Současný vývoj v Iránu (ekonomické údaje aktualizovány v říjnu 2006)

Současný vývoj v Iránu (ekonomické údaje aktualizovány v říjnu 2006)

Marcela Bláhová Michal Částek Jan Němec Štěpán Pecháček

Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny

Parlamentní institut

Informační podklad 3.039

únor 2006, říjen 2006

PI 3.039

2

Politický a sociální systém Oficiální název země je Íránská islámská republika – kombinuje prvky moderní islámské teokracie s demokracií1. Na vrcholu mocenské struktury stojí nejvyšší vůdce, vybraný zvláštním shromážděním. Vůdce jmenuje hlavu soudní moci, členy duchovenstva do vlivné Rady dohlížitelů, velitele všech ozbrojených sil, ředitele rádia a televize V současnosti je jím ajatolláh Alí Chameneí. Podle ústavy je po vůdci nejvyšším státním činitelem prezident, který je volen přímo dvoukolovým většinovým systémem na čtyři roky. Prezident stojí v čele Rady ministrů. Ministry schvaluje parlament a prezident je mu za činnosti Rady ministrů zodpovědný. Pravomoci prezidenta jsou výrazně omezeny úřadem Nejvyššího vůdce, který kontroluje ozbrojené síly a podniká rozhodnutí o bezpečnosti, obraně a hlavních otázkách zahraniční politiky. Podobný vztah jako existuje mezi úřady nejvyššího vůdce a prezidenta existuje také mezi parlamentem a tzv. Radou dohlížitelů. Rada musí potvrdit všechny návrhy zákonů přijaté parlamentem a ověřit, zda vyhovují ústavě a islámskému právu. Rada má moc vetovat kandidatury osob do parlamentních voleb, místních rad a prezidentského úřadu. Článek 26 ústavy povoluje vytváření politických stran, společností a sdružení, stejně jako vytváření náboženských organizací náboženských menšin, pokud nenarušují principy nezávislosti, svobody a národní jednoty, principy islámu nebo základy Iránské islámské republiky. Činnost politických stran se řídí zákonem o politických stranách z roku 1981. Iránský parlament (Madžles – Islámská konzultativní rada) má 290 členů a je volen na dobu 4 let. Podmínky pro kandidaturu jsou: • Věk mezi 26 – 75 lety • Iránské občanství • Aktivní závazek víry v islám (náboženské menšiny mají nárok na zvolení jednoho zástupce • Věrnost ústavě (fakticky Chomejního principům islámské revoluce, na kterých je ústava postavena) • Prokázaná gramotnost • Dobrý fyzický stav • Bezúhonnost (vyloučeny jsou např. osoby, odsouzené na činnost proti státu, bývalí velcí vlastníci zemědělské půdy, ale i osoby odsouzené za drogové delikty) Významné omezení možnosti kandidovat může vyplynout z pravomocí Rady dohlížitelů. Každý kandidát musí být touto autoritou schválen. Během 66 dnů od podání registrace projdou kandidáti sledováním a kontrolou, zda splňují výše uvedené principy. Kontrola je realizována státními institucemi, rozhodnutí je na Radě dohlížitelů. Kandidáti jsou voleni většinovým dvoukolovým systémem. V případě uvolnění mandátu se konají doplňovací volby. Ty se nekonají v posledním roce mandátu parlamentu, pokud neklesne počet jeho členů pod 200. Volit může každý iránský občan starší 15 let. Překážkou ve výkonu aktivního volebního práva je duševní choroba. Poslední volby Poslední volby do parlamentu se konaly 20. února 2004. 13. prosince 2003 začala registrace kandidátů. Reformistická Islámská iránská fronta solidarity deklarovala záměr bojkotovat volby, pokud bude velká část jejích kandidátů odmítnuta Radou dohlížitelů. 11. ledna 2004 rada zveřejnila seznam nevhodných kandidátů, který obsahoval 3600 kandidátů, mezi nimi bylo i 80 stávajících poslanců. Tehdejší prezident Chátámí intervenoval u rady a požadoval zařazení těchto osob na kandidátní listiny. Rada zařadila na listiny pouze třetinu z nich. Na protest proti tomu se 109 poslanců vzdalo mandátu. Ministr vnitra navrhl odložení voleb tak, aby byla zajištěna jejich regulérnost. To odmítl nejvyšší náboženský představitel ajatolláh Chameneí a prezident Chátámí, navzdory přání reformistů, toto rozhodnutí nenapadl a vyzval voliče aby se voleb účastnili. Reformistické skupiny vyzývaly občany k bojkotu voleb, aby mohli v budoucnu napadnout legitimitu nově zvoleného parlamentu.

1

Ústava je založena na principech formulovaných ajatolláhem Chomejním, které jsou souhrnně označovány jako Islámský stát. Ústava je založena na třech základních ideologických doktrínách: základem společenské legitimity a autority je Bůh a božské zákony; lidé řídící stát musí být dobře obeznámení s islámským právem a musí být morálně bezúhonní; islámští duchovní dohlíží na činnost státu aby exekutivní a legislativní činnost byla v souladu s islámským právem. Tuto roli plní Rada dohlížitelů. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.039

3

Politické strany v Iránu se mezi lety 2000 – 2004 zformovaly do dvou velkých bloků. Reformistická frakce prosazuje levo-středovou orientaci pragmaticky zaměřenou na sociální a politickou liberalizaci a na ekonomickou reformu. Patří sem např. Strana budovatelů, Islámská Iránská fronta partnerství, Islámská Iránská strana solidarity, Islámská strana práce. Konzervativní frakce je tvořena Islámskou koaliční stranou a Teheránským uskupením bojujících duchovních. Výsledky voleb v roce 20042 Politická frakce Konzervativní frakce Reformisté Nezávislí Náboženské menšiny Neobsazené mandáty

Celkový počet mandátů 190 50 43 5 2

Prezidentské volby Poslední prezidentské volby se v Iránu uskutečnily v červnu 2005, kdy do druhého kola překvapivě postoupil konzervativní starosta Teheránu Mahmúd Ahmadínežád a nakonec vyhrál se ziskem 61, 1 % hlasů (volební účast v obou kolech byla okolo 60 %). Mandát vykonává od 3. srpna 2005. Jeho zvolení zároveň znamená, že všechny orgány iránského státu jsou nyní v rukou zastánců konzervativní linie.3 Po svém zvolení Ahmadinežád deklaroval záměr učinit Irán „moderní, vyspělou, mocnou a islámskou společností“. Přislíbil také zvýšení platů, podporu rozvoje ve venkovských oblastech a rozšíření zdravotních programů a sociálních výhod pro ženy. Právě apel na chudé a populismus údajně stojí za jeho vítězstvím. Sám sebe popsal jako “principalistu”, to znamená jednání politicky založené na islámských a revolučních principech. Jedním z jeho cílů bylo distribuovat iránské příjmy z ropy mezi chudé. Ahmadinežád byl jediným prezidentským kandidátem, který se stavěl proti Spojeným státům. Obhajoval iránský jaderný program a obvinil “několik arogantních velmocí” z pokusu omezit iránský průmyslový a technologický rozvoj v této a dalších oblastech. Ve své prezidentské funkci Ahmádinežád soustavně přitahuje pozornost mezinárodního společenství – ať už je to v souvislosti s jeho výroky na adresu Izraele nebo iránským jaderným programem. Vztahy EU a Iránu Po zvolení prezidenta Chatámího v roce 1997 obnovila Evropská unie s Iránem v roce 1998 tzv. komplexní dialog. Politická část tohoto procesu obsahovala otázky spojené s regionálními tématy, včetně mírového procesu na Blízkém východě, nešíření zbraní hromadného ničení, lidská práva a boj proti terorismu. Unie také od počátku prosazovala spolupráci v oblasti energetické politiky, obchodu a investic, uprchlíků a boje proti drogám. V roce 1999 byla vytvořena Vysoká pracovní skupina pro energetiku a dopravu. Po parlamentních volbách v roce 2000 zmocnila Rada ministrů Komisi k přípravě návrhu o rozvíjení užších vztahů s Iránem. V únoru 2001 publikovala Komise Sdělení, které obsahovalo základní vymezení budoucích vztahů mezi EU a Iránem, jejichž cílem mělo být uzavření dohody o obchodu a spolupráci. Souběžně probíhala od roku 2002 jednání o dohodě o politickém dialogu. Komplexní dialog byl ze strany Iránu zastaven v prosinci 2003. V roce 2003 byla také zastavena příprava dohody o obchodu a spolupráci. Důvodem byly otázky spojené s iránským nukleárním programem. Evropská unie byla aktivní především ve vyjednávání o iránském atomovém programu. Unie vyjednávala s Iránem na úrovni EU-3 (Velká Británie, Francie, Německo). Několikrát stála blízko dohodě, ale po zvolení prezidenta Ahmadínežáda se jednání prakticky zastavila.

2 3

www.ipu.org http://en.wikipedia.org/wiki/Iranian_presidential_election%2C_2005

Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.039

4

Jaderný program Írán zahájil jaderný program v 70. letech s deklarovaným cílem postavit jaderné elektrárny. V září 2003 odhalily Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), že Írán 18 let tajně obohacoval uran, což je mimo jiné klíčový proces pro výrobu jaderné zbraně. Írán v prosinci 2003 podepsal dodatkový protokol ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní, který měl umožnit přísnější inspekce jaderných zařízení. MAAE ale označuje spolupráci s Íránem za nedostatečnou. Írán se v listopadu 2004 během jednání s EU zavázal pozastavit obohacování uranu. Návrh řešení předložený v srpnu 2005, který obsahoval i záruky dodávek jaderného paliva z EU, íránská strana ale odmítla a oznámila obnovení jaderných aktivit. Jednání s EU znovu začala v prosinci 2005. Prezident Ahmádinežád zdůrazňuje legitimní právo Iránu na jadernou technologii, kterou podle jeho prohlášení země hodlá využívat mírovým způsobem – na výrobu energie, ne zbraní. Podle prezidenta je iránský národ odhodlán bránit své právo na přístup k jaderné technologii a nedovolí nepřátelům připravit jej o něj.4 Podle něj se supervelmoci, které staví deset jaderných elektráren ročně, pokoušejí připravit Irán o jeho legitimní právo a uvedl také, že supervelmoci se nestaví proti jaderným zbraním, protože ty mají, ale staví se proti vědeckému rozvoji jiných národů.5 „Vy (velké velmoci) obviňujete Irán z usilování o nemírový jaderný program, zatímco my věříme, že vaše jaderné aktivity jsou nelidské a že máte zbraně hromadného ničení“.6 Zároveň uvedl, že Irán během nedávných let neporušil mezinárodní právo a obviňování Iránu z usilování o nemírový jaderný program je pouze falešnou propagandou spuštěnou proti Iránu Západem. Zdůraznil, že Irán byl jednou z prvních zemí, která podepsala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní a řekl, že mnoho států a režimů vlastnících atomové zbraně a ohrožujících jiné země, smlouvu ještě nepodepsalo. „Nicméně, navzdory jejich přehlížení Smlouvy o nešíření, považují jiné země za hrozbu světové bezpečnosti“. Prezident dále řekl, že podle článku 4 Smlouvy, žádná země nemá právo upírat členskému státu Mezinárodní agentury pro atomovou energii přístup k mírové jaderné technologii7. Prezident v říjnu kritizoval Západ za jeho už dva roky trvající hrozbu přednést dokumenty o iránském jaderném programu Radě bezpečnosti OSN a zároveň řekl generálnímu tajemníkovi OSN: „Od Rady bezpečnosti se očekává, že bude národům navracet práva, spíše než že bude manipulována světovými mocnostmi“.8 V rozhovoru 1. února 2006 pak uvedl, že žádné rozhodnutí přijaté Západem proti iránským jaderným aktivitám nebude mít vliv na rozhodnutí Iránců. „Evropa a Západ zavírají dveře vyjednávání s Iránskou islámskou republikou a jejich rozhodnutí je může pouze vést do izolace v mezinárodním společenství“. Ahmadínežád také vyjádřil zklamání nad škodou způsobenou reputaci mezinárodních orgánů. „Děláme co můžeme, abychom s nimi měli zdravé vztahy, ale když oni trvají na svých špatných postupech, nemůžeme dělat nic víc“.9 Ve druhém lednovém týdnu letošního roku Írán bez konzultací s partnery obnovil jeden z jaderných provozů s tím, že podle Smlouvy o nešíření jaderných zbraní má právo pod kontrolou Mezinárodní agentury pro atomovou energii obohacovat uran pro mírové účely. Mezinárodní agentura pro atomovou energii s ohledem na činnost Iránu v oblasti obohacování uranu rozhodla, že předá celou záležitost Radě bezpečnosti OSN. Toto rozhodnutí přivítali i ministři zahraničí Číny, Francie, Německa, Ruska, Spojeného království, Spojených států amerických a vysokého představitele EU na svém jednání 30. ledna 2006 a stanovili další postup10. 4. února 2006 Mezinárodní organizace pro atomovou energii předala Radě bezpečnosti OSN zprávu o činnosti Iránu, ve které vyjadřuje znepokojení nad jeho činností. Rezoluce MAAE z 4.2. 2006 Mezinárodní agentura pro atomovou energii schválila poměrem 27 ze 35 hlasů rezoluci navrženou evropskými státy. Rezoluce vyjadřuje znepokojení nad možností zneužití programu k výrobě jaderných zbraní a poukazuje na porušování závazků,které na sebe Írán vzal, včetně smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Vyzývá Írán, aby zmrazil obohacování uranu, zvážil zastavení výstavby těžkovodního reaktoru, ratifikoval dohodu umožňující agentuře rozsáhlejší inspekce a dal jí dodatečné pravomoci k vyšetřování íránského atomového programu.

4

http://www.president.ir/eng/ahmadinejad/cronicnews/1384/10/15/index-e.htm#b3 – 5. ledna 2006 http://www.president.ir/eng/ahmadinejad/cronicnews/1384/10/23/index-e.htm#b1 – 13. ledna 2006 6 http://www.president.ir/eng/ahmadinejad/cronicnews/1384/09/05/index-e.htm#b1 – 26. listopadu 2005 7 tamtéž 8 http://www.president.ir/eng/ahmadinejad/cronicnews/1384/08/1/index-e.htm#b1 – 23. října 2005 9 http://www.president.ir/eng/ahmadinejad/cronicnews/1384/11/12/index-e.htm#b2 – 1. února 2006 10 Statement following Iran meeting S032/06 5


PI 3.039

5

Írán v reakci na rezoluci agentury ukončil možnost náhodných a nehlášených inspekcí MAAE ve svých jaderných zařízeních (na základě dodatečného protokolu). Dále informoval o zahájení kroků vedoucích k plnému obnovení procesu obohacování uranu. Závěry Rady EU k íránskému jadernému programu, 30.1.2006 Evropská unie je vážně znepokojena rozhodnutím Íránu obnovit činnosti v oblasti obohacování uranu a v této souvislosti vyzvala Írán k zastavení veškeré činnosti v oblasti obohacování a přepravování. Evropská unie nezpochybňuje právo Íránu na využívání jaderné energie pro mírové účely. Spor se týká toho, že íránské proklamace o mírovém charakteru jeho jaderného programu nejsou důvěryhodné – a to vinou Íránu, který podnikl řadu jednostranných kroků v rozporu se svými závazky. EU bude dále usilovat o řešení problému diplomatickými prostředky a to i s pomocí zapojení rady bezpečnosti OSN. Rada dále připomněla svou podporu vytvoření zóny beze zbraní hromadného ničení na Středním východě. Irán a vztah k Izraeli Prezident Ahmadínežád také několikrát pobouřil svými výroky na adresu Izraele a holocaustu, a vysloužil si za ně mezinárodní odsouzení. V souvislosti s Izraelem nejčastěji hovoří o sionistickém režimu, jež podle něj světové arogantní mocnosti založily v srdci muslimského světa jako základnu pro své vlastní expanzionistické úmysly.11 V projevu na studentské konferenci „Svět bez sionismu“ 26. října 200512 se věnoval palestinské otázce a uvedl, že „založení okupačního režimu byl hlavním tahem světového utlačovatele (Spojených států) proti islámskému světu…. Boj v Palestině je dnes hlavní frontou boje islámského světa se světovým utlačovatelem.“ Podle Ahmadínežáda „náš milý Imán (Chomejní) řekl, že okupující režim musí být vymazán z mapy a to bylo velmi moudré prohlášení. V záležitosti Palestiny nemůžeme ustoupit. Je možné vytvořit novou frontu v srdci té staré. To by bylo prohrou a kdokoli přijímá legitimitu režimu (Izraele), ve skutečnosti podepsal porážku islámského světa. ..Nepochybuji, že nová vlna, která začala v Palestině, a již jsme svědky také v muslimském světě, odstraní tuto hanebnou skvrnu z islámského světa“. Stažení Izraele z pásma Gazy označil za trik: „Chtějí přesvědčit některé islámské země, že protože se stáhly s pásma Gazy s dobrými úmysly, může být uznána legitimita jejich zkaženého režimu“. Prezident varoval všechny vůdce islámského světa před tímto trikem a řekl, že „každý, kdo uzná tento režim,..., bude věčně zostuzen a ocitne se v hněvu muslimských národů.“ Palestinská záležitost podle Ahmadínežáda neskončila:„skončí, až palestinská vláda, která patří palestinském lidu, dosáhne moci, až se uprchlíci vrátí do svých domovů; až demokratická vláda volena lidmi získá moc. Samozřejmě, že ti, kteří přišli z daleka drancovat tuto zemi, nemají žádné právo vybírat za tento národ“. Další pobouření vyvolal svými výroky zpochybňujícími holocaust. V rozhovoru 8. prosince 2005 uvedl: “Některé evropské země trvají na tom, že během druhé světové války Hitler spálil milióny Židů a umístil je do koncentračních táborů. Každému historikovi, komentátorovi nebo vědci, který pochybuje, se dostane odsouzení nebo je zavřen do vězení. Ačkoli neakceptujeme toto tvrzení, jestliže předpokládáme, že je pravdivé a jestliže jsou Evropané čestní, měli by dát některé ze svých provincií – třeba v Německu, Rakousku nebo dalších zemích – sionistům a sionisté si mohou založit svůj stát v Evropě. Vy nabídnete část Evropy a my to podpoříme”13 14. prosince14 pak v projevu znovu popřel holocaust a označil jej za mýtus. “Vytvořili mýtus, který nazývají masakrem Židů a považují jej za princip nad Bohem, náboženstvím a proroky”. “Jestliže jste vy (Evropané) spáchali tento velký zločin, proč by pak měl pykat palestinský národ? Náš návrh je: dejte jim část své země v Evropě, USA, Kanadě nebo Aljašce, aby si tam Židé mohli založit svou zemi”. V souvislosti s nedávnými palestinskými volbami pak prezident Ahmadínežád pogratuloval 30. ledna Hamásu a palestinskému národu k vítězství Hamásu v těchto volbách. Řekl, že vítězství je boží milostí pro palestinský lid a výsledkem jeho odporu a bojů. Prezident také uvedl, že iránský lid zůstane po boku palestinských bratrů.15

11

http://www.president.ir/eng/ahmadinejad/cronicnews/1384/08/4/index-e.htm#b3 – 26. října 2005 http://themiddleeastnow.com/ref/jadspeech 13 http://en.wikipedia.org/wiki/Mahmoud_Ahmadinejad_and_Israel 14 http://news.bbc.co.uk/2/hi/middle_east/4527142.stm - 14. 12. 2005 15 http://www.president.ir/eng/ahmadinejad/cronicnews/1384/11/10/index-e.htm 12


PI 3.039

6

Postoje vybraných zemí k Iránu USA Představitelé Spojených států amerických uvítali rozhodnutí Výboru Mezinárodní Agentury pro atomovou energii z počátku února tohoto roku přesunout projednávání otázky íránského nukleárního programu na půdu Rady bezpečnosti OSN. Americká vláda si od tohoto kroku slibuje nejen zvýšení angažovanosti mezinárodního společenství při řešení problému, ale i adekvátní reakci představitelů íránského režimu. Američané se nyní podle slov státní tajemnice Riceové zaměří na dialog s evropskými partnery, Ruskem, Čínou a dalšími relevantními členy mezinárodního společenství tak, aby celý problém mohl být uspokojivě vyřešen. Přesun íránské otázky na program jednání RB OSN podle prezidenta Bushe, který před časem označil Írán za jednu ze zemí „osy zla“, neznamená konec diplomatických jednání, nýbrž naopak jejich zintenzivnění. USA doufají v to, že RB se svou vahou zasadí o to, aby se Írán vzdal svého nukleárního programu s údajně vojenským určením, respektoval Pařížskou dohodu z listopadu 2004 o pravidlech íránského nukleárního programu, spolupracoval s MAAE a vrátil se k vyjednávacímu stolu se skupinou EU-3, kterou tvoří Velká Británie, Francie a Německo. Spojené státy jsou nicméně rozhodnuty podniknout všechny možné kroky pro to, aby Írán nezískal jaderné zbraně a respektoval smlouvu o jejich nešíření. Do 6. března, kdy by měl znovu zasedat Výbor MAAE, aby projednal dosavadní pokrok oblasti íránského jaderného programu, se Američané chtějí zaměřit především na diplomatické vyjednávání a nátlak na Írán. Až po tomto datu, pokud nedojde k výraznému posunu ve směru uspokojení výše uvedených požadavků ze strany Teheránu, by Washington mohl přikročit k prosazování konkrétních mezinárodních sankcí. Z pohledu USA však problém Íránu nespočívá pouze v aktuálním dění okolo jeho nukleárního programu, nýbrž má komplexní charakter. Povaha politického režimu v zemi, údajné aktivity na podporu terorismu a rostoucí napětí v regionu (např. ropné vydírání Indie) jsou příčinou dlouhodobé ostražitosti Spojených států amerických vůči Íránu, která se datuje od islámské revoluce v roce 1979, jejíž protiamerický náboj byl zjevný. EU-3 Sbližování Evropské unie s Iránem začalo po zvolení reformě orientovaného prezidenta Chatámího v roce 1997. Jeho znovuzvolení v roce 2001 se zdálo být slibným projevem vývoje v zemi. Íránská politika se však postupem času dostala zpět pod vliv konzervativních sil, což potvrdil výsledek prezidentských voleb v roce 2005, kdy Chatámího nahradil konzervativní Mahmúd Ahmadínežád. Rozvíjející se dialog byl ukončen ze strany Teheránu v prosinci 2003. Do popředí se dostala otázka nukleárního programu Íránu, při jehož řešení diplomatickou cestou se angažovala skupina tří zemí Evropské unie, tzv. EU-3. Ta dosáhla v listopadu 2004 podpisu Pařížské dohody, kterou se Írán zavázal respektovat Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT), zastavit procesy, které by mohly vést k vývoji jaderného materiálu pro vojenské využití a spolupracovat s MAAE. Evropské státy pak na oplátku garantovaly Íránu právo na vlastní mírový jaderný program. V průběhu roku 2005 však Íránská strana dohodu v několika ohledech zjevně porušila a všechny tři evropské státy vyjádřily svou podporu rozhodnutí MAAE postoupit problém íránského jaderného programu Radě bezpečnosti OSN. Pozice všech tří zemí se v podstatě shoduje: Írán by se měl snažit o to, aby v mezinárodním společenství nevznikaly obavy z jeho nukleárního programu, k jehož vojenskému směřování existují podezření. Státy plně uznávají právo země realizovat vlastní nukleární program pro mírové účely. Hlavním nástrojem řešení problému by měla být diplomatická jednání, po krocích, které v poslední době íránská strana učinila (odstranění pečetí MAAE, ohlášení záměru realizace programu obohacování jaderného materiálu, ...) však mohou vyústit v uvalení mezinárodních sankcí na Írán v souladu s rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN. Velká Británie Britská pozice je tradičně blízká stanovisku Spojených států amerických, londýnská diplomacie se však podle vyjádření jejího šéfa Jacka Strawa chce zasadit o řešení, které by bylo co nejméně ponižující pro Íránce vzhledem k tomu, že národní jaderný program pro mírové účely podporuje značná část íránského obyvatelstva nezávisle na postoji vůči stávajícímu politickému režimu. Velká Británie, která svého času působila do jisté míry jako koloniální mocnost v Íránu, má prý podle Strawa pochopení pro národní hrdost Íránců. O to více by se však představitelé země měli snažit o rozptýlení obav velké části mezinárodního společenství z jeho nukleárních aktivit. Francie Francie označila současný Írán za destabilizující prvek v regionu a soudě podle dosavadního průběhu událostí i za potenciální hrozbu světové bezpečnosti. Francie se hlásí k pevnému postupu vůči Teheránu v otázce jeho


PI 3.039

7

nukleárního programu. Spolu s Velkou Británií, Německem a USA přivítala projednávání tohoto problému na půdě Rady bezpečnosti OSN. Německo Angela Merkelová se na počátku února 2006 vyjádřila velmi ostrými slovy na adresu současného íránského režimu a jeho nukleárních ambicí. Kancléřka přirovnala stávající situaci v mezinárodním kontextu k počátečnímu období německého nacistického režimu. Jasná pozice německé vlády, která se chce rozhodně zasadit o to, aby Írán nezískal jaderné zbraně, ji staví po bok vlády Spojených států. Rusko Zástupci Ruska se na schůzce ministrů zahraničních věci USA, Velká Británie, Francie, Německa, Číny a Vysokého představitele EU v Londýně 17. ledna snažili spolu s čínskými představiteli odvrátit nastolení otázky jaderného programu Íránu v Radě bezpečnosti OSN. Podle jejich názoru zbýval dostatečný prostor pro diplomatická jednání na nižší úrovni, v nichž se Rusko do té doby významně zapojovalo. Moskva již před časem nabídla íránské straně možnost provádět program obohacování uranu v Rusku, čímž měla být snížena intenzita podezření mezinárodního společenství vůči Íránu. Teherán však tuto nabídku po počátečním opatrném zájmu nakonec odmítl poté, co MAAE postoupila problém íránského jaderného programu RB OSN. Ruská vláda se prozatím vyjadřuje proti aplikaci mezinárodních sankcí vůči Íránu, stále upřednostňuje diplomatická jednání, ve kterých by vzhledem k dosavadní ochotě Teheránu ke spolupráci s Moskvou, mohla hrát klíčovou roli. Hospodářská a zahraničněobchodní situace Iránu Irán je druhým největším producentem ropy v rámci OPEC16 (3. na světě) a je držitelem 10% světových ropných zásob. Hlavní naleziště se nacházejí u Perského zálivu, rozsáhlá naleziště se očekávají v oblasti Kaspického moře, která není dosud řádně prozkoumána. Irán disponuje také celosvětově druhými nejrozsáhlejšími zásobami zemního plynu – 12,6 % světových zásob (světové prvenství drží Rusko). Finanční situace Iránu úzce souvisí s vývojem cen ropy a zemního plynu na světových trzích. Rozpočtové deficity jsou tradičním problémem iránského hospodářství a byly hlavní překážkou pro dotování cen základních potravin a pohonných hmot v období nízkých světových cen ropy a zemního plynu. Iránská ekonomika je také negativně ovlivněna americkým embargem uvaleným v roce 1995 pro údajnou podporu terorismu ze strany režimu Iránu a Libye. Díky současným vysokým cenám ropy dosáhl iránský státní rozpočet za rok 2004 výrazný přebytek, který by se měl ještě v průběhu roku 2005 zdvojnásobit. Ekonomika se ovšem potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti (11,2 % v roce 2004), především u mladé generace. Nový iránský prezident Mahmúd Ahmadínežád přislíbil, že bude tvrdě potírat korupci a přerozdělí bohatství pocházející z ropných zdrojů mezi chudé obyvatelstvo. Jeho zvolení prezidentem přineslo pokles cen na iránské burze cenných papírů. Iránská ekonomika potřebuje výrazný příliv zahraničních investic, pokud se má vyhovět vysoké domácí energetické náročnosti a má zůstat hlavním exportérem primárních zdrojů energie. Je zapotřebí, aby byl liberalizován systém, který má za cíl přilákání zahraničních investorů. Přebytek na běžném účtu platební bilance, nízké zadlužení a vysoká úroveň rezerv napomáhají chránit iránskou ekonomiku před vnějšími šoky. 10,9%, průmysl 41,0 % a služby 48,1 %. Pro srovnání, v roce 1990 se sektor zemědělství podílel 23,5 %, průmyslu 28,6 a služeb 47,9 %. Na tvorbě HDP v období 1990-2003 posílil sektor průmyslu na úkor agrárního sektoru, služby si udržely stabilní podíl okolo 47 %. Z pohledu zemědělské politiky Iránu se největší obdělávané plochy nacházejí na severu a severozápadu země a mezi hlavní pěstované plodiny se řadí pšenice, ječmen, rýže, pistáciové oříšky, tabák a čaj. V živočišné produkci dominuje chov ovcí, koz, skotu a drůbeže. Irán je také jedním z největších vývozců kaviáru. Z průmyslových odvětví jsou díky těžbě ropy nejsilněji zastoupeny petrochemický průmysl, hlavní ropné terminály jsou v Chúzestánu u pobřeží Perského moře. Se zemědělskou produkcí úzce souvisí tradiční textilní výroba (výroba koberců, zpracování vlny, bavlny a hedvábí). Příjmy z vývozu koberců jsou v Iránu po příjmech z exportu ropy druhými nejvyššími. Od roku 2002 iránská ekonomika dosahuje vysokého ekonomického růstu, který je tažen jak růstem cen a celosvětové poptávky po ropné produkci tak uvolněnou měnovou politikou centrální banky a růstem objemu peněz v ekonomice. Vyšší objem finančních prostředků v ekonomice na druhé straně vyvolává tlak na růst cen.

16

Organization of Petroleum Exporting Countries - Organizace zemí vyvážejících ropu.


PI 3.039

8

Za rok 2004 vzrostly v Iránu ceny o přibližně 15,6 %.V roce 2004 dosáhla míra nezaměstnanosti v Iránu 11,2 %, z v roce 2001 byla nezaměstnanost na úrovni 14 %17. Irán vykazuje deficitní bilanci v obchodu s Evropskou unií.V roce 2005 dosáhly importy z Iránu do EU více než 11,3 miliard eur, hodnota vývozů z Unie do Iránu činila přibližně 12,9 miliard eur. Irán je na 24. místě v celkovém obchodu Evropské unie. Vývozy Unie do Iránu se koncentrují na strojírenské a dopravní prostředky (58,8%) a chemikálie (9,1%). Z hlediska dovozů z Iránu tvoří převažující položku energetické suroviny (především ropa 90%), které se podílejí 4,1% na celkových dovozech energetických surovin Unie. Rada Evropské unie v červnu 2002 vyjádřila souhlas se zahájením jednání s Iránem, která by pokryla politické, obchodní a ekonomické aspekty vzájemné spolupráce. Jednání o uzavření bilaterálních dohod byla otevřena v prosinci 2002. Iránská vláda předložila žádost o přistoupení ke Světové obchodní organizace (WTO) v červenci 1996, v květnu 2005 byla ustavena Pracovní skupina, která se ovšem dosud na společném zasedání nesešla, jednání o členství Iránu ve WTO nebyla do současné doby zahájena18.

Tabulka č. 1 Základní ukazatele iránského hospodářství Ukazatele/roky 2001 2002 2003 2004 Růst reálného HDP (%) 3,7 7,5 6,7 5,6 Míra inflace (%) 11,4 15,8 15,6 15,2 Bilance běžného účtu PB(% HDP) 5,2 3,1 0,6 2,5 Pramen: EU-Iran Bilateral Trade Relations. [online], [16.10.2006]. Dostupné z WWW: .

2005 5,9 13,0 7,5

Tabulka č. 2 Teritoriální struktura zahraničního obchodu Iránu v roce 2005 (šest největších obchodních partnerů v %) Největší obchodní partneři EU-25 Čína Spojené arabské emiráty Korea Rusko Indie

Podíl na dovozech (%) 40,4 8,3 8,3 5,4 4,8 3,6

Největší partneři EU-25 Japonsko Čína

obchodní Podíl na vývozech (%) 24,3 17,6 11,6

Korea Jižní Afrika Turecko

6,1 6,0 4,8

Pramen: EU-Iran Bilateral Trade Relations. [online], [16.10.2006]. Dostupné z WWW: .

17

IMF Concludes 2004 Article IV Consultation with the Islamic Republic of Iran. [online], [3.2.2006]. Dostupné z WWW: .

18

World Trade Organisation – Accession Iran. [online], [3.2.2006]. Dostupné z WWW: < http://www.wto.org/english/thewto_e/acc_e/a1_iran_e.htm >. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.

PI 3.039

9

Tabulka č. 3 Komoditní struktura zahraničního obchodu EU-25 s Iránem v roce 2005 (%) (výběr hlavních obchodních komodit) Hlavní skupiny výrobků

Podíl na celkových dovozech z Iránu (%) 100 93,7

Podíl dovozů EU-25 z Iránu na celkových dovozech EU (%)

Podíl na celkových vývozech do Iránu (%) 100 5,9

Celkem 0,97 Primární produkty 2,78 (v tom) Zemědělské výrobky 2,7 0,38 1,5 Energetické produkty 90,3 4,12 2,8 Zpracovatelské 3,2 0,05 85,5 výrobky (v tom) Strojírenské výrobky 0,3 0,01 38,6 Dopravní zařízení 0,3 0,03 20,2 Chemické výrobky 1,0 0,12 9,1 Text. a oděvní produkce 0,3 0,04 0,3 Pramen: EU-Iran Bilateral Trade Relations. [online], [16.10.2006]. Dostupné z WWW: .

Podíl vývozů EU-25 do Iránu na celkových vývozech EU (%) 1,22 0,62 0,31 0,93 1,26 1,62 1,57 0,72 0,12


Současný vývoj v Iránu (ekonomické údaje aktualizovány v říjnu 2006)

Recommend Documents