Ředitel ND: akad. arch. Daniel Dvořák Šéf činohry ND: Michal Dočekal
Tisková zpráva
William Nicholson
NA ÚSTUPU Česká premiéra 24. a 25. listopadu 2005 v Divadle Kolowrat
William Nicholson (1948)
NA ÚSTUPU Hvězdný duel Ivy Janžurové a Františka Němce! Přeložil Jan Hančil Režie: Michal Dočekal Scéna a kostýmy: Rebekka A. Ingimundardóttir Dramaturgie: Lenka Kolihová Havlíková Osoby a obsazení: Alice Edward Jamie
Iva Janžurová František Němec Saša Rašilov
Fonetická spolupráce: prof. PhDr. Zdena Palková Inspicientka a asistentka režie: Eva Kafuňková Nápověda: Eva Vančurová Nápověda: Alena Kubečková
Česká premiéra 24. a 25. listopadu 2005 v Divadle Kolowrat
Slovo režiséra William Nicholson, Iva Janžurová, František Němec, Saša Rašilov, Rebekka Ingimundardóttir – výborná společnost. Doufám, že jsem moc nerušil. S díky Michal Dočekal
Slovo dramaturga William Nicholson se narodil se 12. ledna 1948 v anglickém Tunbridge Wells, pochází z věřící rodiny, už když mu bylo deset let, chtěl být spisovatelem. Vystudoval anglickou literaturu v Cambridge. Je významným spisovatelem, dramatikem a scenáristou. Pracoval pro BBC, nejprve jako dokumentarista – režíroval okolo padesáti dokumentárních snímků, posléze jako scenárista hrané tvorby. Jako scenárista uspěl také v Hollywoodu, mimo jiné byl dvakrát nominován na Oscara. Momentálně se ve své tvorbě soustředí na prózu. Žije v Sussexu společně s manželkou Viktorií a třemi dětmi. Jeho žena, pocházející z rodiny Virginie Woolfové, je rovněž spisovatelkou. - stet -
Ve vztahu, stejně jako ve válce, jsou situace, kdy se jedna ze stran snaží zachránit zoufalým ústupem z pozic, aby si uchovala to, co nazývá životem. Na tomto ústupu spaluje mosty a odpírá tomu druhému, co mu celou dobu dávala. William Nicholson použil hrůzného líčení ústupu Napoleonovy
armády od Moskvy jako symbolu zoufalého boje o přežití v nefunkčním manželství. Mrzačící mráz vychladlého vztahu souzní se zvoleným tématem ruské zimy kosící ustupující francouzské vojáky. Manželství dvou intelektuálů Alice a Edwarda se po třiceti letech citově vyčerpalo. Mezi otcem, jenž prchá z dusivého vztahu a pálí za sebou mosty a matkou, která se zoufale snaží vynutit pozornost a vrátit opravdovost svému manželství, se zmítá jejich třicetiletý syn a jen obtížně hledá orientaci. V kontextu současné britské dramatiky je hra Na ústupu ojedinělá mimo jiné tím, že na rozdíl od většiny moderních her, jež pod diktaturou kultu mládí řeší problémy dvacetiletých, je dramatem lidí, kterým táhne na šedesát. Jazyk je spisovný, téměř postrádá jadrné výrazivo a parazitní slůvka, jimiž se to jinak v současné dramatice jen hemží. Pokud zde postava řekne vulgarismus, pak jen v nejvypjatějším okamžiku, a ještě cítí potřebu se za něj omluvit. Co se zde naopak objevuje – rovněž zcela necharakteristicky – je poezie, citace britských básníků od George Herberta (17. století) až po současnost. Ani poezie samozřejmě nezaznívá samoúčelně. Hlavní protagonistka totiž pracuje na své antologii poezie. Poezií jakoby se otevíral další, emocionální prostor hry. Sama přitom symbolizuje ještě něco jiného – nedostižný vzor ryzí čistoty a opravdovosti. Estetické kategorie krásna přenášené do běžného života vznášejí nároky, kterým je málokdo schopen dostát. A tak je poezie a láska k ní zároveň prostorem osamění. Tragika hry spočívá zejména v tom, že paradoxy lidské existence jsou stejně neřešitelné pro třicátníky jako pro jejich rodiče. Hra zcela rozbíjí naše stereotypní vnímání lidí kolem šedesátky jako těch, kteří mají už v životě hlavní problémy vyřešeny. Bolest, kterou z této hluboce humanistické hry cítíme, pramení zejména z vědomí lidské omylnosti a nazření, že tito lidé možná již nikdy nedostanou šanci případnou chybu napravit. Jan Hančil
William Nicholson prožil dětství v Nigérii, kde jeho otec, lékař, pomáhal v boji s leprou. Rodina byla hluboce nábožensky založená a proto Nicholson navštěvoval nejprve dominikánskou, později benediktinskou školu. Před nástupem na univerzitu strávil rok života v Britském Hondurasu jako dobrovolník. Posléze vystudoval anglickou literaturu na Cambridge. Psát začal v patnácti letech, pokračoval i během vysokoškolských studií, své ranné pokusy ale považuje za nezralé a s úsměvem hovoří o tom, jak byly nakladateli odmítány. Poprvé se dočkal úspěchu díky krátké povídce pro Encounter magazín a díky rozhlasové hře pro Rádio 4. V té době pracoval pro BBC, pro kterou udělal několik nízkorozpočtových dokumentů. V roce 1979 byl do tisku přijat jeho první román, na jehož základě mu byla v BBC nabídnuta práce scenáristy hrané tvorby. Hned jeho první scénář Martin Luther byl natočen. Druhý scénář Shadowlands (Krajina stínů) získal v roce 1985 cenu Emmy, Cenu BAFTA pro nejlepší televizní hru a rovněž byla oceněna Claire Bloom jako nejlepší herečka roku. Shadowlands se v roce 1990 také stal Nicholsonovým úspěšným divadelním debutem, později byla natočena i jeho filmová adaptace, která získala v roce 1993 nominaci na Oscara. Ještě předtím, než podle Nicholsonových slov „zavolal Hollywood“, strávil úspěšný scenárista několik dalších let v BBC a sbíral ceny za svoje televizní filmy. V Hollywoodu debutoval v roce 1992 filmem Sarafina s Whoopi Goldberg v hlavní roli, následoval zmíněný Shadowlands, Nell s Jodie Foster, First Knight (První rytíř) se Seanem Connerym a Richardem Gerem, u nás neznámý Firelight (Ohnivé světlo), Grey Owl (distribuční název Indián) s Piercem Brosnanem a konečně možná nejslavnější velkopodívaná Gladiator (Gladiátor), jejímž je Nicholson spoluscenáristou, a která mu přinesla další oscarovou nominaci. Nicholsonův vztah k Hollywoodu je ambivalentní. Nespokojenost s pozicí scenáristy, který není vždy pánem vlastní práce, jej vedla k režii vlastního scénáře Firelight, film ovšem nepatřil k úspěšným. Nicholson proto více méně na práci filmového scénáristy rezignoval a vrátil se zpět k psaní prózy. Věnuje se především dnes oblíbenému žánru fantasy, je autorem úspěšné trilogie The Wind on Fire
(Vítr v ohni) a pracuje na další trilogii The Noble Warriors (Ušlechtilý bojovník). V posledních dvou letech napsal také dva romány pro dospělé. Co se týče divadelních her, napsal celkem čtyři – už zmíněný Shadowlands, dále Map of the Hearth (Mapa srdce), Katherine Howard. The Retreat from Moscow z roku 1999, který uvádíme pod názvem Na ústupu, je zatím jeho poslední hrou. Lenka Kolihová Havlíková
Rozhovor s Ivou Janžurovou, představitelkou Alice Jaká je „Vaše“ Alice v připravované inscenaci hry Williama Nicholsona Na ústupu? Přiznám se, že po celou dobu práce na této roli jsem si nedělala starosti s její charakteristikou. Hra má jasné situace, a to, jak v nich Alice obstojí, musí samo o sobě její charakter sestavit. Vycházím ze svých životních zkušeností – nic víc herce nemůže inspirovat, než to, co zažil a poznal. Velice upřímně žasnu nad krásně napsanými dialogy, které není obtížné pochopit. I když já osobně bych ty situace řešila jinak. Portrét Alice je pro mě taková dobrodružná cesta ženskou povahou, která mě chvílemi dojímá, místy rozesmává a často s ní velice lidsky soucítím. Jak probíhají přípravy? Hra nám přinesla dosti práce se samotným zvládnutím textu (s tím, co já vždy pokládám za nejméně podstatné na herecké práci). Repliky v dialozích jsou často velmi úsečné, obdobně používané v různých situacích. A po dobu celého představení nemáme možnost odejít z jeviště. Alice se navíc zabývá poezií, takže se v textu často objevují básně, které odříkává, zabývá se jimi a řadí je do antologie. Také jsem si uvědomila, že jsem dlouho nepracovala s dramatickým útvarem jen pro tři herce, což je náročnější než monodrama, protože to s sebou přináší povinnost dodržovat přesné vztahové zákonitosti. Nač se diváci mohou těšit? Rozhodně nechceme vytvořit příliš zádumčivý obraz. Hledáme místa k pobavení publika a jsme přesvědčeni, že hra je tak dobře napsaná, že tyto šance skrývá ve své předloze. Tak se těšíme, že se diváci budou dobře bavit a snad každý si tam najde kus svého života. -okMedailony inscenátorů a herců naleznete v programu k inscenaci.
Příští premiéra činohry Lope de Vega (1562-1635)
VLADAŘKA ZÁVIST ANEB ZAHRADNÍKŮV PES Romantická komedie o tom, jak závist světem vládne! Přeložil / Translated by: Emanuel Frynta Režie / Stage director: Enikö Eszenyi Scéna / Set: Tom Ciller Kostýmy / Costumes: Kateřina Štefková Hudba / Music: Peter Mankovecký Dramaturgie / Dramaturgy: Jan Hančil
Diana, hraběnka z Belfloru Teodor, její sekretář Tristan, jeho sluha Marcela Dorotea - hraběnčiny komorné Anarda Otavio, majordom Fabio, komorník Markýz Ricardo Hrabě Federico Hrabě Ludovico
Martina Válková David Matásek Michal Slaný Magdaléna Borová Pavla Beretová* Jaromíra Mílová Oldřich Vlček Vladimír Javorský Filip Čapka j.h. / Richard Fiala j.h. Alexej Pyško Karel Pospíšil
* posl. DAMU Fonetická spolupráce: prof. PhDr. Zdena Palková Pomocná režie: Leona Primová Inspicient: Václav Bláha Nápověda: Zuzana Němečková
Premiéra 15. a 16. prosince 2005 v Národním divadle
Kontakty: akad. arch. Daniel Dvořák ředitel Národního divadla tel: +420 224 901 250 fax: +420 224 932 092 e-mail:
[email protected] Michal Dočekal šéf činohry Národního divadla tel: +420 224 902 120 fax: +420 224 902 122 e-mail:
[email protected] Lenka Kolihová Havlíková dramaturg činohry Národního divadla tel: +420 224 902 128 fax: +420 224 902 122 e-mail:
[email protected] Helena Krausová tisková mluvčí, mediální servis ND tel: +420 224 901 676 fax: +420 224 932 092 e-mail:
[email protected] www.narodni-divadlo.cz
Připravila Kateřina Ondroušková, public relations činohry, tel: 224 902 126 e-mail:
[email protected]
