Současná světová literatura pro děti a mládež

Současná světová literatura pro děti a mládež

Autor práce: Radka Suchyňová Vedoucí práce: Mgr. Petra Hutáková Střední škola KNIH, o.p.s. 2013/2014

2013-14 Maturitní práce

Prohlášení Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracovala samostatně a že jsem v ní použila pouze tu literaturu a další informační zdroje, které jsem uvedla v seznamu použitých informačních zdrojů a současně v poznámkovém aparátu. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5 – NEDOSTATEČNÝ.

19. března 2014

Radka Suchyňová

1


Obsah Úvod ............................................................................................................................... 4 1

Teoretická část ........................................................................................................ 5 1.1

Literatura pro děti ............................................................................................. 5

1.1.1 Proč je důležité číst dětem knihy ................................................................ 5 1.1.2 Knihy pro nejmenší ..................................................................................... 7 1.2

Literatura pro mládež ........................................................................................ 7

1.2.1 Náměty ........................................................................................................ 8 1.2.2 V hlavní roli hrdina ..................................................................................... 9 1.2.2.1 Upír a jeho mnoho podob................................................................... 10 1.2.2.2 Silná hrdinka ...................................................................................... 15 1.3

Významní autoři knih pro mládež .................................................................. 18

1.3.1 Darren Shan............................................................................................... 18 1.3.2 Stephenie Meyer ....................................................................................... 19 1.3.3 Suzanne Collins......................................................................................... 19 1.3.4 Rick Riordan ............................................................................................. 20 2

Praktická část ....................................................................................................... 21 2.1

Úvod................................................................................................................ 21

2.2

Rozbřesk ......................................................................................................... 22

2.2.1 Otázky k ukázce ........................................................................................ 23 2.3

Upírův pomocník ............................................................................................ 24

2.3.1 Otázky z ukázce ........................................................................................ 25 2.4

Aréna smrti ..................................................................................................... 26

2.4.1 Otázky z ukázce ........................................................................................ 27 2.5

Moře nestvůr ................................................................................................... 28

2.5.1 Otázky k ukázce ........................................................................................ 29 3

Závěr ...................................................................................................................... 30

4

Seznam použitých informačních zdrojů ............................................................. 31 4.1

Knižní.............................................................................................................. 31

4.2

Internetové ...................................................................................................... 31

2


Anotace Tato práce se zabývá literaturou pro děti a mládež, upozorňuje na důležitost čtení knih malým dětem, přibližuje náměty a charakterizuje hrdiny moderní literatury. Výsledkem praktické části je čítanka, na základě které mohou čtenáři trénovat interpretaci textu.

This graduation project is focused on literature for children and teenagers, emphasizes reading books to children and characterizes the themes and heroes of modern literature. In the practical part readers can practice interpreting the texts.

3


Úvod „‚Ve své studii, kterou nazval Sbírejte pohádky, a kterou otiskl v anarchistickém časopise Doutnák, píše Cimrman doslova: «Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, Hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka Pacholíčka zachrání na poslední chvíli Jelen. Když ale děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi, a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou. Taková literatura,» uzavírá Cimrman, «je podle mého soudu pro děti nebezpečnější, než alkohol či zápalky.» Krátce po otištění tohoto článku kupuje také Cimrman vyřazený pivovarský valník a pár koní, a začíná sám osobně po českém venkově pohádky sbírat. Tak někde postačila domluva, jinde musel ukázat falešný průkaz Jezuitského řádu.‘“ 1 Pokud jsou klasické české pohádky dětem nebezpečné, jakým způsobem je může ovlivnit příběh uzpůsobený dnešní konzumní společnosti? Berou mladiství drogy a konzumují alkohol a tabákové výrobky protože podvědomě tuší, že je pro ně tato cesta bezpečnější než kdyby si měli přečíst knihu? Tato práce, která se skládá z teoretické a praktické části, se nebude zabývat zkoumáním mladistvých osob a jejich důvodů k užívání návykových látek. Je zaměřena na současnou literaturu věnovanou dětským a dospívajícím čtenářům. V části teoretické se zabývám literaturou pro děti, a to především z psychologického hlediska, kdy se snažím doložit důležitost čtení knih dětem od útlého věku. Dále se věnuji literatuře pro mládež. Zaměřila jsem se na čtyři populární autory, Stephenii Meyerovou, Suzanne Collinsovou, Ricka Riordana a Darrena Shana. Díla prvních třech zmiňovaných jsem vybrala na základě umístění žebříčku Best Sellers2, který reflektuje nejlépe prodávané knihy na území USA. Darrena Shana jsem do práce zařadila z osobních preferencí. V úvodu praktické se zajímám o problematiku porozumění textu a pokusila jsem se vytvořit čítanku, která má sloužit jako tréninková pomůcka. Práce je zacílena na vyzkoumání společných či podobných námětů, které se vyskytují v nejčtenějších zahraničních knihách vydaných po roce 2000, charakterizaci hlavních hrdinů a uvedení do problematiky čtenářství.

Dlouhý, široký a krátkozraký [filmový záznam]. Scénář a režie SMOLJAK, Ladislav; SVĚRÁK, Zdeněk; CIMRMAN, Jára. 1991, 00:02:17. 2 Americký deník New York Times pravidelně aktualizuje nejvíce prodávané knihy na území USA. Dostat se na přední příčky žebříčku Best Sellers je poctou pro každého autora. 1

4


1 Teoretická část 1.1

Literatura pro děti

Při čtení pohádek dětem nejde jen o příběhy a rozvíjení dětské fantasie. Důležitým prvkem je sociální kontakt. Rodič si na potomka udělá čas a dítě má jeho plnou pozornost. Pokud dítě něčemu nerozumí, je tu rodič, aby mu pomohl a problém vysvětlil. Dítě se naučí vybudovat si rituály. Největším přínosem předčítání pohádek malým dětem je rozvoj verbálních schopností. Děti, které poslouchají čtenou pohádku, rozvíjejí svoji slovní zásobu, zlepšuje se jejich intonace a učí se správné výslovnosti. Moderní rodiče chtějí ušetřit čas a myslí si, že když dítěti pustí audionahrávku jejich oblíbené pohádky, někdo cizí za ně odvede veškerou práci. Ale neuvědomují si, že když dítěti odepřou možnost interakce, zpomalí tím jejich vývoj a omezí jejich schopnost sociálně se včleňovat do společnosti. Takové dítě je zvyklé být tichým posluchačem.

1.1.1

Proč je důležité číst dětem knihy

„Příznivý význam čtení si uvědomuje asi každý rodič, ale konečně máme i výsledky výzkumného bádání. Psychologové Raymond Mar z York University v Kanadě a Keith Oatley z University of Toronto přinesli výsledky studií z let 2006 a 2009. Zjistili, že lidé, kteří často čtou fiktivní příběhy, se zdají být lepšími v chápání druhých lidí, v empatii k nim se lépe dokážou vžít do jejich pohledu na svět. Další studie z roku 2010 přesunula střed zájmu na období dětství a prokázala, že čím víc příběhů děti přečetly, tím pronikavější byla jejich schopnost přisuzovat druhým lidem nějaký mentální stav. Dětem se tedy díky čtení zlepšily mentální modely záměrů jiných lidí.“3 Jednou z prvních věcí, které dítě po narození začne vnímat, je lidský hlas. Nedokáže rozumět obsahové stránce řeči, chápe ji pouze smyslově, pomocí zabarvení a výšky hlasu. Aby se dítě vyvíjelo správným způsobem, je potřeba jej stimulovat, a to pomocí učení. Každý člověk od útlého věku rozvíjí vlastní řečový projev, který má předpoklady být dobře srozumitelným druhým lidem. Aby k tomu došlo, je potřeba zvládat slova, vnímat jejich ustálený význam i jejich funkci, kterou mají v procesu komunikace. Učí se vnímat řečový projev druhých a zároveň mu porozumět. Získání těchto dvou schopností vyjadřuje tzv. jazykovou kompetenci osobnosti. Jazyková, řečová, kompetence je důležitým prostředkem pro komunikaci mezi lidmi a při začleňování do mezilidských vztahů. Dítě, které nemá plnohodnotně vyvinutou tuto schopnost, a tedy zaostává ve verbálním učení, nezná dostatečný počet slov a má problém s orientací ve slovních vazbách. Ve výsledku takové dítě špatně chápe a obtížně se vyjadřuje, což zhoršuje jeho postavení v kolektivu a velmi často vede k nezdarům ve škole.

ŠANĚK, Lukáš. Příběhy rozvíjejí mozek i duši. Psychologie.cz [online]. 2013-09-05 [cit. 2014-03-06]. Dostupné z: . 3

5


Podle britského sociologa a psychologa Basila Bernsteina se děti učí zvládat svůj mateřský jazyk v jednom ze dvou jazykových kódů4. Jedná se o jazykový kód elaborovaný (rozvinutý) nebo kód restringovaný (omezený). Jazykový kód rozvinutý vzniká pomocí osobní zkušenosti. Jazyk a řeč jsou radostným projevem a jedinec, který ho dokáže naplno využívat, jej uplatní při řešení problémů. Naopak pro omezený jazykový kód je charakteristické, že jedinec jazyk a řeč využívá pouze jako nástroj při vyjadřování rozkazů nebo jako jednoduchý nástroj při sdělování základních pocitů. Vznik jednoho nebo druhého kódu souvisí s převládajícími komunikacemi v rodině 5 dítěte. Mám jedinečnou příležitost sledovat postupné rozvíjení jazykového kódu v praxi. V mé blízkosti se vyskytují dvě děti, chlapci, přibližně stejného věku. Jsou to zhruba čtyřleté naprosto zdravé děti pocházející z úplné rodiny, jedináčci. Jejich rodiče spadají do stejné věkové kategorie, kolem třiceti let. Obě rodiny bydlí v samostatně stojícím domku se zahradou, otcové vykonávají dobře placenou manuální práci a matky jsou stále na mateřské dovolené. Chlapec A je velmi živé a komunikativní dítě. Navštěvuje mateřskou školu, jeho slovní zásoba je na čtyřleté dítě velmi rozvinutá. Skládá holá souvětí a uvědomuje si sám sebe (mluví o sobě v první osobě). Chlapec B je dítě také velmi živé, až hyperaktivní. Má problém se svým projevem a velmi omezenou slovní zásobu. Přesto si nelze nevšimnout jeho přirozené bystrosti a zvědavosti. Chlapce A i B mám možnost sledovat pravidelně od jejich útlého dětství. Za tu dobu si nelze nevšimnout jistých navyklostí jejich rodin. Dítě A má svůj pokoj, ve kterém se nachází jeho vlastní knihovnička – širší rodina je motivována k nákupu knih pro děti, k čemuž opravdu dochází – a jeho matka s ním tráví čas. Společně si čtou pohádky, přičemž vede dítě k tomu, aby si samo doplňovalo informace podle své fantasie, učí se spolu nazpaměť krátké říkanky a písničky, trénují jemnou motoriku pomocí speciálních sešitů s pedagogickými cvičeními. Zároveň na dítě neklade přehnané nároky. Ve všední den matka přečte dítěti před spaním pohádku (obvykle knihu na pokračování) a o víkendech se smí dívat na televizi (má ji ve svém pokoji). Dítě B má postel se svými rodiči v ložnici. Není to způsobeno tím, že by v jejich domě nebylo dostatek prostoru, ale protože není navyklé trávit čas o samotě a nemůže v noci spát. V ložnici jeho rodičů se také nachází televize a chlapec je tedy nepřímo veden k tomu ji před spaním sledovat, či usínat za jejího zvuku. Matka dítěte je také žena v domácnosti, bohužel spíše než péči o dítě se věnuje sociálním sítím. Dítě B obvykle tráví celý den obklopeno hračkami nebo se dívá na kreslené pohádky v televizi. Aby se nenudilo, má jich na DVD nosičích neuvěřitelné množství. Dítě nechodí do školky, protože je podle učitelek nezvladatelné. Aby jej jeho matka zvládala, bere chlapec dlouhodobě léky na uklidnění. Je pro mě nemožné oba chlapce mezi sebou nesrovnávat. Na jedné straně máme dítě, které je odmalička vedené k jistému řádu, je rozvíjena jeho kreativita a podporováno myšlení.

Tato teorie je podložena rozsáhlými empirickými výzkumy, přesto je pro některé polemická či nepřijatelná. Bernstein považuje jazyk za hlavní prostředek socializace a největší vliv při jeho rozvoji přisuzuje institucionální výchově. 5 HELUS, Zdeněk. Psychologie pro střední školy. Praha: Fortuna, 1998. str. 65-66. 4

6


Na druhé straně stojí bystré, leč nezvladatelné dítě, které nedokáže správně zformulovat jedinou větu a je vychováváno laxní matkou v nestimulujícím prostředí. Jazykový kód se v dítěti upevňuje na konci předškolního věku a přetrvává. Vezmu-li v potaz závěry, ke kterým jsem dospěla za zhruba čtyřicet osm měsíců pozorování dvou dětí se stejným potenciálem, které vyrůstali v jiném prostředí, důrazně trvám na tom, že čtení dětem od útlého věku jim velice prospívá. Bez knih z dětí vyrostou omezené osobnosti bez lásky k řeči a k jazyku, které nebudou s to vyjádřit své city a potřeby. Přebudování nekvalitního omezeného kódu je možné, ale ne snadné. Ve většině případů je nutný speciální přecvičovací výcvik pod vedením odborníka.6

1.1.2

Knihy pro nejmenší

Výběr knih, které jsou čteny nejmenším dětem, je velice důležitý. Nezáleží však na autorovy. Pokud má dítě v oblibě moderní příběhy z pera Walta Disneyho, přečtěte mu pohádku Lady a Tramp. Chcete-li, aby dítě znalo klasické české pohádky, seznamte ho s Broučky Jana Karafiáta. V případě dětské literatury je velmi důležitá vhodně zvolená forma knihy. Malé dítě by nemělo jen poslouchat hlas předčítajícího. Je vhodné dítě zapojit do procesu čtení již v útlém věku. Na trhu existuje nepřeberné množství hravých knih. Zatímco vy čtete, dítko si může podle příběhu skládat puzzle, pohádky lze ilustrovat pomocí maňásků připevněných v knihách. Existují i papírové 3-D knihy, ve kterých hrdinové ožívají. Moderním trendem dnešní dětské literatury je zvuková kniha. Takové knihy jsou obvykle tematicky zaměřené (např. statek, lesní zvířátka, auta apod.) a působí na všechny dětské smysly (s výjimkou chutě a čichu, ale můžeme předpokládat, že i tato možnost se nezdá být nepravděpodobná). Při čtení zvukové knihy má dítě lepší možnost seznámit se s okolním světem.

1.2

Literatura pro mládež

Každý rodič se určitě nemůže dočkat okamžiku, kdy zaklapne dětskou knížku, ze které své ratolesti předčítal den za dnem a noc co noc, a vnutí svému dítěti průkazku do knihovny. Některé děti si schovají kartičku do peněženky a vytáhnou ji až na střední škole. Poslední dobou však přibývá spíše dítek, které mají knihovnu pročtenou od spodní police až po tu nejvyšší. Trend čtenářství se vrací a s ním přicházejí nové módní trendy. S rozvojem informační společnosti a s výdobytky moderní technologie, která je zpřístupňována stále mladším a mladším dětem, vzrůstají také požadavky na literaturu orientovanou na mládež. Doby, kdy mladá dívka četla romány od Lenky Lanczové7, jsou dávno pryč.

HELUS, Zdeněk. Psychologie pro střední školy. Praha: Fortuna, 1998. str. 65-66. Lenka Lanczová je česká spisovatelka románů pro mládež a ženy. Od roku 1987 pracuje jako knihovnice v městské knihovně ve Slavonicích. 6 7

7


Součástí života každého teenagera je mobilní telefon, osobní počítač a další vymoženosti současné techniky. Jejich požadavky na literaturu se mění stejně rychle, jako profilové fotografie na sociálních sítích. V této kapitole bych se ráda podrobněji zabývala nejaktuálnějšími knižními trendy, především populární neogladiátorskou trilogií Suzanne Collinsové a tetralogií s upírskou tématikou Stephenie Meyerové.

1.2.1

Náměty

Napsat kvalitní knihu, která bude neotřelá a učaruje čtenáře, je v dnešní době oříšek. Knižní trh je zaplaven knihami všech žánrů, velikostí i barev. Jsou však některá vděčná témata (jako horor či detektivka), která se budou číst vždy a začínající autoři tak mají příležitost prorazit a vybudovat si jméno. Napsat knihu pro děti, která bude úspěšná? Prakticky nemožné. Ano, jsou výjimky jako J. K. Rowlingová a její sedmidílná série o mladém čarodějovi Harrym Potterovi nebo irský autor Eoin Colfer a jeho geniální mladý zloděj Artemis Fowl. Ale najít dobrou knihu pro mládež, která v nich něco zanechá je mnohem těžší než hledat onu příslovečnou jehlu v seně. V literatuře nejde jen o to vymyslet líbivého hrdinu, dát mu zvučné jméno a vytvořit pro něj dobrodružství s dobrým koncem. Správná kniha musí dítě vést, formovat jej. Dávat mu dobrý příklad. Dobrá kniha by měla být schopna plnohodnotně dočasně zastoupit výchovný subjekt. A to takovým způsobem, aby si mladý čtenář neuvědomil, že je vzděláván. Kniha, která splňuje vzdělávací funkci a zároveň je líbivá a oblíbená se pozná snadno. Vzbuzuje v dětech touhu tvořit. Zanechá ve čtenářích takový dojem, že mají sami touhu přispět něčím vlastním, chtějí se seznámit s jinými čtenáři a zakládají fandomy8 a píší fanfiction9. Čím více si můžete přečíst fanfiction, tím je obvykle kniha úspěšnější. Stejně jako oblečení, i knihy podléhají módě. Zatímco před deseti lety byl zájem o kouzla a čáry, dnešní mládež prahne po krvi. Fenomén upírských románů pro dívky odstartovala svou prvotinou Stmívání Stephenie Meyerová. Postavou Edwarda – upíra metrosexuála kombinovaného s hrdinou byronského typu10 odstartovala vlnu dívčího šílenství a přilákala pozornost k literárně vymírající postavě upíra. Autorčina tetralogie, milostný příběh americké středoškolačky, která neodpovídá měřítkům dnešní průměrné mládeže, a melancholického upíra se stala biblí mladých dívek toužících po osudové lásce. Na její úspěch se snažili navázat i jiní autoři. S upírskou tematikou se doslova roztrhl pytel a pulty v knihkupectví se prohýbají pod desítkami titulů o upírech adresovaných dětem. Mezi ty nejúspěšnější můžeme řadit např. sérii Vampýrská akademie od autorky Richelle

Fandom je sdružení fanoušků (příznivců) konkrétního díla. Např. existuje HP fandom, fandom LOTR. Některé fandomy mají vlastní označení, např. WHOVIANS – fanoušci britského seriálu Dr. Who. 9 Fanfiction je dílo primárně vycházející z už existujícího díla a napsané jeho fanouškem. Fanfiction nemá komerční ambice a šíří se prostřednictvím internetu. Čtenáři a pisatelé těchto fikcí užívají speciální pojmový aparát, kterým jsou fanfiction označeny (např. AU – alternative universe, slash – milostný vztah dvou postav stejného pohlaví apod.) 10 Byronský hrdina – osoba znázorněná v díle lorda Byrona. Poprvé se objevuje v epické básni Childe Haroldova pouť. Byronský hrdina je inteligentní, sofistikovaný a charismatický muž, který usiluje o mravní integritu. Je to vyděděnec, disponuje temnými vlastnostmi, které jsou obvykle připisovány hrdinům. 8

8


Meadové (v ČR vyšlo v letech 2007-2010 v nakladatelství Domino) a knihy ze série Upírská střední autora Douglasse Reese (v ČR vyšlo v roce 2012 v nakladatelství Baronet). Úspěch Stmívání přispěl i k zpopularizování knih už napsaných. Velký boom zažila i autorka L. J. Smithová se svými Upířími deníky11 (v ČR vychází od roku 2009, nakladatelství Fragment). Stálicí na poli klasické upířiny je bezpochyby irský autor Darren Shan, který se svojí sérií Sága Darrena Shana a prequelem Zrození zabijáka nadchl ne jednoho chlapce. Shan se s ničím příliš nepáře, a i když jsou jeho knihy určené primárně dětem, ze stránek samotných krev přímo stříká. Další hojně využívaný námět je doslova renesanční. Návrat k antice zažívá i literatura pro mládež. Inspiraci v antické mytologii našli hned dva američtí autoři, kteří na knižní trh přinesli něco zcela nového a neotřelého. Americká rodačka Suzanne Collinsová své čtenáře vtáhne do post apokalyptické budoucnosti, ve které svět, jak jej známe, neexistuje. Hlavní hrdinka, dívka pocházející z Dvanáctého kraje ze země Panem, je nucena účastnit se bizarní reality show nazvané Hladové hry, kde se musí utkat o holý život s dalšími dvaceti třemi Splátci12. Autorčina románová trilogie Hunger Games (v ČR vyšlo mezi lety 2009-2011 v nakladatelství Fragment) se stala světovým bestsellerem a okouzlila nejen dospívající čtenáře. Se stejným námětem, ale v odlišném provedení, pracuje i autor Rick Riordan. Jeho pentalogie Percy Jackson a Olympané (v ČR vyšlo mezi lety 2010-2012 v nakladatelství Fragment) zpracovává, na rozdíl od symbolické Suzanne Collinsové, řeckou mytologii relativně přesně a podrobně. Do svého příběhu o hyperaktivním teenagerovi s dyslektickou poruchou vtipně zakomponoval vtipným a moderním způsobem každou mytickou postavu, na kterou si vzpomenete. Collinsová i Riordan mají za sebou dlouholetou práci s dětmi (Collinsová působila jako scénáristka v dětské televizi a Riordan pracoval jako učitel dětí se speciálními potřebami) a vědí, jak mladé čtenáře oslovit.

1.2.2

V hlavní roli hrdina

Hrdina či hrdinka, z řeckého slova ἣρως, je archetyp důležitých postav, má zidealizované charakterové vlastnosti či nadpozemské síly, které mu pomáhají konat hrdinské skutky. Hrdina je velice významná postava v životě každého dítěte. Může se jednat o výjimečného dospělého nebo staršího sourozence – ochránce. Nejčastěji však jde o postavu smyšlenou, avšak neméně důležitou. Člověk potřebuje v každém věku někoho, s kým se může alespoň částečně ztotožnit. A takový charakterově vyhovující knižní hrdina je tím pravým krůčkem k tomu, aby dítě začalo formovat svou osobnost a osvojovalo si společenské morální základy.

11 Knižní série Upíří deníky vyprávějící příběh středoškolačky Eleny, která stojí mezi dvěma bratry, upíry, bývá často fanynkami upíří tematiky kritizována za přílišnou podobnost s oblíbeným Stmíváním. Hlavní zápletkou obou sérií je milostný trojúhelník mezi studentkou a dvěma chlapci s nadpřirozenými schopnostmi. Původní čtyři knihy Upířích deníků však poprvé vyšly v USA v letech 1991 a 1992, tedy o více než deset dříve než Stmívání. 12 Z každého kraje (celkem je jich dvanáct) je v den Sklizně vylosována dívka a chlapec, kteří se musejí odebrat do hlavního města Kapitolu a účastnit se Hladových her. Tyto hry jsou pořádány jako výstraha a trest za vzpouru, která proběhla v minulosti.

9


Bohužel s rozmáhajícím se trendem zfilmovat každou úspěšnou knihu se děti začínají ztotožňovat spíše s hereckými představiteli hrdinek a hrdinů knih, které si nikdy nepřečtou. Jak moc působí na děti a dospívající jejich hrdina pochopila i herečka Jennifer Lawrence, představitelka filmové Katniss Everdeen, hlavní hrdinky Hunger Games, která v interview pro americký časopis Entertainment Weekly vyjádřila svůj postoj jasně: „I´m never going to starve myself for a part. I don´t want little girls to be like ‚Oh, I want to look like Katniss, so I´m going to skip diner!‘ I was trying to get my body to look fit and strong, not thin and underfed.“ V následujících podkapitolách se věnuji charakteristice a srovnání čtyř hlavních hrdinů. Jedná se o postavy ze třech knih, které podle mého názoru nejvíce ovlivnily dospívající čtenáře posledního desetiletí. V předchozí části jsem uváděla fenomén moderního upíra a chtěla bych tedy na tento trend více poukázat a nabídnout pohled do dvou odlišných knih – románové tetralogie Twillight určené pro dívky a dvanáctidílné ságy o poloupírovi Darrenovi Shanovi, čtení pro dospívající se smyslem pro humor a oblibou v krvi. Dále srovnávám dvě oblíbené knižní hrdinky, nevinnou studentku Bellu Swan, jejíž jedinou touhou je podlehnout spalující lásce k upírovi Edwardovi, a silnou mladou ženu Katniss Everdeen, která je nucena bojovat o holý život před zraky diváků v bizarní reality show Hunger games.

1.2.2.1 Upír a jeho mnoho podob Upír13, mytologická bytost krmící se životní esencí živých, zpravidla lidských stvoření. První zmínky o upírech pocházejí pravděpodobně z 11. století. Postava upíra se vyskytuje nezávisle na sobě v mytologii východních, západních i jižních Slovanů pod různými názvy, ale se stejným významem. V původní mytologii Slovanů se upírem stával člověk zemřelý nepřirozeným způsobem (sebevraždou, popravením) nebo usmrcený pomocí černé magie. Upír byl popisován jako postava bez nosu se zářícíma červenýma očima, zmijím jazykem a kovovými zuby. V některých případech mohl nabírat zvířecí podobu, nejčastěji rysa, vlka, myši nebo bílého koně. Pokud se však upírem stala žena, vynikala svojí neobyčejnou krásou a výjimečností. Její podoba je popisována způsobem, jakým si my představujeme upíry dnes, bledá pleť a vlasy havraní černi. Upír je tradičně popisován jako postava záporná. Své čestné místo na poli fantasy a hororu si získal především svou krvežíznivostí a charismatem. Doby, kdy toto stvoření temna sídlilo v knihách pro dospělé či mělo k dispozici menší role ve fantasy knihách, jsou dávno pryč. Dnes upírům vládnou teenageři, ziskuchtivé autorky přetvářejí tato krev sající monstra do romantických hrdinů, kteří se zmítají mezi nehynoucí láskou a animální potřebou rozervat svým půvabným pubertálním láskám hrdlo. Nejznámějším upírem moderní literatury je bezpochyby postava Edwarda Cullena, upíra se svědomím živícím se výhradně zvířecí krví, který zahořel nehynoucí láskou k lidské dívce Belle. Postavu Edwarda stvořila americká autorka Stephenie Meyerová, která se snažila

Slovo upír je pravděpodobně slovanského původu. Někteří vědci jej spojují s turkickým slovem ubyr, což znamená čarodějnice. Dostupné z: MAIELLO, Giuseppe. Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy. Praha: Lidové noviny, 2005. 190 s. ISBN 80-7106-724-5. 13

10


vyhnout archetypu upíra a vytvořila postavu jiskřivého chlapce s melancholickým úsměvem a bezbřehou touhou ochraňovat svoji osudovou lásku bez ohledu na jeho přirozenost. Prostřednictvím hlavní hrdinky knižní série popisuje upíry jako omračující bytosti nedozírné krásy a vysoké inteligence. Z původní mytologické bytosti lačnící po horké lidské krvi zbyla pouze slupka tvořená bledou kůží a hypnotizujícím pohledem.; „Edward ve slunečním světle byl šokující. Nemohla jsem si na to zvyknout, ačkoliv jsem na něj zírala celé odpoledne. Jeho kůže, bílá navzdory lehkému ruměnci ze včerejšího loveckého výletu, doslova jiskřila, jako kdyby měl tělo posázené tisíci diamanty. Ležel bez pohnutí na trávě, pod rozepnutou košilí byla vidět jeho nádherně modelovaná, zářící hruď, jiskřivé paže měl holé. Jeho lesklá, bledá levandulová víčka byla zavřená, ačkoliv samozřejmě nespal. Dokonalá socha, vytesaná do nějakého neznámého kamene, hladkého jako mramor, třpytivého jako křišťál. Čas od času se jeho rty pohnuly, tak rychle, že to vypadalo, jako by se chvěly. Ale když jsem se zeptala, řekl mi, že si pro sebe zpívá; bylo to příliš potichu, abych to slyšela.“14 Že upíři dvacátého prvního století nejsou bratranci, ale kompletně odlišné osoby můžeme vypozorovat na srovnání charakteristiky dvou postav upírského původu. Edwarda, chlapce s medovým hlasem a kůží posetou diamanty s upírem hodným svého jména, panem Hroozleym, postavou ze ságy o poloupírovi Darrenovi Shanovi, která vznikla z pera vynikajícího irského autora píšícího knihy pro děti, Darrena O´Shaugnessy. Pan Hroozley, mentor hlavní postavy – mladého chlapce Darrena, nemá s upírem Edwardem mnoho společného. Obě postavy spojuje pouze odpor k přímému slunečnímu světlu. Na rozdíl od Edwarda však pan Hroozley netrpí žádnou kožní chorobou projevující se jiskřivou vyrážkou. Upíry ze Shanova díla slunce po pár hodinách spálí na prach. Nejvýraznějším rozdílem mezi hlavními postavami obou knižních sérií je však samotný upírův vzhled. Zatímco Meyerová popisuje krvežíznivé tvory jako vyobrazení antického ideálu, upíři Shanova ražení jsou vojáci poznamenáni bojem o přežití v moderním světě. „Když bylo dostatečné ticho, odešel pan Topol ze scény. Na odchodu křikl jméno dalšího čísla, ale jen tlumeně. ‚Pan Hroozley a Madame Okta!‘ Světla pohasla a na jeviště vešel děsivě působící muž. Byl vysoký a štíhlý, měl velice bledou kůži a na temeni hlavy mu rostl jen ježek oranžových vlasů. Po levé tváři se mu táhla dlouhá jizva. Sahala až ke rtům, takže to vypadalo, jako kdyby se ústa ušklíbala na jednu stranu. Na sobě měl temně rudé šaty a v ruce nesl dřevěnou klícku, kterou si odložil na stolek. Uklonil se a usmál se. Když se usmíval, vypadal snad ještě děsivěji – jako šílený klaun z jedovatého hororu, který jsem kdysi viděl. Pak začal vysvětlovat, v čem spočívá jeho výstup. První část výkladu mi ušla, protože místo na scénu jsem se díval na Steva. Když totiž pan Hroozley vešel na jeviště, nastalo naprosté ticho a ozval se jen jediný zvuk. Jediný člověk se hlučně zajíkl“.15 Vzhled však není jediná věc, která upíry odlišuje. Meyerová i Shan se ve svých knihách rozcházejí ve všech důležitých bodech. Zatímco Shan se snaží držet klasického a známého pojetí upíra, Meyerová se rozhodla, že z upírství stvoří životní styl plný odříkání a touze po dokonalém lidském životě a přiblíží tak svůj knižní svět cílové skupině čtenářů.

14 15

MEYEROVÁ, Stephenie. Stmívání. 2. vyd. Praha: Egmont, 2005. str. 215. SHAN, Darren. Madame Okta. 2. vyd. Praha: Albatros, 2005. str. 63.

11


A tak zatímco pan Hroozley se s Darrenem protlouká životem s potulným cirkusem plným podivných existencí, Edward žije se svojí upírskou rodinou v ultra moderním domě bez postelí a plnou lednicí jídla, které je pro ně jedovaté, jen pro vytvoření jakési iluze dokonalé americké rodiny vyšší střední třídy. „Začervenala jsem se a vyhlédla ze svého okna do noci. ‚Co jsi dělala pak?‘ zeptal se po chvilce. ‚Hledala jsem na internetu.‘ ‚A to tě přesvědčilo?‘ Z jeho hlasu zazníval pramalý zájem. Ale rukama pořád silně svíral volant. ‚Ne. Nic se nehodilo. Většinou to byly hlouposti, A pak…‘ odmlčela jsem se. ‚Co?‘ ‚Došla jsem k názoru, že na tom nezáleží,‘ zašeptala jsem. ‚Že na tom nezáleží?‘ Jeho tón mě přiměl vzhlédnout – konečně jsem prolomila tu jeho pečlivě udržovanou masku. Jeho obličej byl nevěřícný, jenom s náznakem hněvu, kterého jsem se obávala. ‚Ne,‘ řekla jsem tiše. ‚Nezáleží mi na tom, co jsi.‘ Do jeho hlasu vstoupil tvrdý, výsměšný tón. ‚Nevadí ti, jestli jsem monstrum? Jestli nejsem člověk?‘ ‚Ne.‘ Zmlkl, zase se díval přímo před sebe. Jeho obličej byl pochmurný a chladný. ‚Ty se zlobíš,‘ vzdychla jsem. ‚Neměla jsem nic říkat.‘ ‚Ne,‘ odporoval, ale jeho tón byl stejně tvrdý jako jeho obličej. ‚Jsem rád, že vím, co si myslíš – i když to, co si myslíš, je šílené.‘ „Takže se zase pletu?“ provokovala jsem. ‚To jsem neměl na mysli. «Na tom nezáleží»!‘ citoval a skřípal přitom zuby. ‚Mám pravdu?‘ vydechla jsem. ‚Záleží na tom?‘ Zhluboka jsem se nadechla. ‚Vlastně ne.‘ Odmlčela jsem se. ‚Ale jsem zvědavá.‘ Můj hlas byl alespoň vyrovnaný. Najednou se zatvářil odevzdaně. ‚Na co jsi zvědavá?‘ ‚Kolik je ti let?‘ ‚Sedmnáct,‘ odpověděl okamžitě. ‚A jak dlouho je ti sedmnáct?‘ Jeho rty se zkroutily, jak zíral na silnici. ‚Už nějakou dobu,‘ připustil posléze. ‚Dobře.‘ Usmála jsem se, měla jsem radost, že je ke mně pořád upřímný. Díval se na mě pozornýma očima, hodně jako předtím, když se bál, že upadnu do šoku. Věnovala jsem mu široký povzbudivý úsměv, a on se zamračil. ‚Nesměj se – ale jak to, že můžeš vycházet ve dne?‘ Stejně se zasmál. ‚Mýtus.‘ ‚Slunce tě nespálí?‘ ‚Mýtus.‘ ‚Spíš v rakvi?‘ ‚Mýtus.‘ Na chvíli zaváhal a do jeho hlasu vstoupil podivný tón. ‚Nemůžu spát.‘ Chviličku mi trvalo, než jsem to strávila. ‚Vůbec?‘ ‚Nikdy,‘ odpověděl a jeho hlas nebylo téměř slyšet. Otočil se a zamyšleně se na mě podíval. Prohlížel si mě svýma zlatýma očima a já jsem ztratila nit. Zírala jsem na něj, dokud se nepodíval jinam. ‚Ještě si nepoložila tu nejdůležitější otázku.‘ Jeho hlas byl tvrdý, a když se na mě znovu podíval, oči měl chladné. Zamrkala jsem, stále omámená. ‚Která to je?‘ 12


‚Nezajímá tě, co jím?‘ zeptal se sarkasticky. ‚Aha,‘ zamumlala jsem, ‚tohle.‘ ‚Ano, tohle.‘ Jeho hlas byl drsný. ‚Nechceš vědět, jestli piju krev?‘ Trhla jsem sebou. ‚No, Jacob o tom něco říkal.‘ ‚Co Jacob říkal?‘ zeptal se příkře. ‚Říkal, že vy… nelovíte lidi. Říkal, že vaše rodina by neměla být nebezpečná, protože lovíte jenom zvířata.‘“16 Ukázka předchozí a následující reflektuje reálie knižních světů stvořených autory Meyerovou a Shanem. Oba vycházejí z předpokladů, že pro přežití upíra je nutná krev. Upír Edward se živí výhradně krví zvířecí, lidská krev v něm probouzí jeho podstatu zabijáka. V tomto ohledu se velice liší od upírů vycházejících z fantasie Darrena Shana. Ten předkládá pití lidské krve pro přežití upíra za klíčové a jeho postavy nemají s ovládáním této touhy větší potíže. Krev z lidských bytostí získávají triky a bez jejich vědomí, osobám, na kterých se krmí neubližují,17 a v celém díle je touha po krvi spíše upozaděna. Edwarda v ukázce pobavila představa toho, že by měl jako upír spát v rakvi. Pan Hroozley si však v tomto druhu odpočinku přímo libuje a se svojí pohodlnou bednou, pokud to situace dovoluje, i cestuje. Hroozleymu naopak přišlo velice vtipné, když jednou před zrcadlem nachytal Darrena, jak si hledá upírské tesáky. Upíři ze Stmívání se krmí poetickým rozerváním hrdla své nebohé oběti, Darren Shan dal svým upírům do vínku tvrdé nehty a léčivé sliny. Oba autoři se mistrně vyhýbají náboženským tématům. Ani na jeden druh upírů neplatí moc božských symbolů a česnekem si klidně mohou potřít topinku. Tedy minimálně Darren a pan Hroozley, kteří jedí lidské jídlo jako doplněk stravy. „Vytáhl jsem křížek a lahvičku svěcené vody a ukázal jsem mu je. ‚Mám na vás tohle!‘ hulákal jsem a čekal jsem, že v hrůze ucouvne. Jenže to ne. Jen se usmál, znovu luskl prsty a křížek a umělohmotná lahvička mi najednou vyletěly z rukou. A ve chvilce je držel on. Prohlédl si křížek, krátce se zasmál a zmáčkl ho do kuličky, jako kdyby byl z alobalu. Pak otevřel lahvičku a vypil svěcenou vodu. ‚Víš, co mám nejradši?‘ zeptal se. ‚Lidi, kteří se dívají na spousty hororů a čtou spousty hrůzostrašných knížek. Ti totiž věří tomu, co čtou a vidí, a pak s sebou tahají různé pitomosti, jako třeba křížky a svěcenou vodu, místo zbraní, co by mi mohly opravdu ublížit, třeba pušek a granátů.‘ ‚Chcete říct, že… že… že vám kříž nevadí?‘ koktal jsem. ‚A proč by měl?‘ podivil se. ‚Protože jste… stvoření zla,‘ vyrazil jsem. ‚A jsem?‘ zeptal se.“18 Největším kamenem úrazu všech knih a filmů zabývajících se upírskou tématikou je samotná proměna člověka u upíra. Existuje mnoho způsobů a teorií. Upír se upírem narodí (zde nastává logický problém početí potomka mezi dvěma nemrtvými) nebo se upírem stane. Druhý způsob se v literatuře objevuje nejčastěji. Aby se člověk mohl stát upírem, obvykle dochází k výměně krve mezi nemrtvým a lidskou bytostí. Proces, při kterém dochází k přeměně

MEYEROVÁ, Stephenie. Stmívání. 2. vyd. Praha: Egmont, 2005. str. 152-154. V sáze se objevuje ještě jeden druh upíra, tzv. vampýr. Vampýr se vyznačuje tím, že ze své oběti vysaje všechnu krev, v důsledku čehož je jeho kůže nachová. Upíři s počínáním vampýrů nesouhlasí a napříč svou existencí spolu vedou války za účelem jeden druh vyhubit. 18 SHAN, Darren. Madame Okta. 2. vyd. Praha: Albatros, 2005. str. 141. 16 17

13


člověka v nesmrtelnou bytost, je velice nejasný a diskutabilní. Někdy i samotní autoři nemají konkrétní představu o tom, jak přesně se jejich postava změnila v upíra. Stephenie Meyerová vylíčila proměnu člověka u upíra jako proces, kdy jed nesmrtelnosti nakazí lidský organismus a člověk je spalován nesnesitelnými bolestmi. Po smrti, která nastane prakticky okamžitě, je tělo proměněno do jakési chladné sochy, které nebije srdce a krevní oběh se zastavil. Zajímavější pohled na celou situaci lze nalézt v knihách Darrena Shana: „Vstal a odstrčil stůl. Pokročil dopředu, až byl asi půl metru ode mě. Připadal mi vysoký jako dům. Táhl z něj podivný pach, kterého jsem si předtím nevšiml – pach krve. Zvedl pravou ruku a ukázal mi její hřbet. Nehty neměl obzvlášť dlouhé, ale vypadaly ostře. Pak zvedl i levou ruku, zabořil nehty pravačky do měkkých bříšek prstů na levačce. Pak ruce vystřídal a stejně nabodl i prsty na pravé ruce. Při tom se ušklíbal. ‚Zvedni ruce,‘ zavrčel. Díval jsem se, jak mu z prstů odkapává krev, a neposlechl jsem. ‚Dělej!‘ vyjekl, chytil mě za ruce a trhnutím je zvedl. Zabodl nehty do měkké tkáně na bříškách mých prstů, do všech deseti najednou. Vykřikl jsem bolestí, ucouvl jsem, strčil jsem si ruce do podpaží a mnul jsem si je o bundu. ‚Nechovej se jako malé dítě!‘ rozkřikl se a zase mi ruce uvolnil. ‚To bolí!‘ skučel jsem. ‚Samozřejmě že to bolí,‘ rozesmál se. ‚Mě to bolí taky. To sis myslel, že stát se upírem bude lehké? Zvykej si na bolest. Čeká tě jí ještě hodně.‘ Vložil si několik mých prstů do úst a vysál trochu krve. Díval jsem se, jak ji převaluje v puse a ochutnává. Konečně přikývl a polkl. ‚Dobrá krev,‘ utrousil. ‚Můžeme pokračovat.‘ Přitiskl prsty na moje, vždycky ranku na ranku. Chvíli jsem na konečkách cítil strnutí. Pak jako by se hnala voda – došlo mi, že z mého těla proudí krev levou rukou do jeho těla a jeho krev zase vstupuje do mě mojí pravačkou. Byl to zvláštní, řezavý pocit. Cítil jsem, jak mi jeho krev putuje pravou paží a pak po pravé straně těla doleva. Když se mi dostala k srdci, ucítil jsem bodavou bolest a málem jsem se zhroutil. Totéž se ale dělo s panem Hroozleym; viděl jsem, jak skřípe zuby a potí se. Bolest trvala, dokud krev pana Hroozleyho nevtekla do mojí levé paže a nezačala proudit zpátky do jeho těla. Zůstali jsme spojeni ještě pár chvilek, on pak vykřikl a odtrhl se. Padl jsem pozadu na podlahu. Motala se mi hlava a bylo mi zle. ‚Ukaž prsty,‘ vyzval mě pan Hroozley. Podíval jsem se na něj a zjistil jsem, že si olizuje ty vlastní. ‚Moje sliny ty rány zahojí. Jinak vykrvácíš a zemřeš.‘ Střelil jsem pohledem po svých rukách a spatřil jsem, že krev pořád teče. Natáhl jsem paže a dovolil jsem upírovi, aby si prsty vložil do úst a přejel mi drsným jazykem po bříškách. Když mi ruce pustil, krev přestala téct. Zbylou jsem si utřel hadrem. Prohlížel jsem si prsty a všiml jsem si, že přes bříška mi vede deset tenkých jizviček. ‚Takhle poznáš upíra,‘ odpověděl mi pan Hroozley. ‚Jsou i jiné metody, jak změnit člověka v upíra, ale přes prsty je to nejjednodušší a nejméně bolestivé.‘“19 Chlapec z předchozí ukázky se nestává nesmrtelnou bytostí. Ba se nestává ani plnohodnotným upírem. Došlo pouze k zasvěcení krví, které je sice nezvratné, ale ne konečné. Tím, že pan Hroozley vpustil Darrenovi do krevního oběhu část své krve, zpomalil celkové stárnutí organismu20 a udělal z něj tzv. poloupíra.

19 20

SHAN, Darren. Madame Okta. 2. vyd. Praha: Albatros, 2005. str. 147-149. Upíři v knihách Darrena Shana stárnou patnáctkrát pomaleji než lidé. Nejsou nesmrtelní.

14


Poloupír má všechny výhody dospělého upíra – je neobvykle rychlý a silný, ale nevztahují se na něj zákony dětí noci. Poloupír nemusí pít velké množství krve a může pobývat na slunci. Být poloupírem však nejde do nekonečna, po několika letech musí dojít ke kompletní přeměně nebo k fyzické likvidaci. Postavíme-li vedle sebe Edwarda Cullena a pana Hroozleyho, kdo z nich bude vítěz? Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Každá z těchto postav dostala za úkol oslovit jinou cílovou skupinu čtenářů. Zatímco Edward láme dívčí srdce jako na běžícím pásu, pan Hroozley zhmotňuje představy klasických upírů dosazených do knih určených především dětskému čtenáři. Charakter obou hrdinů odpovídá reáliím nastavených autory jejich životních osudů. O první chvíle je jasné, že na Edwarda čeká jeho pohádka s koncem a žili šťastně i po smrti. Pan Hroozley si musí každý nádech vykoupit krví.

1.2.2.2 Silná hrdinka Bella Swan, hlavní hrdinka románů od Stephenie Meyerové, je zarážející postava. Sama autorka ji popisuje jako nemotornou dívku průměrného vzhledu beze smyslu pro módu, která dospěla příliš brzy a nerozumí si se svými vrstevníky. Ostatní postavy knih ji popisují jako atraktivní zajímavou mladou ženu, velice inteligentní s vyvinutým smyslem pro odpovědnost. Já můžu Bellu popsat jako nezajímavou nudnou dívku, která svým chováním nemůže být pro dnešního čtenáře přitažlivá. V jejím charakteru se mi promítá žena přes třicet let stará s touhou po romantické osudové lásce. Nemůžu se oprostit od myšlenky, že autorka do hlavní hrdinky promítá sama sebe. Jak je tedy možné, že se dnešní materialisticky zaměřené dívky dokáží ztotožnit s hrdinkou, jejíž nejoblíbenější kniha je Na Větrné hůrce od Emily Brontëové, a která se krátce po dovršení svých osmnácti let vdala? Možná to více souvisí s milencem hlavní hrdinky, zdánlivě nebezpečným upírem Edwardem. Tkví úspěch všech čtyř románů v tom, že průměrná dívka zkrotí vlka, ze kterého se stane beránek a snese jí doslova modré nebe? Nebo je pointa úspěchu v touze po klasické osudové lásce, jako vystřižené z viktoriánského románu? Bella je ztělesněním klišé. Nemotorná dívka, která musí být opečovávaná. Matka výjimečného dítěte. Upírka, která netouží po lidské krvi. Bella Swan je typickým příkladem Mary Sue21. Katniss Everdeen je antitezí Belly. Hlavní hrdinka trilogie Hunger Games je všechno, jen ne jednoduchá. Srovnávat postavu hrdinky Belly s hrdinkou Katniss by nebylo férové. Obě se vyskytují v jiném prostředí. Zatímco Bella ve svém plochém světě zažívá jedno trápení za druhým, její přítel se s ní stále rozchází, nechce si s ní začít milostný poměr před svatbou, jejich pár měsíční dítě se zamilovalo do vlkodlaka a podobné příhody, Katniss má zodpovědnost za svoji rodinu. Musí se vyrovnat se situací, kdy je donucena zápasit o svůj život, bude muset zabít, a to všechno pro potěšení zvrácené společnosti. „Spouštím nohy z postele a obouvám si lovecké boty z pružné kůže, která se vytvarovala podle mých nohou. Natahuji si kalhoty a košili, zastrkuji dlouhý tmavý cop do čapky a beru si vak na jídlo. Na stole leží vynikající kozí sýr zabalený do listů bazalky a přiklopený dřevěnou

Mary Sue je termín používaný pro fiktivní postavy, které jsou zidealizované a nemají příliš zajímavý charakter. Taková postava je bezchybná, morálkou a inteligencí převyšující ostatní. Bez této postavy dílo prakticky ztrácí svůj smysl. 21

15


miskou kvůli hladovým myším a kočkám. Dostala jsem ho od Prim jako dárek ke Dni sklizně. Opatrně ukládám sýr do kapsy a vycházím ven. Naše část Dvanáctého kraje, takzvaná Sloj, je obvykle plná horníků, kteří v tuto hodinu míří na ranní směnu do uhelných dolů. Jsou to lidé se shrbenými rameny a oteklými klouby prstů a mnozí z nich už dávno vzdali marnou snahu čistit si zlomené nehty i vrásky ve vyzáblých tvářích od uhelného mouru. Dnes však černé ulice zejí prázdnotou. Okenice nízkých šedých domků jsou zavřené. Sklizeň začíná ve dvě hodiny. Lidé si přispávají. Pokud mohou. Náš dům stojí téměř na konci Sloje. Stačí projít několika bránami a ocitnu se na zanedbaném poli, jemuž říkáme Louka. Od lesů, které obklopují skoro celý Dvanáctý kraj, je pole odděleno vysokým plotem zakončeným ostnatým drátem. Teoreticky by měl být dvacet čtyři hodin denně pod elektrickým proudem, aby odrazoval šelmy žijící v lesích – smečky divokých psů i samotářské pumy a medvědy –, které kdysi ohrožovaly naše ulice. Elektřinu do něj ale pouštějí nanejvýš na dvě nebo tři hodiny večer, takže se ho většinou člověk může klidně dotknout. I tak ale vždycky nejprve chvilku pozorně poslouchám, jestli neuslyším hučení elektřiny. Plot je tichý jako kámen. V úkrytu za houštím si lehám na břicho a proplazím se pod půlmetrovým pruhem, který je už roky uvolněný. Plot má řadu dalších slabých míst, ale k tomuhle to mám z domova nejblíž, a tak většinou vcházím do lesa právě tudy.“22 Katniss žije v jiném světě než miloučká Bella. Možná proto je nesnadný úkol ztotožnit se s touto postavou. Katniss je velmi uzavřená a vážná mladá dívka, která nikdy neměla právo na dětství. Po smrti svého otce byla donucena postarat se o svoji matku, která se psychicky zhroutila, a o mladší sestru Prim. „Ačkoliv je vstup do lesa zákonem zakázán a za pytlačení hrozí ty nejpřísnější tresty, riskovalo by to víc lidí, kdyby měli zbraně. Většina ale nemá odvahu ani u sebe nosit nůž. Můj luk je vzácnost – vyrobil mi ho otec, spolu s několika dalšími, které mám dobře poschovávané po lese a pečlivě zabalené do vodotěsných obalů. Otec by býval mohl vydělat dost peněz, kdyby je prodal, ale kdyby to zjistily úřady, čekala by ho veřejná poprava za podněcování ke vzpouře. Většina mírotvorců dělá, že nevidí těch pár lidí, kteří loví, protože mají stejný zájem o maso jako ostatní. Vlastně patří mezi naše nejlepší zákazníky. Nikdy by však nepřipustili, aby někdo ve větším měřítku vyzbrojoval obyvatele Sloje. Na podzim se pár nejstatečnějších odvažuje v lesích trhat jablka. Vždycky se ale drží v dohledu Louky, aby mohli v případě potíží utéct do bezpečí Dvanáctého kraje. ‚Dvanáctý kraj. Místo, kde člověk může bezpečně umřít hlady,‘ šeptám si pro sebe a rychle se ohlížím přes rameno. I tady, uprostřed nicoty, si člověk dělá starosti, aby ho někdo nezaslechl.“23 Katniss žije ve světě plném paradoxů. Collinsová vystihla atmosféru knihy mistrně. Katniss je prakticky poslána na smrt, cynickým způsobem jí je předkládáno, jaká čest to pro ní bude. A aby se na tuto zanedbanou dívku z Dvanáctého kraje dalo dívat, až bude umírat, je třeba ji vylepšit. Civilizovat. „Skříííp. Skřípu zuby, zatímco Venia, žena se světle zelenomodrými vlasy a zlatým tetováním nad obočím, trhá za další pruh látky na mé noze a vytrhuje s ním i chloupky. ‚Pardon!‘ pípne svým hloupým kapitolským přízvukem. ‚Jenže jsi strašně chlupatá!‘ Proč tihle lidé při řeči tak piští? (…)

22 23

COLLINS, Suzanne. Aréna smrti. Praha: Fragment, 2010. str. 10. Ibid. str. 11.

16


Venia nasazuje výraz, který má podle všeho vyjadřovat soucit. ‚Mám ale dobrou zprávu. Tenhle je poslední. Připravená?‘ svírám hrany stolu, na kterém sedím, a přikyvuji. Poslední pruh chloupků na nohách je s bolestným trhnutím vyškubnut i s kořínky. Jsem v Kosmetickém centru už víc než tři hodiny a ještě jsem se nesetkala se svým vizážistou. Zřejmě se na mě nehodlá dívat, dokud Venia a další členové přípravného týmu nevyřeší několik do očí bijících problémů. Už mi vydrhli celé tělo písčitou pěnou, která ze mě nesetřela jen špínu, ale nejméně tři vrstvy pokožky, upravili mi nehty, aby vypadaly jeden jako druhý, a především zbavili mé tělo ochlupení. Nohy, paže, trup, podpaží i část obočí byly zbaveny chloupků, takže si připadám jako oškubaný pták přichystaný na pekáč. Nelíbí se mi to. Má kůže při dotyku bolí, svědí mě a je velice citlivá. Dodržuji ale svoji část dohody s Haymitchem a nic nenamítám.24 Katniss je velmi inteligentní dívka. Je výborná lovkyně. Umí mistrně zacházet s lukem25 a jako správný lovec ví, že nesmí všechny triky odhalit okamžitě. Hladové hry jsou však také o společenských konvencích. Když Splátce neoslní sponzory, nebude nikdo, kdo by mu do Arény poslal pitnou vodu či zásoby nebo léky. Katniss je charismatická dívka a umí udělat ten správný dojem, i když o to nestojí. „Vzápětí vyvolávají Katniss Everdeenovou a já si jako ve snu uvědomuji, že vstávám a kráčím do středu jeviště. Potřásám Caesarovi rukou a Caesar je natolik profesionální, že si hned neotírá dlaň do obleku. ‚Takže, Katniss, Kapitol musí představovat docela výraznou změnou oproti Dvanáctému kraji. Co na tebe udělalo největší dojem?‘ ptá se. Cože? Co to řekl? Jako by jeho slova nedávala žádný smysl. V ústech mám sucha jako na poušti. Zoufale hledám v davu lidí očima Cinnu a zachytávám jeho pohled. Představuji si, že se mě ptá on. ‚Co na tebe udělalo největší dojem?‘ Namáhám mozek, abych vymyslela aspoň něco, co se mi tu líbilo. Buď upřímná, opakuji si v duchu. Buď upřímná. ‚Dušené jehněčí,‘ daří se mi ze sebe vypravit. Caesar se směje a já si matně uvědomuji, že se k němu připojili i někteří diváci. ‚Se sušenými švestkami?‘ ptá se Caesar. Přikyvuji. ‚Toho jím plné mísy.‘ otáčí se bokem k publiku a přejíždí si rukou po břiše. ‚Není to vidět, že ne?‘ výkřiky z obecenstva ho ujišťují, že není, a tleskají. Tohle jsem měla na mysli – Caesar se vám snaží pomoct. Pokračuje důvěrně: ‚Když ses objevila při zahajovacím obřadu, Katniss, na chvilku se mi doslova zastavilo srdce. Co sis pomyslela o svém kostýmu?‘ Cinna na mě povytahuje obočí. Buď upřímná. ‚Myslíte potom, co jsem se přestala bát, že uhořím zaživa?‘ ptám se. Ozývá se hlasitý smích. Nefalšovaný, hlasitý smích diváků. ‚Ano. Začni tímhle okamžikem,‘ přikyvuje Caesar. Stejně bych to měla říct svému příteli Cinnovi. ‚Myslela jsem si, že Cinna je skvělý vizážista a že to je ten nejnádhernější kostým, jaký jsem kdy viděla. Nedokázala jsem uvěřit, že ho mám na sobě, a nedokážu tomu uvěřit ani u těchhle šatů.‘ Pozvedám sukni, abych ji roztáhla do šířky. ‚Jen se podívejte!‘ Publikum vzdychá obdivem a já vidím, jak Cinna naznačuje ukazováčkem krouživý pohyb. Vím přesně, co mi chce sdělit. Zatoč se přede mnou. Otáčím se a reakce diváků na sebe nenechá dlouho čekat.

24 25

COLLINS, Suzanne. Aréna smrti. Praha: Fragment, 2010. str. 60-61. Po vydání knih se po celém světě u dívek zvedla vlna zájmu o lukostřelbu.

17


‚Ach, udělej to ještě jednou!‘ říká Caesar a já zvedám paže a otáčím se kolem dokola. Sukně se mi zvedá a šaty mě zahajují plameny. Publikum mě povzbuzuje hlasitými výkřiky. Zastavuji a chytám se Caesara za ruku. ‚Nepřestávej!‘ říká. ‚Musím, točí se mi hlava!‘ Hihňám se, což je věc, kterou jsem patrně neudělala za celý život ani jednou.26 Kdo je tedy tou hrdinkou? Charakterově plochá Bella, se kterou se ztotožnily miliony dívek, nebo Katniss, která se rozhodla vzít svůj osud do vlastních rukou a zasadit se o lepší budoucnost? Na tuto otázku nechť si odpoví každý podle svých individuálních preferencí.

1.3

Významní autoři knih pro mládež

Každý člověk, který čte knihy má svého oblíbeného autora, kterého zároveň považuje za významného. Je velmi těžké rozhodnout, zda si někdo onen přívlastek významný zaslouží. Ráda bych tedy představila čtyři autory, kteří měli tu čest proniknout do životů mládeže celého světa.

1.3.1

Darren Shan

Darren Shan, celým jménem Darren O´Shaugnessy, se narodil 2. července 1972 v Londýně, kde strávil prvních šest let svého života společně se svými rodiči a mladším bratrem. Jeho rodiče se však rozhodli vrátit zpět do jejich rodné země, Irska, a Darren byl nucen opustit své přátele a školu a odstěhovat se do města Limerick. Irské město mu učarovalo natolik, že zde zůstal i v dospělosti. Autor je nejznámější díky své mnohadílné sáze, ve které líčí „vlastní životní zkušenosti“ ze věta nemrtvých. Darren Shan se od útlého věku chtěl stát spisovatelem, svůj debut zažil ve čtrnácti letech, kdy se svou černou komedií Den v márnici vyhrál soutěž o televizní scénář jedné irské televize. Shan se věnoval psaní především krátkých povídek různých žánrů, než stvořil své životní dílo, Ságu Darrena Shana, dvanácti dílnou sérii o mladém chlapci Darrenovi, který se stane upírem.27 Pro české čtenáře vydalo nakladatelství Albatros dvanáctidílnou sérii s upírskou tématikou nazvanou Sága Darrena Shana (vydáno v letech 2002-2010), nakladatelství CooBoo (vychází v letech 2011-2014) vydává sérii Demonata, příběh plný šachových partií a démonů.

COLLINS, Suzanne. Aréna smrti. Praha: Fragment, 2010. str. 118-119. SHAN, Darren. Biography. Darren Shan [online]. ©2014 [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: . 26

27

18


1.3.2

Stephenie Meyer

Americká rodačka pocházející z Phoenixu v Arizoně se narodila 23. prosince 1973. Absolvovala na Brigham Young University v Provo a získala titul bakalář svobodných umění. V roce 1994 se vdala a se svým manželem mají tři syny. Meyerová se odmala chtěla stát spisovatelkou, ale první velká šance se jí naskytla až po narození posledního syna, kdy stvořila milostný příběh o mladé dívce Belle a jejím chlapci Edwardovi, který je upír. Stmívání se stalo celosvětovým fenoménem a odstartovalo vlnu milovníků upírství, která nemá obdoby. Inspirací jí byl údajně sen o chlapci, který je upír a zamiluje se do dívky, po jejíž krvi prahne. New York Times zařadil Stmívání na 5. místo žebříčku nejprodávanějších knih pro děti už měsíc po jejím vydání.28 Na její tetralogii Twillight29navazuje tenká knížka Krátký druhý život Bree Tannerové30 (rok vydání v ČR 2010).

1.3.3

Suzanne Collins

Nadaná autorka bestsellerů pochází z Ameriky. Žije se svým manželem a třemi koťaty v Connecticutu. Collinsová vystudovala obor dramatického psaní na New York University a začala svoji uměleckou dráhu v roce 1991, kdy působila jako scénáristka pořadů pro děti. Její první vydaná kniha Gregor the Overlander, první díl pentalogie The Underland Chronicles, nebyla v ČR zatím vydána, ale odstartovala její kariéru hvězdnou rychlostí. Avšak až trilogie Hunger Games ji zajistila celosvětovou slávu a obdiv nejen teenagerů. Autorka sama říká, že inspirací pro sérii Hunger Games jí byla řecký mýtus o Théseovi a Mínotaurovi31, a také armádní dráha jejího otce, z jehož vyprávění se seznámila s chudobou a hladem. Prvního dílu trilogie se v USA během prvního roku prodalo přes 1,5 milionu výtisků, a to ji katapultovalo na špici žebříčku nejprodávanějších knih časopisu New York Times, kde se udržela 60. týdnů.32 Mezi její nejznámější knihy se řadí trilogie Hunger Games (v ČR vydáno mezi lety 2010-2011).

28 MEYER, Stephenie. Bio. The official website of Stephenie Meyer [online]. ©2014 [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: . 29 Originální název první knihy. Užíváno fandomem jako označení celé tetralogie. 30 Kniha vycházející z kánonu Stmívání. Malý spinoff navazující na scénu z 3. dílu. 31 Mínotaurus je v řecké mytologii bestie s lidským tělem a býčí hlavou. 32 COLLINS, Suzanne. Biography. Suzanne Collins [online]. ©2014 [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: .

19


1.3.4

Rick Riordan

Rick Riordan se narodil v americkém Texasu 5. června 1964, kde žije dodnes se svojí ženou a dvěma syny. Úspěšný autor knih pro mládež vystudoval University of Texas at Austin a pracovat téměř patnáct let jako učitel na několika soukromých školách, kde se věnoval především žákům s poruchami učení. Jeho nejznámější dílo je bezpochyby série Percy Jackson a Olympané (v ČR vydáno mezi lety 2009-2012), příběh dvanáctiletého chlapce, který je synem starořeckého boha Poseidóna. První díl série nazvaný Zloděj blesku byl časopisem Childe Magazine vyhlášen nejlepší knihou roku 2006 a třetí pokračování Prokletí Titánů ovládlo žebříček nejprodávanějších knih deníku New York Times. Riordan na sérii o Percym Jacksonovi volně navazuje i ve své sérii Bohové Olympu (v ČR vychází od roku 2012).33

RIORDAN, Rick. Biography. Rick Riordan [online]. ©2014 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: . 33

20


2 Praktická část 2.1

Úvod

„Jestliže máme učit děti pracovat s textem, musíme vědět, co znamená číst. Zdá se, že pokud umíme číst, zároveň víme, co tento proces obnáší. Naneštěstí je čtení velmi složitá aktivita. Slovy Thoma Hudsona (Teaching Language Reading) je čtení nejméně tak magické jako vytahování králíků z klobouku, protože rozpoznání tvaru písmen je pouze začátek, který pokračuje dalšími složitými procesy, na jejichž konci je přisouzený význam. V této souvislosti si odborníci pokládali řadu otázek, např. Jaký je však vztah zvuku a symbolu? Co se odehrává v milisekundách při propojování starých a nových informací? Jakým způsobem si usnadňujeme čtení obtížných textů? Výzkumy čtení se dají vystopovat už v 70. létech 19. století. Už tenkrát se ukázaly základní problémy, např. vztah paměti a textu (nebo vnímání celého slova oproti hláskovému přístupu). Současné názory na porozumění čtenému jsou tedy záležitostí posledních čtyřiceti let. Často se jednotlivé názory prolínají podle toho, kam mířila tehdejší móda. Nicméně můžeme identifikovat základní trendy: přístup zdola-nahoru, přístup shora-dolů a interaktivní přístup.“34 Princip čtení zdola-nahoru je založen na získávání informací pasivním, rychlým a fungujícím způsobem, pokud je čtenář schopen zvládnout jednotlivé části textu (písmena, slova, věty). Jde tedy o řadu stupňů v pevně daném sledu a informace nejsou ukládány do paměti. Přístup shora-dolů naopak předpokládá, že čtenář je schopen pracovat se zavedenými koncepty, vytváří si hypotézy a ty mění nebo potvrzuje v průběhu čtení. Interaktivní přístup považuje za důležité spojení obou principů v jeden celek, čtení je obousměrný proces.35 V kapitole 2.1.1 je zmiňováno, jak je důležité rozvíjet vlastní řečový projev. Aby k tomu došlo, je potřeba zvládat slova, vnímat jejich ustálený význam i jejich funkci. Příkladem prospěšného rozvíjení jazykové kompetence je školní čítanka. Děti jsou od útlého věku vedeny k tomu, jak správně interpretovat text a na základě toho mu porozumět. Nejlepšího výsledku interpretace textu lze dosáhnout v případě užití interaktivního přístupu. V praktické části jsem se pokusila vytvořit čítanku, která pracuje s knihami autorů zmiňovaných v předcházejících kapitolách. Každá ukázka je doplněna otázkami, na základě kterých by se měli čtenáři pokusit interpretovat text.

KOVAŘÍKOVÁ, Ludmila. PLN pro čtenářskou gramotnost: Teoretické zázemí – PLN pro čtenářskou gramotnost. Metodický portál [online]. 2010-07-13 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: < http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=3601>. 35 Ibid. 34

21


2.2

Rozbřesk

„S posledním bublavým zachrčením se její srdce zajíklo a ztichlo. Promeškala možná polovinu jednoho úderu, a už jsem jí rukama masíroval hrudník. V duchu jsem si počítal a snažil se udržet stabilní rytmus. Raz. Dva. Tři. Čtyři. Na vteřinu jsem přestal a vdechl do ní další doušek vzduchu. Skoro jsem neviděl. Oči jsem měl mokré a všechno kolem bylo rozmazané. Ale až příliš dobře jsem vnímal všechny zvuky v místnosti. Neochotné buch-buch jejího srdce pod mýma nepolevujícíma rukama, tlukot mého vlastního srdce a ještě jeden – třepotavý tlukot, příliš rychlý, příliš lehký, který jsem nedokázal nijak zařadit. Vdechl jsem Belle do krku další vzduch. ‚Na co čekáš?‘ vydal jsem ze sebe přidušeně a znovu ji pumpoval srdce. Raz. Dva. Tři. Čtyři. ‚Vezmi dítě,‘ řekl Edward naléhavě. ‚Vyhoď ho z okna.‘ Raz. Dva. Tři. Čtyři. ‚Dej mi ji‘, zazvonil tichý hlas ode dveří. Oba současně jsme s Edwardem zavrčeli. ‚Mám to pod kontrolou,‘ ujišťovala Rosalie. ‚Dej mi dítě, Edwarde. Postarám se o ni, dokud Bella…‘ Pokračoval jsem v umělém dýchání, zatímco Edward předával dítě. Třepotavé tampatampa-tampa sláblo v dálce. ‚Posuň ruce, Jacobe.‘ Vzhlédl jsem od Belliných bílých očí a nepřestával pumpovat. Edward držel v ruce stříkačku – celou stříbrnou, jako kdyby byla z oceli. ‚Co je to?‘ Jeho kamenná ruka mě odrazila, abych nepřekážel. Ozvalo se drobné prasknutí, jak mi jeho rána zlomila malíček. V té samé vteřině jí vrazil jehlu přímo do srdce. ‚Můj jed,‘ odpověděl, když stlačil píst. Slyšel jsem, jak jí srdce poskočilo, jako kdyby použil defibrilátor. ‚Udrž ho v chodu,‘ poručil. Hlas měl mrazivý, mrtvý. Zuřivý a automatický. Jako kdyby byl stroj. Nevšímal jsem si bolesti v hojícím se prstu s začal jsem jí zase pumpovat srdce. Bylo to těžší, jako kdyby tam krev mrzla – byla hustší a pomalejší. Zatímco jsem jí tlačil tu náhle lepkavou krev tepnami, sledoval jsem, co Edward dělá. Jako kdyby ji líbal, otíral se jí rty o krk, o zápěstí, důlek v lokti. Ale přitom jsem slyšel mlaskavé trhání její kůže, jak ji na těch místech prokousával zuby, znovu a znovu, a vstřikoval jí jed do těla tolika místy, kolika bylo možno. Viděl jsem, jak se mu bledý jazyk míhá nad krvácejícími ranami, ale než mě to mohlo rozzlobit nebo se mi udělat špatně, došlo mi, co dělá. V místech, kde jí jedovatým jazykem olízl ránu, kůže se zacelila. Udržoval tak jed a krev uvnitř jejího těla. Vdechoval jsem jí do úst více vzduchu, ale k ničemu to nebylo. Hrudník se jí sice zvedal, ale sama dýchat nezačala. Dál jsem jí pumpoval srdce a počítal si při tom, zatímco on nad ní horečnatě pracoval a snažil se ji přivést zpátky k životu. Snesl bych modré z nebe… Ale nebylo tam nic, jenom já, jenom on. Snažili jsme se oživit mrtvolu. Protože to bylo vše, co zbylo z dívky, kterou jsme oba milovali. Tahle polámaná, vykrvácená, znetvořená mrtvola. Nedokázali jsme dát Bellu zase dohromady.

22


Věděl jsem, že je moc pozdě. Věděl jsem, že je mrtvá. Věděl jsem to jistě, protože ta přitažlivost, to pouto mezi námi bylo pryč. Už jsem necítil žádný důvod být tady u ní. Ona už tu nebyla. Její tělo mě k sobě nevábilo. Ta nevysvětlitelná potřeba být ji nablízku zmizela.36

2.2.1

Otázky k ukázce

1. Charakterizujte na základě ukázky každou z postav. 2. Zkuste vyjádřit atmosféru vztahu mezi Edwardem a Jacobem. 3. Znáte knihy Stephenie Meyerové? Dokážete je porovnat s filmovým zpracováním?

36

MEYER, Stephenie. Rozbřesk. Praha: Egmont, 2006. str. 286-287.

23


2.3

Upírův pomocník

„Po chvíli jsem ucítil, jak mě cosi mírně tahá za rukáv na levé ruce. Rozhlédl jsem se. Pan Hroozley stál nade mnou a tvářil se nešťastně. ‚Darrene,‘ začal, ‚asi ti bude připadat, že na to není vhodná chvíle, ale něco musíš udělat. Pro Sama. A pro sebe.‘ ‚O čem to mluvíte?‘ otřel jsem si slzy z obličeje a vzhlédl jsem k němu. ‚Můžeme ho zachránit? Jestli ano, řekněte mi to. Udělám cokoli.‘ ‚Pro záchranu jeho těla nemůžeme udělat nic,‘ odpověděl pan Hroozley. ‚Umírá, na tom se nedá nic změnit. Ale můžeme něco udělat pro jeho duši.‘ Podíval se na mě. ‚Darrene, musíš Samovi vypít krev.‘ Dál jsem na něj civěl, ale teď už ne s nadějí, spíš nevěřícně. ‚Jak to můžete říct?‘ zeptal jsem se tiše. ‚Jeden z mých nejlepších kamarádů umírá, a vy nemyslíte na nic jiného než… jste hnusnej! Hnusná, zvrácená obluda. Měl byste umírat vy, a ne Sam. Nenávidím vás! Jděte pryč.‘ ‚Nerozumíš mi.‘ ‚Ale rozumím,‘ vybafl jsem. ‚Sam umírá, a vás nenapadne nic lepšího, než jak mě zasvětit krví. Víte, co jste zač? Jste mizernej –‘ ‚Pamatuješ si, jak jsme se bavili o tom, že upíři dokážou přijmout část duše druhého člověka?‘ nadhodil. Už jsem mu chtěl vmést do tváře nějakou ohavnou urážku, ale jeho otázka mě zmátla. ‚Co to má s tímhle společného?‘ ‚Darrene, je to důležité. Tak vzpomínáš si?‘ ‚Ano,‘ přikývl jsem. ‚A co s tím?‘ ‚Sam umírá,‘ řekl pan Hroozley. ‚Za pár minut bude po smrti. Ty ale můžeš část jeho osobnosti udržet naživu, uvnitř sebe, když mu hned teď vypiješ krev a vezmeš mu život dřív, než to zařídí zranění, která mu způsobil Vlčí muž. Nevěřil jsem vlastním uším. ‚Vy chcete, abych Sama zabil?‘ ječel jsem. ‚Ne,‘ vzdychl si. ‚Sama už zabil někdo jiný. Ale když mu ulevíš dřív, než zemře na kousnutí Vlčího muže, zachráníš něco z jeho vzpomínek a pocitů. Bude v tobě žít dál.‘ Zavrtěl jsem hlavou. ‚Nemůžu pít jeho krev,‘ zašeptal jsem. ‚Je to přece Sam.‘ Podíval jsem se dolů na to zmasakrované tělíčko. ‚Nemůžu.‘ Pan Hroozley vyrazil táhlý vzdech. ‚Nebudu tě nutit. Ale pečlivě si to rozvaž. Tragédie, která se odehrála dnes v noci, tě bude pronásledovat ještě velice dlouho, ale když Samovi vypiješ krev a přijmeš část jeho podstaty, bude pro tebe snazší vypořádat se s jeho smrtí. Ztratit někoho, koho máme rádi, je těžké. Takhle bys ho nemusel ztratit úplně.‘ ‚Nemůžu mu pít krev,‘ vzlykal jsem. ‚Vždyť to byl můj kamarád.‘ ‚Právě proto, že to byl tvůj přítel, to udělat musíš,‘ namítl důrazně pan Hroozley, pak se otočil a nechal už rozhodnutí na mně. Zadíval jsem se dolů na Sama. Vypadal tak mrtvě, jako by už teď přišel o všechno, co z něj dělalo člověka, živou a jedinečnou bytost. Vzpomněl jsem si na jeho žerty a dospělá slova a naděje a sny, a napadlo mě, jak strašné bude, když s jeho smrtí zmizí i tohle všechno. Kleče jsem mu přiložil prsty levé ruky na zakrvácený krk. ‚Promiň, Same,‘ zakňoural jsem bezmocně a pak jsem mu zaryl ostré nehty do měkké kůže, předklonil jsem se a přitiskl ústa na otvory, které jsem prořízl. Krev se mi vhrnula do úst, div jsem se nezalkl. Málem jsem se svalil, ale vší silou jsem se udržel a polkl jsem. Krev byla horká a slaná a stékala mi do hrdla jako husté rozpuštěné máslo.

24


Pil jsem a Samův tep se stále víc zpomaloval, až se zastavil úplně. Přesto jsem mu konečně všechnu krev vysál, odvrátil jsem se a zavyl k nebi jako předtím Vlčí muž. A pak jsem dlouho nedokázal dělat nic jiného než výt a řvát a plakat jako divoké noční zvíře, kterým jsem se stal.“37

2.3.1

Otázky z ukázce

1. Jaký je hlavní motiv ukázky? 2. Určete typ vypravěče a pokuste se jej charakterizovat. Jaké jeho vlastnosti mohou z ukázky vyplývat? 3. Znáte ještě jiná díla zpracovávající motiv upírství (kromě knih Stephenie Meyerové). Čím se od sebe liší?

37

SHAN, Darren. Upírův pomocník. 2. vyd. Praha: Albatros, 2006. str. 169-171.

25


2.4

Aréna smrti

„Reprodrozd vydává dlouhé, tiché hvízdnutí a do očí mi vhrknou slzy úlevy, když se objevuje vznášedlo a odnáší Catovo tělo. Teď odvezou i nás. Teď můžeme jít domů. Pořád se ale nic neděje. ‚Na co čekají?‘ říká Peeta slabě. Po uvolnění tlakového obvazu a námaze, s níž se dovlekl k jezeru, se jeho rána opět otevřela. ‚Nevím,‘ krčím rameny. Ať už čekají na cokoliv, nemohu přihlížet, jak Peeta krvácí. Vstávám, abych našla nějaký klacík, a takřka okamžitě nacházím šíp, který se odrazil od Catovy zbroje. Poslouží stejně dobře jako první. Skláním se, abych ho zvedla, když se arénou rozléhá hlas Claudia Templesmithe. ‚Zdravíme poslední soutěžící sedmdesátých čtvrtých Hladových her. Původní úprava pravidel byla zrušena. Podrobnější přezkoumání odhalilo, že lze povolit jen jednoho vítěze,‘ oznamuje. ‚Hodně štěstí a ať vás stále doprovází štěstěna.‘ Ozývá se krátké zašumění a dál nic. Nevěřícně zírám na Peetu a pomalu mi dochází pravda. Nikdy nás neměli v úmyslu nechat naživu oba. Tohle všechno vymysleli tvůrci her, aby zaručili to nejdramatičtější vyvrcholení her v dějinách. A já jsem jim na to skočila. ‚Když se nad tím zamyslíš, není to tak překvapivé,‘ říká tiše Peeta. Dívám se, jak se namáhavě zvedá na nohy. Pak se vydává ke mně, jako ve zpomaleném záběru, a vytahuje zpoza opasku nůž… Než si vůbec uvědomuji, co dělám, mířím mu přímo na srdce šípem. Peeta povytahuje obočí a já vidím, že jeho nůž obloukem odlétá do jezera, kde se nad ním se šplouchnutím zavírá hladina. Odhazuji zbraň a ustupuji. Ve tváři rudnu hanbou. ‚Ne,‘ říká Peeta. ‚Udělej to.‘ Kulhá ke mně a tiskne mi luk zpátky do ruky. ‚Nemohu,‘ protestuji. ‚Nejde to.‘ ‚Musíš. Než pošlou zpátky ty muty nebo něco jiného. Nechci zemřít jako Cato,‘ říká. ‚Tak zastřel ty mě,‘ odsekávám vztekle a podávám mu zbraň. ‚Zastřel mě, vrať se domů a žij s tím vědomím až do smrti!‘ Za řeči si uvědomuji, že okamžitá smrt by znamenala ten lehčí úděl. ‚Víš, že to neumím,‘ říká Peeta a odhazuje luk. ‚Dobře, stejně zemřu dřív.‘ Sklání se a strhává si z nohy obvaz, takže odstraňuje poslední bariéru krvácení. ‚Ne, nesmíš se zabít,‘ křičím. Klečím vedle něj a zoufale se mu snažím přitisknout obvaz zpátky na ránu. ‚Katniss,‘ říká. ‚Tohle chci.‘ ‚Nenecháš mě tady samotnou,‘ odpovídám. Protože jestli zemře, nikdy se nevrátím domů, aspoň ne doopravdy. Strávím zbytek života v aréně a budu se pořád pokoušet vymyslet nějaké řešení. ‚Poslouchej,‘ říká a staví mě na nohy. ‚Oba víme, že musejí mít vítěze. To může být jen jeden z nás. Prosím, nebraň se tomu. Kvůli mně.‘ A pokračuje tím, jak mě miluje a co by byl život beze mě, ale já ho přestávám poslouchat, protože mi v hlavě stále znějí jeho předchozí slova. Oba víme, že musejí mít vítěze. Ano, musejí mít vítěze. Bez vítěze tvůrcům celé hry vybuchnou přímo do tváře. Zklamali by Kapitol. Možná by je čekala i poprava, pomalá a bolestná smrt, kterou by kamery přenášely na všechny obrazovky po celé zemi. Kdybychom měli s Peetou zemřít oba, nebo kdyby si tvůrci her mysleli, že zemřeme… Mé prsty neohrabaně zápolí s váčkem u opasku. Peeta si všímá, co dělám, a svírá mi zápěstí. ‚Ne, to ti nedovolím.‘ ‚Důvěřuj mi,‘ šeptám. Dlouhou chvíli mi hledí do očí s nakonec mě pouští. Otvírám váček a sypu mu do dlaně několik lžiček bobulí. Pak si beru svůj podíl. ‚Na tři?‘ 26


Peeta se ke mně sklání a velice něžně mě líbá. ‚Na tři.‘, opakuje. Postavíme se zády k sobě a držíme se za ruce. ‚Natáhni dlaň před sebe. Chci, aby je všichni viděli,‘ říká. Narovnávám prsty a tmavé bobule se lesknou na slunci. Stisknu Peetovi dlaň jako znamení i na rozloučenou a začínáme počítat. ‚Jedna.‘ Možná se mýlím. ‚Dvě.‘ Možná je jim fuk, jestli zemřeme oba. ‚Tři!‘ Je příliš pozdě na to, abych si to rozmyslela. Zvedám si ruku k ústům a naposledy se rozhlížím po světě. Bobule se zrovna dotkly mých rtů, když začínají hrát trumpety. Do fanfár zoufale křičí hlas Claudia Templesmithe: ‚Přestaňte! Přestaňte! Dámy a pánové, s potěšením vám představuji vítěze sedmdesátých čtvrtých Hladových her, Katniss Everdeenovou a Peetu Mellarka‘ Zde jsou – splátci z Dvanáctého kraje!‘“38

2.4.1

Otázky z ukázce

1. Charakterizujte vztah mezi hlavními hrdiny ukázky. 2. Věnujte pozornost tučně vyznačenému textu. Jak jste mu porozuměli? 3. Proč si myslíte, že byli Katniss a Peeta přerušeni pořadateli her, než snědli otrávené bobule?

38

COLLINS, Suzanne. Aréna smrti. Praha: Fragment, 2010. str. 303-305.

27


2.5

Moře nestvůr

„Jak jsem ho tak pozoroval, jak za tím doutnajícím námořníkem mizí do podpalubí, měl jsem strašný pocit. Chtěl jsem se za ním rozběhnout, ale loď znovu poskočila – a pak jsem uviděl Charybdu. Objevila se jen pár set metrů on nás, zahlédl jsem ji skrz vír mlhy, kouře a vody. První věc, které jsem si všiml, byl útes – černá skála z korálů, s fíkovníkem držícím na vršku, podivně pokojná věc přímo uprostřed víru. Všude kolem se voda stáčela do trychtýře jako světlo kolem temné díry. Pak jsem uviděl hroznou věc zakotvenou na útesu hned nad hladinou – obrovská tlama se slizovitými rty a zuby velikosti veslic obrostlými mechem. A nejhorší bylo, že ty zuby měly rovnátka, pásy rezavého kovu s povlakem, s kousky ryb a naplavenin a plovoucího smetí, které v nich uvízlo. Charybda byla jako zubařova noční můra. Nic než velká tlama s křivými zuby a pořádným předkusem a po staletí nedělala nic, než se krmila a po jídle si nečistila zuby. Jak jsem se tak díval, celé moře kolem ní to vtáhlo do prázdnoty – žraloky, hejna ryb, obří oliheň. A uvědomil jsem si, že za několik vteřin se tam ocitne i konfederační loď Birmingham. ‚Lady Clarisse,‘ houkl kapitán. ‚Kanony na přídi a na pravoboku jsou v dostřelu!‘ ‚Palte!‘ nařídila Clarisse. Do tlamy nestvůry byly vypáleny tři salvy. Jedna vyrazila okraj řezáku. Další zmizela v jícnu. Třetí zasáhla jeden ze zachovalých pásů rovnátek, odrazila se zpátky na nás a sestřelila Arésovu vlajku ze stožáru. ‚Znovu!‘ zavelela Clarisse. Dělostřelci naládovali, ale já věděl, že je to k ničemu. Museli bychom na to monstrum vystřelit stokrát, abychom mu doopravdy ublížili, a tolik času jsme neměli. Nasávalo nás to moc rychle. Najednou se vibrace paluby změnily. Motor hučel silněji a stabilněji. Loď se otřásla a my se začali odtahovat od tlamy. ‚Tyson to zvládl!‘ zvolala Annabeth. ‚Počkat!‘ namítla Clarisse. ‚Musíme se držet blízko!‘ ‚Umřeme!‘ vykřikl jsem. ‚Musíme se dostat dál.‘ Chytil jsem se zábradlí, jak se loď bránila podtlaku. Prohnala se kolem nás zničená Arésova vlajka a uvízla v Charybdiných rovnátkách. Nepostupovali jsme nijak rychle, ale aspoň jsme se drželi. Tyson nám nějak zajistil dost síly na to, aby nás vír nenasál. Tlama se najednou zavřela. Moře umlklo a nastal absolutní klid. Přes Charybdu se převalila voda. Pak se tlama otevřela, zrovna tak rychle, jako se zavřela, vychrlila stěnu vody a vyvrhla všechno nepoživatelné včetně našich dělových koulí. Jedna z nich práskla do boku Birminghamu se zvučným cink jako zvoneček na pouťové atrakci. Odhodilo nás to dozadu na vlně, která musela být dvanáct metrů vysoká. Nasadil jsem veškerou sílu vůle a snažil jsem se loď udržet, aby se nepřevrhla, ale pořád jsme se neovladatelně točili a řítili se na útesy na druhé straně úžiny. Z podpalubí vyrazil další doutnající námořník. Vrazil do Clarisse a málem je oba srazil přes palubu. ‚Motor každou chvíli vybuchne!‘ ‚Kde je Tyson?‘ zjišťoval jsem. ‚Pořád tam dole,‘ řekl námořník. ‚Nějak ro drží dohromady, ale nevím, jak dlouho to ještě dokáže.‘ Kapitán prohlásil: ‚Musíme opustit loď.‘ ‚Ne!‘ vykřikla Clarisse. ‚Nemáme jinou možnost, má paní. Trup se už rozlamuje! Loď to nezvládne –‘ Větu už nedokončil. Jako blesk se z nebe sneslo cosi hnědého a zeleného, chňaplo to kapitána a vytáhlo ho pryč. Zbyly po něm jenom kožené boty. 28


‚Skylla!‘ zaječel námořník a z útesu vyrazil další sloup hadího těla a popadl ho. Odehrálo se to tak rychle, že to bylo spíš jako pozorovat laserový paprsek než nestvůru. Nerozeznal jsem ani tvář té potvory, jen záblesk zubů a šupiny. Otevřel jsem meč a pokoušel se nestvůru seknout, zatímco odnášela dalšího námořníka, ale byl jsem strašně pomalý. ‚Všichni dolů!‘ vykřikl jsem. ‚Nemůžeme!‘ I Clarisse vytasila meč. ‚Dolní paluba je v plamenech.‘ ‚Záchranné čluny!‘ napadlo Annabeth. ‚Rychle!‘ ‚Nikdy se nevyhnou těm útesům,‘ sýčkovala Clarisse. ‚Všechny nás to sežere.‘ ‚Musíme to zkusit. Percy, termosku.‘ ‚Nemůžu opustit Tysona!‘ ‚Musíme připravit čluny!‘ Clarisse poslechla Annabeth. Spolu s několika nemrtvými námořníky odkryla jednu ze dvou záchranných veslic, zatímco hlavy Skylly pršely z nebe jako zubatý roj meteoritů a sbíraly jižanské námořníky jednoho po druhém. ‚Připrav další loď.‘ Hodil jsem Annabeth termosku. ‚Já jdu pro Tysona.‘ ‚Nemůžeš!‘ namítla. ‚To horko tě zabije!‘ Neposlouchal jsem ji. Rozběhl jsem se k průlezu do kotelny, když tu najednou jsem se už nohama nedotýkal podlahy. Letěl jsem přímo vzhůru, vítr mi hvízdal v uších, bok útesu jsem měl jenom pár centimetrů od tváře. Skylla mě nějak popadla za batoh a zvedala mě nahoru do svého doupěte. Bez uvažování jsem máchl mečem za sebe a podařilo se mi tu věc bodnout so slídivého žlutého oka. Zachrochtala a pustila mě. Už jenom ten pád by mi stačil, protože jsem byl tak třicet metrů ve vzduchu. Ale jak jsem padal, loď Birmingham pode mnou navíc explodovala. PRRRÁÁÁSK! Strojovna vybuchla a rozmetala kusy železných plátů do všech směrů jako ohnivá křídla. ‚Tysone!‘ zaječel jsem. Záchranným člunům se podařilo dostat se z lodi, ale ne daleko. Hořící vrak pršel dolů z nebe. Clarisse a Annabeth to buď roztrhalo, nebo spálilo, nebo stáhlo na dno silou potápějícího se trupu, a to byl ještě optimistický dohad, že unikly Skylle. Pak jsem uslyšel jinou explozi – zvuk Hermovi kouzelné termosky, která se otevírala trochu moc rychle. Bílé pásy větru zaduly všemi směry, rozehnaly záchranné lodě, sebraly mě z mého volného pádu a postrčily mě přes oceán. Nic jsem neviděl. Otáčel jsem se ve vzduchu, něco tvrdého mě praštilo do hlavy, narazil jsem na hladinu tak prudce, že by mi to polámalo všechny kosti, kdybych nebyl syn boha moře. Poslední, co jsem si pamatoval, bylo to, že se potápím do hořícího moře, vím, že Tyson je navždycky pryč, a lituju, že se nemůžu utopit.“39 2.5.1

Otázky k ukázce

1. Poznáte, která řecká báje je v ukázce zpracována? 2. Víte, co znamená pořekadlo volit mezi Charybdou a Skyllou? 3. Podle indicií v ukázce odhadněte, který řecký bůh je otcem hlavního hrdiny.

39

RIORDAN, Rick. Moře nestvůr. Praha: Fragment, 2010. str. 178-183.

29


3 Závěr Ve své práci jsem se snažila zhodnotit úroveň literatury pro mládež. K tomuto účelu jsem si vybrala čtyři, podle mého názoru zásadní, autory, kteří prostřednictvím svých knih ovlivňují mladou generaci. Ne vždy se mi však podařilo postavit se k tématu objektivně. V kapitole věnované knižním námětům jsem se snažila zobecnit momentální trendy a velice mě překvapila schematičnost, která se v knihách opakuje. Prvoplánová líbivost, která spojuje knihy Suzanne Collinsové a Stephenii Meyerové je smutným odrazem konzumní společnosti, která si odvykla vnímat rafinovanosti dobrých knih, které nevyzradí svoji zápletku a pointu hned po přečtení první kapitoly. Hungry Games Suzanne Collinsové je četba pro pubertálního čtenáře přiměřeně přijatelná. Plastičnost hlavní hrdinky, která není černo-bílá je v záplavě románů typu Stmívání Stephenie Meyerové, kdy je téma chci tě-nechci tě-vezmi si mě-máme dítě rozmělněné do čtyř knih s průměrným počtem stran pěti set na jeden díl, příjemným osvěžením. V části, kde jsem charakterizovala hlavní hrdiny a srovnávala je mezi sebou, jsem se také neubránila jisté zainteresovanosti. Bella Swan je mi silně nesympatická a jako hrdinku ji neuznávám. Neuklidňuje mě ani skutečnost, že je smyšlená. Je tedy logické, že jsem se zaměřila spíše na charakteristiku mužských hrdinů. Bylo zajímavé porovnat postavy upírů z díla Stephenie Meyerové s postavami z knih Darrena Shana. Po srovnání těchto knih jsem si potvrdila skutečnost, že autorky fantasy příběhů mají tendence všechny náměty romantizovat a vytvářet dokonalé postavy s vyhraněnými charaktery. Zpracování této práce mi bylo přínosné z několika důvodů. Jakožto žena a tedy potenciální matka jsem si uvědomila, že budu-li vychovávat v budoucnu dítě, je nesmírně důležité nepodlehnou trendům uspěchané doby a vytrvat u čtení na dobrou noc. Dále jsem došla k názoru, že dnešní mládež nemá k dispozici dostatek kvalitní literatury. Nabízí se otázka, zda je to vina nakladatelů, kteří za knihou vidí pouze peníze, či nedostatkem dobrých autorů. Obě možnosti mě dosti znepokojují.

30


4 Seznam použitých informačních zdrojů 4.1

Knižní

COLLINS, Suzanne. Aréna smrti. Praha: Fragment, 2010, 328 s. ISBN 978-80-253-1012-0. HELUS, Zdeněk. Psychologie pro střední školy. Praha: Fortuna, 1998, 119 s. ISBN 80-7168406-6. MAIELLO, Giuseppe. Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy. Praha: Lidové noviny, 2005. 190 s. ISBN 80-7106-724-5. MEYER, Stephenie. Rozbřesk. Praha: Egmont, 2009, 604 s. ISBN 978-80-252-1160-1. MEYER, Stephenie. Stmívání. 2. vyd. Praha: Egmont, 2005, 407 s. ISBN 978-80-252-0898-4. RIORDAN, Rick. Moře nestvůr. Praha: Fragment, 2010. 304 s. ISBN 978-80-253-0974-2. SHAN, Darren. Madame Okta. 2. vyd. Praha: Albatros, 2005. 199 s. ISBN 978-80-000-17730. SHAN, Darren. Upírův pomocník. 2. vyd. Praha: Albatros, 2006. 183 s. ISBN 80-00-01813-6.

4.2

Internetové

COLLINS, Suzanne. Biography. Suzanne Collins [online]. ©2014 [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: . KOVAŘÍKOVÁ, Ludmila. PLN pro čtenářskou gramotnost: Teoretické zázemí – PLN pro čtenářskou gramotnost. Metodický portál [online]. 2010-07-13 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: < http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=3601>. MEYER, Stephenie. Bio. The official website of Stephenie Meyer [online]. ©2014 [cit. 201403-09]. Dostupné z: . RIORDAN, Rick. Biography. Rick Riordan [online]. ©2014 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: . SHAN, Darren. Biography. Darren Shan [online]. 2014 [cit. 2014-03-09]. Dostupné z: . ŠANĚK, Lukáš. Příběhy rozvíjejí mozek i duši. Psychologie.cz [online]. 2013-09-05 [cit. 201403-06]. Dostupné z: .

31


19. března 2014

Radka Suchyňová

32

Současná světová literatura pro děti a mládež

Recommend Documents