapitola, strana 168 až 19 1) podle mého ná­ zoru interpretuje radiká l ně, tedy zpllsobem, který je mu vlastní. Díky tomu se Beck může jevit jako "hl ubinný ekolog" (strana 125 až 133) a zastánce t řetího možného přístupu, v jehož kontextu je pros tředí chápáno ekolo­ gicky, jako "přírodní prostředí" . Domnívám se, že Beck chápe prostřed í jako soubor rizikových faktorů, které zasahují do spo l ečnosti, nikoli v jako ekosystém, jehož je lidská populace a ! idská společnost součástí. Přihlíží k faktu mezí růstu, ten jej však neza­ jímá sám o sobě. Vnímá jej jako zpětnova­ zební, převodní mechanismus, jehož pro­ středn ictvím se efekty lidské činnosti vracejí v podobě různých ekologických rizik zpět do života moderní společnosti. Prostředím jsou pro Becka tato rizika, ne systémově prováza­ ná soustava populací biologických druhů a podmínek jejich života, v jejímž rámci tato rizika vznikají. Jak vypadá sociologie, která chápe společnost důsledně jako součást eko­ systémově pojatého přírodního prostředí, se tenář podle mého názoru dočte spíše v desá­ té kapitole (strana 138 až 150), v níž Keller popisuje koncepci amerického sociologia Cattona. Svůj názor na otázku pojetí prostředí v mo­ derní společnosti a v sociologii nepovažuji za

HUMÁNNÍ ENVIRONMENTALISTIKA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \)'ClSrri1DU1lfiC8~

Z hlediska dosavadní stru ktury věd není pojímána jako "vážná" věda ani teo­

logie, jejíž představ i te l e bychom mezi sebou rád i uvítali.

Leitmotiv našich studi í "je to tak opravdu ?" se projeví i ve volbě studijní lite­

ratury. O vědecké "serióznosti" neodarwinisty E. Wil sona nikdo nepochybu­

je. P. Teilhard de Chardin, R. Sheldrake, J. Lovelock j sou autoři, jej ichž ak­

ceptovatelnost akademicky pěstovanou vědo u mnozí popírají. Naši studenti

by měl i čís t obojí.

Nedůvě ra k etablovaným pravdám bude vyj ádře na i netradičně koncipovaný­

mi semináři . Budou v nich se studenty i mezi sebou diskutovat dva u či telé ,

kteří se dí vaj í na tutéž otázku z jiného zorného úh lu, případně docel a v' názo­

rovém napě tí a neshodě .

Prub ířský

Spoll/práce přírodovědcll s hl/1/Iallitlllílli obory by m ěla být širší, /l ež pouhé exkl/rze. Foto Po uzdřanské stepi Miloš Spumý

u zavřený.

Domní vám se, že by diskuse eko­ a ochránců přírod y a krajiny o rů zných poj etích "p ro střed í" mohl a být za­ jímavým im pulsem k jej ich spolupráci . Ja n Keller by u takové di skuse neměl chybět. logů. sociologů

Libor Musil

kámen spolupráce

Při přípravě

nového oboru jsme se shodli s kolegy pří rodovědci až idylicky.

Snad se nám to bude dařit i během výuky. Nečeká nás rozl adění , jakmile do­

jde na uplatněn í abso lventů? V institucích ochrany přírody, ekologických po­

radnách, v profesionalizujících se nevl ádních organizacích jsou doposud za­

městnán i té měř bez výjimky pří rodo vědci. Sama povaha environmentálních

probl ém ů, ale i narůstající potře ba komunikovat s občany a s "právnickými"

osobami nás vedou k pře svědčení, že je nezbytné, aby na těchto pracovištích

zaujali mis to i lidé poučení ve spo lečen skovědních oborech.

Bude se se vstupem do Evropské unie počet mist v těchto institucích zvyšo­

vat? Nebo propukne v konkurzech na malý počet mist rivalita mezi lidmi

vzdělaný mi čistě přírodověd n ě a našimi absolventy? Nedají vedoucí praco­

viš ť a konkurzní komise přednost zase lidem ke svému obrazu, lidem, s nimiž

si před em rozumějí ?

*** Fakt, že se v humanitní en vi ron mentalistice koncentrují problémy současné vědy, zvyšuje rizika spojená se zakládáním nového oboru. Odvahu nám dodá­ vají studenti; dávají nám najevo, že už zárodek nového oboru, naše dosavadn í "ekologické" kurzy j im pomohly orientovat se ve světě, do n ěhož se před dvaceti lety narodili a do něhož budou zakládat rodiny. Rozšíření a prohlou­ bení k u rzů v humanitní environmentalistice j im snad budou už iteč né, budou­ li se chtít podílet na nápravě věc í. Psáno pro Veroniku a Literární noviny

~'([)rr~DIl1lfiC8~

Tráva (OldFicllll Mikuláškovi)

Dušan Zváček Jakje ti, milý?

Šedě, moje milá, šedě,

od těch mých pap írů, od

věčn.ých

lejster

šedě.

A tobě. milá, doufám ze leně:

Pojedeš na výlet a uvidíš tam tráVil,

podáš lili o té trávě ráje čerstvoll zprávu

a - to bych prosil zvlášľ,

bl/de-Ii tohle alespoň trošilinkl/ možné ­ neuválenoll.

A taky černě je mi, moje milá, černě,

od těch mých věčných káv, od věčných obav

černě.

A červeně od věčně kajících se kolenou

hluboko pod tebou,

tak hluboko, že vysoko,

tak vysoko, že modře.

HUMÁNNÍ ENVIRONMENTALISTIKA

15

Krajina mého dětství František

Všetička

Když se někdo narodí na Hané a prožije na ní své dětstv í a ( vz letně l'ečeno) jinošství a má zároveň alespO/I minimální vztah k pN­ rodě, pak se nezbymě rozhlíží a pátrá po p N­ rodě skutečn é. V rovinatém Pros tějovsku za­ číná opravdová pNroda tam, kde kon čí l'epné lány. V okolí Sm ržic, kde jsem prožil výše Vllín ěné lidské období, počín á přírodní oprav­ dovost n ejvých odnějším výběžkem Drahanské vrchoviny, jemuž vévodí hora Kosí/~ (mapa a pl'1.ivodce uvádějí Velký Ko síl . ale vzhle­ delll k tomll, že - pokud je mi ználllo - neexis­ tllje žádný Malý Kosí!'. je 10 označení proje ­ vem našeho hanáckého velikášství). Tato ho­ ra, pl'esněji leče n o její povlovné svahy, mne ze vsi, v níž jSllle bydleli, fasci novala svou pravidelnou oblostí a rozlehlostí. Tehdy

ovšem, v dětských letech a dětských očích, dnes po poznáníjiných krajti vím, že je to jen trochu větší kopec. Ovšem krásný kopec. Pritažlivost jeho hustě zalesněných svahti měla však v době mého děts t ví také své raci­ onální jádro, jež spočívalo ve sběru hllb. By­ la válka a i do vesnice pronikal nedostatek. Vstáva lo se ko lem čtv rté a pled pátou se vy­ ráželo směrem na Kosíl'. Ze Smržic ples Če­ lechovice dobré čtyN kilomet/ )'. Nepalllalllji si, že bych n ěkdy prišel s prázdnou. Nejlepší chvíle však nastávaly tehdy, když koš byl pll/.Ý a nemuselo se (nebo se n echtělo) ještě vracet dOlllli. V nejbližšíin okolí byla (a doposlId je) lada míst k o dp o čin kll, avšak lI ejpřijatelněj.fí a nejoblíbenější byl travnatý okraj opuštěné­ ho hlubokého loml/o Tehdy se mi j evil jako nel/Orázná propast, zemsk.ý chltán, pn ne­ dávné návštěvě to však byl celkem p Nvět ivý dol (s jedno II ženskou fig llrou, která I/.a jeho dně cosi zarplllile štrachala). V těsné blízkosti lomu stával li Ž od devadesá­

(vch let pomník Františka Palackého s histo­ rick)ím reliéfem. Dodnes nechápll, kde vzala roku 1898 čelec//Ovská obec najeho posiave­ ní peníze. Na začátkll války (1941) Němci po­ mn ík zlikvido vali a rokli /945 byl znOVII ob­ noven. V okolí byly pak zasazeny mladé bNz­ ky. Sla vnosti jsem se tehdy coby skorojinoch zúčastnil, hlavní proje v m ěl pan profesor Ry­ šánek ze Smržic, kter,v nás jedell čas také učil. Bylo tehdy vedro a byla tam značná spol/sta lidu. Obávám se. že dnes by se něco podobného v takovélll rozsahl/ nepodaNlo zorganizovat. Řekl jsem, že jsem v těch to místech nedávno byl. V okolí pomníku a kamenného lomil rost­ la máčka ladní, zejména za pomníkem jí bylo jako naseto. Dii rero va máčka, nebot' se s ní na jednom portrétu zpodobil (v šestém svaz­ kl/ Pijoanových Dějin l/ měn í zahajuje repro­ dllkce tohoto obraZl! kapitolu o Diirero vi, /le­ se název Vlastní podobizna s květem m áčky). Bodlákovitá rostlina je symbolem manželské věm os ti, trvan li vosti a stálosti. Palacký a Dii rer. Ma mě du mám, co oba spojuje. Pa­ trn ě jen ta kosílská m áčka ladní. Kosíl a jeho okolí, jež k n ěm ll s lÍctOll a hrdo­ stí na velikánskou hol'/l vzh líží, má vedle pN­ rodních krás také krásy lite rární, mimo jiné i takové, j ež vzdávají hold Paní PNrodě. Ze samotných Sm ržic pocházel František Jaro­ slav Kllbíček, ZVml)í "moravsk.ý Hav líček ". A lIIor stejného novináFského temperamenlll a pNbllzného oSlldu, také básník a navíc zají­ mavý povídkál'. ZemFel v Brn ě roku 1865 ja­ ko sedmadvacetilet.V na nás ledky vě::n ěllí v brn ěn ském Cejlu. Sm ržičtí rodáci mll na je­ ho pam ěť osadili na rodném domě pamět n í deskll, asi pFed patnácti lety ji tehdejší maji­ tel pFi omítání domku odstran il a dnes je btih víkde. Takhle se kll/pan i chovají k těm, kteN je několikanásobně plevyšlljí. Znellctí je SVOll IIbohostí. Literárně je daleko bohatlí Kostelec na Ha ­ né, kte/Jí je v jinoll stranu od KosÍ!'e a je lilII pom ěrně blíž. Je to ten Kostelec, v n ěmž zna čnou část života prožil Petr Bezruč. j ehož j sem v j eho IUskulu jednoll navltívi/ a dal si od něho podepsat Slezské písně. 'žádná zvláštllí rozmlllva se stG/)ím pánem nebyla. DruMm literárním Kostelečákem byl Filip Cyriľ Župka, alllor Bílého havrana a l ady pFírodních obrá"kLi. j ež jsoll dn es zapomíná­ ll)'. B)íva/V knihovník leží dnes na koslelec­ ktm ';FbÚově a dívá se (alespoií pFedpoklá­ dám) na vrchol KosíFe. A lltor pNrodllích próz odpočívá v pFírodníll1 proslFedi. Co lep ­ šího si mohl F. C. Žllpka prát ? Krajina mezi mojí dá vnou vsí a Kosírem je tak trochu hranicí. Končí rovinatá Haná a zvedá se Drahanská vrcho vina. Je to I,,'e­ děl. Hranice pFekračovClná tOllhami. Kosíl' pohlíží do z vlněnéh o rovinatého okolí a l'ep­ ná a obi/natd Han d IIpírá sv ůj zrak m írn ě na­ horu k s vah ům Kosíh. Oba tyto pohledy se kdesi na n ějakém pomezí srážejí a výsledkem tohOlo zkratu jsoll zelenošedé bobule bodlá­ kovité máčky ladní. Durerovy a Palackého. Drahanské Pivec"ka

Z

16

vrchoviny.

Foto

Tomislav

KRAJINA MÉHO SRDCE _

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \\usrr"(j v u DUuflcr;~

Milá krajino!

Když jsem Tě poprvé poznal, bylo to před mnoha lety za hluboké 10taUty. Byla jsi tehdy taková nenápadná, skromllá, lehce schoulellá do sebe. Bosýma nohama j si stála v Dolních Loučkách, kolem sebe j si měla omotánu říčku Libochovku, bylas za­ halena do tenkého závoje borových hájLi a na hlavě jsi měla kštici smrkových lesů u KNŽanova. Na krku se Ti pohupoval náhr­ delník z Kutinských skal a v ruce jsi držela železnou tyč trati z Tišnova do Brodu. Ta železnice se k Tobě jaksi nehodila, ale Ty ses tvářila, že to tak má být, a lak jsem si zvykl. Zatímco Oslavu a Ch vojnici, Tvé krásné sestřenice, obletovaly stovky ná­ padníkti, za Tebou se vydávali jen nemno­ zí. Vystupovali většin01l v Řikoníně nebo v Níhově. Tehdy, a nebyla to asi náhoda, jsem se tam s partoll přátel zatoulal i já. Ne, nezamiloval jsem se na první pohled, připa(lalas mi málo vyzývavá, příliš oby­ čejná. Až později, když jiné" krajiny mne nechaly plavat, protože jsem je málo obdi­ voval a h.ýčkal, sis mne pNvinula a liŽ jsem Ti Zlistal věrný. Tehdy jsem pochopil, že chleba se nepřejí, skromnost není šecl', a to, co se hodí na strállky kalendářů, se ně­ kdy nevejde do srdce. k jeho mnoha barvám přidal stříbro hlÍlIÍ~ Les /la Ceskollloravské vrchovillě. Foto Josef V dobách, kdy poMnci Velkého Mehoráto­ kového kroužku. Nad vším v šeru přelétala Ptáček ra chodili krajem a bičovali nizné krajiny sova, jako policejní hlídka, aby se ujistila,

červenými trubkami a betonovými panely, že všechno je jak má být.

ZListala jsi přehlédnuta a jejich pazoury se Jistě, byla jsi hezká i v letních šatech. I v

Tě nedotkly. Když imise a choroby vyčesá­ zimě, když jsi byla polonahá, Ti to moc

valy Z vlastÍ Tvých krLÍslI.ějších kolegyií po­ slední jedle bělokoré, Tobě zLista/y a zdobí slušelo. Sedlo Ti zkrátka, cokoliv sis oblék­ la. Marnivá jsi nebyla ani za mák. Snad Všecko co mám tvé vlasy dodnes. Chtěl jsem Ti dát něco Dušan Žváček proto jsi zListala lím, čím jsi. Sama sebou.

pěkného. Pošetile jsem Tě chtěl ochránit V poslední době jsem na Tebe neměl moc

pFed lidskou hrabivostí nějakou rezervací. času. Líbily se mi, a ještě stále líbí, cizí Pár knížek veršli (o lásce),

Tehdy ses smála mé bláhovosti, že bych krajin)', vysoké hory, hluboká údolí. Lákají několik ranních smi, zapsaných do /lo(ýskll

takto mohl navždy zachovat Tvoji krásu, (vynalézavě něŽI1.Ýc!z).

mne a vábí exotické cizinky. Barevná Pro­ ale bylas ráda. TVLij věk by Ti nikdo Ilehá­ Rynglu a trešdí /la zahradě

vence, nezkrorná Albánie, vážná Skandiná­ dal. Ale co si budeme namlouvat - druho­ (co jsou jenom mé).

vie. Zůstalo však u platonické lásky.

hory jsou druhohory. A velkoll chu" žít s tebou.

Věnoval jsem se tak trochu, phznám se, ji­ Nejkrásnější jsi na jaře, kdy rozkvétají ným krajinám. Krajinám s okázalejší krá­ vstavače /la loukách, vylézají užovky hlad­ Není to málo, viď, že Ile?

sou než máš Ty. Krajině pálavské, bělokar­ Ze ale nejdeš?! Každé ráno ze mne svítá.

ké. V té době, kdy v rybníčku pod Jestře­ patské, flirtoval jsem i se Šumavou. Ta je Stojíš v mé zári, jsem tVLij všední dell.

bím vždy zazpívaly žáby a krahujec si ob­ ale studená a nepřístupná. Není mi lhostej­ sadil svúj dávn)' okrsek, tehdy ses usmíva­ Svou sa11l0zl'ejmostí

ná alli hornati/la Svratecka se svojí výraz­ la, i když Tě občas neomaleně polili kejdou pro tebe navždy, beznadějně

nou dY/lamikou, či nespravedlivě odstrko­ či posypali pesticidem, a pohozené skládky skrytá.

vaná, pNjemně oblá Javořická vrchovina.

jsi zakryla do svého plcíŠtě. Podruhé jsi Ale doma jsem jedině II Tebe.

rozkvétala na podzim modrými flíčky 110­ Nerad něco slibuji, ale rád bych byl ted"

Fečku brvitého. Tehdy jsi bývalá vážná, převážná. Jablka z opuštěných sadů chodi· trochu víc s Tebou. Chceš?

TVLij

li žrát divočáci a sr/lci, ledňáček s písknu­ Mojmír Vlašín tím proletěl řekou, aby mi padl do sítě, a já

~'([~l1:qlxmfi®~

KRAJINA MÉHO SRDCE

17

Náš fejeton

příliš okolí v jednotlivostech: strukturu kůry, přírodních próz, jenž se na naší společné be­ tvar listů a bodlin jehličnanů, barvu květin ... sedě se čtenáři znenadání vyznal: "Neví, co

je žití ten, kdo nestrávil noc v lužním lese. Býval jsem prolnut, prosycen prostorem lesa Při pomyšlení na takové chvíle se mně bude

vcelku.

těžko odcházet ze světa. "

Podobný pocit znali lidé odedávna, napří­

Duše lesa To už i můj život přestoupil svůj zenit a já klad básníci. Namátkou se vynořuje jméno

mohl jako tovaryš k mistru vzhlížet k onomu Walt Whitman a jeho sbírka Stébla trávy, Jindřich Uher moudrému spisovateli, jemuž tehdy zbývalo Robinson Jeffers, žijící v kamenné "jestřábí do smrti ve ve"ku bezmála jedenadevadesáti věži" nad oceánem v Kalifornii, kde jsem ne­ Od dětství jsem měl rád les, potřeboval jse.m let jen pár roků. A v době, kdy už to byly jen byl, nebo na opačném konci světa se prostí­ ho, i když jsem do něho příliš nechodil. Skal­ týdny, jsem náhodou procházel s přítelem, rající Michajlovské háje u Pskova, které naté místo na okraji polí, nevelké vápencové lesákem a zpěvákem lidových písní, lužním jsem navštívil při příležitosti oslav jubilea A. souostroví porostlé nízkou trávou, anebo ne­ lesem u Tvrdonic, naslouchaje hlasu kuka­ S. Puškina, který zde psal Evžena Oněgina.

příliš strmé svahy hliniště v cihelně, žlutá ček, těch odpočítávaček let pověrčivým.

Ale vrat"me se do Mnís"ku pod Brdy, který je

spraš pod bosými prsty nohou i rukou, to by­ Postáli jsme též u žulového pomníčku, vzty­ Lážovem Káji Maříka. Hlubokého estetické­ la místa našich klukovských her. Do lesa čeného před deseti lety jako díkůvzdání

ho zážitku lze totiž za jistých okolností kupo­ jsme pořádali jen občas výlety k ne příliš všem, kdož se zasloužili o zachování jihomo­ divu dojít i při četbě literatury bezmála ký­ vzdálené krasové Říčce, protékající přes čet­ ravského luhu. V bronzové desce bylo vepsá­ né splávky a vříznuté do údolí, klikatícího se čovité.

no spisovatelovo memento: "Pamatujte si, že

od Brna směrem k jeskyním, které obýval "Ani ten nejnaivnější čtenář není tak hloupý

zeleň v lese nad clove"kem nebe nese. "

pračlove"k. Dodnes tam chodím naslouchat jako ty povídky, které pobožně čte, " konsta­ Jaromír . Tomeček tu nepochybně neměl na

zklidňujícímu šumění vody. nad jistým druhem pr~orepublikové li­ toval mysli jen nebesky ocelovou modř nebo šedou

Silný pocit lesa, mírného našinského hvozdu, teratury Karel Čapek. A co by dnes asi řekl

litinu zach muřené oblohy, nýbrž onen ne­ jsem zprvu zakoušel více nad knihou. A to o ne"kterých televizních seriálech?

změrný prostor snů, ten duchovní rozměr le­ spíše kýčovitou, i když v prvních dílech - ty Ledaco mně přichází na mysl při procház­ sa.

následující žel autorka M. Černá, píšící pod Jak šla léta, víc a víc se naplňovala moje kách lesem, otázky mnohem závažnější, než

pseudonymem F. Háj, stále více rozmělňova­ je výše zmíněný paradox, ale i náměty po­ dávná touha po lese. Našel jsem jej za br­ la - bylo hodně životní pravdy a krásy. vznášející. Jsou mně ony chvíle tím, čím

něnskými humny v jit/
"Sněžilo vytrvale. Když se Kája probudil, zbožnému člověku modlitba. Jen tak tím

ve chvílích před půlnocí, kdy se svit luny les­ bylo ještě hodně šero. Přece však si hned kl na černé srsti psa. Co všechno zde bylo "božím" lesem jdu a jdu, stávaje se víc a víc

uvědomil, že je doma, a tak se mu srdíčko možno procítit, promyslit! Nevnímaljsem - člověkem.

zatetelilo radostí. Měl pravdu pan katecheta. Sněží! Včera zčernalé větve vyčítavě se vzpí­ Lužn( les najižn{ Moravě. Foto Jarmila Kocourková naly vzhůru, dnes se pokorně shýbaly pod tí­ ží jiskřivého sněhu. Zavřel ještě na chvíli oči a bylo mu tak krásně, když maminka potichu vstala a zatápěla. " Nepochybně mnoho skutečných umělců vy­ jádřilo podobné dojmy neskonale lépe, pří­ roda je věčnou inspirací umění jako žena, ale mně bývalo dobře i při četbě těchto řá­ dek. Unikal jsem jimi do snu, do idyly, tím spíše, že se blížil konec války, jež pozname­ nalajinocha po prvních náletech živočišným strachem z bombardování, z násilné smrti. Stačilo se však zasnít nad příběhy školáka Káji MaNka a skutečnost byla rázem přívěti­ vější.

Už tenkrát, pled více než půl stoletím, jsem i při pomyslných procházkách brdskými lesy pochopil, že les je lIezbytný člověku i proto, že jej vytrhuje ze všednosti. Ovšem jak koho. Nevěřícně jsem pohlédlo pár let později na mladého básníka při jednom setkání v Aka­ demické kavárně, kde mne - sice o něco star­ šího, ale v literatuře nezkušeného - zasvěco­ val do poezie a při tom řekl: "Mně les nic neříká. Jsem městský člove"k. " Naopak s pohnutím jsem chápal za delší řa­ du let starého spisovatele, mistra lyrických

18

NÁŠ FEJETON-_ _ _ _ _ _ _ _ _--:-_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~u9nilDlinfi
o lásce kočičí a o lásce lidské

za ním hnaly, on se dal na ústup. StíhaLi jsme jej všichni čtyFi a předbíhali se v /laslád­ losti hlasu, ve slibech, co všechno IIIll dovolíme a jaké laskomin)' jej čekají. Bylo to mC/mé. Pře­ běhl lávku a nadobro se ztratil v porostech pe­ lyl/ku a kopnv polorozbOl'eného starého sudet­ ského stavení. Volání lIebralo konce a malá Te­ rezka začala natahovat moldánky. Až v jedllé ti­ ché chviličce jsme skoro neznatelně a v jakési hloubce a (ld/ce zaslechli slabé zakvílení, za ­ kl/ourání, zaplakání, zavolání. Muž duchapN­ tomllě sykl: .. Kde je tady studna ?... " a našel po tom podivném zvuku jasmínový keř a u něj, co hledal. Pohlédli jsme přes kamennou obn,beií dohi a dech se nám zatajil. Na vyschlém dně do­ brých pět či snad i šest metni hloubky stál na zadních lUíš ztracenec a natahoval se k lIám, ke. okamžitě

Na světě je prý málo lásJ..:y. Bývaly časy, kdy se mi zdálo, že už je jí skoro na vymření. Ale že je to jen optický klam, který nám vnucuje doba se svou televizí, rozhlasem a tiskovinami. mě !)I'e­ svědčila jedna - pro ne7who snad balláLní - pří­ hoda. V každodenním tlaku ošklivosti, násilí a hrozeb si zapomínáme všímat sebe navzájem, a také sebe sama a toho, koho vlastně a jak mi­ Lujeme. A aby v tom nebyl vždy čert, který nám phpomene, co v nás skutečně je a co není. Je známou věcí, že když se něco zlého pNhodí, je to zčista jasna a rána jako hrom. Zkoprnělá dušič­ ka v lízkosti zaríkává zlé sílv s takovou mocí, až se v člověku skutečně stane'cosi čarovného: od­ halí se oceán lásky, skrytý kdesi pod nánosy póz, světilI. rllliny a prázdných slov. Ve chvíli, kdy si to uvě­ Úzkost polevila, až když jsme jej nesli zpátky do domíme, bychom ji rozdávali kdekomu na pOčká­ chaty, vyhublého, vysíleného, na pokraji života. lIí, jen aby se zlá událost rozplynula tak lehce, Všichni jsme cítili, jak bylo po pádu do hloubky jako to umí každé probuzení se špamým snem. tomu náfukovi, který si chodíval pro Oběma našim kočkám jsme zatoužili pohlazení jenom, kdy se mu dopřát skutečný svět, neboť jaký zachtělo, a který mlsně vybí­ je to kočičí život sdílet se ral Z 'misky nejlibovější dvěma osobami a dalšími -- masíčko. POZllal, co je dvěma osůbkami dvou­ ~-to hlad, který neustá­ pokojový pražsk}í byt vd, ;hytal vysoko v podkrovním du pn destl, mame činžáku a sluníčko si I/ \ skákal a skákal dopřávat leda na ~ 1 kamsi do hvězd, do balkoně. Ihned, co . mrak/i, k modré ob­ naše rodina získala rl loze, svět byl pNliš chatu v horách, už . ') vysoko. A nikdo nes námi kočky ujížděly přišel na zoufalé vstNc novému životní­ n1l/0l/kání, dlouho, /lili Slyll/. Nejprve si pro­ dlouho, dlouho. A kdo lezly, očichaly a prošmej­ o něm věděl, byla ta záhad­ dily staré stavení. A prOTože Kreslil Jali Steklík ná kočka, která se zachovala už je to tak i /I koček domácích, tak divně, tak lidsky.. . že žellské jsou zvědavější (a statečněj­ A tu jsme si uvědomovali, kolik Msky je ve ší), odvážiLa se jednoho rána mourovatá Líza světě. A že je i v nás. PI'ebývá tam a my si to ne­ vyskočit Z okna do trávy a opojená vů němi tre­ uvědomujeme. Nikdy nás nenapadlo, jak nesmír­ zalky a mát)' svedla k tomu dobrodružství i ko­ ně milujeme " pouhou" kočku. A Ilestyděli jsme courka Cida, čemočemého nalezence s jedním se ten večer mluvit o lásce. O tom, že se máme bíl)ím chlupem pod krkem. Neposečenými lukami všichni rádi. Ze máme rcídi naše kočky. A také ji­ se po týdltu proháněli oba. A to dá recht, že myši né kočky. A psy. A koně. A ptáky. A vlky. A želvy. .v okolí ztratily mllohé své pNbuzné, zatímco nám A veli}'bya tuleně a barevné rybičky a pavouky, se jich vršily šedivé mrtvolky na zápraží. Kočky mravence a žáby rosničky a ptakopysky a kloka­ si vynašly úzký otvor do sklepa chaty, a tak moh­ ny a papoušky a žirafy. A králíky a krávy. A hu ­ ly užívat svobody zárovell s výhodami civilizace, sy, ty divoké i ty bílé s oranžovým zobákem na alliž by se nechaly omezovat či konTrolovat lid­ rybllíčku . A také přísllou pall í u čitelku. A nemož­ mi. A co čert nechtěl (už ho tu máme), prešel ného šéfa. A lIab ručeno u sousedku. A lakomého další f)íden a my zpozorovali, že Cid opustil cha­ strýčka. A hory. A Moravu. A Prahu. A vlibec ce­ TU Tladobro. U rodinné večde jsme počali rozví­ 101l planelL/. A že taky máme rádi povidlové jet teorie o návratu dz.včkallých mazlíčků do !tiTla buchty, které nám ten dell přivezla hanácká ba­ přírody, pud je pud, .felma je šelma...a podobné bička. A jak jsme se jimi cpali a donekonečna se moudrosti. Leč bylo nám dell ode dlle smutněji. pN tom hodování podivovali !lad tím, jak um ěla Namísto v)íletů na nejvyšší vrcholky hor, blou­ neznámá kočka najít majitele druhé kočky v ne­ mali jsme stráněmi lIad vesničkou, prolézali se­ štěstí, tu babička znalecky mávla rukou: "Kdeby níkya volali zběha zpátky do lidské lIáruče. Ro­ kočka. To byl svatý František." Protdhli jsme dina se posléze rozštěpila do dvou táborLÍ, pesi­ obličeje a bab ička pokračovala. " To on tak dě­ misté si buď barvitě líčili kočičí nebe a černou lává. Miloval Boha stejně jako lidi, zvírata, SIUTZ­ dl/šičku nebohého miláčka vznášející se na ce a měsíc. Říkám vám, žádnou čemou kočku tu okvětním plátku leknínu, nebo proklínali mysliv­ víckrát neuvidíte. Leda tohoto rarocha ... ", a při­ ce, pytláky a vúbec st relce v.feho druhu, psy, vlk}' vinula si šťastného kocourka na prsa a špitla mu a další možné smijce kočičích pohrom. Opti­ do ucha: .. Ty vylámené drápiska, ti čertisko, za­ misté nepřestávali pročesávat okolí hodni agen­ tlÍ FBI. se dorostó. A pan děro taky.. . .. S tajuplným zachráncem měla babička pravdu, A pak se to přihodilo. Z ničeho nic se u břízek za v osadě jsme j illou černou kočku od té doby ne­ domem <Jevila kočka barvy dobře naleštěných holínek. Dala se do příšemého IIII/oukání... Pu­ zahlédli. O Františkovi Z Assisi si ovšel1lnetrou­ píčkll ... ", vykřikly obě dcery jméno, jímž jsme fám tvrdit nic. Cida častovali v dobách, kdy byl kotě. A jak se Jitka SvětUková

~ ~K ~ ~/ - žíz:.livě vo~ ~~/

.

C' \\

W([~rr(]DU1li1
o

panu Kocourkovi, který nemluví Snad mi pan Kocourek a pan Lada prominou nadpisu, ale Tlic vtipnějHho /line nel/a­ padá. Pan Kocourek je domovníkem v pane­ lovém věžáku naproti naše/llu. Když jdu ko­ lelll rohu jeho palleláku (ne jeho, patN Sta­ vebn ímu a bytovému družstvu a žije v něm 48 bytových jedllotek), pal! Kocourek stojí. po­ chází n ebo klečí u svého domu (svého opět s v)íhradou zmíněnou nahoře). Na hLavě má rádionku, v ruce nějaký nástroj. Ten o veli­ kosti zpravidLa podle své polohy: ve vzpNme­ nélll postoji koště, v postoji poněkud sehnu­ tém hrábě a lopatku, v poloze kleče starý !/tiž (nebo cosi podobného, což při určitém pOČIll dioptrií těžko rozeznat). Na pozdrav někdy odpoví, někdy ne. Druhou varianlll lIZU ne­ mám za zlé, neboť je zaujat činností. Zmíně­ nými nástroji a vlastnI si/Olt udržuje totiž již d vaathcet let okolí dOll/U jako sOllčást život­ ního prostředí, v podsoučásti obytllélLO pro­ středí, v naprostém porádku. Nejen že ex oifo zametá a v zimě sype dlážděný chodník, ale seká nebo vyrývá kolelll trávu, obrývá strolll­ ky, občas i něco zasadí, a mám dojem, že strollllim na Stědrý večer 1I0sí kosti. Neprátel svého úsilí má pan Kocourek dost. PatH k nim občasní Fidiči nákladních aZll, kteří asi z cvičných dLÍvodLi říznou zatáčku phs dlaždice i trávu, dále opraváFi rtizných potrubí, rozkopávající a n euklízející po sobě zvolenou trasu, vedoucí pNpadně pFes kve­ toucí růže. Dále občané, zkracující si zhruba o 20 Clil cestu trávníkem pFes roh, tíž odham­ jící občas rLÍzné druhomé suroviny nG (ví. potulIli prorážející nory Z rrimýclz potrubí kolem dOll/U atd. Pall Kocourek však zřejm ě ví, že nic není dáno jednou pro vždy, a tak vždy Z/LOVU a znovu okolí domu mění k obraZIL spohídanému. Není takových domovníkli mnoho. Mnoho let jsem s potěšením a téměř denně pohlížel Z tramvaje, jedoucí přes most u Brněnskéh o výstaviště, dolů na rolr, kde bylo prímo u chodníku krásné alpin um, kvetoucí od če­ meFic do podzimu. Od jedné zimy začalo alpi­ num zan istat travou, což trvá dodnes. Tehdej­ šího pečovatele bych asi stejně jako pana Ko­ courka urazil, kdybych se ho zeptal, kolik za takovou nepat6čnou mu starost má. Nevím také. zda existuje správní nebo nevládní or­ gán, v jehož kompetenci by bylo podobll)í ost­ růvek pozitivní deviac e ocenit a kterému bych to navrhl (SBD? ÚMČ- RZP ? Mlij zastupitel? NGOs?). Než se však v komunální politice do­ jde k poznání, že i malý čin je lepší než veLké a namnoze zbytečné slovo, musí stačit panll Kocourkovi ocenění obyčejným sousedem. zn ění

Karel Hudec

NÁŠ FEJETON

19

Galerie přírodní , prozy Jan Herben (1857-1936)

"Byl zavalitý a pevný jako hříbek , pěkně rumě­ ný, s pěkn o u bradi čkou a ml adými, trochu dět­ skými ústy, která tak ráda žmoulila své věč né viržinko; pomal oučký a přito m pořád svěží , vy­ rovnaný, harmonický, milý po těl e i po duchu. Všechno, co děl al , dě lal se zřejmým požitkem ; s gustem hovoři l , rád viděl lidi, s potěš ení m vzpomínal, byl šťas ten v přírodě ..." Takto vypadal spisovatel, kriti k, no vin ář a his­ torik Jan Herben v očíc h Karla Čapka, který ci­ tovanou charakteristiku otiskl - jako s ou čás t Herbenova nekrologu - 29. prosince 1936 v Li­ dových novinách. A jak tento muž žil? Narodil se v Brumovicích u Hu stope č í. S tředo­ školská studia absolvoval v Brně, kde se záhy zapojil do li terárního dění , a poté vystudoval pražskou filo zofickou fakultu. V Praze už zů sta l natrvalo. Vedle mnohostranné literárn í tvorby a veřej né aktivity (byl či nný mj. v Moravské besedě a spolcích Slavi a, Rad hošť č i Máj) po tři desetiletí redigoval časopis Čas, ale působi l i v jiných periodikách (Národní listy, Nebojsa, Lldové noviny). M ěl velmi blízko k T.G. Masa­ rykovi , o němž napsal třís v azkovou monografii. Svou literární dráhu zahájil bás němi , pak psal folkloristické črty a povídky, byv ovli vně n rus­ kými realisty (zv l áš tě I.S. Turgeněvem). Jeho vrcholným beletristickým dílem je románo vá kronika Do třetího a čtvrtého pokolení (1889­ 92), jež prostřednictv ím osudů několika členů rodu Hrabců zachycuje vývoj slováckého ven­ kova. Za zmínku stojí i Kniha vzpomínek (1935). Od ro.ku 1897 Herben každé léto pobýval v Hostlšově na Táborsku. Zdejší kraj mu učaro­ val ; své okouzlení jeho krásami promítl do ob­ jemné knihy Hostišov (1907, 1933), v níž mno­ ho místa věnoval i přírodě. Zobrazil tu své zá­ žitky a dojmy, a to po výtce impresionisticky. Jak napsal F.X. Šalda, jeho přírodní skici jsou "střídmé v barvě" a "přesné v kresbě", jsou to "pohledy na pří rodu přistiženou v nedbalkách lovcem a milovníkem". Platnost těchto slov po­ tvrzují i následující ukázky.

smrčku drozd vyznává lásku, kudy vychází na pastvu lesní králík. A h lavně zví, že les vede ži­ vot jako lidská vesnice: obyvatelé lesa laškují a hašteří se, zpívají si a perou se. Škoda jen, že naše lesy jsou chudH a chudlí. Šab lonovitě vysazují se tam smrky, zde borovi­ ce, onde olše a tam sotva řada dub ů; v jehlična­ tém lese často nenajdeš listnaté oázy, není tu pražádného stinného podrostu buko vého, hab­ ~~ véh o - u nás za mého mládí bývalo to pě/<.něj­ Sl . Kdepak má ten pták nyní hnízdit, když nemá kryjivého koutku? Kde si má bažant, koroptev a zajíc pN zemi upravit lože, když je v lese jako na siln ici ? Jak by lesn ího ptactva neubývalo!

Lovec

Lovectví se může stát velikým dobrem. Honbou, kdo do ní od mládí byl uveden, vede cesta k duši přírody. Geolog sbírá kam eny, botanik lisuje rostliny, zoolog pozoruje živočišstvo a lovec vi­ Nuže, do lesa! Někam k Pů lím! Jak lehce les dý­ dí všechno, všeho si všímá, co se pohne. a vše­ chá a voní v letním parnu p ryskyřicí! Zvoneček mu nastaví své srdce, aby pochopil, co člověku cinká na poplach, sojky vykřikly, divoký holub pochopiti momo. V širých, dalekých polích na­ rychle uletuje. Ne vadí. však vy se utišíte, jakmi­ lezneš však i něco, co ti lidé dáti nemohou: po­ le zapadnu v lese jako kámen do vody. Zde váb­ koj duše a čisté myšlenky, vstupuješ do sebe ný výsek s výhledem. a p řece v cikrytu! Pes uklá­ a zamýšlíš se nad svým poměrem ke všem tvo­ dá se tiše vedle mne do mechu a lesní trávy. rům i věcem, které jsou kolem tebe. A nyní ticho. tichounce teď! Jednoho jest totiž Upro~třed lesů octnd se i pokorný a maličký,

potřebí, kdo se chce pohroužit do lesního života nebot tyto stromy vide1y tvé dědy a otce, jak ta­ a chce tím lesním životem prožít neKolik chvil ­ ké oni pracovali, milovali a umírali' nad nimi

je potřebí trpělivosti. Kdo však tiše sedí v lese, přelete10 kus dějin s pravdou i lží, a ám bystřeji

mnoho se doví. Les má v sobě ruch, plný udá­ napínáš sluch, abys porozume1 šepotu jejich,

lostí denních od tiché selanky až do krvavé tra­ tím opravdověji slyHš to, co ti vlastní srdce na­ gédie. Pramálo z něho arci pozná chodec, jenž povfdá o tobě ...

se brouzdá ... Zdá se mi, že v nemnohých lidech zuří nadčlo­

Jižjsem tu doma. Opravdu skryté místec1w. Kdo věk, ta zpupná touha titánství; ale v každém

tu postojí nebo prosedí tiše několik hodin a zítra z nás dříme spodní člověk, to lidské zvíře, které

zas a pozítří zas, bude zasvěcen do mnohých ta­ svou přirozenost musí nasytit ... Jen v přírodě

jemství. Zví. kde ptáci mají hnízda, na kterém zvíře naše odumírá, jen v přírodě probouzí se

v nás clověk k lidství svému ...

Ilustrace Vojtěcha Sedláčka k 7. vydání Hostí­ PřipravU: Jiří Poláček šova (Družstevní práce, Praha 1949) Jan Herben. Kresba Hugo Boe/fi"ger (1 927)

V lese Mám neKolik svátků do roka, které nejsou za­ vwmenány červeně v občanském kalendáři. To jsou svátky mé osobní, tajné, důvěrné, kterých n esvětí ani má rodina, o kterých lidé nevědí, a nechci ani, aby věde1i. Sváteční dny jsou mně ty. kdy mohu přestat žít s lidmi. kdy si odpočinu o..d kultury a hlavně od společenské zdvořilosti. Zivot s lidmi nahrazuje se mi životem se zvířaty a rostlinami, ačkoli, nebo snad právě proto, ne­ jsem ani zoologem ani botanikem. Je to něco nového, je to rozšíření života o jednu vrstvu. :; ... T~to svátky moje nastávají vždy, kdykoli zapa­ -, dam do odlehlého kouta přírody, do lesa nebo na kraj .lesa s volným rozhledem na kusy polí a luk. Uspěch takových hodin je dvojí: jsi ko­ nečně na místě, odkud není světa vidět, nebot' I jsi přesycen světa s lidmi, motocykly, černým i kabáty a s inkoustem; a prožiješ minutu oběto­ vanou věčnosti, rozšířenějším i záhadnějším ži­ votem v souvislosti s rostlinami a živočichy, kte­ ří nakonec jsou málo míň než ty ...

.

-

,

\

20

.,

,

('

(e

GALERffiPŘffiODNIPRÚZY ___________________________________ ~U*~ru~~

Knihy fotografované a psané srdcem Po více než dvacetiletém náročném vnímáni, pozo­ rování a fotografo vání krás a vzácností jihomorav­ ské přírod y vyšly dvě kni hy Josefa Ptáčka a Oldři ­ cha Mikulici. Jsou to záznamy srdce k srdcím, jak

Zapomenuté texty .

Černobylská

tragédie očim a

říkají autoři.

spisovatele

V první knize fotografi í nazvané Nevinní jako skřivánci (Knižné centrum, vydaváterstvo, Zilina 1996, vydané r. 1996 a velmi c itlivě a výstižně otextované Miloslavem Ku čerou, nás autoři učí porozumět životu našich dravých ptáků. Seznamují nás s dravci jižnl Moravy, kde jich žije nejvíce. Jsou to káně lesní, l uň ák hnědý i červený, jestřáb lesní, poštolka obecná, včel ojed, moták lužní, ra­ roh velký, krahujec obecný a orel mořský. Autoři nás vní mavě přesvědčuj í , že dravci na naší obloze jsou z hlediska zákonů přírody opravdu ne­ vinní jako skři vánci. Jsou také nepokoře n i, přesto­ že patří k nejvíce ohroženým a pronásledovaným ptáků m. V epilogu tvůrci konstatují, že měřítkem všech věci je člověk, který by měl ve svém lid­ ském poč ínáni dohlédnout na konec, vidět násled­ ky, d ů sledky i vlivy a vše včas zvažovat. Druhou knihu autoři nazvali Kraj plný j asu (Kni žné centrum, vydavaterstvo, Zilina 1997). Jihomoravskou kraj inu tvoří rozlič né přírodní eko­ systémy, které se vzájemně odliš ují například vzta­ hem k vod ě. Z tohoto pohledu se dělí na tři velké

Stalo se to v pátek v noci 26. dubna 1986. Vi­ nou n ezodpo vědn ého rozhodnutí, diktovaného snahou spl nit nesmyslný závazek, došlo na ato­ mové elektrárn ě u městečka Pripj ať v černoby l­ ské oblasti k výbuchu reaktoru. Vedle okamži­ tých obětí na lidských životech přinesla tato apokalyptická noc nenahraditelné poškození zdraví ti s íců lidí, n evyčís liteln é h ospodářeské a eko logické škody daleko za hranicemi Ukraji­ ny. Zastaralé a šp atně udržované zařízení elekt­ rárny neun eslo selhání lidského faktoru. Ukrajinský spisovatel Volodymyr Javorivskij byl jedním z prvních, kdo se rozjel do postiže­ ných oblastí, najezdil stovky kilom etrů po okolí a sbíral materiály pro sepsání románu (Marie z Černobylu, Odeon, Praha 1990), který velmi rychle přinesl pravdivé svědectví o morální sla­ bosti, kariérismu, prospěchářství odpo vědných pracovníků a o vnitřní síle, odvaze a obětavosti mnoha bezejmenných, kteří za cenu vlastních ž i votů zabránili nedozírným následků m nejen na Ukrajině.

Radioaktivní mrak nad atomovou elektrárnou se rozrostl, překryl polovinu oblohy a pomalu se pohybuje na sever, kam vane slabý vánek, na zemi sotva citelný. Na rozlehlé ploše kolem atomové elektrárny ho­ ří kusy paliva, které sem dopadly po výbuchu. Na trávě, betonu a asfaltu, na s tře chách průmy­ slových budov, v blátivých kalužích, vyježdě­ ných nákladními auty, vybuchují světelné gejzí­ ry, syčí a bublají, zanechávají výmoly, ze kte­ rých vylézají malátné, polomrtvé ropuchy, vylé­ zají, ale utéci už nemohou. Už nemají ,vílu ani lézt, ani křičet. Rybáři, chytající na udici upros třed vodního ka­ nálu, co jim síly s tačí ženou te ď s vůj gumový člun

ke

břehu.

Na pa rkov iště p řed atomovou elektrárnu rychle přijíždějí služební autobusy, sanitky, požární vozy z okoln ích okresů, vozy milice. Jeden po­ žární vůz při otáčení narazil do Holoboroďko va ' žiguli, promác"kl mu kapotu, ale nezastavil, ujíž­ děl k hořícím u reaktoru. Lidé vyskakují z aut, běží k vrátnici, běží, p ře­ skakují úlomky uranu a grafitu, vyvržené výbu­ chem. Kdo z nich může vědět, že tyhle do utnají­ cí úlomky představují smrtelné nebezpečí? Vidí je poprvé. Kdosi o n ě dokonce klopýtne špic"kou boty a běží dál. Čtyři kolchozní koně se svázanýma nohama sto­ jí na louce za kanálem, shlukli se, stojí a lho­ stejně se dívají na pobíhající lidi u elektrárny. Vylekané hříbě ržá do noci. Ulicemi města ujíždějí auta milice, sanitky, slu­ žební i soukromé automobily. Jejich pohyb je nervózní, porušují všechna pravidla, prudce za­ brzdí, vidí známého, j ak bezí středem ulice, ten nasedá, auto se opět rozjíždí. V tom nočním ru­ chu je cítit maximální napětí, p ředtucha n eštěstí - ve městě se stalo něco hrozivého, ale co, to vě­ dí pouze ti na odpovědných místech. Město spí: sem tam někdo rozespale vyhlédne z balkónu nebo oknem, v pokoji se rozsvítí světlo a zase zhasne: ještě není ráno. ~m~oo~~

části.

Kreslil Jali StekUk V ambulanční místnosti měs tské nemocnice se tísní lidé, ozývá se sténánÍ, šoupání podrážek, pobíhají tu lékaři a zdravotn í sestry. Řeklo by se, že v téhle nemocnici jsou už zvyklí na vJech­ no: na lidské utrpení, slzy, zlámané kosti, smr­ telné rány, krev, pohasínání lidského života, ale to, co se tu děje dnes... jako by se to stalo v jiné době, snad v jiném světě, který nečekaně ukázal svou t vář. Proto na lékaře padá hrůza, nemo­ hou se orientovat. VětJina z těch, co přivážejí, nemá žádná zjevná poranění, většina nekrvácí, nevolá o pomoc, je tu jen němá beznaděj, ne­ smírné znaven í životem, děsivá lhostejnost, od které křehne duše, a ti, kteří se nemaj í čemu di­ vit, se propadají do bezedného smutku. Proč tihle chlapci naráz zestárli? Proč v jejich očích není ani bolest, an i smutek, an i naděje - jen vše­ odpou.ftějící odevzdanost, naprostá lhostejnost ke světu? Co se s nimi stalo? Do jaké galaxie se propadli, že za j eden j ediný okamžik vyčerpali všechny své síly, jako by už prožili celý zbytek života ? Kdo je má zachránit: chirurgové nebo psych iatři, internisti nebo toxikologové? Co je to za nemoc? Jakji léčit ? Nemocných už je plná chodba, ale stále p řivá­ žej í další a dam. Někteří jdou po chodbě sami, přidržují se stěny, jiné vedou v podpaží jako propuštěné, nedoléčené alkoholiky, jsou i tací, které lékaři a sanitáři nesou na nosítkách. V ambulanční místnosti jsou už obsazeny všech­ ny židle i lůžka, ne"kolik pacientů stojí, opírají se o stěn u, j iní leží lIG nosítkách, matracích. Snad všichni jsou v obličeji zsinalí, s krůpějemi chladného potu. Ne"kolik těžce nemocných bolestně, křečovitě zvrací. Nes tačí doj ít k veliké míse a zvracejí na podlahu, provinile se dívají na lékaře.

Lesostep, skalnatou a bezvodou step i dmovou step Pálavy - biosférické rezervace vyhlášené UNESCO a Pouzdřansk ou step představují první čás ti se žlutými květy h l aváčku jarního, tařicí chl umní, fialovým koniklecem jarním i lučním , voňavou třemdavou bílou, katránem tatarským, ko­ satcem nízkým, s typickými travinami kavyly , dří­ nem obecným, s krásně barevným hmyzem otakár­ kem ovocným i fenyklovým, pestrokffdlecem po­ dražcovým, kudlankou nábožnou, s krásně barev­ nými ptáky - ťuhýkem obecným, vlhou pestrou, mandelíkem hajním, dudkem chocholatým i se syslem polním a kunou skalní a se zde problémo­ vými muflony a kozami bezoárovými. Lužní lesy jižni Moravy v povodí Dyje a řeky Mo­ ravy, které jsou našimi ornitologickými rezervace­ mi a které jsou pozměněné přehradou Nové Mlý­ ny, jsou druhou část í. Rostou zde hlavně vodomil­ né a teplomilné listnáče - topoly, osiky, duby, jasa­ ny, jilmy, vrby a olše se sněženkami a bledulemi jamími. Jsou to rezervace s čápem bílým i čemý m, volavkou popelavou i červen o u, led ňáčkem říčn ím , kvakošem noční m, potápkou roháče m, slavíkem, s mistrem mimikry lelkem lesním, žl uvou hajní, krutihlavem obecným, pěnicí černohlavou, sovou pálenou, sýčkem, kalousem ušatým, ale i s užov­ kou obojkovou, s ropuchami, ros ni čkami, skokany, s typickými brouky nosorožíkem kapucínkem a ro­ háče m velkým i s obtížným a přemnoženým komá­ rem pisklavým, také s jezevcem lesním, plchem velkým, s obratnou vydrou říční, bobrem evrop ­ ským, prasetem divokým, a s korunovaným králem lužního lesa jelenem evropským. Třetí částí jsou lednické rybníky a problematické Novomlýnské vodní nádrže. Vodní plochy zdobí krásné vodní růže - lekníny, stulíky žluté, plavíny štitnaté, rdesna a při březích kosatce žluté a rákos obecný. Ve vodách jsou chováni kapři, okouni říč ­ ní, candáti, sumci, tolstolobici a štiky. Nad jejich hladinami se vznáší vážky a motýlice. Z ptáků zde hnízdí a oživují tuto krásnou krajinu husa divoká, kormorán velký, racek černohlav ý i bouřní, rybařik jižní, čejka chocholatá, koliha velká, bukáček malý i bukáček velký, vzácný kolpík bílý, potápka roháč i čern okrká, moudivláček lužní, rákosník velký i dravci moták pochop a orel mořský . V závěru autoři konstatují, že záleží jen na nás li­ dech, zda toto jedi nečné bohatství naší původní přírody zachováme a uchráníme. Marie Hosnédlová

_______________________________

ZAPOMENUTÉ TEXTY

21

Kreslil Jan SteklzK

Koření j ako

z babiččiny

zahrádky Věra

Fojtová

Když se řekne koření. .. Říká se, že smích j e kořením ži vota. A že je nejen ozdobou tváře, ale i lidskému organis­ mu prospěšný, víme. Je v našem jídelníčku stej ně důl ežité i koření? Dodává pok rmům nejen vůn i a chuť, ale ve větš i ně případech je i léč i vé. Je pravda, že dávky používané v ku­ chyni pů sobí l éčivě jen velmi slab ě , avšak druhy, které ovlivňují chuť k jídlu a zvyšují tvorbu trávicích šťáv nebo působí přízni vě na či nnost zažívacího traktu, mají i v kuchy ň ­ ských úpravách a dávkách dost velký vliv. Je to značný počet rostli n z čel ed i hl uchavkovi­ tých (meduňka, dobromysl, máta, šalvěj) , ale i miříkov itýc h (kopr, bedrník, kerblík) a také pažitka. Proti průj mům působí druhy, které obsahují třís lo v i ny - tymián, yzop, saturejka, majoránka, dobromysl, máta a med uňka. Na vylučování ž lu če a pří potížích se žlučníkem pomáhá máta, meduňka, šalvěj a rozmarýn.

... a babiččina zahrádka si , s jakou péčí a láskou pě ­ stovaly (a ještě i někde dodnes pěstuj í) naše babičky na svých zahrádkách zeleninu a ko­ ření, pak se nám dostane náležitého vys větl e­ ní termínu, který se dnes dostává do popřed í zájmu nejen zemědělců, ale i do po vědomí veřejnosti, a tím je - ekologické ze m ěd ěl ství. Předs t avuje šetrný způsob obdělávání půdy s ohledem ke kraj i ně a přírodě , s použitím co nejnižšího množs tví umělý ch hnojiv. Avšak nic nového pod sluncem. Takto přece hospo­ dařili naši předkové. I ty připomenuté babi č ­ ky. Nedrancovali půdu chemickými hnoj ivy a těžkými mechanismy a přis tupoval i k ní tak, jak si zasloužila. Setrně, s láskou a úctou. Tím však chránili i sebe, neboť vše, co z takové půdy vzešlo, bylo čis té a zdravé. Za ekologickým zemědělstvím nehledejme nic nového a převratného . Je to jen návrat k tomu, co jsme už před léty, ve jménu vyš­ ších výnosů, opustili.

převážně zem ědělskou oblastí, můžeme říci , že i se zdravým a čistým ovzduším. Na svazích Pavlovských kopců, pod troskami S i rotčího hradu, v obci Pavlov, hospo d aří ro­ dina Abrlových. Na třec h hektarech orné pů­ dy pěs tuje od roku 1994 koření, které opráv­ něně nese známku Bla. Naj deme tu bazalku, saturejku, petržel, libeček, tymián, kopr, yzop, šalvěj, estragon. Při o šetřování rostlin je používána jen lehká mechanizace, větš ina polních prací je vyko návána ručně , včetně odplevelování. Nejsou používána chemická hnojiva, ani chemické látky při sušení. Opravdu, jako z babiččiny zahrádky. Pět druhů koření je prodáváno sa mo statně (bazalka, yzop, š alvěj, saturejka, estragon), ostatní jsou míchány do směs í - polévkové koření, koření na maso, na ryby, na kuře. Sou částí farmy je i sušírna, kde se koření suší a drtí. Byla p oř ízena už v roce 1991, ovšem za účelem sušení ovoce a zeleniny . Takový byl pů vodní zám ěr pro h ospodářskou č in­ nost. Jak se v praxi ukázalo, nebyla sušírna pro ovoce vhodná, i přesto, že byla prodáva­ jící fi rmou k tomuto úč elu doporučena. A tak po mnohých útrapách a menších úpravách přehodno tila rodina Abrl ových svoje aktivity a začal a s pěstováním a sušením kořen í. Paní Abrlová říká: Tím, co děláme, nem ůže­ me zbohatnout. Často musíme hodně a těžce

pracovat, ale j e to krásná a čistá práce. A potom ... ten pocit svobody za námahu stojí. Největším problémem Abrlových bylo zajiš­ tění odběratel ů. Na běžném trhu se veškerá námaha míjela s účinkem. Teprve spoluprací s PRO-Bla Sumperk byla distribuce vyřeše­ na ke spokojenosti všech stran. Y suterénu rodinného domu je zříze na plnír­ na. Tady se rozdrcené koření ručně váží a pl­ ní do sáčků . A u Abrlových to v domě krásně voní. I v zimě létem a sluncem.

Ochutnejete trochu

vůně

Jarní bylinkové máslo: Půl kostky másla smí­ cháme se třem i lžícemi nasekané celerové natě a stejným množstvím pórku nebo zelené cibulky, přidáme lžíci citronové šťávy, čtvrt lžičky soli, pů l lžičky bazalky nebo estrago­ nu. Používáme na chlebíčky, rozpeče n ou ve­ ku, s grilovanou rybou nebo masem.

Těstoviny s bazal kou : Uvaříme půl balíc7cu' těsto vin. Z rozsekané snítky bazalky a dvou velkých stroužků česneku utřeme pastu, při­ dáme olej, 100 g nastrouhaného ementálu a 50 g rokfóru. Těstoviny omastíme máslem, smícháme s bazalkovou pastou a horké podá­ váme .

Představíme-li

Pole rodiny Abrlových, která opravdu vypadajíjako babiččina zahrádka. Foto z rodinného alba

Ekologické hospodářství Abrlových Krajina pod Pálavou není jen krajem půvab­ ným a úrodným, ale vzhledem k tomu, že je

22

EKOLOGICKÉ ZEMĚD"bLSTVf _ __ __

_

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([~Il'11Dllufm~

Galerie fotografů Veroniky Tomislav

Pivečka

Ačkoli

Tomislav P ivečka fotografoval v nejrůz­ koutech naší vlasti, přece jenom jeho krajinou srdce pro vždy zůs táv á rodný kraj , řekli bychom jižní Haná, nebo, chcete-Ii, Vyškovsko či Rousínovsko. To je, z hlediska fotografa kra­ jin áře, o to pozoruhodnějš í , že jde o oblast, v níž by se výrazné fotografické moti vy na prv­ ní pohled jen těžko hledaly. Chybí zde drama­ tičnost kop c ů a hlubokých údolí, přírod ní boha­ tost dolnomoravských l uh ů či melancholie, tolik typická pro vys o činské pohledy. N es m azateině se v tomto kraji podepsal a i kolektivizace, která . znič il a ne návratn ě dřív ějš í přec e jenom pestřej ší strukturu polí, mezí, vodních tok ů i prastarých cest a rozptýlených s tromů . A přece si Pivečka v tomto kraji táhlých pahork ů a n eko neč n ý ch l ánů polí, na nichž bychom mnohdy mohli hle­ dat zakřiven í zemské, našel svoje fotografická zátiší. Od jemných d etailů, tvořící ch mikro­ strukturu krajiny, přes tajemná zákoutí starých zahrad s vysokokmennými ovocnými stromy a průhledy na kosteln í dominanty či melancho­ lické vrby zdobící nemnohé místní toky, až po lány polí, jejichž geometrická orební struktura, při pomínaj ící zača sté prvky land artu, je zvý­ r azněna sněhový m popraškem. Autor dokáže dokonale najít a vystihnout zbytky d ří věj š í kra­ jinné harmonie, poslední mohykány stromů pnoucích se upros třed polí, strže zaros té buj nou vegetací, nečetné remízy zdobící vrcholky ob­ nějších

lých kopců i duchovní obrysy krajiny, vystupu­ jící v pod obě kří ž!! a božích muk z oparu kraj i­ ny a sněhových odlesků. I ta nekoneč n á z vln ěná pole půs obí prizmatem Pi večko v a objektivu jaksi citlivěji , útěš něji, laskavěj i a přátelštěji. S eriózně se fotografií zač al Tomislav Pi večka zabývat již někdy v roce 1949, tedy ve svých patnácti letech. Přesto však, že jeho práce jsou výsostn ě profesionáln í, mu fotografie nikdy ob­ ži vu nepři n ášela, spíše naopak. Pracoval 42 let v nemocnici Mi losrdných bratří v Brn ě, kam dojížděl ze svého Rousínova. Ve fo tografii je žákem K. O. Hrubého a Anto nína Hi nšta, je­ jichž kurzy pi lně navš těvoval a pro něž má do­ dnes pouze slova uznání a chvály.

Když občas napadne u nás sm11... Foto Tomislav Pivec7ca Jeho fotografie již viděli návštěvníci fotosalonú v Moskvě, Běle hrad ě, B rati s lavě, Vídni, dokon­ ce i ve Spojených státech. Soubornou výstavu svého díla měl ke svým šedesátinám v Rousíno­ vě v roce 1995, výstava Zima na Vyškovsku byla ozdobou Domu ochránců přírody v únoru a březnu 1998. Václav Štěpánek Vyškovsko - krajina u Terešova. Foto Tomislav Pivečka

W([SrriJDllufl
23

Pastva ovcí na hadcové stepi II Mohelna Petr Matuška Pavel Veselý

Fenomén ekosystému teplomilných rostlinných a ži v očišný ch s po l eče nstev nevzn ikl na hadco­ vé stepi u Mohel na náhodou. Jižní expozice, prudký svah nad řekou i geologický podklad skýtají pro teplomilné druhy výjimeč ně dobré podmínky. Zanedbatelné nebylo ani lidské pů ­ sobení, díky kterému se dařil o v minulosti tuto lokalitu po celá desetiletí udržovat bez výraz­ ného výskytu keřů a stromů . V dané souvisl osti se nejednalo jen o nahodilé od stra ň ov ání dře­ vin, al e i o spo lupůsobení pastvy, která zde by­ la pro ka za telně provozována v minulém a na počátku tohoto století. Díky bezpros třed ní blíz­ kosti vesnice a možnosti zví řata napájet u řeky bylo území stepi .obecní pas tvinou, kam se po desetiletí vyh á n ěly ovce, kozy a krávy. Počet pasených zví řat v Mohel ně v tomto období pře­ sahova l 100 kusů, ale k neú m ěrném u zatížení stepi nedocházelo, protože Mohelno mělo i dal­ ší pastviny. Bohužel ve tř icátý ch až č tyři cátých letech tohoto století se pos t up ně od pastvy u po u š tělo a po vyh lášení stepi (v roce 1952) za přírodní rezervaci byly veškeré antropogenní zásahy na území stepi zakázány. V následují­ cím období, po vylo učení pastvy v náhorní ro­ v in ě Mohelenské hadcové stepi, se pos tu pně na vo lné plochy roz šíř ila borovice lesní, keře (po­ nejvíce dř i š ťál a mahalebka) a jiné d řev in y , za­ stiňující a přerůstající teplomilná spo l ečen s tva . Tato byla ze svých s tanovišť postu pn ě vy tl ačo ­ vána. Ve svém d ů s l edk u způso b ily uvedené změny snižován í d iverzi ty (počet n osti druhů) s tím, že největší pokles v četno sti byl zazna­ menán především u význ am ných dru hů . Již na konci 80. let bylo zřej mé, že rozhodnutí vylu­ čující antropogenní zásahy na území stepi ne­ bylo správné, protože step nemě l a charakter lo­ kality s uzavřeným tokem ži vin a energie. V důsledku narušování žádoucí rov nováh y, na­ př. smyvem živin z okolních hnojených polí, pře stal y (před evším v náhorní rovině stepi) fungovat při ro ze n é sam oreg ul ačn í procesy. Na zákl adě těchto skutečn ostí bylo rozhodn uto o redukci dřevi n a kosení travních po rostů. Opatření na údržbu stepi byla v roce 1992 roz­ pracována v Plánu péče pro území Mohelenská hadcová step a n ás l edně i realizována. Do le­ tošního roku byla provedena· redukce porostů borovice zhruba na ploše 9 ha plochy a dále bylo provedeno kosení stepního porostu na plo­ še 65 ha. Již při plánování uvedených zásahů bylo jasné, že redukci stromového patra a kosení stepn ího porostu není možno chápat jako poslední krok směřují cí k vytvořen í ekologické stability. Na nově prosvět l ený ch plochách zůstává, na pod­ mínky stepi, příli š vysoký obsah živi n, který bude v následném časovém horizontu vyhovo­ vat předevš ím nepůvodním druhů m . Proto bude třeba v delším časovém horizontu je redukovat a v tomto směru se nabízí j ako nejjednodušší varianta možnost obnovení pastvy, jako tradi č­ ního způsobu hospodaření. Uskutečnění tohoto

24

zám ěru je však v sou časn é době obtížn ě reali­ zovatelné. Chov ovcí v trad i čním poj etí chov u vl nařských ovcí (75 % v l nařských ovcí v roce 199 1) se stal neperspektivn í. Situaci nezachrá­ nila ani změna zaměře n í chovu ovcí (pokles vI­ nařských ovcí na 2 % v roce 1996). V důs l edku toho došlo v čas ovém horizontu 199 1-1 996 k poklesu stavu ovcí zhruba na úroveň 31 %. To vedlo k nemožnosti realizov at projekt past­ vy ovcí na stepi ve spolupráci s okolními země­ děl skými podniky. Pro agenturu ochrany přírody a krajiny ČR se jevilo jako jediné východisko pořízení vl astní­ ho stáda, což však bylo z hlediska inve stičn ích n ák l adů nereálné. Proto se myšlenky redukce přerůs taj ícího vegetačn ího krytu na r;áhorn í p loši ně stepi, pomocí pastvy ovcí, ujala Morav­ ská nadace ochrany přírod y a prezentovala ji již v roce 1994 v Jaderné el ektrárně v Dukova­ nech jako žádost o fin anční příspěvek. Jejím praco v níků m se myšlenka zpočátku zamlouva­ la a JE Dukovany poskytla nadaci během tří let na realizaci daného projektu celkem 150 000 Kč. V roce 1996 však již nadaci nepodpořila s vysvět len ím , že reali zaci předl oženého pro­ jektu pokládá za neperspektivní. Za těc h to pod­ mínek nebylo reálné záměr pastvy ovcí na stepi realizovat na základě vlastního stáda s odpoví­ dajíc ím zázemím (vybudován í salaše, zaj i štěn í krmivové základny a personálního zabezpeče­ ní). V první fázi byl proto nadací z nashromáž­ děn ých pro středků zakoupen jen elektrický ohradník a materi ál potřebn ý pro zabezp ečení vlastní pastvy. Na za čátku roku 1997 se ujímá re aii zace projek tu pastvy ovcí spo le č n os t EDEN S.L O., která v př í pravn é fázi získala od Fondu péč e o krajinu př íspěvek na pastvu ovcí v této národní přírodní rezervac i a s Moravskou nadací ochrany přírod y se dohodla na využívá­ ní zakoupeného elektrického ohradníku. Zabez­ pečen í stáda bylo řeše n o formou bezplatné zá­ půjčky ovcí od chovatele Daniel a Staňka . Elektrický ohradník byl instalován v první po­ lo v ině květn a a 30 ovcí, z apůjče ných na celou pastevní sezónu, bylo dovezeno 15. května. Přechod n é období, ve kterém si zvířat a navyka­ la na elektrický ohradník a pastevní porost, by­ lo v prvních třech dnech realizováno na ploše 20 x 20 m a dalš ích I I dní na ploše 1,5 ha. Po celé navykací období měly ovce k dispozici ja-

OHROŽENÉ KRAJINY _ _ _ __

_

Pastva ovcí na hadcové stepi II Mohelna.

ko pří krm méně kvalitní seno. Na vlastní zá­ jmovou plochu, o výměře 6,5 ha, byly ovce vy­ p u š těny až po uvedeném 14denním navykacím období. Pastva ovcí na stepi probíhala jako č a­ sově omezená pastva. Přes noc a v době nej­ vyšších poledních veder byly ovce u za vřeny v ohradě s pří s tře škem o rozměrech 20 x 10m. Nezbytné hlídání a napájení zvířat obstarával přev ážně strážce rezervace Karel Palát. Průběž­ ný dohled nad stádem je v oblasti Mohelenské hadcové stepi velice důl eži tý, protože se jedná o lokalitu, kde je velký pohyb návštěvn íků ste­ pi. Ne všichni jsou ukáznění a svým chováním mohou stádo ohrozit. V přev á žné m íře e jed­ nalo o poškozování ohradníku a volné pobíhání p sů .

Letošní rok byl bohatý na srážky, což mě l o z a následek vel ké přírústky biomasy. Po n ěk o l ika týdnech pastvy bylo patrné, že za těchto pod­ mínek se nepodaří lokalitu opt imál n ě přepás at, a proto bylo stádo dodatečně dop l něno o deset ovcí. Během sezóny se narodila čtyři j ehňata , z nichž jedno, pocházející z dvojčat , bylo bez­ prostředn ě po narození stádem ušlapáno. Stádo se na stepi páslo až do poloviny září a poté by­ ly ovce vráceny majiteli. Elektrický ohradník byl odklizen bezprostředně po odvozu ovcí. Prú běžné hodnocení v li vů pastvy na přepása­ nou část stepi prováděj í pracovníci Agentury ochrany přírody a kraj iny v B rně a Mendelovy ze měděl s ké a lesnické univerzity v Brně. Zís­ kané výs ledky jsou, v rámci nepřeberného množství poznatkú, které by lo za celá deseti letí o Hadcové stepi u Mohelna nashromážděno, zcela prioritní. Vzhledem k tornu, že zásahy prováděné na stepi se budou projevovat v del­ ším časovém horizontu, je naprosto nezbytné v tomto časovém horizontu j ednak pokračovat i s údržbou stepi ajednak dosažené změny neu­ stále sledovat a prúběžně vyhodnocovat. Další efektivní postup vedoucí k regeneraci a zacho­ vání xerotennní flóry a fauny je totiž možno stanovit jen na základě průběžného hodnocení výsledků dosažených při ú držbě stepi. Součas ­ ně by dosažené výsledky měly sloužit i jako obecný model při regeneraci biocenóz obdob­ ného charakteru.

_ _ _ _ _ _ _ _ __

_

_ _ _ \/
v1([3fi~ DllTIfiCB~

Kdepak ty

čápe

hnízdo máš?

Výstavbou Novomlýnských nádrží vznikl problém nedostatku hnízd ních možností pro brodivé ptáky, zej ména pro čápy bílé. Ty. které j im po vykácení lesú zůstal y, jsou silně rizikové - napří klad komíny nebo živé sloupy elektri ckého vedení. Jednou z metod jak tento problém řešit, je budování ná­ hradních hnízdních podložek na spec i álně k tomu účelu postavených sloupech. Akce se uskuteč n i l a díky spoluprác i s Jihomoravskou energetikou. kte­ rá pomáhala při budování nových hnízd mj. proto. aby si řešila problémy s hnízdy na živých elektric­ kých sloupech. Tato hnízda totiž zp ůsobuj í če tné problémy, vznikají zde bludné proudy , které z p ů ­ sobují ztráty energie a v extrémním p řípadě může dojít i k přerušení dodávky proudu. Nejvíce však pomohla mikulovská firm a DIMA se svojí vysokozdvižnou ploš inou. která si za svou práci řekla pouze o symbolický poplatek. Starosto­ vé všech obcí byli ve lice vstříc ní , starosta Sedlece se dokonce dožadoval dal ších hn ízd pokud možno přímo v obci. což nás velmi potěš ilo . Stavba umě l ýc h hnízdních podložek je důl ežitá pro posílení populace brodi vých p táků . ale má i neza­ ned batelný výchovný a p op ul arizač ní. efekt na ve­ řej nost. Až na naprosté výj imky je čáp bíl ý v naší populaci přijímán k ladně . Napříkl ad u dravců je to j inak - čás t veřej n os ti je obdivuje a chrán Í. čás t ne­ návidí a žádá od st řel (v iz nová mysli vecká vyhláš­ ka) . Zdi v očelí hol ubi j so u zase čás tí v eřej n ost i hý čkán i. čás tí zatracováni pro přenos infekč ní ch chorob. Čáp - symbol š těstí . v poslední dob ě velmi populární díky sledován ím tah u do Afriky. může sloužit také jako symbol v šeobec ně přijatelného ochran ářs kého sn ažení. Daleko větš í pozornost by si zasloužila problemati­ ka hní zdních podložek pro kormorány, kt eří zatí m hn ízdí na mrt vých stromech u prostřed třetí Novo­ mlýnské nádrže. Po jej ich spadnutí však nebudou další vhodná hn ízdiště k di spozici. Problémem je, že hnízdní podložky mu sí být obklopeny vodou. To je už oříšek i pro zku šené stavitele sl oupLI. Samotné řešení úkolu nebylo j ednoduché. Je prav­ da, že kro m ě starosty v Horních V ěston icí c h jsme se nesetkali s odmítavou reakcí na stavbu umě l ých podlože k pro hnízda. Objevi ly se vš ak jiné problé­ my - v době rest i tučních n ároků a zmat ků v evi­ denci nemovi tostí bylo obtížné vyhledat pozemky, které by měly konkrétního, zřejmého maji tele (nej­ lépe obec), který by se stavbou dal souhl as . Také koordinace činností různých mechani s mů (bagr, au toj eřáb, domíchávač betonu) byl a vel mi složitá. Vyskytl se i j iný problém - železná konstrukce pod ložky byla sice ji ž mn ohokrát vyzkoušena, avšak firma. která j i vyrob ila, zřejm ě nepochop ila záměr a ačkol i v měla k dispozici jak tech nický ná­ kres , tak i prototy p. výsledek byl žalostn ý - sl ožit každou jednotlivou podložku byl problém, jenž by

šel při rov n at k vyjmutí ,ježka z kl ece", a to bez

návod u. Nicméně se p o stupn ě pod ařil o pět kon­

strukcí opravdu poskládat.

O našich aktivitách se doslechlI starosta obce Hos­

tětín . který je známý svý m ekol og ickým přístu­

pe m. V jeho obc i je vybudo vána i jedna z prvních

a s toprocentně fun gujících kořeno v ýc h č istíren od­

~'G9rr(jooulk8~

padních vod v České republi ce. Starosta požádal organizaci Veronica o instalovaní jedné hnízdní podl ožky právě v areál u kořenové čistí rn y. V obci totiž velmi touží uhnízdit č ápy a věř í , že za pomoci umělé hnízdní podložky se jim to podaří. Proto jsme požádali o změnu projektu v IOmto bodě a jednu z podložek jsme přesunuli do obce Ho stě­ tín. (Komise ochrany přírody ÚVR o tom byla vy­ rozumě n a dopisem.) Další dvě hnízdní podložky byly instalovány v ob­ ci Pouzdřany, jejíž katastr těs ně přisedá na střední Novoml ýnskou nádrž. Prvn í byla u m ístěna na so u­ kromém pozemku pana Srnce (č.p. 41 ) přímo v ob­ ci. Tím se nahradí již existující hnízdo na živém elektrické m sloupu na témže pozemku . Samotné hnízdo (hnízdní materi ál) bude p řestě ho v án na ná­ hradn í podložku zřejmě až po hnízdní sezó ně 1998, aby si čá pi na nový sloup zvykli . Druhý byl

instalován nedaleko hráze Pouzdřanského rybníka.

Toto místo je nedaleko střední nádrže a je to obec­

ní pozemek.

Pos lední dvě hn ízda byla osazena v katastru obce

Sedlec. Jeden sloup byl umístěn v blízkosti želez­

niční stanice Sedlec na mírné vyvýšenině, odkud je

krás ný přehled po rybníku Nesyt. Druhý byl insta­

lován na bře hu rybníka Nesyt v místech, kde k nč­

mu přisedá malý rybník Výtopa. V obou případech

mají podložky nahradit stávaj ící hnízda na elektric­

kých sloupech. I zde dojde k přemístě ní hnizdního

materiálu až po hnízdní sezóně.

Projekt byl úspěš n ý , došlo k realizaci pět i umělých

hnízdníc h podložek. Faktická ú s pěšnos t však bude

p ro věřena až samotnými čápy . Na ni ch záleží, zda

podložky sk utečně přijmou či nikoli v.

Mojmír Vlašín

Hllízdo v Pouzdřa l/ ech u pal/a Srl/ce. ll/stalace starého hl/ízda na

I/ OVOU

podložku. Foto Z. Tauš

OCHRANA FAUNY

25

Náš rozhovor Kjóto '97 Dalibor Zachoval Na konci l oň s kého roku, od I. do 10. pro­ since, se v j aponském Kjótu uskutečni l a kli­ matická konference OSN . Účastn ilo se jí ví­ ce než 9 000 lidí - 3 000 státních vyjednava­ ČŮ, 3 000 zástu pců nevládních organizací a na 3 000 akreditovaných novinářů. Čes­ ké nevládní organi zace reprezentoval na konferenci ing. Petr Hlobil z Programu energetických úspor, který se s námi pod ě ­ lil o své doj my: Průb ěh

jednání

Vzhledem k tomu, že poslední d vě klimatic­ ké konference OS N selhaly a bonnské pří­ pravné zasedání skonč i lo fias kem, nenašel se snad nikdo, kdo by přijížděl do Kjóta . s přehn aným optimismem. Samotný průběh konfe rence však před čil i ty n ejčernější pro­ gnózy. Jednání byla poznamenán a neustálý­ mi obstrukcemi, licitacemi, snahou n ěkte­ rých zemí úplně zablokovat přijetí jakého­ koliv závěrečn ého protokolu. Hlavní jednání se s amozřej mě nekonala v j ednacím sále, nýbrž za zavře nými d v eř­ mi, kde se n ejs iln ěj š í státy nebo bloky států snažily naj ít kompromis. Vznikla řada zá­ j mových sku pin: YUSKAN - USA, Japon­ sko, Austrálie, Nový Zéland, Kanada a Svý­ carsko, AOSIS - sdružení malých ostrov­ ních států , G77 - rozvojové ze mě , státy OPEC. Česká republika podporovala návrhy EU. Taktikou zemí, které chtěly zablokovat při­ jetí dohody či žádaly co n ej měkčí podmínky (USA, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland) byla snaha vtáhnout do protokolu rozvojové ze mě, protože již od podpisu kli matické konvence byl přijat princip, že rozvojové země se do tohoto procesu za pojí až ve chvíli, kdy rozvinuté země prokáží, že mají sku teč n ou vů li snižo vat emise CO 2 , Pro roz­ vojové země je totiž primární záležitostí sni­ žování chudoby a nikoliv emisí. Navíc mají oprávněné obavy, že rozvinuté země si na­ jdou cesty, jak přenést břemeno snižování emisí právě na ně, stejně jako tak uč i nily s odpady či přenáše n ím velmi špinavých vý­ rob. Po více než desetidenním maratónu se nako­ nec přece jen podařilo přijmout doplňující protokol ke klimatické konvenci. Vyjm uty jsou z něj rozvojové země, bohužel i Indie a Čína. Ta dokonce prohlásila, že v příštích padesáti letech Kjótský závazek nepřijme.

mě dodatku 1) ke snížení emisí způs ob ují­ cích skleníkový efekt o 5,2 % oproti roku 1990. Tohoto snížení by se mě lo dosáhnout v časov ém rozpě tí mezi lety 2008 až 2012. Vzhledem k tomu, že v roce 1995 byly cel­ kové emise nižší o 4,6 % než v roce 1990, což bylo způ sobeno rozpadem výroby v bý­ valém východním bloku, při nese protokol snížení o pouhé necelé jedno procento opro­ ti dnešnímu stavu. Problematické je nejen nízké čís lo, ale i fakt, že termín k realizaci byl posunut z navrhovaného roku 2005 do let 2008 až 2012. EU spolu s většinou asoci­ ovaných států , včetně České republiky, se zavázala snížit své emise o 8 %, USA o 7 %, Polsko, M aďarsko a Kanada o 6 %. Rusku, Ukrajině a Novému Zélandu bude dokonce stačit pouhá stabilizace na úro vn i roku 1990 a Austrálie, Island a Norsko si vymohly možnost zvyšování svých emisí. Zde je však třeba diferencovat. Zatímco Is­ land a Norsko získávají klíčový podíl své energie z obnovitelných zdrojů, což mj. zna­ mená, že produkují malé množství emisí, u Austrá lie je tomu naopak. Ta produkuje zn ač n é množství emisí skleníkových pl yn ů a proto se jí nabízí nesro v natel ně vě t š í mož­ nost jejich snižování. Pozitivem protokolu je, že rozšíři l p oč et sle­ dovaných skleníkových pl yn ů. Mimo CO2 , N 20 a metan u, při byly hexafluorid síry a dvě skupiny halogenovaných uhlo vodíků. Není bez zajímavosti, že mezi ně patří i R­ 134a, který s oblibou používají výrobci led­ n iče k , aby na ně mohli umístit nálepku "přá­ telský k životnímu prostřed í " . Kjótský pro­ tokol tak vla stně doplní Montrealský proto­ kol , který zakazuje používání většiny pl ynů poškozujících ozónovou vrstvu.

Společná opatření

Jako

méně

pozitivní se ukázal mechan ismus Uoint implementation), který umožňuje, aby státy mohly snižovat své emise prostřednictví m investic do pro­ jek tů v jiných zemích. Snížené emise si pak investor může zahrnout do své bilance. Pro­ blematičnost tohoto přístupu je především v určení objemu snížení emisí a tedy i veli­ kost tzv. emisního kreditu. Navíc existují důvodné obavy, že bohaté rozvinuté země budou podmiňovat přijetím těchto společ­ ných opatření veškeré projekty v zemích společných opatření

třetího světa.

Obsah protokolu

Obchodování s "horkým vzduchem"

Protokol zavazuje 39 rozvinutých zemí (ze­

Největším

26

negativem protokolu je, že umož­

ňuje obchodování s emise mi. Na jednáních se pro tuto transakci vžilo výstižné ozn ačení "obchod s horkým vzduchem". O co jde ?: Státy, jejichž emise budou nižší než stano­ vený limit, budou moci své energie prodat s tátům , které svůj limit překračují (viz grafy) . Teoreticky by tento princip měl od­ měň ov a t státy, které emise sku tečně snižuj í. Realita j e však zcel a jiná. Nejvíce budou moci prodávat státy jako Rusko či Ukrajin a, jej ichž emise na hlav u nebo domácí produkt byly v roce 1990 e xtrémně vysoké a na jed­ náních v Kj ótu si vymohly nulové snižová­ ní. Dostanou tak o dměnu za krajní plýtvání s energií. Navíc státy, které dnes zvyš ují své emise, jako například USA, využijí možnos­ ti levně si nakoupit snížení emisí z Ruska. Není pochy b o tom, že USA j sou schopny zvýšit své emise doma. Pokud ale bude "horký vzduch" levnějš í než instalace úsporných technologií či ob novitelné zdroje, US A jej nakupovat budou. Zatímco tzv. spole čn á opatření alespoň stimulují investi­ ce do nových technologií, obchod s emisemi je pouze zástěrkou pro nicn edě l á ní. Za zmínku určitě stoj í, že Čes ká republika na­ vrhla, v klimatickém žargonu "obchod se superhorký m vzduchem", tzn. že by bylo možno obchodovat i emise snížené před ro­ kem 2008 . Další problémy nastanou, až se k protokolu připojí velké rozvojové země. V jejich eko­ nomickém zájmu totiž bude, aby si před při ­ pojením k protokolu maximálně zvýšily své emise tak, aby bylo jejich snižování či stabi­ lizace co nejjednodušší a byly schopny své emise prodávat. Atmosféru však nezajímá, jaké "čachry" si mezi sebou státy dohodnou, atmo féru zajímá, o kolik snížíme své cel­ kové emise.

Dají se skleníkové plyny

spolehlivě

měřit?

Emise CO 2 se dají měřit relativně přesně . Je známo kolik fosilních paliv se vytěží, kolik se spálí v té které zemi. U metanu je přes­ nost měření menší. Metan není jen zemní plyn, vzniká i při těžbě uhlí, v zemědělské výrobě a nebo na skládkách. Oxid dusný N20 je také problematický, vzniká nejen v energetice ale také v dopravě, kde k jeho růstu přispívají třícestné katalyzátory . Přes­ ně se dají monitorovat halogenové uhlovo­ díky. Kromě přesnosti měření problém spo­ čívá v tom, že se všechny skleníkové plyny přepočítávají na ekvivalent CO2 , tzn. že jest­ liže jsem se zmýlilo jednu tunu emisí meta­

OHROŽENí KLIMATU _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ WCI~rrilDUm~

nu, zmýlil jsem se o 25 tun CO 2, T ímto ne­ přes n os t měřen í značn ě narůstá .

Kontr ola

p lněn í

protokolu

Možnosti kontrol y budou lepší u s pol eč n ýc h protože lam se jedná o konkrétní projekty a konkrétní investice. Rov n ěž sta­ novení ceny emisí lze jednod uše vypočí ta t na základě n ák l ad ů na snížení jedné tuny emisÍ. U obchodování s "horkým vzdu­ chem" bude kontrol a značně obtížnější již z toho d ů vo du, že protokol umožňuje zapo­ čítá v at tzv. propady. Emise CO 2 se totiž ne­ jen emitují, ale jsou zároveň i pohlcovány lesy a pralesy. Státy si mohou tyto emise za­ hrnout do celkového objemu emisí a z n ěho pak odečíst. To je ovšem velice problema­ tické: statistiky jsou totiž zn ačn ě nepře sn é , rozptyl velký a kon trola obtížná. Nikdo pa­ trně nebude zj i šťov at snížení č i zvýšení přesného počtu s tromů n a př . v s i b iřské taj ­ ze. Propady tak lehce umožnují manipul aci s množstvím emis í. Výši ceny obchodova­ telných emisí nikdo nedo káže odhad nou t. Ne lze si představit, jaké množství emisí vrh­ ne na trh Rusko, Ukraji na a další ze m ě, kte­ ré budou pod stanoveným emisním limi tem. Cenu tak stanoví trh, nabídka a poptávka. opatření,

Příští

konference - Buenos Aires

Zde se budou řeš i t předev š ím mechanismy obchodování s emisem i, stanovení výše pří­ padného omezen í obchodu a spo le č n á opat­ ře n Í. V Kjótu totiž nebylo možno d o spě t k výsledku. R o v něž v Buenos Aires lze oče­ kávat hledání kompromisní varianty, proto­ že např. na omezení "obchodu s horkým vzduchem", jsou o p ět zcela pro t i c hůdn é ná­ zory. Zatímco ekologické organizace odmí­ tají obchod s emisemi jako takový, EU žádá maximální omezení. USA a Austrálie chce efekt obchodování s emisemi maxi malizo­ vat. Vzhledem k tomu. že do pří š t í konfe­ rence probě hn o u pouze d vě př í prav n é pra­ covn í schůzky a vla s tn ě "není kam s pěc h at" . vždyť efekt protokolu odstartuje až v roce 2008, nikdo n eoče k ává . že se již zde stanoví j as ná a závazná pravid la. Samo zřejmě exis­ tuje tlak z n ěkte rýc h států. aby pra vidla byl a př ijata co nejdř í ve. Na dru hé stran ě se však řada zemí do mnívá. že je nutno počkat na výsledky pilotní fáze s po le čných opatření.

Postoj

průmys l u

Je velmi zajímavé sledovat pozici evropské­

~'U5rr'\!DIl1lll
ho a amerického p růmy sl u. Zatímco prů my ­ slová lobby Spojený ch s tátů amerických se snaži la jednán í napadnout. zablokovat, prů ­ mysl v E vro pě se snaží hledat cesty k ře š e n Í. I tako vé koncerny j ako Shell a British Petro I uvažují jak se do tohoto proces u zapojit. Ev­ ropský pr ů my sl je daleko p rogres i v n ěj ší. u vě d omuj e si, že na zák l adě ekologických d opadů bude muset d říve či později na da­ nou situaci reago vat. E vropský průmys l za­ číná chápat, že náklady na celou restruktura­ lizaci. pokud k ní doj de včas. budou nako­ nec mn ohem nižší.

Existuj e ideální řešení ? V žádném případě není jednoduché. Vše se musí ře š it systematicky a ko mple xně. Kdo nabízí jednoduchá řeš ení , je demagog. Nic­ m é n ě jsou vě ci. která maj í snad ná řeš e ní ­ n a p ř. změ n y v leg is l ati vě : maxi m ál n ě pod­ porovat úspory energie. m axi m ál n ě znevý­ hod ň o vat plýtvání energií, oblast o s vě ty, in­ for mace pro veřej nos t o možnostech snižo­ vání spotřeby energie. Ne můžeme opom i­ nout ani oblas t fi nancování - státy by mě l y pomáhat n a př . formou garancí na úvě ry - in­ vestovat do takových technologií. které jsou p rospěš n é , a to i do těch, kde je návratnost v delším časo vém horizontu, jako je tomu třeba v energetice.

Mez i polit iky pak po skončen í konference panovala úleva, že se v Kjótu podařilo při­ jmout al es po ň toto vysoce kompro misní ře­ šení.

Pohled do budoucna Co se týče vývoje, jsem čás te č n ě pesimistou a č ásteč n ě optim istou. Pesim istou jsem v tom smys lu , že si ne mys lím, že se podař í naj ít n ěj aká kv alitn čjší dohoda v kratším č a­ se. Optimistou pak zůstává m proto. že došlo k posunu v myšlení u představitelů pr ůmy s­ lu - argumen ty o neexis tenc i skleníkového efektu již totiž n ez az n ěly . Naopak byly sly­ šet názory, že bojovat proti skleníkovému efektu bude velice drahé, nic mé n ě část před ­ s t avite lů pr ů m yslu se vyjád ř i la v tom smys­ lu, že je to pro n ě velká příležitost. Optimis­ to u j sem také v tom. že si spousta s tá tů u v ě­ domuje tyto problé my aje to právě EU , kte­ rá má max imální snah u problémy řešit, sna­ hu s tím něco děl at. Přes tože protokol vykazuje č et né nedostat­ ky, nebrání dobrovolným závazk ům jednot­ livých států. Stabi lizace produkce emisí na úrovni roku 1995 by mohla být pro Českou republiku výzvou.

Stát prod ávaj ící emise

Hodnocení

(např.

Rusko, Ukrajina)

ůrovcň roku_..1990 ._-._ .. _"._-. _., _..- _emisní .. _. . _-lim -­it O %

Pro tokol přija tý v Kjótu naprosto neodpoví­ dá p ožadav ků m Mezinárodního panelu pro kli matické změ n y IPCC. který pod hl a v ič ­ kou OSN sdružuj e pře s 2 000 v ědc ů a shro­ mažďuj e poznatky z nejrLlzněj šíc h věd ních obo r ů. Výsledky jsou naprosto neuspokoji­ vé. Př ija tý m protokolem se ne pod ařilo emi­ se skleníkových p lyn ů ani stabi lizovat. na­ tož pak snížit. Musíme si u vědom i t, že v le­ tech 2008 až 20 J 2 budou emise v rozvojo­ vých ze mích rapid n ě stoupat. Je ro vněž spo­ le h l iv ě prokázáno, že koncen trace p l y n ů maj í velkou setrv ač n ost. Ro vně ž u ekol ogických organizací smlouva vyvolala zn ač n é zklamání. Ne že by před summitem oplývaly n ad měrný m optimis­ me m, nic m é n ě výs ledek je s kute čně velmi chabý. Úroveň em isí se snižuje pří li š málo a navíc v dlouhém čas ové m horizontu a "děr" v protokolu je příl i š mnoho. Názory ekologů sdílí spousta zemí, především ty, které jsou bezprostřed n ě ohroženy klimatic­ kou změno u , v první řad ě tedy ostrovní stá­ ty.

1990

2000

2008

2012

Stát kupující emise (např.

USA, Kanada)

obchodov~í

1990

2012

OHROŽENí KLIMATU

27

Pomozte nám hledat největší stromy P. Maděra

Dře viny

jsou významnou složkou životního pro­ V minulosti les pokrýval více než 90 % plochy území České republiky. V přiroze­ ných podmínkách by na území našeho státu převa­ žovaly listnaté lesy s dubem a předevš ím bukem, s vtroušenými ostatními listnáč i aj edlí. Lesy s pře­ vahou smrku by rostly pouze v horských oblas­ tech. V s oučas né d obě lesy pokrývají zhruba třeti­ nu plochy státu, p řičemž se jedná v drtivé převaze o lesy hospodářs ké, ekologicky nestabilní, s pře­

měn ěnou druhovou skladbou s dominancí smrku či

boro vice. Přírodě blízká lesní společenstva, s dru­

hovou skladbou dřevinného patra jen málo ovli v­

něn ou čl ověkem, se dnes vyskytuj í větš ino u pouze

v přírodních rezervacích, v nichž jsou v ČR chrá­

něny jenom asi 2 % lesů.

Z uvedených důvodů si tudíž zas luhuj e ochranu

'doslova každý strom, který v kraji ně roste. Zvláště pak mohutné, staré stromy, které symbolizuj í vytr­ valost, houževnatost a sílu, s j akou po celý svůj ži­ vot dokáží vzdorovat rů zný m nepřízni vým fakto­ rů m pros třed í a poskytovat užitek nejenom č lo vě­ ku , ale i ostatním organ i smů m. Kromě morálních, etických a estetických důvo dů proč takovéto stro­ my chránit existuje celá řad a dalších. Stromy ve své hmotě váží oxid uh li č i tý, nejvýznamnější plyn způsobující známý skleníkový efekt, stromy po­ skytují za svého života potravu, úkryt či jiné požit­ ky nejenom člověku, i celé trofické pyrami dě živo­ čichů, jsou prostře d ím pro růs t epi fytických orga­ nismů, příznivě o v livňuj í hydrologický režim kra­ jiny, žijí v symbióze s mnoha druhy hub a i po své smrti slouží jako zdroj energie pro řad u saprofytic­ kých organismů . Přírodě blízká lesní společen s tva jsou v našich podmínkách nejv ýznamněj ší m prv­ kem ekologicky stabilní a vyvážené krajiny. Databanka informaci o mohutných stromech v kra­ jině v současné době v podstatě neexistuje. V ČR roste přirozeně asi 195 druhů dřevin, z nich může být za určitých podmínek při bli žně 70 stromovitého vzrůstu. O větši ně nen í dokonale známo, kde se vy­ skytují největší jedinci svého druhu, ani jakých ma­ ximálních rozměrů a věk u mohou dosáhnout. O mnohých obrech, zvl áště pokud jsou součástí les­ ních komplex ů, se většinou ani neví, nebo je jejich výskyt znám pouze omezenému počtu místních znalců. Evidence a ochrana takovýchto st romů na okresních úřadech je věcí náhody a zvláště v lesích závisí na citu a provozních možnostech lesních hos­ pod ářů. Stromy n adp růměrných rozměrů často ros­ tou také v parcích, kde se při jejich úpravách stává, že jsou pokáceny. Například v brněnských LužáI)­ kách rostl "obrovský" bez černý a řešetlák poči sti­ vý, oba padly za oběť rekonstrukci parku. Nadace prof. Augustina Bayera, která má za cíl chránit dřeviny j ako nedílnou součást životního prostředí člověka, proto zahájila projekt "Hledejme největš í str omy", do něhož chce zapoj it co nejširší okruh po mocníků. Zakládáme databanku stro mů , které jsou svými rozmě ry nadp růměrné a které se tak mohou stát potenci áln ími obry svého druhu. O vzájemném d louhodobém soužití člověka a stro­ mů, o respektování a lidské úctě ke s tromům svěd­ č í dnes názvy obcí. Jen v okolí Brna známe Buko­ vinu a Bukovinku, Olší, Olešnou, Jívoví, Březinu , Habrů vku, Bukov, Doubravník apod. Také řada příjmení svěd č í o klad ném vztahu čl ověka k dře vis třed í člověka.

28

Dub v polích u Dyje (1979). Foto archiv Veroniky nám, jako n apř. Doubrava, Doubek, B uček , Bu­ kovský, Habrovec, Hájek, Je dlička, Jeřábek, Lip­ ský, Meruňka, R ůžička, Vrbka, Topol, Smrček atd. Víme, že i dnes žijí obč ané, kterým není příro da lhostejná, i když se zrovna nemohou pochlubit tak krásným j ménem, a proto doufáme, že se do pro­ jektu "Hledej me největší stromy" zapojí. Bez po­ moci co největší ho počt u dobrovolných nadšenců se totiž takovýto projekt nemůže obejít. Prosíme proto všechny milovníky přírody, aby na svých toulkách kraj inou naší vlasti vyhledávali stromy nebo i keře, jež j e zauj mou svojí tlou šťkou , výškou č i jinou zvláštní vlastností. Rada z Vás jistě o něj a ­ kém velkém stro mě ví, často ho chodí obdivovat a přitom nikoho ani nenapadne, že zasluhuje bližší průzk um a ochranu. Pro všechny, kteří maj í zájem se zapojit do projek­ tu "Hledejme nejvě tš í stromy", jsou při p raveny formul áře, v nichž je třeba vyplnit maximum pře­ depsaných informací a poslat je zpět na adresu na­ dace. Formul áře jsou so uč ástí tohoto vydání Vero­ niky nebo jsou k dispozici v sídle nadace: Země ­ děl s ká 3, 613 00 Brno, tel.: 4513405 1,9. Velice ta­ ké uvítáme kvalitní fotodokumentaci. Výsledky projektu budou po čase vyhodnoceny a vyjdou tis­ kem, formou drobné, ale ji stě zajímavé publikace. U výj imečných stromů, které budou v rámci pro­ jektu nalezeny, se nadace zasadí o jejich statutární ochran u.

KDE ROSTOU NEJVĚTŠí STROMY _

__

_

_

_ __

Kde rostou největší jedle v ČR P. Maděra, L. Úradníček Jedle

patří

autorů

k našim d louhověkým dře vi nám " (řad a uvádí až 800 let věku), které dorů staj í nej ­



větš íc h rozměrů.

Mezi ve řejností je jedle ve velké oblibě, při vyslo­

vení jejího j ména dostáváme zvláštní poci ty krásy,

klidu, vznešenosti, snad i proto, že jedli člověk vy­

užíval již odedávna. V hornictví se jedlové dřevo

v dolech používalo jako výztuže pro jeho schop­

nost "varovat" před závaly. Proto již od středo věku

byly jedle j ed n otli vě vybírány a tě ženy. Jedlové

dřevo také bylo nej vho dněj š ím pro výrobu š indelů .

Z pryskyři čnýc h puchý řů na borce se získával ter­

pentýn. Jedle z horských oblastí s mal ými letokru­

hy se využívala k těžbě rezonančního dřeva na vý­

robu hudebních n ástroj ů. Zanedbatelné není ani

použití jedle jako vánočního StroOLI(U a ozdobného

klestu do vazeb.

V nedávné době byla jedle ještě ustupujícl relativ­

ně vzácnou a přitom ce něnou dřevinou . Její odumí­

rání patři k významným, ne zcela jed noznač n ě vy­

s větle ným otázkám lesnických odborníků . Nej více

váhy se klade na znečiš těn í ovzduší. před evším

oxidem s iřiči tý m, jiná teorie s poč ívá v n ad měrné m

výskytu mšice korovnice kavkazské. Mnoho prav­

dy bude však v tom, že holosečný zp ů sob hospoda­

_ _ _ _ _ _ _ _ ~'(j;l1'(joo1lfl®~

Wd:;fr~Dllunce~

ření,

který stále ještě v dnešním lesním hospodář­ jedli. jako v ml ádí stínomilné a ne příliš odolné dřevině vůč i mrazu, nevyhovuje. Ta­ ké značné přezvčření honiteb, především spárkatou a vysokou zvěří. která mladé jedle s obl ibou vyh le­ dává a okusuje, způsobi l o v minulosti značné ztrá­ ty na při rozeném zmlazení i na nedostatečně oplo­ cených výsadbách. Jedle se tak zařad i la k ustupují­ cím a ohroženým druhům dřevin ČR. přestože v posledních letech jedle regeneruje, pravidelně plodí a zmlazuje se. Jedli v lese pozná každý již na dálku v mládí podle hlad ké, stříbřitě zbarvené. později š upinovitě se odlupující borky. průběžného plnodřevného kme­ ne, pravidelné kuželovité koruny. často ve stáří na­ hoře uťaté (tzv. čapí hnízdo), jánských prýtl! na kmeni a v pozdním létě a na podzim podle vzpří­ me ných rozpadavých šišek na větvích v horn í čás ti koruny. Semenáčky jedle maj í vě tš i nou pět dělož­ ních leskle zelených protáhl ých lís tk ů. rostou vel­ mi pomalu. prvn í boční prýt vytváří obvykle až třetím rokem, vydrží r ů s t v zástinu mateřského po­ rostu dlouhou řadu let. Takovéto nevelké pomalu rostoucí jedle "čekatel ky" mohou dosahovat věku i mnoha desítek let. Bohu žel v řadě oblastí Čech i Moravy se v lese s jedlí již nepotkáme. i když pů­ vodně byla rozšířena od nadmořských výšek 200 m, kde rostla spolu s dubem na vlhkých stanoviš­ tích. až vysoko do hor. Op ti mální životní podmín­ ky má jedle ve s věžích bučinách, kde roste spolu s bukem a smrkem. v tzv. hercynské směsi. Jako jedna z n ejvětších zmčřených jedlí. které u nás rostly. se udává strom z pralesa Mionší. vy­ soký 60,5 m. v prsní výši o průměru 166 cm. s hmotou 33.81 metrl! krychlových. Jehož padlý kmen přesně změřil Chmelař. Podle jeho údajů největších jedlí v průměru přes 1,5 m a výšce 45 ­ 60 m. věku 250-450 let zde rostlo několik, dnes již však nežijí. V současnosti je dle měření Vršky nej­ větší jedlí v Mionší strom vysoký 56 m, v průměru III cm. V severní části pralesovité rezervace Salajka v Beskydech se nachází z roku 1930 padlý kmen nejsilnější jedle zlomené vichřicí nazývané "Tlustá Tonk;!". která byla sice jenom 37 m vysoká. v prů­ měru však měřila 1.94 m a objem dřevní hmoty či­ nil 35 kubíků, věk je odhadován přes 500 let. V pralese Salajka naměřil Průša jednu jedli v tloušťkové třídě 16. dvě ve 14. 7 ve 13 a 15 ve 12. Dnes je podle Vršky nejvyšší jedle v Salaj ce vysoká 5 1 m s průmě rem 0,90 m. Žofínský prales patří k naš im nejstaršrm přírodním rezervacím. Rostly zde a stále rostou jedny z největších jedlí v ČR . Jedle nazývaná "Královna" , která padla v roce 1975. byla vysoká 45 m, průměr v prsní vý­ ši měla 1.76 m a hmota se udáyá 44 kubíků, věk 425 let. V 80. letech minulého století byla na okra­ ji pral esa vyvrácena obrovitá jedle. která byla prý 60 m vysoká a poskytla 80 prostorových metrů pa­ liva. což představuje objem kmene přibližně 56 ku ­ bíků. V roce 1997 se zlomila nástupkyně Královny - "Svícnová jedle" (viz fotografie), která měla v obvodu 520 cm. tj. průměr kmene 166 cm, a výš­ ku 35.1 m. Její místo by mohla zaujmout jedle, která roste nedaleko. a má v obvodu v prsní výši 410cm. V jedné z našich nejznámějších a nejstarších prale­ ství

převažuje,

~-IJ~rr'(]DilTIfiCB~

sovitých rezervací Boubíně je jedle zastoupena při ­ bl i žně 5%. Podle Průši n ejvětší jedle dosahovaly výšek 35-42 m. průměr 140-150 cm. Dnes je zde dle měře ní Vršky jedle vysoká 55 m, v průměru měří 137 cm, a je tedy pravděpodob ně nejmohu t­ nější žijící jedlí v ČR. Z dalších velkých šumavských jedlí stojí za zmín­ ku strom z pralesa Sto žec - Medvědice. kde Průša n aměři l jedli vysokou 52 m. která měla 1.20 m v průměru . Z Radvanovického lesního komple­ xu je z po čátku století u vád ě n a jedle s názvem "Touristen-Tanne" o výšce 60 m a průměru kmene 145 cm. Podle Chadta (Sevětínského) měla n ej vět­ ší jedle u Lenory na S u mavě výšku 60 m a byla zá­ roveň nejvyšším stromem v čes k ých zemích. Dále Chadt vyjmenovává ještě dvě jedle s výško u přes 50 m a sedm jedlí přes 40 m z různých míst v Če­ chách. Maxi mální známé stáří jedle je podle ně h o

Pro porovnání zde uvádíme několik příkladů výji­ mečných jedlí ze zah raničí. Na Slovensku v prale­ se Dobroč v roce 1964 vichřice zlomila pětisetletý strom nazý vaný "Hrubá jedra". 56 m vysoký, v průměru mčří cí 193 cm, s hmotou 47,25 kubíků. její nástupkyni o výši 58 m a průměru 156 cm, s hmotou asi 40 m3 potkal stejný osud. Na Pofa n ě Pod Dudášom v roce 1977 uschla .,verká jedla" vysoká 53,5 m, která dosahovala v prÍlměru 183 cm. Scheitel pop isuje nejvě tší jedle v Dolních Francích a Černé m lese a charakterizuje je těmito údaji: výš­ ka 50 m. prsn í průměr 2 m, hmota 25 kubíků. věk 230 let. Burger uvád í údaje z nádherných j edlin v DUrstrUti waldu v údolí Ementálu ve Svýcarsku, kde největší jedle dosahují 57 m výšky , průměru v prsní výši 1,55 m. hmoty asi 30 kubíků a stáří 500 let. Donon při n áší rozbor největ ší v ytěžené jedle Franc ie. Jde o strom v průměru 146 cm, výš­ kou 53,2 m a hmotou 32 kubíků z francouzské čás­ ti Svýcarského Jury a v roce 1992 zde byla v lese Couvet změřena jedle zvaná Prezident, která dosa­ hovala výšku 55,4 m a výče tn í t l oušťku 126 cm. Téměř stejné údaje uvádí Korsuň, a to výška 50 m. průměr v prsní výši 146 a hmota 31 kubík, jde o jedle v pralesech na Zakarpatské Ukrajině. V dolnorakouských vápencových Alpách v pralese Rothwald je nejvyšší jedlí 54 m vysoký strom o průměru 155 cm. Pravděpodobně nejmoh u tněj­ ším živým stromem Evropy je dle Leibundguta (1982) jedle v pralese Biogradsko jezero na Černé Hoře, která má výšku 60 m a výčetní tl ouš ť ku 202 cm. Na britských ostrovech. kde jedle v přiroze­ ných spo l ečenstvech není původ n í, jsou uváděny z parků jako nejmohut nější stromy jedle z hrabství Strone House. Strathclyde. která dle měřen í z roku 1989 dosahovala 45 m výšky a průměru kmene 296 cm ve výší 1.5 m, či jedle v Raehills, které by­ la namčřena v roce 1984 výška' 50 m a tloušťka v 1.5 m 20 I cm. Jak je z výše uvedených údajů patrno, jedle, které rostly nebo i dnes rostou v našich pralesovitých re­ zervacích v přirozených podmínkách, se mohou smčle řadi t k nejmohutněj ším stromům svého dru­ hu v Evropě.

Svícnová jedle v rezervaci Žofínský prales, zlo­ mená v roce 1997. Foto P. Maděra 400 let.

největší průměr

v prsní výši asi 2,5 m. co do objemu nejmohutnější strom ve střední Evropě byla jedle knížete Josefa z šu­ mavských Vyšebrodských hor, která odumřela br­ zy po roce 1839. dosahovala výšky necelých 50 m, ale v průměru kmen měřil v prsní výši neuvěřitel­ ných 207 cm. hmota tohoto obra činila 65,3 ml. Na českomoravské vrchovině dnes jedli nalezneme jenom velmi zřídka, přesto bývá uváděna z pralesa Polom tzv. Velká jedle nebo také Královna vysoká 47 m s průměrem kmene 120 cm. která byla zlo­ mena vichřicí začátkem 20. let. V pralese Razula na západních svazích Javorníků byly změřeny jako nejvyšší 54 m vysoká jedle s výčetní tloušťkou 100 cm a jako nejsilnější jedle 41 m vysoká s prúmě­ rem kmene 148 cm o hmotě asi 35 kubíků. Pravděpodobně

Smutné kouzlo

vysočiny

David Mittelellrop Prstoklad ptákLi a stromy v barvách Tvrdošíjll);ch Dá-li se to tak říct Chce to zatajit dech a držet ho někdy celoll zilllU Ale to je jen odvrácená strana věčného lili/ování

KDE ROSTOU NEJVĚTŠí STROMY

29

Představujeme

nevládní ekologické organizace

~,

European Forum on Nature COllservatžon and Pastoralism

Evropské fórum pro ochranu přírody a pastevectví Jak jsme již v n~em časopise informoval i (viz Ve­ rOllica 3/97, s. 32), u skuteční se 6.-10. června 1998 ve Spol eče nsk ém domě v Luhačovicích vý­ znamná mezinárodní akce - 6. konference a zase­ dání Evropského fóra p ro ochranu přírody a pastevectví. Evropské fórum pro ochranu příro­ dy a pastevectví je registrováno jako mezi národní nezisková organizace v Anglii a je řízená skupinou 28 členů ze 14 evropských zemí. K dosažení svých cílů pořádá jednou za dva roky konferenci, organi­ zuje další semi n áře a setkání, dvakrát ročně vydává svůj časopis La Caíiada. Rovněž organi zuje vý­ zkum ekologických a ekonomických vztahů v systémech zemědělství podporujících v konkrét­ ních oblastech ochranu přírody a formulaci vhodné politiky pro tato území. Fin an čn í podporu k zajištění činnosti Fóra posky­ tují Komitét Spojeného království pro ochranu pří­ rody, Ministerstvo zemědělstv í, přírodních zdrojů a rybolovu Holandska, WWF a Britská ekologická společnost. Pro vydávání různých účelových publi­ kací jsou využívány také granty a sponzoring z ji­ ných zdrojů. Jaké jsou cíle a poslání této nevládní mezinárodní organizace? K jej ich objasnění je zapotřeb í po ně­ kud širšího úvodu . V posled ních desetiletích se to­ tiž evropské zeměd ělstv í stále více industriali zova­ lo a specializovalo. Ni cmé n ě předt ím hospodařila většina rolníků v souladu s přírod ními podmínka­ mi a rozvíjela ystémy, které využívaly oblastní plemena dobytka, místní odrůd y zeměděl ských plodin a také místní zkušenosti, díky nimž dokáza­ li vhodně využít kl imatické a geografické podmín­ ky území, na ně mž hospodaři li . Postupně zemědělství vyvíjelo stále dokonalejší způsoby pro potřeby dlou hodobé udržitelnosti ži­ vočišné produkce. Např. v daném hospodářském obvodu byla stáda dobytka střídána na pastvinách podle sezónního využití, další p ůda pak mohla sloužit pro polní plodiny a produkci krmiv na zimu včetně sklizně sena z luk. Zeměděl s tví navíc neby­ lo specializované, tedy jeden hospodář choval jak dobytek, tak pěstoval rostlinnou produkci. V ně­ kterých částech Evropy jsou tyto zp ůsoby hospo­ daře n í dosud využívány, díky čemuž jsou přírodní složky těchto území a celá tamní krajina v intim­ ním souladu se zemědělskými cykly. Bohužel mnohé z těchto krajin a systémů hospoda­ ření jsou stále více pod vlivem intenzívního ze mě­ dělství, nebo naopak v nich zemědělství ustupuje zales něni. To pak nepříznivě působí jak na volně žijící druhy flóry a fauny, které jsou na tyto typy kulturní krajiny a jejich biotopy vázány, tak na vzhled krajiny vůbec. Z hlediska ochrany přírody pro volně žijící druhy lze jako dobré příklady důležitých stanovišť s vy­ sokou hodnotou jak biodiverzity, tak estetických

30

Jednou z l orem tradičníh o hosp odařen íje pastva ovcí. Foto archiv Veroniky prvků vy tvořených

a udržovaných zemědělskou j menovat např. al pské pastviny v severní Itálii, suchou "pusztu" v jihovýchodním Maďar­ sku, louky k produkci sena ve španělských horách, vřesoviště a lada v severozápadním Skotsku či pastviny v dubových lesích " montados" ve vý­ chodním Portugalsku. Tato stanovi ště a na ně vázaná společenství volně žijících d ruhů jsou ovšem trvale udržitelné jen teh­ dy, bude-Ii na nich po kračovat stej ný způ sob ze­ mědělského využíváni. Např . v portugalských "montado "spásají ovce, prasata a hovězí dobytek trávu na pastvi nách pod smíšenými porosty korko­ vých a cesmínových dub ů . Mezi nimi jsou obdělá­ vaná malá pole obilnin jako d od atečné krmivo pro dobytek. Tradiční management udržuje charakte­ ristickou krajinu obsahující prvky lesa, obděláva­ nou i ladem ležící p ůdu , druhově bohaté luční po­ rosty a křovi ny . Proto jsou "montados" tak bohaté na vol n ě žijící druhy ajejich další obhospodařová­ ní je klíčové pro udržení hní zdění ptáků, jako jsou orel královský a čáp černý. Současný směr Společné ze měděl ské politiky Ev­ ropské unie ovšem stále ještě převážně podporuje vysoce intenzívní zemědělské systémy zaměřené na dosahování vysoké produkce. Přestože existují některé programy podporující citlivé způsoby hos­ pod aření respektující přírodu a životní prostředí, děje se tak zpravidla na malých a rozptýlených rozlohách a nejsou vždy cílené na klíčové oblasti. Proto je nezbytně a n aléhavě žádoucí pro tyto vy­ soce přírod ně hodnotné zemědělské systémy vy­ pracovat specifi ckou strategii včetně opatření na prevenci před škodlivou intenzifikací, opuštěním nebo zalesněním. Ve střední a východní Evropě existuje mnoho pří­ kl ad ů trvale udržitelného zeměděl ství, které jsou ohroženy a které by měl a p odpořit změna politiky EU. Mnohé z těchto fo rem zemědělství s vysokou hodnotou pro ochranu přírody nepřežijí bez finanč­ čin n ostí

ní pomoci, cílené k místně speci fickému rozvoji venkova. Tento rozvoj musí reflektovat zároveň environmentální, ze měděl s ké i sociální priority. Podpora pokračo vání takových, často velmi prac­ ných a namáhavých zemědělských praktik, potře­ buje široké ozřejmění a obhajobu jejich významné­ . ho přín osu pro ochranu přírody a životního pro­ středí.

Zemědělci

praktikující metody zemědělství s vyso­ kou hodnotou pro ochranu přírody odmitají od Ev­ ropské unie peníze, které by kompenzovaly ukon · čení jejich činnosti. Oni potřebují podporu a po­ moc, aby mohli pokračovat v tradiční cestě země­ dělského hospodaření. Nejedná se o nostalgické oživování "muzeálních" po~tupů, ale o hodnotné modely evropského zemědělství, které podporují trvale udržitelné životní prostře dí a jsou sociálně i kulturně prospěšné. Tímto širokým spektrem re­ gionálních systém ů tradiční ho zemědělství sladě­ ným s lokálními přírod ními a sociálními podmín­ kami, mnohde však již pohříchu vážně ohroženým, je evropské přírodní a kulturní dědictví nevýslovně obohacováno . Z toho také vyplývají cíle, které si Evropské fórum pro ochranu přírody a pastevectví vytyčilo: - zvýšit povědom í o tom, že určité evropské systémy zemědělství mají vysokou hodnotu z hlediska ochrany přírody i jako kulturní dědictví, - zajistit šíření spolehlivých informací a jejich vý­ měnu o těchto systémech s využitím výzkumných zdrojů i praktických zkušeností, - spojit ekology, ochránce přírody, zemědělce i rozhodovací sféru ke vnímání problémů, kterým jsou tyto systémy vystaveny a usilovat o spoluprá­ ci při jejich řešení, - rozvíjet a podporovat politická rozhodnutí, která zajistí ekologickou a ekonomickou stabilitu a roz­ voj těchto systémů hospodaření a kulturní kraji­ ny. Připravil: Jaroslav Ungerman

PŘEDSTAVUJEME NEVLÁDNí EKOLOGICKÉ ORGANIZACE _ _ __ _ __ _ _ ~~9rrilDU1)Ů(8~

Ze zápisníku státního úředníka

Funkcionářský

Nedávno jsem se ve svém zápisníku dopustil úvahy na téma, kolik váží priority. Věřím, že z článku dostatečně vyplynulo, že úředník to mnohdy nemá při svém rozhodování snadné, zvláště pokud se doposud neoprostil od myš­ lenky zachovávání jakýchsi zásad. Nezmínil jsem se ovšem o jistém faktoru , který nepo­ chybně prostupuje dějiny úřednictva od pra­ dávna a hraje v onom pomyslném vážení ne­ zanedbatelnou roli. Způsobuje totiž, že na některé misce vah se občas objeví závaží po­ někud jiné podstaty, než jsou ta, která má k dispozici úředník. To se stává v okamžiku, kdy se do hry dostávají nadřízení z vyšších míst, které zde pracovně nazvu funkcion áři. Pečlivým pozorováním lze rozlišit n ěkolik typových situací, závisejících na tom, zda se funkcionář do věci vkládá z vlastní iniciativy nebo na něčí podnět, přičemž dalším kritéri­ em je okolnost, zda je funkcionář také státní úředník anebo volený zástupce lidu. Nemohu a ani nechci upírat funkcionářům právo zajímat se o práci svých podřízených a případně je usměrňovat, pokud se jim jejich práce nezdá nebo jsou na ni stížnosti. Jde mi samozřejmě o případy, kdy funkcionář zkres­ luje výsledky vážení priorit přihazováním zá­ važí na tu či onu stranu z důvodů něčího sou­ kromého prospěchu, z důvodů politických nebo i prostě jen proto, aby měl pokoj od ná­ tlakových skupin. Každý úředník ví zcela přesně, o čem je řeč, a mohl by nepochybně uvést nějaký příklad z vlastní zkušenosti. Jde totiž o poměrně roz­ šířený zvyk funkcionářů. Většinou by se dal charakterizovat jako princip mírného nátlaku v mezích zákona. Občas však jde o tlak po­ měrně silný, který pokud není přímo na hra­ nici zákona, porušuje aspoň přijaté zásady schválené třeba v územním plánu či v jiném koncepčním dokumentu. Těžko se však něco podobného dokazuje, protože málokterý funkcionář je takový dobrodruh, aby svá přá­ ní tohoto druhu sděloval písemně. Na druhé str~ě je zase málokterý úředník takový do­ brodruh, aby funkcionáře poslal s jeho přá­ ním krátkou cestou do háje. Přímo živnou půdou pro nepatřičné ovlivňo­ vání úředníků ze strany funkcionářů jsou obecní, městské a zejména magistrátní úřady. Tedy místa, kde se prolíná samospráva se státní správou. Dá se říci, že zde v lecčems panují podobné poměry jako za starých časů národních výborů. Formálně je sice výkon státní správy oddělen od samosprávy, avšak ve skutečnosti jsou pracovníci státní správy existenčně závislí na vůli volených orgánů . Je dost obtížné se v takové situaci vzepřít

~'U9rr~DIl1llkB~

správné funkce a ovlivňuje tím rozvoj okre­ su. To je ovšem způsobeno dosavadní absen­ cí vyšších územně správních celků. Záleží pak na osobě přednosty, které roli dá před­ nost a nechá-li se ovlivnit tlakem ze strany starostů či podnikatelů. Vše nasvědčuje to­ mu, že lze najít přednosty obojího druhu. Ta­ kové, kteří rozhodování svých referátů nežá­ doucím způsobem neovlivňují, i takové, kteří se o to aspoň občas pokoušejí. A ministerstva? Myslíte, že jsem takový do­ brodruh, abych pokračoval? Ale snad přece. Nedá mi to, abych nepfipomněl nešťastný zá­ sah bývalého náměstka ministra životního prostředí v kauze některých brněnských loka­ lit, které územní odbor nechtěl z dobrých dů­ vodů vyjmout ze ZPF. Onen náměstek na ná­ tlak jiného bývalého náměstka (tentokrát sa­ mosprávného) dokonce sám změnil příslušné stanovisko. · Zřejmě si neuvědomil, že nejde jen o tento jeden případ. Hlavním výsledkem onoho zásahu je skutečnost, že samosprávní funkcionáři mají nyní tendenci pokoušet se při každé podobné příležitosti o nátlak pro­

syndrom

/

/'

( )

\ ~~ \

střednictvím

Kreslil Jali StekUk přání starosty nebo jeho zástupců, náměstků primátora nebo radních, i když jsou jejich ne­ oficiální pokyny občas v dost příkrém rozpo­ ru s tím, co by měl úředník hájit. tas od času ovšem ke střetu dojde. Znám případ jisté městské části, kde starostka vyřešila nepo­ slušnost šéfa svého stavebního úřadu tím, že mu odňala podpisové právo a výkonu státní správy se fakticky ujala sama. To je ovšem dost kuriózní příklad, častěji se takové rozpo­ ry řeší buď finančně nebo navozením tako­ vých podmínek, že dotyčný raději dobrovol­ ně odejde, pokud se nechce přizpůsobit. Proto je nejčastějším řešením takové situace úředníkovo smíření se stavem věcí, takže žádný konflikt uvnitř úřadu vlastně ani nena­ stane. Nebo se nanejvýš přihodí, že se např. již vydané negativní vyjádření tajemně změní na kladné. To v případě, když se funkcionář do věci vloží až na základě něčí intervence. Sám jsem se již s takovými kouzelnými pro­ měnami stanovisek setkal. Je pochopitelné, že ani státní úřady, které ne­ jsou přímo propojeny se samosprávou, ne­ jsou onoho funkcionářského syndromu ušet­ řeny. Mám na mysli okresní úřady a minis­ terstva. Takový přednosta okresu někdy po­ řádně neví, čí je. Je sice státem jmenovaný úředník, ale do jisté míry supluje i samo­

státně-správních

funkcionářů,

aby zlomili odpor několika svévolných, aro­ gantních, provinčních úředníků. Ne, prosím, nelze říci, že jde o každodenní a všudypřítomnou praxi. Ale ze své dvanácti­ leté zkušenosti z působení ve státní správě mohu tvrdit, že občas taková byla, je a bude. V různé míře a v různých podobách. Jde jen o to, jak tuto praxi co nejvíce omezit. Podle mého názoru je hlavně nezbytné opravdu dů­ sledně oddělit výkon státní správy od samos­ právy. Tam se funkcionářský syndrom proje­ vuje nejčastěji a nejmarkantněji. Pokud bu­ dou okresy zachovány i v době, kdy už bu­ dou fungovat kraje, měli by být přednostové okresních úřadů vskutku už "jen" vedoucími úřadu, odpovědnými za jeho řádný chod. Mi­ mochodem, věci by prospělo i opuštění dosa­ vadní praxe, že přednosta na onom postu re­ prezentuje nějakou politickou stranu. A abych nezapomněl: stále chybí zákon o státní službě. Vím, že se politici obávají, aby se tím nezakonzervoval současný přebu­ jelý a ne vždy kvalitní úřednický aparát. To se však dá vyřešit. Velmi by se však přijetím tohoto zákona napomohlo hledání schopných lidí a také by se úředníci stali odolnější vůči funkcionářskému syndromu. Tak je vidíte, poslance. Sami lpí na své imunitě, kterou už potřebují maximálně tak k úniku před stíhá­ ním za výtržnické kousky, ale těm, kteří by podobnou ochranu před nemístným tlakem funkcionářů občas potřebovali, ji upírají.

Miroslav Rokos

ZE ZÁPISNíKU STÁTNíHO ÚŘEDNíKA

~1

Zajímavosti z přírody

Evidence a ochrana v okrese Vsetín

mokřadů

Mokřady se vyznačují svérázným vodním režimem a z toho vyplývajícími specifickými podmínkami pro rozvoj biocenóz. V naší krajině jsou často refu­ gii mnoha ohrožených druhů fauny nebo flóry. Na­ še organizace ČSOP Č. 76/06 Orchidea ve Vset íně se již řadu let věnuje systematickému průzkumu a managementu mokřadních lokalit v okrese Vse­ tín. Od roku 1993, kdy jsme založili registr mokřa­ dů, máme v evidenci přes stovku těchto biotopil, jejichž údaje každoročně aktualizujeme. Registr využíváme jak my pro svou terénní práci při mana­ gementu mokřadů a zlepšování jejich podmínek, tak jsou využívány orgány ochrany přírody v okre­ se Vsetín pro jejich správní řízení a při územním plánování, případně při vyhlašování nových zvláš­ tě chráněných území či registraci VKP . V roce 1997 jsme v rámci programu ochrany mok­ řadů aktualizovali údaje asi u poloviny lokalit, za pomoci našich členů nebo externích spolupracov­ níků jsme získali údaje o některých specifických charakteristikách lokalit (chemicko-fyzikální, fyto­ cenologické), o výskytu ohrožených druhů a pod., podobně jako v minulých letech jsme provedli prá­ ce na obnově několika tůní pro obojživelníky - jed­ nalo se o tůně u Bystřičky na Klenově, u Valašské Bystřice na Šerhovnách, u Hovězí a na Rysové u Rožnova p. R. Tůně jsou využívány k rozmnožo­ vání zejména čolky a mloky. Na několika botanic­ ky hodnotných lokalitách jsme provedli odstranění biomasy vegetace kosením trávy a likvidací náleto­ vých dřevin - tím byly zlepšeny podmínky zejmé­ na pro mokřadní flóru (společenstva nízkých ostřic s kruštíkem bahenním, tolijí bahenní a dalšími ohroženými druhy). Po povodních se objevila další přírodně hodnotná místa - např. u meandrujících toků přibyly další meandry, nátrže (na rozdíl od nátrží u regulovaných toků tyto většinou nikomu nevadí, poněvadž jsou mimo zastavěná území). Takto přírodně upravené břehy jsou nyní vhodným místem ke hnízdění ledňáčků, případně i skorců a konipasů horských. Bohužel u ledňáčka je po­ slední dva roky minimální stav populace po před­ chozích tvrdých zimách 1995/6 a 1996/7 - v roce 1997 v celém okrese Vsetín hnízdil pravděpodobně jen jeden pár (na přelomu osmdesátých a devade­ sátých let to bylo kolem osmi párů). Některá sva­ hová prameniště byla negativně poznamenána se­ suvem promáčeného svahu - takto bylo zčásti zni­ čeno nádherné svahové prameniště se stovkami prstnatců májových a s tisíci suchopýry nad obcí Jablůnka, lokalita je na seznamu území s navrže­ nou zvláštní ochranou. Po povodních jsme hodně času věnovali průzkumům a dokumentaci území dotčených povodněmi, mnohé mokřady potvrdily svou oprávněnost být zařazeny mezi zvláště chrá­ něná území s řízeným režimem péče. Nádherně rozšířené meandry se štěrkovými náplavy se obje­ vily v navrhované PP Meandry Senice u Lidečka. Řeka Bečva se v některých místech dostala až na skalní podklad na předkvartérní podloží, místy by­ ly ze štěrkových náplavů minulých staletí vyplave­ ny subrecentní zbytky kmenů vzrostlých stromů, u Choryně byly obnaženy zbytky vyvřelin a pa­ leontologické zajímavosti. Koryto řek se mnohde

32

stalo rájem pro geology a geomoďology, kteří dů­ kladně zkoumali každý nový nález. Jaký vliv tato povodeň mě l a na živou přírodu, to přesněj i zjistí­ me až v dalších letech.

Jan Pavelka

Kor optev polní. pták roku 1998 Jako každoročně vyhlásila Česká společnost or­ nitologická ve spolupráci s mnoha dalšími orga­ nizacemi i pro rok 1998 "ptáka roku". Volba padla na koroptev polní - druh 'zařazený ve vy­ hlášce MŽP ČR 395/1992 mezi ohrožené. Zařa­ zení ve vyhlášce i volba za druh, kterému by

[(lk

roku 19qR

KOROPTEV

POLNí

měla

být věnována maximální pozornost, jsou Koroptev byla až do začátku padesátých let nejpočetnějším úlovkem našich myslivců ve všech níže položených zeměděl­ ských oblastech. Na celém území bývalého Če­ skoslovenska se ulovilo naprosté maximum v roce 1935 - téměř 3 miliony kusů, z toho jen v Čechách přes půl druhého milionu. Po krutých zimách v letech druhé světové války počty ko­ roptví silně poklesly, ale definitivní zlom nastal až počátkem padesátých let, po velkých změ­ nách, ke kterým došlo v naší krajině. Počty ko­ roptví se pak snížily natolik, že v různých le­ tech a oblastech se koroptve vůbec nestřílely. Zvýšení stavů to však nepomohlo. Nepomohl ani intenzivní výzkum, ani umělý odchov a vy­ plně oprávněné.

sazování zpět do přírody a zdá se, že v posled­ ních letech se i tak nízké poč ty opět snižují. ČSO se snaží získat co nejvíce nejnovějších in­ formací o té to kdysi všeobecně známé a oblíbe­ né "čiřika l ce". Vydala k této příležitosti půvab­ nou brožurku, která vás seznámí s dosavadními znalostmi i snahami o záchranu. Hlavním bo­ dem programu mělo být zjišťování počtu zim­ ních hejnek, která jsou na sněhu dobře patrná, a zjišťování změn počtu jedinců, kteří tato hejn­ ka vytvářejí. Nedostatek sněhu v letošní zimě však podobné sledování znesnadnil až znemož­ nil. Nicméně chcete-Ii přispět svými poznatky k celé akci, napište na adresu České společnosti ornitologické: Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10 - Hostivař.

Karel Hudec

Račí

potok a mihule ukrajinská

V současnosti žijí na území České republiky dva zástupci třídy kruhoústých (CycloslOmala). Mihule potoční (Lampelra planeri) se dnes vyskytuje ost­ růvkovitě v povodí řeky Labe a Odry, tedy v úmoří Severního a Baltského moře, a zcela ojediněle pak také v horní části povodí řeky Moravy (úmoří Cer­ ného moře). Mihule ukrajinská (EudolltOI1l)'ZOtl mariae) má své centrum výskytu v úmoří Černého moře - v povodí Dunaje, Dněpru a Dněstru. Na Slovensku je tento druh rozšířen v celé jeho západ­ ní části. V České republice byl dosud spolehlivě zjištěn na jediné lokalitě - v Račím potoku Vel­ kých Losin. Oba druhy našich mihulí jsou druhy netažnými a neparazitickými, dorůstajícími do délky kolem 20 cm. Larvy mihulí, .zvané minohy, žijí zahrabány v jemných hlinitopísčitých nánosech čistých pod­ horských potoků a říček. Potravou jsou minohám řasy, hlavně rozsivky, detritus a příležitostně i drobní živočichové, které filtrují z nánosů. Po 4 až 6 letech života prodělávají larvy koncem léta metamorfózu, při které u nich dochází ke zkrácení těla, zvětšení ploutví, vývinu ústního terče se zuby a vynoření očí. Metamorfovaní jedinci ztrácí svět­ loplachost, žijí ve volné vodě a již nepřijímají žád­ nou potravu. Na jaře příštího roku dochází k jejich skupinovému tření, po kterém obě pohlaví nejdéle do několika týdnů hynou. Mezi hlavní příčiny mi­ zení těchto zajímavých živočichů z našich vod pat­ ří trvalé znečišťování vod a nevhodně prováděné úpravy koryt toků, na které jsou mihule velmi citli­ vé. Nález mihule ukrajinské na severní Moravě učinil v roce 1968 Kux, který však lokalitu ve své práci nesprávně označil jako Losenický potok. S tímto mylným označením je možné se dodnes v literatu­ ře setkat. Ze Kuxův objev byl učiněn v Račím po­ toce, prokázal v roce 1994 Hanel. který zde výskyt mihule potvrdil. Lokalita se nachází v okrese Šumperk, nedaleko obce a známých lázní Velké Losiny. Potok prame­ ní pod osadou Pekařov ve výšce 630 m n. m. a ústí do říčky Losinky (přítok Desné) ve Velkých Losi­ nách (380 m n. m.). Celková délka toku je asi 6,5 km, plocha povodí činí 13 km 2 • Geomorfologicky

ZAJíMAVOSTI Z PŘíRODY _ _ _-:--_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([~rr"(]Dllufl
Račí potok v místech s výskytem mi/iliTe ukra­ j illské. Foto L. Merta

může být sk utečn ost. že tok je využíván MO ČRS v Sumperku k odchovu pstru ha potočního, který mÍlže pop ulaci decimovat na jejím trdlišti v době tře ní. Posledn í otázkou je, co s dos pělc i i larvami u č i nila velká če r vencová povodeň . která postihla i zdejší oblast. Můžeme jen do ufat, že při pravova­ né vyhlášení část i toku Račího potoka ZCHÚ v ka­ tegori i přírodní památka za ú če l em ochrany mihule ukraj inské ještě bude mít své op odstat n ě ní a že tento ž i voč i ch zůstane . ač na jediné lokalitě. zají­ mavým druhcm naší fau ny.

Lukáš Merta

Ochrana vstavač e osmahlého a prstnatce bezového na Valašsku

náleží území k celku Hanušovická vrchovina a na­ chází se už mimo oblast CH KO Jeseníky. Ve své horní část i protéká tok úzkým lesnatým údolím s příkrý mi svahy. Ve střední část i. kde se spád zmírňuje, protéká územím již čás te čně zemědělsky využívaným (pastvi ny. lou ky) a v dolní části, kde koryto místy mean druje. se v okolí objevuje také orná půda. Po celé délce toku se střídaj í peřejnaté úseky, tvořené většími kameny, s úseky pomalej ší­ ho pro u dění vody, jejichž dno je tvořen o pískem. Nánosy s vě tš ím množství m organic kého materiá­ lu, jež jsou vhodné k vývoj i minoh, jsou vytvořeny pouze v dolní čás ti toku. Zde se šířka koryta pohy­ buje mezi 2,5 - 3 metry a hloubka vody dosahuje maximál ně 50 cm.

V roce 1995 jsem v rámci bakalářs ké práce prove­

dl algol ogický pril zkum Račího potoka, při kterém

jsem zji stil přítomno s t 79 druhil bentických řas

a sinic. Z tohoto vysokého p očtu náleže lo celých

68 dru hů mezi rozsivky (Ba cillariophyceae).

Z bezobratl ých se po celém toku vyskytují ži voč i­

chové ves měs indikující zdravé, organickými lát­

kami nezatížené vod ní prostředí. Jedná se např.

\)'(!)l1"\!OOufi
o blešivce potočního (Gall/mams fussarum), plže kamomila říčn ího (A ncylus f1l1viati!is) a zástupce vodních lare v hmyzu - pošvatky, jepice a chrostí­ ky. Z ryb jsem v potoce zjistil přítomnost pstruha p otoční ho, vranky obecné a mřenky mramorované. Také chemický rozbor prokázal neobvykle vyso­ kou kvalitu vody s minimem živin (dusíku a fosfo­ ru) a dobrým prokysličením. Přes to že je mihule ukraj inská v České republice vedena na seznamu zvláště chráněných druM v ka­ tegorii kriticky ohrožených, je osud na její jediné lokalitě značně nejis tý. Celá zdejší populace je ne­ početná a koncentrovaná jen asi na 300 metrech to­ ku (pů vod ně na 2 km). Příčinou tohoto stavu jsou pravděpodobně provedené úpravy koryta - zpevně­ ní břehů kamennými kvádry, odtěžení nán os ů (!). budování příč ných stupňů z kul at iny aj., které sice nemají charakter regulace, ale u tak na změny citli­ vě reagujícího organi smu jako je mihule mě lo být jejich proveden í peč livěj i zváženo. Tyto úpravy byly prováděny ještě zj ara roku 1996 a to prá vě v místech, kde byl vývoj minoh možný a pravdě­ pod obný. Dalš ím negati vně působícím faktorem

Na Valašsku se j eště pravide lněj i vyskytují některé vzác né orchideje. K nim patří i vs t:tvač osmahlý (Orchis lIstulata) a prstnatec bezový (Dacty!orhiza sa/llbuci/la). Obě ma uvedeným orchidejím se v rámc i o chran ářs kýc h proj ektů i ntenzívně vě nuje i ZO ČSOP Č. 76/06 Orchidea ve Vsetíně. Progra­ my jsou podporovány ÚVR ČSOP a Okresním úřadem Vsetín, referátem životního prostředí. V sta vač osmahlý byl koncem osmdes átých let znám jen ze dvou lokalit v celém okrese Vsetín v celkovém po čtu do 10 exe mpl ářů. Díky systema­ tické terénní práci n ěkol ika členů ZO ČSO P Č. 76/06 ve Vsetíně bylo v letech 1989 - 1996 postup­ n ě nalezeno dalších as i 25 lokalit této vzácné or­ chideje s celkovým po čtem asi 95 0 je d inců (každý rok kvete jen malá část, zhruba od 250 do 450 ku­ sů). Na jedné lokalitě - PP J ežůvka - již systema­ ticky sledujeme vývoj jeho populace od roku 1989, do roku 1997 tedy již 8 sezon včetně komplexního managementu (kosení, likvidace náletových d ře­ vin. odstraňování nežádoucího mechového náros­ tu). Díky této mnohaleté systematické práci - jak monitoringu, tak managementu - máme dnes ji ž velmi cenné údaje o vývoji lu čn í fy toccn ózy a po­ pul ační dynam ice vs tavače osmahl ého na této lo­ kalitě: kvetoucí populace kolísala od 2 ex. (v roce 1989) po 95 ex. (v roce 1992), v roce 1997 bylo 35 ex. Z výsledkú vyplývá mimo jiné i to. že pro te nto druh je velmi vhodné občas né vypálení trávy. Nej­ vět š í počet těchto vst av ačů kvetl totiž tře t í rok po nechtě né m vypálení louky. když od prv ní sezóny po vypálení (březen 1990) jejich p oče t neu stále vzrústal. Vypalování stařiny se d ěje pravidelně na jedné v regionu nej významněj ší l okalitě vs tavače osmahlého - na e xtenzivní pastvině u Huslenek. kde kvete těchto vst avačÍI zpravidla 200 až 300 ku­ sů ročně. Vypalování trávy může mít sice negativ­ ní dopad na n ě které jiné složky biocenózy. avšak tyto dopady by bylo nutné d etail nčji zkoumat, aby se předeš lo unáhleným závěrům . Napříkl ad na vý­ še uvedené pravide ln ě vypalované lokali tě u Hus­ !enek se z hmyzu vyskytuje i kriLi cky ohrožený modrásek černo skvrnný. Přito m se jedná o jedinou dnes známou lokalitu tohoto druhu na severní Mo­ ravě (hlavní pří č inou vymizení tohoto modráska bylo ukončení extenzivní pastvy, jehož následkem bylo vyhynutí jednoho symbiotického druhu mra­ vence rodu Myr/llica, na němž je modrásek če r­ noskvrnný těsně závi slý).

ZAJíMAVOSTI Z PŘÍRODY

33

Prstnatec bezový se na rozdíl od předchozího dru­ hu vyskytuje na Valašsku ještě asi na stovce loka­ lit. Toto číslo se může zdát být dosti vysoké, avšak prstnatec bezový je přesto i zde silně ohrožen na své existenci a sami jsme během posledních 10 let zjisti li, jak rychle ustupuje z neobhos podařovaných lokalit (absence hospodaření je asi hlavní příči n a jeho ohrožen í v souč asné době). Prstnatec bezový se nejvíce vyskytuje na chudých. kyselejších sta­ novištích. s extenzivní pastvou dobytka. případ ně kombi novaném s kosením. Na něk terých lokali tách jsme vypozorovali si lný nástup mechového patra, což nám dosvědč i li i místní starousedlíci. Spolu s tím dochází k úbytku kvetoucích i steri lních je­ dinců. Proto jsme zatí m expe r i me ntál ně při s to u pil i k likvidaci mechu na dvou lokalitách. na dal ších třech ladem ležících plochách j sme zap oč ali s ko­ sením trávy a li kvid ací náletových d řev i n . Na Valašsku je hlavním důvode m trvaj ícího pokle­ su populací lučn íc h orchidejí opo uštění zeměděl ­ ských po zemk ů a jejich ponechání samovolné suk­ cesi. Pokud nedojde ze strany státu k větš í podpoře zem ě dě l s kého h o s p o dařen í na tě chto pozemcích. které leží větši no u v těž ko dostupné m podhorském a horské m terénu (dotace dávat nej en na kosení, ale i na nákup telat a jeh ňat k výkrmu) , pak se sku­ pinkám o c hranářů při sebevětš í snaze p o d aří za­ chránit jen zlomek tohoto přírod n íh o bohatstv!. Ono toti ž n estač í tráv u jen kos it a páli t. případně kompostovat. je potřeba j i také rozumným zpil so­ bem využít - a to před evš í m jako potravu pro do­ mácí dobytek. Vypásání louky je toti ž pro vysokou diverzitu květen y hlavním přínosem, což jsme si mohli v podmínkách Valašska ověřit na mn oha pří padech .

J an Pavelka Pohled lIa Letovický zámek. Foto autor

Zámecký park Letovice Město Letovice se nachází v okrese Blansko. Již z dálky je vidět místní dominanta - zámek na vy­ výšeném návrší. Původní gotický hrad byl přesta­ věn v 16. století na zámek . Souč a s ný vzhled získal posledními úpravami v romanticko-gotickém styl u v polovině 19. století za vlas tnictví Gustava Kál­ nokyho. Ten také po roce 1826 založi l téměř po celém návrš í rozlehlý přírodně krajinářský park. Začátkem 20. století zde byly vysázeny mnohé ci­ zokrajné dřev i ny. Hieke v roce 1985 udává z parku asi 16 taxonů jehl ičnanů a 70 listnáčů. Zámecký park zaujímá část strmého os trohu nad řekou Svitavou. Jeho vý měra je 12.51 hektaru . Jed ­ ná se o přírodně kraji n ářs ký park s navazluícím le­ soparkem. S o u č ástí parku j sou dva pal ouky porost­ lé druho vě velm i bohatými kosenými mezofil ní mi loukam i. V jarním as pektu se vys kytuje dominant­ ně k ys eláč luční , pry s kyřn í k prudký a smetanka lé­ kař ká. v letním aspektu pak bolševník obecn ý a máchelka srstnatá. V horní č ásti pod silni cí je bo­ hatá populace čes n eku medvěd ího. Prud ké. pře vážně západní svahy pod zámkem jsou kryté s uťový m lesem s dominantním jasanem zte­ pilým. přimí šen je j avor klen, javor babyka. lípa maloli stá a jilm horský. V podrostu je častá meru­ zalka srstka a bez čern ý. z byli n se vyskytuje do­ minantně netýkavka mal okvě tá. V podrostu je bo­ haté zmlazení li stn áčů. hlavn ě jasan . j avor horský (klen). m l éč , babyka aj ilm horský. M írnějš í jihozápadní svahy j sou porostlé b u č inami s vtroušenými habrem obecným, lípou malolistou. javorem ml éčem , v podrostu s lískou obecnou a svídou krvavou. Dochází k velmi dobrému přiro­ zenému zmlazení buku lesního. Lesní spol ečenstva j sou přírodě blízká. Na bázi svahů se vyskytují na bře hu Svitavy mohutné exem pl áře olše lepkavé. až jeden metr v prů měru. které si také zaslouží zvý§e­ nou pozornost.

Parková úprava je zachována na temeni kopce v okolí zámku a jezírka a na mírnějších jižních svazích. Vysazené skupiny dřevin. stejně jako oba rozsáhlé palouky však značně zarostly náletovými dřevi n ami, a také průhledy do krajiny se postupnč zapojovaly. Z těchto důvodů byla provedena na podzi m roku 1996 rozsáhlá úprava parku spojená s ošetřením několika vzácných dřevin. likvidací. případ n ě prořezávkou náletových dřevi n a dosad­ bami - provedla firma Rombo Křtiny. Na podzi m roku 1996 byly v parku provedeny no­ vé výsadby. na návrh ústav u lesnické botaniky. dendrologie a typologie fakulty lesnické a dřevař­ ské Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně byl a též zpestřena druhová skladba: jedle oj í ně n á - 1 kus. jedle obrovská - 3 kusy, zmarl i čník japonský - 1 kus. amb roň západní - I kus (kořeno­ vý výmladek z pÍl vodního starého exempláře). smrk pichl avý - 5 Kusů, korkovník amurský - II ku s ů. douglaska tis oli stá - 5 kusů, dub červe n ý - I kus. zelkova ostrolistá - I kus. a dále přesaze no n ě­ koli k k us ů buku a dubu letního, získaných z podro­ stu. Bohužel. o nevhodném přís tu pu k dřev in ám svědčí sk uteč nos t, že nejcenn čj š í sazeni ce z dosa­ deb - ambroň západní - byla zc izena a množ.ství ostatních sazenic poškozeno, takže nepřeži l y vege­ tační období roku 1997 . Pozornost n ávš tě vník ů by mě l a být přede vš í m vě ­ nována nejce nněj ší m d řevi nám ; j edná se hlavně o ambroň západ ní - jeden z největš í c h exe rnp láříl v Č R - viz Veronica Č. 3/97 , lili ovník tuli pán ok vě­ tý a mohutné staré tisy. K cenným druh ům. které je také po t řeb a chránil. lze zařa dit vzrostlé exem pláře napří klad řešetl ák u po č i s tivé ho . brslenu evropské­ ho, svídy krvavé a i některé ku sy bezu če rn é ho . V sou čas né době je v parku asi 14 druh ů je hli č na­ n ů a 60 druh ů listnáčů. tedy celkem dost atečné druhové spektrum. které bude postupně dále rozši­ řováno. Park v Letovi cích je vhodným místem na malou procházku, spojenou s pouče n í m a relaxací v přírodě . Luboš ÚraďnÍček

Údolí Zaječího potoka Zaj ečí

potok obtéká ob l o u ko vitě Zaječ í horu seve­ od sí dli ště Lesná na území m ěs t a Brn a. Protéká mě l ký m údolím. j ehož svahy i údolní niva j sou zarostlé rÍi znými dře v i nami. v n i vě p řevažuje olše lepkavá. Na potoce j sou tři nevelké rybníky. Potok protéká při rozen ý m korytem, konč í sl epě. nakonec se v ně m voda ztrácí. Na jaře zde kvetou hojně (zejména v ni vě) typické jarní květin y , j ako sasanka hajní. orsej j arn í, dym­ nivka dutá, pli cník l é k ařsk ý aj. V potoce j e možno nalézt něk teré vodní ž iv oč i chy . na př. larvy pošvat­ ky žluton ohé, žížalu p obřežn í a nit ě n k y. Ry b n íč ky j sou oživeny typi ckými zástupci stoj atých vod. Žijí zde n apř .: plo š těnk a ka lužn[, ni těnky , okru žák pl oský, plovatka bahenní. larvy j epice dvo u křídl é, larvy c hro s t ík ů s pě kn ými schránkami . v planktonu perloočky a buchanky. Vzhledem k pomě rné zachovalosti životních spoie­ če n ste v je údolí Zaj eč í ho potoka evidováno jako ekologicky významný prvek a zasluhuje si ochranu. rozápadn ě

Evžen Wohlgemuth

34

ZAJÍMAVOSTI Z PŘÍRODy _

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(1S1NDUulJ<8ťl

Červený mlýn podruhé

Vypouštění rarohů

velkých

v průběhu léta roku 1997 došlo z iniciativy roký­ canských ochránců přírody a za finanč ní podpory Magistrátu měs ta Ústí nad Labem a akciové spo­ leč n osti Setuza Ústí nad Labem k zajímavému pro­ jektu. Jednalo se o iniciativu navrácení vzácných dravců - rarohů velkých zpět do Čech, kde byli člověkem nemilosrdně vystříleni. I když raroh ni ­ kdy nebyl v Čechách hoj ným dravcem, považuje­ me za svoji morální povinnost pokusit se o to, aby v Čechách opět hnízdil. Ve městech pak může při­ spět jako predátor pře množených hol u bů , kteří způsob ují škody na památkách a jsou i nositeli ne­ bezpečných chorob. Nejde o to, aby raroh hnízdil jen ve městech, ale možná to pro něho bude jednou šance jak přežít. Vždyť již dnes jsou známy přípa­ dy hnízdě n í rarohů na sloupech vysokého napět í. Z jiných dravců ve městech již hnízdí například poštolky. krahujci a sokoli a není znám případ, že by to na ně mělo negativní vliv. Právě naopak. Město jim poskytuje hojnost potravy a možnost hnízdční. Někteří již přímo využívají lidské stavby (poštolky, sokoli ), jiní (krahujc i) měs tský ch p arků , kde unikají pozornosti a nemusí mít obavu ze svých přirozených nepřátel (výr). Projekt začal začátkem roku 1997, kdy po dlou­ hotrvající zimě, snesli rarozi Mgr. Kumbery svá vejce. Ve stáří patnáct i až jednadvaceti dn ů byla mláďata adoptována starým rarožím párem. aby si osvojila přirozené chování, které budou v životě v příro dě potřebovat. Poté bylo nutno vytypovat vhod né vypouštěcí místo. Zde svoj i významn ou rol i sehrál Magistrát města Ús tí nad Labem, který kromě vhodného vypouštěcího místa nabídl i fi­ nančn í pomoc. Tím dal rarohúm možnost, aby se mohla začít zakládat populace, která by později měla vést až k zahnízdění v ypuštěných dravců. K volnému letu byli čtyři rarozi velcí uvolněni 28. července v 16.30 hodin, přičemž všiclm i dlouho kroužili nad budovou , a my si jen přejme, aby ti to rarozi byli nosný m pilířem, který zajistí návrat těch to krásných dravých pt áků zpět do Čech. Nyní při prav ujeme pokračování tohoto projektu, který m ůže podpoři t každý svým finančn í m dare m na záchranu tohoto dravce v Čechách. Čís l o naše­ ho konta zřízeného u České spořite l ny, a. s. v Ro­ kycanech je 4 19056-388/0800. Pokud máte zájem o podrobnější informace o tomto vypouštění , pište si o zpracovanou zprávu na adresu: ZO ČSOP Ro­ kycany, Svermova 748/11, 337 03 Rokycany, tel.: 0181/722 686.

Rarozi vypuštění v Ústí 1/ad Labem. Foto Jan Kumbera

Bum! Pan Nobel by se mohl radov at. Dynamit vy­ nalezl k mírovým účelům a byl pak zděšen, k če mu byl dopravdy využíván. Ochránci pří­ rody se v lo ňském roce sjeli na sem i náři v Orlických horách o využití vybušnin k bu­ dování tuní pro obojživelníky a "další vodn í h avěť". Pomocí vybušniny, n ě kolika d rá tů a jednoho střel m i st ra je možné ve vlhkých loukách s vysok u hl ad inou podzem ní vody celkem snadno a rychle vyrob it základy pro tůně na rozmnožován í vodomil ných živoči ­ chů. Tak vynález dochází naplnění svého tvůrce.

-movBum!!! Foto M. Vlaší"

O Červeném mlýně jsem již jednou v našem časo­ pise napsal. Je to bývalý rybník u bývalého stejno­ jmenného mlýna, který byl rybníkem ještě v polo­ vině století, než byl prohlášen za retenční nádrž. Ležel na potoku Ponávka téměř v Brně. tedy na sa­ mé hranici dnešní mčstské části Královo Pole, ne­ daleko Boby centra. mezi Plaveckým stadionem a Královopolskou strojírnou. Vyhlíží dodnes jako rybník, s rákosinami a vrbičkami kolem břehů i v ostrůvcích. Všechny břehy jsou něčím povýše­ né - silnicí, železničn í vlečkou. v posledních letech byla vybudována kolem jednoho břehu svitavská sil n ič n í radiála. Z takto vyvýšených břehů je po­ hled do nitra nádrže jako na dlani a na pozadí vý­ topny, starých budov tovúrny. cihelny nebo trvalé­ ho spěchu aut se zdá být tento kontrast nepatřičný. Co se však v posledních letech s touto "přírodou" stal o? Kromě provozu svitavské radiály byly vy­ bagrovány čtyři pěti n y nádrže, aby byl zajištěn po­ žadovaný reten ční prostor. Zcela vybrané dno je však dnes opět zarostlé jako dříve, rákosina v su­ ché část i je však menší a j iž n epodmáčená. Přímo pod tímto stu p něm vzni kl prostor s velkou louží s bahnitým okrajem, obklope ný pouze nízkým travním porostem. V uzávěru nádrže zůstal lem stromových vrb, bývalé zahrádky mezi nimi a stě­ nou Královopolské však jsou zpustošeny a očeká­ vají stavbu siln i ční odbočky ze sv itavs ké radiály, vedoucí nahoru do Černých Pol i. Vody je v nádrži málo, neboť "PonávkLi nám šm iknul negdo h odně pálené", jak zpívá brněnský fo lk a odvedl ji štolou ještě před nádrží do Svitavy. Proto z kanálu od Královopolské obč as přiteče nčco šedého. smíše­ ného s vodou a mírným zápachem, nicmé n ě mělká voda stačí udržet bez porostu menší bahnité plo­ chy.

Je zajímavé, jak přes všec hny tyto velké změny je

izolovaný městský mokřad přitažlivý pro živoči­ chy. Ropuchy zelené by se asi rozmnožovaly i v kyselině, další dru hy nejsou tak nápadné. Sa­ mozřejmě ptáci na ces tě sem snadno přeletí měst­ skou bezvodou poušť. A tak tu stále hnízdí moudi­ vláček a zjara se sem přiletí podívat i celá skupina. Přeletují tu rákos níci obecní. zpěv ní , strnadi rákos­ ní, zastaví se i slavík modráček. Z větších ptáků samozřej mě co chvíli racci a trvale i divoké kach­ ny, které tu s oblibou i vyvádějí a odc hovávají mláďata . Zůs t ávaj í tu i na pel ichání a desítky až dvě stovky kachen je možno pozorovat prav i delně. Celé hnízdní období tu je možné pozorovat i čejky

Pavel Moulis

WClsrr(jDll1lficB~

ZAJÍMAVOSTI Z PŘÍRODY

35

Vlaštovky Marcela

a zej ména páry kulíkil ří č ních, nasypaná hráz je jedním z mála b rn ě n skýc h út oč i šť koroptvi. Co tedy s takovou neplánovanou a n ě kdy nepříli š vonnou příro dou ? Úpravy při bagrování se ukázaly díky s pol ečn ému postu pu investora, technického projektanta i spolupráci s ekology a díky pochope­ ní ÚM Č Královo Pole jako všes t ranně ús pěš né. Asi je zaj ímavé, že exístenc i mokřadu zaj i šť uje před podni katels kými zámě ry pouze jeho techn k­ ká, tj. retenční funkce. Bylo by však zřejmě na mís tě poskyt nout o oprávněnost i m ok řadu a jeho funkci ve městě více informací širší veřejno sti ­ mi nimál ně něj akou informačn í tabulí přímo na místě . Míst k zastavení a při menších úpravách i k procházce nebo po sedění je tu dost.

ostrůvk ům v krajině s výskytem krutihlava a dal­ ších ž ivočich ů (ťu hýka obec ného. pěnice vlašské nebo zajímavější entomofauny) náleží Chory ň ská Stráž, Poli č ná - Junákov u Valašského Meziříč í, Perá - Bučí , Nový Hrozenkov - Čubov, Vsetín Díly, Vesník - Behy aj.

V dalších letech bude monitoring a oc hranářs ký

management krutihlava obecného pokrač ovat. Bu­

dou zej ména vyhledávány dal ší potenciální hníz­

diště, přitom je nutné každou takovou lokalitu nav­

štívit minimáln ě dvakrát za sezon u. Př íto mnost se

dá nejlépe zj istit pře h ráním magnetofoného zá­

znamu volání krutihlava, což jsme v posledních le­

tech j iž využívali. Díky použi tí magnetofonu se tak

výrazn ě zefektivnila naše práce v terénu a zj istili

jsme mnohem více dat.

Karel Hudec Jan Pavelka

Krutihlav obecný v okrese Vsetín Kruti hlav obecný (ly/u torquilla) p atř í podle vy­ hlášky Ministerstva životního prostře d í Č R č . 395/1 992 Sb. mezi s i lně ohrožené druhy našich ži­ v o čichů. Na mnoha míste ch v naší republi ce jeho populace bu ď vyhynula anebo zn ač n ě p roř ídla. Nej horší situace je v oblastech s intenzi vním ze­ mě dě l st vím . kde byly v minulých desetiletích na­ víc zlikvidovány meze a remízky se starými sady. Na Valašsku se jeho stavy místy ještě ucho valy v u rčitých enklávách, zejména ,v povodí Vsetínské B ečvy . Problé mem však mnohde je nedostatek hnízdn ích dutin. Proto ornitologové ze za ČSOP č. 76/06 ve Vsetíně za fi n an č ní pomoci ÚVR ČS OP a Okresního ú řadu Vsetín, referátu životní­ ho pros t řed í, započ ali se systemati ckým monitorin­ gem a ochranou tohoto druhu. CHem projektu bylo zachytit so u čas ný stav popu lace krutihlava obecné­ ho v okrese Vsetín, j eho trend a na vybraných lo­ kalitách mu pomoci zvýšením hnízdních možnosti. V roce 1997 bylo vyvěše n o dalších 10 budek, tak­ že po ode čtení ztracených (res pektive ukradených) budek je v so učas no st i na hnízdištích v okrese ko­ le m 25 fun kč ní ch budek pro krutihlavy. V roce 1996 v budkách hnízdilo šest párů. v roce 1997 by­ la situ ace mnohem horší - bud ky využ ily jen tři pá­ ry . Na n ěkte rýc h dřívčjšíc h hn ízdi štích se krutihla­ vi letos totiž vů bec neobjev ili . Mohlo se jednat o k aždoročn í kolísání, které z hlediska dynamiky populace není nic neobvyklého. Zda se však bude jednat o trvalý pokles. to se ukáže v příštíc h letech. Na zák l adě systematického prů zk umu v okrese Vsetín v posledn ích pě ti letech odhadujeme hnízdí­ cí populaci krutihlava na 30 až 40 párů . Nejvíce obsazených lokalit se nachází u Huslenek, H ověz í, Halenkova, M i kul ů vky , Vsetína a Lužné. Krutihla­ vovi nejvíce vyhov uj í výslunné stráně s rozptýle­ nou zelení v zeměděl ké k rajině s extenzivním hospod aře ním . Něk teré lokal ity se nacházejí i v oblastech s intenzivním zemědělský m hospoda­ ře n í m ( napřík l ad na Kelečsku na Choryň ské Strá­ ži). to jsou však izolované enklávy. Na takových místech vzhledem k jej ich celkovým krajin ářs kým a příro dním h\ldnotám budou zřízena chráněn á území - ZCHÚ v kategorii PP nebo V KP. Tím bu­ de zaj i štěna ochrana lokalit jak pro krutih lavy, tak pro ostatní biocenózy. na ni chž je krutihlav přiro­ zeně závislý. K hodnotný m lokalitám - izolovaným

36

Zajímavé stojaté vody ve východní části Chřibů Severovýchodní čás t C hřibů je po měrně velm i

chudá na stojaté vody. Ty, které zde jsou, však tím

spíše zasl uhují pozornosti.

As i největší rozlohu z nich má rjbník na pravé

zdrojnici potoka Trňák nad obcí Lubná. Jeho rozlo­

ha je 1,6 ha, s výji mkou hráze je lemován porosty

d řev in , u horní hranice vzdutí je bahenni rostlinstvo .

Na bezejmenném pravostranném vysýchavém pří­

toku Kotojedky, protékajícím výcho dn ě od Cete­

chovic. je těžeb ní jáma zatopená vodou. Je zhruba

Krutihlav obecný.

B lah ůšková

dnes večer tak špa1l1 ě uklízejí nebe /lad Brnem Šmouhy po tryskáčích šmo/lhy po oblacích Modrá růžová vypitá žlutá zelená rozlitá fialová šedá dotýká Příliš rychlí pN/iš malincí metaři

bolestí s trachů

bem adějí

člověčích

kruhového tvaru o prúměru okolo 30 m. Svah u přítoku je strmý. porostlý d řev inami, opačný břeh j e plochý bez vegetace. Bahenní rostlinstvo není vyvinuto. Na jedné ze zdroj ni c Panenského potoka (v su­ chých létech vysýchavé) je malý lesn í ry bní ček o ploše přibl i žně 25 x 20 m . Má rov n ěž tendenci v suchém období roku vysýchat, pak se mění ve vlhkou plochu zarostlou pře s l i čk o u obrovskou (Equisetum telmateia). Na horním toku potoka Vrbky byly dva malé lesní rybníčky o původní rozloze při bl i žně 30 x 20 m. Jejich hráze jsou v s oučasné dob č protrženy a na části někdej š ího dna j e měl ká vodní plocha o hloubce do 5 cm. Na levostranném přítoku téhož potoka (v úsťuje do ní na horním okraji obce Halenkovice) je nad jeho ústím rybník ("Račí rybník") obdélníkového tvaru o rozměre ch přibližně 40 x 20 m . Je sevřen mezi strmými zales něnými svahy, dosti zn ač ně zanášen. Tyto nevelké vodní plochy představuj í veškeré sto­ jaté vody této obl ast i. Vzhledem ke své poloze na horních tocích potoků v lese se vyznačují čistou vodou. Jsou významné nejen jako místa rozmn ožo­ vání obojživeln í ků, ale i jako prostře dí pro život běžnýc h ži voč i chů stoj atých vod .

Evžen Wohlgemuth

ZAJíMAVOSTI Z PŘíRODY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'(!)ll(jOOnfi®~

Mokřady Hradišťského příkopu

IV.

Lesní k omplex Kolébky - Předměstský les Na pravém břeh u řeky Moravy, mezi Nedakonice­ mi a Uherským Ostrohem se nachází komplex luž­ ního lesa o výměře 430 ha. Skládá se přib ližně ze čtyř částí, lesů Kolébky ( někdy také Nedakonické­ ho ), Podhrudy, Rouban ice a Předměs tského lesa. Přibli žně na polovinu dělí komplex proték ající po­ kračová ní Dlouhé řeky, zde však pod názve m Mo ­ rávka nebo Mrtvé rameno, i když se o ramen o v žádném případě nejedná. Ji žním okrajem kom­ plexu pak protéká odl ehčovací koryto Moravy, tzv. Nová Morava, Dle lesn ické klas ifikace se jedná o jilmové luky . dubové jascni ny a topolovo-vrbové olšiny. Dřevi nn ou skladbu pak tvoří zejména dub letní (Quercus robur). jasan ztepilý (Fraxillus ex­ celsior) a úzkoli stý (Fraxil!us allgllstifolia), ji lm habroli stý (Vlmus carpinifolia) a vaz (Vlmus lae­ vis). habr obecný (Carpinus betulus). olše lepkavá (/llnus gluti/losa), javor baby ka (Acer campestre). lípa srdč i tá (Tilia cOl'data) a topol bílý (Populus alba). Při severní m okraji je část porostu tvořena kříženci topolu (Pop ulus + el/rDalllericana). V keřovém patru je zastoupen bez černý (Sam bu­ Cl/S nigra) a svída krvavá (Swida sal!guinea). V bylinném patru pak roste čes nek m ed věd í (A/­ lil/m lIrsinum), popenec břcčťan olistý (GlecllO/IIC/ hederacea), pli cník l ékařský (Pullllo/laria offici­ nalis), lipnice haj ní (Poa nemoralis), vraní oko čtyřli sté (Pa ris quadrifolia), kosatec žlutý (Iris Cas1lě jamí aspekt lesa Kolébky, Foto Pavel Šnajdara

pseudacorus), kostival hliznatý (Symphyfllm tu­ bero.HlI1l) , ostružník ježiník (R ubus caesin us) po­ stupn ě převládá svízel přítu la (Galium aparill~ a ko př iv a dvoudomá (Vrtica dioica) . Z vzácněj­ ších d ruhů zde roste kruštík polabský (Epipaclis albensis) v lese Podhrudy , hi storicky i vstavač bledý (Orchis pallens), který však n ověj i nebyl potvrzen. Celý ko mpl ex lesa je protkán průl ehy po pův od­ ních korytech Moravy a Dl ouhé řeky , které se ze­ Jména v jarních měsících zavodňuj í. V tuto dobu se v nich vyskytuje pestré složení zoopl anktonu , v němž jsou nápadné zejména žábronožky s n ěžn í (Syphonophanes grubii). Obojživelníci j sou za­ stoupeni skokanem hněd ý m (Rana temporaria) , ropuchou obecnou a zelenou (Bufo bufo a B. viri­ dis), plazi užovkou obojkovou (Natrix natrix). Hojně je zastoupen a p tač í složka, kde ze zajíma­ vějš í c h druh ů hn ízdí n apř. strakapoud prostřed ní (Denrlroropl/s meditu j, lej sek šedý (Muscicapa striata), žluva hajní (Oriolus oriolus), slavík obecný (Luscin ia megarhYllchos), z dravců pak luňák hnědý (Mi/vL/S migrans) . Zajímavý je i čet­ ný výskyt datla černého (Dryocopus lIlartius). Ze savců stoj í za zmínku od roku 1994 registro­ vaný pravidel ný výskyt bobra evropského (Cas ­ torfiber) v řece Moravě před počátkem napojen í odlehčovacího koryta Nové Moravy. Po povodni v roce 1997 pak jeho další posun proti toku o cca 2 km na průto čn é rameno Oblou čí na severním okraji komplexu lesa v k.ú. Nedakonice. Nejcennější část lesa Kolébky o výměře 87,63 ha je v současné době při p ravena k vyhlášení za pří­ rodní rezervaci,

Mapa

Les Kolébky - zvodn ělé pnllehy po starém ra­ meni řeky Moravy. Foto Pavel Snajdara

Jaroslav Hrabec

~~9rr
ZAJíMAVOSTi Z PŘíRODY

37

Diskuse

Ve jménu života 2ivot je v nás a - v nejrůznějšíc h podobách - i ko­ lem nás, kam jen dohlédneme . Z toho vzniká do­ jem, že život je samozřejmý, a že tudíž o něj ne­ musíme dbát. To je však dojem velmi klamný, ať už jde o živol okolo nás anebo o náš vlastní; je to pocit, který nás vede ke zcela scestným závěrům a stále hrozivějším důs ledkům. Je tomu tak především proto, že o ži votě málo ví­ me - přesněji : že většina populace (a nejenom naši) je zcela nedostatečně biologicky vzdělána. So učas­ ný všeobecně v zdělávací systém (v různ ých vari­ antách) vychází jednak z tradice, jednak z potřeby vzdělání , jak ji rozhodující čin itelé sp oleč nos t i vy­ mezuj í pro lidstvo závěru 20. století. Z obou hledi­ sek je biologické vzdělávání "bito". Pokud j de o tradici, je v ní pevně :.3akořeněna představ a, že č lověk potřebuje z přírodn íc h věd zejména vědy exaktní, založené na klas ické determ inistické logi­ ce, tedy vědy fy zikál ní a chemické, a vydesti lova­ nou logiku samu - matematiku . Vědám biologic­ kým s méně exaktn í metodo logií přísluší místo jen v pozadí. Z druhé strany pak je lidstvu konce 20. století vnuco ván ekonomický řád hodnot, založený na principu převod ite ln osti všech entit a jejich vztahů na jednotky měnové . A tomuto jen zdánlivě exaktnímu systému, suverén ně ovládaj ícímu myš­ lení dnešní polečnosti, se život vymyká; jeho hod­ notu přece nelze vyj ádřit v korunách, ba ani v mar­ kách či dolarech. Je mu samou svou podstatou ne­ pohodlný, nezohlednitelný a nezařad itel ný. Proto oficiální ideologie také odmítá vzít na vědo mí , že nej vážnější konflikty, jimž lidstvo spěje vstříc v 21. stoletl, budou konfl ikty týkající se další udr­ žitelnosti jeho existence. Planeta Země je jen malou hvězdi čkou naší galaxie a zcela nepatrným elementem nekonečného vesmí­ ru. Nedovedeme si předs tavit, že by právě jen ona mohla být jedinou nositelkou života. Zatim však j sme - přes nemalou snahu a pro s tředky - nedoká­ zali život nikde mimo Zemi naj ít. Jestliže naše planeta vznikla někdy před 4,6 miliar­ dami let, začal biotický vývoj na jejím povrchu až asi před 3,6 miliardami let. A čl ověk - ve své nej­ primiti vnější p odobě - se vyvinul teprve pře d 2,5 miliony let. 2ivot tu tedy je až od závěru prahor a člověk od konce třeti hor. Už z hledi ska těchto měřítek a vymezení prostoro­ vých a časových je tedy existence života na Zemi ­ vzhledem ke své statistické nepravděpodobnost i ­ zázrakem, n ěčím naprosto v ýj imečným . To však není vše. 2 ivot je zázrakem i z hlediska své stavby. 2ivá hmota se liší od neživé nesmírnou složitostí své stavby, své molekulámí struktury tvarové i funkčnÍ. Je zřejmé, že k tomu, aby sou­ stava byla živou, musí dosáhnout vysokého stupně organizační složitosti; ale jsme postupně stále nejis­ tější v tom, jaký či který stupeň to je. Už dávno ne­ platí, že nejmenší živou soustavou je bu ňka. Nepo­ chybně je i nejmenší buňka hierarchickou sousta­ vou živých subsystémů, organel a základní cyto­ plasmy. Není ostré hranice mezi malými organela­ mi a nad molekulárními komplexy, např . ribosomy. A není živý už chromosom? Co je rozhoduj ící kri­ térium života? Je-li to obecně uznávaná schopnost autoreprodukce a na ni vázaná dědičnost, pak musí

38

být ži vá už molekula DNA. A také nejen virus, ale i viroid, a te dy i molekula RNA. Čím hlouběji nahlédneme do soustavy života, tím se nám jeví tajemnější. Tím naléhavěj i nám z přít­ mí dosavadní nevěd omosti vystupuje obrys pozná­ ní, že mezi živou a neživou soustavou přesná hra­ nice neexistuje, pokud si ji sami nestanovíme ; a odtud užje jen krůček k před stavě, že stopa živé­ ho je možná i v každém systému neži vém. Především je život zázračný pro svou krás u, bohat­ ství tvarů a barev, pro rozmanitost svých živ očiš­ ných, rostlinných i mikrobiálních druhů v ži vé pří­ rodě. Pro důmysl své evoluce a svých ekologic­ kých vztahů. 2 ivotje ovšem nesmírně křehký. Existence každé­ ho druhu je vázána na množství podmínek jeho bi­ otopů; přičemž rozmezí těchto podmínek je obvy­ kle velmi úzké. A stačí překroče ní j ediné z nich ­ a druh z dané biocenózy mizí, jeho život v ní nadá­ le není možný. Je-li pak mez daného faktoru pře­ kročena glob álně, mizí g lobálně. Denně před naši­ ma oč i ma vymírá na Zemi nejmé ně 40 druhů. A tak k zázrakům života pat ří i to, že se při své ne­ smí rné křehkos ti dovede al espoň do u rčité míry novým podmínkám adaptovat a obsazovat další a další ekologické niky. A beze zbytku se vše, co bylo řečeno, vztahuje i na člověka. Druh Horno sapiens sapiens var. recens je jedním z vrcholných výtv orů života na planetě Ze­ mi ; ale není an i ni čím víc. I on má své meze adap­ tability a musí se proto chovat tak, aby přežil; i on potřebuje k životu přízn i vé podmínky.

prof. MUDr. Jan Srnarda, DrSc. biologický ústav LF MU Brno

Chvála radosti ze života Jedním z velkých n epřátel temnot je srdečný smích . Dalšími jsou moudrost a láska. A dohroma­ dy mohou tvořit radost ze života. Na ím úkolem zde na Zemi j e dozrávat, stávat se vědo mými. A to se děje prožíváním . Čím hlubší je prožívání, čím bl íže k srdci se dostane, tím větš í má ta událost smysl. Mozek se všemi svými vědo­ mostmi se po smrti rozpadne, je to přeci jen hmota, vazby mezi neurony. To, co nám zů s tane, je duch, cit. Do něj se nezapisuje, co se naučíme, ale co skutečně prožijeme. Zkuste si někdy pěšky vylézt na nějaký kopec. Na­ horu to jde těžko , nohy i záda bolí . Ale nahoře - to je panečku pocit: "Tak jsem přece tady, to je kou­ sek cesty, a ten výhled, jé a ty do mečky dole, jak jsou mrň avé, a tam v dálce v údolí slyším houkat vlak" a vzhůru k nebi letí díky za ten překrás n ý svět. A zkuste si někdy na nějaký kopec nevylézt. Je to pohodlnějš í - žádná námaha, žádný puchejř. Ale taky žádný pocit. Má to j eště další výhodu - používaný orgán sílí, nepoužívaný zakrňuje. Používaný cit silí, nepouží­ vaný zakrňuje . A to se děje skrze prožívání. Pl ně vychutnávej me příto mný okamžik. Třeba při běž­ ných činnostech, které jsme dělal i tis íckrát. Objev­ me je pro sebe, prožijme je skuteč ně ! Před stavte si, že i smutek patří k radosti ze života ! Fakt! I velký smutek je velký cit. Pokud zde chce­ me opravd u naplno žít a ne jen utrácet čas, patří i on k plné mu životu. Nezanedbávejme svého du­

cha tím: "Ale nemysli na to .. .". V prožívání je i smysl těch událostí, jež nás potkávají. Ze smutku pramení přemýšlení, z přemýš lení naděje, z naděje činy, z dobrých činů radost ze spolupůsobení ve Stvořeni. Pokud se vyhneme smutku, zbavíme se i všeho to­ ho, co po něm může následovat, zbyde nám jen prázdnota. Nic není horší než prázdnota, zvlášť v srdci. Buďme spontánn í, nezazdívejme svůj cit hradbami rozumu . stereotyp ů , předsudků. Řiďme se v životě citem. Měj me v srdci opravdovou lásku, tu, až z ní to s rd íčko bolí, měj me ji k Bohu, k lidem, k příro­ dě. B uďme otevření, přistu p ujme k ostatním s otevřen ou n áručí, usmívejme se na neznámé - ne­ benne to jako pózu, ale výraz stavu duše. Vždyť stačí jen tak prohodit něco třeba s prodavačem, za­ reagovat na nějakou situaci. Překračujme svou anonymitu , uč me se mít rádi. Je hrozně důlež i té nebýt lhostejni. J když jdeme po ulici, měli by­ chom v srdci mít všeobjímající lásku ke všem ­ a být při praveni pomoci, třeba jen pozdravem a ú směvem. Totéž snad na vyšší úrovni platí i o li­ dech nám blízkých - hlou čku přáte l , rodině , dětech . Zvlášť d ěti jsou spontánní - podporujme je v tom a u čme se od nich. Já tady nenabádám k jalovému optimi sm u a k neu­ stálému hihňání se. Moudrost spočívá i v tom, že bychom měli mít sílu uvědomit si, jak na tom sku­ tečně náš svět je. Měli bychom se u mět dojmout, opravdu otevřít svůj cit na všechny strany. S vědo­ mím těchto souvislostí, se schopností zamyšlení, s hloubkou prožívání, s tlm vším pak ale musí jít životní optimismus, naděje, touha něco dobrého konat. víra, láska, aktivita, energie, spontánnost. Každý čl ověk je založen jinak, někdo víc kolem sebe dokáže šířit radost, někdo všem oko lo účinně pomáhat. n ěkdo víc domýšlí souvislosti. Nikdo by se však neměl uzavírat před vlivy, jež na něj půso­ bi. A každý by zase mě l u mět vypnout a plný ra­ dosti válet sudy, hladit kytičky, objímat stromy, sáňkovat s dětmi, smát se, cákat se v řece a vůbec páchat skop ičiny. Zkrátka, jsme-li už jednou tady, měli bychom NA­ PLNO žíT. Zbyněk

Jak

alternativně

Vlk

žít

V posledním čís l e Veroniky jsem se trochu roze­ psalo svém vlastním návratu k pří rodě, k alterna­ tivnímu ho spodaření. Už se tím zabývám přes dva­ cet let a znám dost lidí, kteří d ělají totéž. Chtěl bych tedy zhruba probrat, j ak na to jít, pro lidi, kte­ ří o toto mají záj em. Pod pojem alternativní zeměděl ství se dá zahrnout několi k rů zn ých přístu pů. Existuji lidé, kteří jsou úp lně soběs tač ní a vypěstují si všechno, co potře­ buji k životu . To je však ideál, kterého lze těžko dosáhnout. Větš inou musíme sáhnout ke kompro­ mi sům. Když žiji v horách, kde se nedaří obili, tak mně nezbývá, než mouku kupovat.

DISKUSE ____________________________________________________ ~'U9n:'\l v DIlufi<e~

Nejlepší řešení je, když je rodina alespoň do určité míry soběstačná, když nemusí každý den do ob­ chodu pro vodnaté mléko v sáčcíc h, když má své vlastní ovoce, zeleninu, vejce i maso. Problém je, že pokud takto v malém hospodaříte, tak se vám často nedostává peněz. Je proto dobré se přiučit všem možným venkovským řemeslům, prořezávat stromy, stříhat ovce, zacházet s vlnou, vysazovat lesní stromky atd. Když si vlastní hospodaření dobře zorganizujete, vždy vám zůstane trochu času na práci mimo usedlost. Pro začátek je důležité mít určitý plán, stejně d ůle ­ žité je mít velkou přizpůsobivost. Člověk se v každé lokalitě nejlépe poučí od staro­ usedlíků, musí si ale získat jej ich respekt. Tady, v Britské Columbii, byl před dvaceti lety propast­ ný rozdíl mezi námi novoosadníky a starousedlíky. Č asem rozdíly úplně vymizely a dnes se na první pohled nepozná, kdo pochází z kterých . Můžu ale říci . že z nás mladých lidí. kteří si mysleli , že od nikoho poradit nepotřebují, většina neuspěla. Stej­ ně jako ti, kterým chyběla "dobrovolná skrom­ nost". To je jedna z nejdůležitějších myšlenek ce­ lého dnešního hnutí návratu k půdě. Největší problé m, který si každý nový osadník mu­ sí vyřešit po svém,je vlastnictví půdy. Někteří ma­ jí štěstí a něco podědí, ostatní to mají složitější. Existují různá řešení, např íklad si nějaký pozemek pronajímat. Ně kd y se dá zařídit pronájem jen za údržbu. Je v tom ale nebezpečí, že když za několik let vylepšíte vzhled a úrodnost. tak vám to původní vlastník zase odebere. Na druhé straně jste však za těch několik let získali cenné zkušenosti a víte do­ předu, co vám vyhovuje ajak na to. Občas lidé najdou řešení v zakládání komun. Je to však jen krok k vlastní nezávislosti. Viděl jsem ta­ ková "družstva" nějakých pár roků fungovat. vždy ale nakonec zaniknou . Obyčejně platí, že "dobré ploty činí dobré sousedy".

W(f~rr,,([DU1JfI®~

Alternativní l/sedlost L.

Vostrčila.

Foto al/tor

Pokud tedy n~vlastníte pů du , kterou obděláváte, je

dobré držet v ohni několi k želízek a udržovat svou

při způsob ivost.

Všechny tyto úvahy znějí dost složitě, ale stojí za

to, sám bych za žádné jiné povolání neměnil. Člo­

věk má volnost, každý den je jiný. Ráno se pod í­

vám na oblohu a vím, co je ten den třeba udělat

a žádný budík ani hodinky nepotřebuji.

Luboš Vostrčil

Postoje ekologických organizací k přímé demokracii Poj em přímá demukracie je v České republice vel­ mi málo známý. V nej lepším případě o něm mají občané jen mlhavé a nepřesné před stavy. Jinak je tomu v Ně mecku a j iných zemích - kromě Svýcar­ ska zej ména v USA. V Německu se hnutí za pří­ mou demokracii (půvo dně Mehr Demokratie ill Bayem) šíří v posledních letech jako lavina. Toto hnutí vydává časop i s Zeitschriftfiir Direkte Demo­ kratie. v jehož lednovém čís l e 97 byl uveřejněn článek Martina RUttgerse Sympatie ulld DistallZ, který je jistě z,ajímavý i pro české ekologické sku­ pi ny a organizace. V tomto článku podává autor zprávu o průzkumu postojů sedmi hlavních němec­ kých ekologických organizací k problé mům přímé demokracie. Jak n aznačuje název článk u, tyto po­ stoje se vyznačují jak sympatiemi, tak i určitou zdrženlivostí, která je pochopitelná vzhledem k to­ mu, že přímá demokracie je dosud tak říkajíc v plenkách a její potenciální význam pro zachová­ ní a zlepšování našeho životního prostředí není na první pohled zřejmý. M. RUttgers konstatuje, že mezi novými občanský­

mi hnutími v Německu jsou to právě ekologická hnutí, která nejvíce diskutují potenciální důležitost přímé demokracie pro cíle své činnosti . Většina in­ terviewovaných osob vyslovila naději, že kanály poskytované přímou demokracií umožní ..autentič­ t ější informace o ohrožení a zájmech". Některé ekologické skupiny si slibují dosažení větší zodpo­ vědnosti řadových občanů ve srovnání s reprezen­ tačním systémem. v němž není ekologickým pro­ blémům věnována patřičná pozornost. Očekává se. že di skuse v rámci přímé demokracie půjde více ke kořenllm problémů. že se zkvalitní proces tvorby názorů, že diskuse budou věcnější a že se vyvine ekulogické uvědomění. Ekologové předpokládají. že přímá demokracie postaví hráz proti specifick)'1/J záj//l/im rliZll);ch lobby tím. že do diskuse bude za­ hmuta velká část obyvatel. Od přímé demokracie se rovněž očekává dosahování konkrét/lích výsled­ kti (místo pouhého řečnění). Naproti tomu jsou však vyslovovány i určité oba­ vy. Ty spočívají hlavně v tom. že přímá demokra­ cie by mohl a mobilizovat antiekologické a antili­ berál ní větš iny ("law and order" - zákon a řád). Další nebezpečí je viděno v možnosti, že v přímé demokracii dojde ke zpomalení rozhodovacích procesů. Obavy se týkají i nebezpečí, že mliže do­ cházet k prosazování úzkých regionálních zájmů (např. snaha o maximální zaměstnanost) proti eko­ logickým záj mům celé společnosti. Konečně je rovněž poukazováno na nerovnoměrnou koncent­ raci moci nad sdělovacími prostředky, která může vést k ma/lipulaci vdejného mínění. Diskuse o ekologických problémech by mohla být ovládána emocemi na úkor věcnosti. P řes tyto námitky vyznívá celkové hodnocení po­ tenciálního přínosu přímé demokracie pro ekolo­ gická hnutí spIše po ziti vn ě. Myslím, že i české ekologické skupiny by se měly začít vážně zabývat touto problemati kou. Přím á demokracie není jen mód ním směrem. Ať se to komu líbí nebo ne, je v ní politická budoucnost západního světa. Dovo­ luji si upozornit na to, že mezi rostoucí počet akti­ vistů a výzkumníků zabývajících se na Západě pří ­ mou demokracií se důs t ojně řadí i Česká republika hnutím MDD - Movement for Direct Democracy. Inrormace možno získat v home site: http://ho­ me3.swipnet.se/-w-38823 . .Jiří

Polák

Pěstování exotů v CHKO z hlediska německého soudu V roce 1994 proběhl na stránkách Veroniky spor lesníků s ochránci přírody o pěstování modřínů v lesích CHKO Bílé Karpaty. Ani min isterstvo ži­ votního pros tředí nevyhově l o odvolání vedoucích lesních správ Brumov, Luhačovice, Strážnice a in­ spektorátu ZHn, kteří mají s pěstováním modřínu v listnáčích ty nej lepší zkušenosti. Mnohem lépe dopadli majitelé soukromých, druž­ stevních a obecnich lesli v Dolním Sasku. kterým bylo zakázáno pěstovat douglasku v lesích chráně­ né přírodní oblastí LUneburská vřesoviště. Nejvyš­ ší správní soud uvedené spolkové země prohlásil roku 1997 zákaz pěstování douglasky za protiú­ stavní. neboť takový zákaz je nepřiměřeně silným zásahem do vlastnických práv majitelů l esů. Jinak se zdůvod ně ní rozsudku shoduje s argumen­ tací našich lesníků. Podrobnosti se může čtenář do­ z vědět z č l ánků v časopise AFZlDer Wald Č. 18/1997 nebo stručněji z Lesnické práce č. 1/1998. Vynesený rozsudek je dokladem toho, že v Evropě (kam směřujeme) vítězí zdravý rozum nad úřední byrokracií. Mimo to učiněné rozhodnutí přispívá nejen k udržení druhové rozmanitosti, ale k jejímu zvýšení v přírodě. A to je čin vysoce ekologický.

Z.

Pru dič

DISKUSE

39

Recenze

Jaroslav Hlinský: Ptáci a Stromy. výu­ kové programy. Vydal Alcedo - Dům dětí a mládeže ve V se tí ně a Sdružení rodi čů a přátel domu při DDM ve Vsetí n ě 1996, s podporou PHARE a MŽP ČR. Zajímavý materifll pro aktivní výuku dětí o ptflcích a stromech v přírodě obsahuje jednak .. Příručku uči tele" a dvě sady "Pracovních !i stů " - "Ptáci" a "Stromy". Nenás ilnou a názornou formou jsou starší děti naváděny na poznání významu tvaro­ vých přizpůsobení pro život ptáka i pro jeho roz­ množování, dosti rozdílná a více zaměřená pouze na determinaci se mi zdá část o stromech. Celek však t voří jis tě u žitečnou p o můcku jak pro učitele, tak pro žáky. Věcně bych snad mohl mít pouze pár konkrétnich připomíne k k textu o ptácích pro uči­ tele. Na obrázku na str. 9 (topografie pt ačího těla) je jako "rameno" ozn ačeno ohbí křídl a, tedy vlast­ ně zápěstí, výr nehnízdí v dutinách stromů (str. 19), základní barva vajec lysky je s větle žlutohně­ dá, ne nafialo vělá (str. 22).

Karel Hudec L. Hanel: Z vířa ta s námi doma. Vlašim, Český svaz ochránců přírody 1997. 139 s. Tato nevelká knížka (15 x 11 cm), určen á pro nej­ širší laickou veřej n os t, obsahuje popisy a vyobra­ zení 62 d ru hů členovcu a obratlovců . které se mo­ hou vyskytnout buď pří mo v domácnostech nebo v jejich tě sné blízkosti. Poznáváme tak lidská obydlí jako životní pros tředí řady převážně drob­ ných živočic hů, z nichž někteří nám mohou škodit, jiní naopak být prospěš n í. U š kůdc ů klade autor v prvé řadě důraz na prevenci. V závěru kn ížky jsou uvedeny některé n áměty na pozorování, která umožní poznat tento mnohdy velmi zajímavý ži vo­ č i š ný s vět po drobněj i.

Evžen Wohlgemuth Uži tečná knížečka

nejen do

ryb á řovy

kapsy .... V dnešní době, kdy vychází řada často výpravných (a nákladných) publikací o rybách, ryb ářství a ry­ baření, musím upozornit na velmi zajímavou a po­ jetím vtipně řešeno u kn ížečku "Klíč k určová ní ryb a mihulí" z pera našeho renomovaného ichty­ ologa RNDr. Lubomíra Hanela, CSc. Prakti ckou publikaci vydalo v roce 1997 EkoCentrum Brno jako 4. svazek ed ice "Klí č k ..." . Stručně, ale přehledně řešená příručka informuje o výskytu ryb a mihulovcu v naš ich vodách dnes i v minulosti, včetně všech druhů n ově doveze­ ných, s d ůrazem na stupně vzácnosti a potřebu je­ jich ochrany. Dále z mi ň uje základní rybí pásma v našich vodách a charakteristické druhy ryb je obývajících. Hlavní znaky používané p ři u rčování ryb a mihulí jsou pak vodítkem v orientaci v následuj ícím pře­ hledném určovacím klí či . Jak u váděné zn aky, tak doprovodné autorovy kresby činí klí č snadno sro­ zumitelný každému vnímavému rybáři . K líč zahr­ nuje celkem 81 druhů a forem. Velmi cenné je to, že jsou zde uvedeny i druhy nedávno dovezené,

40

pěs tované

zatím napříkl ad v uzavřen ýc h intenziv­ ních chovech v oteplených vodách, odkud však únik do volných vod není nikdy vyloučen. Výhodou této u žitečné příručky je i její malý fo r­ mát a pevné lakované desky, právě tak do kapsy rybářského batohu. A když právě nebudou brát, mů že rybář přímo u vody čerpat dalši vědomosti, nebo se dMe zdokonalovat ve znalosti všech našich ryb. Není to totiž ještě zdaleka samozřej mos tí. Zásadně nelze publikaci nic vytknout a snad až na několi k málo drobných nepřesností "to nemá chy­ bu". Tuto u žiteč nou brožurku, nejen pro rybáře, ale i pro všechny zájemce o naši faunu ryb , je možné nejen koupit, ale i písemně či telefonicky objednat za cenu 58,- Kč na adrese: EkoCentrum Brno, Ja­ kubské nám. 7, 602 00 Bmo, tel./fax: 05-4221 9334.

Pavel Blahák Ekologie - jedinci, populace a společenstva Od vydání klasické Odumovy učebni ce ,,základy ekologie" v českém jazyce uplynulo přes ně čtvrt století. Za tu dobu došlo v ekologickém výzkumu k b ouřli vému rozvoj i a mnohé otázky dostaly jiné odp ovědi. Proto je třeba vysoce ocenit počin Vyda­ vatelství Univerzity Palackého, které uvedlo na trh velice ús pěšnou učebni ci " Ekologie - jedinci, po­ pulace a společenstva" jejímiž autory jsou Begon, Harper a Townsend. První vydání této dnes již klasické u čebnice spatři ­ lo s větlo světa v roce 1986. O čtyři roky později následovalo vydání druhé, které se stalo předlohou českého překlad u.

B ě he m posledního desetiletí získala tato učeb nic e velkou oblibu po celém světe. Velice ceněn je pře­ devším syntetický přís tup autorů, kteří setřeli tra­ di č ní hranice mezi o dděle nými pohledy botaniků a zoolog ů a předevš ím pak jejich evoluč n í pohled na ekologickou problematiku. Velkým pozitivem je také diskuse různých autorů na určité téma, kte­ rá ve větš ině český ch biologických učebn ic chybí. Zvláštní pozornost si zaslouží kapitola "Stabilita a struktura společenst va", která se dotýká proble­ matiky ochrany přírody. Autoři rozebírají zažité (a již dlouho vyvrácené) dogma o pozitivním vzta­ hu mezi diverzitou a stabilitou společenstva . Tímto překonaný m názorem se však dodnes ohánějí n ě­ kteří ochránci přírody a dokonce se před n áš í na při nejmenší m jedné naší nej menované univerzi tě ... Autorům českého překladu je třeba poděkov at za uvedení anglických protějšku odborných termínu ve Výkladovém slovníku . Dalším dobrým počinem bylo uvedení těchto anglických ekvi valentů pří mo v textu. Tato snaha však bohužel zůstal a kdesi na pů li cesty, mnohé důležité termíny jsou uvedeny pouze v českém překladu . Kvalitu publikace by za­ jisté pozvedlo vytvoření anglicko-českého slovní­ ku, protože pro mnoho termín ů jsou uvedeny české překl ady vůbec poprvé a zájemce o hlubší proble­ matiku se prostě bez 'znalosti původních termínů neobejde. To je škoda také proto, že výběr českých ekvivalentů pro některé odborné termíny je disku­ tabilní. I při velkém úspěchu tj. vydání této obsáhlé publi ­ kace mě li autoři jej ího českého překladu trochu smůl u. V roce 1996 totiž vyšlo třetí přepracované vydání ,,Ecology" a ze zřej mých technických d ů­

vodu už nebylo možné poříd i t nový překlad . Celé dílo bylo přepracováno , napříkl ad z celkem 665 p říkl adů je 22 % založeno na pracích publikova­ ných po roce 1990, kdy vyše l origi nál použitý pro český přek lad. Přes tyto nedostatky české verze zpusobené i obsáhlostí publikace a také "š ibenič­ ním" termínem, kdy musela být kniha uvedena podle smlouvy na trh, je "Ekologie" bezkonku­ renč ně nejvýznamn ěj š í ekologickou publikací na našem trhu a zřej mě jí i dlouho z ůs tane. Díky své čtivosti a jednoduchosti výkladu se jistě stane zdrojem informací nejen studentům, ale i laickým zájemců m o ekologii.

Tomáš Grim J an Kos, Marie Maršáková: Chráně ná území České r epubliky. AOPaK ČR, Pra­ ha 1997. 247 stran. Cena 100,- Kč. Smys l knihy je formulován v pos ledním odstavci úvodu: "Tato publikace obsahuje úplný výčet zvláště c hráněných území a je první tohoto druhu od vydání zákona Č . 114/1 992 Sb. a tudíž i první, která pracuje s novými kategoriemi zvl áště chráně ­ ných území. Poskytuj e základní informace o těc hto územích, zřízených a záro veň registrovaných k 31.12.1 996 Ústřed ní m seznamem ochrany příro­ dy, který vede Agentura ochrany příro d y a krajiny ČR v Praze. Má být pomůckou pro všechna praco­ vi ště ochrany přírody, pro okresní, městs k é i obec­ ní úřady i pro všechny právnické a fyzické osoby, jejichž č inno s t se nějakým způsobem dotýká příro­ dy a jejího využívání." Jednotlivé kapitoly jsou Úvod, I. Zvláště chráněná území (smysl a historie, včetn ě zajímavého přehledu vývoje počtu a plošné rozlohy ZCHÚ v ČR od r. 1918), II. Kategorie zvl áště chráněnýc h území, III. Součas ný stav zvláště chráněných území (způsob přeřazování do kategori í ve smyslu zákona Č. 114/92 Sb.), IV . Ná­ rodní parky, V. Chráněné kraj inné oblasti (u obou s pod robnějšími popisy I. Vyhl ášena, 2. Poloha, 3. Vý měra, 4. Výče t katastrálních území , 5. Geologie a geomorfologie, 6. Vegetace a fau na, 7. Malo­ plošná z vláště chrán ěná území, 8. Sídlo správy). Nejrozs áhlejší kapitolou je část Vl. Maloplošná chráněná území. Ta zahrnuje tabelární přehled všech kategorií (NPR, NPP, PR, PP) podle jednot­ livých regionů a se standardnímí hodnotami: Kód , Název, Kategorie, Výměra v ha, Katastrální území, Charakteristika. Závěr publikace t voří VII. Přeh led zřizovac ích vý n osů VC HÚ, VII I. Přehled zři zova­ cích výn osů MCHÚ, IX. Tabulková č ás t (přehl ed poč tu a rozlohy MCHÚ i VCHÚ podle okre s ů a celkově v ČR) a X. Literatura (jen nejdů ležitější souhrnné prameny). [ když kniha má zcela technic­ ký charakter, je vynikajícim zdrojem infonnací i pro každého zájemce o přírodu. Chráněná území ČR. Vydává Consult 2ro Agenturu ochrany přírody a krajiny CR. Svazek 1: (1. Němec , V, Ložek) Střed­ ní Čechy. 319 stran. 1996, cena 320 Kč. Svazek 2: (J. Něm e c , V. Ložek) Praha, 156 stran. 1997, cena 160 Kč,

Na křídovém papíře a ve velkém fo rmátu vyšly pr­ vé dva svazky připravované encyklopedie chráně­

RECENZE _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _-..,..-_

_ ~'(j~rr:qoouflceťl

Wd3fN DllTIfi®~

ných území CR. Je to publikace j i stě vítaná, neboť od posledního podrobnějšího soupisu. ještě z dob Ceskoslovenska (M. Maršáková-N ě mej cová, S. Mi háli k a spol. 1977) se mnoho z měni lo: nejen v pohledu na chráněná území a v jej ich počtu, ale i ve znalostech o nich, způsob u jej ich prezentace se změnami technických možností tisku, zejména použitím barev. To vše je v obou dos ud vyšlých svazcích dobře patrné. Mapové podklady, bohat~ a kvalitní fotodokumentace, to vše č i ní edici při­ tažlivo u a už iteč nou nejen pro odborníky a samot­ né ochránce, ale i pro veřej n ost. Redaktoři jed not­ livých svazků jsou podporováni vždy celou řad ou známých odbornfk ů - n apř . ve sv. 2 je j ich jmeno­ váno patnáct "a další". Jednotlivé svazky dodržují pečl ivě stanoveno u li nii a způsob zpracování, což však není ve prospěch věci pojímáno zcela šablo­ novi tě. Rozsáhlou úvodní část tvoří kapitoly popi ­ sující jednotlivé stránky přírodního prostřed í. Hlavní část knihy tvoří popisy jednotlivých zvl áš tě ch ráněnýc h území, j ak velkop lošných. tak malo­ plošných (NPR, NPP, PR , PP). Každému ZCHÚ je věn ován a 1-2 stránky s plánkem území, perfektní fotodokumentací a p řes ným čle ně ní m textu po mo­ cí deseti piktogramů (např. základní údaje, botan i­ ka, zoologie atp.). Přesné ro zč lenění nejen umož­ ňuje rychlou orientaci v textu , al e ukazuje tak rozdílnost odborných znalostí o jednotlivých loka­ li tách. Celou edi ci lze zřejmě doporučit každému zájemci o původnější stav přírody v naší republice. Pokud se takový zájemce nalezne, pak spíše mezi podni katel i, neboť ohlášený komplet 10 svazkll by měl při dnes uvažovaných cenách stát 3.440 Kč .

v kvartéru. shrn ující poznatky všech vědn ích obo­ rů , které se vývojem přírody ~e čt vrto horác h zabý­ vají, od geologie. geomorfologie, pedologie a kli­ matologie až po paleobotani ku. Dílo je do pl něno 86 obrázky, především geomor­ fo logickým i profily a 55 ves měs autorový mi foto­ grafi emi. velmi výs t iž ně ilustrujícími pojednávané tvary zemského povrchu. Reliéf je velmi významnou složkou krajiny, jeho stav a vývojové procesy čas to urč uj í stav a dyna­ miku vývoje krajiny i krajinný ráz. Proto by Czud­ kovu monografi i měli prostudovat všichni, kteří se krajinou Moravy a Slezska zabývají. nej en geo­ morfol ogové, ale i krajinní ekologové v nejš irším smysl u. Poskytne j im řadu překvapiv ých poznatků a vys větlení mnoha jevů a p rocesů, souvisejících s tvary zemského povrchu a jejich změ nami v prů ­ běhu pos ledního geologického období a v s o u čas ­ nosti. Je škoda, že v knize chyb í rejstřík. je to ale jediný nedostatek. který lze vytknout. Autorov i se p od ařilo zdařil e zhodnoti t celoživotní badatelské ús ilí, jeho monografie se zcela jistě zařadí mezi zá­ klad ní kompendia, pojednávající o přírodě Moravy a Slezska na evropské. ba s větové úrovni. Granto­ vá agentura CR. která vydání díla p odp ořila, vyna­ loži la prostředky velmi účelně.

Karel Hudec

Do čtvrtého roční ku vstoupil časop is Daphne s no­ vou obálkou, výraznější úpravou. dvojnásobným rozsahem a před evším s velmi kvali tním odbor­ ným obsahem. Spektrum hlavních člá nk ů vychází z programových cílÍ( vydavatele - bratislavs kého Centra pre apli kovanú ekol6gi u Daphne, k nimž patří p ředevší m rozvoj a realizace aplikovaného výzkumu v oblas ti životního prostředí , rozvoj no­ vých přís tup ů ke studiu ekosystémů a zvyšování in formovanosti veřejnosti. V I. čís l e Daphne ko­ mentují P. Straka a Z. Guziová úmluvu o biol ogic­ ké diverzitě, 1. Růžičko vá a J. Síbl rozebírají stav budování ekologických sítí v Evro pě. A . Vi ceníko­ vá hodnotí stav péče o kraj inu ve státech Nové Anglie, R. Rybani č diskutuje možné přístupy k pé­ či o hnízdní bi otopy vod ních ptáků. I. Sed ílek po­ suzuje vlivy cestovního ruchu na populace tatran­ ských kamzíků, M. Janišová shrnuje poznatky o ší­ ření nepůvod n íc h druhů rostlin, D. Valach ovič po­ jednává o degradaci lesní půdy na Záhorské nížin ě. Druhé č í slo je aktuálně soustředěno na červe n cové povod n č v roce 1997, o různých aspektech vlivu povodní na krajinu a různých strategiích proti po­ vodňové ochrany pojedn ávají I. Machar, J. Bindcr. M. Bohuš. V. Hudek a J. Serer. Z bo hatého obsahu tohoto čís la zmín ím j iž jen tř i člán ky : M. Sárkány velmi výs ti žně hodnotí vli v vodního díl a Gabčíko ­ vo na pří rod ní pros tředí včetně opti malizačních ná­ vrhů , D. Valac hov ič píše o návratu bobra a A. Kiirthy s M. Lichardem obsažn ě pojednávají o hla­ vatých vrbách, opomíjeném symbolu pradávné kulturní krajiny. Zvláš ť poslední č l ánek mne vel mi zaujal, nemýlím-I i se, je to první odborné pojedná­ ní o výjimečném feno ménu hlavatých stromů v na­ ší, tedy česko- s lovenské odborné literatu ře .

Tadeáš Czudek: Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru. Sursum Tišnov, 1997, 21 3 stran. Rozhodně

nejsem povolán k tomu, abych hodnotil monografie T. Czudka pro součas no u geo­ morfologii, ale chci tuto knihu dop o ru či t všem, kteří se zabývají přírodou a kraji nou Moravy a Slezska. Autor s rozumitelně a výstiž ně shrn ul v přehled ně a logicky uspořád an ém textu výsledky čtyřicetiletého vlastního výzkumu a poznatky z 548 novějších publikací a předklád á ucelené po­ jednání o hlavních rysech a vývojových procesech reliéfu Moravy a Slezska ve čtv rt oho rn ím období. V úvodních kapitolách o stratigrafii plt:i stocén u a holocénu charakterizuje před kvartérní vývoj reli­ éfu a vztah kvartérních sedimentú k tvarllm zem­ ského povrchu. Zcela zásadní význam mají poznat­ ky o svahových sedimentech ajej ich vzniku . Autor podrobně dokládá to. že základn í rysy reliéfu naše­ ho území vznikly ve starších čtvrtoho rách v pod­ mínkách věč n ě zmrzlé půdy a podává důkazy exi­ stence permafrostu na Moravě a ve Slezsku. Další část knihy je vě nována mrazovému zvětrává­ ní a kryogenním strukturám, pře d evší m mrazovým klínúm. V samostatné kapi tole jsou rozebrány pleistocenní tvary a vývoj reliéfu - na p ř. úpady a suchá údolí, asymetrická údolí. skalní útvary, úpatní haldy, údolní dna a změny vodních tok ů. Ob dobně jsou v další kapitole charakterizovány tvary a vývoj reliéfu v mladších čtvrtohorách - ho­ locénu, včet ně geomorfol og ického efektu so u časné eroze půdy. Velmi cenné je kompl exní zhod nocení paleogeografického vývoje Moravy a Slezska přínos

~'U911'"(] DUut1
Antonín Buček Daphne, časopis pre aplikova nú ekoló­ giu. Bratislava, IV. ro čn ík, I. a 2. číslo, 60 stran. cena 20 Sk a poštovné.

Z mínil jsem j en některé z hlavních článků, ale i tento subjekt ivní výběr snad dokumentuje tema­ tickou šíři časop i su. V každém čís le jsou ještě pra­ videlné rubriky Co nás páli. :2:ivotné prostredie tro­ chu inak a Tematická príloha EIA, jejíž prostudo­ vání dokumentuje, že problémy hodnocení v livů na životní prostředí jsou v Ceské i Slovenské re­ publice tot(]"lné. Na Daphne je sympatická nejen tematická šíře a odborná kvalita č l án ků, ale i to, že poskytuje prostor ml adým autorů m. studentům i dok torandů m . Z Ceské republiky j sou mezi auto­ ry IV. roč n ík u zastoupeni I. Machar a J. Unger­ man; šéfredaktorka A. Viceníková (čtenáři Veroni­ ky ji znají z "krajiny srdce" ve čtvrtém čísle loň­ ského ročníku) má velký zájem o dalš í české auto­ ry, nebo ť Daphne chce rozvíjet tradici dobrých vztahů českýc h a slovenských od borní ků v celé šíři apl ikované ekologie. Casopis Daphne mohu d o poručit všem čtenář úm Veroniky, kteří se zaj ímají hlouběj i o proble mati ku ochrany přírody, krajiny a životního prostřed í. Ve­ ronica a Daphne jsou zaměře ní m podobné, ale ne­ jso u to totožné časopisy. Cílem Daphne není oslo­ vit ši rokou veřejnost. jed ná se o special izovančjší odborn ý časopis, Veronica a Daphne se tedy vhod ­ ně dop lňují. Společné je to, že oba časopisy vydá­ vaj í nestátní. nezisková. nezávislá sdružení, á proto v Daphne. podobně jako ve Veronice. nenajdete celostránkové inzeráty potenciálních na ruši telů pří ­ rody a životního prostředí j ako v časopise Ochrana přírody, vydávaném státní Agenturou ochrany pří­ rody a kraj iny CR z pověřen í Mi ni sterstva životní­ ho prostřed í. Doporučuj i Daphne nejen čtenářů m. ale i au to rů m z Ceské republi ky, zvláště mladým odborníkúm·. Adresa redakce: Daphne. Pražská ll, 816 36 Bratislava. Daphne je možn o zakoupi t v Modrém knihkupectví na Zemědělské ulic i v Br­ ně. Ctenáři z CR si mohou Daphne objednat v re­ dakci Veroniky.

Antonín Buče k

Březnová nedočkavost I vo Stuka Víš jakou barvu vítr m ěl by poté co strhalloiíský prach vyvět ral vyd.'Í'chané kvelby a /la mžik uSllul v jehn ědách ? Co všechno proudná voda vsaje

když vlnou ledy rozrazi

přelije odpadkové ráje

i bl'ehy če mé od sazí?

Než dojde ke kvUhím K té něze

clOll/llá se jaro na řetěze:

chce z hlíny ­ je tam p řimrzlé!

Zdola to zpívá praská puká Jsou to až nepříčetná muka A v jamích milkách není zle

RECENZE

41

Kronika

2. 12. v japonském Kjótu začala desetidenní svě­ tová konference o změnách podnebí. Zástupci Ev­ ropské unie odmítli návrh rozlišit mezi jednotlivý­ mi zeměmi limity emise plynů způsobuj ícících skleníkový efekt. Konference se účastnilo asi 1400 delegátů ze 150 zemí. Jedním z hlavních bodů jed­ nání bylo také stanovení, o kolik se vypouštění skleníkových plynů, mezi nimiž dominuje oxid uh­ ličitý, musí snížit. 9. 12. Podle zprávy uvedené v MFD zaplatil Su­ mavský národní park padesátitisícovou pokutu za škody, které způsobil v lesích na Modravsku při li­ kvidaci kůrovcové kalamity. Inspektoři totiž pra­ covníkům parku vyčetli, že nenávratně poškodili půdu v lese a neupravili přibližovací linky, které se využívají k přepravě pokácených stromů.

10. - 13. 12. V prostorách domu ABF na Václav­ ském náměstí uspořádala Nadace pro rozvoj archi­ tektury a stavebnictví výstavu For Eco 97, na které nabídly firmy výrobky a služby ekologického cha­ rakteru. Součástí výstavy byla setkání zástupců energetických a ekologických iniciativ, seminář o možnostech zlepšení ekologického vývoje v CR, snižování energetické náročnosti, i soutěž Ekolo­ gický projekt roku 1997. 12. 12. V Bratislavě se konalo setkání IUCN všech států povodí Dunaje. Na programu byla revi­ talizace mokřadů v povodí Dunaje. V Ceské repub­ lice se tato problematika týká řek Moravy a Dyje. Jak vyplynulo ze setkání, pro rok 1998 bude pro praktickou revitalizaci prostřednictvím IUCN po­ skytnuto zhruba ISO 000 Ecu. 2. 1. Vleklý spor o odstranění dvou uvolněných obřích balvanů nad přístavištěm Punkevních jesky­ ní, který vedli jeskyňáři s ochránci přírody, se chý­ lí ke konci. Konflikt vyvolalo to, že při nezbytném odebrání balvanů ze stěny se částečně naruší zdejší flóra. Původně se jednalo o tom, že balvany budou odstřeleny, ale od záměru, který se nelíbil ochraná­ řům, se upustilo. Koncem února nebo počátkem března by měly být balvany ze stěny sneseny. což je podle jeskyňářů nejekologičtější způsob. 6. 1. Podle informací MFD, společnost CEZ popr­ vé veřejně připustila variantu, že jademá elektrárna Temelín - nejdražší a nejkontroverznější stavba v zemi - nemusí být dokončena. "Musíme si upřímně a otevřeně říci, že jsme ještě nikdy nebyli tak blízko k pozastavení stavby jako dnes," citoval informační měsíčník elektrárny Vojtěcha Kotyzu, který má v CEZ na starosti právě dostavbu Temelí­ na. Kotyza podle temelínského zpravodaje uvedl, že únosným časovým termínem dokončení je rok 2000, náklady by neměly překročit částku 96 mili­ ard korun. Pokud by se dostavba protáhla a prodra­ žila, Temelín by se už nevyplatil. 6. 1. Jak uvedlo Právo, Ministerstvo obrany zane­ dbalo v posledních šesti letech modernizaci někte­ rých technických zařízení armády, zejména teplá­ ren a skladů pohonných hmot, v důsledku čehož došlo k porušení platných zákonných norem. Od Ministerstva životního prostředí mu proto hrozí mnohamiliónové sankce. 59 % všech velkých

42

a 71 % středních tepelných zařízení armády neplní zákonná ustanovení o ochraně ovzduší. Ob dobně žalostný stav je i u skladů pohonných hmot, které jen v několika málo případech vyhovují zákonu o vodách a ochraně ovzduší. Stejně tak při provozu vojenských ietišť a střelnic není armáda schopna dodržovat nejvyšší přípustné hladiny zvuku a vib­ rací. Stanovení sankcí včetně uzavření nevyhovují­ cích zařízení je v kompetenci mínistra životního

3. 2 . "Zima na Vyškovsku" nazval Tomislav Pi­ več ka svoji výstavu černobílých fotografií , která byla zpřístup něna ve výstavních prostorách Domu ochránců přírody na Panské 9 v Brně. Výstavu za­ hájil dr. V. Stěpánek, který přiblížil přítomným jak osobnost autora, jenž je mj. kmenovým fotografem časopisu Veronica, tak jeho dílo.

prostředí.

dle Husa na provázku oslavovalo vítězství ochrán­ v boji s pálavským vysílačem. Zapíjelo se to lahodným moravským vínem a unikátním pá­ lavským rumem na jehož vinetě je Pálava s Novo­ mlýnskou nádrží namísto vysílače . K tanci a posle­ chu hrála cimbálová muzika Veronica a to i s cim­ bálem.

7.2. Při příležitosti svátku sv. Veroniky se v diva­ ců přírody

7. 1. Podle informací MFD měly povodn ě na ně­ které živočichy a rostliny blahodárný vliv. Na Mo­ ravě se totiž objevilo několik vzácných druhů, kte­ ré odborníci nezaznamenal i i několik desítek let. Například u Tovačova ochránci přírody objevili škeblovku rovnohřbetou, u Uherského Hradiště pak listonoha letního. Poblíž Olomouce pak bota­ nici "objevili" charu, půl metru dlouhou zelenou řasu.

PÁLAvSKÝ

Ve dnech 8 .• 11. ledna byl na brněnském výsta­ višti pořádán veletrh s názvem Regiontour, kterého se v tomto roce zú častnily i ZO CSOP Veroni ca a Kosenka. Pod záštitou vys tavovatelů z okresu Zlín byla předsta ve n a Bios férická rezervace Bílé Karpaty, tamější možnosti šetrné turistiky, jakož i projekt využití krajových od růd ovoce pro místní rozvoj a péči o krajinu. Prezentace byla spojena s ochutnávkou přírodního jablečného moštu od drobných ovocnářů.

RUM

17. 1. Jak napsala Rovnost, k hájení vzácných medvědů, vlků a některých dravců se Ceská repub­ lika nezavázala, protože podlehla nátlaku mysliv­ ců. Přestože náš stát loni přistoupil k Bernské úmluvě o ochraně ohrožených druhů rostlin a živo­ čichů, Ministerstvo zemědělství získalo pro mysli­ veckou lobby například i povolení střelby opako­ vací puškou, používanou na lov zvěře pohybující se ve stádech.

23. 1. Ministr životního prostředí Jiří Skalický po­ depsal zrušení výjimky na vysílač na Pálavě. 23. 1. Jak uvedlo Právo, až desítky

miliónů korun by mohly dosáhnout úspory zemědělců na poplatcích za emise amoniaku z chovů hospodář­ ských zvířat (tzv. "smradné"). Nové faktory jsou příznivější zvláště pro chovatele skotu a drůbeže. ročně

14. 2. se ve Valašských Kloboukách v

dřevěnici

ZO CSOP Kosenka sešli na valné hromadě účast ­ níci a příznivci projektu "Přiveď ovečku do valaš­ ské krajiny" (viz Veronica 4/97), jehož účelem j e znovu oživit pastevectví jako tradiční a přirozený způsob údržby bělokarpatských květnatých luk. Ovce z plemene Romney Marsh, které vynikají svou otužilostí, přežily v péči místních soukro­ mých zemědělců letošní zimu bez ustájení spoko­ jeně.

15. 2. Jak informovala Rovnost, asi padesát ovcí se bude od května do září pást na hadcové stepi u Mohelna na Třebíčsku, která je od roku 1952 ná­ rodní přírodní rezervací (více k tomu viz s.24). Pro­ jekt na záchranu zdejšího vzácného ekosystému vznikl z iniciativy brněnské společnosti Eden. především v ho­ nitbách podél řeky Moravy vysazovali o víkendu koroptve a zajíce jihomoravští myslivci. Za desítky milionů korun z rozpočtu ministerstva životního

17. 2 Jak uvedly Lidové noviny. Tomislav Pivec'1ca. Foto Ja1la Jakrlová

KRONlKA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ V(!9Il'\!Dllnfi
»'([)lliJ Dllm
prostředí se tak snaží vrátit zvěř do míst, odkud zmizela po loňské povodni . Ochráncům přírody se však toto počínání vůbec nezamlouvá. Shodují se v tom. že záplavami způsobené škody na zvěři ne­ byly velké ' a příroda by si s ni mi poradila sama i bez zásahu člověka. Částku 150 milionů korun, kterou myslivci získali od ministerstva, by bylo možné využít pro ochranu přírody rozumněji.

předvečer devadesátých prvních naroze­ nin fotografa a kameramana .Jindřich a Grepla za­ hájili výstavu fotografií s názvem "Brněnské osob­ nosti" ředitel Moravského muzea Dr. P. Suléř a člen redakční rady Veroniky ing. J. Lacina. vý­ stava černobílých fotografií byla připravena v pří­ zemí Dietrichsteinského paláce a zahájení byl pří­ tomen i svěží autor.

19. 2. V

z pískovce, "Portály živlů" z jílové břidl i ce a .,Svědkové věkú" z vápence. "Spirituá[ní zasta­ vení", kombinace dřev uprostřed celé kompozice, je pak místem. kde by mohl vní mavý návštěvník podle slov Jana Simka "konfrontovat náš součas n ý běh života. naše žití s prapúvodními elementárními silami přírody". Zahradní slavností dne 12. září 1997 byl celý areál otevřen . Měl by se stát a j i stě se stane místem od­ počinku a medi tací nejen studentů fakulty. ale pře­ devším brněnské veřejnosti.

Karel Hudec

První stezka zdraví v Brně Malým otevíracím ceremoniálem byla dne [6. říj­ na 1997 předána veřejnosti první stezka zdraví v Brně. Vede údolím potoka Ponávky z Mokré Ho­ ry do Lelekovic a vybudovalo ji EkoCentrum Brno za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR v návaznosti na projekt Brno - zdravé město. Stez­ ka vede přírodně poměrně velmi zachovalým úze­ mím, je určena pro chodce i pro cyklisty a na pěti tabulích informuje o kulturních i přírodních zají­ mavostech daného místa. Podobné akce jistě zaslu­ hují plné podpory nebo i počátečního iniciování ze strany Základních organizací všude, kde je to mož­ né.

Karel Hudec

Znovu k "Lokální agendě 21" Jilldřich

Grepl. Foto Jana Jakrlová

25. 2. ČTK - Smlouvu. která převádí většinu práv a povinností státní Agentury ochrany přírody a krajiny ČR na soukromou firmu Jeskyně v České republice, podepsal v den svého odchodu z funkce ředitel agentury Josef Novák . Podle ministerstva životního prostředí není smlouva, opravňující fir­ mu n apříklad hospodařit s nemovitostmi ve vlast­ nictví státu a prostřed ky ze státního rozpočtu. plat­ ná. protože "odporuje zákonným ustanovením a příčí se dobrým mravům". Do převodu byli zain­ teresováni i další pracovníci agentury . Advokát Jiří Sídlo, Lubomír Přikryl a Karel Drbal.

Malá oslava

přírody

v Brně

Sochař Jan Simek, jeden z přátelského kruhu Vero­ niky, je dobře znám v kulturních kruzích Brnajako umělec, spojující duchovno člov~a s přírodou a jejími materiály - dřevem nebo kamenem. Není proto divu, že byl vyzván ke spolupráci při rekon­ strukci Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V ní byly v posled­ ních letech nejen vybudovány nové skleníky, ale z velké části podle projektu arch. [vara Otruby a Petra Talandy zcela novč upraven i exteriér za­ hrady. Tvrdost dlážděných ploch v průčelí sklení­ ků zpřírodňují právě plastiky Jana Simka, nazvané "Prameny země", v kombinaci velkých bloků hor­ nin a vody. "Kruh mlčení" ze žuly, "Dávné znění"

wcr~[r
V rámci brněnské přehlídky .,Ekofilm '97" uspořá­ dal 10. února brněnský územní odbor Ministerstva životního prostředí ve spolupráci s Regionálním sdružením ČSOP v Brně seminář Lokální agenda 21 (LA21). Cílem semináře nebylo nic složitější­ ho, než ve třech třicetiminutových blocích učinit další drobný krůček v seznamování širší veřejnosti s konceptem LA21 . Yvonna Gai\lyová z Eko[ogické poradny Veronica představila genezi celého konceptu, včetně pod­ statných principů, které by tento koncept mohl při­ nést při usměrňování rozvoje českých měst a mož­ nostech využít evropských struktur, které proces tvorby LA21 metodicky podporují. O několika příkladech ze zahraničí hovořila Jana Drápalová z Regionálního sdružení ČSOP v Brně. Robert Laža z Nadace Sípek pak představil kon ­ krétní výsledky z práce pracovní skupiny pro pří­ pravu indikátorů trvale udržitelného rozvoje města Český Krumlov. Poslední příspěvek uvedl diskusi, která se z růz­ ných stran vracela ke dvěma otázkám. Jak pro prá­ ci na LA21 (ať se tento proces v daném místě na­ zývá jakkoli) získat politickou reprezentaci města a jakými způsoby pro tuto práci získat širší veřej­ nosl. Ukazuje se, že podobnými otázkami se zabývá stá­ le včtší počet zainteresovaných a že bude užitečné se v blízké době a na různých fórech k těmto téma­ tům vracet. Ty z Vás, kteří hledáte první zdroje in­ formací, si dovoluji upozornit na vydařený plakát "Místní agenda 21", který nedávno vydal Český ekologický ústav.

Martin Nawrath

Dozvuky Dne bez aut 1997 Na pátek 14. listopadu 1997 vyhlásily Děti Země již 5. ročník celonárodní mediální akce Den bez aul. Letos se ho v osmnácti českých a moravských městech zúčastnilo celkem čtyřicet ekologických organizací, které veřejným zpúsobem upozornily na řadu dopravních problémů v České republice. Kromě toho Děti Země ve spolupráci s odborníky a ekologickými organizacemi vypracovaly text ob­ sáhlého dokumentu "Stanovisko k dosavadnímu vývoji dopravy v ČR«, který pod pořilo čtyřicet čtyři ekologických a dopravních organizací v Ces­ ké republice (včetně např. Odborového sdružení železničářů). Hlavní myšlenky stanoviska byly zveřejněny 14. I I. 1997 na demonstraci v Praze před ministerstvem dopravy a spojů, kam přišlo kolem devadesáti lidí (mezi řečníky byli např. po­ slanec Miros[av Kapoun, filozof Erazim Kohák. zástupce OSŽ PhDr. Zdeněk Jílek a další). Stanovisko hodnotí vývoj dopravy v České repub­ lice v letech 1993 až 1997 a kritizuje bezkoncepč­ nost české vlády při řešení negativních vlivů do­ pravy na životní prostředí, zejména její podporu automobilové dopravy na úkor železniční. V závč­ ru je navrženo, aby předseda vlády co nejdříve od­ volal ministra dopravy a spojů Martina Rímana. Stanovisko bylo odesláno některým ministrům. se­ nátorům a poslancům i sdělovacím prostředkúm . Současně byl veřejně vznesen požadavek na od­ stoupení předsedy Správní rady Českých drah a náměstka ministra dopravy Michala Tošovského. Dne 9. 12. 1997 ministr Ríman zaslal Dětem Země dopis s odpovědí. V něm uvedl. jaké úkoly stojí před ministerstvem po schůzce zemí EHK OSN ve Vídni ve dnech 12.-14. II. 1997. které se přede­ vším týkají omezování vlivu dopravy na životní prostředí. Ze závěrů schůzky mj. vyplývá, že země EU berou ochranu životního prostředí vážně a rov­ něž i Česká republika, pokud chce vstoupit mezi ně .

Dále odmítl tvrzení, že veřejná i železniční dopra­ vaje na okraji zájmu jeho ministerstva a připomněl tradovaný omyl, že železnice má bezvýhradně vý­ jimečné postavení. Avšak »pokud železnice nepro­ jde reformou, bude se prakticky sama destruovat a dostane se tak v krátké době do obrovského t1a­ ku« (od I. [. 1999 má být státní organizace České dráhy přeměněna na státní podnik. i když ekologic­ ké organizace a železniční odbory požadují privati­ zaci na akciovou společnost). Upozornil také, že ministerstvo dopravy a spojů připravilo řadu návr­ hů na podporu veřejné dopravy. Dále konstatuje, že investice na infrastrukturu z hlediska výkonů byly v roce [997 více přesunuty ze silnic na železnici z púvodního poměru 3,2: [ na nový 2,2: I a tento trend bude pokračovat (požada­ vek však zněl - maximál ní poměr 1,5: 1). U investic do silnic a dálnic došlo ke změně priorit ve pro­ spěch údržby a oprav na llkor nové výstavby (dle požadavku stanoviska), přičemž návrh rozvoje sil­ niční infrastruktury do roku 2005 bude jako první koncepční materiál min isterstva posouzen z hledis­ ka vlivů na životní prostředí dle zákona č. 244/1992 Sb. (opět dle požadavku nevládních or­ ganizací). Na stanovisko k dopravní politice příznivě reago-

KRONIKA

43

vali : kancel ář prezidenta republ iky Václava Hav la, kancelář předsedy Poslanecké s n ěmovn y M iloše Zemana, poslanec za CSSD Rudolf Tomíček (na­ vrhoval odvolat celou vlád u) a senátor za CSS O Petr Smutný. Spíše od m ít avě se vyjádřil i před se d a hospod ářské ho výboru a poslanec za ODS Jo ef Holub a předsed kyně výboru pro územní rozvoj , veřejno u správ u a životní pros tředí a senátorka za ODS Libuše Benešová. O čekávan á odp o vě ď od ministra životního pros tředí Jiří ho Skali ckého ne­ přišla .

K této věci je nutné konstatovat, že 30. II. 1997 (za 16 dn í) prezi dent republiky přijal demisi celé vlády, včetně ministra ({ímana, čímž se splni l hlav­ ní požadavek stanoviska. Dne 2. l. 1998 na jeho místo nastou pil nový ministr Petr Moos, který je děkanem Dopravní fakulty v Pardubicích. Ten ve­ řej n ě proh lás il. že chce mít le pší vztahy s že l eznič­ ní mi odbory (také ji ž odvolal p ředsed u Správní ra­ dy Ceských drah a náměstka ministra Michala To­ šovského. který mě l železnici na starosti. takže byl splně n další personální požadavek). V rámci Dne bez aut byl také zaslán dopis pč ti ekologi ckých organizací generálním u řed it e li Ces­ kých drah Vladimíru Sosnov i, který kritizoval jeho laxní přístu p při oče k áva né likv idac i železn ice. V dopise bylo také konstatováno, že ministr Mar­ Iin ({íman, jeho n áměs t ek Michal Tošovský a blíz­ ký př ítel ({í mana pos lanec Karel Sehoř (ODS ) j sou právě ti, kt eří se snaží železnici co nejd ří ve zlikvi­ dovat (Sehoř as i bude do červn ových voleb posl an­ cem). Vladi mír Sos na se ve své odpo vě d i pod ivil , že n ě­ která prohl ášen í "nejsou z hlavy mlad)'ch ekologú" a upří mn ě ekologické organizace varoval, aby »se při své jinak záslužné sn aze nenechávaly zneužívat různým i záj movými s kupinami «, neb o ť je to »nej­ rychlejš í cesta k diskreditaci ekologického hn utí jako celku«. Jak je zřejmé, l oňský Den bez aut měl skutečně sil­ nou odezvu nej en od státních orgánů či po li tiků (viz výše), ale i ve sdělovacích prostředcích , neboť dos ud je o této celonárodní dopravní akci archivo­ váno téměř 120 čl ánků z denního tisku. Dět i Země tak touto cestou děkuj í všem jednotl ivců m a orga­ nizacím, které se ke »Dni bez au t 1997« motte m Zachraňme železn ici! aktivně připoj i li. Pro rok 1998 se chystá další ročník , te ntokrát na pátek 13. listopadu.

Miroslav Patrik

po ldril , in undací až po rybníky ve vystoupení ing. H av líč ka, či slova ing. Z uny, který uJlozorn il, že ne lze provádět revitalizaci a při to m nezasahovat do dří ve upravených koryt toků či vlastnických vztahů . Byla připomenuta i sk utečnost , že rybník je jediný pří p ad v rámci zák. /1 4/1 992 Sb., kdy je ze zákona c h ráněna stavba. Po tl ačen í jeho akumulač ní funkce ve vod ohospo dářs kých normách a pre ference eko­ logických funkcí v kraj i ně, vyplývajících z tohoto zákona, vede k č as t ým p roblémů m. Na závěr blok u týkajícího se revitalizac í byla zorgani zována p ů l ­ denn í exkurze s možnost í výběru tří tras, které na­ bízely návš tě vu míst s realizovanými úpravami. Jak konstatovali ú častn í ci po návratu, ne všechny úpra­ vy byly provedeny citl i vě a v duchu revitalizace krajiny. Jako obvykle při lákal do sálu mnoho úč as tníků konfe rence re fe rát ing. Míchala, týkaj ící se kraji n­ ného rázu, který mimo j iné při po menu l po užite l­ nost výsledkil "Kraj inářs ké h o hodnocení", které proved li pracovn íci Terplánu v sedmdesátých le­ tech a jež jso'u prav děp odobn ě uloženy na AOPK CR, a dále nešetři l kritikou v ů č i MŽP CR, které od rok u 1995 nepokrač uj e na projektu "ECONET" (Evropské ekologické síti), kdy dotažení tohoto projektu by mělo vést k cílené d otační politi ce jak MŽP, tak MZe. Se záj mem byly oček ává ny a vy­ sl echnuty i referáty ing. Jelena z Ú stře dní ho po­ zemkového úřad u o podílu MZe na och raně kraj i­ ny a ing. Mazína z Poze mkového úřad u v Plzni k real izacím lokálních sys t émů ekologické stabili ty v rámci komplexních pozemkov)'ch úprav. Ne lze také nevzpomenout nap ř. referát ing. Si ndlara, tý­ kající se zpracování a využi tí studií vzhledem ke stanovení pri orit pro jednotlivé kraj inotvorné pro­ gramy, nebo zkušenosti získané při zpracování okresního generelu ÚSES , před ne se n é ing. Dej ma­ lem. S postupem trván í konference ubýval i poč et účas tn í k ů v sále a tak bohužel 3. den od poledne, které bylo vě no váno programu obn ovy vesnice a v rámci kterého pů s obil y velmi po vzbu di vě ob­

rázky realizovaných úprav ve venkovském p rostře­

dí ing. Krumla, byly řady již velmi proříd lé.

Zaznamenala jsem si i něk teré kritické připomí n ­

ky, které zazně ly v rámci diskusí ve skupinkách

v předsálí jako např. :

- vše vypadá jako v nejlepším pořád k u, včet ně rea­

li zací i když víme, že tomu tak není - pří tomn i byli zástupci o rgánů ochrany přírody pouze z 22 okresů Záb ěry

Postřehy

z konference Krajinotvorné progr amy

- nebyl dán žádný nový p od nět, konference v roce 1995 byla děl nějš í atd. Já sam a však věřím alespoň tomu , že to byl dalš í krok vedoucí k užší s polupráci zás tu pc ů jednotl i­ vých p racov i šť, a ť už na ministerské či na okresní úrovni, a že bude čí m dále tím mé ně konferencí, na kterých se budou přesvěd čovat b uď pouze ochraná­ ři příro dy mezi sebou nebo pouze vodohospodáři č i zemědělci "o svých pravdách", a že real izace re­ vitali zace naší kraji ny bud e vycházet z těc h nej­ hl ubších poznatkú všech a že se na tom dokáží do­ mluvit spo leč ně .

Jitka Pellantová

Permakultura 1 V pátek 16. ledna zaznívala Lipkou - Domem eko­ logické výc hovy v Brně - Pisárkách domácí če š ti na s p řízv uke m pražským, hanáckým i ostravským, mohli j ste zaslechnou t i zahraniční slovenšti nu. Odpoledne ve d vě hodi ny zač al totiž Úvodn í kurs permakulturního designu, první v Brně ( ús pěšně se tyto ku rsy už ukutečnily pod zá ti tou ji h očeské na­ dace Rosa v Ceských B u děj o vicích a v Prachati­ cích, dokonce byl v Ceské republi ce us p ořádá n i první č trnácti den n í Úplný kurs permakulturního designu, a to u Hřib ových na Větrné Hůrce u ({ep­ č i c nedaleko Li toměřic). Na brněnský úvodní kurs se sjelo skoro třice t zájemců, dychtivých dozvědě t se n ěco nového. Vě tš i nou jsou to lidé tak či onak "nazelenalí", někte ří o permakultuře slyšeli, jiní o ní mají už trochu pře snější představu, vš ichni jsou ale zvědaví , co všechno je na kursu čeká. I Vy jste možná o p ermaku l tuře již zaslechli kolo­ vat vtip: Permakulwra ? AI/O, to je to zem ědělství pro líné intelektuály! Kupod ivu, sami "permakul­ tumí" lidé se tomuto oz n ačení nebrání. Zastávají totiž názor, že dokud je al espoň jedna malá nad ěje, že Ze mě si dokáže s následky koná ní člově ka pora­ di t, mě l by jí to č l o vě k um ožni t v co nej vě tší m možném mčří tk u . Znamená to ovšem, že uzná své místo na pl anetě . svou extenzivnos t nahrad í inten­ zivností, bude se snažit všechny své pot řeby uspo­ kojit na co nejmenší m možném prostoru tak, aby kole m něj měl a dost prostoru "divočina" ... Zname­ ná to, že se člověk bude snažit omezit svúj rozlet do ší řky ve prospěch intenzivního prožitku do hloubky, zjednodu eně řečeno to znamená nesnažit se mít, ale být. Jako účastník kursu jsem Vám t eď přiblížila permak ulturu asi dOSl emotivní formo u,

z lívodlll1/O kurzu permakulturlll1/O desillgll. Foto al/torka

Konference K r ajin otvorné progr amy, která se konala pod záštitou MŽP CR, AO PK CR a Ok Ú Příbram v Příbrami již podruhé, příl ákala na konci loňské ho roku více než tři sta účast níků , mezi ni ­ miž byli p ředevš í m pracovníc i státní správy ochra­ ny přírody, Pozemkových ú řadů . odborných praco­ višť, soukromých projekčních kancel áří atd. Pro­ gram se věnoval revital izaci říčn íc h systém ů, péč i o krajinu, pozemkovým úpravám, úze mn ím sy té­ mům eko logické stability a obnově vesnice. Posla­ nec RNDr. Ambrozek ve svém vystoupení nabádal k užší spol upráci všcchny rezorty, aby peníze, kte­ ré jsou do naší krajiny vkládány, by ly použi ty co nejúčelněji. k čemuž se v dalších re ferátech vybí­ zel i navzájem i ostatn í přednášející z různých rc­ zortů. Zaznč l zde přeh led krajinotvorných progra­ mů , zapojení jednotlivých ministerstev do jejich realizací, včetně přehledu financí vložených do ně­ kterých z nic h v předcházejících letech a předpo­ kládané financování v nás ledujícím roce . Největší část konference byla věnována programu Revitalizace říčn ích systémů, kde by li vyslechnuti jak správci toků, tak odborní pracovníci až po rea­ lizátory revitalizací. Zajímavé bylo např. porovná­ ní ceny za 1 mJ retenčního prostoru od nádrží,

44

KRONIKA -

-

-

_ __ _ __

_ __ _ _ _ _ _ _ _ _ __

VISÚ:qrunfi
proto pro rovnováhu něko li k ci tací z knihy Patric­ ka Whitefielda Permakultura v kos /ce (k dostání na L ipce), kterou do češt in y přel ožil Karol Končko a která je v současn ost i jedinou svého druhu u nás: Permakultl/ra je lI'va le udržitelný postoj k žil'Otu ... Permakultura je !VoFivý živo/ní styl, ekologická cesta k zaji.ftění na.fich pmravin, obydlí. finanč­ ních a sociálních struktur a dalHch základních po­ tFeb... Permakultura je založena lIa spolupráci s pFirodou a na péči o Zemi a její obyvatele ... Princip)' permakultl/ry lze aplikovnt ve městech, na venkově i na farmách ... Zabývá se metodami, které lidem l/I/wžiíují spolupracovat a jasně popisuje možnosti, jak smysluplně a zodpovědně žít na Ze­ mi, an iž bychom ji niči li... Permakultura je pro každého, kdo hledá tvůrtí možnosti ozdravení své­ ho života. Permakultura zdaleka ovšem neznamená jenom ze­ měd ělství. Principy permakulturního designu m ů­ žete použít třeba i při stavbě domu, zaři zování bytu či úpravách balkonu. Jste-li podnikavějš í a žijete-li s dobrými sousedy, tak i při změnác h ve vašem pa­ neláku nebo na sídlišti . Permakulturní principy je možné vztáhnout i na mezilidské vztahy, na vlastní životní styl. Sympatické je na permaku ltuře i to . že s,e nikomu nevnucuje. Karol a Anna Končk o vi , kteř í zatfm je­ din í u nás kursy permakultury vedou. sami něko li k let (ta léta j dou dnes už do des ítek) zkoušejí na svém pozemku v Revúci, jestli ..to fung uje". Po­ d o bně jsou na tom lidé i jinde na s vě tě - v Anglii, Spojených státech i v Austráli i, kde byla permakul­ tura poprvé defi nována a kde dnes máte možnost vidět nejvíce permakulturních sídel a fare m na svě­ tě. Všichni přemýš l ejí, zkoušejí, vzděl ávaj í se a to, co si ověří, podávaj í dál. Nenu tí Vás k niče mu ani k Vám nepřistupují z pozice s pasitelů s věta . Mi­ mochodem. i to patří k Z<1sadám permakul tury - za­ čít u sebe, dát si do pořád ku svůj život, popřemýš­ let, kde a co bych mohl změ nit. Pak mohu šíři t myšlenky permakultury dál - ve své rod ině, mezi známými, přáteli a kolegy. Potom teprve přicházejí větší celky. Kromě výše zmín ěných témat byly podstatné i di s­ kuse o spirálách ni čen í, et ice, princi pech přírod­ ních sys té mů a permaku ltury. postupu permaku l­ turního design u, synergii , LETS systému a mnoho dalších. Ačkoli v byl kurs velmi intenzivn í ( kon č il o se až v pozdních večern ích hodi nách) , byli všic hni velmi dobře n al aděni a velmi spokojeni. Při závě­ rečné m hodnocení kursu padala č asto slova ..... mám pocit, že j sem na.felllěco, co Zllalosti, kte­ ré už mám, spojuje do jednoho pevného celku.. ... .. .. .myslím. že bych tímhle zpúsobel1l chtéVa vést svoje vlastní děti (sllldelllY, děl i v kroužku ... )... " .... .jsem rád/a, že jsem se mohla setka t s tolika za­ jímavými lidmi a my.flenkami ... " .. ... děkuji... " Pro ty z Vás, které nějakd myšlenka obsažená v tom/{) textu zaujala, sděluji, že Uplný kurs per­ makultumíll() designu se uskuteční v létě v Ceských Budějovicích (v červenci) i na Lipce (v srpnu). Nejlépe uděláte, když se spojíte s Líbou Jozkovou (Rosa, Krajillská 18, 370 Ol Ceské Budějovice, te­ lefoll 038/32030 Ilebo 038/35089) či s Dallou Kli­ vánkovou (Lipka, Lipová 20. 60200 Brno. telefoll

05/43211264, 05/43216483).

Dana

W(!~rr~DllnlJcr.2)

Křivánk ová

Kroměříž

98 - Budoucnost zatopených území Pod zd.ftitou prezidellla Václava Havla se uskUleč­ nil ve dnech 19. až 20. líllora 1998 v Krom ěNži pracovní seminát KroměNž 98, jehož účelem bylo m). zhodnotit příčiny katastrofálních důsledků po ­ vodllÍ .I' pFihlédllutíl11 k sou(~asllému stavu obl/ov­ ných činností a pnpravit podmínky pro poskytová­ ní odborné pomoci. Na závěr semil/áte byly fOnllll­ lovány tyto hlavllÍ my.flenky a náměty: Povodeň je nutno chápat jako výzvu k pře hodnoce­ ní našeho vztah u ke s vě tu, ve kterém žijeme, ke kraj ině a osídlení v povodí ře k . Ochrana území pře d po vo dně mi a jejich obnova j sou dva základní úkoly, které před námi stojí. Nyní je nutno uryc hl eně dok on či t anal ýzu povod­ ní , jejich pří čin a dů s ledk ů. Tato analýza musí být detailní, musí vycházet z podrobné znal osti území a mu sí být poj ata n adrezo rtně . Nelze připusti t ně­ kolik paralelních závěrů, které by si pro ti řeči ly . Účastníci se shodli, že obnova prostá, tj. obnova do totožného stavu, j aký byl před povodní, je ne­ p řijate lná . Ještě nepřijateln ěj ší se jeví ovšem tako­ vý vývoj, který by opakoval a zmnožoval chyby, které byly již v min ulosti u č iněny . Musí se jednat o obnovu, která, pou čena minul ými chybami bude rozvíjet postižená území na kval i tativně vyšší úrovni. T akto pojaté obn ově se musí dostat maxi­ mální podpory centrálních orgán ů státní správy a musí jí být uzpů sobeny i jednotlivé instrumenty, vče tn ě fi nancování. Území, postižené povodně mi, po třeb uje jasnou a včas ně formulovanou vi zi. Ta musí vycházet z pře dstav obyvatel těchto území v delším časo­ vém horizontu a mu sí se jí dostat politické podpo­ ry. Po třebnost jasné a přesvě d č i vě form ulované vize se si lnou politicko u podporou vyvstává o to více, že dod nes není jasná budoucnost větši ny postiže­ ného území v delš ím časovém horizontu . Obča n é č i podnikatelské subjekty p otřebuj í znát jedno­ značn ý a zaru čený rámec pro svůj další život a podnikatelské aktivity. Bezpodmínečno u se v souvis losti s formulováním vize jeví široká debata všech, kterých se to týká, v četně kompetentních o d born íků a p racovníků státní správy . Občané m us í mít vždy dos tatek in­ formací, aby se necíti li 'zaskočeni, byť sebelepší vi­ zI. Velký význam má kvalitní komunikace mezi samosprávou a občan y a také mezi všemi stupni

státní správy a samosprávy.

Je nutno zvýšit informovanost a osvětu občanů ,

protože z generace na generaci dochází ke ztrátě

kolektivn í paměti, týkaj ící se povodní, jejich riziko

je podceňován o a dochází k nezodpovědnému pří­

stupu k inu n d ačním územím.

Ochrana území musí být založena na široké solida­

r itě všech, kteří leží v povodí řek, na ochraně ni v­

ních území a na zod po vědné m přístupu k vodní m

tokům.

Není reálné při tom uvažovat o absolutní ochraně území, je nutno vycházet z dohodnuté přijatelné míry ochrany území.





Techni cká a biologická, či biotechnická proti po­ vodňová opatření nestojí proti sobě; vždy je nutno vycházet ci tl i vě z konkrétních podmínek a voli t ře­ šení ohl eduplná ke kraj in ě, respektující její ekolo­ gi i, a uspokojivá z hled iska trvalé ud ržitelnosti ce­ lého území. Není možno stanovit jednoznačná, univerzální pravid la, místo si vždy vyn ucuje indi­ viduální nástroj (údržby koryta, lužní lesy, suché poldry, prot ipov odňové hráze, rete n čn í nádrže, ... ). Naše kraji na je s kutečným kulturn ím statkem, tak je k ní nutno p ři stu poval. Dnešní investice do kra­ jiny a do udržení kvali tního osídlení v ní se nám v budoucnu mn ohonásobně vrátí. Doba po povodni je rovněž příleži tostí ke změně našeho pří s tu pu k síd l ům, k jejich historické struk­ tuře i zás tavbě . Je třeba dotvořit skuteč ně funkční integrovaný in­ formační systém - pro dobu mezi povodněmi i pro pří pad povodní. Rovněž je tře ba vytvořit skuteč n ě funkční a kom­ plexní integrovaný záchranný systém. řízený zjed­ noho centra. Je nutno vy t vořit pevný legislativní rámec pro všechna o patření, plynoucí ze zkušeností z povod­ ní. Je nutno zvýšit flex ibi litu státních finanč n íc h zdro­ jů; je nutno vytvořit podklad pro jejich využití ne pouze pro prostou obnovu , ale pro zvýšení kvality území (technická a dopravní infrastruktura, rozvo­ jové zóny). Zásadním materiálem, ve kterém najdou sv ůj výraz výše popsané procesy, j e závazná územně - pláno­ vací dokumentace, územní plány různého, speci­ fického charakteru. Ty se stanou výrazem shody o spo le čné budoucnost i v území, vzešlé ze široké

di skuse všech, jichž se to týká, a rovněž základem

strategie dlouhodobé a koncepční politiky ob novy

a rozvoje území. Územní plány se stano u katalyzá­

torem trvale udržitelného rozvoje území.

Uvedení v ži vot pro tipovodňových opatření, opat­

ření. vedoucích ke kvalitati v ně vyšší obn ově úze­

mí, a k onečně územních pl ánů a p rogramů rozvoje

území si není možné před stav i t bez současného bu­

dování otevřené občanské spo l eč nosti.

Povodně roku 1997 otevře l y zcela nový pohled na

čl e n ění státu, při nes l y daleko silnější regionální

sounáležitost danou povodí mi jednotl ivých řek.

Vyšší územní samosprávné celky se po svém vzni ­

ku stanou významnou částí regionální správy a sa­

mosprávy , při čemž je nutné. aby kompetence

a zo d povědnost byly vždy tak blízko k občanillll,

j ak jen je to možné.

Zároveň je nutné vytvořit předpoklady a podporo­

vat vytváření regi onálních sdružení, jdoucích i na­

příč systémem územního členění země.

Zcela zásadním se jeví koordinovanost státní sprá­

vy ve vztahu k území a k jeho obnově a rozvoji ­ z jednoho místa a podle jednotlivých a transparent­

ních pravidel.

Je zcela jasné, že kvali tní obnova a rozvoj postiže­

ných oblastí se neobejde bez mohutné a jasně de­

klarované podpory státu, politické i hospodářské.

Povodně 1997 není nutno chápat pouze jako ka­

tastrofu , ale i jako šanci ke změně.

KRONIKA

45

Ohrožený druh - železnice Miroslav Patrik

Dopravní politika vlády, a zvláště Ministerstva dopravy a spojů ČR (MDS ČR), směřuje k zhoršování těch služeb dopravy, které jsou še­ trné k životnímu prostředí, tj . železniční a ostat­ ní veřejné osobní dopravy. Dokladem takových­ to postupů je například skokové zdražení měst­ ské hromadné dopravy, linkových autobusů a železniční dopravy, rozsáhlé rušení spojů a zhoršení jejich časové návaznosti. Dalším pří­ kladem nevhodného přístupu může být rušení nákladišť železn i ční nákladní dopravy přede­ vším na regionálních tratích nebo nezabezpeče­ ní podmínek nutných k obnově vozového parku Českých drah. Zmínit je třeba i privatizaci více než třetiny délky žel ezni čních tratí, která je pro absenci záruky zachování provozu někdy nazý­ vána rušením. V letech 1990--1996 došlo k výraznému pokle­ su podílu výkonů ve veřejné osobní doprav ě ze 63 % na 45 % ve prospěch individuál ní automo­ bilové dopravy a u náklad ní žel ezniční dopravy ze 68 % na 4 1 % ve prospěch s ilni ční dopravy. Přesto je u nás podíl železn i ční dopravy na cel­ kových výkonech ještě stále jeden z nejvyšších.

~I./~;nf: VA:r LITo.ATvAU.

Tento podíl by nejen vzhledem k materiálům vlády (např. Státní politika životního prostředí z roku 1995) a Evropské unie (např. Strategie oživení železnic společenství či Síť občanů) měl zůstat alespoň zachován. Přezíravý postoj vlády k železniční dopravě do­ kumentují i investiční prostředky plynoucí do dvou hlavních dopravních oborů, které nebyly vynaloženy úměrně k uskutečně ným dopravním výkonům: v letech 1993- 1996 se na sil n iční in­ frastrukturu vydalo o 10,519 mil iard korun více než na železniční tratě. Rovněž klesají i nein­ vestiční prostředky státního rozpočtu . Celkem dostává silničn í doprava ze státního rozpočtu zhruba dvakrát více fi nancí, než doprava želez­ niční. V tomto směru by moh lo pomoci vytvo­ ření legislativních, daňovýc h , technických a ji­ ných podmínek pro udržení většího podílu ve­ řejné osobní a ostatní železniční dopravy na přep ravním výkonu. Podle našeho názoru by cílem transformace Českých drah měla být podpora sí ťovýc h služeb železničn í dopravy v ČR jako celku , včetn ě vy­ tvoření systému financování osobní dopravy

~O ~/JN.ÚIO j:lVltlKIJ/'ECTYlí KN tYA.lhTé

Z.é/l1t'J;ELJKOU

tak, aby mohla být provozována s vyrovnanou bilancí. České dráhy by měly privatizovat z for­ my státní organizace na akciovou společnost s účastí soukromého kapitálu a s majoritním po­ dílem veřejných institucí (státní správy a samo­ správy - krajů a obcí), které ve správní a dozor­ čí radě budou hájit zájmy občanů (svých akcio­ nářů) a kontrolovat čin nost akciové společnosti. Z tohoto důvodu nesouhlasíme s vládou prosa­ zovaným zp ůsobem tzv. privatizace třeti ny že­ lezničních tratí, zejména pokud se tvrdí, že »v případě nezájmu o privatizaci dráhy bude připraveno ukončení provozu železniční osobní dopravy, náhrada této dopravní obslužnosti au­ tobusy a ukončení nákladní dopravy«. Dosud totiž nebyla prokázána ani ekonomická ztráto­ vost regionálních tratí. Při posouzení celkových hospodářských výsledků vztažených na délku tratí vykazují regionální tratě ztrátu jen cca 0,53 mil. Kč/km , kdežto celostátní tratě ztrátu téměř dvojnásobnou. Z toho plyne, že regionální tratě jsou dle zmín ě n ého hlediska efekti vnější. Lze také doložit, že vládou navrhovaným způsobem privatizace třet in y tratí by došlo k úsporám jen

I

f'~í',f()"'OV'ĚÍ>A'O(/ t'/

EKOt.oG/O'(){/

#A 6ťi./~é /lAM A'E./e/Ý tlIBOIlAll-!VII.-IXACE,ALé I #ELtr'{/I,Ji'TJk~~ktV/llr/ FILOZOFII

;I .FNJiI.fTII JALlíéli

!A.Etft/",f[A'/~ !(JC"/ST JI

",,(.lú Té

I JI CA!ClflHOI

u.r!V/Ct(~ ' '~I!é( ZOJ.féPEte(. A ť/I.rtA/ / {/ .lItY/Úl (/ #A1"

.f/

nIfP;l//XA

""VlETE

I

;V/,.ťA I M?IiA/E· I

J'E.6""'/IIA-RNII., Tow/VSEtYP : fKOlOGIE -JElJtVCI!"'OIIJLACE A Jf'Duť'éA'rrYA ~()/"o(

:

U~f­

110/ ­

US/ý/' J'!;OLtfAA"J""I'

IfMl.r GAt
46

JíM/rtE r

!aImvtf CA 1-S: HL

KoU/(TIJI : /(A(lfftYlVť

/r,.t.ífi- c"ECH

fil/AJ

~ff.lEhrAT to.fT(I(/:

K(WI'IT AlEN

tf

A(O/(AI'Y

OHROŽENÁ ŽELEZNICE _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

Jtf r,­ 1,/23/ ­ Z'!~­

_ _ WCr9fr'\lDllnfkr2l

Dopisy čtenářů

cca 6-7 % celkových nákladů (tj. ztrát) Českých drah. Na druhé straně MDS ČR a česká vláda podpo­ ruje růst ekologicky i ekonomicky nešetrné sil­ niční dopravy předevš ím velmi nízkou silniční daní, nedostatečnými poplatky za užívání dálnic i za průjezd zahraničních nákladních vozidel přes naše území, nižší spotřební daní z pohon­ ných hmot, nedostatečným zpoplatněním nega­ tivních účinků silniční dopravy apod. Neodů­ vodněně vysoké a stále rostoucí j sou i investice vynakládané vládou do výstavby dálnic. Někte­ ré jsou zcela zbytečné, protože stačí moderniza­ ce silnic, a to i pro dálkovou dopravu, na tra­ sách mezinárodních silnic »E« . Hlavní důraz v investicích by se měl klást na modernizaci a údržbu stávající silniční infrastruktury včetně mostů, výstavby obchvatů, mimoúrovňových křižovatek apod. Na tuto situaci ekologické sdružení Děti Země reagovalo vyhlášením celo­ národní akce Den bez aut na pátek 14. listopadu 1997. Jedním z cílů čtvrtého ročníku byla i pod­ pora železniční dopravy, což dokládá i letošní ústřední motto Zachraňme naši železnici. . Další velmi závažnou skutečn o stí je také poru­ šování platných českých záko n ů vládou a MDS ČR. Jde zejména o zákon Č. 244/1992 Sb. o po­ suzování vlivů na životní prostředí, který v pa­ ragrafu 14 jednoznačně požaduje i posouzení celostátních koncepčních materiálů, a to za účasti odborné i laické veřejnosti. MDS ČR se tomu vyhnulo jak v roce 1993 u nové koncepce výstavby dálnic a rychlostních silnic (navzdory požadavku MŽP ČR) a jejích následujících ak­ tualizací a změn v letech 1994-1996 (navzdory požadavku ekologických organizací), tak v roce 1997 u návrhu dopravní strategie, projektu re­ formy železnic a Českých drah a návrhu podpo­ ry veřejné osobní dopravy. Pozitivním signálem by v tomto směru mohlo být nařízení vlády ze dne 27. srpna 1997, kterým uložila MDS ČR, aby předložilo koncepci výstavby dopravních sítí v ČR společně s posouzením vlivů na život­ ní prostředí v souladu s platnými právními předpisy.

Cestu k nápravě lze spatřovat v činnosti M inis­ terstva životního prostředí. V červnu 1997 po­ depsal ministr životního prostředí Jiří Skalický Deklaraci k udržitelným způsobům dopravy v zemích Středoevropské iniciativy (SEl). V ní se ČR zavázala, že s ostatními zeměmi SEl bu­ de úzce spolupracovat při budování udržitelné­ ho způsobu dopravy. Důležité je, aby myšlenky této deklarace byly uplatněny nejen v chystané aktualizaci Státní politiky životního yrostředí ČR, ale především v činnosti MDS ČR. Svou roli bude v dané oblasti také jistě hrát začleňo­ vání ČR do EU. HIFní zásady dopravní politi­ ky transformujících se zemí by totiž podle ná­ zoru zemí EU měly být následující: neopakovat stejné chyby, kdy došlo k poklesu přepravy zboží a osob na železnici. upřednostňovat ochranu životního prostředí před negativními vlivy silniční dopravy a zajistit, aby železniční doprava byla stejně komerčně úspěšná jako ostatní podnikatelské subjekty, např. oddluže­ ním železničních společností apod.

Wa5r((jooutkB~



Requiem za jednu lípu Je jedna 'levelká vesnice na Českomoravské vyso­ čině nedaleko Zďám nad Sázavou. Její založení spadá do 13. století. Může se pochlubit kostelíkem se zvláštní klenbou a hlavně kostnicí z roku 1709, která je též vepsaná do seznamu světových pamá­ tek UNESCO. V této vesnici za hřbitovní zdí na farské zahradě rostla lípa. Těžko odhadnout její věk. ale její mo­ hutný kmen svědčil o tom, že mnoho let, snad sto, snad i více, šumot jejích listů doprovázel vesniča­ ny na jejich poslední cestě. Nejeden farář pod její korunou obdělával zahradu či v jejím stínu odpočí­ val. V posledních desetiletích j iž měla korunu po­ škozenou. Farníkům, kterým vždy nezištně nabíze­ la svůj stín i vů n i květů. se znelíbilo, že stíní jejich hroby a na podzim je zasypává listím. Uživatel far­ ské zahrady najednou pocítil nelibost nad mohut­ ným stromem stínícím jeho záhonům. A tak byly tři mohutné větve odříznuty. Lípa tiše hojila své rány a dál nabízela stín í vůni květů. Bohužel, její nezištnost. impozantní vzhled ani věk ji neuchránily od smutného osudu. Poslední pan farář nemá rád stromy. Co mohl, o řezal sám, ale mohutná lípa byla nad jeho síly. Obrátil se proto na obec: ,,Lípu na farské zahradě nechci!" Důvody nijaké. ale zaštítěn svojí autoritou, vykonával dlou­ holetý nátlak. Obecní zastupitelé opatrně odoláva­ li. ale nakonec dostali nůž na krk: .. Buď já, nebo lí­ pa! Nepovolíte-li lípu sklátit. požádám o přelože­ ní!" Pan farář má na vsi stále velkou autoritu. Pouze je­ den radní se postavil proti. Ostatní, při vědomí své zodpovědnosti za obsazení farnosti knězem, zčásti mlčeli, zčásti byli pro. Staré stromy jsou jako staří lidé. plni vzpomínek. A jsou ještě místa v této zemi. kde lidé mají starý strom ve vážnosti tak, jako starého člověka.' Tam starým stromům podepírají větve a zpevňují kme­ ny, podobně jako se pomáhá starým lidem, aby své stáří mohli prožít v důstojnosti. V této obci však vyřkli nad starým stromem ortel smrti! Kdo ale bude katem? Jedna firma popravu odmítla, druhá nakonec úkol přijala. Máme tržní hospodář­ ství a malé firmy příliš neprosperují. Kat ovšem není zodpovědný za rozsudek. Zodpovědnost ne­ sou soudci, kteří mají zvážit všechna pro a proti, všechny polehčující okolnosti. dříve než ortel vy­ řknou .

Někteří občané mohutné lípy želí. Ale jen potichu a v soukromí. Pan farář má autoritu a málokterý venkovský člověk ocení krásu i hodnotu starého sromu. Všichni si dobře vidí do talířů, a proto není nutné dělat si zle kvůli jednomu stromu. Narostl přece sám a zadarmo. Stará lípa nebyla jedinou zvláštností, kterou by se obec mohla i pyšnit. Kdysi zde na návsi rostl mo­ hutný jasan, unikátní svými kořenovými náběhy, které kolem kmene tvořily dřevěnou desku o prů­ měru téměř 3 m. Jasan však svými kořeny začal nadzvedávat zídku farské zahrady a tím si pode­ psal svůj rozsudek! Protože byl zdravý, hlupáci mu navrtali kmen a do děr nalili kyselinu. Jasan chřad­ nul a byl odstraněn . Před kostelem rostly dva mo­ hutné akáty. Kdožví, čí ruka a kdy je zasadila, aby vůně jejich květů těšila věřící jdoucí do kostela. Je­

den podlehl náporu vichřice. druhý stále vzdoruje nepřízni počasí i času. Ale i jeho dny jsou sečteny. Třebaže poučen osudem jasanu nenadzvedává zíd­ ku. přesto se panu faráři také nelibí. Zádá o jeho odstranění. Příčinliví poskokové nalili do jeho du­ tiny nějaké svinstvo, a tak starý akát pomalu chřad ne ... Ví, že jeho život končí, že neodolá lid­ ské omezenosti, ale dál hrdě zvedá svoji korunu. aby zemřel vstoje. Poutníče, který navštívíš tuto vísku, abys zhlédl unikátní kostnici, kde čtyři mohutné hromady vy­ rovnaných kostí svědčí o pomíjivosti lidských ži­ votů, postůj u akátu před hřbitovní branou a vzdej úctu jeho marnému zápasu. Popojdi pět kroků za roh kostela a pohlédni za hřbitovní zeď! Stávala tam mohutná lípa. kterou srazila k zemi lidská ma­ lost. I ona zahynula, byť nepřekážela. Kde je poko­ ra člověka před životem, ať už je ukryt v rostlině, zvířeti či lidské duši?

Jaroslav Pokorný

Budka pro ptáka roku Pocházím z Moravského Krumlova, a i když tam už nebydlím, rád se tam vracím. Jednoho dne jsem se zamyslel nad kaplí sv. Flo­ riána, která se tyčí nad mým rodným městem, že by byla příhodná pro sovu pálenou. Rozhodl jsem se, že bych mohl zkusit do této kaple umístit budku. Ovšem jak, na co, jsem moc ne­ věděl, proto jsem zašel do ekologické poradny Veronica za p. Vlašínem, který má v tomto obo­ ru zkušenosti. Po chvilce domluvy jsme volali na obecní úřad v Moravském Krumlově. Bylo domluveno jednání přímo na místě instalace. Zde byl přítomen i p. Marciško, který má zku­ šenosti s instalací a výrobou budek. Toto jedná­ ní dopadlo pro sovy dobře, osobně jsme rozšířili půdu kaple, dohodli místo, způsob a termín in­ stalace budky. Kapli čekala tou dobou oprava střechy, a tudíž se muselo chvíli čekat s instala­ cí. Přede mnou byl nyní nelehký úkol - výroba budky. Budka pro sovu pálenou je velká, proto musí být i pevná a kvalitní. Pomohl jsem si tím, že na její základ byla použita starší skříň , která vyhovovala rozměrům, stačilo pouze skříň na­ stavit, udělat strop, vlezový otvor a dvířka pro kontroly, čištění a případné kroužkování ma­ lých soviček. Instalace byla rovněž jednodušší. Budka byla položena na betonový schod těsně nad podlahou půdy a pomocí tunýlku byl vlezový otvor vyve­ den zdí do volného prostoru pole. Nyní už čeká budka na své nové nájemníky ­ sovy pálené. Tímto článkem bych chtěl poděko­ vat všem, kteří pomohli ptáku roku 1997 vyvě­ šováním hnízdních budek a vůbec ochráncům sov.

Lukáš Řezáč

DOPISY

ČTENÁŘŮ

47

Oznámení

"Je ještě čas ... ?" Pod Umto názvem se skrývá již tradiční soutěž

kresleného humoru se zaměřením k ochraně a tvor­

bě životního prostředí s různou tematikou, která se

týká vždy nějakého ožehavého problému z nejbliž­

šího okolí byd li ště, města, školy nebo problemati­

ky celosvětového charakteru.

Soutěž je určena pro ty, kteří nejsou lhostejni vůči

svému okolí, vnímají poškozováni přírody a život­

ního pro středí i mezilidských v ztahů a dovedou

vyjádřit vtipně i výtvarně kritiku této sku tečnosti .

Mottem letošního, již 11. ročníku, je "Náš do­

mov - zdravý domov".

Podmínky soutěže:

- příspěvky (výtvarné práce) mů že posílat jak ško­

la, jiné zařízení či orgal1izátor, tak jednotlivci pří­ mo - je možno použít libovolnou techniku - rozměr soutěžních prací je AS, případně A4 - na zadní straně obrázku je třeba uvést tyto údaje: jméno a příjmení autora, věk, adresu školy, byd­ liště - včetně psC, ll. ročník - zásilk'U zašlete na adresu: DOMECEK DDM Kosmonautů 4 62500 Brno

Porota, která hodnotí soutěžní práce ve třech ko­

lech, je sestavena jednak z výtvarníků, ekologů, Osmý letní kurz pracovníků MŽP CR, CSOp, cvC, ale také z ně­

kterých pedagogů brněnských škol. Hodnotí se ne­

VERONICA Vás zve na tradiční letní kurz. Mo­ jen výtvarná stránka, ale také vtipný nápad a jeho dul, který začal před osmi lety výukou angličtiny pro ekology se vloni rozšíři l o intenzivní školení celkové zpracování.

Výstava ,,Je ještě čas ... ?" je putovní. Oceněné z managementu nevládních organizací. Pro děti byla zachována angličtina. a dalšl vybrané práce jsou instalovány ve výstav­

ních prostorách několika brněnských institucí, ve Letos chystáme desetidenní dopolední program s touto náplní: školských zařízeních a kinech. Objevují se však I. Pro anglicky mluvící dospělé účastníky : v ná­ i v dalších městech Ceské a Slovenské republiky, vaznosti na loňský kurz managementu budeme po­ které o tuto výstavu projeví zájem.

kračovat školením v týmové práci (vede rodilý Vyhlašovatelé letošního ročníku jsou Domeček ­ mluvčl). 2. Pro začátečníky: kurz angličtiny. Dům dětí a mládeže, Ministerstvo Životního pro­

3. Pro děti: kurz angličtin y. středí - územní odbor pro brněnskou oblast, Regio­

nální sdružení CSOP v Brně a Občanské sdružení 4. Doplňková cvičení z kreativity pro všechny.

Je ještě čas . Sou těž se koná pod záštitou projektu Odpolední program:

Cykli stika, pěší výlety, koupání v okolních kame­ Brno - zdravé měs to.

. nolomech, n ávštěvy místních zajímavostí, tenis,

míčové hry, aj.

Termín: 8. až 17. července

Místo: Haškova Lipnice (areál Kamenického uči­

Výzva Moravské ornitologické stanice v Přerově Moravská ornitologická stanice v Přerově byla od 7. do 10. července 1997 při povodni zatopena do výše dvou metrů. Přitom byla zničen a část odborné knihovny. Proto vyzývá Moravská ornitologická stanice všechny přátele přírody, ornitology a další občany, ale i instituce, pokud mají k dispozici pře­ bytečné, nepotfebné nebo starší přírodovědné a or­ nitologické knihy a časopi sy, aby je bezplatně za­ slali na adresu: Moravská ornitologická stanice, Muzeum Komenského, Hornl náměstí I , 751 52 Přerov. Doplněním knihovny chce MOS zase po­ skytovat služby badate lům a plnit tak své poslání v oblasti ochrany přírody, výzkumu a vzděláváni. Všem předem děkujeme .

Soutěž O

Soutěží

se ve věkových kategoriích : I. ll.

6 - 8 let 9 - II let III. 12 - 15 let lY. 16 - 19 let V. 20 - 25 let Vl. nad 25 let

Uzávěrka soutěžních pracl je i tentokrát určena ke Dni země, tj. 24. dubna 1998. Vyhlášení výsledků II. ročnlku, odevzdání cen vítězům a vernisáž vý­ stavy oceněných prací je stanovena na 29. května 1998, v brněnském kině Scal~ v 9 hod.

ekoprojekty roku!

Již pátým rokem adresuje japonská nadace Sasaka­

wa Peace Foundation atraktivní výzvu našim ne­

ziskovým nevládním organizacím, občanským

sdružením i nadacím. Opět vyhlašuje veřejnou

soutěž O cenu nadace Sasakawa za životní pro­

středí v Ceské r epublice, tentokrát za projekt rea­

lizovaný v roce 1997.

I letos je ve hře osm, pět a tři tisice dolarů pro nej­

lepší projekty a studijní pobyt v Japonsku pro zá­

stupce vítězného projektu. Sanci projít dvoukolo­

vým výběrovým sítem české i mezinárodní poroty

mají jen projekty netechnologického a nekomerč­

ního charakteru, které významně přispěly k pozi­

tivním změnám v přístu pech k ochraně prostředí ,

uskutečnily se v souladu s principy trvale udržitel­

ného života a předev.ším za aktivní účasti veřejnos­

ti.

Termín uzávěrky soutěže je 30. duben.

Bližší informace získáte v nadaci SPF u Daniely

Hátleové na adrese: Stěpánská 61, 11602 Praha I,

tel. i fax: 02/24224097, http://www.ecn.cllpriva­

te/spf/.

liště).

Předběžná cena kurzu včetně ubytování dospělí - 3300 Kč, děti - 2300 Kč

a stravy:

Přihlášky zasílejte na adresu: Alena Kundratová,

Údolní 58, 602 00 Brno. E-mail: [email protected].

Bližší podrobnosti tamtéž.

Uzávěrka přihlášek: do konce dubna 1988.

Vážení přátelé, v Jizerských horách se chystá na rok 2003 velká sportovní akce - mistrovství světa v klasickém lyžování, které svým rozsahem ohrožuje zdejší již tak porušenou přírodu . Podpořte, prosím, svými podpisy petiční akci (viz vložený petiční arch), která má pomoci nevládním ekologickým organizacím, sdru­ ženým v rámci iniciativy S.O.S. Jizerské ho­ ry, zabránit jejímu uspořádání. Petiční archy budou předány Mezinárodní lyžařské federa­ ci FIS, která koncem května 1998 vybere po­ řádající zemi, přičemž CR je jedním z kandi­ dátů. Chceme proto sehnat několik desítek ti­ síc podpisů, tzn. že každý petiční arch by se měl vrátit celý zaplněný! Oslovte, prosím, své příbuzné, známé, přátele, a šiřte petici dál. Záleží na aktivitě každého z vás. Děkujeme vám a jsme připraveni oplatit vám "stejnou mincí".

Za S.O.S. Jizerské hory Staří ochránci Jizerských hor

48 OZNÁMEm ________________________~_________________ ~~~~~~