Sociální správa sídel a regionů, komunitní plánování a rozvoj sociální ekonomiky v území

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

Sociální správa sídel a regionů, komunitní plánování a rozvoj sociální ekonomiky v území

PhDr. Jaroslava Kadeřábková, CSc. Katedra regionálních studií NF VŠE

Každý člověk se během svého života může ocitnout v situacích, kdy se neodvede zaopatřit sám, ani s pomocí svých bližních, kdy si není schopen zajistit živobytí a postarat se o sebe bez cizí pomoci. Proto byly a jsou v evropských zemích budovány systémy sociální ochrany obyvatel, které jsou založeny na mezilidské solidaritě. Vedle sociálního pojištění a státní sociální podpory se v mnoha zemích Evropy koncipuje též systém sociální pomoci.

Tento systém by se měl stát tím nejjemnějším sítem, které je schopné zachytit jedince, kteří již „propadli“ ostatními systémy (síty) a jejichž životní potřeby ani přesto nejsou zabezpečeny. Konkrétně v České republice byla tato oblast před rokem 1989 značně podceňována. Až od počátku 90. let 20. století dochází k návratu k sociální práci a snahám danou problematiku řešit evropsky srovnatelnými metodami.

Jedním z nástrojů systému sociální pomoci jsou tzv. sociální služby, které jsou velmi významnou součástí sociální politiky státu i místních samospráv. Právě sociální služby pomáhají řešit obtížné životní situace jednotlivců i rodin a přispívají k sociálnímu smíru. Každému občanu by měl být umožněn přístup k celému spektru sociálních služeb v případech, kdy jej postihne okolnost vyžadující pomoc druhých. Ať už se obrátí na jakýkoli

Název projektu: Kvalitní vzdělání je efektivní investice do lidského kapitálu – cesta k uplatnění absolventů VŠE na trhu práce; CZ.2.17/3.1.00/32102

1


subjekt státní, obecní, církevní či nestání neziskovou organizaci – vždy by měl mít možnost svou situaci řešit.

Komunitní plánování sociálních služeb Několik českých měst již nějakou dobu využívá tzv. komunitní plánování. To je metoda, která využívá zpracované rozvojové materiály na úrovni obce i kraje pro zlepšení sociální situace v území, a která výrazně posiluje principy zastupitelské demokracie. Může být použita pro nejrůznější oblasti včetně plánování sociálních služeb. Proces předpokládá zapojení více subjektů, jejich vzájemnou dohodu o podobě služeb v regionu tak, aby odpovídaly místním specifickým podmínkám. Komunitní plánování sociálních služeb je metodou, která je nejúčinnější v prostředí, kde existuje trh sociálních služeb a kde participují tři základní zúčastněné strany: zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb. Tyto strany v procesu komunitního plánování společně vyjednávají a spolupracují na řešení sociální situace obce nebo kraje. Každá z těchto skupin má své vlastní hodnoty, priority, představy či přání a má je podložené argumenty, které se opírají o její specifické zkušenosti, výzkumy, rozbory a názory.

Zadavateli se v tzv. komunitním trianglu rozumí subjekty, které jsou zodpovědné za zajištění sociálních služeb. Mohou jimi být obce nebo kraje. Tyto subjekty služby často financují, zřizují, organizují na ně výběrová řízení a stanoví jasná pravidla financování. Zadavatelé by měli při svém rozhodování o sociálních službách respektovat koncepci vytvořenou komunitním plánem. Očekává se, že tyto subjekty se budou průběžně informovat o procesu i výsledku pánování. Cílem zadavatelů je nakoupit občanům co nejkvalitnější služby co nejhospodárněji, k čemuž potřebují znát zdroje regionu, demografické údaje, statistiky, standardy kvality apod. Formulují plány rozvoje, vytvářejí sociální a demografické analýzy a


2


prognózy vývoje počtu obyvatel, aby mohli posoudit míru potřebnosti sociálních služeb v regionu.

Poskytovatelé sociálních služeb jsou subjekty, které služby provozují, prodávají, uskutečňují. Mohou jimi být organizace státní, nestátní (neziskové organizace, občanská sdružení, fyzické osoby, aj.) i organizace obcí nebo krajů. Všichni poskytovatelé mají v komunitním plánování rovné postavení. Jejich cílem je udržet a rozvíjet zařízení, v nichž poskytují sociální služby potřebným občanům. Jednotlivé subjekty mezi sebou soutěží především cenovou politikou a samozřejmě kvalitou poskytovaných služeb.

Nejpočetnější skupinou z výše uvedených jsou uživatelé sociálních služeb. Patří mezi ně fyzické osoby, občanská sdružení aj., kteří služby přijímají, nakupují a spotřebovávají. Často jsou jimi lidé v nepříznivé sociální situaci, ať již z nedostatku finančních prostředků či např. z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Uživatelé se stávají důležitým subjektem v procesu vytváření komunitního plánu, neboť se stávají zdrojem informací o potřebách, přáních a požadované kvalitě poskytovaných služeb.

Hodnoty pro komunitní plánování a) Základními hodnotami pro komunitní plánování jsou: -

Klient - především přání a potřeby klientů se stávají prioritou, od níž se odvíjí obsah, rozsah, kvalita a možnosti sítě sociálních služeb

-

Veřejný zájem – komunitní plán musí být věcí veřejnou a veřejností kontrolovanou


3


-

Rovnost příležitostí – v sociálních službách musejí být hodnoceny a řešeny v souvislostech se všemi dalšími službami lidem, např. zdravotnickými, ale i aktivitami volnočasovými a vzdělávacími

-

Prevence – předcházet obtížným situacím a nikoli pouze je napravovat

b) Základními prioritami sociálních služeb jsou zpravidla: -

podpora soběstačnosti a nezávislosti klientů, včetně nezávislosti na službě samotné

-

odstranění nebo zmírnění sociálního znevýhodnění klientů: umožnit jim co nejširší zapojení do života společnosti

-

zmapování a veřejná diskuse o rizikových sociálních situacích a tím na jedné straně ochrana společenství, na druhé straně předcházení sociálnímu vyloučení jednotlivých osob nebo skupin

-

upřednostnění služeb, které umožňují uživatelům zůstat v jejich přirozeném fyzickém a sociálním prostředí, čímž přispívají k zachování přirozených rodinných a lidských vazeb

-

faktická i finanční okamžitá dostupnost sociálních služeb pro všechny, kteří je momentálně potřebují a nezříkají se jich.

Základními cíli komunitního plánování je dosažení a průběžné obnovování dohody mezi základními subjekty zúčastněnými v procesu poskytování sociálních služeb a dalšími aktivitami spojenými s rozvojem sociálních služeb a sociálních potřeb lokálních nebo regionálních komunit.


4


K přípravě komunitního plánu mohou být přizvány i další organizace, kterých se poskytování sociálních služeb dotýká: školy, nemocnice a v neposlední řadě veřejnost. Vyjednávání těchto subjektů organizuje a svolává obvykle obec resp. kraj. Hodnoty pro komunitní plánování by bylo možno vystihnout několika hesly – např.: Priorita je klient – přání a potřeby klientů se stávají prioritou, od níž se odvíjí obsah, rozsah, kvalita a možnosti sítě sociálních služeb, Veřejný zájem – komunitní plán musí být věcí veřejnou a veřejností kontrolovanou. Rovnost příležitostí – v sociálních službách musí mít všichni zaručeny rovné příležitosti. Vědomí souvislostí – sociální služby musí být hodnoceny a řešeny v souvislostech se všemi dalšími službami lidem, např. zdravotnickými službami, ale i aktivitami volnočasovými a vzdělávacími. Prevence – předcházení obtížným situacím je v mnoha směrech cennější než je pouze napravovat.

Systém sociálních služeb si klade za další významné priority: -

podporu soběstačnosti a nezávislosti klientů, včetně nezávislosti na službě samotné,

-

odstranění nebo zmírnění sociálního znevýhodnění klientů: umožnit jim co nejširší zapojení do života společnosti,

-

zmapování a veřejnou diskusi o rizikových sociálních situacích a tím na jedné straně ochranu společenství, na druhé straně předcházení sociálnímu vyloučení jednotlivých osob nebo skupin,


5


-

upřednostnění služeb, které umožňují klientům – uživatelům zůstat v jejich přirozeném fyzickém a sociálním prostředí, a tak přispívat k zachovávání přirozených rodinných a lidských vazeb,

-

faktickou i finanční okamžitou dostupnost sociálních služeb pro všechny, kteří je momentálně potřebují a nezříkají se jich.

Příjemci sociálních služeb jsou nejčastěji staří občané, zdravotně postižení, opuštěné matky s dětmi, dlouhodobě nezaměstnaní, bezdomovci, alkoholici a další. Na financování sociálních služeb se účastní obvykle občan sám; obec, stát a poskytovatel služby může na úhradu nákladů přispět. Významná sociální síť, kterou představují rodina příbuzenské svazky v těchto mnoha případně nemohou představovat odpovídající pomoc pro sociálně slabé jedince, nebo´t jsou mnohdy sami ohrožovány sociálním vyloučením. Komunitní plán a jeho naplnění by měl být zpracováván s ohledem na celý komplex podmínek, které občana obklopují a jsou základem jejich úspěšných životních situací nebo životních selhání.

Komunitní plán jako živý a flexibilní dokument Komunitní plán je dokument, který by měl vznikat, měnit se a rozvíjet za aktivní účasti těch, koho se týká. Slouží jako vodítko rozvoje sociálních služeb v obci nebo regionu. Na jeho zpracování se podílí více subjektů, avšak hlavním garantem jeho zpracování by měla být obec, případně kraj. Zadavatel by měl vytvořit pracovní skupinu, která bude za jeho vypracování a následnou realizaci zodpovědná. Jedná se jednoznačně o veřejný, resp. veřejnosti dostupný materiál, který slouží nikoli jako cíl, nýbrž jako prostředek k naplnění přání a potřeb komunity.


6


Vlastní komunitní plány zpracovávají jak obce, tak kraje, přičemž tyto by si neměly odporovat. Kraj by měl obci nabídnout metodickou pomoc s jejich zpracováním. Komunitní plán kraje podléhá schválení jeho zastupitelstvem, plány měst, obcí a mikroregionů zastupitelstvy obcí či zastupiteli měst a obcí tvořících mikroregion.

Obsahem plánu je obecně: 1. popis a analýza existujících zdrojů, tedy určení, jaké sociální služby se v obci nacházejí, jak pracují, komu slouží, jak jsou definovány, kdo je poskytovatelem, jaké jsou další sociální aktivity – zejména zdravotnictví, školství, politika zaměstnanosti atd. Tuto analýzu provádějí pracovníci municipality nebo kraje, 2. statistické, sociologické a demografické údaje a prognóza vývoje v obci nebo mikroregionu, 3. popis existujících přání a potřeb obyvatel v oblasti sociálních služeb – jedná se o zmapování nedostatků a překážek spokojeného života v komunitě, které se opírá o faktické výpovědi obyvatel. Tuto informaci poskytnou dle vlastních pocitů uživatelé. 4. představa o budoucím stavu sociálních služeb, určení cílů a priorit. tato představa navazuje ne dříve provedené kroky a zjištění. Je jakousi strategickou myšlenkou při tvorbě akčního plánu, tedy návrhu, co bude kdo, v jakých termínech a za jaké prostředky činit. Jakýmsi návodem metodikou, ke které se budou realizátoři plánu vracet v případě potřeby ujasnit si další kroky, 5. časový plán postupu prací a zásady, které je třeba při zpracování dodržet, 6. jednotlivé úkoly (akční plán) včetně termínů a zodpovědností, kde to připadá v úvahu, 7. způsob plnění plánu, stanovení odpovědnosti jednotlivých účastníků a vyhodnocení výsledků. Zde se projevuje „živost dokumentu i systému“.


7


Nastavení systému způsobu plnění plánu hovoří o tom, že se k němu chtějí jeho tvůrci vracet, pracovat s ním a vylepšovat ho.

Systém sociální ochrany obyvatelstvy v České republice Komunitní plán by měl brát také v úvahu další aspekty přijaté sociální politiky státu a její modifikace na úrovni krajů nebo obcí. Z těchto důvodů by měl v sobě také zahrnovat sociální ochranu těch, kteří se dostali do tíživé sociální situace a sami nejsou schopni se s touto situací vypořádat. Pojem sociální ochrana vyjadřuje úsilí veřejnoprávního subjektu o řešení obtížných životních situací, které vedou k ekonomické nebo sociální nouzi a které občané nejsou schopni řešit vlastními silami nebo silami své rodiny a přátel či sousedkou výpomocí.

Vycházíme–li z podstaty sociální politiky1, která je definována jako soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo udržení a fungování svého nebo jiného (státního, obecního) sociálního systému, pak je nezbytné, aby byl sociální systém nastaven tak, aby byl co nejméně zneužitelný. Subjekty využívají konkrétních nástrojů, které na daném území v daném čase zabezpečují řešení potřeb obyvatelstva s přihlédnutím ke kulturním podmínkám.

V ČR v současné době existují 3 pilíře sociální ochrany obyvatelstva: systém sociálního pojištění, státní sociální podpora a systém sociální pomoci. Každý z nich vyjadřuje jednu úroveň sociální ochrany obyvatel a je zaměřen na jinou skupinu klientů, řeší různé situace a liší se i ve způsobu financování a organizace. Jeden z významných pilířů, na kterém se významně podílejí územní samosprávy je sociální pomoc. Ta by měla být adresná a také kontrolovatelná, aby nebyla zneužívána. 1

TOMEŠ, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost, 1. vydání, Praha:SOCIOPRES 1996


8


Sociální pomoc Sociální pomoc představuje velmi citlivé téma, které není vždy jasně formulováno a jeho nepříliš jasné vymezení dává velký prostor pro různý výklad. Sociální pomoc tvoří třetí pilíř sociální ochrany obyvatelstva a zaměřuje se na řešení obtížné sociální a životní situace, ve kterých se člověk ocitne a není schopen sám ani s pomocí rodiny tyto obtíže překonat. Představuje poslední stupeň záchranné sociální sítě, který „zachytí“ osoby nacházející se ve stavu hmotné nebo sociální nouze, případně jsou-li ohrožena práva občana. Hmotnou nouzí je myšlen stav, kdy člověk nemá dostatek finančních prostředků k zabezpečení základních životních potřeb na společensky uznané minimální životní úrovni. Stavem sociální nouze se rozumí situace, kdy člověk sice má dostatek finančních prostředků, ale vzhledem ke stáří nebo zdravotnímu stavu není schopen se sám zabezpečit. Především tento subsystém umožňuje obcím, církvím, charitativním a neziskovým organizacím vstoupit na trh sociálních služeb a díky těmto institucím a jejich finančním prostředkům zajistit více individualizovanou práci s potřebnými.

Sociální pomoc lze v současnosti v ČR poskytovat ve formě sociálních služeb (ty by měly poskytovat především nestátní neziskové organizace – NNO, obce a kraje) a formou dávek sociální pomoci (ty by měl poskytovat stát – vyplácet prostřednictvím obecních úřadů v rámci jejich přenesené působnosti).

Základními nástroji2 sociální pomoci jsou: 1. poradenství – pomoc občanovi prostřednictvím poskytování informací, poučením apod. s cílem předcházet vzniku nepříznivých sociálních situací, hledat vhodné řešení situace existující, popř. zmírnit její průběh, 2

PRŮŠA, L.: Možnosti řešení současných disproporcí v oblasti sociálních transferů, Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 1/2001, Praha 2001 Název projektu: Kvalitní vzdělání je efektivní investice do lidského kapitálu – cesta k uplatnění absolventů VŠE na trhu práce; CZ.2.17/3.1.00/32102

9


2. sociálně právní ochrana – je zaměřena na pomoc dětem, osobám vysokého věku a občanům bez způsobilosti k právním úkonům, 3. sociální prevence – má zabránit vzniku negativních společenských jevů, zamezit šíření sociálně patologických jevů (toxikomanie, závislost na herních automatech, rasismus, násilí, kriminalita apod.) a opětovně začlenit osoby, které jsou nebo byly jejich nositeli, 4. dávky sociální péče – věcné nebo peněžité, jednorázové nebo opakované poskytované občanům pro překlenutí období hmotné nebo sociální nouze - a 5. sociální služby, o nichž byla již zmínka.

Členění sociálních služeb a dávek může být prováděno podle různých hledisek, např. podle toho, zda jsou vykonávány ve zvláštním zařízení nebo v domácnosti, zda jde o službu profesionální či laickou apod. Podle převažující služby je možno klasifikovat sociální služby následujícím způsobem3:: sociální poradenství (předmanželské, manželské, výchovné, poradenství pro nezaměstnané, poradenství pro osoby vracející se z výkonu trestu, uprchlíky, běžence, informační služby) provizorní a dočasné ubytování denní a týdenní pobyty ve stacionářích (pro zdravotně postižené děti i dospělé, důchodce, bezdomovce), kluby důchodců stravovací služby (jídelny pro chudé, pro staré občany, rozvoz stravy starýma zdravotně postiženým lidem) pečovatelská služba 3

TOMEŠ, I.: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost, 1. vydání, Praha:SOCIOPRES 1996


10


krizová centra zařízení pro občany společensky nepřizpůsobivé komunity stejně postižených lidí.

Důležitější než subjekt, který službu nabízí, je její kvalita. Pro sledování úrovně sociálních služeb byly vytvořeny standardy kvality, které jsou souborem kritérií, jež definují nezbytnou úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti personální, procedurální a provozní. Jejich zavádění do praxe chce ministerstvo podpořit dobrovolnými inspekcemi a vytvořením registru zařízení sociálních služeb.

Subjekty sociální politiky a jejich úloha ve společnosti Realizace různých forem řešení sociálních problémů a jejich koncepční vyjádření v sociální politice je závislé na kompetencích, které územní samosprávy v těchto sociálních otázkách získaly. K tomu je třeba vzít v úvahu také nestátních neziskový sektor, který se podílí na realizaci sociálních služeb v území obcí, krajů nebo státu. Pro úplnost připojíme několik poznámek o hlavních úkolech významných subjektů sociální politiky: Obec je významným subjektem státní sociální politiky - mohou ji být v sociální oblasti uloženy úkoly, obvykle na tuto činnost získává od státu finanční prostředky. Může ovšem rozhodovat i samostatně v případech, kdy se její občané nacházejí v tíživých životních situacích a nástroje státu jsou neúčinné - anebo na pomoc od státu není nárok. Při samostatném rozhodování využívá obec vlastních financí nebo získává dotace od státu, příp. kraje. Kraj má podobnou funkci jako obec. Disponuje samostatnou i přenesenou působností v oblasti sociální politiky. Zahrnuje však rozsáhlejší území a stává se důležitým článkem správy zejména v oblasti sociální péče. Kraje převzaly v rámci reformy veřejné správy v 90. letech Název projektu: Kvalitní vzdělání je efektivní investice do lidského kapitálu – cesta k uplatnění absolventů VŠE na trhu práce; CZ.2.17/3.1.00/32102

11


20. století zřizovací kompetence k několika ústavům sociální péče a velkou část sociální agendy rušených okresních úřadů. Stát je nejsilnějším formalizovaným sociálním subjektem. Zaručuje občanům jejich práva deklarovaná ústavou. Právní rámec této záruky vymezuje parlament přijímanou legislativou a za provádění zákonů odpovídá vláda spolu s regionálními a obecními správními orgány. Do skupiny nestátních subjektů patří fyzické a právnické osoby (hnutí, církve, spolky, nadace). Mezi tyto subjekty lze zařadit i samotné zaměstnavatele, kteří poskytují sociální jistoty svým vlastním zaměstnancům (personální politika podnikatelských subjektů). Ostatní subjekty provozují sociální činnost pro klienty vně organizace. Jejich cílem není zisk, ale především pomoc občanům. Tyto subjekty dotvářejí systém a zefektivňují sociální činnost především uplatňováním individuálního přístupu ke klientům. Nestátní subjekty poskytují služby podle finančních možností klienta, podle jeho potřeb a vlastního přičinění. Od státu mohou tyto subjekty získávat na svou činnost dotace.

Dále se na trhu vyskytují mezinárodní organizace zabývající se sociální politikou. Jedná se o organizace s celosvětovou nebo regionální působností. Subjekty mohou působit v celé šíři sociálního systému nebo se zaměřit na určitou oblast (např. mezinárodní svazy invalidů). Jejich hlavním cílem je harmonizace sociálně politických úsilí států, organizovat mezinárodní pomoc a budovat kontrolní mechanizmy na ochranu lidských práv.

Sociální služby jsou v současné době v ČR velmi dynamickou oblastí. Mezi jeho hlavní znaky patří v současné době využívání metod komunitního plánování pro zvyšování sociální soudržnosti komunity. Do jeho tvorby je zapojeno mnoho stran s různými přáními a potřebami a je podporován jejich dialog. Zpracovaný komunitní plán umožňuje obcím, jejich svazkům či krajům získávat zdroje ve formě dotací od státu a zvyšovat efektivitu jejich


12


využití. Nesporně největším přínosem je zvýšení dostupnosti a kvality sociálních služeb a také obecné povědomí o možnostech řešení individuálních sociálních případů.

Výsledkem kvalitního plánování je systém sociálních služeb na místní úrovni, který odpovídá zjištěným místním potřebám. Jedná se vždy o řešení kompromisní – mezi tím, co je žádáno, a tím, co je k dispozici. Účastníci jsou vždy omezeni materiálními, finančními a lidskými zdroji, ale také schopností utvořit dohodu všech interesovaných subjektů a schopností stanovené cíle plnit.

Komunitní plánováni a rozvoj sociální ekonomiky

Určitým předstupněm a také součástí sociální ekonomiky je komunitní plánování, které se v podmínkách ČR začíná pozvolna uplatňovat především v oblasti sociálních služeb. Tento přístup využívá několik českých měst (Písek, Brno a další). To je metoda, která umožňuje zpracovávat rozvojové materiály na úrovni obce i kraje a která výrazně posiluje principy zastupitelské demokracie. Může být použita pro nejrůznější oblasti včetně plánování sociálních služeb. Proces předpokládá zapojení více subjektů, jejich vzájemnou dohodu o podobě služeb v regionu tak, aby odpovídaly místním specifikům.

Komunitní plánování sociálních služeb je metodou, která je nejúčinnější v prostředí, kde existuje trh sociálních služeb a kde participují tři základní zúčastněné strany: zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb. Tyto strany v procesu komunitního plánování společně vyjednávají a spolupracují na řešení sociální situace obce nebo kraje. Každá z těchto skupin má své vlastní hodnoty, priority, představy či přání a má je podložené argumenty,


13


které se opírají o její specifické zkušenosti, výzkumy, rozbory a názory. Je zatím krátká doba pro zhodnocení přínosu komunitního plánování pro rozvoj sociální ekonomiky na našem území.

Domníváme se, že komunitní plánování může přispět k otevření cesty pro rozvoj sociální ekonomiky v českých podmínkách a napomoci snížit dopad bariér, které v rozvoji soc. ekonomiky stále hrají významnou úlohu.

Sociální ekonomie je termín, který je užíván především v západní Evropě již od počátku 80 let minulého století. Jedním z hlavních důvodů koncipování sociální ekonomie je nalezení efektivních způsobů integrace znevýhodněných skupin lidí do většinové společnosti a zároveň vytvořit vhodnou základnu pro rozvoj kvalitních místních služeb i nových ekonomických aktivit. Sociální ekonomika přináší především možnosti vytváření pracovních míst, přispívá ke zlepšení kvality života na lokální úrovni. Nová pracovní místa jsou spojena především s rozvojem sociálně zdravotních služeb, služeb pro závislé členy v společných domácnostech. Rozvíjí také služby v oblastech obchodu i určitých výrobních činnostech, které jsou na lokálních úrovních nejvíce požadovány.

Služby spojené se sociální ekonomikou jsou velmi často realizovány také neziskovým sektorem, proto také zaručují pestřejší a mnohdy i obohacují nabídku veřejného sektoru. Jedná z velmi významných bariér je legislativa, která nevymezuje pojem „sociální ekonomika a zabývá se pouze dílčí aktivitou, jako je např. zaměstnávání osob se sníženou pracovní schopností.


14


V současné době se v ČR realizuje několik projektů financovaných ESF, které již operují s pojmem sociální ekonomika v souvislosti s prosazením tzv. sociální podnik. Právě tyto projekty ukazují na řadu praktických překážek, které brání dalšími rozvoji sociální ekonomiky v českých podmínkách. Domníváme se, že by bylo třeba hlubšího studia pro vyhodnocení bariér, které rozvoji sociální ekonomiky nejvíce brání.

Kromě legislativy, jsou další překážkou také finanční nástroje, které by umožnily rozvíjet tuto ekonomiku na místní úrovni, což by mnohem silněji podpořilo podporu řešení místních sociálních problémů a finanční podpora by byla také snadněji kontrolována ze strany lokální reprezentace i celých komunit. Těmto otázkám by měla být také věnována větší pozornost, neboť lokální bankovnictví v našich podmínkách nemá dobrou pozici, především pro negativní obraz, který získala po roce 1989, kdy ne vždy s jasným programem a častým zneužíváním tohoto bankovnictví pro klientelistické a korupční jednání, získalo lokální i regionální bankovnictví obraz, který vstupuje do jeho dalšího rozvoje i ovlivňuje malou důvěru široké veřejnosti.

Jednou z bariér, která vstupuje do pomalého rozvoje sociální ekonomiky je spojena s metodickými nástroji, které jsou spojeny se úrovní a možnostmi vzděláváním pro podnikatele zejména působícími v neziskovém sektoru. Toto vzdělávání je předmětem mnoha diskuzí na různých úrovních. Je pochopitelné, že stát trvá na svém podílu, především v hodnocení a standardech sociálních služeb. Rovněž tyto otázky bude třeba do budoucna sledovat a na základě konkrétních studií přispět k rozvoji tohoto typu vzdělávání a také rozšířit možnosti jakým směrem je možné rozvíjet celoživotní vzdělávání v ČR.

Ke specifické formě omezení (bariéře) rozvoje sociální ekonomiky je také přístup politické, odborné a do značné míry také široké veřejnosti, který je spojován spíše s obdobím před Název projektu: Kvalitní vzdělání je efektivní investice do lidského kapitálu – cesta k uplatnění absolventů VŠE na trhu práce; CZ.2.17/3.1.00/32102

15


rokem 1989 a v tomto smyslu je také označována za hledání tzv. třetí cesty sociálního rozvoje. Je to dáno především tím, že mnohé organizace působící v minulosti se začínají orientovat na tento typ aktivit a pro své působení v minulosti nevzbuzují mnoho důvěry politiků i občanů. Je třeba poznamenat, že také tato bariéra je v současné době pouze naznačena, neboť neexistuje příliš adekvátních studií, které by tento problém dostatečně analyzovaly.

Určitým předstupněm a také součástí sociální ekonomiky je komunitní plánování, které se v podmínkách ČR začíná pozvolna uplatňovat především v oblasti sociálních služeb. Tento přístup využívá několik českých měst (Písek, Brno a další). To je metoda, která umožňuje zpracovávat rozvojové materiály na úrovni obce i kraje a která výrazně posiluje principy zastupitelské demokracie. Může být použita pro nejrůznější oblasti včetně plánování sociálních služeb. Proces předpokládá zapojení více subjektů, jejich vzájemnou dohodu o podobě služeb v regionu tak, aby odpovídaly místním specifikům.

Komunitní plánování sociálních služeb je metodou, která je nejúčinnější v prostředí, kde existuje trh sociálních služeb a kde participují tři základní zúčastněné strany: zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb. Tyto strany v procesu komunitního plánování společně vyjednávají a spolupracují na řešení sociální situace obce nebo kraje. Každá z těchto skupin má své vlastní hodnoty, priority, představy či přání a má je podložené argumenty, které se opírají o její specifické zkušenosti, výzkumy, rozbory a názory. Je zatím krátká doba pro zhodnocení přínosu komunitního plánování pro rozvoj sociální ekonomiky na našem území.


16


Domníváme se, že komunitní plánování může přispět k otevření cesty pro rozvoj sociální ekonomiky v českých podmínkách a napomoci snížit dopad bariér, které v rozvoji soc. ekonomiky stále hrají významnou úlohu.

Odborně zpracovaný komunitní plán, který vychází z konkrétních potřeb území, umožňuje obcím, jejich svazkům či krajům získávat zdroje ve formě dotací od státu a zvyšovat efektivitu jejich využití. Nesporně největším přínosem je zvýšení dostupnosti a kvality sociálních služeb a také obecné povědomí o možnostech řešení individuálních sociálních případů. Zároveň vytváří prostor pro velmi efektivní pro zřizování nových pracovních míst, což především v obcích, mikroregionech patří k významným stimulům pro zpracovávání komunitních plánů. K pozitivní stránce komunitních plánů patří také skutečnost, že na rozvoji sociálních služeb se mohou podílet různé kvalifikační i vzdělanostní skupiny, které jsou nejvíce pohroženy exkluzí na trhu práce.

Výsledkem kvalitního plánování je systém sociálních služeb na místní úrovni, který odpovídá jištěným místním potřebám. Jedná se vždy o řešení kompromisní – mezi tím, co je žádáno, a tím, co je k dispozici. I když jsou účastníci omezováni materiálními, finančními a lidskými zdroji, přesto mohou utvořit prostředí, kde na základě dohody všech zainteresovaných subjektů a využitím jejich schopností naplňovat stanovené cíle komunitního plánu.


17


Literatura a prameny: ČERMÁKOVÁ, K., JOHNOVÁ, M. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Praha: MPSV, 2002 ČERVENKOVÁ, A., BRUTHANSOVÁ, D., PECHANOVÁ, M., Sociálně zdravotní služby, poskytované klientům na ošetřovatelských odděleních domovů důchodců a v léčebnách pro dlouhodobě nemocné se zřetelem k jejich sociální situaci a zdravotnímu stavu. Praha: VÚPSV. 2006 Dohnalová, Marie. Sociální ekonomika v evropeizaci českého hospodářství. Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2006. 123 s. Studie Národohospodářského ústavu J. Hlávky č. 9. Dohnalová, Marie. Sociální ekonomika v evropském kontextu. Brno: Akademické nakladatelství CERM v Brně, 2006. Dohnalová, Marie - Deverová, Lenka - Petrlíková, Blažena - Svoboda Jiří. Sociální ekonomika - sociální podnikání. Brno: Akademické nakladatelství CERM v Brně, 2007. Dohnalová, M., Deverová, L., Guri, N., Guri, D., Mészáros, P., Kostohryzová, J., Tajanovská, A. 2008: Podnikání nestátních neziskových organizací. FHS UK v Praze, 2008 – studijní text na CD. Hunčová Magdaléna: Ekonomický rozměr občanské společnosti, ASPI 2010, ISBN 978-807357-545-8 Jetmar Marek, Kadeřábková Jaroslava: Czech baseline study on Social Economy COPIE , zpracováno pro potřeby MPSV v listopadu 2009 Johanisova, Nadia: A Comparison of Rural Social Enterprises in Britain and the Czech Republic, PhD disertace, FSS MU Brno, 2007, anglicky Dostupne na: http://is.muni.cz/th/38023/fss_d/%20-%2042k Johanisova, Nadia: Living in the Cracks: A Look at Rural Social Enterprises in Britain and the Czech Republic, Feasta, Dublin, 2005 (srovnani britskych a ceskych socialnich podniku na zaklade vyzkumu v letech 2002-3, s durazem na environmentalni a venkovskou dimenzi.) Dostupné též na: http://www.feasta.org/documents/living_in_the_cracks/index.htm Průša Ladislav: Ekonomie sociálních služeb ASPI 2009, ISBN 978-80-7357-255-6 Krebs Vojtěch: Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010. ISBN 978-80-7357-5854.knižní monografie Krebs Vojtěch, Maaytová, Alena, Průša, Ladislav: Sociální zabezpečení. In: HAMERNÍKOVÁ, B. -- MAAYTOVÁ, A. Veřejné finance. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. s. 143--164. ISBN 978-80-7357-497-0.


18


Tomeš Igor: Úvod do teorie a metodologie sociální politiky. Portál Praha 2010. ISBN 987-827367-680-3 Vostatek, Jaroslav, Krebs, Vojtěch, Průša, Ladislav, Mertl, Jan: Základní vývojové tendence rozvoje teorie a politiky sociálního pojištění. Praha. 2010. výzkumná zpráva - report2010

Zákon o sociálních službách. In Sbírka zákonů, ČR. 2006, 61, s. 1-53. Změna zákona o sociálních službách. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2009, 61, s. 1-15. Dostupný také z WWW: . Zákon o zrušení domovského práva. In Sbírka zákonů, republika 1948, 62, s. 1. Dostupný také z WWW: .Zákon č. 174/1948 Sb. Zákon o sociálním zabezpečení. In Sbírka zákonů. 1964, 44, s. 554-584.


19

Sociální správa sídel a regionů, komunitní plánování a rozvoj sociální ekonomiky v území

Recommend Documents