Úvod
Nejpopulárnějším a nejsledovanějším sportem na světě je bezesporu fotbal. Jíž více než jedno století na sebe poutá zájem stále většího počtu obdivovatelů a vyznavačů a ve chvílích vrcholových událostí spojuje i tu část veřejnosti, která jinak tímto novodobým fenoménem nežije. Fotbal v součastné době nabízí velmi jasně definovanou a srozumitelnou zábavu pro širokou skupinu lidí. Dnes je přitažlivost, síla a moc fotbalu tak veliká, že je museli vzít na vědomí i mocní tohoto světa. Popularita fotbalu vzrůstá s každou velkou akcí, jako je Mistrovství světa nebo Mistrovství Evropy. Při těchto událostech se stává národ silnější a lidé jsou si bližší a drží více při sobě než kdy jindy. Celosvětový rozvoj a popularita fotbalu přispěly velkou měrou k vyrovnanosti herní úrovně, a proto dnes jíž nemá světový fotbal dominantního představitele. Je to také tím, že v zahraničních klubech se střídají trenéři, kteří jsou různé národnosti a přináší do nových klubů nové poznatky a vědomosti, které získali v klubech bývalých. Také český fotbal dosahuje v součastné době velmi vysoké úrovně. Jasným důkazem je poslední ME v Portugalsku, kde naše reprezentanty zastavili v semifinále Řekové, kteří si v následujícím finále vybojovali titul mistra Evropy. Rovněž český mládežnický fotbal v poslední době dosahuje velmi dobrých výsledků a patří v Evropě mezi nejvýše hodnocené. Jistě máme ještě všichni na paměti poslední úspěšné vystoupení naší reprezentační „21“ (2. místo na ME 2000 – Slovensko, 1, místo na ME 2002 – Švýcarsko) a také reprezentační „20“ vybojovala velký úspěch na MS 2007 v Kanadě, kde získala 2.místo. V neposlední řadě musíme připomenout velký individuální úspěch našeho fotbalu a tím je vítězství v anketě o držitele Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy, kterou za rok 2003 získal Pavel Nedvěd, naposledy v české lize působící hráč Sparty Praha nyní hráč italského velkoklubu Juventus Turín.Tyto úspěchy jsou především výsledkem systému fotbalové přípravy v žákovských a dorosteneckých kategoriích v jednotlivých sportovních klubech, kde působí spousta velmi kvalitních trenérů, kteří se obětavě a z láskou věnují budoucím hvězdám české kopané.
6
Současné pojetí hry je charakterizováno neustálým zvyšováním požadavků na objem a intenzitu herních činností v utkání při součastně se zvyšující složitosti. Jinými slovy hráč má na uskutečnění herní činnosti stále méně času i prostoru. Fotbal klade velké nároky a požadavky na proces vnímání, tvůrčího myšlení, orientaci ve složitých situacích na rozhodování. Utkání rozhodují osobnosti, hráči s vysokou úrovní myšlení, rozhodování, psychiky, pohybové schopností a především technické stránky fotbalových dovedností. Fotbalová teorie i praxe potvrzují, že pokud není ve sportovní přípravě žactva věnován dostatečný prostor rozvoji koordinačních schopností, získání citu pro míč a následnému nácviku a zdokonalování nových fotbalových dovedností, limituje tento nesprávný přístup k tréninku další rozvoj herního výkonu fotbalisty a s trochou nadsázky lze konstatovat, že snižuje i pravděpodobnost objevení nových fotbalových dovedností.
7
1 TEORIE FOTBALU
1.1 Charakteristika součastného fotbalu
Fotbal je sportovní, týmová, branková hra a patří v naší republice k nejoblíbenějším sportovním hrám. Na profesionální úrovni je i faktorem ekonomickým a politickým, může také ale sloužit jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy. Herní zatížení je určováno objemem, intenzitou a složitostí činností v průběhu utkání. Výsledky poslední analýz utkání nejlepších světových mužstev dokazují, že hráči v průběhu utkání překonají v závislosti na jejích místě v sestavě přibližně 9000 – 11000 m. Z toho např. hráč středové řady absolvuje přibližně 4000 m chůzí, 3100 m klusem, 2200 m rychlým během a 900 m sprintem. Délka sprintů je nejčastěji v délce 16 až 30 m (cca 30krát za utkání). (VOTÍK 2005) Vysoké nároky na hráče plynou ze značného objemu a intenzity zatížení v utkání. Intenzita zatížení je nepravidelná – od maxima přes submaximální, až ke střední a nízké. Je závislá na úrovni soutěže, kondiční a technické úrovni hráčů, postup hráče, kvalitě soupeře atd. Tendence které se na nejvyšší úrovni objevují přibližně po MS 94 v USA a MS 98 ve Francii a především ME 2000 v Belgii a Holandsku lze podle VOTÍKA (2003) stručně zformulovat do těchto bodů. •
zautomatizovaná, bezchybná technika i pod tlakem herního stresu orientovaná na ofenzivní myšlení a strategii,
•
tzv. „akční typy hráčů“ = maximálně aktivní a dynamické pojetí, univerzalismus v útočné i obrané fázi hry – lze chápat jako novou kvalitu individuálního herního výkonu. Explozivní, elastická realizace herní činnosti v různých rolích a často na různých postech spojená s klamnými pohyby (nárůst požadavků nejen na pohybovou činnost, ale také na její řízení, na psychické procesy),
•
konstruktivní defenzíva – značné nároky na úroveň technickotaktické stránky defenzivních činností,
8
•
agresivní ofenzíva – založena na předcházející skupinové součinnosti presinkového charakteru,
•
tvůrce hry – tendence naznačující ústup od jednoho k několika tvořivým hráčům,
K dalším novým změnám jen stručně. Nejvíce změn je na postu brankáře, „úloha chytajícího libera“ znamená i změny v obsahu tréninku směrem k požadavkům na dokonalé osvojení některých dovedností hráče v poli (čtení hry, přihrávání např. prvním dotykem, vedení míče apod.). Dále stále zdůrazňována nutnost přiblížení podmínek tréninkového procesu podmínkám utkání. Jde o požadavky na rychlost vnímání a hodnocení (co nejrychlejšího čtení hry), dále rozhodování a řešení, a to vše v deficitu času a prostoru a v osobním kontaktu se soupeřem. Z hlediska týmového herního výkonu jsou úspěšná mužstva s velmi variabilními, dynamickými a elastickými variantami rozestavění hráčů (častěji bez libera). Výrazné a významné je zdůrazňování požadavků na komplexnost (integritu) herně dovednostního obsahu herních činností hráče (ovládání míče v proměnlivých podmínkách, při současném optimálním taktickém řešení herních situací a při vysokých nárocích na kondici a psychiku hráče). Dále je kladen důraz na neustálý rozvoj záměrné skupinové a týmové herní spolupráce hráčů mužstva v útočných i obranných činnostech. Závěrem lze říct, že fotbal v dnešní době vyžaduje vysokou úroveň pohybových schopností (vytrvalostních, rychlostních koordinačních, silových) a zvládnutí velkého počtu herních dovedností (střelba, přihrávka, obejití soupeře). (ZALABÁK, VOTÍK, 2003)
1.2 Historie fotbalu
Fotbal vznikl z míčových her, které jsou v každé historické etapě v různých obměnách součástí kulturního vývoje lidstva. První zprávy jsou z období asi 3000 let př.n.l. (Čína, Řecko, Řím, Májové, Aztékové atd.). Ve středověku prvé zprávy
9
pocházejí z Francie, Itálie, ale především z Anglie (dekret z roku 1313 zakazující fotbal – boj o míč s cílem dopravit jej do některé městské brány). (VOTÍK, ZÁLABÁK 2003) Na přelom 18. a 19. století v Anglii vznikl a následně se začal značně rozvíjet „novodobý“ fotbal. V roce 1846 dali pánové H. de Winton a J. C. Thring z cambridžské univerzity podnět k prvním vážným pokusům o sjednocení pravidel hry. Zorganizovali setkání s představiteli významných škol za účelem sestavení standardizovaného souboru pravidel. Jejich porada zabrala téměř 8 hodin a výsledek byl vydán jako Cambridžské pravidla. V roce 1862 vydal pan Thring, který byl prorektorem uppinghamské školy, pravidla pro sport, jež nazval Nejjednodušší hra, která jsou velmi důležitá pro následující vývoj moderního fotbalu. Britové byly nejstaršími misionáři moderního organizovaného fotbalu. S rozvojem komunikace a cestování s sebou námořníci, vojáci, inženýři, učitelé, studenti a lidé dalších profesi brali po světě své sporty – fotbal a kriket. Londýnský restaurant Freemason's Tavern se 26. října 1863 zapsal do dějin světového fotbalu. Rok po vydání Thringových pravidel se tu sešli zástupci jedenácti anglických klubů, kteří se dohodli, že je nutno sjednotit fotbalová pravidla a založit spolek, který by organizoval fotbalové zápasy a soutěže. Proto založili první fotbalovou organizaci na světě: The Football Association. Prvním předsedou FA byl zvolen Arthur Penber z Kilburn Club. Za nejstarší klub na světě je považován Sheffield FC, ustanovený 24. října 1857. Prvním klubem, který se věnoval pouze fotbalu, byl Forest Football Club, založený o dva roky později ve Snaresbrocku v Epping Forest. (MACHO 1999) V roce 1871 vznikla nejstarší pohárová soutěž – Anglický pohár za účasti 50 klubů. Prvé mezistátní utkání mezi Anglií a Skotskem bylo sehráno v roce 1872 v Glasgově s výsledkem 0:0. FIFA – Mezinárodní fotbalová federace byla založena v Paříži v roce 1904 pěti zástupci evropských zemí, prvé mistrovství světa bylo hráno v roce1930 v Uruguay a vítězem se stal tým pořadatelské země. UEFA – Evropská unie fotbalový asociací byla založena v roce 1954. Prvé mistrovství Evropy se sehrálo v roce 1968 v Itálii a vítězem se stala Itálie. (VOTÍK 2005)
10
1.3 Historie českého fotbalu
V Čechách a na Moravě se fotbal začal hrát koncem 19. století v cyklistických a veslařských klubech a dále ve studentských kroužcích. První fotbalové utkání se uskutečnilo v roce 1887 v Roudnici. V roce 1901 vznikl český fotbalový svaz, v r. byla založena AC Sparta Praha a v r. 1892 byla založena SK Slávia Praha. První zmínka o fotbalu na Slovensku je z r. 1893 z B. Bystrice a v Brně se první fotbalové utkání hrálo v roce 1896. V roce 1922 byla dobudována a též přijata za člena FIFA Československá asociace fotbalu (ČSAF). (ZÁLABÁK, VOTÍK 2003) Za skutečného otce fotbalu v Čechách je považován Josef Rösler-Ořovský. Ten se novému sportu vyučil v Londýně (v roce 1893 zde hrál celou sezonu za amatérský Black Triars) a po návratu do Prahy přeložil pravidla se všemi posledními změnami a doplňky. Po rozdělení Československa na dva samostatné státy česká fotbalová reprezentace zdaleka nezačala psát své anály od nuly. Svůj první zápas totiž sehrála už v roce 1899 proti Rakousku ve Vídni, ale soupeř nepovažoval toto střetnutí za oficiální, protože bylo uskutečněno ještě před založením Českého fotbalového svazu. Nový fotbalový svaz si vybral do znaku lva a s tímto znakem reprezentují Češi v okolních zemích. Pak však přichází stížnost Rakušanů směřující do FIFA, že Češi hrají mezistátní utkání aniž by byli samostatným státem a FIFA svaz vylučuje ze svých řad. Nikdo pak podle regulí nesmí proti české reprezentaci hrát. Jen Angličané porušili toto omezení při cestě Evropou a vyhrávají v Praze 4:0 Čechy tehdy zastupoval kompletní tým Slávie a v Praze to byl ohromný sportovní svátek. Možná, že při tomto střetnutí došlo k dohodě o vytvoření federace s anglickými a francouzskými amatéry pod zkratkou UIAFA. Bylo to vlastně na truc FIFA. Nakonec Angličané v té tobě skoro vůbec s FIFA nespolupracovali, ale překvapivá byla účast Francouzů, kteří stáli u zrodu FIFA. Nová organizace stačila jen uspořádat amatérské mistrovství světa, kde Češi získali zlaté medaile, a pak se rozpadla. Český svaz končí svou oficiální i neoficiální činnost vznikem Československa v roce 1918. (MACHO, 1999)
11
Československý fotbal má bohatou minulost. Mezi nejvýznamnější úspěchy (VOTÍK 2003) uvádí: •
1934 – 2. místo MS v Itálii
•
1962 – 2. místo MS v Chile
•
1964 – 2. místo na OH v Tokiu
•
1976 – 1. místo ME v Jugoslávii
•
1980 – 1. místo na OH v Moskvě
•
1980 – 3. místo ME v Itálii
•
1990 – MS v Itálii, postup do čtvrtfinále
Československá fotbalová asociace zanikla k 1.1. 1993 s rozdělením Československé federace a vrcholným fotbalovým orgánem v České republice se stal Českomoravský fotbalový svaz (ČMFS). Samotný český stát získal od r. 1993 2. místo v Anglii v roce 1996 a na ME v Belgii a Holandsku v roce 2000 nepostoupil ze skupiny. Na MS 2002 do Japonska a Koreje se česká fotbalová reprezentace nekvalifikovala. Mezi poslední úspěchy patří semifinále s Řeckem, které reprezentace odehrála na ME v Portugalsku v r. 2004. V současné době ale česká juniorská reprezentace patří mezi nejvýše hodnocené v Evropě. Tým do 21. let – 2. místo na ME na Slovensku (r. 2000), 1. místo na ME ve Švýcarsku (r. 2002), dále junioři do 20. let 2. místo na MS v Kanadě (r. 2007) a do 19. let 2. místo na ME ve Finsku (r. 2001). V ČR je registrováno přes 400 000 fotbalistů, z toho téměř 200 000 žáků a dorostenců. Dospělou amatérskou základnu tvoří přes 200 000 hráčů a špičku téměř 2500 profesionálů. Dynamicky se rozvíjí také fotbal žen a dívek – registrováno je přes 4000 hráček. Pro rozvoj žákovského a dorosteneckého fotbalu má velký význam spolupráce Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS) a Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT), která konkrétně vyústila v opětovné ustanovení sportovních tříd (žáci) a sportovních center (dorostenci) zaměřených na fotbal. (ZALABÁK, VOTÍK 2003)
12
2. PŘEHLED LITERÁRNÍCH POZNATKŮ DANÉ PROBLEMATIKY
2.1 Charakteristika sportovního výkonu
Sportovní výkon lze charakterizovat jako projev specializovaných schopností sportovce v uvědomělé činnosti zaměřené na řešení pohybového úkolu, který je vymezen pravidly daného sportovního odvětví. Sportovní výkon můžeme chápat jako jednotu realizace pohybu a dosaženého výsledku. Je komplexním projevem činnosti sportovce, která může být měřena nebo hodnocena podle vytvořených a dohodnutých norem. Sportovní výkon je neoddělitelnou součásti sportovního soutěžení. Sportovní výkonnost je schopnost podávat poměrně stabilní výkony na úrovni trénovanosti sportovce. (NOVOSAD a NEULSE, 2001)
2.1.1 Geneze sportovního výkonu
Sportovní výkonnost se formuje postupně a dlouhodobě a je výsledkem přirozeného růstu a vývoje jedince, vlivů prostředí a vlastního sportovního tréninku. Zvyšování výkonnosti je proto třeba chápat v širších souvislostech.
13
Obr.1. Dlouhodobé formování sportovní výkonnosti, (DOVALIL, 2002)
Vývoj člověka z části určují vrozené dispozice. Tyto více nebo méně ucelené komplexy (vlohy, talent) se projevují na nejrůznějších úrovních organizmu a mohou mít jistý vztah ke zvyšování sportovní výkonů. Celkově je jejích podíl v tomto směru různý a přestože poznatku o genetické podmíněnosti sportovní výkonnosti přibývá dosud jsme odkázání jen na přibližný odhad. Vrozené dispozice (DOVALIL 2002) člení na: •
Morfologické (tělesná výška, hmotnost, složení a stavba těla)
•
Fyziologické (typu transportní kapacita pro kyslík)
•
Psychologické (osobnostní charakteristiky, temperament, intelektové schopnosti aj.)
Projevují se v motorice i psychice člověka, představují jejích dědičný základ.
14
Vrozené dispozice se z části přizpůsobují vlivům prostředí, v němž jedinec vyrůstá. Prostředí i vrozené dispozice se ve vzájemné vazbě podílejí na tělesném, duševním a sociálním rozvoji jedince. Přírodní a sociální podmínky (např. přirozené příležitosti k pohybu, názory okolí na pohybovou aktivitu), v nichž člověk žije, určují předpoklady pozdějších výkonů, jako je zdravotní stav, celková odolnost a zdatnost, motorické, psychické i sociální schopnosti, motivace aj. Organizovaný sportovní trénink znamená řízené ovlivňování výkonnostního růstu jedince s cílem dosáhnout takových změn, aby se zvyšovala úroveň trénovanosti sportovce. Ta se stává základem aktuálního sportovního výkonu. (DOVALIL 2002)
2.1.2 Struktura sportovního výkonu
Působením vlivů vrozených dispozic, prostředí a známého tréninku se postupně vytváří skladba psycho fyzických předpokladů k různým typům sportovních činností. Z teoretického hlediska je možné tento komplex chápat jako celek, složený z dílčích vzájemně propojených částí. Pro potřeby účinného tréninku je nutné se v tomto komplexu dostatečně orientovat. Součastná teorie využívá pro tyto účely systémový přístup. Ten umožňuje interpretovat sportovní výkon jako vymezený systém prvků, který má určitou strukturu, tj. zákonité uspořádání a propojení sítí vzájemných vztahů. Jednotlivé prvky mohou být rázu somatického, fyziologického, motorického, psychického apod. Mohou být jednodušší a dobře identifikovatelné (např. somatické znaky), ale i složitější ( např. koordinační schopnosti). Terminologie, která se užívá v popisu systémového přístupu, není jednotná, ve stejném smyslu se hovoří o komponentách sportovního výkonu, determinantech sportovního výkonu, jeho podstatných proměnných, základech sportovního výkonu, modelových charakteristikách výkonu, o faktorech. S ohledem na obecnější výklad pojmu faktor jako činitele nějakého děje (je jeho podmínkou, součástí a má pro jeho průběh podstatný význam) se proto v dalším textu tohoto
15
pojmu budeme držet. V kontextu struktury sportovního výkonu faktory chápeme jako relativně samostatné součásti sportovního výkonu, vycházející ze somatických, kondičních, technických, taktických a psychických základů výkonů. Jejích společným podstatným znakem je to, že trénovatelné, tj. ovlivnitelné tréninkem nebo se na ně bere zřetel při výběru talentovaných jedinců. Každý sportovní výkon – z hlediska jeho struktury – charakterizuje jak počet, tak i uspořádání faktorů (obr. 2.). V některých výkonech může dominovat převážně jedem faktor
(monofaktorální sportovní výkony), jiné jsou postaveny
na existenci většího zastoupení faktorů (sportovní výkony multifaktorální).
Obr. 2. Struktura sportovního výkonu (DOVALIL, 2002)
16
Objektivní určení struktury sportovního výkonu spočívá v položení a zodpovězení zásadních otázek, na které hledá praxe, teorie i výzkum stále přesnější odpovědi. K nejdůležitějším patří: •
Na jakých faktorech sportovní výkon závisí?
•
Co jsou, co představují tyto faktory, jaká je jejích podstata?
•
Jak jsou jednotlivé faktory pro výkon důležité?
•
Jaké jsou vztahy mezi faktory? Jsou vzájemně nezávislé nebo závislé, mohou se ovlivňovat či kompenzovat?
Přes dílčí individuální odlišnosti sportovního výkonu je možné dokonce žádoucí vytvářet určitý obecný model, který zjednodušuje, ale přehledně poskytne podrobnější obraz obsahu sportovního výkonu (obr. 3.). Model hlouběji definuje soubor potenciálních faktorů výkonů a naznačuje souvislosti, které zůstávají ukryty za vnější pozorovatelnou stránkou sportovních činností. (DOVALIL 2002)
17
Obr. 3. Hypotetický model sportovního výkonu (Dovalil 2002)
Sportovní výkon se uskutečňuje prostřednictvím sportovní činnosti, tedy činnosti pohybové zaměřené na dosažení maximálního výkonu. V průběhu tréninku je tato činnost osvojována a zdokonalována jako dovednost. Sportovní dovednost se chápe jako tréninkem získaný komplex výkonových předpokladů sportovce řešit správně a účinně úkoly dané sportovní specializace. Navenek se projevuje účelovou koordinací pohybové činnosti. Vnitřně jí zajišťují odpovídající neurofyziologické mechanizmy a energetický metabolizmus. V množině proměnných, které výkon ovlivňují a vytvářejí, lze podle (DOVALILA 2002) rozlišit: •
Faktory somatické, zahrnující konstituční znaky jedince, které se vztahují k příslušnému sportovní výkonu.
18
•
Faktory kondiční, je to soubor pohybových schopností.
•
Faktory techniky, které souvisí se specifickými sportovními dovednostmi a jejích technickým provedením.
•
Faktory taktiky, jako součást tvořivého jednání sportovce (činnosti myšlení, paměť, vzorce jednání jako tatické řešení).
•
Faktory psychické, které zahrnují kognitivní, emoční a motivační procesy uplatňované v řízení a regulaci jednání a vycházejí z osobnosti sportovce.
Uvedený model je jistou zobecňující abstrakcí, jež má napomoci vytvoření představy o struktuře sportovních výkonů. Zároveň ale charakterizuje způsob myšlení, celostní chápání a rozvíjení sportovní výkonnosti. Konkrétní naplnění v jednotlivých sportech se pochopitelně liší.
19
